Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 30. dubna 2015 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení Rady (ES) č. 1215/2009, kterým se zavádějí mimořádná obchodní opatření pro země a území účastnící se procesu stabilizace a přidružení zavedeného Evropskou unií či s tímto procesem spjaté, a o pozastavení jeho použitelnosti, pokud jde o Bosnu a Hercegovinu (COM(2014)0386 – C7-0039/2014 – 2014/0197(COD))(1)

P8_TA(2015)0177 A8-0060/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 2 (2)  Nařízení (ES) č. 1215/2009 neposkytuje žádnou možnost dočasného pozastavení udělení mimořádných obchodních opatření v případě vážného a soustavného porušování základních zásad lidských práv, demokracie a právního státu ze strany zvýhodněných zemí a území. Takovou možnost je vhodné zavést, aby bylo možné urychleně jednat v případech, kdy by v jedné ze zemí nebo území účastnících se procesu stabilizace a přidružení zavedeného Evropskou unií či s tímto procesem spjatých docházelo k vážnému a soustavnému porušování základních zásad lidských práv, demokracie a právního státu. (2)  Nařízení (ES) č. 1215/2009 neposkytuje žádnou možnost dočasného pozastavení udělení mimořádných obchodních opatření v případě vážného a soustavného porušování základních zásad lidských práv, demokracie a právního státu ze strany zvýhodněných zemí a území. Takovou možnost je vhodné zavést, aby bylo možné urychleně jednat v případech, kdy by v jedné ze zemí nebo území účastnících se procesu stabilizace a přidružení zavedeného Evropskou unií či s tímto procesem spjatých docházelo k vážnému a soustavnému porušování základních zásad lidských práv, demokracie a právního státu. Dodržování demokratických zásad, právního státu, lidských práv a ochrany menšin je žádoucí pro dosažení pokroku v procesu přistoupení. Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 5 (5)  Od zahájení procesu stabilizace a přidružení byly uzavřeny dohody o stabilizaci a přidružení se všemi dotčenými zeměmi západního Balkánu s výjimkou Bosny a Hercegoviny a Kosova3. V červnu 2013 zmocnila Rada Komisi k zahájení jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení s Kosovem. (5)  Od zahájení procesu stabilizace a přidružení byly uzavřeny dohody o stabilizaci a přidružení se všemi dotčenými zeměmi západního Balkánu s výjimkou Bosny a Hercegoviny a Kosova3. V květnu 2014 byla ukončena jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení s Kosovem a v červenci 2014 byla dohoda podepsána. ______________ _______________ 3 Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova. 3 Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova. Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Bod odůvodnění 7 (7)  Bosna a Hercegovina však dosud neakceptovala úpravu prozatímní dohodou udělených obchodních úlev za účelem zohlednění preferenčního tradičního obchodu mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou v rámci Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA). Pokud do doby přijetí tohoto nařízení nebude Evropskou unií a Bosnou a Hercegovinou podepsána a prozatímně použita dohoda o úpravě obchodních úlev stanovených v dohodě o stabilizaci a přidružení a v prozatímní dohodě, preference udělené Bosně a Hercegovině by měly být pozastaveny, a to od 1. ledna 2016. Jakmile Bosna a Hercegovina a Evropská unie podepíší a prozatímně použijí dohodu o úpravě obchodních úlev v prozatímní dohodě, budou preference opět zavedeny. (7)  Bosna a Hercegovina však dosud neakceptovala úpravu prozatímní dohodou udělených obchodních úlev za účelem zohlednění preferenčního tradičního obchodu mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou v rámci Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA). Pokud do doby přijetí tohoto nařízení nebude Evropskou unií a Bosnou a Hercegovinou podepsána a prozatímně použita dohoda o úpravě obchodních úlev stanovených v dohodě o stabilizaci a přidružení a v prozatímní dohodě, preference udělené Bosně a Hercegovině by měly být pozastaveny, a to od 1. ledna 2016. Jakmile Bosna a Hercegovina a Evropská unie podepíší a prozatímně použijí dohodu o úpravě obchodních úlev v prozatímní dohodě, budou preference opět zavedeny. Orgány Bosny a Hercegoviny a Komise by měly zdvojnásobit úsilí s cílem nalézt do 1. ledna 2016 v souladu s prozatímní dohodou vzájemně přijatelné řešení, zejména pokud jde o přeshraniční obchod. Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Bod odůvodnění 7 a (nový) (7a)  Je důležité zohlednit neustálý pokrok na cestě těchto zemí a území západního Balkánu k členství v Evropské unii a rovněž přistoupení Chorvatska k Unii a s tím související naléhavost úpravy prozatímní dohody s Bosnou a Hercegovinou. V tomto kontextu je rovněž nezbytné zohlednit jednoznačné odhodlání Unie podporovat perspektivu členství Bosny a Hercegoviny v EU, jak je stanoveno v závěrech Rady pro zahraniční věci ze dne 15. prosince 2014. V těchto závěrech se připomíná, že je důležité, aby přední političtí představitelé Bosny a Hercegoviny zakotvily reformy nezbytné pro přistoupení k EU do činností veškerých příslušných institucí, a aby byla zavedena na všech úrovních vlády funkčnost a účinnost s cílem umožnit tak Bosně a Hercegovině připravit se na budoucí členství v EU. Pozměňovací návrh 5 Návrh nařízení Bod odůvodnění 7 b (nový) (7b)  Evropská unie je nadále odhodlána podporovat evropskou perspektivu Bosny a Hercegoviny a od politického vedení země očekává, že bude provádět reformy zaměřené na prosazování funkčních institucí a rovněž zajištění rovných práv každému ze všech tří národů i všem občanům Bosny a Hercegoviny; Pozměňovací návrh 6 Návrh nařízení Čl. 1 – bod – 1 (nový) Nařízení (ES) č. 1215/2009 Bod odůvodnění 14 a (nový) (-1). Vkládá se nový bod odůvodnění, který zní: „(14a) Za účelem zajištění řádného demokratického dohledu nad použitím tohoto nařízení by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o nezbytné změny a technické úpravy přílohy I a II v návaznosti na změny kódů KN a klasifikace TARIC, dále pokud jde o nezbytné změny po udělení obchodních preferencí podle jiných režimů mezi Unií a zeměmi a územími, na které se vztahuje toto nařízení, a pokud jde o pozastavení výhod vyplývajících z tohoto nařízení v případě nedodržování podmínky účinné správní spolupráce s cílem předejít podvodu, podmínky dodržování lidských práv a zásad právního státu, jakož i podmínky začít s účinnými hospodářskými reformami a regionální spoluprací. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. V rámci své práce na přípravě a provádění aktů v přenesené pravomoci by Komise měla poskytnout veškeré informace a dokumentaci o svých setkáních s odborníky z členských států. V tomto ohledu by Komise měla zajistit, aby byl Evropský parlament do věci řádně zapojen, a vycházet přitom z postupů, jež se podle předchozích zkušeností osvědčily v jiných politických oblastech, s cílem vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí přezkum aktů v přenesené pravomoci Evropským parlamentem;“ Pozměňovací návrh 7 Návrh nařízení Čl. 1 – bod 1 a (nový) Nařízení (ES) č. 1215/2009 Čl. 2 – odst. 3 (1a)  V článku 2 se odstavec 3 nahrazuje tímto: 3.  Nesplňuje-li některá země či území podmínky stanovené v odstavcích 1 nebo 2, může Komise prostřednictvím prováděcích aktů zcela či částečně pozastavit výhody plynoucí z tohoto nařízení pro dotčené státy a území. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 8 odst. 4. 3.  Nesplňuje-li některá země či území podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) nebo b), může Komise prostřednictvím prováděcích aktů zcela či částečně pozastavit výhody plynoucí z tohoto nařízení pro dotčené státy a území. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 8 odst. 4. Pozměňovací návrh 8 Návrh nařízení Čl. 1 – bod 1 b (nový) Nařízení (ES) č. 1215/2009 Čl. 7 – písm. c (nové) (1b)  V článku 7 se vkládá nové písmeno, které zní: c)  úplné nebo částečné pozastavení nároku příslušné země nebo území na využití výhod podle tohoto nařízení v případě, že tato země nebo území nedodrží podmínky stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. c) a d) a v čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení. Pozměňovací návrh 9 Návrh nařízení Čl. 1 – bod 1 c (nový) Nařízení (ES) č. 1215/2009 Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 1 – návětí (1c)  V čl. 10 odst. 1 se návětí nahrazuje tímto: 1.  Pokud Komise usoudí, že existují dostatečné důkazy o podvodu nebo o neposkytnutí správní spolupráce potřebné k ověření dokladu o původu nebo že vývoz do Společenství vzrostl výrazně nad běžnou úroveň produkčních a vývozních kapacit nebo že země nebo území uvedené v článku 1 nedodržuje čl. 2 odst. 1, může přijmout opatření k úplnému nebo částečnému pozastavení úpravy stanovené tímto nařízením na dobu tří měsíců s výhradou, že předem: 1.  Pokud Komise usoudí, že existují dostatečné důkazy o podvodu nebo o neposkytnutí správní spolupráce potřebné k ověření dokladu o původu nebo že vývoz do Společenství vzrostl výrazně nad běžnou úroveň produkčních a vývozních kapacit nebo že země nebo území uvedené v článku 1 nedodržuje čl. 2 odst. 1 písm. a) a b), může přijmout opatření k úplnému nebo částečnému pozastavení úpravy stanovené tímto nařízením na dobu tří měsíců s výhradou, že předem:

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 61 odst.2, druhého pododstavce jednacího řádu (A8-0060/2015).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o pronásledování křesťanů ve světě v souvislosti se zavražděním studentů v Keni teroristickou skupinou aš-Šabáb (2015/2661(RSP))

P8_TA(2015)0178 RC-B8-0382/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na svá předchozí usnesení o Keni,

—  s ohledem na druhé revidované znění Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 („dohoda z Cotonou“), zejména na články 8, 11 a 26 této dohody,

—  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicy Mogheriniové ze dne 23. listopadu 2014 o masakru 28 turistů a ze dne 3. dubna 2015 o krveprolití na univerzitě v Garisse,

—  s ohledem na tiskové prohlášení o teroristickém útoku spáchaném v keňské Garisse, které vydala Rada pro mír a bezpečnost Africké unie (AU) na svém 497. zasedání konaném dne 9. dubna 2015,

—  s ohledem na letecký úder keňských vzdušných sil na výcvikové tábory hnutí aš-Šabáb v Somálsku jako odpověď na krveprolití na univerzitě v Garisse,

—  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

—  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

—  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

—  s ohledem na obecné zásady EU týkající se mezinárodního humanitárního práva,

—  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nedávný teroristický útok v keňské Garisse byl namířen proti mladým lidem, vzdělání, a tedy proti budoucnosti země; vzhledem k tomu, že mladí lidé ztělesňují naději a mír a jsou příslibem budoucího rozvoje země; vzhledem k tomu, že vzdělání má v boji proti násilnému extremismu a fundamentalismu zásadní význam;

B.  vzhledem k tomu, že počet útoků na náboženské menšiny, a zejména na křesťany, ve světě v posledních měsících nesmírně vzrostl; vzhledem k tomu, že křesťané jsou vražděni, biti a zatýkáni každý den, a to především v některých částech arabského světa a ze strany džihádistických teroristů;

C.  vzhledem k tomu, že křesťané jsou nejvíce pronásledovanou náboženskou skupinou; vzhledem k tomu, že extremismus a pronásledování tohoto typu se stává významným faktorem rostoucího fenoménu masové migrace; vzhledem k tomu, že podle údajů OBSE činí počet křesťanů zavražděných každý rok více než 150 000;

D.  vzhledem k tomu, že dne 15. února 2015 ISIS/Dá'iš v Libyi sťal hlavu 21 egyptským koptským křesťanům;

E.  vzhledem k tomu, že se útočníci v Garisse záměrně zaměřili na osoby jiného než muslimského vyznání a z přítomných si vybrali specificky křesťany, které pak surově popravili; vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb otevřeně a veřejně prohlašuje, že vede válku proti křesťanům v tomto regionu;

F.  vzhledem k tomu, že ochrana práv dětí a mladistvých a posilování dovedností, vzdělávání a inovací zásadně přispívá ke zvyšování jejich ekonomických, sociálních a kulturních příležitostí a k rozvoji země;

G.  vzhledem k tomu, že pravidelným cílem skupiny aš-Šabáb jsou studenti, školy a další vzdělávací zařízení; vzhledem k tomu, že například v prosinci 2009 zabil sebevražedný útočník 19 osob na promoci studentů medicíny v somálském Mogadišu a v říjnu 2011 se teroristická skupina přihlásila k odpovědnosti za bombový útok, který si vyžádal 70 životů, mimo jiné studentů čekajících na výsledky zkoušek na somálském ministerstvu školství, rovněž v Mogadišu;

H.  vzhledem k tomu, že dne 25. března 2015 bylo zabito nejméně 15 osob při útoku skupiny aš-Šabáb na hotel v Mogadišu, a vzhledem k tomu, že jednou z obětí útoku se stal i stálý zástupce Somálska při Organizaci spojených národů ve švýcarské Ženevě Jusuf Muhammad Ismaíl Bari-Bari;

I.  vzhledem k tomu, že od října 2011, kdy keňská vojska vstoupila na území jižního Somálska, aby se zapojila do koordinované operace se somálskou armádou proti oblasti kontrolované skupinou aš-Šabáb, poté co tato teroristická skupina zajala čtyři rukojmí, čelí Keňa stále častějším útokům na civilisty;

J.  vzhledem k tomu, že od listopadu 2011 jsou keňské vojenské jednotky součástí mise Africké unie v Somálsku (AMISOM), kterou dne 19. ledna 2007 zřídila Rada pro mír a bezpečnost Africké unie a dne 20. února 2007 schválila Rada bezpečnosti OSN (rezoluce 1744(2007)), která před nedávnem dala Africké unii svolení k pokračování mise do 30. listopadu 2015 (rezoluce 2182(2014));

K.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních aktérů v boji proti teroristické skupině aš-Šabáb je etiopská armáda a v menším rozsahu i ugandská armáda;

L.  vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb si vytvořila vazby na další islamistické skupiny v Africe, jako je Boko Haram v Nigérii a al-Káida v islámském Maghrebu;

M.  vzhledem k tomu, že teroristická skupina aš-Šabáb pravidelně bombarduje a zabíjí především civilisty v Somálsku a v sousedních zemích, například v červenci 2010 v ugandské Kampale, a mnohem častěji v Keni, kde mezinárodní pozornost vzbudily pouze rozsáhlé akce, avšak menší útoky jsou běžnou realitou;

N.  vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb se přihlásila k odpovědnosti za útoky na vesnice Hindi a Gamba v oblasti Lamu a Tana River na keňském pobřeží v červenci 2014, při nichž bylo zavražděno více než 100 osob, a za dva útoky v oblasti Mandela na konci roku 2014, při nichž bylo zabito 64 osob;

O.  vzhledem k tomu, že po teroristickém útoku na univerzitu v Garisse keňská vláda pohrozila Agentuře OSN pro uprchlíky (UNHCR), že do tří měsíců uzavře uprchlický tábor v Dadaabu; vzhledem k tomu, že agentura UNHCR varovala, že by to vedlo k „extrémním humanitárním a praktickým důsledkům“; vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o uprchlících zakazuje nutit uprchlíky k návratu do oblastí, kde jsou ohroženy jejich život nebo svoboda;

P.  vzhledem k tomu, že africké pohotovostní síly (ASF) dosud nezahájily činnost, a vzhledem k tomu, že EU deklarovala ochotu podpořit africké síly pro udržování míru v rámci své bezpečnostní strategie pro Afriku;

Q.  vzhledem k tomu, že podle článku 11 dohody o partnerství AKT-EU „aktivity v oblasti budování míru, předcházení konfliktům a jejich řešení zahrnují zejména podporu vyvažování politických, hospodářských, sociálních a kulturních příležitostí mezi všemi segmenty společnosti, posilování demokratické legitimity a účinnosti správy věcí veřejných, zřizování účinných mechanismů mírového řešení skupinových zájmů, [...] překonávání hranic mezi různými segmenty společnosti, stejně jako podporu aktivní a organizované občanské společnosti“;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje účelové teroristické útoky spáchané skupinou aš-Šabáb dne 2. dubna 2015 v Garisse, při nichž bylo zavražděno 147 mladých, nevinných vysokoškolských studentů a dalších 79 utrpělo zranění; ostře odsuzuje veškeré porušování lidských práv, zejména zabíjení lidí na základě jejich náboženského vyznání, přesvědčení nebo etnického původu;

2.  znovu odsuzuje útoky skupiny aš-Šabáb, která v létě roku 2014 přepadla několik vesnic na keňském pobřeží, včetně Mpeketoni, kde bylo popraveno 50 osob; důrazně odsuzuje útok na nákupní centrum Westgate v Nairobi, ke kterému došlo dne 24. září 2013 a po němž bylo nalezeno 67 těl obětí; odsuzuje útok skupiny aš-Šabáb ze dne 25. března 2015 v Mogadišu, při němž přišel o život velvyslanec Jusuf Muhammad Ismaíl Bari-Bari, stálý zástupce Somálska při Organizaci spojených národů v Ženevě;

3.  vyjadřuje soustrast rodinám obětí a lidu a vládě Keňské republiky; vyjadřuje plnou podporu keňskému lidu tváří v tvář tomuto zavrženíhodnému násilí;

4.  připomíná, že svoboda náboženského vyznání je základním právem, a důrazně odsuzuje jakékoli násilí či diskriminaci na základě náboženského vyznání;

5.  odsuzuje nedávné útoky na křesťanské komunity v různých zemích, obzvláště pokud se jedná o událost, při níž bylo 12 křesťanů hozeno přes palubu v průběhu nedávné plavby z Libye, a o masakr 30 etiopských křesťanů, k němuž došlo dne 19. dubna 2015, a vyjadřuje svou solidaritu rodinám obětí;

6.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zneužíváním náboženství pachateli teroristických činů v různých částech světa a odsuzuje šíření netolerance, represí a násilí vůči křesťanům, zejména v některých částech arabského světa; odsuzuje účelové využívání náboženství v různých konfliktech; odsuzuje rostoucí počet útoků na kostely na celém světě, obzvláště pak útok v Pákistánu ze dne 15. března 2015, při kterém zahynulo 14 osob; důrazně odsuzuje věznění, zmizení, mučení, zotročování a veřejné popravy křesťanů v Severní Koreji; potvrzuje a podporuje nezcizitelné právo všech náboženských a etnických menšin, které žijí v Iráku a Sýrii, a to včetně křesťanů, na to, aby mohli i nadále žít ve svých historických a tradičních mateřských zemích, a to v důstojných, rovných a bezpečných podmínkách; konstatuje, že příslušníci různých náboženských skupin žili v tomto regionu po staletí vedle sebe v míru;

7.  naléhavě vyzývá orgány EU, aby plnily své povinnosti podle článku 17 SFEU a udržovaly otevřený, transparentní a pravidelný dialog s církvemi a náboženskými, filozofickými a nekonfesními organizacemi, a zajistily tak, že se otázka pronásledování křesťanských společenství a jiných náboženských komunit stane pro EU prioritním tématem;

8.  odsuzuje využívání pradávného zákona tzv. „paktu dhimmi“ ze strany skupiny ISIS/Dá'iš v Iráku s cílem nátlakem vymámit od křesťanů finanční prostředky prostřednictvím nábožensky motivovaných daňových povinností a omezení prosazovaných pod pohrůžkou smrti;

9.  zdůrazňuje, že je solidární se všemi křesťany, kteří jsou pronásledováni v různých částech Afriky, přičemž zvláště zdůrazňuje oběti nedávných zvěrstev v Libyi, Nigérii a Súdánu;

10.  odsuzuje a odmítá jakoukoli chybnou interpretaci poselství islámu za účelem vytvoření násilné, kruté, totalitní, utlačující a expanzivní ideologie, která legitimizuje vyhlazování křesťanských menšin; naléhavě vybízí muslimské lídry, aby plně odsoudili všechny teroristické útoky, včetně těch, které se zaměřují na náboženské komunity a menšiny, a obzvláště křesťany;

11.  žádá, aby bylo neprodleně zahájeno důkladné, nestranné a účinné vyšetřování a zjištěno, kdo je za tyto činy odpovědný, a aby byli pachatelé, organizátoři, poskytovatelé financí a sponzoři těchto trestuhodných teroristických činů postaveni před soud;

12.  uznává, že skutečná odpověď musí vycházet z koordinované součinnosti s dalšími africkými zeměmi, a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečností politiku a Radu, aby bezpečnostní a teroristické hrozby v této oblasti řešily ve spolupráci s Africkou unií a podporovaly její klíčové úsilí v boji proti skupině aš-Šabáb prostřednictvím mise AMISOM; naléhavě vyzývá Evropskou unii, aby rozhodně podporovala uplatňování kontinentálních a regionálních mechanismů pro řešení konfliktů, především africké pohotovostní síly (ASF);

13.  vyzývá keňskou vládu, aby převzala odpovědnost a zabývala se násilím skupiny aš-Šabáb a jeho příčinami; domnívá se, že bezpečnost lze zajistit pouze tehdy, budou-li náležitě řešeny rozpory v politické a občanské společnosti Keni a nerovnováha v regionu; vyjadřuje politování nad opožděnou reakcí politických sil; zejména žádá vládu, aby teroristické útoky nepoužívala jako záminku pro omezování občanských svobod; vyzývá keňské orgány, aby při provádění své strategie boje proti terorismu dodržovaly zásady právního státu a základní práva; trvá na tom, že je třeba demokratický a soudní dohled nad politikami boje proti terorismu;

14.  naléhavě vyzývá keňské orgány, aby zabránily vzniku dělicích čar mezi náboženstvími a činění paralel mezi muslimskou obcí a skupinou aš-Šabáb a aby přijaly veškerá opatření, jež zajistí zachování jednoty země ve prospěch jejího sociálního a hospodářského růstu a stability a ve prospěch důstojnosti a lidských práv jejího obyvatelstva; vyzývá keňskou vládu, vůdce opozice a náboženské vůdce, aby se zabývali historickými křivdami, kterými jsou marginalizace, rozdíly mezi jednotlivými regiony v zemi a institucionální diskriminace, a aby zajistili, že protiteroristické operace budou zaměřeny pouze na pachatele, a nikoli na širší etnické a náboženské komunity;

15.  připomíná Evropské službě pro vnější činnost a členským státům jejich závazek v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii přijatého v červnu 2012, že zajistí, aby se ve všech formách dialogu se třetími zeměmi ve věci boje proti terorismu upozorňovalo na otázky lidských práv;

16.  vyzývá EU, aby v Keni uskutečnila program vojenského výcviku keňských vojenských a policejních jednotek a poskytla jim moderní vybavení a aby bojovala proti terorismu a zabránila rozpínání skupiny aš-Šabáb ve spolupráci s těmito jednotkami;

17.  naléhavě vyzývá keňskou vládu, aby vynaložila veškeré úsilí na dodržování zásad právního státu, lidských práv, demokratických zásad a základních svobod, a žádá EU, aby svého mezinárodního partnera vedla tímto směrem a aby poskytla finanční příspěvek na provádění stávajících vládních programů v zájmu zajištění národní bezpečnosti a míru a stability v této zemi a v tomto regionu; trvá na tom, že spirále násilí skupiny aš-Šabáb je třeba se postavit spolu se sousedními zeměmi; žádá EU, aby v této věci poskytla veškerou potřebnou finanční, logistickou a odbornou podporu, včetně možnosti uplatnění afrického mírového projektu a nástrojů EU pro řešení krizí;

18.  vyzývá keňské bezpečnostní síly, aby na teroristickou hrozbu reagovaly v souladu se zákonem; vyzývá keňskou vládu, aby zajistila bezpečnost a ochranu uprchlických táborů na svém území v souladu s mezinárodním právem;

19.  zdůrazňuje, že mezinárodní terorismus je financován nelegálním praním peněz, výkupným, vydíráním, obchodem s drogami a korupcí; vyzývá Komisi a členské státy, aby prohloubily spolupráci s třetími zeměmi v oblasti sdílení zpravodajských informací o praní peněz a financování terorismu;

20.  opakuje, že podporuje všechny iniciativy zaměřené na posílení dialogu a vzájemného respektu mezi náboženskými a jinými komunitami; vyzývá všechny náboženské autority, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti a násilné a extremistické radikalizaci;

21.  odsuzuje skutečnost, že se teroristické útoky zaměřují na vzdělávací instituce a prostory určené ke vzdělávání, neboť se jedná o způsob, jak podkopat vzdělávání a důstojnost všech občanů a šířit nedůvěru a spory mezi komunitami; připomíná, že minulý rok došlo v nigerijském městě Čibok k celosvětově široce odsuzovanému únosu a zmizení křesťanských dívek, které provedla džihádistická teroristická skupina Boko Haram;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě Keni, orgánům Africké unie, Mezivládnímu úřadu pro rozvoj (IGAD), generálnímu tajemníkovi OSN, Valnému shromáždění OSN a spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o ničení kulturních památek příslušníky ISIS/Dá‘iš (2015/2649(RSP))

P8_TA(2015)0179 RC-B8-0375/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení Radě a Komisi o ničení kulturních památek příslušníky ISIS/Dá‘iš (O-000031 – B8 0115/2015 a O-000032 – B8 0116/2015),

–  s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že „činnost Unie je zaměřena na povzbuzování spolupráce mezi členskými státy“, zejména v oblasti „zachování a ochrany kulturního dědictví evropského významu“, a že „Unie a členské státy podporují spolupráci v oblasti kultury se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi“,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 ze dne 7. července 2003 o určitých zvláštních omezeních hospodářských a finančních vztahů s Irákem a o zrušení nařízení (ES) č. 2465/96(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1332/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii(3), přijaté na základě rozhodnutí Rady 2013/760/SZBP ze dne 13. prosince 2013, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/CFSP o omezujících opatřeních vůči Sýrii(4), a zejména na článek 11c tohoto rozhodnutí týkající se dovozu, vývozu nebo převodu syrských kulturních statků,

–  s ohledem na společnou akci Rady 2001/555/SZBP ze dne 20. července 2001 o zřízení satelitního střediska Evropské unie(5), ve znění společné akce Rady 2009/834/SZBP(6),

–  s ohledem na usnesení Rady z října 2012 o zřízení neformální sítě donucovacích orgánů a znalců pro odborné posuzování v oblasti kulturních statků (EU CULTNET) (14232/12),

–  s ohledem na druhý protokol k Haagské úmluvě (1954) o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1999,

–  s ohledem na úmluvu UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků ze dne 14. listopadu 1970,

–  s ohledem na úmluvu UNESCO ze dne 16. listopadu 1972 o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví,

–  s ohledem na Úmluvu UNESCO o zachování nemateriálního kulturního dědictví ze dne 17. října 2003,

–  s ohledem na Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

–  s ohledem na Úmluvu UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích z roku 1995,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2199 ze dne 12. února 2015 o hrozbách pro mezinárodní mír a bezpečnost v důsledku teroristických činů al-Káidy(7),

–  s ohledem na Benátskou chartu o ochraně a obnově památek a sídel z roku 1964, která stanoví mezinárodní rámec pro ochranu a obnovu starověkých budov,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý dne 17. července 1998 a zejména na čl. 8 odst. 2 písm. b) ix), který považuje „záměrné útoky na budovy zasvěcené náboženství, vzdělání, umění, vědě nebo charitativním účelům, historické památky, nemocnice a místa svozu nemocných a zraněných osob, za předpokladu, že nejsou vojenskými objekty“ za válečné zločiny,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě za rok 2013 a politice EU v této oblasti, které v bodě 211 uvádí, že „úmyslné ničení kulturních a uměleckých památek, jak se v současné době děje v Iráku a Sýrii, by mělo být stíháno jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti“(8),

–  s ohledem na společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 6. února 2015 nazvané „Prvky regionální strategie EU pro Sýrii a Irák i pro hrozbu představovanou skupinou Dá'iš“, (JOIN(2015)0002), v němž Komise a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku uznaly, že ničení a rabování kulturního dědictví je vážným problémem, kterým je třeba se při řešení krize v Sýrii a Iráku a hrozbě, kterou představuje Dá'iš, zabývat;

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že řada archeologických, náboženských a kulturních památek v Sýrii a Iráku byla v poslední době úmyslně zničena skupinami extremistů napojenými zejména na Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá´iš), a vzhledem k tomu, že generální ředitelka UNESCO Irina Bokovová tyto systematické útoky na kulturní dědictví popsala jako „kulturní čistky“;

B.  vzhledem k tomu, že pojem „kulturní čistky“ se podle organizace UNESCO vztahuje na záměrnou strategii, jejímž cílem je zničit kulturní rozmanitost úmyslnými útoky na jednotlivce z důvodu jejich kulturního a etnického původu nebo náboženského vyznání spolu s úmyslnými útoky na jejich modlitebny a svatyně, památky a vzdělávací instituce, a vzhledem k tomu, že strategie kulturních čistek, o níž svědčí dění v Iráku a Sýrii, se odráží v útocích proti kulturnímu dědictví, tedy jak proti fyzickým, hmatatelným a vystavěným projevům kultury, jako jsou památky a budovy, tak proti menšinám a nehmotným projevům kultury, jako jsou zvyky, tradice a víra(9);

