Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na 5. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP5) a konala se ve dnech 7. až 18. prosince 2009 v dánské Kodani, a s ohledem na Kodaňskou dohodu,

–  s ohledem na šestnáctou konferenci smluvních stran (COP 16) úmluvy UNFCCC a na 6. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP6) a konala se ve dnech 29. listopadu až 10. prosince 2010 v mexickém Cancúnu, a s ohledem na Cancúnské dohody,

–  s ohledem na sedmnáctou konferenci smluvních stran (COP 17) úmluvy UNFCCC a na 7. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP7) a konala se ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v jihoafrickém Durbanu, a zejména s ohledem na přijatá rozhodnutí, včetně Durbanské platformy pro posílenou činnost,

–  s ohledem na osmnáctou konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a 8. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá, a s ohledem na přijetí východisek týkajících se klimatu po konferenci v Dohá (Doha Climate Gateway),

–  s ohledem na devatenáctou konferenci smluvních stran (COP 19) úmluvy UNFCCC a 9. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP9) a konala se ve dnech 11. až 23. listopadu 2013 v polské Varšavě, a s ohledem na zřízení mechanismu pro řešení ztrát a škod přijatého ve Varšavě,

–  s ohledem na dvacátou konferenci smluvních stran (COP 20) úmluvy UNFCCC a na 10. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP10) a konala se ve dnech 1. až 12. prosince 2014 v peruánské Limě, a s ohledem na výzvu z Limy pro oblast klimatu,

–  s ohledem na dvacátou první konferenci smluvních stran (COP 21) úmluvy UNFCCC a 11. konferenci smluvních stran, která bude zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a bude se konat ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)(1), na usnesení ze dne 10. února 2010 o závěrech konference o změně klimatu v Kodani (COP 15)(2), na usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o konferenci o změně klimatu v Cancúnu (COP 16)(3), na usnesení ze dne 16. listopadu 2011 o konferenci o změně klimatu v Durbanu (COP 17)(4), na usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o konferenci o změně klimatu v katarském Dohá (COP 18)(5), na usnesení ze dne 23. října 2013 o konferenci o změně klimatu v polské Varšavě (COP 19)(6) a na usnesení ze dne 26. listopadu 2014 o konferenci o změně klimatu v peruánské Limě (COP 20)(7),

–  s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2009 „2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU na ochranu klimatu“(9), na usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(10) a na usnesení ze dne 5. února 2014 k rámci politik v oblasti energetiky a klimatu pro období do roku 2030(11),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015, které je součástí balíčku týkajícího se energetické unie, nazvané „Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020“ (COM(2015)0081),

–  s ohledem na strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu z dubna 2013 a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2014 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2014“ a na zprávu programu UNEP o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2014,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v Schloss Elmau v Německu ve dnech 7. až 8. června 2015, s názvem „Think ahead. Act together“, v němž znovu potvrdili svůj záměr dodržet závazek, kterým je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 40 až 70 % oproti úrovním z roku 2010, přičemž je třeba zajistit, aby se snížení blížilo spíše 70 % než 40 %,

–  s ohledem na zprávy Světové banky nazvané „Turn Down the Heat: Why a 4° C Warmer World Must be Avoided“ (Snižte teplotu: proč nelze dopustit svět s teplotou o 4° C vyšší), „Turn Down the Heat: Climate Extremes, Regional Impacts, and the Case for Resilience“ (Snižte teplotu: klimatické extrémy, regionální dopady a argumenty pro odolnost) a „Climate-Smart Development: Adding up the Benefits of Climate Action“ (Inteligentní rozvoj v oblasti klimatu: sčítání přínosů opatření v oblasti klimatu),

–  s ohledem na zprávu Globální komise pro ekonomiku a klima nazvanou „Lepší růst, lepší klima: zpráva o projektu The New Climate Economy“ („Better Growth, Better Climate: The New Climate Economy Report“),

–  s ohledem na encykliku „Laudato Si“ (Tobě buď chvála),

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a na souhrnnou zprávu obsaženou v této hodnotící zprávě,

–  s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

–  s ohledem na Newyorskou deklaraci o pralesích přijatou během klimatického summitu OSN v září roku 2014,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o řešení problémů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů jako součást boje proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti (COM(2008)0645),

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. října 2014,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0275/2015),

A.  vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje naléhavou a potenciálně nezvratnou celosvětovou hrozbu pro lidskou společnost a biosféru, a je tudíž nutné, aby byla řešena na mezinárodní úrovni za účasti všech smluvních stran;

B.  vzhledem k tomu, že podle vědeckých důkazů předložených v páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu za rok 2014 je oteplování klimatického systému nepochybné; změna klimatu probíhá a lidské činnosti jsou hlavní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20. století; rozsáhlé a závažné dopady změny klimatu se projevují v přírodních a lidských systémech všech kontinentů a oceánů již nyní;

C.  vzhledem k tomu, že EU v rámci Kjótského protokolu snížila své emise v období 1990–2013 o 19 %, přičemž její HDP vzrostl o více než 45 %; vzhledem k tomu, že množství celosvětových emisí se v období 1990–2013 zvýšilo o více než 50 %;

D.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších výsledků Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) v březnu 2015 měsíční celková průměrná koncentrace kysličníku uhličitého v ovzduší poprvé od zahájení měření překročila 400 miliontin objemu;

E.  vzhledem k tomu, že zpráva Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2014 poukazuje na obrovské náklady v případě nečinnosti a dochází k závěru, že náklady na přizpůsobení se změně klimatu v rozvojových zemích se pravděpodobně do roku 2050 zdvojnásobí až ztrojnásobí oproti předchozím odhadům ve výši 70–100 miliard USD ročně, což po roce 2020 povede ke značné mezeře ve financování, pokud nebudou k dispozici nové a dodatečné finanční prostředky na přizpůsobení;

F.  vzhledem k tomu, že otázku financování opatření v oblasti klimatu nelze oddělit od širších výzev financování udržitelného celosvětového rozvoje;

G.  vzhledem k tomu, že změna klimatu může zintenzivnit soupeření o zdroje, jako jsou potraviny, voda nebo pastviny, a může se stát největší hnací silou přesunů obyvatelstva jak v rámci států, tak přes hranice, a to v nepříliš vzdálené budoucnosti;

