Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu dohodnuté v Dohá jménem Evropské unie a o společném plnění závazků z ní vyplývajících (10400/2014 – C8-0029/2015 – 2013/0376(NLE))

P8_TA(2015)0221 A8-0167/2015

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10400/2014),

–  s ohledem na změnu Kjótského protokolu přijatou na osmém zasedání konference smluvních stran, jež slouží jako schůze smluvních stran Kjótského protokolu, konaném v katarském Dohá v prosinci 2012 (změna Kjótského protokolu dohodnutá v Dohá),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0029/2015),

—  s ohledem na dopis Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0167/2015),

1.  uděluje souhlas s uzavřením změny Kjótského protokolu dohodnuté v Dohá;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Organizaci spojených národů.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Islandem na straně druhé o účasti Islandu na společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu v druhém kontrolním období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (10883/2014 – C8-0088/2015 – 2014/0151(NLE))

P8_TA(2015)0222 A8-0166/2015

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10883/2014),

–  s ohledem na Dohodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Islandem na straně druhé o účasti Islandu na společném plnění závazků Evropské unie, jejích členských států a Islandu ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (10941/2014);

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0088/2015),

–  s ohledem na dopis Výboru pro zahraniční věci,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec, čl. 99 (odst. 2) a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0166/2015),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Islandské republiky.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 o doporučení pro rozhodnutí Rady o přistoupení Chorvatska k Úmluvě ze dne 29. května 2000 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii, a k Protokolu ze dne 16. října 2001 k této úmluvě (COM(2014)0685 – C8-0275/2014 – 2014/0321(NLE))

P8_TA(2015)0223 A8-0156/2015

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na doporučení Komise předložené Radě (COM(2014)0685),

–  s ohledem na čl. 3 odst. 4 a 5 aktu o přistoupení Chorvatska, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8‑0275/2014),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0156/2015),

1.  schvaluje doporučení Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 o doporučení pro rozhodnutí Rady o přistoupení Chorvatska k Úmluvě ze dne 26. května 1997 o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, vypracované na základě čl. K.3 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii (COM(2014)0661 – C8-0274/2014 – 2014/0322(NLE))

P8_TA(2015)0224 A8-0157/2015

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2014)0661),

–  s ohledem na čl. 3 odst. 4 a 5 aktu o přistoupení Chorvatska, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0274/2014),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0157/2015),

1.  schvaluje doporučení Komise;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Ruskem (2015/2001(INI))

P8_TA(2015)0225 A8-0162/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost týkající se jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem(1), na usnesení ze dne 12. září 2013 o nátlaku Ruska na země Východního partnerství (v souvislosti s nadcházejícím summitem Východního partnerství ve Vilniusu)(2), na usnesení ze dne 6. února 2014 o summitu EU a Ruska(3), na usnesení ze dne 18. září 2014 o situaci na Ukrajině a aktuálním stavu vztahů mezi EU a Ruskem(4) a na usnesení ze dne 12. března 2015 o vraždě vedoucího představitele ruské opozice Borise Němcova a stavu demokracie v Rusku,(5)

–  s ohledem na závěry a prohlášení o situaci na Ukrajině a o vztazích s Ruskem, která učinila Rada pro zahraniční věci a vedoucí představitelé skupiny G7 za posledních 18 měsíců,

–  s ohledem na dohody uzavřené v Minsku ve dnech 5 a 19. září 2014 a 12. února 2015(6),

–  s ohledem na prohlášení ze summitu NATO vydaného dne 5. září 2014 ve Walesu,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 27. března 2014(7) a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN ze dne 17. února 2015(8),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0162/2015),

A.  vzhledem k tomu, že se EU po mnoho let snaží o vybudování vzájemně výhodného strategického partnerství s Ruskem, které by bylo založeno na společných hodnotách a zásadách, jako je demokracie a právní stát, a na společných zájmech; vzhledem k tomu, že EU je i nadále otevřena tomuto vztahu a dialogu, který k němu vede, a že si přeje návrat ke kooperativním vztahům s Ruskem, pokud ruské orgány budou plnit své mezinárodní a zákonné povinnosti;

B.  vzhledem k tomu, že na porušení územní celistvosti Gruzie v roce 2008, stále trvající okupaci gruzínských regionů Abcházie a Cchinvali/Jižní Osetie a neplnění závazků, které Rusku plynou z dohody o příměří v roce 2008, Evropská unie reagovala – navzdory těmto událostem – rozhodnutím vyvíjet s Ruskem užší vztahy na základě modelu prohloubené spolupráce, který je prospěšný pro obě strany; vzhledem k tomu, že místo toho, aby byla přijata restriktivní opatření, byla zahájena nebo prohloubena řada iniciativ v oblasti prohloubené spolupráce, jako jsou společné prostory, partnerství pro modernizaci, jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem a dialog o otázce lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že Rusko – tím, že protiprávně připojilo ke svému území Krymský poloostrov, což je krok, který EU ostře odsoudila a který nebude nikdy uznán, a tím, že vede proti Ukrajině ozbrojený konflikt, jehož se přímo a nepřímo účastní jeho vojenské a bezpečnostní síly, a úmyslně destabilizuje tuto suverénní a nezávislou zemi ve svém sousedství – hluboce poškodilo své vztahy s EU, neboť ohrozilo základní principy evropské bezpečnosti, porušilo své mezinárodní závazky, zejména závazky plynoucí z Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda, Pařížské charty pro novou Evropu z roku 1990 a dvoustrannou dohodu o přátelství, spolupráci a partnerství; vzhledem k tomu, že na Krymu a na východě Ukrajiny se výrazně zhoršila humanitární situace a počet mrtvých dosahuje několika tisíců;

D.  vzhledem k tomu, že Rusko ve svém sousedství – v Podněstří, Jižní Osetii, Abcházii a Náhorním Karabachu – je přímým i nepřímým účastníkem řady „zamrzlých konfliktů“, což představuje závažnou překážku rozvoje a stability dotčených sousedních zemí a prohlubování jejich vztahů s Evropskou unií;

E.  vzhledem k tomu, že Ruská federace zařadila na černou listinu 89 politiků (mezi nimiž jsou současní i bývalí poslanci Evropského parlamentu) a úředníků EU a zakazuje jim vstup do Ruska;

F.  vzhledem k tomu, že Rusko – proti duchu dobrých sousedských vztahů a v rozporu s mezinárodním právem, předpisy a normami – vyvíjí na základě doktríny, podle níž má právo chránit ruské soukmenovce v zahraničí, činnost záměrně destabilizující své sousedy protiprávním omezováním obchodu a uzavíráním smluv o sjednocení se separatistickými regiony;

G.  vzhledem k tomu, že v reakci na protiprávní anexi Krymu a hybridní válku, kterou Rusko vede proti Ukrajině, přijala EU postupně sérii omezujících opatření; vzhledem k tomu, že podobné sankce přijala v reakci na ruskou agresi i řada dalších zemí;

H.  vzhledem k tomu, že v dlouhodobém výhledu je třeba usilovat o konstruktivní vztahy mezi EU a Ruskem v zájmu obou stran, neboť je třeba řešit společné globální výzvy, jako jsou změna klimatu, vývoj v technické oblasti a boj proti terorismu, extremismu a organizované trestné činnosti; vzhledem k tomu, že spolupráce mezi EU a Ruskem přinesla v některých oblastech pozitivní výsledky, například pokud jde o Severní dimenzi a přeshraniční spolupráci; vzhledem k tomu, že Rusko konstruktivně přispělo k nedávným jednáním o Íránu;

I.  vzhledem k tomu, že tato cílená restriktivní opatření nejsou namířena proti ruskému lidu, nýbrž proti některým osobám a podnikům s vazbami na ruské vedení, majícím bezprostřední výhody ze stávající patové situace na Ukrajině v hospodářském a obranném odvětví, a že tato opatření usilují o změnu politiky ruské vlády vůči zemím ve společném sousedství a její činnosti v těchto zemích; vzhledem k tomu, že sankce uvalené v souvislosti s destabilizací na východě Ukrajiny by měly být zrušeny, jakmile Rusko začne plně uplatňovat ustanovení Minských dohod; vzhledem k tomu, že tyto sankce by měly být zpřísněny, pokud se Rusko rozhodne nadále přímo či nepřímo destabilizovat Ukrajinu a narušovat její územní celistvost; vzhledem k tomu, že sankce uvalené v souvislosti s protiprávní anexí Krymu zůstanou v platnosti, dokud nebude poloostrov vrácen Ukrajině;

J.  vzhledem k tomu, že Ruská federace je řádným členem Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a signatářem Všeobecné deklarace lidských práv, a že se tudíž zavázala dodržovat zásady demokracie a právního státu a lidská práva; vzhledem k tomu, že EU plně podporovala přistoupení Ruska k nejrůznějším mezinárodním organizacím a fórům, jako je G8, G20 a WTO, a jeho účast v nich; vzhledem k tomu, že zapojení Ruska do těchto orgánů vytváří napětí, protože Rusko opakovaně porušuje pravidla, např. nedodržuje normy a povinnosti v rámci WTO (Rusko zavedlo řadu diskriminačních opatření proti jednotlivým členským státům EU a jiným zemím v sousedství), ve více než tisíci případech se neřídí rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva a nezaručuje základní lidská práva; vzhledem k tomu, že konzultace mezi EU a Ruskem o lidských právech nevedly k žádným závěrům ani nepřinesly konkrétní výsledky;

K.  vzhledem k tomu, že právní stát, který je jednou ze základních zásad Evropské unie, znamená nejen respekt k demokracii a lidským právům, ale rovněž dodržování mezinárodního práva, záruku spravedlivého uplatňování a prosazování zákonů a nezávislost a nestrannost soudů; vzhledem k tomu, že tyto podmínky nejsou v Rusku naplněny, neboť státní moc nedodržuje zásady právního státu a základní práva a v posledních letech se zhoršila situace v oblasti politických práv, občanských svobod a svobody sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že nedávno byly přijaty právní předpisy s nejednoznačnými ustanoveními, která jsou používána k dalšímu omezování činnosti představitelů opozice a občanské společnosti; vzhledem k tomu, že v nedávné době byl přijat zákon zakazující takzvanou „homosexuální propagandu“, který vedl k zesílení homofobního násilí, násilných činů proti osobám LGBTI a slovních projevů nenávisti, na něž státní orgány patřičně nereagovaly; vzhledem k tomu, že po protiprávní anexi Krymu došlo na tomto poloostrově k výraznému zhoršení situace v oblasti lidských práv, včetně svobody projevu, shromažďování a sdružování, přičemž zvláště silně postiženi jsou obyvatelé krymsko-tatarské národnosti;

L.  vzhledem k tomu, že přední představitel opozice Alexej Navalnyj byl obžalován a odsouzen na základě vykonstruovaných důkazů a je neustále terčem zastrašování a obtěžování, přičemž byl mimo jiné uvězněn jeho bratr; vzhledem k tomu, že Strana pokroku, které předsedá, se nesmí účastnit příštích parlamentních voleb; vzhledem k tomu, že poslankyně ukrajinského parlamentu Nadija Savčenková je v rozporu s mezinárodním právem protiprávně zadržována v Rusku;

M.  vzhledem k tomu, že podle indexu vnímání korupce (Corruption Perceptions Index) se Rusko řadí na 136. místo ze 175 zemí, což znamená, že Rusko vzbuzuje vážné obavy s ohledem na mezinárodní korupci a praní peněz, jež následně ohrožují evropské ekonomiky a jejich soudržnost;

N.  vzhledem k tomu, že Rusko aktivně používá hybridní metody vedení války a záměrně přitom rozostřuje hranici mezi vojenskou a paravojenskou činností a politickým aktivismem;

O.  vzhledem k tomu, že na světovém indexu svobody sdělovacích prostředků (World Media Freedom Index) za rok 2014 zaujímá Ruská federace 148. místo ze 180; vzhledem k tomu, že se významně rozšířilo a zvýšilo financování sdělovacích prostředků ovládaných státem; vzhledem k tomu, že iniciativy a aktivity obránců lidských práv, nezávislých organizací občanské společnosti, politických oponentů, nezávislých sdělovacích prostředků a běžných občanů jsou často omezovány nebo znesnadňovány; vzhledem k tomu, že prostor pro vyjadřování nezávislých a pluralitních názorů se zúžil a je neustále v ohrožení; vzhledem k tomu, že Evropská nadace pro demokracii se zaměřuje na problematiku plurality ruských sdělovacích prostředků, a vzhledem k výzvě, aby společně se svými partnery vyvíjela nové iniciativy v oblasti sdělovacích prostředků;

