Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o Rusku, zejména o případu Alexeje Navalného (2015/2503(RSP))

P8_TA(2015)0006 RC-B8-0046/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na ruskou ústavu, zejména na její článek 118, který stanoví, že spravedlnost vykonávají v Ruské federaci pouze soudy, a na článek 120, který stanoví, že soudci jsou nezávislí a řídí se pouze ruskou ústavou a federálním právem,

–  s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na své usnesení ze dne 23. října 2012 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(1), ze dne 13. června 2013 o právním státě v Rusku(2) a ze dne 13. března 2014 o Rusku: rozsudky vynesené nad demonstranty účastnícími se protestů na Blatném náměstí(3), ze dne 23. října 2014 o zrušení nevládní organizace Memorial (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku(4) a na doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 2. dubna 2014 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(5),

−  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a o politice Evropské unie v této oblasti(6);

−  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ze dne 30. prosince 2014 o odsouzení Alexeje Navalného a jeho bratra Olega Navalného soudem v Zamoskvorečí;

−  s ohledem na konzultace mezi EU a Ruskem o lidských právech ze dne 28. listopadu 2013;

−  s ohledem na současnou Dohodu o partnerství a spolupráci (DPS) mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé, a na pozastavená jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ruská federace je řádným členem Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě i signatářem deklarace OSN, a že se tudíž zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu a k dodržování základních svobod a lidských práv; vzhledem k tomu, že v posledních měsících dochází v Rusku k řadě případů závažného porušování zásad právního státu a k přijímání restriktivních právních předpisů, a panují proto vážné obavy ohledně dodržování mezinárodních a vnitrostátních závazků ze strany Ruska; vzhledem k tomu, že Evropská unie opakovaně nabídla další pomoc a odborné zkušenosti prostřednictvím „partnerství pro modernizaci“ s cílem pomoci Rusku modernizovat a dodržovat svůj ústavní a právní řád v souladu s normami Rady Evropy; vzhledem k tomu, že došlo k řadě soudních případů s politicky vykonstruovanými důvody, jež jsou využívány k odstranění politické soutěže a k vyhrožování občanské společnosti s cílem odradit občany od účasti na veřejných shromážděních a veřejných protestech proti současnému vedení země;

B.  vzhledem k tomu, že Alexej Navalnyj soustavně poukazoval na masivní korupci prorůstající až do nejvyšších pater ruského státního aparátu; vzhledem k tomu, že jeho první odsouzení k pětiletému trestu odnětí svobody v červenci 2013 bylo považováno za politické; vzhledem k tomu, že v únoru roku 2014 byl dán do domácího vězení na další dva měsíce a že v březnu 2014 byl přinucen nosit elektronický náramek, který monitoroval jeho aktivity;

C.  vzhledem k tomu, že Alexej Navalnyj získal 27 % hlasů ve volbách do funkce moskevského starosty v září 2013, a tak potvrdil, že je jednou z nejvýznamnějších tváří ruské opozice vůči Kremlu;

D.  vzhledem k tomu, že druhý rozsudek proti Alexeji Navalnému měl být vynesen dne 15. ledna 2015, ale soud nevysvětlitelně přeložil toto datum na 30. prosince 2014, kdy se většina Rusů soustřeďovala na oslavu Nového roku; vzhledem k tomu, že stejná technika uspíšení data byla použita proti Michajlu Chodorkovskému;

E.  vzhledem k tomu, že se v Rusku v posledních letech dramaticky zhoršila situace v oblasti lidských práv a že ruské orgány přijaly soubor právních přepisů, které zahrnují některá nejednoznačná ustanovení a jsou používány k dalšímu omezování zástupců opozice a občanské společnosti a ohrožují svobodu projevu a shromažďování;

F.  vzhledem k tomu, že právní předpisy přijaté v posledním roce a týkající se nevládních organizací a práva na svobodu shromažďování jsou používány k utlačování občanské společnosti, potlačování opozičních politických názorů a k pronásledování nevládních organizací, demokratické opozice a sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že na základě používání zákona o „zahraničních agentech“ byla de facto zrušena nezávislá občanskoprávní organizace „Memorial“; vzhledem k tomu, že provádění těchto právních předpisů zahrnovalo přísná opatření zaměřená na to, aby zabránila organizacím občanské společnosti, jako je organizace matek vojáků, v činnosti a aby je zastrašila;

G.  vzhledem k tomu, že koncem prosince 2014 ministerstvo spravedlnosti Ruské federace podstatně pozměnilo seznam „zahraničních agentů“ a přidalo na ně některé organizace zabývající se ochranou lidských práv, včetně Sacharovova střediska, a tak jim značně bránilo v činnosti a v ochraně lidských práv v Rusku;

H.  vzhledem k tomu, že řada procesů a soudních řízení konaných v posledních letech, jako jsou případy Magnitského, Chodorkovského a Politkovské, vyvolala pochybnosti ohledně nezávislosti a nestrannosti soudních institucí Ruské federace, vzhledem k tomu, že tak významné případy, jako je případ Alexeje Navalného, jsou právě za hranicemi Ruska nejznámějšími případy systematické neschopnosti ruského státu dodržovat právní stát a zajišťovat svým občanům spravedlnost, vzhledem k tomu, že současné soudní rozhodnutí představuje politicky motivovaný útok s cílem potrestat Alexeje Navalného jakožto jednoho z nejprominentnějších oponentů vlády;

I.  vzhledem k tomu, že je stále více zapotřebí pevné, soudržné a komplexní politiky EU vůči Rusku, kterou by podporovaly všechny členské státy, s poskytováním podpory a pomoci opírající se současně o pevnou a spravedlivou kritičnost;

1.  vyjadřuje nejhlubší znepokojení nad tím, že je v Rusku používáno právo jako politický nástroj; zdůrazňuje, že odsouzení předního právníka, bojovníka proti korupci a sociálního aktivisty Alexeje Navalného k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3,5 roku a jeho bratra Olega Navalného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3,5 roku bylo založeno na nepodložených obviněních; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že toto stíhání se jeví jako politicky motivované;

2.  se znepokojením konstatuje, že i když Alexej Navalnyj nyní není uvězněn, jeho bratr Oleg Navalnyj je v současnosti ve vězení, což vyvolává obavy z možného použití rodinného příslušníka k zastrašení a umlčení jednoho z lídrů ruské opozice Alexeje Navalného; připomíná, že Alexejův bratr Oleg, otec dvou malých dětí a bývalý výkonný ředitel státní poštovní služby, nikdy nehrál žádnou úlohu v ruském opozičním hnutí;

3.  naléhavě vyzývá ruské soudní orgány a orgány vymáhání práva, aby plnily svoji úlohu nestranně a nezávisle bez politického vměšování a aby zajistily, aby soudní řízení v případě obou Navalných i další vyšetřování a procesy proti opozičním aktivistům splňovaly mezinárodně akceptované normy; zdůrazňuje, že je důležité, aby se soudní rozhodnutí oprostila od politického vměšování a byla nezávislá a plně v souladu se zásadou právního státu;

4.  plně podporuje kampaň proti korupci v Rusku, kterou podněcoval Alexej Navalnyj, a podporuje úsilí ruského lidu o hledání uspořádání zajišťujícího demokracii, politický pluralismus, jednotu a dodržování lidských práv;

5.  domnívá se, že by Ruská federace jakožto člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě měla dodržovat povinnosti, k nimž se zavázala; poukazuje na to, že nedávný vývoj směřoval opačným směrem, než je právní stát a nezávislost soudní moci v zemi;

6.  vyzývá předsedy Rady a Komise i místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby tyto případy nadále úzce sledovali a vznášeli tyto otázky v různé podobě a na schůzích s Ruskem, a aby podávali Parlamentu zprávy o výměnách názorů s ruskými orgány;

7.  zdůrazňuje, že svobodu shromažďování v Ruské federaci zajišťuje článek 31 ruské ústavy a Evropská úmluva o lidských právech, jejímž je Rusko signatářem a kterou jsou tedy ruské orgány povinny dodržovat;

8.  naléhavě vyzývá Radu, aby vůči Rusku rozvíjela jednotnou politiku zavazující 28 členských států EU a evropské orgány předávat důrazné společné poselství o úloze lidských práv ve vzájemných vztazích mezi EU a Ruskem a o potřebě ukončit porušování svobody projevu, shromažďování a sdružování v Rusku;

9.  místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby co nejdříve předložila souhrnnou strategii vůči Rusku, zaměřenou na zachování územní integrity a svrchovanosti evropských států a současně podporující posilování demokratických zásad, dodržování lidských práv a právního státu v Rusku;

10.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad pokračující vlnou útoků na nezávislé organizace lidských práv a skupiny občanské společnosti v Rusku, jež představuje další znamení umlčování nezávislých hlasů, trend, který vzbuzuje rostoucí znepokojení Evropské unie; naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby s ohledem na probíhající fázi plánování finančních nástrojů EU zvýšila svou pomoc ruské občanské společnosti prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a finančních prostředků organizací občanské společnosti a místních orgánů a aby zahrnula Fórum občanské společnosti EU–Rusko do nástroje partnerství s cílem zajistit udržitelnou a dlouhodobou podporu; vítá rozhodnutí rady guvernérů Evropské nadace pro demokracii rozšířit činnost nadace rovněž do Ruska;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.

(1) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 13. (2) Přijaté texty P7_TA(2013)0284. (3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0253. (4) Přijaté texty, P8_TA(2014)0039. (5) Přijaté texty P7_TA(2014)0258. (6) Přijaté texty P7_TA(2013)0575.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o Pákistánu, především o situaci po útoku na školu v Péšávaru (2015/2515(RSP))

P8_TA(2015)0007 RC-B8-0050/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Pákistánu, především na usnesení ze dne 27. listopadu 2014(1), usnesení ze dne 17. dubna 2014(2), usnesení ze dne 10. října 2013(3) a na usnesení ze dne 7. února 2013(4),

–  s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2014 a předsedy podvýboru pro lidská práva a předsedy Delegace pro vztahy se zeměmi jižní Asie ze dne 17. prosince 2014,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o útoku na školu v pákistánském Péšávaru ze dne 16. prosince 2014, na místní prohlášení EU o obnovení výkonu poprav v Pákistánu ze dne 24. prosince 2014 a na tiskové prohlášení o návštěvě zvláštního zástupce EU pro lidská práva v Pákistánu ze dne 29. října 2014,

–  s ohledem na prohlášení laureátky Nobelovy ceny za mír a vítězky Sacharovovy ceny Malály Júsufzajové ze dne 16. prosince 2014,

–  s ohledem na dohodu o spolupráci mezi Pákistánem a EU, pětiletý plán angažovanosti, strategický dialog mezi EU a Pákistánem a systém obchodních preferencí GSP+,

–  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 16. prosince 2014 a prohlášení Výboru OSN pro práva dítěte ze dne 17. prosince 2014 o teroristickém útoku na školu v Péšávaru;

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989,

–  ohledem na závěry Rady o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení ze dne 16. listopadu 2009, v nichž Rada zdůrazňuje strategický význam této svobody a boje proti náboženské netoleranci,

–  s ohledem na zprávu o ochraně vzdělání v krizových situacích ze dne 5. srpna 2011, které Valnému shromáždění OSN předložil zvláštní zpravodaj OSN pro právo na vzdělání,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o regionální úloze Pákistánu a o jeho politických vztazích s EU(5),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany Pákistán patří,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 16. prosince 2014 zahájilo 7 ozbrojených mužů vražedný útok na armádní státní školu ve městě Péšávar, které ze tří stran obklopují Federálně spravovaná kmenová území, přičemž zabili více než 140 osob, včetně 134 školních dětí a téměř stejný počet osob zranili;

B.  vzhledem k tomu, že tento útok vyvolal obrovský šok v Pákistánu i mimo něj a je vnímán jako nejbrutálnější teroristický čin v dějinách Pákistánu, přičemž tuto skutečnost dále podtrhuje to, že trvalo osm hodin, než se podařilo armádním silám znovu získat kontrolu nad školou; vzhledem k tomu, že během těchto hodin bylo mnoho žáků a zaměstnanců školy popraveno a zraněno a ti, kteří tuto trýznivou událost přežili, jsou hluboce traumatizováni;

C.  vzhledem k tomu, že Malála Júsufzajová, nejmladší nositelka Nobelovy ceny míru v dějinách a držitelka Sacharovovy ceny, byla v říjnu 2012 postřelena do hlavy ozbrojenci z řad Talibanu za to, že vedla kampaň za vzdělávání dívek v Pákistánu;

D.  vzhledem k tomu, že k zodpovědnosti za tento masakr se přihlásila skupina Tahrík-e Tálibán-e Pákistán, která uvedla, že jedním z důvodů útoku na školu bylo vyslání jednoznačného poselství příznivcům Malály, která se zasazuje o vzdělání pro ženy a děti, a rovněž „pomsta“ za armádní operace namířené proti radikálům;

E.  vzhledem k tomu, že od té doby, co byla na Federálně spravovaných kmenových územích, což jsou jedny z nejchudších oblastí Pákistánu, zahájena vládní ofenziva proti Talibanu a dalším militantním skupinám, došlo k vysídlení více než jednoho milionu osob do Afghánistánu nebo do jiných částí Pákistánu;

F.  vzhledem k tomu, že svobodu vyznání i náboženskou toleranci v Pákistánu ohrožuje teroristické násilí a rozšířené zneužívání zákonů proti rouhání; vzhledem k tomu, že ženy a dívky jsou vystaveny dvojímu riziku, a to jak nucené konverzi, tak rozšířenému sexuálnímu násilí;

G.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Globální koalice na ochranu vzdělání před útoky (GCPEA) došlo v letech 2009 až 2012 k více než 800 útokům na školy v Pákistánu; vzhledem k tomu, že radikálové rovněž rekrutovali děti ze škol a madras a některé z nich se staly sebevražednými bombovými atentátníky; vzhledem k tomu, že podle této zprávy bylo v letech 2009 až 2012 zabito při útocích na školy a školní dopravní prostředky nejméně 30 dětí, desítky učitelů a dalších vzdělávacích pracovníků, včetně jednoho regionálního ministra školství;

H.  vzhledem k tomu, že Výbor OSN pro práva dítěte navrhl, aby Pákistán zřídil systém rychlé reakce pro případy, kdy dojde k útokům na vzdělávací zařízení, aby se tak zajistila jejich rychlá oprava a rekonstrukce a nahradily se vzdělávací materiály a studenti se tak mohli vrátit do škol a na univerzity co nejdříve; vzhledem k tomu, že díky nedávným změnám ústavy je přístup k bezplatnému povinnému vzdělání základním právem;

I.  vzhledem k tomu, že několik hodin po útoku na státní vojenskou školu v Péšávaru předseda vlády Naváz Šaríf zrušil moratorium na trest smrti, které bylo v platnosti šest let; vzhledem k tomu, že doposud bylo popraveno několik vězňů odsouzených k smrti za činy související s terorismem; vzhledem k tomu, že podle pákistánských činitelů by mohlo být v nadcházejících týdnech popraveno 500 odsouzených osob; vzhledem k tomu, že podle odhadů se v Pákistánu v celách smrti nachází asi 8 000 osob;

J.  vzhledem k tomu, že v reakci na školní masakr dne 6. ledna 2015 pákistánský parlament přijal změnu ústavy, která vojenským soudům dává v příštích dvou letech pravomoc soudit osoby podezřelé z příslušnosti k islámským radikálům a umožňuje, aby doba od zatčení až po výkon trestu smrti netrvala déle než několik týdnů; vzhledem k tomu, že jakožto smluvní strana Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má Pákistán povinnost dodržovat a přijímat opatření k zajištění základních spravedlivých soudních procesů a nesmí, v případě, že fungují řádné soudy, k souzení civilních obyvatel využívat vojenské soudy;

K.  vzhledem k tomu, že Pákistán nedávno ratifikoval sedm z devíti nejdůležitějších mezinárodních dohod o lidských právech, včetně Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, které obsahují celou řadu ustanovení o výkonu spravedlnosti, právu na spravedlivý soudní proces, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace;

L.  vzhledem k tomu, že doporučení, která vydala ve své zprávě ze dne 4. dubna 2013 zvláštní zpravodajka OSN pro nezávislost soudců a právníků, zahrnují reformu právního systému, aby se zajistilo dodržování základních práv a účinnost tohoto systému; vzhledem k tomu, že organizace zabývající se lidskými právy pravidelně upozorňují na korupci v právním systému země;

M.  vzhledem k tomu, že EU a Pákistán nedávno prohloubily a rozšířily své bilaterální vztahy, což dokládá pětiletý plán angažovanosti, jehož provádění bylo zahájeno v únoru 2012, a druhý strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který proběhl v březnu 2014; vzhledem k tomu, že cílem pětiletého plánu angažovanosti mezi EU a Pákistánem je vybudovat strategický vztah a vytvořit partnerství pro mír a rozvoj založené na společných hodnotách a zásadách;

N.  vzhledem k tomu, že stabilita Pákistánu má klíčový význam pro mír v oblasti jižní Asie i mimo ni; vzhledem k tomu, že Pákistán hraje důležitou úlohu při udržování stability v tomto regionu a mohl by se stát příkladem, pokud jde o posilování právního státu a lidských práv;

1.  hluboce odsuzuje hrůzný masakr školáků, který spáchala pákistánská odnož Talibanu Tahrík-e Tálibán, jakožto brutální akt zbabělosti a vyjadřuje svou nejhlubší soustrast rodinám obětí útoku na školu v Péšaváru a svou podporu občanům a orgánům Pákistánu;

2.  vyjadřuje své plné odhodlání řešit hrozby, které představuje terorismus a náboženský extremismus, a svou připravenost poskytovat v této otázce pákistánské vládě další pomoc;