H.  vzhledem k tomu, že na konferenci o změně klimatu, která se konala v Dohá v prosinci roku 2012, přijaly smluvní strany změnu protokolu, kterou se zavádí druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu začínající dnem 1. ledna 2013 a končící dnem 31. prosince 2020, v jehož rámci jsou stanoveny právně závazné závazky v oblasti snížení emisí, dochází k zahrnutí nového plynu (fluoridu dusitého) a přijetí ambiciózního mechanismu, který stanoví zjednodušený postup umožňující smluvní straně upravit svůj závazek zvýšením ambicí během kontrolního období, a konečně ustanovení, jež automaticky upravuje cíl smluvní strany, aby se předešlo zvýšení jejích emisí v období 2013–2020 nad její průměrné emise v letech 2008–2010;

I.  vzhledem k tomu, že smluvní strany úmluvy UNFCCC se na 18. konferenci smluvních stran (rozhodnutí 23/CP.18) rozhodly schválit cíl genderové vyváženosti v orgánech zřízených podle úmluvy a Kjótského protokolu s cílem zlepšit zapojení žen a podílet se na efektivnější politice pro změnu klimatu, která rovnocenně zohledňuje potřeby žen a mužů, a s cílem sledovat pokrok dosažený v plnění cíle genderové vyváženosti při rozvíjení politiky změny klimatu zohledňující rovnost žen a mužů;

J.  vzhledem k tomu, že úsilí o zmírňování globálního oteplování by nemělo být považováno za překážku úsilí o hospodářský růst, ale naopak za hnací sílu pro realizaci nového a udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti;

K.  vzhledem k tomu, že EU dosud hrála vůdčí úlohu v úsilí o zmírňování globálního oteplování a bude v tom pokračovat i v období bezprostředně předcházejícím přijetí mezinárodní dohody o klimatu v Paříži na konci roku 2015; požaduje, aby si další velcí producenti emisí kladli srovnatelné ambiciózní cíle;

Nutnost konat na celosvětové úrovni

1.  uznává mimořádný rozsah a závažnost hrozeb vyplývajících ze změny klimatu a je krajně znepokojen skutečností, že svět se výrazně odklání od cesty k omezení globálního oteplování pod hranici 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací; vyzývá vlády, aby neprodleně přijaly závazná, konkrétní opatření v boji proti změně klimatu a k uzavření celosvětové ambiciózní a právně závazné dohody v Paříži v roce 2015, která by směřovala ke splnění tohoto cíle;

2.  konstatuje, že podle zjištění páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu činí celosvětový uhlíkový rozpočet, který je po roce 2011 k dispozici, má-li se zachovat naděje na udržení celosvětového oteplování pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací, 1 010 Gt CO2; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se do tohoto úsilí zapojily všechny země, neboť zpoždění při přijímání opatření zvýší náklady a sníží využitelné možnosti; zdůrazňuje zjištění Zprávy o novém klimatickém hospodářství „Lepší růst, lepší klima“, že země všech úrovní příjmů mají příležitost budovat trvalý hospodářský růst a zároveň snižovat obrovská rizika změny klimatu; doporučuje, aby dohody a úmluvy směřovaly k zapojení zemí přistupujících do EU do programů EU v oblasti klimatu;

3.  připomíná, že omezení nárůstu celosvětového oteplování na 2 °C nezaručuje, že se zabrání významným negativním dopadům na klima; vyzývá konferenci smluvních stran ke zvážení možnosti omezení globálního oteplování na 1,5 °C;

4.  konstatuje, že podle zjištění páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu by ani úplné zastavení emisí v průmyslových zemích nezajistilo dosažení cíle nepřekročit 2 °C, pokud rozvojové země nepřijmou významné nové závazky;

5.  považuje za zásadní, aby všechny země bez dalšího odkladu předložily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDCs), a vytvořily tak dominový efekt a ukázaly, že všechny země míří stejným směrem, v souladu se svojí vnitrostátní situací; má za to, že zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky by také mohly zahrnovat opatření na přizpůsobení, která představují pro mnoho zemí prioritu;

6.  uznává zásadní význam stabilního klimatického systému pro potravinovou bezpečnost, výrobu energie, vodu a hygienické podmínky, infrastrukturu, zachování biologické rozmanitosti, pro suchozemské a mořské ekosystémy a pro celosvětový mír a blahobyt; připomíná, že změna klimatu urychluje ztrátu biologické rozmanitosti; vítá proto encykliku „Laudato Si“ (Tobě buď chvála);

7.  poukazuje na závazek skupiny G-7 k dekarbonizaci světového hospodářství v průběhu tohoto století a k transformaci odvětví energetiky do roku 2050; připomíná však, že podle vědeckých poznatků je dekarbonizace zapotřebí mnohem dříve, aby existovala šance nepřekročit 2 °C; vyzývá strany k tomu příslušné, aby dodržovaly provádění vnitrostátních cílů a strategií v oblasti dekarbonizace a upřednostnily postupné odstraňování emisí z uhlí, které je nejvíce znečišťujícím zdrojem energie;

8.  poukazuje na skutečnost, že země, které nemají potřebné kapacity pro vypracování svého národního příspěvku mohou využít nástrojů pomoci, jako je například Světový fond životního prostředí, Rozvojový program OSN nebo globální aliance pro boj proti změně klimatu, ale také evropské podpory;

Ambiciózní, celosvětová a právně závazná dohoda

9.  zdůrazňuje, že protokol, který má být přijat v Paříži v roce 2015, musí být od počátku právně závazný a ambiciózní a jeho cílem by mělo být postupné odstranění celosvětových emisí uhlíku, a to do roku 2050 nebo krátce poté, aby se svět udržel na nákladově efektivní trajektorii emisí kompatibilní s cílem „nepřekročit 2 °C“, a dále zdůrazňuje, že celosvětového vrcholu emisí skleníkových plynů bude již velmi brzy dosaženo; vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala se svými mezinárodními partnery a předložila příklady osvědčených postupů; zdůrazňuje, že dohoda musí poskytnout předvídatelný rámec, který podpoří podniky v investicích do účinného snižování emisí uhlíku a technologií pro přizpůsobení se a v jejich posilování;

10.  varuje před směřováním celosvětového snižování emisí, které umožňuje významné množství emisí uhlíku v roce 2050 a dále, jelikož by to představovalo velké riziko a museli bychom se spolehnout na neověřené, energeticky náročné a nákladné technologie odstraňování a skladování CO2 z atmosféry; v závislosti na míře překročení záleží schopnost tohoto směřování nepřekročit 2 °C na dostupnosti a rozšíření přeměny biomasy na energii se zachycováním a skladováním uhlíku (BECCS) a na zalesňování bez reálné dostupnosti půdy, a také na využití dalších neznámých, dosud nevyvinutých technologií odstraňování oxidu uhličitého (CDR);

