Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o Súdánu - případ Marjamy Jahjá Ibráhímové (2014/2727(RSP))

P8_TA(2014)0006 RC-B8-0010/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na společné prohlášení, které dne 10. června 2014 vydali předseda Komise, předseda Evropské rady a předseda Parlamentu spolu s dalšími účastníky schůzky s náboženskými představiteli na vysoké úrovni, která se toho dne konala,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 15. května 2014 o rozsudku smrti, který byl za apostazi vynesen v Súdánu,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na druhou revizi dohod z Cotonou z roku 2010,

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení z roku 2013,

–  s ohledem na první protokol Africké charty lidských práv a práv národů týkající se práv žen v Africe,

–  s ohledem na Arabskou chartu lidských práv,

–  s ohledem na práva dětí,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že na konci roku 2013 byla Marjam Jahjá Ibráhímová (dcera etiopské křesťanské matky a súdánského muslimského otce), která byla vychována jako křesťanka, obviněna rodinnými příslušníky z otcovy strany z cizoložství poté, co ji udali orgánům kvůli jejímu sňatku s křesťanem, a vzhledem k tomu, že v prosinci 2013 bylo její obvinění rozšířeno o apostazi,

B.  vzhledem k tomu, že v rozsudku soudu prvního stupně vyneseném dne 12. května 2014 byla Marjam Ibráhímová, v té době v osmém měsíci těhotenství, odsouzena ke stu ranám bičem za cizoložství a k trestu smrti oběšením za apostazi, přičemž jí byla poskytnuta lhůta tří dnů, aby se zřekla křesťanství; vzhledem k tomu, že Marjam Ibráhímová byla souzena podle islámského práva šaría, které v Súdánu platí od roku 1983 a zakazuje přestoupení na jinou víru pod trestem smrti; vzhledem k tomu, že dne 15. května 2014 byl rozsudek potvrzen, neboť se Marjam Ibráhímová rozhodla, že na islám nepřestoupí;

C.  vzhledem k tomu, že Marjam Ibráhímová dne 27. května 2014 ve vězení porodila dceru Maju; vzhledem k tomu, že během porodu měla údajně Marjam Ibráhímová nohy v okovech a byla spoutána řetězy, což vážně ohrozilo zdraví matky i dítěte; vzhledem k tomu, že tato okolnost představovala hrubé porušení práv žen i dětí;

D.  vzhledem k tomu, že dne 5. května 2014 se podařilo převést její případ k odvolacímu soudu;

E.  vzhledem k tomu, že Marjam Ibráhímová byla dne 23. června 2014 propuštěna z ženského vězení ve městě Umdurmán poté, co odvolací soud rozhodl o její nevině v případě obou obvinění, avšak byla následně zadržena na letišti v Chartúmu těsně předtím, než měla s rodinou odcestovat do USA, a to údajně proto, že se pokusila opustit zemi s falešnými cestovními doklady, které vydalo velvyslanectví Jižního Súdánu v Chartúmu;

F.  vzhledem k tomu, že byla Marjam Ibráhímová dne 26. června 2014 znovu propuštěna a nalezla se svou rodinou útočiště na velvyslanectví Spojených států, a vzhledem k tomu, že probíhají jednání, aby jí bylo umožněno opustit Súdán, kde jí extrémističtí muslimové vyhrožují smrtí;

G.  vzhledem k tomu, že svoboda myšlení, přesvědčení a náboženského vyznání je univerzálním lidským právem, které je třeba chránit na celém světě a které musí být každému zajištěno; vzhledem k tomu, že Súdán ratifikoval příslušné úmluvy OSN a Africké unie a tudíž se na mezinárodní úrovni zavázal k ochraně a podpoře svobody náboženství a vyznání, což zahrnuje i právo na to, aby se kdokoli mohl na základě svobodné vůle přihlásit k náboženství nebo přesvědčení nebo jej změnit či od něj odstoupit;

H.  vzhledem k tomu, že Africká charta lidských práv a práv národů, kterou Súdánská republika ratifikovala, zahrnuje právo na život a zákaz mučení a krutého, nelidského či ponižujícího trestu a zacházení, avšak vzhledem k tomu, že trest smrti, bičování, amputace a další formy tělesných trestů jsou v této země stále vykonávány v případě řady trestných činů;

I.  vzhledem k tomu, že súdánské orgány v nepřiměřeném měřítku stíhají ženy a dívky za špatně definované zločiny kvůli soukromým a osobním rozhodnutím, které by v prvé řadě neměly být za žádných okolností považovány za trestný čin, a vzhledem k tomu, že ženy v nepřiměřené míře čelí krutým trestům, jako je bičování, přičemž jsou porušována jejich lidská práva na důstojnost, soukromí a rovnost;

J.  vzhledem k tomu, že Súdán přistoupil k Arabské chartě lidských práv, jejíž článek 27 stanoví, že příslušníci všech náboženství mají právo praktikovat svou víru;

K.  vzhledem k tomu, že Súdánská republika je vázána doložkou o lidských právech Dohody z Cotonou(1) a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech(2);

L.  vzhledem k tomu, že bez ohledu na prohlášení o národním dialogu, které v lednu 2014 učinil prezident Umar al-Bašír, představují věznění Marjam Ibráhímové a nelidské zacházení, kterému byla vystavena, typický příklad znepokojivých tvrdých zákroků súdánských orgánů vůči menšinám, aktivistům v oblasti lidských práv, odpůrcům z řad studentů, novinářům, politickým oponentům a organizacím zabývajícími se právy, především pak těm, které se zasazují o práva žen a posílení postavení mladých lidí;

1.  odsuzuje bezdůvodné věznění Marjam Ibráhímové; vyzývá vládu Súdánu, aby zrušila veškeré právní předpisy, které osoby diskriminují na základě pohlaví nebo náboženství, a aby chránila náboženskou identitu menšin;

2.  zdůrazňuje, že je pro těhotnou ženu ponižující a nelidské, aby rodila spoutaná a bez možnosti pohybu; vyzývá súdánské orgány k zajištění toho, aby všechny vězněné těhotné a rodící ženy měly k dispozici odpovídající a bezpečnou těhotenskou a novorozeneckou zdravotní péči;

3.  znovu opakuje, že je svoboda myšlení, přesvědčení a náboženského vyznání univerzálním lidským právem, které je třeba chránit na celém světě a musí být každému zajištěno; jednoznačně odsuzuje veškeré formy násilí a zastrašování, které porušují právo na základě svobodného rozhodnutí vyznávat nebo přijmout náboženství, a to včetně výhrůžek, fyzické síly či trestních sankcí sloužících k zastrašování věřících i nevěřících, aby se vzdali svého náboženství či konvertovali; zdůrazňuje skutečnost, že cizoložství a apostaze jsou skutky, které by neměly být v žádném případě považovány za trestné činy;

4.  připomíná, že Súdán ratifikoval příslušné úmluvy OSN a Africké unie a tudíž se na mezinárodní úrovni zavázal k ochraně a podpoře svobody náboženství a vyznání, což zahrnuje i právo na to, aby kdokoli mohl na základě svobodné vůle přijmout náboženství nebo přesvědčení nebo jej změnit či od něj odstoupit;

5.  požaduje, aby súdánská vláda v souladu s univerzálními lidskými právy zrušila všechna právní ustanovení, která trestají či diskriminují jednotlivce za jejich náboženské vyznání nebo za změnu jejich náboženství či přesvědčení nebo které slouží k tomu, aby je přiměly změnit náboženské vyznání či přesvědčení, zejména pokud jde o případy apostaze, heterodoxie či konverze, které jsou trestány smrtí;

6.  zdůrazňuje, že takovéto zákony jsou v rozporu s prozatímní ústavou Súdánu z roku 2005, Všeobecnou deklarací lidských práv a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, a naléhavě súdánskou vládu vyzývá, aby ratifikovala druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, jehož cílem je úplné zrušení trestu smrti(3);

7.  vyzývá Súdán, aby vyhlásil okamžité moratorium na veškeré popravy a v blízké době zrušil trest smrti i veškeré formy tělesných trestů;

8.  se znepokojením si všímá pokračujícího a častého porušování práv žen v Súdánu, především pak článku 152 súdánského trestního zákoníku; naléhavě vyzývá súdánské orgány, aby bezodkladně podepsaly a ratifikovaly Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen;

9.  se znepokojením konstatuje, že beztrestnost v případě závažných porušení lidských práv je i nadále v Súdánu častým a závažným problémem, jako tomu bylo v případě konfliktu v Dárfúru, kdy orgány nestíhaly velkou většinu spáchaných závažných trestných činů, a to ani zločiny týkající se sexuálního násilí; vyzývá súdánskou vládu, aby vyšetřila případy porušení lidských práv a stíhala osoby, které za ně nesou odpovědnost, včetně případů zabití, mučení vězněných osob, špatného zacházení a znásilnění a dalšího sexuálního násilí;

10.  opětovně připomíná, že jednoznačně trvá na důsledném oddělení náboženství či přesvědčení na jedné straně a státu na straně druhé, což znamená odmítnutí jakýchkoli náboženských vlivů na fungování vlády a rovněž nediskriminaci, pokud jde o náboženství či přesvědčení;

11.  vyzývá vládu Súdánu, aby přistoupila k prvnímu protokolu Africké charty lidských práv a práv národů, jenž se týká práv žen v Africe, a k protokolu Soudního dvora Africké Unie, které byly přijaty v mozambickém Maputu dne 11. července 2003;

12.  vyzývá vládu Súdánu, aby za podpory mezinárodního společenství přistoupila k nutné právní reformě, aby tak byla chráněna základní lidská práva a svobody, zajistila se ochrana lidských práv každého jednotlivce a řešil se především problém diskriminace žen, menšin a znevýhodněných skupin;

13.  vyjadřuje svou podporu úsilí, aby bylo na základě jednání dosaženo inkluzivního řešení situace v Súdánu, a podporuje úsilí občanské společnosti a opozičních stran o podporu mírového procesu;

14.  vyzývá EU, aby na zasedání Rady pro lidská práva v září 2014 aktivně prosazovala zásadní rezoluci týkající se Súdánu, která by řešila závažné a časté porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva v této zemi;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, vládě Súdánu, Africké unii, generálnímu tajemníkovi OSN, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU a Panafrickému parlamentu.

(1) Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000. (2) Rezoluce Valného shromáždění OSN 2200A (XXI) ze dne 16. prosince 1966. (3) Rezoluce Valného shromáždění OSN 44/128 ze dne 15. prosince 1989.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o svobodě projevu a shromažďování v Egyptě (2014/2728(RSP))

P8_TA(2014)0007 RC-B8-0007/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptě, zejména na usnesení ze dne 6. února 2014 o situaci v Egyptě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o evropské politice sousedství: směrem k posílení partnerství. Postoj Evropského parlamentu ke zprávám za rok 2012“(4),

–  s ohledem na obecné zásady EU pro svobodu projevu na internetu a mimo něj ze dne 12. května 2014,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové k dění v Egyptě, a zejména na její komentář po zasedání Rady pro zahraniční věci dne 23. června 2014 k rozsudkům nad novináři ze stanice Al Jazeera a k rozsudkům smrti nad více než 180 lidmi ve městě Minya,

–  s ohledem na předběžnou zprávu mise EU pro sledování průběhu voleb vyslané na prezidentské volby v Egyptě vydanou dne 29. května 2014,

–  s ohledem na prohlášení vedoucího delegace Evropského parlamentu v misi EU pro sledování průběhu voleb vyslané na prezidentské volby v Egyptě ze dne 29. května 2014,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-moona a vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 23. června 2014 k rozsudkům odnětí svobody nad několika novináři a k potvrzení rozsudků smrti nad několika příslušníky a přívrženci Muslimského bratrstva,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a byla posílena akčním plánem z roku 2007, a na zprávu Komise o pokroku při jejím provádění ze dne 20. března 2013,

–  s ohledem na egyptskou ústavu přijatou v referendu ve dnech 14.–15. ledna 2014, zejména na její články 65, 70, 73, 75 a 155,

–  s ohledem na egyptský zákon č. 107 ze dne 24. listopadu 2013 upravující právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany patří i Egypt,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou nezbytnými pilíři demokratické a pluralitní společnosti; vzhledem k tomu, že svoboda tisku a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadními rysy demokracie a otevřené společnosti; vzhledem k tomu, že egyptská ústava přijatá v roce 2014 zakotvuje základní svobody, včetně svobody projevu a shromažďování;

B.  vzhledem k tomu, že případy porušování základních svobod a lidských práv – mj. násilí, podněcování k násilí, nenávistné projevy, obtěžování, zastrašování a cenzura směřující proti politickým odpůrcům, pokojným demonstrantům, novinářům, bloggerům, odborářům, aktivistům z řad občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin – je v Egyptě i nadále široce rozšířeným jevem; vzhledem k tomu, že svoboda sdružování, svoboda shromažďování a svoboda projevu jsou i nadále oblastmi, které vyvolávají zvláštní znepokojení již od července 2013; vzhledem k tomu, že ve zprávě organizace Freedom House o svobodě ve světě z roku 2014 je Egypt označen za zemi, která „není svobodná“;

C.  vzhledem k tomu, že svoboda tisku, svoboda sdělovacích prostředků a digitální svobody byly opakovaně a stále intenzivněji terčem útoků egyptské vlády; vzhledem k tomu, že terčem útoků a cenzury se stali novináři a zpravodajské stanice, sociální média i internet; vzhledem k tomu, že došlo k extrémní polarizaci sdělovacích prostředků v Egyptě na promursíovská a protimursíovská, což jen zostřuje polarizaci egyptské společnosti; vzhledem k tomu, že podle organizace Reportéři bez hranic bylo zadrženo nejméně 65 novinářů a 17 z nich je stále ve vazbě; vzhledem k tomu, že od července 2013 bylo v Egyptě usmrceno nejméně šest novinářů;

D.  vzhledem k tomu, že dne 23. června 2014 byly nad skupinou egyptských a zahraničních novinářů, mezi nimiž byli tři novináři z Al Jazeery – Australan Peter Greste, Kanaďan s egyptskými kořeny Mohamed Fahmy a Egypťan Baher Mohamed – a v nepřítomnosti byla souzena i nizozemská občanka Rena Netjesová, vyneseny rozsudky odnětí svobody v trvání sedmi až deseti let; vzhledem k tomu, že byli obviněni ze „záměrného šíření nepravdivých zpráv“ a z příslušnosti k teroristické buňce nebo napomáhání teroristům; vzhledem k tomu, že novináři jsou zavíráni a označováni za pachatele trestných činů nebo „teroristy“ jen za to, že dělají svou práci; vzhledem k tomu, že Rena Netjesová byla v rozporu se skutečností obviněna, že pracovala pro Al Jazeeru;