3.  očekává, že vláda Pákistánu přijme okamžitá a účinná opatření, a to při současném dodržení mezinárodně uznávaných standardů právního státu, a že se bude zabývat bezpečnostní hrozbou, kterou představují veškeré militantní skupiny působící v Pákistánu a okolí, a to bez jakýchkoli výjimek; zdůrazňuje, že by orgány neměly podporovat žádné formy terorismu či extremismu;

4.  vyzývá vládu Pákistánu, aby zajistila bezpečnost ve školách a to, aby žádné děti, bez ohledu na pohlaví, nebyly vystaveny při docházce do školy zastrašování; je přesvědčen, že by vláda měla projevit daleko větší odhodlání a posílit své úsilí zaměřené na zatčení a stíhání ozbrojenců z řad pákistánské odnože Talibanu a dalších osob, které provádějí útoky na školy, neboť v opačném případě bude na mezinárodním poli oslabena její důvěryhodnost;

5.  připomíná, že nadále a za všech okolností nesouhlasí s trestem smrti; vyjadřuje politování nad rozhodnutím předsedy vlády Pákistánu Naváze Šarífa zrušit čtyřleté neoficiální moratorium na trest smrti a vyzývá k jeho okamžitému obnovení;

6.  vyzývá vládu Pákistánu, aby protiteroristické zákony využívala výhradně v případě teroristických činů a nikoli při soudních procesech týkajících se běžné trestné činnosti; vyjadřuje hluboké politování nad rozhodnutím uchýlit se k využívání zrychleného vojenského soudnictví, což je v rozporu se základními podmínkami mezinárodních standardů právního státu, a upozorňuje na to, že prodloužené poskytování preferencí v rámci systému GSP+ závisí na dosažení určitých základních standardů zakotvených v úmluvách OSN a MOP;

7.  vítá vůli pákistánských politických stran připravit národní plán boje proti terorismu; zdůrazňuje, že v boji proti terorismu a náboženskému extremismu má zásadní význam to, aby se řešily základní příčiny, včetně boje proti chudobě, zajištění náboženské tolerance a svobody vyznání, posílení právního státu a zajištění práva na vzdělání a bezpečného přístup ke vzdělání pro dívky i chlapce; vyzývá k vytvoření dlouhodobé strategie zaměřené na prevenci radikalizace mladých lidí v Pákistánu a řešení „rozsáhlé znalostní krize“, o níž v případě Pákistánu hovoří organizace UNESCO, a to zejména navýšením investic do vzdělávacího systému financovaného z veřejných prostředků a zajištěním toho, aby náboženské školy disponovaly materiály, které jsou potřebné k zajištění vyváženého a inkluzivního vzdělávání mladých lidí;

8.  naléhavě vyzývá pákistánskou vládu, aby dodržovala nedávno ratifikované mezinárodní dohody o lidských právech, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, na jejichž základě mají orgány povinnost zajistit základní spravedlivé soudní řízení a nesmí v případě, že fungují běžné soudy, využívat k souzení civilních obyvatel vojenské soudy;

9.  vyzývá k obnovení mezinárodního závazku k boji proti financování a sponzorování teroristických sítí;

10.  vyzývá Komisi, místopředsedkyni / vysokou představitelku Federicu Mogheriniovou, Evropskou službu pro vnější činnost a Radu, aby vynaložily maximální úsilí s cílem bojovat proti hrozbám, které představuje terorismus, a dále napomáhaly pákistánské vládě a obyvatelům Pákistánu v jejich dalším úsilí o vymýcení terorismu;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Pákistánu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0064. (2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0460. (3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0422. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0060. (5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0208.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o Kyrgyzstánu, zákoně o propagaci homosexuality (2015/2505(RSP))

P8_TA(2015)0008 RC-B8-0054/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kyrgyzstánu a středoasijských republikách, zejména na usnesení ze dne 15. prosince 2011 o stavu uplatňování strategie EU pro střední Asii(1),

–  s ohledem na ústavu Kyrgyzstánu, zejména na její články 16, 31, 33 a 34,

–  s ohledem na práva a nástroje v oblasti mezinárodních lidských práv, včetně těch, které jsou obsaženy v úmluvách OSN o lidských právech a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a které zajišťují dodržování lidských práv a základních svobod a zakazují diskriminaci,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který zaručuje svobodu projevu, svobodu shromažďování, právo na respektování osobního, soukromého a rodinného života jednotlivců a právo na rovnost a zakazuje při uplatňování těchto práv diskriminaci,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva A/HRC/17/19 ze dne 17. června 2011 a rezoluci Rady OSN pro lidská práva A/HRC/27/32 ze dne 24. září 2014 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva o Kyrgyzstánu ze dne 24. října 2014;

–  s ohledem na status kyrgyzského parlamentu „Partner pro demokracii“ v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (PACE),

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1984 (2014) ze dne 8. dubna 2014 o žádosti o status „Partner pro demokracii“ v Parlamentním shromáždění, kterou podal kyrgyzský parlament, a zejména na body 15.24, 15.25 a 15.26 tohoto usnesení,

–  s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Kyrgyzskou republikou na straně druhé, zejména na její články 2 a 92,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv, které byly přijaty v červnu 2004 a přehodnoceny v roce 2008, a na obecné zásady pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami, které schválila Rada dne 24. června 2013,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) přijatou v roce 1979,

–  s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí a program na období po roce 2015,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v posledních letech dosáhl Kyrgyzstán ve srovnání s jinými zeměmi v daném regionu významného pokroku, zejména tím, že se stal parlamentní demokracií, zintenzivnil úsilí v boji proti korupci a zavázal se dodržovat všeobecné normy v oblasti lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že EU má jednoznačný zájem na tom, aby byl Kyrgyzstán demokratickou a hospodářsky prosperující zemí žijící v míru; vzhledem k tomu, že se EU zejména prostřednictvím Strategie pro střední Asii zavázala k tomu, že bude zemím této oblasti partnerem;

C.  vzhledem k tomu, že země střední Asie čelí řadě společných problémů, jako je chudoba, vážné ohrožení bezpečnosti osob a potřeba posílit demokracii, dodržování lidských práv, řádnou správu a právní stát;

D.  vzhledem k tomu, že všechny lidské bytosti se rodí svobodné a požívají stejných práv a důstojnosti; vzhledem k tomu, že všechny státy mají povinnost předcházet násilí a diskriminaci, a to i diskriminaci na základě sexuální orientace, genderové identity a projevu genderové identity;

E.  vzhledem k tomu, že lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální (LGBTI) osoby musejí mít možnost těšit se stejným lidským právům, jako všichni ostatní;

F.  vzhledem k tomu, že v Kyrgyzské republice přestala být homosexualita mužů trestným činem v roce 1998;

G.  vzhledem k tomu, že dne 15. října 2014 kyrgyzský parlament schválil v prvním čtení návrh zákona 6‑11804/14, který obsahuje novelu trestního zákoníku, zákoníku správní odpovědnosti, zákona o pokojném shromažďování a zákona o hromadných sdělovacích prostředcích, která se zaměřuje na zákaz „otevřené i nepřímé propagace netradičních sexuálních vztahů“ a umožňuje ukládat tresty do výše jednoho roku odnětí svobody;

H.  vzhledem k tomu, že některé sdělovací prostředky a někteří vedoucí političtí a náboženští představitelé v této zemi se čím dál častěji snaží lesbické ženy, homosexuály, bisexuály, transsexuály a intersexuály zastrašit, omezit jejich práva a legitimizovat násilí, kterému jsou vystaveni;

I.  vzhledem k tomu, že mnoho hlav států a předsedů vlád, vedoucích představitelů OSN, představitelů vlád a parlamentů, Evropská unie, včetně Rady, Parlamentu, Komise a bývalé vysoké představitelky Ashtonové, podobné „protipropagační“ zákony příkře odsoudilo;

J.  vzhledem k tomu, že diskriminace založená na pohlaví, sexuální orientaci a genderové identitě spolu souvisí, a vzhledem k tomu, že nejrůznější nevládní organizace a OSN poukázaly na stále významné genderové nerovnosti a na to, že v Kyrgyzstánu i nadále dochází ke zneužívání žen a dívek, např. formou únosů a nucených sňatků, přestože zákon z roku 1994, který to zakazuje, byl v lednu 2013 zpřísněn;

1.  hluboce lituje předložení tohoto návrhu zákona a veškeré kroky, které by mohly vést ke krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení, a vyzývá všechny země, aby okamžitě ukončily kriminalizaci homosexuality;

2.  znovu zdůrazňuje, že sexuální orientace a genderová identita je záležitost, která spadá do oblasti individuálního práva na soukromí zaručeného mezinárodním právem v oblasti lidských práv, podle něhož je nutné zajistit rovnost a nediskriminaci a zároveň zaručit svobodu projevu;

3.  připomíná kyrgyzskému parlamentu jeho mezinárodní povinnosti a dohodu o partnerství a spolupráci s Evropskou unií, jejíž součástí je dodržování všech lidských práv coby základní součást partnerství, a vyzývá ke stažení návrhu zákona o „šíření informací o netradičních sexuálních vztazích“, který v současné době parlament projednává;

4.  poukazuje na to, že tento návrh prošel prvním čtením a že předtím, než bude předán prezidentovi k podpisu, musí projít dvojím hlasováním, a zdůrazňuje, že přijetí jakéhokoli zákona o „netradičních vztazích“ by nemělo být v rozporu s povinnostmi a závazky Kyrgyzstánu v oblasti lidských práv;

5.  vyzývá kyrgyzské orgány, aby veřejně potvrdily, že všichni obyvatelé Kyrgyzstánu mají právo žít bez diskriminace a násilí založených na jejich sexuální orientaci a genderové identitě a že jakákoli činnost, která by s tím byla v rozporu, je nezákonná a bude stíhána;

6.  vyzývá kyrgyzský parlament, aby se řídil doporučeními Parlamentního shromáždění Rady Evropy uvedená v usnesení 1984 (2014), která se týkají žádosti o udělení statusu „Partner pro demokracii“, zejména doporučeními 15.24, 15.25 a 15.26;

7.  vyzývá kyrgyzský parlament, aby dodržoval ústavu, mj. článek 16, v němž je stanoveno, že „v Kyrgyzské republice nelze přijímat zákony, které popírají či znevažují lidská a občanská práva a svobody“, a články 31, 33 a 34, v nichž je uzákoněna svoboda slova, svoboda informací a svoboda shromažďování, a aby návrh zákona 6-11804/14 zamítl;

8.  je hluboce znepokojen negativními důsledky projednávání a případného přijetí tohoto zákona, který jen zvyšuje stigmatizaci, diskriminaci a násilí vůči uvedené skupině osob; vyzývá politiky a náboženské vůdce, aby upustili od rétoriky proti osobám ze skupiny LGBTI, včetně verbálních projevů nenávisti a podněcování k nenávisti;

9.  je znepokojen možným vlivem tohoto zákona na mezinárodní dárce a nevládní a humanitární organizace, které pracují v oblasti problematiky LGBTI a prevence HIV;

10.  vyzývá Radu OSN pro lidská práva, aby v rámci nadcházejícího pravidelného hodnocení Kyrgyzstánu přihlédla k nedodržování zásady rovnosti a zákazu diskriminace, které tento zákon představuje;

11.  vyzývá kyrgyzské orgány, aby přijaly veškerá opatření potřebná k zajištění toho, aby obhájci lidských práv mohli bez překážek vykonávat svou práci v oblasti prosazování a ochrany lidských práv;

12.  naléhavě vyzývá Kyrgyzstán, aby v období před 14. zasedáním rady pro spolupráci mezi EU a Kyrgyzskou republikou pokračoval v provádění reforem vedoucích k zajištění transparentnosti, nezávislosti soudnictví, usmíření různých etnických skupin a dodržování lidských práv, protože se jedná o klíčové faktory dlouhodobého udržitelného rozvoje této země;

13.  vítá pokrok, kterého dosáhly kyrgyzské orgány v oblasti lidských práv v období mezi čtvrtým a pátým kolem dialogu mezi EU a Kyrgyzskou republikou o problematice lidských práv; naléhavě žádá kyrgyzské orgány, aby se i nadále snažily o dosažení pokroku v této oblasti;

14.  vyzývá Komisi, Radu a Službu pro vnější činnost, aby kyrgyzským orgánům daly jasně najevo, že případné přijetí tohoto zákona by mohlo v souladu s čl. 92 odst. 2 dohody o partnerství a spolupráci mít vliv na vztahy s EU; dále vyzývá Radu a Službu pro vnější činnost, aby se touto problematikou zabývaly v rámci příslušných mezinárodních fór, jako je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace spojených národů;

15.  vyzývá kyrgyzské orgány, aby zajistily urychlené a účinné vyšetřování údajných případů mučení a nelidského či ponižujícího zacházení a předání pachatelů spravedlnosti; vyzývá kromě toho k propuštění všech vězňů svědomí, zejména s ohledem na případ Azimžona Askarova, který si vyžaduje řádné nezávislé a spravedlivé vyšetření, a to i pokud jde o jeho údajné mučení a špatné zacházení s ním;

16.  vyzývá svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, parlamentu Kyrgyzstánu a prezidentu Kyrgyzstánu.

(1) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 91.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013 (2014/2159(INI))

P8_TA(2015)0009 A8-0058/2014

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013,

–  s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a všeobecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

–  s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe, který Evropský parlament přijal v září 2001,

–  s ohledem na zásady transparentnosti a integrity lobbistické činnosti, jež zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na čl. 220 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0058/2014),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 15. září 2014 a že evropská veřejná ochránkyně práv paní Emily O’Reillyová dne 24. září 2014 v Bruselu prezentovala svou zprávu Petičnímu výboru;

B.  vzhledem k tomu, že článek 24 SFEU stanovuje zásadu, že každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228;

C.  vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

D.  vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv stanoví, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

E.  vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“;

F.  vzhledem k tomu, že tato definice neomezuje nesprávný úřední postup pouze na případy, kdy nejsou dodržena právně závazná pravidla nebo zásady; vzhledem k tomu, že zásady řádné správy jdou nad rámec zákona; vzhledem k tomu, že první evropský veřejný ochránce práv vymezil, že „nesprávný úřední postup vzniká tehdy, když veřejný orgán nefunguje v souladu s pravidly či principy, které jsou pro něj závazné“; vzhledem k tomu, že se proto vyžaduje, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie neplnily jen své zákonné povinnosti, ale také aby vykonávaly svou službu svědomitě a aby zajistily, že postup vůči občanům bude náležitý a občané budou moci plně využívat svých práv;

G.  vzhledem k tomu, že koncept řádné správy by měl být rozšířen tak, aby obsahoval i koncept lepší správy, chápaný jako neustálý proces jejího zlepšování;

H.  vzhledem k tomu, že hlavní prioritou evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby byla práva občanů plně respektována, a právo na řádnou správu vyjadřuje i co nejvyšší úroveň její kvality, jež se očekává od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie; vzhledem k tomu, že klíčová role evropského veřejného ochránce práv spočívá v tom, aby napomáhal orgánům EU zvyšovat míru jejich otevřenosti, účinnosti a vstřícnosti k občanům, v důsledku čehož se posiluje důvěra občanů v Unii;

I.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament zvolil na svém plenárním zasedání dne 3. července 2013 do funkce evropského veřejného ochránce práv Emily O’Reillyovou, která složila přísahu dne 30. září 2013;

J.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 se na veřejného ochránce práv obrátilo 23 245 občanů; vzhledem k tomu, že v souvislosti s tím obdrželo 19 418 občanů radu prostřednictvím interaktivních pokynů na internetových stránkách veřejného ochránce práv, z čehož 1 407 případů se týkalo žádostí o informace; vzhledem k tomu, že 2 420 žádostí bylo zaregistrováno jako stížnosti (2 442 v roce 2012); vzhledem k tomu, že v roce 2013 v návaznosti na zaregistrované stížnosti přijal veřejných ochránce práv 2 354 opatření;

K.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby veřejný ochránce práv poskytoval podrobnější informace o typech formátů stížností, což umožní ve víceletém horizontu srovnávat stížnosti, jež byly podány prostřednictvím interaktivních internetových stránek veřejného ochránce práv, se stížnostmi podanými jinak než prostřednictvím internetu;

L.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 veřejný ochránce práv zahájil 350 šetření (465 v roce 2012), z čehož bylo 341 šetření zahájeno na základě stížnosti a 9 z vlastního podnětu;

M.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 veřejný ochránce práv uzavřel 461 šetření (390 v roce 2012), z čehož bylo 441 zahájeno na základě stížnosti a 20 z vlastního podnětu; vzhledem k tomu, že z uzavřených šetření bylo 340 (77,1 %) předloženo občany a 101 (22,9 %) společnostmi, sdruženími nebo jinými právnickými osobami;

N.  vzhledem k tomu, že se šetření uzavřená v roce 2013 týkala: žádostí o poskytnutí informací a přístupu k dokumentům (25,6 %), role Komise coby strážkyně Smluv (19,1 %), institucionálních a programových záležitostí (17,6 %), správy a služebního řádu úředníků (16,5 %), výběrových řízení a postupů při výběru kandidátů (14,8 %), udělování veřejných zakázek a grantů (9,5 %) a plnění smluv (7,4 %);

O.  vzhledem k tomu, že se šetření, jež v roce 2013 zahájil veřejný ochránce práv z vlastního podnětu, týkají těchto témat: transparentnost v rámci orgánů EU, etické otázky, účast občanů na procesu rozhodování EU, projekty a programy financované Evropskou unií, základní práva a kultura veřejné služby;

P.  vzhledem k tomu, že v oblasti transparentnosti se mezi nejběžnější případy řadí odmítnutí přístupu k dokumentům či poskytnutí informací ze strany orgánů v souvislosti s neveřejnými zasedáními a nedostatek otevřenosti při jmenování členů panelů odborníků; vzhledem k tomu, že přístup veřejnosti k dokumentům je jedním z práv, která zaručuje Listina základních práv EU;