11.  má za to, že ambiciózní a právně závazná mezinárodní dohoda by pomohla řešit problém úniku uhlíku a obavy příslušných odvětví o konkurenceschopnost, zejména energeticky náročných odvětví;

12.  domnívá se, že v případě rozdílu mezi úrovní ambicí týkajících se celkového účinku zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, předložených před konferencí v Paříži, a úrovní snížení emisí skleníkových plynů nezbytnou pro to, aby se nárůst teploty udržel pod hodnotou 2 °C ve srovnání s předindustriální úrovní, bude nutné připravit pracovní program, který bude zahájen v roce 2016 s cílem stanovit dodatečná opatření ke snížení emisí; vyzývá ke komplexní revizi, která bude prováděna jednou za pět let, zajistí dynamičnost zavedeného mechanismu a zvýší ambicióznost závazků ke snížení emisí v souladu s nejnovějšími vědeckými údaji; vyzývá smluvní strany, aby jako nejvhodnější variantu podporovaly pětiletá kontrolní období, aby se zabránilo stagnaci na nízké úrovni ambicí, zvýšila se politická odpovědnost a umožnila revize cílů a jejich přiměřenost vědeckým poznatkům nebo novým technickým pokrokům, které by umožnily vyšší úroveň ambicí;

13.  je znepokojen předběžnou analýzou celkového dopadu zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, které byly dosud předloženy, podle které by stávající nerevidované zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky vedly k celosvětovému zvýšení průměrné teploty o 2,7 až 3,5°C; vyzývá smluvní strany, aby se na konferenci COP 21 v Paříži dohodly na revizi stávajících zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků do roku 2020 s cílem uvést je do souladu s nejnovějším vědeckým hodnocením a bezpečným celosvětovým uhlíkovým rozpočtem slučitelným s cílem 2°C;

14.  vyzývá k všeobecnému oživení politiky EU v oblasti klimatu, která by dodala pádnost mezinárodním jednáním o klimatu a byla v souladu s horní hranicí závazku EU snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ve srovnání s rokem 1990; bere na vědomí, že EU se zavázala snížit emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990; vyzývá členské státy EU, aby zvážily možnost přijetí doplňujících závazků, které by vycházely z cíle, jež byl dohodnut pro období do roku 2030, a zahrnovaly také činnost mimo EU, aby se tak cíle udržení nárůstu teploty pod hodnotou 2 °C mohlo dosáhnout v celosvětovém měřítku;

15.  připomíná své usnesení ze dne 5. února 2014, které vyzývá k přijetí tří závazných cílů: cíl v oblasti energetické účinnosti ve výši 40 %, cíl v oblasti obnovitelných zdrojů energie ve výši nejméně 30 % a cíl v oblasti snižování emisí skleníkových plynů ve výši nejméně 40 %, a opětovně vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci politik EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 zaujaly a uplatňovaly mnohostranný přístup, který bude založen na vzájemně se posilujících, koordinovaných a koherentních cílech v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, rozšíření obnovitelných zdrojů energie a posílení energetické účinnosti; poznamenává, že cíle v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, k jejichž plnění vyzývá Parlament, by v období do roku 2030 vedly k mnohem většímu omezení emisí skleníkových plynů, než je 40 %;

16.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se na základě dohody z roku 2015 vztahoval účinný režim dodržování na všechny smluvní strany; zdůrazňuje, že dohoda z roku 2015 musí podporovat transparentnost a zodpovědnost prostřednictvím společného režimu založeného na pravidlech, včetně účetních pravidel a opatření pro monitorování, podávání zpráv a ověřování; má za to, že v rámci přístupu postupného sbližování by měl být rozvíjen systém transparentnosti a odpovědnosti;

17.  zdůrazňuje, že je důležité, aby lidská práva zůstala ve středu zájmu opatření v oblasti klimatu, a trvá na tom, že Komise a členské státy musí zajistit, aby dohoda z Paříže obsahovala ustanovení, jež jsou zapotřebí pro řešení lidskoprávního rozměru změny klimatu a pro podporu chudších zemí, jejichž kapacity jsou v důsledku dopadů změny klimatu omezeny; v této souvislosti trvá na plném dodržování práv místních společenství a původních obyvatel, obzvlášť zranitelných negativními dopady změny klimatu;

18.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby dohoda z Paříže uznávala, že dodržování, ochrana a prosazování lidských práv, včetně rovnosti mužů a žen, plného a rovnocenného zapojení žen a aktivní podpory spravedlivých změn ve vztahu k pracovní síle, které vytvoří důstojnou práci a kvalitní pracovní místa pro všechny, představují nutný předpoklad pro účinné celosvětové působení v oblasti klimatu;

Cíle do roku 2020 a Kjótský protokol

19.  klade zvláštní důraz na naléhavou potřebu dosáhnout pokroku, pokud jde o odstranění tzv. gigatunového rozdílu, který existuje mezi vědeckou analýzou a stávajícími závazky smluvních stran na období do roku 2020; zdůrazňuje důležitou úlohu dalších politických opatření, na něž by se mělo zaměřit kolektivní úsilí, včetně energetické účinnosti, podstatných energetických úspor, energie z obnovitelných zdrojů, účinného využívání zdrojů, postupného ukončování spotřeby a výroby částečně fluorovaných uhlovodíků, udržitelné výroby a spotřeby, postupného ukončování dotací na fosilní paliva, včetně financování vývozu technologií pro uhelné elektrárny, a posílení úlohy všeobecného zpoplatnění uhlíku v zájmu odstraňování tzv. gigatunového rozdílu;

20.  konstatuje, že EU je nyní na dobré cestě k dosažení cílů stanovených na období do roku 2020 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a využívání obnovitelných zdrojů energie a že byla učiněna výrazná zlepšení, pokud jde o intenzitu využívání energie, díky účinnějším budovám, výrobkům, průmyslovým postupům a vozidlům, zatímco evropské hospodářství od roku 1990 vzrostlo o 45 %; zdůrazňuje, že cíle „20/20/20“ pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a úspory energie hrály klíčovou úlohu v tomto procesu a vedly k zachování pracovních míst více než 4,2 milionu osob zaměstnaných v různých ekologických odvětvích(12) s nepřetržitým růstem během hospodářské krize;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci úmluvy UNFCCC předložily nejaktuálnější výhledy EU v oblasti emisí skleníkových plynů na období do roku 2020 a oznámily, že EU překročí cíl na snížení emisí skleníkových plynů, který si stanovila do roku 2020, nejméně o 2 gigatuny;

