Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2015 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/017 FR/Mory-Ducros, Francie) (COM(2015)0068 – C8-0058/2015 – 2015/2056(BUD))

P8_TA(2015)0090 A8-0124/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0068 – C8-0058/2015),

–  s ohledem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006(1) (nařízení o EFG),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na bod 13 této dohody,

–  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

–  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0124/2015),

A.  vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu nebo celosvětovou finanční a hospodářskou krizí, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a co nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG;

C.  vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG, které je výsledkem dohody mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Evropského parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tak, že se zkrátí doba jejich posuzování a schvalování, dále rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.  vzhledem k tomu, že Francie podala žádost EGF/2014/017 FR/Mory-Ducros o finanční příspěvek z EFG v souvislosti s propuštěním 2 513 zaměstnanců podniku Mory-Ducros SAS působícího v oddílu 49 NACE Rev. 2 („Pozemní a potrubní doprava“), přičemž zaměstnanci byli propouštěni na 84 pracovištích po celé Francii;

E.  vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1) písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Francie má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.  bere na vědomí, že francouzské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 6. října 2014 a že posouzení této žádosti Komise zpřístupnila dne 23. února 2015; vítá rychlé hodnocení žádosti, které netrvalo ani pět měsíců;

3.  bere na vědomí, že celkové náklady činí 10 087 000 EUR, z toho je 35 000 EUR vyhrazeno na kontrolu a certifikaci, a že finanční příspěvek z EFG činí 6 052 200 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů;

4.  domnívá se, že propouštění v podniku Mory-Ducros SAS souvisí s všeobecným poklesem fyzické produkce v Evropě, v jehož důsledku došlo ke snížení přepravovaných objemů a ke zhoršení cenové války v odvětví silniční přepravy, což ve Francii od roku 2007 vedlo k nepřetržitému zhoršování provozní marže a řadě ztrát v tomto odvětví; konstatuje, že tato situace vyvolala vlnu bankrotů, která zasáhla i podnik Mory-Ducros; je přesvědčen, že tyto události přímo souvisejí s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí;

5.  zdůrazňuje, že v rámci narovnání po uzavření podniku Mory-Ducros SAS převzal nově vytvořený podnik MORY Global 50 z celkového počtu 84 poboček podniku a znovu zaměstnal 2 107 pracovníků z celkového počtu 4 911, a tudíž bylo skutečně propuštěno 2 804 pracovníků;

6.  zdůrazňuje, více než 17 % příjemců, jimž jsou podle očekávání navrhovaná opatření určena, jsou ve věkové skupině 55–64 let a jejich účast na navrhovaných podpůrných opatřeních by jim pomohla vyhnout se dlouhodobé nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení;

7.  bere na vědomí, že k dnešnímu dni bylo odvětví „Pozemní a potrubní doprava“ předmětem jiné žádosti o pomoc z EFG (EGF/2011/001 AT/Nieder- und Oberoesterreich), která rovněž vyplývala z důsledků celosvětové finanční a hospodářské krize;

8.  vítá rozhodnutí francouzských orgánů zahájit dne 24. února 2014 – tedy se značným předstihem před podáním žádosti a konečným rozhodnutím o finanční podpoře navrženého koordinovaného souboru opatření z EFG – poskytování individualizovaných služeb, s cílem nabídnout urychleně pracovníkům pomoc;

9.  bere na vědomí, že individualizované služby, které mají být poskytnuty, spočívají pouze v jediném opatření, které má provádět jednotné kontaktní místo („Cellule de reclassement“) provozované třemi smluvními agenturami; konstatuje, že Francie žádá pouze o to, aby bylo z EFG financováno toto jednotné kontaktní místo; očekává, že Komise a francouzské orgány budou přísně dodržovat zásadu, podle níž jsou platby agenturám hrazeny po splátkách a na základě dosažených výsledků;

10.  bere na vědomí, že soudní správce vybral po konzultaci se zástupci propuštěných pracovníků tři provozovatele „Cellule de reclassement“ s cílem pokrýt co nejvíce kontinentální Francii a zajistit opětovné začlenění co největšího počtu cílových pracovníků.