Q.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 obdržel veřejný ochránce práv četné stížnosti týkající se střetu zájmů či praktik tzv. „otočných dveří“ – kdy se vysoce postavené osoby pohybují mezi úzce souvisejícími pozicemi ve veřejném a soukromém sektoru; vzhledem k tomu, že správa EU musí přiznávat příkladnému etickému jednání nejvyšší důležitost; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv proto uveřejnil soubor zásad a etických norem pro veřejnou službu; vzhledem k tomu, že podle mnoha nevládních organizací se Komisi nedaří to, co označují jako systémové praktiky otočných dveří, řešit;

R.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv úzce spolupracuje s řadou různých sítí, z nichž přední postavení zaujímá Evropská síť veřejných ochránců práv, jež se skládá z 94 subjektů z 35 evropských zemí; vzhledem k tomu, že se stížnosti, jež nespadají do působnosti veřejného ochránce práv, postupují těm členům sítě, kteří jsou k jejich projednání nejpovolanější; vzhledem k tomu, že 52,5 % z obdržených stížností bylo postoupeno jiným členům uvedené sítě;

S.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor Evropského parlamentu je řádným členem Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že v roce 2013 veřejný ochránce práv tomuto výboru předal 51 stížností; vzhledem k tomu, že 178 případů bylo postoupeno Komisi a 503 jiným orgánům nebo subjektům;

T.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv rovněž spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je například OSN; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv společně s Parlamentem, Komisí, Agenturou pro základní práva a Evropským fórem zdravotně postižených vytvářejí rámec EU pod Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že tento rámec má sloužit k ochraně, propagaci a monitorování provádění uvedené úmluvy na úrovni orgánů EU;

U.  vzhledem k tomu, že zpráva veřejného ochránce práv za rok 2013 neuvádí přesný procentní podíl stížností, jež spadaly do jeho působnosti, a podíl stížností jdoucích nad její rámec; vzhledem k tomu, že je zásadní, aby byla ve všech výročních zprávách uváděna konkrétní čísla, na jejichž základě bude možné porovnat vývoj v konkrétních letech a odvodit trendy a tendence, pokud jde o přípustnost či nepřípustnost stížností; vzhledem k tomu, že podle této zprávy spadá ze 100 obdržených stížností 68 mimo rámec působnosti veřejného ochránce práv a tyto stížnosti jsou postupovány veřejným ochráncům práv na vnitrostátní nebo místní úrovni, Petičnímu výboru Evropského parlamentu nebo jiným subjektům, jež se těmito stížnostmi zabývají, jako je např. Evropská komise, síť pro řešení problémů vnitřního trhu (SOLVIT), poradenské centrum Vaše Evropa nebo evropská spotřebitelská centra; vzhledem k tomu, že v zájmu zajištění nestranného, spravedlivého projednání stížností občanů v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby byly přijaty příslušné následné postupy a poskytovány informace o stížnostech, jež byly postoupeny jiným orgánům či subjektům;

V.  vzhledem k tomu, že ze 100 obvyklých stížností pouze 32 spadá do působnosti veřejného ochránce práv; vzhledem k tomu, že 17 z nich nevede k zahájení šetření (9 z nich nelze přijmout k projednání a 8 stížností je sice přípustných, avšak není odůvodněno tak, aby se mohlo zahájit šetření); vzhledem k tomu, že ze 100 obvyklých přijatých stížností vede k zahájení šetření 15; vzhledem k tomu, že 4 z těchto stížností jsou ukončeny během šetření smírem, u 4 není shledán nesprávný úřední postup, 1 vede ke zjištění nesprávného úředního postupu a u 6 nejsou shledány žádné důvody pro další šetření;

W.  vzhledem k tomu, že 80 % šetření (40 případů), u nichž se zjistil nesprávný úřední postup, bylo ukončeno kritickou připomínkou adresovanou dotčenému orgánu a 18 % (9 případů) bylo uzavřeno návrhem doporučení, jež byla zcela či částečně dotčeným orgánem přijata; vzhledem k tomu, že v jednom případě (2 %) vypracoval veřejný ochránce práv „Zvláštní zprávu evropského veřejného ochránce práv o šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ, které se týká agentury Frontex“; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv předkládá průměrně jednu zvláštní zprávu ročně;

X.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpráva předložená Parlamentu byla výsledkem komplexního vyšetřování z vlastní iniciativy týkajícího se závazků agentury Frontex s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie a že ji konec konců vyvolala hlavně reakce agentury na konkrétní doporučení evropského veřejného ochránce práv za účelem nápravy neexistence odvolacího mechanismu pro žadatele o azyl;

Y.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpráva je posledním prostředkem evropského veřejného ochránce práv k řešení případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie; vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv by měla více využívat svých politických pravomocí a vypracovat další nástroje, jimiž by mohla disponovat;

Z.  vzhledem k tomu, že návrhy veřejného ochránce práv byly v roce 2012 splněny z 80 %; vzhledem k tomu, že Komise, na kterou připadá největší podíl šetření veřejného ochránce práv, splnila doporučení z 84 %; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv každoročně zveřejňuje souhrnný přehled, v němž uvádí, jak orgány EU reagovaly na jeho návrhy s cílem zlepšit veřejnou správu EU; vzhledem k tomu, že 20% míra nesplnění návrhů veřejného ochránce práv je vážnou hrozbou, jež může dále oslabovat důvěru občanů v efektivitu evropských orgánů;

AA.  vzhledem k tomu, že Evropská komise je orgánem, na který dostává veřejný ochránce práv nejvyšší počet stížností; vzhledem k tomu, že jedno z šetření uzavřených v roce 2013 se týkalo dokumentů o výjimce pro Spojené království ve vztahu k Listině základních práv EU;

AB.  vzhledem k tomu, že u případů, které veřejný ochránce práv v roce 2013 uzavřel, činí průměrná délka šetření 13 měsíců; vzhledem k tomu, že 22 % z těchto případů bylo uzavřeno do tří měsíců, 37 % v rozmezí od 3 do 12 měsíců, 14 % v rozmezí 12 až 18 měsíců a 27 % po více než 18 měsících;

AC.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 činil rozpočet veřejného ochránce práv 9 731 371 EUR a plán pracovních míst se skládal z 67 pracovních míst; vzhledem k tomu, že k zajištění účinnosti služeb veřejného ochránce práv a rychlého vyřizování stížností občanů je zásadní zachovat odpovídající rozpočet a lidské zdroje;

AD.  vzhledem k tomu, že Emily O’Reillyová je první ženou, která byla zvolena do funkce evropského veřejného ochránce práv;

1.  schvaluje výroční zprávu za rok 2013 předloženou evropským veřejným ochráncem práv; blahopřeje Emily O’Reillyové k její první výroční zprávě ve funkci veřejné ochránkyně práv a vítá její přístup spočívající v zachování pozitivních pracovních vztahů a spolupráce s Parlamentem, a zejména s jeho Petičním výborem; považuje rok 2013 za přechodové období a konstatuje, že se tato výroční zpráva z větší části týká činnosti předcházejícího veřejného ochránce práv Nikiforise Diamandourose, a skládá hold výsledkům jeho práce;

2.  zavazuje se, že se opět přikloní k zavedené praxi a bude zvát veřejnou ochránkyni práv bezprostředně po jejím zvolení na plenární zasedání;

3.  plně podporuje konečný cíl, jak jej vyjádřila nová veřejná ochránkyně práv, tj. přispět k posílení struktur a institutů zodpovědnosti a transparentnosti na unijní úrovni v zájmu prosazování řádné správy pro všechny občany a osoby s pobytem v EU a zkvalitnění demokracie v Evropské unii; opakovaně potvrzuje klíčovou úlohu, kterou zastává evropský veřejný ochránce práv při řešení problémů občanů a která spočívá v překlenování značné propasti mezi občany a orgány EU;

4.  zdůrazňuje, že sociální média mohou být významným komunikačním prostředkem a vybízí kancelář veřejného ochránce práv k jejich širšímu využívání v zájmu zvýšení povědomí veřejnosti o činnostech veřejného ochránce práv a v zájmu seznamování občanů EU s jejich právy; je však přesvědčen o tom, že důsledkem další digitalizace služeb veřejného ochránce práv by nemělo být vyloučení občanů, kteří nemají přístup k internetu či jej neumí používat; vyzývá veřejného ochránce práv, aby potřebám těchto občanů věnoval zvláštní pozornost, čímž zajistí rovný přístup pro všechny občany EU a umožní jim využívat v plném rozsahu všech služeb, jež veřejný ochránce práv poskytuje;

5.  konstatuje, že výroční zpráva za rok 2013 doznala nové podoby a že je kromě obvyklé tištěné verze nyní k dispozici ke stažení i interaktivní verze ve formě elektronické knihy; dále konstatuje, že zpráva je rozdělena na dvě části, přičemž jednu část tvoří srozumitelný referenční text, který uvádí nejdůležitější fakta a čísla o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2013, a druhá obsahuje podrobný přehled zásadních případů, jimiž se veřejný ochránce práv zabýval v roce 2013(2);

6.  oceňuje veřejnou ochránkyni práv za tento nový přístup, který odráží její přání, aby byla její instituce pro uživatele co nejpřístupnější a nejvstřícnější; doporučuje zúčastněným stranám, aby si pročetly oddíl věnovaný podrobnému šetření s názvem „Řádná správa v praxi: rozhodnutí veřejného ochránce práv v roce 2013“ a úvahy a doporučení veřejného ochránce práv si vzaly k srdci;

7.  konstatuje, že v roce 2013 byl nejvyšší počet stížností ze Španělska (416), po němž následovalo Německo (269), Polsko (248) a Belgie (153); konstatuje, že podle počtu zahájených šetření za členský stát je na prvním místě Belgie (53), za kterou následovalo Německo (40), Itálie (39) a Španělsko (34);

8.  konstatuje, že na předních příčkách seznamu šetřených věcí, jež veřejný ochránce práv uzavřel, se opět umístily otázky související s transparentností (64,3 %), což znamená jejich nárůst oproti roku 2012 (52,7 %); konstatuje, že mezi další stěžejní témata stížností patřily etické otázky, zapojení se občanů do procesu rozhodování EU, projekty financované Evropskou unií, základní práva a kultura veřejné služby;

9.  považuje transparentnost, otevřenost, přístup k informacím, dodržování práv občanů a vysoké etické standardy za zásadní předpoklad zachování důvěry mezi občany EU či osobami pobývajícími na jejím území a evropskou veřejnou službou; zdůrazňuje zásadní význam, jejž má v dnešní obtížné hospodářské situaci důvěra mezi občany EU, osobami pobývajícími na jejím území a unijními orgány; s veřejným ochráncem práv je zajedno v tom, že transparentnost je základním prvkem vyspělé demokracie, neboť umožňuje kontrolovat činnost veřejných orgánů, hodnotit jejich výsledky a volat je k zodpovědnosti; rovněž souhlasí s tím, že otevřenost a přístup veřejnosti k dokumentům je základním prvkem systému institucionální kontroly a vyváženosti; hlásí se k právu občanů na soukromí a na ochranu jejich osobních údajů;

10.  bere na vědomí, že doporučení ani kritické připomínky nejsou právně závazné, avšak zdůrazňuje, že je orgány EU mohou využít coby příležitost k nápravě problémů, zdroj budoucího ponaučení či k tomu, aby se obdobné případy nesprávného úředního postupu znovu neobjevily; vyzývá všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie k plné spolupráci s veřejným ochráncem práv, k zajištění úplného souladu s jeho doporučeními a k plnému využití kritických připomínek; připomíná, že Listina základních práv (článek 41) uvádí právo na řádnou správu jako základní právo občanů Unie;

11.  bere na vědomí, že valná většina šetření, jež veřejný ochránce práv uskutečnil za poslední rok (64,3 %), se týkala Evropské komise; bere na vědomí, že Komise je orgánem, u jehož rozhodnutí je přímý dopad na životy občanů, organizace občanské společnosti a chod podniků zřejmě nejpravděpodobnější; chápe, že Komise je tudíž hlavním terčem veřejné kontroly; se znepokojením však konstatuje, že se podíl stížností týkajících se Komise oproti roku 2012, v němž dosahoval 52,7 %, zvýšil; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby prozkoumala příčiny tohoto nárůstu a pomohla tak zlepšit správu Komise, čímž zvýší celkovou důvěryhodnost orgánů EU; vyzývá novou Komisi, aby s cílem snížit počet na ní podávaných stížností rychle přijala příslušná opatření a zlepšila své fungování; domnívá se, že zapojení Komise do neprůhledných subjektů, jako je trojka, nesměřuje k prosazování transparentnosti a odpovědnosti uvnitř Unie, ani nedodržuje zásadu subsidiarity;

12.  se znepokojením konstatuje, že se podíl stížností týkajících se agentur EU téměř zdvojnásobil, z 12,5 % v roce 2012 na 24 % v roce 2013; navrhuje, aby veřejná ochránkyně práv vymezila, zda byl tento nárůst důsledkem zvýšení obecného povědomí veřejnosti o postupech pro podávání stížností či zda k němu došlo z jiných příčin, jimiž může být i nesplnění doporučení veřejného ochránce práv z dřívějších let ze strany agentur EU; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby vývoj v agenturách sledovala a včas o něm podala příslušnou zprávu; podporuje záměr veřejné ochránkyně práv, jež usiluje o navázání těsnějšího kontaktu s rozličnými agenturami, aby mohla zdůraznit význam řádné správy, náležitého projednávání stížností a kultury veřejné služby;

13.  s potěšením bere na vědomí, že podíl stížností týkajících se Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) se v roce 2013 snížil o více než polovinu, a to z 16,8 % v roce 2012 na 7,1 % v roce 2013; rovněž je potěšen, že se snížil podíl stížností na Evropský parlament z 5,2 % v roce 2012 na 4,3 % v roce 2013; oceňuje práci veřejného ochránce práv a úřadu EPSO, jež vedla ke snížení počtu stížností na tento úřad;

14.  bere na vědomí, že v roce 2013 veřejný ochránce práv zveřejnil novou verzi Evropského kodexu řádné správní praxe; vyzývá všechny orgány, aby tento kodex plně dodržovaly a uplatňovaly; vyzývá novou Komisi, aby přijala společná závazná pravidla a zásady o správním řízení v rámci správy EU a zejména aby předložila za tímto účelem návrh nařízení; připomíná, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

15.  vybízí všechny orgány, instituce a jiné subjekty EU, aby důsledněji naplňovaly své závazky v oblasti řádné správy a zásad kultury služby pro občany a zlepšily tak své výsledky; vyzývá je, aby veřejné ochránkyni práv napomohly rychlejší odezvou na její šetření a důsledněji s ní spolupracovaly v zájmu zkrácení lhůt během šetření; podporuje veřejnou ochránkyni práv v její snaze o další zrychlení postupu šetření a zkrácení doby nutné k projednání stížností s cílem poskytnout řádnou službu občanům, kteří svá práva uplatňují řádně a včas;

16.  konstatuje, že celková míra splnění doporučení veřejného ochránce práv činila v roce 2012 80 %, což představovalo oproti roku 2011 (82 %) mírný pokles; podporuje veřejnou ochránkyni práv v jejím úsilí o zlepšení této hodnoty; důrazně vyzývá zejména Komisi, aby se co nejvíce zasadila o zlepšení své míry splnění doporučení; je znepokojen 20 % mírou nesplnění a naléhavě vyzývá orgány, instituce, jiné subjekty a agentury Unie, aby na kritické připomínky veřejného ochránce práv odpovídaly a reagovaly v přiměřené době a aby vynaložily veškeré nezbytné úsilí a zlepšily míru splnění návazných opatření bezodkladným provedením doporučení a kritických připomínek veřejného ochránce práv; se zájmem očekává detailní informace o míře plnění za rok 2013, jež budou poskytnuty v příští výroční zprávě veřejného ochránce práv;

17.  konstatuje, že veřejný ochránce práv zjistil nesprávný úřední postup u 10,8 % šetření, jež byla uzavřena v roce 2013, a v 80 % z nich adresoval dotčenému orgánu své kritické připomínky; bere na vědomí, že návrh doporučení veřejného ochránce práv byl v 18 % případů nesprávného úředního postupu zcela či částečně dotčeným orgánem přijat;

18.  bere na vědomí, že veřejný ochránce práv předložil Parlamentu jednu zvláštní zprávu, která se zaměřila na neexistenci mechanismu pro vyřizování stížností týkajících se porušování základních práv v souvislosti s činností agentury Frontex; je přesvědčen o tom, že k uvedené zvláštní zprávě vypracuje svou zprávu Petiční výbor ve spolupráci s Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci;

19.  vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby upevnila své vztahy a spolupráci s řadou sítí, zejména s Evropskou sítí veřejných ochránců práv a rámcem pod Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením; připomíná výzvu Parlamentu, jež byla uvedena ve výroční zprávě Petičního výboru z roku 2012, k tomu, aby Parlament zřídil síť složenou z petičních výborů členských států, jež by mohla doplňovat činnost Evropské sítě veřejných ochránců práv;

20.  připomíná, že Petiční výbor je řádným členem obou výše uvedených sítí; poznamenává, že v roce 2013 veřejný ochránce práv předal výboru 51 stížností; domnívá se, že vzhledem k paralelní a někdy i doplňkové činnosti, již provádí Petiční výbor při zajišťování řádného provádění právních předpisů EU na všech úrovních správy, by mělo být tomuto výboru poskytnuto více zdrojů, obdobně jako je tomu u evropského veřejného ochránce práv;

21.  bere na vědomí novou strategii veřejné ochránkyně práv „Směrem k roku 2019“, která obsahuje tří hlavní prvky, které lze vymezit slovy „dopad, relevantnost a viditelnost“; schvaluje, že veřejná ochránkyně práv zamýšlí posílit dopad své činnosti tím, že povede strategická šetření systémových problémů, že si přeje posílit svou roli tak, že bude přispívat do klíčových diskusí EU, a že se má v úmyslu více zviditelnit tím, že rozšíří své pole angažovanosti vůči zainteresovaným stranám a bude upozorňovat na stěžejní případy;

22.  vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby i nadále usilovala o zlepšování komunikačních kanálů a navázala na činnost vykonanou v rámci Evropského roku občanů 2013 a dále usilovala o lepší poskytování informací evropským občanům, aby byli řádně informováni o službách, jež veřejný ochránce práv poskytuje, a o oblasti jeho pravomoci;

23.  opakovaně zdůrazňuje význam, který má evropská občanská iniciativa coby nový nástroj pro přímé zapojení občanů do procesu rozhodování v rámci přípravy unijních právních předpisů;

24.  vítá řadu závažných šetření, jež veřejný ochránce práv zahájil, jako je například šetření týkající se netransparentnosti v rámci sjednávání transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP), důvěrného oznamování případů nesprávného úředního postupu v orgánech EU, netransparentnosti skupin odborníků Komise, případů tzv. „otočných dveří“ a střetu zájmů, základních práv v oblasti politiky soudržnosti a evropské občanské iniciativy; se zájmem očekává výsledky těchto šetření;

25.  vítá rozhodnutí Rady Evropské unie zveřejnit směrnice pro jednání EU, jež se týkají probíhajícího jednání o TTIP mezi EU a USA; rovněž vítá rozhodnutí Komise zveřejnit více dokumentů EU o tomto postupu a umožnit širší přístupu k jiným dokumentům v souvislosti s jednáním o TTIP; má za to, že důraznější sledování transparentnosti v rámci jednání o TTIP posílilo úlohu veřejného ochránce práv coby strážce transparentnosti EU; podporuje výzvu veřejného ochránce práv k zaujetí transparentního politického přístupu a k zahájení informační kampaně v souvislosti s TTIP, kterou by měly evropské orgány naplnit; zavazuje se, že bude sledovat opatření vyplývající z výsledků konzultací o transparentnosti TTIP, mj. posouzením petic týkajících se této otázky, a to zejména s ohledem na možný dopad TTIP a jiných obchodních jednání na život evropských občanů;

26.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropské veřejné ochránkyni práv, vládám a parlamentům členských států a veřejným ochráncům práv v členských státech nebo obdobným příslušným orgánům.