22.  objasňuje, že ačkoli druhé kontrolní období Kjótského protokolu bude ve svém rozsahu omezeno, mělo by být považováno za velmi důležitý mezikrok, a proto vyzývá smluvní strany, včetně členských států EU, aby co nejdříve, a v každém případě do prosince roku 2015, dokončily proces ratifikace; poukazuje na skutečnost, že Parlament svou část povinností splnil vyjádřením souhlasu a že zapojení občanské společnosti a transparentnost jsou nezbytné k lepšímu pochopení jednání a k vytváření důvěry mezi všemi smluvními stranami v období před konferencí v Paříži;

Program řešení

23.  vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty občanské společnosti (instituce, soukromý sektor, nevládní organizace a místní společenství) na rozvoji iniciativ týkajících se snižování emisí v klíčových odvětvích (energetika, technologie, města, doprava, atd.) a také iniciativ na přizpůsobení se a odolnost, a tím reagovaly na otázky přizpůsobení, zejména v souvislosti s přístupem k vodě, potravinovým zabezpečením a prevencí rizik; vyzývá všechny vlády a subjekty občanské společnosti, aby tento akční program opatření podpořily a posílily;

24.  zdůrazňuje, že opatření na dekarbonizaci a zvýšení odolnosti vůči změně klimatu přijímá stále širší škála nestátních subjektů; podtrhuje proto význam strukturovaného a konstruktivního dialogu mezi vládami, podniky, městy, regiony, mezinárodními organizacemi, občanskou společností a akademickými institucemi s cílem mobilizovat výraznou celosvětovou aktivitu směřující k nízkouhlíkovým a odolným společnostem; zdůrazňuje jejich úlohu spočívající v poskytnutí impulsu před jednáními v Paříži a pro akční program Lima-Paříž; v tomto ohledu poukazuje na skutečnost, že akční plán Lima-Paříž vybízí subjekty organizující iniciativy k urychlení práce a účasti na pařížské konferenci, kde podají zprávu o svých prvotních výsledcích;

25.  vybízí k zavedení mechanismů podporujících řešení ubírající se tímto směrem, jako například označování inovativních projektů občanské společnosti;

26.  upozorňuje na to, že biohospodářství by mohlo významně přispět k opětovné industrializaci a vytváření nových pracovních míst v EU i ve zbytku světa;

27.  podtrhuje, že snahy o vytvoření oběhového hospodářství mohou hrát významnou úlohu při dosahování cílů, jelikož odrazují od plýtvání potravinami a podporují recyklaci surovin;

28.  připomíná smluvním stranám i OSN, že činnost jednotlivců je stejně důležitá jako činnosti vlád a institucí; vyzývá tedy k tomu, aby se vybízelo k vedení kampaní či vyvíjení činnosti za účelem zvýšení povědomí veřejnosti a informování veřejnosti o malých i velkých gestech, která mohou přispět k boji proti změně klimatu ve vyspělých i rozvojových zemích;

29.  vyzývá také podniky, aby přijaly odpovědnost a aktivně ji naplňovaly a aktivně podporovaly dohodu v oblasti klimatu, a to i před jejím přijetím;

Komplexní úsilí všech odvětví

30.  vítá rozvoj systémů pro obchodování s emisemi na celosvětové úrovni, včetně 17 systémů pro obchodování s emisemi, které fungují napříč čtyřmi kontinenty, představují 40 % celosvětového HDP a přispívají ke snížení celosvětových emisí nákladově efektivním způsobem; vybízí Komisi, aby podpořila vazby mezi systémem EU pro obchodování s emisemi a jinými systémy pro obchodování s emisemi s cílem vytvořit mechanismy mezinárodního trhu s uhlíkem, který by zvýšil ambice v oblasti boje proti změně klimatu a současně přispěl ke snížení nebezpečí úniku uhlíku vytvořením rovnocenných podmínek pro všechny; vyzývá však Komisi, aby stanovila záruky k zajištění toho, že propojení systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) s jinými systémy neoslabí cíle EU v oblasti klimatu a neomezí oblast působnosti EU ETS; vyzývá k vypracování pravidel pro jejich zavedení, včetně pravidel pro účtování a zajištění toho, aby mezinárodní trhy a propojení mezi domácími trhy s uhlíkem trvale přispívaly ke zmírňování a nebránily dosahování domácích cílů EU v oblasti snižování emisí;

31.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit předvídatelné regulační prostředí, které nasměruje investice do opatření ke snížení emisí skleníkových plynů a podpoří přechod na nízkouhlíkové hospodářství;

32.  vyzývá k dosažení dohody, která by komplexním způsobem pokrývala odvětví a emise a stanovovala na úrovni celé ekonomiky absolutní cíle spolu s emisními rozpočty, které by zajistily co nejvyšší ambicióznost; zdůrazňuje, že podle zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu má využívání půdy (pro účely zemědělství, chovatelství, lesnictví a další) významný potenciál nákladové účinnosti pro zmírňování a posilování odolnosti a že je tedy zapotřebí posílit mezinárodní spolupráci, aby se optimalizoval potenciál lesů a mokřadů zachycovat uhlík; zdůrazňuje, že dohoda by měla poskytnout komplexní rámec pro započítávání emisí a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy (odvětví LULUCF); zdůrazňuje zejména skutečnost, že cílem opatření na zmírňování a přizpůsobení při přidělování půdy musí být plnění společných cílů, nikoli maření jiných cílů v oblasti udržitelného rozvoje;

33.  poznamenává, že 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů vzniká v důsledku úbytku a znehodnocování lesů, a zdůrazňuje úlohu lesů pro zmírňování změny klimatu a potřebu posílit schopnost lesů přizpůsobit se i jejich odolnost vůči změně klimatu; vyzývá EU, aby sledovala svůj cíl spočívající v zastavení celosvětového úbytku lesních ploch do roku 2030 a snížení alespoň o polovinu úbytek tropických lesů do roku 2020 ve srovnání s úrovněmi v roce 2008; zdůrazňuje, že dosažení těchto závazků spolu s obnovením 350 milionů hektarů lesů, jak vyžaduje Newyorská deklarace o pralesích, může do roku 2030 odstranit 4,5–8,8 miliard tun CO2 ročně; zdůrazňuje, že bez významného nového úsilí o zmírňování, které by se zaměřilo na oblast tropických lesů (REDD+), je dosažení cíle nepřekročit 2 °C pravděpodobně nemožné; dále vyzývá EU, aby zvýšila mezinárodní financování v souvislosti s odlesňováním v rozvojových zemích;