E.  vzhledem k tomu, že podle mnoha svědků byly během soudního líčení zaznamenány různé nedostatky a příklady nestandardního jednání; vzhledem k tomu, že jednání soudu byli přítomni mezinárodní pozorovatelé, včetně zástupců některých velvyslanectví členských států EU; vzhledem k tomu, že vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová toto trestní řízení odsoudila, neboť vykazovalo „plno procesních nedostatků a porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv“; vzhledem k tomu, že egyptský prezident Abdul Fatáh as-Sísí před časem uznal, že vynesené rozsudky mají negativní důsledky, a prohlásil, že obvinění měli být raději okamžitě po svém zadržení vyhoštěni a neměli být postaveni před soud; vzhledem k tomu, že proti rozsudkům se lze odvolat, ovšem takový proces by se mohl protáhnout na měsíce;

F.  vzhledem k tomu, že od okamžiku, kdy se v červenci 2013 chopila moci egyptská armáda, byly v Egyptě zatčeny tisíce protestujících a vězňů svědomí; vzhledem k tomu, že zatýkání a neodůvodněné držení ve vazbě pokračovalo i po zvolení prezidenta as-Sísího v květnu 2014; vzhledem k tomu, že dne 11. června 2014 odsoudil soud Alau Abdula Fatáha, předního aktivistu, které sehrál vůdčí roli v době revoluce v roce 2011, a další k odnětí svobody v trvání 15 let za porušení zákona č. 107 z roku 2013 upravujícího právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace (zákon o protestech); vzhledem k tomu, že ve vazbě i nadále zůstávají další přední aktivisté, mezi nimi Mohamed Adel, Ahmed Douma, Mahienour El-Massry a Ahmed Maher, a také nejznámější obhájkyně práv žen jako Yara Sallamová a Sana Seifová; vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2014 potvrdil káhirský soud pro naléhavé záležitosti zákaz Hnutí mládeže 6. května;

G.  vzhledem k tomu, že vládní představitelé přiznali, že příslušné orgány od ledna 2014 zadržely nejméně 16 000 osob, mezi nimi 1 000 účastníků protestů, a že mnozí ze zadržených byli zatčeni právě za to, že uplatňovali své právo na svobodné shromažďování, sdružování a projev, a za své údajné spojení s Muslimským bratrstvem; vzhledem k tomu, že při protestech a srážkách byly také zatčeny stovky studentů;

H.  vzhledem k tomu, že podle odhadů, bylo v důsledku nepřiměřeného a svévolného použití násilí v červenci 2013 bezpečnostními složkami zabito asi 1 400 demonstrantů; vzhledem k tomu, že za toto jednání či další případy zneužití moci vůči demonstrantům v minulém roce nebyl hnán k odpovědnosti ani jeden příslušník bezpečnostních sil; vzhledem k obecně panujícímu názoru, že vyšetřovací komise zřízená v prosinci 2013 dosud důkladné, důvěryhodné a nestranné prošetření násilných incidentů, které se děly od července 2013, nedokázala zajistit;

I.  vzhledem k tomu, že v článku 65 egyptské ústavy se stanovuje záruka svobody myšlení a názoru a stanovuje se, že každý člověk má právo vyjadřovat své názory ústně, písemně, obrazově i veškerými dalšími výrazovými a publikačními prostředky; vzhledem k tomu, že volební pozorovatelská mise EU, která v Egyptě působila v souvislosti s prezidentskými volbami v květnu 2014, ve svém předběžném prohlášení uvedla, že ačkoli nová ústava zakotvuje širokou řadu základních práv, dodržování těchto práv za ústavními principy značně pokulhává a že v zemi panuje obecné klima omezené svobody projevu, které vede k novinářské autocenzuře;

J.  vzhledem k tomu, že článek 73 egyptské ústavy stanovuje, že občané mají právo pořádat veřejná setkání, pochody, demonstrace a veškeré formy pokojných protestů, pokud nejsou ozbrojeni a příslušnou akci oznámí na základě daných předpisů, a že pokojné a soukromé shromažďování zaručené tímto článkem není třeba předem ohlašovat a že bezpečnostní složky se jich nesmí účastnit, monitorovat je ani je odposlouchávat; vzhledem k tomu, že zákon č. 107 z listopadu 2013 upravující právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace (tzv. „protestní zákon“), omezující veřejná shromáždění a demonstrace a poskytující bezpečnostním složkám možnost využívat nadměrného násilí vůči demonstrantům představuje vážné ohrožení svobody shromažďování;

K.  vzhledem k tomu, že v několika posledních týdnech byly na základě protestního zákona rozehnány pokojné protesty a mnozí protestující byli zatčeni a jsou zadržováni; vzhledem k tomu, že dne 21. června 2014 policie rozehnala pokojný pochod v Heliopolisu, jehož účastníci požadovali odvolání protestního zákona a propuštění osob, které byly na jeho základě zadrženy, a téhož dne zatkla v souvislosti s tímto pochodem přes 50 lidí; vzhledem k tomu, že přes 20 osob zatčených v rámci této události je stále zadržováno a čeká je soud;

L.  vzhledem k tomu, že článek 75 egyptské ústavy stanovuje, že všichni občané mají právo vytvářet nevládní sdružení a nadace na demokratických zásadách; vzhledem k tomu, že organizace egyptské občanské společnosti vyjádřily před nedávnem hluboké znepokojení nad posledním návrhem zákona o nevládních organizacích, na jehož základě by se občanská uskupení dostala pod naprostou kontrolu a područí bezpečnostních a správních orgánů a ochránci lidských práv by mohli být za svou činnost odsouzeni;

M.  vzhledem k tomu, že v září 2013 zakázaly egyptské prozatímní orgány hnutí Muslimské bratrstvo, uvěznily jeho vůdce, zabavily jeho majetek, umlčely jeho sdělovací prostředky a postavily mimo zákon jeho příslušníky; vzhledem k tomu, že 21. června 2014 potvrdil egyptský soud tresty smrti pro 183 příslušníků Muslimského bratrstva a jeho přívržence, kteří byli již dříve odsouzeni v rámci kolektivního soudního řízení; vzhledem k tomu, že tyto rozsudky padly jako poslední v řadě stíhání a soudních řízení, která byla hojně poznamenána procesními chybami a která byla v rozporu s mezinárodním právem;

N.  vzhledem k tomu, že nedávné soudní postupy vrhají vážné stíny pochybnosti na nezávislost egyptského soudního systému a na jeho schopnost hnát viníky k odpovědnosti; vzhledem k tomu, že zejména rozsudky trestu smrti mohou narušit perspektivu dlouhodobé stability Egypta;

O.  vzhledem k tomu, že článek 155 egyptské ústavy stanovuje, že po konzultaci s vládou může prezident republiky odsouzené omilostnit nebo jejich trest zmírnit;

P.  vzhledem k tomu, že mezi zásadní aspekty přechodu k otevřené, svobodné, demokratické a prosperující egyptské společnosti patří nejen dodržování zásad právního státu, lidských práv a základních svobod, ale i sociální spravedlnost a vyšší životní úroveň občanů; vzhledem k tomu, že zásadní úlohu v tomto procesu plní nezávislé odbory a organizace občanské společnosti a že nedílnou součást každé demokratické společnosti představují svobodné sdělovací prostředky; vzhledem k tomu, že egyptské ženy se v současnosti, kdy probíhá politická a společenská transformace země, nadále nacházejí v mimořádně zranitelné situaci;

Q.  vzhledem k tomu, že v souladu s revidovanou evropskou politikou sousedství a zejména s principem „více prostředků za lepší výsledky“ by úroveň a rozsah angažovanosti EU vůči Egyptu měla být založena na pobídkách a záviset na pokroku, jaký tato země učiní, pokud jde o demokracii, právní stát, lidská práva a rovnost pohlaví;

1.  důrazně odsuzuje všechny případy porušování základních svobod a lidských práv – mj. násilí, podněcování k násilí, nenávistné projevy, obtěžování, zastrašování a cenzuru směřující proti politickým odpůrcům, demonstrantům, novinářům, bloggerům, odborářům, aktivistům bojujícím za práva žen, představitelům občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin v Egyptě, a vyzývá k okamžitému zastavení těchto praxí; připomíná egyptské vládě její odpovědnost za zajištění bezpečnosti všech občanů bez ohledu na jejich politické názory, příslušnost nebo vyznání a za zaručení práva uplatňovat svobodu shromažďování, sdružování, vyjadřování a tisku bez svévolně stanovovaných omezení a cenzury; vyzývá egyptské úřady, aby se zavázaly k dialogu a nenásilí a k inkluzivní správě věcí veřejných;

2.  vyjadřuje své nejhlubší znepokojení nad souborem soudních rozhodnutí, která nedávno v Egyptě padla, včetně rozsudků o dlouhých trestech odnětí svobody, které byly vyneseny dne 23. června 2014 nad třemi novináři stanice Al Jazeera a nad jedenácti dalšími přívrženci souzenými v nepřítomnosti, a včetně potvrzení rozsudku smrti nad 183 odsouzenými;

3.  vyjadřuje své zděšení nad stále častějšími zásahy proti sdělovacím prostředkům a občanské společnosti v Egyptě a nad souvisejícími fyzickými útoky, které jim brání v tom, aby svou činnost svobodně vykonávaly; odsuzuje zastrašování, zadržování a stíhání egyptských i mezinárodních novinářů a představitelů občanské společnosti, včetně bloggerů, kteří mu jsou vystaveni pouze proto, že dělají svou práci; opětovně vyzývá k urychlenému, nezávislému, serióznímu a nestrannému prošetření případů neadekvátního použití síly nebo svévolného věznění bezpečnostními složkami a státními orgány a požaduje, aby viníci byli hnáni k odpovědnosti;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že v zemi existuje cenzura sdělovacích prostředků a internetu a že přístup k některým blogům a sociálním sítím je omezen; odsuzuje zastrašování, kterému čelí řada deníků a vysílacích stanic;

5.  vyzývá egyptské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny osoby zadržené, obžalované nebo odsouzené v souvislosti s nenásilným uplatňováním svých práv na svobodu projevu a sdružování a všechny ochránce lidských práv; vyzývá egyptské orgány soudní moci k zajištění toho, aby veškerá soudní řízení splňovala požadavky na svobodný a spravedlivý soudní proces a aby byla dodržována práva žalovaných osob; vyzývá egyptské orgány, aby zahájily nezávislá a nestranná vyšetřování veškerých obvinění z týrání a zajistily, aby všichni zadržovaní měli přístup k veškeré potřebné lékařské péči;

6.  zdůrazňuje, že egyptský protiteroristický zákon byl rovněž v řadě soudních řízení použit k usvědčení obžalovaných; naléhavě žádá prezidenta, aby učinil bezodkladné kroky, a to i prostřednictvím jeho ústavního práva udělovat milost, s cílem zajistit, aby nebyly vykonány rozsudky smrti a aby v Egyptě nikdo nemohl být vězněn na základě rozsudku vydaného v soudním řízení, které nesplňuje výše uvedené požadavky; vyzývá příslušné orgány, aby jako první krok ke zrušení těchto rozsudků okamžitě uvalily oficiální moratorium na popravy;

7.  vyzývá příslušné egyptské orgány, aby zrušily nebo změnily zákon o protestech a přezkoumaly nový zákon o nevládních organizacích předložený Ministerstvem pro solidaritu a sociální zabezpečení, a to v souladu s články 65, 73 a 75 egyptské ústavy, mezinárodními normami a mezinárodními závazky země, a aby zajistily, že veškeré stávající a v budoucnu přijaté právní předpisy země budou v souladu s ústavou a těmito normami a závazky;

8.  připomíná, že nově přijatá egyptská ústava otevřela cestu pro budování země, která uznává svobodu a demokracii, a v níž je dodržování práv a spravedlnost nedílnou součástí života společnosti; připomíná egyptské vládě, že svoboda projevu, sdělovacích prostředků a digitální svoboda, jakož i právo účastnit se pokojných demonstrací patří v demokracii mezi základní lidská práva uznaná i v nové egyptské ústavě;

9.  upozorňuje příslušné egyptské orgány na jejich vnitrostátní a mezinárodní právní závazky a vyzývá prezidenta as-Sísího a egyptskou vládu, aby ochranu a prosazování lidských práv zařadily mezi své priority a aby zajistily, že bude stanovena odpovědnost za případy porušování lidských práv;

10.  naléhavě vyzývá příslušné egyptské orgány, aby zvrátily dosavadní vývoj a učinily konkrétní kroky k zajištění plného provádění ustanovení nové ústavy týkajících se lidských práv a svobod, včetně svobody projevu a shromažďování, a ukázaly tak, že dodržují lidská práva a zásady právního státu, a zahájily okamžité a bezpodmínečné propouštění vězňů svědomí;

11.  zdůrazňuje význam oddělení pravomocí jako základní zásady demokracie a skutečnost, že soudní moc nemůže být nástrojem politického pronásledování a útlaku a doporučuje reformu zákona o soudních orgánech, aby bylo zajištěno skutečné oddělení pravomocí, které by vedlo k vytvoření nezávislé a nestranné správy v soudnictví;

12.  vyzývá představitele delegace EU a velvyslanectví členských států EU v Káhiře, aby se účastnili politicky citlivých soudních řízení egyptských a zahraničních novinářů, bloggerů, členů odborů a občanských aktivistů;

13.  vyjadřuje politování nad tím, že i přes nový zákon o sexuálním obtěžování se násilí namířené proti ženám zvyšuje, zejména ve veřejném prostoru, kdy během protestů bylo zaznamenáno mnoho případů znásilnění a sexuálního násilí; naléhavě žádá egyptské orgány, aby upustily od stíhání osob LGBT za přiznání své sexuální orientace a uplatňování práva na shromažďování na základě „zákona o zhýralosti“ a aby propustily všechny osoby LGBT zatčené a uvězněné na základě tohoto zákona; naléhavě žádá egyptskou vládu, aby přijala vnitrostátní strategie pro boj proti násilí namířenému proti ženám, osobám LGBT a k odstranění všech forem diskriminace a zajistila přitom účinné konzultace se ženami, skupinami chránícími práva osob LGBT a jinými organizacemi občanské společnosti a jejich zapojení do celého procesu;