C.  vzhledem k tomu, že takové akty ničení kulturního dědictví se za určitých okolností považují za zločiny proti lidskosti(10); vzhledem k tomu, že zejména pokud jsou tyto akty namířeny proti členům náboženské či etnické skupiny, mohou být považovány za trestný čin persekuce podle čl. 7 odst. 1 písm. h) statutu Mezinárodního trestního soudu;

D.  vzhledem k tomu, že podobné ničení kulturních a historických míst a předmětů není novým jevem a neomezuje se pouze na Irák a Sýrii; vzhledem k tomu, že podle organizace UNESCO je „kulturní dědictví významnou součástí kulturní identity komunit, skupin a jednotlivců a rovněž součástí sociální soudržnosti, z čehož plyne, že jeho záměrné ničení může mít nepříznivé důsledky pro lidskou důstojnost a lidská práva“(11); zdůrazňuje, že podle organizace UNESCO a jiných subjektů je výsledek rabování kulturních a nábožensky významných míst v Iráku a Sýrii a pašování předmětů používán zejména ze strany ISIS/Dá´iše jako nástroj financování jeho teroristické činnosti, takže umělecké a kulturní předměty se stávají „válečnými zbraněmi“;

E.  vzhledem k tomu, že UNESCO spolu s dalšími strategickými partnery zahájilo dne 1. března 2014 díky finančním prostředkům Evropské unie tříletý projekt nazvaný „Nouzový plán na záchranu syrského kulturního dědictví“, jehož cílem je zajistit zejména naléhavou ochranu syrského kulturního dědictví;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie ratifikovala Úmluvu o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijatou dne 20. října 2005, která je prvním mezinárodním nástrojem uznávajícím jak hospodářskou, tak kulturní povahu kulturních statků, s nimiž by se proto „nemělo zacházet, jako by měly pouze obchodní hodnotu“;

G.  vzhledem k tomu, že úmluva UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků přijatá dne 17. listopadu 1970 a úmluva UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích přijatá dne 24. června 1995 jsou zásadními nástroji k posílení ochrany celosvětového kulturního dědictví;

H.  vzhledem k tomu, že nezákonné obchodování s kulturními statky je nyní třetím nejzávažnějším nezákonným obchodem po drogách a zbraních; vzhledem k tomu, že tento nezákonný obchod ovládají organizované zločinecké sítě a že stávající vnitrostátní a mezinárodní mechanismy nejsou dostatečně vybaveny ani financovány, aby tento problém mohly řešit(12);

I.  vzhledem k tomu, že ačkoli Evropská unie nemá zvláštní pravomoc pro boj proti nezákonnému obchodu s kulturními statky, pokud tato pravomoc není jako taková stanovena ve Smlouvách, spadá boj proti nezákonnému obchodování do několika oblastí působnosti EU, jako je vnitřní trh, prostor svobody, bezpečnosti a práva, kultura a společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP);

J.  vzhledem k tomu, že je naléhavě třeba boj proti nezákonnému obchodu s kulturními předměty lépe koordinovat a úzce spolupracovat s cílem podporovat zvyšování povědomí, sdílení informací a zpřísnit právní rámec; připomínaje v tomto kontextu, že Rada ve svých závěrech z prosince 2011 o předcházení trestné činnosti týkající se kulturních statků a o boji proti ní mimo jiné doporučila, aby členské státy posílily spolupráci úředníků donucovacích orgánů, kulturních orgánů a soukromých organizací;

K.  vzhledem k tomu, že Rada v říjnu 2012 svým usnesením zřídila neformální síť donucovacích orgánů a odborníků pro odborné posuzování v oblasti kulturních statků (EU CULTNET), jejímž hlavním cílem je zlepšit výměnu informací týkajících se předcházení nedovolenému obchodu s kulturními statky a zjišťovat a sdílet informace o zločineckých sítích podezřelých z nedovoleného obchodování;

L.  vzhledem k tomu že generální ředitelka UNESCO Irina Bokovová zahájila dne 28. března 2015 kampaň #Unite4Heritage, jejímž cílem je získat celosvětovou podporu pro ochranu kulturního dědictví pomocí vlivu sociálních sítí;

1.  důrazně odsuzuje záměrné ničení kulturních, archeologických a náboženských památek příslušníky ISIS v Sýrii a Iráku;

2.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2199 ze dne 12. února 2015 podnikla na politické úrovni vhodné kroky k ukončení nezákonného obchodování s kulturními statky pocházejícími z území Sýrie a Iráku po dobu válečného konfliktu na těchto územích, což by zabránilo používání kulturních statků jako zdroje financování;

3.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby využila kulturní diplomacii a mezikulturní dialog jako nástroj pro smiřování různých komunit a obnovu zničených památek;

4.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a EU a její členské státy, aby zavedly bezpečnostní opatření na vnějších hranicích EU s cílem zabránit pašování kulturních statků pocházejících ze Sýrie a Iráku do Unie a aby účinně spolupracovaly v rámci společné akce proti obchodování s artefakty syrského a iráckého původu v Evropě, neboť na evropský trh, stejně jako do Spojených států a oblasti Perského zálivu, nyní směřuje velká část obchodu s uměním z Blízkého východu;

5.  v této souvislosti navrhuje, aby se Komise v souladu s článkem 17 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2199 ze dne 12. února 2015 zaměřila na boj proti nezákonnému obchodování s kulturními artefakty, zejména pokud jde o předměty tvořící součást kulturního dědictví, které bylo nezákonně vyvezeno z Iráku po 6. srpnu 1990 a ze Sýrie po 15. březnu 2011; vyzývá Komisi, aby koncipovala koordinovaný přístup pro boj proti takovému nezákonnému obchodu a úzce při tom spolupracovala s osobami odpovědnými za tento boj v členských státech ve vyšetřovacích složkách a s organizací UNESCO a dalšími mezinárodními organizacemi, jako je ICOM (Mezinárodní rada muzeí), Mezinárodní výbor modrého štítu ICOM (ICBS), Europol, Interpol, UNIDROIT (Mezinárodní institut pro sjednocení soukromého práva), Světová celní organizace (WCO), ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a památná místa) a ICCROM (Mezinárodní středisko pro studium zachovávání a obnovy kulturních statků);

6.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby Satelitní středisko Evropské unie v Torrejón, které poskytuje Unii při rozhodování v rámci SZBP důležité služby tím, že dodává materiál, který pochází z analýzy satelitních snímků, zapojila do sledování a katalogizace archeologických a kulturních památek v Sýrii a Iráku a podpory činnosti syrských archeologů, s cílem zabránit dalšímu rabování a chránit životy civilistů;

7.  vyzývá Komisi, aby zorganizovala rychlou a bezpečnou výměnu informací a sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem účinně bojovat proti nezákonnému obchodu s kulturními artefakty, které byly nezákonně vyvezeny z Iráku a Sýrie, a naléhavě žádala členské státy, aby využívaly mezinárodní nástroje pro boj proti nezákonnému obchodu s kulturními statky určené pro policisty a celníky, jako je zvláštní databáze Interpolu I-24/7 registrující odcizená umělecká díla a on-line komunikační nástroj Světové celní organizace (WCO) ARCHEO;

8.  požaduje, aby byla zvážena možnost zavedení evropských vzdělávacích programů pro soudce, policisty a celníky, státní správu a obecněji účastníky trhu, s cílem umožnit osobám, jež se podílejí na boji proti nezákonnému obchodu s kulturními statky, aby získaly a zlepšily své odborné znalosti, a podporovat iniciativy, jako byl v lednu 2013 on-line vzdělávací kurz pro odborníky na syrské kulturní dědictví, který podpořil ICOMOS, poskytující informace o řízení rizik souvisejících s katastrofami, opatřeních první pomoci pro kulturní sbírky a dokumentační techniky;

9.  žádá Komisi, aby se zapojila do mezinárodních projektů občanské společnosti zaměřených na ochranu ohrožených kulturních památek a podávání zpráv o nich, jako je projekt geoprostorových technologií organizace AAAS, a aby pokračovala v podpoře výzkumných činností, jako je Project Mosul, který vypracovala síť pro počáteční odbornou přípravu v oblasti digitálního kulturního dědictví („ Initial Training Network for Digital Cultural Heritage“) financovaná z grantu Akce Marie Skłodowska-Curie;

10.  vyzývá Komisi, aby poskytovala větší podporu Mezinárodnímu středisku pro sledování nezákonného obchodu s kulturními statky ICOM, které sestavilo nouzový červený seznam syrských a iráckých památek, kterým hrozí nebezpečí, jako nástroj pro muzea, celníky, policejní důstojníky, obchodníky s uměním a sběratele uměleckých děl a které plánuje využívat satelitní snímky k monitorování situace v terénu, a to ve spolupráci s UNITAR;

11.  vyzývá EU a členské státy, aby vyvíjely informační kampaně, které budou odrazovat od nákupu a prodeje kulturních statků pocházejících z válečných oblastí, které se na trh dostávají prostřednictvím nezákonného obchodu;

12.  vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, pomocí nichž zapojí (mj. prostřednictvím etického kodexu) univerzity a výzkumné a kulturní instituce do boje proti nezákonnému obchodu s kulturními statky pocházejícími z válečných oblastí;

13.  vyzývá Komisi, aby podporovala kampaň UNESCO #Unite4Heritage tím, že zahájí informační kampaň o Iráku a Sýrii s cílem zvýšit informovanost o významu kulturního dědictví těchto zemí, o způsobu, jakým je rabování využíváno k financování teroristických činností, a o možných trestech za nezákonný vývoz kulturních statků pocházejících z těchto zemí nebo dalších třetích zemí;

14.  vyzývá Komisi, aby posílila a zdokonalila fungování neformální sítě donucovacích orgánů a odborníků pro odborné posuzování v oblasti kulturních statků (EU CULTNET), která byla vytvořena v říjnu 2012 na základě usnesení Rady a jejímž cílem je zlepšit výměnu informací o opatřeních bránících nezákonnému obchodování s kulturními statky, a aby pracovala na vytvoření dalšího nástroje pro kontrolu dovozu kulturních statků nezákonně odvezených ze Sýrie a Iráku do EU;

15.  vyzývá Radu, aby posílila jednotky Eurojustu a Europolu na podporu probíhajícího vyšetřování nezákonného obchodování s kulturními statky, prevence této trestné činnosti a výměny zpravodajských informací o ní;

16.  vybízí k opětovnému zahájení činností Mezinárodního výboru modrého štítu ICOM ;

17.  vyzývá Evropskou unii, aby ve spolupráci s UNESCO a Mezinárodním trestním soudem přijala nezbytné kroky k rozšíření kategorie zločinů proti lidskosti v mezinárodním právu o úmyslné poškozování a ničení kulturního dědictví lidstva ve velkém měřítku;

18.  vyzývá členské státy, které dosud neratifikovaly úmluvu UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970, úmluvu UNIDROIT z roku 1995 a Haagskou úmluvu o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1954 a její druhý protokol z roku 1999, aby tak učinily;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generální ředitelce UNESCO, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 39, 10.2.2009, s. 1. (2) Úř. věst. L 169, 8.7.2003, s. 6. (3) Úř. věst. L 335, 14.12.2013, s. 3. (4) Úř. věst. L 335, 14.12.2013, s. 50. (5) Úř. věst. L 200, 25.7.2001, s. 5. (6) Úř. věst. L 297, 13.11.2009, s. 18. (7) http://www.refworld.org/docid/54ef1f704.html (8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0076. (9) http://www.unesco.org/new/en/media-services/single-view/news/conference_report_heritage_and_cultural_diversity_at_risk_in_iraq_and_syria/ (10) Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Kordić & Čerkez, 26. února 2001, IT-95-14/2; body 207-208. (11) Deklarace UNESCO o úmyslném ničení kulturního dědictví, 2003. (12) http://www.africa-eu-partnership.org/newsroom/all-news/morocco-africa-eu-workshop-fight-against-illegal-trafficking-cultural-goods

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o situaci na Maledivách (2015/2662(RSP))

P8_TA(2015)0180 RC-B8-0392/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Maledivách,

–  s ohledem na společné místní prohlášení Evropské unie ze dne 20. ledna 2012 o nejnovějším vývoji událostí na Maledivách včetně zatčení soudce trestního soudu,

–  s ohledem na společné místní prohlášení Evropské unie ze dne 30. září 2014 o hrozbách pro občanskou společnost a lidská práva na Maledivách,

–  s ohledem na společné místní prohlášení Evropské unie ze dne 24. února 2015 o právním státu na Maledivách,

–  s ohledem na prohlášení tiskového mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 30. dubna 2014 o znovuzavedení trestu smrti na Maledivách,

–  s ohledem na prohlášení tiskového mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 14. března 2015 o odsouzení bývalého prezidenta Malediv Muhammada Našída,

–  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajda Raada al-Husajna ze dne 18. března 2015 o procesu s bývalým prezidentem Muhammadem Našídem,

–  s ohledem na prohlášení zvláštní zpravodajky OSN o nezávislosti soudců a právníků Gabriely Knaulové ze dne 19. března 2015 nazvané „Na Maledivách nelze dosáhnout demokracie bez spravedlivé a nezávislé justice“,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU ze dne 22. března 2014 o parlamentních volbách v Maledivské republice,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), mezi jehož smluvní strany patří i Maledivy,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 13. března 2015 byl bývalý prezident Malediv Muhammad Našíd odsouzen na 13 let odnětí svobody na základě obvinění z terorismu, jelikož v lednu 2012 nechal zatknout tehdejšího předsedu trestního soudu, a že EU vyjádřila v souvislosti s tímto odsouzením své obavy;

B.  vzhledem k tomu, že ačkoli Organizace spojených národů a EU požadovaly spravedlnost a transparentnost v soudních řízeních vedených proti bývalému prezidentovi Našídovi, kontroverzní soudní řízení nesplňovalo vnitrostátní a mezinárodní standardy;

C.  vzhledem k tomu, že Muhammad Našíd, který je dlouhodobě proslulý nenásilnou činností ve prospěch lidských práv a pluralitní demokracie, byl během třicetileté diktatury prezidenta Maumoona Abdula Gayoona několikrát uvězněn a čtyři roky poté, co se stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem Malediv, opustil za nevyjasněných okolností svou funkci;

D.  vzhledem k tomu, že soudnictví na Maledivách postrádá politickou nezávislost a odbornou úroveň, což oslabuje důvěru obyvatel a mezinárodního společenství v soudní systém země;

E.  vzhledem k tomu, že na Maledivách byli nedávno odsouzeni bývalí ministři obrany Tolát Ibrahím a Muhammad Nazím k 10, resp. 11 letům odnětí svobody a že bývalý zástupce předsedy parlamentu Majlis Ahmed Nazím byl odsouzen k 25 letům odnětí svobody; vzhledem k tomu, že tato soudní řízení údajně rovněž poznamenaly nesrovnalosti;

F.  vzhledem k tomu, že opoziční politici jsou nadále běžně zastrašováni a že podle zjištění poslední zprávy výboru pro lidská práva poslanců Meziparlamentní unie jsou Maledivy jednou ze zemí s nejhorší situací na světě, pokud jde o útoky na poslance, jejich mučení a zastrašování;

G.  vzhledem k tomu, že parlament Malediv přijal dne 30. března 2015 změnu zákona o vězeních a podmínečném propouštění, na základě které nemohou být osoby ve výkonu trestu členem politické strany, a že tato skutečnost fakticky povede k vyloučení Muhammada Našída z aktivního politického života a zabrání mu v účasti v prezidentských volbách v roce 2018;

H.  vzhledem k tomu, že od února 2015 bylo uvězněno nejméně 140 pokojných účastníků protestů a byli propuštěni pod podmínkou, že se nebudou účastnit dalších demonstrací, čímž byla jejich práva vážně omezena;

I.  vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti a obhájci lidských práv čelí ve stále větší míře pronásledování, ohrožování a útokům, a to i Komise pro lidská práva Malediv (HRCM), kterou Nejvyšší soud obvinil z velezrady a porušování ústavy za to, že Radě OSN pro lidská práva poskytla zprávu o stavu lidských práv na Maledivách pro všeobecný pravidelný přezkum; vzhledem k tomu, že nevládním organizacím je vyhrožováno odnětím registrace;

J.  vzhledem k tomu, že svoboda tisku byla v posledních letech závažným způsobem potlačována a během politických demonstrací za propuštění Muhammada Našída byli zatčeni tři novináři, a že novinář kritizující vládu Ahmed Rilwan, který zmizel v srpnu 2014, se stále pohřešuje a panují obavy, že je mrtev;

K.  vzhledem k tomu, že politický chaos přichází v době obav z narůstajícího islamistického radikalismu na Maledivách a ze zvyšujícího se počtu radikalizovaných mladých mužů, kteří se údajně připojili k ISIS;

L.  vzhledem k tomu, že dne 27. dubna 2014 maledivský parlament hlasoval pro ukončení moratoria na trest smrti, které platí od roku 1954, čímž umožnil odsuzování mladistvých už od sedmi let, kteří mohou být postaveni před soud a popraveni, jakmile dosáhnou 18 let a do té doby strádají ve vězení; vzhledem k tomu, že tím Maledivy jako účastnický stát Úmluvy OSN o právech dítěte porušují své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv;

M.  vzhledem k tomu, že pracovníci z řad přistěhovalců musí často vykonávat nucené práce, jsou jim zabavovány průkazy totožnosti a cestovní dokumenty, jsou jim pozdržovány mzdy, nebo nejsou vypláceny vůbec a čelí dlužnímu otroctví; vzhledem k tomu, že jim maledivská vláda v návaznosti na jejich protesty proti diskriminaci a násilí, poté co došlo k řadě útoků na pracovníky z řad přistěhovalců, hrozí vyhoštěním;

N.  vzhledem k tomu, že omezený počet žen ze států Šrí Lanka, Thajsko, Indie, Čína, Filipíny, zemí východní Evropy a bývalých sovětských zemí, Bangladéše a Malediv je v této zemi obětí obchodování s lidmi za účelem poskytování sexuálních služeb a některé děti na Maledivách se staly podle zpráv obětí sexuálního zneužívání a mohou být obětí nucené práce;

1.  vyjadřuje své závažné znepokojení nad narůstajícími tendencemi k autoritářskému režimu na Maledivách, nad stíháním politické opozice, zastrašováním sdělovacích prostředků a občanské společnosti, což by mohlo zmařit úspěchy dosažené v posledních letech, pokud jde o zavádění lidských práv, demokracie a zásad právního státu v této zemi; vyzývá všechny strany, aby se zdržely všech kroků, které by tuto krizi mohly dále zhoršit, a aby dodržovaly demokracii a právní stát;

2.  vyjadřuje politování nad závažnými nedostatky, kterými se vyznačovalo soudní řízení s bývalým prezidentem Muhammadem Našídem; trvá na tom, že pan Našíd musí být okamžitě propuštěn a že v případném odvolacím řízení ve věci jeho odsouzení musí být plně dodržována jeho práva v souladu s mezinárodními závazky Malediv, ústavou země a všemi mezinárodně uznanými zárukami spravedlivého procesu; naléhavě vyzývá delegaci EU na Šrí Lance a Maledivách, aby trvala na tom, aby jí bylo umožněno odvolací řízení pozorně sledovat;

3.  zdůrazňuje skutečnost, že dodržování zásad právního státu, práva na spravedlivý proces, řádný právní postup a nezávislost soudnictví v souladu s ustanoveními ICCPR jsou ústředními prvky demokratického procesu; zdůrazňuje, že se všemi občany Malediv včetně bývalého prezidenta Našída musí být zacházeno v souladu s těmito zásadami, které jsou samy o sobě důležité pro pluralitní společnost;

4.  vyzývá k důvěryhodnému a inkluzivnímu politickému procesu za účasti všech demokratických sil, jehož cílem by bylo nastolení a zachování stability a pokračování v procesu přechodu k demokracii na Maledivách; vyzývá k okamžitému ukončení zastrašování politické opozice; vyzývá vládu Malediv, aby podnikla veškeré kroky nutné k obnovení důvěry v její příslib k budování demokracie, soudní nezávislosti, právního státu, včetně dodržování svobody projevu a shromažďování a dodržování zásad spravedlivého řízení;

5.  vyzývá k okamžitému ukončení politického zasahování do soudního systému na Maledivách a k jeho odpolitizování; vyzývá k okamžitým reformám s cílem zajistit nezávislost a nestrannost maledivského soudnictví a obnovit důvěru obyvatel země a mezinárodního společenství v jeho fungování; zdůrazňuje, že tyto reformy by měly být neprodleně schváleny a provedeny;

6.  připomíná vládě Malediv, že ústava země zaručuje právo na protest a že podmínky propuštění, které lidem brání zapojit se do pokojných protestů, jsou nezákonné;

7.  vyzývá k okamžitému ukončení všech forem násilí včetně násilí vůči pokojným demonstrujícím a připomíná bezpečnostním silám jejich povinnost chránit pokojné demonstranty před násilnými bojůvkami; vyzývá vládu Malediv, aby ukončila beztrestnost samozvaných „strážců zákona“, kteří používali násilí proti lidem zasazujícím se o náboženskou toleranci, proti poklidným demonstrantům, kritickým sdělovacím prostředkům a občanské společnosti; žádá, aby byli pachatelé takových násilných útoků trestně stíháni;

8.  vyzývá vládu Malediv, aby umožnila řádné vyšetření zmizení Ahmeda Rilwana;

9.  odsuzuje znovuzavedení trestu smrti na Maledivách a naléhavě vyzývá vládu a parlament Malediv, aby znovu zavedly moratorium na trest smrti;

10.  vyzývá všechny aktéry na Maledivách ke konstruktivní vzájemné spolupráci ve všech oblastech, a zejména ve věci změny klimatu, která může tuto zemi destabilizovat;

11.  vyzývá místní orgány, aby plně dodržovaly minimální normy pro boj s obchodováním s lidmi; oceňuje probíhající činnosti směřující k řešení této otázky a pokrok, kterého bylo v této věci dosaženo, avšak trvá na tom, aby byla ustanovení o boji proti obchodování s lidmi urychleně zavedena do praxe, neboť dosud přetrvávají závažné problémy v oblasti prosazování práva a ochrany obětí;

12.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby na svých internetových stránkách s informacemi pro cesty do zahraničí zveřejnily varování o situaci v oblasti lidských práv na Maledivách;

13.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ESVČ, aby nadále pozorně sledovaly politickou situaci na Maledivách a hrály proaktivní úlohu jak na úrovni bilaterálních vztahů EU s touto zemí, tak na úrovni mezinárodního mnohostranného fóra s cílem zajistit stabilitu, posílit demokracii a právní stát a zajistit úplné dodržování lidských práv a základních svobod v zemi;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států a parlamentu a vládě Maledivské republiky.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o zprávě o pokroku Albánie za rok 2014 (2014/2951(RSP))

P8_TA(2015)0181 B8-0358/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, týkající se vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k EU,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 26. a 27. června 2014, a závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 16. prosince 2014,

–  s ohledem na stanovisko Komise k žádosti Albánie o členství v EU ze dne 9. listopadu 2010 a zprávu Komise ze dne 4. června 2014 o pokroku Albánie v boji proti korupci a organizované trestné činnosti a v reformě soudnictví (COM(2014)0331),

–  s ohledem na sdělení Komise „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014-2014“ ze dne 8. října 2014 (COM(2014)0700), k němuž je připojen pracovní dokument útvarů Komise SWD(2014)304 „Zpráva o pokroku Albánie za rok 2014“ a orientační strategický dokument o Albánii (2020–2014) přijatý dne 18. srpna 2014,

–  s ohledem na usnesení albánského parlamentu ze dne 24. prosince 2014 o politické dohodě mezi vládnoucí většinou a opozicí,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se Albánie,

–  s ohledem na práci, kterou ve funkci stálého zpravodaje pro Albánii v rámci Výboru pro zahraniční věci odvedl Knut Fleckenstein,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Albánie učinila za poslední roky na své cestě k členství v EU impozantní pokrok, na jehož základě jí byl v červnu 2014 udělen status kandidátské země; vzhledem k tomu, že problémy přetrvávají a je třeba je rychle a efektivně řešit, aby se pokročilo na cestě ke členství v EU;

B.  vzhledem k tomu, že důsledné přijímání a účinné provádění udržitelných reforem v pěti klíčových prioritních oblastech pomáhá demokratické transformaci Albánie a dláždí cestu k zahájení jednání o přistoupení k EU; vzhledem k tomu, že přístupový proces k EU se stal v Albánii hnací silou reforem souvisejících s přístupem k EU a že jeho harmonogram bude určen na základě rychlosti a kvality těchto reforem; vzhledem k tomu, že zahájení jednání o přistoupení by bylo impulsem pro další reformy, jelikož by nabídlo hmatatelnou a důvěryhodnou perspektivu;

C.  vzhledem k tomu, že přistoupení k EU je komplexním procesem, na kterém by se měla podílet celá země a všichni její občané; vzhledem k tomu, že konstruktivní a udržitelný politický dialog o reformách souvisejících s přístupem k EU, který je veden v duchu spolupráce a konsensu mezi hlavními politickými silami, je pro další pokrok v přístupovém procesu k EU nezbytný; vzhledem k existenci politického konsensu a široké podpory veřejnosti ve vztahu k procesu integrace do EU; vzhledem k tomu, že úspěch programu reforem je podmíněn existencí demokratického politického prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament hraje důležitou úlohu v rámci úsilí o vytvoření zdravého politického klimatu v zemi;

E.  vzhledem k tomu, že jako jednu z hlavních zásad svého procesu rozšiřování stanovila EU právní stát; vzhledem k tomu, že pro posun v procesu integrace do EU je zásadně zapotřebí dosáhnout reálného pokroku v oblasti nezávislosti soudnictví, boje proti korupci a organizovanému zločinu; vzhledem k tomu, že pro dosažení pokroku v těchto oblastech je klíčová silná politická podpora;

F.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí přistoupit k zásadním krokům v oblasti reformy systému soudnictví a jejího provedení; vzhledem k tomu, že i přes dosažený pokrok představuje boj proti korupci a organizovanému zločinu závažnou výzvu; vzhledem k tomu, že je i nadále zapotřebí zajistit svobodu projevu a nezávislost sdělovacích prostředků;

G.  vzhledem k tomu, že fungování profesionální a efektivní veřejné správy založené na výsledcích je klíčové pro integrační proces jakékoli země, která usiluje o členství v EU;

H.  vzhledem k tomu, že vztahy Albánie se sousedy jsou konstruktivní a její sladění se zahraniční politikou EU příkladné;

1.  vyjadřuje Albánii uznání za získání statusu kandidátské země; zdůrazňuje, že by to mělo být považováno za podnět k ještě intenzivnějšímu reformnímu úsilí; vyjadřuje svou trvající podporu procesu integrace Albánie do EU; je přesvědčen, že pro zvládnutí náročných úkolů týkajících se úspěšné konsolidace demokratické transformace a prosazování reforem souvisejících s EU jsou nezbytná konkrétní opatření a trvalé politické úsilí k jejich provádění; vybízí Albánii, aby v oblasti reforem souvisejících s přístupem k EU prokázala dosažení reálných výsledků;

2.  považuje za nezbytné udržet a podpořit skutečnou politickou spolupráci mezi všemi politickými stranami, zahrnující spravedlivou soutěž ve prospěch lepších politických idejí a konceptů, a usilovat o demokratickou politickou kulturu založenou na pochopení, že demokratické politické procesy stojí na dialogu a schopnosti hledat a přijmout kompromis; je přesvědčen, že se tím zvýší důvěra občanů ve veřejné instituce; naléhavě vyzývá vládnoucí koalici, aby umožnila opozici vykonávat její právo demokratické kontroly, a na opozici apeluje, aby toto právo uplatňovala v plné míře a odpovědným způsobem;

3.  vítá vytvoření společných pracovních skupin v rámci dialogu na vysoké úrovni o klíčových prioritách zaměřených na vytvoření komplexní platformy pro hladký průběh reforem a monitorování pokroku v pěti klíčových prioritách, a to zejména v reformě veřejné správy, posílení soudnictví, boji proti korupci a organizované trestné činnosti a v posílení ochrany lidských práv; vyzývá orgány, aby v souvislosti s těmito prioritami zintenzivnily svou činnost a dosáhly hmatatelných výsledků při jejich naplňování;

4.  vyzývá k rychlému vytvoření zastřešující Národní rady pro evropskou integraci, která bude zahrnovat i zástupce občanské společnosti a nezávislé instituce, s cílem zajistit široký celonárodní konsensus ohledně reforem souvisejících s EU a procesu přistoupení k EU; vyzývá příslušné subjekty, aby řádně a včas informovaly zúčastněné strany a širší veřejnost o pokroku procesu integrace do EU;