34.  bere na vědomí účinnost stávajícího mechanismu REDD+ pro zmírňování dopadu změny klimatu a vybízí členské státy, aby jej začlenily do všech snah o zmírnění těchto dopadů; vyzývá členské státy, aby se připojily k dobrovolným mezinárodním partnerstvím pro zmírňování dopadů s těmi rozvojovými zeměmi, které jsou zvlášť zasaženy úbytkem tropických lesů, s cílem poskytnout finanční a technickou pomoc na zastavení odlesňování prostřednictvím politik udržitelného využívání půdy nebo správních reforem; vyzývá dále Komisi, aby navrhla zásadní opatření na zastavení dovozu výrobků pocházejících z nezákonného odlesňování do EU; poukazuje na úlohu podniků při omezování poptávky po komoditách získaných z nezákonného odlesňování;

35.  připomíná, že doprava je druhým největším odvětvím produkujícím skleníkové plyny, a trvá na tom, že je třeba zavést celou řadu opatření zaměřených na snižování emisí z tohoto odvětví; opakuje, že je třeba, aby smluvní strany úmluvy UNFCCC přijaly opatření s cílem účinně regulovat a omezovat emise z mezinárodní letecké a lodní dopravy odpovídající potřebám a naléhavosti situace; vyzývá všechny smluvní strany, aby prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO) vytvořily globální strategický rámec, který by umožnil účinně reagovat, a aby přijaly opatření ke stanovení odpovídajících cílů do konce roku 2016, aby bylo možné dosáhnout nezbytných snížení emisí s ohledem na cíl 2°C;

36.  vyzývá Komisi, aby poskytla svou podporu a odborné znalosti stranám konference COP 21 při stanovování jejich vnitrostátních příspěvků a aby současně zvyšovala jejich povědomí o úloze odvětví dopravy s cílem přijímat komplexní strategie pro snižování emisí skleníkových plynů;

37.  zdůrazňuje, že pro dosažení ambiciózních cílů snížení emisí skleníkových plynů mají zásadní význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé dopravní strategie pro zmírňování dopadu změny klimatu;

38.  zdůrazňuje, že je důležité zohlednit zvláštní situaci ostrovních a nejvzdálenějších regionů, aby bylo zajištěno, že zohledňování vlivu na životní prostředí nebude mít zejména v těchto regionech dopad mobilitu a dostupnost;

39.  domnívá se, že pokud se více nezaměříme na snižování emisí v odvětví dopravy, nebude možno dosáhnout celkových cílů v oblasti změny klimatu, jelikož doprava je jediným odvětvím, v němž emise skleníkových plynů stále rostou (za posledních 25 let o 30 %); zdůrazňuje, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím závazných cílů snížení emisí skleníkových plynů v kombinaci s plným začleněním obnovitelných zdrojů na trh, technologicky neutrálním přístupem k dekarbonizaci a plněji integrovanými dopravními a investičními politikami, které zahrnují politiky zaměřené na přechod k jiným formám dopravy, spolu s technologickým pokrokem a omezením dopravy (např. prostřednictvím udržitelné logistiky, inteligentního plánování rozvoje měst a integrovaného řízení mobility);

40.  zdůrazňuje, že více než polovina obyvatel světa žije ve městech a městská doprava je hlavním přispěvatelem k emisím skleníkových plynů v oblasti dopravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby proto aktivně zvyšovaly povědomí o významu udržitelné městské mobility v úsilí o dosažení závazků v oblasti zmírňování dopadu změny klimatu; zdůrazňuje proto, že odpovědné územní plánování a udržitelná dopravní řešení v městských oblastech účinně přispívají k plnění cíle snižování emisí CO2;

41.  zdůrazňuje, že v odvětví dopravy je nutná dobrá skladba zdrojů energie, které lze dosáhnout podporou alternativních vozidel na zemní plyn a bioplyn a veškerých politik, jejichž cílem je posílit udržitelné druhy dopravy, včetně elektrifikace dopravy a využívání inteligentních dopravních systémů; zdůrazňuje, že je zapotřebí klást důraz na železnice, tramvaje, elektrifikované autobusy, elektromobily a elektrická jízdní kola, zahrnout hledisko celého životního cyklu a zaměřit se na plné využití obnovitelných zdrojů energie; důrazně vybízí místní veřejné orgány v oblasti dopravy a dopravce, aby se stali průkopníky při zavádění nízkouhlíkových vozových parků a technologií;

42.  vyzdvihuje ohromný potenciál, který má s ohledem na snižování emisí zvýšení energetické účinnosti a využívání čisté energie; domnívá se, že maximalizace účinnosti při využívání energie v celosvětovém měřítku představuje první krok ke snížení emisí vznikajících při výrobě energie, který rovněž přispívá k řešení problému energetické chudoby;

43.  zdůrazňuje, že nečinnost bude mít vážné negativní a často nevratné důsledky, a připomíná, že změna klimatu se týká všech regionů světa různým, avšak velmi ničivým způsobem, což vede k migračním vlnám a ztrátám na životech, jakož i k hospodářským, ekologickým a sociálním ztrátám; poukazuje na význam vědeckých důkazů, na jejichž základě jsou přijímána dlouhodobá politická rozhodnutí, a na to, že úroveň ambicí by měla vycházet ze solidních vědeckých doporučení; zdůrazňuje, že společná celosvětová politická a finanční podpora činnosti týkající se výzkumu, vývoje a inovací v oblasti technologií pro výrobu čisté a obnovitelné energie a v oblasti energetické účinnosti má pro splnění našich klimatických cílů a usnadnění růstu zásadní význam;

44.  vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí o regulaci postupného ukončování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků na celosvětové úrovni v souladu s Montrealským protokolem; připomíná, že EU přijala ambiciózní právní předpisy na postupné snižování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků do roku 2030 o 79 %, neboť jejich náhražky šetrné ke klimatu jsou široce dostupné a jejich potenciál je třeba plně využít; konstatuje, že postupné ukončování používání částečně fluorovaných uhlovodíků představuje snadno dosažitelný cíl opatření ke zmírňování dopadu změny klimatu v EU i ve třetích zemích, a vyzývá EU, aby aktivně podporovala celosvětová opatření týkající se těchto látek;