11.  domnívá se, že sledování činnosti agentur prostřednictvím pravidelných písemných zpráv zajišťuje vhodné využívání finančních prostředků z EFG k poskytování individuálního profesního poradenství účastníkům, nalezení dostatečného počtu pracovních nabídek a poskytování poradenství při zakládání podniků v rámci systému jednotného kontaktního místa;

12.  připomíná, že finanční prostředky z EFG mají pomáhat pracovníkům najít nové pracovní místo prostřednictvím vzdělávání a v žádném případě nesmějí sloužit jako podpora agenturám a k pokrytí jejich administrativních nákladů;

13.  bere na vědomí, že úkolem smluvních partnerů je podporovat a vést propuštěné pracovníky a pomoci jim nalézt řešení, které jim umožní zůstat na pracovním trhu a nastoupit na nové pracovní místo;

14.  domnívá se, že pracovníci ve věku 55–64 let jsou vystaveni vyššímu riziku prodloužené nezaměstnanosti a vyloučení z trhu práce; domnívá se proto, že tito pracovníci mají specifické potřeby, pokud jde o poskytování individualizovaného přístupu;

15.  připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by měla podoba koordinovaného souboru individualizovaných služeb předjímat perspektivy budoucího trhu práce a požadované dovednosti a měla by být slučitelná s posunem směrem k udržitelnému hospodářství, které účinně využívá zdroje;

16.  vítá využívání Evropského sociálního fondu pro další aktivní opatření (např. delší kurzy odborné přípravy), která nejsou zahrnuta v žádosti, kterou předložila Francie;

17.  lituje toho, že v EFG chybí prostředky na komunikační a propagační opatření; domnívá se, že publicita a informace ohledně těchto opatření hrají důležitou úlohu nejen při získávání příjemců, ale také při zdůrazňování činnosti Unie v sociální oblasti;

18.  očekává, že francouzské orgány splní ustanovení nařízení o EFG, pokud jde o poskytování informací a zveřejňování podporovaných opatření, ačkoli nežádaly o finanční prostředky na přípravná opatření, správu, informace a reklamu;

19.  konstatuje, že poskytnuté informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; zdůrazňuje, že francouzské orgány potvrdily, že na způsobilé činnosti není čerpána podpora z jiných finančních nástrojů Unie; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a aby nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

20.  oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup; bere na vědomí časový tlak vyplývající z nového harmonogramu a jeho potenciální dopad na účinnost posuzování případu;

21.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

22.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s přílohou Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost EGF/2014/017 FR/Mory-Ducros, Francie)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2015/738.)

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o zřízení Výboru pro sociální ochranu a o zrušení rozhodnutí 2004/689/ES (05126/2015 – C8-0025/2015 – 2015/0802(CNS))