14.  znovu zdůrazňuje, že svoboda tisku a dalších sdělovacích prostředků je základním prvkem demokracie a otevřené společnosti, a proto by jako taková měla být jedním z ústředních cílů opatření EU, pokud jde o Egypt, a to v rámci širší, ucelené strategie EU, která by se v rámci rozvíjení vztahů EU s Egyptem měla zaměřit na zlepšení situace v oblasti práv, svobod a příležitostí pro egyptské občany;

15.  vyjadřuje opětovně svou hlubokou solidaritu s egyptským lidem v tomto klíčovém období problematického přechodu této země k demokracii; vyzývá členské státy, aby vůči Egyptu zaujaly společnou strategii; opět naléhavě vyzývá Radu, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a Komisi, aby v rámci dvoustranných vztahů s Egyptem a své finanční podpory poskytované Egyptu aktivně spolupracovaly na základě zásady podmíněnosti („více podpory za lepší výsledky“) a vzaly v úvahu rovněž vážné hospodářské problémy, jimž Egypt čelí; znovu vyzývá k tomu, aby byla pro tyto účely stanovena jasná kritéria, která budou výsledkem vzájemné dohody; znovu potvrzuje své odhodlání pomáhat egyptskému lidu na cestě k demokratickým a ekonomickým reformám;

16.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby vyjasnila zvláštní opatření, která byla učiněna v reakci na rozhodnutí Rady pro zahraniční věci přezkoumat pomoc EU Egyptu; požaduje zejména vyjasnění současného stavu, pokud jde o: I) plánovaný program reformy soudnictví, II) programy podpory z rozpočtu EU, III) program na posílení obchodu a domácí ekonomiky a IV) účast Egypta v regionálních programech EU jako je Euromed Police (v oblasti policejní spolupráce) a Euromed Justice (v oblasti soudní spolupráce);

17.  vyzývá k zákazu vývozu technologií pro špionáž a sledování, které mohou být využívány k sledování a útlaku občanů, do Egypta pro celou EU a v souladu s Wassenaarským ujednáním také k zákazu vývozu bezpečnostního vybavení a vojenské pomoci, které by mohly být zneužity k potlačování pokojných protestů;

18.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Komise, aby vybídla EU k podpoře rezoluce o situaci v Egyptě na dalším zasedání Rady OSN pro lidská práva, která by mimo jiné podnítila zahájení mezinárodního vyšetřování případů zabití demonstrantů a nařčení z mučení a špatného zacházení ze strany bezpečnostních složek za poslední rok;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, prezidentovi Egyptské arabské republiky a jeho prozatímní vládě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0100. (2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470. (3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0274. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0446.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o Nigérii – nedávné útoky skupiny Boko Haram (2014/2729(RSP))

P8_TA(2014)0008 RC-B8-0016/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nigérii, zejména na usnesení ze dne 4. července 2013(1) a ze dne 15. března 2012(2),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Catherine Ashtonové, o Nigérii, včetně těch ze dne 26. června 2014 a 15. dubna 2014,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2014 týkající se únosů v Nigérii,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího ESVČ o Nigérii ze dne 26. června 2014,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady připojit Boko Haram na unijní seznam teroristických organizací, které vstoupilo v platnost dne 29. května 2014,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího generálního tajemníka OSN ze dne 30. června 2014,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o dětech v ozbrojených konfliktech (CAAC) zveřejněnou dne 1. července 2014,

–  s ohledem na poselství generálního tajemníka OSN ze dne 17. června 2014 pro panelovou diskusi u příležitosti Dne afrického dítě,

–  s ohledem na zprávu o činnostech předběžného zkoumání z roku 2013 Mezinárodního trestního soudu (ICC),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, který Nigérie ratifikovala dne 29. října 1993,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981 ratifikovanou Nigerií dne 22. června 1983,

–  s ohledem na druhou revizi dohody z Cotonou 2007–2013, kterou Nigérie ratifikovala dne 27. září 2010,

–  s ohledem na ústavu Nigerijské federativní republiky, a zejména na její ustanovení o ochraně svobody náboženského vyznání uvedená v kapitole IV – Právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram je rostoucí hrozbou pro stabilitu Nigérie, západní Afriky a oblasti Sahelu; vzhledem k tomu, že násilí, které vyvolává tato islamistická džihádistická extrémistická organizace již má svědomí mnoho tisíc mrtvých v posledních deseti letech; vzhledem k tomu, že tato organizace bez rozdílu cílí na křesťany, umírněné muslimy, státní zaměstnance a orgány a také v zásadě na každého, kdo nesdílí její dogmatické a extrémní přesvědčení;

B.  vzhledem k tomu, že v noci z 14. na 15. dubna 2014 skupina Boko Haram unesla 276 studentek ze státní střední školy ve městě Čibok ve státě Borno; vzhledem k tomu, že více než 200 studentek stále chybí; vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že nigerijské bezpečnostní síly nereagovaly na předcházející varování; vzhledem k tomu, že po útoku v Čiboku došlo i k dalším únosům školáků;

C.  vzhledem k tomu, že uneseným dívkám vážně hrozí sexuální násilí, otroctví a nucené sňatky;

D.  vzhledem k tomu, že na tyto únosy důrazně reagovala občanská společnost v Nigérii a na celém světě, která tak vyzvala nigérijskou vládu, aby učinila účinná opatření v odpovědi na iniciativu „Vraťte nám naše dívky!“ a dále zajistila ochranu dětí školního věku a zasáhla proti šíření činnosti Boko Haram;

E.  vzhledem k tomu, že se objevují znepokojivé zprávy, pocházející mimo jiné z ESVČ a vládních zdrojů, o tom, že vládní reakce spočívá v nevybíravém násilí páchaném mimo jiné nigerijské smíšenou jednotkou armády a policie, která byla zřízena v květnu 2013 s cílem bojovat proti skupině Boko Haram;

F.  vzhledem k tomu, že v posledních měsících se míra útoků skupiny Boko Haram výrazně zvýšila a tyto útoky jsou stále násilnější s více než 4 000 obětí za minulý rok při napadení kostelů, škol, trhů a vesnic i bezpečnostních zařízení; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram v současné době rozšiřuje svou oblast působnosti s cílem zahrnout celou severní polovinu Nigérie i přilehlé oblasti sousedních zemí;

G.  vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram je odpovědná za minimálně 18 útoků na civilní obyvatelstvo v severní Nigérii v minulých dvou týdnech a rovněž za rostoucí politické napětí před parlamentními volbami plánovanými na rok 2015;

H.  vzhledem k tomu, že útoky skupiny Boko Haram a vládní reakce vyvolaly uprchlickou krizi s více než 10 000 uprchlíky hledajícími útočiště v zahraničí, zejména v Nigeru a Kamerunu, a mají za následek ještě mnohem více vnitřně vysídlených osob, jak uvádí zdroje UNHCR; vzhledem k tomu, že tato situace vytváří dodatečný tlak na již tak skrovné místní zdroje potravin a vody, obzvláště v Nigeru, který se sám potýká s nedostatkem potravin po období sucha;

I.  vzhledem k tomu, že humanitární situace velké části obyvatelstva zůstává kritická, přičemž 70 % obyvatel žije s méně než 1,25 USD na den;

J.  vzhledem k tomu, že svoboda slova a svoboda tisku jsou v nebezpečí, protože těm, kteří podávají informace, jež jsou kritické vůči nigerijským orgánům, hrozí zatýkání, zastrašování, násilí a dokonce smrt; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram opakovaně pohrozila útoky na sdělovací prostředky, které o ní mluví negativně;

K.  vzhledem k tomu, že kvůli vyhlášení výjimečného stavu, které je v platnosti od 14. května 2013 ve státech Borno, Yobe a Adamawa, se velké části těchto států staly nedostupné pro humanitární organizace, novináře a reportéry; vzhledem k tomu, že vláda v několika oblastech zrušila mobilní telefonní služby, aby zabránila komunikaci mezi ozbrojenci;

L.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy opakovaně nabídly Nigérii, že ji podpoří v jejím úsilí chránit své občany, porazit terorismus ve všech jeho formách a ukončit kulturu beztrestnosti pro ty, kdo se dopouští sexuálního násilí;

M.  vzhledem k tomu, že EU dne 28. května 2014 umístila skupinu Boko Haram a jejího vůdce Abubakara Šekaua na seznam teroristických organizací, a to v návaznosti na rozhodnutí OSN označit Boko Haram za teroristickou organizaci a podobná rozhodnutí jiných mezinárodních partnerů;

N.  vzhledem k varování vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové, že útoky skupiny Boko Haram mohou představovat zločiny proti lidskosti; vzhledem k tomu, že předběžné vyšetřování Mezinárodního trestního soudu toto varování potvrdilo a došlo k závěru, že existují důvody se domnívat, že Boko Haram se dopouští zločinů proti lidskosti a válečných zločinů;

1.  důrazně odsuzuje pokračující vlnu ozbrojených a bombových útoků, sebevražedných bombových atentátů, únosů a jiných násilných činů páchaných teroristickou sektou Boko Haram vůči civilním, vládním a vojenským cílům v Nigérii, a to jak na severu země, tak i v Abuje a Lagosu; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění školaček v Čiboku;

2.  vyjadřuje hlubokou soustrast rodinám obětí a podporuje úsilí nigerijské vlády zastavit násilí a vykonat spravedlnost nad odpovědnými osobami;

3.  vyzývá nigerijskou vládu a orgány, aby spolupracovaly s cílem zajistit bezpečný návrat dívek domů, zlepšily transparentnost záchranného úsilí a poskytovaly patřičné informace a lékařskou a psychologickou podporu rodinám unesených dívek, a to v zájmu vyvrácení četných podezření;

4.  je mimořádně znepokojen tím, že Boko Haram aktivně cílí na ženy a děti v rámci jejího krvavého guerillového tažení a odsuzuje zásadní porušení základních práv, které představuje zákaz ze strany Boko Haram, jenž znemožňuje mladým dívkám a chlapcům přístup ke vzdělání

5.  je toho názoru, že by měl v případě Nigérie spuštěn mechanismus monitorování závažného porušování práv dětí a podávání zpráv o tomto porušování a že UNICEF by měl v souladu se svým mandátem zvýšit svou kapacitu v této oblasti;

6.  vedle toho vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami o nucených konverzích k islámu a zavádění práva šaría jako součásti realizace cíle, kterým je vytvoření islámského chalífátu v severní Nigérii;

7.  naléhavě vyzývá nigerijskou vládu a její síly, aby se při řešení povstaleckého násilí chovaly zdrženlivě a aby se veškeré úsilí v boji proti takovému násilí dělo v souladu se závazky nigerijské vlády podle mezinárodního práva; žádá nigérijské orgány, aby prošetřily zprávy o nevybíravém a nepřiměřeném násilí ze strany vládních sil, včetně pálení domů a poprav osob podezřelých z napojení na Boko Haram, nebo dokonce občanů bez jakéhokoli zjevného napojení na tuto organizaci, a aby postavily pachatele těchto zločinů před soud;

8.  naléhavě žádá nigerijskou vládu, aby nebojovala jen proti povstání skupiny Boko Haram, ale řešila také některé jeho základní příčiny, jako jsou nedostatečný rozvoj, široce rozšířená korupce, zpronevěry finančních prostředků z těžby ropy či radikalizace a nedostatečná perspektiva, a žádá členské státy, aby Nigérii pomáhaly při řešení těchto otázek;

9.  naléhavě kromě toho vyzývá nigerijské orgány, aby se snažily překlenout ekonomickou propast mezi severem a jihem země, mimo jiné prostřednictvím lepšího vzdělávání a zdravotních služeb na severu, a zajistily spravedlivé přerozdělování přínosů z ropného bohatství skrze státní rozpočet v zájmu řádného regionálního rozvoje;

10.  zejména zdůrazňuje význam nezávislého, nestranného a přístupného soudnictví pro skoncování s beztrestností a zlepšení dodržování zásad právního státu a základních práv obyvatelstva; podobně také vyzývá k přijetí kroků v zájmu zlepšení účinnosti a nezávislosti soudnictví v Nigérii jako prostředku, který zajistí účinné využívání trestního soudnictví v boji proti terorismu;

11.  naléhavě vyzývá nigerijskou vládu, aby uznala a respektovala svobodu tisku a sdělovacích prostředků a umožnila novinářům a reportérům přístup do prvních linií, jelikož tisk a sdělovací prostředky mohou hrát důležitou roli při posílení odpovědnosti a dokumentaci porušování lidských práv;

12.  opětně vyzývá ke zrušení zákona zakazujícího sňatky osob stejného pohlaví spolu s oddíly 214, 215 a 217 nigérijského trestního zákona, které by pro osoby LGBT, jak nigérijské státní příslušníky, tak cizince, znamenaly vážné riziko násilí a zatčení;

13.  vyjadřuje znepokojení nad růstem míry obchodování s lidmi a zbraněmi a pašování drog v regionu a nad napojením těchto činností na islamistický terorismus; dále bere na vědomí propojení mezi skupinou Boko Haram a militantními skupinami AQIM a aš-Šabáb v souvislosti s touto nezákonnou činností; vyzývá nigerijskou vládu, aby ve spolupráci s vládami zemí ECOWAS a dalšími vládními a mezinárodními agenturami vymýtila tento obchod jako součást svého úsilí v boji proti šíření mezinárodnímu terorismu a zdrojům, které jej financují;

14.  naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, Radu a Komisi, aby spolupracovaly s OSN a dalšími mezinárodními partnery s cílem zamezit skupině Boko Haram přístup k financování a omezit pohyb jejích členů, zejména pak jejího vedení;

15.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, Komisi, členské státy EU a mezinárodní partnery, aby nadále s Nigérií spolupracovaly jak na dvoustranné úrovni, tak prostřednictvím OSN a regionálních struktur, pokud jde o poskytování pomoci, školení bezpečnostních sil a sdílení zpravodajských informací, a to včetně případu školaček z Čiboku;