5.  zdůrazňuje úlohu parlamentu jako klíčového demokratického orgánu, a vyzývá proto k posílení jeho úlohy dohledu a zajištění větší institucionalizace konzultačního postupu při vypracovávání návrhů právních předpisů; v této souvislosti vítá přijetí novelizovaného zákona dne 5. března 2015 o úloze parlamentu v rámci evropského integračního procesu Albánie a konsensuální parlamentní usnesení ze dne 24. prosince roku 2014, ve kterém bylo dohodnuto, že se opozice vrátí k parlamentní práci, zatímco vládnoucí většina bude usilovat o to, aby ohledně stěžejních reforem dosáhla společného konsensu s opozicí, a bude respektovat rozhodnutí Ústavního soudu a řešit problematiku lidí se záznamem v trestním rejstříku, kteří zastávají nebo se ucházejí o veřejnou funkci; vyzývá k jejímu konstruktivnímu, včasnému a řádnému provádění; vyzývá všechny politické strany, aby zlepšily dosahování demokratického konsensu, což je klíčové s ohledem na pokrok procesu přistoupení; považuje za důležité, aby albánská občanská společnost, sdělovací prostředky a občané vedly své vedoucí představitele k odpovědnosti za konkrétní výsledky politik;

6.  je znepokojen trvalou a pokračující politickou polarizací v Albánii, která by mohla ohrozit další snahy o integraci do EU; připomíná vládnoucí koalici a opozici jejich společnou odpovědnost vůči občanům za vedení udržitelného a konstruktivního politického dialogu zahrnujícího všechny zúčastněné strany, který umožňuje přijetí a provedení klíčových reforem; vyzývá vládnoucí většinu a opozici, aby pokračovaly ve svém úsilí o ustanovení skutečného politického dialogu a aby spolu konstruktivně spolupracovaly;

7.  zdůrazňuje, že profesionální veřejná správa je nezbytná pro úspěšné provedení všech ostatních reforem; vítá proto, že začal být uplatňován zákon o státní službě, a žádá, aby se pokračovalo v jeho řádném provádění s cílem posílit administrativní kapacity, odpolitizovat veřejnou správu a bojovat proti korupci ve státní službě, učinit jmenování, povyšování a propouštění závislejšími od výkonu, zvýšit účinnost, transparentnost, odpovědnost, odbornost a finanční udržitelnost státní služby, jakož i posílit dobrou správu věcí veřejných na všech úrovních; vyzývá, aby byla posílena oblast řízení lidských zdrojů, systém hodnocení úředníků veřejné správy a nezávislé sledování provádění právních předpisů o státní službě; vybízí k dokončení komplexní strategie reformy veřejné správy a k trvalému prosazování depolarizace a zvyšování povědomí o právu EU a příslušných postupech rozhodování; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit veřejnou bezúhonnost, zlepšit veřejné služby a efektivněji spravovat veřejné zdroje; vyzývá ke zlepšení přístupu veřejnosti ke službám a informacím; vítá v této souvislosti nový zákon o přístupu k informacím; vyzývá k posílení instituce veřejného ochránce práv tím, že na jeho zjištění a doporučení budou navazovat odpovídající opatření;

8.  zdůrazňuje, že je nutné zabývat se roztříštěným systémem místní správy a vytvořit funkční systém místní správy schopný reagovat na potřeby občanů účinným poskytováním veřejných služeb; vyzývá k posílení správní schopnosti místních správ, což jim umožní finančně udržitelným způsobem vykonávat příslušné funkce a uplatňovat právní předpisy; vyzývá k posílení transparentnosti a zvýšení účinnosti a inkluzivního charakteru místní správy; bere na vědomí rozhodnutí Ústavního soudu týkající se právního napadení reformy administrativního a územního rozdělení země;

9.  zdůrazňuje význam nadcházejících místních voleb a vyzývá příslušné orgány, aby provedly doporučení vydaná Úřadem pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a Ústřední volební komisí; vyzývá k posílení nezávislosti a kapacity volebních orgánů;

10.  zdůrazňuje, že je třeba posílit právní stát a reformovat soudnictví s cílem podpořit důvěru občanů a podnikatelů v systém soudnictví; vítá závazek Albánie provést reformy soudnictví, nicméně stále kritizuje skutečnost, že ve fungování systému soudnictví přetrvávají nedostatky, jako je politizace a omezená odpovědnost, vysoká míra korupce, nedostatek zdrojů a nevyřízené záležitosti; opakuje, že je třeba vyvinout další významné úsilí o zajištění nezávislosti, výkonnosti a kontroly soudnictví a zdokonalit systém jmenování, povyšování a kázeňského postihování soudců, státních zástupců a právníků; vyzývá orgány, aby pokračovaly v reformách v konstruktivní spolupráci se všemi zúčastněnými stranami včetně příslušných organizací občanské společnosti a zapojením se do činnosti Benátské komise a vypracovaly a naplnily dlouhodobou strategii reformy soudnictví;

11.  připomíná usnesení albánského parlamentu z listopadu 2013 o evropské integraci Albánie, v němž byla schválena řada důležitých opatření, především týkajících se právního státu; zdůrazňuje, že je důležité důsledně respektovat právní stát, nezávislost a transparentnost soudních institucí, jako je Vysoká soudní rada; zdůrazňuje, že je třeba v této věci dodržovat rozhodnutí Ústavního soudu; vyzývá příslušné orgány, aby posílily integritu a nezávislost klíčových demokratických institucí a podpořily odpolitizování systému soudnictví; vyzývá příslušné orgány, aby se bez zbytečného odkladu zasadily o zajištění spravedlnosti pro oběti událostí z 21. ledna 2011;

12.  upozorňuje na neuspokojivý stav soudního systému pro mladistvé; vyzývá příslušné orgány, aby předložily plány k nápravě tohoto stavu;

13.  je znepokojen tím, že korupce, a to i v soudním systému, zůstává vážným problémem; vyzývá Albánii, aby významně zvýšila úsilí v boji proti korupci na všech úrovních a aby posilovala legislativní rámec, institucionální kapacity a výměnu informací a spolupráci mezi příslušnými orgány; vítá jmenování národního koordinátora pro boj proti korupci, který bude koordinovat úsilí a sledovat provádění na centrální úrovni, a vyzývá k přijetí komplexní a přísné protikorupční strategie a akčních plánů na období let 2014–2020; znovu připomíná, že je třeba rozvíjet důraznější rámec boje proti korupci, který by měl zahrnovat širokou škálu orgánů; pozitivně vnímá kroky k větší transparentnosti, včetně zveřejnění prohlášení o majetku vyšších úředníků, jakož i zřízení protikorupčních kontaktních míst na všech hlavních ministerstvech;

14.  znovu opakuje, že je třeba vytvořit spolehlivé záznamy úspěšných výsledků v oblasti vyšetřování, stíhání a odsouzení na všech úrovních, včetně případů korupce na vysoké úrovni; považuje za nezbytné zlepšit účinnost vyšetřování a zajistit dostatečné finanční prostředky, odbornou přípravu a odborný personál pro boj proti korupci, zejména v oblasti zadávání veřejných zakázek, zdravotnictví, daní, školství, policie, celní a místní správy; podporuje účast a monitorovací úlohu organizací občanské společnosti v boji proti korupci; vyzývá k systematické konfiskaci majetku pocházejícího z trestné činnosti a k systematickému soudnímu stíhání praní špinavých peněz a finančnímu vyšetřování; vyzývá příslušné orgány, aby posílily stávající právní předpisy o ochraně informátorů;

15.  je znepokojen tím, že navzdory pozitivnímu trendu v boji proti organizovanému zločinu, zejména v boji proti obchodování s narkotiky a jejich výrobě, zůstávají v této oblasti stále významné problémy; i když uznává úspěch nedávných policejních operací, vyzývá Albánii, aby vypracovala komplexní strategický přístup a přijala opatření s cílem odstranit překážky, které snižují účinnost vyšetřování, s ohledem na dosažení hmatatelných výsledků, pokud jde o vyšetřování, stíhání a odsouzení ve všech oblastech a na všech úrovních; vybízí k dalšímu posilování koordinace mezi agenturami i na místní úrovni, jakož i k regionální a mezinárodní policejní a soudní spolupráci; doporučuje, aby Albánie v boji proti obchodování s drogami více spolupracovala s partnerskými agenturami západního Balkánu a se subjekty členských států EU;

16.  oceňuje úsilí vynaložené na boj proti obchodování s lidmi, které je i nadále vážným problémem; vyzývá příslušné orgány, aby vypracovaly komplexní program zaměřený na oběti, zlepšily interinstitucionální koordinaci a budovaly kapacity, pokud jde o státní zástupce, soudce a policii; znovu opakuje, že je třeba společně vést nepřetržitou specializovanou odbornou přípravu státních zástupců, soudců a policistů; vítá spolupráci albánské policie a státního zastupitelství s členskými státy EU, která vedla k dobrým výsledkům;

17.  vyjadřuje své uznání veřejnému ochránci práv za jeho činnost ve prospěch prosazování lidských práv, za jeho otevřenost vůči zranitelným osobám a za spolupráci s organizacemi občanské společnosti; vyslovuje politování nad tím, že výroční a zvláštní zprávy veřejného ochránce práv nebyly v parlamentu projednávány, takže nemohou být zveřejněny a nejsou tedy oficiálně uznány; vyzývá vládu a parlament k posílení nezávislosti, účinnosti a efektivity institucí na ochranu lidských práv, ke zlepšení spolupráce s úřadem veřejného ochránce práv a k další politické a finanční podpoře jeho činnosti;

18.  poukazuje na bezpečnostní obavy týkající se navrátilců, kteří se účastnili bojů v zahraničí; vítá opatření, která jsou zaměřena na předcházení radikalizaci a která mají problém navrátilců, kteří se účastnili bojů v zahraničí, řešit; zdůrazňuje nutnost provádění strategie a akčního plánu týkajících se boje proti terorismu; vítá nárůst počtu pracovníků v protiteroristické jednotce policie a vybízí k prohloubení regionální spolupráce v boji proti terorismu; vítá novou operativní dohodu s Europolem a vyzývá k jejímu účinnému provádění;

19.  zdůrazňuje, že je třeba posílit účast občanů na veřejném životě a plánování a tvorbě politik, stejně jako v procesu evropské integrace, aby se posílil široký celonárodní konsensus ohledně reforem a procesu přistoupení k EU; doporučuje dále rozvíjet mechanismy konzultace s občanskou společností a místními komunitami, jakož i mezi těmito subjekty navzájem; je znepokojen tím, že politizace organizací občanské společnosti může oslabit jejich potenciální roli posilování kultury demokracie;

20.  oceňuje harmonické soužití náboženských komunit a klima náboženské tolerance a celkové dobré vztahy mezi menšinami v zemi; vyzývá příslušné orgány, aby dále posilovaly ovzduší začleňování a tolerance ke všem menšinám v zemi; naléhavě vyzývá vládu, aby na základě obsáhlého konzultačního procesu přijala komplexní zákon o menšinách, který zacelí stávající právní mezery v souladu s doporučeními poradního výboru Rámcové úmluvy Rady Evropy o národnostních menšinách, a aby účinně uplatňovala zákon o ochraně před diskriminací a vypracovala pevnou antidiskriminační jurisdikci; oceňuje přínos komisaře pro ochranu před diskriminací v boji proti tomuto jevu, včetně genderové diskriminace, zejména v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a přístupu k sociálním službám; podporuje další kroky ke zlepšení životních podmínek Romů a zlepšení jejich přístupu k registraci, bydlení, vzdělávání, zaměstnání, sociálním službám a zdravotní péči; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit životní podmínky Romů, a to prostřednictvím lepší koordinace mezi ústřední a místní správou a spolupráce mezi ministerstvy;

21.  vítá zřízení Národní rady pro rovnost žen a mužů a jmenování genderových koordinátorů na všech hlavních ministerstvech; vyzývá k dalším opatřením k řešení domácího násilí, případů nedostatečného přístupu žen ke spravedlnosti a genderové předpojatosti v zaměstnání; vítá zahrnutí lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních (LGBTI) osob do strategie pro sociální začlenění na období 2015–2020, zřízení pracovní skupiny pro práva LGBTI v rámci ministerstva sociálních věcí a otevření prvního azylového střediska pro osoby LGBTI; oceňuje změny učiněné v trestním zákoníku, na jejichž základě se trestají zločiny z nenávisti související se sexuální orientací a genderovou identitou oběti a stejně motivované slovní projevy;

22.  dále vybízí vládu, aby pracovala na zákoně o uznání pohlaví a zajistila, že podmínky uznání pohlaví splňují normy stanovené v doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům CM/Rec(2010) o opatřeních pro boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity; domnívá se, že základní práva lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních osob lze nejúčinněji chránit tím, že se těmto osobám umožní přístup k právním institucím, jako je právně formalizované soužití, registrované partnerství či manželství, a vyzývá albánské orgány, aby tyto možnosti zvážily;

23.  vyzývá albánské orgány, aby reagovaly na požadavek Organizace spojených národů a na doporučení veřejného ochránce práv vytvořit jednotnou a důvěryhodnou databázi, aktivizovat Radu pro koordinaci boje proti krevní mstě, jež byla zřízena v roce 2005, a vytvořit akční plán k řešení problematiky krevní msty;

24.  podtrhuje zásadní význam profesionálního, nezávislého a pluralitního veřejnoprávního vysílání a soukromých sdělovacích prostředků coby základního kamene demokracie; je znepokojen nízkou faktickou nezávislostí sdělovacích prostředků a nedostatečnou transparentností, pokud jde o vlastníky médií a jejich financování; vybízí Albánii, aby novinářům zajistila svobodné pracovní prostředí; zdůrazňuje, že je nutné vyvinout další úsilí, aby byla zajištěna nezávislost regulačních orgánů pro sdělovací prostředky a veřejnoprávního rozhlasu a televize; je znepokojen nedostatkem transparentnosti ve vlastnictví a financování médií, mediální polarizací a autocenzurou; vyzývá k posílení profesních a etických norem novinářů; naléhavě žádá řádné uplatňování právních předpisů týkajících se pomluv; všímá si toho, že volba nového předsedy a členů rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla zpochybněna opozicí; vybízí vládu, aby radě pro rozhlasové a televizní vysílání garantovala nezávislost a podporu, tak aby se mohla plně ujmout svých funkcí, a to i pokud jde o přechod na digitální vysílání a účinné uplatňování zákona o audiovizuálních sdělovacích prostředcích;

25.  vítá zlepšení podnikatelského prostředí a snahu o dosažení fungujícího tržního hospodářství, ale vyzývá vládu, aby pokračovala v řešení nedostatků ve vymahatelnosti smluvních závazků a právního státu, jakož i v řešení rozsáhlé neformální ekonomiky; požaduje další reformy, které mají za cíl vyrovnat se s konkurenčním tlakem na společném evropském trhu; vyzývá vládu, aby posílila ochranu vlastnických práv a urychlila zavedení udržitelné a jednotné politiky v oblasti právní úpravy majetku, restitucí a odškodnění; zdůrazňuje význam vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj soukromého sektoru a přímých zahraničních investic;

26.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu s cílem řešit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a zvýšit zaměstnatelnost, především mezi mladými lidmi; vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala s vládou při řešení nedostatků týkajících se podmínek na trhu práce, včetně rostoucí nezaměstnanosti, a poskytla řešení v souladu se strategií Evropa 2020; vítá orientační strategický dokument pro Albánii na období 2014–2020, v němž se uznává, že vzdělání, zaměstnanost a politiky v sociální oblasti vyžadují podporu prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci;

27.  vyzývá příslušné orgány, aby vypracovaly národní energetickou strategii se zvláštním důrazem na energii z obnovitelných zdrojů a energetickou bezpečnost, včetně diverzifikace energetických zdrojů; domnívá se, že Albánie by měla více investovat do projektů týkajících se energie z obnovitelných zdrojů a do související infrastruktury; vyzývá Albánii, aby se zajímala o ekologický dopad hydroenergetických projektů na její národní přírodní dědictví; žádá, aby byl zajištěn soulad s evropskou rámcovou směrnicí o vodě s cílem dosáhnout dobrého ekologického a chemického statusu veškerých přírodních zdrojů povrchové vody;

28.  naléhavě vyzývá albánské orgány, aby vypracovaly komplexní plány správy existujících národních parků, které se budou řídit pokyny Celosvětové komise pro chráněné oblasti Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) týkajícími se kvality a řízení chráněných oblastí kategorie II; naléhavě vyzývá orgány, aby ustoupily od všech plánů rozvoje, které poškozují vnitrostátní síť chráněných oblastí, a vyzývá především k upuštění od plánů výstavby malých i velkých vodních elektráren ve všech národních parcích; požaduje, aby se zejména přehodnotily plány na výstavbu vodní elektrárny na řece Vjosa a jejích přítocích, jelikož tyto projekty by poškodily jeden z posledních rozsáhlých, nedotčených a téměř přirozených říčních ekosystémů;

29.  vítá trvalý konstruktivní a proaktivní postoj Albánie v regionální a dvoustranné spolupráci; zdůrazňuje její zásadní roli v posilování stability v regionu; oceňuje politickou vůli zlepšit vztahy se Srbskem; vybízí Albánii a Srbsko, aby učinily další kroky a prohlášení na podporu stability a spolupráce v regionu a dobrých sousedských vztahů; je znepokojen prohlášeními, která učinil albánský předseda vlády a v nichž spekuloval o sjednocení Albánců z Albánie a Kosova; vyzývá Albánii, aby si v regionu zachovala svou konstruktivní pozici a aby s dalšími zeměmi západního Balkánu pokračovala ve výměně poznatků a zkušeností nabytých během jejich přístupového procesu k EU s cílem prohloubit vzájemnou spolupráci a ještě více celý region stabilizovat; vítá skutečnost, že se postoje Albánie v oblasti zahraniční politiky plně shodují s postoji EU, včetně otázky sankčních opatření EU vůči Rusku, a že se země účastní operací SBOP pro řešení krizí; bere na vědomí její ambice coby země, která aktuálně předsedá Procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě, nadále podporovat dialog mezi zúčastněnými zeměmi; vyzývá Albánii, aby se aktivně účastnila uplatňování jadransko-jónské strategie Evropské unie;

30.  vyzývá k prohloubení meziparlamentní spolupráce mezi EP a Albánií; doporučuje co největší harmonizaci příštího kalendáře zasedání Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení EU-Albánie a dialogu na vysoké úrovni o klíčových prioritách za účelem posílení parlamentního dohledu nad procesem přistoupení k EU;

31.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a parlamentu Albánie.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 Zpráva o pokroku Bosny a Hercegoviny za rok 2014 (2014/2952(RSP))

P8_TA(2015)0182 B8-0359/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé podepsanou dne 16. června 2008 a ratifikovanou všemi členskými státy EU a Bosnou a Hercegovinou,

–  s ohledem na závěry Evropské rady konané ve dnech 19.–20. června 2003 týkající se západního Balkánu a na jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro země západního Balkánu: směrem k evropské integraci“,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady, které se konaly ve dnech 20. října, 17.–18. listopadu a 15. a 16. prosince 2014,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2014“ ze dne 8. října 2014 (COM(2014)0700) spolu s pracovním dokumentem útvarů Komise SWD(2014)0305 pod názvem „Zpráva o pokroku Bosny a Hercegoviny za rok 2014“ a na orientační strategický dokument pro Bosnu a Hercegovinu (2014–2017) přijatý dne 15. prosince 2014,

–  s ohledem na písemný závazek ohledně integrace do EU, který přijalo předsednictvo Bosny a Hercegoviny dne 29. ledna 2015 a který schválilo Parlamentní shromáždění Bosny a Hercegoviny dne 23. února 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 19. ledna 2015, jímž byl Lars-Gunnar Wigemark jmenován zvláštním zástupcem EU a vedoucím Delegace pro vztahy s Bosnou a Hercegovinou,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o této zemi,

–  s ohledem na práci, kterou vykonal stálý zpravodaj Výboru pro zahraniční věci pro Bosnu a Hercegovinu Cristian Dan Preda,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně uvedla, že jednoznačně podporuje budoucnost Bosny a Hercegoviny v rámci Evropy a její územní celistvost, svrchovanost a jednotu;

B.  vzhledem k tomu, že EU nabídla Bosně a Hercegovině novou příležitost, která vychází z koordinovaného přístupu, jenž je navržen tak, aby pomohl této zemi opětovně zahájit její proces reforem, zlepšil její sociální a hospodářskou situaci a přiblížil ji k Evropské unii; vzhledem k tomu, že přijetí stejného jednoznačného závazku a úsilí se nyní vyžaduje od vedoucích politických elit této země; vzhledem k tomu, že přistoupení k EU vyžaduje zapojení všech subjektů a musí se týkat celostátního přístupu a všech občanů této země a dále vyžaduje celonárodní konsenzus o programu reforem;

C.  vzhledem k tomu, že příliš složitá a neefektivní struktura orgánů, nedostatečná spolupráce a koordinace vedoucích politických představitelů Bosny a Hercegoviny a na všech úrovních vlády, neexistence společné vize a politické vůle a etnocentrické postoje závažně zpomalily pokrok v této zemi; vzhledem k tomu, že politické a etnické rozepře zásadním způsobem negativně ovlivnily činnost shromáždění na státní úrovni;

D.  vzhledem k tomu, že dlouhodobý politický pat je závažnou překážkou stabilizace a rozvoje této země a připravuje její občany o bezpečnou a vzkvétající budoucnost; vzhledem k tomu, že politická apatie, nezaměstnanost, velmi vysoká míra korupce a nespokojenost s politickými elitami vyvolaly občanské nepokoje, které se v únoru 2014 rozšířily z Tuzly do celé země;

E.  vzhledem k tomu, že jako jednu z hlavních zásad svého procesu rozšiřování stanovila EU právní stát; vzhledem k tomu, že pro dosažení pokroku v těchto oblastech je klíčová důsledná politická podpora;

F.  vzhledem k rozšířené korupci, roztříštěné veřejné správě, problémům z důvodu řady rozličných právních systémů, nízké úrovni mechanismů pro spolupráci s občanskou společností, polarizaci mediální oblasti a skutečnosti, že rovná práva nejsou zajištěna pro všechny národy a občany tvořící tuto zem;

G.  vzhledem k tomu, že přes 50 % příjmů státu Bosna a Hercegovina je vynakládáno na chod správy na řadě jednotlivých úrovní; vzhledem k tomu, že podle ukazatelů Světové banky má Bosna a Hercegovina ze všech evropských zemí nejnižší hodnocení z hlediska snadnosti podnikání a je jednou z posledních na žebříčku vnímání korupce; vzhledem k tomu, že Bosna a Hercegovina má nejvyšší míru nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě (59 % aktivní populace ve věku 15 – 24 let)

1.  vítá skutečnost, že Rada reagovala na jeho výzvu k přehodnocení přístupu EU k Bosně a Hercegovině; naléhavě žádá nové vedoucí představitele Bosny a Hercegoviny, aby se plně zavázali k provádění nezbytných institucionálních, hospodářských a sociálních reforem v zájmu zlepšení života občanů Bosny a Hercegoviny a dosažení pokroku na cestě k členství v EU; poukazuje na to, že má-li být posouzena žádost o členství, bude nezbytné dosáhnout podstatného pokroku v provádění programu reforem, včetně Paktu pro růst a zaměstnanost; zdůrazňuje, že Bosna a Hercegovina obdobně jako jiné (potencionální) kandidátské země by měla být hodnocena podle svých výsledků a že by se harmonogram jejího přistoupení měl odvíjet od rychlosti a kvality nezbytných reforem;

2.  zdůrazňuje, že by Komise měla věnovat zvláštní pozornost provádění rozsudku ve věci Sejdić a Finci, až ji Rada požádá o vypracování stanoviska k žádosti o členství v EU; vybízí Komisi, aby byla připravena napomoci při uzavření dohody o provádění tohoto rozsudku s cílem zajistit rovná práva všem občanům, a aby byla nápomocna při realizaci cílů agendy EU, k nimž patří funkční systém řádné správy věcí veřejných, rozvoj demokracie, hospodářská prosperita a dodržování lidských práv;

3.  důrazně podporuje evropskou integraci Bosny a Hercegoviny a domnívá se, že důsledné úsilí EU by se mělo zaměřit mimo jiné na sociálně-ekonomické otázky, podnikatelské prostředí, institucionální rámec, právní stát a správu věcí veřejných, prosazování práva, nezávislost soudnictví, boj proti korupci, reformu veřejné správy, občanskou společnost a mládež, přičemž by se neměly měnit podmínky pro přístup do EU; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, Komisi a členské státy EU, aby nadále zaujímaly koordinovaný, konzistentní a soudržný postoj EU a prokázaly, že integrace Bosny a Hercegoviny do EU je jednou z priorit zahraniční politiky EU; zdůrazňuje, že EU by měla usilovat o soustředění všech dárců finančních prostředků s cílem podpořit účinné uplatnění nového přístupu EU a písemného závazku;

4.  vítá písemný závazek k integraci do EU, který přijala vláda Bosny a Hercegoviny, pod který se podepsali vedoucí představitelé všech politických stran a jenž potvrdil Parlament Bosny a Hercegoviny dne 23. února 2015, jenž se týká opatření k zavedení institucionální funkčnosti a účinnost, zahájení reforem na všech úrovních vlády, urychlení procesu usmíření a posílení správní kapacity; bere na vědomí, že tento závazek umožnil, aby Rada dne 16. března 2015 dosáhla dohody a přistoupila k uzavření Dohody o stabilizaci a přidružení a jejím vstupu v platnost; vítá vstup dohody o stabilizaci a přidružení, která umožní užší spolupráci Bosny a Hercegoviny s EU a prohloubení jejich vztahů, v platnost, který je plánován na 1. června 2015; vyzývá k tomu, aby se všichni političtí představitelé plně zapojili do spolupráce na důsledném a účinném provádění tohoto závazku, zejména pokud jde o posílení právního státu, boj proti korupci a organizovanému zločinu; opětovně připomíná, že z hlediska reformního procesu je zásadním faktorem politické odhodlání a skutečné ztotožnění se s ním; vyzývá nové vedoucí představitele Bosny a Hercegoviny, aby se s EU dohodli na konkrétním plánu pro rozsáhlý a komplexní program reforem pro postup země na cestě k členství v EU; vyzývá, aby byl postup plánování a provádění reforem transparentní, a naléhavě žádá, aby do něj byla zapojena občanská společnost;

5.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad prohlášením, které bylo dne 25. dubna 2015 přijato na kongresu Aliance nezávislých sociálních demokratů (SNSD) ve východním Sarajevu a které mj. vyzývá k referendu o nezávislosti Republiky srbské v roce 2018; zdůrazňuje, že podle Daytonských dohod nemá Republika srbská právo se oddělit; připomíná, že přijetím písemného závazku se všechny politické síly, včetně SNSD, zavázaly dodržovat „suverenitu, územní celistvost a politickou nezávislost Bosny a Hercegoviny“; naléhavě vyzývá nové politické představitele, aby se zdrželi nacionalistických a separatistických projevů, které rozdělují společnost, a aby se se vší vážností zapojili do reforem, které zlepší život občanů Bosny a Hercegoviny, vytvoří demokratický a fungující stát podporující začlenění a přiblíží tuto zemi členství v EU;

6.  vyzývá politické představitele, aby za prioritní považovali zřízení účinného koordinačního mechanismu EU, který účinně propojí instituce na všech vládních úrovních a zajistí společné prosazování acquis EU v celé zemi v zájmu celkového blahobytu jejích občanů; zdůrazňuje, že bez tohoto mechanismu uvízne přístupový proces k EU na mrtvém bodě, neboť stávající uspořádání země je příliš neefektivní a dysfunkční; zdůrazňuje, že zřízení takového mechanismu by Bosně a Hercegovině otevřelo cestu k možnosti plně využívat dostupné financování; zdůrazňuje, že je zapotřebí přijmout konkrétní reformní kroky a vymezit zemi a jejím občanům jasný směr postupu;

7.  zdůrazňuje, že prioritou musí být řešení společenských a hospodářských potřeb občanů; rovněž však považuje za zásadní, aby souběžně pokračovaly politické reformy a demokratizace politického systému; zdůrazňuje, že hospodářské prosperity lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li vycházet z demokratické společnosti a státu, které podporují začlenění, rovněž zdůrazňuje, že Bosna a Hercegovina se nestane úspěšnou kandidátskou zemí pro členství v EU, dokud nebudou naplněny odpovídající institucionální předpoklady; konstatuje, že ústavní reforma, která bude zaměřena na konsolidaci, zjednodušení a posílení institucionálního rámce, je i nadále zásadní pro transformaci Bosny a Hercegoviny v účinný a plně funkční stát podporující začlenění; opětovně připomíná, že budoucí ústavní reforma by měla rovněž v zájmu zajištění účinné a bezproblémové integrace Bosny a Hercegoviny do EU zohlednit zásady federálního státu, decentralizace, subsidiarity a legitimního zastoupení; naléhavě vyzývá politické představitele, aby svou činnost zaměřili na zavedení těchto nezbytných změn;