Vědecký výzkum, technologický rozvoj a inovace

45.  věří, že širší zavádění technologií využívajících čisté energie v oblastech, kde mají největší dopad, závisí na vybudování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích;

46.  zdůrazňuje, že stimulace inovací v oblasti technologií a obchodních modelů může být hnací silou jak hospodářského růstu, tak snižování emisí; poukazuje na to, že technologie se nebudou automaticky vyvíjet směrem k nízkouhlíkovým alternativám, ale budou vyžadovat jasné politické signály, a to i pokud jde o omezení tržních a regulačních překážek, které nové technologie a obchodní modely brzdí, a o řádně orientované veřejné výdaje; vybízí členské státy, aby zvýšily své investice do veřejného výzkumu a vývoje v odvětví energetiky s cílem vytvořit novou vlnu nízkouhlíkových technologií účinně využívajících zdroje;

47.  uznává význam výzkumu a inovací v boji proti změně klimatu a vyzývá smluvní strany, aby vynaložily veškeré úsilí na podporu výzkumných pracovníků a propagaci nových technologií, které mohou být přínosem při dosahování potenciálně stanovených cílů snížení emisí, jakož i na opatření ke zmírnění dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

48.  vybízí Komisi, aby více využívala toho, že program Horizont 2020 je plně otevřen účasti třetích zemí, a to zejména v oblastech energetiky a změny klimatu;

49.  domnívá se, že politika EU v oblasti vesmíru a souvisejících investic, a to i pokud jde o vypouštění družic, které hrají důležitou roli při monitorování průmyslových havárií, odlesňování, dezertifikace atd., může ve spolupráci s partnery ve třetích zemích hrát významnou úlohu při monitorování a řešení dopadů změny klimatu na celém světě;

50.  zdůrazňuje, že EU by měla zvýšit své úsilí, pokud jde o přenos technologií do nejméně rozvinutých zemí, a dodržovat přitom stávající práva duševního vlastnictví;

51.  žádá plné uznání a podporu úloh sítě pro technologie v oblasti klimatu (CTCN) a výkonného výboru pro technologie, pokud jde o technologický rozvoj v zájmu zmírnění dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

52.  oceňuje úsilí vyvinuté v rámci spolupráce mezi EU a ministerstvem energetiky Spojených států, zejména pokud jde o výzkum v oblasti technologií souvisejících se změnou klimatu; domnívá se, že existuje velký potenciál pro další výzkumnou spolupráci mezi EU a dalšími významnými ekonomikami; zdůrazňuje, že výsledky výzkumu financovaného z veřejných zdrojů by měly být volně přístupné;

53.  poukazuje na to, že při provádění opatření ke zmírňování dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně, a to zejména prostřednictvím pozorování a sledování emisí skleníkových plynů, by se mělo zvážit používání zařízení rozmístěných v kosmickém prostoru; naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně přispěla k zavedení celosvětového monitorovacího systému pro CO2 a CH4; vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí o vytvoření systému EU pro měření emisí skleníkových plynů autonomním a nezávislým způsobem, který bude využívat program Copernicus a rozšíří jeho poslání;

Financování opatření v oblasti klimatu: úhelný kámen Pařížské dohody

54.  je toho názoru, že prostředky provádění, včetně financování opatření v oblasti klimatu, přenosu technologií a budování kapacit, budou mít klíčový význam při hledání dohody na konferenci v Paříži, a naléhavě proto EU a jiné země vyzývá, aby připravily důvěryhodný „finanční balíček“ pro období do roku 2020 a po roce 2020 s cílem podpořit zvýšení úsilí o snižování emisí skleníkových plynů, ochranu lesů a přizpůsobení se dopadům změny klimatu; žádá, aby bylo financování opatření v oblasti klimatu zahrnuto do dohody jako dynamický prvek, který odráží měnící se situaci v oblasti životního prostředí a ekonomiky, a podporuje větší ambicióznost příspěvku ke zmírňování dopadu změny klimatu a opatření na přizpůsobení se této změně; vyzývá proto všechny smluvní strany, které mohou přispět k financování opatření v oblasti klimatu, aby tak učinily;

55.  požaduje, aby EU a její členské státy odsouhlasily plán pro navýšení předvídatelných, nových a dodatečných finančních prostředků v souladu se stávajícími závazky, což by jim umožnilo přiblížit se svému spravedlivému podílu na celkové cílové roční částce 100 miliard USD do roku 2020 z různých veřejných i soukromých zdrojů a řešit nerovnováhu mezi zdroji, které plynou na zmírňování dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně; vyzývá EU, aby podpořila všechny země, aby se spravedlivě podílely na financování opatření v oblasti klimatu; žádá, aby byl vytvořen solidní rámec pro kontrolu a odpovědnost, který zajistí účinné sledování plnění finančních závazků a cílů v oblasti klimatu; připomíná, že jak se zvyšuje financování opatření v oblasti klimatu z rozpočtů pomoci, celkový rozpočet pomoci by se měl rovněž zvyšovat, což by představovalo první krok k plné adicionalitě;

56.  vyzývá k přijetí konkrétních závazků na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, které by spočívaly v přípravě dodatečných zdrojů pro financování opatření v oblasti klimatu, včetně vyčlenění emisních povolenek systému EU pro obchodování s emisemi v období 2021–2030 a přidělení příjmů z opatření EU a mezinárodních opatření v oblasti emisí z letecké a lodní dopravy na financování mezinárodních opatření v oblasti klimatu a pro Zelený klimatický fond, včetně projektů technologických inovací;

57.  vyzývá k rozsáhlému zpoplatnění uhlíku, což představuje celosvětově použitelný nástroj řízení emisí, a vyčlenění příjmů z obchodování s emisemi a příjmů ze zpoplatnění uhlíku v palivech v mezinárodní dopravě na investice v oblasti klimatu; vyzývá dále k částečnému využívání zemědělských dotací na zajištění investic do výroby a používání energie z obnovitelných zdrojů zemědělskými podniky; zdůrazňuje význam mobilizace kapitálu soukromého sektoru a odblokování požadovaných investic do nízkouhlíkových technologií; vyzývá k přijetí ambiciózního závazku vlád, veřejných a soukromých finančních institucí, včetně bank, penzijních fondů a pojišťoven ve prospěch uvedení úvěrových a investičních postupů do souladu s cílem 2°C a odvrácení investic od fosilních paliv, včetně postupného ukončování exportních úvěrů na investice do fosilních paliv; vyzývá k přijetí veřejných záruk pro ekologické investice, k zavedení ochranných značek a daňových výhod pro fondy pro ekologické investice a k vydávání ekologických dluhopisů;