16.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby urychleně dokončily strategický dokument pro Nigérii na období 2014–2020 a zahrnuly do něj podporu a pomoc, jejichž cílem bude odstranit hlavní příčiny vzestupu Boko Haram;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, federální vládě Nigérie, orgánům Africké unie, generálnímu tajemníkovi OSN, Valnému shromáždění OSN, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU a Panafrickému parlamentu.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0335. (2) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 97.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o Ukrajině (2014/2717(RSP))

P8_TA(2014)0009 RC-B8-0025/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o evropské politice sousedství, o Východním partnerství a o Ukrajině, především na usnesení ze dne 17. dubna 2014 o ruském nátlaku na země Východního partnerství, a zejména destabilizaci východní Ukrajiny(1),

–  s ohledem na společné prohlášení ze setkání čelných představitelů skupiny G7, které se konalo v Haagu dne 24. března 2014,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci, která se konala ve dnech 17. března, 14. dubna, 12. května a 23. června 2014,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, která se ukonala ve dnech 20. března a 27. června 2014,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu mezinárodní mise OBSE/ODIHR pro sledování průběhu voleb ohledně předčasných prezidentských voleb na Ukrajině,

–  s ohledem na podpis závěrečných částí dohody o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, mezi EU a Ukrajinou dne 27. června 2014,

–  s ohledem na zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv na Ukrajině ze dne 15. května a 15. června 2014,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady o Ukrajině ze dne 1. dubna 2014,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ukrajina stále čelí závažným bezpečnostním, politickým a socio-ekonomickým problémům; vzhledem k tomu, že konflikt na východě Ukrajiny představuje vážnou překážku pro rozvoj a prosperitu země;

B.  vzhledem k tomu, že ruská okupace a nelegální anexe Krymu představují vážné porušení mezinárodního práva a mezinárodních závazků Ruska vyplývajících z Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Statutu Rady Evropy a Budapešťského memoranda o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu z roku1994, jakož i dvoustranných povinností vyplývajících z dvoustranné dohody o přátelství, spolupráci a partnerství z roku 1997;

C.  vzhledem k tomu, že dne 25. května 2014 byl Petro Porošenko zvolen novým prezidentem Ukrajiny; vzhledem k tomu, že volby monitorovala mezinárodní mise OBSE/ODIHR pro sledování průběhu voleb a že navzdory nepříznivému bezpečnostnímu prostředí na východě Ukrajiny a anexi Krymu ze strany Ruska byly v souladu s mezinárodními závazky a plně respektovaly základní svobody ve velké většině země;

D.  vzhledem k tomu, že nový prezident předložil patnáctibodový plán k mírovému řešení situace na východě Ukrajiny zachovávající svrchovanost, územní celistvost a národní jednotu Ukrajiny, jenž počítá s amnestií pro osoby, které se vzdají, za předpokladu, že nespáchaly vážné trestné činy, s vytvořením kontrolovaných koridorů pro odchod ruských námezdných vojáků a se zahájením otevřeného dialogu;

E.  vzhledem k tomu, že prvním krokem prezidenta Porošenka bylo vyhlášení jednostranného příměří v období od 20. do 30. června 2014 s cílem umožnit konzultace mezi Ukrajinou, Ruskem a separatistickými silami; vzhledem k tomu, že příměří jednostranně vyhlášené ukrajinskou vládou bylo opakovaně porušeno, zejména separatisty, a vedlo ke ztrátám na životech na obou stranách;

F.  vzhledem k tomu, že dne 25. června 2014 Rada federace Ruska schválil rozhodnutí prezidenta Putina vzdát se práva vyslat ruské ozbrojené síly na území Ukrajiny;

G.  vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci dne 27. června 2014 potvrdila analýzu Komise, že Ukrajina splnila všechna kritéria v rámci první fáze akčního plánu na uvolnění vízového režimu a zahájila druhou fázi tohoto procesu;

H.  vzhledem k tomu, že dne 27. června 2014 EU a Ukrajina podepsaly zbývající ustanovení dohody o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu; vzhledem k tomu, že tato dohoda uznává přání ukrajinského lidu žít v zemi, kde platí evropské hodnoty, demokracie a právní stát;

I.  vzhledem k tomu, že prezident Porošenko se po neúspěchu jednostranného příměří rozhodl obnovit protiteroristické operace s cílem porazit separatistické povstání na východě; vzhledem k tomu, že ukrajinská armáda opět převzala kontrolu nad řadou měst na východní Ukrajině ve snaze přinutit povstalce a námezdní vojáky, aby se stáhli k Doněcku; vzhledem k tomu, že násilí však i nadále pokračuje;

J.  vzhledem k tomu, že ministři zahraničních věci Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny se dne 2. července 2014 sešli v Berlíně a dohodli se na řadě opatření, která by měla vést k udržitelnému vzájemnému příměří na východě Ukrajiny;

K.  vzhledem k tomu, že prezident Porošenko vyjádřil ochotu další příměří, pokud budou plněny následující tři podmínky: že bude klid zbraní dodržen oboustranně, budou propuštěni všichni rukojmí a že na účinné kontroly na hranici bude dohlížet OBSE;

L.  vzhledem k tomu, že prezident Porošenko dne 14. července 2014 prohlásil, že příslušníci ruských ozbrojených sil bojují spolu s povstalci proti ukrajinským ozbrojeným silám a že Rusko zavedlo nový raketový systém; vzhledem k tomu, že podle zdrojů NATO Rusko údajně rebelům posílá hlavní bojové tanky, dělostřelecké a jiné zbraně a umožňuje překračovat hranice námezdným vojákům, kteří se přidávají k milicím rebelů;

M.  vzhledem k tomu, že se dne 11. července 2014 konalo v Bruselu informační setkání EU, Ukrajiny a Ruska ohledně provádění dohody o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, mezi EU a Ukrajinou; vzhledem k tomu, že tento proces je užitečný a že by vysvětlení přínosů dohody o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, a věnování pozornosti všem oprávněným obavám všech stran mohlo překonat dlouhotrvající rozdílné pohledy;

1.  vítá podepsání zbývajících ustanovení dohody o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, a je přesvědčen, že tento krok nastartuje politické a hospodářské reformy, přispěje k modernizaci, posílení právního státu a povede k oživení hospodářského růstu; vyjadřuje Ukrajině svou podporu v pokračování prozatímního provádění dohody; prohlašuje, že Evropský parlament dokončí postup ratifikace dohody co nejdříve; vyzývá členské státy a Ukrajinu, aby dohodu bez prodlení ratifikovaly s cílem zajistit co nejdříve její plné provádění; zdůrazňuje, že dohoda o přidružení, včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, není v žádném případě propojena se vstupem do NATO;

2.  rovněž vřele vítá podepsání dohod o přidružení s Gruzií a Moldavskem, které je začátkem nové éry politických a hospodářských vztahů těchto zemí s EU; vyzývá k tomu, aby byly neprodleně ratifikovány, a vítá skutečnost, že Parlament Moldavska tak již učinil; odmítá represivní obchodní opatření, která přijalo Rusko vůči těm zemím, které podepsaly dohodu o přidružení s EU, jelikož tyto dohody nepředstavují pro Rusko žádnou hrozbu; zdůrazňuje skutečnost, že tyto kroky jsou v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace a jsou politicky motivovány, a proto zcela nepřijatelné;

3.  vítá zvolení Petra Porošenka do úřadu prezidenta Ukrajiny v prvním kole spravedlivých a demokratických voleb; konstatuje, že výsledek voleb ukazuje silnou podporu občanů evropské a demokratické perspektivě země;

4.  podporuje mírový plán jako významnou šanci na zmírnění konfliktu a mír; podporuje rozhodné kroky prezidenta Porošenka k zajištění jednoty, svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny; vítá jeho odhodlání řešit problém systematické korupce a zneužívání veřejných prostředků; znovu opakuje, že Rusko je zapojeno do vojenské intervence a souvisejícího zásobování; vyzývá Rusko, aby plnilo své mezinárodní závazky, skutečně se odhodlalo jednat o mírovém urovnání konfliktu a využilo svého skutečného vlivu k zastavení jakéhokoli násilí;

5.  vyzývá k novému setkání třístranné kontaktní skupiny ohledně urovnání sporu na jihovýchodě Ukrajiny a podporuje nové způsoby komunikace mezi stranami;

6.  zdůrazňuje, že základním právem ukrajinského lidu je svobodně rozhodnout o ekonomické a politické budoucnosti své země, a připomíná právo Ukrajiny na sebeobranu v souladu s článkem 51 Charty OSN; znovu opakuje, že mezinárodní společenství podporuje jednotu, svrchovanost a územní celistvosti Ukrajiny; naléhavě vyzývá ukrajinské bezpečnostní síly, aby při tzv. protiteroristických operacích plně dodržovaly mezinárodní humanitární právo a mezinárodní právo v oblasti lidských práv, a zdůrazňuje potřebu chránit civilní obyvatelstvo; vyzývá rebely a námezdní vojáky, aby učinili to samé a nepoužívali civilisty jako lidské štíty; zdůrazňuje potřebu politického řešení krize a naléhavě vyzývá všechny strany, aby prokázaly zdrženlivost a podporovaly příměří, které je třeba co nejdříve vyhlásit a důsledně dodržovat;

7.  odsuzuje ruskou agresi vůči Krymu coby vážné porušení mezinárodní práva a ukrajinské svrchovanosti a územní celistvosti a odmítá ruskou politiku fait accompli v zahraničních vztazích; považuje anexi Krymu za nelegální a odmítá uznat faktickou vládu Ruska na poloostrově; vítá rozhodnutí zakázat dovoz zboží z Krymu a Sevastopolu, které nemá ukrajinské osvědčení, a vyzývá další země, aby přijaly podobná opatření v souladu s rezolucí Valného shromáždění OSN 68/262;

8.  odsuzuje pokračující násilí a každodenní ztráty na životech na východní Ukrajině, ničení domovů a majetků a přesun mnoha stovek civilistů z oblastí zasažených konfliktem do bezpečných zón; vítá dobrou vůli, kterou prokázala ukrajinská strana, když přijala jednostranné příměří, a vyjadřuje politování nad tím, že povstalci a námezdní vojáci tento příklad odmítli následovat; vyjadřuje hluboké obavy v souvislosti s bezpečností občanů, kteří stále nemohou opustit Doněcký a Luhanský region; vyjadřuje politování nad ztrátami lidských životů a nad skutečností, že mezi oběťmi jsou i děti; vyjadřuje upřímnou soustrast jejich rodinným příslušníkům; odsuzuje jakékoli cílené útoky na civilní obyvatelstvo a vyzývá k důslednému dodržování mezinárodního humanitárního práva;

9.  vyzývá Rusko, aby podpořilo mírový plán s opravdovým odhodláním, přijalo opatření k účinné kontrole svých hranic s Ukrajinou a zastavilo pokračující pronikání nezákonně ozbrojených mužů, zbraní a vybavení, využilo svou moc nad povstalci a námezdními vojáky a přinutilo je dodržovat příměří, složit zbraně a stáhnout se zpět do Ruska koridorem pro odchod vojáků, jak je stanoveno v Porošenkově mírovém plánu, což by bylo prvním dlouho očekávaným konkrétním krokem, který by dokázal, že Rusko je skutečně odhodláno krizi řešit;

10.  odsuzuje nezákonné zadržení ukrajinské vojenské pilotky Nadiji Savčenkové v Rusku a požaduje její okamžité propuštění a rovněž propuštění všech dalších zajatců zadržovaných na Ukrajině nebo v Rusku;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropskou službu pro vnější činnost, aby hrály důležitější úlohu a zviditelnily se v mechanismu dialogu vytvořeného s cílem vyřešit krizi, a to včetně kontaktní skupiny;

12.  vítá rozšíření stávající sankcí na dalších 11 osob, z nichž většina jsou úředníci takzvaných separatistických úřadů; vítá přípravné kroky, které učinila Rada, ESVČ a členské státy s cílem rozšířit sankce proti Rusku, které by měly zahrnovat hospodářské, finanční a energetické odvětví, a embargo na zbraně a duální technologie; vyzývá k tomu, aby byl vydán kolektivní zákaz prodeje zbraní do Ruska, a naléhavě vyzývá, aby se tento zákaz uplatňoval, dokud se situace na východní Ukrajině nestabilizuje; varuje, že další kroky Ruska směřující k destabilizaci situace na Ukrajině s sebou ponesou větší a dalekosáhlé důsledky pro vztahy mezi EU a Ruskem;

13.  žádá, aby Rada vyzvala Rusko k plnění svých mezinárodních závazků podle mezinárodního práva, a pokud to bude situace vyžadovat, použila třetí fázi sankcí;

14.  naléhavě vyzývá Radu, aby přijala konzistentnější a důraznější strategii a byla jednotná v otázce ukrajinské krizi a chování ruské vlády, včetně otázek týkajících se energetické bezpečnosti EU; odsuzuje skutečnost, že některé členské státy tuto jednotnost nezachovávají a neprojevují se s EU dostatečně solidárně;

15.  podporuje obnovené vzájemné příměří s cílem stabilizovat bezpečnostní situaci, dosáhnout skutečného zmírnění konfliktu a vytvořit podmínky pro provádění mírového plánu prezidenta Porošenka, což je podmíněno oboustranným dodržováním příměří, propuštěním zajatců a účinnými kontrolami hranic prováděnými OBSE; vítá nedávný úspěch ukrajinských sil na východní Ukrajině a skutečnost, že znovu získaly kontrolu nad řadou velkých měst;

16.  je pevně přesvědčena, že úloha zvláštní monitorovací mise OBSE by měla být posílena a měla by mít k dispozici větší materiální a finanční prostředky s cílem podpořit Ukrajinu při zajišťování a monitorování regionů podél své hranice;

17.  připomíná ukrajinské vládě, že v zemi jsou naléhavě zapotřebí hospodářské a politické reformy; zdůrazňuje, že domácí reformy by neměly být činěny pouze na základě vnějšího nátlaku, ale měly by se zakládat na solidní podpoře veřejnosti vůči modernizaci země a vytváření udržitelných hospodářských a sociálních podmínek;

18.  požaduje, aby byly nezávislé a nestranně vyšetřeny všechny tragické události a zločiny proti lidskosti, ke kterým od listopadu 2013 došlo ve všech částech Ukrajiny, a aby byly odpovědné osoby předány spravedlnosti, přičemž toto vyšetřování se silným mezinárodním zastoupením by probíhalo pod dohledem Rady Evropy; vyjadřuje své přesvědčení, že obnovit důvěru ukrajinské společnosti a rodin a přátel obětí v instituce pomůže pouze efektivní vyšetření těchto zločinů;