8.  vítá iniciativy Komise zaměřené na urychlené provádění projektů v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP) a na posílení správy ekonomických záležitostí; lituje, že nečinnost může mít dopad na přidělení prostředků EU na politický a socioekonomický rozvoj v rámci NPP-II; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby se dohodly na odvětvových strategiích pro celou zemi, zejména v prioritních oblastech dopravy, energetiky, životního prostředí a zemědělství, což jsou klíčové požadavky pro to, aby země byla schopna plně využívat financování z NPP;

9.  vyzdvihuje spořádaný průběh voleb v říjnu 2014; konstatuje však, že volební proces již podruhé proběhl, aniž by se každý občan mohl ucházet o jakoukoli funkci; zdůrazňuje klíčový význam urychleného zřízení všech nových parlamentních orgánů a vlád na všech úrovních; naléhavě vyzývá nové vedení, aby dodržovalo zásadu všeobecného, rovného a přímého volebního práva, oslovilo občany, zahájilo dialog s občanskou společností a odpovědně a neprodleně reagovalo na její legitimní obavy; vyzývá příslušné orgány, aby vyšetřily velmi závažná obvinění vůči ministerské předsedkyni Republiky srbské, která se měla údajně podílet na nakupování hlasů dvou poslanců, kteří nejsou členy její strany s cílem získat většinu v Národním shromáždění Republiky srbské;

10.  vítá nesmírnou národní i mezinárodní solidaritu, včetně v rámci programu obnovy EU po záplavách, v reakci na přírodní katastrofy, k nimž došlo v roce 2014; vítá skutečnost, že EU na žádost Bosny a Hercegoviny neprodleně zahájila rozsáhlé záchranné a humanitární operace, přičemž Komise uspořádala spolu s Francií a Slovinskem v červenci 2014 dárcovskou konferenci; zdůrazňuje, že Komise vyzvala Bosnu a Hercegovinu, aby se zapojila do mechanismu civilní ochrany EU; vyzývá k přijetí účinných a koordinovaných preventivních opatření na všech úrovních s cílem řešit následky současné katastrofy a předcházet podobným katastrofám v budoucnu; vítá řadu kladných příkladů velmi úzké spolupráce mezi různými etnickými skupinami a podpory v reakci na záplavy, které ukazují na možnost dosáhnout vzájemného usmíření; má za to, že regionální spolupráce a úzké vztahy se soudními zeměmi jsou klíčovými faktory pro reakci na obdobné katastrofy v budoucnu;

11.  opětovně zdůrazňuje, že profesionální a efektivní veřejná správa založená na výsledcích je klíčová pro integrační proces Bosny a Hercegoviny a jakékoli jiné země, která usiluje o členství v EU; je závažně znepokojen tím, že veřejná správa, která by měla Bosně a Hercegovině napomáhat v pokroku směrem ke členství v EU a zlepšovat životní podmínky jejích obyvatel, zůstává i nadále roztříštěnou, zpolitizovanou a dysfunkční; je nadále znepokojen, pokud jde o její finanční udržitelnost, a tím, že nedostatek politické vůle k reformě může ovlivnit poskytování veřejných služeb; naléhavě vyzývá všechny příslušné zúčastněné strany, aby přijaly novou strategii reformy veřejné správy a akční plán na období po roce 2014 s cílem zjednodušit složitou institucionální strukturu, uspořit náklady a zvýšit funkčnost státu;

12.  naléhavě vyzývá orgány, aby za absolutní prioritu považovaly boj proti korupci, neboť v této oblasti nebylo dosud dosaženo uspokojivého zlepšení a korupce dopadá na všechna odvětví, včetně zdravotnictví a vzdělávání, zneužívá nejzranitelnějších skupin obyvatelstva a přispívá k nárůstu pesimismu a k tomu, že stále více občanů ztrácí svou důvěru v instituce země; vyzývá k účinným protikorupčním mechanismům, nezávislým návazným soudním opatřením a ke komplexním konzultacím se všemi zúčastněnými stranami, což by mělo zaručit včasné přijetí nového strategického rámce na léta 2015–2019; vyzývá obecně k účinnému provádění protikorupčních opatření; vítá přijetí souboru právních předpisů týkajících se boje s korupcí, včetně zlepšení ochrany osob, které na ni upozorní, na státní úrovni a zřízení subjektů pro prevenci korupce na federální úrovni; odsuzuje pokusy oslabit stávající zásady právního státu a vyjadřuje znepokojení nad tím, že nový zákon o střetu zájmů oslabuje právní rámec a je krokem zpět v předcházení střetům zájmů, neboť zvyšuje riziko politického vměšování a neposkytuje úředníkům pobídky k tomu, aby se jím řídili; vyzývá k posílení parlamentních subjektů zaměřených na předcházení střetům zájmů; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby zlepšily své výsledky, pokud jde o účinné vyšetřování, stíhání a soudní rozsudky v exponovaných případech korupce, zejména v souvislosti se státními zakázkami a privatizací;

13.  je nadále vážně znepokojen nedostatečnou účinností systému soudnictví, rizikem politického vměšování do soudních řízení, politizací jmenovacích řízení, roztříštěností sestavování rozpočtu pro oblast soudnictví a státního zastupitelství a rizikem střetu zájmů v soudnictví; naléhavě vyzývá nové vedoucí představitele země, aby zahájili strukturální a institucionální reformy, které se mimo jiné zaměří na sladění stávajících čtyř různých právních systémů; vyzývá je, aby se zabývali doporučeními Komise, jako jsou institucionální reformy soudnictví na státní úrovni, včetně přijetí zákona o soudech Bosny a Hercegoviny; naléhavě vyzývá nadcházející Radu ministrů, aby přijala již připravenou novou Strategii reformy soudnictví; opakovaně vyjadřuje svou podporu úřadu Veřejného ochránce práv; bere na vědomí, že podle ústavy Republiky srbské je i nadále uplatňováno moratorium na trest smrti, a naléhavě vyzývá orgány Republiky srbské, aby trest smrti neprodleně zrušily;

14.  je znepokojen tím, že přístup k bezplatné právní pomoci je velmi omezen a že právo na její poskytnutí dosud není v rámci celé Bosny a Hercegoviny plně právně ošetřeno, čímž je omezeno právo na přístup ke spravedlnosti pro nejzranitelnější osoby; vyzývá příslušné orgány, aby přijaly zákon o bezplatné právní pomoci na státní úrovni a jasně vymezily úlohu občanské společnosti při jejím poskytování;

15.  vítá rozšíření strukturovaného dialogu mezi EU a Bosnou a Hercegovinou týkajícího se oblasti spravedlnosti s cílem zahrnout další záležitosti související s právním státem, zejména korupci a diskriminaci, a skutečnost, že vede k některým kladným výsledkům v regionální spolupráci, k odsouzení válečných zločinů, profesionalismu a účinnosti soudnictví; vítá, že do tohoto procesu byla zapojena občanská společnost; konstatuje, že se zlepšily podmínky na některých územních soudech, včetně ochrany svědků;

16.  je znepokojen tím, že některá prohlášení zpochybňují legitimitu rozsudků Mezinárodního trestního soudu pro bývalou Jugoslávii, čímž oslabují soud v Haagu; vyzývá k opatřením, která by měla být přijata v zájmu posílení ochrany obětí a zlepšení činnosti státního zastupitelství Bosny a Hercegoviny tím, že budou přezkoumány případy projednání válečných zločinů kategorie II; vítá pokrok dosažený při snižování počtu nedořešených případů válečných zločinů; bere na vědomí, že se zlepšila situace, pokud jde o stíhání válečných zločinů zahrnujících sexuální násilí, a požaduje, aby se v tomto postupu pokračovalo i v budoucnu; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby příslušné orgány přijaly již dlouho projednávaný program na zlepšení postavení obětí těchto válečných zločinů na státní úrovni, včetně práva obětí na odškodnění, s cílem zajistit obětem účinný přístup ke spravedlnosti a uvést ustanovení trestního práva Bosny a Hercegoviny v oblasti sexuálního násilní do souladu s mezinárodními normami;

17.  je znepokojen trvale vysokým počtem pohřešovaných osob a pomalým pokrokem v této věci; vyzývá orgány, aby se zapojily do intenzivní spolupráce mezi dvěma subjekty a aby vystupňovaly své úsilí při pátrání po pohřešovaných osobách;

18.  připomíná si památku všech obětí genocidy v Srebenici z roku 1995 a vyjadřuje svou hlubokou soustrast rodinám a pozůstalým; vyjadřuje svou podporu organizacím, jako je např. sdružení srebrenických matek a Žepa Enclaves, neboť mají klíčovou roli pro zvyšování povědomí a budování širších základů pro smíření všech občanů této země; vyzývá všechny občany Bosny a Hercegoviny, aby využili 20. výročí masakru v Srebrenici coby příležitost k prohloubání usmíření a rozšíření spolupráce, což je zásadním předpokladem k tomu, aby všechny státy v tomto regionu dosáhly dalšího pokroku na své evropské cestě;

19.  se znepokojením konstatuje, že je v Bosně a Hercegovině stále 84 500 vnitřně vysídlených osob a 6 853 uprchlíků; je znepokojen porušováním práva navracejících se osob v Republice srbské; vítá však nová opatření, která přijal federální parlament a která umožňují vracejícím se osobám z Republiky srbské získat od federace důchodové dávky a zdravotní péči, přičemž připomíná, že je důležité, aby měli všichni občané zajištěn rovný přístup k dávkám sociální péče; vyzývá všechny vládní úrovně, a zejména orgány Republiky srbské, aby usnadnily a urychlily návrat vnitřně vysídlených osob a uprchlíků, a to zavedením a provedením všech nezbytných právních a správních opatření; naléhavě vyzývá ke spolupráci v této věci a k ustavení vhodných podmínek pro jejich pokojné a udržitelné opětovné začlenění; vyzývá k účinnému uplatňování revidované strategie týkající se přílohy VII Daytonské mírové dohody; vyzývá k pokračování dobré regionální spolupráce v rámci procesu provádění Sarajevského prohlášení; naléhavě vyzývá ke komplexnímu přístupu při řešení zbývajících výzev, pokud jde o vyčištění země od min do roku 2019;

20.  opětovně potvrzuje, že podporuje liberalizaci v oblasti víz, která občanům Bosny a Hercegoviny přinesla viditelné a kladné výsledky; opakovaně potvrzuje svůj závazek zaručit právo na cestování bez vízové povinnosti pro všechny občany západního Balkánu; zároveň však vyzývá k tomu, aby byla na vnitrostátní úrovni přijata opatření, zejména socioekonomické povahy, pro nejzranitelnější skupiny a aktivní opatření s cílem posílit spolupráci a výměnu informací, pokud jde o rozbíjení sítí organizovaného zločinu, a opatření k posílení hraničních kontrol a zvyšování povědomí; vyzývá Komisi, aby přijala za spolupráce s členskými státy opatření s cílem zachovat integritu bezvízového režimu a řešit možné případy zneužívání azylového sytému EU;

21.  konstatuje, že boj proti organizovanému zločinu a korupci je zcela zásadní, aby se zamezilo pokusům o prorůstání zločinu do politických, právních a hospodářských systémů; bere na vědomí, že byl učiněn určitý pokrok v boji proti organizovanému zločinu a terorismu; opětovně upozorňuje na význam doporučení ze zasedání Skupiny států proti korupci; je znepokojen zprávami o rostoucí radikalizaci mladých lidí v Bosně a Hercegovině, z nichž se oproti jiným zemím regionu relativně vysoký počet připojuje k teroristickým bojovníkům Islámského státu; naléhavě vyzývá odpovědné orgány, aby novelizovaly trestní zákon a zpřísnily trestněprávní postih financování terorismu; vítá novelizaci trestního zákona za účelem zákazu a trestání účasti v zahraničních paravojenských skupinách s cílem předcházet náboženské radikalizaci; kromě toho zdůrazňuje, že je zapotřebí předcházet všem podobám extremismu a násilné radikalizace; vítá rovněž rozsáhlé policejní operace na území Bosny a Hercegoviny, jejichž výsledkem bylo zatčení osob podezřelých z organizování, podpory a financování teroristických aktivit, včetně zahraničních bojovníků; vyzývá, aby bylo do trestního zákona Federace Bosna a Hercegovina vloženo ustanovení o zločinu z nenávisti; oceňuje relevantní složky Bosny a Hercegoviny za jejich profesionalitu, kterou prokázaly svým úsilím a odhodláním bojovat s rostoucími bezpečnostními hrozbami; vyzývá Komisi, aby poskytla příslušným orgánům pomoc při potlačování veškerých bezpečnostních a teroristických hrozeb;

22.  důrazně odsuzuje teroristický útok na policejní stanici ve východobosenském měste Zvorkin, uskutečněný dne 27. dubna 2015, přičemž si tento útok vyžádal život jednoho policisty a dva policisté byli při něm zraněni; vyjadřuje solidaritu s oběťmi a jejich rodinami; odsuzuje co nejdůrazněji násilnou extrémistickou ideologii stojící za tímto útokem; vyzývá příslušné orgány, příslušné bezpečnostní agentury a soudní orgány, aby spolupracovaly při rychlém a důkladném vyšetřování a při předcházení útokům v budoucnosti; vyjadřuje naději, že orgány i občané Bosny a Hercegoviny se sjednotí v boji proti hrozbě terorismu a extrémistického násilí;

23.  konstatuje, že Bosna a Hercegovina je i nadále zemí původu, tranzitní zemí a zemí určení obchodování s lidmi; doporučuje, aby odpovědné orgány přijaly účinná opatření, včetně legislativních, s cílem bojovat proti obchodování s drogami a lidmi a poskytnout ochranu obětem obchodování s lidmi;

24.  má za to, že je zásadní posílit úlohu občanské společnosti, aby mohla vyjadřovat zájmy občanů, zejména pokud jde o mladé lidi, jak se ukázalo minulý rok během tzv. „plén“; připomíná, že občanská společnost může přispívat k rozvoji sociálně soudržné a demokratické společnosti zabezpečováním životně důležitých sociálních služeb; konstatuje, že zástupci občanské společnosti by měli hrát významnou roli při usnadnění procesu přistoupení; naléhavě žádá Komisi, aby i nadále poskytovala prostředky z evropských fondů ve prospěch organizací občanské společnosti; konstatuje, že institucionální mechanismy spolupráce s občanskou společností jsou nadále slabé a narušují rozvoj participativnější, inkluzivnější a odpovědnější demokracie v celé zemi; vzhledem k tomu vyzývá k ustavení transparentních mechanismů veřejných konzultací podporujících začlenění, do nichž se zapojí všechny zúčastněné strany, k zřízení rámce pro veřejné diskuze o důležitých legislativních rozhodnutích a k přijetí vnitrostátní strategie pro občanskou společnost; je znepokojen zprávami o případech zastrašování, k němuž mělo dojít během sociálních nepokojů v minulém roce;

25.  má za to, že je zásadní rozvíjet tolerantní společnost Bosny a Hercegoviny podporující začlenění, která chrání a podporuje menšiny a zranitelné skupiny; opakovaně zdůrazňuje, že neprovedení rozhodnutí ve věci Sejdić-Finci vede k otevřené diskriminaci vůči občanům Bosny a Hercegoviny; naléhavě vyzývá k tomu, aby byla přijata opatření, která posílí roli veřejného ochránce lidských práv a povedou  ve spolupráci s občanskou společnosti k vypracování strategie na celostátní úrovni proti všem formám diskriminace; vyzývá příslušné orgány, aby dále pokračovaly v harmonizaci právních předpisů země s acquis, přičemž by se měly zejména zaměřit na diskriminaci z důvodu zdravotního postižení a věku, jak bylo zdůrazněno v rámci strukturovaného dialogu; vyzývá ministerstvo Bosny a Hercegoviny pro lidská práva a uprchlíky, aby neprodleně ustavilo pracovní skupinu, která by se věnovala přípravě novelizace antidiskriminačního zákona Bosny a Hercegoviny; je znepokojen přetrvávající rozšířeností projevů nenávisti, zločinů nenávisti, hrozeb, obtěžování a diskriminace vůči osobám z řad LGBTI; vyzývá orgány, aby realizovaly opatření na zvýšení povědomí o práv osob LGBTI, která budou adresována justici, policii a široké veřejnosti; je znepokojen tím, že se stále objevují zprávy o případech diskriminace z náboženských důvodů;

26.  hluboce odsuzuje pokračující marginalizaci a diskriminaci Romů; oceňuje pokrok, jehož bylo dosaženo v otázce bytových potřeb Romů, avšak vybízí k tomu, aby byly učiněny další kroky, které zlepší jejich životní podmínky zlepšením přístupu k zaměstnání, zdravotnictví a vzdělávání;

27.  bere na vědomí, že i když byly zavedeny právní předpisy, které zaručují práva žen a rovnost žen a mužů, při jejich provádění bylo dosaženo pouze omezeného pokroku; vyzývá příslušné orgány, aby proaktivně pokračovaly ve svém úsilí s cílem zvýšit podíl žen v politice a v rámci pracovní síly, bojovat proti diskriminaci na trhu práce z důvodu mateřství, zlepšit sociální a hospodářské postavení žen, podpořit, chránit a posílit práva žen a obecně zvyšovat povědomí veřejnosti o právech žen a jejich uznání mezi lidmi; naléhavě vyzývá odpovědné orgány, aby přijaly strategii pro provádění Úmluvy Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu a aby ustavily harmonizovaný systém pro sledování a shromažďování údajů o případech násilí páchaného na ženách;

28.  naléhavě vyzývá Bosnu a Hercegovinu, aby co možná nejdříve zapracovala ustanovení o sexuální orientaci a genderové identitě do zákona o zločinech z nenávisti, čímž umožní odsuzování osob, které se podílejí na různých podobách nátlaku z důvodu sexuální orientace či genderové identity;

29.  bere na vědomí, že jsou již zavedena právní ustanovení týkající se svobody projevu; je však znepokojen politickým a finančním nátlakem na sdělovací prostředky a případy vyhrožování novinářům a vydavatelům a jejich zastrašování, včetně v předvolebním období; odsuzuje pokusy zpochybnit stávající pravidla, které by mohly mít škodlivé důsledky z hlediska svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, včetně internetu; zdůrazňuje, že události, jako nedávná policejní razie v prostorách Klix.ba v Sarajevu a nedávné přijetí kontroverzního zákona o veřejném pořádku a klidu ze strany Národního shromáždění Republiky srbské, vyvolávají závažné obavy ohledně svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, včetně sociálních médií; zdůrazňuje, že možnost sdělovacích prostředků působit beze strachu, je zásadní pro zdravou demokracii; důrazně vyzývá k respektování svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků a k tomu, aby bylo novinářům umožněno získávat informace ve věcech veřejného zájmu; zdůrazňuje, že pro veřejnoprávní sdělovací prostředky je klíčové stabilní a udržitelné financování, nezávislost vydavatelů, vysílání ve všech úředních jazycích a pluralita; vyzývá orgány, aby odstranily veškeré legislativní mezery, které systematicky znemožňují dosáhnout plné transparentnosti, pokud jde o vlastnictví sdělovacích prostředků, a aby v této oblasti zavedly opatření, která vyloučí možnost uplatňování nežádoucího politického nátlaku; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby zachovaly politickou, institucionální a finanční nezávislost veřejnoprávních vysílacích služeb a aby harmonizovaly zákony o veřejnoprávním vysílání na územní úrovni s právními předpisy na státní úrovni; naléhavě vyzývá k tomu, aby byl ředitel Rady regulační agentury Bosny a Hercegoviny pro komunikaci jmenován na základě zásluh;

30.  je i nadále znepokojen přetrvávající segregací dětí ve veřejných školách podle jejich etnického původu; konstatuje, že tři rozdílné učební osnovy znemožňují společné, inkluzivní a objektivní studium společné historie a nedávných historických událostí; naléhavě vyzývá orgány, aby účinně zavedly vzdělávací zásady podporující začlenění, a to i u dětí se zdravotním postižením; vyzývá nové vedoucí představitele země, aby neprodleně podpořily nediskriminační systém vzdělávání podporující začlenění u obou subjektů a v oblasti Brčko s cílem odstranit segregaci rozličných etnických skupin a pokročit v reformě vzdělávání, která se zaměří na zlepšení vzdělávacích standardů a zavedení společných učebních osnov; rovněž vyzývá k provedení akčního plánu, který se týká vzdělávacích potřeb dětí Romů, a k jejich rychlejšímu začlenění do vzdělávacího systému;

31.  opětovně připomíná, že protesty z února 2014 ukázaly, že občané a lid Bosny a Hercegoviny požadují provedení sociálních a hospodářských reforem v této zemi; je pevně přesvědčen, že provádění opatření v šesti klíčových reformních oblastech Paktu pro růst a zaměstnanost dodá nový impuls stagnujícím sociálně-ekonomickým reformám, včetně růstu a zaměstnanosti a reforem v oblasti veřejných zakázek; vyzývá nové vlády na státní, územní a regionální úrovni, aby klíčovou prioritou reforem učinily správu ekonomických záležitostí a Pakt pro růst a zaměstnanost a aby spolu za tímto účelem úzce spolupracovaly; zdůrazňuje, že je zapotřebí dále rozvíjet a provádět program hospodářských reforem;

32.  má za to, že Bosna a Hercegovina jen velmi slabě pokročila v tom, aby se stala fungujícím tržním hospodářstvím; zdůrazňuje, že je zapotřebí vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami; je znepokojen tím, že rozvoj soukromého sektoru a přímé zahraniční investice nadále negativně ovlivňují výrazné nedostatky v podnikatelském prostředí; vyzývá příslušné orgány, aby řešily otázku nedostatečného prosazování zásad právního státu, široký neformální sektor a vysokou úroveň korupce, které jsou překážkou v podnikatelském prostředí; vyzývá k harmonizaci se směrnicí Solventnost II;

33.  zdůrazňuje, že je zapotřebí reformovat a harmonizovat roztříštěné systémy sociálního zabezpečení, aby odpovídaly potřebám občanů s cílem poskytnout všem občanům rovné zacházení, odstraňovat chudobu a rozvíjet záchrannou sociální síť, která bude lépe odpovídat potřebám chudých a sociálně vyloučených osob; zdůrazňuje skutečnost, že hospodářský blahobyt a vyhlídky na zaměstnání, zejména u mladých lidí, jsou zásadní pro další rozvoj země; vyzývá vlády, aby prováděly reformy trhu práce s cílem řešit velmi vysokou míru nezaměstnanosti a zaměřily se na nezaměstnanost mladých lidí, žen a na dlouhodobou nezaměstnanost; konstatuje, že pracovní a odborová práva jsou nadále skrovná; vyzývá odpovědné orgány, aby příslušné právní předpisy dále zlepšovaly a harmonizovaly je v rámci celé země; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu s cílem řešit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a zvýšit zaměstnatelnost, především mezi mladými lidmi;

34.  zdůrazňuje, že je zapotřebí harmonizovat a zlepšit stávající odborová práva a pravidla pro výkon práce, která se v současnosti mezi jednotlivými odvětvími liší; rovněž konstatuje, že sociální dávky a důchody nejsou rozdělovány rovnoměrně;

35.  konstatuje, že v oblasti životního prostředí a změny klimatu bylo dosaženo pouze chabého pokroku a vyzývá odpovědné orgány, aby posílily ochranu životního prostředí v souladu s normami EU; vyzývá Bosnu a Hercegovinu, aby dostála svým smluvním závazkům podle Smlouvy o Energetickém společenství a Dohody o stabilizaci a přidružení a zajistila odpovídající a neprodlené uvedení svých právních předpisů do souladu s acquis EU v oblasti životního prostředí, a to i pokud jde o zabránění nadměrného znečišťování ovzduší pocházejícího z rafinerie ropy v Bosanském Brodu; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Bosna a Hercegovina plně provedla své závazky týkající se Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států jménem Společenství (úmluva ESPOO, 1991) a Protokolu o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (Kyjev, 2003), a to včetně ve vztahu k činnostem v povodí řek Neretvy a Trebišnjice;

36.  vítá konstruktivní a proaktivní postoj Bosny a Hercegoviny při podpoře regionální spolupráce; oceňuje její časté společné pohraniční hlídky ve spolupráci se sousedními zeměmi; zdůrazňuje klíčový význam řádných sousedských vztahů; vyzývá nové vedoucí představitele, aby nadále vyvíjeli a prohlubovali úsilí o řešení nevyřízených otázek ohledně hranic a vlastnictví se sousedními zeměmi; vyzývá Bosnu a Hercegovinu, aby dokončila v dobré víře postup vymezení státní hranice s Černou horou na základě dohody dosažené v květnu 2014;

37.  vyjadřuje politování nad tím, že v zahraniční politice Bosny a Hercegoviny i nadále přetrvávají odlišné názory projevující se v nízké míře souladu s postoji EU (52 %); opětovně připomíná zásadní význam jednotné zahraniční politiky pro Bosnu a Hercegovinu; je znepokojen dopady zamítavého postoje Ruska ke standardnímu vyjadřování Rady pro nastolení míru, pokud jde o územní celistvost Bosny a Hercegoviny, a jeho negativním vyjadřováním o aspiracích Bosny a Hercegoviny, pokud jde o EU; vítá pokračující přítomnost operace Althea jako součást obnoveného mandátu OSN zaměřenou na budování kapacit a vzdělávání;

38.  vyzývá nově zvolené orgány Bosny a Hercegoviny, aby využily příležitost, kterou nabízí nový přístup EU a uzavřely dohodu o změně prozatímní dohody / Dohody o stabilizaci a přidružení z důvodu přistoupení Chorvatska do EU a zachování tradičního obchodu;

39.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, předsednictvu Bosny a Hercegoviny, Radě ministrů Bosny a Hercegoviny, Parlamentnímu shromáždění Bosny a Hercegoviny, vládám a parlamentům Federace Bosny a Hercegoviny a Republice Srbsko a deseti oblastním/regionálním vládám.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2013 (2014/2156(INI))

P8_TA(2015)0183 A8-0057/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu o činnosti Evropské investiční banky za rok 2013,

–  s ohledem na výroční finanční zprávu Evropské investiční skupiny za rok 2013,

–  s ohledem na články 15, 126, 175, 208, 209, 271, 308 a 309 Smlouvy o fungování Evropské unie a na její protokol č. 5 o statutu EIB,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2012 o inovačních finančních nástrojích v souvislosti s příštím víceletým finančním rámcem(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2011(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) za rok 2012(3),

–  s ohledem na zprávu předsedy Evropské rady s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ zveřejněnou dne 26. června 2012,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2012 o atraktivnosti investování v Evropě(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o dlouhodobém financování evropského hospodářství(5),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. března 2014 s názvem „Dlouhodobé financování evropského hospodářství“ (COM(2014)0168),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 28. a 29. června 2012, a zejména na to, že v těchto závěrech se navrhovalo, že by měl být kapitál EIB navýšen o 10 miliard EUR,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady ze dne 27. a 28. června 2013, v nichž se požaduje vytvoření nového investičního plánu na podporu malých a středních podniků a k podpoře financování hospodářství,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. května 2013, které stanovují cíl využít všechny politiky EU ve prospěch podpory hospodářské soutěže, zaměstnanosti a růstu,

–  s ohledem na sdělení Komise o inovativních finančních nástrojích: „Rámec pro novou generaci inovačních finančních nástrojů“ (COM(2011)0662) a „Pilotní fáze iniciativy dluhopisů na projekty strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0660),

–  s ohledem na navýšení kapitálu Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), zejména v souvislosti s otázkou vztahů mezi EIB a EBRD,

–  s ohledem na rozhodnutí o rozšíření oblasti působnosti EBRD do Středomoří(6),

–  s ohledem na nové memorandum o porozumění mezi EIB a EBRD podepsané dne 29. listopadu 2012,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU ze dne 25. října 2011(7) o vnějším mandátu EIB na období 2007–2013,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 o investičním plánu pro Evropu (COM(2014)0903),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0057/2015),

A.  vzhledem k tomu, že všechny disponibilní zdroje členských států a EU, včetně EIB, je třeba účinně a neprodleně vynaložit za účelem podpory a navýšení veřejných a soukromých investic, posílení konkurenceschopnosti, obnovení udržitelného růstu podporujícího začlenění, podpory vytváření kvalitních pracovních míst a infrastruktury v souladu se strategií Evropa 2020, přičemž je zapotřebí zohlednit, že EIB je nástrojem, který má za cíl podporovat sociální soudržnost a může poskytovat cennou pomoc členským státům, které čelí obtížím v důsledku kritické sociální a hospodářské situace, které jsme nyní vystaveni;

B.  vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize spolu s politikami úsporných opatření vážně oslabila hospodářský růst v mnoha členských státech, v důsledku čehož se rychle zhoršovaly sociální podmínky, pokračuje prohlubování nerovností a nerovnováhy mezi evropskými regiony a nebylo dosaženo cíle sociální soudržnosti a skutečného sblížení, což destabilizuje evropskou integraci a demokracii;

