Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 8. září 2015 - ŠtrasburkKonečné znění
Úmluva MOP o nucené práci – sociální politika ***
 Žádost o zbavení Janusze Korwina-Mikkeho imunity
 Řádné používání celních a zemědělských předpisů ***II
 Obchodování s produkty z tuleňů ***I
 Klonování zvířat chovaných a rozmnožovaných pro hospodářské účely ***I
 Situace v oblasti základních práv v EU (2013–2014)
 Postupy a praxe slyšení komisařů – zkušenosti z průběhu slyšení v roce 2014
 Lidská práva a technologie: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích
 Ochrana finančních zájmů Evropské unie: směrem ke kontrolám SZP založeným na plnění stanovených cílů
 Rodinné podniky v Evropě
 Využití potenciálu výzkumu a inovací v „modré ekonomice“ pro vytvoření pracovních příležitostí a růstu
 Podpora podnikání mladých lidí prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy
 Směrem k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu
 Kroky v návaznosti na evropskou občanskou iniciativu Right2Water

Úmluva MOP o nucené práci – sociální politika ***
PDF 318kWORD 61k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly protokol z roku 2014 k Úmluvě Mezinárodní organizace práce o nucené práci z roku 1930, pokud jde o záležitosti týkající se sociální politiky (06732/2015 – C8-0079/2015 – 2014/0259(NLE))
P8_TA(2015)0281A8-0243/2015

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06732/2015),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 153 odst. 2 ve spojení s čl. 153 odst. 1 písm. a) a b), čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8‑0079/2015),

–  s ohledem na protokol z roku 2014 k Úmluvě Mezinárodní organizace práce o nucené práci z roku 1930,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec, čl. 99 odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0243/2015),

1.  uděluje svůj souhlas s návrhem rozhodnutí Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.


Žádost o zbavení Janusze Korwina-Mikkeho imunity
PDF 322kWORD 67k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o žádosti o zbavení Janusze Korwina-Mikkeho imunity (2015/2102(IMM))
P8_TA(2015)0282A8-0229/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost o zbavení Janusze Korwina-Mikkeho imunity, kterou dne 13. března 2015 zaslal nejvyšší státní zástupce Polské republiky v souvislosti se soudním řízením, k jehož zahájení podal podnět velitel obecní policie v Piotrkówě Tribunálském dne 9. března 2015 (věc č. SM. O. 4151–F.2454/16769/2014), a oznámenou na plenárním zasedání dne 15. dubna 2015,

–  poté, co Janusz Korwin-Mikke dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 5,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 2 Ústavy Polské republiky a čl. 7b odst. 1 a čl. 7c odst. 1 ve spojení s článkem 10b zákona Polské republiky o výkonu mandátu poslance a senátora ze dne 9. května 1996,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0229/2015),

A.  vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce Polské republiky zaslal žádost velitele městské policie v Piotrkówě Tribunálském o povolení podniknout právní kroky vůči poslanci Evropského parlamentu Januszovi Korwinovi-Mikkemu, a to na základě skutečnosti, že podle článku 92a zákona o přestupcích ze dne 20. května 1971, ve spojení s čl. 20 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích ze dne 20. června 1997 se dopustil přestupku; vzhledem k tomu, že jde o trestný čin překročení nejvyšší povolené rychlosti v zastavěné oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nemohou být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie požívají členové Evropského parlamentu na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

D.  vzhledem k tomu, že podle čl. 105 odst. 2 Ústavy Polské republiky nemůže být poslanec trestně stíhán bez souhlasu Sejmu;

E.  vzhledem k tomu, že o tom, zda má být určitý poslanec zbaven imunity či nikoli, rozhoduje výhradně samotný Parlament; vzhledem k tomu, že Parlament může při rozhodování o zbavení imunity důvodně zohlednit postoj daného poslance či poslankyně(2);

F.  vzhledem k tomu, že údajný přestupek pana Korwina-Mikkeho nemá přímou či zřejmou spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu a nepředstavuje ani projev či hlasování při výkonu mandátu poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že v uvedeném případě Parlament neshledal žádné důkazy pro fumus persecutionis, tj. pro dostatečně závažné a konkrétní podezření, že případ byl zahájen s úmyslem způsobit dotčenému poslanci politickou újmu;

1.  rozhodl, že Janusz Korwin-Mikke bude zbaven poslanecké imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru předal příslušnému orgánu Polské republiky a Januszovi Korwinovi-Mikkemu.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvoraze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 et C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.
(2) Věc T-345/05 Mote v. Evropský parlament, (viz výše), bod 28.


Řádné používání celních a zemědělských předpisů ***II
PDF 389kWORD 62k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 515/97 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (08257/3/2015 – C8-0159/2015 – 2013/0410(COD))
P8_TA(2015)0283A8-0234/2015

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (08257/3/2015 – C8‑0159/2015),

–  s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 25. února 2014(1),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(2) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0796),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0234/2015),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 94, 31.3.2014, s. 1.
(2) Přijaté texty dne 15.4.2014, P7_TA(2014)0344.


Obchodování s produkty z tuleňů ***I
PDF 400kWORD 64k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1007/2009 o obchodování s produkty z tuleňů (COM(2015)0045 – C8-0037/2015 – 2015/0028(COD))
P8_TA(2015)0284A8-0186/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0045),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0037/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. května 2015(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. června 2015 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0186/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 8. září 2015 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/..., kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2009 o obchodování s produkty z tuleňů a kterým se zrušuje nařízení Komise (EU) č. 737/2010

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2015/1775.)

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.


Klonování zvířat chovaných a rozmnožovaných pro hospodářské účely ***I
PDF 221kWORD 143k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o klonování zvířat z řad skotu, prasat, ovcí, koz a koňovitých chovaných a rozmnožovaných pro hospodářské účely (COM(2013)0892 – C7-0002/2014 – 2013/0433(COD))
P8_TA(2015)0285A8-0216/2015

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0892),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0002/2014),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 7. července 2010 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o nových potravinách, kterým se mění nařízení (ES) č. 1331/2008 a zrušuje nařízení (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 30. dubna 2014(2),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0216/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi a také parlamentům členských států.

Postoj Evropského parlamentu a Rady přijatý v prvním čtení dne 8. září 2015 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o klonování zvířat z řad skotu, prasat, ovcí, koz a koňovitých chovaných a rozmnožovaných pro hospodářské účely [pozm. návrh 1. První část tohoto pozměňovacího návrhu, tj. změna směrnice na nařízení, se vztahuje na celý text.]

P8_TC1-COD(2013)0433


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(-1) Při provádění politiky Unie a s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie je třeba zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a ochrany spotřebitele a také vysokou úroveň dobrých životních podmínek zvířat a životního prostředí. Vždy musí být dodržována také zásada předběžné opatrnosti, jak je stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(5). [pozm. návrh 2]

(1)  Směrnice Klonování zvířat je v rozporu se směrnicí Rady 98/58/ES(6), která stanoví obecné minimální normy pro dobré životní podmínky zvířat chovaných pro hospodářské účely. Směrnice Rady 98/58/ES vyzývá členské státy k tomu, aby zamezily zbytečné bolesti, utrpení nebo poškození hospodářských zvířat, a konkrétně v bodě 20 přílohy stanovuje, že „se nesmějí používat způsoby přirozeného nebo umělého chovu, které způsobují nebo mohou způsobit utrpení nebo poškození dotčeným zvířatům“. Pokud klonování způsobuje zbytečnou bolest, utrpení nebo poškození, musí členské státy přijmout opatření na vnitrostátní úrovni, aby tomu zamezily. Odlišné vnitrostátní přístupy ke klonování zvířat nebo k používání produktů pocházejících z klonování by mohly vést k narušení trhu. Proto je nutné zajistit, aby se na všechny subjekty zapojené do produkce a distribuce živých zvířat a produktů pocházejících ze zvířat v celé Unii použily tytéž podmínky. [pozm. návrh 3]

(2)  Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve svém stanovisku ke klonování zvířat(7) z roku 2008 dospěl k závěru, že „zdraví a dobré životní podmínky značné části klonů byly nepříznivě ovlivněny a často byly provázeny těžkými a smrtelnými následky pro zvířata“. Konkrétně tento úřad potvrdil, že náhradní matky používané pro účely klonování trpí zejména dysfunkcemi placenty, které přispívají ke zvýšené míře potratů(8) a mohou mít negativní účinky na jejich zdraví. To mimo jiné přispívá k nízké účinnosti této techniky (6 až 15 % v případě skotu a 6 % u prasat) a aby bylo možné získat jeden klon, je nutné implantovat embrya klonů do několika náhradních matek. Kromě toho způsobují abnormality klonů a neobvykle velcí potomci obtížné porody a úmrtí novorozenců. Vysoká úmrtnost ve všech vývojových stádiích je pro techniku klonování charakteristická(9). [pozm. návrh. 4]

(2a)  Co se týče bezpečnosti potravin, úřad EFSA zdůrazňuje, že je důležité si uvědomit, že databáze je omezená, a ve svém stanovisku ke klonování zvířat z roku 2008 uvádí: „Nejistoty v hodnocení rizik jsou způsobeny omezeným počtem dostupných studií, malou velikostí zkoumaných vzorků a obecně absencí jednotného přístupu, který by umožňoval uspokojivějším způsobem zkoumat otázky, které jsou pro toto stanovisko relevantní.“ Jako příklad tento úřad uvádí, že informace se týkají pouze imunologické kompetence klonů a doporučuje, aby pokud by se objevily důkazy o snížené imunokompetenci klonů, byla zkoumána otázka „zda, a pokud ano, tak do jaké míry může konzumace masa a mléka pocházejícího z klonů nebo jejich potomků vést ke zvýšenému vystavení člověka přenosným agens.“ [pozm. návrh. 5]

(2b)  Pokud jde o možné dopady na životní prostředí, EFSA uvádí, že k dispozici jsou pouze omezené údaje, a s ohledem na možný dopad v oblasti genetické rozmanitosti upozorňuje na to, že nadměrné využívání omezeného počtu zvířat ve šlechtitelských programech by mohlo mít nepřímé důsledky a že zvyšující se homogenita genotypu v rámci zvířecí populace by mohla zvýšit náchylnost této populace k infekcím a dalším rizikům. [pozm. návrh. 6]

(2c)  Ve své zvláštní zprávě o klonování z roku 2008(10) vyjádřila Evropská skupina pro etiku ve vědě a nových technologiích pochybnosti o tom, že klonování zvířat pro účely produkce potravin lze „s ohledem na stávající míru utrpení a zdravotních problémů příjemkyň a zvířecích klonů“ ospravedlnit. [pozm. návrh. 7]

(2d)  Jedním z cílů společné zemědělské politiky Unie dle článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva fungování EU“) je „zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby“. Tento cíl usiluje mimo jiné o zlepšování produkce, a pokud jde o racionální rozvoj zemědělské výroby, vyplývá z něj nutnost zajistit optimální využití výrobních činitelů, totiž přiměřenou produkci pro potřeby trhu s ohledem na zájmy spotřebitelů. [pozm. návrh. 8]

(2e)  Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie(11) je článek 43 Smlouvy o fungování EU vhodným právním základem pro všechny právní předpisy týkající se produkce zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování EU, které přispívají k dosažení jednoho nebo několika cílů společné zemědělské politiky podle článku 39 Smlouvy o fungování EU, a jejich uvádění na trh. I v případech, kdy tyto předpisy sledují jiné cíle, než jsou cíle společné zemědělské politiky, které by v případě neexistence zvláštních ustanovení byly plněny na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU, může být nezbytné provést harmonizaci ustanovení právních předpisů členských států v této oblasti bez použití článku 114. Opatření přijatá v rámci společné zemědělské politiky mohou mít vliv také na dovoz daných produktů. [pozm. návrh. 9]

(2f)  Jak neustále jasně ukazuje výzkum týkající se spotřebitelů, většina občanů Unie s klonováním pro hospodářské účely nesouhlasí, mimo jiné z důvodů týkajících se dobrých životních podmínek zvířat a z obecných etických důvodů(12). Klonování pro hospodářské účely by mohlo vést k tomu, že se zvířecí klony nebo jejich potomci dostanou do potravinového řetězce. Spotřebitelé jsou rozhodně proti konzumaci potravin ze zvířecích klonů nebo jejich potomků. [pozm. návrh. 10]

(2g)  Klonování zvířat pro hospodářské účely ohrožuje samotnou podstatu evropského modelu zemědělství, který je založen na kvalitě produktů, bezpečnosti potravin, zdraví spotřebitelů, přísných pravidlech v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a na šetrnosti k životnímu prostředí. [pozm. návrh. 11]

(3)  S přihlédnutím k cílům společné zemědělské politiky Unie, k výsledkům nedávných vědeckých hodnocení EFSA a, která vycházejí z dostupných studií, k požadavku na dobré životní podmínky zvířat stanovenému v článku 13 Smlouvy SFEU a k obavám občanů je vhodné rozumné prozatímně zakázat používání klonování určitých druhů v živočišné produkci pro hospodářské zemědělské účely a uvádění zvířat a produktů získaných na základě klonování na trh. [pozm. návrh. 12]

(3a)  Zvířecí klony nejsou vytvářeny pro účely výroby masa či mléka, nýbrž pro využívání jejich zárodečných produktů k reprodukčním účelům. Zvířaty určenými k produkci potravin se stávají potomci zvířecích klonů počatí pohlavním rozmnožováním. Důvody obav týkajících se dobrých životních podmínek zvířat nemusejí být v případě potomků zvířecích klonů zjevné, protože ti jsou počati konvenčním pohlavním rozmnožováním. Jelikož se však jedná o potomky, musí zde být předek, který je zvířecím klonem, což vyvolává vážné obavy, pokud jde o dobré životní podmínky zvířat a etické otázky. Do působnosti opatření zaměřených na dobré životní podmínky zvířat a na to, jak spotřebitelé vnímají techniku klonování, by proto měly spadat také zárodečné produkty ze zvířecích klonů, potomci zvířecích klonů a produkty z potomků zvířecích klonů. [pozm. návrh. 13]

(4)  V současnosti by se pro hospodářské účely nejspíše klonovala zvířata z řad skotu, prasat, ovcí, koz a koňovitých. Oblast působnosti této směrnice by se proto měla omezit na používání klonování pro hospodářské účely u těchto pěti druhů. [pozm. návrh. 14]

(4a)  Co se týče uvádění zemědělských produktů na trh, v souvislosti se zákazem využívání klonování a s cílem zohlednit názory spotřebitelů na klonování, kteří poukazují mimo jiné na dobré životní podmínky zvířat, na nedostatečný vědecký výzkum a na obecné etické výhrady, je nezbytné zajistit, aby se potraviny ze zvířecích klonů a jejich potomků nedostávaly do potravinového řetězce. Méně restriktivní opatření, jako je označování potravin, by v úplnosti neřešila obavy občanů, jelikož uvádění potravin vyráběných způsobem, který způsobuje zvířatům utrpení, na trh by bylo stále povoleno. [pozm. návrh. 15]

(4b)  V některých třetích zemích již dochází ke klonování v rámci živočišné výroby pro hospodářské účely. Podle nařízení (ES) č. 178/2002 musejí potraviny dovážené ze třetích zemí za účelem uvedení na trh Unie splňovat odpovídající požadavky potravinového práva Unie nebo podmínky, které Unie považuje přinejmenším za rovnocenné těmto požadavkům. Proto by měla být přijata opatření, kterými by se zamezilo dovozu zvířecích klonů a jejich potomků a potravin získaných ze zvířecích klonů a jejich potomků ze třetích zemí do Unie. Komise by měla doplnit příslušné zootechnické předpisy a předpisy týkající se zdraví zvířat nebo předložit návrhy na jejich změnu, aby zajistila, aby bylo na dovozních osvědčeních vztahujících se na zvířata a zárodečné produkty a na potraviny a krmiva živočišného původu uvedeno, zda jsou zvířecími klony či jejich potomky nebo zda z nich pocházejí. [pozm. návrh. 16]

(4c)  Zvířecí klony, embrya klonů, potomky zvířecích klonů, zárodečné produkty zvířecích klonů nebo jejich potomků, potraviny nebo krmiva ze zvířecích klonů a jejich potomků nelze považovat za produkty, které jsou totožné se zvířaty, embryi, zárodečnými produkty, potravinami a krmivy, které nevznikají na základě klonování ve smyslu článku III.4 Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Zákaz klonování zvířat, uvádění zvířecích klonů, klonů embryí, potomků zvířecích klonů, zárodečných produktů ze zvířecích klonů a potomků zvířecích klonů, a potravin a krmiv ze zvířecích klonů a jejich potomků na trh a jejich dovoz je navíc opatřením, které je nutné v zájmu ochrany veřejných mravů a zdraví zvířat ve smyslu článku XX dohody GATT. [pozm. návrh 17]

(4d)  Je třeba zaručit, aby obchodní smlouvy, které jsou v současné době ve fázi vyjednávání, nepodporovaly povolování postupů, které mohou mít negativní dopad na zdraví spotřebitelů či zemědělce, na životní prostředí nebo na dobré životní podmínky zvířat. [pozm. návrh. 18]

(4e)  Uplatňování tohoto nařízení by mohlo být ohroženo, pokud by nebylo možné sledovat potraviny získané ze zvířecích klonů a jejich potomků. V souladu se zásadou předběžné opatrnosti a v zájmu uplatňování zákazů stanovených tímto nařízením je proto nezbytné, aby byly po konzultaci s příslušnými zúčastněnými stranami zřízeny systémy jejich sledování na úrovni Unie. Tyto systémy by příslušným orgánům a hospodářským subjektům umožnily shromažďovat údaje o zvířecích klonech, potomcích zvířecích klonů, o zárodečných produktech ze zvířecích klonů a jejich potomků a o potravinách pocházejících ze zvířecích klonů a jejich potomků. Komise by se měla snažit získat v rámci probíhajících a budoucích dvoustranných a vícestranných obchodních jednání od obchodních partnerů z Unie, v nichž probíhá klonování zvířat pro zemědělské účely, odpovídající závazky. [pozm. návrh. 19]

(4f)  Ve své zprávě určené Evropskému parlamentu a Radě z roku 2010 Komise uvedla, že opatření k zavedení systému sledovatelnosti dovozu spermatu a embryí za účelem zřízení databank potomků v Unii jsou přiměřená. Komise by tudíž měla učinit odpovídající kroky. [pozm. návrh. 20]

(4g)  V souladu s uplatňováním zákazu klonování stanoveného tímto nařízením by se měly používat cílená opatření Komise zaměřená na propagaci obchodu, s cílem podpořit v Unii kvalitní produkci masa a chov zemědělských zvířat. [pozm. návrh. 21]

(5)  Toto nařízení by mělo být po uplynutí přiměřené doby podrobena podrobeno přezkumu s přihlédnutím ke zkušenostem, které získají členské státy při jejím provádění jeho uplatňování, k vědeckotechnickémupokroku, změnám v názorech spotřebitelů a mezinárodnímu vývoji, zejména k obchodním tokům a obchodním vztahům Unie. [pozm. návrh. 22]

(5a)  Podle posledního průzkumu Eurobarometru se většina Evropanů nedomnívá, že by klonování zvířat pro účely produkce potravin bylo bezpečné pro jejich zdraví a zdraví jejich rodiny. Pokud jde o klonování, je v Evropě kromě toho několik zemí, které zjevně dávají přednost tomu, aby se rozhodovalo především s ohledem na morální a etické otázky, spíše než na základě vědeckých důkazů. Proto by před revizí tohoto právního předpisu měla Komise provést oficiální průzkum, v jehož rámci by se postoje spotřebitelů posoudily znovu. [pozm. návrh. 23]

(5b)  Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení pravidel pro systémy sledování zvířecích klonů, potomků zvířecích klonů a zárodečných produktů ze zvířecích klonů a jejich potomků. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. [pozm. návrh. 24]

(6)  Tato směrnice Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině základních práv Evropské unie, zejména svobodu podnikání a svobodu věd. Tato směrnice Toto nařízení musí být provedena uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami. [pozm. návrh. 25]

(6a)  Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. [pozm. návrh. 26]

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví pravidla týkající se:

a)  klonování zvířat v Unii;

b)  uvádění embryí klonů a zvířecích klonů, embryí klonů, potomků zvířecích klonů, zárodečných produktů ze zvířecích klonů a jejich potomků, a potravin a krmiva ze zvířecích klonů a jejich potomkůna trh a jejich dovoz. [pozm. návrh. 27]

Použije se na zvířata z řad skotu, prasat, ovcí, koz a koňovitých (dále jen „zvířata“) chovaná všechny druhy zvířat chovaných a rozmnožovaná rozmnožovaných pro hospodářské účely. [pozm. návrh. 28]

Článek 1a

Cíl

Cílem tohoto nařízení je zabývat se obavami týkajícími se zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a tím, jak spotřebitelé vnímají klonování a jaké jsou jeho etické aspekty. [pozm. návrh. 29]

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

a)  „zvířaty chovanými a rozmnožovanými pro hospodářské účely“ (dále jen „zvířata“) se rozumí veškerá zvířata chovaná a rozmnožovaná pro účely produkce potravin, krmiv, vlny, kůže nebo kožešin nebo pro jiné hospodářské účely. Tato definice nezahrnuje zvířata chovaná a rozmnožovaná výlučně pro jiné účely, jako je výzkum, výroba léčivých přípravků a zdravotnických prostředků a zachování ohrožených druhů nebo vzácných plemen nebo vyhynulých sportovní a kulturní akce které takto označily příslušné orgány členských států, a to v případě, že nejsou k dispozici alternativní metody; [pozm. návrh. 30]

b)  „klonováním“ se rozumí nepohlavní reprodukce zvířat mj. technikou, při níž je jádro buňky individuálního zvířete přeneseno do oocytu, z nějž bylo jádro odstraněno, za účelem vytvoření geneticky totožných individuálních embryí (dále jen „embrya klonů“), jež mohou být následně implantována do náhradních matek za účelem produkce populací geneticky identických zvířat (dále jen „zvířecí klony“); [pozm. návrh. 31]

ba)  „potomky zvířecích klonů“ se rozumějí zvířata, která nejsou zvířecími klony, u nichž však byl alespoň jeden z předků zvířecím klonem; [pozm. návrh. 32]

bb)  „zárodečnými produkty“ se rozumějí sperma, oocyty a embrya odebrané nebo pocházející od zvířat za účelem reprodukce; [pozm. návrh. 33]

bc)  „sledovatelností“ se rozumí možnost najít a vysledovat ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce potravinu, krmivo, hospodářské zvíře určené k výrobě potravin nebo látku, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva, nebo u níž se očekává, že k nim bude přimísena; [pozm. návrh. 34]

c)  „uváděním na trh“ se rozumí první dodání zvířete nebo produktu na vnitřní trh.

ca)  „potravinami“ se rozumějí potraviny podle definice v článku 2 nařízení (ES) č. 178/2002. [pozm. návrh. 35]

Článek 3

Prozatímní Zákaz klonování [pozm. návrh. 36]

Členské státy prozatímně zakáží: Je zakázáno: [pozm. návrh. 37]

a)  klonování zvířat;

b)  uvádění zvířecích uvádět zvířecí klony, embrya klonů, a potomky embryí zvířecích klonů, zárodečné produkty ze zvířecích klonů a jejich potomků a potraviny a krmiva ze zvířecích klonů a jejich potomkůna trh a dovážet je. [pozm. návrh. 38]

Článek 3a

Podmínky dovozu

Nesmějí se dovážet zvířata ze třetích zemí, pokud přiložené dovozní osvědčení nedokládá, že se nejedná o zvířecí klony nebo o potomky zvířecích klonů.

Nesmějí se dovážet zárodečné produkty a potraviny a krmiva živočišného původu ze třetích zemí, pokud přiložené dovozní osvědčení nedokládá, že nepocházejí ze zvířecích klonů nebo z potomků zvířecích klonů.

Aby bylo zajištěno, že dovozní osvědčení přiložená ke zvířatům, zárodečným produktům, potravinám a krmivům živočišného původu dokládají, zda jsou zvířecími klony nebo potomky zvířecích klonů nebo zda z nich pocházejí, přijme Komise do ...(13) zvláštní dovozní podmínky podle článku 48 nebo 49 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004(14) a v případě nutnosti předloží návrh na změnu právních předpisů v oblasti zdraví zvířat a zootechnických a genealogických podmínek dovozu. [pozm. návrh. 39]

Článek 3b

Vysledovatelnost

Aby příslušné orgány a hospodářské subjekty měly informace, které potřebují k uplatňování čl. 3 písm. b), vytvoří se systémy zpětného dohledání:

a)  zvířecích klonů,

b)  potomků zvířecích klonů,

c)  zárodečných produktů ze zvířecích klonů a jejich potomků.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 4a, pokud jde o stanovení podrobných pravidel pro uvádění informací uvedených v písmenech a) až c) prvním pododstavci v osvědčeních požadovaných veterinárními a zootechnickými předpisy nebo v osvědčeních vypracovaných Komisí pro tyto účely. Tyto akty v přenesené pravomoci se přijmou do ...(15). [pozm. návrh. 40]

Článek 4

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a musí zajistit rovné podmínky. Členské státy uvědomí o takových předpisech Komisi do [date for transposition of the Directive] ...(16)  a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů. [pozm. návrh. 41]

Článek 4a

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku v článku 3a je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne …(17). Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesenou pravomoc uvedenou v článku 3a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci, které je v něm uvedeno. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 3a vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce. [pozm, návrh. 42]

Článek 5

Podávání zpráv a přezkum

1.  Členské státy předloží Komisi do [date = 5 years after the date of transposition of this Directive] ...(18) zprávu o zkušenostech získaných během uplatňování této směrnice tohoto nařízení. [pozm. návrh. 43]

2.  Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení s přihlédnutím k:

a)  zprávám předloženým členskými státy v souladu s odstavcem 1;

b)  vědeckému a technickému veškerým dostupným vědeckotechnickým důkazům o pokroku, zejména v souvislosti s aspekty klonování týkajícími se dobrých životních podmínek zvířat a s problematikou bezpečnosti potravin, a k pokroku dosaženému v oblasti vytváření spolehlivých systémů zpětného dohledávání klonů a jejich potomků; [pozm. návrh. 44]

ba)  vývoji názorů spotřebitelů na klonování; [pozm. návrh. 45]

c)  mezinárodnímu vývoji;

ca)  obavám spotřebitelů souvisejícím s veřejným zdravím a s dobrými životními podmínkami zvířat; [pozm. návrh. 46]

cb)  etickým otázkám souvisejícím s klonováním zvířat. [pozm. návrh. 47]

2a.  Komise zprávu uvedenou v odstavci 2 zveřejní. [pozm. návrh. 48]

2b.  Prostřednictvím oficiálního průzkumu EU zahájí Komise veřejnou konzultaci za účelem posouzení nových trendů v oblasti toho, jak spotřebitelé vnímají potraviny ze zvířecích klonů. [pozm. návrh. 49]

Článek 6

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [date = 12 month after the date of transposition of this Directive]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. [pozm. návrh. 50]

Článek 7

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne …(19). [pozm. návrh. 52]

Článek 8

Určení

Tato směrnice je určena členským státům. [pozm. návrh. 53]

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. [pozm. návrh. 54]

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0266.
(2) Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 73.
(3) Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 73.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015.
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanovují obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanovují postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
(6)Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23).
(7) http://www.efsa.europa.eu/sites/default/files/scientific_output/files/main_documents/sc_op_ej767_animal_cloning_en.pdf
(8) Vědecké stanovisko vědeckého výboru o dopadu zvířat získaných klonováním metodou přenosu jader somatických buněk (SCNT), jejich potomků a z nich získaných produktů na bezpečnost potravin, zdraví zvířat a životní prostředí http://www.efsa.europa.eu/en/topics/topic/cloning.htm?wtrl=01.
(9) http://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/doc/2794.pdf
(10) Etické aspekty klonování zvířat pro zajištění potravin („Ethical aspects of animal cloning for food supply“), 16. ledna 2008: http://ec.europa.eu/bepa/european-group-ethics/docs/publications/opinion23_en.pdf
(11) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. února 1988 ve věci Spojené království Velké Británie a Severního Irska vs. Rada Evropských společenství, C-68/86 EU:C:1988:85; Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 1989 ve věci Komise Evropských společenství vs. Rada Evropských společenství, C-131/87, EU:C:1989:581; Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 1989 ve věci Komise Evropských společenství vs. Rada Evropských společenství, C-11/88, EU:C:1989:583.
(12) Viz např. zprávy Eurobarometru z let 2008 a 2010: http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_238_en.pdf and http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_341_en.pdf
(13) 6 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(14) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1).
(15) 6 měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(16) 1 rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(17) Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.
(18) 6 let po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(19) 1 rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.


Situace v oblasti základních práv v EU (2013–2014)
PDF 698kWORD 337k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 ke stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2013–2014) (2014/2254(INI))
P8_TA(2015)0286A8-0230/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (SEU), zejména na druhý pododstavec a čtvrtý až sedmý pododstavec,

–  s ohledem mj. na článek 2, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6, 7 a 9 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na odstavec 7 tohoto článku,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

–  s ohledem na smlouvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod a na judikaturu smluvních orgánů OSN,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, která byla přijata v New Yorku dne 13. prosince 2006 a kterou EU ratifikovala dne 23. prosince 2010,

–   s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na tyto obecné připomínky Výboru OSN pro práva dítěte: č. 7 (2005) o naplňování práv dítěte v raném dětství, č. 9 (2006) o právech dětí se zdravotním postižením, č. 10 (2007) o právech dětí v soudním systému pro mladistvé, č. 12 (2009) o právu dítěte být slyšeno, č. 13 (2011) o právu dítěte na svobodu od všech forem násilí a č. 14 (2013) o právu dítěte na prvořadé zohlednění jeho zájmů,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979, Pekingskou akční platformu, svá usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(1) a ze dne 6. února 2014 o sdělení Komise nazvaném „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“(2) a na závěry Rady ze dne 5. června 2014 o předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a boji proti tomuto násilí,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, na úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

–   s ohledem na zprávu nezávislého experta Rady pro lidská práva Cephase Luminy o vlivu zahraničního dluhu a dalších souvisejících mezinárodních finančních závazků států na plné využívání všech lidských práv, zejména práv hospodářských, sociálních a kulturních (Addendum, Mission to Greece, UN A/HRC/25/50/Add. 1),

–   s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů zveřejněnou v dubnu 2013 s názvem „Správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů“,

–   s ohledem na usnesení Rady pro lidská práva OSN ze dne 26. června 2014 vyzývající k vytvoření mezivládní pracovní skupiny s neomezeným složením, jež bude pověřena „vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků“,

–  s ohledem na strategické směry pro prostor svobody, bezpečnosti a práva, které přijala Rada dne 27. června 2014,

–   s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu v revidovaném znění z roku 1996 a na judikaturu Evropského výboru pro sociální práva,

–   s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(3),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech(4),

–  s ohledem na soubor směrnic týkajících se práv na obhajobu v trestním řízení v EU(5),

–   s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(6),

–  s ohledem na strategický rámec pro lidská práva a demokracii a doprovodný akční plán přijatý Radou dne 25. června 2012,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(7),

–  s ohledem na závěry ohledně zajištění dodržování zásad právního státu, které dne 16. prosince 2014 přijala Rada Evropské unie a členské státy zasedající v Radě,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(8),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(9),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(10),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(12),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(13),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise (COM(2008)0229),

–  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie a na judikaturu ústavních soudů členských států, které se při výkladu vnitrostátního práva odvolávají mimo jiné na Listinu základních práv EU,

–  s ohledem na politické směry pro novou Evropskou komisi, které předseda Juncker představil Parlamentu dne 15. července 2014,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně údajů) (COM(2012)0011),

–   s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů (COM(2012)0010),

–  s ohledem na Strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016 (COM(2012)0286), zejména ustanovení o finančních prostředcích na vypracování pokynů k systémům ochrany dětí a o výměně osvědčených postupů,

–   s ohledem na doporučení Komise 2013/112/EU ze dne 20. února 2013 s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“(14),

–  s ohledem na obecné zásady pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbicky, homosexuálně, bisexuálně, transsexuálně a intersexuálně orientovanými osobami (LGBTI), které přijala Rada ve složení pro zahraniční věci dne 24. června 2013,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2011,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů“ (COM(2013)0454),

–  s ohledem na zprávu Komise o boji proti korupci v EU (COM(2014)0038),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů(15),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity(16),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2011 ke strategii EU v oblasti bezdomovectví(17),

–  s ohledem na zprávu Senátu USA o zadržovacích a vyšetřovacích programech CIA,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu(18),

–  s ohledem na svá usnesení o základních a lidských právech, zejména na poslední usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)(19),

–  s ohledem na svá usnesení o migraci, zvláště pak na poslední z nich ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o programu sledování Národní bezpečnostní agentury (NSA) USA, sledovacích subjektech v různých členských státech a jejich dopadu na soukromí občanů EU(23), ve kterém pověřil svůj Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby v této věci provedl důkladné šetření, a na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2015 o zprávě Senátu USA o používání mučení ze strany CIA(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(26),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 týkající se žádosti o posudek Soudního dvora ve věci slučitelnosti Dohody mezi Kanadou a Evropskou unií o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících se Smlouvami(27),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 11. září 2012(28) a 10. října 2013(29) o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích,

–  s ohledem na svá usnesení o vazebním zařízení v Guantánamu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU(30),

–   s ohledem na stanovisko Soudního dvora Evropské unie 2/2013 k návrhu dohody o přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. dubna 2014 ve spojených věcech C-293/12 a C-594/12 Digital Rights Ireland a Seitlinger a další, kterým se směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES prohlašuje za neplatnou,

–  s ohledem na slyšení Franse Timmermanse před Evropským parlamentem dne 7. října 2014 a dne 11. února 2015,

–  s ohledem na slyšení Dimitrise Avramopoulose před Evropským parlamentem dne 30. září 2014,

–  s ohledem na každoroční konferenci Agentury Evropské unie pro základní práva na téma „Základní práva a přistěhovalectví do EU“, která proběhla dne 10. listopadu 2014, a zvláště pak s ohledem na tematický dokument Agentury pro základní práva nazvaný „Cesty legálního vstupu do EU pro osoby potřebující mezinárodní ochranu: soubor nástrojů“,

–   s ohledem na činnost, výroční zprávy a studie Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) a Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) a na rozsáhlé průzkumy této agentury týkající se diskriminace a zločinů páchaných v členských státech EU z nenávisti proti Židům, násilí páchaného v Evropské unii na ženách a zkušeností lesbicky, homosexuálně, bisexuálně, transsexuálně orientovaných osob (LGBTI) s diskriminací, násilím a obtěžováním,

–  s ohledem na příspěvky nevládních organizací, které se účastní platformy pro základní práva Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA, Fundamental Rights Platform),

–   s ohledem na zprávy a studie nevládních organizací v oblasti lidských práv a studie, které si vyžádal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, zejména na studii tematické sekce C o dopadu krize na základní práva v členských státech EU,

–  s ohledem na své studie o dopadu krize na základní práva v členských státech EU,

–  s ohledem na zásady týkající se postavení vnitrostátních institucí v oblasti prosazování a ochrany lidských práv („Pařížské zásady“), které jsou přílohou rezoluce Valného shromáždění OSN č. 48/134,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o stavu dodržování základních práv: normy a postupy v Maďarsku (v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012)(31),

–  s ohledem na sdělení Komise ke „Strategii účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573) a k „Operačním pokynům k zohledňování základních práv v posuzování dopadů Komise“ (SEC(2011)0567),

–  s ohledem na sdělení Komise o novém postupu EU pro posílení právního státu (COM(2014)0158) a na závěry Rady ohledně zajištění dodržování zásad právního státu ze dne 16. prosince 2014,

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2013 (COM(2014)0224) a na doprovodné pracovní dokumenty útvarů Komise,

–  s ohledem na zprávu o občanství EU pro rok 2013 – Občané EU: vaše práva, vaše budoucnost (COM(2013)0269), již předložila Komise,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Další kroky v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů“ (COM(2014)0209) a návrh doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A8-0230/2015),

A.  vzhledem k tomu, že k evropské integraci došlo zčásti i kvůli tomu, aby se zabránilo opakování dramatických důsledků druhé světové války a pronásledování a útlaku, jichž se dopouštěl nacistický režim, a aby se prosazováním, dodržováním a ochranou lidských práv zabránilo ústupu a oslabování demokracie a právního státu;

B.  vzhledem k tomu, že dodržování a propagace lidských práv, základních svobod, demokracie a hodnot a zásad zakotvených ve smlouvách EU a v mezinárodních nástrojích na ochranu lidských práv (Všeobecná deklarace lidských práv, Evropská úmluva o lidských právech, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech atd.) jsou povinnosti, které přísluší Unii a jejím členským státům a musí být zásadní pro evropskou integraci;

C.  vzhledem k tomu, že tato práva musejí být zaručena všem osobám žijícím na území Evropské unie, a to i ve vztahu k veřejným orgánům na kterékoli úrovni, které tato práva přestupují a porušují;

D.  vzhledem k tomu, že ve smyslu článku 2 Smlouvy o Evropské unie se EU zakládá na úctě k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právním státě a lidských právech, včetně práv příslušníků menšin, což jsou hodnoty, které jsou společné členským státům a které musí v rámci všech svých politik na vnitřní i vnější úrovni dodržovat jak EU, tak i jednotlivé členské státy; vzhledem k tomu, že podle článku 17 SEU musí Komise zajišťovat uplatňování Smluv;

E.  vzhledem k tomu, že podle článku 6 SEU odpovídá EU při uskutečňování své činnosti za prosazování a dodržování základních práv, a to bez ohledu na její pravomoci v příslušné oblasti; vzhledem k tomu, že členské státy by měly činit totéž;

F.  vzhledem k tomu, že k posílení ochrany demokracie, právního státu a základních práv je nezbytná revize Smluv EU;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s preambulí SEU členské státy potvrdily svůj závazek k lidským právům, jak je uvedeno v Evropské sociální chartě; vzhledem k tomu, že v článku 151 SFEU je rovněž uvedena výslovná zmínka o základních sociálních právech, jako jsou práva stanovena v Evropské sociální chartě;

H.  vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost byla Listina základních práv Evropské unie plně začleněna do Smluv, a je tudíž od té doby pro orgány, instituce a agentury EU i pro členské státy při uplatňování právních předpisů EU právně závazná; vzhledem k tomu, že opravdovou kulturu základních práv je třeba rozvíjet, podporovat a posilovat jak v orgánech Unie, tak v členských státech, zvláště pak při uplatňování a provádění právních předpisů Unie, a to jak uvnitř, tak i na ve vztazích s třetími zeměmi;

I.  vzhledem k tomu, že články 2 a 3 Listiny základních práv Evropské unie uznávají právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti;

J.  vzhledem k tomu, že článek 4 Listiny základních práv Evropské unie zakazuje všechny formy nelidského nebo ponižujícího zacházení;

K.  vzhledem k tomu, že články 8, 9, 10, 19 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i judikatura Soudního dvora EU, uznávají důležitost základních sociálních práv, čímž je zdůrazněno, že tato práva a zejména práva odborových organizací, právo na stávku a právo na sdružování a shromažďování, musí být chráněna stejně jako ostatní základní práva uznávaná touto listinou;

L.  vzhledem k tomu, že článek 22 Listiny základních práv Evropské unie zavazuje Unii k tomu, aby respektovala „kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“, a článek 21 zakazuje diskriminaci založenou na jazyku či příslušnosti k národnostní menšině;

M.  vzhledem k tomu, že článek 33 Listiny základních práv Evropské unie zaručuje rodině právní, hospodářskou a sociální ochranu;

N.  vzhledem k tomu, že články 37 a 38 Listiny uznávají právo na vysokou úroveň ochrany životního prostředí, která musí být pevně začleněna do politik Unie;

O.  vzhledem k tomu, že členské státy nemohou argumentovat tím, že Listina základních práv či jiné nástroje práva EU poskytují nižší úroveň ochrany některých práv než záruky poskytované jejich vlastními ústavami, a omezit tak jejich úroveň ochrany;

P.  vzhledem k tomu, že se uznává, že vnitrostátní orgány (soudní orgány, donucovací a správní orgány) mají klíčovou úlohu, pokud jde o dosažení konkrétního účinku práv a svobod zakotvených v Listině;

Q.  vzhledem k tomu, že vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva podle hlavy V SFEU vyžaduje dodržování všech základních svobod ze strany EU i všech členských států;

R.  vzhledem k tomu, že lidé, ať již občané nebo rezidenti, mají v EU ústřední postavení, a vzhledem k tomu, že osobní, občanská, politická, hospodářská a sociální práva, která uznává Listina, nemají evropské občany a rezidenty pouze chránit před obtěžováním, zneužíváním či násilím, nýbrž jsou také předpokladem zajištění jejich plného a nerušeného osobního rozvoje;

S.  vzhledem k tomu, že právní stát je páteří evropské liberální demokracie a jednou z hlavních zásad EU vyplývajících z ústavních tradic společných všem členským státům;

T.  vzhledem k tomu, že způsob uplatňování zásady právního státu na vnitrostátní úrovni má klíčový význam pro zajišťování vzájemné důvěry mezi členskými státy a jejich právními systémy, a je tudíž zásadně důležitý pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva podle hlavy V SFEU;

U.  vzhledem k tomu, že úcta k právnímu státu je předpokladem ochrany základních práv a v rámci EU má zásadní význam, neboť je také předpokladem dodržování všech práv a závazků vyplývajících ze Smluv a z mezinárodního práva;

V.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou zapojeny do celosvětového procesu dosahování nových cílů udržitelného rozvoje, které se odvolávají na všeobecnou platnost, nedělitelnost a nezcizitelnost lidských práv;

W.  vzhledem k tomu, že dodržování těchto hodnot a zásad musí rovněž vycházet z efektivního sledování dodržování základních práv zaručených Listinou, například při přípravách legislativních návrhů;

X.  vzhledem k tomu, že EU prochází obdobím závažné hospodářské a finanční krize, jejíž dopad, v kombinaci s určitými opatřeními, jako jsou drastické rozpočtové škrty zavedené v některých členských státech v zájmu boje s touto krizí, negativně ovlivňuje životní podmínky občanů EU – zvyšuje se nezaměstnanost, míra chudoby, nerovnosti a nejisté pracovní podmínky a dochází k omezení kvality služeb a přístupu k nim – a tedy i dobré životní podmínky občanů;

Y.  vzhledem k tomu, že téměř třetina petic zaslaných Parlamentu upozorňuje na údajné porušování základních práv uvedených v Listině, přičemž se tyto petice týkají takových otázek, jako je občanství, čtyři svobody, zaměstnanost, stav hospodářství, ochrana životního prostředí a spotřebitelů, soudní systémy, hlasovací práva a demokratická účast, transparentnost rozhodovacích procesů, zdravotní postižení, práva dětí, přístup ke vzdělání či jazyková práva; vzhledem k tomu, že některé petice otevírají otázky týkající se zdraví a přístupu ke zdravotní péči a zdravotnickým službám, ale také otázky související s právem na práci, což je přímým důsledkem hospodářské krize; vzhledem k tomu, že petice jsou zpravidla prvním ukazatelem situace v oblasti základních práv v členských státech;

Z.  vzhledem k tomu, že EU funguje na základě předpokladu a vzájemné důvěry, že členské státy EU dodržují zásady demokracie, právního státu a základních práv, jak jsou zakotveny v Evropské úmluvě o lidských právech a v Listině základních práv Evropské unie, především v souvislosti s rozvíjením prostoru svobody, bezpečnosti a práva a dodržováním zásady vzájemného uznávání;

AA.  vzhledem k tomu, že nezaměstnanost, chudoba či sociální marginalizace mají vážné důsledky pro přístup k základním právům a jejich užívání, zdůrazňuje nutnost zachování přístupu k základním službám, zejména sociálním a finančním, pro osoby nacházející se v kritických situacích;

AB.  vzhledem k tomu, že po nedávných teroristických útocích na území EU hrozí, že některé protiteroristické politiky a opatření povedou k oslabení základních práv a svobod v EU; vzhledem k tomu, že je třeba zaručit, aby byla zachována rovnováha mezi ochranou základních svobod a práv a posílením bezpečnosti; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou při navrhování a provádění bezpečnostních politik povinny chránit evropské občany, ale zároveň zaručit dodržování jejich základních práv a svobod; vzhledem k tomu, že hlavními zásadami v tomto směru musí být nezbytnost a proporcionalita s cílem zabránit tomu, aby preventivní politická opatření porušovala občanské svobody;

AC.  vzhledem k tomu, že ve Středozemním moři dochází k nebývalým tisícovým ztrátám na životech, což pro Evropskou unii znamená obrovskou odpovědnost za zachraňování lidských životů, potírání obchodu s lidmi, nabídnutí zákonných způsobů migrace a poskytnutí pomoci a ochrany žadatelům o azyl a uprchlíkům;

AD.  připomíná, že v roce 2014 zemřelo nebo je od té doby nezvěstných téměř 3 500 migrantů, kteří se snažili vstoupit na evropské území, což znamená, že celkový počet mrtvých a nezvěstných dosáhl za posledních dvacet let počtu téměř 30 000 osob; vzhledem k tomu, že migrační cesta do Evropy se podle Mezinárodní organizace pro migraci stala pro migranty nejnebezpečnější cestou na světě;

AE.  vzhledem k tomu, že každoročně je podáno přibližně 1 000 žádostí o azyl, které souvisejí s mrzačením pohlavních orgánů;

AF.  vzhledem k tomu, že právo na azyl je zaručeno Úmluvou o právním postavení uprchlíků (Ženevská úmluva) z roku 1951 a protokolem ze dne 31. ledna 1967;

AG.  vzhledem k tomu, že projevy krajního nacionalismu, rasismu, xenofobie a nesnášenlivosti z našich společností stále ještě nevymizely; vzhledem k tomu, že se naopak zdá, že zejména po nedávných teroristických útocích jsou v mnoha členských státech na vzestupu, což má neblahé důsledky pro tradiční menšiny i pro nově vzniklá společenství národnostních menšin;

AH.  vzhledem k tomu, že podle článku 49 SEU každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené v článku 2 a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii; vzhledem k tomu, že plnění kodaňských kritérií je základní podmínkou pro vstup do EU; vzhledem k tomu, že povinnosti, které pro kandidátské země vyplývají z kodaňských kritérií, nejsou pouze základními předvstupními požadavky, ale na základě článku 2 SEU musí být nadále uplatňovány i poté, co země přistoupí k EU; vzhledem k tomu, že s ohledem na tuto skutečnost by se u všech členských států mělo prostřednictvím průběžného hodnocení ověřovat, zda se stále drží základních hodnot EU, k nimž patří dodržování základních práv, demokratické instituce a právní stát; vzhledem k tomu, že je také třeba zavést odstupňovaný nápravný mechanismus, který vyplní propast mezi politickým dialogem a „jadernou alternativou“, kterou představuje článek 7 SEU, a najít v rámci stávajících Smluv odpověď na „kodaňské dilema“;