19.  připomíná, že je třeba skoncovat se systematickým a strukturálním oklešťováním lidských práv, špatnou správou věcí veřejných, široce rozšířenou korupcí a s kolosální stínovou ekonomikou; zdůrazňuje význam probíhající ústavní reformy na Ukrajině a význam rozvoje občanské společnosti vybudováním skutečné participativní demokracie, která bude prosazovat a chránit lidská práva, zaručí spravedlnost a řádnou správu věcí veřejných pro všechny obyvatele všech regionů země, a tím přispěje k její bezpečnosti a stabilitě; vyzývá k přijetí antidiskriminačních právních předpisů v souladu s evropskými standardy;

20.  zdůrazňuje, že je potřeba budovat důvěru mezi různými komunitami ve společnosti, a vyzývá k procesu trvalého usmíření; v této souvislosti zdůrazňuje význam, který má zahájení inkluzivního národního dialogu a to, aby se upustilo od propagandy, nenávistných projevů a rétoriky, včetně těch pocházejících z Ruska, které by mohly konflikt dále vyostřit;

21.  domnívá se, že je nanejvýš důležité zahájit postupný proces decentralizace ústřední moci na regionální a obecní správní orgány v souladu se zásadou subsidiarity EU, aniž by při tom byla narušena vnitřní rovnováha pravomocí a účinné fungování státu;

22.  vítá přijetí zákona o zadávání veřejných zakázek a vyzývá k jeho důslednému provádění; očekává rychlé zřízení politicky nezávislé agentury pro boj proti korupci s pravomocí vyšetřovat korupční jednání;

23.  zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit právní stát, a to i reformou soudnictví, která by přispěla k obnovení důvěry občanů v soudní systém, a odpolitizovat a demilitarizovat struktury donucovacích orgánů;

24.  vítá rozhodnutí zřídit na Ukrajině misi v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a členské státy, aby urychlily její zřízení; je přesvědčen, že tato mise musí mít ambiciózní mandát s cílem efektivně podpořit Ukrajinu v jejích snahách hloubkově stabilizovat situaci v zemi;

25.  znovu vyjadřuje svou podporu záměru prezidenta Porošenka uspořádat předčasné parlamentní volby; zdůrazňuje skutečnost, že volby se musí konat v souladu s doporučeními Benátské komise;

26.  vyjadřuje hluboké obavy ze zhoršování situace v oblasti lidských práv a humanitární situace na východní Ukrajině a na Krymu způsobované z popudu Ruska povstalci a námezdnými vojáky, zejména co se týče mučení, zabíjení, případy zmizení novinářů a aktivistů a zadržování rukojmích, včetně případů únosů dětí; vyzývá k lepší ochraně civilistů a dále aby ukrajinské orgány zaručily humanitární pomoc v postižených oblastech;

27.  v této souvislosti připomíná nedávnou zprávu Amnesty International a rozhodně odsuzuje únosy, kruté bití, mučení, vraždy, popravy bez soudního procesu a další závažná zneužívání lidských práv a porušování humanitárních právních předpisů s ohledem na aktivisty, demonstranty, novináře a mnoho dalších občanů, kteří se konfliktu na východě Ukrajiny aktivně neúčastní, ke kterým došlo v posledních třech měsících a která páchali zejména ozbrojení separatisté a v některých případech vládní síly; podporuje výzvu určenou ukrajinské vládě, aby vytvořila jednotný a pravidelně aktualizovaný registr případů oznámených únosů a začala důkladné a nezávislé vyšetřování všech údajných obvinění ze zneužívání síly, krutého zacházení nebo mučení;

28.  zdůrazňuje potřebu nalézt jasné, spravedlivé a stabilní řešení na zajištění bezpečnosti dodávek plynu z Ruska na Ukrajinu, jelikož jde o nezbytný předpoklad pro hospodářský rozvoj a stabilitu Ukrajiny; je přesvědčen, že EU by měla i nadále napomáhat dosažení dohody, která by Ukrajině umožnila platit za své nákupy plynu přiměřené ceny, které nebudou politicky ovlivněny; zdůrazňuje, že používání energie jako nástroje zahraniční politiky dlouhodobě podkopává důvěryhodnost Ruska coby spolehlivého obchodního partnera EU a že ta musí prioritně snižovat svou závislost na ruském plynu;

29.  vyzývá členské státy, aby zajistily dostatečné dodávky plynu prostřednictvím zpětného toku ze sousedního státu v EU; vítá v této souvislosti memorandum o porozumění o zpětném toku mezi Slovenskem a Ukrajinou, což by mělo Ukrajinu podpořit v zavedení transparentního a spolehlivého systému pro přepravu plynu; připomíná strategickou úlohu Energetického společenství, jemuž v roce 2014 Ukrajina předsedá; vítá skutečnost, že spolupráce s Ukrajinou tvoří nedílnou součást evropské strategie energetické bezpečnosti, kterou Komise představila v červnu 2014;

30.  vítá skutečnost, že Ukrajina nedávno zahájila druhou fázi akčního plánu pro uvolnění vízového režimu, čímž znovu potvrdila své odhodlání zavést potřebné právní předpisy, politiku a institucionální právní rámec; vyjadřuje své přesvědčení, že konečným cílem by mělo být rychlé zavedení bezvízového styku; vyzývá k tomu, aby mezitím byly okamžitě zavedeny velmi jednoduché a finančně nenáročné dočasné postupy udělování víz na úrovni EU a členských států;

31.  vítá skutečnost, že Komise vytvořila Skupinu na podporu Ukrajiny, která poskytne ukrajinským orgánům veškerou potřebnou pomoc při provádění politických a hospodářských reforem která se bude zabývat prováděním „evropské reformní agendy“;

32.  zdůrazňuje potřebu bránit evropské zájmy a hodnoty a podporovat stabilitu, prosperitu a demokracii v zemích na evropském kontinentě;

33.  připomíná svůj názor, že dohody o přidružení nejsou konečným cílem budování vztahů EU s Ukrajinou a zeměmi Východního partnerství; v této souvislosti zdůrazňuje, že podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii mají Gruzie, Moldavsko a Ukrajina – stejně jako kterýkoli jiný evropský stát – evropskou perspektivu a mohou požádat o členství v Evropské unii, pokud dodržují zásady demokracie, základní svobody, lidská práva a práva menšin a zajišťují fungování právního státu;

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny, Radě Evropy a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0457.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o zaměstnanosti mladých lidí (2014/2713(RSP))

P8_TA(2014)0010 RC-B8-0027/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 8. září 2010 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti členských států: část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020 (COM(2010)0193 – C7-0111/2010 – 2010/0115(NLE))(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 o iniciativě „Příležitosti pro mladé“ (COM(2011)0933),

–  s ohledem na závěry Rady přijaté dne 17. června 2011 v Lucemburku o podpoře zaměstnanosti mladých lidí v zájmu dosažení cílů strategie Evropa 2020,

–  s ohledem na sdělení Komise o provádění iniciativy „Příležitosti pro mladé“ (COM(2012)0727),

–  s ohledem na návrh doporučení Rady o zřízení záruky pro mladé lidi, který dne 5. prosince 2012 předložila Komise (COM(2012)0729),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady dne 7. února 2013 o iniciativě na podporu zaměstnanosti mladých lidí,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zřízení záruky pro mladé lidi,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí: možná východiska(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o dodržování základního práva na volný pohyb v EU(3),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 16. dubna 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o posílení spolupráce mezi veřejnými službami zaměstnanosti (VSZ) (COM(2013)0430 – C7-0177/2013 – 2013/0202(COD))(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o podpoře přístupu mladých lidí na trh práce a posílení statusu praktikantů, stáží a odborné přípravy(5),

–  s ohledem na sdělení Komise o provádění iniciativy „Příležitosti pro mladé“ (COM(2012)0727),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2013 o zřízení záruky pro mladé lidi(6),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nezaměstnanost je hlavní příčinou nerovnosti, přičemž míra nezaměstnanosti mladých lidí dosáhla bezprecedentní výše – v průměru dosahuje v EU jako celku 23 %; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mladých je v různých částech EU různá, a v některých členských státech přesahuje míra nezaměstnanosti osob ve věku 16–25 let dokonce 50 %;

B.  vzhledem k tomu, že v březnu 2014 bylo v EU28 bez zaměstnání 5,34 milionu mladých lidí (mladších 25 let), z nichž se 3,426 milionu nacházelo v eurozóně;

C.  vzhledem k tomu, že se příčiny nezaměstnanosti mladých lidí v různých částech EU liší a mohou zahrnovat i základní strukturální problémy našich ekonomik, které mají dopady na trhy práce; vzhledem k tomu, že situace a problémy, kterým mladí lidé čelí, nejsou stejné a že některé skupiny jsou zasaženy neúměrně a potřebují individuálně uzpůsobená řešení;

D.  vzhledem k tomu, že situace na trhu práce je obzvláště kritická pro mladé lidi, a to bez ohledu na jejich vzdělání, jelikož právě oni často končí bez práce nebo s pracovními smlouvami na dobu určitou a současně s nižšími příjmy a menší sociální ochranou nebo jsou nuceni podepsat pracovní smlouvy s nejistými pracovními podmínkami či přijmout neplacené stáže;

E.  vzhledem k tomu, že záruka pro mladé lidi by přispěla ke splnění tří cílů strategie Evropa 2020, konkrétně k cílům, že 75 % lidí ve věku 20–64 let má mít zaměstnání, že míra osob předčasně ukončujících vzdělávání má být pod 10 % a že alespoň 20 milionů lidí se má vymanit z chudoby a sociálního vyloučení;

F.  vzhledem k tomu, že 7,5 milionu mladých Evropanů ve věku 15 až 24 let je bez práce a ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a vzhledem k tomu, že v EU28 bylo v roce 2012 29,7 % mladých ve věku 15 až 29 let ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením(7);

G.  vzhledem k tomu, že tzv. duální systémy odborné přípravy a vzdělávací programy kombinující akademickou a pracovní výuku, které jsou využívány v některých členských státech, se díky důrazu, který kladou na praktické dovednosti, osvědčily zejména v době krize a udržovaly míru nezaměstnanosti mladých lidí na nižší úrovni, neboť zvyšovaly jejich zaměstnatelnost;

H.  vzhledem k tomu, že stávající omezení záruky pro mladé lidi na 25 let věku je nedostačující, neboť nebere v potaz 6,8 milionu lidí ve věku 25 až 30 let, kteří nejsou zaměstnaní, ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy;

I.  vzhledem k tomu, že velký potenciál pro vytváření pracovních míst mají malé a střední podniky, které proto hrají při přechodu na nové udržitelné hospodářství zásadní úlohu;

J.  vzhledem k tomu, že navzdory skutečnosti, že počet pracovníků, kteří se přestěhovali z jednoho členského státu do jiného, stoupl ze 4,7 milionu v roce 2005 na 8 milionů v roce 2008: procentuálně se jedná o zvýšení z 2,1 % na 3,3 % celkové pracovní síly;

K.  vzhledem k tomu, že členské státy hrají v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí klíčovou roli, a to i prostřednictvím finanční podpory nástrojů financovaných EU, k nimž v programovém období 2014–2020 patří Evropský sociální fond, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, program EU pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI) a záruka pro mladé lidi;

L.  vzhledem k tomu, že Evropská unie přidělila na podporu zaměstnanosti lidí mladších 25 let 6 miliard EUR;

M.  vzhledem k tomu, že příčiny nezaměstnanosti mladých lidí nespočívají pouze v neodpovídajících dovednostech, nýbrž souvisejí s tím, že není vytvářen dostatek nových pracovních míst z důvodu odlivu průmyslu z Evropy, outsourcingu a spekulace, přičemž tuto situaci ještě zhoršuje krize a politiky úsporných opatření; vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava nemohou samy o sobě problém nezaměstnanosti mladých lidí vyřešit;

N.  vzhledem k tomu, že jakákoli opatření nebo programy zavedené s cílem zvýšit míru zaměstnanosti mladých lidí by měly zahrnovat konzultace nebo spolupráci se všemi příslušnými zainteresovanými subjekty na relevantních úrovních, zejména se sociálními partnery a organizacemi mládeže;

O.  vzhledem k tomu, že za více než 67 % pracovních míst v soukromém sektoru v EU stojí 20,7 milionu malých a středních podniků, přičemž mikropodniky představují 30 %;

P.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky a mikropodniky mají obrovský potenciál k vytváření pracovních míst a již nyní vytvářejí 85 % všech nových pracovních míst;

Záruka pro mladé lidi – zaměstnanost mladých lidí

1.  varuje, že v EU nedojde k výraznému udržitelnému hospodářskému růstu, pokud nebudou odstraněny nerovnosti, a připomíná, že odstraňování nerovností musí začít snižováním nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladých lidí, a zmírňováním chudoby;

2.  vyzývá k tomu, aby bylo uplatňování systému záruky pro mladé lidi účinně sledováno; vyzývá Komisi, aby důkladně sledovala náročné úkoly, které byly specifikovány v doporučeních pro jednotlivé země na rok 2014, pokud jde o kvalitu nabídek, nedostatečně aktivní přístup k osobám, které nejsou v zaměstnání, ve vzdělání ani v profesní přípravě, administrativní kapacity veřejných služeb zaměstnanosti a chybějící účinnou spolupráci se všemi relevantními partnery; současně vyzývá Komisi, aby určila osvědčené postupy, které by sloužily jako vzor pro zlepšování programů; vyzývá k tomu, aby byla v rámci monitorování tohoto uplatňování posílena transparentnost a aby byl problém členských států, u nichž se v této oblasti neprojevuje žádný pokrok, řešen ambicióznějším způsobem;

3.  vyzývá Komisi, aby navrhla evropský právní rámec, který zavede minimální normy pro uplatňování záruk pro mladé lidi, včetně norem pro kvalitu učňovské přípravy, důstojné platy pro mladé lidi a přístup ke službám zaměstnanosti, a aby do tohoto rámce zahrnula i mladé lidi ve věku mezi 25 a 30 lety, v případě, že členské státy stávající doporučení týkající se záruk pro mladé lidi nerespektují;