(1) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15. (2) http://www.ombudsman.europa.eu/en/activities/annualreports.faces

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o situaci v Libyi (2014/3018(RSP))

P8_TA(2015)0010 RC-B8-0011/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Libyi, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011(1), ze dne 22. listopadu 2012(2) a ze dne 18. září 2014(3),

–  s ohledem na nedávná prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicy Mogheriniové o Libyi, včetně prohlášení ze dne 16. a 30. prosince 2014 a ze dne 10. ledna 2015,

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 15. a 30. srpna 2014, 20. října 2014, 17. a 18. listopadu 2014 a 15. prosince 2014,

–  s ohledem na společné prohlášení o Libyi, které dne 11. ledna 2015 vydaly vlády Francie, Itálie, Německa, Spojeného království, Spojených států a Španělska,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1970, 1973 (2011) a č. 2174 ze dne 27. srpna 2014,

–  s ohledem na zprávu podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL) s názvem „Přehled porušování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a humanitárního práva během pokračujících násilností v Libyi“ ze dne 4. září 2014 aktualizovanou dne 27. prosince 2014,

–  s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly z roku 1977 a na povinnost stran v ozbrojeném konfliktu dodržovat mezinárodní humanitární právo a zajistit jeho dodržování za všech okolností,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/233/SZBP ze dne 22. května 2013 o misi Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya),

–  s ohledem na balíček evropské politiky sousedství, který se týká Libye, ze září 2014,

–  s ohledem na summit zemí Sahelu, který se konal v Mauritánii dne 19. prosince 2014 a kterého se zúčastnili vedoucí představitelé Burkiny Faso, Čadu, Mali, Mauritánie a Nigeru,

–  s ohledem na společné prohlášení, které dne 22. září 2014(4) vydalo 13 zemí a ve kterém vyzývají k politice nevměšování do záležitostí Libye,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v únoru 2011 vyšli Libyjci do ulic a žádali politická práva, odpovědí jim však byla bezohledná státní represe, která odstartovala devítiměsíční občanskou válku a svržení Kaddáfího režimu;

B.  vzhledem k tomu, že v červnu 2014 se v Libyi konaly třetí demokratické a svobodné všeobecné volby, v nichž byla zvolena Sněmovna reprezentantů, která měla vystřídat Všeobecný národní kongres vzešlý z voleb v červenci 2012;

C.  vzhledem k tomu, že navzdory celostátním parlamentním volbám konaným v červnu 2014 byly ambice libyjského lidu, které se zrodily po pádu plukovníka Kaddáfího, zmařeny politickým rozdělením a násilím, které postupně přerostlo v totální občanskou válku; vzhledem k tomu, že již několik měsíců působí v zemi dvě soupeřící vlády a dva parlamenty, a to v Tripolisu a Tobruku;

D.  vzhledem k tomu, že Libye je stále zapletena do vnitřních politických bojů, které se proměnily v násilný střet o moc mezi dvěma soupeřícími vládami a řadou soupeřících frakcí nacionalistických, islamistických, kmenových a regionalistických sil a které vedou k utrpení civilního obyvatelstva, vyššímu počtu obětí, hromadnějšímu vysídlování obyvatel a většímu rozšíření humanitární krize;

E.  vzhledem k tomu, že obě strany se měly dopustit násilností a rozsáhlého porušování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a humanitárního práva; vzhledem k tomu, že podle odhadů mise UNSMIL bylo v důsledku poslední vlny bojů vnitřně vysídleno nejméně 400 000 Libyjců a dalších 150 000 osob opustilo zemi, včetně mnoha migrujících pracovníků; vzhledem k tomu, že zahraniční humanitární pracovníci a diplomaté, včetně zaměstnanců EU a UNSMIL, byli z Libye evakuováni; vzhledem k tomu, že hromadný příliv libyjských uprchlíků do sousedního Tuniska tuto zemi významně zatěžuje a představuje hrozbu pro její vnitřní stabilitu; vzhledem k tomu, že podle odhadů se v Tunisku nachází již více než jeden milion Libyjců;

F.  vzhledem k tomu, že dne 23. prosince 2014 nejvyšší úředník OSN pro lidská práva Zajd Raad al-Husajn uvedl, že bezohledné ostřelování civilistů v Libyi by mohlo mít za následek trestní stíhání za válečné zločiny;

G.  vzhledem k tomu, že zvláštní vyslanec OSN Bernardino Léon aktivně usiluje o zprostředkování jednání mezi válčícími frakcemi a o zahájení národního dialogu směrujícího k procesu usmíření a k vytvoření vlády národní jednoty; vzhledem k tomu, že první kolo rozhovorů se konalo dne 29. září 2014 v Gadameši a pokračovalo dne 11. října 2014 v Tripolisu, zatímco konání dalšího kola, které bylo naplánováno na 5. ledna 2015, bylo odloženo, jelikož strany nedospěly k dohodě; vzhledem k tomu, že mise UNSMIL oznámila, že libyjské strany se nyní dohodly na konání nového kola rozhovorů v Ženevě, údajně dne 14. ledna 2015; vzhledem k tomu, že chování obou stran se prozatím vyznačovalo značnou neochotou a neschopností shodnout se na kompromisu;

H.  vzhledem k tomu, že zvláštní vyslanec pro oblast Sahelu Hiroute Guebre Sellassie varoval Radu bezpečnosti OSN, že libyjská krize je v blízké budoucnosti hrozbou pro celý region, a rovněž prohlásil, že teroristické a zločinecké sítě v Libyi navazují úzké kontakty s Mali a se severní Nigérií a že mezi jiným nezákonným obchodováním se podílejí na obchodu se zbraněmi a na pašování drog;

I.  vzhledem k tomu, že v sázce je jednota libyjského státu a že v případě, že nebude dokončen proces hledání kompromisního řešení a usmíření, existuje reálné nebezpečí rozdělení na nejméně tři regiony (Fezzán, Kyrenaika a Tripolsko);

J.  vzhledem k tomu, že nedávné boje významně přispěly k rozšíření a usazení teroristických skupin, jako je ISIS, v této zemi; vzhledem k tomu, že nebude-li se tento problém řešit, může znamenat značné ohrožení bezpečnosti regionu a EU; vzhledem k tomu, že libyjská pobočka IS dne 8. ledna 2015 uvedla, že popravila reportéra Sufjána Šurábího a kameramana Nadira Ktarího;

K.  vzhledem k tomu, že dne 4. ledna 2015 bombardovala vojenská letadla sil loajálních mezinárodně uznávané vládě ve vojenské zóně přístavu Darna ropný tanker provozovaný řeckou společností, při čemž byl zabit jeden řecký a dva rumunští členové posádky a dva další členové posádky byli zraněni; vzhledem k tomu, že tento přístav mají pod kontrolou islamističtí ozbrojenci a že loni se přístav několikrát stal terčem útoků;

L.  vzhledem k tomu, že dne 3. ledna 2015 uvedla vláda ve svém oficiálním prohlášení, že milice Islámského státu zabily 14 vojáků libyjské armády, a vzhledem k tomu, že vláda vyzvala mezinárodní společenství ke zrušení zbrojního embarga, jež bylo na tuto zemi uvaleno, aby mohla bojovat proti těmto milicím, které označuje za teroristy;

M.  vzhledem k tomu, že ISIS provádí v Libyi výcvik bojovníků a ve východní části země buduje jednu ze svých odnoží; vzhledem k tomu, že dne 30. prosince 2014 odpálili teroristé bombu umístěnou v automobilu v Tobruku a že cílem tohoto útoku byla libyjská Sněmovna reprezentantů; vzhledem k tomu, že jednotky Al-Káidy v islámském Maghrebu si u jižních hranic Libye údajně zřídily logistická střediska; vzhledem k tomu, že dne 3. prosince 2014 popravily milice Islámského státu podle oficiálního vládního prohlášení 14 vojáků libyjské armády;

N.  vzhledem k tomu, že dne 28. prosince 2014 došlo pod vedením generála Haftara, který velí milicím, k leteckým útokům na Misurátu, baštu ozbrojené skupiny Úsvit Libye (Libya Dawn), a že tyto útoky jsou považovány za odplatu za útoky ozbrojenců ze dne 25. prosince 2014, jejichž terčem se stal největší libyjský ropný terminál v zálivu Syrta a vojáci libyjské armády v Syrtě, jichž bylo při těchto útocích 22 zabito;

O.  vzhledem k tomu, že při posledním z rostoucího počtu útoků na křesťany a jiné náboženské menšiny v Libyi unesla skupina Ansár aš-Šaría asi 20 koptských křesťanů egyptské národnosti v Syrtě, kterou ovládají ozbrojenci; vzhledem k tomu, že na všech stranách rovněž stále narůstá počet zadržení, únosů a poprav domnělých bojovníků;

P.  vzhledem k tomu, že podle neověřených zpráv zemřely při pokusu dostat se přes Středozemní moře do Evropy stovky migrantů a uprchlíků prchajících před násilím v Libyi, což vyvolalo rozsáhlou uprchlickou krizi v Itálii a na Maltě; vzhledem k tomu, že Libye je hlavním výchozím bodem pro migranty, kteří se snaží dostat se do Evropy;

Q.  vzhledem k tomu, že dne 6. listopadu 2014 prohlásil libyjský nejvyšší soud parlamentní volby, ze kterých vzešla mezinárodně uznávaná Sněmovna reprezentantů v Tobruku, za nezákonné;

R.  vzhledem k tomu, že Sněmovna reprezentantů toto rozhodnutí odmítla s odůvodněním, že přesahuje mandát soudu, bylo vydáno pod nátlakem islamistických milic v Tripolisu a že Sněmovna reprezentantů i vláda vytrvají ve svých funkcích;

S.  vzhledem k tomu, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2174 (2014) umožňuje zakázat cesty „osobám a subjektům, které jsou podle výboru zapojeny do činností ohrožujících mír, stabilitu či bezpečnost Libye nebo znemožňujících nebo podkopávajících úspěšné dokončení její politické transformace či které těmto činnostem poskytují podporu“, a zmrazit jejich majetek;

T.  vzhledem k tomu, klíčovým prvkem celého konfliktu je řízení a správa národní ropné společnosti; vzhledem k tomu, že obě znepřátelené strany jmenovaly své vlastní ministry pro ropu ve snaze získat příjmy z ropy pro sebe; vzhledem k tomu, že ropa je zdrojem 95 % státního příjmu Libye a 65 % HDP této země; vzhledem k tomu, že Libye má největší zásoby ropy v Africe a páté největší na světě;

1.  důrazně odsuzuje ostrou eskalaci násilí v Libyi, která zasahuje zejména civilisty, což závažně oslabuje budoucí vyhlídky na mírové řešení; rozhodně podporuje rozhovory v Ženevě zprostředkované OSN a vyzývá všechny znepřátelené strany, aby přijaly zastavení vojenských operací, jak to navrhuje zvláštní zástupce OSN Bernardino León, s cílem vytvořit příznivé prostředí pro jednání;

2.  vyzývá všechny strany podílející se na násilnostech, aby uzavřely bezpodmínečné příměří, aby ukončily akce vedoucí k dalšímu rozdělování a polarizaci, aby veřejně prohlásily, že nebudou takové akce tolerovat a aby se bez jakýchkoli předběžných podmínek připojily k úsilí zvláštního zástupce OSN pro Libyi Bernardina Léona, s cílem přivést soupeřící skupiny společně k otevřenému vnitrostátnímu politickému dialogu; trvá na tom, že by se náležitá pozornost měla věnovat zapojení žen a menšin do tohoto procesu; připomíná, že současný konflikt nemůže být vyřešen vojenskou silou;

3.  opětovně vyjadřuje svou výraznou a plnou podporu podpůrné misi OSN v Libyi; vyjadřuje uznání neúnavným snahám zvláštního zástupce OSN pro Libyi Bernardina Leóna o zprostředkování tohoto politického dialogu; vítá skutečnost, že je v příštích dnech plánováno nové kolo politického dialogu v Ženevě;

4.  vyzývá EU, aby tyto snahy podpořila tím, že začne okamžitě uplatňovat své vlastní cílené sankce, včetně zmrazení aktiv a zákazu cestování, na osoby odpovědné za ozbrojené násilí, za porušování a zneužívání lidských práv a za bojkotování jednání pod záštitou OSN;

5.  připomíná svou podporu Sněmovně reprezentantů v Tobruku jakožto jedinému legitimnímu orgánu vzešlému z voleb v červnu 2014; opětovně vyzývá zvolenou Sněmovnu reprezentantů a oficiální vládu, aby vykonávaly své úkoly podle zásad právního státu a lidských práv v duchu otevřenosti a v zájmu země s cílem chránit práva všech libyjských občanů včetně náboženských a etnických menšin;

6.  je hluboce znepokojen tím, že v Libyi operuje stále více teroristických skupin napojených na Al-Káidu, milicí Islámského státu a dalších extrémistických organizací a hnutí; domnívá se, že tomuto regionu hrozí zabřednutí do ničivého chaosu podobného tomu, jaký vládne v Sýrii a Iráku; je toho názoru, že tyto skupiny představují zásadní hrozbu pro stabilitu a bezpečnost celého regionu a rovněž pro bezpečnost Evropy; opětovně zdůrazňuje nutnost bojovat proti všem hrozbám pro mezinárodní mír a bezpečnost v důsledku teroristickým činů, přičemž tento boj musí být veden všemi prostředky a v souladu s Chartou OSN a s mezinárodním právem, včetně platného mezinárodního práva v oblasti lidských práv, uprchlíků a humanitárního práva;

7.  vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby při náležitém dodržování mezinárodního práva nadále podporovaly úsilí o potírání terorismu a bránily jeho dalšímu rozšíření a vzniku nových teroristických základen v Libyi;

8.  zdůrazňuje, že konflikt v Libyi má destabilizující účinky na další země v oblasti Sahelu i na evropskou bezpečnost; vyzývá sousední země a regionální aktéry, zejména Egypt, Katar, Saudskou Arábii, Turecko a Spojené arabské emiráty, aby se zdrželi kroků, které by mohly zhoršit stávající rozpory a narušit přechod Libye k demokracii, a aby plně podpořili gadamešský proces vedený OSN; upozorňuje, že ti, kteří aktivně brání smířlivému politickému řešení, porušují rezoluce Rady bezpečnosti o Libyi a musí čelit následkům plynoucím z takového jednání;

9.  vítá nedávné prohlášení Africké unie ze dne 3. prosince 2014 a Ligy arabských států ze dne 5. ledna 2015 a jejich veřejný závazek podporovat proces vedený OSN;

10.  zdůrazňuje, že je zapotřebí společný a koordinovaný postup všech 28 členských států pod dohledem vysoké představitelky; vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby koordinovaly činnost členských států a soustředily svou podporu na budování státu a institucí a aby společně s členskými státy, OSN, NATO a regionálními partnery pomáhaly vytvářet efektivní bezpečnostní síly (armádu a policii) podléhající řízení a kontrole státu, které mohou zajistit v zemi klid a pořádek, a aby rovněž podpořily podepsání příměří a předložily návrh mechanismu k jeho monitorování; zdůrazňuje, že by EU měla také upřednostnit pomoc při reformě libyjského soudního systému, jakož i jiných oblastí, které jsou důležité pro demokratickou správu věcí veřejných;

11.  připomíná důrazný závazek EU udržet jednotu a územní integritu Libye a nutnost zabránit šíření terorismu; připomíná rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2174 přijatou dne 27. srpna 2014, která rozšiřuje stávající mezinárodní sankce vůči Libyi tak, aby zahrnovaly trestní odpovědnost osob zapojených do činností „ohrožujících mír, stabilitu či bezpečnost Libye nebo znemožňujících nebo podkopávajících úspěšné dokončení její politické transformace“ či poskytujících podporu pro tyto činnosti; vyzývá EU, aby zvážila učinění dalších kroků, včetně restriktivních opatření;