AI.  vzhledem k tomu, že jelikož neexistují jasná a společná měřítka, je samotné napadení situace v souvislosti s dodržování zásad právního státu, demokracie a základních práv v členském státě ve světle politických a institucionálních úvah neustále zpochybňováno; vzhledem k tomu, že jelikož neexistují povinné postupy, je v příliš mnoha případech po dohodě s orgány a institucemi EU zaznamenána trvalá nečinnost a Smlouvy a evropské hodnoty nejsou dodržovány;

AJ.  vzhledem k tomu, že právo předkládat petice vytvořilo těsné propojení mezi občany EU a Evropským parlamentem; vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa zavedla nové přímé spojení mezi občany EU a orgány a institucemi EU a mohla by posílit rozvoj základních práv a občanských práv; vzhledem k tomu, že mezi občanská práva patří i právo předložit petici jakožto prostředek, s jehož pomocí mohou občané bránit svá základní práva, jak stanoví článek 44 Listiny a článek 227 SFEU;

AK.  vzhledem k tomu, že ženy jsou v Unii častým předmětem diskriminace a že se velmi často stávají oběťmi zejména sexuálně motivovaného agresivního chování a násilí;

AL.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je nejrozšířenějším porušováním základních práv v EU a ve zbytku světa, a vzhledem k tomu, že se dotýká všech vrstev společnosti bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, společenské postavení a zemi původu nebo bydliště a představuje hlavní překážku rovnosti mezi ženami a muži;

AM.  vzhledem k tomu, že podle závěrů průzkumu, který v roce 2014 provedla Agentura Evropské unie pro základní práva, většina žen, které jsou obětí násilí, danou událost neohlásí policii;

AN.  vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou zahrnuty mezi základní lidská práva a jsou nezbytnými prvky lidské důstojnosti(32); vzhledem k tomu, že odepření potratu, který by vedl k záchraně života, je závažným porušením lidských práv;

AO.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi a sexuální zneužívání žen a dětí jsou jasným porušením lidských práv, lidské důstojnosti a základních zásad práva a demokracie; vzhledem k tomu, že v důsledku zvýšené ekonomické nejistoty a vyššího rizika nezaměstnanosti a chudoby jsou ženy v dnešní době vůči těmto rizikům zranitelnější;

AP.  vzhledem k tomu, že v evropském právu není násilí páchané na ženách výslovně zahrnuto mezi formy diskriminace na základě pohlaví a že tomu tak je pouze ve třech vnitrostátních právních systémech (ve Španělsku, Švédsku a Německu), v důsledku čehož není násilí páchané na ženách považováno z hlediska rovnosti za podstatnou problematiku; vzhledem k tomu, že členské státy uplatňují při definování násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví ad hoc přístup, přičemž definice se ve vnitrostátních právních předpisech značně liší, a údaje tudíž nelze srovnávat;

AQ.  vzhledem k tomu, že praxe mrzačení pohlavních orgánů pronikla i na území členských států a v rámci Unie si už vyžádala 500 000 obětí, přičemž dalších 180 000 osob je v ohrožení;

AR.  vzhledem k tomu, že v EU a členských státech nadále dochází k četnému porušování základních práv, jak ukazují například rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a zprávy Komise, Agentury Evropské unie pro základní práva, nevládních organizací, Rady Evropy a OSN, jako je porušování práva organizací občanské společnosti na svobodu shromažďování a projevu, institucionální diskriminace osob LGBTI v podobě zákazu sňatků a antipropagačních právních předpisů a přetrvávající vysoká míra diskriminace a četnost trestných činů páchaných z nenávisti, které jsou motivovány rasismem, xenofobií, náboženskou nesnášenlivostí či předsudky vůči zdravotnímu postižení určitých osob, jejich sexuální orientaci nebo genderové identitě; vzhledem k tomu, že reakce Komise, Rady a členských států nesplňují požadavky dané závažností těchto opakovaných porušení;

AS.  vzhledem k tomu, že společnosti, ve kterých jsou plně uplatňována a chráněna základní práva, mají více možností rozvoje dynamického a konkurenceschopného hospodářství;

AT.  vzhledem k tomu, že Romové, největší etnická menšina v Evropě, jsou i nadále oběťmi závažné diskriminace, rasistických útoků, nenávistných verbálních projevů, chudoby a vyloučení;

AU.  vzhledem k tomu, že evropská vnější činnost je založena na stejných zásadách, které byly určující i pro založení a rozvoj EU, totiž na demokracii, solidaritě, lidské důstojnosti a všech základních právech; vzhledem k tomu, že ve vnějších politikách EU se podařilo vytvořit konkrétní pokyny týkající se lidských práv, ale v jejích vnitřních politikách k tomu nedošlo, což by mohlo vést k podezřením na uplatňování dvojího měřítka; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby bylo prosazování základních práv v rámci vnější činnosti EU provázeno stabilní a systematickou vnitřní politikou sledování dodržování těchto práv na samotném území EU;

AV.  vzhledem k tomu, že opatření v oblasti ochrany osobních údajů se musejí řídit zásadami účelu, nutnosti a proporcionality, a to i v rámci sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, jak je zdůrazňováno v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. dubna 2014, kterým se prohlašuje za neplatnou směrnice 2006/24/ES, a ve stanoviscích evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ);

AW.  vzhledem k tomu, že právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů jsou zakotvena v Listině, a tvoří tudíž nedílnou součást primárního práva EU;

AX.  vzhledem k tomu, že nové technologie mohou mít nepříznivé dopady na základní práva, zvláště pak na právo na respektování soukromého života a ochranu osobních údajů, jež jsou stanovena v článcích 7 a 8 Listiny;

AY.  vzhledem k tomu, že všeobecně rozšířený přístup k internetu otevřel další možnosti pro fyzické a psychologické zneužívání žen, včetně on-line groomingu;

AZ.  vzhledem k tomu, že má-li být zaručen důvěrný charakter informací a jejich ochrana, rychlý vývoj v digitálním světě (včetně stále rozšířenějšího využívání internetu, aplikací a sociálních sítí) vyžaduje efektivnější ochranu osobních údajů a soukromí;

BA.  vzhledem k tomu, že základní svobody, lidská práva a rovné příležitosti musejí mít zajištěny všichni občané EU, včetně příslušníků národnostních a jazykových menšin;

BB.  vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace zemře v Evropě následkem špatného zacházení každoročně nejméně 850 dětí mladších 15 let;

BC.  vzhledem k tomu, že podle šetření Agentury Evropské unie pro základní práva ohledně diskriminace a trestných činů motivovaných nenávistí k osobám LGBTI uvedla kromě diskriminace a násilí, jichž se staly oběťmi, téměř polovina všech dotázaných osob LGBTI, že „se domnívá, že v zemi jejich bydliště je v politickém prostředí rozšířené hanlivé vyjadřování o osobách LGBTI“;

BD.  vzhledem k tomu, že osoby LGBTI se stávají oběťmi institucionální diskriminace buď v důsledku zákazu občanských sňatků, nebo v důsledku existence zákonů zakazujících vyjadřování jejich sexuální preference;

BE.  vzhledem k tomu, že zdravotně postižené osoby se stávají oběťmi nejrůznějších podob diskriminace, která jim brání, aby v plné míře požívaly svých základních práv;

BF.  vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením je míra chudoby o 70 % vyšší, než je průměr, což je částečně důsledkem omezeného přístupu k zaměstnání;

BG.  vzhledem k tomu, že sekulární a neutrální stát je nejlepší zárukou toho, aby nedocházelo k diskriminaci různých náboženských společenství, která v něm žijí;

BH.  vzhledem k tomu, že svoboda tisku a společenských aktérů, jako jsou nevládní organizace, je podstatnou součástí zásad demokracie, právního státu a základních práv; jelikož v několika členských státech byla tato svoboda v důsledku přijetí určitých vnitrostátních zákonů nebo přímých opatření státních orgánů vážným způsobem zpochybněna;

BI.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv uznává právo „starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě“;

BJ.  vzhledem k tomu, že ačkoli přiměřené tresty za spáchané trestné činy slouží jako odrazující prostředek od porušování základních práv, prvořadým cílem musí zůstat prevence trestných činů (pomocí vzdělávacích a kulturních opatření), nikoli přijímání opatření po jejich spáchání;

BK.  vzhledem k tomu, že efektivnost specializovaných vnitrostátních subjektů, jako jsou vnitrostátní instituce zabývající se otázkami lidských práv či otázkami rovnosti, je velmi důležitá při poskytování pomoci občanům, aby mohli lépe vymáhat svá základní práva a členské státy uplatňovaly právní předpisy EU;

BL.  vzhledem k tomu, že právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě bydliště jsou uznána v článku 39 a v článku 40 Listiny; vzhledem k tomu, že právo na mobilitu by toto právo nemělo narušovat;

BM.  vzhledem ke slabým reakcím Komise a členských států na rozsáhlou špionážní činnost odhalenou Edwardem Snowdenem, která v podobě sledování internetu a telekomunikací probíhala v rámci programu NSA-Prism a do níž byly zapojeny i evropské státy, a vzhledem k tomu, že se jim nedaří prosazovat opatření chránící evropské občany či státní příslušníky třetích zemí žijící v Evropě;

1.  domnívá se, že je velmi důležité zajistit v právních předpisech EU i členských států a ve veřejných politikách i při jejich provádění dodržování všech společných evropských hodnot uvedených v článku 2 SEU a plně přitom dodržovat zásadu subsidiarity;

2.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že veškeré právní předpisy EU, včetně hospodářských a finančních ozdravných programů, budou prováděny v souladu s Listinou základních práv a Evropskou sociální chartou (článek 151 SFEU);

3.  připomíná povinnost přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, jak se požaduje v článku 6 SEU; bere na vědomí stanovisko Soudního dvora EU 2/2013; vyzývá Komisi a Radu, aby zavedly nástroje nezbytné pro zajištění bezodkladného splnění výše uvedené povinnosti zakotvené ve Smlouvách; domnívá se, že je tak třeba učinit naprosto transparentně, neboť tak bude vytvořen dodatečný mechanismus pro zvýšení opravdového dodržování a prosazování ochrany jednotlivců před porušováním jejich základních práv, včetně práva na účinnou právní ochranu, a evropské orgány a instituce převezmou větší odpovědnost za své jednání či neúspěchy, pokud jde o lidská práva;

4.  vítá jmenování prvního místopředsedy Komise, který disponuje pravomocemi souvisejícími s dodržováním zásad právního státu a Listiny, a bere na vědomí jeho závazek řádně prosazovat stávající rámec; očekává, že v blízké budoucnosti bude přijata vnitřní strategie pro základní práva, a to v úzké spolupráci s ostatními orgány a po konzultaci se zástupci široké občanské společnosti a dalších zúčastněných stran; domnívá se, že tato strategie by se měla zakládat na článcích 2, 6 a 7 SEU a měla by být v souladu se zásadami a cíli zakotvenými v článcích 8 a 10 SFEU; vyjadřuje hluboké politování nad nedostatečnou politickou vůlí uplatnit článek 7 SEU vůči členským státům, které se dopouštějí porušování základních práv, který by umožnil jejich potrestání a měl by odrazující účinek;

5.  zdůrazňuje, že je třeba v plné míře využívat stávající mechanismy, jejichž účelem je zajistit dodržování, ochranu a prosazování základních práv a hodnot Unie, které jsou stanoveny v článku 2 SEU a v Listině základních práv; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je naléhavě zapotřebí, aby byly uplatňovány a zaváděny všechny nástroje, které Smlouvy v současnosti nabízejí;

6.  zdůrazňuje, že je třeba v plné míře využívat stávající mechanismy a v případě podložených případů provádět objektivní hodnocení a vyšetřování a vést řízení o porušení předpisů;

7.  zdůrazňuje, že je třeba provést případné změny smluv s ohledem na další posílení ochrany základních práv ve Smlouvách EU;

8.  bere na vědomí sdělení Komise o novém postupu EU pro posílení právního státu, který představuje první pokus o nápravu současných nedostatků, jenž by měl umožnit předcházet a řešit porušování základních práv a zásad právního státu v členských státech; bere na vědomí záměr Komise pravidelně Parlament a Radu informovat o pokroku, kterého bylo v každé fázi dosaženo; domnívá se nicméně, že navrhovaný rámec nemusí být dostatečným či účinným odstrašujícím prostředkem v rámci prevence a řešení případů porušování základních práv v členských státech, neboť Komise tento návrh předložila v podobě nezávazného sdělení, které neupřesňuje, kdy musí být tento rámec aktivován;

9.  vyzývá Komisi, aby tento rámec zavedla a dále zlepšila s cílem:

   a) zařadit jej do vnitřní strategie týkající se základních práv, protože právní stát je nezbytným předpokladem ochrany základních práv v Evropské unii a jejích členských státech;
   b) lépe využívat odborný potenciál Rady Evropy a vytvořit formální model spolupráce v záležitostech týkajících se právního státu a základních práv;
   c) jasně formulovat kritéria jeho uplatnění a zajistit, aby se jeho aktivním a transparentním prováděním úspěšně předcházelo porušování základních práv dříve, než k němu skutečně dojde; zejména definovat kritéria pro „jasné riziko porušení“ a „závažné a trvající porušení“, přičemž je třeba vycházet mimo jiné z judikatury Soudního dvora Evropské unie Evropského soudu pro lidská práva; zvážit vytvoření těchto kritérií tak, aby každé porušení vedlo automaticky k uplatnění dotyčného rámce;
   d) zahájit řízení o porušení, které může rovněž vést k finančním sankcím v souladu s článkem 260 SFEU, odhalí-li Evropská agentura pro základní práva systematické a závažné porušení článku 2 SEU;
   e) zajistit automatické zahájení řízení podle článku 7 SEU, nepodaří-li se záležitost vyřešit třífázovým postupem stanoveným v dotyčném rámci, s upřesněním toho, jaká práva vyplývající z uplatňování Smluv vůči dotyčnému členskému státu mohou být kromě hlasovacích práv v Radě pozastavena, s cílem zvážit možnost uvalit další sankce, které by zajistily účinné fungování rámce v souladu s evropským právem a základními právy;
   f) stanovit, že veškeré legislativní návrhy, politiky a opatření EU, včetně opatření v hospodářské oblasti a v oblasti vnějších vztahů, a veškerá opatření financována EU, musí být v souladu s Listinou a být podrobena podrobnému předběžnému i následnému posouzení dopadu v souvislosti se základními právy, a zahrnout aktivní akční plán, který zajistí účinné uplatňování stávajících norem a odhalí oblasti, v nichž je třeba provést reformy; v tomto ohledu je přesvědčen, že by Komise, Rada a Parlament měly při tvorbě právních předpisů a rozvoji politik plně využívat vnější nezávislé odborné poradenství Agentury Evropské unie pro základní práva;
   g) ve spolupráci s Agenturou Evropské unie pro základní práva a vnitrostátními orgány na ochranu lidských práv v členských státech a za pomoci příspěvků od nejrůznějších zástupců občanské společnosti vytvořit databázi, která by shromažďovala a zveřejňovala veškeré dostupné údaje a zprávy o situaci v oblasti základních práv v EU a v jednotlivých členských státech;

10.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že výše uvedená vnitřní strategie bude doplněna o jasný a podrobný nový mechanismus vycházející s mezinárodního a evropského práva a zahrnující veškeré hodnoty chráněné článkem 2 SEU, s cílem zajistit soudržnost se strategickým rámcem pro lidská práva a demokracii, který je již ve vnějších vztazích EU uplatňován, a učinit evropské orgány a instituce a členské státy za své jednání a opomenutí v souvislosti s lidskými právy odpovědnými; je přesvědčen, že tento mechanismus by měl umožnit sledování toho, zda všechny členské státy EU dodržují základní práva, a poskytovat systematický a institucionalizovaný dialog v případě porušení základních práv jedním či několika členskými státy; domnívá se, že v zájmu co nejúplnějšího využití ustanovení Smluv by Komise měla:

   a) vytvořit srovnávací přehled vycházející ze společných a objektivních ukazatelů, který bude sloužit k měření výsledků v oblasti demokracie, právního státu a základních práv; tyto ukazatele by měly odrážet kodaňská politická kritéria, jejichž dodržování je pro přistupující země závazné, jakož i hodnoty a práva stanovené v článku 2 Smluv a Listiny základních práv, a být sestaveny na základě stávajících norem; Komise by v tomto ohledu měla zvážit rozšíření působnosti srovnávacího přehledu EU o soudnictví tak, aby jeho součástí bylo i pravidelné hodnocení toho, jak jednotlivé členské státy dodržují základní práva a zásady právního státu;
   b) zajistit neustálé monitorování na základě vytvořeného srovnávacího přehledu a systému každoročního posuzování jednotlivých zemí, který bude vypracován ve spolupráci s Komisí a Radou, z hlediska dodržování zásad právního státu a stavu dodržování základních práv ve všech členských státech Evropské unie na základě údajů Agentury Evropské unie pro základní práva, Rady Evropy a její Benátské komise a nevládních organizací;
   c) v této souvislosti navrhnout přezkum nařízení o Agentuře Evropské unie pro základní práva s cílem zaručit jí širší pravomoci a vyšší lidské a finanční zdroje, aby mohla monitorovat situaci v členských státech a zveřejňovat každoroční monitorovací zprávu obsahující podrobné hodnocení výsledků každého členského státu;
   d) vydat formální varování, pokud z vytvořeného srovnávacího přehledu a z výše uvedené výroční monitorovací zprávy vyplývá, že členské státy porušují zásady právního státu či základní práva; současně s tímto formálním varováním by měl být vždy zahájen institucionalizovaný dialog, do něhož by kromě Komise a dotyčného členského státu byla zapojena Rada, Evropský parlament a parlament dotyčného členského státu;
   e) přispět ke zlepšení koordinace mezi orgány a agenturami EU, Radou Evropy, Organizací spojených národů a organizacemi občanské společnosti; posílit spolupráci mezi orgány EU a členskými státy, stejně jako mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty;

11.  vítá skutečnost, že Rada bude vést rozpravy o právním státě; domnívá se nicméně, že tyto rozpravy nepředstavují nejúčinnější způsob, jak řešit případy nedodržování základních hodnot Evropské unie; vyjadřuje politování nad tím, že Parlament není o organizaci těchto rozprav informován ani k ní není přizván; vyzývá Radu, aby v těchto rozpravách vycházela z výsledků výročních a zvláštních zpráv Evropské komise, Evropského parlamentu, občanské společnosti, Rady Evropy a její Benátské komise, jakož i dalších institucionálních a neinstitucionálních aktérů;

12.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vyšetřily obvinění z porušování základních práv zaručených Listinou a aby v případě, že se tato obvinění prokáží, přijala následná opatření; Komisi naléhavě vyzývá k tomu, aby v případě podezření, že členské státy jednaly v rozporu s těmito právy, zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

13.  vyzývá Komisi, aby přiřadila větší prioritu přípravám na přistoupení Unie k Evropské sociální chartě, která byla podepsána v Turíně dne 18. října 1961 a revidována ve Štrasburku dne 3. května 1996;

14.  vyzývá členské státy, aby zřídily a posílily vnitrostátní instituce působící v oblasti lidských práv v souladu s tzv. Pařížskými zásadami, a zajistily tak nezávislé prosazování a ochranu lidských práv na vnitrostátní úrovni;

15.  požaduje zajištění lepší koordinace a soudržnosti činností Evropského parlamentu, Rady Evropy, Agentury Evropské unie pro základní práva a Evropského institutu pro rovnost žen a mužů;

16.  je znepokojen zneklidňujícím nárůstem počtu případů porušování základních práv v Evropské unii, zvláště pak v oblasti přistěhovalectví a azylu, diskriminace a nesnášenlivosti, které jsou namířeny zejména proti určitým skupinám obyvatel, jakož i útoků a nátlakových opatření proti nevládním organizacím, které brání práva těchto skupin a obyvatel; poukazuje na neochotu členských států zajistit dodržování těchto základních svobod a práv, zvláště v případě Romů, žen, osob LGBTI, žadatelů o azyl, migrantů a jiných zranitelných skupin obyvatel;

17.  vyzývá Radu, aby našla společný základ pro stanovení přesného obsahu různých vnitrostátních zásad a norem vyplývajících z právního státu a zvážila stávající definici právního státu, kterou podal Soudní dvůr Evropské unie, jako východisko pro debatu na téma: zákonnost, včetně transparentního, odpovědného, demokratického a pluralistického procesu přijímání právních předpisů, právní jistota; vyloučení svévolných výkonných pravomocí; nezávislé a nestranné soudy; účinný soudní přezkum zahrnující dodržování základních práv; a rovnost před zákonem;

18.  připomíná, že dodržování zásad právního státu je základní podmínkou ochrany základních práv a že bezpečnostní opatření by je neměla oslabit, jak je uvedeno v článku 52 Listiny; rovněž připomíná, že podle článku 6 Listiny má každý člověk právo na svobodu a osobní bezpečnost;

19.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zajistily, že v jejich politikách a opatřeních vnitřní bezpečnosti budou od samého počátku zohledňována základní práva a zásady – jak je stanoveno především ve Smlouvách, Listině a v Evropské úmluvě o lidských právech, jak to navrhuje tematický dokument Agentury Evropské unie pro základní práva nazvaný „Začleňování základních práv do bezpečnostní agendy“; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby sociální začleňování a opatření proti diskriminaci do budoucna široce uplatňovaly ve svých strategiích vnitřní bezpečnosti;

20.  vyzývá Komisi, aby souběžně s podporou Agentury Evropské unie pro základní práva posilovala opatření a programy na podporu osvěty, vzdělávání a odborné přípravy v oblasti základních práv; cílem těchto programů by mělo být vytvoření soudržnosti a důvěry mezi všemi sociálními partnery a zapojení organizací občanské společnosti, vnitrostátních institucí působících v oblasti lidských práv a vnitrostátních orgánů působících v oblasti rovnosti a boje proti diskriminaci;

21.  poukazuje na to, že role Komise jako strážkyně Smluv nespočívá jen v tom, aby zajišťovala, že právní předpisy budou provedeny do vnitrostátních právních předpisů členských zemí, ale vztahuje se také na řádné uplatňování právních předpisů v plném rozsahu, zejména jedná-li se o ochranu základních práv občanů; vyjadřuje politování nad skutečným omezením působnosti, pokud jde o uplatňování Listiny, z důvodu přehnaně restriktivního výkladu článku 51 Listiny, který je vykládán tak, že zabraňuje vymáhání právních předpisů EU; domnívá se, že tento přístup by měl být změněn, aby se splnila očekávání občanů EU týkající se jejich základních práv; připomíná, že občané očekávají více než striktní výklad Listiny a že cílem by mělo být to, aby byla tato práva co nejúčinnější; vyjadřuje proto politování nad tím, že v řadě odpovědí na petice, jejichž předmětem jsou stížnosti na možná porušení základních práv, se Komise odvolává na nedostatečnou pravomoc; v této souvislosti vyzývá k zavedení mechanismu pro monitorování, systematické hodnocení a vydávání doporučení, aby se zajistilo obecné dodržování základních hodnot v členských státech;

22.  připomíná zásadní význam včasného a řádného provedení a uplatňování práva EU, zejména pokud se dotýká základních práv a rozvíjí je;

Svoboda a bezpečnost

Svoboda projevu a sdělovací prostředky

23.  připomíná, že svoboda projevu, svoboda informací a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadní pro zajištění demokracie a právního státu; ostře odsuzuje násilí, nátlak a výhružky namířené proti novinářům a sdělovacím prostředkům, mj. v souvislosti s přinášením informací odhalujících porušování základních práv ze strany vlád a států; vyzývá členské státy, aby nezaváděly opatření, která brání těmto svobodám; opakuje svou výzvu Komisi, aby v souladu s usnesením Parlamentu ze dne 22. května 2013 přezkoumala a pozměnila směrnici o audiovizuálních mediálních službách;

24.  zdůrazňuje, že veřejné, nezávislé, svobodné, různorodé a pluralistické sdělovací prostředky, ať už on-line či off-line, jsou společně s novináři základním stavebním kamenem demokracie; je přesvědčen, že by nemělo docházet ke koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků; v této souvislosti zdůrazňuje, že transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků má zásadní význam pro sledování investic, které by mohly ovlivnit poskytované informace; požaduje vytvoření vhodných a spravedlivých ekonomických pravidel s cílem zaručit rovněž pluralismus on-line sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán, který umožní zajistit, že všechny sdělovací prostředky budou splňovat minimální standardy nezávislosti a kvality;

25.  vyjadřuje znepokojení ohledně stoupajících represivních opatření, která jsou v některých členských státech uplatňována vůči sociálním hnutím a demonstracím a která potlačují svobodu shromažďování a projevu, zejména pokud jde o nepřiměřené použití síly proti poklidným demonstrantům a nízký počet policejních a soudních vyšetřování, která jsou v této souvislosti vedena; vyzývá členské státy, aby chránily svobodu shromažďování a nepřijímaly opatření, která zpochybňují či dokonce trestně stíhají výkon základních práv a svobod, jako je například právo na demonstrace či právo na stávku nebo právo shromažďování a svoboda projevu; je velice znepokojen zákony v některých členských státech, které mají vliv na základní práva ve veřejném prostoru a omezují právo na shromažďování; vyzývá Komisi, aby sledovala a zabývala se případy závažného porušování základních práv, k němuž dochází na základě vnitrostátních zákonů, které z bezpečnostních důvodů omezují užívání veřejného prostoru;

26.  konstatuje, že případy terorismu vedly EU a její členské státy ke zpřísnění opatření k potírání terorismu a radikalizace; naléhavě žádá EU a vnitrostátní orgány, aby při přijímání takových opatření dodržovaly zásady demokracie, právního státu a základních práv, zvláště pak právo na obhajobu, presumpci neviny, právo na spravedlivý proces, právo na soukromý život a ochranu osobních údajů; žádá členské státy a Komisi, aby u každého návrhu vnitrostátního regulačního a právního nástroje, který spadá do oblasti boje proti terorismu, provedly transparentní hodnocení jeho souladu s článkem 2 SEU a Listiny;

27.  uznává, že rozšířená povaha nadnárodní kybernetické kriminality a kybernetického terorismu představuje závažný problém a vede k obavám ohledně ochrany základních práv v on-line prostředí; za klíčové považuje to, aby EU rozvíjela špičkové odborné znalosti v oblasti kybernetické bezpečnosti s cílem posílit dodržování článků 7 a 8 Listiny v kybernetickém prostoru;

28.  blahopřeje Senátu USA za jeho zprávu o zadržovacích a vyšetřovacích programech CIA; naléhavě vyzývá členské státy, aby na svém území netolerovaly žádné způsoby mučení či jiného nelidského a ponižujícího zacházení; znovu vyzývá členské státy, aby viníky porušování základních práv postavily před soud, což se týká převozu a nezákonného zadržování vězňů v evropských zemích ze strany CIA; naléhavě žádá členské státy, aby provedly otevřené a transparentní vyšetřování, která by odhalila skutečnosti ohledně využívání jejich území a leteckého prostoru, a aby v této souvislosti plně spolupracovaly s Evropským parlamentem při jeho šetření, které bylo nedávno opětovně zahájeno, a jeho následných krocích; požaduje, aby osobám, které případy porušování těchto práv odhalí, jako jsou novináři a vnitřní informátoři, byla zaručena ochrana;

29.  vyjadřuje své znepokojení nad množícími se zprávami o údajném porušování základních práv EU, a zvláště pak právních předpisů EU o ochraně údajů, ze strany zpravodajských služeb členských států a třetích zemí, které umožňují zadržovat údaje elektronických komunikací evropských občanů a přistupovat k nim; ostře odsuzuje aktivity prováděné v rámci hromadného dohledu, které od roku 2013 vycházejí na světlo, a vyjadřuje politování nad skutečností, že tyto aktivity jsou stále prováděny; požaduje, aby tyto aktivity a zejména pak současné zapojení a aktivity služeb některých členských států byly objasněny; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně zohlednily požadavky a doporučení Parlamentu uvedená v jeho usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; vyzývá členské státy, aby zajistily, že aktivity jejich zpravodajských služeb budou v souladu se závazky v oblasti základních práv a budou podléhat parlamentní a soudní kontrole;

30.  vyjadřuje znepokojení ohledně toho, že některé členské státy přijaly předpisy umožňující plošné sledování, a znovu opakuje, že bezpečnostní nástroje, které jsou v demokratické společnosti uplatňovány, musí být cílené, nezbytně nutné a přiměřené; znovu EU a její členské státy vyzývá, aby přijaly systém ochrany oznamovatelů;

31.  vyjadřuje své politování nad tím, že občané neznají své právo na ochranu údajů a soukromého života a mechanismy soudního přezkumu; vyzdvihuje v tomto ohledu úlohu, která v oblasti veřejné propagace těchto práv připadá vnitrostátním orgánům působícím v oblasti ochrany údajů; za velmi důležité považuje, aby občané a zvláště pak děti byli seznamováni s významem ochrany vlastních údajů, a to i v kybernetickém prostoru, a s riziky, která jim mohou hrozit; vybízí členské státy k provádění osvětových kampaní, a to zejména ve školách; zdůrazňuje, že vzhledem k rychlému technologickému rozvoji a narůstajícímu počtu kybernetických útoků je třeba věnovat zvláštní pozornost ochraně osobních údajů na internetu s důrazem na zabezpečení jejich zpracování a uchovávání; poukazuje na to, že ačkoli právo být zapomenut nemá absolutní platnost a musí být vyvažováno jinými základními právy, jednotlivci musí mít právo na opravu svých osobních údajů na internetu; zdůrazňuje své velké znepokojení nad potížemi, s nimiž se potýká většina uživatelů internetu při snaze zajistit si, aby v digitální oblasti byla dodržována jejich práva; vyzývá Radu, aby co nejrychleji provedla soubor právních předpisů na ochranu údajů, aby v celé EU byla zajištěna vysoká úroveň ochrany údajů;

32.  připomíná, že členské státy musejí zajistit, aby jejich zpravodajské služby vykonávaly činnost v mezích zákona a v plném souladu se Smlouvami a Listinou; členské státy v tomto ohledu vyzývá, aby zajistily, že vnitrostátní právo bude povolovat shromažďování a analyzování osobních údajů (včetně tzv. metadat) pouze se souhlasem dotčené osoby, nebo na základě soudního příkazu vydaného kvůli důvodnému podezření, že cílová osoba se podílí na trestné činnosti;

33.  zdůrazňuje, že nezákonné shromažďování a zpracování údajů by mělo být penalizováno týmž způsobem jako porušování tradičního listovního tajemství; trvá na tom, že vytváření „zadních vrátek“ či jakékoli jiné způsoby oslabování či obcházení bezpečnostních opatření nebo využívání jejich existujících slabin by měly být přísně zakázány;

34.  odsuzuje nátlak, jemuž jsou vystaveny soukromé společnosti ze strany veřejných i soukromých subjektů požadujících zpřístupnění údajů o uživatelích internetu, kontrolu obsahu na internetu či zpochybnění zásady neutrality sítě;

35.  zdůrazňuje, že ochrana základních práv představuje v dnešní informační společnosti pro EU klíčovou výzvu, protože rostoucí využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) s sebou nese nová ohrožení základních práv v kybernetickém prostoru, jehož ochrana by měla být posílena tím, že bude zajištěno, aby tato práva byla na internetu prosazována a chráněna týmž způsobem a v témže rozsahu jako ve světě mimo internet;

36.  naléhavě vyzývá Komisi, aby intenzivně sledovala provádění platných právních předpisů EU v této oblasti, a je toho názoru, že členské státy by měly formou účinného vyšetřování a trestního stíhání uplatňovat v praxi ustanovení trestního práva cílem zajistit dodržování základních práv obětí;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby projevovaly větší míru obezřetnosti ve vztahu k dopadům, jaké mohou mít některé nové technologie, například drony, na základní práva občanů a zvláště pak na právo na soukromý život a ochranu osobních údajů;

38.  podtrhuje prvořadý význam vzdělání jako prostředku předcházení radikalizaci a vzrůstající nesnášenlivosti a extremismu mezi mládeží;

39.  vyjadřuje politování nad případy diskriminace, nebo dokonce násilí, k nimž dochází ze strany policie některých členských států vůči menšinovým skupinám, jako jsou migranti, Romové, osoby LGBTI, nebo dokonce osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby tyto případy vyšetřily a potrestaly; domnívá se, že policejní složky by měly být o otázkách diskriminace a násilí, jehož oběťmi se stávají menšiny, více informovány a proškoleny; vybízí členské státy, aby obnovily důvěru, kterou menšiny k policejním složkám chovají, a vybízely je, aby tyto případy oznamovaly; vybízí rovněž orgány členských států k boji proti diskriminačnímu etnickému profilování, které se v některých policejních složkách provádí;

Svoboda náboženského vyznání a svědomí

40.  připomíná článek 10, který chrání svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání včetně praktikování náboženství dle vlastní volby a změny náboženského vyznání či přesvědčení; domnívá se, že se to vztahuje i na svobodu nevěřících; odsuzuje veškeré podoby diskriminace a nesnášenlivosti a vyzývá k zákazu všech podob diskriminace na těchto základech; v této souvislosti vyjadřuje politování nad nedávnými případy diskriminace a antisemitského a antiislámského násilí; vyzývá členské státy včetně regionálních orgánů, aby všemi možnými nástroji chránily svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a aby prostřednictvím účinné tvorby politik propagovaly toleranci a mezikulturní dialog a aby v případě potřeby posílily antidiskriminační politiky; připomíná důležitost sekulárního a neutrálního státu jako záštity před jakoukoli diskriminací namířenou proti tomu či onomu náboženskému, ateistickému či agnostickému společenství, který zaručí rovné zacházení všem náboženstvím a vyznáním; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že se v Evropské unii používají zákony o hanobení a urážení náboženského cítění, což může mít vážný odrazující účinek na užívání svobody projevu, a naléhavě žádá členské státy, aby tyto zákony zrušily; rozhodně odsuzuje útoky na místa určená k náboženským účelům a naléhavě vyzývá členské státy, aby tyto delikty neponechaly bez trestu;

41.  naléhavě žádá, aby byla respektována svoboda náboženského vyznání či přesvědčení v okupované části Kypru, kde více než 500 náboženských a kulturních památek hrozí zřícení;

42.  je znepokojen vzestupem antisemitismu v Evropě a stále častějšími pokusy o popření nebo relativizaci holokaustu; je velmi zneklidněn tím, že kvůli narůstajícímu antisemitismu, diskriminacím a násilnostem páchaným proti židovské obci pomýšlejí mnozí její příslušníci na odchod z Evropy;

43.  je velmi zneklidněn vzrůstající islamofobií, útoky proti mešitám a častým směšováním islámského náboženství a náboženského fanatismu nepočetné menšiny; vyjadřuje politování nad diskriminací a násilím, jehož obětí se muslimská obec stává; vyzývá členské státy, aby tuto diskriminaci a toto násilí soustavně odsuzovaly a aby v tomto ohledu uplatňovaly nulovou toleranci;

Rovnost a nediskriminace

44.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Rada stále ještě nepřijala návrh směrnice z roku 2008 o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci; vítá skutečnost, že Komise považuje přijetí této směrnice za prioritní; opakuje svou výzvu Radě, aby tento návrh co nejdříve přijala;

45.  poukazuje na to, že pluralismus, zákaz diskriminace a tolerance patří v souladu s článkem 2 SEU k základním hodnotám Unie; domnívá se, že jedině politiky, které budou podporovat formální i skutečnou rovnost a potírat veškeré formy podjatosti a diskriminace, mohou podpořit soudržnou společnost zbavenou veškerých předsudků, které poškozují sociální integraci; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že ještě dnes v EU dochází k případům diskriminace, marginalizace a dokonce násilí a zneužívání zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

46.  domnívá se, že Unie a členské státy by měly zintenzivnit své úsilí v boji proti diskriminaci a v oblasti ochrany kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti a propagovat opatření na posílení rovnosti mezi muži a ženami, práv dítěte, práv starších osob, práv osob se zdravotním postižením, práv osob LGBT a práv příslušníků národnostních menšin; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby v rámci svých politik na podporu rovnosti braly v úvahu fenomén vícenásobné diskriminace;

47.  odsuzuje všechny formy násilí a diskriminace, k nimž dochází na území Evropské unie, a je znepokojen rostoucím počtem takových činů; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní politické závazky, které povedou k boji proti všem formám rasismu, včetně antisemitismu, islamofobie, afrofobie a nesnášenlivosti vůči Romům;

48.  vyzývá Komisi a Radu, aby uznaly potřebu spolehlivých a srovnatelných údajů rozlišených podle důvodů diskriminace, které umožní její měření, a poskytnou tak podklady pro tvorbu politik a hodnocení provádění právních předpisů EU proti diskriminaci a umožní jejich účinnější uplatňování; vyzývá Komisi, aby definovala konzistentní zásady shromažďování údajů o dodržování rovnosti na základě vlastního udání totožnosti, norem EU v oblasti ochrany údajů a konzultací s příslušnými komunitami; vyzývá členské státy, aby shromažďovaly údaje o veškerých důvodech diskriminace;

49.  naléhavě vyzývá EU, aby přijala směrnici odsuzující diskriminaci na základě pohlaví a bojující proti předsudkům a stereotypům spojeným s pohlavím, které se šíří v rámci vzdělávání a ve sdělovacích prostředcích;

Propagace menšin

50.  požaduje soudržnější postup Evropské unie v oblasti ochrany menšin; je pevně přesvědčen, že všechny členské státy i kandidátské země musí být vázány týmiž zásadami a kritérii, aby nedocházelo k uplatňování dvojího měřítka; vyzývá proto k vytvoření účinného mechanismu k monitorování a zajištění toho, že v kandidátských zemích i v členských státech EU budou dodržována základní práva všech menšin;

51.  zdůrazňuje, že Evropská unie musí být prostorem, kde převažuje úcta k etnické, kulturní a jazykové rozmanitosti; vyzývá orgány a instituce EU, aby vytvořily komplexní systém EU na ochranu národnostních, etnických a jazykových menšin s cílem zajistit rovné zacházení, přičemž je třeba zohlednit příslušné mezinárodní právní normy a stávající osvědčené postupy, a vyzývá členské státy, aby těmto menšinám zajistily skutečnou rovnost, zejména pokud jde o jazyk, vzdělávání a kulturu; nabádá členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly a účinně provedly Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin; připomíná rovněž nezbytnost uplatňování zásad vypracovaných v rámci OBSE;

52.  odsuzuje veškeré formy diskriminace na základě používaného jazyka a vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly a účinně provedly Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků; naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k boji proti nepřiměřeným administrativním či legislativním překážkám, které by na evropské či vnitrostátní úrovni mohly bránit jazykové rozmanitosti;

53.  zdůrazňuje, že zásady lidské důstojnosti, rovnosti před zákonem a zákazu jakékoli formy diskriminace tvoří základy právního státu; vyzývá členské státy, aby přijaly vnitrostátní legislativní rámec, který umožní zasahovat proti všem formám diskriminace a zaručit účinné provedení stávajícího právního rámce EU;

Situace Romů

54.  s politováním konstatuje, že v Evropské unii mají protiromské nálady narůstající tendenci, a vyjadřuje politování nad situací Romů v EU a nad celou řadou případů pronásledování, násilí, stigmatizace, diskriminace a nezákonného vyhoštění, které jsou v rozporu se základními právy a právními předpisy Evropské unie; naléhavě žádá Komisi, aby i nadále podnikala kroky proti těm členským státům, které umožňují jejich diskriminaci a segregaci ze strany státních orgánů; opakovaně vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučením Rady ze dne 9. prosince 2013 týkajícím se účinných opatření členských států na integraci Romů účinně uplatňovaly strategie zaměřené na podporu jejich skutečného začleňování do společnosti, podnikaly intenzivnější věcné kroky k podpoře jejich integrace, zejména v oblasti ochrany základních práv, vzdělání, zaměstnání, bydlení a zdravotní péče, a aby bojovaly s násilím, verbálními projevy nenávisti a diskriminací Romů;

55.  podtrhuje význam řádného provádění strategií členských států k integraci Romů v podobě integrované koncepce, která počítá se zapojením místních orgánů, nevládních organizací a romských komunit do trvalého dialogu; vyzývá Komisi, aby zajistila sledování a lepší koordinaci jejího provádění; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly se zástupci romské populace při řízení, sledování a hodnocení projektů týkajících se jejich komunit za použití dostupných finančních prostředků, včetně prostředků EU, a aby v souladu se směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zároveň přísně sledovaly dodržování základních práv Romů, včetně svobody pohybu;

56.  vyjadřuje politování nad diskriminací Romů ve vzdělávacích systémech členských států a na trhu práce; zdůrazňuje, že vícenásobnému a souběžnému porušování základních práv jsou ve větší míře vystaveny zejména romské ženy a děti; opětovně zdůrazňuje význam ochrany a prosazování rovného přístupu romských dětí ke všem právům;

57.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytné legislativní změny týkající sterilizace a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva finančně odškodnily oběti nucené sterilizace romských žen a žen s mentálním postižením;

Násilí vůči ženám a rovnost mezi ženami a muži

58.  naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby potíraly a stíhaly jakoukoli formu násilí a diskriminace vůči ženám; zvláště pak žádá, aby členské státy postupovaly proti fenoménu domácího násilí a sexuálního vykořisťování ve všech jeho podobách, včetně sexuálního vykořisťování uprchlíků či dětí migrantů, a proti předčasným a nuceným sňatkům účinným způsobem;

59.  vyjadřuje znepokojení nad rozsahem a formami násilí páchaného v EU na ženách, které dokládá celoevropský průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva, z něhož vyplývá, že každá třetí žena v EU zažila ve věku od 15 let fyzické, příp. sexuální násilí a že odhadem 3,7 milionu žen v EU zažívá sexuální násilí po dobu jednoho roku; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přehodnotily stávající právní předpisy a aby problematiku násilí na ženách i nadále považovaly za prioritu, jelikož genderově založené násilí nelze tolerovat; vyzývá Komisi, aby členské státy vybízela k ratifikaci Istanbulské úmluvy a aby co nejdříve zahájila proces přistoupení EU k této úmluvě; podotýká, že okamžité přistoupení všech členských států k Istanbulské úmluvě by vedlo k rozvoji integrované politiky a podpoře mezinárodní spolupráce v boji proti všem formám násilí páchaného na ženách, včetně sexuálního obtěžování na Internetu i jinde;

60.  žádá členské státy, aby vytvořily síť středisek poskytujících podporu a útočiště ženám, které se staly obětí obchodu s lidmi a prostituce, a zajistily, aby se jim dostalo psychologické, zdravotnické, sociální a právní podpory při hledání stabilního zaměstnání a uplatňování souvisejících nároků;

61.  je vážně znepokojen přetrvávající praxí mrzačení ženských pohlavních orgánů, která představuje závažnou podobu násilí páchaného na ženách a dívkách a nepřijatelné porušování jejich práva na fyzickou integritu; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby byly vůči této praxi maximálně ostražité a aby s ní na svém území bojovaly a co nejrychleji ji odstranily; vyzývá především členské státy, aby zaujaly pevný a odrazující přístup tím, že budou školit osoby pracující s migranty a účinně a systematicky stíhat a trestat ty, kteří se dopouštějí těchto činů, vůči nimž je nutno uplatňovat nulovou toleranci; trvá na tom, že tato opatření by měla být doprovázena informačními a osvětovými kampaněmi zaměřenými na příslušné skupiny; vítá skutečnost, že právní předpisy EU v oblasti azylu považují oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů za zranitelné osoby a zahrnují tuto praxi mezi kritéria, která se zvažují při udělování azylu;

62.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že se budou i nadále shromažďovat údaje o výskytu a formě násilí páchaného na ženách použitelné jako základ pro účinnou politiku, která by umožnila tomuto násilí předcházet a vycházet vstříc potřebám obětí, a to včetně posouzení uplatňování směrnice EU o ochraně obětí (2012/29/EU) a organizování informačních kampaní proti sexuálnímu obtěžování; domnívá se, že shromažďování těchto údajů by mělo navázat na první celounijní průzkum, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva, a mělo by se zakládat na spolupráci mezi Komisí (včetně Eurostatu), Agenturou Evropské unie pro základní práva a Evropským institutem pro rovnost žen a mužů; opakuje svůj požadavek adresovaný Komisi v jeho usnesení ze dne 25. února 2014 obsahujícím doporučení Komisi ohledně boje proti násilí páchanému na ženách, aby předložila návrh aktu, kterým by zavedla opatření na prosazování a podporu činnosti členských států v oblasti předcházení násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a vyzývá Komisi, aby rok 2016 vyhlásila rokem boje proti násilí páchanému na ženách a dívkách;

63.  vyzývá EU a členské státy, aby potíraly a stíhaly všechny formy násilí páchaného na ženách; vyzývá Komisi, aby navrhla legislativní iniciativu, která by v EU zakázala páchání násilí na ženách;

64.  vyzývá Komisi, aby zvyšovala povědomí o tom, že je třeba podporovat kulturu založenou na respektu a toleranci, s cílem ukončit všechny formy diskriminace žen; žádá kromě toho členské státy, aby zajistily uplatňování svých strategií týkajících se ochrany sexuálního a reprodukčního zdraví žen a dodržování jejich práv v této oblasti; vzhledem k tomu, že zdraví je základním lidským právem nezbytným k uplatňování ostatních lidských práv, připomíná úlohu Unie při informování o osvědčených postupech v této oblasti a při jejich propagaci;

65.  je velmi znepokojen nízkou měrou zastoupení žen v rozhodovacích procesech, v podnicích a jejich správních radách a na vědeckém a politickém poli, a to jak na vnitrostátní, tak i na mezinárodní úrovni (velké společnosti, celostátní a evropské volby), a zejména na místní úrovni; požaduje, aby byly ženy podporovány ve svém profesním rozvoji a ve své snaze o přístup k vedoucím pozicím, a vyzývá orgány EU, aby věnovaly větší pozornost zjištění, že pouhých 17,8 % členů správních rad největších kótovaných společností v EU tvoří ženy;

66.  vyzývá k tomu, aby Rada odblokovala směrnici o mateřské dovolené, neboť tento právní předpis umožní skutečnou a konkrétní rovnost žen a mužů a zajistí rovněž harmonizaci na úrovni EU;