4.  požaduje, aby bylo snižování nezaměstnanosti mladých lidí zavedeno jako samostatný cíl v rámci evropského semestru; rovněž žádá o zahrnutí opatření bojujících proti nezaměstnanosti mladých lidí do doporučení pro jednotlivé země a do národních programů reforem; vyzývá Komisi, aby zavádění těchto opatření pečlivě sledovala a kontrolovala; v tomto ohledu žádá o rozsáhlé zapojení Parlamentu v rámci evropského semestru;

5.  žádá Evropskou komisi, aby urychlila zavádění iniciativy záruky pro mladé lidi a aby sdělení o tom, jak byla záruka zavedena, zveřejnila nejpozději do konce roku 2014;

6.  vybízí členské státy, aby zvážily rozšíření záruky pro mladé lidi i na osoby mladší 30 let;

7.  zdůrazňuje, že je nezbytné zavést aktivní, komplexní a integrovanou politiku trhu práce, která bude zahrnovat zvláštní opatření pro mladé lidi;

8.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly důrazná opatření na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, zejména preventivní kroky proti předčasnému ukončování školní docházky a opatření na podporu programů odborné přípravy a učňovského vzdělávání (např. na základě zavedení duálního vzdělávacího systému nebo stejně účinných rámců), a aby rozvíjely komplexní strategie zaměřené na mladé, kteří nemají zaměstnání a ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a aby v plné míře prováděly vnitrostátní programy záruky pro mladé;

9.  zdůrazňuje, že Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí by členským státům neměla bránit ve využívání Evropského sociálního fondu k financování širších projektů souvisejících s mladými lidmi, zejména projektů bojujících proti chudobě a sociálnímu vyloučení; vyzývá Komisi ke sledování využití prostředků ESF na projekty spojené s mladými lidmi;

10.  je pevně přesvědčen, že by finanční prostředky EU, zejména prostředky poskytované v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, neměly být používány jako náhrada za vnitrostátní přístupy, nýbrž k poskytování dodatečné podpory mladým lidem, a to způsobem, který doplňuje a rozšiřuje vnitrostátní programy v souladu s rozhodnutím členských států;

11.  domnívá se, že programy EU musí umožňovat pružnost potřebnou k tomu, aby členské státy mohly zavádět individualizovanou podporu v souladu s místními potřebami a aby se zajistilo, že budou finanční prostředky využívány v oblastech, ve kterých je nezaměstnanost mladých lidí nejvyšší a finanční prostředky nejpotřebnější, aniž by tím však došlo k ústupkům v oblasti auditu a kontroly;

12.  připomíná, že Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí by členským státům neměla bránit ve využívání dalších programů EU – např. Evropského sociálního fondu či programu ERASMUS+ – k financování širších projektů souvisejících s mládeží, zejména projektů týkajících se podnikání mladých lidí, chudoby a sociálního vyloučení; vyzdvihuje, že je důležité, aby členské státy v této souvislosti poskytovaly nezbytné spolufinancování; vyzývá Komisi ke sledování využití prostředků ESF na projekty spojené s mladými lidmi;

Odborné vzdělávání a příprava

13.  připomíná, že 6 miliard EUR, které byly vyčleněny na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, nestačí k dlouhodobému boji proti nezaměstnanosti mladých lidí; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zařadily záruku pro mladé lidi mezi své priority a aby při rozhodování o závazném povolebním přezkumu VFR na období 2014–2020, který má proběhnout nejpozději na konci roku 2016, navýšily rozpočtové prostředky určené na tuto iniciativu po celé období let 2014–2020;

14.  vyzývá členské státy, aby zavedly či zlepšily systémy odborného vzdělávání a odborné přípravy; zdůrazňuje, že s cílem zlepšit přechod ze škol do zaměstnání by měl být na základě osvědčených evropských postupů v této oblasti vytvořen evropský rámec pro duální vzdělávání; kromě toho navrhuje, aby v rámci celé EU byly využívány „startovací programy“, díky nimž mohou mladí absolventi škol a absolventi kursů odborné přípravy získat praktické profesní zkušenosti, a to u podniků najímajících pracovníky na šest až dvanáct měsíců, aby pracovali na konkrétních úkolech v oblasti inovace a rozvoje;

15.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly rázná opatření k boji proti nezaměstnanosti mladých lidí a ranému vyloučení z trhu práce, a to především v podobě preventivních kroků proti předčasnému ukončování školní docházky, odborné přípravy či učňovského vzdělávání (např. zavedení duálního vzdělávacího systému nebo jiných, stejně účinných rámců);

16.  vyzývá členské státy, aby ve snaze o výrazné zvýšení zaměstnatelnosti mladých lidí i jejich šancí v životě reformovaly především standardy týkající se mladých lidí v oblasti vzdělávání a odborné přípravy;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dále zlepšovaly transparentnost a uznávání kvalifikací v rámci Evropské unie, a to prostřednictvím evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a odbornou přípravu, nástroje Europass a evropského rámce kvalifikací;

18.  zdůrazňuje, že pro mladé lidi je důležité získat průřezové dovednosti, např. v oblasti IKT, vůdčí schopnosti, kritické myšlení a jazykové dovednosti, a to i pomocí studia v zahraničí, s cílem zlepšit své vyhlídky na trhu práce a přizpůsobivost, pokud jde o budoucí vývoj na trhu práce, a aktivně se podílet na životě společnosti;

19.  žádá členské státy, aby se soustředily na odvětví s vysokým potenciálem růstu a vytváření pracovních míst a aby v zájmu uspokojení očekávaného budoucího vývoje na trhu práce přijaly opatření, jež budou v jejich vzdělávacích programech upřednostňovat oblasti vědy, technologie, strojírenství a matematiky v souladu s potřebou přejít na hospodářství, které bude účinně využívat zdroje;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly nové hospodářské modely, zejména sociální podnikání, sdílení pracovního prostředí a tzv. crowdsourcing, a aby poskytovaly podporu mladým kooperativám a začínajícím sociálním podnikům;

21.  vyzývá členské státy, aby rozvíjely politiky na podporu růstu; vyzývá k tomu, aby se učinily kroky na úrovni EU, pokud jde o evropskou strategii růstu, jelikož investice a rozvoj v klíčových oblastech, jako je digitální trh, telekomunikační trh a společné energetické společenství, zajistí udržitelná pracovní místa;

22.  s politováním konstatuje, že priority Evropské rady zveřejněné dne 27. června 2014 jako strategický program EU a nové Evropské komise nezahrnují cílená opatření a investice na pomoc při vytváření kvalitních pracovních míst pro mladé lidi;

23.  zdůrazňuje, že má-li dojít k pokroku v plnění cílů záruky pro mladé lidi, je třeba uskutečnit strategické reformy, které umožní úspěšnější přechod ze školy na trh práce;

24.  naléhavě vyzývá členské státy, aby posílily a reformovaly své úřady práce;

25.  podtrhuje skutečnost, že s ohledem na předpokládané rychlé změny na trhu práce jsou dnes více než kdy jindy nutné investice do vzdělávání a odborné přípravy; zdůrazňuje, že politiky zaměřené na dovednosti by neměly být považovány pouze za prostředek k plnění požadavků pracovního trhu, ale měly by brát v potaz rovněž kvalifikaci a dovednosti získané neformálním vzděláváním, měly by podporovat postupy prosazující celoživotní vzdělávání a v konečném důsledku by měly být i součástí komplexního přístupu ke vzdělávání;

26.  vyzývá Komisi a agentury, jako je Eurofound a Cedefop, aby analyzovaly stávající systémy duálního odborného vzdělávání a poskytly tyto informace ostatním členským státům, které se o tyto systémy zajímají na dobrovolném základě, aniž by došlo ke snížení již existujících vzdělávacích standardů;

27.  uznává úlohu rodiny jako efektivního podpůrného systému pro mladé lidi, kteří čelí nezaměstnanosti, chudobě a sociálnímu vyloučení;

28.  naléhavě vyzývá členské státy, aby odstranily stávající překážky pro přeshraniční odbornou přípravu, orientační a učňovskou přípravu, stáže a odbornou praxi, a aby lépe sladily nabídku a poptávku, pokud jde o možnosti odborné přípravy pro mladé lidi přímo na pracovišti, a tím zvýšily mobilitu a zaměstnatelnost, zejména v příhraničních regionech;

29.  vítá doporučení Rady o rámci pro kvalitu stáží přijaté dne 10. března 2014 a vyzývá členské státy, aby je bezodkladně provedly ve prospěch těch, kterým jsou určeny, a zdůrazňuje, že programy členských států, které prosazují a nabízejí stáže, mohou být finančně podporovány z evropských fondů;

Nové prostředí pro pracovní místa

30.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že malé a střední podniky vytvořily v roce 2012 celkem 66,5 % všech v Evropě vytvořených pracovních míst(8), je zapotřebí, aby Evropa vytvářela pro malé a střední podniky příznivé prostředí, k čemuž patří i zajištění nejlepších finančních a právních podmínek pro začínající podniky;

31.  opakuje, že je třeba zajistit širokou a snadno dostupnou odbornou přípravu a přístup k internetu a informacím on-line a k digitálním dovednostem; v souladu s cíli digitální agendy žádá členské státy, aby podporovaly a usnadňovaly digitalizaci služeb a vzdělávacích příležitostí pro mladé lidi, s cílem zajistit jim přístup k digitálním pracovním místům;

32.  zdůrazňuje, že společnosti mají v poslední době tendenci přesouvat výrobu a služby zpět do Evropy, což poskytuje příležitosti k vytváření pracovních míst, zejména pro mladé lidi; domnívá se, že ekonomiky EU mají jedinečnou příležitost tento trend přesouvání pracovních míst zpět do EU urychlit;

33.  trvá na tom, že Evropu je třeba znovu industrializovat prostřednictvím vypracování a realizace soudržné strategie, která bude podporovat a usnadňovat politiky zaměřené na růst a vytváření nových pracovních míst;

34.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci politik zaměřených na podporu zaměstnanosti mladých lidí usilovaly o to, aby byly uzavírány kvalitní a udržitelné pracovní smlouvy, čímž by se zakročilo proti rostoucí strukturální nejistotě a nedostatečné míře zaměstnanosti;

35.  vyzývá členské státy, aby zajistily přístup mladých lidí ke kvalitním pracovním místům, na nichž se budou dodržovat jejich práva, včetně práva na stabilitu a zabezpečení, a k místům, která jim nabídnou alespoň životní minimum a sociální ochranu a umožní zajištěnou, důstojnou a samostatnou existenci, a to s cílem ochránit mladé pracovníky před diskriminací a vykořisťováním;

36.  domnívá se, že mladí podnikatelé a malé a střední podniky orientované na růst představují nezbytný předpoklad inovací a tvorby pracovních míst;

37.  domnívá se, že podniky budou vytvářet více pracovních míst a více zaměstnávat, pouze pokud bude hospodářské prostředí podporovat růst a pokud budou moci spoléhat na kvalifikovanou pracovní sílu;

38.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby byl jejich přístup k mladým lidem a zaměstnanosti založen na právech; zdůrazňuje, že obzvláště v době krize nesmí být ohrožen kvalitativní aspekt práce pro mladé lidi a že klíčovými faktory zohledňovanými při přijímání opatření musí být základní pracovní a další normy týkající se kvality práce, jako je pracovní doba, sociální zabezpečení a bezpečnost a ochrana zdraví při práci; zdůrazňuje, že je nezbytné učinit přítrž diskriminaci na základě věku;

39.  zdůrazňuje, že je důležité uznávat a respektovat rozdílné sociální a hospodářské systémy, které fungují v jednotlivých členských státech;

40.  žádá členské státy a Komisi, aby podporovaly a propagovaly mechanismy mobility, které usnadňují hledání zaměstnání v jiném členském státě, zejména síť EURES;

41.  žádá členské státy, aby v zájmu vyvážení nabídky volných pracovních míst a poptávky po nich a požadovaných kvalifikací mezi členskými státy plně využívaly veřejné služby zaměstnanosti (VSZ);

42.  žádá Evropskou komisi, aby při řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí podporovala iniciativy a další formy spolupráce se soukromým sektorem;

43.  žádá Evropskou komisi, aby zaujala vůdčí úlohu a předložila iniciativu pro opětovnou industrializaci Evropy, která by posílila konkurenceschopnost průmyslu, aniž by kladla nadměrnou regulační zátěž na podniky, a usnadnila vytváření pracovních míst, řešila nezaměstnanost a rozšířila pro mladé lidi škálu možností k zahájení podnikání nebo nalezení pracovního místa;

44.  doporučuje, aby veškerá budoucí hodnocení relevantních systémů ESF v oblasti zaměstnanosti mladých, která Evropská komise provádí, zohledňovala i jiné faktory, než jsou náklady a počet účastníků, zvažovala reálný dlouhodobý dopad na pracovní trh mladých lidí a mezi své priority zařadila snahu pochopit, jak a proč jsou které kroky úspěšné;

45.  vyzývá členské státy, aby v rámci boje proti nezaměstnanosti eliminovaly zbytečnou administrativní zátěž samostatně výdělečně činných pracovníků a malých podniků, aby zavedly příznivé daňové politiky, vytvořily příznivější klima pro soukromé investice a zabývaly se neúměrně represivními zákony o úpadku firem; malé a střední podniky představují velkou část evropského hospodářství a jejich úloha může být rozhodujícím činitelem při zajišťování rychlého a udržitelného zotavení z hospodářské krize a vytváření nových pracovních míst, včetně pracovních míst pro mladé lidi;

46.  žádá členské státy, aby na všech úrovních zlepšily spolupráci mezi podniky a sektorem vzdělávání s cílem lépe propojit učební osnovy s požadavky trhu práce;

47.  zdůrazňuje, že evropské hospodářství potřebuje, abychom – spíše než o omezení – usilovali o posílení volného pohybu a mobility pracovních sil v EU, a vyzývá členské státy, aby zajistily volný pohyb všech občanů a pracovníků, a umožnily tak rozvoj skutečného unijního pracovního trhu, zabraňovaly vzniku překážek a poskytovaly pracovníkům z EU možnost stěhovat se do oblastí, v nichž je poptávka po jejich dovednostech; zdůrazňuje, že svoboda pohybu je jedním z klíčových práv; zdůrazňuje dále, že mladí lidé by měli také získat přístup k pracovním příležitostem v rámci vlastního společenství;

48.  vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost vysoké nezaměstnanosti mladých lidí mezi znevýhodněnými skupinami a aby si jako prioritu vytkly vstup a začlenění na trh práce a zohledňování politik v oblasti vstupu a začlenění ve všech oblastech, neboť zaměstnání je klíčem k úspěšné integraci;

49.  je přesvědčen, že členské státy musí vycházet vstříc specifickým potřebám mladých lidí se zdravotním postižením tím, že jim poskytnou správné nástroje a podpůrné služby, aby tak došlo k vytvoření prostředí rovnoprávnosti, a že budou aktivně zvyšovat míru uplatnitelnosti mladých lidí se zdravotním postižením na trhu práce, ve vzdělávání a v odborné přípravě;

50.  zdůrazňuje, že je nutné zaměřit se na podněcování k podnikání, a to zejména mezi mladšími lidmi a absolventy vysokých škol, a na podporu stáží a pracovního uplatnění absolventů vysokých škol v malých podnicích a mikropodnicích, čímž by si mladí lidé osvojili zkušenosti z podnikatelské oblasti a zvýšili své povědomí o příležitostech a svoji schopnost zakládat vlastní podnikání;

51.  zdůrazňuje, že vzhledem k dopadům krize na mladé lidi je třeba, aby se členské státy více zapojily a posílily monitorování s cílem zlepšit situaci mladých lidí; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby se otázkou nezaměstnanosti mladých lidí zabývaly během příštího neformálního zasedání EPSCO ve dnech 17. a 18. července 2014 v Miláně a aby namísto prohlášení učinily konkrétní kroky a zavedly skutečné politiky;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě.