P8_TA(2015)0091 A8-0066/2015

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (05126/2015),

–  s ohledem na článek 160 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8‑0025/2015),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0066/2015),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit svůj návrh;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Návrh Rady   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh rozhodnutí Bod odůvodnění 3 (3)  Rada ve svých závěrech ze dne 17. prosince 1999 o posílení spolupráce v oblasti modernizace a zlepšení sociální ochrany2 podpořila návrh Komise zavést mechanismus posílené spolupráce, který je výsledkem práce skupiny vyšších úředníků, za účelem provedení této akce. Rada zdůraznila, že tento způsob spolupráce by se měl týkat všech forem sociální ochrany a, je-li to nezbytné, měl by pomoci členským státům zlepšit a posílit jejich systémy sociální ochrany v souladu s jejich vnitrostátními prioritami. Připomněla také, že organizování a financování sociální ochrany spadá do pravomoci členských států, a podpořila čtyři obecné cíle vytyčené Komisí v rámci celkové výzvy modernizace systémů sociální ochrany, tedy: zajistit, aby bylo finančně výhodné být zaměstnaný a zajistit jistý příjem, zaručit jistý důchod a udržitelné důchodové systémy, podporovat sociální začlenění a zaručit vysokou a trvalou úroveň zdravotní péče; rovněž zdůraznila, že rovnost žen a mužů musí být zohledněna ve všech činnostech zaměřených na dosažení těchto čtyř cílů. Závěrem Rada uznala, že finanční hlediska jsou všem těmto cílům společná. (3)  Rada ve svých závěrech ze dne 17. prosince 1999 o posílení spolupráce v oblasti modernizace a zlepšení sociální ochrany2 podpořila návrh Komise zavést mechanismus posílené spolupráce, který je výsledkem práce skupiny vyšších úředníků, za účelem provedení této akce. Rada zdůraznila, že tento způsob spolupráce by se měl týkat všech forem sociální ochrany a, je-li to nezbytné, měl by pomoci členským státům zlepšit a posílit jejich systémy sociální ochrany v souladu s jejich vnitrostátními prioritami. Připomněla také, že organizování a financování sociální ochrany spadá do pravomoci členských států, a podpořila čtyři obecné cíle vytyčené Komisí v rámci celkové výzvy modernizace systémů sociální ochrany, tedy: zajistit, aby bylo finančně výhodné být zaměstnaný a zajistit jistý příjem, zaručit jistý důchod a udržitelné důchodové systémy, podporovat sociální začlenění a zaručit vysokou a trvalou úroveň zdravotní péče pro všechny; rovněž zdůraznila, že rovnost žen a mužů musí být zohledněna ve všech činnostech zaměřených na dosažení těchto čtyř cílů. Závěrem Rada uznala, že finanční hlediska jsou všem těmto cílům společná. __________________ __________________ 2 Úř. věst. C 8, 12.1.2000, s. 7. 2 Úř. věst. C 8, 12.1.2000, s. 7. Pozměňovací návrh 2 Návrh rozhodnutí Bod odůvodnění 7 (7)  Evropská rada ve svých závěrech z června 2013 uvedla, že sociální rozměr hospodářské a měnové unie (HMU) by měl být posílen. Jako první krok je důležité lépe sledovat a zohledňovat situaci v sociální oblasti a na pracovním trhu v rámci HMU, zejména prostřednictvím vhodných sociálních ukazatelů a ukazatelů zaměstnanosti v kontextu evropského semestru. Je rovněž důležité zajistit lepší koordinaci politik zaměstnanosti a sociálních politik a zároveň plně respektovat pravomoci členských států. (7)  Evropská rada ve svých závěrech z června 2013 uvedla, že sociální rozměr hospodářské a měnové unie (HMU) by měl být posílen. Jako první krok je důležité lépe sledovat a zohledňovat situaci v sociální oblasti a na pracovním trhu v rámci HMU, zejména prostřednictvím vhodných sociálních ukazatelů a ukazatelů zaměstnanosti v kontextu evropského semestru. Je rovněž důležité zajistit lepší koordinaci politik zaměstnanosti, sociálních a socioekonomických politik a zároveň plně respektovat pravomoci členských států.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o zřízení Výboru pro zaměstnanost a o zrušení rozhodnutí 2000/98/ES (05125/2015 – C8-0026/2015 – 2015/0801(CNS))

P8_TA(2015)0092 A8-0065/2015

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (05125/2015),

–  s ohledem na článek 150 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8‑0026/2015),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0065/2015),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2015 k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (05479/2015 – C8-0047/2015 – 2015/0010(APP))

P8_TA(2015)0093 A8-0125/2015

(Zvláštní legislativní postup – souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady (05479/2015),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 312 Smlouvy o fungování Evropské unie and článkem 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (C8‑0047/2015),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 o jednáních o VFR na období 2014–2020: ponaučení a další postup(1),

–  s ohledem na článek 86 a čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Rozpočtového výboru a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A8-0125/2015),

1.  uděluje souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020, ve znění v příloze tohoto usnesení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA

NAŘÍZENÍ RADY

(EU, Euratom) 2015/....

kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013,

kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/623.)

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0378.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů (2015/2590(RSP))

P8_TA(2015)0094 RC-B8-0342/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. června 1987 o politickém řešení arménské otázky(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(2),

–  s ohledem na protokol o navázání diplomatických vztahů mezi Arménskou a Tureckou republikou a na protokol o rozvoji bilaterálních vztahů mezi Arménskou a Tureckou republikou, které byly podepsány v Curychu dne 10. října 2009,

–  s ohledem na prohlášení Jeho Svatosti papeže Františka ze dne 12. dubna 2015,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 si připomínáme sté výročí genocidy Arménů spáchané v Osmanské říši;

B.  vzhledem k tomu, že stále větší počet členských států a vnitrostátních parlamentů uznává genocidu Arménů spáchanou v Osmanské říši;

C.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních motivů evropského sjednocování je vůle zabránit v Evropě opakování válek a zločinů proti lidskosti;

D.  vzhledem k tomu, že podepsáním protokolů o navázání a rozvoji vzájemných vztahů, které proběhlo v Curychu v roce 2009, Turecko a Arménie zahájily proces normalizace diplomatických vztahů;