67.  poukazuje na to, že více než polovina všech absolventů vysokých škol jsou ženy, že se však tento údaj neodráží na trhu práce, zejména ve vedoucích rozhodovacích pozicích; vyzývá proto členské státy, aby přijaly veškerá opatření, která by zajistila rovnou účast žen a mužů na trhu práce a která by ženám pomohla dosáhnout na vyšší pozice, a zejména aby co nejdříve dosáhly dohody týkající se směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi nevýkonnými řediteli společností kótovaných na burze a s ní spojených opatření; vyjadřuje politování nad tím, že v EU jsou příjmy žen stále ještě v průměru o 16 % nižší než příjmy, které za stejnou práci získávají muži; vyzývá proto EU, aby v souladu s článkem 157 SFEU pokračovala v práci na zajišťování rovnosti mezi ženami a muži, pokud jde o odměňování, důchody a účast na trhu práce, a to i na nejvyšších vedoucích pozicích; domnívá se, že tyto kroky by měly pomoci v boji proti chudobě a zajistit, aby Evropa plně využívala talentu všech svých občanů; s politováním konstatuje, že míra nezaměstnanosti žen je stále podstatně vyšší než míra nezaměstnanosti mužů, a zdůrazňuje, že součástí boje proti chudobě musí být finanční nezávislost žen;

68.  žádá Komisi, aby posílila dohled nad dodržováním zásady rovnosti mužů a žen zakotvené v evropských právních předpisech; vyzývá členské státy, aby provedly obdobnou analýzu svých vlastních právních předpisů;

69.  uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou základními právy a že jsou bytostnou součástí lidské důstojnosti, rovnosti žen a mužů a sebeurčení; naléhavě vyzývá Komisi, aby zahrnula sexuální a reprodukční zdraví a práva jakožto základní lidská práva do příští strategie EU v oblasti zdraví, s cílem zajistit provázanost vnitřní a vnější politiky EU v oblasti základních práv, jak požadoval Parlament dne 10. března 2015;

70.  uznává, že odepření potratu, který by vedl k záchraně života, je závažným porušením základních práv;

71.  vyzývá členské státy, aby spolu s Komisí uznaly právo na přístup k bezpečným a moderním antikoncepčním přípravkům a sexuální výchově ve školách; naléhavě vyzývá Komisi, aby doplňovala politiku členských států v oblasti zlepšování veřejného zdraví a poskytovala v tomto ohledu Evropskému parlamentu veškeré informace;

Práva dětí

72.  rozhodně odsuzuje veškeré formy násilí proti dětem a špatné zacházení s nimi; vyzývá členské státy, aby jako smluvní strany Úmluvy OSN o právech dítěte přijaly příslušná opatření, která by chránila děti před všemi formami fyzického a psychického násilí, včetně fyzického a sexuálního zneužívání, nucených sňatků, dětské práce a sexuálního vykořisťování;

73.  tvrdě odsuzuje sexuální vykořisťování dětí, a zvláště pak rozmáhající se fenomén dětské pornografie na Internetu(33); naléhavě žádá Unii a členské státy, aby v boji proti těmto druhům závažného porušování práv dítěte spojily své úsilí a náležitě zohlednily doporučení Evropského parlamentu uvedené v jeho usnesení ze dne 11. března 2015 o pohlavním zneužívání dětí na Internetu; opakuje svou výzvu, aby členské státy, které tak dosud neučinily, provedly ve svém vnitrostátním právu směrnici o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii; vyzývá kromě toho Unii a členské státy, které tak dosud neučinily, k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání;

74.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly směrnici 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a aby posílily právní kompetenci, technickou kapacitu a finanční zdroje donucovacích orgánů s cílem zlepšit spolupráci, mj. i s Evropským policejním úřadem (Europolem), která by umožnila účinnější vyšetřování a rozbití zločineckých sítí organizujících pohlavní zneužívání dětí, jejichž práva a bezpečnost by měla být prvořadým ohledem;

75.  v souvislosti s odhalováním známek fyzického a psychického násilí páchaného na dětech, včetně šikany na Internetu, poukazuje na úlohu odborných pracovníků pracujících s dětmi, jako jsou učitelé, vychovatelé či pediatři; vyzývá členské státy, aby tito odborní pracovníci byli v tomto smyslu informováni a proškoleni; členské státy vybízí rovněž k zavedení telefonních linek, jejichž prostřednictvím budou moci děti oznamovat jakékoli špatné zacházení, sexuální násilí, zastrašování či obtěžování, jehož jsou obětí;

76.  je toho názoru, že osobní údaje dětí, které jsou dostupné na Internetu, musí být řádně chráněny a že děti musí být způsobem, které je pro ně přiměřený, informovány o rizicích a důsledcích používání vlastních osobních údajů na Internetu; vybízí členské státy k provádění osvětových kampaní ve školách; zdůrazňuje, že internetové profilování dětí by mělo být zakázáno;

77.  odsuzuje všechny formy diskriminace dětí a vyzývá Komisi a členské státy, aby se v rámci jednotného postupu zasadily o její vymýcení; vyzývá členské státy a Komisi zejména k tomu, aby při plánování programů a uplatňování regionální politiky a politiky soudržnosti považovala děti za jasnou prioritu;

78.  vyzývá členské státy, aby všem dětem, ať už se jedná o podezřelé, pachatele, oběti, nebo účastníky řízení, zajistily účinné prostředky, jak se domáhat spravedlnosti; poukazuje na to, že je důležité posílit procesní záruky pro děti, které se účastní trestního řízení, zvláště pak v rámci probíhajících diskuzí o směrnici o zvláštních zárukách pro děti podezřelé nebo obviněné v trestním řízení;

79.  je znepokojen rostoucím počtem případů přeshraničních únosů dětí některým z rodičů; zdůrazňuje v této souvislosti, že pro děti, jež se stanou obětí takového přeshraničního únosu, je důležitá úloha zprostředkovatele, kterou plní Evropský parlament; podtrhuje význam společného postupu EU při pátrání po pohřešovaných dětech v EU; vyzývá členské státy, aby zintenzivnily policejní a soudní spolupráci při řešení přeshraničních případů pohřešovaných dětí a zřídily přímé linky na podporu pátrání po pohřešovaných dětech;

80.  připomíná, že prvořadý ohled musí ve všech koncepcích a opatřeních týkajících se dětí představovat nejvlastnější zájem dítěte, na který se odkazuje v článku 24 Listiny základních práv; připomíná, že v této listině je zakotveno právo na vzdělání, které má prvořadý význam nejen pro blaho a osobní rozvoj dítěte, ale i pro budoucnost společnosti; domnívá se, že vzdělávání dětí z rodin s nízkými příjmy je nezbytným předpokladem toho, aby se tyto děti vymanily z chudoby; vyzývá proto členské státy, aby podporovaly kvalitní vzdělání pro všechny;

81.  zdůrazňuje, že zájmy a práva dětí občanů EU je třeba náležitě chránit, a to nejen v rámci Unie, ale i mimo její území, a vyzývá proto k prohloubení spolupráce s orgány odpovědnými za dobré životní podmínky dětí i ve skandinávských zemích, které nejsou členy EU; domnívá se, že partneři EU (včetně členů EHP) by měli ratifikovat Haagskou úmluvu z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí;

82.  uznává, že finanční a hospodářská krize má vážný negativní dopad na skutečné uplatňování práv dětí a na jejich pohodu; vyzývá členské státy, aby se ještě intenzivněji zabývaly řešením problému dětské chudoby a sociálního vyloučení a řídily se za tím účelem doporučením Komise s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ a uplatňovaly integrovanou strategii podporující přístup k dostatečným zdrojům, zpřístupňující cenově dostupné a kvalitní služby a propagující zapojení dětí do rozhodování, které se jich týká; vyzývá Komisi, aby přijala další opatření za účelem monitorování uplatňování tohoto doporučení;

83.  vybízí Komisi, aby v roce 2015 navrhla ambiciózní a komplexní program, který by se stal nástupcem Agendy EU o právech dítěte; vyzývá Komisi, aby zajistila účinné uplatňování hlediska práv dítěte ve všech legislativních návrzích, oblastech politiky a finančních rozhodnutích EU; vyzývá Komisi, aby podávala každoroční zprávu o pokroku dosaženém v oblasti dodržování práv dítěte a o důsledném uplatňování právních předpisů EU v oblasti práv dítěte; vyzývá Komisi, aby zajistila, že mandát a prostředky, které má k dispozici koordinátor pro práva dítěte, budou příslušným způsobem odpovídat závazku EU k systematickému a účinnému uplatňování ohledů na práva dítěte; vyzývá Komisi, aby přijala ohlášené pokyny EU k integrovaným systémům ochrany dětí;

84.  vítá tendenci členských států k penalizaci nucených sňatků; vyzývá členské státy k bdělosti a k zajištění školení a osvěty mezi pracovníky přicházejícími do styku s dětmi, jako jsou učitelé či vychovatelé, které by se zaměřovaly na schopnost odhalovat děti vystavené nebezpečí únosu do země jejich původu za účelem nucených sňatků;

Práva lesbických osob, gayů, transgenderových, bisexuálních a intersexuálních osob

85.  co nejrozhodněji odsuzuje diskriminaci a násilí vůči lesbickým osobám, gayům, transgenderovým, bisexuálním a intersexuálním osobám (LGBTI), k nimž dochází na území EU a k nimž přispívají zákony a strategie omezující základní práva těchto osob; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly zákony a strategie zaměřené na boj proti homofobii a transfobii; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby na úrovni EU předložila akční plán nebo strategii proti homofobii a za rovnost osob s odlišnou sexuální orientací a pohlavní identitou, jak ji o to Parlament opakovaně žádal a jak to během slyšení v Komisi přislíbila komisařka Jourová; v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity; zdůrazňuje nicméně, že tato komplexní politika musí respektovat pravomoci Evropské unie, jejích agentur a jejích členských států;

86.  je toho názoru, že základní práva osob LGBTI budou pravděpodobně lépe chráněna, budou-li mít tyto osoby možnost využívat právních institutů, jako je mimomanželský svazek, registrované partnerství či manželství; s potěšením konstatuje, že 19 členských států v současnosti tyto možnosti nabízí, a další členské státy vyzývá, aby zvážily, zda neučiní totéž; kromě toho znovu opakuje svou výzvu určenou Komisi, aby předložila návrh ambiciózního nařízení, které by zajistilo vzájemné uznávání dokumentů dokládajících rodinný stav (včetně zákonného uznávání pohlaví, sňatků a registrovaných partnerství) a jejich právní účinek, tak aby bylo možné v případě občanů, kteří uplatňují své právo na svobodu pohybu, omezit diskriminační právní a správní překážky;

87.  vyzývá členské státy, aby zachovávaly bdělost a neústupnost a aby trestaly veřejné činitele, kteří veřejně urážejí a stigmatizují osoby LGBTI;

88.  vyzývá členské státy EU, aby podporovaly odborové svazy a organizace zaměstnavatelů v jejich úsilí o přijetí strategie v oblasti rozmanitosti a nediskriminace se zvláštním ohledem na osoby LGBTI;

89.  je toho názoru, že orgány členských států by měly usnadnit postupy, jejichž prostřednictvím si osoby, které změnily pohlaví, mohou nechat uznat v úředních dokumentech svou novou pohlavní identitu; opětovně odsuzuje veškeré postupy právního uznávání, které transgenderovým osobám nařizují sterilizaci;

90.  vyjadřuje své politování nad tím, že transgenderové osoby jsou stále ještě ve většině členských států považovány za duševně nemocné, a vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své seznamy týkající se duševního zdraví, aby však zároveň zajistily, aby všem transgenderovým osobám byla dostupná péče, která je z lékařského hlediska nezbytná;

91.  vítá iniciativu Komise, která v rámci přehodnocení Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace usiluje o vyřazení transgenderových identit ze seznamu patologických stavů; vyzývá Komisi, aby vyvinula intenzivnější úsilí ve snaze zabránit tomu, aby se rozmanitost z hlediska pohlaví u dětí stala v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí novou diagnózou;

92.  vyjadřuje hluboké politování nad rozšířeností „normalizačních“ chirurgických zákroků u intersexuálních dětí, třebaže z lékařského hlediska není takový zákrok nutný; vítá v tomto ohledu maltský zákon o pohlavní identitě a jejím vyjádření a pohlavních znacích z dubna roku 2015, který tyto chirurgické zákroky u intersexuálních dětí zakazuje a posiluje u intersexuálních osob zásadu sebeurčení, a vyzývá další státy, aby tento maltský vzor následovaly;

Práva osob se zdravotním postižením

93.  vyjadřuje politování nad diskriminací a vyloučením, kterým osoby se zdravotním postižením čelí ještě dnes; žádá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby realizovaly evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením a aby monitorovaly a uplatňovaly příslušné evropské právní předpisy; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby obnovila legislativní iniciativu, která by navrhla akt o bezbariérovém přístupu v podobě průřezového nástroje, který by mohl zvýšit ochranu zdravotně postižených osob a zajistit, aby všechny oblasti politiky spadající do pravomoci EU byly v tomto směru provázané; vyzývá Komisi také k tomu, aby maximalizovala synergické působení mezi strategií EU týkající se osob s postižením a ustanoveními Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a Úmluvy OSN o právech dítěte, s cílem zajistit, aby tyto osoby mohly požívat svých uznaných práv a účinně je uplatňovat, mj. na základě harmonizace a uplatňování legislativního rámce a na základě kulturní a politické činnosti;

94.  naléhavě vyzývá Komisi, aby členským států radila, jak nejlépe využívat evropské fondy v souladu s povinnostmi, která má EU v rámci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a aby úzce spolupracovala s nevládními organizacemi, tak aby zajistila řádné uplatňování této úmluvy; vyzývá EU a členské státy, aby zlepšily přístup osob s postižením k zaměstnání a odborné přípravě, a to i v případě osob s psychosociálním postižením, a aby v souladu s článkem 26 Listiny základních práv podporovaly možnost nezávislého bydlení a programy zaměřené na to, aby se tyto osoby dostaly z ústavní péče;

95.  zdůrazňuje, že je nutné dodržovat práva osob s postižením na účast v politickém životě při volbách; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v rámci svých zpráv o uplatňování směrnic Rady 93/109/ES a 94/80/ES, kterou se stanovují pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách, posuzovala slučitelnost s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyjadřuje politování nad vysokým počtem osob se zdravotním postižením v EU, které byly zbaveny nejen způsobilosti k právním úkonům, ale i volebního práva; vyzývá proto členské státy, aby novelizovaly svou právní úpravu, tak aby osobám se zdravotním postižením, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, neupíraly automaticky i volební právo, nýbrž aby byly posuzovány případ od případu a aby jim byla během volebního úkonu poskytnuta asistence;

96.  vyzývá Komisi, aby posoudila slučitelnost evropských právních předpisů s požadavky Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a na základě těchto svých analýz posuzovala s ohledem na tuto úmluvu dopady každého budoucího návrhu;

97.  odsuzuje používání různých fyzických a farmakologických donucovacích metod u duševně postižených osob a vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly politiku zaměřenou na sociální začleňování;

98.  vyjadřuje politování nad tím, že osoby se zdravotním postižením v Unii stále ještě narážejí na překážky, které jim brání v přístupu na trh se zbožím a službami; domnívá se, že tyto překážky jsou takové povahy, že omezují účast těchto osob na životě společnosti a představují porušení jejich práv vyplývajících zejména z jejich evropského občanství; vybízí Komisi, aby urychlila svou práci týkající se zajištění přístupnosti zboží a služeb pro tyto osoby v Evropské unii, a umožnila tak v co nejkratší lhůtě přijmout příslušný legislativní akt;

99.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby do rozhodovacích procesů spadajících do oblasti jejich působnosti v souladu s čl. 4 odst. 3 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením co nejvíce zapojovaly osoby se zdravotním postižením, a to i prostřednictvím organizací, které je zastupují;

100.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby veřejně zpřístupňovaly jasné a široce dostupné informace o možnostech účasti na postupech konzultací a využívaly za tímto účelem přístupných způsobů komunikace umožňujících odesílat vstupy i v jiných formátech, jako je Braillovo či snadno čitelné písmo, a aby zajistily otevřený přístup na veřejná slyšení a jednání o navrhovaných zákonech a oblastech politiky;

101.  vyzývá Komisi, aby v souladu s požadavky článku 31 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením harmonizovala shromažďování údajů o zdravotních postiženích prostřednictvím sociálních průzkumů v EU; zdůrazňuje, že toto shromažďování údajů by mělo využívat metod, které zahrnují všechny osoby se zdravotním postižením, včetně osob s postižením vyššího stupně a osob v ústavní péči;

Diskriminace na základě věku

102.  vyjadřuje politování nad tím, že mnoho starších osob je každodenně vystaveno diskriminaci a porušování jejich základních práv, zejména co se týče přístupu k přiměřenému příjmu, zaměstnání, zdravotní péči a nejnutnějšímu zboží a službám; připomíná, že článek 25 Listiny základních práv deklaruje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro demografické změny, aby tak byl prakticky uplatněn článek 25 Listiny základních práv;

103.  vyjadřuje své znepokojení nad špatným zacházením, zanedbáváním a zneužíváním starších lidí, které je v členských státech rozšířeným jevem; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření pro boj proti zneužívání a všem formám násilí namířeného proti starším osobám a podporou renovací a větší přístupnosti bydlení napomáhaly jejich nezávislosti; připomíná, že pod hranicí chudoby žijí v důsledku rozdílu v platech a následně i důchodech žen a mužů častěji starší ženy;

104.  vyzývá členské státy, aby na trhu práce zajistily začleňování mladších pracovníků, zvláště pak těch, které postihla hospodářská krize, a aby za tímto účelem organizovaly a zajišťovaly i odbornou přípravu pro sociální rozvoj mladých lidí;

105.  žádá, aby byla respektována důstojnost lidského života v jeho závěru a zejména aby bylo za tímto účelem zajištěno, že budou uznávána a respektována rozhodnutí vyjádřená v poslední vůli týkající se zdravotní péče na konci života („living will“);

106.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že krácení veřejných výdajů a důchodů, k němuž dochází v členských státech, velkou měrou přispívá k chudobě ve stáří, protože se tak snižuje čistý příjem starších osob, zhoršují se jejich životní podmínky, vytvářejí se nerovnosti v dostupnosti služeb a zvyšuje se počet starších osob s příjmy těsně nad hranicí chudoby;

Zločiny z nenávisti a verbální projevy nenávisti

107.  vyjadřuje politování nad případy verbálních projevů nenávisti a trestných činů z nenávisti, které jsou motivovány rasismem, xenofobií, náboženskou nesnášenlivostí nebo předsudky proti zdravotnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě určité osoby, které jsou v EU každodenní skutečností; vyzývá členské státy, aby chránily základní práva a podporovaly porozumění, přijímání a toleranci mezi nejrůznějšími komunitami na svém území; žádá EU, aby boj proti trestným činům z nenávisti kladla při vytváření evropské politiky zaměřené na boj proti diskriminaci a v oblasti spravedlnosti na přední místo; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily boj proti trestným činům z nenávisti a diskriminačním postojům a chování tím, že vytvoří komplexní strategii boje proti trestným činům z nenávisti, proti násilí, k němuž dochází v důsledku předsudků, a proti diskriminaci;

108.  je znepokojen rostoucím množstvím verbálních projevů nenávisti na Internetu a vyzývá členské státy, aby zavedly jednoduchý postup, který by veřejnosti umožnil hlásit nenávistný obsah na Internetu;

109.  vyjadřuje znepokojení nad vyšetřováním a rozsudky týkajícími se trestných činů z nenávisti v členských státech; vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá vhodná opatření, která by přiměla veřejnost hlásit tyto činy, mj. tím, že zajistí přiměřenou ochranu, jelikož zjištění Agentury Evropské unie pro základní práva, která jsou výsledkem rozsáhlých průzkumů, neustále ukazují, že oběti trestných činů se odmítají hlásit na policii a informovat ji;

110.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že několik členských států neprovedlo ustanovení rámcové směrnice 2008/913/SVV ve svém vlastním právu správně, a vyzývá členské státy, aby provedly všechny normy EU a uplatňovaly je a aby zajistily prosazování vlastních právních předpisů, které trestají všechny formy trestných činů z nenávisti, vyvolávání nenávisti a zastrašování, a zahajovaly systematické stíhání těchto trestných činů; vyzývá Komisi, aby sledovala správné provedení rámcového rozhodnutí v právu členských států a aby proti členským státům, které jej neprovedou, zahájila řízení pro neplnění povinností; žádá navíc o přepracování uvedeného rámcového rozhodnutí, tak aby se vztahovalo na všechny formy trestných činů z nenávisti nebo na základě předsudků či diskriminačního motivu a aby stanovilo jednotné standardy vyšetřování a trestního stíhání;

111.  vyzývá Komisi, aby podporovala programy odborné přípravy určené donucovacím a soudním orgánům a příslušným agenturám EU, které by se zaměřovaly na předcházení diskriminačním praktikám a trestným činům z nenávisti a na jejich stíhání; vyzývá členské státy, aby orgánům odpovědným za vyšetřování a stíhání těchto činů zajistily praktické nástroje a dovednosti, které by jim umožnily odhalovat a stíhat trestné činy, na něž se vztahuje rámcové rozhodnutí, a spolupracovat a komunikovat s oběťmi;

112.  se znepokojením sleduje vzestup politických stran, které svůj politický program zakládají na odmítání požadavků etnických, sexuálních a náboženských menšin;

113.  je velmi zneklidněn stále častější banalizací rasistických a xenofobních činů a verbálních projevů způsobenou stále větší viditelností rasistických a xenofobních skupin ve veřejné sféře, z nichž některé získaly nebo se snaží získat status politické strany;

114.  vyjadřuje značné znepokojení nad vzestupem politických stran, které využívají současné hospodářské a sociální krize k ospravedlnění svých rasistických, xenofobních a islamofobních postojů;

115.  ostře odsuzuje zastrašování a pronásledování, jehož se vůči menšinám, zejména Romům a migrantům, dopouštějí polovojenské skupiny, z nichž některé mají přímou vazbu na politické strany; vyzývá členské státy, aby tyto praktiky postavily mimo zákon a aby je trestaly;

Osoby bez domova

116.  vyjadřuje své znepokojení nad počtem osob, které v důsledku hospodářské krize přišly o své bydlení; je toho názoru, že osoby bez domova musí být i nadále součástí společnosti a že je třeba bojovat proti jejich izolaci a marginalizaci; vyzývá v tomto ohledu členské státy, aby přijaly ambiciózní strategii, která by těmto osobám pomohla; poukazuje na zranitelnost osob bez domova a opakuje svou výzvu členským státům, aby se zdržely stigmatizace těchto osob jako delikventů; žádá členské státy, aby zrušily zákony nebo politiku, které by je takto prezentovaly; vyzývá členské státy, aby vypracovaly vlastní strategii, která by se na jejich území zaměřila na boj proti fenoménu bezdomovectví; vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy v boji proti bezdomovectví tak, že usnadní výměnu osvědčených postupů a shromažďování přesných údajů; vyzývá Komisi, aby monitorovala případy porušování lidských práv v členských státech, k nimž dochází v důsledku bezdomovectví; připomíná, že v Listině základních práv je zakotveno právo nejpotřebnějších na pomoc v oblasti bydlení;

Práva přistěhovalců a žadatelů o mezinárodní ochranu

117.  odsuzuje skutečnost, že ve Středozemním moři i nadále umírá vysoký počet žadatelů o azyl a migrantů usilujících dostat se na území Evropské unie, a úlohu, kterou hrají převaděči a obchodníci s lidmi, kteří migrantům upírají jejich základní práva; poukazuje na to, že EU a členské státy by měly přijmout energická a závazná opatření s cílem zabránit dalším tragédiím na moři; vyzývá EU a její členské státy, aby ze solidarity a úcty k základním právům přistěhovalců a žadatelů o azyl učinily základ migrační politiky EU, zejména:

   zdůrazňuje, že je nutné do všech aspektů migrační politiky EU zapracovat otázku základních práv a provést zevrubné posouzení dopadu všech opatření a mechanismů v oblasti migrace, azylu a ochrany hranic na základní práva migrantů; vyzývá členské státy zejména k tomu, aby dodržovaly práva zranitelných migrantů;
   zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU přijala komplexní přístup, který by upevnil jednotnost vnitřní a vnější politiky EU; vybízí EU a členské státy, aby ve všech dvoustranných či mnohostranných dohodách o spolupráci uzavíraných se zeměmi, které nejsou členskými státy EU, včetně dohod o zpětném přebírání osob, partnerství v oblasti mobility a dohod o technické spolupráci, prosazovaly jako hlavní zásadu dodržování práv migrantů;
   připomíná členským státům, že mají mezinárodní povinnost pomáhat lidem, kteří se ocitli na moři v nouzi;
   vyzývá členské státy, aby změnily nebo přezkoumaly veškeré právní předpisy, které ukládají postihy osobám, jež na moři pomáhají migrantům v nouzi;
   poukazuje na základní právo požádat o azyl; vybízí EU a členské státy, aby vyčlenily a zpřístupnily dostatečné zdroje k vytvoření nových bezpečných zákonných možností a postupů, které by žadatelům o azyl umožnily dostat se do Evropské unie, tak aby došlo k omezení rizik spojených s pokusy dostat se do EU nelegálně a aby bylo možné bojovat proti sítím obchodníků s lidmi a převaděčů, kteří mají prospěch z ohrožení života migrantů a z jejich pohlavního a pracovního vykořisťování;
   vyzývá všechny členské státy, aby se účastnily programů EU zaměřených na přesídlování uprchlíků, a vybízí je k využívání humanitárních víz;
   naléhavě žádá členské státy, aby v souladu se stávajícími zákony v oblasti základních práv a azylu zajistily důstojné podmínky přijímání migrantů, s tím, že zvláštní pozornost je nutné věnovat ohroženým osobám a omezování rizika sociálního vyloučení žadatelů o azyl; žádá Komisi, aby sledovala uplatňování společného evropského azylového systému (CEAS), zejména směrnice 2013/32/EU, a věnovala přitom zvláštní pozornost žadatelům o azyl, kteří vyžadují zvláštní procesní záruky;
   vyzývá k vytvoření účinného harmonizovaného azylového systému EU, v jehož rámci by docházelo ke spravedlivému přerozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy;
   vyjadřuje lítost nad hlášenými případy násilného vracení osob na vnějších hranicích EU; připomíná členským státům jejich povinnost dodržovat zásadu nenavracení, jak ji uznává Ženevská úmluva a Evropský soud pro lidská práva, a zákaz hromadného vystěhovávání, který je uveden v článku 19 Listiny základních práv; vyzývá Komisi, její agentury a členské státy, aby zajistily dodržování těchto i jiných mezinárodních a unijních povinností;

118.  žádá Unii a členské státy, aby přijaly právní předpisy nezbytné k provedení zásady solidarity, jak je uvedena v článku 80 SFEU;

119.  rozhodně odsuzuje bezpečnostní ochranu hranic Evropské unie, která v současné době někdy dokonce nabývá podoby zdí a plotů z ostnatých drátů, a nedostatek možností pro legální vstup do Evropské unie, následkem čehož se velký počet žadatelů o azyl a migrantů ocitá v situaci, kdy musejí používat stále nebezpečnější cesty a odevzdávat se do rukou převaděčů a obchodníků s lidmi;

120.  požaduje, aby v rámci ochrany hranic byla dodržována základní práva, a zdůrazňuje potřebu demokratického dohledu Parlamentu nad operacemi agentury Frontex;

121.  vyzývá k zastavení veškeré činnosti považované za porušování základních práv, jejichž dodržování ukládá právo EU nebo mandát agentury Frontex;

122.  poukazuje na negativní dopad dublinského nařízení na účinný přístup k mezinárodní ochraně v situaci, kdy neexistuje skutečný společný evropský azylový systém, zejména v návaznosti na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva; odsuzuje skutečnost, že revize tohoto nařízení nevedla k pozastavení jeho platnosti nebo přinejmenším ke zrušení praxe navracení migrantů do první země vstupu v rámci EU a že Komise a členské státy neusilují o vytvoření možné alternativy, která by byla založena na solidaritě mezi členskými státy;

123.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

124.  odsuzuje nevybíravé využívání možnosti nezákonného zadržování nelegálních migrantů, včetně žadatelů o azyl, nezletilých osob bez doprovodu a osob bez státní příslušnosti; žádá členské státy, aby dodržovaly ustanovení směrnice o navracení osob neoprávněně pobývajících v EU, včetně respektování práva na důstojnost a zásady nejlepších zájmů dítěte, a aby se řídily mezinárodními a unijními právními předpisy; poukazuje na to, že zadržování migrantů musí zůstat krajní možností, a naléhavě vyzývá členské státy, aby uplatňovaly alternativní opatření; odsuzuje otřesné podmínky, které panují v záchytných střediscích pro migranty v některých členských státech, a naléhavě vyzývá Komisi, aby se jimi okamžitě začala zabývat; znovu poukazuje na to, že je nutné zajistit, aby se v případě porušování jejich práv dostalo nelegálním migrantům práva na účinnou nápravu;

125.  žádá členské státy a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření pro poskytování informací a zajištění transparentnosti v oblasti zadržování migrantů a žadatelů o azyl, k němuž v mnohých členských státech dochází, a naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrh na přehodnocení nařízení (ES) č. 862/2007, který by zajistil, aby se nařízení vztahovalo i na statistiky o fungování systémů a zařízení pro zadržování migrantů;

126.  podtrhuje význam demokratické kontroly všech forem odnětí svobody, k němuž dochází na základě zákonů v oblasti přistěhovalectví a azylu; vyzývá poslance Evropského parlamentu i parlamentů členských států, aby zařízení pro přijímání a zadržování migrantů a žadatelů o azyl pravidelně navštěvovali, a žádá členské státy a Komisi, aby nevládním organizacím a novinářům usnadnily přístup do těchto zařízení;

127.  žádá důkladnější monitorování středisek pro přijímání a zadržování přistěhovalců, způsobu, jakým se s nimi zachází, a postupů, které členské státy uplatňují v souvislosti s udělováním azylu; je znepokojen postupy „urychleného vyhošťování“ a případy násilností, k nimž dochází v různých neklidných oblastech jižní Evropy a které jsou důvodem k tomu, aby Komise v rámci zajištění dodržování zásad právního státu v členských státech, které se takových praktik dopouštějí, okamžitě zahájila politický dialog;

128.  vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby začaly uplatňovat konkrétní opatření a osvědčené postupy zaměřené na prosazování rovného zacházení s migranty a jejich sociálního začleňování s cílem zlepšit jejich začleňování do společnosti; připomíná v tomto ohledu, že za účelem zvýšení pozitivního dopadu migrace je velmi důležité bojovat proti negativním stereotypům a mylným informacím týkajícím se migrantů prostřednictvím protiargumentů, a to především ve školách a se zaměřením na mladé lidi;

129.  je toho názoru, že obzvláště ohroženou skupinou jsou migrující děti, zvláště jsou-li bez doprovodu; vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu; vyzývá členské státy, aby důsledně uplatňovaly soubor předpisů týkajících se společného evropského azylového systému s cílem zlepšit v EU podmínky nezletilých osob bez doprovodu; vítá rozsudek Soudního dvora ve věci C-648/11, v němž se uvádí, že členským státem příslušným k posuzování žádosti o azyl podané nezletilou osobou bez doprovodu ve více než jednom členském státě je členský stát, ve kterém se tato nezletilá osoba nachází poté, co tam podala žádost o azyl; připomíná, že nezletilé osoby bez doprovodu jsou v první řadě dětmi a že způsob, jakým s nimi budou členské státy a EU zacházet, se musí spíše než přistěhovaleckou politikou řídit zásadou ochrany dítěte;

130.  vyzývá k posouzení toho, jak se vynakládají finanční prostředky vyčleněné na oblast vnitřních věcí a používané v jejím rámci, zejména prostředky poskytnuté na přijímání žadatelů o azyl; vyzývá EU, aby v případě, že se zjistí, že se tyto prostředky používají na činnost, která je v rozporu se základními právy, přijala příslušná opatření;

131.  vyzývá k poskytnutí pomoci členským státům ležícím u vnějších hranic Unie, s cílem pomoci jim s odstraňováním systémových nedostatků v oblasti podmínek přijímání migrantů a azylového řízení, které se v důsledku narůstajícího počtu žadatelů o azyl zhoršují;

132.  vyzývá Evropskou unii, aby povolala k odpovědnosti všechny své činitele, kteří jsou podezřelí z porušování základních práv; požaduje zejména záruky, že bude zahájeno vyšetřování na základě obvinění z porušování základních práv během operací koordinovaných agenturou Frontex a že proti osobám, jimž by bylo prokázáno porušování základních práv, budou přijata vhodná kárná či jiná opatření; za tímto účelem žádá vytvoření interního mechanismu pro podávání opravného prostředku v rámci agentury Frontex, jak požaduje evropský veřejný ochránce práv v rámci svého vyšetřování ve věci OI/5/2012/BEH-MHZ, a zveřejnění závěrů vyšetřování údajného porušování lidských práv; v souladu s ustanoveními čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1168/2011 kromě toho žádá, aby byly zastaveny operace agentury Frontex v případech, kdy docházelo k porušování lidských práv;

133.  vyzývá členské státy, aby bez dalších odkladů ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

134.  žádá, aby členské státy ženám, které jsou oběťmi pronásledování na základě svého pohlaví, zaručily skutečné možnosti získání mezinárodní ochrany; žádá, aby se členské státy řídily pokyny Komise ohledně používání směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, zvláště pak požadavkem okamžitého udělení samostatného povolení k pobytu v případě obzvláště obtížných okolností, jaké představuje domácí násilí, všem rodinným příslušníkům, kteří na území EU vstoupili z důvodu sloučení rodiny;

135.  vítá skutečnost, že právní předpisy EU v oblasti azylu považují oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů za ohrožené osoby a zahrnují tuto praxi mezi kritéria, která se zvažují při udělování azylu; vyzývá členské státy, aby osoby pracující s migranty vyškolily tak, aby byly schopny zjišťovat, které ženy a dívky se ve své zemi původu mohly stát oběťmi mrzačení ženských pohlavních orgánů;

136.  zdůrazňuje, že právo na svobodu pohybu a pobytu evropských občanů a jejich rodin, které je zakotveno ve Smlouvách a zaručeno směrnicí 2004/38/ES o svobodě pohybu, je jedním z nejkonkrétnějších základních práv evropských občanů; odsuzuje veškeré pokusy o přehodnocení těchto předpisů, zejména o znovuzavedení hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru, které by šly nad rámec Schengenského hraničního kodexu, a vyzývá k tomu, aby se jakékoli porušování těchto předpisů dostalo před Soudní dvůr; vyjadřuje své znepokojení nad rostoucí tendencí, kdy jsou v důsledku ztráty zaměstnání nebo příjmu občané EU urychleně vyhošťováni z členských zemí svého pobytu, což je v rozporu se stávajícím rámcem; domnívá se, že je to v rozporu s duchem svobody pohybu;

Solidarita v době hospodářské krize

137.  lituje negativního vlivu, který má finanční, hospodářská a dluhová krize spolu s vynucenými rozpočtovými omezeními na ekonomická, občanská, sociální a kulturní práva, což často vede ke zvyšující se nezaměstnanosti, chudobě a nejistým pracovním a životním podmínkám a také k vyloučení a izolaci, zejména v členských státech, v nichž byly přijaty ekonomické ozdravné programy, a zdůrazňuje, že nedávná zpráva Eurostatu poukázala na to, že v současné době hrozí riziko chudoby a vyloučení u každého čtvrtého Evropana;

138.  podotýká, že hospodářská krize a opatření přijatá k jejímu řešení ovlivňují právo na přístup k základním potřebám, jako je vzdělání, bydlení, zdravotnictví a sociální zabezpečení, a v některých členských státech mají vliv také na celkový zdravotní stav obyvatel; zdůrazňuje, že je nutné dodržovat právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením, jak je uvedeno v článku 30 Evropské sociální charty; vyzývá členské státy, aby v souladu se svými postupy zavedly podpůrná opatření, která by jejich občanům zajistila důstojné životní podmínky a zamezila jejich sociálnímu vyloučení;

139.  zdůrazňuje, že orgány EU i členské státy, které ve svém systému sociálního zabezpečení a v hospodářství provedly strukturální reformy, mají vždy povinnost dodržovat tuto chartu a své mezinárodní závazky, a proto odpovídají za přijatá rozhodnutí; opakuje svou výzvu, aby ekonomické ozdravné programy byly uvedeny do souladu s cíli EU, které jsou stanoveny v článku 151 SFEU, včetně podpory zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek; opakuje, že je třeba zajistit, aby činnost orgánů EU a členských států vztahující se k opatřením přijímaným v reakci na krizi podléhala důsledné demokratické kontrole vykonávané s účinným zapojením parlamentů;

140.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby s přihlédnutím k rovnosti pohlaví prozkoumaly dopad navrhovaných a realizovaných úsporných opatření na základní práva a vzaly přitom v úvahu nepřiměřený dopad úsporných opatření na ženy; vyzývá orgány EU, aby v případech, kdy úsporná opatření negativně ovlivňují ekonomická, sociální a kulturní práva žen, okamžitě přijaly nápravná opatření;

141.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby ověřily dopad navrhovaných či přijatých opatření k boji proti krizi na základní práva a svobody, včetně sociálních a pracovních práv, a aby vzniklou situaci napravily, pakliže by se ukázalo, že ochrana práv v některých situacích slábne nebo že dochází k porušování mezinárodního práva, včetně úmluv či doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP);

142.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby při přijímání a uplatňování nápravných opatření a rozpočtových škrtů prováděly hodnocení jejich dopadu na základní práva a aby zaručily, že k zajištění dodržování základních práv a minimální základní míry občanských, ekonomických, kulturních a sociálních práv, se zvláštní přihlédnutím k nejohroženějším a sociálně znevýhodněným skupinám, je stále k dispozici dostatek prostředků;

143.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby uznaly přínos dlouhodobých investic do sociálního začleňování, protože tyto investice předcházejí vysokým nákladům spojeným s diskriminací a nerovností; vyzývá členské státy, aby poskytly vhodné veřejné investice k podpoře vzdělávání a zdravotnictví a aby zajistily, že drastické škrty v rozpočtech orgánů působících v oblasti rovnosti neohrozí přístup ke spravedlnosti a odškodnění v případě diskriminace; vyzývá orgány EU a členských států, aby rozpočtovými opatřeními, která ohrožují fungování obecních organizací pracujících na zajištění rovnosti, neohrožovaly sociální začleňování;

144.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda nepředloží návrh na přistoupení k Evropské sociální chartě, což by zajistilo účinnou ochranu sociálních práv evropských občanů; vyzývá členské státy, aby podporovaly rozšíření sociálních práv uvedených v Listině základních práv EU o práva stanovená v revidované Sociální chartě Rady Evropy, jako je právo na práci, právo na spravedlivou odměnu, právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením;

Trestná činnost a boj proti korupci

145.  znovu opakuje, že trestný čin korupce, zejména organizovaný zločin, představuje závažné porušování základních práv a ohrožení demokracie a právního státu; zdůrazňuje, že odčerpáváním veřejných prostředků, které pak nemohou být používány k účelům, k nimž jsou určeny, snižuje korupce úroveň a kvalitu veřejných služeb, což závažným způsobem ohrožuje spravedlivé zacházení se všemi občany; naléhavě vyzývá členské státy a evropské instituce, aby vytvořily účinné nástroje k prevenci korupce a trestné činnosti, boji proti nim a k jejich trestání a aby pravidelně ověřovaly využívání veřejných prostředků, ať už se jedná o evropské nebo státní prostředky; za tímto účelem vyzývá členské státy a orgány EU, aby usnadnily rychlé zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, což by poskytlo náležité záruky nezávislosti a účinnosti;

146.  zdůrazňuje, že korupce výrazně poškozuje základní práva; vyzývá členské státy a instituce, aby vytvořily účinné nástroje k boji proti korupci a aby pravidelně ověřovaly využívání veřejných prostředků, ať už evropských nebo státních; zdůrazňuje, že vyšší míra transparentnosti a větší zpřístupnění veřejných dokumentů občanům a novinářům představují účinný způsob odhalování a potírání korupce;

147.  naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby přijala protikorupční strategii, která by byla doplněna účinnými nástroji; vyzývá všechny členské státy a EU, aby se připojily k Partnerství pro otevřené vládnutí a vytvořily konkrétní strategie na podporu transparentnosti, posílení postavení občanů a boj proti korupci; vyzývá členské státy, aby sledovaly, jak jsou plněna doporučení uvedená v protikorupční zprávě Evropské komise a v usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2013 o „organizované trestné činnosti, korupci a praní špinavých peněz: doporučené kroky a iniciativy(34)“, a aby prohloubily policejní a soudní spolupráci v boji proti korupci;

148.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zintenzivnily boj proti všem druhům závažné organizované trestné činnosti, mezi něž patří obchodování s lidmi, pohlavní zneužívání a sexuální vykořisťování, mučení a nucená práce, zvláště pak žen a dětí;

149.  vyzývá Komisi, aby vytvořila definice trestných činů umožňující potírat trestnou činnost proti životnímu prostředí, které se dopouštějí jednotlivci nebo organizované zločinecké skupiny a která má dopad nejen na práva lidí – na právo na zdraví, na život a užívání zdravého prostředí –, ale i na ekonomiku a využívání veřejných zdrojů; naléhavě vyzývá Komisi, aby v souvislosti s právem každého příslušníka současné generace i generací budoucích na život v prostředí příznivém pro jeho zdraví a pohodu prošetřila, zda je v EU účinným způsobem uplatňováno právo na přístup ke spravedlnosti;

150.  navrhuje, aby byl zaveden evropský protikorupční kodex a transparentní systém ukazatelů rozšíření korupce v jednotlivých členských státech a pokroku dosaženého v rámci jejího potírání a aby byla podávána výroční srovnávací zpráva o stavu tohoto závažného problému na evropské úrovni;

151.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zamezily daňové konkurenci a účinným způsobem v EU bojovaly proti škodlivým postupům v oblasti daní, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají nepříznivé důsledky pro schopnost členských států maximálně využívat svých dostupných zdrojů za účelem plného uplatňování ekonomických, sociálních a kulturních práv;

152.  odsuzuje stále častější fenomén obchodování s lidmi, k němuž dochází zejména za účelem sexuálního vykořisťování, a žádá EU a její členské státy, aby v souladu s příslušnou směrnicí EU přijaly opatření pro boj proti poptávce po vykořisťování, která je živnou půdou tohoto obchodování ve všech jeho podobách;

Podmínky ve vězeních a jiných vazebních zařízeních

153.  připomíná, že základní práva vězňů musejí být zaručena ze strany orgánů členských států; vyjadřuje politování nad podmínkami ve věznicích a jiných vazebních zařízeních v mnoha členských státech, mezi něž patří problémy s přeplněností věznic a špatné zacházení s vězni; domnívá se, že EU musí přijmout nástroj, který by zajistil uplatňování doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva;

154.  připomíná, že zneužívání vazebních opatření vedou v celé Evropě k přeplňování věznic, kdy dochází k porušování základních práv osob a narušování vzájemné důvěry, která je nezbytným předpokladem soudní spolupráce v Evropě; opětovně zdůrazňuje, že členské státy musejí ctít závazky, které přijaly na mezinárodních a evropských fórech, že budou ve větší míře využívat probačních opatření a sankcí nabízejících alternativu věznění a že zajistí, aby základním cílem v době odnětí svobody bylo opětovné začlenění vězněných osob do společnosti; vyzývá proto členské státy, aby přijaly strategii na podporu odborné přípravy a zaměstnávání vězňů ve výkonu trestu;

155.  připomíná svá doporučení, která předložil Komisi ve svém usnesení ze dne 27. února 2014 o přezkumu evropského zatýkacího rozkazu(35), zvláště pokud jde o zavedení testu proporcionality a výjimky ze základních práv v evropském zatýkacím rozkazu či obecněji o opatření týkající se jeho vzájemného uznávání;

156.  vyjadřuje politování nad tím, že tři rámcová rozhodnutí o předávání odsouzených osob, probačních a alternativních sankcích a evropském příkazu k výkonu dohledu, které by mohly významně přispět ke snížení přeplněnosti věznic, uplatnily pouze některé členské státy;

157.  vyzývá Komisi, aby posoudila dopad zadržovacích opatření a systémů trestního soudnictví na děti; poukazuje na to, že v celé EU dochází k přímému porušování práv dětí, které žijí se svými rodiči v zadržovacích zařízeních; poukazuje na to, že v EU žije každoročně asi 800 000 dětí v odloučení od svého uvězněného rodiče, což má na práva těchto dětí řadu různých dopadů;

Spravedlnost

158.  poukazuje na to, že budování evropského prostoru práva na základě vzájemného uznávání a právních záruk, což by vedlo k harmonizaci odlišných systémů soudnictví jednotlivých členských států, zvláště pak v oblasti trestního práva, by mělo i nadále patřit mezi nejvyšší priority evropských orgánů v rámci Agendy EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020; domnívá se, že z hlediska důvěry občanů v řádné fungování evropského prostoru práva má zásadní význam účinné uplatňování Listiny základních práv i sekundárního práva EU v oblasti základních práv;

159.  poukazuje na to, že z hlediska ochrany základních práv, která jsou účinná, pouze pokud jsou soudně vymahatelná, a z hlediska demokracie a právního státu má základní význam právo na přístup ke spravedlnosti a nezávislým a nestranným soudům; znovu zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné fungování systému občanskoprávního i trestněprávního soudnictví a zaručit nezávislost soudnictví;

160.  vítá evropský portál e-justice, který provozuje Komise a který poskytuje odborníkům i veřejnosti informace o soudních systémech a je praktickým nástrojem ke zlepšení přístupu ke spravedlnosti; portál má samostatnou část vyhrazenou základním právům, jejímž cílem je informovat občany o tom, kam se mohou obrátit v případě, že byla porušena jejich základní práva;

161.  vítá práci, která byla na evropské úrovni odvedena v oblasti harmonizace postupů trestního řízení v jednotlivých členských státech, a její příznivé dopady z hlediska občanů; opětovně poukazuje na důležitost přijetí souboru právních předpisů EU v oblasti procesních práv zaručujících nejvyšší úroveň ochrany, která je zakotvena v Listině základních práv, mezinárodních smlouvách o lidských právech a v ústavním právu členských států;

162.  vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha členských státech není zajištěn dostatečný přístup k právní pomoci a že v případě osob, které nemají dostatek prostředků, to má vliv na jejich právo na přístup ke spravedlnosti; za velmi důležité považuje to, aby EU přijala účinnou a komplexní směrnici o právní pomoci;

163.  vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly opatření na podporu a ochranu informátorů, kteří úřady upozorňují na nezákonnou činnost;