(1) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 116. (2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0365. (3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0037. (4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0435. (5) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 29. (6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0016. (7) Eurostat: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=yth_incl_010&lang=en. (8) Zpráva http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/facts-figures-analysis/performance-review/files/supporting-documents/2013/annual-report-smes-2013_en.pdf.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o situaci v Iráku (2014/2716(RSP))

P8_TA(2014)0011 RC-B8-0059/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Iráku, zejména na usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci v Iráku(1),

–  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé a na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem(2),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci o Iráku, zejména na její závěry ze dne 23. června 2014,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN o Iráku,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož je Irák smluvní stranou,

–  s ohledem na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté dne 24. června 2013,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Iráku,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o Saúdské Arábii, jejích vztazích s EU a její úloze na Blízkém východě a v severní Africe(3), své usnesení ze dne 24. března 2011 o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu(4) a na své usnesení ze dne 3. dubna 2014 o strategii EU vůči Iránu(5),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Irák stále čelí závažným politickým, bezpečnostním a sociálně-ekonomickým problémům, a vzhledem k tomu, že politická scéna v této zemi je extrémně roztříštěná a zasažena násilím a sektářskou politikou, což vážně brání splnění legitimní touhy iráckého lidu po míru, prosperitě a skutečném přechodu k demokracii; vzhledem k tomu, že Irák čelí nejkrutější vlně násilí od roku 2008;

B.  vzhledem k tomu, že skupina Islámský stát (IS), která se odštěpila od džihádistické organizace al-Káida – a dříve si říkala Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) –, dobyla některé oblasti na severozápadě Iráku, mj. i druhé největší irácké město Mosúl, a zahájila hromadné popravy iráckých občanů, zavedla velmi přísný výklad práva šarí'a, začala ničit šíitské, sufijské, sunnitské a křesťanské modlitebny a svatyně a dopouštět se dalších krutostí na civilním obyvatelstvu;

C.  vzhledem k tomu, že rozklad irácko-syrské hranice poskytl IS příležitosti k posílení jeho přítomnosti v obou zemích; vzhledem k tomu, že zisky IS byly tolerovány nebo dokonce podporovány některými částmi zklamaného sunnitského obyvatelstva a bývalými členy strany Baas; vzhledem k tomu, že dne 29. června 2014 bylo sděleno, že IS vyhlásil „chalifát“ neboli „islámský stát“ na územích, která kontroluje v Iráku a v Sýrii, a vzhledem k tomu, že jeho představitel Abdú Bakr al Bagdádí se sám prohlásil za chalífa;

D.  vzhledem k tomu, že IS získal značné příjmy tím, že vydrancoval banky a podniky na územích, která má pod kontrolou, ovládl až šest ropných polí v Sýrii, včetně největšího syrského ropného zařízení, pole al-Omar, v blízkosti hranice s Irákem, a dostal finanční prostředky od bohatých dárců, zejména ze Saúdské Arábie, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů;

E.  vzhledem k tomu, že prudký vzestup IS jasně ukázal, jak vratké jsou schopnosti irácké armády a iráckých institucí, které jsou zdecimovány korupcí, sektářstvím a exkluzivistickou politikou vlády premiéra Nurího al-Málikího, která vedla k tomu, že se od ní ve značné míře odvrátila sunnitská menšina i další menšiny v Iráku;

F.  vzhledem k tomu, že vojenské jednotky kurdské regionální vlády převzaly v polovině června 2014 kontrolu nad multietnickým městem Kirkúkem, čímž bylo po desetiletí sporné území bohaté na ropu začleněno do kurdské provincie, a vzhledem k tomu, že kurdská vláda oznámila plány na referendum mezi kurdským obyvatelstvem s cílem získat nezávislost na Iráku;

G.  vzhledem k tomu, že EU uznala zátěž, jíž podléhá kurdský region a kurdská regionální vláda, které přijímají velký počet vnitřně vysídlených osob;

H.  vzhledem k tomu, že dne 30. dubna 2014 se v Iráku konaly parlamentní volby, v nichž získal většinu blok premiéra Nurího al-Málikího „Právní stát“; vzhledem k tomu, že úřadující vládě se nepodařilo vybudovat v Iráku inkluzivnější společnost; vzhledem k tomu, že existují rostoucí výzvy k tomu, aby se al-Málikí nesnažil o třetí funkční období ve funkci premiéra a aby byla místo toho vytvořena skutečně inkluzivní vláda; vzhledem k tomu, že šíitský náboženský vůdce Ajatolláh Sistání vyzval všech strany v Iráku, aby se urychleně shodly na takové vládě, nově zvolenému iráckému parlamentu se však zatím něco takového nepodařilo;

I.  vzhledem k tomu, že Spojené státy americké, Rusko a Íránská islámská republika poskytly vládě Iráku podporu; vzhledem k tomu, že prezident Íránu Hasan Rúhání vyjádřil ochotu spolupracovat s USA s cílem čelit hrozbě IS v Iráku, přičemž extrémistické sunnitské ozbrojené skupiny v regionu, včetně IS, získávaly v minulých letech ideologickou podporu od subjektů v Saúdské Arábii a některých zemích Perského zálivu;

J.  vzhledem k tomu, že stovky zahraničních bojovníků, včetně mnoha osob z členských států EU, se údajně podílejí na bojích na straně IS; vzhledem k tomu, že dotčené občany EU označily vlády příslušných členských států za bezpečnostní riziko;

K.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) se ve středním a severním Iráku nachází odhadem 1,2 milionu vnitřně vysídlených osob a přibližně 1,5 milionu lidí potřebuje humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že s nástupem IS vznikla humanitární krize, konkrétně v podobě masového vysídlování civilního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že se EU rozhodla zvýšit svou humanitární pomoc Iráku o 5 milionů EUR, které budou určeny na zajištění základní pomoci pro vysídlené osoby – finanční prostředky vyčleněné dosud v roce 2014 na humanitární pomoc Iráku tak dosáhnou výše 12 milionů EUR;

L.  vzhledem k tomu, že irácká ústava zaručuje všem občanům rovnost před zákonem spolu se „správními, politickými, kulturními a vzdělávacími právy různých národností“; vzhledem k tomu, že irácká vláda nese odpovědnost za to, aby byla zaručena práva, kvalita života a bezpečnost veškerého obyvatelstva;

M.  vzhledem k tomu, že existují zprávy o cílených útocích na ženy a dívky v Iráku a o únosech, znásilněních a nucených sňatcích ze strany ozbrojenců organizace IS a jiných ozbrojených skupin; vzhledem k tomu, že podle zprávy organizace Human Rights Watch ze dne 12. července 2014 irácké bezpečnostní síly a milice spadající pod vládu za poslední měsíc zřejmě nezákonně popravily nejméně 255 vězňů patrně jako pomstu za zabíjení, jehož se dopustili bojovníci islámského státu,

N.  vzhledem k tomu, že až 10 000 lidí z převážně křesťanských komunit města Qaraqosh (známého také jako Al-Hamdaníja), historického syrského města, uprchlo dne 25. června 2014 ze svých domovů, poté co do blízkosti města dopadly minometné nálože; vzhledem k tomu, že podle odhadů opustila Irák od roku 2003 nejméně polovina jeho křesťanských obyvatel; vzhledem k tomu, že podle mise Open Doors International se počet křesťanů v Iráku značně snížil, a to z 1,2 milionu počátkem 90. let na 330 000 až 350 000 v současnosti;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad rychle se zhoršující bezpečnostní situací v Iráku; důrazně odsuzuje útoky IS na irácké občany a irácký stát, při nichž dochází k hromadným popravám, zavádění velmi přísného výkladu práva šarí'a, ničení modliteben a historického, kulturního a uměleckého dědictví regionu a k dalším krutostem; varuje, že extrémní antišíitské a antikřesťanské názory IS zvyšují nebezpečí masivního rozšíření sektářsky motivovaného zabíjení, pokud by byla IS ponechána moc nad územím, které obsadil, a kdyby své državy dále rozšiřoval;

2.  rázně odsuzuje útoky zaměřené na civilní cíle, včetně nemocnic, škol a míst bohoslužeb, a využívání poprav a sexuálního násilí v konfliktu; zdůrazňuje, že pro pachatele těchto činů by neměla existovat beztrestnost; je hluboce znepokojen humanitární krizí a masivním vysídlováním civilního obyvatelstva;

3.  podporuje irácké orgány v boji proti teroristickému počínání IS a dalším ozbrojeným/teroristickým skupinám, zdůrazňuje však, že akce v zájmu bezpečnosti musí jít ruku v ruce s dlouhodobým politickým řešením, na němž se budou podílet všechny složky irácké společnosti a v jehož rámci budou napravena oprávněně vytýkaná příkoří; dále zdůrazňuje, že při boji proti terorismu musí být respektována lidská práva a mezinárodní humanitární právo; naléhavě vyzývá irácké bezpečnostní síly, aby jednaly v souladu s mezinárodním a vnitrostátním právem a respektovaly závazky Iráku vyplývající z mezinárodních dohod o lidských právech a základních svobodách; vyzývá iráckou vládu a všechny politické vůdce, aby přijali nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany všech osob v Iráku, zejména příslušníků ohrožených skupin a náboženských komunit;

4.  bez výhrady odmítá a považuje za nelegitimní oznámení vedoucích představitelů IS o tom, že skupina zřídila v ovládaných oblastech chalifát, a odmítá představy o jakýchkoli jednostranných změnách mezinárodně uznaných hranic za použití síly, a zdůrazňuje, že je třeba dodržovat základní práva a svobody lidí v oblastech ovládaných IS;

5.  zdůrazňuje, že na organizaci IS bylo uvaleno zbrojní embargo a že její majetek má být zmražen na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1267 (1999) a 1989 (2011), a poukazuje na nutnost urychleného a účinného provedení těchto opatření;

6.  domnívá se, že parlamentní volby v Iráku, které se uskutečnily dne 30. dubna 2014, jsou příležitostí k vytvoření skutečně reprezentativní vlády s agendou podporující začlenění; vítá zvolení nového mluvčího iráckého parlamentu dne 15. července 2014; naléhavě vyzývá všechny politické představitele, zejména premiéra Núrího Málikího, aby zajistili naléhavé vytvoření vlády podporující začleňování; zdůrazňuje, že tato vláda by měla řádně reprezentovat politickou, náboženskou a etnickou rozmanitost irácké společnosti, s cílem zastavit krveprolití a roztříštěnost země;

7.  vyzývá všechny regionální subjekty, aby přispěly k úsilí o prosazování bezpečnosti a stability v Iráku a aby zejména vybídly iráckou vládu k tomu, aby oslovila sunnitskou menšinu a reorganizovala armádu inkluzivním, nesektářským a nepartyzánským způsobem;

8.  vyzývá všechny regionální subjekty, aby učinily vše, co je v jejich silách s cílem zastavit všechny činnosti oficiálních či soukromých institucí, které propagují a šíří extrémní islamistické ideologie v podobě slov a činů; vyzývá mezinárodní společenství, zejména EU, aby usnadnilo regionální dialog o problémech Blízkého východu a zahrnulo do něj všechny významné strany, zejména Írán a Saúdskou Arábii;

9.  zdůrazňuje, že by EU měla vyvinout komplexní politický přístup k regionu a zejména že je zapotřebí, aby Írán, Saúdská Arábie a ostatní státy Perského zálivu byly začleněny jakožto významní hráči do jakéhokoli úsilí o uklidnění situace v Sýrii a Iráku;

10.  zdůrazňuje, že v této době krize je zapotřebí dodržovat lidská práva a základní svobody, zejména svobodu projevu a tisku a digitální svobody;

11.  bere na vědomí oznámení referenda o nezávislosti ze strany kurdské regionální vlády; vyzývá však parlament a prezidenta iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního, aby prosazovali inkluzivní postup při dodržování práv nekurdských menšin žijících v této provincii;

12.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že ke vzpouře skupiny IS se údajně připojily stovky zahraničních bojovníků, včetně občanů členských států EU; vyzývá dále k mezinárodní spolupráci s cílem přijmout vhodná právní opatření proti jakýmkoli jednotlivcům, kteří jsou podezřelí ze zapojení do teroristických akcí;

13.  vítá rozhodnutí EU ze dne 19. června 2014 zvýšit humanitární pomoc poskytovanou Iráku o 5 milionů EUR, které budou určeny na zajištění základní pomoci pro vysídlené osoby, čímž finanční prostředky vyčleněné na humanitární pomoc Iráku v roce 2014 dosáhnou výše 12 milionů EUR.