C.  vzhledem k tomu, že EIB není komerční bankou a měla by i nadále hrát zásadní úlohu katalyzátoru při financování zdravých veřejných a soukromých dlouhodobých investic a zároveň by měla trvale uplatňovat osvědčené obezřetnostní bankovní postupy, aby si zachovala svou velmi silnou kapitálovou pozici, která má následný pozitivní vliv na úvěrové podmínky;

D.  vzhledem k tomu, že je třeba vyvinout zvláštní úsilí s cílem rozšířit společné zásahy (kombinující EIF nebo jiné záruční nástroje) i na financování malých a středních podniků a hmotných a nehmotných udržitelných infrastruktur, neboť jedním z důvodů poklesu investic a úvěrů je ztráta konkurenceschopnosti hospodářství členských států;

E.  vzhledem k tomu, že EIB by měla dále plnit svůj úkol spočívající ve financování projektů, které jsou součástí vnější činnosti EU, přičemž musí zároveň splňovat přísné sociální a environmentální normy;

F.  vzhledem k tomu, že by se o investicích EIB mělo rozhodovat nezávisle a na základě jejich životaschopnosti, přidané hodnoty a dopadu na hospodářské oživení;

G.  vzhledem k tomu, že EIB by v souvislosti s lepší makroekonomickou koordinací s členskými státy měla směřovat k modelu rozvojové banky;

H.  vzhledem k tomu, že EIB by měla být nejen finanční institucí, ale také bankou znalostí a osvědčených postupů;

I.  vzhledem k tomu, že se poměrně malý a velmi koncentrovaný sekuritizační trh Evropské unie, jenž zajišťuje omezenou sekuritizaci úvěrů malých a středních podniků, v důsledku krize ještě zmenšil;

Investice

1.  bere na vědomí výroční zprávu EIB za rok 2013 a nárůst finančních činností skupiny o 37 % na 75,1 miliardy EUR a navýšení kapitálu EIB, k němuž došlo v roce 2013; je znepokojen současnou situací hospodářské stagnace v EU, a zejména významným poklesem veřejných a soukromých investic – přibližně o 18 % oproti úrovni z roku 2007 –, a také neuvěřitelnou mírou 35% poklesu úvěrů malým a středním podnikům mezi léty 2008 a 2013; zdůrazňuje, že tento pokles představuje velkou překážku pro udržitelné hospodářské oživení a také pro dosažení skutečného pokroku při snaze o splnění cílů strategie Evropa 2020;

2.  zdůrazňuje v této souvislosti, že vnitrostátní prognózy ukazují, že téměř polovina všech členských států nedosáhne svých vnitrostátních cílů v oblasti vzdělávání a snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020 a že trendy v oblasti zaměstnanosti a snižování chudoby jsou ještě horší;

3.  domnívá se proto, že posílení nástrojů EIB pro financování nenahrazuje vnitrostátní hospodářskou politiku a strukturální reformy zaměřené na udržitelný růst a vytváření pracovních míst;

4.  bere na vědomí sdělení Komise o investičním plánu pro Evropu (COM(2014)0903), který se týká stávajících fondů a usiluje o aktivaci soukromého kapitálu v poměru 1:15; bere na vědomí záměr oživit hospodářství EU uvolněním částky 315 miliard EUR během příštích tří let prostřednictvím nového Evropského fondu pro strategické investice; upozorňuje na skutečnost, že provedení tohoto plánu bude v případě EIB vyžadovat další lidské zdroje, aby banka tento úkol splnila;

5.  bere v této souvislosti na vědomí zřízení pracovní skupiny pod vedením Komise a Evropské investiční banky a bere na vědomí návrhy právních aktů na zřízení Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), které mají být přijaty řádným legislativním postupem; zdůrazňuje, že v příslušných legislativních návrzích je nezbytné konkrétně stanovit velmi kvalitní postup řízení a výběru a také demokraticky odpovědný rámec pro sledování a hodnocení, na němž bude fond založen, který by měl co nejtransparentněji stanovit kritéria, která bude používat k rozhodování o způsobilosti projektů k zařazení do tohoto programu;

6.  očekává, že Komise připraví investiční plán, který bude podporovat a usnadní financování v členských státech a regionech; připomíná, že je velmi důležité, aby EIB spolupracovala s evropskými fondy zejména v těchto členských státech a regionech, aby mohly být realizovány produktivní veřejné investice a zásadní projekty budování infrastruktury;

7.  má za to, že by prioritu měly dostat projekty s evropskou přidanou hodnotou a kladným výsledkem analýzy nákladů a přínosů; zdůrazňuje, že je zapotřebí realizovat projekty, které by mohly mít maximální dopad z hlediska vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že je zapotřebí zaměřit se na projekty s vyšším rizikem, které obtížně splňují podmínky pro získání financování od bank; varuje, že pracovní skupina by mohla čelit politickému tlaku, aby podporovala projekty, které upřednostňují jednotlivé zájmové skupiny, což by vedlo k chybnému přidělování finančních prostředků nerentabilním investicím, které nejsou ve veřejném zájmu;

8.  zdůrazňuje, že záruky, které Komise u fondu EFSI předpokládá, neodpovídají novým finančním prostředkům, ale přerozděleným zdrojům; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité stanovit náklady příležitosti takového přerozdělení zdrojů, a stanovit tedy konkrétně, do jaké míry má být celková návratnost předpokládaných dodatečných investic, jež mají být spolufinancovány z fondu EFSI, vyšší než případný přínos, který by býval plynul podle původního rozdělení zdrojů;

9.  upozorňuje, že postup výběru projektů by měl zamezit vytěsňování a přeskupování, a měl by být tudíž zaměřen na projekty s evropskou přidanou hodnotou a vysokým potenciálem založeným na inovacích, které splňují kritérium doplňkovosti; zdůrazňuje, že je nezbytné zohlednit potenciál zvolených projektů pro tvorbu pracovních míst v těch zemích EU, které se potýkají s masovou nezaměstnaností;

10.  žádá v této souvislosti Komisi, aby v připravovaném legislativním návrhu důkladně posoudila ty části rozpočtového rámce EU, které mají poskytnout záruky pro fond EFSI, s cílem minimalizovat náklady příležitosti spojené s přerozdělením těchto zdrojů; vyzývá také Radu, Komisi a Radu guvernérů EIB, aby řádně posoudily účinky přerozdělování, jež s sebou investiční plán nese, konkrétně případný nárůst zisků investorů na úkor zákazníků, jež musí za využívání nové infrastruktury platit, aby byla zajištěna přiměřená návratnost investic; vyzývá EIB a Komisi, aby podrobněji prozkoumaly investiční mezeru v EU, pokud jde o její složení a konkrétně, zda chybí soukromé či veřejné investice, a aby upřesnily, na které investice, zda soukromé či veřejné, se má podpora vztahovat, a také jaký má být rozsah předpokládaných produktivních účinků investic;

11.  bere na vědomí, že Evropská centrální banka oznámila, že je připravena nakoupit na sekundárním trhu dluhopisy vydané EFSI, pokud by tento fond takové dluhopisy sám vydával nebo pokud by tak učinila EIB jeho jménem;

12.  zdůrazňuje, že je nezbytné nalézt novou rovnováhu mezi lepším hodnocením a co nejlepšími investicemi a nasměrovat ekonomiku na cestu udržitelného růstu a ozdravení přinášejícího zvýšení počtu pracovních míst;

13.  připomíná význam strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že budoucí „balíček“ investic by měl lépe zohledňovat obecné cíle politiky soudržnosti, udržitelnosti a energetické účinnosti; vyzývá Komisi a Radu guvernérů EIB, aby za tímto účelem zpřísnily své ukazatele výkonnosti pro kvalitní investice;

14.  zdůrazňuje, že EIB se vyzývá k tomu, aby hrála významnou úlohu při financování investičního plánu pro Evropu a vyčlenila na zřízení nového Evropského fondu pro strategické investice 5 miliard EUR; vyzývá proto Radu, Komisi a Radu guvernérů EIB, aby řádně posoudily soulad mezi novými úkoly EIB v rámci takového plánu a zdroji EIB;

15.  je toho názoru, že náležité zapojení EIB do investičního plánu bude v tomto ohledu vyžadovat podstatné zvýšení stropů EIB v oblasti úvěrů a půjček během příštích pěti let s cílem výrazně zvýšit velikost bilanční sumy; domnívá se, že nepřiměřený pákový efekt ohrozí cíle investičního plánu;

16.  domnívá se, že podpora institucionálního rámce pro fungování jednotného kapitálového trhu pozitivně přispěje k rychlejšímu provedení investičního plánu;

17.  poukazuje nicméně na to, že současný operační plán EIB předpokládá krácení toků úvěrů na 67 miliard EUR v letech 2014 a 2015, zatímco střed cílového pásma pro rok 2016 se očekává ve výši 58,5 miliardy EUR;

18.  zdůrazňuje, že dodatečné úvěrové kapacity, jež vyplynuly z nedávného navýšení kapitálu EIB o 10 miliard, byly nedostatečně využity; naléhavě vyzývá zúčastněné strany, aby maximálně prosazovaly opatření k rozšíření úvěrů EIB;

19.  vyzývá Komisi, aby podporovala mnohostrannou spolupráci EIB a vnitrostátních bank poskytujících podporu, a to za účelem posílení součinnosti, sdílení rizik a nákladů a zajištění vhodných úvěrů pro projekty EU, které mají pozitivní dopad na produktivitu, vytváření pracovních míst, ochranu životního prostředí a kvalitu života;

20.  vyzývá Komisi a EIB, aby v rámci své působnosti podporovaly začlenění investic s jasným sociálním přínosem, včetně vyšší míry zaměstnanosti, aby prostřednictvím úvěrů podpořily činnosti, jejichž cílem je snížit nezaměstnanost, a zaměřily se především na vytváření pracovních příležitostí pro mladé lidi a podpořily produktivní investice a nezbytné projekty v oblasti infrastruktury, a to zejména v členských státech s vysokou mírou nezaměstnanosti a podprůměrným HDP;

21.  opětovně vyjadřuje svou opatrnou podporu rozvoji partnerství veřejného a soukromého sektoru, která v případě, že budou dobře koncipována, mohou hrát významnou úlohu v oblasti dlouhodobých investic, digitální ekonomiky, výzkumu a inovací, lidského kapitálu a evropských dopravních, energetických či telekomunikačních sítí; lituje, že se špatná partnerství veřejného a soukromého sektoru změnila v nákladný systém financování soukromého sektoru z veřejných zdrojů, což vede k veřejnému zadlužení; kromě toho poukazuje na to, že se takové operace navíc často potýkají s problémem neprůhlednosti a asymetrických informací v doložkách o plnění mezi veřejnými a soukromými subjekty, zpravidla ve prospěch soukromého sektoru;

22.  navrhuje, aby EIB posílila své kapacity v oblasti sektorové analýzy a také svou práci v oblasti makroekonomické analýzy;

Nástroje pro sdílení rizik a projektové dluhopisy

23.  poukazuje na to, že nástroje pro sdílení rizik, jež v konečném důsledku zahrnují poskytování veřejných dotací, by měly být stanoveny pouze v případech, kdy dochází k selhání trhu, jež vytváří vnější náklady, nebo pro plnění úkolů obecného zájmu, jako je poskytování veřejných statků a služeb obecného hospodářského zájmu, přičemž je třeba mít na paměti, že takový nástroj je vždy spjat s rizikem socializace ztrát a privatizace zisků; upozorňuje, že veřejný sektor bude muset v případě selhání ztráty uhradit;

24.  poukazuje na to, že jakékoli zapojení veřejných prostředků do nástrojů pro sdílení rizik, a konkrétněji do tranší pro krytí prvních ztrát investičních nástrojů, by mělo být buď výslovně spojeno se snížením měřitelných negativních vnějších nákladů, vytvářením měřitelných pozitivních externích nákladů, nebo plněním povinností spojených s poskytováním veřejných služeb a služeb obecného hospodářského zájmu; poukazuje na článek 14 SFEU, který stanoví právní základ pro zavedení takového propojení prostřednictvím řádného legislativního návrhu;

Malé a střední podniky

25.  zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou páteří evropské ekonomiky a jako takové by měly být hlavním cílem investic; je znepokojen skutečností, že přístup k financování je i nadále jedním z nejnaléhavějších problémů, s nimiž se malé a střední podniky v Evropě potýkají; zdůrazňuje, že je třeba zajistit účinnější přidělování finančních prostředků pro malé a střední podniky, a to se širokým spektrem soukromých investorů, kteří budou takové finanční prostředky zajišťovat;

26.  naléhavě vyzývá EIB, aby náležitě analyzovala pokles ve financování malých a středních podniků a předložila ucelený plán, jak zajistit, aby byly malé a střední podniky v celé Evropě podněcovány k předkládání žádostí o financování pod záštitou EIB, kdykoli je to možné; vyzývá Komisi a EIB, aby posoudily dopad hospodářské krize na bankovní systém a konečné příjemce finančních prostředků od EIB, zejména pak z hlediska malých a středních podniků, odvětví sociální ekonomiky a státních podniků; žádá EIB, aby zhodnotila výsledky dopadu své podpory poskytované malým a středním podnikům v Evropě v letech 2010–2014 na reálnou ekonomiku a předložila k tomu podrobnou zprávu;

27.  upozorňuje na vysoký podíl mikropodniků v evropské ekonomice a vítá kroky, které EIB podnikla na cestě k úvěrům pro účely mikrofinancování v Evropě; s ohledem na význam mikropodniků pro vytváření pracovních míst vyzývá k dalším investicím v této oblasti;

28.  zdůrazňuje zejména skutečné přínosy využívání mechanismu pro sdílení rizika v podpoře financování malých a středních podniků a inovací v Evropě;

29.  bere na vědomí narůst podpory pro malé a střední podniky v Evropské unii, která dosáhla výše 21,9 miliardy EUR, a poskytuje tak přístup k financování více než 230 000 malých a středních podniků;

30.  vyzývá EIB k dalšímu navýšení svých úvěrových kapacit pro malé a střední podniky a inovativní začínající podniky; zdůrazňuje, že je důležité posílit i další nástroje EIB, např. evropský nástroj mikrofinancování Progress;

31.  vítá skutečnost, že došlo k zavedení a rozvoji nových aktivit v oblasti financování obchodu v zemích zasažených hospodářskou krizí, k nimž patří zejména nástroj na podporu financování obchodu malých a středních podniků nebo na míru uzpůsobená finanční řešení, jako je evropský nástroj mikrofinancování Progress, jehož cílem je finanční začlenění; vybízí EIB, aby rozšířila působnost těchto nových nástrojů na další příjemce na evropské úrovni;

32.  trvá na tom, aby hodnocení, jež provede Komise v prosinci 2014, bralo v úvahu jak negativní, tak pozitivní dopady projektů pilotní fáze iniciativy projektových dluhopisů (PBI); vyjadřuje politování nad tím, že EIB poskytla podporu některým projektům infrastruktury, které se ukázaly jako neživotaschopné a neudržitelné; má za to, že EIB by měla investovat do projektů, které přinášejí reálné hospodářské přínosy, jsou šetrné ke klimatu a naplňují potřeby a zájmy obyvatel, jimž mají sloužit;

33.  vyjadřuje politování nad úlohou EIB a Komise v rámci projektu Castor, který je financován v rámci iniciativy projektových dluhopisů a který zahrnuje posouzení rizik, jež nevzalo v úvahu riziko zvýšení seismické aktivity spojené se vstříknutím plynu, a to navzdory existenci studií, jež jasně varovaly před možným nebezpečím(8); naléhavě žádá Komisi a EIB, aby učinily kroky, které umožní občanům Španělska vyhnout se povinnosti uhradit 1 300 milionů EUR prostřednictvím zvýšení veřejného dluhu nebo zvýšení ceny energií jako kompenzace za katastrofálně posouzený projekt; žádá Komisi, aby se řídila doporučeními evropského veřejného ochránce práv a prošetřila, zda by rozhodnutí španělské vlády ve věci projektu Castor mohla být považována za zakázanou státní podporu;

34.  lituje, že EIB financovala dálniční obchvat „Passante di Mestre“ poté, co italské orgány veřejně oznámily zatčení výkonného ředitele hlavního subdodavatele kvůli daňovým podvodům; s ohledem na dosud probíhající vyšetřování korupčního skandálu spojeného s výstavbou a správou Passante di Mestre, které italské orgány provádějí, vyzývá EIB, aby tento projekt nefinancovala prostřednictvím iniciativy projektových dluhopisů ani jakéhokoli jiného finančního nástroje a aby zajistila, že v případě rozhodování o možném využití projektových dluhopisů bude uplatněna její politika nulové tolerance podvodů;

35.  vyzývá EIB, aby posílila svou kapacitu pro podstoupení rizika tím, že bude podporovat úvěry pro hospodářská odvětví, která mají potenciál vytvářet růst a pracovní místa, ale mají potíže při získávání finančních prostředků bez náležitých záruk;

36.  žádá proto, aby bylo zavedeno komplexní hodnocení pilotních projektů na základě inkluzivního a otevřeného konzultačního procesu se zapojením veřejných, vnitrostátních a místních subjektů; zdůrazňuje také, že je nezbytné hodnotit financované projekty z hlediska přidané hodnoty, životního prostředí, produktivity a pracovních míst; zdůrazňuje, že iniciativa projektových dluhopisů je stále v pilotní fázi; rovněž vyzývá Komisi, aby v rámci řádného legislativního postupu předložila legislativní návrh, který poskytne lepší rámec pro budoucí strategii projektových dluhopisů, včetně posílení rámce EIB pro ukazatele výkonnosti pro kvalitní investice, aby bylo možné v co největší šíři určit a měřit dopad financovaných projektů z hlediska vnějších nákladů a jejich sociální a environmentální návratnosti;

37.  je znepokojen možným zevšeobecněním iniciativy projektových dluhopisů (PBI) na prostředek ke snižování nákladů na soukromé investice buď nižšími úrokovými sazbami, nebo socializací ztrát, místo aby byl tento nástroj využíván jako omezenější rámec pro poskytování podpory pro investice veřejného zájmu v případech, kdy lze prokázat, že soukromé investice zajistí nepostradatelné odborné znalosti či know-how, které veřejný sektor nemá k dispozici;

Energetika a klima

38.  vyzývá EIB, aby zajistila řádné uplatňování svých nových úvěrových kritérií v oblasti energetiky a aby pravidelně předkládala a zveřejňovala zprávy o jejich provádění;

39.  vyzývá EIB, aby zintenzivnila své investiční úsilí s cílem výrazně snížit svou uhlíkovou stopu a vypracovala politické strategie, které by Unii pomohly dosáhnout jejích cílů v oblasti klimatu; vítá, že EIB provede a vyžádá zveřejnění posouzení z hlediska klimatu a přezkoumá všechny své činnosti v roce 2015, což může vést k obnovení politiky ochrany klimatu; doufá, že energetickou politiku EIB konkrétně podpoří její emisní norma, která se použije na veškeré projekty výroby energie z fosilních paliv za účelem vyloučení investic do projektů s plánovanými emisemi uhlíku přesahujícími určitou prahovou hodnotu; vyzývá EIB, aby prováděla přezkum emisní normy a uplatňovala přísnější závazky;

40.  vítá všechny kroky EIB směrem k přechodu na energii z obnovitelných zdrojů; vyzývá k odstranění regionálních rozdílů v oblasti úvěrů na obnovitelné zdroje energie, zejména pak za účelem podpory projektů v členských státech, které jsou závislé na neobnovitelných zdrojích energie, při zohlednění rozdílnosti hospodářství v jednotlivých členských státech, a k tomu, aby byla v budoucnosti věnována větší pozornost menším projektům v oblasti poskytování decentralizované mimosíťové energie z obnovitelných zdrojů, do nichž se zapojí občané a místní komunity; má za to, že tyto zdroje energie by snížily vysokou míru vnější energetické závislosti Evropy, zlepšily bezpečnost dodávek a podpořily vytváření zeleného růstu a zelených pracovních míst; zdůrazňuje význam financování energetické účinnosti, energetických sítí a souvisejícího výzkumu a vývoje;

41.  vyzývá EIB, aby zvýšila objem svých úvěrů na projekty energetické účinnosti ve všech odvětvích, zejména co se týče optimalizace procesů, malých a středních podniků, stavebnictví a životního prostředí ve městech; vyzývá EIB, aby se v souladu s politikou soudržnosti důrazněji zaměřila na znevýhodněné oblasti;

42.  naléhavě vyzývá EIB, aby předložila vyhodnocení možnosti postupného ukončování úvěrování projektů, které využívají neobnovitelné zdroje energie;

Infrastruktura

43.  zdůrazňuje, že investice do udržitelných projektů budování infrastruktury mají zásadní význam pro zvýšení konkurenceschopnosti a obnovu růstu a vytváření pracovních míst v Evropě; vzhledem k tomu žádá, aby bylo financování EIB použito ve prospěch oblastí, které se potýkají s vysokou nezaměstnaností; upozorňuje, že financování ze strany EIB by se mělo zaměřit především na země, které zaostávají z hlediska kvality a rozvoje infrastruktury;

44.  vybízí k tomu, aby se investiční aktivity EIB v městském prostředí ve větší míře zaměřovaly na sociální udržitelnost; bere na vědomí určitá zlepšení v oblasti financování EIB určeného na sociální bydlení, avšak zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet výzkum a další činnost ve věci sociální udržitelnosti v souvislosti s udržitelnou obnovou měst;

Výzkum a inovace

45.  vítá zahájení prvních operací iniciativy pro financování růstu a zdůrazňuje, že je zapotřebí v odpovídající míře financovat projekty z oblasti výzkumu, inovací a inovativních začínajících podniků;

Zaměstnanost a sociální věci

46.  bere na vědomí zahájení iniciativy „Dovednosti a pracovní místa – investice pro mládež“ a naléhavě vyzývá EIB, aby urychlila její provádění a zvážila možnosti jejího rozšíření;

Správa, transparentnost a odpovědnost

47.  vyzývá EIB, aby důkladněji sledovala provádění projektů ve spolupráci s členskými státy s cílem zajistit větší účinnost a řádnou správu přidělených zdrojů;

48.  upozorňuje, že geografické rozčlenění finančních prostředků poskytovaných EIB poukazuje na značné nesrovnalosti v úvěrech pro různé členské státy; vyzývá proto EIB, aby posoudila příčiny těchto nesrovnalostí a zajistila, aby finanční instituce ve všech členských státech byly v plné míře schopny řídit a provádět programy EIB; dále vyzývá, aby ve všech členských státech byly vedeny zvláštní informační kampaně, které zvýší povědomí o konkrétních programech EIB; rovněž požaduje, aby EIB a vnitrostátní orgány důsledněji spolupracovaly a odstranily překážky, které brání podpisu a provádění projektů EIB;

49.  opětovně připomíná, že Rada a Parlament se shodly na tom, že nastal čas posoudit racionalizaci systému evropských veřejných finančních institucí(9);

50.  naléhavě vyzývá EIB, aby zdokonalila nezávislost a účinnost svého mechanismu vyřizování stížností; vyzývá řídící výbor EIB, aby zohlednil doporučení tohoto mechanismu; vyzývá EIB, aby jednala v souladu se stanovisky evropského veřejného ochránce práv a aby přistoupila k větší spolupráci s tímto úřadem, aby se zabránilo situacím, jako bylo šetření stížnosti 178/2014/AN proti Evropské investiční bance(10);

51.  domnívá se, že stále existuje značný manévrovací prostor pro zvýšení transparentnosti a zlepšení posouzení hospodářských a sociálních dopadů půjček a účinnosti kontrol provádění; opakuje svůj požadavek, aby banka poskytla podrobnosti o svém přístupu s cílem urychlit přijetí opatření, jež tyto otázky vyřeší, a žádá EIB, aby společně s Komisí sestavila a zveřejnila seznam přísných kritérií výběru těchto finančních zprostředkovatelů;

52.  vyjadřuje politování nad výsledky přezkumu politiky transparentnosti EIB; nová politika transparentnosti je méně důrazná než politika původní a nedaří se jí plně překonat minulost kultury utajování EIB; naléhavě tuto banku vyzývá, aby své činnosti opírala o „domněnku možnosti zpřístupnění“ spíše než o „domněnku nutnosti zachování důvěrnosti“; upozorňuje na skutečnost, že EIB je povinna zajistit, aby její politika v oblasti transparentnosti byla v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise; rovněž vyjadřuje politování nad tím, že index transparentnosti podpory za rok 2013(11) ukazuje, že EIB si vede velmi špatně, pokud jde o transparentnost a odpovědnost;

53.  vyzývá EIB, aby nespolupracovala s finančními prostředníky, kteří mají negativní výsledky, pokud jde o transparentnost, daňové úniky či agresivní praktiky daňového plánování nebo kteří využívají jiné nekalé praktiky, jako jsou např. „daňová rozhodnutí“ či nesprávné oceňování převodů, podvody, korupce, negativní environmentální a sociální dopady, nebo nemají významnější místní odpovědnost, a aby aktualizovala své politiky v oblasti boje proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu; zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit komplexní transparentnost globálních půjček v zájmu zajištění důsledné kontroly tohoto typu nepřímého poskytování úvěrů; vybízí EIB, aby jak přímé financování, tak financování prostřednictvím zprostředkovatelů podmínila zveřejňováním daňových informací podle jednotlivých zemí, a to v souladu s ustanovením směrnice CRD IV o úvěrových institucích a zveřejňováním informací o skutečném vlastnictví; vyzývá proto EIB, aby vypracovala novou politiku odpovědného zdaňování, přičemž výchozím bodem se stane přezkum její politiky vůči nespolupracujícím jurisdikcím v roce 2015;

54.  naléhavě vyzývá EIB, aby nespolupracovala se subjekty, které využívají jurisdikcí, které zachovávají bankovní tajemství, jež se „vyznačuje zejména minimálními daněmi nebo neexistencí daní, nedostatečně účinnou výměnou informací se zahraničními daňovými orgány a nedostačující transparentností legislativních, právních nebo správních opatření a které takto označila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo Finanční akční výbor(12)“;

55.  naléhavě vyzývá EIB, aby se v otázce transparentnosti a odpovědnosti v oblasti daní ujala vůdčí a příkladné úlohy; vyzývá EIB zejména k tomu, aby shromažďovala přesné údaje o platbách daní plynoucích z investic a úvěrů, které poskytuje, především pak o zdanění zisků podniků, a to zejména v rozvojových zemích, a aby tyto údaje každoročně analyzovala a zveřejňovala;

56.  vítá vytvoření veřejného rejstříku dokumentů v roce 2014 v souladu s nařízením (ES) č. 1367/2006;

57.  vyjadřuje politování nad skutečností, že v souvislosti s nedávným případem Glencore EIB odmítá zveřejnit výsledky svých vnitřních šetření; s patřičnou pozorností bere na vědomí doporučení evropského veřejného ochránce práv uvedená ve stížnosti 349/2014/OV1(13), aby EIB přehodnotila své odepření přístupu k vyšetřovací zprávě týkající se údajných daňových úniků ve věci Glencore v souvislosti s financováním měděného dolu Mopani v Zambii; žádá EIB, aby se řídila doporučeními evropského veřejného ochránce práv;

58.  lituje toho, že složení řídícího výboru, Rady guvernérů a správní rady EIB, zejména z hlediska pohlaví, není dostatečně různorodé; vyzývá EIB, aby naplnila účel směrnice o kapitálových požadavcích, jež ve svém čl. 88 odst. 2 stanoví, že banka „rozhodne o cílovém zastoupení méně zastoupeného pohlaví ve vedoucím orgánu a připraví strategii, jak zvýšit počet zástupců méně zastoupeného pohlaví ve vedoucím orgánu, aby se dosáhlo stanoveného cíle. Cíl, strategie a její uplatňování se zveřejní“;

59.  připomíná, že bylo dohodnuto, že guvernér EBRD za Unii zajistí, aby byla Evropskému parlamentu každoročně předkládána zpráva o využívání kapitálu, o opatřeních, která mají zajistit transparentnost způsobu, jakým EBRD přispívá k plnění cílů Unie, o přijímání rizik a o spolupráci EIB a EBRD mimo Unii; vyjadřuje politování nad tím, že guvernér a Komise nepostupují proaktivně při naplňování tohoto právního ustanovení(14);

60.  vítá skutečnost, že EIB podepsala Mezinárodní iniciativu na podporu transparentnosti rozvojové pomoci a v souladu s tímto rámcem začala zveřejňovat informace o svých úvěrech, které poskytuje mimo Evropskou unii;

Vnější politiky

61.  připomíná, že vnější politika EIB, a zejména regionální operačně-technické pokyny, by měly být v souladu s cíli vnější činnosti EU, jak jsou stanoveny v článku 21 SEU; vyzývá k plnému dodržování právních předpisů ze strany přijímajících zemí;