Občanství

164.  je toho názoru, že aktivní participační občanství EU by mělo být povzbuzeno zpřístupněním dokumentů a informací, transparentností, řádným vládnutím a řádnou veřejnou správou, demokratickou účastí a demokratickým zastoupením, tak aby rozhodování probíhalo co nejblíže občanům Unie; zdůrazňuje, že je nutno zajistit plnou účast občanské společnosti na rozhodování na evropské úrovni zaručenou článkem 11 Smlouvy o Evropské unii, a podtrhuje v tomto ohledu důležitost zásad transparentnosti a dialogu; podotýká, že právo občanů na přístup k dokumentům, které jsou v držení veřejných orgánů, upevňuje postavení občanů a umožňuje jim kontrolovat a hodnotit činnost veřejných orgánů, které nesou před občany odpovědnost; vyjadřuje v této souvislosti politování nad zastavením přezkumu nařízení (ES) č. 1049/2001 a opakuje Komisi a Radě svůj požadavek, aby přihlédly k návrhům Parlamentu a vrátily se ke své práci na tomto přezkumu;

165.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily pořádání informačních kampaní o evropském občanství a právech, která se s ním pojí: právu na diplomatickou a konzulární ochranu, petičním právu, právu předkládat stížnosti veřejnému ochránci práv, právu volit a být volen v evropských volbách a právu předkládat občanské iniciativy;

166.  vítá odhodlání evropského veřejného ochránce práv zasazovat se o řádnou veřejnou správu a transparentnost orgánů a institucí Unie;

167.  odsuzuje skutečnost, že v Evropské unii je více než 15 milionů státních příslušníků třetích zemí a 500 000 osob bez státní příslušnosti obětí diskriminačního zamítnutí uznání jejich občanství; požaduje, aby EU a její členské státy respektovaly základní právo na občanství, a vyzývá zejména členské státy, aby v plném rozsahu ratifikovaly Úmluvu o omezení případů bezdomovectví z roku 1961 a Evropskou úmluvu o státním občanství z roku 1997;

168.  poukazuje na to, že informování občanů o jejich základních právech je nedílnou součástí práva na řádnou veřejnou správu, které je zakotveno v Listině základních práv; žádá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost nejohroženějším osobám s cílem zajistit, aby jim jejich práva byla vysvětlována a aby se jim s ohledem na dodržování jejich práv dostávalo podpory;

169.  žádá Komisi, aby pokročila v upevňování práva na řádnou správu tím, že z kodexu řádné správní praxe EU učiní právně závazný předpis;

170.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím své politiky zajistily řádné dodržování, zaručení a ochranu základních práv a jejich další rozvoj v EU; vyzývá členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí, pokud jde o uznání práva občanů předkládat veřejnému ochránci práv petice a práva obracet se na něj jakožto způsob, jak mohou občané chránit svá práva;

171.  s ohledem na stovky petic, které každoročně obdrží, vyjadřuje své znepokojení nad nedostatky, k nimž v současnosti dochází v členských státech při uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, jako je například směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a směrnice o strategickém posuzování vlivu na životní prostředí, a to pokud jde o jejich ducha i literu; žádá Komisi, aby ve větší míře dohlížela na podstatu takovýchto postupů, zejména pokud jsou předmětem petic konkrétní případy;

172.  opětovně připomíná význam evropské občanské iniciativy jakožto nového práva občanů zavedeného Lisabonskou smlouvou, jehož cílem je posílit participační demokracii v EU; poukazuje na význam evropské občanské iniciativy, která je účinným nástrojem, jenž evropským občanům poskytuje přímé demokratické právo podílet se na demokratickém rozhodovacím procesu EU, a to vedle práva evropských občanů předkládat petice Evropskému parlamentu (EP) a jejich práva odvolat se k evropskému veřejnému ochránci práv;

173.  vyzývá Komisi, aby posílila úlohu evropské občanské iniciativy přijetím přístupu vstřícného vůči občanům, který by se v rámci nadcházející revize nařízení (EU) č. 211/2011 zaměřil na řešení veškerých nedostatků tohoto nástroje a současně by zdokonalil informační kampaně určené pro občany ohledně využití evropské občanské iniciativy a jejího vlivu na přijímání politických rozhodnutí v EU;

Oběti trestné činnosti

174.  považuje ochranu obětí trestné činnosti za prioritu; vyzývá členské státy, aby bez odkladu řádně uplatnily směrnici EU týkající se obětí (2012/29/EU), tak aby dodržely lhůtu pro její provedení ve svém právu stanovenou na 16. listopadu 2015, a Komisi a členské státy, aby v souladu s článkem 28 této směrnice zajistily sběr srovnatelných údajů o jejím provedení, zejména o přístupu obětí ke svým právům, včetně obětí trestných činů spáchaných na základě diskriminace; domnívá se, že k ochraně obětí trestné činnosti je ještě potřeba mnoho učinit – informovat je o jejich právech, zajistit účinný systém míst, kam se mohou obracet, a školit policisty a právníky, tak aby si k nim mohly oběti vytvořit vztah založený na důvěře, jak ukazuje průzkum týkající se podpory obětí trestných činů, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva; vítá přijetí nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech, k němuž došlo v roce 2013;

175.  vyzývá Komisi a členské státy EU, aby zajistily co nejvyšší kvalitu shromažďování srovnatelných údajů o provedení směrnice EU o obětech (2012/29/EU) a o tom, jak oběti, včetně obětí trestných činů spáchaných na základě předsudků nebo diskriminačního motivu, uplatňují v souladu s požadavkem, který je stanoven v článku 28 uvedené směrnice, svá práva;

176.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při koncipování své politiky zohlednily demografický vývoj a změny ve velikosti a složení domácností; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby jejich politika v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti nerozlišovala podle velikosti a složení domácností;

177.  poukazuje na právní vakuum, pokud jde o přístup občanů k prostředkům právní nápravy v případě, že členské státy neprovedly ve svém právu právní předpisy EU, které se jich přímo týkají, nebo je provedly se zpožděním; zdůrazňuje, že činnost je třeba koordinovat na všech úrovních, s cílem chránit a prosazovat základní práva a zapojit do této činnosti orgány a instituce EU, členské státy, regionální a místní orgány, nevládní organizace a občanskou společnost;

178.  zdůrazňuje, že je nutné zvýšit transparentnost, demokratickou odpovědnost a otevřenost institucí v EU, a naléhavě žádá příslušné orgány EU a všechny členské státy, aby:

   vyvinuly úsilí s cílem urychleně přepracovat nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, tak aby byla zajištěna co největší transparentnost a aby došlo ke zjednodušení postupů zajišťujících přístup veřejnosti k informacím a dokumentům; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby obnovila legislativní iniciativu v souvislosti s evropským předpisem o bezbariérovém přístupu, který by jako horizontální nástroj zvýšil ochranu osob se zdravotním postižením, a aby v tomto ohledu zajistila soulad všech oblastí politiky EU;
   uspíšily revizi nařízení o evropské občanské iniciativě (nařízení (EU) č. 211/2011) v tomto volebním období, s cílem zlepšit jeho fungování a začlenit do něj pozměňovací návrhy za účelem odstranění administrativních, organizačních a finančních překážek, v jejichž důsledku nemohou všichni evropští občané řádně vykonávat svůj demokratický vliv prostřednictvím evropské občanské iniciativy, jak stanovují Smlouvy; naléhavě žádá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula ustanovení nutná k tomu, aby určitým skupinám občanů, jako jsou nevidomí či občané žijící v zahraničí, přestala být upírána možnost uplatňovat právo na podporu občanských iniciativ, neboť takové vyloučení omezuje rovnost občanů a jejich angažovanost;
   uspíšily revizi směrnice 93/109/ES, kterou se stanovují pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu ze strany občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky, a pomohly tak občanům EU, kteří žijí v jiném státě než v tom, jehož státními příslušníky jsou, účastnit se evropských voleb v zemi, v níž mají bydliště; vyzývá členské státy, aby všem svým občanům, včetně občanů žijících mimo EU, umožnily hlasovat v evropských volbách, a to především prostřednictvím včasné informační kampaně;
   věnovaly náležitou pozornost rostoucí části populace, která je v celostátních volbách v členských státech zcela zbavena hlasovacího práva, neboť nemůže volit ani ve své domovské zemi, ani v zemi, v níž má bydliště;

o
o   o

179.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0126.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0105.
(3) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(4) Úř. věst. C 378, 24.12.2013, s. 1.
(5) Směrnice 2010/64/EU ze dne 20. října 2010, směrnice 2012/13/EU ze dne 22. května 2012, směrnice 2013/48/EU ze dne 22. října 2013.
(6) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(7) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(8) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(9) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
(10) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
(11) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(12) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
(13) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(14) Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5.
(15) Přijaté texty, P7_TA(2013)0594.
(16) Přijaté texty, P7_TA(2014)0062.
(17) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 101.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2013)0387.
(19) Přijaté texty, P7_TA(2014)0173.
(20) Přijaté texty, P8_TA(2014)0105.
(21) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(22) Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.
(23) Přijaté texty, P7_TA(2013)0322.
(24) Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.
(25) Přijaté texty, P8_TA(2015)0031.
(26) Přijaté texty, P7_TA(2013)0350.
(27) Přijaté texty, P8_TA(2014)0058.
(28) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 1.
(29) Přijaté texty, P7_TA(2013)0418.
(30) Přijaté texty, P7_TA(2013)0203.
(31) Přijaté texty, P7_TA(2013)0315.
(32) Akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, § 7.2 a 7.3.
(33) Přijaté texty, P8_TA(2015)0070.
(34) Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
(35) Přijaté texty, P7_TA(2014)0174.


Postupy a praxe slyšení komisařů – zkušenosti z průběhu slyšení v roce 2014
PDF 432kWORD 80k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o postupech a praxi slyšení komisařů – zkušenosti z průběhu slyšení v roce 2014 (2015/2040(INI))
P8_TA(2015)0287A8-0197/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 17 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 246 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2005 o pravidlech pro schvalování Evropské komise(1),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 20. října 2010 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(2),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 14. září 2011 o změně článků 106 a 192 a přílohy XVII jednacího řádu Evropského parlamentu(3),

–  s ohledem na Kodex chování pro evropské komisaře, zejména na čl. 1.3 až 1.6 tohoto kodexu,

–  s ohledem na články 52 a 118 a přílohu XVI jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro právní záležitosti (A8-0197/2015),

vzhledem k těmto důvodům:

A.  slyšení kandidátů na komisaře, která poprvé proběhla v roce 1994, jsou dnes zavedenou praxí, která zvyšuje demokratickou legitimitu orgánů Evropské unie a přibližuje je evropským občanům;

B.  slyšení jsou pro Parlament nezbytná, neboť mu poskytují informace potřebné k tomu, aby si před hlasováním o důvěře, po němž teprve může Komise zahájit svůj mandát, mohl utvořit na Komisi názor;

C.  proces slyšení poskytuje Parlamentu a občanům EU příležitosti k tomu, aby se seznámili s osobními vlastnostmi, kvalifikacemi, připraveností a prioritami kandidátů i s jejich znalostmi z oblasti jim přiděleného portfolia a mohli je posoudit;

D.  proces slyšení zvyšuje transparentnost a demokratickou legitimitu Komise jako celku;

E.  rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání; vzhledem k tomu, že tento požadavek musí být zohledněn ve složení Evropské komise; vzhledem k tomu, že navzdory opakovaným žádostem Jeana-Clauda Junckera navrhly v roce 2014 vlády na komisařské posty mnohem více mužů než žen; vzhledem k tomu, že navržené kandidátky pocházejí především z členských států s menším počtem obyvatelstva, zatímco větší členské státy tento požadavek převážně ignorovaly; vzhledem k tomu, že jediným správným řešením je požádat každý členský stát, aby navrhl dva kandidáty, jednoho muže a jednu ženu, tak aby designovaný předseda Komise mohl navrhnout vysoce kvalitní sbor komisařů s rovným zastoupením mužů a žen;

F.  ačkoli proces slyšení prokázal svou účinnost, může stále být zlepšován, a to zejména prostřednictvím flexibilnější a dynamičtější komunikace mezi komisařem a členy výboru příslušného pro slyšení;

G.  slyšení Franse Timmermanse, kandidáta na funkci místopředsedy Komise, poukázalo na nutnost přizpůsobit postupy Parlamentu pro případ, že v budoucích Komisích bude mít jeden či více místopředsedů zvláštní status;

H.  čl. 3 odst. 3 SEU stanoví, že Unie „podporuje [...] rovnost žen a mužů“, a článek 23 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci“;

1.  domnívá se, že veřejná slyšení kandidátů na komisaře jsou pro Evropský parlament a občany EU významnou příležitostí k vyhodnocení priorit každého kandidáta a jejich odborné vhodnosti pro tuto úlohu;

2.  domnívá se, že by bylo užitečné stanovit lhůtu, do níž musí všechny členské státy nominovat své kandidáty, aby byl dostatek času na to, aby nově zvolený předseda Komise rozdělil s ohledem na pracovní zkušenosti a dosavadní praxi kandidátů portfolia a Parlament mohl uspořádat svá slyšení a hodnocení, a žádá svého předsedu, aby za účelem splnění tohoto cíle zahájil diskuse s ostatními orgány;

3.  domnívá se rovněž, že by od tohoto okamžiku měl každý členský stát nominovat alespoň dva rovnocenné kandidáty – jednoho muže a jednu ženu – z nichž by si nově zvolený předseda Komise mohl vybrat; považuje za důležité, aby Unie splnila cíle, které vytyčila s ohledem na rovné zastoupení žen a mužů, i v rámci svých vlastních orgánů a institucí;

4.  domnívá se, že je třeba, aby Výbor pro právní záležitosti lépe přezkoumával prohlášení o finančních zájmech kandidátů na komisaře; je toho názoru, že by za tímto účelem měla prohlášení o finančních zájmech zahrnovat zájmy rodinné, jak je uvedeno v článku 1.6 Kodexu chování komisařů; domnívá se, že výrok Výboru pro právní záležitosti, který na základě důkladné analýzy prohlášení o finančních zájmech potvrzuje absenci jakéhokoli střetu zájmů, je důležitým předpokladem pro konání slyšení u příslušného výboru;

5.  připomíná, že za průběh slyšení odpovídají výbory; je nicméně přesvědčen, že pokud má některý z místopředsedů Komise úkoly, které jsou primárně horizontální povahy, mohla by slyšení výjimečně probíhat v jiném formátu, např. jako schůze Konference předsedů nebo schůze Konference předsedů výborů, pokud by tyto schůze umožňovaly dialog a účastnily se jich i příslušné výbory, aby měly možnost svého kandidáta na komisaře vyslechnout;

6.  domnívá se, že by měl písemný dotazník zaslaný před každým slyšením počítat se sedmi, nikoli pěti otázkami, ale jednotlivé otázky by se neměly dělit na další podotázky;

7.  domnívá se, že by bylo lepší položit přibližně 25 otázek, avšak současně umožnit každému tazateli, aby mohl bezprostředně reagovat; tím by se zvýšila efektivita a investigativní charakter slyšení;

8.  zastává názor, že by postupy pro monitorování odpovědí kandidátů na komisaře, které poskytnou během slyšení, mohly zvýšit úroveň kontroly a odpovědnost Komise jako celku; vyzývá proto, aby byly priority, o nichž kandidáti na komisaře hovořili při slyšení, od začátku jejich funkčního období pravidelně přezkoumávány;

9.  domnívá se, že koordinátoři by se na schůzích, na nichž po slyšeních hodnotí kandidáty, měli řídit těmito pokyny:

   pokud koordinátoři jednomyslně schválí kandidáta – dopis schvalující kandidáta;
   pokud koordinátoři kandidáta jednomyslně odmítnou – dopis zamítající kandidáta;
   pokud koordinátoři představující jasnou většinu kandidáta schválí – dopis informující o tom, že velká většina kandidáta schvaluje (menšina může požádat o to, aby bylo uvedeno, že jejich skupina většinové stanovisko nesdílí);
   pokud hodnocení neukáže jasnou většinu, či pokud existuje většina proti kandidátovi (ale nikoli konsensus) a považují-li to koordinátoři za nutné:
   výbor nejprve požádá o další informace formou dodatečných písemných otázek;
   pokud stále není spokojen – žádost o další slyšení trvající hodinu a půl, kterou musí schválit Konference předsedů;
   pokud stále nebylo dosaženo konsenzu mezi všemi koordinátory nebo mezi jejich výraznou většinou – hlasování ve výboru;
   jasná většina by v této souvislosti měla znamenat takový počet koordinátorů, kteří společně zastupují nejméně dvě třetiny členů výboru;

10.  konstatuje, že slyšení v roce 2014 vzbudila větší zájem veřejnosti a médií než předchozí slyšení, částečně i kvůli rozvoji sociálních médií; domnívá se, že dopad a vliv sociálních médií bude i nadále nejspíše narůstat; má za to, že by mělo být přijato opatření za účelem využití sociálních médií a sítí k účinnějšímu zapojení občanů EU do procesu slyšení;

11.  považuje za vhodné, aby:

   na internetových stránkách Parlamentu byla zvláštní sekce, kde budou umístěny životopisy kandidátů na komisaře a jejich odpovědi na písemné otázky, a to ještě před veřejnými slyšeními a ve všech úředních jazycích Unie;
   na stránkách Parlamentu byl vyhrazen dostatečně viditelný prostor, kam by bylo do 24 hodin po každém slyšení umístěno hodnocení;
   pravidlo by rovněž mělo být změněno tak, aby hodnocení byla zveřejňována do 24 hodin po jejich vypracování, protože v některých případech jsou hodnocení vypracována až poté, co proběhnou další kroky;

12.  domnívá se, že jednotliví komisaři se nemohou vyjadřovat k horizontálním otázkám týkajícím se složení, struktury a pracovních metod Komise jako celku, protože ty jsou věcí nově zvoleného předsedy Komise; domnívá se, že tyto záležitosti je třeba projednat na setkáních nově zvoleného předsedy Komise s Konferencí předsedů (jedna schůze by se konala před zahájením procesu slyšení a jedna po jeho skončení);

13.  domnívá se, že posuzování prohlášení o zájmech jednotlivých komisařů by mělo zůstat v kompetenci Výboru pro právní záležitosti; domnívá se dále, že současný rozsah prohlášení komisaře o zájmech je příliš úzký, a vyzývá Komisi, aby co nejdříve změnila příslušná pravidla; považuje proto za důležité, aby Výbor pro právní záležitosti vydal v nadcházejících měsících pokyny ve formě doporučení nebo zprávy z vlastního podnětu, které by reformu postupů týkajících se prohlášení komisařů o zájmech usnadnily; domnívá se, že prohlášení komisařů o zájmech a finančních zájmech by se měla vztahovat i na jejich rodinné příslušníky, kteří s nimi sdílejí společnou domácnost;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s. 137.
(2) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 98.
(3) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 152.


Lidská práva a technologie: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích
PDF 391kWORD 142k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o „lidských právech a technologiích: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích“ (2014/2232(INI))
P8_TA(2015)0288A8-0178/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, zejména na článek 19 tohoto paktu,

–  s ohledem na strategický rámec Evropské unie pro lidská práva a demokracii, který přijala Rada dne 25. června 2012(1),

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline, které přijala Rada pro zahraniční věci dne 12. května 2014(2),

–  s ohledem na obecné pokyny pro odvětví informačních a komunikačních technologií pro provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které zveřejnila Komise v červnu 2013,

–  s ohledem na zprávu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ze dne 15. prosince 2011 s názvem „Svoboda projevu na internetu“(3) a  na zprávu zvláštního zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků pravidelně předkládanou Stálé radě OBSE ze dne 27. listopadu 2014(4),

–  s ohledem na zprávu, kterou dne 23. září 2014 předložil zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu (A/69/397)(5),

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 30. června 2014 s názvem „Právo na soukromí v digitálním věku“(6),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN ze dne 17. dubna 2013 o právu na svobodu přesvědčení a projevu (A/HRC/23/40) analyzující důsledky sledování komunikace ze strany států na uplatňování lidského práva na soukromí a na svobodu přesvědčení a projevu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a pro lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 26. ledna 2015 o „hromadném sledování“(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(8),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro problematiku lidských práv a nadnárodních korporací a jiných podnikatelských subjektů ze dne 21. března 2011 s názvem „Obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv: provádění rámce OSN nazvaného, Chránit, dodržovat, napravovat‘“(9),

–  s ohledem na směrnice OECD pro nadnárodní podniky(10) a výroční zprávu za rok 2014 ohledně směrnic OECD pro nadnárodní podniky(11),

–  s ohledem na výroční zprávu Internetového sdružení pro přidělování jmen a čísel za rok 2013(12),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 12. února 2014 s názvem „Politika v oblasti internetu a jeho správa: úloha Evropy při formování budoucnosti internetové správy“(13),

–  s ohledem na prohlášení ze zasedání NETmundial složeného z mnoha zúčastněných stran, které bylo přijato dne 24. dubna 2014(14),

–  s ohledem na shrnutí předsedy devátého Fóra pro správu internetu, které se konalo v Istanbulu ve dnech 2.–5. září 2014,

–  s ohledem na platná restriktivní opatření EU, která v některých případech zahrnují embargo na telekomunikační vybavení, informační a komunikační technologie (IKT) a monitorovací nástroje,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 599/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití(15),

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 16. dubna 2014 o přezkumu systému kontrol vývozu zboží dvojího využití(16),

–  s ohledem na rozhodnutí 19. plenárního zasedání Wassenaarského ujednání o vývozních kontrolách konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití, které se konalo ve dnech 3.–4. prosince 2013 ve Vídni,

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 24. dubna 2014 s názvem „Přezkum politiky v oblasti kontrol vývozu: zajištění bezpečnosti a konkurenceschopnosti v měnícím se světě“(17),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. listopadu 2014 o přezkumu politiky v oblasti kontroly vývozu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě(19),

–  s ohledem na svá usnesení o naléhavých případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu, v nichž byly vyjádřeny obavy ohledně digitálních svobod,

–  a s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2015(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2015 o prodloužení mandátu Fóra pro správu internetu(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(22),

–  s ohledem na písemné prohlášení, které v březnu 2014 předložil Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Edward Snowden(23),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a probíhající jednání o přistoupení EU k této úmluvě,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0178/2015),

A.  vzhledem k tomu, že technologický vývoj a přístup k otevřenému internetu jsou stále důležitější k tomu, aby bylo možné zajistit plnění a úplné dodržování lidských práv a základních svobod, a mají pozitivní dopad, protože rozšiřují prostor pro svobodu projevu, přístup k informacím, právo na soukromí a svobodu shromažďování a sdružování po celém světě;

B.  vzhledem k tomu, že technologické systémy mohou být zneužity jako nástroje pro porušování lidských práv prostřednictvím cenzury, dohledu, nepovoleného přístupu k zařízením, rušení signálu, narušování soukromí, sledování a dohledávání informací a jednotlivců;

C.  vzhledem k tomu, že porušování lidských práv se dopouštějí veřejné i soukromé subjekty, včetně vlád a donucovacích orgánů, i zločinné organizace a teroristické sítě;

D.  vzhledem k tomu, že kontext, v jakém jsou IKT navrhovány a využívány, do značné míry určuje, zda fungují jako nástroj podpory, nebo porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že informační technologie, zejména software, jsou tudíž málokdy jen jednoho, ale spíše dvojího užití, pokud jde o možné porušování lidských práv, přičemž software je rovněž formou projevu;

E.  vzhledem k tomu, že IKT jsou klíčovými nástroji, které lidem pomáhají organizovat společenská hnutí a protesty v různých zemích, a zejména v zemích s autoritativními režimy;

F.  vzhledem k tomu, že pro posouzení toho, jaké dopady na lidská práva bude mít kontext, v němž budou technologie využívány, je určující, jak silný je vnitrostátní a regionální právní rámec pro regulaci používání technologií, a schopnost politických a soudních orgánů nad tímto používáním vykonávat dohled;

G.  vzhledem k tomu, že v digitální oblasti hrají soukromé subjekty stále významnější úlohu ve všech sférách společenských aktivit, dosud však neexistují záruky, které by jim bránily v nadměrném omezování základních práv a svobod; vzhledem k tomu, že soukromé subjekty hrají tudíž aktivnější úlohu při posuzování legálnosti obsahu a při vývoji systému kybernetické bezpečnosti a systémů dohledu, což může mít negativní dopad na lidská práva na celém světě;

H.  vzhledem k tomu, že internet představuje revoluci, pokud jde o možnosti výměny nejrůznějších údajů, informací a znalostí;

I.  vzhledem k tomu, že šifrování je důležitou metodou, která pomáhá zabezpečit komunikaci a zajistit bezpečnost pro ty, kdo ji využívají;

J.  vzhledem k tomu, že správa internetu těží z modelu rozhodování, jehož podstatou je zapojení více zúčastněných stran, tedy procesu, který zajišťuje smysluplnou, inkluzivní a odpovědnou účast všech zúčastněných subjektů, včetně vlád, občanské společnosti, technické a akademické obce, soukromého sektoru i uživatelů;

K.  vzhledem k tomu, že zpravodajské agentury kvůli zachycování komunikace a údajů systematicky oslabují šifrovací protokoly a produkty; vzhledem k tomu, že Agentura pro národní bezpečnost USA (NSA) shromáždila velké množství tzv. chyb nultého dne (zero day exploits) – slabých míst v bezpečnosti IT, o nichž ještě veřejnost nebo prodejce produktu neví; vzhledem k tomu, že takové činnosti maří globální úsilí o zlepšení bezpečnosti IT;

L.  vzhledem k tomu, že zpravodajské služby se sídlem v EU se podílejí na činnostech, které ohrožují lidská práva;

M.  vzhledem k tomu, že ve světle stávajícího rychlého technologického vývoje jsou soudní a demokratický dohled a záruky do značné míry nedostatečně rozvinuté;

N.  vzhledem k tomu, že opatření v oblasti (kybernetické) bezpečnosti a protiteroristická opatření zahrnující IKT nebo monitorování internetu mohou mít výrazně negativní dopad na lidská práva a svobodu jednotlivců na celém světě, a to i na občany EU, kteří jsou usazeni v zahraničí nebo tam cestují, a to zejména při neexistenci právního základu, který by byl založen na zásadách nezbytnosti, přiměřenosti a na demokratickém a soudním dohledu;

O.  vzhledem k tomu, že internetové filtry a sledování komunikace oslabují schopnost obhájců lidských práv využívat výhod internetu a sdělovat si citlivé informace a že jsou v rozporu s několika články Všeobecné deklarace lidských práv, která každému jednotlivci zaručuje právo na soukromí a svobodu projevu;

P.  vzhledem k tomu, že digitální bezpečnost a digitální svoboda jsou obě klíčové, nemohou být vzájemně zaměňovány, ale měly by jedna druhou posilovat;

Q.  vzhledem k tomu, že Evropská unie může jít v oblasti digitálních svobod příkladem pouze tehdy, pokud je bude sama zaručovat; a vzhledem k tomu, že je tudíž zásadní, aby byl přijat soubor právních předpisů EU na ochranu údajů;

R.  vzhledem k tomu, že jsou ve hře dalekosáhlé společenské zájmy, jako je ochrana základních práv, o nichž by neměl rozhodovat pouze trh a které vyžadují regulaci;

S.  vzhledem k tomu, že respektování základních práv a právního státu a účinný parlamentní dohled nad zpravodajskými službami, které využívají digitální technologie v oblasti sledování, jsou důležitým prvkem mezinárodní spolupráce;

T.  vzhledem k tomu, že společnosti se sídlem v EU mají významný podíl na celosvětovém trhu IKT, zejména pokud jde o vývoz technologií pro dohled, sledování, narušování a monitorování;

U.  vzhledem k tomu, že zavedení vývozních kontrol by nemělo ohrozit legitimní výzkum problematiky bezpečnosti IT a vývoj nových IT nástrojů v oblasti bezpečnosti, pokud neexistuje zločinný úmysl;

1.  uznává, že lidská práva a základní svobody jsou univerzální a musí být globálně chráněny ve všech podobách, v nichž se projevují; zdůrazňuje, že sledování komunikace je samo o sobě v rozporu s právem na soukromí a svobodu projevu, pokud je prováděno mimo odpovídající právní rámec;

2.  vyzývá Komisi, aby zajistila soudržnost mezi vnější činností EU a jejími vnitřními politikami souvisejícími s IKT;

3.  je přesvědčen, že aktivní hromadné sledování občanů a špionáž politických představitelů agenturou NSA za aktivní spolupráce některých členských států EU, jež odhalil Edward Snowden, závažným způsobem narušilo důvěryhodnost politiky EU v oblasti lidských práv a oslabilo celosvětovou důvěru ve výhody IKT;

4.  připomíná dotčeným členským státům a agenturám EU včetně Europolu a Eurojustu jejich závazky stanovené Listinou základních práv Evropské unie a vyplývající z mezinárodních právních předpisů na ochranu lidských práv a cílů vnější politiky EU, že nebudou sdílet zpravodajské informace, pokud by to mohlo vést k porušení lidských práv ve třetí zemi nebo k využití informací získaných na základě porušení lidských práv, jako je neoprávněné sledování mimo EU;

5.  zdůrazňuje, že dopad technologií na zlepšování lidských práv by měl být začleněn do všech příslušných politik a programů EU za účelem podpory ochrany lidských práv a podpory demokracie, právního státu a řádné správy, jakož i mírového řešení sporů;

6.  vyzývá k aktivnímu vývoji a rozšiřování technologií, které pomáhají chránit lidská práva a zajišťovat lidem digitální práva a svobody, stejně jako bezpečnost, společně s podporou osvědčených postupů a vhodných legislativních rámců, a současně k zaručení bezpečnosti a integrity osobních údajů; zejména naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly globální používání a vývoj otevřených standardů a bezplatného a otevřeného softwaru a šifrovacích technologií;

7.  vyzývá EU, aby více podporovala subjekty, které pracují na posilování norem pro IKT v oblasti bezpečnosti a ochrany soukromí na všech úrovních, včetně hardwaru, softwaru a komunikačních standardů, jakož i vývoje hardwarových a softwarových rámců zajišťujících ochranu soukromí již od návrhu;

8.  požaduje, aby byl v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva zřízen fond pro lidská práva a technologie;

9.  naléhavě žádá EU, zejména Evropskou službu pro vnější činnost, aby při své komunikaci s obhájci lidských práv používala šifrování a předešla tak jejich ohrožení a aby chránila svou komunikaci se subjekty zvenčí před sledováním;

10.  žádá EU, aby využívala bezplatný a otevřený software a podporovala v tom i další aktéry, neboť takovýto software poskytuje větší bezpečnost a umožňuje lépe dodržovat lidská práva;

11.  upozorňuje, že je důležité rozvíjet IKT v oblastech sporů a podporovat tak mírové aktivity s cílem zajistit bezpečnou komunikaci mezi stranami, které se podílejí na mírovém řešení sporů;

12.  požaduje, aby byly zavedeny podmínky, ukazatele a postupy podávání zpráv s cílem zajistit, že finanční a technická podpora EU určená na rozvoj nových technologií ve třetích zemích nebude využívána způsobem, který by byl v rozporu s lidskými právy;

13.  vyzývá Komisi a Radu, aby aktivně spolupracovaly s vládami třetích zemí a aby prostřednictvím stávajících evropských podpůrných mechanismů a politických nástrojů bezpečným způsobem poskytovaly další podporu, školení a pomoc obhájcům lidských práv, aktivistům občanské společnosti a nezávislým novinářům, kteří využívají IKT při své činnosti, a aby prosazovaly související základní práva v oblasti soukromí, jako je neomezený přístup k informacím na internetu, právo na soukromí a ochranu údajů, svoboda projevu, svoboda shromažďování, svoboda sdružování, svoboda tisku a svoboda publikování na internetu;

14.  upozorňuje na obtížnou situaci oznamovatelů a jejich zastánců, včetně novinářů, poté, co odhalí nemístné sledovací praktiky ve třetích zemích; je přesvědčen, že tito lidé by měli být považováni za obhájce lidských práv, a tudíž si zaslouží ochranu EU, jak to vyžadují obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv; opakuje svou výzvu Komisi a členským státům, aby důkladně prozkoumaly možnost poskytovat oznamovatelům mezinárodní ochranu před stíháním;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že bezpečnostní opatření, zejména opatření v oblasti boje proti terorismu, jsou ve stále větší míře zneužívána jako záminka pro porušování práva na soukromí a pro omezování legitimní činnosti obhájců lidských práv, novinářů a politických aktivistů; opakuje své pevné přesvědčení, že vnitrostátní bezpečnost nikdy nemůže ospravedlnit programy necíleného, tajného či hromadného sledování; trvá na tom, aby takováto opatření byla uplatňována důsledně v souladu se zásadami právního státu a normami v oblasti lidských práv, včetně práva na soukromí a ochranu údajů;

16.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Komisi, aby ve svém politickém dialogu s třetími zeměmi i ve svých programech rozvojové spolupráce podporovaly demokratický dohled nad bezpečnostními a zpravodajskými službami; naléhavě žádá Komisi, aby podporovala organizace občanské společnosti a legislativní orgány ve třetích zemích, které usilují o posílení dohledu, transparentnosti a odpovědnosti domácích bezpečnostních služeb; požaduje, aby se konkrétní závazky v tomto ohledu staly součástí budoucího akčního plánu EU pro lidská práva a demokratizaci;

17.  naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby podporovaly digitální svobody a neomezený přístup k internetu při veškerém styku se třetími zeměmi, včetně přístupových a obchodních jednání, dialogů o lidských právech a diplomatických kontaktů;

18.  bere na vědomí, že se internet stal veřejným prostorem a rovněž trhem, pro který je volný tok informací a přístup k IKT nezbytný; zdůrazňuje proto, že digitální svoboda i volný obchod musí být podporovány a chráněny současně;

19.  žádá, aby do všech smluv se třetími zeměmi byly začleňovány doložky, které výslovně odkazují na to, že je třeba podporovat, zaručovat a dodržovat digitální svobodu, neutralitu sítě, necenzurovaný a neomezený přístup k internetu, právo na soukromí a ochranu údajů;

20.  naléhavě vyzývá EU, aby se postavila proti kriminalizaci obhájců lidských práv za to, že využívají nástroje pro šifrování, obcházení cenzury a ochranu soukromí, a aby odmítla omezit používání šifrování v rámci EU a kritizovala vlády třetích zemí, které proti obhájcům lidských práv používají takováto obvinění;

21.  naléhavě vyzývá EU, aby se postavila proti kriminalizaci využívání nástrojů pro šifrování, obcházení cenzury a ochranu soukromí a aby odmítla omezit používání šifrování v rámci EU a kritizovala vlády třetích zemí, které tyto nástroje kriminalizují;

22.  zdůrazňuje, že účinná politika EU v oblasti rozvoje a lidských práv vyžaduje, aby byly otázky IKT začleňovány do všech činností a aby byly překonány digitální rozdíly, a to vytvořením základní technologické infrastruktury, usnadněním přístupu ke znalostem a informacím a podporou počítačových dovedností a používání otevřených standardů v dokumentech a případně i bezplatného a otevřeného softwaru, aby se zajistila otevřenost a transparentnost (zejména orgánů veřejné správy) – včetně zajištění ochrany údajů v digitálním prostoru po celém světě – i lepším pochopením potenciálních rizik a přínosů IKT;

23.  vyzývá Komisi, aby podporovala odstraňování digitálních překážek pro osoby se zdravotním postižením; považuje za nesmírně důležité, aby politiky EU v oblasti rozvoje a podpory lidských práv ve světě usilovaly o zmenšení digitální propasti pro osoby se zdravotním postižením a aby poskytovaly širší rámec práv, zejména pokud jde o přístup ke znalostem, digitální účast a podíl na nových hospodářských a společenských příležitostech, které internet vytváří;

24.  zdůrazňuje, že legální digitální shromažďování a šíření důkazů o porušování lidských práv může přispět k celosvětovému boji proti beztrestnosti a terorismu; domnívá se, že v řádně odůvodněných případech by měl takový materiál být podle mezinárodního (trestního) práva přípustný jako důkaz pro soudní řízení v souladu s mezinárodními, regionálními i ústavními zárukami; doporučuje, aby byly v oblasti mezinárodního trestního práva vytvořeny mechanismy pro zavedení postupů, jejichž prostřednictvím by byly tyto údaje ověřovány a shromažďovány pro použití jako důkaz pro soudní řízení;

25.  velmi lituje skutečnosti, že některé informační a komunikační technologie a služby pocházející z EU jsou prodávány a mohou být ve třetích zemích používány soukromými osobami, podniky a orgány s konkrétním úmyslem porušovat lidská práva prostřednictvím cenzury, hromadného dohlížení, rušení signálu, narušování soukromí, monitorování a sledování a dohledávání občanů a jejich činností přes (mobilní) telefonní sítě a internet; je znepokojen skutečností, že některé společnosti se sídlem v EU mohou poskytovat technologie a služby, jež takovéto porušování lidských práv umožňují;

26.  konstatuje, že hrozby pro bezpečnost Evropské unie, jejích členských států a třetích zemí často mají často původ u jednotlivců nebo malých skupin používajících digitální komunikační sítě k plánování a provádění útoků a že nástroje a taktiky vyžadované k potírání takovýchto hrozeb je nutné neustále přezkoumávat a aktualizovat;

27.  považuje hromadné sledování, které není odůvodněno zvýšeným rizikem teroristické hrozby, za nepřiměřené, a tudíž za porušení zásady nezbytnosti a proporcionality, jež představuje porušení lidských práv;

28.  naléhavě vyzývá členské státy, aby prosazovaly plný demokratický dohled nad operacemi zpravodajských služeb ve třetích zemích, a žádá, aby tyto služby působily v plném souladu se zásadami právního státu a aby neoprávněně působící služby a jednotlivci byli hnáni k zodpovědnosti;

29.   vybízí členské státy, aby s ohledem na posílenou spolupráci a výměnu informací mezi členskými státy a třetími zeměmi (mimo jiné i prostřednictvím digitálního sledování) zajistily demokratický dohled nad těmito službami a jejich činnostmi prostřednictvím náležitého vnitřního, výkonného, soudního a nezávislého parlamentního dohledu;

30.  zdůrazňuje, že zásady sociální odpovědnosti podniků a lidská práva jakožto součást projektových kritérií, což jsou technologická řešení a inovace zajišťující ochranu lidských práv, by se měly stát součástí právních předpisů EU, aby se zajistilo, že poskytovatelé internetových služeb, vývojáři softwaru, výrobci hardwaru, služby sociálních sítí/médií, mobilní operátoři a další přistupují k lidským právům koncových uživatelů globálně;

31.  naléhavě žádá EU, aby zajistila větší transparentnost ve vztazích mezi mobilními operátory či poskytovateli internetových služeb a vládami a aby tuto transparentnost prosazovala ve svých vztazích se třetími zeměmi a požadovala, aby operátoři a poskytovatelé internetových služeb každoročně zveřejňovali podrobné zprávy o transparentnosti, včetně zpráv o tom, jaké kroky jsou vyžadovány ze strany orgánů, a o finančních vazbách mezi orgány veřejné správy a operátory / poskytovateli internetových služeb;

32.  připomíná podnikovým subjektům, že nesou odpovědnost za dodržování lidských práv při svém působení po celém světě bez ohledu na to, kde se jejich uživatelé nacházejí, a nezávisle na tom, zda své závazky týkající se lidských práv plní hostitelský stát; vyzývá společnosti zabývající se IKT, zejména ty se sídlem v EU, aby provedly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, mimo jiné tím, že zavedou politiky náležité péče a záruky pro řízení rizik a budou poskytovat účinnou nápravu, kdykoli jejich činnost bude mít nepříznivý dopad na lidská práva nebo k takovému dopadu přispěje;

33.  zdůrazňuje potřebu účinněji provádět a monitorovat nařízení a sankce EU týkající se IKT na úrovni EU, včetně využití všeobsáhlých mechanismů, aby bylo zajištěno dodržování právních předpisů všemi stranami, včetně všech členských států, a aby byly zachovány rovné podmínky pro všechny;

34.  zdůrazňuje, že dodržování základních práv je nezbytným prvkem úspěšných protiteroristických politik, což se týká i využívání digitálních technologií v oblasti sledování;

35.  vítá rozhodnutí Wassenaarského ujednání o vývozních kontrolách v oblastech nástrojů pro sledování, prosazování práva a shromažďování zpravodajských informací a systémů pro sledování sítí z prosince 2013; připomíná, že režim EU pro technologie dvojího užití je dosud velmi nedokonalý, zejména pak nařízení EU o technologiích dvojího užití, pokud jde o účinné a systematické kontroly vývozu škodlivých IKT do nedemokratických zemí;

36.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v souvislosti s nadcházejícím přezkumem a obnovou politik v oblasti dvojího užití urychleně předložila návrh účinné a inteligentní politiky pro omezení a regulaci komerčního vývozu služeb v oblasti provádění a používání tzv. technologií dvojího užití, který se bude zabývat potenciálně škodlivým vývozem produktů a služeb IKT do třetích zemí, jak bylo ujednáno ve společném prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise v dubnu 2014; vyzývá Komisi, aby zavedla účinné záruky zabraňující tomu, aby uvedené vývozní kontroly poškodily výzkum, včetně vědeckého výzkumu a výzkumu IT v oblasti bezpečnosti;

37.  zdůrazňuje, že by Komise měla být schopna co nejrychleji poskytnout společnostem, které váhají, zda požádat o vývozní licenci, přesné a aktuální informace o legalitě a potenciálních negativních důsledcích případných obchodních transakcí;

38.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na přezkum toho, jak by mohly být využity normy EU pro IKT v rámci prevence potenciálních negativních dopadů vývozu těchto technologií nebo dalších služeb do třetích zemí, kde význam pojmů jako „zákonem povolené zachycování sdělení“ nelze považovat za rovnocenný tomu v EU nebo kde například mají špatnou pověst v oblasti lidských práv či tam neexistuje právní stát;

39.  opětovně uvádí, že při posuzování případů, kdy jsou technologie dvojího užití použity způsobem, který by mohl omezit lidská práva, by měly mít přednost normy EU, a zejména Listina základních práv EU;

40.  žádá o rozvíjení politik umožňujících regulovat prodej technologií s tzv. chybami nultého dne (zero-day exploits) a zranitelnými místy, aby se zabránilo jejich využívání ke kybernetickým útokům nebo neoprávněnému přístupu k zařízením umožňujícím porušování lidských práv, aniž by tato regulace měla významný dopad na akademický výzkum v oblasti bezpečnosti nebo jiný výzkum v této oblasti vedený v dobré víře;

41.  lituje aktivní spolupráce některých evropských i mezinárodních společností, které obchodují s technologiemi dvojího užití majícími potenciálně škodlivý dopad na lidská práva a zároveň jsou činné v EU, s režimy, jejichž opatření porušují lidská práva;

42.  naléhavě žádá Komisi, aby společnosti zapojené do těchto činností vyloučila z veřejných zakázek EU a z řad příjemců finančních prostředků na výzkum a vývoj a všech dalších finančních podpor;

43.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost hlediskům lidských práv v postupech zadávání veřejných zakázek na technologické vybavení, obzvláště v zemích, kde je praxe v této oblasti nespolehlivá;

44.  vyzývá Komisi a Radu, aby prostřednictvím fór pro správu internetu aktivně hájily otevřený internet, rozhodovací postupy za účasti mnoha zúčastněných stran, neutralitu sítě, digitální svobody a záruky ochrany údajů ve třetích zemích;

45.  odsuzuje oslabování a podrývání šifrovacích protokolů a produktů, zejména ze strany zpravodajských služeb, které chtějí zachycovat šifrovanou komunikaci;

46.  varuje před privatizací prosazování práva internetovými společnostmi a poskytovateli internetových služeb;

47.  požaduje vyjasnění norem a standardů, které soukromé subjekty používají k vývoji svých systémů;

48.  připomíná, že je důležité posuzovat kontext, v němž jsou technologie využívány, aby bylo možné plně docenit jejich dopad na lidská práva;

49.  výslovně požaduje, aby byly podporovány nástroje, které umožňují anonymní nebo pseudoanonymní používání internetu, a zpochybňuje jednostranný názor, že takovéto nástroje slouží pouze k trestné činnosti, a nikoli ke zlepšování postavení aktivistů činných v oblasti lidských práv v EU i mimo ni;

50.  naléhavě žádá Radu, Komisi a ESVČ, aby vypracovaly inteligentní a účinné politiky pro regulaci vývozu technologií dvojího užití, která by řešila potenciálně škodlivý vývoz produktů a služeb v oblasti IKT, na mezinárodní úrovni v rámci vícestranných režimů kontroly vývozu a jiných mezinárodních subjektů;

51.  zdůrazňuje, že jakékoli změny právních předpisů mající za cíl zvýšení účinnosti vývozních kontrol v souvislosti s přenosem nehmotných technologií nesmí brzdit legitimní výzkum a bránit přístupu k informacím a jejich výměně a že jakákoli potenciální opatření, jako je například používání všeobecných vývozních povolení EU pro výzkum dvojího užití, by neměla mít „odrazující účinek“ na jednotlivce a malé a střední podniky;

52.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že stávající i budoucí politiky v oblasti vývozních kontrol neomezí činnost legitimních výzkumných pracovníků zabývajících se bezpečností a že vývozní kontroly budou uplatňovány v dobré víře pouze na jasně vymezené technologie, které mají být použity k hromadnému sledování, cenzuře, rušení signálu, narušování soukromí nebo monitorování a ke sledování a dohledávání občanů a jejich činností přes (mobilní) telefony a sítě;

53.  připomíná, že bezdrátové technologie na bázi ad hoc sítí mají značný potenciál jakožto záložní sítě v oblastech, kde je internet nedostupný či blokovaný, a mohou napomáhat prosazování lidských práv;

54.  vyzývá Komisi, aby jmenovala skupinu nezávislých odborníků, kteří budou moci provést posouzení dopadů stávajících norem EU pro IKT na lidská práva, s cílem vypracovat doporučení ohledně úprav, jimiž se zvýší ochrana lidských práv, zejména při vývozu systémů;

55.  uznává, že technologický vývoj představuje výzvu pro právní systémy, které se musí přizpůsobovat novým okolnostem; zdůrazňuje, že je důležité, aby normotvůrci věnovali otázkám souvisejícím s digitální ekonomikou větší pozornost;

56.  vyzývá Komisi, aby zapojila občanskou společnost a nezávislé odborníky v oblasti IKT, včetně výzkumných pracovníků zabývajících se bezpečností ze třetích zemí, a zajistila tak, že bude mít k dispozici aktuální odborné znalosti, které by měly vést k tvorbě politiky, jež obstojí i v budoucnu;

57.  zdůrazňuje, že je nutné vyvarovat se nezamýšlených důsledků, jakými jsou omezení či odrazování od vědeckého výzkumu a od jiných druhů výzkumu a vývoje prováděných v dobré víře, i důsledků na výměnu informací a přístup k nim, na rozvoj znalostí v oblasti bezpečnosti nebo na vývoz technologií, které jsou prospěšné pro nabývání požadovaných digitálních dovedností a posílení lidských práv;

58.  domnívá se, že celosvětová spolupráce mezi vládami a soukromými subjekty v digitální oblasti, včetně Fóra pro správu internetu, si žádá přehlednou kontrolu a rovnováhu a nesmí vést k oslabení demokratického a soudního dohledu;

59.  konstatuje, že přístup založený na dobrovolnosti je nedostatečný a že jsou zapotřebí závazná opatření, která by společnosti motivovala, aby braly v potaz pověst určité země v oblasti lidských práv před tím, než do této země prodají své produkty, a aby prováděly posouzení dopadů svých technologií na obhájce lidských práv a kritiky vlády;

60.  domnívá se, že vývoz vysoce citlivého zboží musí být kontrolován před tím, než toto zboží opustí EU, a že v případě porušení jsou nezbytné sankce;

61.  žádá, aby každý jednotlivec měl nárok na šifrování a aby byly k šifrování vytvořeny potřebné podmínky; zastává názor, že kontroly by měly být věcí konečného uživatele, který bude potřebovat dovednosti nutné k tomu, aby tyto kontroly mohl náležitě provádět;

62.  požaduje zavedení tzv. end-to-end šifrovacích standardů, které by byly samozřejmostí pro veškeré komunikační služby, aby se čtení obsahu pro vlády, zpravodajské agentury a subjekty provádějící sledování stalo obtížnějším;

63.  zdůrazňuje, že vládní zpravodajské služby nesou zvláštní odpovědnost za budování důvěry, a požaduje, aby bylo ukončeno hromadné sledování; domnívá se, že monitorování evropských občanů prostřednictvím domácích i zahraničních zpravodajských služeb je nutno řešit a zastavit;

64.  staví se proti prodeji a distribuci evropských technologií v oblasti sledování a nástrojů pro cenzuru autoritářským režimům, v nichž neexistuje právní stát;

65.  vyzývá k rozšíření působnosti mezinárodní ochrany oznamovatelů a rovněž vybízí členské státy, aby předložily návrhy právních předpisů na jejich ochranu;

66.  žádá, aby byl jmenován vyslanec OSN pro digitální svobody a ochranu údajů, a vyzývá k rozšíření mandátu komisaře EU pro lidská práva, aby byly technologie posuzovány také z hlediska lidských práv;

67.  požaduje opatření, která by zajistila, že soukromí aktivistů, novinářů i občanů bude chráněno všude na světě a že budou moci vytvářet sítě prostřednictvím internetu;

68.  trvá na tom, že přístup k internetu by měl být považován za lidské právo, a požaduje opatření vedoucí k odstranění digitální propasti;

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ESVČ.