14.  znovu potvrzuje odhodlání EU posílit své vztahy s Irákem, mj. plněním dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem; vyzývá Radu, aby i nadále pomáhala Iráku při prosazování demokracie, lidských práv, řádné správy věcí veřejných a právního státu, mimo jiné v návaznosti na zkušenosti a úspěchy mise EUJUST LEX-Iraq; podporuje také úsilí Asistenční mise OSN v Iráku a úsilí zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro Irák napomáhat vládě Iráku v posilování jejích demokratických institucí a postupů, v prosazování právního státu, usnadňování regionálního dialogu, zlepšování poskytování základních služeb a zajišťování ochrany lidských práv;

15.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a zákonodárnému sboru Iráku, regionální vládě Kurdistánu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0171. (2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0023. (3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0207. (4) Úř. věst. C 247 E, 17.8.2012, s. 1. (5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0339.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o eskalaci násilí mezi Izraelem a Palestinou (2014/2723(RSP))

P8_TA(2014)0012 RC-B8-0071/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že probíhající konflikt vede k tragické ztrátě lidských životů a nepřijatelnému utrpení civilního obyvatelstva na obou stranách konfliktu;

B.  vzhledem k tomu, že prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 12. července 2014, v němž jsou vyjádřeny vážné obavy ohledně krize v pásmu Gazy, obsahuje výzvu k deeskalaci situace, obnovení klidu zbraní, znovuzavedení příměří z listopadu 2012 a dodržování mezinárodního humanitárního práva, včetně ochrany civilního obyvatelstva, a vyjadřuje podporu pokračování přímých jednání mezi Izraelci a Palestinci s cílem dosáhnout komplexní mírové dohody založené na existenci dvou států;

C.  vzhledem k tomu, že Egypt předložil dne 14. července 2014 plán příměří, který dosud přijal pouze Izrael;

D.  vzhledem k tomu, že Hamás považuje EU za teroristickou organizaci;

E.  vzhledem k tomu, že prezident Mahmúd Abbás požádal Organizaci spojených národů v důsledku zhoršující se situace v pásmu Gazy o to, aby Palestině poskytla „mezinárodní ochranu“;

F.  vzhledem k tomu, že na všechny strany konfliktu lze plně uplatnit mezinárodní lidská práva a humanitární právo, včetně čtvrté Ženevské úmluvy;

G.  vzhledem k tomu, že došlo k pozastavení přímých mírových rozhovorů mezi oběma stranami a k selhání veškerého úsilí vynaloženého v poslední době na obnovení jednání; vzhledem k tomu, že EU obě strany vyzvala, aby přijaly opatření, jež by pomohla vytvořit atmosféru důvěry nezbytnou k zajištění smysluplných jednání, zdržely se kroků, které snižují důvěryhodnost tohoto procesu, a předcházely rozdmychávání emocí;

1.  vyzývá k ukončení raketových útoků na Izrael z pásma Gazy, od nichž musí Hamás a jiné ozbrojené skupiny v Gaze okamžitě upustit, a k ukončení izraelské vojenské operace proti pásmu Gazy;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad kritickou situací v pásmu Gazy a  Izraeli; hluboce lituje ztrát na životech civilního obyvatelstva, včetně mnoha žen a dětí; odsuzuje vraždu tří izraelských mladíků, k níž došlo dne 12. června, a vraždu palestinského chlapce ze dne 2. července 2014, které odsoudil celý svět; vyjadřuje soustrast rodinám všech nevinných obětí;

3.  zdůrazňuje, že jak izraelští, tak i palestinští občané mají právo žít v míru a bezpečí; poukazuje na to, že je nutné, aby všechny strany bez výjimky respektovaly mezinárodní humanitární právo, a že záměrné útoky na nevinné civilisty, které jsou podle mezinárodního práva válečným zločinem, a ničení civilní infrastruktury nelze žádným způsobem ospravedlnit;

4.  vyzývá k okamžité deeskalaci konfliktu na základě dohody o příměří mezi oběma stranami a k okamžitému ukončení všech násilností, které ohrožují civilní obyvatelstvo na životě; vítá veškeré snahy o vyjednání trvalého příměří mezi oběma stranami a vyzývá vysokou představitelku Unie, místopředsedkyni Komise a členské státy, aby vystupňovaly diplomatický tlak na podporu těchto kroků;

5.  naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, zejména Radu bezpečnosti OSN, aby bez odkladu nalezlo přiměřenou odpověď a řešení současné krize; vybízí hlavní regionální aktéry, zejména Egypt a Jordánsko, aby se i nadále snažily situaci uklidnit; vítá rozhodnutí egyptských orgánů znovu otevřít hraniční přechod v Rafáhu s cílem zajistit přístup humanitární pomoci do pásma Gazy a umožnit přechod palestinského civilního obyvatelstva;

6.  znovu vyjadřuje pevnou podporu řešení založenému na existenci dvou států, jejichž hranice by odpovídaly hranicím v roce 1967, kdy by hlavním městem obou států byl Jeruzalém a v jehož rámci by bezpečný Stát Izrael a s ním sousedící nezávislý, demokratický a životaschopný palestinský stát existovaly bok po boku v míru a bezpečí, což by si vyžadovalo ukončení blokády pásma Gazy; znovu zdůrazňuje, že nenásilné prostředky jsou jediným způsobem, jak dosáhnout trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci;

7.  vyzývá v tomto duchu, aby obě strany i mezinárodní společenství vyvinuly vážně míněné věrohodné úsilí o pokračování mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci a aby v rámci těchto rozhovorů dosáhly konkrétních výsledků; znovu naléhavě vyzývá EU, aby se aktivněji zasazovala o dosažení spravedlivého trvalého míru;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, vyslanci Kvartetu pro Blízký východ, Knessetu a izraelské vládě, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě, parlamentu a vládě Egypta a parlamentu a vládě Jordánska.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. července 2014 o zločinu agrese (2014/2724(RSP))

P8_TA(2014)0013 RC-B8-0066/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na Chartu OSN,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (MTS) a zejména na článek 5 týkající se trestného činu agrese jako jednoho z hlavních zločinů spadajících do působnosti tohoto soudu,

–  s ohledem na kampalské změny Římského statutu, jež byly přijaty na hodnotící konferenci konané v roce 2010 v ugandské Kampale, se zvláštním ohledem na rezoluci RC/Res. 6 o trestném činu agrese,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/168/SZBP a na jeho odkaz na kampalské změny,

–  s ohledem na revidovaný akční plán přijatý dne 12. července 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2011/168/SZBP,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2010 o konferenci hodnotící Římský statut Mezinárodního trestního soudu konané v Kampale v Ugandě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíže(2),

–  s ohledem na své předchozí usnesení o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě a politice Evropské unie v této oblasti, včetně dopadů na strategickou politiku EU týkající se lidských práv,

–  s ohledem na devátou zprávu Mezinárodního trestního soudu Organizaci spojených národů za rok 2012/13,

–  s ohledem na závěry 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva konaného v dubnu 2014,

–  s ohledem na usnesení Valného shromáždění Latinskoamerického parlamentu ze dne 19. a 20. října 2013 o podpoře Mezinárodního trestního soudu a ratifikaci kampalských změn (AO/2013/07XXIX),

–  s ohledem na usnesení shromáždění smluvních států Římského statutu Mezinárodního trestního soudu ze dne 27. listopadu 2013 o posílení Mezinárodního trestního soudu a shromáždění smluvních států Římského statutu, jehož součástí je výzva určená budoucím smluvním státům, aby ratifikovaly Římský statut v jeho pozměněné podobě, výzva určená všem smluvním státům, aby zvážily ratifikaci těchto změn, a uznání nedávné ratifikace těchto změn několika smluvními státy (ICC-ASP/12/Res.8),

–  s ohledem na příručku „Ratifikace a uplatňování kampalských změn Římského statutu Mezinárodního trestního soudu“, kterou vypracovaly stálá mise Lichtenštejnského knížectví při OSN, Globální institut pro prevenci agrese a Lichtenštejnský institut pro sebeurčení na Princetonské univerzitě,

–  s ohledem na Mezinárodní den spravedlnosti, který se slaví 17. července a jehož cílem je vyzdvihnout pokrok, jehož bylo dosaženo v oblasti stíhání zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy;

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že členské státy EU jsou od počátku věrnými spojenci Mezinárodního trestního soudu, poskytují mu finanční, politickou, diplomatickou a logistickou podporu a rovněž prosazují všeobecnou platnost Římského statutu a hájí jeho bezúhonnost s cílem posílit nezávislost soudu;

B.  vzhledem k tomu, že dne 17. listopadu 2011(3) Parlament uvítal přijetí kampalských změn Římského statutu, včetně změn týkajících se zločinu agrese, a vyzval členské státy, aby je ratifikovaly a začlenily do svých vnitrostátních předpisů;

C.  vzhledem k tomu, že dne 18. dubna 2012 Parlament následně přijal usnesení(4) a vyzval Radu a Komisi, aby využily svou mezinárodní autoritu v zájmu zajištění a posílení univerzálnosti Římského statutu, pokud jde o mezinárodně dohodnuté vymezení aktů agrese, které jsou v rozporu s mezinárodním právem;

D.  vzhledem k tomu, že ratifikace kampalských změn Římského statutu týkajících se zločinu agrese nejméně 30 smluvními státy a rozhodnutí, které má být přijato po 1. lednu 2017 dvoutřetinovou většinou smluvních států, umožní zřídit stálý systém mezinárodní trestní odpovědnosti za zločin agrese;

E.  vzhledem k tomu, že 122 zemí je smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu;

F.  vzhledem k tomu, že dosud kampalské změny týkající se zločinu agrese ratifikovalo 14 států, včetně osmi členských států EU, a sice Belgie, Chorvatska, Kypru, Estonska, Německa, Lucemburska, Slovenska a Slovinska; vzhledem k tomu, že nejméně 35 smluvních států v současnosti aktivně spolupracuje na ratifikaci změn týkajících se zločinu agrese, přičemž další státy se k jejich ratifikaci zavázaly;

G.  vzhledem k tomu, že 8. května 2012 Lichtenštejnsko jako první země ratifikovalo změny týkající se zločinu agrese společně se změnami článku 8 (válečné zločiny) přijaté na hodnotící konferenci o Římském statutu Mezinárodního trestního soudu, která se konala v roce 2010 v ugandské Kampale;

H.  vzhledem k tomu, že státy, které Římský status nepodepsaly, jej mohou ratifikovat, včetně kampalských změn, a tím přispět k zahájení uplatňování jurisdikce Mezinárodního trestního soudu, pokud jde o zločin agrese;

I.  vzhledem k tomu, že kampalské změny jsou plně v souladu s Chartou OSN, neboť kriminalizují pouze nejzávažnější formy nelegálního použití síly, konkrétně formy, jež svou „povahou, závažností a rozsahem“ zjevně porušují Chartu OSN;

J.  vzhledem k tomu, že jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ve vztahu ke zločinu agrese přispěje k vládě práva na mezinárodní úrovni a k mezinárodnímu míru a bezpečnosti tím, že bude odrazovat od nelegálního použití síly a tím bude aktivně přispívat k prevenci takových zločinů a k upevnění trvalého míru;

K.  vzhledem k tomu, že ratifikace obou kampalských změn a zahájení uplatňování jurisdikce Mezinárodního trestního soudu na zločin agrese dále pomohou skoncovat s beztrestností pachatelů tohoto zločinu;

L.  vzhledem k tomu, že ratifikace kampalských změn a zahájení uplatňování jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ve vztahu ke zločinu agrese přispějí k ochraně lidských práv, a to díky kriminalizaci aktu agrese, jenž často stojí na počátku kauzálního řetězce hrubého porušování lidských práv a závažného porušování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodních práva v oblasti lidských práv;

M.  vzhledem k tomu, že kriminalizace aktů agrese bude rovněž chránit právo na život bojovníků, kteří jsou nezákonně posíláni do války, a bojovníků napadených států, čímž bude vyplněna mezera v Římském statutu a v mezinárodním humanitárním právu, neboť tyto v současnosti chrání pouze civilní obyvatele a další kategorie „chráněných osob“;

N.  vzhledem k tomu, že zahájení uplatňování jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ve vztahu ke zločinu agrese posílí univerzálnost Římského statutu, protože některé členské státy mohou mít zájem ratifikovat doplněný Římský statut zahrnující kampalské změny, neboť to poslouží i k jejich vnitrostátnímu politickému cíli odradit ostatní od nezákonného použití síly proti nim;

1.  znovu vyjadřuje svou podporu činnosti Mezinárodního trestního soudu, který přispívá k ukončení beztrestnosti pachatelů nejzávažnějších trestných činů, které znepokojují mezinárodní společenství;

2.  žádá EU, aby přijala společný postoj ke zločinu agrese a kampalským změnám;

3.  zdůrazňuje význam zásady univerzality Římského statutu a naléhavě vyzývá EU, aby se postavila do čela úsilí při prosazování toho, aby kampalská změna týkající se zločinu agrese vstoupila v platnost, podpořila úsilí, které je za tímto účelem vynakládáno, a aby vyzvala své členské státy, aby změny nejdříve ratifikovaly a poté podpořily jednorázové rozhodnutí shromáždění smluvních států Římského statutu, jakmile bude dosaženo požadovaných 30 ratifikací, aby se tak docílilo zahájení uplatňování jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ve vztahu ke zločinu agrese

4.  zdůrazňuje, že je třeba aktivně podpořit Mezinárodní trestní soud, ratifikaci pozměněného Římského statutu i obou kampalských změn ve všech vnějších činnostech EU, a to také prostřednictvím zvláštního zástupce EU pro lidská práva a delegací EU na místě, včetně technické podpory pro státy usilující o ratifikaci a/nebo provedení těchto aktů; žádá v tomto ohledu EU a její členské státy, aby obnovily svůj závazek vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu a jeho podporu, včetně finanční účasti;

5.  žádá EU, aby se zavázala k boji proti genocidě, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese, a žádá EU a členské státy, aby boj proti beztrestnosti za závažná porušení lidských práv učinily prioritu své vnější činnosti; vybízí místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby zvýšila úsilí, které vyvíjí v oblasti podpory provádění a dodržování standardů mezinárodního humanitárního práva obecně a to i ze strany nestátních ozbrojených skupin;

6.  vyzývá členské státy EU, aby urychleně přizpůsobily své vnitrostátní právní předpisy definicím obsaženým v kampalských změnách i dalším povinnostem plynoucím z Římského statutu, a umožnily tak vnitrostátní vyšetřování a stíhání zločinů členskými státy EU, a aby spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států EU, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a předsedovi Mezinárodního trestního soudu.

(1) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 78. (2) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 115. (3) Přijaté texty, P7_TA(2011)0507. (4) Přijaté texty, P7_TA(2012)0126.