P.  vzhledem k tomu, že nezodpovědné akce ruských stíhacích letounů v blízkosti vzdušného prostoru EU a NATO ohrožují bezpečnost civilních letů a mohly by představovat hrozbu bezpečnosti evropského vzdušného prostoru; vzhledem k tomu, že v Rusku probíhaly v bezprostřední blízkosti hranic s EU rozsáhlé, provokativní vojenské manévry a současně byly zveřejněny výhrůžky, že by mohlo dojít k útokům ruských vojenských sil nebo dokonce k jaderným útokům; vzhledem k tomu, že Rusko pozastavilo svou účast na jednáních o Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a porušilo dohodu o jaderných zbraních se střední délkou doletu;

Q.  vzhledem k tomu, že klíčovým nástrojem ruské zahraniční politiky je energetika, která ve vztazích mezi EU a Ruskem hraje ústřední strategickou úlohu; vzhledem k tomu, že EU bude schopna odolávat vnějším tlakům, pokud bude diverzifikovat své dodávky energie a sníží svou závislost na Rusku; vzhledem k tomu, že EU musí v otázkách energetického zabezpečení hovořit jedním hlasem a prokazovat silnou vnitřní solidaritu;

R.  vzhledem k tomu, že Ruská federace aktivně prosazuje Euroasijskou hospodářskou unii; vzhledem k tomu, že tento projekt hospodářské integrace by neměl být vnímán jako konkurence Evropské unie;

1.  opakuje, že přímé a nepřímé zapojení Ruska do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a jeho protiprávní anexe Krymu spolu s jeho porušováním územní celistvosti Gruzie a ekonomickým nátlakem na jeho evropské sousedy a politickou destabilizací těchto zemí představuje úmyslné porušování demokratických zásad a základních hodnot a mezinárodního práva; v této situaci nemůže EU uvažovat o návratu k běžnému chodu věcí a nemá jinou volbu než provést kritické přehodnocení svých vztahů s Ruskem, jehož součástí by bylo co nejrychlejší vypracování návrhu nouzového plánu, založeného na tzv. „měkké síle“, proti agresivní a rozdělující politice Ruska a vypracování komplexního plánu budoucích vztahů s Ruskem a s východoevropskými partnery EU; zdůrazňuje, že řešení konfliktu na východní Ukrajině může mít pouze politický charakter;

2.  zdůrazňuje, že v důsledku ruských akcí na Krymu a na východní Ukrajině již není možné jednat s Ruskem jako se „strategickým partnerem“ a ani nemůže být za takového partnera považováno; poukazuje na to, že každé strategické partnerství být vybudováno na vzájemné důvěře a dodržování mezinárodního práva na základě demokracie, suverenity států a svobody každého státu zvolit si vlastní ústavní pořádek a rozhodovat o směřování své zahraniční politiky, jakož i na územní celistvosti států a dodržování právního státu, lidských práv a zásad mezinárodní diplomacie a obchodu;

3.  je velmi znepokojen tím, že Rusko nyní otevřeně vystupuje a jedná nikoli jako partner, ale jako narušitel mezinárodního demokratického společenství a jeho systému založeného na mezinárodním právu, a to v neposlední řadě svou snahou o násilnou změnu státních hranic v Evropě; je zneklidněn sílící atmosférou nenávisti vůči opozičním činitelům, obhájcům lidských práv, menšinám a sousedním státům a zhoršováním stavu lidských práv a právního státu v Rusku; odsuzuje zastrašování kritických hlasů násilím, soudními procesy, vězením a ostatními zásahy státní moci;

4.  odsuzuje svévolné opatření zakazující vstup na území Ruska politikům a úředníkům EU a zdůrazňuje, že vedení Ruska opakovaně porušuje mezinárodní pravo a všeobecné standardy a nejedná transparentně; domnívá se, že toto jednání je kontraproduktivní a poškozuje již tak slabé komunikační kanály mezi Evropskou unií a Ruskem; zdůrazňuje, že politici a úřednící EU, proti nimž je toto opatření směřováno, by měli být informování o důvodech, kvůli nimž je jim zakázán vstup na území Ruska, a měli by mít možnost se proti takovémuto rozhodnutí odvolat u nezávislého soudu;

5.  zastává názor, že v dlouhodobém výhledu je možný konstruktivní, předvídatelný vztah mezi EU a Ruskem, který je žádoucí v oboustranném zájmu, zejména s ohledem na současné politické a obchodní vztahy a vztahy v oblasti dopravy a energetiky, osobní kontakty prostřednictvím programů Erasmus+ a Common Steps(9), přeshraniční spolupráci, změnu klimatu, životní prostředí a odvětvovou spolupráci, u vědomí toho, že reciproční sankce poškozují obě ekonomiky, že je nutné řešit společné výzvy a zájmy na mezinárodní scéně a že polarizující vnímání bezpečnosti v Evropě lze překonat pouze intenzivnějším dialogem; vítá proto pozitivní výsledky spolupráce mezi EU a Ruskem v různých oblastech, jako je boj proti terorismu, extremismu a organizovanému zločinu, partnerství Severní dimenze, rozhovory s Íránem o jeho jaderném programu a mírový proces na Blízkém východě; vyzývá Rusko, aby se konstruktivně zapojilo do hledání řešení konfliktu v Sýrii;

6.  zdůrazňuje, že vztahy mezi EU a Ruskem se musí od této chvíle zakládat na dodržování mezinárodního práva a na dialogu, jehož prostřednictvím by byla EU ochotna znovu navázat spolupráci s orgány v Moskvě v řadě konkrétních oblastí společného zájmu; zdůrazňuje, že o obnovení spolupráce lze uvažovat pod podmínkou, že Rusko bude ctít územní celistvost a suverenitu Ukrajiny včetně Krymu, bude naplňovat všechna ustanovení Minských dohod (podle nichž mají mít ukrajinské orgány plnou kontrolu nad hranicemi, z ukrajinského území se mají bezpodmínečně stáhnout všichni ruští vojáci a veškeré ruské zbraně a musí být okamžitě zastaveno poskytování pomoci povstaleckým skupinám) a ukončí destabilizující vojenské a bezpečnostní aktivity na hranicích členských států EU; zdůrazňuje, že OBSE se osvědčila jako struktura schopná přispívat k řešení krizí; zdůrazňuje, že tato potenciálně obnovená spolupráce nesmí probíhat na úkor mezinárodních zásad, evropských hodnot, norem a mezinárodních závazků; zdůrazňuje, že EU musí jednoznačně definovat, co od Ruska očekává, zejména pokud jde o dodržování mezinárodního práva a smluvních závazků a jednání jako předvídatelný partner, a musí rovněž formulovat opatření, která přijme po 31. prosinci 2015, pokud Rusko nedostojí svým závazkům (případně před tímto datem, pokud dojde k závažným událostem na místě), a musí sdělit, jakou spolupráci je ochotna nabídnout, pokud Rusko podmínky splní; zdůrazňuje, že při této spolupráci je třeba plně dodržovat mezinárodní normy v oblasti lidských práv;

7.  vítá solidaritu a jednotu, kterou členské státy prokázaly v souvislosti s protiprávním připojením Krymu k Rusku a přímou účastí ve válce Ruska na Ukrajině a která umožnila v reakci na tyto události přijmout a dále rozšířit příslušná opatření a stanovit jejich vazbu na plné dodržování Minských dohod; vyzývá členské státy, aby zachování této jednoty považovaly za naprostou prioritu a aby upustily od bilaterálních vztahů a dohod, které by mohly tuto jednotu narušit nebo by mohly být takto vykládány; znovu opakuje, že k tomu, aby byla politika EU důvěryhodná, legitimní a účinná a aby EU dokázala odolávat vnějším problémům a tlakům a přitom rozvíjet užší vztahy a spolupráci se zeměmi Východního partnerství, je velmi důležitý jednotný postup a solidarita mezi členskými státy;

8.  zdůrazňuje v této souvislosti, že klíčem ke zvýšení jednotnosti, účinnosti a úspěšnosti zahraniční a bezpečnostní politiky EU, včetně politiky vůči Rusku, je prohloubení integrace EU a soudržnost mezi jejími vnitřními a vnějšími politikami; vyzývá proto členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí o odstraňování úzkých míst při rozhodování a toto úsilí dále zintenzivnily a aby společně s kandidátskými zeměmi usilovaly o upevňování společných politik, zejména v oblasti obchodu, finančních služeb a transakcí, migrace, energetiky, správy vnějších hranic a informační a kybernetické bezpečnosti;

9.  vyzývá orgány EU a její členské státy, aby plně využívaly ustanovení a nástrojů Lisabonské smlouvy s cílem dosáhnout toho, aby společná zahraniční a bezpečnostní politika více hleděla do budoucnosti a měla strategičtější povahu; je nadále pevně přesvědčen, že k tomu, aby byla úloha EU na světové scéně respektována a byla důvěryhodná, je nezbytnou podmínkou to, aby ve všech aspektech vnější činnosti EU hrála ústřední úlohu lidská práva;

10.  opakuje své přesvědčení, že významným prvkem vnější politiky EU je energetická politika; jednoznačně proto podporuje urychlené vytvoření stabilní evropské energetické unie, zejména propojení energetických sítí jednotlivých členských států s cílem výrazně snížit jejich závislost na externích dodavatelích energie, zejména na Rusku; je pevně přesvědčen o tom, že s nedostatkem evropské solidarity a s jejím narušováním a s tím, že jednotlivé členské státy a kandidátské země musí čelit tomu, že energetika je používána jako nástroj politického a diplomatického vyjednávání, lze úspěšně bojovat pouze na základě plného uplatňování všech právních předpisů EU v oblasti energetiky, zejména provedením třetího energetického balíčku a dobudováním svobodného, transparentního, integrovaného, synchronizovaného, energeticky účinného – s přiměřeným podílem obnovitelných zdrojů – a odolného evropského vnitřního energetického trhu s diverzifikovanými dodávkami, na němž musí být zcela jednoznačně uplatňovány právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže; vyzývá EU, aby smluvním stranám Energetického společenství, které se zavázaly uplatňovat acquis EU v oblasti energetiky, poskytovala adekvátní podporu s cílem posílit jejich vyjednávací pozici vůči externím dodavatelům energie;

11.  zdůrazňuje nutnost a význam pozastavení spolupráce s Ruskem v oblasti obrany z důvodu jeho agresivního postoje a vyzývá členské státy a kandidátské země, aby nepřijímaly žádná rozhodnutí, která by mohla ohrozit tento jednotný postup; domnívá se proto, že nehledě na svou nesporně bilaterální povahu by se měly dohody v oblasti obranné spolupráce s Ruskem důkladně hodnotit na úrovni EU s cílem stanovit vhodný a důsledný postup; poukazuje na to, že v tomto ohledu má velký význam spolupráce mezi EU a NATO;

12.  je velmi znepokojen stále větším omezováním svobody sdělovacích prostředků a internetu, upevňováním kontroly nad internetovými médii, používáním nátlaku k omezení nezávislého zpravodajství a snižováním norem novinářské práce v Rusku a nad tím, že státem vlastněné sdělovací prostředky mají stále větší monopol na informace, které jsou k dispozici rusky mluvícímu publiku v zahraničí; odsuzuje zákaz vysílání ukrajinských a tatarských televizních stanic na Krymu;

13.  znovu vyzývá k posílení kapacit pro analýzu a monitorování ruské propagandy, zejména v ruském jazyce, aby bylo možné identifikovat záměrně neobjektivní informace šířené v různých jazycích EU a rychle a vhodným způsobem na ně reagovat; vyzývá Komisi, aby neprodleně vyčlenila přiměřené financování na konkrétní projekty, které by čelily ruské propagandě a dezinformacím v EU i za jejími hranicemi a poskytovaly objektivní informace veřejnosti v zemích Východního partnerství, a aby vyvíjela vhodné nástroje strategické komunikace; v této souvislosti vítá závěry Evropské rady ze dne 20. března 2015, pokud jde o akční plán proti dezinformačním kampaním; vyzývá Komisi a členské státy, aby rovněž navrhly koordinovaný mechanismus pro zajištění transparentnosti finanční, politické nebo technické pomoci, kterou Rusko poskytuje politickým stranám a jiným organizacím v EU, a ke shromažďování informací o této pomoci a k jejímu monitorování a oznamování, a to s cílem posoudit, jak dalece se Rusko angažuje v politickém životě a veřejném mínění v EU a jaký je jeho vliv v této oblasti, a přijmout patřičná opatření;

14.  vyjadřuje hluboké znepokojení v souvislosti s tím, že se v poslední době v ruských sdělovacích prostředcích kontrolovaných státem vyskytují tendence přepisovat a nově vykládat historické události dvacátého století, jako například podepsání paktu Molotov-Ribentrop a jeho tajných protokolů, a rovněž selektivně využívat historické příběhy pro účely současné politické propagandy;

15.  je hluboce znepokojen stále intenzivnější spoluprací a kontakty – tolerovanými ruským vedením – mezi evropskými populistickými, fašistickými a krajně pravicovými stranami na jedné straně a nacionalistickými skupinami v Rusku na straně druhé; uznává, že tyto kontakty představují nebezpečí pro demokratické hodnoty a právní stát v EU; vyzývá v této souvislosti orgány a členské státy EU, aby přijaly opatření proti této hrozbě nově vznikající „nacionalistické internacionály“;