62.  vítá vytvoření rámce měření výkonnosti (REM) pro činnosti mimo EU a zprávy o jeho provádění;

63.  vyzývá EIB, aby v rámci stávajícího mandátu posoudila možnost navýšení vnějšího financování ve prospěch východního sousedství a sousedství zemí jižního Středomoří;

64.  vítá skutečnost, že nový mandát pro poskytování úvěrů třetím zemím na období 2014–2020 požaduje, aby EIB zveřejňovala zprávy o dokončení projektu; ze strany EIB očekává, že tento požadavek bude splněn již v roce 2015;

65.  znovu žádá Evropský účetní dvůr, aby před přezkumem mandátu EIB pro poskytování úvěrů třetím zemím v polovině období vypracoval zvláštní zprávu o výkonnosti EIB, pokud jde o poskytování úvěrů třetím zemím, a o souladu těchto aktivit EIB s politikami EU a aby porovnal jejich přidanou hodnotu, pokud jde o vlastní zdroje využívané EIB; dále žádá Evropský účetní dvůr, aby ve své analýze rozlišoval mezi zárukami poskytnutými z rozpočtu EU, investičním nástrojem se zárukou z ERF, různými formami kombinování využívanými svěřenským fondem EU-Afrika pro infrastrukturu, Karibským investičním fondem a investičním nástrojem pro Tichomoří a využitím zpětných toků těchto investic; žádá také Evropský účetní dvůr, aby do své analýzy zahrnul i správu finančních prostředků plynoucích z rozpočtu EU, kterou provádí EIB, a to v souvislosti s investiční facilitou financovanou z Evropského rozvojového fondu a prostřednictvím různých forem kombinování pomocí nástrojů EU pro kombinování zdrojů a také využívání zpětných toků těchto investic;

Další doporučení

66.  vyzývá EIB a Evropský parlament, aby vytvořily platformu pro dialog mezi EIB a příslušnými výbory Parlamentu; žádá tedy, aby zástupci EIB jednou za čtvrtletí navštívili Parlament a informovali a diskutovali o pokroku a činnostech EIB; navrhuje, aby byl zaveden pravidelný strukturovaný dialog mezi prezidentem EIB a Parlamentem, podobný čtvrtletnímu dialogu o měnové politice mezi ECB a Parlamentem, s cílem zajistit posílení parlamentního dohledu nad činností EIB a usnadnit rozšířenou spolupráci a koordinaci mezi oběma institucemi;

67.  konstatuje, že především malé podniky si i nadále stěžují na nedostatečný přístup k financování z prostředků EIB na externí půjčky i k financování za podpory EIF; žádá tudíž, aby byl vypracován výroční přehled ukazující, kolik malých a středních podniků, a obzvláště mikropodniků, využilo těchto nástrojů a která opatření EIB přijala v souvislosti se strategiemi zprostředkovatelů využívaných EIB s cílem usnadnit přístup malým a středním podnikům k finančním prostředkům;

68.  požaduje, aby bylo provedeno důkladné posouzení rizik a systémů kontroly spojených s nástrojem kombinovaného financování Evropské komise, a to s ohledem na dopad kombinovaného financování nejen pokud jde o dohled, ale i pokud jde o možnosti řízení, a aby byla o této věci předložena zpráva;

69.  vítá vysokou kvalitu aktiv EIB, jež vykazují míru znehodnocení úvěrů, která se blíží 0 % (0,2 %) celkového portfolia úvěrů; považuje za nezbytně nutné zajistit, aby si EIB udržela svůj úvěrový rating AAA, a zachovala si tak přístup na mezinárodní kapitálové trhy za nejlepších možných podmínek financování, což má pak pozitivní dopad na životní cyklus projektů i na zúčastněné strany a obchodní model EIB;

70.  konstatuje, že třístranná dohoda, o níž se zmiňuje čl. 287 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a která upravuje spolupráci mezi EIB, Komisí a Účetním dvorem s ohledem na metody kontroly činností EIB při správě prostředků Unie a členských států ze strany Účetního dvora, má být v roce 2015 obnovena; vyzývá EIB, aby v této souvislosti aktualizovala oblast působnosti Evropského účetního dvora tak, že do ní začlení veškeré nové nástroje EIB, které využívají veřejné finanční prostředky EU nebo Evropského rozvojového fondu;

71.  vítá skutečnost, že Rada EIB schválila v roce 2013 aktualizovanou politiku boje proti podvodům, jež potvrzuje přístup nulové tolerance této banky;

72.  vyzývá k výraznější efektivitě, menší regulaci a větší flexibilitě při přidělování finančních prostředků EIB;

73.  vyzývá EIB, aby zahájila strukturovaný proces komunikace s parlamenty, vládami a sociálními partnery s cílem pravidelně zjišťovat, které iniciativy na podporu vytváření pracovních míst by mohly vést k udržitelnému nárůstu evropské konkurenceschopnosti;

74.  vítá podporu poskytovanou malým a středním podnikům v oblastech, v nichž míra nezaměstnanosti převyšuje 25 %;

75.  vítá zaměření na společnosti se střední tržní kapitalizací (společnosti s 250 až 3 000 zaměstnanci) prostřednictvím iniciativy Mid Cap a iniciativy financování na podporu růstu, které stimulují úvěry, a to zejména pro inovativní společnosti se střední tržní kapitalizací;

76.  vítá novou iniciativu EIB nazvanou „Dovednosti a pracovní místa – investice pro mládež“, která se zaměřuje na financování zařízení pracujících v oblasti odborného vzdělávání a mobility studentů/učňů s cílem poskytnout mladým lidem trvalé pracovní příležitosti, a vyzývá k ještě výraznějšímu zaměření na odborné vzdělávání a k větším investicím do tohoto úvěrového programu v příštích letech; je nicméně přesvědčen, že by se tento program neměl odklánět od stávajícího grantového systému, zejména programu Erasmus +; zdůrazňuje, že na mobilitu je třeba pohlížet jako na příležitost a že musí být vždy dobrovolná, neměla by se stát nástrojem, který by přispíval k vylidňování a marginalizaci oblastí postižených nezaměstnaností; požaduje, aby byla věnována pozornost těm projektům, které umožní vytvoření kvalitních pracovních míst, se zvláštním zaměřením na projekty související s vytvářením pracovních míst pro mladé lidi, přičemž je nutné zvýšit podíl žen na pracovním trhu, snížit dlouhodobou nezaměstnanost a zvýšit možnosti znevýhodněných skupin získat práci;

77.  vítá rozsáhlé zkušenosti EIB s financováním vzdělávání a odborné přípravy prostřednictvím operací studentských úvěrů, které se uskutečnily v Evropě, zejména s ohledem na úvěrové záruky pro mobilní studenty v rámci programu Erasmus Master, které skupina EIB zahájí v roce 2015; zdůrazňuje, že je důležité, aby pravidla splácení byla výhodná, aby byl plně zajištěn snadný přístup k úvěrům pro všechny studenty bez ohledu na jejich ekonomické zázemí;

78.  vyzývá EIB, aby při výběru svých projektů v rámci hodnotící metody založené na třech pilířích věnovala zvláštní pozornost kritériu prvního pilíře, kterým je přispění k růstu a zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti mládeže; zdůrazňuje význam pracovních míst, odborného a učňovského vzdělávání pro mladé lidi, jako součásti snahy o udržitelný model vytváření pracovních míst;

79.  připomíná závazek místopředsedy Katainena navýšit potenciál EIB nejen v oblasti infrastruktury, ale i v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání mladých lidí, a vyzývá EIB, aby o pokroku dosaženém v této oblasti informovala ve své příští výroční zprávě; je přesvědčen, že již zahájená opatření v oblasti zaměstnanosti mládeže by měla být prováděna rychleji a postupně rozšiřována;

80.  domnívá se, že by EIB vedle opatření již zahájených v rámci iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí měla výrazně investovat do opatření, jež povedou k tvorbě udržitelných pracovních míst pro mladší generace;

o
o   o

81.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské investiční bance a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 72 E, 11.3.2014, s. 51. (2) Přijaté texty, P7_TA(2013)0057. (3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0201. (4) Úř. věst. C 349 E, 29.11.2013, s. 27. (5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0161. (6) Úř. věst. L 177, 7.7.2012, s. 1. (7) Úř. věst. L 280, 27.10.2011, s.1. (8) Viz: Observatori de l’Ebre (CSIC, URLL). Evaluación de Impacto Ambiental (SGEA/SHG; Ref.: GAD/13/05) -‘Almacenamiento subterráneo de gas natural Amposta (Permiso Castor) Tarragona); IAM 2109-07 - Estudio elaborado por la Dirección General de Política Ambiental y Sostenibilidad del Departamento de Medio Ambienta y Vivienda de la Generalitat de Catalunya sobre el estudio de impacto ambiental del Proyecto de almacén subterráneo de gas natural Castor’; and Simone Cesca, Francesco Grigoli, Sebastian Heimann, Álvaro González, Elisa Buforn, Samira Maghsoudi, Estefania Blanch y Torsten Dahm (2014): ‘‘The 2013 September–October seismic sequence offshore Spain: a case of seismicity triggered by gas injection?’, Geophysical Journal International, 198, 941–953. (9) Osmý bod odůvodnění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1219/2011/EU ze dne 16. listopadu 2011o upisování dodatečných akcií kapitálu Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) Evropskou unií v důsledku rozhodnutí o navýšení tohoto kapitálu (Úř. věst. L 313, 26.11.2011, s. 1). (10) Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se uzavírá šetření ve věci stížnosti 178/2014/AN proti Evropské investiční bance — http://www.ombudsman.europa.eu/cases/decision.faces/en/58171/html.bookmark (11) http://newati.publishwhatyoufund.org/2013/index-2013/results/ (12) Třináctý bod odůvodnění rozhodnutí č. 1219/2011/EU. (13) http://www.ombudsman.europa.eu/cases/draftrecommendation.faces/en/58471/html.bookmark (14) Článek 3 rozhodnutí č. 1219/2011/EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: „Potrava pro planetu, energie pro život“ (2015/2574(RSP))

P8_TA(2015)0184 B8-0360/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na rozhodnutí Úřadu pro mezinárodní výstavy uspořádat v Miláně ve dnech od 1. května do 30. října 2015 světovou výstavu na téma „Potrava pro planetu, energie pro život“,

—  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2013 o účasti Komise na světové výstavě Expo 2015 v Miláně (C(2013)2507),

—  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Účast EU na světové výstavě EXPO 2015 v Miláně ‚Potrava pro planetu: energie pro život‘“ ze dne 3. května 2013 (COM(2013)0255),

—  s ohledem na práci vědeckého řídícího výboru Evropské unie podporovanou Komisí a Parlamentem a zahájenou dne 21. března 2014 s cílem poskytnout odborné poradenství s ohledem na výzvy související se zajištěním potravin a výživy a s cílem udělit pokyny pro plánování akcí v rámci výstavy Expo 2015,

—  s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí přijaté Organizací spojených národů v září roku 2000 a na navrhované cíle udržitelného rozvoje, které mají být přijaty na příštím Valném shromáždění OSN v září 2015,

—  s ohledem na publikaci Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) nazvanou „Vývoj světového zemědělství do roku 2030/2050: revize z roku 2012“,

—  s ohledem na to, že rok 2014 vyhlásila organizace FAO Mezinárodním rokem rodinných zemědělských podniků,

—  s ohledem na to, že rok 2015 vyhlásila organizace FAO Mezinárodním rokem půdy,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2011 o uznání zemědělství jako strategického odvětví v souvislosti se zajišťováním potravin(1),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2012 o zastavení plýtvání potravinami: strategiích pro zlepšení účinnosti potravinového řetězce v EU(2),

—  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, zejména na článek 25 této deklarace, v němž se právo na výživu uznává za součást práva na přiměřenou životní úroveň,

—  s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně výstavy Expo 2015 v Miláně věnované tématu „Potrava pro planetu, energie pro život“ (O-000016/2015 – B8-0109/2015),

—  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

—  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že tématem výstavy Expo 2015 v Miláně je „Potrava pro planetu, energie pro život“ a že tato akce by mohla výrazně povzbudit diskusi o zlepšení produkce potravin a jejich distribuce, řešení problému plýtvání potravinami, prosazování a rozvíjení již existujících pozitivních způsobů řešení problému nedostatečného zabezpečení dodávek potravin, podvýživy a nesprávné výživy a dosažení rovnováhy mezi poptávkou a spotřebou;

B.  vzhledem k tomu, že téma výstavy Expo Milano 2015 je příležitostí k úvahám a diskusi o různých přístupech k řešení paradoxů globalizovaného světa, kde podle údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství na jedné straně 898 milionů lidí trpí podvýživou a hladoví a na straně druhé trpí 1,4 miliardy obyvatel nadváhou, včetně 500 milionů obézních osob, což je situace, která způsobuje sociální a hospodářské škody a v některých případech má i dramatické dopady na lidské zdraví;

C.  vzhledem k tomu, že výstava Expo 2015 v Miláně proběhne v závěrečném roce plnění rozvojových cílů tisíciletí a zároveň OSN vyhlásila rok 2015 Mezinárodním rokem půdy, a vzhledem k tomu, že by tato akce měla být inspirací pro debatu o nových cílech udržitelného rozvoje, jejichž konečný návrh se nachází ve fázi projednávání, přičemž jádrem tohoto projednávání jsou zemědělství a zabezpečení potravin a výživy;

D.  vzhledem k tomu, že téma milánského Expa 2015, které je zaměřeno především na potraviny, zahrnuje rovněž rybolov, jenž stejně jako zemědělství s problematikou potravin, potravinové soběstačnosti a udržitelnosti souvisí;

E.  vzhledem k tomu, že na milánském Expu 2015 má být vypracována tzv. Milánská charta, dokument, který bude předložen generálnímu tajemníkovi OSN jakožto odkaz Expa 2015 a příspěvek k mezinárodní diskusi o rozvojových cílech tisíciletí;

F.  vzhledem k tomu, že témata Expa 2015 se týkají v prvé řadě zemědělství, které zůstává základním kamenem hospodářství Unie, neboť vývoz zemědělských produktů představuje dvě třetiny jejího celkového vnějšího obchodu, Unie je i nadále největším vývozcem zemědělských produktů na světě a potravinářské odvětví EU produkuje ročně obrat ve výši téměř jednoho bilionu EUR a zaměstnává více než 4 miliony lidí;

G.  vzhledem k tomu, že rybolov je stejně jako zemědělství klíčovým prvkem hospodářství, jednak z hlediska dovozu, neboť EU je největším světovým dovozcem produktů rybolovu a akvakultury a objem vývozu dosahuje 4,1 miliardy EUR ročně, a jednak proto, že v odvětví rybolovu je zaměstnáno 116 094 osob, v odvětví akvakultury 85 000 osob a v odvětví zpracování produktů rybolovu 115 651 osob;

H.  vzhledem k tomu, že „Potrava pro planetu, energie pro život“ je globální téma, které zahrnuje všechny hospodářské a produktivní činnosti, jež přispívají k zajištění obživy a udržitelnosti;

I.  vzhledem k tomu, že odvětví rybolovu musí být zapojeno do diskuse o tom, jak zajistit potravu pro planetu, pokud jde o potraviny z mořských zdrojů, a jak dosáhnout rovnováhy mezi nabídkou a spotřebou zdrojů;

J.  vzhledem k tomu, že vědecký řídící výbor pro Expo 2015 se domnívá, že bude třeba rozvíjet nové poznatky v některých specifických oblastech a podporovat informovanost veřejnosti o potravinách a produkci potravin v odvětví zemědělství, modré ekonomiky a rybolovu prostřednictvím vzdělávání a informačních kampaní tak, aby si lidé byli vědomi toho, že rozhodují-li se jako jednotlivci při výběru potravin, mají jejich rozhodnutí celosvětový dopad;

K.  vzhledem k tomu, že zkušenosti občanské společnosti a její přispění k diskusi nad tématy Expa 2015 mají zásadní význam a že je třeba její zkušenosti a iniciativy podpořit v zájmu rozvíjení skutečné mezinárodní diskuse a pokynů zaměřených na zmírňování globálních krizí týkajících se potravin a výživy;

L.  vzhledem k tomu, že zdravá půda není pouze nezbytným předpokladem produkce potravin, paliv, vláken a léčiv, ale je také zásadní pro naše ekosystémy, neboť hraje důležitou roli v uhlíkovém cyklu a rovněž zachycuje a filtruje vodu a napomáhá v boji proti záplavám i suchu;

M.  vzhledem k tomu, že naše oceány, moře a vnitrozemské vodní cesty jsou cenné z hlediska zdravé výživy, a vzhledem k tomu, že jejich ochrana je nezbytnou podmínkou našeho přežití; vzhledem k tomu, že rybolov a akvakultura zajišťují živobytí 10–12 % světové populace;

N.  vzhledem k tomu, že kvůli zajištění plné transparentnosti Expa 2015 zveřejňuje platforma „Otevřené Expo“ otevřeně veškeré informace týkající se řízení, organizace a průběhu akce, čímž představuje nepochybně dobrý příklad transparentnosti;

O.  vzhledem k tomu, že organizace FAO odhaduje, že nárůst světové populace ze 7 na 9,1 miliard bude do roku 2050 vyžadovat 70% zvýšení dodávek potravin, přičemž tytéž prognózy naznačují, že samotné zvýšení produkce nebude stačit k zabezpečení dodávek potravin pro všechny;

P.  vzhledem k tomu, že podle údajů FAO činil počet hladovějících lidí v roce 2010 kolem 925 milionů, kdy více než třetinu úmrtí dětí ve věku do pěti let lze přičíst podvýživě;

Q.  vzhledem k tomu, že podle odhadů FAO dosáhne nárůst využívané orné půdy do roku 2050 pouhých 4,3 %;

R.  vzhledem k tomu, že růst příjmu na obyvatele v rozvíjejících se zemích s sebou nese přeorientování stravovacích návyků na produkty s vyšším obsahem bílkovin, včetně bílkovin živočišného původu, a na zpracované potraviny, což prohlubuje konvergenční proces ve stravování na celém světě, který byl zaznamenán u bohatších populací;

S.  vzhledem k tomu, že produkce zdrojů bílkovin je jednou z klíčových výzev zajišťování potravin, a vzhledem k tomu, že rybolov hraje v tomto směru zásadní úlohu, stejně jako modrá ekonomika obecně, zejména pokud jde o výzkum řas;

T.  vzhledem k tomu, že ryba je klíčovým zdrojem bílkovin a mikroživin ve výživě pro chudé skupiny obyvatelstva, jež nemusí mít snadný přístup k jiným zdrojům obživy; vzhledem k tomu, že v mnohých částech světa si lidé živobytí obstarávají lokálně a nutričně prospěšné látky získávají z místních mořských zdrojů v rámci společenství rybařících v pobřežních a vnitrozemských vodách v blízkosti svých domovů;

U.  vzhledem k tomu, že strava obsahující vysoký podíl živočišných produktů vyžaduje výrazně vyšší spotřebu zdrojů než strava, která obsahuje vysoký podíl produktů rostlinného původu;

V.  vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje práci a živobytí pro více než 70 % pracovní síly v rozvojových zemích, a to zejména ženám; vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky je růst v odvětví zemědělství dvakrát účinnější při omezování chudoby, než je tomu v jiných odvětvích;

W.  vzhledem k tomu, že podle údajů FAO bylo v roce 2012 činných v odvětví primárního rybolovu a akvakultury přibližně 58,3 milionu osob; vzhledem k tomu, že více než 15 % osob, které byly v roce 2012 přímo zapojeny do odvětví primárního rybolovu, tvořily ženy; vzhledem k tomu, že rybolov a akvakultura zajišťují celkově živobytí 10–12 % světové populace;

X.  vzhledem k tomu, že nedostatek potravin postihuje i EU, kde 79 milionů lidí žije stále pod hranicí chudoby, zatímco 124,2 milionu lidí, tj. 24,8 %, je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, ve srovnání s 24,3 % v roce 2011;

Y.  vzhledem k tomu, že pouhá polovina všech rozvojových zemí (62 ze 118) pravděpodobně splní rozvojový cíl tisíciletí;

Z.  vzhledem k tomu, že pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí je zcela zásadní všeobecné právo na potraviny a dobrou výživu; vzhledem k tomu, že výživa má vztah k většině, ne-li ke všem rozvojovým cílům tisíciletí, které jsou samy o sobě úzce propojeny;

AA.  vzhledem k tomu, že různé mezinárodní právní nástroje spojují právo na výživu s jinými lidskými právy, mimo jiné s právem lidí na život, živobytí, zdraví, majetek, vzdělání a vodu;

AB.  vzhledem k tomu, že podíl oficiální rozvojové pomoci (ODA) přidělovaný v mezinárodním měřítku na zemědělství se během posledních třech desetiletí výrazně snížil;

AC.  vzhledem k tomu, že koncept potravinového a výživového zajištění neznamená pouze dostupnost dodávek potravin, ale zahrnuje také právo na potraviny, přesné informace o tom, co jíme, a všeobecný, udržitelný přístup ke zdravé výživě, kam patří i další faktory, jako jsou hygienická zařízení, hygiena, očkování a odčervení;

AD.  vzhledem k tomu, že hlad a podvýživa jsou hlavními příčinami úmrtnosti ve světě a jsou největšími hrozbami pro světový mír a bezpečnost;

AE.  vzhledem k tomu, že nestabilní ceny potravin mají negativní vliv na zabezpečení dodávek potravin a na potravinový dodavatelský řetězec;

AF.  vzhledem k tomu, že světový hospodářský propad a vzestup cen potravin a paliv přinesly zhoršení potravinové situace v mnoha rozvojových zemích, zejména těch nejméně rozvinutých, čímž byl částečně anulován pokrok v oblasti zmírňování chudoby, jehož bylo dosaženo v posledním desetiletí;

AG.  vzhledem k tomu, že kvůli nestabilním trhům se zemědělskými produkty a s produkty rybolovu v rozvojových zemích jsou dodávky potravin nadměrně ohroženy přírodními katastrofami, konflikty a krizemi v oblasti veřejného zdraví;

AH.  vzhledem k tomu, že potravinový systém se podílí na změně klimatu a je touto změnou zároveň ovlivňován, což má dopad na dostupnost přírodních zdrojů a podmínky zemědělské, rybolovné a průmyslové produkce;

AI.  vzhledem k tomu, že přírodní katastrofy způsobené změnou klimatu mají závažný dopad v členských státech EU i v zámoří, což ohrožuje zabezpečení dodávek potravin a potravinovou soběstačnost zejména tam, kde je již nyní obtížná situace;

AJ.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise se ročně na celém světě ztratí nebo vyplýtvá 30 % potravin, a že pokud nebudou učiněna preventivní opatření, stoupne do roku 2020 množství potravinového odpadu, které nyní v Evropské unii dosahuje ročně přibližné výše 89 milionů tun (179 kg na obyvatele), přibližně na 126 milionů tun, tedy o 40 %;

AK.  vzhledem k tomu, že pokud by bylo odvětví potravinářství lépe řízeno, dosáhlo by se efektivnějšího využití půdy a lepšího řízení vodních zdrojů a mělo by to přínos pro zemědělský, a rybolovný sektor na celém světě a pro další boj proti podvýživě a špatné stravě v rozvojových oblastech;

AL.  vzhledem k tomu, že výměty ryb jsou zbytečným odpadem cenných živých zdrojů a významnou měrou přispívají k vyčerpávání mořských populací; vzhledem k tomu, že výměty mohou mít řadu negativních ekologických dopadů na mořské ekosystémy kvůli změnám celkové struktury trofických řetězců a stanovišť, které by naopak mohly ohrožovat udržitelnost současného rybolovu;

AM.  vzhledem k tomu, že hlad, špatná strava a podvýživa jsou jevy, které se paradoxně vyskytují současně s obezitou a onemocněními spojovanými s nevyváženou stravou, a že mají sociální a hospodářské důsledky, které mohou mít v některých případech dramatický dopad na lidské zdraví;

AN.  vzhledem k tomu, že investiční obchodní dohody by mohly mít negativní vliv na zabezpečení dodávek potravin a podvýživu, pokud pronájem nebo prodej orné půdy soukromým investorům povede k tomu, že zamezí místnímu obyvatelstvu v přístupu k výrobním zdrojům nezbytným k zajištění jejich živobytí nebo že značná část potravin bude vyvážena nebo prodávána na mezinárodních trzích, takže se zvýší závislost hostitelského státu na fluktuaci komoditních cen na mezinárodních trzích a jeho zranitelnost v tomto ohledu;

AO.  vzhledem k tomu, že vymýcení hladu nelze dosáhnout pouhým dodáváním dostatečného množství potravin všem; vzhledem k tomu, že jej lze dosáhnout jedině tak, že bude drobným zemědělcům a rybářům umožněno vlastnit půdu a vodní plochu a hospodařit na ní, že budou zachovány systémy spravedlivého obchodování a že budou sdíleny znalosti, inovace a udržitelné postupy;

AP.  vzhledem k tomu, že je vhodné uznat zásadní roli zemědělců a rybářů, zejména rodinných zemědělských a rybářských podniků, při zajišťování celosvětového zabezpečení dodávek potravin;

AQ.  vzhledem k tomu, že je obzvláště důležité uznat klíčovou úlohu rybářů a chovatelů v oblasti akvakultury v našich evropských pobřežních územích a na ostrovech;

AR.  vzhledem k tomu, že je vhodné uznat četné funkce plněné zemědělstvím, lesnictvím a rybolovem, jež mají kromě produkce potravin klíčový význam pro dobré životní podmínky obyvatelstva, pokud jde o kvalitu krajiny, biologickou rozmanitost, stabilitu klimatu, kvalitu oceánů a zmírňování přírodních katastrof, jako jsou povodně, sucha a požáry;

1.  zdůrazňuje, že pro vyřešení problému zajištění potravin jsou klíčové následující faktory: silné a udržitelné odvětví zemědělství a rybolovu v celé EU, kvetoucí a diverzifikované hospodářství venkova, čisté životní prostředí a rodinné zemědělské podniky, podporované silnou, spravedlivější, mezinárodně udržitelnou a odpovídajícím způsobem financovanou společnou zemědělskou politikou;

2.  zdůrazňuje skutečnost, že je rovněž důležité provádět udržitelnou a náležitě financovanou společnou rybářskou politiku a zaručit soudržnost mezi obchodními a rybářskými politikami EU;

3.  domnívá se, že ekologická udržitelnost, jakož i snahy zmírnit změnu klimatu a přizpůsobit se jí, uspějí pouze tehdy, budou-li zemědělské podniky ekonomicky udržitelné a zemědělci budou mít přístup k půdě, úvěrům a odborné přípravě;

4.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby využily tématu milánského Expa 2015 „Potrava pro planetu, energie pro život“ ke stanovení závazků týkajících se dodržení práva na přiměřenou, zdravou, udržitelnou a informovanou spotřebu potravin;

5.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že „pavilón EU“ na Expu 2015 bude zvyšovat povědomí o potřebě řešit naléhavé problémy v celém řetězci dodávek potravin, včetně dlouhodobé udržitelnosti produkce, distribuce a spotřeby potravin, s cílem bojovat proti plýtvání potravinami a problému podvýživy, nesprávné výživy a obezity;

6.  zdůrazňuje, že právo na potraviny je základním lidským právem, které je možné naplnit pouze tehdy, pokud budou mít všichni lidé přístup k přiměřenému množství bezpečných a výživných potravin, které uspokojí jejich stravovací potřeby a umožní jim vést aktivní a zdravý život;

7.  zdůrazňuje skutečnost, že přístup k potravinám je nezbytným předpokladem zmírňování chudoby a nerovnosti a dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

8.  zdůrazňuje, že boj proti podvýživě a zajištění všeobecného přístupu k přiměřenému množství výživných potravin by měly zůstat jedněmi z nejdůležitějších cílů agendy po roce 2015 v rámci boje za skoncování s hladem, přičemž konkrétním cílem je vymýtit všechny formy podvýživy do roku 2030;

9.  domnívá se, že větší volatilita na trzích s potravinami vede k problémům týkajícím se udržitelnosti a vyžaduje posílení opatření na větší zabezpečení dodávek potravin a environmentální udržitelnost jejich produkce, a to prostřednictvím boje proti nedostatku přírodních zdrojů a podpory výzkumu a inovací v zemědělství a rybolovu;

10.  je přesvědčen, že vhodné institucionální a regulační rámce a rámce pro monitorování mohou podporovat prostředí pro rozvoj spolehlivých, udržitelných, spravedlivých, cenově dostupných a rozmanitých tržních systémů v odvětví zemědělství a rybolovu;

11.  trvá na tom, aby Komise zajistila soulad politických rozhodnutí svých generálních ředitelství pro obchod, zemědělství a rybolov s cílem zaručit reciprocitu norem v oblasti hygieny a udržitelnosti;

12.  je toho názoru, že drobné zemědělství a ekologické zemědělství, zemědělství s vysokou přírodní hodnotou či zemědělství využívající stromy by měla být podporována jakožto modely, jež jsou obzvláště účinné při zajišťování udržitelnosti celosvětové produkce potravin;