(1) http://eeas.europa.eu/delegations/un_geneva/press_corner/focus/events/2012/20120625_en.htm.
(2) http://eeas.europa.eu/delegations/documents/eu_human_rights_guidelines_on_freedom_of_expression_online_and_offline_en.pdf.
(3) http://www.osce.org/fom/80723?download=true.
(4) http://www.osce.org/fom/127656?download=true .
(5) http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N14/545/19/PDF/N1454519.pdf?OpenElement.
(6) http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/RegularSessions/Session27/Documents/A-HRC-27-37_en.doc.
(7) http://website-pace.net/documents/19838/1085720/20150126-MassSurveillance-EN.pdf/df5aae25-6cfe-450a-92a6-e903af10b7a2.
(8) Přijatý text, P7_TA(2014)0230.
(9) http://www.ohchr.org/Documents/Publications/GuidingPrinciplesBusinessHR_EN.pdf?v=1392752313000/_/jcr:system/jcr:versionstorage/12/52/13/125213a0-e4bc-4a15-bb96-9930bb8fb6a1/1.3/jcr:frozennode
(10) http://www.oecd.org/daf/inv/mne/48004323.pdf
(11) http://www.oecd-ilibrary.org/docserver/download/2014091e.pdf?expires=1423160236&id=id&accname=ocid194994&checksum=D1FC664FBCEA28FC856AE63932715B3C
(12) https://www.icann.org/en/system/files/files/annual-report-2013-en.pdf
(13) COM(2014)0072.
(14) http://netmundial.br/wp-content/uploads/2014/04/NETmundial-Multistakeholder-Document.pdf
(15) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 79.
(16) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 82.
(17) COM(2014)0244.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.
(19) Přijaté texty, P7_TA(2013)0274.
(20) Přijaté texty, P8_TA(2015)0079.
(21) Přijaté texty, P8_TA(2015)0033.
(22) Přijaté texty, P8_TA(2015)0076.
(23) http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201403/20140307ATT80674/20140307ATT80674EN.pdf.


Ochrana finančních zájmů Evropské unie: směrem ke kontrolám SZP založeným na plnění stanovených cílů
PDF 353kWORD 101k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o ochraně finančních zájmů Evropské unie: směrem ke kontrolám společné zemědělské politiky na základě výsledků (2014/2234(INI))
P8_TA(2015)0289A8-0240/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 1/2012 k určitým návrhům nařízení týkajících se společné zemědělské politiky na období 2014–2020,

–  s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2004 k modelu jednotného auditu,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského soudního dvora č. 16/2013 s názvem Inventura „jednotného auditu“ (single audit ) a spolehlivost práce vnitrostátních auditních orgánů v oblasti soudržnosti z hlediska Komise,

–  s ohledem na výroční zprávu o činnosti Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova za rok 2013,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0240/2015),

A.  vzhledem k tomu, že dvě kola reforem společné zemědělské politiky (SZP) vedla k tomu, že pravidla jsou nyní různorodější a složitější;

B.  vzhledem k tomu, že složitější pravidla vedou ke zvýšení chybovosti na místě;

C.  vzhledem k tomu, že k účinnému provádění SZP je třeba splnit její cíle a současně zajistit vzájemné porozumění a důvěru mezi všemi orgány a institucemi EU a vnitrostátními a regionálními orgány;

D.  vzhledem k tomu, že v zájmu vyšší efektivity a účinnosti reformy SZP je nutné zjednodušit pravidla a omezit byrokracii, neboť jen tak lze dosáhnout cílů SZP;

E.  vzhledem k tomu, že náklady na provádění kontrol a poskytování poradenství zúčastněným stranám a zemědělcům na úrovni členských států se v současnosti odhadují na 4 miliardy EUR ročně a že pravděpodobně ještě vzrostou v souvislosti s prováděním poslední reformy SZP, zejména se zavedením ekologických opatření, a stejně tak se může zvýšit i míra chyb;

F.  vzhledem k tomu, že reforma z roku 2013 přinesla podstatné změny v tom, které údaje jsou od zemědělců požadovány při předkládání a zdůvodňování žádostí, a nové požadavky, u nichž hrozí vyšší míra chyb v počáteční zaučovací a přizpůsobovací fázi;

G.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby provozovatelé nebyli zatíženi nepřiměřeným počtem kontrol;

H.  vzhledem k tomu, že k efektivnímu provádění SZP je třeba splnit její cíle a současně zajistit vzájemné porozumění a důvěru mezi všemi orgány a institucemi EU a státními a regionální orgány;

I.  vzhledem k tomu, že zemědělci jsou vybízeni k tomu, aby poskytovali služby, které souvisejí s krajinou, biologickou rozmanitostí zemědělské půdy a stabilizací klimatu, i když tyto služby nemají tržní hodnotu;

J.  vzhledem k tomu, že náklady na provádění kontrol a poskytování poradenství zúčastněným stranám a zemědělcům na úrovni členských států lze v současné chvíli odhadnout na 4 miliardy EUR; zdůrazňuje, že je nutné minimalizovat náklady na kontroly a s nimi spojenou administrativní zátěž;

K.  vzhledem k tomu, že kontroly na základě výsledků se mohou stát užitečnou metodou a že správní orgány musí být stabilní a zaujmout podpůrný přístup, a získat si tak důvěru konečných příjemců; připomíná však, že na zemědělské podniky v EU rozmanitého typu a velikosti nelze použít jeden univerzální systém;

L.  vzhledem k tomu, že ekologická opatření zavedená poslední reformou společné zemědělské politiky mají přispět k dosažení lepší zemědělské udržitelnosti prostřednictvím různých nástrojů:

   zjednodušená a lépe cílená podmíněnost;
   přímé zelené platby a dobrovolná opatření, která jsou přínosná pro životní prostředí a změnu klimatu v rámci rozvoje venkova;

M.  vzhledem k tomu, že Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova(1) považovalo za nezbytné vznést 51 výhrad vůči některým platebním agenturám;

1.  sdílí názor Evropského účetního dvora, že „výdajové mechanismy u společné zemědělské politiky [na období 2014–2020] jsou i nadále složité“(2); připomíná však, že složitost SZP je způsobena rozmanitostí zemědělství v Evropě a že zjednodušení nesmí vést k odstranění již přijatých nástrojů;

2.  požaduje méně byrokratickou SZP, aby bylo možné snížit míru chyb, a vytvoření nástrojů, které umožní odlišit chybu od podvodu;

3.  vyzývá k tomu, aby při využívání výsledků kontrol a případném ukládání sankcí byly odlišovány případy neúmyslného opomenutí od podvodů, neboť opomenutí zpravidla nezpůsobují daňovým poplatníkům finanční újmu;

4.  požaduje méně byrokratickou SZP, již lze jednoznačně provádět a chápat, aby bylo možné snížit míru chyb a vyvinout nástroje, které umožní odlišit chybu od podvodu, přičemž zajistí, aby zemědělci byli i nadále schopni zajišťovat klíčovou produkci potravin, která je ústředním bodem politiky; domnívá se, že pokračující řešení složitosti a zefektivnění SZP je jedním z klíčových požadavků nutných k tomu, aby zemědělství přilákalo nové subjekty a udrželo si je spolu s jejich schopnostmi, což v budoucnu zajistí prosperující zemědělství EU; očekává v tomto ohledu důrazná opatření v rámci programu pro zlepšování právní úpravy; vítá rozhodnutí Komise prodloužit lhůtu pro podávání žádostí o přímé platby o jeden měsíc a považuje to za krok umožňující snížit míru chyb v SZP;

5.  naléhavě žádá o jasnější pokyny vnitrostátním orgánům a zemědělcům, aby se snížila míra chyb;

6.  podporuje iniciativu Komise zaměřenou na zjednodušení SZP, v jejímž rámci by byla neprodleně prozkoumána opatření, která lze provést rychle, což by bylo ku prospěchu zemědělců, platebních agentur, orgánů a institucí EU a daňových poplatníků; rovněž naléhavě žádá, aby byly v rámci přezkumu v polovině období předloženy k projednání pozměňovací návrhy k základnímu legislativnímu aktu pro reformu na příští období podpory;

7.  obává se, že nejpravděpodobnější míra chyb stanovená Účetním dvorem se v oblasti přímých plateb společné zemědělské politiky v období 2014–2020 zvýší, a to zejména kvůli tomu, že příští rámec pro podmíněnost ještě neodpovídá snížení zbytečné složitosti této politiky pro řídící orgány a pro příjemce;

8.  připomíná, že Parlament a Účetní dvůr často zdůrazňují, že je třeba dosáhnout správné rovnováhy mezi nižší administrativní zátěží a účinnou finanční kontrolou;

9.  podotýká, že náklady společné zemědělské politiky již dosahují 4 miliard EUR ročně a že se týkají 50 milionů transakcí, přičemž rozpočet pro zemědělství činí přibližně 58 miliard EUR;

10.  vítá skutečnost, že Komise dává přednost novému zjednodušení SZP a že nejdříve navrhuje zjednodušit určitý počet aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů;

11.  přiklání se k tomu, aby místo zvyšování počtu kontrol v zemědělství prováděných členskými státy, Komisí a Účetním dvorem došlo ke zlepšení jejich kvality a důslednosti;

12.  rovněž zdůrazňuje, že kontroly mají zaručit, že peníze z rozpočtu EU vyčleněné na financování nástrojů SZP jsou řádně využívány;

13.  připomíná, že cílem systému jednotného auditu je zavést jednotný řetězec auditů, které by pokrývaly různé úrovně, od konečných příjemců až po orgány a instituce Evropské unie;

14.  lituje skutečnosti, že systém jednotného auditu dosud není účinný a že kontrolní systémy zavedené členskými státy nedosahují svého plného potenciálu; připomíná členským státům jejich odpovědnost za účinné provádění prvostupňových kontrol, přičemž by měly usilovat o omezení zátěže pro zemědělce na minimum, a stávající možnosti pro zavedení pružnosti při provádění kontrol;

15.  nabádá Komisi a členské státy, aby jako pokyn formulovaly způsoby, jak optimalizovat a zkombinovat kontroly související se SZP tak, aby vybraní příjemci byli pokud možno podrobováni pouze jednomu kolu kontrol ročně;

16.  zdůrazňuje, že podle výroční zprávy Evropského účetního dvora za rok 2013:

   a) by nejpravděpodobnější míra chyb v oblasti přímých plateb byla o 1,1 % nižší, a tudíž poměrně blízká dvouprocentnímu prahu významnosti, kdyby vnitrostátní orgány použily informace, které měly k dispozici, k tomu, aby alespoň částečně předcházely chybám a odhalovaly a napravovaly je(3);
   b) nejpravděpodobnější míra chyb v rozvoji venkova by se snížila na 2 %, kdyby vnitrostátní orgány použily veškeré informace, které měly k dispozici, k tomu, aby předcházely chybám a odhalovaly a napravovaly je(4);

17.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že Komise byla u 42 z 68 platebních agentur nucena opravit sdělenou míru chyb, a to směrem nahoru, se zbytkovou mírou chyb překračující 2 %, a to i přesto, že téměř všechny agentury pro vyplácení přímých plateb byly akreditovány a obdržely certifikaci od příslušných orgánů a že 79 z 82 prohlášení o věrohodnosti účtů vydaných platebními agenturami obdrželo od certifikačních orgánů v roce 2013 výrok bez výhrad;

18.  očekává, že nové poslání svěřené certifikačním orgánům nařízeními (EU, Euratom) č. 966/2012 a (EU) č. 1306/2013 zvýší spolehlivost údajů oznamovaných členskými státy, pokud jde o jejich řízení zemědělských fondů EU;

19.  vyzývá Komisi, aby změnila pokyny pro certifikační orgány a důkladněji ověřovala sestavování statistických zpráv;

20.  znovu opakuje svou žádost Komisi, aby vypracovala návrhy na stanovení sankcí za poskytování nepravdivých či nesprávných údajů ze strany platebních agentur včetně těchto tří prvků: kontrolní statistiky, prohlášení platebních agentur a činnost certifikačních orgánů; žádá, aby Komisi byla svěřena pravomoc zrušit akreditaci platební agentury u závažných případů poskytnutí nesprávných informací;

21.  očekává, že Komise co nejdříve plně vyžije postupu zjednodušení společné zemědělské politiky, zejména pokud jde o zatěžující a složitá nařízení týkající se podmíněnosti a ekologizace, která v konečném důsledku zatěžují zemědělce v celé Evropě;

22.  podporuje iniciativu Komise zaměřenou na zjednodušení SZP tím, že okamžitě zváží opatření, která lze provést rychle, což by bylo ku prospěchu zemědělců, platebních agentur, orgánů a institucí EU a daňových poplatníků; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly k projednání rovněž předloženy pozměňovací návrhy k základnímu legislativnímu aktu; vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na zjednodušení SZP, přičemž zohlední zpětnou vazbu, kterou jí poskytnou zúčastněné strany ze zemědělského odvětví;

23.  vyslovuje se pro silnější a důraznější provádění jediného auditu, jehož bude dosaženo koordinací kontrolních činností různých institucí, a vyzývá k tomu, aby byla snížena administrativní zátěž spojená s audity, aby tak zemědělce v souladu se všemi souvisejícími právními předpisy nenavštívilo několik odpovědných orgánů nezávisle na sobě nebo aby zemědělci neprocházeli nadměrnými nebo několikanásobnými kontrolami Komise a Účetního dvora v témže roce, čímž se sníží počet inspekcí, a tím také zátěž zemědělců; žádá, aby se sloučily úlohy auditu a kontroly ověřovacích orgánů a jiných orgánů členských států; podotýká, že rady, které zemědělcům dávají jak vnitrostátní orgány, tak Komise ve svých pokynech týkajících se provádění SZP, jsou často v rozporu s hodnoticími kritérii, jež používá Účetní dvůr, což vede k udělování nepřiměřených a nečekaných pokut;

24.  vyslovuje se pro integrovaný přístup při kontrolách, v rámci něhož by všechny kontrolní povinnosti byly v daném podniku prováděny pokud možno ve stejném okamžiku, a sice s cílem dosáhnout nízkého počtu kontrol na místě a snížit s tím spojené náklady a zátěž z hlediska administrativy a zemědělců a zjednodušit kontrolní proces;

25.  připomíná Komisi, že riziko neúmyslných chyb vzniklých kvůli složitým předpisům nese v konečném důsledku příjemce; žádá o vytvoření rozumného, přiměřeného a účinného systému sankcí, který by tento přístup podpořil, jako je prevence dvojího postihování za stejnou chybu podle platebního režimu i podmíněnosti;

26.  domnívá se, že v zájmu zajištění hladkého provádění projektů by nemělo být přerušeno poskytování plateb v případě odhalení drobných nebo administrativních chyb;

27.  žádá, aby Komise, členské státy a Účetní dvůr dále rozvíjely auditní strategie založené na posouzení rizika a zohledňující všechny příslušné údaje, včetně předchozí identifikace států s nejlepšími a států s nejhoršími výsledky v každé oblasti politiky;

28.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit kritéria s cílem určit, které členské státy lze označit jako státy s nejlepšími nebo nejhoršími výsledky;

29.  připomíná, že velká řada členských států může být považována za státy „s nejhoršími výsledky“, pokud jde o řízení fondů EU, v závislosti na příslušné oblasti politiky;

30.  trvá na tom, aby definice výsledků v souvislosti s kontrolami vycházela z kontrolních seznamů a zahrnovala v první řadě kvalitu kontrol a správních systémů členských států, tzn. účinnost, soudržnost a spolehlivost řídících a certifikačních orgánů;

31.  domnívá se, že členské státy s nejlepšími výsledky v každé oblasti politiky by měly být odměněny snížením počtu unijních kontrol;

32.  domnívá se, že rozvoj a správa kontrol na základě výsledků by v žádném případě neměly zapříčinit zvýšení nejistoty, pokud jde o zabezpečení dodávek potravin v EU;

33.  vyzývá členské státy s nejlepšími výsledky, aby své zkušenosti předaly členským státům s nejhoršími výsledky;

34.  žádá Komisi, aby podpořila vyměňování osvědčených postupů, které zajistí co nejhladší průběh kontrol a co nejmenší narušení práce zemědělců;

35.  podotýká, že podle čl. 59 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky „členské státy zajistí minimální úroveň kontrol na místě nezbytných pro účinné řízení rizik a uvedenou minimální úroveň případně zvýší. Členské státy mohou uvedenou minimální úroveň snížit, pokud řídící a kontrolní systémy fungují správně a míra chyb zůstává na přijatelné úrovni“;

36.  žádá Komisi, aby dále definovala přijatelnou úroveň uvedenou v čl. 59 odst. 5 nařízení (EU) č. 1306/2013 a aby v tomto ohledu zahájila dialog s Parlamentem a Evropským účetním dvorem;

37.  nabádá členské státy, aby jako střednědobý až dlouhodobý cíl dále rozvíjely iniciativy v oblasti elektronické veřejné správy zaměřené na snižování míry chyb tím, že se zabrání chybám ve fázi podávání žádostí; vyzývá Komisi a členské státy, aby měly na paměti cílové datum uvedené v čl. 122 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních pro přechod na systém elektronické výměny údajů (e-soudržnost) uplatňovaný v případě žádostí o projekty, řízení a kontrol; domnívá se, že plná transparentnost údajů a přístup k nim jsou nezbytné pro předcházení zneužití a pro boj proti němu; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zajistila, že dokumentace poskytnutá všemi příjemci bude povinně zveřejňována;

38.  domnívá se, že kompletní pokrytí venkovských oblastí rychlým širokopásmovým připojením a rozsáhlá osvěta a vzdělávání ohledně jeho využití se stanou důležitým nástrojem, který všem zemědělcům umožní využívat výhod nejnovějších systémů podávání žádostí a požadavků spojených se SZP;

39.  žádá, aby bylo vynaloženo další úsilí o snížení složitosti systémů podávání žádostí a formulářů pro zemědělce, a je zastáncem toho, aby členské státy využívaly v hojnější míře technologii elektronické veřejné správy, aby se tak při podávání žádostí předešlo chybám, k čemuž bude nutné zajistit příjemcům přístup k širokopásmovému internetu; vybízí Komisi, aby vytvořila program na pomoc se vzděláváním starších zemědělců; zdůrazňuje význam rozsáhlých investic do širokopásmových sítí ve venkovských oblastech a vyzývá členské státy, aby se zasazovaly o digitalizaci podávání žádostí; připomíná, že ke spolehlivému využívání technologií elektronické veřejné správy je nutné, aby členské státy tyto technologie rozvíjely, financovaly nebo spolufinancovaly;

40.  vyzývá členské státy, aby v souvislosti se vztahy mezi veřejnou správou a zemědělskými podniky zavedly programy digitalizace s cílem zavést pro každý zemědělský podnik jeden jediný soubor (single farm file), jehož součástí bude integrovaná a synchronizovaná správa údajů o plodinách; zastává názor, že tímto zjednodušením by byly spojeny položky, které jsou v současné době spravovány odděleně (osevní plány, individuální pojistné plány a deníky) vzhledem k tomu, že zemědělské podniky by podaly jediné prohlášení, které by si orgány veřejné správy předaly mezi sebou, a tím by se zvýšila účinnost kontrol orgánů veřejné správy a současně snížilo riziko chybovosti v platbách a zjednodušily kontroly;

41.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že vládní nebo regionální orgány, které se zabývají prováděním nové SZP, spolu budou účinněji komunikovat a spolupracovat a že to bude ku prospěchu zemědělcům, kteří tuto politiku provádějí na místě;

42.  domnívá se, že vývoj a přijetí řešení založených na průmyslovém internetu uplatňovaných jak v zemědělství, tak i při kontrolách, zejména pokud jde o integrovaná řešení pro příjemce a platební agentury, mohou přinést celou řadu dlouhodobých výhod; očekává, že tato řešení příznivě ovlivní důslednost, spolehlivost a nákladovou efektivitu kontrol; naléhavě žádá Komisi, aby přijala a uskutečnila pilotní projekty v této oblasti; připomíná, že tento přístup je závislý na tom, jaké závazky přijmou členské státy v souvislosti se zavedením vysokorychlostních širokopásmových připojení ve venkovských oblastech v celé EU;

43.  vyzývá Komisi, aby spolupracovala se všemi příslušnými stranami, mimo jiné i s Účetním dvorem, členskými státy a organizacemi příjemců, na přípravě dlouhodobé strategie, která bude usilovat o nalezení způsobů, které nesouvisejí s danou oblastí politiky, jak zabránit dalšímu zvyšování zátěže pro příjemce a inspektory vyplývající z budoucích reforem SZP a změn základních aktů;

44.  žádá Komisi, aby při sestavování návrhu legislativního aktu týkajícího se plochy využívané v ekologickém zájmu v souladu s článkem 46 nařízení (EU) č. 1307/2013 dodržovala zásadu kontrolovatelnosti, která již byla zavedena u rozvoje venkova;

45.  žádá Komisi, aby se otázkou snížení minimální úrovně kontrol stanoveného v článku 59 nařízení (EU) č. 1306/2013 zabývala v hodnotící zprávě uvedené v článku 110 téhož nařízení, který se týká sledování a hodnocení SZP;

46.  žádá Komisi, aby vypracovala sdělení o možnosti zavedení řídících systémů založených na dosažených výsledcích ve všech oblastech společné zemědělské politiky, zejména v části týkající se investic do rozvoje venkova, s cílem zahájit rozpravu se všemi zúčastněnými stranami o zavedení této zásady v právních předpisech EU;

47.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi, Radě, Evropské radě a vládám a parlamentům členských států.

(1) Výroční zpráva o činnosti Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova za rok 2013.
(2) Stanovisko Evropského účetního dvora č. 1/2012 k určitým návrhům nařízení týkajících se společné zemědělské politiky na období 2014–2020.
(3) Viz výroční zpráva Účetního dvora za rok 2013, bod 3.8.
(4) Viz výroční zpráva Účetního dvora za rok 2013, bod 4.8.


Rodinné podniky v Evropě
PDF 438kWORD 109k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o rodinných podnicích v Evropě (2014/2210(INI))
P8_TA(2015)0290A8-0223/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 17 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na kritéria pro definici malých a středních podniků, která Komise stanovila v roce 2003,

–  s ohledem na „Akční plán podnikání 2020“ (COM(2012)0795), který vypracovala Evropská komise,

–  s ohledem na zprávu s názvem „Přehled otázek týkajících se rodinných podniků: výzkum, politická opatření a stávající studie“, kterou v roce 2009 vypracovala pro Evropskou komisi skupina odborníků,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o reindustrializaci Evropy s cílem podpořit konkurenceschopnost a udržitelnost(2),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zelenou malým a středním podnikům: „Small Business Act“ pro Evropu“ (COM(2008)0394),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0223/2015),

A.  vzhledem k tomu, že vlastnictví je chráněno v souladu s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že rodinné podniky obecně v minulosti výrazným způsobem přispěly k růstu evropského hospodářství a že hrají významnou úlohu při zajišťování hospodářského růstu a sociálního rozvoje, při snižování nezaměstnanosti, především mladých lidí, a při investování do lidského kapitálu; vzhledem k tomu, že vícegenerační povaha rodinných podniků posiluje stabilitu hospodářství; vzhledem k tomu, že rodinné podniky obvykle hrají zásadní úlohu v regionálním rozvoji, pokud jde o zaměstnanost, předávání know-how a územní uspořádání; vzhledem k tomu, že politika zaměřená na rodinné podniky by mohla podnítit podnikání a motivovat evropské rodiny k zakládání vlastních rodinných podniků;

C.  vzhledem k tomu, že podle ročenky společnosti Ernst and Young o rodinných podnicích za rok 2014 tvoří 85 % všech evropských podniků podniky rodinné, které v soukromém sektoru zajišťují 60 % pracovních míst;

D.  vzhledem k tomu, že se rodinné podniky liší svou velikostí, v důsledku čehož se potýkají s odlišnými obtížemi a problémy;

E.  vzhledem k tomu, že většinu rodinných podniků představují podniky malé či střední velikosti, avšak mohou mít podobu malých, středních nebo velkých podniků, podniků kotovaných na burze nebo nekotovaných podniků; vzhledem k tomu, že bývají obecně ztotožňovány s malými a středními podniky, což opomíjí skutečnost, že existují také skutečně velké nadnárodní korporace, které jsou rodinnými podniky; vzhledem k tomu, že v některých členských státech EU se malý počet rodinných podniků podílí značnou měrou na celkovém obratu všech podniků, čímž výrazně přispívá k zachování a tvorbě pracovních míst i v době krize, k růstu a hospodářskému úspěchu dané země; vzhledem k tomu, že mnoho rodinných podniků, které sice překračují definici malých a středních podniků, ale ani zdaleka se neblíží definici velkého podniku, nemůže využívat určitých možností financování a zároveň ani být osvobozeno od určitých administrativních povinností; vzhledem k tomu, že to nevyhnutelně vede ke zbytečné byrokracii, která představuje značnou zátěž především pro tyto středně velké rodinné podniky;

F.  vzhledem k tomu, že značný počet rodinných podniků provozuje svou činnost ve více než jedné zemi, což znamená, že model rodinného podniku má nadnárodní rozměr;

G.  vzhledem k tomu, že právní předpisy v oblasti přímého zdanění a dědictví spadají do pravomoci členských států a že některé členské státy zavedly opatření na podporu rodinných podniků, která řeší jejich problémy;

H.  vzhledem k tomu, že na rodinné podniky se nahlíží jako na podniky vykazující vysokou míru poctivosti a vysoké hodnoty, kterými se řídí jejich provoz, a že zavádějí přísné normy v oblasti společenské odpovědnosti podniků vůči svým zaměstnancům a životnímu prostředí, což rovněž vytváří příznivé prostředí pro sladění rodinného a pracovního života; vzhledem k tomu, že rodinné podniky obvykle zaručují předávání znalostí a dovedností a že jsou v některých případech důležitým tvůrcem sociálních vazeb;

I.  vzhledem k tomu, že v zemědělství jsou rodinné zemědělské podniky nejobvyklejším podnikatelským modelem a že významně přispívají k prevenci vylidňování venkova a v mnoha případech poskytují jediný zdroj zaměstnání v těch regionech Evropy, v nichž rozvoj zaostává, zejména v méně průmyslových regionech; vzhledem k tomu, že rodinné zemědělské podniky mohou představovat model úspěchu, protože zpravidla uvádějí do praxe zásadu ekologicky a sociálně udržitelného oběhového hospodářství, přičemž ženy jako vedoucí podniků přinášejí v tomto kontextu nejen podnikatelské myšlení, ale mají také specifické komunikační a sociální dovednosti;

J.  vzhledem k tomu, že činnost expertní skupiny Komise pro rodinné podniky byla ukončena již před více než pěti lety a od té doby nebyla na úrovni EU zahájena žádná nová evropská iniciativa; vzhledem k tomu, že stále není prováděn dostatečný výzkum a chybí údaje na vnitrostátní a evropské úrovni, které by umožnily pochopit specifické potřeby a struktury rodinných podniků;

K.  vzhledem k tomu, že neexistuje celoevropská definice rodinného podniku, která by byla právně závazná, konkrétní, jednoduchá a harmonizovaná;

L.  vzhledem k tomu, že z důvodu chybějící definice není možné shromažďovat v členských státech EU srovnatelné údaje, a upozornit tak na specifickou situaci, potřeby a hospodářské výsledky rodinných podniků; vzhledem k tomu, že tento nedostatek spolehlivých a srovnatelných údajů může být překážkou pro politické rozhodování a může znamenat, že nejsou zajišťovány potřeby rodinných podniků;

M.  vzhledem k tomu, že rodinné podniky kromě toho, že jsou hospodářsky významné, též hrají důležitou úlohu ze sociálního hlediska;

N.  vzhledem k tomu, že v některých z 28 členských států EU neexistují sdružení ani jiné struktury pro zastupování zájmů, které by výslovně hájily zájmy rodinných podniků;

O.  vzhledem k tomu, že úsilí, které se na úrovni EU vynakládá na podporu podnikání a začínajících podniků, by mělo být zvýšeno a doprovázeno větším důrazem na usnadňování a povzbuzování dlouhodobé existence rodinných podniků;

P.  vzhledem k tomu, že model rodinného podniku je v členských státech EU rozšířen nerovnoměrně; vzhledem k tomu, že významná část rodinných podniků v Evropě má nadnárodní rozměr a působí v několika členských státech;

Q.  vzhledem k tomu, že ženy vydělávají v EU v průměru o 16 % méně na hodinu než muži a že ve vysokých funkcích a na vedoucích pozicích je nedostatek žen, a vzhledem k tomu, že na muže se neuplatňují stejné pracovní postupy a mzdové systémy jako na ženy, což ženám ztěžuje možnost dosáhnout finanční nezávislosti, plně se zapojit do trhu práce a docílit vyváženosti mezi pracovním a soukromým životem;

R.  vzhledem k tomu, že ženy často plní úlohu, jež ve skutečnosti není vidět, případně úlohu „nastrčené“ loutky, že jejich skutečná pozice není z hlediska práce a platu náležitě uznána a že to má značný dopad z hlediska jejich příspěvků do systému sociálního zabezpečení, výše jejich důchodů, úrovně jejich sociálního zabezpečení a také uznání jejich dovedností, což vyplývá z údajů o rozdílech v odměňování žen a mužů a rozdílech v jejich důchodech(3);

Hospodářský význam

1.  zdůrazňuje, že rodinné podniky se povětšinou vyznačují vysokou mírou společenské odpovědnosti vůči svým zaměstnancům, aktivně a odpovědně hospodaří se zdroji a obvykle uvažují o hospodářské budoucnosti podniku z hlediska jeho udržitelnosti v dlouhodobém horizontu (přičemž jednají jako „čestný obchodník“, zodpovědný majitel nebo správce), čímž výrazně přispívají k životu místních společenství i ke konkurenceschopnosti Evropy a vytvářejí a udržují kvalitní pracovní místa;

2.  zdůrazňuje, že rodinné podniky mají z důvodu vlastní historie silné vazby na určité místo, a proto také vytvářejí a udržují pracovní místa i na venkově a v méně atraktivních oblastech, čímž pomáhají zpomalovat proces stárnutí a odlivu obyvatelstva, který postihuje rozsáhlé oblasti EU; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby vybudovaly nákladově efektivní infrastrukturu potřebnou k zajištění konkurenceschopnosti, obnovy, růstu a udržitelnosti těchto podniků, a to zejména mikropodniků a začínajících podniků, a usnadňovaly meziodvětvovou a přeshraniční spolupráci, a pomohly jim tudíž růst a působit na mezinárodní úrovni;

3.  uznává, že rodinné podniky jsou největším zdrojem pracovních míst v soukromém sektoru a že to, co je přínosem pro kontinuitu, obnovu a růst v odvětví rodinných podniků, tudíž napomáhá také kontinuitě, obnově a růstu v rámci evropského hospodářství;

4.  konstatuje, že zejména úzce specializované rodinné podniky hrají významnou úlohu jako dodavatelé a inovátoři větších podniků a prostřednictvím své dlouhodobé a vícegenerační hospodářské činnosti zajišťují materiální zabezpečení odběratelských podniků, a tím nezanedbatelnou měrou přispívají k hospodářskému růstu;

5.  připomíná Komisi, že většina rodinných podniků jsou malé a střední podniky(4) a že prvořadou důležitost má tedy uplatňování zásady „zelenou malým a středním podnikům“ („think small first“), aby se právní předpisy EU lépe přizpůsobily realitě a potřebám těchto podniků a aby se jim umožnilo využívat programů podpory a snížení administrativní zátěže;

6.  konstatuje, že rodinné podniky mohou hrát důležitou úlohu při podporování menšin a nedostatečně zastoupených skupin, pokud jde o jejich zapojení do místního hospodářství;

7.  poukazuje na to, že díky vyšší míře důvěry mezi členy rodiny jsou rodinné podniky velmi flexibilní a schopny rychle se přizpůsobit změnám v ekonomicko-sociálním prostředí, současně díky tomu, že dlouhou dobu fungují na menšinových trzích, mohou rodinné podniky vynikat v hledání nových příležitostí a v inovacích;

Financování

8.  konstatuje, že rodinné podniky se často vyznačují výrazně vyšším poměrem vlastního kapitálu než ostatní podniky a že tento vysoký poměr vlastního kapitálu je odpovědný za hospodářskou stabilitu podniku i stabilitu celkového hospodářství a zároveň ponechává možnost dalších investic do podniku, která by proto neměla být omezována;

9.  v této souvislosti vyzývá členské státy k zajištění toho, aby vnitrostátní právní předpisy týkající se dědické a darovací daně, dluhů, vlastního kapitálu a zdanění podniků podporovaly financování prostřednictvím vlastního kapitálu, které je pro rodinné podniky velmi důležité, a nediskriminovaly je; připomíná, že právní předpisy v oblasti přímého zdanění a dědictví spadají do pravomoci členských států; vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly zvýhodnění dluhů ve svých zákonech o daních a posoudily při tom jeho dopad na strukturu financování společností a úroveň investic a aby zajistily rovné zacházení v oblasti financování prostřednictvím vlastního kapitálu ve srovnání s dluhovým financováním, a nebránily tak přebírání vlastnictví a dlouhodobému výhledu rodinných podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly veškerou daňovou diskriminaci týkající se financování prostřednictvím vlastního kapitálu z hlediska spravedlivé hospodářské soutěže;

10.  zdůrazňuje, že jedním z nejdůležitějších faktorů hospodářské soutěže se stalo zajištění dlouhodobého financování podniků; v této souvislosti vyzdvihuje význam mezinárodní stability struktur finančního trhu; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby v rámci regulace finančního trhu zbytečně nezatížila podniky;

11.  vyzývá Komisi, aby zvážila rozšíření příjemců všech stávajících nástrojů pro malé a střední podniky nebo podnikatele, zejména programu COSME, na středně velké rodinné podniky;

12.  zdůrazňuje, že z důvodu finanční krize a nepříznivého hospodářského cyklu je řada funkcí rodinných podniků nedostatečně financována a že je důležité, aby rodinné podniky měly otevřený a snadný přístup k alternativním zdrojům financování;

13.  konstatuje v této souvislosti, že je důležité podporovat alternativní formy poskytování úvěrů rodinným podnikům, například úvěrová družstva;

Výzvy

14.  konstatuje, že 35 % podniků, které neinvestují na zahraničních trzích, udává jako důvod nedostatečnou znalost těchto trhů a nedostatečné zkušenosti s podnikáním v mezinárodním měřítku; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zejména menším rodinným podnikům poskytovaly prostřednictvím portálu pro internacionalizaci malých a středních podniků a Evropské platformy spolupráce mezi klastry informace o tom, jak proniknout na mezinárodní trh, a aby těmto podnikům zajistily lepší výměnu zkušeností a osvědčených postupů, včetně možností internacionalizace prostřednictvím internetu; dále členské státy vyzývá, aby podnikům v souvislosti s plánovaným vstupem na mezinárodní trh zajistily podpůrné služby, např. v podobě poskytování informací nebo záruk na exportní úvěry, odstranění překážek obchodu a podpory zvláštního vzdělávání v oblasti podnikání a kultury rodinných podniků;

15.  konstatuje, že větší pronikání rodinných podniků na mezinárodní trhy poskytuje více příležitostí pro ekonomický růst a vytváření většího množství pracovních míst; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby menším rodinným podnikům pomohly lépe využívat digitální infrastrukturu;

16.  uznává, že fiskální, právní a správní prostředí, v němž fungují rodinné podniky (a podniky řízené vlastníky), je vymezeno společným účinkem práva společností a soukromého práva;

17.  konstatuje, že 87 % podnikatelů provozujících rodinný podnik je přesvědčeno o tom, že jedním z klíčových faktorů úspěchu je udržení kontroly nad podnikem(5); konstatuje, že na základě „Akčního plánu podnikání 2020“(6), který vypracovala Komise, představuje předání vlastnictví a řízení podniku další generaci největší problém v oblasti rodinného podnikání;

18.  konstatuje, že malé a střední rodinné podniky se neustále potýkají s potřebou inovovat a přilákat pracovníky s vhodnými dovednostmi a nadáním; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby menším rodinným podnikům zajistily pobídky, které je budou motivovat k přijetí rizika za účelem růstu, k zajišťování odborné přípravy zaměstnanců a k získání externě poskytovaných znalostí;

19.  vyzývá členské státy, aby zjednodušily správní postupy a daňové systémy zejména tak, aby zohledňovaly specifické problémy malých a středních podniků a rodinných podniků;

20.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby pracovaly na rozvoji digitálního podnikání a digitálních dovedností s cílem umožnit rodinným podnikům plně využít digitálních technologií;

21.  vyzývá proto členské státy, aby zdokonalily právní rámec pro předávání rodinných podniků další generaci, vytvořily zvláštní finanční nástroje pro jejich předávání, a předešly tak případné nedostatečné likviditě, s cílem zajistit zachování rodinných podniků a zabránit nuceným prodejům; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly specializovanou odbornou přípravu pro rodinné podniky v oblasti předávání podniků, řídicích struktur a vlastnických a inovačních strategií, a to především v zemích, kde z historických důvodů koncepce rodinného podniku není tak dobře zavedena, což by přispělo k jejich dlouhodobé úspěšnosti, zejména co se předávání podniků týče;

22.  zdůrazňuje, že je třeba, aby rodinné podniky měly přímé vazby na vzdělávací činnosti, díky nimž budou neustále informovány o nejmodernějších postupech správného řízení podniku; v této souvislosti zdůrazňuje, že rodinné podniky nepostradatelným způsobem přispívají k úspěchu reformy odborného školství a ke zvýšení počtu učňovských míst; konstatuje, že dobře fungující systém odborné přípravy by z dlouhodobého hlediska mohl přispět k boji s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a s nezaměstnaností mladých lidí; poukazuje na to, že Komise a členské státy by měly podporovat výměnu osvědčených postupů, pomocí nichž by systémy odborné přípravy mohly zajistit nejlepší možné prostředí pro to, aby rodinné podniky investovaly do učňovské přípravy;

23.  konstatuje, že je nezbytné řešit další výzvy, kterým rodinné podniky čelí, jako jsou obtíže při hledání a udržení kvalifikovaných pracovníků, a že je důležité posilovat vzdělávání v oblasti podnikání a odbornou přípravu v oblasti řízení zaměřenou speciálně na rodinné podniky;

24.  zdůrazňuje význam programů odborné přípravy financovaných EU pro provozovatele malých podniků, které umožňují majitelům rodinných podniků, aby své podniky přizpůsobili rychle se měnícímu prostředí, které ovlivňuje rostoucí globální hospodářská integrace, vývoj nových technologií a zaměření na nízkouhlíkovou a ekologičtější ekonomiku;

25.  konstatuje, že podpora podnikání ve školách a dalších vzdělávacích zařízeních je zásadní pro rozvoj podnikatelského ducha; dále konstatuje, že vzdělávání by mělo zahrnovat otázky specifické pro rodinné podniky, jako je vlastnictví, dědictví a rodinná správa, spolu s obecnějšími informacemi, jako je důležitost inovací coby prostředku přetváření podniků;

26.  naléhavě žádá členské státy, aby zohlednily formální i neformální příležitostnou a neviditelnou práci vykonávanou členy rodiny rovněž v rámci rodinných podniků, a vybízí členské státy, aby k tomu vytvořily jasný právní rámec;

27.  zdůrazňuje, že přínos rodinných podniků k inovacím by bylo možné zvýšit prostřednictvím podpory jejich zapojení do partnerství veřejného a soukromého sektoru a klastrů a podpory jejich spolupráce s výzkumnými ústavy;

Výhled do budoucna

28.  vyzývá Komisi, aby v rámci zdokonalování regulace provedla analýzu stávajících právních předpisů, které mají dopad na rodinné podniky, a určila tak problémy a překážky růstu;

29.  vyzývá Komisi, aby nechávala pravidelně vypracovat přiměřeně financované studie, které se budou věnovat významu vlastnictví pro úspěch a zachování podniku a upozorní na specifické problémy, s nimiž se rodinné podniky potýkají, a aby ve spolupráci s Eurostatem stanovila statisticky zpracovatelnou definici rodinných podniků platnou pro celou EU, která by zohlednila odlišnou situaci v jednotlivých členských státech, a předložila ji Evropskému parlamentu a členským státům; dále Komisi vyzývá, aby využila stávající pracovní skupinu pro údaje o malých a středních podnicích ke shromáždění dostatečného množství údajů mj. o rodinných podnicích ve všech členských státech, a umožnila tak srovnání situace a potřeb rodinných podniků různých velikostí a situace rodinných podniků a podniků nerodinného charakteru, podporovala informovanost a výměnu příkladných znalostí a osvědčených postupů v celé EU, např. zřízením kontaktního místa pro rodinné podniky v rámci Komise a co nejlepším využitím programů, jako je „Erasmus pro mladé podnikatele“, a aby rovněž umožnila poskytovat cílenější pomoc;

30.  vyzývá Komisi, aby vypracovala posouzení dopadů, v rámci něhož by zhodnotila, zda by bylo možné provést rozšíření evropské definice malých a středních podniků z roku 2003 tak, aby kromě čistě kvantitativních kritérií zahrnovala rovněž kritéria kvalitativní, která by zohlednila i vlastnictví podniku s ohledem na vzájemnou závislost vlastnictví, kontroly a vedení, skutečnost, že riziko a odpovědnost nese pouze samotná rodina, společenskou odpovědnost podniku a obecně i osobní charakter řízení podniku, a to i ve vztahu k účasti pracovníků na řízení podnikatelské činnosti, a důsledky, které by tato změna mohla mít pro rodinné podniky např. z hlediska státní podpory nebo nároku těchto podniků na státní podporu;

31.  vyzývá Komisi, aby zatím v rámci posouzení dopadu právních předpisů provedla po vzoru testu dopadů na malé a střední podniky studii proveditelnosti tzv. testu dopadů na rodinné podniky (u politik týkajících se například vlastnictví, řídicích struktur nebo soukromí) a aby ho v případě, že studie prokáže jeho proveditelnost, co nejdříve zavedla, s cílem zhodnotit předem, jaký vliv budou mít určité právní akty na rodinné podniky, a předcházet tak zbytečné administrativní zátěži a překážkám pro tyto podniky, přičemž zvláštní pozornost by měla věnovat společnému účinku práva společností a soukromého práva;

32.  konstatuje, že rozdíly například v daňových právních předpisech, systémech dotací nebo provádění evropských právních předpisů v sousedících zemích mohou v příhraničních regionech působit podnikatelům, například podnikatelům provozujícím rodinné podniky, problémy; vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly navržené vnitrostátní právní předpisy a navrženou metodu provádění evropských právních předpisů s cílem zjistit, jaký dopad by v příhraničních regionech měly na podnikatele, například podnikatele provozující rodinné podniky;

33.  vyzývá Komisi, aby zřídila stálou interní pracovní skupinu, která se zaměří speciálně na potřeby a zvláštnosti rodinných podniků, bude podávat pravidelné zprávy Parlamentu a členským státům, podporovat výměnu osvědčených postupů mezi organizacemi členských států pro rodinné podniky a šířit pokyny a standardní texty a řešení pro rodinné podniky s cílem překonat jejich specifické problémy, a aby vymezila kompetence této pracovní skupiny; vyzývá Komisi také k tomu, aby vytvořila jednotné kontaktní místo pro podniky, které by mohlo fungovat jako kontaktní orgán pro rodinné podniky a zájmové skupiny pro rodinné podniky na evropské úrovni, a aby byla nápomocna v souvislosti se specifickými otázkami týkajícími se zejména evropských právních předpisů a přístupu k finančním prostředkům EU;

34.  zdůrazňuje úlohu žen podnikatelek pracujících v rodinných podnicích; vyzývá Komisi, aby iniciovala studii o zastoupení žen v rodinných podnicích v Evropě a posoudila příležitosti, které rodinné podniky nabízejí pro posílení postavení žen, rovné příležitosti a sladění pracovního a soukromého života; zdůrazňuje, že je zapotřebí chránit právo žen na přebírání rodinných podniků, tak aby jim toto právo náleželo stejně jako mužům, a to šířením kultury rovných práv žen a mužů, která podpoří podnikání žen v rodinných podnicích, včetně vedoucích pozic; rovněž zdůrazňuje, že rodinné podniky by měly dodržovat právní ustanovení týkající se sociálního pojištění, příspěvků na důchodové pojištění a norem v oblasti bezpečných pracovních podmínek;

35.  opětovně připomíná členským státům a místním a regionálním orgánům, že je důležité, aby byly v dostatečné míře poskytovány kvalitní a dostupné služby péče o děti, seniory a další závislé osoby, daňové pobídky pro podniky a jiné kompenzace na pomoc ženám i mužům, kteří pracují jako zaměstnanci, samostatně výdělečně činné osoby nebo jako manažeři v rodinných podnicích, s cílem sladit jejich rodinný a pracovní život;

36.  zdůrazňuje, že má-li se vyhovět potřebám zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a podnikatelů se zaměstnanci, je nutno, aby období mateřské, otcovské a rodičovské dovolené byla samostatná a řádně odměňovaná;

37.  vyzývá Komisi a členské státy k podpoře Evropské sítě vyslankyň v podnikání a Evropské sítě mentorů pro podnikatelky, aby se zviditelnily;

38.  konstatuje, že z důvodu vlastnictví půdy mají rodinné zemědělské podniky silné vazby na určité místo; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily, že další existence rodinných zemědělských podniků nebude ohrožena zejména nadměrnou byrokracií; upozorňuje na důležitou roli, kterou ženy hrají při provozování rodinných zemědělských podniků, a vyzývá členské státy, aby podporovaly odbornou přípravu v oblasti podnikání se zaměřením zvláště na ženy v zemědělství, s cílem zvýšit zapojení žen do rodinných zemědělských podniků;

39.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na důležitost rodinných podniků pro hospodářství EU podněcovala v celé EU rozvoj podnikání a vytvořila takové prostředí, které by umožnilo dosažení vynikajících výsledků v oblasti podnikání;

40.  vyzývá Komisi, aby neprodleně vypracovala sdělení, v němž by analyzovala úlohu rodinných podniků s ohledem na zvýšení konkurenceschopnosti a růstu evropského hospodářství do roku 2020, a rovněž plán obsahující opatření na zlepšení ekonomického prostředí pro rodinné podniky v EU, posílení jejich rozvoje, zvýšení povědomí o problémech charakteristických pro rodinné podniky, které je třeba řešit, zlepšení jejich konkurenceschopnosti, pronikání na mezinárodní trhy a vytváření pracovních míst;

o
o   o

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0036.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0032.
(3) http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/gender_pay_gap/140319_gpg_en.pdf
(4) Závěrečná zpráva skupiny odborníků Evropské komise „Přehled otázek týkajících se rodinných podniků“, listopad 2009.
(5) European Family Business Barometer, červen 2014.
(6) COM(2012)0795.