16.  je hluboce znepokojen tím, že Rusko podporuje a financuje radikální a extremistické strany v členských státech EU; považuje nedávné setkání krajně pravicových stran v Petrohradě za urážku památky milionů Rusů, kteří obětovali své životy za záchranu světa od nacismu;

17.  vyzývá EU, aby podporovala projekty, které se zaměřují na prosazování a rozvoj vysokých norem novinářské práce a svobody sdělovacích prostředků a na poskytování objektivních a důvěryhodných informací v Rusku a na kritický rozbor propagandy v EU a zemích Východního partnerství; vyzývá Komisi, aby uvolnila adekvátní objem finančních prostředků na iniciativy rozvoje ruskojazyčných mediálních alternativ k ruským sdělovacím prostředkům ovládaným státem, aby rusky mluvící občané měli přístup k informacím z důvěryhodných a nezávislých zdrojů;

18.  znovu opakuje, že jednou ze základních zásad, na nichž byla EU vybudována, je nekompromisní dodržování právního státu, a vyzývá k tomu, aby tato zásada byla důsledně, rychle a bezpodmínečně uplatněna v případě jakéhokoli porušení pravidel; vyzývá Komisi, aby se stejnou rozhodností uplatňovala i zásadu svobodné a spravedlivé soutěže na vnitřním trhu, včetně řízení proti Gazpromu; zastává názor, že EU a její členské státy musí klást větší důraz na to, aby Rusko přistupovalo konstruktivně ke svému členství ve WTO a plně dodržovalo své pozdější závazky a aby mimo jiné zrušilo neodůvodněná obchodní omezení a poskytlo nediskriminační přístup na svůj trh;

19.  vyzývá Rusko, aby plně spolupracovalo s mezinárodním společenstvím při vyšetřování sestřelení letadla MH17, a odsuzuje veškeré pokusy nebo rozhodnutí o udělení amnestie zjištěným pachatelům nebo odkládání jejich stíhání; opakovaně vyzývá Rusko, aby okamžitě vrátilo trosky a všechny černé skříňky polského vládního letadla, které se zřítilo ve Smolensku; vyzývá orgány EU, aby tyto požadavky vznášely při veškerých dvoustranných jednáních s ruskými orgány;

20.  vyzývá vládu Ruské federace, aby uznala rozsah a závažnost problému násilí na osobách LGBTI v Rusku a jejich obtěžování a zavázala se přijmout opatření k zamezení jeho dalšímu výskytu a aby zrušila ustanovení zákona č. 135-FZ ze dne 29. června 2013 (zákon o „homosexuální propagandě“) zakazující poskytovat informace o vztazích osob LGBTI; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, Komisi a členské státy EU, aby při jednáních s příslušnými ruskými představiteli, a to i na nejvyšší úrovni, upozorňovaly na problematiku homofobie a násilí vůči osobám a aktivistům LGBTI; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, Komisi a členské státy EU, aby v souladu s pokyny EU z června 2013 prosazovaly a hájily všechna lidská práva osob LGBTI, přispívaly k boji s veškerými formami násilí proti osobám LGBTI tím, že bude usilovat o zajištění pomoci obětem a možností nápravy a podporovat iniciativy občanské společnosti a vládních iniciativ zaměřených na sledování případů násilí či vzdělávání pracovníků bezpečnostních složek;

21.  je si vědom toho, že rozvojem skutečné, nezávislé občanské společnosti se obohacuje společnost jako taková, a vyjadřuje tedy své hluboké znepokojení nad zhoršováním stavu lidských práv, včetně práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování a práv osob LBGTI a nad stavem právního státu v Rusku a na Krymu po jeho nelegální anexi; ostře odsuzuje pokračující státní zásahy proti opozici, při nichž je k zákrokům proti nezávislým nevládním organizacím používán takzvaný „zákon o zahraničních agentech“, a neustálé represe aktivistů, politických oponentů a kritiků režimu, které nabývají různých forem; upozorňuje zejména na vraždy Anny Politkovské, Natalji Estěmirovové, Borise Němcova, Sergeje Magnitského, Alexandra Litviněnka a dalších; žádá, aby byly řádně a nezávisle vyšetřeny vraždy politických aktivistů, novinářů a informátorů, aby byli jejich pachatelé stíháni, což by bylo jasným signálem nekompromisního boje proti beztrestnosti, a aby byla v případě, že vyšetřování nebude probíhat v souladu s mezinárodními standardy, zvážena cílená opatření; znovu vyzývá Radu, aby dostála svému závazku bránit tyto zásady a aby na základě návrhu, který by měla neprodleně předložit místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka, přijala omezující opatření vůči státním představitelům zapojeným do řádně zdokumentovaného případu Magnitského; zdůrazňuje, že povinnost Ruska dodržovat normy lidských práv a právního státu plyne přímo z jeho členství v OSN, Radě Evropy a OBSE;

22.  zdůrazňuje, že nezávislým aktivistům občanské společnosti, obráncům lidských práv, blogerům, nezávislým sdělovacím prostředkům a rovněž akademickým pracovníkům a osobnostem veřejného života otevřeně vyjadřujícím své názory a nevládním organizacím je nutné i nadále poskytovat politickou a finanční podporu v zájmu šíření demokratických hodnot, základních svobod a lidských práv v Rusku a na okupovaném Krymu; vyzývá Komisi, aby ze stávajících finančních nástrojů v oblasti vnější politiky poskytovala rozsáhlejší finanční pomoc; vybízí EU, aby oslovila ruské veřejné činitele a organizace občanské společnosti, kteří jsou nakloněni tomu, aby spolu s EU vytvořili vizi politických a diplomatických vztahů založenou na partnerství a spolupráci; zdůrazňuje, že je nutné co nejvíce rozvíjet vztahy mezi jednotlivými lidmi a navzdory současnému stavu vztahů udržovat rozsáhlý dialog a spolupráci mezi EU a ruskými studenty a výzkumnými pracovníky, mezi občanskými společnostmi a mezi orgány místní správy s cílem zmírňovat napětí a zlepšovat vzájemné porozumění;

23.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh právního předpisu, který by zajistil úplnou transparentnost politického financování a financování politických stran v EU v souladu s doporučením Rady Evropy, zejména v souvislosti s politickými nebo hospodářskými subjekty mimo EU;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládě a parlamentu Ruské federace a vládám a parlamentům zemí Východního partnerství.

(1) 1 Přijaté texty, P7_TA(2012)0505. (2) 2 Přijaté texty, P7_TA(2013)0383. (3) 3 Přijaté texty, P7_TA(2014)0101. (4) 4 Přijaté texty, P8_TA(2014)0025. (5) 5 Přijaté texty, P8_TA(2015)0074. (6) „Protokol o výsledcích konzultací třístranné kontaktní skupiny“ podepsaný dne 5. září 2014 a „Balíček opatření k realizaci Minských dohod“ schválený dne 12. února 2015. (7) Rezoluce Valného shromáždění OSN č. A/RES/68/262 o územní celistvosti Ukrajiny. (8) Rezoluce Rady bezpečnosti OSN S/RES/2202(2015). (9) Společné kroky v zájmu dosažení bezvízového režimu pro krátkodobé pobyty ruských občanů a občanů EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 o výroční zprávě dozorčího výboru úřadu OLAF za rok 2014 (2015/2699(RSP))

P8_TA(2015)0226 RC-B8-0539/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999(1),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 29. dubna 2015 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013, oddíl III – Komise a výkonné agentury(2),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 3. dubna 2014 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2012, oddíl III – Komise a výkonné agentury(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o výroční zprávě za rok 2011 o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o výroční zprávě za rok 2013 o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům(5),

–  s ohledem na výroční zprávu dozorčího výboru úřadu OLAF (dále jen „dozorčí výbor“) o činnosti za rok 2014,

–  s ohledem na stanovisko dozorčího výboru č. 4/2014 nazvané „Kontrola trvání šetření vedených Evropským úřadem pro boj proti podvodům“,

–  s ohledem na reakci úřadu OLAF na stanovisko č. 4/2014,

–  s ohledem na stanovisko dozorčího výboru č. 5/2014 nazvané „Externí zprávy úřadu OLAF o trvání šetření“,

–  s ohledem na reakci úřadu OLAF na stanovisko č. 5/2014,

–  s ohledem na zprávu dozorčího výboru č. 1/2014 nazvanou „Zachování nezávislosti šetření úřadu OLAF“,

–  s ohledem na zprávu dozorčího výboru č. 2/2014 nazvanou „Provádění doporučení dozorčího výboru úřadem OLAF“,

–  s ohledem na zprávu dozorčího výboru č. 3/2014 nazvanou „Zahajování případů v úřadu OLAF v roce 2012“,

–  s ohledem na reakci úřadu OLAF na zprávu č. 3/2014,

–  s ohledem na sdělení dozorčího výboru k analýze, kterou dozorčí výbor vypracoval k návrhu priorit politiky úřadu OLAF v oblasti vyšetřování na rok 2015,

–  s ohledem na výroční zprávu dozorčího výboru o činnosti za rok 2013,

–  s ohledem na stanovisko dozorčího výboru č. 2/2013 nazvané „Zavedení interního postupu úřadu OLAF k vyřizování stížností“,

–  s ohledem na stanovisko dozorčího výboru č. 1/2014 nazvané „Priority politiky úřadu OLAF v oblasti vyšetřování“,

–  s ohledem na stanovisko dozorčího výboru č. 2/2014 nazvané „Výběr případů v úřadu OLAF“,

–  s ohledem na vyjádření dozorčího výboru k vyšetřovacím postupům úřadu OLAF,

–  s ohledem na doporučení dozorčího výboru z roku 2012,

–  s ohledem na dokument dozorčího výboru nazvaný „Poslání, pravomoci a cíle dozorčího výboru Evropského úřadu pro boj proti podvodům – střednědobá strategie (2014–2015)“,

–  s ohledem na pracovní ujednání dozorčího výboru s úřadem OLAF,

–  s ohledem na otázky Komisi a Radě ohledně výroční zprávy dozorčího výboru úřadu OLAF za rok 2014 (O-000060/2015 – B8-0553/2015, O-000061/2015 – B8-0554/2015 a O-000066/2015 – B8-0555/2015),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že ve své výroční zprávě o činnosti za rok 2014 dozorčí výbor úřadu OLAF konstatoval, že v době reorganizace úřadu OLAF (1. února 2012) bylo zahájeno 423 případů v jednom dni na základě jediného rozhodnutí generálního ředitele úřadu OLAF; vzhledem k tomu, že na základě své analýzy dozorčí výbor dospěl k závěru, že i) úřad OLAF nevyhodnotil přiměřeným způsobem příchozí informace v žádném z případů analyzovaných dozorčím výborem, ii) ve velké většině případů nebylo provedeno žádné posouzení a iii) generální ředitel úřadu OLAF zahájil všechny tyto případy, aniž by byla předem zjištěna existence dostatečně závažného podezření, že došlo k podvodu, korupci nebo jiné protiprávní činnosti, která má dopad na finanční zájmy Unie – což je v rozporu s tehdy platnými právními požadavky na zahájení šetření úřadem OLAF;

B.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor ve svých sděleních orgánům EU zdůraznil, že generální ředitel OLAF, i přes jasnou povinnost stanovenou v čl. 17 odst. 5 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, neinformoval dozorčí výbor v roce 2014 o tom, která doporučení výboru OLAF nebyla provedena.