13.  vyzývá Komisi, aby podněcovala k účinnějším agronomickým postupům, jako jsou agroekologické a diverzifikační přístupy a udržitelnější řízení zemědělských zdrojů, s cílem snížit vstupní náklady zemědělské produkce a omezit plýtvání živinami, posílit přenos znalostí a inovací, podpořit účinné využívání zdrojů a zvýšit rozmanitost plodin a udržitelnost v rámci zemědělských systémů;

14.  vyzývá Komisi, aby podporovala výzkum v oblastech kvality pobřežních vod, obhospodařování půdy a udržitelné intenzifikace podporou účinnějšího využívání živin, vody a energie, věnováním větší pozornosti ochraně vodních a půdních zdrojů, další úpravou biologických opatření pro boj proti škůdcům (integrovaná ochrana rostlin) a podporou výzkumu za účelem zlepšení výnosů při současném zmírnění dopadu na životní prostředí;

15.  je znepokojen vznikem problému zabírání půdy a jeho dopady na zajišťování potravin v rozvojových zemích a budoucnost zemědělství a zemědělců;

16.  je znepokojen celosvětově narůstajícím výskytem nezákonného rybolovu, který má vysoce škodlivé účinky na životní prostředí, biologickou rozmanitost a hospodářství;

17.  vyzývá Komisi, aby v členských státech zvyšovala povědomí o využívání půdy jakožto „zdroje“ a vybízela je k tomu, aby k půdě takto přistupovaly, a to s ohledem na udržitelnost, která je nezbytná k zajištění potravin a řádné výživy, s cílem zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobit se jí a obecně dosáhnout udržitelného rozvoje;

18.  podtrhuje, že je důležité zabývat se degradací půdy, která dále zhoršuje problém chudoby a nedostatku potravin;

19.  vyzývá Komisi, aby se zasazovala o to, že investoři i cílové země na celém světě budou dodržovat dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu, které vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO);

20.  vyzývá italskou vládu, aby navrhla a rozvíjela projekty na udržitelné opětovné využití areálu Expa 2015;

21.  vyzývá Komisi, aby na celosvětové úrovni pomáhala dosáhnout cílů organizace FAO s cílem podpořit rozvoj zemědělských, environmentálních a sociálních politik napomáhajících udržitelným rodinným zemědělským podnikům;

22.  zdůrazňuje, že stávající nerovnováha v potravinovém dodavatelském řetězci ohrožuje udržitelnost produkce potravin, a vyzývá k větší transparentnosti a spravedlnosti v rámci tohoto řetězce a k odstranění nekalých obchodních praktik a dalších způsobů narušování trhu s cílem zajistit spravedlivé výnosy pro zemědělce, spravedlivé zisky a ceny v rámci potravinového dodavatelského řetězce a rentabilní zemědělské odvětví, které bude řádně plnit úkol zajišťování potravin; vyzývá proto Komisi, aby přijala všechna nezbytná opatření, jež zajistí, že tyto cíle budou splněny co nejdříve;

23.  zastává názor, že by Komise a členské státy měly prosazovat politiky zaměřené na boj proti nekalým praktikám, jejichž existenci potvrdilo fórum Komise na vysoké úrovni, s cílem zajistit lepší fungování potravinového dodavatelského řetězce;

24.  zdůrazňuje, že pro zajištění dodávek potravin je nezbytné energicky bojovat proti ztrátám půdy a opouštění okrajových zemědělských oblastí;

25.  zdůrazňuje, že má-li být splněn úkol zajištění potravin, je nutné důrazně bojovat proti nezákonnému rybolovu;

26.  vyzdvihuje zásadní roli rozvoje venkova pro hospodářský a sociální růst určitého území a vyzývá k podpoře mladých zemědělců;

27.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na mezinárodní jednání 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v Paříži v roce 2015 pracovala na uzavření ambiciózní mezinárodní dohody, která bude v rámci snah o zmírnění změny klimatu zohledňovat problematiku potravin;

28.  vyzývá Radu, aby uznala úlohu celého zemědělského odvětví jak při zmírňování změny klimatu, tak při přizpůsobování se této změně;

29.  vyzývá Komisi, aby proti plýtvání potravinami bojovala na základě ambiciózních, jasně vymezených a závazných cílů, kterými bude členské státy podněcovat k přijímání opatření proti plýtvání potravinami na všech úrovních potravinového dodavatelského řetězce „od pole až po vidličku“;

30.  vybízí členské státy, aby vzdělávaly své občany, prosazovaly a šířily osvědčené postupy, prováděly analýzy a iniciovaly sociální a vzdělávací kampaně ve školách na téma plýtvání potravinami a důležitosti zdravé a vyvážené stravy při upřednostnění místní zemědělské produkce a aby rok 2016 vyhlásily Evropským rokem boje proti plýtvání potravinami;

31.  domnívá se, že je důležité zahájit dialog se zúčastněnými stranami s cílem zajistit, aby byly neprodané a bezpečně poživatelné potraviny systematicky dávány k dispozici charitativním organizacím;

32.  naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby i dále prosazovaly téma zdravých potravin, racionální výživy a norem kvality a udržitelnosti ve výživě v oblasti výzkumu a vzdělávání, přičemž začnou ve školách u dětí nejranějšího věku a budou podněcovat k odpovědnému a zdravému životnímu stylu, a aby dále rozvíjely politiku zaměřenou na vymýcení podvýživy a špatné stravy a na prevenci obezity;

33.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat vzdělávání v oblasti zdravé a vyvážené výživy a zvyšovat povědomí o místních produktech a tradiční stravě a propagovat je;

34.  důrazně doporučuje, aby celý potravinový systém, jehož součástí je i zemědělství, fungoval společně s politikami v oblasti obchodu, zdravotní péče, vzdělávání, klimatu a energetiky na základě přístupu založeného na lidských právech, v jehož čele by Unie měla stát;

35.  vyzývá proto k tomu, aby všechny politiky zaměřené na boj proti nedostatku potravin zohledňovaly hledisko rovnosti žen a mužů a podporovaly posílení postavení žen;

36.  připomíná, že je důležité podporovat zemědělství a rybolov v rozvojových zemích a poskytovat přiměřenou část zámořské rozvojové pomoci EU zemědělskému odvětví; považuje za politováníhodné, že od osmdesátých let minulého století dramaticky poklesla výše rozvojové pomoci určené na zemědělství, a vítá, že byla uznána nutnost tento trend zvrátit;

37.  domnívá se, že je důležité zlepšit podmínky žen v zemědělství, zejména v afrických, karibských a tichomořských zemích (AKT), neboť se ukazuje, že posílení postavení žen na venkově a investice do nich vedou k významnému zvýšení produktivity a ke zmírnění hladu a podvýživy;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby upřednostňovaly programy spolupráce založené na mikroúvěrech s cílem podporovat malé a ekologicky udržitelné zemědělské podniky při zajišťování výživy místních obyvatel;

39.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě a komisařům z účastnících se členských států odpovědným za výstavu Expo 2015 v Miláně.

(1) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 8. (2) Úř. věst. C 227 E, 6.8.2013, s. 25.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o situaci v Nigérii (2015/2520(RSP))

P8_TA(2015)0185 RC-B8-0370/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nigérii a zejména na svou poslední rozpravu k tomuto tématu, která se uskutečnila na plenárním zasedání ve středu dne 14. ledna 2015,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a na prohlášení ze dnů 8. ledna, 19. ledna, 31. března a 14. a 15. dubna 2015,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 9. února 2015,

–  s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 583/2014 ze dne 28. května 2014(1), kterým se na seznam osob, skupin osob a subjektů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, připojuje organizace Boko Haram,

–  s ohledem na pátý dialog ministrů Nigérie a EU, který se konal dne 27. listopadu 2014 v Abudži,

–  s ohledem na předběžné závěry volebních pozorovatelských misí EU a Evropského parlamentu,

–  s ohledem na regionální konferenci o bezpečnosti konanou dne 20. ledna 2015 v Niamey,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna o pokračujícím násilí a zhoršující se bezpečnostní situaci v severovýchodní Nigérii,

–  s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se možnosti, že by členové skupiny Boko Haram mohli být obviněni z válečných zločinů,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981, kterou Nigérie ratifikovala dne 22. června 1983,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, který Nigérie ratifikovala dne 29. října 1993,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na ústavu Nigerijské federativní republiky přijatou dne 29. května 1999, a zejména na ustanovení kapitoly IV této ústavy,

–  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen a opční protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, (na tzv. dohodu z Cotonou),

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že zásadu politické soudržnosti ve prospěch rozvoje je třeba dodržovat ve všech vnějších politikách Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Nigérie je nejlidnatější a etnicky nejrozmanitější zemí v Africe, jež je poznamenána regionálními a náboženskými rozpory a nepoměrem mezi severem a jihem se závažnými ekonomickými a sociálními nerovnostmi;

B.  vzhledem k tomu, že Nigérie je největší ekonomikou na africkém kontinentu a významným obchodním partnerem EU, který však navzdory svým rozsáhlým zdrojům patří k zemím s největšími nerovnostmi na světě, kde více než 70 % populace má na živobytí méně než 1,25 USD na den a 10 % obyvatel země ovládá více než 90 % jejího bohatství a zdrojů;

C.  vzhledem k tomu, že se útoky skupiny Boko Haram ve dnech 3.–8. ledna 2015 zaměřily na město Baga a 16 okolních měst a vesnic, přičemž bylo podle satelitních snímků zničeno téměř 3 700 budov a byly zabity tisíce lidí;

D.  vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram se zmocnila řady měst v severovýchodní Nigérii a obléhala je a nadále násilně do svých řad nabírá civilisty včetně mnoha dětí; vzhledem k tomu, že násilným činům skupiny Boko Haram padlo od roku 2009 za oběť již více než 22 000 osob a že terčem útoků této skupiny se bez rozdílu stávají křesťané, muslimové a každý, kdo nesdílí její dogmatické a extrémní přesvědčení; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram přísahala v březnu 2015 oddanost Islámskému státu; vzhledem k tomu, že dne 27. března 2015 byly v severovýchodním městě Damasak nalezeny stovky mrtvých, pravděpodobně obětí povstání skupiny Boko Haram;

E.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2014 bylo z vládní školy v Čiboku (stát Borno) uneseno více než 270 dívek; vzhledem k tomu, že většina těchto dívek je stále nezvěstná a že jim hrozí sexuální násilí, zotročení a nucené sňatky; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram od té doby unesla stovky dalších lidí; vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2015 bylo osvobozeno téměř 300 dívek a žen v pralese Sambisa;

F.  vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN vedlo násilí ve státech Borno, Yobe a Adamawa k vysídlení 1,5 milionu osob, včetně 800 000 dětí, přičemž povstání zasáhlo více než tři miliony lidí;

G.  vzhledem k tomu, že více než 300 000 Nigerijců uprchlo před násilím do severozápadního Kamerunu a jihozápadního Nigeru a vzhledem k tomu, že stovky Nigerijců riskují svůj život na cestě při migraci do EU v naději na lepší hospodářské, sociální a bezpečnostní podmínky;

H.  vzhledem k tomu, že cílem skupiny Boko Haram je vytvořit v severní Nigérii čistě islámský stát, který by uplatňoval trestní soudy podle práva šaría a zakázal západní vzdělání;

I.  vzhledem k tomu, že v důsledku zhoršující se bezpečnosti nemohou farmáři již obdělávat svá pole nebo sklízet úrodu ze strachu, že budou napadeni skupinou Boko Haram, což jen dále zhoršuje již tak špatné zásobování potravinami;

J.  vzhledem k tomu, že stoupá počet útoků i využívání dětí jako sebevražedných atentátníků a že útoky jsou páchány napříč velkými oblastmi a rovněž v sousedním Čadu a Kamerunu;

K.  vzhledem k tomu, že počáteční reakce nigerijských orgánů byla krajně nedostatečná a vzbudila u obyvatelstva pocit nedůvěry ke státním institucím; vzhledem k tomu, že nigerijské orgány se za bývalé vlády dopouštěly masového zatýkání a zadržování, poprav prováděných bez řádného soudu a velkého počtu jiných forem porušování mezinárodního práva;

L.  vzhledem k tomu, že šíření povstání Boko Haram do sousedních zemí poukazuje na to, jak je důležitá hlubší regionální spolupráce a společná reakce;

M.  vzhledem k tomu, že Nigérie hraje klíčovou úlohu v regionální i africké politice a je hnacím motorem regionální integrace prostřednictvím Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS);

N.  vzhledem k tomu, že příjmy z ropy neustále klesají a hrozí hospodářská krize a že podle některých odhadů dojde v Nigérii ročně ke krádežím ropy v hodnotě 3 až 8 miliard USD; vzhledem k tomu, že špatné řízení hospodářství země, nestabilita a korupce, k nimž docházelo po desetiletí, bránily v Nigérii investicím do školství a systémů sociálního zabezpečení;

O.  vzhledem k tomu, že vzdělání, gramotnost, práva žen, sociální spravedlnost, spravedlivé rozdělení státních příjmů ve společnosti, snižování nerovností a boj proti korupci a daňovým únikům jsou klíčovými faktory boje proti fundamentalismu, násilí a netoleranci;

P.  vzhledem k tomu, že terorismus je celosvětovou hrozbou, avšak úsilí světového společenství o to, aby bylo v boji proti skupině Boko Haram učiněno více, do jisté míry závisí na plné důvěryhodnosti, odpovědnosti a transparentnosti voleb;

Q.  vzhledem k tomu, že Nigérie je stále mladou a křehkou demokracií, která po vyhlášení výsledků voleb v roce 2011 čelila extrémnímu násilí a obvinění z manipulací s hlasy;

R.  vzhledem k tomu, že nezávislá národní volební komise (INEC) odložila konání voleb ze 14. a 28. února na 28. března a 11. dubna 2015, aby mohla vláda zahájit vojenskou akci proti skupině Boko Haram, a že v březnu 2015 byla zahájena regionální odezva;

S.  vzhledem k tomu, že čadská armáda je společně s Nigerem a Kamerunem hlavní vojenskou silou, která proti skupině Boko Haram bojuje, a že její zásahy proti teroristům z Boko Haram v nigérijských městech Gamboru Ngala, Malam Fatori, a Kangalam jsou oceňovány; vzhledem k tomu, že je brána v potaz cena, kterou tato armáda ve válce proti terorismu zaplatila; vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyjadřuje solidaritu zraněným a rodinám obětí;

T.  vzhledem k tomu, že volební kampaň proběhla v napjaté atmosféře vyznačující se násilnými incidenty spojenými s volbami ve všech částech země, zejména na jihu a jihozápadě, útoky organizovanými skupinou Boko Haram s cílem odradit voliče, porušováním předpisů pro vedení volební kampaně a ovlivňováním voličů;

U.  vzhledem k tomu, že místní a mezinárodní pozorovatelé, mimo jiné i pozorovatelé EU, zaznamenali systémové nedostatky, zejména při sběru hlasovacích lístků, a dále zneužívání funkcí a používání násilí; vzhledem k tomu, že však nebyla zpozorována žádná systematická manipulace;

V.  vzhledem k tomu, že EU vyslala na pozvání vlády dlouhodobou volební pozorovatelskou misi, jíž se zúčastnila i delegace Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že takové mise vyslala Africká unie, Společenství národů a společenství ECOWAS;

W.  vzhledem k tomu, že dne 31. března 2015 byl za vítěze voleb prohlášen generál Muhammadu Buhari, prezidentský kandidát opoziční strany Všepokrokový kongres (All Progressive Congress, APC), a dosavadní prezident svou porážku s klidem přijal; vzhledem k tomu, že opoziční APC získal většinu hlasů v prezidentských volbách i ve volbách do Senátu a Sněmovny reprezentantů ve čtyřech z šesti geopolitických zón;

X.  vzhledem k tomu, že bylo zvoleno méně žen než ve volbách v roce 2011, kdy byl již patrný negativní trend;

Y.  vzhledem k tomu, že 17 % dívek je provdáno dříve, než dosáhnout patnácti let, a že v severozápadní oblasti země dosahují sňatky dětí dokonce 76 %; vzhledem k tomu, že v Nigérii existuje v absolutních číslech největší počet případů mrzačení ženských pohlavních orgánů, což představuje přibližně čtvrtinu z odhadovaných 115–130 milionů obětí tohoto mrzačení ve světě;

1.  důrazně odsuzuje trvající a stále se vyostřující násilí, včetně pokračující vlny ozbrojených a bombových útoků, sebevražedných bombových atentátů, sexuálního zotročování a dalších podob sexuálního násilí, únosů a jiných násilných činů, které páchá teroristická sekta Boko Haram vůči civilním, vládním a vojenským cílům v Nigérii a jež si vyžádaly tisíce obětí na životech a zraněných, vedly k vysídlení stovky tisíc osob a mohly by být považovány za zločiny proti lidskosti;

2.  vyjadřuje hluboké politování nad masakrem nevinných mužů, žen a dětí a stojí po boku nigerijským občanům v jejich odhodlání bojovat proti všem podobám terorismu v jejich zemi; cení si práce všech novinářů a obhájců lidských práv, kteří usilují o to, aby svět upozornili na extremismus skupiny Boko Haram a na nevinné oběti jejího násilí;

3.  připomíná, že uběhl rok od únosu 276 dívek ze školy nedaleko města Čibok a že podle organizací v oblasti lidských práv bylo uneseno dalších nejméně 2 000 dívek a žen; žádá vládu a mezinárodní společenství, aby učinily všechno, co je v jejich silách k nalezení a osvobození unesených žen a dívek;

4.  žádá nově zvoleného prezidenta, aby dodržel své předvolební sliby a využil všech zdrojů k ukončení násilí páchaného skupinou Boko Haram, obnovení stability a bezpečnosti v celé zemi a řešení základních příčin tohoto terorismu, a zejména aby podnikl důraznější kroky v boji proti korupci, špatnému řízení a nevýkonnosti v rámci veřejných institucí a armády, kvůli kterým nejsou ozbrojené jednotky schopny se s pohromou Boko Haram na severu země vypořádat, aby přijal opatření, kterými zničí zdroje nezákonných příjmů skupiny Boko Haram prostřednictvím spolupráce se sousedními zeměmi, zejména příjmů z pašování a nedovoleného obchodu;

5.  žádá nigerijské náboženské subjekty a vůdce, aby aktivně spolupracovali s občanskou společností a veřejnými orgány v boji proti extremismu a radikalizaci;

6.  vyzývá nové nigerijské orgány, aby přijaly plán sociálního a hospodářského rozvoje severních a jižních států s cílem řešit otázky chudoby, nerovnosti, možností vzdělávání a přístupu ke zdravotní péči a prosazovat spravedlivé rozdělování příjmů z ropy v kontextu decentralizace, což jsou problémy způsobující spirálu násilí; rovněž nigerijské orgány vyzývá, aby přijaly důrazná opatření, kterými by skoncovaly s mrzačením ženských pohlavních orgánů, se sňatky dětí a dětskou prací; žádá EU, aby využila své nástroje k prosazování těchto opatření, účinně narušovala nezákonné toky finančních prostředků, daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem a stimulovala mezinárodní demokratickou spolupráci v daňových otázkách;

7.  vítá odhodlání, které na regionální vrcholné schůzce ve dnech 20. a 21. ledna 2015 v Niamey vyjádřilo 13 účastnících se zemí, a zejména závazek Čadu, který učinil společně s Kamerunem, Nigerem a Nigérií, a to použít v boji proti teroristickým hrozbám skupiny Boko Haram vojenskou sílu; vybízí k posílení této regionální reakce s využitím všech existujících prostředků a za naprostého dodržování mezinárodního práva; vyzývá zejména společenství ECOWAS, aby i nadále uplatňovalo svou novou strategii boje proti terorismu a věnovalo při tom zvláštní pozornost omezování nezákonných přeshraničních toků, kterými proudí zbraně, bojovníci a pašované zboží; dále trvá na tom, že bez této spolupráce bude násilí pravděpodobně pokračovat a oslabovat mír a stabilitu v celém regionu; v tomto ohledu poukazuje na příslib loajálnosti skupiny Boko Haram Islámskému státu a na nutnost zabránit jakékoli další koordinaci nebo spolupráci mezi těmito dvěma teroristickými organizacemi a šíření této hrozby;

8.  vitá iniciativy Rady pro mír a bezpečnost Africké unie a vyzývá Africkou unii, aby spolu se všemi zúčastněnými zeměmi bezodkladně přijala konkrétní opatření s cílem koordinovat boj proti teroristickým skupinám v oblasti Sahelu; naléhavě vyzývá Evropskou unii k podpoře rozvoje regionálního mechanismu pro řešení konfliktů, jako jsou africké pohotovostní síly a možného uplatnění afrického mírového projektu a nástrojů EU pro řešení krizí;

9.  naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby učinilo více s cílem napomoci vládě Nigérie bojovat proti skupině Boko Haram a řešit základní příčiny terorismu, neboť jedině globální odezva může zajistit definitivní ukončení násilí a fundamentalismu;

10.  vyzývá EU a její členské státy, aby splnily svůj závazek a poskytly Nigérii a jejím občanům komplexní škálu politické, rozvojové a humanitární pomoci v boji proti hrozbě, kterou představuje skupina Boko Haram, a aby zajistily rozvoj této země; naléhavě vyzývá EU, aby i nadále vedla politický dialog s Nigérií podle článku 8 revidované dohody z Cotonou a v této souvislosti se věnovala otázkám souvisejícím s univerzálními lidskými právy, včetně svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání nebo víry, jak jsou zakotveny ve všeobecných, regionálních a národních nástrojích v oblasti lidských práv;

11.  vyzývá mezinárodní společenství, aby rovněž pomohlo nigerijským uprchlíkům v sousedních zemích; naléhavě vyzývá členské státy EU, aby neprodleně zřídily důvěryhodný a ucelený evropský systém k řízení migračních tras vedoucích ze subsaharské Afriky na Blízký východ a do severní Afriky, aby nabídly zemím původu, jako je Nigérie, udržitelná rozvojová řešení a zasadily se o to, aby již na těchto trasách dále nedocházelo k lidským tragédiím;

12.  naléhá na EU, aby prozkoumala financování skupiny Boko Haram a zabývala se transparentností obchodu se všemi přírodními zdroji včetně ropy s cílem zabránit tomu, aby žádné podniky nepodněcovaly jakékoli konflikty; vyzývá nigerijské orgány a zahraniční společnosti, aby napomohly posílit správu v těžebním odvětví tím, že se zapojí do iniciativy na podporu transparentnosti v těžebním průmyslu a budou zveřejňovat částky, které platí nigerijské vládě;

13.  je přesvědčen, že nigerijská vláda má právo a odpovědnost bránit své občany před terorismem, avšak trvá na tom, že tyto akce je třeba uskutečňovat v souladu s lidskými právy a zásadami právního státu;

14.  vyzývá k důkladnému prošetření údajného porušování lidských práv, včetně mimosoudních poprav, mučení, svévolného zatýkání a vydírání, a domnívá se, že tyto činy nelze ospravedlňovat jako prostředek boje proti hrozbě, kterou představuje skupina Boko Haram nebo jiné teroristické organizace; je přesvědčen, že je naléhavě třeba provést reformy nigerijského soudního systému s cílem vytvořit účinné trestní soudnictví za účelem boje proti terorismu a že nutné jsou i reformy nigerijských státních bezpečnostních složek;

15.  naléhavě vyzývá k tomu, aby v humanitárních zařízeních financovaných EU byla zajištěna náležitá péče o zraněné vojáky a ucelená škála služeb pro zajištění sexuálního a reprodukčního zdraví dívek a žen, které se staly v průběhu ozbrojeného konfliktu obětí znásilnění, a aby tato péče byla poskytována v souladu se společným článkem 3 Ženevských úmluv, podle něhož má být zaručena veškerá lékařská péče, které je zapotřebí s ohledem na stav zraněných a nemocných bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování;

16.  blahopřeje generálu Muhammadu Buharimu, který se stal úspěšným prezidentským kandidátem Všepokrokového kongresu (APC), a všem kandidátům ze všech stran, kteří získali křesla v Senátu, ve Sněmovně reprezentantů či v místních shromážděních nebo uspěli v guvernérských volbách; vyzdvihuje kandidáty, kteří kultivovaně uznali svou porážku, počínaje úřadujícím prezidentským kandidátem Goodluckem Jonathanem, vítá trvající závazek všech politických stran a kandidátů zajistit poklidný průběh voleb a naléhavě je vyzývá, aby i nadále přijímali výsledky voleb, aniž by se uchylovali k násilí;

17.  blahopřeje obyvatelům Nigérie k jejich demokratickému nadšení a mobilizaci během celého volebního procesu a vyzývá nigerijské orgány, aby posílily řádnou správu věcí veřejných a podporovaly odpovědnější demokratické instituce; domnívá se, že předání moci na základě voleb ukazuje na prohlubující se demokracii v Nigérii, což by mohlo sloužit jako vzor pro ostatní africké národy;

18.  vítá odhodlání nigerijské nezávislé národní volební komise (INEC) zajistit (v rámci možností) důvěryhodný, transparentní a spravedlivý volební proces navzdory vnitřním a vnějším omezením a tlakům, jimž čelila, a zejména vítá její úsilí o zapojení osob s postižením;

19.  vybízí oběti bezpráví, aby je řešily prostřednictvím oficiálních mechanismů pro řešení sporů, a žádá nigerijské orgány, aby každý případ plně a důvěryhodně prošetřily a zajistily jeho nápravu v souladu s právními předpisy; vyzývá EU, aby podporovala rozvoj těchto mechanismů;

20.  vyzývá nigerijskou vládu, aby podporovala účast žen ve veřejném a politickém životě,

21.  opakuje svou výzvu ke zrušení zákona namířeného proti homosexualitě a ke zrušení trestu smrti;

22.  žádá nigerijské orgány, aby přijaly naléhavá opatření v deltě Nigeru, včetně opatření na zastavení nelegálních činností v odvětví těžby ropy a na pomoc lidem trpícím znečištěním; žádá EU a členské státy, aby poskytly technické odborné znalosti a zdroje na obnovu této oblasti; žádá všechny společnosti působící v této oblasti, aby dodržovaly nejpřísnější mezinárodní normy a zdržely se veškerých činností, které by mohly poškodit životní prostředí a místní společenství;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Nigérie, zástupcům společenství Hospodářské společenství států západní Afriky a Africké unii.