E.  vzhledem k tomu, že je důležité vzpomínky uchovávat v živé paměti, protože bez pravdy a připomínání minulosti nelze dosáhnout usmíření;

1.  vpředvečer stého výročí vzdává hold památce jednomu a půl milionu nevinných arménských obětí, které zahynuly v Osmanské říši; v duchu evropské solidarity a spravedlnosti se připojuje k uctění památky stého výročí genocidy Arménů; vyzývá Komisi a Radu, aby si toho výročí taktéž připomněly;

2.  připomíná své usnesení ze dne 18. června 1987, v němž mimo jiné uznal, že tragické události, které v letech 1915 až 1917 postihly Armény žijící na území Osmanské říše, jsou genocidou ve smyslu Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948; odsuzuje veškeré zločiny proti lidskosti a genocidy a ostře nesouhlasí s jakýmikoli pokusy je popírat;

3.  vzdává hold památce nevinných obětí všech genocid a zločinů spáchaných proti lidskosti; navrhuje ustavení mezinárodního dne uctění památky obětí genocidy, aby se připomnělo právo všech národů a všech států na celém světě na mír a důstojnost;

4.  zdůrazňuje, že včasné předcházení genocidám a zločinům proti lidskosti a jejich účinné trestání by mělo patřit mezi hlavní priority mezinárodního společenství a Evropské unie;

5.  vítá prohlášení prezidenta Turecké republiky Erdoğana a ministerského předsedy Turecké republiky Davutoğlua, kteří vyjádřili soustrast rodinám obětí a uznali spáchání zvěrstev proti osmanským Arménům, jako krok správným směrem; vybízí Turecko, aby využilo vzpomínku na sté výročí genocidy Arménů jako významnou příležitost a pokračovalo ve svých snahách o vypořádání se s minulostí, včetně otevření archívů, aby uznalo genocidu Arménů, a umožnilo tak skutečné usmíření mezi tureckým a arménským národem;

6.  oceňuje vyjádření Jeho Svatosti papeže Františka ze dne 12. dubna 2015, který uctil v duchu míru a usmíření památku stého výročí genocidy Arménů;

7.  vyzývá Turecko, aby plně dodržovalo a naplňovalo zákonné povinnosti k ochraně kulturního dědictví, k nimž se zavázalo, a zejména aby v dobré víře vypracovalo úplný soupis arménských a jiných kulturních památek, jež byly zničeny či poškozeny ve 20. století a jež se nacházejí v jeho jurisdikci;

8.  vyzývá Arménii a Turecko, aby se inspirovaly příklady úspěšného usmíření evropských národů a aby se soustředily na pracovní program, jehož těžištěm bude spolupráce mezi oběma národy; věří, že tento krok přispěje k historickému usmíření Arménů a Turků v duchu pravdy a vzájemné úcty; podporuje iniciativy turecké a arménské občanské společnosti, které usilují o normalizaci bilaterálních vztahů; naléhavě žádá Turecko a Arménii, aby přistoupily k normalizaci svých vztahů, a to bezpodmínečnou ratifikací a provedením protokolů o navázání diplomatických vztahů, otevřením hranic a aktivním zlepšováním vzájemných vztahů, s důrazem na přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Arménské republiky a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1) Úř. věst. C 190, 20.7.1987, s. 119. (2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0076.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – anticiganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii (2015/2615(RSP))

P8_TA(2015)0095 B8-0326/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii, zejména na druhou a čtvrtou až sedmou odrážku,

–  s ohledem na mimo jiné na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhou odrážku a články 6 a 7 SEU,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000 (dále jen „Listina“), která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů(1), sdělení Komise ze dne 5. dubna 2011 „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173), sdělení Komise ze dne 2. dubna 2014 „Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů“ (COM(2014)0209) a na doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech;

–  s ohledem na výsledky pilotního průzkumu u romské populace provedeného v roce 2011 Agenturou Evropské unie pro základní práva,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 1. února 2012 o vzestupu anticiganismu a rasovém násilí proti Romům v Evropě,

–  s ohledem na všeobecné politické doporučení č. 13 Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) o boji proti anticiganismu a diskriminaci Romů,

–  s ohledem na komplexní akční plán přijatý státy OBSE, včetně členských států EU a kandidátských zemí, zaměřený na zlepšení situace Romů a Sintů na území států OBSE, v němž se tyto státy mimo jiné zavazují zvýšit své úsilí o to, aby Romové a Sintové mohli ve společnosti zastávat plnohodnotné a rovnocenné místo, a o odstranění jejich diskriminace,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Romové, kterých v Evropě žije přibližně 10 až 12 milionů, jsou největší evropskou národnostní menšinou;