C.  vzhledem k tomu, že v první polovině svého mandátu vydal dozorčí výbor 50 doporučení pro úřad OLAF, z nichž pouze osm bylo plně provedeno, šest bylo provedeno částečně, jedno je prováděno nyní, 20 nebylo provedeno a v 15 případech dozorčí výbor nebyl schopen provádění ověřit kvůli nedostatečným informacím;

D.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor ve svém sdělení o návrhu priorit politiky v oblasti vyšetřování úřadu OLAF na rok 2015 uvedl, že úřad OLAF nezohlednil tři doporučení obsažená ve stanovisku dozorčího výboru č. 1/2004: i) generální ředitel úřadu OLAF nevydal pokyny k provádění zásad výběru vyplývajících z nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 (účinné využívání zdrojů, proporcionalita/subsidiarita, přidaná hodnota) a místo posouzení finančních ukazatelů a jejich přizpůsobení skutečné situaci výdajových programů je zcela zrušil; ii) návrh priorit politiky v oblasti vyšetřování na rok 2015 pravděpodobně zohlednil několik dokumentů zúčastněných stran, avšak rovněž se zdá, že se zúčastněnými stranami nebyl veden dialog o finančních ukazatelích a o možných krocích, které by byly přijímány v návaznosti na případy s dostatečnou mírou podezření na spáchání podvodu, které však byly zamítnuty z důvodu priorit politiky v oblasti vyšetřování nebo zásad pro výběr případů k projednání; iii) generální ředitel úřadu OLAF nepředložil dozorčímu výboru posouzení provádění předchozích priorit politiky v oblasti vyšetřování ani shrnutí zpětné vazby zúčastněných stran, ačkoli se k tomu dříve zavázal;

E.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor stále zdůrazňoval, že vzhledem k nedostatečnému přístupu k nezbytným informacím není schopen dohlížet na nezávislost OLAF, jeho vyšetřovací funkci, uplatňování procesních záruk a na trvání šetření;

F.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor uvedl, že klíčovým problémem, pokud jde o účinnost jeho dozorčí úlohy, není nedostatečné provádění pracovních ujednání, ale zásadní rozdíly v pohledu dozorčího výboru a generálního ředitele úřadu OLAF na úlohu dozorčího výboru;

G.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení o výroční zprávě za rok 2011 a 2013 o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům, vyzval ke zlepšení schopnosti dozorčího výboru vykonávat svou úlohu;

H.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor několikrát vyzval orgány EU, aby buď posílily jeho pravomoci, zejména pokud jde o plný přístup ke spisům úřadu OLAF, nebo aby učinily jiná opatření k zajištění zodpovědnosti úřadu OLAF;

I.  vzhledem k tomu, že v březnu 2014 se generální ředitel úřadu OLAF zavázal, že jednou ročně bude dozorčí výbor informovat o počtu stížností, které obdržel, lhůtách, v nichž byly zpracovány, a klasifikaci, zda byly oprávněné či nikoli; vzhledem k tomu, že dozorčí výbor však uvedl, že žádné informace neobdržel;

J.  vzhledem k tomu, že nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 posílilo úlohu dozorčího výboru, pokud jde o sledování trvání šetření úřadu OLAF; vzhledem k tomu, že i přes formální dodržení povinnosti úřadu OLAF pravidelně informovat dozorčí výbor o šetřeních trvajících déle než 12 měsíců, dozorčí výbor došel ve svém stanovisku č. 4/2014 nazvaném „Kontrola trvání šetření vedených Evropským úřadem pro boj proti podvodům“ k závěru, že informace, které obdržel, nejsou dostačující k řádnému a účinnému sledování délky trvání šetření úřadu OLAF;

K.  vzhledem k tomu, že ve svém stanovisku č. 5/2014 nazvaném „Externí zprávy úřadu OLAF o trvání šetření“ dospěl dozorčí výbor k závěru, že informace o délce trvání šetření úřadu OLAF neumožňují úplné posouzení jeho výkonnosti, pokud jde vedení vyšetřování; vzhledem k tomu, že zatímco úřad OLAF ve své výroční zprávě uvedl, že „šetření byla dokončena v kratší lhůtě“, dozorčí výbor dospěl k závěru, že lepší výsledky šetření úřadu OLAF vyplývají ze zavedení nových metod výpočtu;

L.  vzhledem k tomu, že ve své zprávě č. 1/2014 nazvané „Zachování nezávislosti šetření úřadu OLAF“, dozorčí výbor vyzval k vyjasnění úlohy úřadu OLAF v provádění politiky Komise v oblasti boje proti podvodům v odvětví cigaret;

M.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor ve dvou po sobě jdoucích letech vyjádřil ve své výroční zprávě o činnosti znepokojení nad nedostatkem transparentnosti, pokud jde účast úřadu OLAF na schůzích Komise týkajících se vnitřního informačního systému, a nad souvisejícími riziky týkajícími se nezávislosti šetření úřadu OLAF;

N.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor upozornil orgány EU na nutnost provádět požadavky obsažené v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 týkající se nezávislosti fungování sekretariátu dozorčího výboru;

O.  vzhledem k tomu, že dozorčí výbor určil čtyři základní podmínky k zajištění nezávislého fungování sekretariátu: i) nábor, posuzování a služební postup vedoucího sekretariátu na základě rozhodnutí dozorčího výboru; ii) změna pracovního zařazení vedoucího sekretariátu na vyššího vedoucího pracovníka; iii) nábor, posuzování a služební postup zaměstnanců sekretariátu na základě rozhodnutí vedoucího sekretariátu; iv) přenesení pravomoci týkající se plnění rozpočtu sekretariátu na vedoucího sekretariátu;

P.  vzhledem k tomu, že Parlament zvážil odpovědi úřadu OLAF na zprávy a stanoviska dozorčího výboru, které byly předloženy Parlamentu;

1.  rozhodně zdůrazňuje odpovědnost úřadu OLAF za plnění právních požadavků pro zahájení řízení; připomíná, že pokud jde o 423 řízení zahájených týž den, pouze v 8,4 % z těch, která byla uzavřena, bylo vydáno doporučení; vyzývá dozorčí výbor, aby se nadále pravidelně zabýval dodržováním právních požadavků ze strany úřadu;

2.  odkazuje na své výše zmíněné usnesení ze dne 29. dubna 2015 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013 a žádá úřad OLAF, aby neprodleně odůvodnil případy, v nichž neprovedl doporučení dozorčího výboru;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že dozorčí výbor nebyl schopen posoudit, zda priority politiky v oblasti vyšetřování byly určeny správně a zda jejich provádění mělo pozitivní či negativní důsledky v oblasti boje proti podvodům a korupci;

4.  vyjadřuje politování nad skutečností, že dozorčí výbor není schopen plně vykonávat svůj mandát; odkazuje na svá výše zmíněná usnesení o výročních zprávách za rok 2011 a 2013 o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům a vyzývá Komisi, aby učinila opatření ke zlepšení schopnosti dozorčího výboru dohlížet na nezávislost úřadu OLAF, jeho vyšetřovací funkci, uplatňování procesních záruk a na trvání šetření, aniž by tím však byla ohrožena nezávislost úřadu OLAF;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby usnadnila jednání mezi úřadem OLAF a dozorčím výborem tím, že do 31. prosince 2015 vypracuje akční plán s cílem změnit pracovní ujednání, aby bylo vytvořeno pracovní prostředí, v němž dozorčí výbor bude moci plnit svůj mandát; zastává názor, že změna pracovních ujednání by měla vyjasnit úlohu dozorčího výboru vůči všem zúčastněným stranám; konstatuje, že sekretariát dozorčího orgánu je pod (administrativní) kontrolou dozorovaného orgánu;

6.  vyzývá generálního ředitele úřadu OLAF, aby splnil svůj závazek a poskytoval dozorčímu výboru informace o počtu stížností, které obdržel, o lhůtách, v nichž byly zpracovány, a klasifikaci, zda byly oprávněné, či nikoli;

7.  požaduje, aby úřad OLAF plnil právní požadavky a umožnil dozorčímu výboru plnit jednu z jeho základních funkcí týkající se sledování trvání šetření úřadu OLAF;

8.  vítá nicméně skutečnost, že úřad OLAF a dozorčí výbor zahájily spolupráci s cílem zlepšit úroveň informací, které úřad OLAF poskytuje dozorčímu výboru, a rozšířit obsah zpráv o šetřeních trvajících déle než 12 měsíců;

9.  konstatuje, že ze 134 šetření na konci roku 2014, bylo 13 (10 %) přiděleno oddělení tabáku a padělání a 44 (33 %) oddělením pro zemědělské a strukturální fondy, jež představovaly 86 % prověřovaných finančních zájmů (1,9 mld. EUR); doporučuje proto, aby úřad OLAF znovu zvážil přidělování svých zdrojů;

10.  vyjadřuje obavy v souvislosti s transparentností účasti úřadu OLAF na schůzích Komise týkajících se vnitřního informačního systému;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům a dozorčímu výboru úřadu OLAF.

(1) Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s.1. (2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0118. (3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0287. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0318. (5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0062.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 o situaci v Maďarsku (2015/2700(RSP))

P8_TA(2015)0227 RC-B8-0532/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na  preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“), zejména na druhý a čtvrtý až sedmý bod odůvodnění této preambule,

–  s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6 a 7 SEU a rovněž na články SEU a Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), které se týkají dodržování, prosazování a ochrany základních práv v EU,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na články 1, 2 a 19 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na protokol č. 13 úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o stavu dodržování základních práv: normy a postupy v Maďarsku (v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012)(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 s názvem „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

–  s ohledem na zprávu komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 16. prosince 2014 v návaznosti na jeho návštěvu Maďarska ve dnech 1. až 4. července 2014,

–  s ohledem na závěry ze setkání Rady Evropské unie a členských států konaného v rámci zasedání Rady dne 16. prosince 2014, které se týkají zajištění dodržování právního státu,

–  s ohledem na slyšení o situaci v oblasti lidských práv v Maďarsku pořádané dne 22. ledna 2015 Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na prohlášení Rady a Komise předložená v rámci rozpravy v plénu v Evropském parlamentu dne 11. února 2015 o rámci EU pro demokracii, právní stát a základní práva,

–  s ohledem na výměnu názorů v návaznosti na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 30. dubna 2015 o možných dopadech, včetně dopadů na práva a postavení člena Evropské unie, jestliže se členský stát rozhodne znovu zavést trest smrti, kterou dne 7. května 2015 pořádal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na prohlášení Rady a Komise ohledně situace v Maďarsku učiněná v rámci rozpravy v plénu Evropského parlamentu dne 19. května 2015,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů (článek 2 SEU);

B.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci;

C.  vzhledem k tomu, že zrušení trestu smrti je výchozí podmínkou členství v EU, jelikož Unie zastává jednoznačné pevné stanovisko proti trestu smrti, jehož zrušení je hlavním cílem její politiky v oblasti lidských práv;

D.  vzhledem k tomu, že s náležitým ohledem na ustanovení Ženevské konvence ze dne 28. července 1951 a na její protokol ze dne 31. ledna 1967 týkající se postavení uprchlíků je v souladu se Smlouvou o EU a Smlouvou o fungování EU zaručeno právo na azyl;

E.  vzhledem k tomu, že do maďarské ústavy byly začleněny všechny články Listiny základních práv Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech; vzhledem k tomu, že nedávný vývoj událostí v Maďarsku však vede ke znepokojení ohledně situace v této zemi;

F.  vzhledem k tomu, že dne 28. dubna 2015 maďarský předseda vlády Viktor Orbán v návaznosti na nedávné události v Maďarsku prohlásil, že je nutné o trestu smrti veřejně diskutovat; vzhledem k tomu, že dne 30. dubna 2015 předseda Evropského parlamentu Martin Schulz vydal tiskové prohlášení uvádějící, že Viktor Orbán jej ujistil, že maďarská vláda nemá v plánu přijmout žádné opatření za účelem opětovného zavedení trestu smrti a bude dodržovat všechny evropské smlouvy a právní předpisy a řídit se jimi; vzhledem k tomu, že Viktor Orbán se podobným způsobem vyjádřil i 1. května 2015, že však v průběhu rozhovoru pro celostátní veřejnoprávní rozhlasovou stanici dodal, že rozhodnutí o znovuzavedení trestu smrti by mělo být zcela v pravomoci členských států, což je však v rozporu s ustanoveními smluv o EU;

G.  vzhledem k tomu, že v květnu 2015 maďarská vláda zahájila veřejnou konzultaci týkající se přistěhovalectví, přičemž v minulosti uspořádala několik podobných konzultací k jiným otázkám; vzhledem k tomu, že veřejná konzultace může být pro vlády důležitým a cenným nástrojem k vytváření politiky, která může počítat s podporou obyvatelstva; vzhledem k tomu, že se tyto otázky setkaly s kritikou, pokud jde o jejich směřování a rétorickou povahu, která vytváří přímou souvislost mezi fenomény spojenými s migrací a bezpečnostními hrozbami;

H.  vzhledem k tomu, že během výměny názorů ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci většina politických skupin sdílela názor, že znovuzavedení trestu smrti a otázky položené v rámci veřejné konzultace jsou nepřijatelné;

I.  vzhledem k tomu, že ve svém prohlášení představeném během rozpravy na plenárním zasedání Evropského parlamentu o situaci v Maďarsku, která se konala dne 19. května 2015, předsednictví Rady Evropské unie prohlásilo, že Rada situaci v Maďarsku neprojednala, a tudíž nepřijala v této záležitosti žádné formální stanovisko;

J.  vzhledem k tomu, že úsilí o řešení stávající situace v Maďarsku by se nemělo zaměřovat na označení jednoho konkrétního členského státu nebo vlády, ale na splnění společné povinnosti všech orgánů EU, zejména Komise jako strážkyně Smluv, zajistit uplatňování Smluv a Listiny základních práv a jejich dodržování v celé Unii a ve všech členských státech;

1.  trvá na tom, že trest smrti není slučitelný s hodnotami, jako je úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, na nichž je Unie založena, a že každý členský stát, který by opětovně zavedl trest smrti, by tedy porušil Smlouvy a Listinu základních práv Evropské unie; znovu co nejdůrazněji opakuje, že zrušení trestu smrti je předělem v rozvoji základních práv v Evropě;