Využití potenciálu výzkumu a inovací v „modré ekonomice“ pro vytvoření pracovních příležitostí a růstu
PDF 454kWORD 151k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o využití potenciálu výzkumu a inovací v modré ekonomice pro vytvoření pracovních příležitostí a růstu (2014/2240(INI))
P8_TA(2015)0291A8-0214/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. května 2014 „Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst (COM(2014)0254),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU ze dne 23. července 2014, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí)(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020: Unie inovací“ (COM(2010)0546),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2007 nazvané „Integrovaná námořní politika pro Evropskou unii“ (COM(2007)0575),

–  s ohledem na Limassolské prohlášení ze dne 8. října 2012 o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2012 nazvané „Modrý růst: možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. Května 2013 nazvané „Akční plán pro námořní strategii v oblasti Atlantiku. Vytváření podmínek pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2013)0279),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 29. srpna 2012 „Znalosti v námořní oblasti 2020: od mapování mořského dna až po předpovědi pro oceány“ (COM(2012)0473),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o modrém růstu – podpoře udržitelného růstu v námořním odvětví a v odvětví námořní dopravy a cestovního ruchu v EU(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o znalostech v námořní oblasti 2020: mapování mořského dna pro podporu trvale udržitelného rybolovu(4),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o zvláštních opatřeních v rámci společné rybářské politiky, jejichž cílem je rozvíjet úlohu žen(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1292/2013 ze dne 11. prosince 2013, o změně nařízení (ES) č. 294/2008, kterým se zřizuje Evropský inovační a technologický institut(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1312/2013/EU ze dne 11. prosince 2013 o strategickém programu inovací Evropského inovačního a technologického institutu (EIT): přínos EIT pro inovativnější Evropu(8),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. října 2014 k inovacím v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst(9),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 3. prosince 2014 k inovacím v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst(10),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2014 nazvané „Evropská strategie pro větší růst a vyšší zaměstnanost v pobřežním a námořním cestovním ruchu“ (COM(2014)0086),

–  s ohledem na závěry Rady pro konkurenceschopnost ze dne 4. prosince 2014 nazvané „Posílení cestovního ruchu aktivním využíváním kulturního, přírodního a námořního dědictví Evropy“,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení přijaté na konferenci OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20), která se konala v brazilském Riu de Janeiro ve dnech 20.–22. června 2012,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro rybolov (A8-0214/2015),

A.  vzhledem k tomu, že koncept modré ekonomiky zahrnuje široké spektrum odvětví hospodářské činnosti týkající se moří a oceánů, včetně tradičních nebo zavedených odvětví a vznikajících odvětví, jako jsou mimo jiné: rybolov, akvakultura, námořní a říční doprava, přístavy a logistika, cestovní ruch a rekreační a výletní plavby, výstavba a opravy lodí, námořní práce a práce týkající se ochrany pobřeží, průzkum a těžba nerostných surovin (na moři), využívání větrné energie a energie moří (na moři), biotechnologie;

B.  vzhledem k tomu, že rozvoj modré ekonomiky by měl být zaměřen na udržitelné ekonomické aktivity, které pokrývají potřeby nynější i budoucí generace a zajišťují prosperitu společnosti;

C.  vzhledem k tomu, že rozvoj modré ekonomiky trpí nedostatečným zohledněním vědeckých poznatků, které jsou základem výzkumu a inovací, a vzhledem k tomu, že vědecké a technologické oblasti, které souvisejí s modrou ekonomikou, jsou velmi různorodé;

D.  vzhledem k tomu, že ochrana a zachování přírodních mořských prostředí jsou základním předpokladem pro zachování, podporu a rozvoj modré ekonomiky a že životaschopné mořské ekosystémy jsou předpokladem pro využívání zdrojů moří a oceánů; vzhledem k tomu, že inovace a udržitelnost by se měly stát základními pilíři modré ekonomiky, která má zajistit růst a pracovní místa;

E.  vzhledem k tomu, že máme vážný nedostatek údajů, informací a znalostí o mořích a oceánech, jejich zdrojích a biologické rozmanitosti a souvisejících interakcích s probíhající nebo vznikající lidskou činností a jejími dopady na životní prostředí a kumulativními dopady, což výrazně omezuje udržitelné využívání těchto zdrojů a je překážkou pro inovace a omezuje celkový potenciál moří a oceánů v situaci, kdy roste celosvětová populace, což povede k většímu využívání našich moří a oceánů s cílem získat potraviny, prostor, energie a nerostné suroviny, a je tudíž nezbytné přijmout systematičtější přístup k jejich udržitelnému využívání;

F.  vzhledem k tomu, že mořské ekosystémy jsou nejistými kritickými místy biologické rozmanitosti, které jsou citlivé vůči lidské činnosti, a že je čím dál tím více důležité shromažďovat a sdílet informace o poloze a rozsahu druhů přírodních stanovišť, aby bylo možné usnadnit řádné řízení, rozvoj a ochranu citlivých oblastí;

G.  vzhledem k tomu, že překážky bránící úspěšným inovacím v modré ekonomice nespočívají pouze v mezerách ve vědeckých znalostech, které se vysoké školy, podniky a výzkumné instituce snaží odstranit špičkovým výzkumem, nýbrž se značně jedná také o překážky financování z veřejných i soukromých zdrojů;

H.  vzhledem k tomu, že potenciál pro využívání mořských zdrojů k rozvoji udržitelných obnovitelných zdrojů energie by mohl podstatně přispět k strategii EU v oblasti energetické bezpečnosti, a to snižováním závislosti členských států na energetických zdrojích mimo EU;

I.  vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj modré ekonomiky může být silným impulzem pro hospodářský růst a rozvoj, jakož i pro tvorbu pracovních míst, a to zejména v pobřežních a nejvzdálenějších regionech a ostrovních zemích, přičemž je třeba vzít v úvahu zvláštní a rozmanité potřeby a odlišnosti jednotlivých zeměpisných oblastí;

J.  vzhledem k tomu, že větší investice do výzkumu a inovací v oblasti moří a oceánů mohou být vhodným nástrojem pro podporu cílů hospodářské, sociální a územní soudržnosti a odstraňování asymetrií a prohlubujících se rozdílů mezi jednotlivými členskými státy a rovněž pro posílení celosvětového postavení EU v oblasti námořní politiky a modré ekonomiky (například prostřednictvím vývozu environmentální technologie), s ohledem na význam malých a středních podniků (SME) a rodinných podniků pro inovace a pracovní místa;

K.  vzhledem k tomu, že pro činnosti v rámci modré ekonomiky je nezbytné přihlédnout k různým vhodným úrovním způsobilosti, konkrétně mezinárodní, evropské či vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že odvětvové priority pro rozvoj modré ekonomiky se v jednotlivých členských státech mohou lišit a jsou na jedné straně závislé na daném historickém vývoji tradičních nebo zavedených odvětví a na straně druhé na stávajících zdrojích a možnosti rozvoje vznikajících odvětví v každém členském státě;

L.  vzhledem k tomu, že využívání možností inovací v modré ekonomice vyžaduje kvalifikovanou, vzdělanou a vhodně proškolenou pracovní sílu; vzhledem k tomu, že v současnosti existují nedostatky v dovednostech, které musí být odstraněny;

M.  vzhledem k tomu, že pod záminkou využívání potenciálu modré ekonomiky se v mořích a oceánech nesmí uplatňovat neudržitelné způsoby využívaní zdrojů a modely růstu, které se ukázaly jako neudržitelné, a vzhledem k tomu, že při využívání zdrojů z moří a oceánů se musí přísně zohledňovat potřeba zajistit dobré řízení a ochranu těchto zdrojů a je třeba zachovávat rovnováhu mořských ekosystémů a obnovovat poškozené ekosystémy, například uplatňováním inovativních metod boje proti znečištění moří, zejména narůstajícím objemům plastového odpadu, hornin obsahujících plasty a rozkládajících se plastových mikročástic, a recyklovat tento odpad, aniž by docházelo k poškozování zdrojů;

N.  vzhledem k tomu, že četné nástroje řízení pobřežního a mořského prostředí prosazuje mapování mořského dna, včetně plánování monitorovacích průzkumů tak, že se vymezí oblasti, které podporují určité konkrétní přírodní stanoviště, nebo poskytují informace, které budou využity při určování polohy a plánování projektů v pobřežních vodách, jako je rozvoj přístavních mol a rekreačních přístavů, práce týkající se ochrany pobřeží, pobřežní větrné elektrárny a meliorace, a to environmentálně udržitelným způsobem;

O.  vzhledem k tomu, že základním prvkem řízení veškerých činností, které mají dopad na mořské prostředí, by v souladu s článkem 190 Lisabonské smlouvy a prohlášením z konference Rio+20 měla být zásada předběžné opatrnosti a ekosystémový přístup;

P.  vzhledem k tomu, že EU vypracovala a navrhla několik programů a pokynů, které zahrnují činnosti týkající se modré ekonomiky a inovací v rámci modré ekonomiky, přičemž je důležité je posoudit z hlediska jejich konkrétních výsledků v rámci podpory snah členských států a regionálních a místních orgánů o rozvoj modré ekonomiky;

Q.  vzhledem k tomu, že podpora a rozvoj nové, udržitelné modré ekonomiky se musí stát součástí rozvojové a zahraniční politiky EU a politiky Unie pro oblast Středomoří a africké země na pobřeží Středozemního moře, východoafrické ostrovní státy v Indickém oceánu a ostrovní státy, které jsou smluvní stranou dohody o hospodářském partnerství AKT, musí být považovány za partnery v úsilí o vytvoření udržitelné modré ekonomiky;

R.  vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány pobřežních a ostrovních společenství představují nejdůležitější zúčastněné strany v diskuzi o potenciálu modré ekonomiky a jejího využití;

S.  vzhledem k tomu, že pobřežní území vykazují zvláštní vlastnosti, které je odlišují od ostatních území a určují jejich možnosti rozvoje ve střednědobém a dlouhodobém výhledu;

T.  vzhledem k tomu, že evropské oceány a moře jsou velmi rozmanité, od hlubin Atlantického oceánu u pobřeží Irska po hlubiny Černého moře u pobřeží Rumunska, od chladných moří v arktické oblasti až po teplé vody Středozemního moře;

U.  vzhledem k tomu, že podíl cestovního ruchu na HDP EU činí 5 %, zajišťuje 12 milionů pracovních míst a zahrnuje 2,2 milionů podniků; vzhledem k tomu, že podíl kulturního cestovního ruchu na celoevropském cestovním ruchu dosahuje 40 %; vzhledem k tomu, že mořský a pobřežní cestovní ruch tvoří jednu třetinu všech turistických činností v Evropě a zaměstnává 3,2 milionu pracovníků;

V.  vzhledem k tomu, že podle současných odhadů pochází 3–5 % HDP EU celkově z námořního odvětví, které zaměstnává okolo 5,6 milionu lidí a vytváří 495 miliard EUR pro evropské hospodářství;

W.  vzhledem k tomu, že podle dosavadních odhadů počet molekul v moři značně přesahuje počet molekul na zemi a že tyto molekuly představují nesmírný potenciál pro výzkum v oblasti zdraví, kosmetiky a biotechnologií;

X.  vzhledem k tomu, že integrovaná námořní politika je významná pro aktivaci činností modré ekonomiky, zejména pokud jde o integrovanou reakci na všechny výzvy, kterým v současnosti čelí evropská moře;

Y.  vzhledem k tomu, že v rámci předchozí společné rybářské politiky se skupiny pro rozvoj rybolovu ukázaly být velmi užitečným nástrojem vytváření zaměstnanosti, bohatství a sociální a územní soudržnosti jakožto i jako nástroj pro rozhodování a jako faktory sehrávající aktivní roli v rámci vlastního rozvoje;

1.  bere na vědomí sdělení Komise nazvané „Inovace v modré ekonomice: využití potenciálu našich moří a oceánů k růstu a vytváření pracovních míst“; poukazuje na omezenou působnost sdělení a na skutečnost, že nezahrnuje všechna odvětví, která tvoří modrou ekonomiku; žádá Komisi, aby zaujala komplexnější a integrovanější přístup k výzvám týkajícím se inovací a tvorby pracovních míst v rámci různých odvětví;

2.  vyslovuje se pro konkrétní a obsáhlé pojetí modré ekonomiky, které by mělo zahrnovat všechny odvětvové a meziodvětvové činnosti související s oceány, moři a pobřežními ekosystémy, propojeným vnitrozemím a pobřežními oblastmi, včetně přímých a nepřímých podpůrných činností; upozorňuje na komplexní význam inovací ve všech těchto tradičních i nově vznikajících činnostech;

3.  poukazuje na potřebu strategického plánování činností v rámci modré ekonomiky, metod přímého financování, zaměření se na priority a akčního plánu, které by toto odvětví stimulovaly do roku 2020, včetně konkrétních námětů týkajících se mechanismů spolupráce a investic do infrastruktury;

4.  naléhavě žádá členské státy, aby provedly analýzu a kvantifikaci rozsahu svých stávajících činností v rámci modré ekonomiky a vyzývá k vytvoření strategie, která by měla sdružovat iniciativy ve všech odvětvích souvisejících s námořním odvětvím; vyzývá Komisi, aby provedla součet četných projektů, které v minulosti financovala a jež se týkaly modré ekonomiky a aby zahájila komplexní studii důležitosti a váhy modré ekonomiky pro Evropskou unii;

5.  zdůrazňuje, že moře a oceány jsou již pod značným antropogenním tlakem a jsou sužovány souvisejícími důsledky (znečištěním, změnou prostředí a klimatu, nadměrným využíváním zdrojů, nadměrným rybolovem atd.), ale že moře a oceány mají stále důležité ekosystémové rezervy, které jsou nepřístupné, a tudíž nedotčené; je přesvědčen o tom, že modrá ekonomika by tudíž měla chránit, obnovovat a zachovávat ekosystémy, biologickou rozmanitost, odolnost a produktivitu moří a oceánů, včetně služeb souvisejících s biologickou rozmanitostí moří a fungováním ekosystémů; je přesvědčen o tom, že základním prvkem modré ekonomiky by měla být zásada předběžné opatrnosti a ekosystémový přístup;

6.  zdůrazňuje důležitou úlohu nových technologií v boji proti zhoršování stavu mořských ekosystémů a zdůrazňuje provázanost modré a zelené ekonomiky, zejména pokud jde o inovativní metody čištění moří, včetně nákladově efektivní recyklace plastů poškozujících životní prostředí;

7.  zdůrazňuje, že lepší porozumění mořím a oceánům včetně mořského dna a mořského života, spolu s posuzováním dopadu na životní prostředí umožní udržitelně využívat mořské zdroje a zlepšovat vědecké základy, z nichž vycházejí jednotlivé námořní politiky EU;

8.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy (po provedení výše zmíněné vědecké analýzy a součtu) posoudila potřeby financování modré ekonomiky (odvětvové, regionální, vnitrostátní a celoevropské) s ohledem na využití jejího potenciálu pro udržitelný růst, rozvoj a tvorbu pracovních míst, zejména pak v regionech, které jsou velmi závislé na rybolovu a se zvláštním zřetelem na začínající podniky, malé a střední podniky a na rodinné podniky;

9.  zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj modré ekonomiky vyžaduje větší investice do znalostí a výzkumu; vyjadřuje politování nad krátkodobým i dlouhodobým dopadem škrtů ve veřejných investicích do výzkumu a vývoje na vnitrostátní výzkumné programy; domnívá se, že EU a členské státy musejí zajistit stabilní financování na zlepšení znalostí o mořském prostředí a jeho ekonomickém potenciálu na základě opatření, která zaručí dlouhodobou kontinuitu a předvídatelnost tohoto financování, aniž by mezitím došlo k ohrožení financování stávajících a probíhajících programů;

10.  naléhavě vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi podporovala sestavování pravidelných, aktualizovaných vědeckých údajů o stavu mořských populací ve vodách EU i mimo ně; připomíná víceoborovou povahu mořského a námořního výzkumu a zdůrazňuje, že je důležité podporovat horizontální úsilí, které ovlivňuje různá odvětví a oblasti mořského a námořního výzkumu;

11.  vybízí ke stanovení konkrétních cílů a lhůt za účelem zajištění transparentnosti a zvýšení dostupnosti a zajištění úplné interoperability a harmonizace údajů, které se týkají mořského dna, jakož i vodního sloupce a živých zdrojů; požaduje zveřejňování informací o mořích a oceánech s cílem podporovat inovace, přičemž je třeba zajistit, aby nedocházelo k plýtvání finančními prostředky a zdvojování projektů; je přesvědčen o tom, že investice do projektů na získávání údajů rovněž přispějí k produktivitě a větším inovacím;

12.  žádá, aby výsledky výzkumu financovaného z veřejných prostředků byly veřejné pro neobchodní využití (ochrana údajů strategického významu pro členské státy), přičemž tato zásada by se měla v konsorciích výzkumných programů EU uplatňovat povinně; požaduje, aby byl zajištěn otevřený přístup k údajům, které podporují výsledky uvedeného výzkumu; požaduje iniciativu EU, jež by vybízela soukromé podniky z námořního odvětví ke sdílení údajů, které nejsou citlivé z hospodářského hlediska, pro účely výzkumu a naléhavě žádá Komisi, aby co nejrychleji poskytla platformu pro informace o výzkumu prováděném v rámci programu Horizont 2020;

13.  žádá, aby projekt Evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat (EMODnet) ve své části věnované dopadům lidské činnosti výslovně zahrnovala zkoumání údajů týkajících se kumulativních dopadů, odpadků v moři, hluku v moři a rozpustných endokrinních disruptorů;

14.  odmítá škrty v rozpočtu rámcového programu pro výzkum Horizont 2020 navrhované Komisí;

15.  vyzývá Komisi, aby začala provádět pravidelná posouzení provádění programu Horizont 2020 v oblastech týkajících se modré ekonomiky a zveřejňovala jejich výsledky; podporuje uzavření zvláštního partnerství v námořním odvětví v rámci programu Horizont 2020 a požaduje, aby se stalo součástí pracovního programu Horizontu 2020 na období 2016–2017; domnívá se, že je třeba více usilovat o zlepšení provázanosti mezi výzkumem a průmyslem v oblasti vývoje nových výrobků a postupů, růstu a pracovních míst;

16.  upozorňuje na skutečnost, že za rozvoj modré ekonomiky nesou hlavní odpovědnost členské státy a regionální orgány, a vyzývá Komisi, aby podporovala a propagovala všechny formy spolupráce mezi členskými státy a regionálními orgány (zabývající se nedostatky v této oblasti), například iniciativy pro společnou tvorbu programů, do nichž by byla zapojena i námořní uskupení, odvětví rybolovu a místní společenství; zdůrazňuje úlohu makroregionálních strategií jakožto postupu pro řešení sdílených výzev a využívání společných příležitostí (např. strategie Evropské unie pro jadransko-jónský region) a vyzývá Komisi a členské státy, aby dále navazovaly na úspěšné regionální výzkumné projekty (např. projekt BONUS);

17.  vyzývá k uzavírání spolupráce a partnerství mezi členskými státy, jež by přispěla k efektivnějšímu cílení finančních prostředků dostupných v rámci evropských a vnitrostátních nástrojů; zdůrazňuje, že při zaměření se na priority by měl být zohledněn přímý dopad na modrou ekonomiku a přímý vstup, který pro ni představují;

18.  zdůrazňuje, že členské státy mají zájem na rozšíření spolupráce se státy Středozemního moře a vyzývá členské státy, aby zvážily modrou ekonomiku jakožto další oblast spolupráce; vybízí ke spolupráci se třetími zeměmi (např. Unií pro Středomoří, Organizací pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře) a vyzývá Komisi, aby zahrnula podporu rozvoje udržitelné modré ekonomiky mezi cíle rozvojové politiky EU;

19.  vyzývá Komisi, aby nastolila příznivé regulační a právní podmínky pro investice do obnovitelné energie v modré ekonomice a předložila jednoznačný a stabilní rámec podpory výzkumu, podniků a vlád, který umožní navýšit investice do inovativních projektů, jež mají rozvíjet obnovitelnou energii;

20.  zdůrazňuje, že evropské oceány a moře jsou velmi rozmanité, a proto je nezbytné, aby Komise nepřijímala univerzální přístup; upozorňuje, že je nutné podporovat integrovaný přístup k různým odvětvím modré ekonomiky založeným na společných zásadách, jako je udržitelnost, uznání a respektování zvláštností a potřeb různých regionů a priority různých členských států a podporovat je při naplňování těchto priorit;

21.  vyzývá Komisi a její agentury, aby podporovaly členské státy při vytváření a provádění vnitrostátních a regionálních strategií rozvoje námořního hospodářství;

22.  upozorňuje na negativní vývoj a zřejmý úpadek některých tradičních odvětví modré ekonomiky (např. rybolovu a výstavby a opravy lodí), zejména v oblastech, kde tvořila skutečný základ místního hospodářství, stimulovala hospodářské činnosti v obou směrech výrobního řetězce, vytvářela pracovní místa a podporovala rozvoj; domnívá se, že jakákoli strategie EU pro oblast modré ekonomiky by tato odvětví a regiony neměla opomíjet a měla by klást důraz na potenciál inovací a využívat evropské odborné znalosti (např. zkvalitňování vybavení lodí) k zastavení tohoto úpadku;

23.  zdůrazňuje význam mořského a námořního výzkumu a užší spolupráce mezi vědeckými pracovníky, mezi členskými státy a mezi regiony v těchto odvětvích, neboť je třeba překonat stávající rozdíly mezi členskými státy a geografickou koncentraci v některých oblastech a posílit konkurenceschopnost pobřežních oblastí a vytváření kvalitních a udržitelných místních pracovních míst;

24.  domnívá se, že nedostatek kvalifikovaných odborníků v různých oblastech a odvětvích činností – včetně vědců, inženýrů, techniků a pracovníků – představuje nepřekonatelnou překážku pro plné využití potenciálu modré ekonomiky; poukazuje na to, že tento nedostatek úzce souvisí se skutečností, že členské státy se v rostoucí míře zbavují odpovědnosti za oblast vědy a vzdělávání, do níž vkládají nižší investice, a s nedostatečným ohodnocením odborníků, zejména v členských státech, které byly nejvíce postiženy hospodářskou krizí, a proto žádá, aby tyto dvě tendence neprodleně zvrátily; naléhavě vyzývá členské státy a regionální orgány, aby investovaly do ambiciózního sociálního rozměru modrého růstu a gramotnosti v námořní oblasti, a podporovaly tak odbornou přípravu a přístup mladých lidí, pokud jde o námořnické profese; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vysokoškolské programy a programy odborného vzdělávání a průběžné odborné přípravy a zajistily, aby tyto programy zahrnovaly aspekty modré ekonomiky;

25.  naléhavě vyzývá členské státy, regionální orgány, vzdělávací instituce a průmyslové subjekty, aby koordinovaly a zajistily součinnost a vymezily průřezové otázky výzkumu v oblasti modré ekonomiky, a podporovaly tak odbornou přípravu a přístup mladých lidí, pokud jde o profese související s modrým růstem;

26.  domnívá se, že předpokladem náležitého rozvoje modré ekonomiky je důstojnost souvisejících profesí a vytvoření kvalitních pracovních míst a přiznání práv, včetně práva na zdraví a bezpečnost práce pracovníků v námořním odvětví a povědomí o těchto právech, s cílem zajistit, aby toto odvětví zůstalo atraktivní; dále se domnívá, že vzhledem k tomu, že v modré ekonomice tradičně pracují převážnou většinou muži, je nyní vhodný okamžik, aby EU uznala, že nastala pravá chvíle vybídnout ženy k účasti na tomto hospodářském segmentu; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby do všech fází rozvoje modré ekonomiky začlenily genderová hlediska a podporovaly a zvyšovaly skutečné zapojení žen do tohoto rozvoje;

27.  vyzývá Komisi, aby prosazovala práva pracovníků a zaručila bezpečné pracovní podmínky ve všech odvětvích v rámci modré ekonomiky, ať již se jedná o stálá či nově vznikající odvětví;

28.  vyzývá Komisi, aby shromáždila a analyzovala údaje týkající se námořních profesí na všech úrovních (od právní oblasti po inženýrství a environmentální management, od instruktorů potápění po námořníky a námořní techniky) a využila těchto údajů k hledání pracovních příležitostí na různých úrovních, a sice příležitostí tradičních, nově vznikajících i zcela nových, které teprve vzniknout mohou;

29.  žádá Komisi, aby určila všechny evropské fondy dostupné pro financování činností modré ekonomiky a soustředila je do jediné platformy přístupné občanům; žádá rovněž Komisi, aby jasně směřovala finanční prostředky určené na inovaci a růst modré ekonomiky, z nichž se financuje základní výzkum, výzkum a vývoj, odborné vzdělávání, vytváření pracovních míst, vznik nových podniků, malé a střední podniky, sociální podniky, družstva, vzdělávání a učňovská příprava, snižování pobřežní chudoby, biotechnologický rozvoj, dopravní spojení, energetická interkonektivita, stavba a opravy lodí, pobřežní širokopásmový přístup, ochrana životního prostředí a uvádění inovativních produktů, služeb a postupů na trh;

30.  domnívá se, že investice do modré ekonomiky by se měly zaměřit mimo jiné na ekologické inovace, které nejsou závislé na omezených zdrojích, efektivní využívání zdrojů, oběhové hospodářství, ochranu přírody, moří a pobřeží, boj proti změně klimatu a přizpůsobení se této změně a udržitelné využívání zdrojů (s takovou mírou využití, která dlouhodobě nepřekročí míru přirozené regenerace); vybízí Komisi, aby tyto zásady začlenila do stávajících nebo navrhovaných podpůrných programů;

31.  je nakloněn vytvoření finančního rámce určeného na podnícení inovací, udržitelného rozvoje modré ekonomiky a tvorbu pracovních míst, který by zahrnoval, propojoval a usnadňoval přístup k dostupným finančním nástrojům – strukturální a investiční fondy (Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF), Fond soudržnosti), rámcový program pro výzkum, případné vytvoření budoucího znalostního a inovačního společenství zaměřeného na modrou ekonomiku, Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a další; upozorňuje na potřebu podporovat lepší přizpůsobení různých nástrojů potřebám různých subjektů – veřejných institucí, místních orgánů, podniků, a to zejména MSP, nevládních organizací atd. – a rozsáhlé šíření informací o stávajících možnostech;

32.  hluboce lituje zpoždění plánů pro využití fondu ENRF v některých členských státech;

33.  domnívá se, že veřejné investice, zejména v některých členských státech, hrají rozhodující úlohu v podpoře rozvoje potenciálu modré ekonomiky a jeho plného využívání, přičemž se nesmí zapomínat na úlohu soukromých investic; zdůrazňuje, že investice do modré ekonomiky musí být zaměřeny na různé projekty, od projektů infrastruktury po různé drobné investice do malých a středních podniků, které vyžadují další pomoc v přístupu k financování;

34.  zdůrazňuje, že odvětví na pevnině, která podporují modrou ekonomiku na moři, představují nezbytnou vazbu, jež zajistí námořní inovace a vyzývá Komisi, aby těmto odvětvím na pevnině poskytovala větší podporu;

35.  žádá Komisi, aby podpořila snahy členských států v oblasti podpory strategií pro inteligentní specializace s cílem vytvářet a využívat hodnotové řetězce související s více činnostmi v rámci modré ekonomiky; domnívá se, že rozvoj tzv. klastrů nebo superklastrů si vyžaduje aktivní zapojení členských států a musí podporovat tvorbu synergií v jednotlivých sektorech a mezi nimi; domnívá se, že strategie pro oblast námořního výzkumu a technologického rozvoje by mohly být nejprve vyzkoušeny, a poté by mohly být využívány jako příklad osvědčeného postupu v modré ekonomice obecněji;

36.  domnívá se, že provedení strategií, plánů a programů a konkrétních vnitrostátních právních předpisů může vytvořit politický a institucionální rámec, který by byl pro rozvoj modré ekonomiky v různých členských státech příznivější; zdůrazňuje, že tyto strategie, plány a programy spolu s konkrétními vnitrostátními právními předpisy by měly přispět k harmonické a udržitelné interakci mezi lidskou činností a mořským a pobřežním prostředím; zdůrazňuje význam územního plánování námořních prostor pro udržitelný a koordinovaný rozvoj námořních činností, přičemž stejným dílem zohledňuje zájmy dotčených odvětví, a rovněž vzájemné působení mezi pevninou a mořem a integrované řízení pobřežních zón; připomíná směrnici o územním plánování námořních prostor, rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí a integrovanou námořní politiku na úrovni EU a jednotlivých moří;

37.  upozorňuje na význam veřejných společností a společností s majoritním podílem státu v oblastech, jako je obchodní loďstvo,přístavní správa, lodní doprava a námořní a pobřežní obranné práce; odmítá koncepci, která se zaměřuje pouze na soukromý sektor a domnívá se, že posílení a modernizace veřejného sektoru může být významným faktorem stimulace podpory modré ekonomiky;

38.  domnívá se, že k zajištění udržitelného rozvoje modré ekonomiky by se měli na úrovni EÚ vyvíjet snahy o lepší integraci a koordinaci úsilí a způsobilosti prostřednictvím soudržných a koherentních opatření; upozorňuje na potřebu sloučit již existující příslušné agentury a rozptýlené kompetence v rámci existující agentury s pravomocemi v námořní oblasti, což by posílilo koordinaci, spolupráci a podporu členských států při rozvoji potenciálu modré ekonomiky a jeho plného využívání;

39.  domnívá se, že pobřežní a ostrovní komunity musejí být plně zapojené do všech fází rozvoje modré ekonomiky, což je základním předpokladem využití jejich potenciálu, pokud jde o inovace, zaměstnanost, prosperitu a udržitelný rozvoj; uznává potenciál a potřebu inovativních řešení, pokud jde o předpokládané rozšiřování měst;

40.  uvědomuje si rozmanitost a zvláštnost pobřežních a ostrovních společenství a vyzývá k přijetí mimořádných opatření, která účinně podpoří rozvoj modré ekonomiky v těchto oblastech tím, že odstraní překážky investicím a vytvoří příznivé podmínky pro hospodářský růst;

Odvětvové přístupy

41.  vyslovuje se pro intenzívnější podporu a udržitelný rozvoj odvětví rybolovu a zpracování produktů rybolovu s cílem vytvářet vyšší přidanou hodnotu, v rámci něhož by dostával přednost maloobjemový rybolov, jehož cílem by bylo zvýšit selektivnost lovných zařízení, omezit spotřebu energie a snížit dopad této činnosti na životní prostředí a zlepšit boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu; připomíná, že mapování a klasifikace zdrojových biotopů mají zásadní význam pro vytvoření životaschopného, udržitelného a řádně řízeného odvětví rybolovu; zdůrazňuje, že vědecké údaje o rybolovu, které slouží jako základ pro politická rozhodnutí, musejí být v celém svém objemu zpřístupněny veřejnosti;

42.  žádá Komisi, aby přijala opatření nezbytná k posílení úlohy skupin pro rozvoj rybolovu v rámci nové společné rybářské politiky a přidělila jim více prostředků, které jim umožní nadále vykonávat a rozvíjet svou funkci a podporovat uvedenou spolupráci mezi územími;

43.  zdůrazňuje, že je třeba určit a podporovat kulturní a přírodní zajímavosti; zdůrazňuje úlohu zón se zákazem vstupu, což umožní zachovat nedotčené oblasti a obnovit nadměrně využívané oblasti mořského dna, a tudíž podpoří budoucí udržitelnost našich moří;

44.  domnívá se, že udržitelný rozvoj evropské akvakultury vyžaduje silnější podporu vědeckého výzkumu a technického rozvoje v oblasti chovu nových druhů, zejména těch původních, přičemž je třeba zajistit udržitelné obstarávání krmiva, zabránit únikům, minimalizovat vliv na biologickou rozmanitost a omezit vliv chemických látek a užívání léků, a to rovněž v oblasti vývoje nových nebo podstatně lepších výrobků s cílem umožnit diverzifikaci produkce i nabídky potravin a zvýšit jejich kvalitu a zároveň zajistit větší bezpečnost, pokud jde o životní prostředí; upozorňuje, že přesné znalosti o batymetrii a složení mořského dna mají zásadní význam pro volbu nejvhodnějších lokalit pro rozšíření místního odvětví akvakultury, zhodnocení jejich nosné kapacity a modelování znečištění způsobeného činnostmi akvakultury;

45.  přimlouvá se za začlenění environmentálních kritérií i rozsáhlejších kritérií udržitelnosti do výrobních norem a označování výrobků s cílem ocenit zodpovědné výrobce a umožnit spotřebitelům přijímat informovanější rozhodnutí, neboť toto odvětví se prudce rozvíjí; požaduje náležitou regulaci týkající se akvakultury a opatření na omezení změn kvality vody; žádá podporu pro přechod produkce akvakultury z konvenčních metod na organickou akvakulturu;

46.  domnívá se, že s ohledem na spotřebu energie a technicky snadnější přechod na zkapalněný ropný plyn se obchodní námořnictvo a říční flotila oproti jiným způsobům nákladní dopravy ukazují jako stále strategičtější; je nakloněn zacílení zdrojů na podporu inovací v tomto sektoru s cílem zlepšit energetickou účinnost, diverzifikovat primární energii a snížit emise znečišťujících látek;

47.  opakuje, že je nezbytné okamžitě přijmout opatření v námořní dopravě, jež zvýší efektivnost a urychlí dekarbonizaci tohoto odvětví, a že je třeba v tomto odvětví prosazovat rozvoj a využívání zkapalněného zemního plynu (LNG) coby čistějšího přechodného paliva;

48.  zdůrazňuje strategický význam činností v oblasti výstavby a oprav lodí a jejich vzájemných vztahů s několika dalšími odvětvími, jako například s ocelářstvím, obchodním námořnictvem, rybolovem a cestovním ruchem v oblasti výletních plaveb; domnívá se, že důraz na technologické inovace a vysoce specializované postupy, které by mohly vést ke zvýšení přidané hodnoty, může pomoci vytvořit oblast s menší konkurencí na mezinárodní úrovni tím, že bude usilovat o změnu vývoje tohoto odvětví směrem k úpadku; zasazuje se o zvláštní podporu oživení a modernizace loďařského průmyslu a odvětví výroby speciální oceli v Evropě ve všech jeho oblastech;

49.  vyzývá Komisi, aby zcela přezkoumala svou politiku v oblasti loďařského průmyslu v Evropě, a důrazně podporuje poskytování zvláštní pomoci na opětovné nastartování a modernizaci loďařství v Evropě;

50.  domnívá se, že je třeba se více zaměřit na význam moří v cestovním ruchu a na jejich udržitelnost; konstatuje, že evropský mořský a pobřežní cestovní ruch čelí konkurenci ze třetích zemí; upozorňuje, že EU by měla využívat svého kulturního bohatství a nabízet udržitelné a velmi kvalitní služby v oblasti námořního a pobřežního cestovního ruchu; domnívá se, že kulturní dědictví a námořní a pobřežní cestovní ruch mohou mít zásadní význam pro přilákání většího počtu spotřebitelů a podniků tím, že rozšíří turistickou nabídku; zdůrazňuje pozitivní přínos kulturního dědictví, mořského a pobřežního cestovního ruchu ke splnění evropských cílů udržitelného hospodářského růstu a tvorby pracovních míst; žádá větší podporu pro malé a střední podniky, které zcela převládají v odvětví vodní turistiky, aby se zajistilo, že stávající a nová pracovní místa budou udržitelná, velmi kvalitní a celoroční;

51.  zdůrazňuje, že je důležité prosazovat sociálně, ekonomicky a environmentálně udržitelné formy cestovního ruchu, které se mohou stát významným zdrojem přidané hodnoty námořních oblastí;

52.  domnívá se, že je zcela nezbytné, aby byl uznán skutečný význam podvodního kulturního dědictví v rámci modré ekonomiky, zejména z toho důvodu, že může dnešní společnost poučit mimo jiné o využívání moří v minulosti, reakcích lidí na změnu klimatu a vzestup hladiny moří a rovněž představuje zdroj cestovního ruchu;

53.  zdůrazňuje, že i když EU zůstává v oblasti modré ekonomiky světovým lídrem, je mezinárodní hospodářská soutěž v tomto odvětví velmi ostrá a pouze rovné podmínky na celém světě mohou v tomto komplexním odvětví zabezpečit udržitelný růst a vytváření pracovních míst v Evropě;

54.  domnívá se, že studie o zhoršování pobřežních systémů (znečištění a ztráta biologické rozmanitosti), odolnosti a obnově ekosystémů, erozi pobřeží, zmírňování jejích příčin a provádění námořních prací na ochranu pobřeží (včetně řešení vycházejících z přírody, jako jsou zelené infrastruktury) jsou klíčovými oblastmi modré ekonomiky, které v souvislosti se změnou klimatu získávají na důležitosti; požaduje větší podporu pro tyto oblasti ze strany EU a flexibilitu pro oblasti s odlišným profilem pobřeží, v nichž kvůli erozi pobřeží opakovaně dochází ke katastrofám;

55.  upozorňuje na velký potenciál moří a oceánů jakožto zdrojů energie z hlediska zvýšení hodnot domácích zdrojů, diverzifikace zdrojů energie a přispívání k plnění cílů v oblasti změny klimatu; zdůrazňuje, že obnovitelné mořské zdroje energie jsou průmyslovým odvětvím budoucnosti a v této souvislosti upozorňuje, že je důležité rozvíjet inovativní zdroje čisté energie a „modrou“ energii, např. slapovou energii, energii vln a osmotickou energii, jak uvedla Komise ve svém sdělení ze dne 20. ledna 2014 o modré energii; upozorňuje, že velký význam mají elektrizační soustavy mezi jednotlivými členskými státy; zdůrazňuje, že je třeba zohlednit a blíže prozkoumat potenciál zachycování a ukládání uhlíku;

56.  zdůrazňuje, že při průzkumu a využívání zdrojů energie z moří a oceánů je třeba zohlednit potřeby týkající se přenosu technologií, zejména pokud jde o odbornou přípravu kvalifikovaných a vysoce kvalifikovaných pracovníků, a o přísná kritéria udržitelnosti životního prostředí; poukazuje na potenciál multiplikačního účinku těchto činností na zvyšování zaměstnanosti a na související činnosti, a to ve všech směrech;

57.  zdůrazňuje důležitou úlohu nových technologií, např. v boji proti zhoršování stavu mořských ekosystémů nebo při zachycování a ukládání emisí oxidu uhličitého; vyzývá Komisi, aby provedla podrobnější analýzu toho, jak by bylo možné využívat technologie a jejich související infrastrukturu pro bezpečnou a nákladově efektivní přepravu CO2 takovým způsobem, aby byl ekonomicky životaschopný;

58.  upozorňuje, že optimální umístění generátorů využívajících modrou energii, jako je energie větrná, energie vln nebo solární, oceánské proudy, osmotická energie a přeměna tepelné energie, může být podmíněna celou řadou faktorů, včetně hloubky moří, stavem mořského dna, oceánografické vlastnosti a vzdálenost od pobřeží; proto se domnívá, že srovnatelné údaje shromážděné v rámci různých vnitrostátních programů o batymetrii, vlastnostech mořského dna nebo vertikálních profilech oceánů mohou být přínosným vstupem pro postupy volby lokalit a udělování licencí v zájmu rozvoje obnovitelných zdrojů energie; rovněž zdůrazňuje, že v zájmu rozvoje cenově dostupných a nákladově efektivních energeticko-technologických řešení účinně využívajících zdroje je nezbytné dále hledat řešení v oblasti energie moří;

59.  domnívá se, že průzkum a těžba nerostných surovin z kontinentálního šelfu vyžadují nepřetržitou účast členských států, zejména pokud jde o informace, určování oblastí, kde se neuplatňují mezní hodnoty pro těžbu, posuzování dopadů na životní prostředí, analýzu a omezování rizik a uplatňování suverenity; vyzývá Komisi, aby navrhla a aktualizovala demonstrativní výčet námořních činností (např. produkce energie na moři, těžba z mořského dna, používání písku a štěrku v moři atd.), které vyžadují předchozí posuzování environmentálních a socio-ekonomických dopadů; žádá, aby byla věnována pozornost opětovnému používání a recyklaci nerostů jako alternativní možnosti k těžbě z mořského dna a potenciálu těchto činností pro zakotvení vědeckých znalostí a rozvoje a přenosu technologií;

60.  usiluje o koordinované a aktivní zapojení EU do Mezinárodního úřadu pro mořské dno s cílem zajistit efektivní regulační rámec předběžné opatrnosti pro oblast životního prostředí, který by zamezil negativním dopadům průzkumu a těžby z mořského dna, včetně oblastí se zvláštním významem pro životní prostředí, jakož i společenským dopadům této těžby a biologického průzkumu na místní společenství, a zajistil naprostou transparentnost údajů;

61.  domnívá se, že biotechnologie týkající se moří a oceánů je velmi různorodým odvětvím, které jako celek obsahuje obrovský potenciál, pokud jde o získávání a uplatňování nových poznatků a vytváření nových postupů a výrobků s vysokou přidanou hodnotou (nové materiály, potraviny, farmaceutické přísady atd.); upozorňuje na potřebu vzdělávání a odborné přípravy související s tímto odvětvím, přičemž žádá členské státy, aby spolu se soukromým sektorem převzaly silnou odpovědnost, a rovněž upozorňuje na význam mezinárodní spolupráce v této oblasti;

62.  poukazuje na význam sociálního dialogu a zastává názor, že by v něm měli být zastoupeni všichni sociální partneři zapojení do modré ekonomiky; podtrhuje význam konzultací se zúčastněnými stranami v otázce rozvoje modré ekonomiky obecně, včetně konzultací s občanskou společností a místními a regionálními orgány;

63.  aktivně podporuje iniciativu, kterou Komise začlenila do svého sdělení s cílem podpořit alianci pro dovednosti a centrum pro znalostní inovace v oblasti modré ekonomiky;

64.  domnívá se, že je třeba uvést do praxe balíček opatření pro zajištění námořní bezpečnosti „Erika IV“, aby se zabránilo dalším závažným námořním katastrofám; domnívá se, že tento balíček by měl v evropských právních předpisech uznat ekologické škody v mořských vodách;

65.  zdůrazňuje, že je třeba zvýšit povědomí občanské společnosti o významu moře jako hospodářského, kulturního a sociálního zdroje, a vyzdvihuje úlohu výzkumu a dialogu pro dosažení integrované udržitelnosti mezi zúčastněnými stranami a občany;

66.  domnívá se, že moře a pobřeží jsou cenným zdrojem, jenž by měl představovat jeden z pilířů politiky průmyslové obnovy EU; upozorňuje, že je třeba podniknout kroky směřující k oživení modrého průmyslu a současně podporovat soudržnost evropského hospodářství a udržitelného rozvoje, zejména v regionech, kde byl tento potenciál v důsledku procesů globalizace upozaděn;

67.  zastává názor, že k rychlému a udržitelnému rozvoji tohoto odvětví by mohla přispět výměna informací a osvědčených postupů;

o
o   o

68.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 135.
(2) Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0300.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0438.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0178.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.
(7) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 174.
(8) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 892.
(9) Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 93.
(10) Úř. věst. C 19, 21.1.2015, s. 24.