B.  vzhledem k tomu, že označení „Romové“ používané v tomto usnesení je souhrnným pojmem zahrnujícím různé příbuzné skupiny usedlého i kočujícího obyvatelstva, jako jsou Romové, Travelleři, Sintové, Manušové, Kalé, Romanišelové, Beášové, Aškalijové, Egypťané, Jenišové, Domové a Lomové, kteří se někdy velmi liší svou kulturou a životním stylem;

C.  vzhledem k tomu, že anticiganismus, zvláštní druh rasismu namířený proti Romům, je ideologií založenou na rasové nadřazenosti, formou dehumanizace a institucionálního rasismu živeného historickou diskriminací a projevující se mimo jiné násilím, slovními projevy nenávisti, vykořisťováním, stigmatizací a těmi nejostudnějšími formami diskriminace;

D.  vzhledem k tomu, že anticiganismus je jednou z hlavních příčin diskriminace a marginalizace, jíž Romové trpí od dávných dob v mnoha evropských zemích;

E.  vzhledem k tomu, že mnoho Romů dosud žije ve velice nuzných podmínkách a je v obrovské míře vystaveno sociálnímu vyloučení a diskriminaci;

F.  vzhledem k tomu, že situace evropských Romů – kteří od dávných dob patří do společnosti v mnoha evropských zemích, aniž by měli jediný národní stát, a kteří vždy přispívali k Evropě jako její občané – se liší od situace jiných národnostních menšin v Evropě, a zasluhuje si tedy zvláštní opatření na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že Romové jsou součástí evropské kultury a hodnot;

G.  vzhledem k tomu, že romské ženy se často potýkají s vícenásobnou a průřezovou diskriminací na základě pohlaví i etnického původu a mají omezený přístup k zaměstnání, vzdělání, zdravotní péči, sociálním službám a rozhodování; vzhledem k tomu, že k diskriminaci může docházet nejen v kontextu sílícího protiromského rasismu ve většinové společnosti, ale že ženy mohou být diskriminovány i v rámci svých vlastních komunit;

H.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení ze dne 5. dubna 2011 o rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 vyzvala členské státy, aby přijaly nebo dále rozvíjely souhrnný přístup k otázkám integrace Romů a stanovily řadu společných cílů; vzhledem k tomu, že Rada ve svém doporučení ze dne 9. prosince 2013 vyzvala členské státy, aby přijaly účinná opatření k zajištění rovného zacházení s Romy a dodržování jejich základních práv, včetně rovného přístupu ke vzdělávání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení;

I.  vzhledem k tomu, že 27. leden, kdy si připomínáme osvobození koncentračního tábora Osvětim-Březinka, byl Organizací spojených národů prohlášen za Mezinárodní den památky obětí holocaustu;

J.  vzhledem k tomu, že podle odhadů nacisté a jiné režimy a jejich spojenci za II. světové války vyhladili nejméně 500 000 Romů a že v některých zemích bylo vyvražděno více než 80 % romského obyvatelstva; vzhledem k tomu, že v tzv. zigeunerlageru (cikánském táboře) v Osvětimi-Březince bylo za II. světové války posláno do plynových komor nejméně 23 000 Romů, přičemž jedné noci, z 2. na 3. srpna 1944, bylo v tomto táboře zavražděno 2 897 Romů, většinou žen, dětí a starých lidí; vzhledem k tomu, že romské organizace si proti zvolily 2. srpen za den, kdy si připomínají všechny romské oběti této genocidy;

K.  vzhledem k tomu, že o genocidě Romů, kterou spáchali nacisté a jiné režimy a jejich spojenci za II. světové války, se stále do značné míry neví a není tedy v povědomí široké veřejnosti ani se o ní neučí ve školách, takže Romové patří k „neznámým“ obětem genocidy za II. světové války;

L.  vzhledem k tomu, že pokud usilujeme o mír, usmíření, demokracii a lidská práva v Evropě, je nezbytné si připomínat zločiny proti lidskosti a případy závažného porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že genocida Romů v Evropě si zasluhuje plné uznání odpovídající závažnosti zločinů spáchaných nacisty a jinými režimy usilujícími o fyzickou likvidaci evropských Romů, Židů a jiných skupin;