2.  připomíná, že vážné porušení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU ze strany členského státu by aktivovalo „postup podle článku 7“;

3.  odsuzuje opakovaná prohlášení maďarského předsedy vlády Viktora Orbána, jež podnítila rozpravu o možnosti znovuzavedení trestu smrti v Maďarsku, což by znamenalo institucionalizaci a podporu myšlenky, která je porušením hodnot, na nichž je Unie založena; bere proto na vědomí prohlášení maďarského předsedy vlády Viktora Orbána, že v Maďarsku nedojde ke znovuzavedení trestu smrti, a zdůrazňuje odpovědnost ministerského předsedy coby osoby stojící v čele vlády podporovat hodnoty EU a jít příkladem;

4.  poukazuje na to, že členské státy mají svrchované právo zahajovat celostátní konzultace; připomíná však, že konzultace by měly odrážet připravenost vlád podílet se na odpovědném vládnutí, jehož cílem je zajištění demokratických politických řešení a dodržování základních evropských hodnot;

5.  odsuzuje veřejnou konzultaci o přistěhovalectví a s ní spojenou celostátní kampaň probíhající na velkoplošných reklamních panelech, kterou zahájila maďarská vláda, a zdůrazňuje, že obsah a jazyk používané v rámci této konzultace o přistěhovalectví a terorismu, která byla zahájena v Maďarsku, jsou velmi zavádějící, neobjektivní a nevyvážené a vytvářejí předpojatou přímou spojitost mezi fenomény spojenými s přistěhovalectvím a bezpečnostními hrozbami; poukazuje na to, že k odpovědím na internetový dotazník je nutné připojit osobní údaje, čímž dojde k prozrazení politických názorů jednotlivců, a tím k porušení pravidel pro ochranu osobních údajů; vyzývá proto ke zrušení této konzultace;

6.  s politováním konstatuje, že veřejná konzultace klade vinu na orgány EU a jejich politiku, aniž by uznávala odpovědnost členských států v těchto oblastech; připomíná, že členské státy jsou plně zapojeny do legislativního procesu EU;

7.  vyzývá všechny členské státy, aby se konstruktivním způsobem podílely na současné diskuzi o evropském programu pro migraci, který stejnou měrou ovlivňuje vnitřní, vnější i rozvojovou politiku, kterou je nutné v EU uplatňovat;

8.  domnívá se, že všechny členské státy musejí ve své legislativní a správní praxi dodržovat plný soulad s právem EU a že veškeré právní předpisy, včetně primárního práva všech členských států nebo kandidátských zemí, musejí odrážet základní evropské hodnoty, totiž demokratické zásady, právní stát a základní práva, a být s nimi v souladu;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada nijak nereagovala na nejnovější vývoj v Maďarsku, a odsuzuje nedostatek odhodlání ze strany členských států k zajišťování zásad právního státu v souladu se závěry Rady Evropské unie ze dne 16. prosince 2014; žádá Radu Evropské unie a Evropskou radu, aby uspořádaly diskuzi a přijaly závěry týkající se situace v Maďarsku;

10.  konstatuje, že tyto nedávné události vedou ke znepokojení, pokud jde o dodržování zásad právního státu, demokracie a lidských práv v Maďarsku za poslední rok, a společně mohou představovat vznikající systémové ohrožení právního státu v tomto členském státě;

11.  naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivovala první fázi rámce EU pro posílení právního státu, a aby proto bezodkladně zahájila proces podrobného sledování stavu demokracie, právního státu a základních práv v Maďarsku, aby zároveň provedla posouzení potenciálně závažných případů porušování hodnot, na nichž je podle článku 2 SEU Unie založena, včetně kombinovaného dopadu řady opatření zhoršujících stav demokracie, právního státu a základních práv, a aby zhodnotila, zda v tomto členském státě nedochází k systémovému ohrožení právního státu, které by mohlo vést ke zřejmému nebezpečí závažného porušování zásad ve smyslu článku 7 SEU; žádá Komisi, aby do září 2015 předložila Parlamentu a Radě zprávu o této otázce;

12.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh na vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva, který by představoval nástroj k zajištění dodržování a prosazování Listiny základních práv a Smluv podepsaných všemi členskými státy a byl by založen na společných a objektivních ukazatelích, a aby prováděla nestranné každoroční hodnocení situace v oblasti základních práv, demokracie a právního státu ve všech členských státech bez rozdílu a na rovném základě, které by obsahovalo hodnocení prováděné Agenturou EU pro základní práva, spolu s příslušnými závaznými nápravnými mechanismy s cílem zaplnit stávající mezery a umožnit automatickou postupnou reakci na porušování zásad právního státu a základních práv na úrovni členských států; pověřuje Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby se podílel na vývoji a vypracování tohoto návrhu předložením legislativní zprávy z vlastního podnětu, která by měla být přijata do konce tohoto roku;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, předsedovi, vládě a parlamentu Maďarska, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Agentuře EU pro základní práva, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0315. (2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0173.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. června 2015 o zprávě Komise o pokroku Turecka za rok 2014 (2014/2953(RSP))

P8_TA(2015)0228 B8-0455/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2014 (SWD(2014)0307),

—  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. října 2014 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“ (COM(2014)0700),

—  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 10. února 2010 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009(1), ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010(2), ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011(3), ze dne 18. dubna 2013 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012(4), ze dne 13. června 2013 o situaci v Turecku(5), ze dne 12. března 2014 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2013(6), ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru(7) a ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku(8),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů(9);

—  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

—  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou(10) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010, 5. prosince 2011, 11. prosince 2012, 25. června 2013, 24. října 2014 a 16. prosince 2014,

—  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami,

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—  s ohledem na zprávu Světové banky ze dne 28. března 2014 nazvanou „Hodnocení celní unie EU a Turecka“,

—  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka, pokud jde o plnění požadavků uvedených v plánu uvolnění vízového režimu (COM(2014)0646),

—  s ohledem na práci Kati Piri jako stálé zpravodajky pro Turecko ve Výboru pro zahraniční věci,

—  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že dne 3. října 2005 byla zahájena přístupová jednání s Tureckem a že zahájení takových jednání je počátkem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem, který je založen na spravedlivých, přesně vymezených podmínkách a v jehož rámci se Turecko zavázalo provádět reformy;

B.  vzhledem k tomu, že EU je nadále ochotna pokračovat v procesu rozšiřování, který má klíčový význam pro podporu míru, demokracie, bezpečnosti a prosperity v Evropě; vzhledem k tomu, že každá kandidátská země bude posuzována podle svých vlastních výsledků a že Komise na tomto základě nepočítá v tomto legislativním období s přistoupení žádné další země k EU;

C.  vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k plnění kodaňských kritérií, provedení náležitých a účinných reforem, udržování dobrých sousedských vztahů a postupnému sbližování s EU; vzhledem k tomu, že tuto činnost je třeba vnímat jako příležitost k tomu, aby Turecko posílilo své instituce a pokračovalo v procesu demokratizace a modernizace;

D.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení svobody tisku a médií, které provádí organizace Freedom House, není dnes tisk v Turecku svobodný a internet je svobodný pouze částečně;

E.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic zařadilo Turecko v roce 2014 mezi země s největším výskytem případů, kdy byli novináři terčem vyhrožování a fyzických útoků;

F.  vzhledem k tomu, že by EU měla zůstat měřítkem pro reformy v Turecku;

G.  vzhledem k tomu, že podmínkou vstupu do EU zůstává v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 i nadále splnění všech kodaňských kritérií a integrační kapacita EU;

H.  vzhledem k tomu, že v procesu vyjednávání má zásadní význam právní stát, tedy zejména oddělení mocí, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, svoboda shromažďování a pokojného protestu, svoboda projevu a sdělovacích prostředků, práva žen, svoboda vyznání, práva osob náležejících k národnostním a jiným menšinám, řešení diskriminace zranitelných skupin, jako jsou Romové a lesbické, homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální osoby;

I.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“ dospívá k závěru, že z hlediska hospodářské a energetické politiky je Turecko pro Evropskou unii strategickým partnerem a že klíčový význam má i spolupráce s Tureckem v oblasti zahraniční politiky; vzhledem k tomu, že v tomto sdělení Komise vyjadřuje určité obavy týkající se ochrany základních práv, nezávislosti soudů, právního státu, práva na shromažďování a svobody projevu;

J.  vzhledem k tomu, že Turecko dosud neprovedlo všechny prvky dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu k ní, přičemž tato situace trvá již devátým rokem; vzhledem k tomu, že neochota Turecka provést tato ustanovení má nadále velmi negativní důsledky pro proces vyjednávání;

K.  vzhledem k tomu, že v zájmu stability a rozvoje dobrých sousedských vztahů by Turecko mělo zintenzivnit své úsilí o vyřešení zbývajících bilaterálních sporů v souladu s Chartou OSN a s mezinárodním právem, přičemž se jedná mimo jiné o nesplněné právní závazky a spory o vymezení pozemních a námořních hranic s bezprostředními sousedy;

L.  vzhledem k tomu, že turecké orgány nesouhlasily s opětovným otevřením ortodoxního semináře na ostrově Heybeliada;

Současný stav vztahů mezi EU a Tureckem

1.  vítá zprávu Komise o pokroku Turecka za  rok 2014 a souhlasí s jejím závěrem, že Turecko je pro EU klíčovým strategickým partnerem a že aktivní přístupová jednání vedená v dobré víře by vytvořila vhodný rámec pro to, aby byl plně využit potenciál vztahů mezi EU a Tureckem; zdůrazňuje, že reformní proces probíhající v kontextu vyjednávání s EU by mohl Turecku nabídnout významnou příležitost k tomu, aby vytvořila silný, pluralitní demokratický systém se stabilními institucemi, z něhož budou mít prospěch všichni občané Turecka, a aby prohloubila své vztahy s EU; žádá Komisi, aby přehodnotila způsob, jakým bylo vyjednávání dosud prováděno, a zvážila, jak by bylo možné vztahy mezi EU a Tureckem a jejich vzájemnou spolupráci zlepšit a zintenzivnit;

2.  zdůrazňuje, že dobře fungující vztah mezi EU a Tureckem, založený na dialogu, užší spolupráci, vzájemných závazcích a jednání, by byl prospěšný pro obě strany, vezmeme-li v úvahu jejich geografickou blízkost a historické vazby, stejně jako skutečnost, že v EU žije velká turecká menšina a obě strany mají úzké hospodářské vazby a společné strategické zájmy; vyzývá Turecko, aby při rozhodování o vnitřních záležitostech hrál proces reforem ústřední úlohu; zastává názor, že EU by měla této příležitosti využít k tomu, aby se stala hlavní oporou procesu další demokratizace v Turecku, a to tím, že bude prosazovat univerzální hodnoty a evropské regulační normy jako měřítka reformního procesu a bude Turecko podporovat v jeho snaze o to, aby vznikaly silné demokratické instituce a účinný právní řád založený na dodržování základních svobod, lidských práv a právního státu a aby byly zastoupeny a hájeny zájmy všech složek turecké společnosti;

3.  vybízí tureckou vládu, aby zvýšila tempo jednání, a žádá ji, aby se jednoznačně zavázala, že bude dodržovat demokratické hodnoty a zásady, které mají pro EU ústřední význam; podporuje novou Komisi v její snaze o prohloubení vztahů s Tureckem na základě společných zájmů a společných výzev; bere na vědomí, že v listopadu 2013 byla zahájena jednání o kapitole 22 (regionální politika);

4.  vítá, že byl zvolen nejvíce inkluzivní a reprezentativní parlament v turecké historii, který odráží rozmanitost této země; oceňuje pevnost turecké demokracie a demokratický duch tureckých občanů, který se projevil ve velmi vysoké volební účasti a impozantní účasti dobrovolníků z řad občanské společnosti v den konání voleb; vyzývá všechny politické strany, aby usilovaly o vytvoření stabilní, inkluzivní vlády s cílem oživit demokratizační proces v Turecku a reformovat dialog s EU;

5.  zdůrazňuje, že má-li vzniknout prostředí příznivé pro spolupráci mezi EU a Tureckem, je třeba investovat více úsilí do rozvoje styků mezi jednotlivými občany na obou stranách; zdůrazňuje proto, že v zájmu rozvoje užších vazeb mezi EU a Tureckem je třeba dosáhnout reálného pokroku v oblasti uvolnění vízového režimu na základě splnění požadavků stanovených v plánu pro přechod k bezvízovému styku s Tureckem; zdůrazňuje, že dokud nebude bezvízový styk zaveden, měla by EU zjednodušit vydávání víz lidem cestujícím za účelem obchodu a měla by aktivně podporovat studentské a akademické výměnné programy a umožnit vstup organizacím občanské společnosti;