58.  domnívá se, že finanční systém by měl v investičních rozhodnutích zohledňovat klimatická rizika; vyzývá Komisi, členské státy a všechny smluvní strany úmluvy UNFCCC, aby využily všechny dostupné prostředky a podpořily finanční instituce v přesměrování investic v potřebném rozsahu do financování skutečného přechodu k odolnému nízkouhlíkovému hospodářství;

59.  vyzývá k přijetí konkrétních opatření nad rámec příslibu zemí skupiny G-20 z roku 2009, včetně harmonogramu ukončování veškerých podpor pro fosilní paliva do roku 2020;

60.  vybízí nejprogresivnější aktéry, aby přijali dobrovolné závazky na pomoc s přechodem k nízkouhlíkovému hospodářství a co nejvíce při tom využili osvědčené postupy, které se v tomto odvětví již používají; věří, že tato mobilizace se rozšíří a že závazky budou v budoucnosti strukturovanější, zejména díky platformám pro záznam začleněným do úmluvy o klimatu;

61.  poukazuje na úzké vazby mezi konferencí o financování rozvoje, summitem OSN pro cíle v oblasti udržitelného rozvoje a 21. konferencí smluvních stran UNFCCC v roce 2015; uznává, že dopady změny klimatu závažným způsobem naruší snahy o dosažení plánovaného rámce udržitelného rozvoje v období po roce 2015 a že celkový rámec financování rozvoje by měl být v souladu s nízkouhlíkovým světem odolným proti změně klimatu a měl by jej podporovat;

62.  vybízí k podpoře soukromých iniciativ z finančního sektoru a to zejména na setkání skupiny G-20 v listopadu 2015, ale také obecně během řady specifických finančních akcí, které podtrhují přípravy konference v Paříži v roce 2015;

Dosažení odolnosti vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

63.  zdůrazňuje, že všechny země se musí nutně přizpůsobit změně klimatu, aby mohly minimalizovat negativní dopady a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji, a že přizpůsobení by mělo mít v nové dohodě klíčovou úlohu; vyzývá proto, aby byly stanoveny dlouhodobé cíle přizpůsobení se; podtrhuje, že současné úsilí o snižování emisí skleníkových plynů budou pro hospodářství na celosvětové i vnitrostátní úrovni levnější, a opatření na přizpůsobení se změně klimatu budou díky tomu méně nákladná; uznává, že přizpůsobení se je nezbytné zejména v zemích, které jsou vůči těmto dopadům obzvlášť zranitelné, a zejména s cílem zajistit, aby produkce potravin a hospodářský rozvoj mohly pokračovat způsobem odolným proti změně klimatu; vyzývá k aktivní podpoře vypracovávání komplexních plánů přizpůsobení se změně klimatu v rozvojových zemích s přihlédnutím k postupům místních subjektů a znalosti původních obyvatel;

64.  uznává, že závazky v oblasti zmírňování dosažené prostřednictvím vnitrostátně stanovených příspěvků výrazně ovlivňují potřebné úsilí o přizpůsobení se; vyzývá k začlenění globálního cíle přizpůsobení se změně klimatu a financování tohoto cíle do Pařížské dohody spolu se závazky rozvíjet další přístupy k účinnému řešení ztrát a škod;

65.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit koordinaci a řízení rizik spojených se změnou klimatu na úrovni EU a vytvořit jasnou unijní strategii pro přizpůsobení se změně klimatu; vyzývá k provádění regionálních strategií přizpůsobení;

66.  připomíná, že rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, přispěly ke změně klimatu nejméně, ale jsou nejzranitelnější vůči nepříznivým dopadům změny klimatu a mají nejnižší schopnost se jim přizpůsobit; vyzývá k tomu, aby podpora přizpůsobení a řešení ztrát a škod byly klíčovými prvky Pařížské dohody a aby rozvojové země obdržely hmatatelnou pomoc v přechodu na udržitelné, obnovitelné a nízkouhlíkové formy energie, s cílem zaručit pokrytí jejich krátkodobých i dlouhodobých potřeb přizpůsobení; vyzývá k vážnému uznání problematiky klimatických uprchlíků a jejího rozsahu v důsledku klimatických katastrof způsobených globálním oteplováním;

67.  zdůrazňuje, že tato dohoda by měla být flexibilní a zohlednit vnitrostátní okolnosti, příslušné potřeby a kapacity rozvojových zemí a specifické rysy některých zemí, a to zejména nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovů;

68.  vyzývá přední rozvinuté ekonomiky, aby svou existující vyspělou infrastrukturu využily k podpoře, posílení a rozvoji udržitelného růstu a aby se zavázaly podpořit rozvojové země v budování vlastních kapacit s cílem zajistit, aby budoucího hospodářského růstu nebylo nikde na světě dosaženo na základě dalšího negativního dopadu na životní prostředí;

69.  zdůrazňuje význam úlohy, kterou by měly hrát společenství pro rozvoj, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Výbor pro rozvojovou pomoc OECD v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a příslušnými organizacemi v posuzování a zmírňování nejhorších dopadů změny klimatu na člověka, u nichž se očekává, že budou tvrdé i při dodržení úrovně oteplování pod 2°C;

70.  potvrzuje, že účinné řešení problému se změnou klimatu musí být strategickou prioritou EU a dalších aktérů na mezinárodní scéně a že za tímto účelem je zapotřebí, aby opatření v oblasti klimatu byla součástí všech příslušných politik a aby bylo vyvíjeno úsilí o soudržnost politik; pokládá za důležité, aby EU prosazovala nízkouhlíkové způsoby rozvoje ve všech příslušných oblastech a odvětvích, a žádá EU, aby navrhla vzorce udržitelné výroby a spotřeby, včetně způsobů, jak hodlá snížit spotřebu a oddělit hospodářskou činnost od zhoršování stavu životního prostředí;

71.  se znepokojením konstatuje, že mezi roky 2008 a 2013 muselo 166 milionů lidí opustit své domovy kvůli povodním, větrným bouřím, zemětřesením a jiným katastrofám; obzvláště upozorňuje na skutečnost, že vývoj v některých částech Afriky související s klimatem by mohl přispět k vystupňování uprchlické krize ve Středomoří; vyjadřuje politování nad tím, že stále není uznáván status tzv. klimatického uprchlíka, což představuje mezeru v právních předpisech, která má dopad na oběti, jež nemohou získat postavení uprchlíků;