M.  vzhledem k tomu, že aby bylo možné Romům poskytnout případné odškodnění za zvěrstva, která na nich spáchali nacisté a jiné režimy a jejich spojenci za II. světové války, je nutné uznat a připomínat si genocidu Romů za II. světové války;

N.  vzhledem k tomu, že uznání genocidy Romů za II. světové války a vyhlášení Evropského dne památky romských obětí genocidy by bylo důležitým symbolickým krokem v boji proti anticiganismu a pomohlo by zvýšit obecné povědomí o historii Romů v Evropě;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad vzestupem anticiganismu, který se projevuje mimo jiné protiromskou rétorikou a násilnými útoky na Romy v Evropě, včetně případů vražd, což je neslučitelné s normami a hodnotami Evropské unie a představuje závažnou překážku úspěšné sociální integrace Romů a plného dodržování jejich lidských práv;

2.  zdůrazňuje, že diskriminace a marginalizace nejsou nikdy důsledkem vrozených nedostatků jednotlivců nebo skupin, kteří jsou touto diskriminací a marginalizací postiženi, nýbrž jsou způsobeny hlavně tím, že většinová společnosti neuznává práva jednotlivců a nezajišťuje struktury nezbytné k tomu, aby každý jednotlivec mohl těchto práv požívat;

3.  vyzývá členské státy, aby účinně uplatňovaly směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, a to za účelem prevence diskriminace Romů a jejího odstranění, zejména v zaměstnání, vzdělávání a v přístupu k bydlení;

4.  zdůrazňuje, že anticiganismus je třeba potírat na všech úrovních a všemi prostředky, a zdůrazňuje, že tento fenomén je obzvláště houževnatou a násilnou formou, která se neustále vrací a je běžně rozšířena; vyzývá členské státy, aby v rámci svých vnitrostátních strategií integrace Romů, které mají podporovat osvědčené postupy, zesílily boj proti anticiganismu;

5.  vítá zapojení romských komunit a nevládních organizací do provádění vnitrostátních strategií integrace Romů a vyzývá k jejich dalšímu zapojení do vytváření, monitorování, hodnocení a provádění těchto strategií;

6.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby vnitrostátní strategie integrace Romů obsahovaly zvláštní opatření v oblasti práv žen a genderového mainstreamingu a aby hodnocení a výroční monitorování probíhalo rovněž z hlediska práv žen a rovnosti pohlaví v každém z oddílů vnitrostátních strategií integrace Romů;

7.  vyzývá členské státy a Komisi, aby se při provádění rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů prioritně věnovaly dětem, a opakuje význam podpory rovného přístupu k bydlení, zdravotní péči a vzdělávání a zajištění důstojných životních podmínek romských dětí;

8.  vyzývá členské státy, aby v zájmu boje proti anticiganismu a proti tolerování, popírání a nepřípustné trivializaci genocidy Romů účinně uplatňovaly rámcové rozhodnutí rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva;

9.  připomíná, že Romové jsou součástí evropské kultury a evropských společných hodnot, a vybízí proto členské státy a ostatní evropské země, aby se prostřednictvím dialogu s občany a s mladými lidmi zabývaly dějinami romského lidu, zejména genocidou Romů za II. světové války;

10.  bezvýhradně a jednoznačně odsuzuje veškeré formy rasismu a diskriminace, kterým jsou Romové vystaveni, a zdůrazňuje, že mají-li opatření v jiných oblastech dosahovat svých cílů, je nutné účinně čelit anticiganismu;

11.  vyzývá v této souvislosti Komisi, aby účinně sledovala a posuzovala, zda členské státy dodržují základní hodnoty EU; vyzývá Komisi, aby zajistila dodržování základních práv, demokracie a právního státu ve všech členských státech, účinně sledovala a posuzovala, zda členské státy tyto hodnoty dodržují, a vždy reagovala na jakékoli systematické porušování, k němuž by mohlo dojít;

12.  formálně proto uznává historický fakt genocidy Romů, k níž došlo za II. světové války;

13.  vyzývá členské státy, aby oficiálně uznaly tuto genocidu i další formy perzekuce Romů, k nimž došlo za II. světové války, jako byly deportace a internace;

14.  prohlašuje, že památce obětí genocidy Romů za II. světové války by měl být věnován památný evropský den, který by se měl nazývat Evropský den památky romských obětí holocaustu;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Radě Evropy, OBSE a OSN.

(1) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 112.