Podpora podnikání mladých lidí prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy
PDF 541kWORD 148k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o podpoře podnikání mladých prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy (2015/2006(INI))
P8_TA(2015)0292A8-0239/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 14 této listiny,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. prosince 2014 o podnikavosti ve vzdělávání a odborné přípravě(1),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o podpoře podnikání mladých lidí v zájmu sociálního začlenění mladých lidí(2),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“)(3),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zřízení záruky pro mladé lidi(4),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(5),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 nazvané „Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání“(6),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)(7),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení(8),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. června 2013 nazvané „Společně pro mladé lidi v Evropě: Výzva k řešení nezaměstnanosti mladých lidí (COM(2013)0447),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. ledna 2013 nazvané „Akční plán podnikání 2020: Opětovné probuzení podnikatelského ducha v Evropě (COM(2012)0795),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2012 nazvané „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků“ (COM(2012)0669),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 nazvané „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“ (COM(2011)0902),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 28. ledna 2015 nazvané „Vzdělávání v oblasti podnikání: Cesta k úspěchu“,

–  s ohledem na publikaci Komise Průvodce sociální Evropou z března 2013 s názvem „Sociální ekonomika a sociální podniky“ (ISBN: 978-92-79-26866-3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2015 o krocích v návaznosti na provádění boloňského procesu(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o vzdělávání, odborné přípravě a strategii Evropa 2020(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2011 o řešení problému předčasného ukončování školní docházky(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o učení se v raném věku v Evropské unii(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o klíčových schopnostech pro měnící se svět: provádění pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o celoživotním učení jako základu znalostí, tvořivosti a inovací – provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“(14),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0239/2015),

A.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby podnikání mladých lidí bylo významnou nedílnou součástí politické strategie na podporu dnešní generace mladých lidí, pokud jde o cíle EU v oblasti růstu, zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začleňování, a na snížení nezaměstnanosti mladých lidí v EU;

B.  vzhledem k tomu, že podnikání je třeba vnímat v jeho širokém smyslu jako schopnost, která umožňuje přeměnit nápady v činy;

C.  vzhledem k tomu, že v únoru 2015 bylo v EU-28 nezaměstnáno 4,85 milionu mladých lidí, což je nepřijatelně vysoký počet, a ačkoli se nezaměstnanost mladých lidí snižuje – ve srovnání s únorem 2014 se snížila o 494 000 – k tomuto snižování dochází příliš pomalu;

D.  vzhledem k vysoké nezaměstnanosti mladých lidí a skutečnosti, že fiskální konsolidace v těch členských státech, které byly značně zasaženy krizí, by neměla být prováděna na úkor pracovních míst obsazených mladými lidmi; vzhledem k tomu, že v důsledku této vysoké míry nezaměstnanosti mladých lidí se u nich projevuje v rostoucí míře chudoba a sociální vyloučení, a to zejména v případě mladých lidí, kteří pocházejí ze znevýhodněných a zranitelných skupin; bere však na vědomí a vítá skutečnost, že podle přijatých závazků by mělo být zrychleno poskytování prostředků z fondů Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí členským státům, avšak vyzývá Komisi k tomu, aby k řešení tohoto problému přijala ještě ambicióznější závazky;

E.  vzhledem k tomu, že jednou z příčin nezaměstnanosti mladých lidí a velkého počtu neobsazených pracovních míst v EU je nesoulad mezi vzděláváním a odbornou přípravou a trhem práce, a že tato příčina by měla být řešena i tak, aby se mladým lidem dostalo klíčových kompetencí, včetně smyslu pro iniciativu a podnikavost, které potřebují, mají-li se sebevědomě zapojit do moderní znalostní ekonomiky a společnosti;

F.  vzhledem k tomu, že prostřednictvím strategie Evropa 2020 a jejích stěžejních iniciativ „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“, „Digitální agenda pro Evropu“, „Unie inovací“ a „Mládež v pohybu“ a rovněž její cílenou podporou podnikajících žen a znevýhodněných či postižených osob povzbuzuje Evropská unie smysl pro iniciativu a podnikání tím, že podporuje podnikatelské myšlení a související znalosti, dovednosti a kompetence, které mohou posílit konkurenceschopnost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

G.  vzhledem k tomu, že podnikání je důležitou hnací silou hospodářského růstu a vytváření pracovních míst, neboť vytváří nové podniky a pracovní místa, otevírá nové trhy, posiluje konkurenceschopnost, zlepšuje produktivitu a inovace, posiluje evropskou konkurenceschopnost a vytváří bohatství, a proto by mělo být přístupné všem za stejných podmínek;

H.  vzhledem k tomu, že podnikání, a zejména pak sociální podnikání, jsou významnou hnací silou sociální soudržnosti a udržitelnosti, která může podpořit hospodářství a zároveň zmírňovat strádání, sociální vyloučení a další sociální problémy;

I.  vzhledem k tomu, že podnikání, a zejména malé a střední podniky tvoří páteř hospodářství EU a jsou nejvýznamnějším a hlavním zdrojem nových pracovních míst; vzhledem k tomu, že podnikatelský potenciál žen je zatím málo využívaným zdrojem hospodářského růstu a vytváření pracovních míst;

J.  vzhledem k tomu, že kultury, které oceňují podnikatelské schopnosti a takové podnikatelské přístupy, jako je kreativita, inovace, iniciativa, promyšlené podstupování rizika, nezávislé myšlení a rozpoznání příležitostí a schopnost vést, podporují tendenci přicházet s novými řešeními ekonomických, sociálních a environmentálních výzev, neboť do vzdělávání začleňují znalostní prvky, které propojují teorii s praxí, a zmenšují tak rozdíly mezi podnikatelskou praxí a vzděláváním; vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby byly tyto osobní kompetence zakotveny v systému vzdělávání a byly součástí každodenního života na všech úrovních;

K.  vzhledem k tomu, že začínající podniky (všech druhů, včetně sociálního podnikání nebo podnikání za účelem osobního zisku) nejsou v některých členských státech dostatečně uznávány nebo považovány za profesní dráhu a v rámci vzdělávacího systému je potenciálnímu podnikatelství věnována jen velmi malá podpora;

L.  vzhledem k tomu, že mladí podnikatelé se potýkají s četnými výzvami a obtížemi, jako je nedostatek zkušeností, správných dovedností a přístupu k financování a infrastruktuře;

M.  vzhledem k tomu, že nedávné studie ukazují, že podnikatelským dovednostem se lze naučit a že vzdělání v oblasti podnikatelství, je-li správně navrženo, uplatňováno a je-li dostupné všem, může mít velmi pozitivní vliv na životy a zaměstnatelnost lidí a rovněž na míru zakládání nových podniků a míru zachování podniků;

N.  vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení přímočarých rozhodnutí je nezbytné kritickým způsobem uskutečnit posouzení vlivu „podnikatelského“ vzdělávání a vycházet rovněž z doložených skutečností a spoléhat se na zavedené statistické nástroje a techniky;

O.  vzhledem k tomu, že podnikatelské vzdělávání by mělo v zájmu dosažení sociálního a udržitelného hospodářství podporujícího začlenění zahrnovat sociální rozměr, včetně vzdělávání v oblasti spravedlivého obchodu, sociálních podniků a alternativních modelů podnikání, jako jsou například družstva;

P.  vzhledem k tomu, že podnikavost zlepšuje možnosti pracovního uplatnění mladých lidí a probouzí v nich vlastnosti nezbytné k tomu, aby mohli překonat výzvy, kterým mohou čelit jak v pracovním, tak v soukromém životě, a pomáhá předcházet zvyšování chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že k dosažení těchto cílů může přispět snadnější přístup k nástrojům mikrofinancování;

Q.  vzhledem k tomu, že vzdělání a odborná příprava mají celkově prvořadý význam, pokud jde o osobní rozvoj každého jednotlivce, a proto musí být jednak dostatečně široké, aby mohly pokládat základy celoživotního rozvoje a prohlubování vědomostí a získávání průřezových dovedností, a jednak dostatečně praktické, aby jednotlivcům poskytly skutečný profesní růst a hodnotný profesionální a soukromý život; vzhledem k tomu, že existuje přímý vztah mezi úspěšnou kombinací těchto dvou vzdělávacích aspektů a snižováním rizika nezaměstnanosti mladých lidí;

R.  vzhledem k tomu, že každý jedinec si může podnikatelského ducha osvojit, naučit se je a rozvíjet; vzhledem k tomu, že každý druh a každá úroveň vzdělání odpovídá specifickému oknu příležitosti pro vybudování určitých dovedností a schopností pro podnikání v rámci obecného získávání klíčových kompetencí;

S.  vzhledem k tomu, že podnikatelské dovednosti jsou propojeny s dalšími soubory dovedností, jako například s dovednostmi z oblasti informačních a komunikačních technologií, z oblasti řešení problémů a s finanční gramotností, které by měly být podporovány;

T.  vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava mají rozhodující význam z hlediska motivace a možností k tomu, aby mladí lidé zahajovali své vlastní podnikatelské projekty;

U.  vzhledem k tomu, že vzdělání musí být coby veřejný statek plně inkluzivní a musí podporovat začleňování tím, že bude klást zvláštní důraz na poskytování rovného přístupu studentům s odlišným sociálním a ekonomickým zázemím;

V.  vzhledem k tomu, že budou-li mladí lidé dobře ovládat cizí jazyky, budou lépe kvalifikováni k podnikatelskému působení na nadnárodní úrovni;

W.  vzhledem k tomu, že málo zastoupené a znevýhodněné skupiny vyžadují zvláštní pozornost a podporu během vzdělávání, a to rovněž zapojením rodičů a komunit do procesu vzdělávání, a pomoc v souvislosti se zahájením, provozováním nebo rozvojem obchodu či podniku;

X.  vzhledem k tomu, že pro mladé lidi jsou odborná příprava a vzdělávání a praktická zkušenost s podnikáním přínosem, který přispívá k rozvoji jejich dovedností a talentu, umožňuje jim důvěřovat vlastním schopnostem a následně napomáhá zakládání nových podniků, posiluje zaměstnatelnost a podporuje inovace; vzhledem k tomu, že řada mladých lidi se zdravotním postižením využívá možnost samostatného podnikání jen velmi omezeně;

Y.  vzhledem k tomu, že sociální a inkluzivní podniky přispívají k inovativnímu udržitelnému růstu a k větší soudržnosti v rámci společnosti a místních společenství a mohou vytvářet pracovní příležitosti pro mladé lidi, včetně sociálně zranitelných mladých lidí a mladých lidí, kteří jsou nejvíce vzdáleni trhu práce;

Z.  vzhledem k tomu, že myšlenkou začít podnikat se zabývá nedostatečný počet lidí, přičemž podnikajících žen je neúměrně méně než podnikajících mužů (což platí o to víc v případě žen ze zranitelných sociálních skupin a žen, které se potýkají s dvojí diskriminací), a zatímco mají podnikající ženy v průměru lepší vzdělání než podnikající muži a častěji než muži působí v odvětvích s nižší mírou inovací, pomalejším růstem a v menších společnostech; vzhledem k tomu, že je nezbytné aktivně podporovat možnosti, jak překonat faktory, které mají na podnikání žen či na jeho širší využití z jejich strany odrazující vliv(15);

AA.  vzhledem k tomu, že řemeslné, průmyslové nebo obchodní komory nabízejí v některých členských státech programy zaměřené na podporu začínajících podniků;

AB.  vzhledem k tomu, že vzdělání a odborná příprava spadají zejména do kompetencí jednotlivých členských států a některé z členských států dosud nevypracovaly průřezovou politiku ani strategický přístup k „podnikatelskému“ vzdělávání či školní osnovy a metody výuky zaměřené na podnikání; vzhledem k tomu, že ne všichni evropští učitelé a vedoucí pedagogičtí pracovníci tendenci přicházet s novými řešeními ekonomických, sociálních a environmentálních výzev jsou v oblasti vzdělání týkajícího se podnikání dostatečně proškoleni, ať již prostřednictvím souvislého profesního rozvoje nebo prostřednictvím úvodního školení, což by mohlo mít negativní dopad na skutečnost, aby podnikatelství mohlo být zahrnuto do vzdělávacích systémů(16);

AC.  vzhledem k tomu, že učitelé by měli mít možnost spolupracovat s podnikateli a společně s nimi vytyčovat cíle vzdělávání a měla by jim být poskytnuta příslušná podpora a zdroje k uplatňování strategií více orientovaných na studenta a k uzpůsobení metod výuky potřebám zranitelných studentů;

AD.  vzhledem k tomu, že neformální a informální vzdělávací činnosti doplňují a obohacují formální učení, neboť poskytují rozmanité způsoby získání studijních zkušeností, a proto by měly být považovány za prioritní zdroj, jehož prostřednictvím lze získat a rozvíjet podnikatelské kompetence;

AE.  vzhledem k tomu, že formální a informální učení může hrát klíčovou roli při rozvoji a udržování podnikatelských dovedností, zejména mezi marginalizovanými skupinami;

AF.  vzhledem k tomu, že neformální a informální učení je prospěšné zejména pro mladé lidi, kteří mají méně příležitostí, neboť jim nabízí další zdroj učení a možnost pokračování v dalším formálním učení a odborné přípravě;

AG.  vzhledem k tomu, že zkušení podnikatelé působící ve vzdělávání jako lektoři vytvářejí pozitivní obraz podnikatelství a usnadňují první krok k podnikání;

AH.  vzhledem k tomu, že podnikání, včetně sociálního podnikání, by mělo být součástí odborné přípravy vyučujících a poradců pro otázky výběru povolání;

AI.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní vzdělávací systémy se vyvíjejí různým tempem podle toho, jak reagují na změny na pracovním trhu;

AJ.  vzhledem k tomu, že účelem programu Erasmus+, který probíhá v letech 2014–2020, je modernizovat v celé Evropě vzdělávání, odbornou přípravu a práci s mládeží, a že tento program je otevřený vzdělávacím, výcvikovým, mládežnickým a sportovním organizacím ve všech odvětvích celoživotního učení; vzhledem k tomu, že poskytne více než čtyřem milionům Evropanů příležitost studovat, zúčastnit se odborné přípravy, získat pracovní zkušenosti a zapojit se do dobrovolné činnosti v zahraničí;

AK.  vzhledem k tomu, že podnikání již sehrává svou úlohu v programu Erasmus+, neboť je jedním z výsledků, které se očekávají od opatření na podporu mobility;

AL.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí prosazovat a podporovat mobilitu mladých podnikatelů prostřednictvím programů, jako je například program Erasmus pro mladé podnikatele (2009–2015), které umožňují mladým podnikatelům účast na přeshraničních výměnách a získávání poznatků od zkušených podnikatelů, kteří provozují malé podniky, a rovněž vytvářejí příležitosti pro řešení genderových nerovností v oblasti podnikání; vzhledem k tomu, že na tyto programy je třeba vyčlenit více prostředků, aby se dosáhlo vyššího zapojení mladých lidí;

AM.  vzhledem k tomu, že mladí lidé dávají přednost samostatné výdělečné činnosti a že až 45 % mladých lidí ve věku 15 až 24 let uvádí, že upřednostňuje tento druh výdělečné činnosti(17);

AN.  vzhledem k tomu, že podnikatelský sektor by mohl zřetelněji pomáhat na místní, vnitrostátní i evropské úrovni prostřednictvím odborné dobrovolné činnosti, partnerství se vzdělávacími institucemi a spolupráce s tvůrci politiky;

AO.  vzhledem k tomu, že velká pomoc přichází i ze strany organizací občanské společnosti (nevládních skupin, jako jsou odbory, organizace zaměstnavatelů a další sociální skupiny), a to mimo jiné ve formě iniciativy Junior Achievement – Young Enterprise Europe, která poskytuje informální a celoživotní vzdělávání a odbornou přípravu související s podnikáním; vzhledem k tomu, že tuto pomoc je třeba uznat ve větším rozsahu, ačkoli nemůže vést k získání úředně osvědčeného diplomu; vzhledem k tomu, že tato pomoc přichází rovněž ze strany podniků, které pro své účely zabezpečují vlastní odbornou přípravu;

Důraz na podnikatelské dovednosti a kompetence

1.  uznává úlohu celoživotního učení a mezinárodní mobility coby klíčového nástroje, kterým Evropa nadále reaguje na globalizaci a přechod na ekonomiky založené na znalostech; bere zejména na vědomí význam „smyslu pro iniciativu a podnikavost“, jenž je uveden mezi osmi „klíčovými schopnostmi pro celoživotní učení“ v „evropském referenčním rámci“, tedy mezi schopnostmi, jež každý jednotlivec potřebuje k osobnímu naplnění a rozvoji, aktivnímu evropskému občanství a angažovanosti, sociálnímu začlenění a zaměstnání;

2.  vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikatelské schopnosti mladých lidí prostřednictvím legislativních opatření, která se zasadí o zkvalitnění stáží, zaměří se na kvalitu učení a odpovídající pracovní podmínky, jež jsou nástrojem na podporu zaměstnatelnosti, jak je uvedeno v doporučení Rady týkajícím se rámce pro kvalitu stáží;

3.  zdůrazňuje, že klíčovou kompetenci „smysl pro iniciativu a podnikavost“ je třeba definovat jasně a zeširoka, neboť zahrnuje posilování podnikatelského myšlení, pro něž je příznačná proaktivita, tvořivost, schopnost zavádět novinky, nést rizika, plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů, jakož i představu, že daný jedinec si je vědom souvislostí své práce a je schopen využít naskytujících se příležitostí, a to jak v souvislosti s podnikáním, tak s výkonem zaměstnání (ve druhém z uvedených případů se jedná o tzv. „podnikavost zaměstnanců“); vkládá svou důvěru do kreativních průmyslových odvětví a podniků spjatých s kulturou, které mohou zejména mladé lidi upozornit na podnikatelské příležitosti;

4.  opakovaně zdůrazňuje, že kreativní průmysl náleží k odvětvím s největší mírou podnikavosti, neboť rozvíjí průřezové schopnosti, jako je například kreativní myšlení, řešení problémů, týmová práce a nápaditost;

5.  zdůrazňuje, že ve vztahu k podnikání je zapotřebí zaujmout komplexní přístup, který tvoří soubor průřezových klíčových schopností, které lze využít nejen v osobním, ale i profesním životě;

6.  zdůrazňuje význam monitoringu organizace a auditu schopností; podporuje zejména rozvoj sociálního auditu a auditu v oblasti životního prostředí jakožto inovativního nástroje monitoringu;

7.  je přesvědčen o tom, že je třeba podporovat podnikatelské dovednosti a schopnosti a rovněž průřezové, meziodvětvové dovednosti a dovednosti a schopnosti specifické pro jednotlivá povolání a pracovní místa s cílem zvýšit míru samostatné výdělečné činnosti mladých lidí a poskytnout mladé generaci skutečnou příležitost založit si vlastní podnikání a pomoci jak sobě, tak obecně i celé společnosti;

8.  je přesvědčen, že dalším nezbytným krokem je podrobně specifikovat, jak lze rámec klíčových kompetencí dále vhodně aplikovat ve vztahu k podnikatelským kompetencím na jednotlivých úrovních vzdělávání prostřednictvím zahrnutí podnikatelských znalostí, schopností, dovedností a přístupů, které by měly být výsledkem vzdělávání u každého zvláštního vzdělávacího programu a programu učňovské přípravy;

9.  zdůrazňuje, že výuka praktických podnikatelských dovedností a podpora motivace, smyslu pro iniciativu a pohotovost by měly být společně s rozvíjením smyslu pro sociální odpovědnost zajištěny na každém stupni vzdělávání či vzdělávacím oboru; je přesvědčen o tom, že součástí všech školních osnov by se měly stát moduly vyučující základní znalosti z oblasti financí, ekonomiky a podnikání, které by směly být doplněny o odborné vedení, tutorství a profesní poradenství pro studenty, včetně znevýhodněných studentů, s cílem umožnit jim a usnadnit pochopení procesu podnikání a rozvinout jejich podnikavost; zdůrazňuje význam informálního a samostatného učení, včetně dobrovolné činnosti k tomu, aby mladí lidé získali podnikatelského ducha a osvojili si podnikatelské dovednosti;

10.  vyzývá Komisi, aby zdůrazňovala význam a funkci různých forem sociálního podnikání, které mladým Evropanům často nabízejí vhodnou možnost k získání prvních zkušeností s podnikáním;

11.  zdůrazňuje, že v zájmu podpory osvojování souboru průřezových dovedností nezbytných k rozvoji podnikavosti je třeba vyvinout inovativní pedagogické postupy, které by kladly větší důraz na aktivní účast a byly více orientovány na studenta;

12.  doporučuje podporovat podnikání, rovněž včetně modelů sociálního podnikání, jako součást vysokoškolského vzdělávání a projektů absolventů vysokých škol;

13.  připomíná, že podpora podnikání prostřednictvím vzdělávání může dosáhnout smysluplných výsledků pouze tehdy, pokud jsou ekonomické a sociální aspekty vzdělávacích strategií vyváženy;

14.  zdůrazňuje, že sociální začlenění a boj proti chudobě mohou být úspěšné zejména díky sociálnímu podnikání, které může zvýšit zaměstnanost, a prosazováním podnikavosti, která bude významně prospěšná pro znevýhodněné osoby;

15.  zdůrazňuje, že duální systémy odborného vzdělávání a studijní programy sponzorované podniky mají klíčový význam pro předávání hlavních dovedností v podnicích, jak se ukázalo v členských státech, v nichž tyto programy fungují;

16.  s cílem sdílet v rámci členských států osvědčené postupy a zkušenosti a zlepšit podnikatelské dovednosti a vzdělávání mladých lidí vybízí k tomu, aby se všechny zúčastněné strany, a zejména místní podnikatelské organizace, podniky a vzdělávací instituce, plně angažovaly a uzavíraly vzájemná partnerství;

17.  zdůrazňuje, že úspěšným modelem, který by měl být v celé Evropě i mimo ni posílen a prosazován, je těsná vazba mezi odbornou přípravou v zaměstnání a všeobecným systémem vzdělávání;

18.  vyzývá k užší spolupráci se soukromým sektorem a sociálními partnery s cílem podpořit podstupování rizik, podnikavost a inovativnost (například prostřednictvím strukturálních závazků, jako jsou nástroje pro inovace a výměnu nápadů);

19.  je přesvědčen, že úspěšné využití podnikatelských schopností stále více závisí na doprovodné mediální gramotnosti a dovednostech v oblasti digitálních technologií a že na toto propojení by měl být ve vzdělávání a odborné přípravě kladen větší důraz; zdůrazňuje, že je třeba vybavit mladé lidi dovednostmi v oblasti IKT a průřezovými a podnikatelskými dovednostmi, které jim umožní plně využívat potenciálu digitálního světa, a pomoci jim tak při vytváření nových forem rozvoje, poskytování a podpory podnikání, aby dosáhli toho, aby se úspěšněji ucházeli o pracovní místa, věnovali se samostatné výdělečné činnosti, naučili se lépe porozumět jednání a potřebám budoucích zaměstnavatelů a přispívali v zaměstnavatelské organizaci ke schopnosti inovovat a konkurovat;

20.  zdůrazňuje, že podnikatelské kompetence by se měly rozvíjet a zdokonalovat celý život, a to i prostřednictvím životních zkušeností a neformálního a informálního učení, a uznávání těchto dovedností by mělo být posíleno a podporováno, neboť přispívají k profesnímu rozvoji;

21.  bere na vědomí, že v zájmu zajištění důvěryhodnosti vzdělávacího procesu je klíčovým prvkem výuky podnikatelských dovedností řádná příprava vyučujících, a zejména pak naléhavá potřeba velmi kvalitní odborné přípravy;

22.  vyzývá členské státy, aby bojovaly s překážkami, s nimiž se potýkají mladí podnikatelé se zdravotním postižením, a aby za tímto účelem zajišťovaly odbornou přípravu poskytovatelů služeb, mezi jejichž úkoly patří podpora osob se zdravotním postižením, a aby vyhradily k poskytování této podpory prostory, jež budou přístupné osobám se sníženou pohyblivostí;

23.  konstatuje, že podpora spolupráce mezi sekundárním a terciárním vzděláváním by umožnila posílení dialogu mezi mladými lidmi a podnítila inovace;

24.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit podnikatelskou kulturu v terciárním vzdělávání díky podpoře a usnadňování zakládání nových společností mladými lidmi, konkrétně osamostatněných podniků vycházejících z akademického výzkumu (tzv. spin-offs), a to díky snížení administrativní zátěže spojené se zakládáním takových společností a zavedení jednoznačného a vstřícného právního rámce, který by se na podnikající studenty uplatňoval; domnívá se, že v této souvislosti by školy a univerzity měly zajistit čas a prostor pro iniciativy mladých lidí a tyto iniciativy uznávat, aby jim zajistily nezbytnou sebedůvěru pro zakládání nových projektů, které by se časem mohly prokázat jako užitečné pro zakládání nezávislých podniků; vítá iniciativy, které odměňují úspěšné podnikatelské projekty mladých lidí (např. udělování ceny za studentský podnik roku); dále zdůrazňuje, že je důležité, aby podniky mladým lidem poskytovaly možnost získat první přímé interní pracovní zkušenosti; opětovně zdůrazňuje nutnost podporovat za tímto účelem programy návštěv podniků a stáží, a dávat tak mladým lidem možnost utvořit si celkový obrázek o světě podnikání;

25.  zdůrazňuje, že podnikatelské kruhy hrají ve vzdělávání a odborné přípravě spojené s podnikáním klíčovou úlohu, neboť předávají znalosti vycházející ze zkušeností, a doplňují tak teoretické vzdělávání mladých lidí;

26.  pokud jde o rozvíjení podnikatelského ducha u mladých lidí, zdůrazňuje klíčovou úlohu několika sdružení mladých podnikatelů, která mladým lidem nabízejí možnost vytvářet inovativní projekty a získávat zkušenosti v podnikatelském prostředí a poskytují jim nástroje i nezbytnou důvěru, aby mohli sami začít podnikat;

Úloha orgánů EU – koordinační, metodické a finanční nástroje

27.  vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci svých příslušných pravomocí a v naprostém souladu se zásadou subsidiarity poskytly vnitrostátním systémům vzdělávání metodickou podporu a vyvinuly pro ně metodické nástroje, pokud jde o vzdělávání a odbornou přípravu související s podnikáním, včetně sociálního podnikání, a aby postupovaly koordinovaným způsobem a vyzvaly veřejné orgány členských států k užší spolupráci s podniky v zájmu propagace klíčových faktorů nezbytných ke zlepšení podnikání; vyzývá Komisi, aby rozšířila objem podpory poskytované mladým podnikatelům z evropských strukturálních a investičních fondů;

28.  vyzývá Radu a Komisi, aby do svých metodických, komunikačních a finančních nástrojů začlenily genderové hledisko, a nabádaly tak k většímu zapojení dívek a mladých žen do podnikatelské činnosti;

29.  vyzývá Komisi, aby zavedla a podpořila programy odborné přípravy a výměnné programy v oblasti podnikání, které by mladým lidem poskytly možnost získat praktické zkušenosti a usnadnily jim výměnu znalostí a zkušeností;

30.  vyzývá Komisi, aby pro všechny stupně a obory vzdělávání a odborné přípravy vypracovala komplexní strategii rozvoje průřezových schopností, jako je kritické myšlení, řešení problémů, schopnost iniciativy a spolupráce, samostatnost, plánování, vedení a utužování kolektivu, a aby při tom brala v potaz skutečnost, že tyto schopnosti jsou přínosné v celé řadě zaměstnání a odvětví;

31.  vyzývá Komisi, aby se více zaměřila na zdokonalení rozvoje a hodnocení průřezových dovedností, včetně podnikatelských a digitálních dovedností v rámci programu Erasmus+, a aby současně zdůraznila, že tento program by neměl být jednostranně zaměřen na otázky zaměstnatelnosti a že by měl být zachován nízkoprahový přístup k podnikatelským činnostem, zejména pokud jde o neformální a informální vzdělávání; rovněž vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu podporovala reformy politiky vzdělávání a vypracovala pro členské státy a EU soudržný politický rámec;

32.  vyzývá Komisi, aby podporovala sledování dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT), schopností řešit problémy a finanční gramotnost; vyzývá Komisi, aby v této oblasti prováděla dlouhodobý výzkum;

33.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice, a zejména pak prostřednictvím Evropského sociálního fondu, podporovala partnerství mezi vzdělávacími institucemi a podniky, a stimulovala tak v podnicích učení v rámci pracovního procesu („učení se prací“) a posilovala podnikatelské kompetence na celostátní i místní úrovni;

34.  vyzývá Komisi, aby podporovala evropskou síť pro podnikatelské vzdělávání, například Evropskou síť pro podnikatelské vzdělávání (EE-HUB), která byla založena v květnu 2015, a kterou podporují evropské organizace a další subjekty na evropské, vnitrostátní a místní úrovni a rovněž vnitrostátní orgány v oblasti vzdělávání, které budou shromažďovat a vyměňovat si příklady osvědčených postupů, jež budou sdílet se vzdělávacími institucemi, vzdělávacími organizacemi, institucemi odborné přípravy, podniky, orgány a sociálními partnery;

35.  vyzývá Komisi, aby v oblasti „podnikatelského“ vzdělávání zajistila uplatňování soudržné a účinné spolupráce v kontextu širší strategie EU pro celoživotní učení, globálních strategií EU a plánu Junckerovy Komise;

36.  navrhuje, aby Komise ponechala vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti podnikání jako jeden z cílů všech opatření chystaného programu Erasmus+ na příští finanční období (po roce 2020), včetně opatření tohoto programu na podporu mobility, a aby tento cíl zahrnoval:

   (i) obezřetné posouzení dopadu stávajících opatření podporujících podnikání prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy a případně jejich přizpůsobení, přičemž by se měla věnovat zvláštní pozornost účinkům opatření na málo zastoupené a znevýhodněné skupiny,
   (ii) prosazování lepších definic obsahu procesů učení a jejich nástrojů v oblasti formálního i neformálního vzdělávání, které budou zaměřeny na všechny studenty a budou sestávat z teoretických i praktických modulů, například studentských podnikatelských projektů,
   (iii) podporu výchozí kvalifikace učitelů, vychovatelů, pracovníků s mládeží, doučujících učitelů a vedoucích pedagogických pracovníků a jejich dalšího profesního rozvoje a posilování postavení v oblasti podnikatelského vzdělávání,
   (iv) podporu partnerství mezi vzdělávacími institucemi, podniky, neziskovými organizacemi, regionálními a místními orgány a poskytovateli neformálního vzdělávání, díky nimž by byly navrženy vhodné kurzy a které by studentům zajišťovaly požadované praktické zkušenosti a příklady,
   (v) rozvoj schopností souvisejících s podnikatelskými procesy, finanční gramotností, gramotností a dovednostmi v oblasti IKT, tvůrčím myšlením, kreativitou, s využitím tvořivosti, řešením problémů a inovativně orientovaným myšlením, se sebevědomím, důvěrou ve vlastní nápady, přizpůsobivostí, budováním týmu, řízením projektů, posuzováním a podstupováním rizik a rozvoj specifických podnikatelských schopností a znalostí;
   (vi) odstranění všech fyzických a digitálních překážek, kterým musí stále ještě čelit lidé se zdravotním postižením, neboť jejich plné zapojení na pracovní trh by mohlo být klíčové pro podporu udržitelné a soudržné kultury podnikání;
   (vii) důraz na neformální a informální učení jakožto privilegovaný způsob, jak si osvojit podnikatelské kompetence;

37.  vyzývá Komisi, aby prošetřila a řešila problematiku faktorů, jež ženy odrazují od podnikání, a aby současně konkrétně podporovala přístup mladých podnikatelek k financování a podpůrným službám;

38.  vyzývá Komisi, aby koordinovala a podporovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy;

39.  vyzývá Komisi, aby vybízela k lepší spolupráci a výměně osvědčených postupů mezi těmi členskými státy, které do svých učebních osnov již zařadily vzdělávání v oblasti podnikání a dosáhly znatelnějšího pokroku v podpoře mladých podnikatelů, a členskými státy, které jsou zatím na počátku tohoto procesu;

40.  vyzývá Komisi, aby do konce roku 2017 navrhla „osvědčený postup“ k tomu, jak v členských státech rozšiřovat osvojování podnikatelských schopností a prosazovat podnikání mladých, aby o tom předložila Parlamentu zprávu a zohlednila výsledky této činnosti při posuzování svých postupů financování;

41.  vyzývá členské státy, aby „podnikatelské“ vzdělávání podporovaly jako způsob, jak posílit průřezové kompetence, jež by přispěly k lepší organizaci osobního a pracovního života studujících;

42.  vyzývá Komisi, aby úzce sledovala konkrétní opatření prováděná členskými státy, jejichž cílem je podpořit podnikání mladých lidí, aby věnovala zvláštní pozornost propagaci a zveřejňování informací o výsledcích a podněcovala a podporovala výměnu osvědčených postupů, nápadů, znalostí a zkušeností mezi institucemi a organizacemi a vytváření strategických partnerství napříč odvětvími; vybízí Komisi a členské státy, aby vypracovaly referenční kritéria, modely, společné nástroje a projekty na podporu podnikání mladých lidí;

43.  naléhavě vybízí Komisi, aby dohlédla na to, aby členské státy nezaváděly opatření, která by bránila volnému pohybu pracovníků, a aby tudíž mladí lidé, kteří se rozhodnou podnikat, mohli svoji činnost na území Evropské unie vyvíjet kdekoli si budou přát;

Úloha členských států

44.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby se snažily podporovat rozvoj kurzů připravujících účastníky na zakládání a řízení nových podniků („start-upů“), a to i rozvoj odborného mentorování, podnikatelských inkubátorů a urychlovačů, projektů sociálního podnikání realizovaných ve spolupráci s místními komunitami a rozvoj veškerého prostředí příznivého pro podnikání, které mladým lidem usnadní zakládání nových podniků („start-upů“) a umožní rychlé zotavení v případě neúspěšného ukončení studia nebo z prvních neúspěchů, což přispěje k vytvoření pozitivní podnikatelské kultury, zabrání negativnímu vnímání podnikatelského neúspěchu a povzbudí k novým podnikatelským záměrům, a to navíc se zvláštním zřetelem na pomoc znevýhodněným mladým lidem;

45.  naléhavě vyzývá členské státy, aby našim mladým podnikatelům zajistily přístup k finančním prostředkům, který žádají, a podporu v každé fázi jejich činnosti;

46.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby za účelem poskytnutí kompletní podpory podnikatelskému vzdělávání, podnikatelské odborné přípravě a rozvíjení dovedností v digitální oblasti na vnitrostátní, regionální a místní úrovni využívaly prostředky ze strukturálních fondů EU, zejména Evropského sociálního fondu;

47.  vyzývá členské státy, aby společně s regionálními a místními orgány využívaly všechny stávající zdroje financování na úrovni EU, jako je např. Evropský sociální fond, evropská Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI), program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI), program Erasmus pro mladé podnikatele a Program pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME), s cílem podněcovat a podporovat iniciativy, které usilují o zavedení účinnějších a lépe zacílených vazeb mezi podniky a vzděláváním;

48.  vyzývá členské státy, aby podporovaly vzájemné předávání osvědčených postupů, domácí i přeshraniční partnerství a vznikající podniky a činnost příslušných sítí malých a středních podniků a rozvojových agentur;

49.  vybízí členské státy k tomu, aby poskytly konkrétní inovativní metody pro odbornou přípravu učitelů a mentorů v oblasti podnikání, díky nimž by byli schopni podporovat a stimulovat podnikatelské dovednosti, a aby zvážily, zda podnikatelství nezahrnout do vzdělávacích osnov;

50.  vyzývá členské státy, aby splnily svůj závazek na rok 2018 a rozvinuly vnitrostátní systémy uznávání a validace kompetencí získaných v rámci neformálního a informálního učení, a jednak tak poskytly jednotlivcům druhou šanci a možnost přeorientovat se, a jednak podpořily jejich sebepoznání a další vzdělávání;

51.  vyzývá členské státy, aby vybízely soukromé partnery k tomu, aby se v rámci sociální odpovědnosti podniků zapojovali do vzdělávání v oblasti podnikání, a to poskytováním finančních prostředků nebo odborné přípravy;

52.  vyzývá členské státy, aby odstranily byrokracii spojenou s prováděním podnikatelských plánů mladých podnikatelů a aby zvážily opatření, která by mladým lidem poskytla daňové úlevy a motivovala je k realizaci vlastních podnikatelských nápadů; zdůrazňuje, že pro případy neúspěchu začínajících podniků musí existovat záchranné sítě;

53.  zdůrazňuje, že je zapotřebí řešit finanční potíže, s nimiž se mladí podnikatelé potýkají, usnadnit jim přístup k financování a ke zvláštním grantům, omezit stávající administrativní a regulační zátěž a zavést regulační prostředí a daňové pobídky, které budou podporovat rozvoj iniciativ mladých podnikatelů a posilovat vytváření pracovních míst s cílem usnadnit zakládání nových podniků a stabilizaci podnikatelských projektů mladých podnikatelů;

54.  vyzývá členské státy, aby proaktivně zdokonalovaly regulační rámce pro podniky a racionalizovaly příslušné administrativní postupy, zejména pro malé a střední podniky a podniky sociální povahy, podporovaly je a sledovaly kvalitu postupů při zaměstnávání v těchto podnicích; připomíná, že sociální a inkluzivní podniky vytvářejí udržitelná pracovní místa, přispívají k rozvoji místních společenství a pomáhají prosazovat udržitelné životní prostředí a zaručovat sociální odolnost v době krize;

55.  žádá, aby úřady práce proaktivněji pomáhaly a radily podnikům, a především mladým podnikatelům;

56.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby inovativním studentům nabízely dostupnější stipendia a programy mikropůjček, společně s podporou, informacemi, praktickým poradenstvím, multidisciplinární pomocí a platformami pro vzájemné hodnocení, čímž umožní, aby tito studenti mohli začít realizovat vlastní podnikatelské plány a projekty, jako jsou např. projekty podporované v rámci osy mikrofinancování a sociálního podnikání programu EaSI; vyzývá členské státy, aby usnadnily přístup k půjčkám a jejich splácení, podporovaly využívání tzv. crowdfundingu, rozvíjely partnerství mezi místní ekonomikou, podniky a univerzitami, podporovaly úlohu podniků při začleňování mladých lidí na pracovní trh a konsolidovaly ESP (Entrepreneurial Skills Pass, zkouška podnikatelských dovedností) na různých úrovních školství a vysokoškolského studia, a to především v rámci partnerství s malými a středními podniky; naléhavě vyzývá členské státy, aby na vysokých školách podporovaly vytváření podnikatelských inkubátorů zaměřených na udržitelný rozvoj a na studijní obory budoucnosti;

57.  vyzývá členské státy, aby zjednodušily postupy poctivého ukončení činnosti podniku a vytvořily pro ukončování činnosti příznivé prostředí s cílem vyslat mladým lidem jasný signál, že neúspěch nepovede k porážce s celoživotními důsledky;

58.  vyzývá členské státy, aby motivovaly mladé lidi k podnikání tím, že ve vzdělávání usnadní studium založené na projektech napříč obory a poskytované ve spolupráci s podniky;

59.  vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikání jakožto pozitivní kariérní možnost nabízenou v rámci kariérního poradenství v sekundárním a terciárním vzdělávání, a zbavily tak podnikání špatné pověsti, která tuto kariérní možnost doprovází a v některých členských státech převládá;

60.  vyzývá členské státy, aby mezi mladými lidmi se zdravotním postižením zvyšovaly povědomí o samostatné výdělečné činnosti a zakládání podniků, například prostřednictvím propagace profesní dráhy osob se zdravotním postižením, jimž se podařilo začlenit na trh práce, a veřejného uznání podnikatelů se zdravotním postižením;

Následné kroky

61.  naléhavě vyzývá Komisi, aby navázala na program Entrepreneurship360 (školy a instituce odborného vzdělávání a přípravy) a prohloubila činnost věnovanou tomuto programu, jakož i iniciativě HEInnovate (vysokoškolské vzdělávání);

62.  vyzývá Komisi, aby opatření spojená se vzděláváním v oblasti podnikání zahrnula od roku 2016 do ukazatelů k hodnocení evropského semestru;

63.  vyzývá Komisi, aby Parlamentu předložila do konce funkčního období hodnotící zprávu o pokroku, jehož bylo dosaženo, pokud jde o podporu podnikatelských aktivit mladých lidí poskytovanou prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy, a o tom, do jaké míry se její činnost dotkla členů zranitelných sociálních skupin;

64.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že při systematickém hodnocení podnikatelských programů a činností bude probíhat koordinace a spolupráce na evropské úrovni, díky nimž bude možné srovnávat výsledky, například srovnávat na základě sociodemografických proměnných, jako je věk, pohlaví a vzdělání, různé vzorce, podle nichž funguje v jednotlivých členských státech podnikání mladých lidí;

65.  žádá Komisi, aby v celé EU prosazovala spolupráci v rámci jednotlivých politik, a vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy;

o
o   o

66.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, zemí EHP a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. C 17, 20.1.2015, s. 2.
(2) Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 18.
(3) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(4) Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.
(5) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.
(6) Úř. věst. C 199, 7.7.2011, s. 1.
(7) Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.
(8) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0107.
(10) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 56.
(11) Úř. věst. C 165 E, 11.6.2013, s. 7.
(12) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 89.
(13) Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 8.
(14) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 33.
(15) Komise, Zpráva o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v roce 2013, (SWD(2014)0142), dokument Komise o statistických údajích týkajících se podnikajících žen v Evropě, září 2014.
(16) Závěry sympozia Evropské nadace odborného vzdělávání, které se konalo v Budapešti a Istanbulu.
(17) Komise: Průzkum Eurobarometr FL354, „Podnikání v EU a mimo ni“, 9. ledna 2013.