Právní stát a demokracie

6.  konstatuje, že Turecko pokračuje v provádění reforem z předchozích let; v této souvislosti vítá změny právní úpravy politických stran a volebních kampaní, takže nyní je možné vést politickou kampaň nejen v turečtině, ale i v jiných jazycích, strany mohou mít sdílené předsednictví a platí méně přísná pravidla pro místní organizace politických stran; poukazuje na to, že je důležité snížit desetiprocentní hranici pro vstupu do parlamentu, aby všechny složky turecké společnosti dostaly možnost politického zastoupení;

7.  zdůrazňuje, že reformnímu procesu by napomohlo přijetí nové ústavy, jejímž jádrem by byla ustanovení na podporu pluralitní, inkluzívní a tolerantní společnosti a která by vytvořila pevný základ pro dodržování základních svobod a právního státu; oceňuje práci ústavního dohodovacího výboru, který před svým rozpuštěním dosáhl konsensu ohledně 60 ústavních změn; znovu vyzývá k pokračování procesu změny ústavy a poukazuje na to, že nová ústava by měla být přijata na základě široké shody mezi politickými stranami a v rámci celé společnosti; vybízí Turecko k tomu, aby v rámci procesu změny ústavy konzultovalo s Benátskou komisí;

8.  vítá novou strategii turecké vlády, která nechává veškerou novou legislativu projít ministerstvem pro záležitosti EU s cílem posílit koordinační úlohu ministerstva a zvýšit soulad navržených předpisů s evropskými normami; v této souvislosti doporučuje, aby v zájmu kompatibility s acquis EU prováděla podrobné konzultace s Benátskou komisí a vedla intenzivnější dialog s Evropskou komisí o připravovaných právních předpisech a provádění stávajících předpisů;

9.  zdůrazňuje, že v rámci legislativního procesu je důležité provádět adekvátní konzultace s občanskou společností; doporučuje proto, aby se součástí legislativní činnosti, procesu utváření veřejných politik a provádění nových právních předpisů staly mechanismy strukturovaných konzultací s občanskou společností; oceňuje dynamiku občanské společnosti v Turecku; poukazuje na to, že jsou zapotřebí soustavné reformy, které by zajistily svobodu sdružování a projevu, aby organizace občanské společnosti mohly působit svobodně bez jakýchkoli omezení a měly snazší přístup k financování;

10.  důrazně podporuje a povzbuzuje úsilí turecké vlády a ostatních stran o to, aby mírový proces s kurdskou menšinou, probíhající na základě jednání se Stranou kurdských pracujících (PKK), kterou Evropská unie vede na svém seznamu teroristických organizací, dospěl ke komplexnímu, dlouhodobému řešení, a podporuje rovněž proces sociálně-ekonomické integrace kurdské menšiny; velmi oceňuje, že Demokratická strana lidu (HDP) oznámila, že se bude konat mimořádný kongres PKK, který by měl ukončit ozbrojený odpor a přihlásit se k metodě demokratické politiky; důrazně vybízí vládu, aby se nadále prioritně zabývala otázkou rozšiřování sociálních, kulturních a politických práv občanů kurdského původu a rovného zacházení s nimi; vítá zákon, který dne 11. června 2014 přijalo Velké národní shromáždění Turecka s cílem „položit pevnější právní základy procesu usmíření“; tento zákon obsahuje opatření k vymýcení terorismu, posílení sociálního začlenění, opětovné integraci osob, které opustily PKK a složily zbraně, a k přípravě veřejného mínění na návrat bývalých bojovníků; zastává názor, že úspěšné vyřešení kurdské otázky má prvořadý význam a výrazně by přispělo k demokracii, míru, stabilitě a ochraně lidských práv v Turecku; vybízí proto všechny politické strany, aby tento proces podpořily; vyzývá Komisi, aby Turecku poskytovala technickou podporu a prostředky z nástroje předvstupní pomoci, mimo jiné na programy sociálně-ekonomické integrace a vzdělávání na jihovýchodě země, což je jedním ze způsobů, jak napomoci procesu vyřešení kurdské otázky; konstatuje, že jednání o kapitole 22 (regionální politika) by mohlo Turecku pomoci vytvořit účinný program soudržnosti pro jihovýchodní část země;

11.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím tureckého vodohospodářského úřadu pokračovat ve výstavbě přehrady Ilisu, která bude mít zničující sociální, environmentální a politické důsledky; připomíná, že tento region je osídlen převážně Kurdy a že výstavba bude mít velmi negativní dopad na kurdské obyvatelstvo a kulturu;

12.  je znepokojen indexem vnímání korupce za rok 2014, který dne 3. prosince 2014 vydala organizace Transparency International a podle něhož došlo v Turecku v uplynulém roce k prudkému zvýšení míry vnímané korupce, takže Turecko nyní v tomto indexu zaujímá 64. místo; vyjadřuje hluboké politování nad způsobem, jakým turecká vláda a turecký parlament reagovaly na obvinění z korupce z prosince 2013, která se týkala mimo jiné několika bývalých členů vlády, a lituje rovněž skutečnosti, že po vyšetření těchto velmi závažných případů korupce nebyla přijata žádná další opatření; je znepokojen trestním stíháním investigativních žurnalistů, kteří se těmito korupčními případy zabývali; vyzývá k nezávislému a transparentnímu vyšetření obvinění vznesených v prosinci 2013; zdůrazňuje, že je zapotřebí větší politická vůle, má-li vzniknout adekvátní právní rámec boje proti korupci, která nejen narušuje demokratické fungování institucí a důvěru občanů v demokracii, ale může též negativně ovlivnit hospodářský rozvoj a poškodit investiční klima;

13.  vyjadřuje znepokojení nad nedávnými změnami zákona o Vysoké radě soudů a státních zástupců a nad tím, že po přijetí těchto změn došlo k přeložení a propuštění mnoha soudců a státních zástupců, a je rovněž znepokojen případy zatčení, přeložení a propuštění policistů, kteří vznesli závažné, řádně podložené otázky ohledně nezávislosti, nestrannosti a účinnosti soudů, oddělení mocí a dodržování zásady právního státu, které jsou jádrem kodaňských kritérií; je znepokojen tím, že často dochází ke změnám nejdůležitějších právních norem, aniž by proběhly řádné konzultace se subjekty, kterých se dotknou; vítá zrušení paragrafu 10 zákona o boji proti terorismu; je nicméně znepokojen tím, že tento zákon používá velmi široké definice, takže má stále příliš velkou působnost a umožňuje mimořádně široký výklad; připomíná, že je třeba změnit paragraf 314 trestního zákoníku tak, aby stíháni mohli být jen členové teroristických organizací či ozbrojených skupin nebo osoby, které k činnosti těchto organizací či skupin přispívají; vyzývá k přijetí strategie pro reformu soudnictví v souladu s evropskými standardy a ve spolupráci se všemi zainteresovanými subjekty; vítá první kroky směřující ke zkrácení maximální délky vazby před zahájením soudního procesu z deseti na pět let, avšak klade velký důraz na to, že tuto dobu je třeba zkrátit ještě více, aby se vazba před zahájením procesu nestala ve skutečnosti trestem; zdůrazňuje, že je třeba zřídit regionální odvolací soudy a přijmout veškerá opatření k zaručení řádného procesu; vybízí Turecko, aby svůj soudní systém dále reformovalo a zajistilo řádný a účinný přístup ke spravedlnosti pro všechny děti;

14.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zákonem č. 6532, který vstoupil v platnost dne 26. dubna 2014 a jenž výrazně rozšířil pravomoci Národní zpravodajské služby (MİT), oslabil svobodu sdělovacích prostředků, svobodu projevu a právo na přístup k informacím veřejného zájmu, učinil zaměstnance zpravodajské služby prakticky imunními vůči soudnímu stíhání a v rozporu s předpisy na ochranu soukromí umožnil zpravodajské službě získávat osobní údaje bez soudního příkazu; má za to, že tato ustanovení jsou v rozporu s povinnostmi, které Turecku plynou z mezinárodního humanitárního práva a z jeho vlastních vnitrostátních předpisů;

15.  vítá skutečnost, že turecký ústavní soud přijal řadu důležitých rozhodnutí na ochranu právního státu a základních práv, jako je svoboda projevu, což svědčí o odolnosti ústavního systému; konstatuje dále, že ústavní soud vydal několik rozhodnutí, v nichž poukázal na nesprávně vedená vyšetřování a následně i soudní řízení v případech Ergenekon a Železná palice; vítá, že ústavní soud nadále přijímá individuální podání; vyjadřuje znepokojení nad změnami trestního zákoníku a zejména nad používáním pojmu „důvodné podezření“, které otevírá cestu svévolným útokům proti opozici; zdůrazňuje, že tyto změny byly přijaty bez konzultace s Komisí, což je v rozporu s tím, co bylo dohodnuto během jednání;

16.  je vážně znepokojen vysokým stupněm politické polarizace Turecka; připomíná, že pilířem každého demokratického režimu by měla být pluralita; naléhavě proto žádá, aby byl prosazován dialog napříč celým tureckým politickým spektrem; zdůrazňuje, že tento dialog je naprosto nezbytný tam, kde jde o zásadní, dlouhodobé reformní procesy, novou ústavu a rozhovory o kurdské otázce; vyzývá vládnoucí stranu i opozici, aby usilovaly o spolupráci a dosažení shody a aktivně zapojily do rozhodovacího procesu občanskou společnost;

Dodržování lidských práv a základních svobod

17.  vítá skutečnost, že v březnu 2014 byl přijat akční plán pro předcházení porušování Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR), což představuje významný krok směrem k harmonizaci tureckého právního rámce s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), a očekává, že turecká vláda učiní další kroky směřující k provedení doporučení ESLP; zdůrazňuje, že z členství v Radě Evropy vyplývá pro Turecko povinnost uplatňovat vysoké politické a právní normy, a žádá Turecko, aby s Radou Evropy a s Benátskou komisí plně spolupracovalo při provádění svého reformního programu; připomíná, že na dodržování právního státu a základních práv závisí pokrok v jednáních;

18.  se znepokojením konstatuje, že události, k nimž došlo v květnu a červnu 2013 v parku Gezi, a tvrzení o tom, že byla použita nepřiměřená síla a policie zneužila svých pravomocí, dosud nebyly z větší části vyšetřeny, a že byl učiněn jen malý pokrok při identifikaci údajných pachatelů; zdůrazňuje, že v návaznosti na řadu stížností na použití síly ze strany policie během protestů v parku Gezi vydal veřejný ochránce práv zprávu, v níž konstatoval, že došlo k použití nepřiměřené síly; vyzývá turecké orgány, aby odškodnily oběti z řad nenásilných demonstrantů a osoby, které nepatřily k demonstrantům a na místě se vyskytly pouze náhodou; vyzývá k provedení skutečného, nezávislého vyšetřování všech případů týrání, jehož se údajně dopustili státní činitelé, a požaduje, aby byli pachatelé postaveni před soud; zdůrazňuje, že je třeba, aby byla následně přijata jednoznačná pravidla pro použití síly a aby byla úloha policie uvedena v soulad s mezinárodními normami; naléhavě žádá zrušení omezení pokojného shromažďování a zdůrazňuje, že ani jiné zákony, jako je například zákon o boji proti terorismu, by neměly být používány k tomu, aby bylo lidem bráněno uplatňovat své právo na pokojné protesty, a rovněž poukazuje na to, že účast na pokojné demonstraci by neměla být důvodem k zatčení; vyzývá tureckou vládu, aby vytvořila adekvátní, objektivní a transparentní systém kontrol bránící přílišnému růstu moci represivních složek; doporučuje, aby turecké orgány zavedly nezávislý a účinný mechanismus pro podávání stížností na činnost policie; vyjadřuje hluboké znepokojení nad navrženým souborem zákonů o vnitřní bezpečnosti, který je rozporu se zásadou soudního dohledu nad činností policie a má příliš širokou působnost;

19.  zdůrazňuje, že je nutné novelizovat zákon o národní instituci pro lidská práva v Turecku, která by se měla stát nezávislým, adekvátně financovaným orgánem, jenž by byl odpovědný veřejnosti a do jehož činnosti by byly zapojeny organizace občanské společnosti; bere na vědomí doporučení obsažená ve zprávě veřejného ochrance práv, mezi nimiž byl i požadavek na to, aby policie používala sílu odstupňovaně a přiměřeně a pouze v nejzazším případě a pod dohledem; zdůrazňuje, že je třeba rozšířit právo veřejného ochránce práv provádět šetření z vlastního podnětu, posílit jeho pravomoc vykonávat kontroly na místě a poskytnout záruky, že v návaznosti na jeho rozhodnutí budou učiněny odpovídající kroky;

20.  vyjadřuje Turecku uznání za to, že se v zemi rozvíjejí romské organizace občanské společnosti; doufá, že nové romské organizace budou mít potřebnou podporu a čas k tomu, aby se mohly smysluplně podílet na inciativách, které by ve spolupráci se státními orgány připravovaly a prováděly opatření na místní i celostátní úrovni; doporučuje, aby vláda doplnila stávající projekty v oblasti bydlení o sociální a dlouhodobé aspekty, jako je zdravotní péče a vzdělávání; vítá obecné akční plány boje proti diskriminaci, které by Romům umožnily větší přístup na trh práce;