12.  zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby byli všichni porušovatelé lidských práv a mezinárodního humanitárního práva pohnáni k odpovědnosti; poukazuje na prohlášení mise OSN na podporu Libye o tom, že mnohé případy násilností a zneužívání, k nimž v Libyi dochází, spadají do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu, a vyzývá tento soud k zajištění odpovídajících politických, logistických a finančních zdrojů, které umožní vyšetření těchto zločinů; je přesvědčen, že posílení mezinárodního mechanismu odpovědnosti může milice odradit od dalšího zneužívání a násilností, a vyzývá ke zvážení vytvoření vyšetřovací komise OSN nebo podobného mechanismu s cílem prošetřit porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva;

13.  vyjadřuje svou solidaritu s libyjským lidem; domnívá se, že Evropská unie musí v souladu se závazky, jež stanovila ve svých politikách sousedství v oblasti jižního Středomoří, pomoci libyjskému lidu dosáhnout vytouženého cíle, totiž vybudovat demokratický, stabilní a prosperující stát; vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby pokračovaly v poskytování humanitární, finanční a politické pomoci přispívající k řešení humanitární krize v Libyi, tíživé situace vnitřně vysídlených osob, uprchlíků a civilistů, kteří se potýkají s potížemi v přístupu k základním službám;

14.  vyzývá všechny strany v Libyi, aby zaručily bezpečnost a svobodu křesťanů a jiných náboženských menšinových skupin, které se potýkají se zvyšující se diskriminací a pronásledováním a nachází se v křížové palbě; vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že budoucí dvoustranné dohody budou zahrnovat účinné monitorovací mechanismy na ochranu lidských práv náboženských menšin;

15.  trvá na zachování neutrality klíčových libyjských institucí, zejména centrální banky, národní ropné společnosti a státního investičního fondu, jimž OSN povolilo dostávat ze zahraničí příjmy z ropy;

16.  oceňuje tuniskou pohostinnost vůči odhadovaným 1,5 milionům libyjských občanů, kteří v současnosti prchají před násilím do Tuniska; žádá EU, aby z tohoto důvodu poskytla tuniské vládě finanční a logistickou pomoc;

17.   žádá mezinárodní společnosti, aby se předtím, než uzavřou jakoukoli transakci zahrnující libyjskou ropu, která patří libyjskému lidu, ubezpečili, že tyto transakce přímo ani nepřímo neposkytují finance válčícím milicím; opět žádá mezinárodní společnosti, které působí v Libyi, aby zveřejnily své finanční transakce v energetickém odvětví;

18.  je stále znepokojen šířením zbraní, munice a výbušnin a pašováním zbraní, což představuje nebezpečí pro obyvatelstvo a ohrožuje stabilitu Libye i celého regionu;

19.  opakovaně vyzývá vysokou představitelku, aby přehodnotila mandát mise Evropské unie pro pomoc na hranicích Libye (EUBAM), která je v současnosti pozastavena a přemístěna do Tuniska, s cílem zohlednit dramatickou změnu situace v zemi a navrhnout řádně koordinovanou misi společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), která by spolupracovala s OSN a regionálními partnery, pokud by došlo k politickému urovnání; domnívá se, že by mise SBOP měla usilovat o podporu provádění politické dohody, být přednostně zaměřena na reformu bezpečnostního sektoru (SSR) a na odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění (DDR) a rovněž by měla řešit další naléhavé záležitosti související se správou; navíc je toho názoru, že vzhledem k přetrvávající válce v Libyi, prohlubování nestability a vážnému ohrožení evropské bezpečnosti by měla být mise SBOP připravena účastnit se koordinovaných akcí pod záštitou Rady bezpečnosti OSN, které mají za cíl situaci v Libyi stabilizovat;

20.  vyjadřuje vážné znepokojení nad osudem libyjských migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, jejichž i tak nejistá situace se stále zhoršuje; vyzývá EU a její členské státy, aby účinně pomáhaly Itálii v jejím chvályhodném úsilí zvládnout obrovské migrační toky a příliv uprchlíků ze severní Afriky, zejména z Libye;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, libyjské vládě a Sněmovně reprezentantů, generálnímu tajemníkovi OSN, Lize arabských států a Africké unii.

(1) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 114. (2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0465. (3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0028. (4) Alžírsko, Egypt, Francie, Německo, Itálie, Katar, Saudská Arábie, Španělsko, Tunisko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Spojené království a Spojené státy americké, jakož i EU a OSN.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o situaci na Ukrajině (2014/2965(RSP))

P8_TA(2015)0011 RC-B8-0008/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá předchozí usnesení o evropské politice sousedství a o Východním partnerství,

—  s ohledem na předběžné závěry OBSE/ODHIR o předčasných parlamentních volbách na Ukrajině dne 26. října 2014,

—  s ohledem na 8. zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv na Ukrajině ze dne 15. prosince 2014 a na situační zprávu č. 22 Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) ze dne 26. prosince 2014;

—  s ohledem na to, že dne 27. června 2014 byla podepsána Dohoda o přidružení mezi EU a Ukrajinou (AA), jejíž součástí je i dohoda o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu (DCFTA), a že tato dohoda byla dne 16. září 2014 současně ratifikována Evropským parlamentem a ukrajinským parlamentem (Verchovna rada),

—  s ohledem na Minský protokol ze dne 5. září 2014 a na Minské memorandum ze dne 19. září 2014 o provádění dvanáctibodového mírového plánu,

—  s ohledem na zprávu OSN ze dne 20. listopadu 2014 o závažném porušování lidských práv na východní Ukrajině a na zprávu organizace Human Rights Watch z listopadu 2014 o porušování práv na Krymu,

—  s ohledem na společné prohlášení komise NATO-Ukrajina ze dne 2. prosince 2014,

—  s ohledem na závěry Evropské rady o Ukrajině z 21. března 2014, 27. června 2014, 16. července 2014, 30. srpna 2014 a 18. prosince 2014,

—  s ohledem na výsledek prvního setkání Rady přidružení mezi EU a Ukrajinou, které proběhlo dne 15. prosince 2014;

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. listopadu 2014,

—  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 26. října 2014 se na Ukrajině konaly parlamentní volby a že tyto volby proběhly efektivně, řádně a pokojně a byly při nich všeobecně dodržovány základní svobody, ačkoli ve východních regionech pokračuje konflikt a Krym byl ilegálně anektován Ruskem;

B.  vzhledem k tomu, že nová vláda, kterou tvoří proevropské síly, má ústavní většinu a může tedy pokročit v reformách, a vzhledem k tomu, že tato vláda již uzavřela koaliční dohodu, která položila základ procesu rozsáhlých reforem, jejichž cílem je podpora další evropské integrace, modernizace, rozvoj země, vytvoření skutečné demokracie a právního státu a příprava ústavních změn v souladu s návrhy obsaženými v mírovém plánu prezidenta Porošenka;

C.  vzhledem k tomu, že takzvané „prezidentské a parlamentní volby“ v Doněcku a Luhansku, které se konaly dne 2. listopadu 2014, představují porušení ukrajinského práva a Minských dohod, a proto nemohou být uznány; vzhledem k tomu, že konání těchto voleb mělo negativní dopad na mírový proces a proces usmíření;

D.  vzhledem k tomu, že příměří ze dne 5. září 2014 je separatisty a ruskými silami denně porušováno; vzhledem k tomu, že od 9. prosince 2014 se počet případů porušování příměří dramaticky snížil díky iniciativě prezidenta Porošenka, který vyzval k „režimu klidu“; vzhledem však k tomu, že separatisté podporovaní Ruskem neuplatnili hlavní body memoranda ze dne 19. září 2014; vzhledem k tomu, že podle věrohodných zdrojů Rusko nadále podporuje separatistické ozbrojené skupiny, kterým neustále dodává vojenské vybavení, námezdné vojáky a jednotky ruské armády, včetně bitevních tanků, sofistikovaných protileteckých systémů a děl;

E.  vzhledem k tomu, že ozbrojený konflikt ve východní části Ukrajiny si vyžádal tisíce obětí z řad vojáků i civilistů, přičemž mnoho dalších osob bylo zraněno a své domovy opustily stovky tisíc lidí, z nichž většina uprchla do Ruska, zatímco situace v oblasti, v níž probíhá konflikt, je velmi znepokojivá z humanitárního i zdravotnického hlediska;

F.  vzhledem k tomu, že ilegální anexe Krymského poloostrova je prvním případem od skončení II. světové války, kdy v Evropě došlo k násilného připojení části jedné země k jiné zemi, a představuje porušení mezinárodního práva, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu a Budapešťského memoranda z roku 1994;

G.  vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci EU dne 17. listopadu 2014 rozhodla o tom, že budou přijaty další sankce proti separatistickým vůdcům;

H.  vzhledem k tomu, že na okupovaném území východní Ukrajiny a na Krymu dochází k rozsáhlému porušování lidských práv, jehož obětmi jsou zejména krymští Tataři, přičemž se vyskytují také případy zastrašování a opět dochází k mizení osob;

I.  vzhledem k tomu, že by byla prospěšná užší spolupráce mezi EU a USA v záležitostech souvisejících s Ukrajinou;

J.  vzhledem k tomu, že ukrajinský parlament přijal dne 23. prosince 2014 usnesení o zrušení neutrálního statusu země;

1.  vyjadřuje svou plnou solidaritu Ukrajině a jejímu lidu; znovu zdůrazňuje, že hodlá podporovat nezávislost, svrchovanost, územní celistvost a neporušitelnost hranic Ukrajiny a její evropské směřování;

2.  odsuzuje teroristické činy a zločinné jednání separatistů a jiných paravojenských jednotek na východní Ukrajině;

3.  vítá, že parlamentní volby, které proběhly dne 26. října 2014, byly navzdory složitým bezpečnostním a politickým podmínkám hodnoceny pozitivně, a vítá následnou inauguraci nového ukrajinského parlamentu; vítá výrazný politický závazek prezidenta Porošenka, premiéra Jaceňuka a předsedy parlamentu Grojsmana ke vzájemné spolupráci a dalšímu rozšíření rozsáhlého reformního procesu; důrazně nabádá novou vládu a parlament Ukrajiny k tomu, aby okamžitě přijaly a provedly tolik potřebné politické a socio-ekonomické reformy s cílem vybudovat demokratický a prosperující stát, který se bude zakládat na zásadách právního státu;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku současné situace v zemi nejsou v ukrajinském parlamentu zastoupeny všechny části ukrajinského území a obyvatelstva; připomíná, že vláda a parlament Ukrajiny musí zajistit ochranu práv a potřeb těch občanů, kteří nejsou zastoupeni v rozhodovacích orgánech státu;

5.  ostře odsuzuje agresivní a expanzivní politiku Ruska, která představuje hrozbu jednotě a nezávislosti Ukrajiny a potenciálně ohrožuje i samotnou Evropskou unii, a odsuzuje rovněž ilegální anexi Krymského poloostrova a nevyhlášenou hybridní válku proti Ukrajině, v níž se objevují prvky kybernetické války, jsou v ní používány jak armádní, tak paravojenské jednotky, propaganda, ekonomický nátlak a vydírání prostřednictvím energetické politiky, jakož i diplomatické prostředky a snaha o politickou destabilizaci; zdůrazňuje, že toto jednání je v rozporu s mezinárodním právem a představuje závažný problém pro bezpečnostní situaci v Evropě; zdůrazňuje, že neexistuje žádný argument, který by ospravedlnil použití vojenské síly v Evropě na obranu takzvaných historických a bezpečnostních důvodů nebo na ochranu osob, kterým se říká „krajané žijící v zahraničí“; vyzývá Moskvu, aby přestala eskalovat situaci a okamžitě zastavila proudění zbraní, námezdných vojáků a armádních jednotek na podporu separatistických ozbrojených skupin a aby využila svého vlivu na separatisty a přesvědčila je, aby se zapojili do politického procesu;

6.  naléhavě vyzývá všechny strany, aby bez dalších prodlev v plném rozsahu provedly Minský protokol a prokázaly tak, že jsou skutečně odhodlány zmírnit napětí, a aby projevily maximální zdrženlivost; vyzývá Rusko, aby umožnilo mezinárodní monitorování rusko-ukrajinské hranice, využilo svého vlivu na separatisty k tomu, aby dodržovali příměří, a aby konstruktivně pracovalo na provádění Minských dohod; podporuje přijetí opatření k budování důvěry, která podpoří mírové úsilí a proces usmíření; v této souvislosti zdůrazňuje význam, který má inkluzivní politický dialog a hospodářský program pro obnovu hospodářství v oblasti Donbasu;

7.  vyzývá EU, zejména v souvislosti s nadcházejícím zasedáním Rady v březnu 2015, aby zachovala svůj sankční režim, dokud Rusko nebude plně dodržovat a zejména uplatňovat své závazky přijaté v Minsku, a žádá Komisi, aby hledala způsoby, jak posílit solidaritu mezi členskými státy EU, pokud by krize s Ruskem měla pokračovat; zdůrazňuje, že je třeba přijmout jasně vymezený soubor ukazatelů, jejichž dosažení by mohlo vést k tomu, že by nebyla přijímána nová omezující opatření vůči Rusku nebo byla zrušena předchozí opatření, přičemž těmito ukazateli jsou: dodržování příměří, bezpodmínečné stažení všech ruských jednotek a Ruskem podporovaných ilegálních ozbrojených skupin a námezdných vojáků z Ukrajiny, výměna všech zajatců včetně Nadiji Savčenkové a obnovení kontroly Ukrajiny nad jejím celým územím, včetně Krymu; pokud by došlo k jakýmkoli dalším ruským akcím destabilizujícím Ukrajinu, vyzývá Evropskou radu, aby přijala další omezující opatření a rozšířila jejich rozsah tak, aby se vztahovala i na jaderné odvětví a jejich součástí bylo i omezení schopnosti ruských subjektů provádět mezinárodní finanční transakce; uvědomuje si, že EU musí být připravena podpořit hraniční členské státy, kterým by se mělo dostat stejné míry bezpečnosti jako všem ostatním členským státům;

8.  je přesvědčen, že sankce by měly být součástí širšího přístupu EU k Rusku a úsilí místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky o posílení dialogu; připomíná, že jediným cílem těchto sankcí je přimět ruskou vládu k tomu, aby změnila svou stávající politiku a významně přispěla k mírovému řešení ukrajinské krize; zdůrazňuje, že to, zda budou restriktivní opatření EU zachována, posílena, či naopak zrušena, závisí na postoji samotného Ruska a na situaci na Ukrajině;

9.  zdůrazňuje, že politické a diplomatické styky s Ruskem musí zůstat zachovány, aby bylo možné dosáhnout diplomatického řešení konfliktu, a podporuje proto „ženevský formát“ a „normandský formát“ jednání, pokud bude možné dosáhnout hmatatelných výsledků;

10.  podporuje politiku neuznání ilegální anexe Krymu Ruskem a v této souvislosti pozitivně vnímá další schválené sankce v oblasti investic, služeb a obchodu s Krymem a Sevastopolem;

11.  zdůrazňuje, že dohoda o přidružení a o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu by měla představovat plán nezbytných reforem, které musí proběhnout rychle navzdory složitým válečným podmínkám v části Luhanské a Doněcké oblasti; vyzývá Radu a Komisi, aby vynaložily veškeré úsilí s cílem pomoci Ukrajině tyto reformy přijmout a zejména provést, aby byla připravena půda pro plné uplatnění bilaterální dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou; vítá proto zahájení činnosti poradní mise Evropské unie (EUAM); sdílí názor Benátské komise, že má-li být ústavní reforma úspěšná, musí být připravena inkluzivním způsobem, při němž jsou zajištěny široké konzultace s veřejností;

12.  vyzývá k tomu, aby Skupina na pomoc Ukrajině (Ukraine Support Group) Evropské komise poskytovala technickou pomoc rychleji a ve větším rozsahu, včetně zjišťování, ve kterých oblastech Ukrajina tuto pomoc potřebuje, aby mohla vytvořit a provést program rozsáhlých reforem, a včetně vysílání poradců z orgánů a členských států EU; vyzývá ukrajinské orgány, aby zřídily ministerstvo nebo úřad pro evropskou integraci a koordinaci pomoci a mezirezortní koordinační výbor na vysoké úrovni, který by byl vybaven pravomocemi k účinnému monitorování a kontrole pokroku v konvergenčním a reformním úsilí a byl schopen připravovat a koordinovat realizaci nezbytných kroků;

13.  je pevně přesvědčen, že Ukrajina naléhavě potřebuje rozsáhlý protikorupční program, jehož součástí by byla nulová tolerance vůči korupci; vyzývá vrcholné představitele Ukrajiny, aby usilovali o vymýcení systémové korupce okamžitým a efektivním provedením národní strategie proti korupci, a zdůrazňuje, že boj proti této praxi se musí stát jednou z hlavních priorit nové vlády; doporučuje, aby byl k tomuto účelu zřízen politicky nezávislý protikorupční úřadu, který by měl dostatečné pravomoci a zdroje, aby mohl významnou měrou přispět k vybudování dobře fungujících státních institucí; vítá, že Ukrajina podala žádost Interpolu a že byl vydán zatykač na bývalého prezidenta Janukovyče na základě obvinění ze zpronevěry veřejných prostředků; žádá členské státy, aby zatykač Interpolu vykonaly a přispěly k navrácení ukradených prostředků; vítá, že byla zřízena instituce obchodního ombudsmana, a vyzývá ukrajinskou vládu, aby předložila příslušný návrh zákona;