72.  trvá na tom, že s ohledem na zásadu společné, ale rozdílné odpovědnosti by měly rozvinuté země společně se zeměmi rozvojovými vyvíjet větší úsilí v boji proti globální změně klimatu;

73.  zdůrazňuje, že podle čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU) je cílem EU v jejích vztazích s okolním světem přispívat k solidaritě a udržitelnému rozvoji této planety, jakož i k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva; konstatuje, že podle čl. 191 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) má politika EU v oblasti životního prostředí podporovat opatření na mezinárodní úrovni určená k boji proti změně klimatu;

Posílení diplomacie v oblasti klimatu

74.  zdůrazňuje, že je třeba, aby diplomacie v oblasti klimatu byla součástí komplexního přístupu k vnější činnosti EU, a že je v této souvislosti důležité, aby EU na konferenci hrála ambiciózní a ústřední úlohu, vystupovala jednotně a ujala se role zprostředkovatele ve snaze dosáhnout pokroku, pokud jde o mezinárodní dohodu, a aby jednotný postoj v tomto ohledu zachovávala i nadále;

75.  vyzývá členské státy, aby své postoje v tomto ohledu koordinovaly s postoji EU; zdůrazňuje, že EU a členské státy mají nesmírnou kapacitu zahraniční politiky a že musí v diplomacii v oblasti klimatu zaujmout vedoucí postavení a mobilizovat tuto síť s cílem nalézt společný postoj k hlavním tématům, o nichž je zapotřebí se v Paříži dohodnout, konkrétně zmírňování dopadů změny klimatu, přizpůsobení se této změně, financování, vývoj a transfer technologií, transparentnost opatření a podpory a budování kapacit;

76.  vítá akční plán diplomacie EU v oblasti klimatu, jak jej schválila Rada pro zahraniční záležitosti EU dne 19. ledna 2015; očekává, že Komise zaujme ve vyjednáváních aktivní úlohu; vyzývá ji, aby dala jasně najevo, že pro současnou Komisi je otázka klimatu prvořadou strategickou prioritou, a aby její organizace tento postoj odrážela na všech úrovních a napříč všemi oblastmi politiky;

77.  zdůrazňuje vůdčí úlohu EU v politice v oblasti klimatu a zdůrazňuje, že je třeba koordinovat a vypracovat společný postoj členských států; naléhavě vyzývá Komisi, členské státy a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby nadále vyvíjely diplomatické úsilí a zintenzivnily jej před konferencí a v jejím průběhu s cílem lépe chápat postoje svých partnerů a povzbuzovat ostatní strany, aby přijaly účinná opatření ke splnění cíle 2 °C, a aby dosáhly dohod a závazků zejména od Spojených států s cílem uvést nejvýznamnější emise do souladu s emisemi občanů EU, kteří již vyvinuli značné úsilí o sladění hospodářského rozvoje s respektem k životnímu prostředí a klimatu; vyzývá EU, aby využila svého postavení a dosáhla užší spolupráce v EU v otázkách klimatu se sousedními zeměmi a zeměmi usilujícími o členství;

78.  zdůrazňuje, že před nadcházející konferencí a během ní je zapotřebí zvýšené diplomatické úsilí, zejména za účelem nalezení společného postoje k rozdílům v povinnostech smluvních stran ve světle jejich vnitrostátních okolností a k úloze řešení ztrát a škod v dohodě;

79.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vypracovala strategické priority vnější politiky v oblasti klimatu, které budou zakotveny v obecných zahraničně-politických cílech, a k zajištění toho, aby se delegace EU více zaměřily na politiku v oblasti klimatu a na monitorování úsilí jednotlivých zemí, pokud jde o zmírňování dopadu změny klimatu či přizpůsobení se této změně, a také na poskytování podpory v podobě budování kapacit, a aby měly prostředky nezbytné k provádění akcí týkajících se otázek monitorování klimatu; vyzývá EU, aby v otázkách týkajících se klimatu úžeji spolupracovala se sousedními a kandidátskými zeměmi a důrazně požadovala uvedení jejich politik do souladu s cíli EU v oblasti klimatu; vyzývá členské státy a ESVČ, aby v rámci delegací EU a na velvyslanectvích členských států zřídily kontaktní body zaměřené na změnu klimatu;

80.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby žádná opatření přijatá smluvní stranou pařížské dohody v souvislosti s cílem stabilizovat koncentraci skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečným antropogenním interferencím s klimatickým systémem, nebo v souvislosti s kteroukoli zásadou nebo závazkem obsaženými v článcích 3 a 4 Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, nepodléhala žádné stávající nebo budoucí smlouvě smluvní strany v takovém rozsahu, aby umožňovala řešení sporů mezi investory a státem;

81.  uznává význam působení proti změně klimatu a potenciální ohrožení stability a bezpečnosti, které tato změna představuje, a také význam diplomacie v oblasti klimatu při přípravě Pařížské konference o klimatu;

Evropský parlament

82.  vítá sdělení Komise a cíle příspěvku EU ke konferenci o změně klimatu COP 21, která se má konat v prosinci 2015 v Paříži;

83.  zavazuje se využít svou mezinárodní úlohu a členství v mezinárodních parlamentních sítích k důsledné snaze o pokrok směrem k uzavření právně závazné a ambiciózní mezinárodní dohody o klimatu v Paříži;

84.  poznamenává, že lobistické aktivity před a po jednáních COP 21 mohou ovlivnit výsledek jednání; zdůrazňuje proto, že tyto aktivity by měly být transparentní, jasně uvedené v denním programu UNFCCC pro COP 21 a že by konference měla umožnit rovný přístup ke všem příslušným stranám;

85.  je přesvědčen, že Evropský parlament musí být rovněž začleněn do delegace EU, protože bude třeba, aby s mezinárodní dohodou vyjádřil souhlas; očekává proto, že mu bude umožněno účastnit se koordinačních schůzek EU v Paříži;

o
o   o

86.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 1. (2) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 25. (3) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s.77. (4) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 83. (5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0452. (6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0443. (7) Přijaté texty, P8_TA(2014)0063. (8) Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3. (9) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 44. (10) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 75. (11) Přijaté texty, P7_TA(2014)0094. (12) Údaje Eurostatu o odvětví environmentálních výrobků a služeb citované v Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 (COM(2014)0015).