(1) Úř. věst. L 160, 29.5.2014, s. 27.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o případu Nadiji Savčenkové (2015/2663(RSP))

P8_TA(2015)0186 RC-B8-0406/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Rusku a Ukrajině, zejména na usnesení ze dne 12. března 2015 o vraždě ruského opozičního vůdce Borise Němcova a o stavu demokracie v Rusku(1) a na usnesení ze dne 15. ledna 2015 o situaci na Ukrajině(2),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 4. března 2015 o pokračujícím zadržování Nadiji Savčenkové,

–  s ohledem na „Komplex opatření k uplatňování minských dohod“, který byl přijat a podepsán v Minsku dne 12. února 2015 a který jako celek podpořila rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2202 (2015) ze dne 17. února 2015,

–  s ohledem na prohlášení EU ze dne 16. dubna 2015 o únosu a nelegálním zadržování ukrajinských občanů Ruskou federací,

–  s ohledem na ustanovení mezinárodního humanitárního práva, zejména na 3. ženevskou úmluvu týkající se zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949,

–  s ohledem na společné prohlášení prezidenta Ukrajiny, předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise, které je výsledkem 17. summitu mezi EU a Ukrajinou a které vyzývá k urychlenému propuštění všech rukojmích a nezákonně zadržovaných osob, včetně Nadiji Savčenkové,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že proruští bojovníci z tzv. Lidové luhanské republiky na území východní Ukrajiny nezákonně dne 18. června 2014 unesli na území Ukrajiny Nadiju Savčenkovou, vojenskou pilotku v hodnosti poručíka a bývalou důstojnici ukrajinských ozbrojených sil, zadrželi ji a poté ji nezákonně převezli do Ruské federace;

B.  vzhledem k tomu, že paní Savčenková, narozená v roce 1981, která je jedinou ženou, jež byla součástí ukrajinských mírových jednotek v Iráku, a první ženou, která byla přijata na ukrajinskou Akademii leteckých sil, a která se dobrovolně přihlásila k účasti na bojích ve východní Ukrajině v rámci praporu Ajdar, kde byla poté zadržena, má za sebou význačnou vojenskou kariéru;

C.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise Ruska vznesla vůči Nadiji Savčenkové dne 24. dubna 2015 konečné obvinění (napomáhání a podněcování k vraždě dvou a více osob, napomáhání a podněcování k útoku na život dvou a více osob a protiprávní překročení hranice Ruské federace);

D.  vzhledem k tomu, že Nadija Savčenková je členkou Nejvyšší rady (Parlamentu) Ukrajiny a ukrajinské delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (PACE); vzhledem k tomu, že její imunitu potvrdil výbor PACE pro jednací řád, imunitu a institucionální záležitosti; vzhledem k tomu, že Ruská federace odmítá diplomatickou imunitu Nadiji Savčenkové jakožto členky Nejvyšší rady; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství podniklo řadu kroků k zajištění jejího propuštění, včetně usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2034 (2015), v němž požaduje její okamžité propuštění a dodržování její parlamentní imunity, které požívá jako členka ukrajinské delegace v tomto shromáždění;

E.  vzhledem k tomu, že Ruská federace souhlasila v rámci minských dohod s výměnou všech politických rukojmích a nezákonně zadržovaných osob na základě zásady „všechny za všechny“, která měla být ukončena nejpozději pátý den po stažení těžkých zbraní; vzhledem k tomu, že Nadiji Savčenkové bylo několikrát nabídnuto, že pokud přizná svou vinu, bude omilostněna;

F.  vzhledem k tomu, že Nadija Savčenková držela na protest proti svému nezákonnému zadržování více než tři měsíce hladovku; vzhledem k tomu, že byla nucena nedobrovolně podstoupit několik psychiatrických vyšetření a léčbu; vzhledem k tomu, že moskevské soudy zamítly odvolání Nadiji Savčenkové proti svému zadržování v době před proběhnutím soudu; vzhledem k tomu, že mezitím došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu; vzhledem k tomu, že EU a několik členských států vyjádřilo v tomto ohledu skutečné obavy o tuto humanitární záležitost; vzhledem k tomu, že k zajištění propuštění Nadiji Savčenkové bylo podáno k Radě OSN pro lidská práva a k Mezinárodnímu červenému kříži několik protestů;

1.  vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Nadiji Savčenkové; odsuzuje Ruskou federaci za nezákonný únos Nadiji Savčenkové, její zadržování ve vězení po dobu téměř jednoho roku a vyšetřování; požaduje, aby ruské orgány dodržovaly v rámci minských dohod svůj mezinárodní závazek, zejména dohodnutý Komplex opatření k uplatňování minských dohod; domnívá se, že Rusko nedisponuje právním základem ani jurisdikcí, které by umožňovaly podniknout vůči Nadiji Savčenkové kroky ve formě jejího zadržování, vyšetřování a vznesení obvinění proti ní;

2.  domnívá se, že zadržování Nadiji Savčenkové v ruském vězení jako válečné zajatkyně je porušením Ženevské konvence; zdůrazňuje, že osoby odpovědné za její nezákonné zadržování v Rusku se mohou stát v důsledku svého jednání předmětem mezinárodních sankcí nebo soudního řízení;

3.  připomíná ruským orgánům, že zdravotní stav paní Savčenkové je stále velmi nestabilní a že jsou přímo odpovědné za její bezpečnost a dobrý stav; vyzývá ruské orgány, aby povolily přístup nestranných mezinárodních lékařů k paní Savčenkové a aby zároveň zajistily, že veškerá lékařská nebo psychologická vyšetření budou probíhat pouze s jejím souhlasem a s přihlédnutím ke všem důsledkům její velmi dlouhé hladovky; vyzývá Rusko, aby umožnilo mezinárodním humanitárním organizacím, aby k ní měly trvalý přístup;

4.  vyzývá k okamžitému propuštění všech dalších ukrajinských občanů, včetně ukrajinského filmového režiséra Olega Sencova a Chajzera Džemileva, kteří jsou nezákonně zadržováni v Rusku;

5.  naléhavě vyzývá francouzského prezidenta a německou kancléřku a také příslušné ministry zahraničních věcí, aby na dalších setkáních kontaktní skupiny k uplatňování minských dohod, které proběhnou v normandském formátu, nastolili otázku propuštění Nadiji Savčenkové; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby případ Nadiji Savčenkové i nadále pozorně sledovali, aby tuto otázku předkládali v rámci různých setkání a jednání s ruskými orgány a aby Parlament pravidelně informovali o výsledcích těchto snah;

6.  poukazuje na to, že propuštění Nadiji Savčenkové není jen nezbytným krokem ke zlepšení vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem, ale že bude také důkazem dodržování základních lidských práv ze strany ruských orgánů;

7.  připomíná, že Nadija Savčenková byla v ukrajinských obecných parlamentních volbách zvolena v říjnu 2014 poslankyní ukrajinského parlamentu, čímž získala mezinárodní imunitu; připomíná Rusku jeho mezinárodní povinnost respektovat její imunitu, kterou má jako členka Parlamentního shromáždění Rady Evropy;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny a předsedovi Parlamentního shromážděním Rady Evropy.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0074. (2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0011.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o situaci v uprchlickém táboře Jarmúk v Sýrii (2015/2664(RSP))

P8_TA(2015)0187 RC-B8-0373/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na mezinárodní humanitární právo,

—  s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii,

—  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisaře pro humanitární pomoc a řešení krizí ze dne 10. dubna 2015 o situaci v táboře Jarmúk v Sýrii,

—  s ohledem na prohlášení vydané místopředsedkyní Komise, vysokou představitelkou dne 18. dubna 2015 jménem Evropské unie o situaci v palestinském uprchlickém táboře Jarmúk v Sýrii,

—  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2139 (2014), 2165 (2014) a 2191 (2014),

—  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 1. dubna 2015 zaútočil Islámský stát/Dá´iš na palestinský uprchlický tábor Jarmúk; vzhledem k tomu, že stoupenci Asadova režimu pokračovali v ostřelování a leteckém bombardování tábora v opověď na útok IS a že v táboře došlo k intenzivním pouličním bojům mezi protiasadovskými ozbrojenými skupinami Aknáf Bajt al-Makdis, IS/Dá´iš a povstaleckou skupinou Džabhat an-Nusra; vzhledem k tomu, že dne 16. dubna 2015 donutily palestinské vojenské jednotky, podporované syrskými rebely, bojovníky skupiny IS/Dá´iš ke stažení z tábora; vzhledem k tomu, že po ústupu IS/Dá´iš je tábor převážně pod kontrolou skupiny Džabhat an-Nusra, která je napojena na al-Káidu;

B.  vzhledem k tomu, že Jarmúk, největší palestinský uprchlický tábor v Sýrii, jenž byl založen v roce 1957 pro osoby prchající před arabsko-izraelským konfliktem, je zmítán boji mezi syrskou vládou a ozbrojenými skupinami, jako je Džabhat an-Nusra a Svobodná syrská armáda; vzhledem k tomu, že před vypuknutím syrského konfliktu žilo v táboře více než 160 000 civilistů, zatímco dnes jich tam zůstává pouze 18 000;

C.  vzhledem k tomu, že 480 000 palestinských uprchlíků stále představuje obzvláště zranitelnou skupinu v syrské krizi; vzhledem k tomu, že tito uprchlíci jsou rozptýlení ve více než 60 táborech po celém regionu; vzhledem k tomu, že 95 % palestinských uprchlíků je v současné době každodenně odkázáno na pomoc Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (agentura UNRWA), která jim musí dodávat potraviny a vodu a poskytovat zdravotní péči;

D.  vzhledem k tomu, že civilní obyvatelé v táboře Jarmúk žijí od prosince 2012 v obležení a jsou vystaveni nekompromisnímu bombardování a ostřelování Asadovým režimem a jsou uvězněni v táboře jako v pasti; vzhledem k tomu, že podle agentury UNRWA potřebuje 18 000 palestinských a syrských civilistů v Jarmúku, mezi nimi 3 500 dětí, nejzákladnější humanitární pomoc;

E.  vzhledem k tomu, že v táboře neustále panuje kritická zdravotní situace – v roce 2014 vypukla epidemie tyfu, neustálou hrozbou je žloutenka typu A a nemoci způsobené závadnou vodou, stejně tak podvýživa, a to se všemi známými důsledky;

F.  vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN vyzvala všechny strany syrské občanské války, aby zajistily nerušený přístup humanitární pomoci do palestinského uprchlického tábora Jarmúk;

G.  vzhledem k tomu, že Komise uvolnila okamžité prostředky pro naléhavé situace ve výši 2,5 milionu EUR, které jsou určeny na operace UNRWA, v jejichž rámci je prostřednictvím hotovosti a předmětů naléhavé pomoci poskytována pomoc při záchraně životů palestinských uprchlíků v Sýrii;

H.  vzhledem k tomu, že kromě toho, v rámci finančních prostředků EU vyčleněných pro humanitární pomoc Sýrii v roce 2015, podpora usnadní rychlou humanitární reakci zaměřenou na potřeby ohrožených rodin; vzhledem k tomu, že tyto finanční prostředky jsou určeny pro všechny části Sýrie zasažené konfliktem, avšak s ohledem na nedávné výbuchy násilí směřují zvláště do Jarmúku, Idlibu, Dar'á a Aleppa;

I.  vzhledem k tomu, že pokračující odepírání přístupu humanitárních pracovníků k uprchlíkům žijícím v Jarmúku, ať syrským režimem nebo jinými znepřátelenými stranami, odporuje mezinárodnímu humanitárnímu právu; vzhledem k tomu, že schopnost UNRWA pokračovat v záchranných krizových zásazích a reagovat na naléhavé situace, např. na vážný stav v Jarmúku, vážně oslabuje chronicky nedostatečné financování humanitárních akcí v Sýrii;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad pokračujícím zhoršováním bezpečnostní a humanitární situace v Sýrii, a zejména v palestinském uprchlickém táboře Jarmúk a v jiných palestinských táborech; opakuje své pevné odhodlání podporovat oběti syrského konfliktu;

2.  odsuzuje ovládnutí tábora Jarmúk a teroristické činy spáchané skupinami IS/ Dá´iš a Džabhat an-Nusra, stejně jako obléhání a bombardování tábora Jarmúk jednotkami režimu prezidenta Asada, mimo jiné sudovými bombami, které způsobují hrozné utrpení zasaženému obyvatelstvu; vyzývá k okamžitému zrušení obklíčení a ukončení všech útoků na civilní obyvatelstvo;

3.  vyjadřuje své obavy o všechny obhájce lidských práv, kteří jsou zadržováni v táboře Jarmúk, a o ty, které drží syrské bezpečnostní síly v současné době ve vazbě; vyzývá všechny ozbrojené skupiny v táboře Jarmúk, aby se přestaly zaměřovat na obhájce lidských práv;

4.  naléhavě žádá dodržování neutrálního statusu Jarmúku a ochranu civilistů v táboře, zejména žen a dětí, a zabezpečení zdravotnických zařízení, škol a útočišť;

5.  zdůrazňuje, že stále probíhající válka v Sýrii a nová hrozba ze strany IS/Dá´iš představují pro obyvatele Sýrie i širšího Blízkého východu vážné nebezpečí; vyzývá EU, aby přispěla ke společnému úsilí o zmírnění humanitární krize a podílela se na pomoci sousedním zemím, které poskytují útočiště uprchlíkům utíkajícím před konfliktem v Sýrii, z nichž mnozí přicházejí o život na lodích ve Středozemním moři;

6.  vyzývá k provedení rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2139 (2014), 2165 (2014) a 2191 (2014) na celém území Sýrie; naléhavě žádá všechny strany zapojené do konfliktu, aby povolily UNRWA, ICRC a dalším mezinárodním organizacím poskytujícím pomoc neomezený přístup do uprchlického tábora Jarmúk, umožnily okamžitý a bezpodmínečný přístup humanitární pomoci, evakuovaly zraněné civilisty a zajistily bezpečný průchod pro všechny civilisty, kteří chtějí opustit tábor; vyzývá k vytvoření humanitárních koridorů, které nebudou pod kontrolou ani syrského režimu ani skupin IS/Dá'iš a Džabhat an-Nusra vzhledem k jejich hrubému a kontinuálnímu porušování mezinárodního humanitárního práva;

7.  vítá, že Komise uvolnila okamžité prostředky pro naléhavé situace ve výši 2,5 milionu eur, které jsou určeny na operace UNRWA pro účely poskytování pomoci při záchraně životů palestinských uprchlíků v Sýrii; vyjadřuje uznání agentuře UNRWA za významnou práci, kterou vykonává, a vyjadřuje své odhodlání nadále spolupracovat s generálním komisařem UNRWA Pierrem Krähenbühlem a všemi dalšími partnery s cílem zmírnit utrpení těch, kteří jsou v největší nouzi; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU a její členské státy zvýšily svou podporu UNRWA pro nouzovou pomoc civilistům v Jarmúku a jiných částech Sýrie, a zajistily tak, aby všichni palestinští uprchlíci, hostitelské komunity a další dostali pomoc, kterou potřebují; naléhavě vyzývá EU, aby se podílela na financování naléhavé žádosti UNRWA o pomoc ve výši 30 milionů USD a poskytla UNRWA diplomatickou a politickou podporu;

8.  důrazně odsuzuje zneužívání dětí, masakry, mučení, zabíjení a sexuální násilí, jejichž obětí je syrské obyvatelstvo; zdůrazňuje význam přijetí vhodných opatření s cílem zajistit bezpečnost nevinného civilního obyvatelstva včetně žen a dětí; uznává, že ženy a dívky jsou často oběťmi znásilnění v průběhu válečného konfliktu v Sýrii, včetně případů ve věznicích syrského režimu; zdůrazňuje, že společný článek 3 Ženevských úmluv zaručuje všem raněným a nemocným veškerou nezbytnou lékařskou péči, již vyžaduje jejich zdravotní stav, a to bez jakýchkoli odlišností; naléhavě vyzývá poskytovatele humanitární pomoci, aby v humanitárních zařízeních financovaných EU poskytovali plnou škálu zdravotnických služeb;

9.  vyjadřuje plnou podporu úsilí zvláštního vyslance OSN pro Sýrii Staffana de Mistury o dosažení lokálních příměří a přerušení bojů všemi stranami s cílem umožnit poskytování humanitární pomoci; opětovně vyzývá EU, aby v této souvislosti iniciovala diplomatické úsilí;

10.  opětovně vyzývá k udržitelnému řešení konfliktu v Sýrii pomocí politického procesu zahrnujícího všechny strany, který uskuteční sama Sýrie na základě ženevského komuniké z června 2012 a který povede ke skutečné politické transformaci zohledňující legitimní tužby syrského lidu a nezávisle a demokraticky mu umožní, aby určoval svou vlastní budoucnost; vítá oznámení o tom, že se v květnu uskuteční obnovené ženevské rozhovory mezi Asadovým režimem, opozicí, členy Rady bezpečnosti OSN a regionálními mocnostmi včetně Íránu;

11.  je nadále přesvědčen, že v Sýrii nemůže být nastolen udržitelný mír, aniž by se příslušné osoby zodpovídaly ze zločinů spáchaných během konfliktu všemi stranami, a to včetně zločinů souvisejících s táborem Jarmúk; opakuje svou výzvu, aby se situací v Sýrii zabýval Mezinárodní trestní soud; vyzývá EU a její členské státy, aby se vážně zabývaly nedávnými doporučeními vyšetřovací komise OSN s cílem přezkoumat možnost zřízení zvláštního tribunálu pro zločiny spáchané v Sýrii;

12.  je přesvědčen, že Parlament musí, jakmile to dovolí bezpečnostní podmínky, uskutečnit v uprchlickém táboře Jarmúk návštěvu ad hoc s cílem nezávisle posoudit humanitární situaci, a to v koordinaci s OSN a nezávisle na Asadově režimu nebo na jakékoli jiné straně konfliktu;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, zvláštnímu vyslanci OSN a Arabské ligy v Sýrii, generálnímu tajemníkovi Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu, prezidentovi palestinské samosprávy, Palestinské legislativní radě i všem stranám zapojeným do konfliktu v Sýrii.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o uvěznění aktivistů bojujících za lidská a pracovní práva v Alžírsku (2015/2665(RSP))

P8_TA(2015)0188 RC-B8-0418/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Alžírsku, zejména usnesení ze dne 9. června 2005 o svobodě tisku v Alžírsku(1) a usnesení ze dne 10. října 2002 o uzavření dohody o přidružení s Alžírskem(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a o politice Evropské unie v této oblasti(3), a na své usnesení ze dne 23. října 2013 o evropské politice sousedství: směrem k posílení partnerství. Postoj Evropského parlamentu ke zprávám za rok 2012(4),

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 20. dubna 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství,

–  s ohledem na prohlášení Evropské unie ze dne 13. května 2014 v návaznosti na osmé zasedání Rady přidružení EU-Alžírsko,

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 15. května 2012 adresované Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Výsledky nové evropské politiky sousedství (JOIN(2012)0014),

–  s ohledem na zprávu, kterou Komise předložila v březnu 2014, o evropské politice sousedství v roce 2013 v souvislosti s Alžírskem,

–  s ohledem na prohlášení Evropské rady z června 2011o jižním sousedství,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové, které učinila při své návštěvě Alžírska v září 2012,

–  s ohledem na dohodu o přidružení mezi EU a Alžírskem, která vstoupila v platnost dne 1. září 2005,

–  s ohledem na článek 2 výše uvedené dohody o přidružení, který stanoví, že dodržování demokratických zásad a základních lidských práv musí inspirovat domácí a mezinárodní politiku zúčastněných stran a je základním prvkem této dohody,

–  s ohledem na alžírskou ústavu přijatou v referendu dne 28. listopadu 1996, a zejména na její články 34–36, 39, 41 a 43,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU ze dne 5. srpna 2012 o parlamentních volbách v Alžírsku,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jichž je Alžírsko smluvní stranou,

–  s ohledem na úmluvu č. 87 Mezinárodní organizace práce (MOP) o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat z roku 1948 a na úmluvu č. 98 MOP o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat z roku 1949,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v Alžírsku se v nedávně době konaly protesty proti nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že alžírské orgány uznávají, že požadavky demonstrujících jsou oprávněné; vzhledem k tomu nicméně, že v uplynulých čtyřech letech a opět s novou intenzitou od počátku roku 2015 jsou obhájci lidských práv, včetně aktivistů bojujících za pracovní práva, a to zejména v jižních oblastech Alžírska, ohrožováni, slovně napadáni a jsou vystaveni špatnému zacházení a soudnímu obtěžování v kontextu narůstajících hospodářských, sociálních a ekologických protestů;

B.  vzhledem k tomu, že Muhammad Rak, aktivista Národního výboru pro ochranu práv nezaměstnaných (Comité National pour la Défense des Droits des Chômeurs, CNDDC) bojující za pracovní práva ve městě Laghouat byl dne 22. ledna 2015 zatčen a odsouzen pro „napadení člena bezpečnostních sil při výkonu služby“ k 18 měsícům odnětí svobody a pokutě 20 000 dinárů, a vzhledem k tomu, že odvolací soud tento rozsudek dne 18. března 2015 potvrdil;

C.  vzhledem k tomu, že dne 28. ledna 2015 bylo ve městě Laghouat zatčeno osm aktivistů bojujících za pracovní práva, kteří jsou členy CNDDC – Chanša Bilkásim, Brahímí Bilalmá, Mazúzí bin Alál, Azúzí Búbakr, Kuríní Bilkásim, Bilkuidar Fawzí, Binsarcha Táhar, Džaballáh Abd al-Kádir – a kteří se shromáždili před městským soudem a požadovali propuštění Muhammada Raka; vzhledem k tomu, že těchto osm aktivistů bylo následně v březnu odsouzeno kvůli „nepovolenému/nezákonnému shromažďování“ a „ovlivňování rozhodnutí soudu“ k jednomu roku odnětí svobody s šestiměsíčním odkladem výkonu trestu a k pokutě 5 000 dinárů pro každého;

D.  vzhledem k tomu, že v Laghouatu byl v době slyšení výše uvedených aktivistů CNDDC, které se konalo dne 11. března 2015, nasazen neobvykle vysoký počet policistů, což mělo veřejnosti a svědkům obhajoby zabránit v přístupu do soudního sálu, a že před soudním sálem policie zadržela a následně propustila téměř 50 pokojných demonstrantů, kteří vyjadřovali svou solidaritu s devíti vězni;

E.  vzhledem k tomu, že přestože byl v únoru 2011 v reakci na vlnu hromadných protestů na podporu demokracie zrušen výjimečný stav, omezení týkající se pokojných shromáždění – právní i skutečná – nadále existují, a to zejména vyhláška ze dne 18. června 2001, která i nadále zakazuje veřejné demonstrace ve městě Alžíru, a zákon 91–19 ze dne 2. prosince 1991 o veřejných shromážděních a demonstracích, který jakoukoli veřejnou akci podmiňuje předchozím povolením; vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra veřejná shromáždění povoluje jen zřídka;

F.  vzhledem k tomu, že každý, kdo se nepovolených demonstrací účastní, může být stíhán a riskuje trest odnětí svobody od dvou měsíců do pěti let, podle článků 99 a 100 alžírského trestního zákoníku; vzhledem k tomu, že v lednu 2014 – datum uzavření přihlášek pro registraci nových sdružení – byla všechna nepřijatá sdružení prohlášena za nelegální; vzhledem k tomu, že pokojné protesty jsou mnohdy nuceně rozehnány policií, někdy za použití násilí, a pokojní demonstranti mohou být zatčeni ještě před demonstrací, aby se zabránilo jejímu konání;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 zavedla alžírská vláda prodemokratické ústavní změny a slíbila další reformy na ochranu lidských práv a základních svobod; vzhledem k tomu, že provádění těchto reforem bylo dosud neuspokojivé;

H.  vzhledem k tomu, že v březnu 2015 byli zatčeni a obviněni z přípravy shromáždění další čtyři aktivisté v oblasti pracovních práv: Rašíd Awín, Júsuf Sultání, Abd al-Hamíd Brahímí a Farhát Mísá, členové CNDDC ve městě El Oued; vzhledem k tomu, že dva z nich byli osvobozeni, avšak Rašíd Awín byl odsouzen a Júsuf Sultání je stíhán na svobodě;

I.  vzhledem k tomu, že v lednu 2012 vstoupil v platnost nový zákon o sdruženích (12-06), který ukládá omezení nevládním organizacím a skupinám občanské společnosti, pokud jde o jejich vznik, fungování, registraci a přístup k zahraničnímu financování; vzhledem k tomu, že také kriminalizuje členy neregistrovaných, pozastavených a zrušených sdružení, kteří mohou být potrestáni šestiměsíčním odnětím svobody a vysokou pokutou, což brání svobodě sdružování;

J.  vzhledem k tomu, že zákon 90-14 ze dne 2. června 1990 o podmínkách pro výkon práv spojených s odborovou činností umožňuje pracovníkům vytvářet odbory bez povolení na základě písemného oznámení orgánům, avšak orgány v několika případech odmítly vydat potvrzení o přijetí, bez něhož odbory nemohou pracovníky legálně zastupovat;

K.  vzhledem k tomu, že se na Alžírsko, které je od června 2014 vyšetřováno kvůli uplatňování úmluvy MOP č. 87, ve svých zprávách zaměřila řada odborníků MOP z důvodu porušování práv pracovníků na stávku a na zakládání odborových organizací podle vlastní volby;

L.  vzhledem k tomu, že jednání o akčním plánu mezi EU a Alžírskem v rámci evropské politiky sousedství byla zahájena v roce 2012; vzhledem k tomu, že přestože Komise uznává zájem obou stran na posílení dialogu o bezpečnosti a regionálních otázkách a spolupráce v této oblasti, v březnu 2014 vyjádřila obavy ohledně nedostatečné nezávislosti soudů a zhoršující se situace, pokud jde o svobodu sdružování, shromažďování a svobodu projevu v Alžírsku;

M.  vzhledem k tomu, že Alžírsko je od ledna 2014 členem Rady OSN pro lidská práva;

1.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že jsou zatčeni a zadržováni tito aktivisté: Rašíd Awín, Muhammad Rak, Chanša Bilkásim, Brahímí Bilalmá, Mazúzí bin Alál, Azúzí Búbakr, Kuríní Bilkásim, Bilkuidar Fawzí, Binsarcha Táhar a Džaballáh Abd al-Kádir, vzhledem k tomu, že jsou zadržováni navzdory skutečnosti, že jejich činnost je podle alžírských právních předpisů plně přípustná a v souladu s mezinárodními nástroji v oblasti lidských práv, jež Alžírsko ratifikovalo;

2.  připomíná, že Alžírsko je vázáno článkem 2 dohody o přidružení, který stanoví, že jejím základním prvkem je dodržování demokratických zásad a základních lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Africké charty lidských práv a práv národů, a že je tudíž Alžírsko povinno dodržovat všeobecná lidská práva, včetně svobody sdružování a shromažďování;

3.  domnívá se, že obtěžování a zastrašování aktivistů v oblasti pracovních práv a obhájců lidských práv, a to i na soudní úrovni, není postup v souladu s ustanoveními Deklarace OSN o zastáncích lidských práv;

4.  domnívá se, že právo na spravedlivý proces a zajištění minimální záruky práva na obhajobu pro všechny osoby držené ve vazbě, včetně obhájců lidských práv a aktivistů bojujících za pracovní práva, je v souladu s čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který Alžírsko ratifikovalo;

5.  vyzývá alžírské orgány, aby zajistily a zaručily právo na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování a aby přijaly náležitá opatření k zajištění bezpečnosti aktivistů občanské společnosti a obhájců lidských práv a jejich svobody vykonávat zákonnou a pokojnou činnost;

6.  připomíná, že zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu přesvědčení a projevu doporučil alžírské vládě, aby zrušila rozhodnutí ze dne 18. června 2001, kterým se v Alžíru zakazují pokojné protesty a veškeré formy veřejných demonstrací, a aby zřídila systém jednoduchého oznamování veřejných demonstrací namísto povinnosti předkládat žádost o jejich povolení;

7.  vyzývá alžírské orgány, aby zrušily zákon 12-06 o sdružování a aby navázaly skutečný dialog s organizacemi občanské společnosti s cílem vypracovat nový zákon, který bude v souladu s mezinárodními normami pro lidská práva a s alžírskou ústavou;

8.  vítá skutečnost, že od roku 2012 získalo licenci dvanáct odborových organizací; připomíná, že není možné, aby se administrativními manévry odebíral právní status nezávislým odborům, které chtějí působit vně stávající odborové organizace; vyzývá alžírské orgány, aby umožnily novým odborovým organizacím zákonnou registraci a aby postupovaly v souladu s úmluvami uplatňovanými Mezinárodní organizací práce, které Alžírsko ratifikovalo, zejména v souladu s úmluvou č. 87 svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a s úmluvou č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat;

9.  oceňuje, že Alžírsko ratifikovalo většinu mezinárodních smluv o lidských právech; vybízí k větší angažovanosti a lepší spolupráci alžírských orgánů s OSN, zejména s Mezinárodní organizací práce a Úřadem vysokého komisaře pro lidská práva; vyzývá alžírské orgány, aby spolupracovaly se zmocněnci OSN pro zvláštní postupy, a to i pokud jde o pozvání zvláštních zpravodajů k návštěvě země, a aby braly v potaz jejich doporučení; vyzývá rovněž Alžírsko, aby aktivně spolupracovalo s mechanismy Africké unie pro lidská práva, zejména se zvláštním zpravodajem pro obhájce lidských práv;

10.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy EU, aby zajistily, aby byla vůči Alžírsku uplatňována jasná a zásadová politika EU zahrnující dialog o lidských právech v souladu se strategickým rámcem EU pro lidská práva a demokracii; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a členské státy, aby zajistily, že politickému, bezpečnostnímu a lidskoprávnímu dialogu s Alžírskem bude dán solidní obsah ve všech třech ohledech, a vyzývá proto Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby stanovila jasná referenční kritéria a ukazatele pro monitorování cílů EU a posuzování pokroku dosaženého v oblasti lidských práv, beztrestnosti, svobody sdružování, shromažďování a projevu, právního státu a pokud jde o situaci obhájců lidských práv v Alžírsku;

11.  naléhavě vyzývá alžírské orgány, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a ESVČ, aby do budoucího akčního plánu EU-Alžírsko zahrnuly robustní kapitolu o lidských právech, která bude vyjadřovat pevnou politickou vůli společně i nadále de jure i de facto prosazovat a chránit lidská práva v souladu s alžírskou ústavou a mezinárodními smlouvami o lidských právech a africkými regionálními nástroji pro oblast lidských práv, jichž je Alžírsko smluvní stranou; zastává názor, že v rámci akčního plánu EU-Alžírsko by měly být za přiměřené účasti nezávislé občanské společnosti přijaty konkrétní cíle pro oblast lidských práv v kombinaci s harmonogramem pro reformy, které musí Alžírsko provést; požaduje, aby byly stanoveny ukazatele pro objektivní a pravidelné posuzování stavu lidských práv v Alžírsku;

12.  vyzývá ESVČ a členské státy, aby prostřednictvím přítomnosti zástupců delegace EU a velvyslanectví členských států v Alžíru důkladně monitorovaly všechna soudní řízení s obhájci lidských práv a aktivisty bojujícími za práva pracovníků a aby o těchto záležitostech informovaly Parlament;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, delegaci EU v Alžíru, alžírské vládě, generálnímu tajemníkovi OSN a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 567. (2) Úř. věst. C 279 E, 20.11.2003, s. 115. (3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0076. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0446.