14.  připomíná, že Rada Evropské unie zrušila dne 16. července 2014 embargo na vývoz zbraní na Ukrajinu, takže již neexistují právní překážky ani jiné námitky, které by členským státům bránily dodávat Ukrajině zbraně pro obranné účely; domnívá se, že EU by měla hledat cesty, jak pomoci ukrajinské vládě zvyšovat obranné kapacity a zlepšovat ochranu vnějších hranic Ukrajiny, k čemuž je třeba využít zkušeností z transformace ozbrojených sil členských států EU, které byly v minulosti členy Varšavského paktu, zejména v rámci již poskytovaných výcvikových misí pro ozbrojené síly v jiných částech světa; podporuje současné dodávky nesmrtícího vybavení;

15.  bere na vědomí přijetí zákona, kterým se ruší „neutrální status“ státu stanovený v roce 2010; uznává právo Ukrajiny na to, aby svobodně přijímala vlastní rozhodnutí, přičemž podporuje postoj prezidenta Porošenka, že se Ukrajina nyní musí zaměřit na politické, hospodářské a sociální reformy a že přistoupení k NATO je otázkou, o níž by měl později rozhodnout ukrajinský lid v rámci celoukrajinského referenda; zdůrazňuje, že užší vztahy Ukrajiny s EU jsou otázkou odlišnou od problematiky přistoupení k NATO;

16.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se mezinárodní společenství zavázalo k podpoře hospodářské a politické stabilizace a reforem na Ukrajině; vybízí Komisi a členské státy, aby vypracovaly rozsáhlý plán pomoci Ukrajině na základě zásady „více za více“, který by byl vázán na určité podmínky, a aby zvýšily své úsilí, pokud jde o poskytování pomoci Ukrajině, a uspořádaly mimo jiné dárcovskou a investorskou konferenci a spolupracovaly s mezinárodními finančními institucemi na vymezení dalších kroků k zajištění hospodářské a finanční obnovy Ukrajiny; vítá podpůrný balíček pro Ukrajinu v hodnotě 11 miliard EUR, jenž má být poskytnut v průběhu několik příštích let, a vítá rovněž návrh Komise na poskytnutí dalších prostředků ve výši 1,8 miliard EUR ve formě střednědobých půjček;

17.  opakuje v této souvislosti své přesvědčení, že dohoda o přidružení nepředstavuje ve vztazích mezi EU a Ukrajinou konečný cíl; upozorňuje dále na to, že podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii má Ukrajina – stejně jako kterýkoli jiný evropský stát – evropskou perspektivu a může požádat o členství v Evropské unii, pokud bude splňovat kodaňská kritéria, dodržovat zásady demokracie a respektovat základní svobody, lidská práva a práva menšin a právní stát; vybízí členské státy EU, aby dohodu o přidružení ratifikovaly ještě před summitem v Rize;

18.  zdůrazňuje význam zabezpečení dodávek energie na Ukrajinu a nutnost provést reformy ukrajinské energetiky v souladu se závazky Energetického společenství; vítá dohodu mezi EU, Ruskem a Ukrajinou o zimním balíčku pro zabezpečení dodávek plynu z Ruska do března 2015 a vítá rovněž, že Evropská unie projevila solidaritu a zvýšila množství plynu, které proudí na Ukrajinu z členských států formou zpětného toku;

19.  zdůrazňuje, že je nutné výrazně zvýšit energetickou bezpečnost, nezávislost a odolnost EU vůči vnějším tlakům a snížit její závislost na Rusku a zároveň vytvořit konkrétní alternativy pro ty členské státy EU, pro něž je v současné době Rusko jediným dodavatelem; vyzývá EU, aby prováděla skutečně společnou vnější energetickou politiku a usilovala o vznik evropské energetické unie; vybízí k plné realizaci vnitřního společného trhu s energií, a to včetně třetího energetického balíčku, a k nediskriminačnímu postupu v nynějším soudním řízení proti Gazpromu;

20.  zdůrazňuje, že prioritou musí být projekty plynovodů, které povedou k diverzifikaci dodávek energie do EU, a vítá tedy zastavení projektu South Stream; vybízí Evropské energetické společenství, aby vypracovalo program spolupráce s Ukrajinou a s jihokavkazskými, středoasijskými, blízkovýchodními a středomořskými zeměmi, jehož cílem by byl rozvoj infrastruktury a propojení mezi EU a jejími východními sousedy nezávisle na ruské plynové geopolitice; uvědomuje si, že stabilní dodávky plynu Ukrajině mají rovněž zásadní význam pro zabezpečení dodávek energie členským státům EU;

21.  zdůrazňuje, že EU by měla spolu s ukrajinskými orgány věnovat více pozornosti humanitární krizi na Ukrajině a na Krymu a řešit katastrofální humanitární situaci, zejména pokud jde o vnitřně vysídlené osoby; vyzývá Evropskou komisi a komisaře pro humanitární pomoc a krizové řízení, aby připravil rozsáhlou přímou humanitární akci, která měla proběhnout už dávno, a žádá, aby přitom nebyly využívány zprostředkovatelské organizace, nýbrž aby akce probíhala ve formě tzv. „modrých konvojů“ jasně označených tak, aby bylo zjevné, že pocházejí z EU; vyzývá Komisi, aby plán této akce předložila v příštích dvou měsících Evropskému parlamentu; zdůrazňuje, že Ukrajina potřebuje další finanční pomoc od Evropské unie a jejích členských států, aby se dokázala vypořádat s hlubokou humanitární krizí; vyjadřuje souhlas s varováními Světové zdravotnické organizace, že východní Ukrajina čelí situaci ohrožení veřejného zdraví, neboť v oblasti plně nefungují nemocnice a nedostává se léků a očkovacích látek, a požaduje, aby byla zesílena a zefektivněna humanitární pomoc poskytovaná vnitřně vysídleným osobám, zejména dětem a starším osobám, a aby byl Mezinárodnímu výboru Červeného kříže (ICRC) poskytnut plný a ničím neomezený přístup do oblastí, v nichž probíhá konflikt; vítá přijetí dlouho očekávaného zákona o vnitřně vysídlených osobách a rozhodnutí o tom, že prostřednictvím mechanismu civilní ochrany EU budou vysláni odborníci EU, aby poskytovali ukrajinským orgánům poradenství v otázkách souvisejících s problematikou vnitřně vysídlených osob;

22.  vyzývá k tomu, aby obyvatelům oblasti zasažených konfliktem byla poskytnuta další humanitární pomoc a asistence; připomíná, že poskytování humanitární pomoci oblastem na východě Ukrajiny musí probíhat při plném dodržení mezinárodního humanitárního práva a zásad lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti a v úzké spolupráci s ukrajinskou vládou, OSN a Mezinárodním výborem Červeného kříže; vyzývá Rusko, aby umožnilo mezinárodní inspekci humanitárních konvojů směřujících do oblasti Donbasu, aby se rozptýlily jakékoli pochybnosti ohledně nákladu, který přepravují;

23.  zdůrazňuje, že organizace OBSE hraje při řešení ukrajinské krize klíčovou úlohu, neboť má zkušenosti s řešením ozbrojených konfliktů a krizí a jak Ruská federace, tak Ukrajina jsou jejími členy; lituje, že zvláštní monitorovací mise OBSE dosud nemá dostatečný personál a nedosahuje tudíž patřičných výsledků; vyzývá členské státy, místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a Komisi, aby nadále usilovaly o posílení zvláštní monitorovací mise OBSE na Ukrajině, a to jak pokud jde o lidské zdroje, tak i o vybavení; je přesvědčen, že EU by měla na žádost ukrajinských orgánů rozmístit svou monitorovací misi, která by přispívala k účinné kontrole a monitorování ukrajinsko-ruské hranice;

24.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření, aby v rámci svých pravomocí učinili kroky vedoucí k nalezení politického řešení ukrajinské krize, jež by bylo dodržováno všemi zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že toto řešení nesmí vést k „ustrnulému konfliktu“ na východní Ukrajině a na Krymu; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a členské státy, aby stanovily přístup, který v sobě spojí zásadový a pevný postoj, pokud jde o svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny a zásady mezinárodního práva, se snahou o dosažení řešení krize na východní Ukrajině a na Krymu cestou vyjednávání; připomíná, že základním předpokladem pro úspěch jakékoli strategie EU vůči Rusku je jednotnost a soudržnost členských států EU; v této souvislosti vyzývá vlády členských států, aby se zdržely jednostranných akcí a rétoriky a aby zvýšily své úsilí o stanovení společného evropského postoje vůči Rusku;

25.  vyzývá k obnovení skutečného a inkluzivního národního dialogu, který by mohl rovněž přinést řešení otázky vyplácení sociálních dávek a důchodů a poskytování humanitární pomoci ukrajinskou vládou obyvatelům, kteří žijí v oblastech zasažených konfliktem; domnívá se, že je naprosto zásadní, aby byly nestranně a účinně vyšetřeny veškeré významné události, při nichž došlo k násilí, včetně incidentů na Majdanu, v Oděse, Mariupolu, Slovjansku, Ilovajsku a v Rymarské ulici; je přesvědčen, že organizace občanské společnosti mohou sehrát významnou úlohu při usnadňování mezilidských kontaktů a vzájemného porozumění na Ukrajině a při prosazování demokratických změn a dodržování lidských práv; naléhavě vyzývá EU, aby zvýšila svou podporu občanské společnosti;

26.  vítá rozhodnutí francouzské vlády pozastavit dodávku výsadkových vrtulníkových lodí Mistral a vyzývá všechny členské státy, aby zaujaly obdobný postoj, pokud jde o export, jenž není předmětem rozhodnutí EU o sankcích, především pokud jde o zbraně a materiál dvojího užití;

27.  žádá Komisi a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření, aby byla vypracována a do dvou měsíců předložena Evropskému parlamentu komunikační strategie na obranu proti ruské propagandě zacílené na EU, její východní sousedy a samotné Rusko a aby byly vyvíjeny nástroje, které by EU a jejím členským státům umožnily čelit propagandistické kampani na evropské i vnitrostátní úrovni;

28.  opakuje, že podporuje mezinárodní vyšetřování okolností tragického sestřelení letu MH17 společnosti Malaysian Airlines, a znovu připomíná svou výzvu, aby byly odpovědné osoby postaveny před soud; lituje obtíží, které se v tomto procesu vyskytly, žádá všechny strany, aby projevily upřímnou ochotu spolupracovat, zaručily bezpečný a ničím neomezený přístup na místo zřícení letadla MH17 a poskytly přístup ke všem dalším zdrojům, které by mohly přispět k vyšetřování; vyjadřuje přání, aby byl průběžně informován o průběhu toho vyšetřování;

29.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, prezidentovi Ukrajiny, vládám a parlamentům zemí Východního partnerství a Ruské federace, Parlamentnímu shromáždění Euronest a parlamentním shromážděním Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o situaci v Egyptě (2014/3017(RSP))

P8_TA(2015)0012 RC-B8-0012/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 6. února 2014 o situaci v Egyptě(1) a ze dne 17. července 2014 o svobodě projevu a shromažďování v Egyptě(2),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci o Egyptě ze srpna 2013 a února 2014,

–  s ohledem na nedávná prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost k Egyptu, včetně prohlášení ze dne 21. září 2014 o bombovém útoku na egyptské ministerstvo zahraničních věcí a ze dne 3. prosince 2014 o soudních rozsudcích v Egyptě,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna a vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 23. června 2014 k rozsudkům odnětí svobody nad několika novináři a k potvrzení rozsudků smrti nad několika příslušníky a přívrženci Muslimského bratrstva; s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ze dne 25. října 2014 k teroristickým útokům na Sinaji,

–  s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a byla posílena akčním plánem z roku 2007, a na zprávu Komise o pokroku při jejím provádění ze dne 20. března 2013; s ohledem na evropskou politiku sousedství a na nejnovější zprávu o pokroku Egypta z března 2014,

–  s ohledem na egyptskou ústavu přijatou v referendu ve dnech 14.–15. ledna 2014, a zejména na její články 65, 70, 73, 75 a 155,

–  s ohledem na egyptský zákon č. 107 ze dne 24. listopadu 2013 upravující právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace,

–  s ohledem na prezidentský výnos (zákon č. 136 z roku 2014), podle nějž bude po dobu dvou let veškerá „veřejná a klíčová infrastruktura“ podléhat vojenské jurisdikci,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě(4),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora z roku 2013 o spolupráci EU s Egyptem v oblasti správy věcí veřejných,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu mise EU pro sledování průběhu voleb vyslané na prezidentské volby v Egyptě vydanou dne 22. července 2014,

–  s ohledem na prohlášení egyptského prezidenta Abd al-Fattáha as-Sísího ze dne 1. ledna 2015 o islamistickém extremismu a ze dne 6. ledna 2015 o potřebě mírových a konstruktivních vztahů mezi egyptskými muslimy a křesťany,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se svobody projevu online a offline, obecné zásady EU pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými ženami, homosexuály, bisexuály, transsexuály a intersexuály (LGBTI) a na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany Egypt patří,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou nezbytnými pilíři demokratické a pluralitní společnosti; vzhledem k tomu, že svoboda tisku a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadním rysem demokracie a otevřené společnosti; vzhledem k tomu, že v egyptské ústavě přijaté v roce 2014 jsou zakotveny základní svobody, včetně svobody projevu a shromažďování;

B.  vzhledem k tomu, že Egypt je dlouhodobě strategickým partnerem Evropské unie a sdílí s ní cíle vytváření stability, míru a prosperity v regionu Středozemního moře a na Blízkém východě; vzhledem k tomu, že Egypt prošel od revoluce v roce 2011 řadou nelehkých politických výzev a jeho obyvatelstvo potřebuje od mezinárodního společenství podporu a pomoc při řešení hospodářských, politických a bezpečnostních problémů země;

C.  vzhledem k tomu, že od převzetí moci armádou v červnu 2013 provádí egyptská vláda rozsáhlou kampaň svévolného zadržování, obtěžování, zastrašování a cenzury proti kritikům vlády, včetně novinářů, studentů a ochránců lidských práv, a to výhradně za uplatňování jejich práv na svobodu shromažďování, sdružování a projevu, a stejně tak proti politickým odpůrcům, včetně členů Muslimského bratrstva; vzhledem k tomu, že podle existujících zpráv bylo od července 2013 v bezprecedentních vlnách hromadného zatýkání zadrženo více než 40 000 lidí a že podle odhadů bylo 1 400 demonstrantů zabito v důsledku nadměrného a svévolného použití síly ze strany bezpečnostních sil; vzhledem k tomu, že svoboda sdružování, svoboda shromažďování a svoboda projevu jsou i nadále oblastmi, které vyvolávají zvláštní znepokojení již od července 2013; vzhledem k tomu, že ve zprávě organizace Freedom House o svobodě ve světě z roku 2014 je Egypt označen za zemi, která „není svobodná“;

D.  vzhledem k tomu, že od okamžiku, kdy se v červenci 2013 chopila moci egyptská armáda, byly v Egyptě zatčeny tisíce protestujících a vězňů svědomí; vzhledem k tomu, že zatýkání a neodůvodněné držení ve vazbě pokračovalo i po zvolení prezidenta as-Sísího v květnu 2014; vzhledem k tomu, že dne 11. června 2014 odsoudil soud Aláu Abd al-Fattáha, předního aktivistu, které sehrál vůdčí roli v době revoluce v roce 2011, a další k odnětí svobody v trvání 15 let za porušení zákona č. 107 z roku 2013 upravujícího právo na veřejné shromažďování, průvody a pokojné demonstrace (zákon o protestech); vzhledem k tomu, že ve vazbě i nadále zůstávají další přední aktivisté, mezi nimi Muhammad Ádil, Ahmad Dúma a Ahmad Máhir, a také nejznámější obhájkyně práv žen jako Jara Sallámová a Sanáa Sajfová; vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2014 potvrdil káhirský soud pro naléhavé záležitosti zákaz Hnutí mládeže 6. května;

E.  vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2015 odsoudil egyptský soud v guvernorátu Buhajra v oblasti nilské delty 21letého studenta Karíma al-Bannu ke třem letům vězení za to, že na Facebooku oznámil, že je ateistou, a za urážku islámu;

F.  vzhledem k tomu, že egyptské orgány kvůli zavedeným represivním právním předpisům ještě více přiškrtily svobodu projevu a shromažďování, což vládě usnadňuje umlčet kritiku a protesty, které vůči ní směřují;

G.  vzhledem k tomu, že parlament byl rozpuštěn, přijala vláda prezidenta as-Sísího řadu represivních právních předpisů, jako je prezidentský výnos (zákon č. 136 z roku 2014), který označuje veškerý veřejný majetek za vojenská zařízení, z čehož bezprostředně vyplývá, že jakýkoli trestný čin proti veřejnému majetku se projednává před vojenskými soudy, a to s retroaktivním účinkem; vzhledem k tomu, že Africká komise pro lidská práva a práva národů uvedla při výkladu Africké úmluvy o lidských právech a právech národů (jejíž smluvní stranou Egypt je), že vojenské soudy by neměly být za žádných okolností příslušné k projednávání věcí týkajících se civilistů;

H.  vzhledem k tomu, že v rámci všeobecného pravidelného přezkumu OSN bylo vydáno 300 doporučení, včetně propuštění každého, kdo byl zatčen za uplatňování svobody projevu; vzhledem k tomu, že sedm skupin pro lidská práva se sídlem v Egyptě se přezkumu výsledků jejich země pořádaného OSN neúčastnilo ze strachu z pronásledování;