21.  naléhavé žádá tureckou vládu, aby prioritně zaručila svobodu sdělovacích prostředků a vytvořila adekvátní právní rámec, který by v souladu s mezinárodními normami zaručil pluralitu; odsuzuje, že turecká vláda blokuje přístup k sociálním sítím a k internetovým stránkám a zastavuje provoz internetových stránek bez rozhodnutí soudu, a rovněž odsuzuje její restriktivní chápání svobody projevu a nátlak, který vykonává na sdělovací prostředky a novináře, neboť tento nátlak často vede k zastrašování, propouštění nebo zatýkání novinářů a k široce rozšířené autocenzuře; poukazuje na to, že porušování svobody projevu nabylo na intenzitě po korupčním skandálu z prosince 2013; považuje za nezbytné, aby byl vytvořen právní rámec, který zajistí plnou transparentnost vlastnických struktur mediálních skupin; opakuje, že EU hájí svobodu projevu ve všech jejích podobách, a vyzývá delegaci EU v Turecku, aby nadále monitorovala soudní procesy s novináři a lidskoprávními aktivisty;

22.  odsuzuje nedávné policejní zásahy a zadržení několika novinářů a zástupců sdělovacích prostředků, k nimž došlo dne 14. prosince 2014; připomíná, že svobodný, pluralitní tisk je ústředním principem každé demokracie stejně jako řádný proces a nezávislost soudů; zdůrazňuje proto, že ve všech případech je nutné i) poskytnout dostatečné a transparentní informace o obviněních vznesených proti obžalovaným, ii) umožnit obžalovaným neomezený přístup k usvědčujícím důkazům a zajistit, aby měli plné právo na obhajobu, a iii) zajistit řádné projednání těchto případů, aby mohlo být co nejdříve a nade vší pochybnost stanoveno, zda se vznesená obvinění zakládají na pravdě; vyzývá turecké orgány, aby tyto případy co nejdříve přezkoumaly a řešily a aby dodržovaly mezinárodní standardy řádného procesu, rozhodnou-li se v řízeních pokračovat;

23.  zastává stanovisko, že nedávné zásahy turecké vlády proti svobodě tisku a názorové pluralitě jsou neslučitelné se základními právy Evropské Unie a a jsou tedy v rozporu s duchem procesuvyjednávání;

24.  zastává názor, že má-li se Turecko po vzoru EU přihlásit k zásadám právního státu a základním hodnotám, je nezbytně nutné, aby co nejdříve proběhly reformy v oblasti soudnictví a základních práv a v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti; dále je přesvědčen o tom, že důležitým krokem k tomu, aby reformy byly skutečně účinné a aby se reformní proces v Turecku utvářel na základě evropských hodnot a norem, je splnění oficiálních kritérií pro otevření kapitol 23 (soudnictví a základní práva) a 24 (spravedlnost, svoboda a bezpečnost); znovu vyzývá Radu, aby zahájila jednání o soudnictví a základních právech a o spravedlnosti, svobodě a bezpečnosti, jakmile budou splněna stanovená kritéria; vyzývá Turecko, aby v tomto ohledu maximálně spolupracovalo; vyzývá Komisi, aby bezodkladně podpořila další dialog a spolupráci s Tureckem v oblastech, které pokrývají kapitoly 23 a 24, s cílem podpořit jednotný pohled na to, které reformy je nutné provést;

25.  vítá rozhodnutí přidělit na reformy týkající se právního státu a základních práv, vnitřních věcí a občanské společnosti větší finanční prostředky v rámci nástroje předvstupní pomoci II na období 2014–2020; zdůrazňuje, že hlavními principy, jimiž se řídí předvstupní pomoc, je prosazování právního státu, demokracie a základních svobod; opakuje závěr Rady z prosince 2014, že bude zavedena zvýšená soudržnost mezi finanční pomocí a celkovým pokrokem při naplňování předvstupní strategie, včetně plného dodržování právního státu a základních svobod; mimoto vyzývá Komisi k tomu, aby pečlivě monitorovala provádění nástroje předvstupní pomoci II ve všech kandidátských zemích a aby z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) vyčlenila prostředky na podporu svobody projevu, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, svobody sdružování a shromažďování, odborových práv a svobody myšlení;

26.  bere na vědomí, že Turecko přispělo k tomu, že dne 1. srpna 2014 vstoupila v platnost Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva); je však znepokojen tím, že případů násilí páchaného na ženách je stále velmi mnoho a že nejsou uplatňována ochranná opatření obsažená ve vnitrostátním právu, která mají tomuto násilí předcházet; vyzývá turecké orgány, aby zajistily dostatečné ubytovací kapacity za účelem ochrany žen a dětí, které se staly obětí násilí; doporučuje vládě, aby podporovala rovnost pohlaví v politické, hospodářské, sociální, kulturní a občanskoprávní oblasti i v jiných oblastech; vyzývá tureckou vládu, aby ve spolupráci s občanskou společností a příslušnými podnikatelskými organizacemi usnadňovala podnikání žen a snižovala překážky, které ženám brání v přístupu k hospodářské činnosti, a naléhavě žádá tureckou vládu, aby si stanovila náročný cíl pro přístup žen k zaměstnání; poukazuje na to, že Turecko se umístilo na 125. místě ze 142 zemí hodnocených ve zprávě Světového ekonomického fóra o genderových rozdílech ve světě za rok 2014; vyjadřuje politování nad výroky některých státních činitelů a vládních představitelů o úloze žen v turecké společnosti a poukazuje na to, že je třeba bojovat se stereotypy a předsudky vůči ženám rozšířenými v turecké společnosti;

27.  zdůrazňuje, že důležité pokračovat procesu reforem v oblasti svobody myšlení, svědomí a vyznání a že za tím účelem je třeba dát náboženským společenstvím možnost získat právní subjektivitu, zrušit veškerá omezení v oblasti vzdělávání, jmenování, zákonného bydliště a dědických práv duchovních a zajistit adekvátní provedení všech příslušných rozsudků ESLP a doporučení Benátské komise; v tomto ohledu zdůrazňuje, že třeba podporovat dialog s alevitskou menšinou, řádně uznat domy „cem“ jako bohoslužebná místa, umožnit opětovné otevření řeckého pravoslavného semináře na ostrově Chalki a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování a povolit oficiální užívání církevního titulu ekumenický patriarcha; žádá příslušné turecké orgány, aby se zabývaly všemi dosud nevyřízenými záležitostmi spojenými s restitucí pozemků, které patří klášteru Mor Gabriel, a dalšími pozemkovými nároky syrské církve; připomíná, že je důležité odpovídajícím způsobem provést doporučení Benátské komise týkající se ostrovů Imvros a Tenedos, pokud jde o ochranu vlastnických práv a práva na vzdělání; zdůrazňuje, že v souladu s hodnotami EU je třeba plně respektovat právo žít odlišným způsobem, ať už jde o sekulární nebo náboženský životní styl, a zachovávat oddělení státu a náboženství; zdůrazňuje, že je důležité chránit práva menšin; vyjadřuje politování nad tím, že poté, co byl před dvěma roky zrušen předchozí zákon, nemohou nemuslimské obecně prospěšné nadace kvůli nynějšímu právnímu vakuu volit své řídící orgány;

28.  poukazuje na to, že je třeba uznat právo na odmítnutí povinné vojenské služby;

29.  vyzývá Turecko, aby vyvíjelo skutečné úsilí o ochranu práv osob LGBTI, a domnívá se, že individuální práva v Turecku by posílilo vytvoření zvláštního orgánu pro boj proti diskriminaci, slovním projevům nenávisti, rasismu, xenofobii, antisemitismu a netoleranci; vyzývá Turecko, aby přijalo komplexní právní úpravu v oblasti diskriminace, která by mimo jiné zakazovala diskriminaci a slovní projevy nenávisti z důvodu národnosti, vyznání, sexuální orientace, pohlaví nebo pohlavní identity, a aby zákaz této diskriminace vložila i do nové ústavy; vyjadřuje znepokojení nad častými útoky na transsexuální osoby a nad nedostatečnou ochranou osob LGBTI proti násilným činům; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že trestné činy z nenávisti vůči osobám LGBTI často zůstávají nepotrestány nebo jsou pachatelům ukládány nižší tresty s odůvodněním, že oběť se dopustila „bezdůvodné provokace“; opětovně vyzývá tureckou vládu, aby tureckým ozbrojeným silám nařídila zrušit klasifikaci homosexuality a transsexuality jako „psychosexuální onemocnění“;

30.  vyjadřuje politování nad ztrátou mnoha životů při neštěstích v dolech Soma a Ermenek; je potěšen tím, že Turecko ratifikovalo úmluvu Mezinárodní organizace práce o bezpečnosti a zdraví při práci v dolech, a vyzývá k jejímu urychlenému provedení; zdůrazňuje, že je důležité zabývat se otázkami zdraví a bezpečnosti při práci ve všech odvětvích, a naléhavě žádá turecké orgány, aby zvýšily transparentnost při monitorování pracovních úrazů se smrtelnými následky; zastává názor, že svoboda sdružování v odborových organizacích, sociální dialog a zapojení sociálních partnerů jsou nezbytným předpokladem rozvoje prosperující a pluralitní společnosti, a zdůrazňuje význam dalšího pokroku v oblastech sociální politiky a zaměstnanosti, založeného na řádném a včasném provedení úmluv MOP; bere na vědomí legislativní nedostatky v oblasti pracovních a odborových práv; zdůrazňuje, že právo zakládat odborové organizace a vést kolektivní vyjednávání a právo na stávku pro zaměstnance soukromého sektoru a státní zaměstnance bude muset být přizpůsobeno acquis EU a mezinárodním standardům; naléhavě žádá tureckou vládu, aby připravila plán zlepšování právních předpisů a zajistila soulad se standardy MOP; zdůrazňuje, že je důležité, aby Turecko splnilo kritéria pro otevření kapitoly o sociální politice a zaměstnanosti; žádá Komisi, aby Turecku poskytla odpovídající technickou pomoc v oblasti pracovněprávních reforem a prosazovat evropské standardy

31.  vyzývá Turecko, aby přijalo právní úpravu pracovních podmínek zaměstnanců na částečný pracovní úvazek, jejichž pracovní podmínky jsou v současnosti substandardní, jejich zaměstnání je nejisté a mají problémy při vstupování do odborových organizací; konstatuje, že těžební odvětví a stavebnictví patří v Turecku mezi nejrizikovější, a vyzývá k transparentnímu vyšetřování pracovních úrazů se smrtelnými následky;

32.  vyzývá tureckou vládu, aby zrušila plánovanou výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu; upozorňuje, že výstavba je plánována v oblasti náchylné na silná zemětřesení, což představuje závažnou hrozbu nejen pro Turecko, ale i pro celou středomořskou oblast; žádá proto tureckou vládu, aby přistoupila k Úmluvě z Espoo, která smluvním stranám ukládá, aby se navzájem informovaly o chystaných rozsáhlých projektech, které by mohly mít významný negativní dopad na životní prostředí v sousedních zemích, a aby tyto projekty vzájemně konzultovaly; za tím účelem žádá tureckou vládu, aby v dalších etapách projektu jaderné elektrárny Akkuyu spolupracovala s vládami sousedních zemí, jako je Řecko a Kypr, a to přinejmenším formou konzultací;

Společné zájmy a výzvy

33.  vyzdvihuje značné výhody celní unie mezi EU a Tureckem; připomíná, že od zahájení celní unie v roce 1996 se objem bilaterálního obchodu mezi Tureckem a EU zvýšil více než čtyřikrát, přičemž došlo zároveň k významnému nárůstu přímých zahraničních investic z EU do Turecka a k prohloubení oboustranně výhodné integrace mezi tureckými a evropskými společnostmi; v této souvislosti ale zdůrazňuje, že nárůst pozitivních dopadů celní unie úzce souvisí s dodržováním pravidel a předpisů přijatých v jejím rámci, a je proto nanejvýš znepokojen rostoucími potížemi evropských podniků při obchodování s Tureckem; upozorňuje na nedávné hodnocení celní unie, které provedla Světová banka, z něhož vyplývá potřeba zavést řadu reforem s cílem zachovat prostředí příznivé pro rozvíjení úzké ekonomické spolupráce i v budoucnosti; poukazuje zejména na to, že je nutné i) rozšířit celní unii na zemědělské produkty, služby a veřejné zakázky, ii) vytvořit příznivé podmínky pro další růst obchodu, včetně zjednodušení vízového režimu pro cesty za účelem obchodu, a iii) intenzivně pokračovat v konzultacích mezi EU a Tureckem týkajících se dopadu, který by na Turecko mohly mít dohody o volném obchodu podepsané mezi EU a třetími zeměmi;