I.  vzhledem k tomu, že svoboda tisku je v Egyptě stále pod velkým tlakem a novináři jsou stále zadržováni na základě nepodložených tvrzení; vzhledem k tomu, že v roce 2014 byla stíhána řada novinářů na základě obvinění z důvodu ohrožení národní jednoty, míru ve společnosti, šíření nepravdivých novinových zpráv a spolupráce s Muslimským bratrstvem; vzhledem k tomu, že Kasační soud, egyptský nejvyšší soudní dvůr, rozhodl, že v procesu s novináři Muhammadem Fahmím, Peterem Grestem a Báhirem Muhammadem z televize al- Džazíra došlo k procesním pochybením; vzhledem k tomu, že i přesto byli tito tři novináři znovu postaveni před soud a obvinění z „falšování zpráv“ a ze „spojení s Muslimským bratrstvem“ proti nim nebyla zrušena; vzhledem k tomu, že tři další novináři – Sue Turtonová, Dominic Kane a Rena Netjesová – byli odsouzeni v nepřítomnosti k trestu odnětí svobody v délce 10 let; vzhledem k tomu, že egyptští novináři Mahmúd Abd an-Nabí, Mahmúd Abú Zajd, Samhí Mustafá, Ahmad Gamál, Ahmad Fu´ád a Abd ar-Rahmán Šáhín byli odsouzeni pouze za to, že vykonávali svou legitimní činnost; vzhledem k tomu, že došlo k extrémní polarizaci egyptských sdělovacích prostředků na promursíovská a protimursíovská, což jen zostřuje polarizaci egyptské společnosti;

J.  vzhledem k tomu, že dne 2. prosince 2014 egyptský trestní soud vynesl předběžné rozsudky smrti proti 188 obžalovaným ve třetím takovémto masovém rozsudku v roce 2014; vzhledem k tomu, že masové soudní procesy byly zejména namířeny proti členům Muslimského bratrstva, největšího egyptského opozičního hnutí, jež bylo egyptskými orgány v prosinci roku 2013 prohlášeno za teroristickou skupinu; vzhledem k tomu, že tyto rozsudky padly jako poslední v řadě stíhání a soudních řízení, která byla hojně poznamenána procesními chybami a která nebyla v souladu s mezinárodním právem; vzhledem k tomu, že za nadměrné použití násilí v srpnu 2013, kdy bezpečnostní síly vtrhly do táborů na náměstí Rábi´a al-Adawíja a podle nezávislého vyšetřovacího egyptského výboru zabily 607 demonstrantů podporujících Mursího, nebyl nikdo hnán k zodpovědnosti;

K.  vzhledem k tomu, že většina trestů smrti – byť ne všechny – vynesených v rámci hromadných procesů s Muslimským bratrstvem a údajnými stoupenci sesazeného prezidenta Mursího v březnu a dubnu 2014 byla změněna na tresty doživotního odnětí svobody;

L.  vzhledem k tomu, že v současnosti je zadržováno 167 členů dolní a horní komory parlamentu zvoleného ve volbách v roce 2011;

M.  vzhledem k propuštění bývalého prezidenta Mubáraka, jeho bývalého ministra vnitra Habíba al-Ádlího a šesti dalších asistentů dne 29. listopadu 2014, poté co byla stažena jejich obvinění z vraždy a korupce z důvodu technické chyby; vzhledem k tomu, že dne 13. ledna 2015 egyptský kasační soud zrušil rozsudky proti bývalému prezidentovi Husní Mubárakovi a jeho dvěma synům pro zpronevěru a nařídil obnovené soudní řízení na základě toho, že nebyly náležitě dodrženy právní postupy;

N.  vzhledem k tomu, že tyto nedávné soudní postupy vzbuzují vážné pochybnosti ohledně nezávislosti soudního systému a jeho schopnosti zajistit potrestání odpovědných osob; vzhledem k tomu, že zejména rozsudky trestu smrti mohou narušit perspektivu dlouhodobé stability Egypta;

O.  vzhledem k tomu, že Egypt čelí značným hospodářským problémům, včetně odlivu zahraničního kapitálu, rostoucí inflace, nezaměstnanosti a výrazného zvýšení veřejného dluhu, i bezpečnostním výzvám ztělesněným v globální hrozbě, kterou představuje terorismus; vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace na Sinaji je kritická, neboť džihádistické skupiny působící v této oblasti zabíjejí stovky vojáků; vzhledem k tomu, že dne 24. října 2014 bylo při teroristickém úroku zabito nejméně 33 vojáků; vzhledem k tomu, že jsou v tomto regionu teroristické útoky téměř na denním pořádku; vzhledem k tomu, že egyptský stát vydal příkaz k vyhnání obyvatel Rafáhu, kteří bydlí v nárazníkové zóně o šířce 500 metrů podél hranice s Pásmem Gazy, a vzhledem k tomu, že od 24. října 2014 je na poloostrově vyhlášen výjimečný stav; vzhledem k tomu, že zločinecké sítě stále vyvíjejí činnost na trasách obchodování s lidmi/pašování na Sinaji a směřujících na Sinaj;

P.  vzhledem k tomu, že článek 75 egyptské ústavy stanovuje, že všichni občané mají právo vytvářet nevládní sdružení a nadace na demokratických zásadách; vzhledem k tomu, že nové návrhy právních předpisů by ještě více omezily činnost domácích a zahraničních nevládních organizací, které znepokojuje zejména nový návrh zákona, jehož cílem je zastavení poskytování finančních prostředků a podpory ve prospěch teroristických a jiných ozbrojených skupin, jenž by však mohl rovněž bránit nevládním organizacím v získávání finančních prostředků ze zahraničních zdrojů, na což je řada z nich odkázána; vzhledem k tomu, že prezidentský výnos ze dne 21. září 2014, jímž se mění trestní zákoník, zavádí přísné tresty – včetně doživotního odnětí svobody – pro nevládní organizace, které přijímají zahraniční financování, za vágně vymezeným cílem „poškozování národního zájmu“;

Q.  vzhledem k projevu prezidenta as-Sísího na káhirské univerzitě o tom, že je třeba modernizovat a reformovat islámské myšlení;

R.  vzhledem k tomu, že podle egyptských nevládních organizací na obranu práv žen se šíří násilí páchané na ženách, a to navzdory přijetí nového zákona o sexuálním obtěžování, který zatím není uplatňován; vzhledem k tomu, že egyptské aktivistky z řad žen jsou v obzvláště zranitelném postavení a kvůli svým pokojným aktivitám jsou často vystaveny násilí, sexuálním útokům a dalším druhům ponižujícího zacházení; vzhledem k tomu, že i když byl v roce 2008 vydán zákon, podle něhož se trestně stíhá mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM), tyto praktiky jsou stále velmi rozšířeny a zatím nedošlo k žádnému úspěšnému stíhání osob, které takové praktiky na dívkách vykonaly;

S.  vzhledem k tomu, že v posledních měsících se vystupňovalo zatýkání gayů; vzhledem k tomu, že v celém Egyptě proběhla řada policejních razií na místech, která byla považována za místa setkávání homosexuálů; vzhledem k tomu, že komunita LGBT je pronásledována a veřejně zostuzována; vzhledem k tomu, že Egyptská iniciativa pro osobní práva odhaduje, že za posledních 18 měsíců bylo na základě obvinění ze zhýralosti zatčeno nejméně 150 osob; vzhledem k tomu, že dne 12. ledna 2015 egyptský soud osvobodil 26 mužů, kteří byli zatčení o měsíc dříve během razie ve veřejných lázních v Káhiře a obviněni z „podněcování ke zhýralosti“;

T.  vzhledem k tomu, že egyptské prezidentské volby konané v roce 2014 probíhaly v prostředí, v němž docházelo ke značnému omezení prostoru pro svobodu projevu a potlačování všech projevů opozice a kritiky, včetně ze strany lidskoprávních organizací; vzhledem k tomu, že byl oznámen oficiální termín konání parlamentních voleb ve dnech 21. března a 25. dubna 2015;

U.  vzhledem k tomu, že ropný sektor je tradičně největším investičním lákadlem pro zahraniční investory v Egyptě, a vzhledem k tomu, že ropa je nejvýznamnější komoditou, kterou Egypt vyváží; vzhledem k tomu, že Egyptu bylo umožněno bezplatně přepravovat ropu ze států Perského zálivu s cílem podpořit novou vládu; vzhledem k tomu, že vláda přijímá ohlášený plán zrušit energetické dotace do pěti let počínaje červencem 2014, a vzhledem k tomu, že jejím záměrem je realizovat plán distribuce paliv prostřednictvím čipových karet v dubnu 2015 s cílem kontrolovat pašování ropy do sousedních zemí a zjistit přesné požadavky na palivo;

V.  vzhledem k tomu, že od revoluce v lednu 2011 zahájil Egypt několikrát jednání s MMF, v jejichž rámci usiloval o půjčku ve výši 4,8 miliardy USD, ale tato jednání byla po 30. červnu 2013 zastavena; vzhledem k tomu, že došlo k obnovení kontaktů a experti MMF v listopadu 2014 navštívili Egypt, aby vedli konzultace podle článku IV a provedli posouzení finanční a hospodářské situace země;

W.  vzhledem k tomu, že vztahy EU s Egyptem by podle zásady evropské politiky sousedství „více za více“ měly stavět na vhodných podnětech a měly by se odvíjet od pokroku v oblasti reforem demokratických institucí, právního státu a lidských práv;

X.  vzhledem k tomu, že EU je tradičně hlavním obchodním partnerem Egypta, přičemž v roce 2013 představovala 22,9 % objemu egyptského obchodu a byla na prvním místě coby dovozní i vývozní partner Egypta; vzhledem k tomu, že na základě pracovní skupiny EU-Egypt se Komise zavázala poskytnout Egyptu dodatečnou finanční podporu v celkové výši téměř 800 milionů EUR; vzhledem k tomu, že tato pomoc se skládá z 303 milionů EUR ve formě grantů (90 milionů EUR z finančních prostředků programu SPRING, 50 milionů EUR jako grantová složka operace mikrofinanční pomoci a zbytek pochází z investičního nástroje evropské politiky sousedství) a 450 milionů EUR ve formě úvěrů (makrofinanční pomoc); vzhledem k tomu, že EU poskytne svou finanční podporu pouze tehdy, budou-li splněny nezbytné politické a demokratické podmínky a bude-li probíhat a posilovat se demokratická transformace podporující začlenění při plném dodržování lidských práv a práv žen;

Y.  vzhledem k tomu, že dne 16. června 2014 navštívil Káhiru Stavros Lambrinidis, zvláštní zástupce EU pro lidská práva, který se setkal s předsednictvím a horní komorou (radou Šúra) parlamentu a se zástupci občanské společnosti; vzhledem k tomu, že se diskuse zaměřily na přípravu nového zákona o nevládních organizacích a že byl zdůrazněn význam, který EU přikládá zásadní úloze občanské společnosti v Egyptě;

1.  zdůrazňuje význam, který EU přikládá spolupráci s Egyptem, jenž je významným sousedem a partnerem; zdůrazňuje významnou úlohu Egypta pro stabilitu v tomto regionu; zdůrazňuje svou solidaritu s egyptským lidem a je odhodlán Egypt i nadále podporovat v procesu budování demokratických institucí, dodržování a obrany lidských práv a prosazování sociální spravedlnosti a bezpečnosti; naléhavě vyzývá vládu Egypta, aby s ohledem na to, že Egypt je klíčovým hráčem v oblasti jižního Středomoří, plnila své mezinárodní závazky;

2.  připomíná egyptské vládě, že se dlouhodobý úspěch Egypta a jeho lidu odvíjí od ochrany všeobecných lidských práv a od ustavení a zakotvení demokratických a transparentních institucí, jež se rovněž zapojí do ochrany základních práv občanů; vyzývá proto egyptské orgány, aby v plném rozsahu uplatňovaly zásady mezinárodních úmluv;

3.  vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračujícím omezováním základních práv, zejména svobody projevu, sdružování a shromažďování, politického pluralismu a právního státu v Egyptě; vyzývá k ukončení všech aktů násilí, podněcování k násilí, nenávistných projevů, obtěžování, zastrašování a cenzury směřujících proti politickým odpůrcům, demonstrantům, novinářům, bloggerům, studentům, odborářům, aktivistům bojujícím za práva žen, představitelům občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin v Egyptě; odsuzuje nadměrné používání násilí proti demonstrantům;

4.  vítá skutečnost, že Yasser Ali, bývalý mluvčí sesazeného presidenta Morsího a prominentní osoba Muslimského bratrstva, byl propuštěn a zbaven obvinění; žádá rychlé propuštění všech politických vězňů;

5.  požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech vězňů svědomí, všech osob zadržených za pokojné uplatňování svého práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování i osob zadržených na základě svého údajného členství v Muslimském bratrstvu; vyzývá egyptské orgány, aby zajistily právo na spravedlivý proces v souladu s mezinárodními normami; naléhavě vyzývá egyptské orgány, aby podnikly konkrétní opatření k zajištění toho, aby ustanovení nové ústavy, která se týkají základních práv a svobod, včetně svobody projevu a shromažďování, byla plně provedena;

6.  Zdůrazňuje, že pro demokracii je zásadní dodržování svobody tisku, informací a přesvědčení (online i offline) a politického pluralismu; vyzývá egyptské orgány, aby zaručily, že bude v zemi možné užívat těchto svobod bez libovolných omezení a cenzury, a vyzývá orgány, aby zaručily svobodu vyjadřování; domnívá se, že všem novinářům musí být dovoleno podávat zprávy o situaci v Egyptě, aniž by se museli obávat pronásledování, uvěznění, zastrašování nebo omezování svobody projevu či vyjadřování;

7.  naléhavě vyzývá egyptské orgány, aby provedly rychlé, nestranné a nezávislé vyšetřování stížností na nepřiměřené použití síly, špatné zacházení a další porušování lidských práv včetně sexuálního zneužití pořádkovými silami během protestů, aby potrestaly viníky, poskytly odškodnění obětem a ustavily nezávislý mechanismus monitorování a vyšetřování jednání bezpečnostních složek; vyzývá Egypt k ratifikaci Římského statutu a k přistoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC);

8.  vyzývá egyptské orgány, aby zrušily rozsudky smrti vynesené bez zajištění řádného procesu dodržujícího práva obžalovaných, a zrušily represivní a protiústavní právní předpisy závažně omezující základní lidská práva a svobody, zejména prezidentský výnos č. 136 z roku 2014; vyzývá egyptské orgány ke zrušení všech rozsudků proti civilistům, které vynesly vojenské soudy od července 2013; vyzývá k propuštění 167 v současnosti zadržovaných členů parlamentu vzešlého z voleb v roce 2011; vyzývá příslušné orgány, aby jako první krok ke zrušení těchto rozsudků okamžitě uvalily oficiální moratorium na popravy;

9.  vyzývá egyptské orgány, aby odvolaly zákon o protestech z listopadu 2013 a zapojily se do opravdového dialogu s organizacemi občanské společnosti a právními experty tak, aby mohly přijmout právní předpisy o sdruženích a shromažďování v souladu s mezinárodními normami, a aby zajistily právo vytvářet sdružení zakotvené ve článku 75 egyptské ústavy včetně práva přijímat a poskytovat platby; vyzývá příslušné orgány, aby přezkoumaly nový návrh zákona o nevládních organizacích, který předložilo ministerstvo sociální solidarity; naléhavě vyzývá k tomu, aby nově navržený zákon byl v souladu s egyptskou ústavou a všemi mezinárodními smlouvami, jež Egypt podepsal;

10.  připomíná egyptské vládě, že jejím úkolem je zajistit bezpečnost všech občanů bez ohledu na jejich politické názory, příslušnost nebo vyznání; trvá na tom, že pouze vybudování skutečně pluralitní společnosti, která bude respektovat rozmanitost názorů a životních stylů může zajistit dlouhodobou stabilitu a bezpečnost v Egyptě, a vyzývá egyptské orgány, aby se zavázaly k dialogu a nenásilí a rovněž ke správě podporující začlenění;

11.  vítá kroky egyptské vlády a povzbuzuje ji v tom, aby i nadále podporovala uznávání práv a svobod náboženských komunit; připomíná ustanovení článku 235 egyptské ústavy, v němž je uvedeno, že nově zvolený parlament ve svém prvním volebním období přijme zákon upravující budování a obnovu kostelů, který zaručí křesťanům svobodu náboženského obřadu; vítá skutečnost, že se prezident Abd al-Fattáh as-Sísí stal prvním prezidentem, který se zúčastnil mše v kostele v Káhiře, na koptský Štědrý večer, a považuje tento čin za důležité symbolické prohlášení v rámci snahy o sjednocení egyptské společnosti;

12.  zdůrazňuje důležitost Egypta na mezinárodní scéně a doufá, že bude i nadále hrát aktivní úlohu v zahájení opravdových mírových rozhovorů, jež ukončí izraelsko–palestinský konflikt, a pozitivně příspívat k hledání stability ve Středomoří a v současnosti zejména v Libyi a na středním Východě; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech unesených egyptských občanů v současnosti zadržovaných v Libyi včetně 20 egyptských Koptů unesených 3. ledna 2015; opětovně vyjadřuje vůli EU spolupracovat s Egyptem jakožto s partnerem v tomto regionu v zájmu řešení těchto závažných hrozeb;

13.  rozhodně odsuzuje nedávné teroristické útoky na Sinajském poloostrově a všechny další teroristické útoky vůči Egyptu; vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám obětí; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se EU a mezinárodní společenství pevně postavilo za Egypt a spolupracovalo s ním v jeho boji s terorismem; vyzývá egyptské orgány, aby učinily maximum pro to, aby zastavily zločinecké organizace, které stále provozují obchod s lidmi a pašování lidí po trasách na Sínajském poloostrově a k němu;

14.  připomíná egyptským orgánům jejich vnitrostátní a mezinárodní právní závazky a vyzývá je, aby ochranu a prosazování lidských práv považovaly za prioritní oblast a aby prostřednictvím nezávislého a nestranného výkonu spravedlnosti uplatňovaly význam trestní odpovědnosti za porušování lidských práv;

15.  konstatuje, že pokles cen ropy povede přímo k nižším přídělům energetických dotací, což je největší výzvou, před kterou porevoluční režimy stojí od revoluce 25. ledna; obává se, že tento pokles může mít obrovský dopad na mnoho vládních plánů, z nichž nejdůležitějším je snaha o zachování bezpečných zásob cizích měn;