34.  zastává názor, že politický dialog mezi Tureckem a EU by měl být doprovázen pravidelným a strukturovaným hospodářským dialogem na vysoké úrovni zaměřeným na otázky společného zájmu, včetně obchodních vztahů se třetími zeměmi; v této souvislosti zdůrazňuje, že hospodářský rozvoj je ve vzájemném vztahu s řádným fungováním právního státu; je přesvědčen, že je důležité rozvíjet a posilovat hospodářský, institucionální a právní rámec v oblasti hospodářské a měnové politiky, zejména s ohledem na nezávislost centrální banky, a je přesvědčen, že tím by bylo možné přispět k tomu, aby Turecko splnilo acquis; podotýká, že k posílení hospodářské spolupráce by velmi přispělo, pokud by Turecko v dostatečné míře splňovalo normy EU v oblasti veřejných zakázek, hospodářské soutěže a zaměstnanosti a sociální politiky;

35.  nadále podporuje dohodu s EU o zpětném přebírání osob, která vstoupila v platnost dne 1. října 2014; vybízí Komisi, aby dále sledovala, zda Turecko pokračuje v plnění požadavků stanovených v plánu pro uvolnění vízového režimu; vítá účinnou snahu vynakládanou na plnění kritérií vytyčených v plánu uvolnění vízového režimu; připomíná, že dialog o uvolnění vízového režimu probíhá v rámci transparentního procesu a že by Turecko mělo splnit všechny požadavky vytyčené v plánu uvolnění vízového režimu, a zejména se zaměřit na úplné a účinné provádění všech ustanovení dohody o zpětném přebírání osob; znovu připomíná závazek Turecka plně a účinně provést tuto dohodu a uvolnit vízový režim vůči všem členským státům včetně zavedení nediskriminačního bezvízového přístupu občanů všech členských států EU na turecké území; vyzývá Turecko, aby plně a účinně provádělo stávající dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob; připomíná, že Turecko je jednou z klíčových tranzitních zemí pro nelegální migraci do EU a vyzývá je, aby v tomto ohledu zlepšilo přeshraniční spolupráci s členskými státy EU, s nimiž sousedí; vítá skutečnost, že v dubnu 2014 vstoupil v platnost zákon o cizincích a mezinárodní ochraně a že byl zřízen odbor pro řízení migrace, neboť se jedná o důležité kroky, které mohou zajistit soulad se standardy EU v oblasti mezinárodní ochrany legálních i nelegálních migrantů; upozorňuje na to, že mezi Tureckem a členskými státy EU je nutno posílit zejména spolupráci, která se zaměří na správu společných hranic mezi Tureckem a EU; zdůrazňuje, že je nutné, aby Turecko lépe zabezpečilo své hranice za účelem boje s nelegální migrací na území členských států EU;

36.  připomíná, že Turecko má strategický význam pro energetickou bezpečnost EU, a pokládá Turecko za důležitého partnera v oblasti energetiky; poukazuje na tři projekty jižního koridoru pro přepravu plynu schválené na konci roku 2013, které zvýší bezpečnost dodávek zemního plynu pro Turecko a přístup na trh EU, který představuje hlavní energetický trh; zastává názor, že vzhledem k rostoucí konkurenci na energetických trzích a potřebě diverzifikovat zdroje energie a přepravní trasy by Turecko, disponující obrovským potenciálem v oblasti obnovitelných zdrojů energie, mohlo významnou měrou přispět k zabezpečení dodávek energie v EU a k naplnění jejích cílů, pokud jde o energetickou diverzifikaci, v souladu s mezinárodním právem; je znepokojen užší spoluprací v oblasti energetiky mezi Tureckem a Ruskem a je přesvědčen, že EU by měla jednání o energetice urychlit;

37.  připomíná strategickou pozici Turecka jako partnera EU a člena NATO, z čehož plyne jeho zásadní geopolitický význam a důležitost pro vypracování komplexní strategie zaměřené na problémy bezpečnosti a stability v jeho východním a jižním sousedství, zejména s ohledem na Sýrii a Irák; poukazuje na skutečnost, že vzhledem k velmi vážné situaci v tomto regionu a na útoky, k nimž došlo na evropské půdě, je zcela zásadní, aby se v rámci politického dialogu a spolupráce mezi EU a Tureckem zintenzivnila výměna názorů a spolupráce s EU v otázkách zahraniční politiky; vyzývá Turecko, aby hrálo aktivní úlohu v mezinárodní koalici proti teroristickým skupinám, jako je ISIL, a aby k tomuto účelu používalo veškeré zdroje, které má k dispozici; vyzývá Turecko, aby zpřísnilo opatření, která mají bránit tomu, aby ISIL a jiné extremistické skupiny mohly přes turecké území získávat tzv. zahraniční bojovníky, finanční prostředky a vybavení; zdůrazňuje, že pravidelný dialog mezi EU a Tureckem v oblasti proti terorismu musí pokračovat a být zintenzivněn a že je nutné přijmout konkrétní opatření a kroky jako součásti společného úsilí v boji proti terorismu ve všech jeho formách; vyzývá Turecko, aby zajistilo účinnou ostrahu hranic a nadále poskytovalo nezbytnou humanitární pomoc uprchlíkům přicházejícím ze Sýrie a zaručilo bezpečnost obětí syrské občanské války; poukazuje na význam častějších dialogů a konzultací mezi EU a Tureckem na vysoké úrovni věnovaných otázkám zahraniční a bezpečnostní politiky, neboť tímto způsobem lze zajistit, aby se naše politiky navzájem doplňovaly a aby Turecko postupně uvádělo svou zahraniční politiku do souladu s politikou EU;

38.  . je toho názoru, že turecký ministr zahraničních věcí by měl být zván k účasti na zasedáních Rady pro zahraniční věci, kdykoli to bude zapotřebí; je toho názoru, že je zapotřebí rámec pro strukturovaný dialog, spolupráci a koordinaci v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky;

39.  lituje, že dosud nebyl odvolán casus belli, který turecké Velké národní shromáždění vyhlásilo vůči Řecku, a to navzdory tomu, že mezi Řeckem a Tureckem soustavně probíhá dialog a spolupráce;

40.  vyjadřuje Turecku uznání za nepřetržitou pomoc poskytovanou uprchlíkům z Iráku a Sýrie, jejichž počet dosahuje podle odhadů 1,6 milionu osob, a za uplatňování politiky otevřených hranic pro humanitární účely; vítá směrnici o dočasné ochraně přijatou v říjnu 2014, která uprchlíkům zajišťuje bezpečné právní postavení a umožňuje, aby jim byly vystaveny osobní doklady a aby získali přístup na trh práce; vyzývá EU, aby pokračovala v poskytování finanční podpory na humanitární pomoc syrským a iráckým uprchlíkům v Turecku; poukazuje na to, že uprchlické tábory již vyčerpaly svou kapacitu a že nutnost hledat ubytování nesmírně zatěžuje životy uprchlíků a vytváří tlak na zdroje, které mají k dispozici; domnívá se, že EU by měla poskytovat turecké vládě aktivní pomoc při vytváření programů dlouhodobé pomoci pro uprchlíky a zlepšování přístupu ke vzdělávání, zdravotní péči a (legálnímu) zaměstnání; vyzývá Komisi k tomu, aby navýšila zdroje v rámci nástroje předvstupní pomoci II a nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru, aby mohla být poskytnuta odpovídající pomoc místnímu obyvatelstvu postiženému velkým přílivem uprchlíků; vyzývá rovněž členské státy EU, aby poskytly (dočasná) místa pro přesídlení nejzranitelnějších uprchlíků, a to v duchu upřímného sdílení odpovědnosti;

41.  vyzývá Turecko, aby za technické a finanční podpory svých partnerů poskytovalo přístup ke vzdělávání pro rostoucí počet syrských dětí žijících v Turecku;

Budování dobrých sousedských vztahů

42.  důrazně žádá tureckou vládu, aby přestala narušovat řecký vzdušný prostor a teritoriální vody a zastavila přelety tureckého vojenského letectva nad řeckými ostrovy;

43.  vyzývá tureckou vládu, aby neprodleně podepsala a ratifikovala Úmluvu OSN o mořském právu (UNCLOS), kterou podepsala a ratifikovala i Evropská unie a jejích 28 členských států, a upozorňuje na to, že Kyperská republika je oprávněna uzavírat dvoustranné dohody týkající se její výlučné ekonomické zóny; znovu vyzývá Turecko, aby respektovalo svrchovaná práva všech členských států, včetně práv týkajících se průzkumu a využívání přírodních zdrojů, pokud tyto činnosti probíhají v souladu s acquis EU a s mezinárodním právem; vyzývá Turecko, aby upustilo od veškerých akcí, které poškozují dobré sousedské vztahy a klima příznivé pro mírové řešení bilaterálních sporů;

44.  odsuzuje skutečnost, že Turecko odmítá dostát své povinnosti plně a nediskriminačně uplatňovat dodatkový protokol k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem vůči všem členským státům; připomíná, že Turecko tímto odmítáním nadále velmi negativním způsobem ovlivňuje vyjednávací proces;

45.  vyjadřuje svou jednoznačnou podporu sjednocení Kypru na základě spravedlivého, komplexního a dlouhodobě udržitelného řešení přijatelného pro obě skupiny kyperského obyvatelstva, přičemž ke sjednocení by mělo dojít pod záštitou generálního tajemníka OSN a v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a s hodnotami a zásadami, na nichž se zakládá Evropská unie, a jeho výsledkem by mělo být federální uspořádání rozdělené do dvou společenství a dvou zón s jedinou suverenitou, jedinou mezinárodní právní subjektivitou a jediným občanstvím a s politickou rovností obou společenství a rovnými příležitostmi pro všechny občany; vítá oznámení zvláštního vyslance OSN Espena Bartha Eida, že čelní představitelé obou společenství se chystají při nejbližší příležitosti obnovit jednání pod záštitou generálního tajemníka OSN a vyjadřuje jednoznačnou podporu činnosti zvláštní poradce OSN pro Kypr, který usiluje o vytvoření podmínek příznivých pro obnovení jednání; vyjadřuje naději, že výroky nedávno zvoleného čelního představitele kyperských Turků, který hovořil o sjednocení a usmíření, poskytnou nový impuls procesu vyjednávání; vyzývá Turecko a všechny zúčastněné strany, aby jednání o sjednocení aktivně podporovaly a učinily veškeré nezbytné kroky vedoucí k normalizaci vztahů s Kyprem; vyzývá Turecko, aby z Kypru začalo neprodleně stahovat své ozbrojené síly a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 (1984) předalo uzavřenou část města Famagusta OSN; zároveň vyzývá Kyperskou republiku, aby pod dohledem celních orgánů EU otevřela přístav ve Famagustě, a pomohla tak vytvořit příznivou atmosféru pro úspěšné završení probíhajících jednání o sjednocení a umožnila kyperským Turkům obchodovat s EU legálním způsobem, jenž bude přijatelný pro všechny strany;

46.  znovu připomíná příslušná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a vyzývá tureckou vládu, aby okamžitě ukončila porušování lidských práv kyperských občanů a ukončila stav, kdy je jim bráněno ve výkonu a uplatňování majetkových, náboženských a dalších lidských práv, která vyplývají z ústavního pořádku Kyperské republiky, z acquis communautaire a ze základních zásad a hodnot EU;

47.  odsuzuje tureckou politiku osidlování a vyzývá Turecko, aby upustilo od dalšího osidlování okupovaných území Kypru tureckými občany, které odporuje Ženevské úmluvě a zásadám mezinárodního práva; žádá Turecko, aby ukončilo veškerou činnost, která způsobuje změnu demografické rovnováhy na ostrově, a tím brání dosažení budoucího řešení;

48.  vyzývá Turecko, aby umožnilo Výboru pro pohřešované osoby plný přístup do všech příslušných vojenských archivů a vojenských zón na severu Kypru za účelem exhumace obětí a poskytlo jí veškeré relevantní informace, které by napomohly k lokalizaci přemístěných ostatků; vyzývá k tomu, aby byl na činnost Výboru pro pohřešované osoby brán zvláštní zřetel;

49.  naléhavě žádá Turecko a Arménii, aby v zájmu normalizace vzájemných vztahů bezpodmínečně ratifikovaly protokoly o navázání diplomatických vztahů, otevřely hranice a aktivně usilovaly o zlepšení vzájemných vztahů, zejména pokud jde o přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci; vítá probíhající dialog mezi Tureckem a Arménií;

o
o   o

50.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 59. (2) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 98. (3) Úř. věst. C 257 E, 6.9.2013, s. 38. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0184. (5) Přijaté texty, P7_TA(2013)0277. (6) Přijaté texty, P7_TA(2014)0235. (7) Přijaté texty, P8_TA(2014)0052. (8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0014. (9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0094. (10) Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.