16.  naléhavě žádá egyptskou vládu, aby přijala vnitrostátní strategie pro boj proti násilí namířenému proti ženám a osobám LGBT a k odstranění všech forem diskriminace a zajistila přitom účinné konzultace se ženami, skupinami chránícími práva osob LGBT a jinými organizacemi občanské společnosti a jejich zapojení do celého procesu;

17.  vyjadřuje své rozhořčení nad sílícími zásahy proti komunitě LGBT v Egyptě a naléhavě vyzývá egyptské orgány, aby přestaly kriminalizovat osoby LGBT na základě „zákona o obžerství“ za to, že vyjadřují svou sexuální orientaci a sdružují se, a k propuštění všech osob LGBT uvězněných podle tohoto zákona;

18.  vyzývá egyptské úřady, aby plně spolupracovaly s mechanismy OSN v oblasti lidských práv, např. tím, že schválí doposud nevyřízené žádosti několika zvláštních zpravodajů OSN o návštěvu, a dostály závazku Egypta otevřít regionální kancelář Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva;

19.  v souladu se závěry volební pozorovatelské mise EU zaměřené na prezidentské volby v roce 2014 opakovaně zdůrazňuje, že uvedené volby neprobíhaly podle uplatnitelných mezinárodních norem a v jejich rámci nebyla v plném rozsahu uznávána základní práva stanovená v nově přijaté ústavě, neboť došlo ke znatelnému omezení svobody projevu a shromažďování, financování volební kampaně nebylo dostatečně upraveno a omezení se dotkla i práva na kandidaturu a práva volit; vyzývá egyptskou vládu, aby při přípravě parlamentních voleb, vyhlášených na dny 21. března a 25. dubna 2015, vyřešila nedostatky, jež se projevily u voleb prezidentských;

20.  požaduje, aby členské státy zaujaly vůči Egyptu společnou strategii; opět naléhavě vyzývá Radu, místopředsedkyni, vysokou představitelku a Komisi, aby v rámci dvoustranných vztahů s Egyptem a finanční podpory poskytované této zemi aktivně působily v souladu se zásadou podmíněnosti („více pomoci za lepší výsledky“) a braly v úvahu vážné hospodářské problémy, jimž Egypt čelí; znovu vyzývá k tomu, aby byla pro tento účel stanovena jasná kritéria, která budou výsledkem vzájemné dohody; znovu potvrzuje své odhodlání pomáhat egyptskému lidu na cestě k demokratickým a ekonomickým reformám;

21.  vyzývá představitele delegace EU a velvyslanectví členských států EU v Káhiře, aby se účastnili politicky citlivých soudních řízení s egyptskými a zahraničními novináři, bloggery, členy odborů a aktivisty občanské společnosti v zemi;

22.  opětovně vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby vyjasnila zvláštní opatření, která byla učiněna v reakci na rozhodnutí Rady pro zahraniční věci přezkoumat pomoc EU Egyptu, rovněž s odkazem na zprávu Účetního dvora za rok 2013; požaduje zejména vyjasnění současného stavu: i) plánovaného programu reformy soudnictví; ii) programů rozpočtové podpory EU; iii) programu na posílení obchodu a domácí ekonomiky a iv) účasti Egypta v regionálních programech EU jako je Euromed Police (v oblasti policejní spolupráce) a Euromed Justice (v oblasti soudní spolupráce); vyzývá Komisi, aby vyjasnila, jaké záruky obsahují tyto programy financované prostřednictvím investičního nástroje sousedství (NIF) ohledně rizika korupce a hospodářských a finančních subjektů kontrolovaných armádou;

23.  vyzývá k zákazu vývozu technologií pro špionáž a sledování, které mohou být využívány k sledování a útlaku občanů, do Egypta pro celou EU; v souladu s Wassenaarským ujednáním vyzývá k zákazu vývozu bezpečnostního vybavení nebo vojenské pomoci, která by mohla být použita k potlačení pokojných protestů nebo proti strategickým a bezpečnostním zájmům EU;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, prezidentovi Egyptské arabské republiky a jeho prozatímní vládě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0100. (2) Přijaté texty, P8_TA(2014)0007. (3) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0274.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o případu dvou příslušníků italského námořnictva (2015/2512(RSP))

P8_TA(2015)0013 RC-B8-0006/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a na její dodatečné protokoly,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, zejména na články 9, 10 a 14 tohoto paktu,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o případu příslušníků italského námořnictva (marò) Massimiliana Latorreho a Salvatora Gironeho,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o námořním pirátství(1),

–  s ohledem na prohlášení mluvčího generálního tajemníka OSN Bana Ki-moona ze dne 6. ledna 2015, který vyzval obě země – Itálii a Indii –, aby se pokusily nalézt rozumné a vzájemně přijatelné řešení,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v noci 15. února 2012 u pobřeží indického státu Kerala potkala italská obchodní loď Enrica Lexie na své cestě ze Singapuru do Džibuti rybářskou loď St Anthony;

B.  vzhledem k tomu, že na palubě lodi Enrica Lexie bylo šest příslušníků italského námořnictva (marò), aby ji chránili před případnými útoky pirátů; vzhledem k tomu, že v obavě před pirátským útokem byly na přibližující se rybářskou loď vypáleny výstražné výstřely, přičemž tragicky zahynuli dva indičtí rybáři, Valentine zvaný Jelastine a Ajeesh Pink;

C.  vzhledem k tomu, že dne 19. února 2012 vstoupili na palubu plavidla příslušníci indické policie, kteří zabavili zbraně námořníků a zatkli dva z nich, kteří byli shledáni odpovědnými za zahájení palby na rybářskou loď;

D.  vzhledem k tomu, že tyto události vyvolaly diplomatické napětí, neboť případ obou italských námořníků obklopuje právní nejistota; vzhledem k tomu, že za celé tři roky indické orgány dosud nevznesly obžalobu;

E.  vzhledem k tomu, že jeden z vojáků, Massimiliano Latorre, odjel poté, co prodělal ischemickou mozkovou příhodu, z Indie na čtyři měsíce domů a nadále potřebuje zdravotní péči, a vzhledem k tomu, že pan Girone je stále na italském velvyslanectví v Indii;

F.  vzhledem k tomu, že obě strany se odvolávají na mezinárodní právo, přičemž podle Itálie k incidentu došlo v mezinárodních vodách a tito námořníci by měli být postaveni před italský nebo mezinárodní soud; avšak vzhledem k tomu, že Indie trvá na tom, že námořníky může postavit před svůj soud, jelikož k incidentu došlo v pobřežních vodách pod indickou správou;

G.  vzhledem k tomu, že dne 15. října 2014 vydala tehdejší vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová prohlášení týkající se jednání indických orgánů, v němž vyzvala vládu, aby nalezla rychlé a uspokojivé řešení v souladu s Mezinárodní úmluvou o mořském právu a mezinárodním právem;

H.  vzhledem k tomu, že dne 16. prosince 2014 vyjádřila nová vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová zklamání nad tvrdým přístupem k žádosti Massimiliana Latorreho o prodloužení jeho pobytu v Itálii za účelem lékařské péče;

I.  vzhledem k tomu, že dne 14. ledna 2015 Nejvyšší soud Indie povolil další prodloužení pobytu seržanta Latorreho v Itálii ze zdravotních důvodů;

J.  vzhledem k tomu, že oba příslušníci námořnictva jsou evropskými občany, a vzhledem k tomu, že dne 15. února 2012 byli na palubě italské obchodní lodi plavící se v blízkosti pobřeží státu Kerala, kde plnili své úkoly v rámci mezinárodního boje proti pirátství, do nějž se EU výrazně zapojuje;

1.  vyjadřuje hlubokou lítost nad tragickým úmrtím dvou indických rybářů a svou upřímnou soustrast;

2.  zdůrazňuje, že k důsledkům této události ze dne 15. února 2012 by mělo být nicméně přistupováno v plném souladu s platnými právními předpisy a že by měla být bezvýhradně dodržována lidská a zákonná práva všech domnělých účastníků;

3.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zadržováním italských námořníků, aniž by byli obžalováni; zdůrazňuje, že oba námořníci musí být navráceni do vlasti; trvá na tom, že zdlouhavé prodlevy a omezení svobody pohybu těchto námořníků jsou nepřijatelné a představují závažné porušení jejich lidských práv;

4.  vyjadřuje politování nad tím, jak je k tomuto incidentu přistupováno, a podporuje úsilí všech zúčastněných stran o urychlené nalezení rozumného a vzájemně přijatelného řešení v zájmu všech rodin – indických i italských – i v zájmu obou zemí;

5.  s ohledem na postoj, jaký k událostem souvisejícím s tímto incidentem zaujala Itálie jako členský stát EU, doufá, že soudní pravomoc připadne italským orgánům nebo mezinárodní arbitráži;

6.  vybízí vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby podnikla veškeré nezbytné kroky na ochranu obou italských námořníků s cílem dosáhnout rychlého a uspokojivého uzavření tohoto případu;

7.  připomíná Komisi, že je důležité zdůrazňovat v rámci vztahů s Indií situaci v oblasti lidských práv a zvážit další opatření, která otevřou cestu k pozitivnímu vyřešení tohoto případu;

8.  připomíná, že práva a bezpečnost občanů EU ve třetích zemích by mělo zajišťovat diplomatické zastoupení EU, které by mělo aktivně usilovat o obranu základních lidských práv občanů EU zadržovaných v jakékoli třetí zemi;

9.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům EU, generálnímu tajemníkovi OSN a prezidentovi a vládě Indie.

(1) Úř. věst. C 261 E, 10.9.2013, s. 34.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku – nedávné zatýkání novinářů, vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematický tlak na sdělovací prostředky (2014/3011(RSP))

P8_TA(2015)0014 RC-B8-0036/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předcházející usnesení o Turecku,

–  s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 16. prosince 2014,

–  s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 15. prosince 2014,

–  s ohledem na společné prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise a komisaře odpovědného za evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření ze dne 14. prosince 2014,

–  s ohledem na zprávu o pokroku Turecka za rok 2014 ze dne 8. října 2014,

–  s ohledem na orientační strategii Komise týkající se Turecka (pro období 2014–2020), dokument ze dne 26. srpna 2014;

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1996, zejména na jeho článek 19,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 14. prosince 2014 zatkla turecká policie novináře a členy vedení sdělovacích prostředků, včetně šéfredaktora deníku Zaman Ekrema Dumanlıho a generálního ředitele mediální skupiny Samanyolu Hidayeta Karaci; vzhledem k tomu, že soudní příkaz vydaný soudcem z Istanbulu uvádí, že jsou trestně stíháni pro podezření ze založení organizace, která se „nátlakem, zastrašováním a výhrůžkami pokoušela chopit státní moci“, což činili „s použitím lží, zbavení osobní svobody a padělání dokumentů“;

B.  vzhledem k tomu, že část osob zatčených v prosinci 2014 již byla propuštěna; vzhledem k tomu, že dne 19. prosince 2014 oznámil istanbulský soud, že Ekrem Dumanlı bude podmínečně propuštěn, přičemž bude mít do uzavření vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu zákaz vycestovat, avšak že Hidayet Karace bude až do ukončení vyšetřování zadržován; vzhledem k tomu, že dne 31. prosince 2014 zamítl istanbulský soud námitky státního zástupce proti propuštění Ekrema Dumanlıho a sedmi dalších osob;

C.  vzhledem k tomu, že reakce vlády na údajné případy korupce z prosince roku 2013 vzbuzuje vážné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti soudů a je důkazem rostoucí netolerance vůči politické opozici, protestům veřejnosti a kritickým sdělovacím prostředkům;

D.  vzhledem k tomu, že v Turecku je již vězněno opravdu velké množství novinářů a velmi mnoho jich také čeká na soud, že tlak na sdělovací prostředky se za posledních několik let zvýšil, a to včetně tlaku na majitele a vedení mediálních skupin i internetových platforem a platforem sociálních médií; vzhledem k tomu, že v důsledku zastrašujících prohlášení politiků, soudních procesů, v nichž byli obviněni kritičtí novináři, a struktury vlastnictví sdělovacích prostředků se rozšířila autocenzura, kterou praktikují vlastníci sdělovacích prostředků i novináři, a začalo docházet k propouštění novinářů; vzhledem k tomu, že turecká vláda novináře obviňuje většinou na základě tureckého protiteroristického zákona a článků trestního zákoníku týkajících se „teroristických skupin“;

E.  vzhledem k tomu, že dne 6. ledna 2015 byla v Diyarbakiru zatčena nizozemská zpravodajka Frederike Geerdinková, jež byla vyslechnuta policií a ještě téhož dne propuštěna po intervenci nizozemského ministra zahraničních věcí, který byl v té době na návštěvě Turecka, a že dne 7. ledna 2015 byl při odletu na istanbulském letiště zadržen jiný nizozemský novinář Mehmet Ülger, který byl vyslechnut a později téhož dne propuštěn;

F.  vzhledem k tomu, že dodržování zásad právního státu a základních práv, včetně svobody projevu, tvoří základ hodnot EU, k jejichž dodržování je Turecko formálně zavázáno na základě žádosti o členství v EU a souvisejících jednání a na základě svého členství v Radě Evropy;

G.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy zatýkání, k němuž došlo dne 14. prosince 2014, důrazně kritizovaly a prohlásily, že „je v rozporu s evropskými hodnotami“ a „neslučuje se se svobodou sdělovacích prostředků“; vzhledem k tomu, že prezident Erdogan jakoukoli kritiku EU jednoznačně odmítl;

1.  odsuzuje nedávné policejní zásahy a zadržení řady novinářů a představitelů sdělovacích prostředků, k nimž v Turecku došlo dne 14. prosince 2014; zdůrazňuje, že tyto akce zpochybňují respektování zásad právního státu a svobody sdělovacích prostředků, která je jednou z klíčových zásad demokracie;

2.  připomíná, že svobodný a pluralistický tisk jsou základními prvky demokracie, stejně jako řádná soudní řízení, presumpce neviny a nezávislost soudnictví; zdůrazňuje proto, že pokud jde o tuto poslední vlnu zatýkání, je každopádně nezbytné i) poskytnout podrobné a transparentní informace o obviněních obžalovaných osob, ii) umožnit obžalovaným plný přístup k usvědčujícím důkazům a poskytnout jim bezvýhradní práva na obhajobu a iii) zajistit řádné projednání těchto případů s cílem zjistit bezodkladně, zda jsou obvinění nade vší pochybnost pravdivá; zdůrazňuje, že tyto akce zpochybňují respektování svobody sdělovacích prostředků, která je jednou z klíčových zásad demokracie; připomíná tureckým orgánům, že v přístupu ke sdělovacím prostředkům a novinářům musí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti;

3.  vyjadřuje obavy z toho, že nemusí dojít k realizaci demokratických reforem, a zejména se obává klesající tolerance vlády vůči veřejným protestům a kritickým sdělovacím prostředkům; poukazuje v této souvislosti na to, že zatýkání, které proběhlo dne 14. prosince 2014 zapadá do zavrženíhodného schématu vystupňovaného tlaku a restrikcí vůči tisku a hromadným sdělovacím prostředkům, včetně internetových sociálních médií a platforem; konstatuje, že míra zakazování internetových stránek je v Turecku nepřiměřená; odsuzuje skutečnost, že vysoký počet novinářů je v současné době ve vazbě, která je pro ně fakticky trestem, a vyzývá turecké soudní orgány, aby tyto případy co nejdříve přezkoumaly a řešily;

4.  naléhavě vyzývá Turecko, aby pracovalo na reformách, které by měly zajistit náležité fungování systému brzd a protiváh, který plně zaručuje svobody, včetně svobod myšlení, projevu a sdělovacích prostředků, demokracii, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv;

5.  zdůrazňuje význam svobody tisku a dodržování demokratických hodnot pro proces rozšíření EU; podtrhuje skutečnost, že řada ustanovení v tureckém právním řádu a to, jak je vykládají soudci, nadále omezuje svobodu projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků; připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků patří k hlavním evropským hodnotám a že nezávislý tisk je pro demokratickou společnost naprosto nepostradatelný, jelikož občanům umožňuje, aby se aktivně a informovaně účastnili rozhodovacích procesů, čímž se posiluje demokracie; naléhavě v tomto ohledu tureckou vládu vyzývá, aby ke svobodě sdělovacích prostředků přistupovala jako k jedné z priorit a aby zajistila náležitý právní rámec, který zaručí pluralitu v souladu s mezinárodními normami; vyzývá rovněž k ukončení nátlaku vyvíjeného na kritické sdělovací prostředky a novináře a zastrašování těchto prostředků a novinářů;

6.  poznamenává, že akční plán pro předcházení porušeování Evropské úmluvy o lidských právech nepočítá s revizí příslušných ustanovení protiteroristického zákona nebo trestního zákoníku, které jsou využívány k omezení svobody projevu; zdůrazňuje, že je nutné, aby reforma těchto zákonů byla prioritou;

7.  zdůrazňuje, jak uvedla Rada ve svých závěrech ze dne 16. prosince 2014, že nástroj předvstupní pomoci (NPP II) na období 2014–2020 zavádí větší soudržnost mezi finanční pomocí a celkovým pokrokem při naplňování předvstupní strategie, jejíž součástí je i důsledné dodržování základních práv a svobod;

8.  nabádá k tomu, aby se v rámci nástroje předvstupní pomoci věnovala větší pozornost nezávislým sdělovacím prostředkům; zdůrazňuje v této souvislosti i to, že je důležité, aby byly podporovány také organizace občanské společnosti, neboť pouze transparentní a dobře fungující společnost může vybudovat důvěryhodnost a důvěru mezi různými složkami živé a demokratické společnosti;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise a vládě a parlamentu Turecka.