Směrem k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu
PDF 461kWORD 137k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu (2014/2149(INI))
P8_TA(2015)0293A8-0207/2015

Evropský parlament,

—  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii, , která uvádí, že signatáři se inspirují „evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem“, a zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy,

—  s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 22 této listiny,

—  s ohledem na Úmluvu o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijatou UNESCO dne 20. října 2005,

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES(1),

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006,(2)

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006,(3)

—  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES,(4)

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012,(5)

—  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru(6),

—  s ohledem na rámcovou úmluvu Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost (úmluva z Faro) ze dne 13. října 2005,(7)

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. května 2014 o kulturním dědictví jako strategickém zdroji pro udržitelný rozvoj Evropy;(8)

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2014 o participativní správě kulturního dědictví(9) a o pracovním plánu pro kulturu na období 2015–2018(10) a na Evropský rokkulturního dědictví zmíněný v těchto závěrech,

—  s ohledem na doporučení Komise 2011/711/ES ze dne 27. října 2011 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů,(11)

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. července 2014 nazvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“ (COM(2014)0477),

—  s ohledem na stanovisko Výboru regionů z listopadu 2014 týkající se sdělení Komise nazvaného „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“,

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0207/2015),

A.  vzhledem k tomu, že kultura a kulturní dědictví jsou sdílenými zdroji a společnými statky a hodnotami, které se nemohou stát předmětem výhradního užívání a jejichž plný potenciál v oblasti udržitelného lidského, sociálního a hospodářského rozvoje dosud nebyl zcela rozpoznán a řádné využit, a to jak pokud jde o strategie EU, tak o rozvojové cíle OSN pro období po roce 2015;

B.  vzhledem k tomu, že četné dopady kultury ve společnosti je nezbytné zohledňovat v procesu rozhodování;

C.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví je ze své podstaty různorodé, je odrazem kulturní a jazykové rozmanitosti a pluralismu a má vliv na regionální rozvoj, sociální soudržnost, zemědělství, námořní záležitosti, životní prostředí, cestovní ruch, vzdělávání, digitální agendu, vnější vztahy, celní spolupráci a výzkum a inovace;

D.  vzhledem k tomu, že podpora kultury, kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu funguje jako katalyzátor spolupráce mezi členskými státy;

E.  vzhledem k tomu, že upevňování evropské kulturní a jazykové rozmanitosti, propagace evropského kulturního dědictví a zvyšování konkurenceschopnosti evropského kulturního a tvůrčího odvětví mají stimulovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

F.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví představuje dlouhodobá aktiva, jejichž úlohou je vytvářet hodnoty a přispívat k rozvoji znalostí a hospodářskému růstu prostřednictvím podpory cestovního ruchu a vytváření pracovních příležitostí;

G.  vzhledem k tomu, že projekty v oblasti kulturního dědictví často představují příklady inovativních a udržitelných ekonomických aktivit, které rozvíjejí podnikatelské a výzkumné kapacity malých a středních podniků (MSP);

H.  vzhledem k tomu, že hmotné i nehmotné kulturní dědictví hraje významnou úlohu při vytváření, ochraně a propagaci evropské kultury a evropských hodnot a národní, regionální, místní a individuální identity a současné identity evropského lidu;

I.  vzhledem k tomu, že ačkoli udržování, restaurování a ochrana, dostupnost a využívání kulturního dědictví je primárně v kompetenci celostátních, regionálních či místních orgánů, kulturnímu dědictví se přímo věnuje několik politik EU, včetně politik týkajících se zemědělství, životního prostředí a výzkumu a inovací;

J.  vzhledem k tomu, že článek 167 SFEU stanoví, že činnost Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost a zároveň „zdůrazňuje společné kulturní dědictví“;

K.  vzhledem k tomu, že článek 167 SFEU uvádí, že činnost Unie je zaměřena na zlepšování znalosti a šíření kultury a dějin evropských národů, povzbuzování spolupráce mezi členskými státy a v případě potřeby na podporu a doplňování jejich činnosti v oblasti zachování a ochrany kulturního dědictví evropského významu;

L.  vzhledem k tomu, že pracovní plán pro kulturu přijatý Radou dne 25. listopadu 2014 hovoří o kulturním dědictví jako o jedné ze čtyř priorit pro práci EU v oblasti kultury v období 2015–2018;

M.  vzhledem k tomu, že v oblasti kultury a kulturního dědictví chybějí údaje rozlišené podle pohlaví, což je faktorem, kvůli němuž tvůrci politik a osoby přijímající rozhodnutí nemají přehled o rozdílech v postavení žen a mužů a souvisejících problémech;

N.  vzhledem k tomu, že informace o možnostech financování z programů EU v oblastech souvisejících s kulturním dědictvím – např. místní a regionální rozvoj, kulturní spolupráce, výzkum, vzdělávání, podpora malých a středních podniků a občanské společnosti a cestovní ruch – jsou sice k dispozici, ale jsou roztříštěné;

O.  vzhledem k tomu, že je třeba posílit kulturní a turistickou hodnotu, kterou mají kulturní stezky Rady Evropy pro podporu společného evropského kulturního dědictví a rozvoj udržitelného kulturního cestovního ruchu;

P.  vzhledem k tomu, že cena EU za evropské kulturní dědictví / cena Europa Nostra podporuje špičkovou kvalitu, inspiruje „silou příkladu“ a stimuluje výměnu osvědčených postupů v oblasti kulturního dědictví v celé Evropě;

Q.  vzhledem k tomu, že Benátská charta o zachování a restaurování památek a sídel, Granadská úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a Valettská úmluva o ochraně archeologického dědictví jasně definují mezinárodně uznávané standardy pro restaurování kulturního dědictví a archeologické práce;(12)

Integrovaný přístup

1.  domnívá se, že prvořadý význam má využívání dostupných zdrojů na podporu, posílení a propagaci kulturního dědictví na základě integrovaného přístupu při zohlednění jeho kulturních, ekonomických, sociálních, environmentálních a vědeckých složek;

2.  domnívá se, že pokud jde o kulturní dědictví, je zapotřebí uplatňovat integrovaný přístup, existuje-li zájem na kulturním dialogu a vzájemném porozumění; je přesvědčen o tom, že takový přístup může zvýšit sociální, hospodářskou a územní soudržnost a současně přispět ke splnění cílů strategie Evropa 2020;

3.  v souvislosti s vytvářením nového integrovaného přístupu ke kulturnímu dědictví předkládá Komisi tato konkrétní doporučení:

   a) v souladu se současnými pracovními metodami Komise, které spočívají ve flexibilní činnosti napříč různými odvětvími, vytvořit společný přístup v rámci Komise prostřednictvím zlepšené spolupráce mezi různými oblastmi politiky, které se zabývají kulturním dědictvím, a o výsledcích této užší spolupráce pak informovat Parlament;
   b) jednoduchým a přístupným způsobem, jakým je např. jednotná platforma pro informace a výměnu osvědčených postupů v rámci EU, informovat potenciální příjemce o stávajících možnostech evropského financování kulturního dědictví;
   c) stanovit některý rok, pokud možno rok 2018, Evropským rokem kulturního dědictví, který bude mít adekvátní rozpočet a jehož cílem bude mimo jiné šířit a zvyšovat povědomí a informovanost mezi budoucími generacemi o hodnotách evropského kulturního dědictví a jeho ochraně, a předložit návrh programu tohoto evropského roku nejpozději do roku 2016 Evropskému parlamentu;
   d) ve svém politickém a průřezovém přístupu uznat kulturní dědictví jako dědictví movité a nemovité, hmotné a nehmotné povahy a jako neobnovitelný zdroj, jehož autenticitu je nutné chránit;

4.  žádá, aby byl v blízké budoucnosti vytvořen politický rámec pro historické prostředí, známé jako nemovité dědictví, přičemž tento rámec by obsahoval regulační rámec podle článku 4 SFEU pro památky, archeologické lokality a historické krajiny;

5.  podporuje dnešní tvůrčí inovace v architektuře a designu na základě respektu vůči minulosti i současnosti a při zajištění vysoké kvality a koherence;

Evropské financování kulturního dědictví

6.  bere na vědomí, že Unie usiluje o zachování a zkvalitnění kulturního dědictví Evropy prostřednictvím různých programů (Kreativní Evropa, Horizont 2020, Erasmus+, Evropa pro občany), financování (evropské strukturální a investiční fondy) a akcí, jako jsou evropská hlavní města kultury, Dny evropského dědictví a označení „Evropské dědictví“; navrhuje, aby se EU a členské státy ještě více zapojily do podpory výzkumu;

7.  žádá Komisi, aby:

   a) zřídila jednotný portál EU věnovaný hmotnému a nehmotnému kulturnímu dědictví, který by shromažďoval informace o všech programech EU financujících kulturní dědictví a byl by strukturován kolem tří hlavních aspektů, jimiž jsou: databáze hmotných a nehmotných kulturních objektů, včetně příkladů osvědčených postupů v oblasti ochrany a propagace s příslušnými odkazy; informace o možnostech financování kulturního dědictví a údaje o stavu evropského kulturního dědictví a údaje důležité pro jeho ochranu, jako jsou například klimatická data a podrobnosti o již provedených projektech restaurace; zprávy a odkazy týkající se akcí, událostí a vývoje politik v oblasti kulturního dědictví;
   b) prostřednictvím zvlášť vyčleněných prostředků podporovala vznik studií a provádění výzkumu a pilotních opatření specificky navržených za účelem analýzy dopadů procesů podpory kulturního dědictví a vytvářela specifické ukazatele a referenční hodnoty pro posuzování přímého a nepřímého přínosu kulturního dědictví k procesu hospodářského a sociálního rozvoje a přímo podporovat kulturní a sociální inovace integrované v místním prostředí, v němž kulturní dědictví může stimulovat rozvoj a přispět k lepší kvalitě života lidí;
   c) posílila nově stanovenou zásadu poskytování finančních prostředků z různých zdrojů, která umožňuje komplementární využívání různých evropských fondů v rámci jednoho rozsáhlého projektu;
   d) podporovala partnerství veřejného a soukromého sektoru;
   e) přizpůsobila termínové požadavky u řízení projektů v rámci strukturálních fondů, aby lépe vyhovovaly specifickým požadavkům projektů v oblasti zachování, restaurování a ochrany dědictví;
   f) změnila kritérium 5 milionů EUR u projektů v oblasti kulturního dědictví předloženými v rámci akce pro infrastrukturu v malém měřítku(13), aby mělo alespoň stejnou úroveň, jaká se uplatňuje u projektů UNESCO, tj. 10 milionů EUR;

8.  poukazuje na to, že myšlenky, z nichž vycházela reforma nařízení o EFRR (Evropský fond pro regionální rozvoj), a zejména zásadu integrovaného financování lze v určitých případech uvést do praxe prostřednictvím podpory velkých projektů; je si však vědom nutnosti propagovat a podporovat také kulturní iniciativy malého rozsahu, které mají význam především pro endogenní rozvoj a mohou pomoci při zachovávání kulturního dědictví a podporovat místní a regionální rozvoj a socio-ekonomický růst obecně;

9.  žádá Komisi, aby do pokynů, kterými se bude řídit příští generace strukturálních fondů pro kulturní dědictví, zahrnula povinný systém kontroly kvality, který by se používal během celého životního cyklu projektu;

10.  zdůrazňuje, že úlohou členských států je zajišťovat jak vysokou úroveň dovedností a odborného know-how provozovatelů, tak i podnikatelskou strukturu, která dokáže zaručit, aby byly uplatňovány osvědčené postupy v oblasti ochrany kulturního dědictví, a to i používáním odpovídajících systémů kontroly kvality, jaké vyžadují mezinárodní charty;

11.  žádá Komisi, aby zajistila, aby akty v přenesené pravomoci, výzvy k vyjádření zájmu a iniciativy k vypracování nařízení týkajících se politiky soudržnosti v období 2014–2020 považovaly za způsobilá inovativní opatření v oblasti zachování kulturního dědictví a řešení v oblasti energetické účinnosti s malým dopadem v případě historických budov;

12.  vyzývá členské státy, aby zkoumaly možnost poskytnout daňové pobídky v souvislosti s pracemi týkajícími se restaurace, ochrany a zachování kulturních památek, např. snížením DPH nebo jiných daní, protože evropské kulturní dědictví spravují také soukromé subjekty;

13.  žádá Komisi, aby zhodnotila osvědčené postupy v oblasti fiskálních politik v Evropě a vhodné postupy pak doporučila členským státům; žádá členské státy, aby se těmito doporučeními řídily a aby si vzájemně vyměňovaly osvědčené postupy s cílem zajistit maximální pobídky pro soukromou podporu hmotného i nehmotného kulturního dědictví a maximalizovat jeho vliv na hospodářský rozvoj a sociální soudržnost v příslušném místním prostředí;

Nové modely správy

14.  vítá iniciativu Rady, která vypracovala pokyny pro nové modely participativní správy v oblasti kulturního dědictví, podpořila aspekt „sdíleného zdroje“ a posílila propojení mezi plány na místní, regionální, celostátní a evropské úrovni;

15.  žádá členské státy, aby zajistily vytvoření právních nástrojů, které umožní používat alternativní modely financování a správy, jako je zapojení místních komunit, účast občanské společnosti a partnerství veřejného a soukromého sektoru, s cílem provádět akce týkající se kulturních dědictví (ochrana, restaurace, zachování, rozvoj a propagace);

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby iniciovaly celoevropský dialog mezi tvůrci politik na všech správních úrovních, společně s kulturním a tvůrčím odvětvím, sítěmi operátorů cestovního ruchu, partnerstvími subjektů soukromého a veřejného sektoru a s nevládními organizacemi;

17.  vybízí všechny zúčastněné strany, které se podílejí na správě kulturního dědictví, aby nalezly rovnováhu mezi udržitelným zachováním kulturního dědictví a rozvojem jeho hospodářského a sociálního potenciálu;

18.  zdůrazňuje, že projekty EFRR v oblasti kulturního dědictví jsou praktickým příkladem víceúrovňové správy a uplatňování zásady subsidiarity a představují důležitý prvek výdajů EFRR; zdůrazňuje význam přeshraničních kulturních projektů, které přispívají ke zvyšování hospodářské a sociální soudržnosti a podporují začleňování osob do společnosti; vyzývá v této souvislosti k přijetí opatření, která by upevnila a zvýšila podporu financování na základě dohod o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem;

19.  zdůrazňuje, že nové modely správy musí zahrnovat systém kontroly kvality ve všech alternativních formách financování a správy kulturního dědictví;

20.  naléhavě vyzývá členské státy, aby více kontrolovaly výdaje složek souvisejících s kulturním dědictvím a rozvíjely spolupráci v boji proti podvodům, korupci a jakékoli jiné protiprávní činnosti, k nimž v této oblasti dojde;

21.  navrhuje, aby bylo ke každému evropskému legislativnímu návrhu připojeno posouzení dopadu na kulturní dědictví a aby v případě, že bude zjištěn negativní dopad, bylo kulturní dědictví formou výjimky vyňato z oblasti působnosti legislativního návrhu;

Ekonomický a strategický potenciál kulturního dědictví

22.  konstatuje, že kulturní dědictví přispívá k inovativním pracovním místům, výrobkům, službám a postupům a může být zdrojem kreativních myšlenek, podporovat novou ekonomiku a zároveň mít malý dopad na životní prostředí, pokud bude vhodným způsobem spravováno;

23.  uznává, že kulturní dědictví sehrává důležitou úlohu v několika stěžejních iniciativách Evropy 2020, jako je Digitální agenda, Unie inovací, Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa a Průmyslová politika pro éru globalizace; žádá proto, aby byla při přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období více zdůrazněna úloha evropského kulturního dědictví jakožto strategického zdroje inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

24.  konstatuje, že oblast kulturního dědictví má kapacitu vytvářet vysoce kvalifikovaná pracovní místa; žádá členské státy, aby podněcovaly iniciativy k rozvoji vzdělávání pracovníků a výzkumných pracovníků v oblasti kulturního dědictví týkající se správy a zachování; vítá zejména perspektivu dlouhodobého financování sítí výzkumných pracovníků, jako je tomu např. u grantů Marie Skłodowské Curie;

25.  zdůrazňuje, že hmotné i nehmotné kulturní a přírodní dědictví uvedené na seznamu UNESCO má velký význam pro evropský cestovní ruch;

26.  poukazuje na to, že je možné se více zaměřovat na kulturní cestovní ruch při vytváření makroregionálních strategií, které by byly navrženy tak, aby učinily kulturní cestovní ruch nedílnou součástí strategického rámce pro evropskou spolupráci;

27.  vyzývá evropské orgány a členské státy, aby propagovaly a podporovaly „šetrné cestování“ (pěší, jezdecké a cyklistické trasy) jakožto způsob, který nabídne nové příležitosti pro kulturní a přírodní cestovní ruch;

28.  vybízí členské státy, ke spolupráci s regionálními a místními orgány, aby se maximalizovala hodnota kulturního dědictví v našich společnostech a jeho příspěvek k tvorbě pracovních míst a růstu v EU;

29.  poukazuje na to, že kulturní cestovní ruch, který představuje 40 % cestovního ruchu v Evropě, je důležitým hospodářským odvětvím, pokud jde o o jeho potenciál růstu a zaměstnanosti, a rozvoj toto odvětví je třeba dále podporovat pomocí nových technologií; zdůrazňuje nicméně, že je důležité chránit a zachovávat kulturní dědictví tím, že budeme vytvářet udržitelné a méně invazivní formy cestovního ruchu s vyšší přidanou hodnotou, v nichž je odvětví cestovního ruchu integrováno do strategií místního rozvoje;

30.  vyjadřuje znepokojení nad stavem politik v oblasti ochrany, restaurace, zachování a podpory kulturního dědictví, jež mají obrovský význam pro evropskou identitu; zdůrazňuje, že finanční prostředky určené na zachování kulturního dědictví byly v některých členských státech v důsledku hospodářské a finanční krize výrazně sníženy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily odpovídající finanční prostředky a iniciativy na zhodnocení evropského kulturního dědictví;

31.  vybízí Komisi, aby podporou činností umělců, tvůrců a odborníků v oblasti kultury zajistila špičkovou kvalitu, inovace a konkurenceschopnost kulturního a tvůrčího odvětví;

32.  poukazuje na to, že je naléhavě třeba, aby kulturní dědictví mělo své jasné místo v investičním plánu pro Evropu vypracovaném Komisí;

33.  upozorňuje na nutnost zlepšit metodický rámec, abychom měli k dispozici lepší statistiky týkající se kulturního dědictví; vyzývá Komisi, aby navrhla soubor ukazatelů, které by bylo možné používat při monitorování a hodnocení situace v oblasti kulturního dědictví a jež by byly pro všechny členské státy jednotné; zdůrazňuje, že je nezbytné získat rozsáhlejší výsledky výzkumu, které by se dotýkaly všech aspektů kulturního dědictví, a provázat je tak, aby byla odstraněna roztříštěnost této oblasti; poukazuje v této souvislosti na potenciál „velkých dat“ (big data), pokud jde o získávání více poznatků z výzkumných projektů; zdůrazňuje, že aby bylo možné posoudit skutečnou a potenciální ekonomickou hodnotu kulturního dědictví, je nezbytné systematičtěji shromažďovat statistické údaje;

34.  domnívá se, že Komise by měla podniky a subjekty podílející na různých aspektech zachování kulturního dědictví klasifikovat jako složky samostatného odvětví a měla by přitom uplatňovat tradiční metody s přidanou hodnotou, jež pomáhají chránit kulturní dědictví usnadňující ekologickou a udržitelnou formou;

35.  je si vědom naléhavé potřeby řešit nezaměstnanost mladých lidí a zdůrazňuje, že kulturní dědictví je oblastí s potenciálem pro větší a lepší zaměstnanost, kde lze zajistit přechod mezi vzděláním a pracovním životem, například prostřednictvím vytvoření kvalitní učňovských programů, stáží a začínajících podniků v kategorii malých a středních podniků a sociální ekonomiky; vybízí v této souvislosti členské státy, aby stanovily nové a inovativní možnosti financování na podporu vzdělávání v oblasti zachování kulturního dědictví a mobility pracovníků a vědců v tomto odvětví;

36.  naléhavě vyzývá Komisi, aby na integrovaném a vědeckém základě podporovala společné programy v oblasti kulturního dědictví a cestovního ruchu, aby se staly měřítkem a příkladem osvědčených postupů;

37.  vyzývá členské státy, aby strategicky plánovaly projekty v oblasti kulturního dědictví, které by mohly vést k celkovému regionálnímu a místnímu rozvoji, programům mezinárodní a meziregionální spolupráce, vytváření nových pracovních míst, udržitelné regeneraci venkovských i městských oblastí a zachování a rozvoje tradičních dovedností v oblasti restaurování kulturního dědictví;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly hospodářský a statistický přehled činností podniků, řídících subjektů a specializovaných odborníků v odvětví zachování a propagace kulturního dědictví a jejich specifického přínosu z hlediska výroby a tvorby pracovních míst;

39.  upozorňuje na nutnost vytvářet, rozvíjet a propagovat možnosti mobility a výměn pro pracovníky v oblasti kulturního dědictví tím, že se zajistí skutečná profesionální reciprocita v souladu se směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, a to tak, že členské státy určí a budou sdílet minimální úrovně dovedností (schopnosti a znalosti), zejména pokud jde o povolání restaurátora – kurátora; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby předložila návrh na rozšíření příslušných programů i na mobilitu správců a jiných zaměstnanců v tomto odvětví (např. kastelánů) s cílem zajistit výměnu zkušeností a osvědčených postupů;

40.  vyzývá členské státy, aby zdůraznily hodnotu aktiv svého kulturního dědictví tak, že budou podporovat studie, které by určily kulturní a hospodářskou hodnotu kulturního dědictví, aby bylo možné převést „náklady“ na jeho zachování na „investice“ do jeho zhodnocení;

41.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by Evropský inovační a technologický institut (EIT) nemohl v rámci svého příštího strategického programu inovací zřídit znalostní a inovační společenství v oblasti kulturního dědictví a tvůrčích odvětví, čímž by přímo podpořil celostní vizi výzkumu a inovací;

42.  opakuje, že je důležité usilovat o to, aby vzdělávací programy obsahovaly výuku v oblasti výtvarného umění, hudby, divadla a filmu, která je klíčem k rozvoji znalostí o kulturním dědictví a k umělecké praxi a uměleckému vyjádření a sociálních dovedností zaměřených na tvořivost a inovace;

43.  vybízí členské státy, aby na různých úrovních vzdělávání zavedly meziodvětvová témata týkající se kulturního dědictví;

44.  zdůrazňuje značný potenciál k rozvoji podnikatelské činnosti a participativního přístupu v odvětví cestovního ruchu, zejména u malých a středních podniků, ale i u začínajících podniků, neziskových organizací a jiných organizací, které přispívají k zachování, ochraně a podpoře evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že kromě kulturních statků jsou klíčovými faktory úspěchu a konkurenceschopnosti evropského odvětví cestovního ruchu také kvalita služeb, existence dobře vyškolených odborníků v oboru a přítomnost na internetu; zdůrazňuje, že nezbytným faktorem pro přiblížení kulturního dědictví lidem je výzkum, inovace a nové technologie, zejména v oblasti telekomunikací; rovněž se domnívá, že v zájmu konkurenceschopnosti malých a středních podniků by se měla odstranit zbytečná zátěž, která je na ně kladena, a měly by být přezkoumány právní předpisy, které mají na malé a střední podniky v cestovním ruchu negativní dopad;

Příležitosti a výzvy

45.  upozorňuje na potenciál, který skýtá digitalizace kulturního dědictví jako nástroj uchování naší minulosti a jako zdroj příležitostí ke vzdělávání a výzkumu, vytváření nových a kvalitních pracovních míst, lepšího sociální začlenění, širšího přístupu pro zdravotně postižené osoby nebo pro obyvatelstvo žijící v odlehlých oblastech a udržitelného hospodářského rozvoje; zdůrazňuje však, že digitalizace kulturního dědictví vyžaduje soustavné financování pro střední a malé nebo izolované kulturní instituce a že odpovídající financování má zásadní význam pro zajištění širšího okruhu zájemců a rozsáhlejší šíření tohoto dědictví; zdůrazňuje, že příležitosti, které nabízí digitalizace a nové technologie, nikdy nenahradí přístup k původním kulturním památkám ani související sociální přínosy tradičních forem účasti na kulturním životě a neměly by vést k zanedbávání ochrany originálních děl i či k nezájmu o tradiční formy podpory kultury, ať už v průběhu digitalizace nebo po jejím skončení;

46.  podporuje digitální inovace ve výtvarném umění a v odvětví kulturního dědictví a poukazuje na to, že díky používání elektronické infrastruktury je možné oslovit nové cílové skupiny a zlepšit přístup k digitálnímu kulturnímu dědictví a jeho využívání; zdůrazňuje význam stávajících nástrojů, jako je projekt Europeana, a vybízí ke zlepšení vyhledávacích kritérií na těchto stránkách s cílem zvýšit uživatelskou vstřícnost;

47.  zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit míru digitalizace, zachování a dostupnosti kulturního dědictví na internetu, zejména evropského filmového dědictví;

48.  zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet skutečně demokratický a participativní naraci evropského dědictví, včetně historie náboženských a etnických menšin; upozorňuje na skutečnost, že existují lokality kulturního dědictví, v nichž se odráží různorodá nebo kontroverzní minulost, a zdůrazňuje, že procesy smíření by neměly vést k potlačování historického vědomí komunit; vybízí členské státy, aby se zamýšlely nad etickými a metodickými aspekty propagace kulturního dědictví a braly v úvahu rozdílné interpretace;

49.  tvrdí, že náboženské dědictví je nehmotnou součástí evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že význam lokalit, zvyků a předmětů spojených s praktikováním náboženství by v rámci diskuse o evropském kulturním dědictví neměl být opomíjen ani by se neměl stát předmětem diskriminačního zacházení;

50.  domnívá se, že historické náboženské dědictví, včetně architektury a hudby, musí být bez ohledu na svůj náboženský původ zachováno pro svou kulturní hodnotu;

51.  zdůrazňuje význam mezikulturního dialogu v Evropě i mimo ni a je přesvědčen, že Unie by jej měla podporovat jakožto vhodný nástroj boje proti radikalismu jakéhokoli původu;

52.  upozorňuje na specifické rysy národnostních menšin v členských státech, pokud jde o kulturní dědictví; vyzývá proto k zachování jejich kulturního dědictví a k podpoře a ochraně kulturní rozmanitosti;

53.  zdůrazňuje, že je třeba se vyhýbat kulturní diskriminaci náboženských a národnostních menšin;

54.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat kulturní činnosti přistěhovaleckých komunit;

55.  opětovně poukazuje na významný přínos kulturního dědictví pro kulturní a tvůrčí odvětví a pro sociální začlenění prostřednictvím kultury;

56.  zdůrazňuje, že je důležité zlepšovat přístup osob se zdravotním postižením k lokalitám kulturního dědictví;

57.  upozorňuje na to, že je důležité zachovávat kulturní krajiny a zejména nehmotné kulturní dědictví, které představuje živoucí kulturu a napomáhá rozvoji tradičních řemesel, a vyzývá Komisi, aby je ve větší míře začlenila do příslušných programů;

58.  zdůrazňuje význam gastronomického dědictví, které musí být chráněno a podporováno; má za to, že zdroje přidělené na tuto oblast lze optimalizovat vzájemnou interakcí s dalšími politikami Unie, jako je například společná zemědělská politika či politika ochrany spotřebitele;

59.  poukazuje na to, že kulturní dědictví a cestovní ruch se navzájem podporují, neboť kulturní dědictví na jedné straně vytváří významné příjmy pro odvětví cestovního ruchu a na druhé straně je cestovní ruch prospěšný pro kulturu, protože vytváří pobídky k tomu, aby byly kulturní statky zpřístupňovány a chráněny, a vytváří příjmy potřebné pro jejich zachování;

60.  zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch významně přispívá k tomu, abychom naše kulturní dědictví chránili a uvědomovali si jeho hodnotu, což zahrnuje nejen fyzické dědictví a krajinu, ale také nehmotné dědictví, jako jsou jazyky a náboženské a kulinární tradice;

61.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby nadále spolupracovaly na všech příslušných úrovních při provádění opatření na podporu kulturního dědictví a kulturního cestovního ruchu uvedených ve sdělení Komise „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ ze dne 30. června 2010 (COM(2010)0352

62.  v souvislosti s hlubokými demografickými a společenskými změnami upozorňuje na to, že naše společné evropské kulturní dědictví a plánovaný evropský rok jsou důležité pro to, aby se občané identifikovali s Evropskou unií a aby se v Unii posílil pocit sounáležitosti;

63.  domnívá se, že zejména pro příští generace představuje ocenění společného evropského kulturního dědictví směr a prostor pro rozvoj evropské identity a hodnoty, jako je schopnost soužití a vzájemná úcta, přes hranice členských států; doporučuje proto také, aby byla zvláště zohledněna mladší generace, mimo jiné při vytváření struktury Evropského roku kulturního dědictví;

64.  je potěšen velkým úspěchem Evropských hlavních měst kultury; vyzývá k tomu, aby tato města byla propojena v rámci sítě s cílem rozšířit zaměření na dotčené oblasti a za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů, a rovněž i v zájmu poskytnutí pomoci budoucím kandidátským městům a usnadnění pořádání významných událostí a konkrétních akcí;

65.  vybízí k používání kulturního dědictví jakožto vzdělávacího nástroje při řešení společenských problémů s cílem více stmelit lidi žijící v Evropě;

66.  poukazuje na environmentální hrozby ohrožující značný počet lokalit kulturního dědictví v EU a naléhavě vyzývá členské státy k tomu, aby ve svých dlouhodobých strategiích financování ochrany a obnovy kulturního dědictví zohledňovaly důsledky změny klimatu a působení lidské činnosti; dále doporučuje, aby členské státy a EU více podporovaly výzkum v této oblasti, mimo jiné v zájmu podrobnějšího zkoumání mnohočetných vlivů změny klimatu na kulturní dědictví a vývoje opatření, kterými bychom těmto vlivům čelili;

67.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby navázaly na iniciativu „Ohrožená místa“, kterou zahájila síť Europa Nostra společně s Evropskou investiční bankou, a to tak, že budou zjišťovat další případy ohroženého evropského dědictví, vytvářet akční plány a hledat možné zdroje financování; zdůrazňuje, že rozvíjení této iniciativy je jedním ze způsobů, jak přilákat investice ze soukromé sféry na rozvoj kulturního dědictví;

68.  vyzývá Komisi, aby lépe koordinovala a podporovala úsilí členských států v boji proti krádežím, pašování a nedovolenému obchodování s kulturním dědictvím v EU i mimo ni; žádá o navrácení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členských států;

69.  připomíná význam ochrany a zachování kulturního dědictví, a to nejen před vlivem času, ale i před vandalismem a rabováním; poukazuje na to, že mnoha archeologickým nalezištím stále hrozí rabování organizovanými skupinami, což se týká zejména nalezišť nacházejících se pod vodou, kde je dohled ze strany úředních orgánů komplikovaný; v této souvislosti žádá, aby členské státy EU účinněji spolupracovaly při vyhledávání a navracení kulturních statků a předcházení nezákonnému obchodování s nimi;

70.  zdůrazňuje, že kulturní dědictví sehrává významnou úlohu ve vnějších vztazích Unie prostřednictvím politického dialogu a spolupráce se třetími zeměmi, a vyzývá členské státy, Komisi a Radu, aby oživily kulturní diplomacii; poukazuje v této souvislosti na potenciál projektů interdisciplinárního výzkumu v oblasti zachování kulturního dědictví, do nichž jsou zapojeny členské státy EU a třetí země;

71.  vyzývá členské státy, EU a mezinárodní společenství, aby se pevně zavázaly k prevenci, ochraně, dokumentaci a obnově kulturního dědictví EU a třetích zemí v případech, kdy je záměrně ohrožováno a poškozováno v důsledku války a narušování kulturní a náboženské identity, a to i v rámci spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturního dědictví (ICCROM), Mezinárodní komitét Modrého štítu (ICBS), s civilními a vojenskými orgány, kulturními institucemi a profesními sdruženími;

72.  vybízí k přijetí mezinárodních dohod, které zamezí nedovolenému obchodování s kulturním dědictvím na území EU; poukazuje na to, že EU by měla spolu s OSN a UNESCO bránit ohrožené kulturní dědictví a bojovat proti rabování a ničení kulturních předmětů v oblastech konfliktu;

73.  upozorňuje na možnosti, které skýtá know-how dostupné v EU, pokud jde o zachování kulturních artefaktů poškozených nebo zničených v důsledku terorismu a války;

74.  podporuje vytváření nadnárodních produktů kulturního cestovního ruchu, které odrážejí společné evropské hodnoty a odkaz; vyzývá Komisi, aby usilovala o širší spolupráci s členskými státy a dalšími organizacemi, které vymezují politiku v oblasti kultury a cestovního ruchu, jako je např. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) a UNESCO, a aby pokračovala ve spolufinancování a podpoře přeshraničních regionálních projektů a v úzké spolupráci s Radou Evropy spolufinancovala a podporovala evropské kulturní trasy, které jsou nejlepším příkladem nadnárodních tematických projektů cestovního ruchu v celoevropském měřítku;

o
o   o

75.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 221.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.
(5) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1.
(6) Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 1.
(7) Schválená Výborem ministrů Rady Evropy dne 13. října 2005; připravená k podpisu členských států ve Faru (Portugalsko) dne 27. října 2005; vstoupila v platnost dnem 1. června 2011.
(8) Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 36.
(9) Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 1.
(10) Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 4.
(11) Úř. věst. L 283, 29.10.2011, s. 39.
(12) Benátská charta přijatá ICOMOS (Mezinárodní rada památek a sídel) v roce 1965; Granadská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1985; Granadská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1992.
(13) Viz: Čl. 3 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 1301/2013.


Kroky v návaznosti na evropskou občanskou iniciativu Right2Water
PDF 498kWORD 176k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o opatřeních navazujících na evropskou občanskou iniciativu týkající se práva na vodu („Right2Water“) (2014/2239(INI))
P8_TA(2015)0294A8-0228/2015

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě(1) (dále jen „směrnice o pitné vodě“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(2) (dále jen „rámcová směrnice o vodě“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí(4);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. listopadu 2012 nazvané „Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy“ (COM(2012)0673),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. března 2014 o evropské občanské iniciativě „Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejný statek, ne komodita!“ (COM(2014)0177) (dále jen „sdělení“),

–  s ohledem souhrnnou zprávu Komise o jakosti pitné vody v EU na základě přezkumu zpráv členských států za období 2008–2010 podle směrnice 98/83/ES (COM(2014)0363),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k výše uvedenému sdělení Komise ze dne 19. března 2014(5),

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2015“,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 28. července 2010 nazvanou „Lidské právo na vodu a hygienická zařízení“(6) a na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 18. prosince 2013 nazvanou „Lidské právo na nezávadnou pitnou vodu a hygienická zařízení“(7),

–  s ohledem na všechny rezoluce o lidském právu na nezávadnou pitnou vodu a hygienická zařízení přijaté Radou pro lidská práva Organizace spojených národů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2012 o provádění vodohospodářských právních předpisů EU v očekávání nezbytného globálního přístupu k evropským výzvám v oblasti vodohospodářství(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015(10),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj a Petičního výboru (A8-0228/2015),

A.  vzhledem k tomu, že iniciativa „Right2Water“ je první iniciativou evropských občanů, která splnila požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 211/2011 o občanské iniciativě a která byla předmětem slyšení v Parlamentu poté, co získala podporu téměř 1,9 milionu občanů;

B.  vzhledem k tomu, že lidské právo na vodu a hygienu zahrnuje fyzickou dostupnost, dosažitelnost, přijatelnost, cenovou dostupnost a kvalitu;

C.  vzhledem k tomu, že plné uplatňování lidského práva na vodu a hygienu, které uznává OSN a má podporu členských států EU, má zásadní význam pro život, a vzhledem k tomu, že řádné řízení vodních zdrojů má klíčovou úlohu při zajištění udržitelného využívání vody a ochrany přírodního bohatství světa; vzhledem k tomu, že kombinované dopady lidské činnosti a změny klimatu vedou k tomu, že celá středomořská oblast EU a některé regiony ve střední Evropě jsou nyní zařazeny mezi oblasti trpící nedostatkem vody a polopouště;

D.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí o stavu životního prostředí v roce 2015 míra ztrát způsobených úniky z potrubí v Evropě dosahuje 10 až 40 %;

E.  vzhledem k tomu, že přístup k vodě je jedním z klíčových předpokladů pro dosažení udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že důraz rozvojové pomoci na zlepšení dodávek pitné vody a hygienických zařízení účinně přispívá k plnění základních cílů v boji proti chudobě a současně podporuje sociální rovnost, veřejné zdraví, zabezpečení potravin a hospodářský růst;

F.  vzhledem k tomu, že minimálně 748 milionů lidí nemá trvalý přístup k bezpečné pitné vodě a že třetina světové populace nemá k dispozici základní sanitární a hygienická zařízení; vzhledem k tomu, že v důsledku této situace je naplnění práva na zdraví ohroženo a dochází k šíření nemocí, které způsobují utrpení a smrt a výrazně brání rozvoji; vzhledem k tomu, že denně umírá 4 000 dětí na následky infekčních onemocnění z nekvalitní vody a v důsledku neadekvátních hygienických zařízení; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného přístupu k pitné vodě umírá více dětí než na AIDS, malárii a neštovice dohromady; vzhledem k tomu, že tato čísla však mají jasnou sestupnou tendenci a že tento trend můžeme a musíme urychlit;

G.  vzhledem k tomu, že přístup k vodě má rovněž bezpečnostní rozměr, který vyžaduje lepší regionální spolupráci;

H.  vzhledem k tomu, že nedostatečný přístup k vodě a hygienickým zařízením má dopad na naplňování dalších lidských práv; vzhledem k tomu, že problémy spojené s nedostatkem vody mnohem tvrději zasahují ženy, neboť v mnoha rozvojových zemích je tradičně povinností žen zásobovat domácnosti vodou; vzhledem k tomu, že nedostatečným přístupem k přiměřeným a důstojným hygienickým zařízením trpí nejvíce ženy a dívky, a že je tím často omezen jejich přístup ke vzdělání a snáze je postihují nemoci;

I.  vzhledem k tomu, že každý rok umírá 3,5 milionu lidí v důsledku infekčních onemocnění z vody;

J.  vzhledem k tomu, že opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který vstoupil v platnost v roce 2013, vytvořil mechanismus pro vyřizování stížností, který jednotlivcům nebo skupinám umožňuje předkládat formální stížnosti mimo jiné ve věci porušení lidského práva na vodu a hygienu;

K.  vzhledem k tomu, že v rozvojových zemích a rozvíjejících se ekonomikách kladou všechna odvětví, zejména pak energetika a zemědělství, rostoucí nároky na vodu; vzhledem k tomu, že změna klimatu, urbanizace a demografický vývoj mohou v mnoha rozvojových zemích vážně ohrožovat zásoby vody a že podle odhadů lze očekávat, že v roce 2025 budou dvě třetiny světové populace žít v zemích s omezenými vodními zdroji;

L.  vzhledem k tomu, že EU je největším dárcem v souvislosti s vodou, sanitárními a hygienickými zařízeními (WASH) a že vynakládá výlučně na tuto oblast v rozvojových zemích každoročně 25 % prostředků vyčleněných na humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě z roku 2012 o pomoci EU poskytované na dodávky pitné vody a budování základních hygienických zařízení v zemích subsaharské Afriky poukázal na to, že tuto pomoc je nutné zefektivnit a že je třeba posílit udržitelnost projektů podporovaných EU;

M.  vzhledem k tomu, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy prohlásilo, že „přístup k vodě musí být uznán za základní lidské právo, protože voda je pro život na zemi nepostradatelná a je zdrojem, o nějž se musí dělit celé lidstvo“;

N.  vzhledem k tomu, že privatizace základních veřejných služeb, která v 90. letech proběhla v subsaharské Africe, mimo jiné brání v dosažení rozvojových cílů tisíciletí stanovených pro zajištění vody a hygienických podmínek, protože investoři se soustřeďují na navrácení nákladů, což mimo jiné prohlubuje nerovnosti při poskytování těchto služeb v neprospěch domácností s nízkými příjmy; vzhledem k tomu, že po neúspěšné privatizaci vodohospodářských služeb celosvětově sílí trend přesouvání těchto služeb ze soukromých společností na místní orgány;

O.  vzhledem k tomu, že poskytování vody je přirozeným monopolem a veškeré příjmy z řízení vodního cyklu by měly pokrývat náklady na vodohospodářské služby a jejich ochranu a být za všech okolností vyčleněny pro zlepšování řízení vodního cyklu pod podmínkou ochrany veřejného zájmu;

P.  vzhledem k tomu, že nedostatek vhodné vody a hygienických zařízení má zejména u dětí závažný dopad na zdraví a sociální rozvoj; vzhledem k tomu, že kontaminace vodních zdrojů je hlavní příčinou průjmových onemocnění, která jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí v rozvojových zemích, a vede k závažným onemocněním, jako je cholera, schistosomósa a trachom;

Q.  vzhledem k tomu, že řádné a solidární řízení vodního cyklu zajistí dostupnost a stálost tohoto zdroje, který má sociální, ekonomickou a ekologickou funkci, v kontextu probíhající změny klimatu;

R.  vzhledem k tomu, že Evropa je zvláště citlivá vůči změně klimatu, a vzhledem k tomu, že voda je jednou z prvních oblastí, kterých se změna klimatu týká;

S.  vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa byla zřízena jako mechanismus participativní demokracie s cílem povzbudit občany k přímému zapojení do rozhodovacích procesů EU a představuje pro orgány EU jedinečnou příležitost k tomu, aby znovu zaangažovaly občany;

T.  vzhledem k tomu, průzkumy Eurobarometru trvale odhalují, že občané EU mají v posledních letech velmi malou důvěru v EU;

Evropská občanská iniciativa jako nástroj participativní demokracie

1.  domnívá se, že evropská občanská iniciativa představuje jedinečný demokratický mechanismus, který skýtá velké možnosti, aby se překlenula propast mezi evropskými a vnitrostátními sociálními hnutími a hnutími občanské společnosti a na evropské úrovni se podpořila participativní demokracie; je nicméně přesvědčen, že aby bylo možné ještě více rozvinout demokratický mechanismu, je třeba vyhodnotit minulé zkušenosti a revidovat občanskou iniciativu, a že kroky Komise, které mohou případně zahrnovat také možnost zavést vhodné prvky prostřednictvím legislativních změn nebo nového legislativního návrhu, musí lépe odrážet požadavky evropských občanských iniciativ, které spadají do její oblasti působnosti, a to zejména v případech, kdy upozorňují na lidskoprávní problémy;

2.  zdůrazňuje, že Komise by měla v průběhu dvouměsíční fáze analýzy zajistit co největší transparentnost a že úspěšná evropská občanská iniciativa by měla od Komise získat řádnou právní podporu a poradenství a měla by být náležitě propagována a propagátoři a podporovatelé by měli být plně a aktuálně informováni v průběhu celého procesu evropské občanské iniciativy;

3.  trvá na tom, aby Komise účinně vykonávala nařízení o evropské občanské iniciativě a začala s odstraňováním veškerých administrativních překážek, s nimiž se občané setkávají při předkládání evropské iniciativy občanů a její podpoře a naléhavě žádá Komisi, aby zvážila zavedení společného registračního systému pro tyto iniciativy ve všech členských státech;

4.  vítá skutečnost, že tuto evropskou občanskou iniciativu podpořilo téměř 1,9 milionu občanů ze všech členských států EU a že této podpoře odpovídá souběžné rozhodnutí Komise vyloučit služby týkající se vody a hygieny ze směrnice o udělování koncesí;

5.  vyzývá Komisi, aby při jakékoli případné revizi směrnice o udělování koncesí zachovala a potvrdila vyloučení služeb týkajících se vody a hygieny z této směrnice;

6.  považuje za politováníhodné, že dané sdělení postrádá ambice, nereaguje na konkrétní požadavky evropské občanské iniciativy a omezuje se na opakování stávajících závazků; zdůrazňuje, že odpověď Komise na občanskou iniciativu Right2Water je nedostatečná, neboť nepřináší žádné neotřelé nápady a nezavádí veškeré opatření schopná napomoci dosahování příslušných cílů; žádá Komisi, aby v souvislosti s touto konkrétní evropskou občanskou iniciativou uskutečnila komplexní informační kampaň o přijatých opatřeních v oblasti vody a o jejich možném přínosu pro dosažení cílů evropské občanské iniciativy Right2Water;

7.  domnívá se, že mnoho petic týkajících se kvality vody a vodního hospodářství pochází z členských států, které nejsou dostatečně zastoupeny ve veřejných konzultacích po celé EU, které byly zahájeny v červnu 2014, a zdůrazňuje, že by proto mohlo dojít k určité nekonzistentnosti mezi výsledky veřejných konzultací a stavem, na který upozorňují petice;

8.  doufá, že Komise a místopředseda odpovědný za udržitelnost přijmou jasný politický závazek s cílem zajistit, aby byly učiněny vhodné kroky, které budou reagovat na obavy vyjádřené v této evropské občanské iniciativě;

9.  znovu opakuje závazek Petičního výboru poskytnout předkladatelům petic možnost vyjádřit své názory na otázky týkající se základních práv a připomíná, že předkladatelé, kteří předložili evropskou občanskou iniciativu Right2Water vyjádřili svůj souhlas s tím, aby právo na vodu bylo vyhlášeno lidským právem, které je zaručováno na úrovni EU;

10.  vyzývá Komisi, aby v souladu se stávajícím hlavním cílem evropské občanské iniciativy Right2Water předložila legislativní návrhy, včetně případné revize rámcové směrnice o vodě, které by uznaly univerzální přístup k vodě a lidské právo na vodu, doporučuje dále, aby byl univerzální přístup k nezávadné pitné vodě a hygienickým zařízením uznán v Listině základních práv Evropské unie;

11.  je přesvědčen, že pokud bude Komise přehlížet úspěšné evropské občanské iniciativy se širokou podporou veřejnosti, které byly realizovány v rámci demokratického mechanismu zavedeného Lisabonskou smlouvou, Evropská unie jako taková ztratí v očích občanů svou důvěryhodnost;

12.  vyzývá Komisi, aby předložila opatření v oblasti informování a vzdělávání, která by na úrovni EU podporovala vnímání vody jako veřejného statku, opatření ke zvýšení povědomí a podpoře uvědomělejšího chování jednotlivců (šetření vodou), opatření související s vědomým rozvojem politik v oblasti správy přírodních zdrojů, a to jako podporu veřejné, participativní a transparentní správy;

13.  považuje za nezbytné připravit politiky v oblasti vodního hospodářství, které budou podporovat racionální využívání, recyklaci a opětovné využívání vodních zdrojů, což jsou zásadní prvky integrované správy; je přesvědčen, že se tak umožní snížit náklady, napomůže ochraně přírodních zdrojů a zajistí řádné environmentální řízení;

14.  vyzývá Komisi, aby odrazovala od postupů zabírání vody a vysokoobjemového hydraulického štěpení (tzv. frakování) a aby je podmínila provedením studií dopadu na životní prostředí;

Právo na vodu a hygienu

15.  připomíná, že OSN potvrzuje, že lidské právo na vodu a hygienu dává každé osobě právo, aby měla pro osobní použití a použití v domácnosti k dispozici dostatek nezávadné, kvalitní, vyhovující, fyzicky a cenově dostupné vody; poukazuje na to, že v souladu s dalším doporučením OSN by případná platba za vodu měla činit nejvýše 3 % příjmu domácnosti;

16.  podporuje zvláštního zpravodaje OSN pro lidské právo na nezávadnou pitnou vodu a hygienu a zdůrazňuje význam jeho práce a práce jeho předchůdce při uznávání tohoto práva;

17.  vyjadřuje politování nad skutečností, že podle Světového programu na hodnocení vody (World Water Assessment Programme) v zemích EU-28 stále nemá přístup k nezávadné a čisté pitné vodě více než jeden milion lidí a téměř 2 % obyvatel nemá přístup k hygienickým zařízením, a proto naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala okamžité kroky;

18.  vyzývá Komisi, aby uznala význam lidského práva na vodu a hygienu a význam vody, která je veřejným statkem a základní hodnotou pro všechny občany EU, nikoli komoditou; vyjadřuje své obavy z toho, že od roku 2008 bude v důsledku finanční a hospodářské krize a politik škrtů, které zvýšily chudobu v Evropě a počet domácností s nízkými příjmy, rostoucí počet osob čelit problémům s placením svých účtů za vodu, a že cenová dostupnost vody bude představovat stále větší problém; odmítá uzavírání přívodu vody a nucené odpojování přípojky od vodovodu a žádá členské státy, aby neprodleně ukončily trvání těchto situací, jsou-li způsobeny socio-ekonomickými faktory v domácnostech s nízkým příjmem; vítá skutečnost, že v některých členských státech se využívají „vodní banky“ nebo minimální kvóty na vodu ve snaze pomoci nejzranitelnějším obyvatelům s poplatky za tyto služby a zaručit přísun vody jakožto nezadatelné složky základních práv;

19.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na dopady nedávné hospodářské krize provedla ve spolupráci s členskými státy a regionálními a místními orgány studii zabývající problémem vodní chudoby, včetně otázek přístupu a cenové dostupnosti; naléhá na Komisi, aby více podporovala a usnadňovala spolupráci dodavatelů vody s cílem podpořit dodavatele v méně rozvinutých a venkovských oblastech, aby všichni občané žijící v těchto oblastech měli přístup ke kvalitní vodě;

20.  vyzývá Komisi, aby určila oblasti, které se potýkají s nedostatkem vody nebo kde tento nedostatek může potenciálně hrozit a aby dotčeným členským státům, regionům a oblastem, zejména venkovským oblastem a zanedbaným městským částem, pomohla tyto problémy náležitě řešit;

21.  zdůrazňuje, že údajná neutralita Komise ohledně vlastnictví a správy vod se zdá být v rozporu s privatizačními programy, které Trojka vnutila některým členským státům;

22.  uznává, že – jak uvádí rámcová směrnice o vodě – voda není zboží ale veřejný statek, který má zásadní význam pro lidský život a důstojnost, a připomíná Komisi, že pravidla stanovená ve Smlouvě EU ukládají, že musí zůstat neutrální ve vztahu k vnitrostátním rozhodnutím upravujícím režim vlastnictví podniků vodního hospodářství, a že by tudíž Komise v žádném případě neměla podporovat privatizaci těchto podniků v souvislosti s ekonomickými ozdravnými programy nebo jakýmkoli jiným unijním postupem koordinace hospodářské politiky; vzhledem k tomu, že se jedná o služby obecného, a tedy hlavně veřejného zájmu, vyzývá Komisi, aby trvale vyloučila vodu, hygienu a zpracovávání odpadních vod z pravidel upravujících vnitřní trh a z veškerých obchodních dohod a aby zajistila, že budou poskytovány za dostupné ceny, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byly tyto služby technicky, finančně a administrativně řízeny účelným, účinným a transparentním způsobem;

23.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zrevidovaly řízení vodohospodářské politiky a aby ji obnovily v souladu se zásadou aktivní účasti, tj. na základě transparentního rozhodovacího procesu a otevřenosti vůči občanům;

24.  domnívá se, že s ohledem na regulaci a kontrolu je třeba vodu chránit jako veřejný statek a za tímto účelem podporovat veřejné, transparentní a participativní modely řízení, v jejichž rámci by veřejné orgány mohly v určitých stanovených případech a za přísně vymezených podmínek pověřit některými úkoly řízení soukromé subjekty, přičemž by vždy zaručily právo na přístup ke zdroji a právo na odpovídající úroveň hygieny;

25.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily všeobecné zásobování vodou vyznačující se dostupnými cenami, vysokou kvalitou a spravedlivými pracovními podmínkami a podléhající demokratické kontrole;

26.  vyzývá členské státy, aby podporovaly vzdělávací a informační kampaně pro občany s cílem chránit a zachovat vodní zdroje a zajistit větší zapojení občanů;

27.  vyzývá členské státy, aby zajistily nediskriminační přístup k vodohospodářským službám a zajistily jejich poskytování všem, včetně marginalizovaných skupin uživatelů;

28.  vyzývá Komisi, Evropskou investiční banku a členské státy, aby podporovaly obecní úřady v EU, jimž se nedostává nezbytného kapitálu pro přístup k technické pomoci, dostupnému financování z EU a dlouhodobým půjčkám s preferenční úrokovou sazbou, zejména za účelem zachování a obnovy vodohospodářské infrastruktury s cílem zajistit zásobování kvalitní pitnou vodou a rozšířit dodávky vody a sanitární služby nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva, včetně chudých obyvatel a obyvatel vzdálených a nejvzdálenějších regionů; zdůrazňuje význam otevřené, demokratické a participativní správy k zajištění toho, aby se prováděla nákladově nejúčinnější řešení s ohledem na správu vodních zdrojů, z nichž bude mít prospěch společnost jako celek; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily transparentnost finančních zdrojů vyprodukovaných v rámci řízení vodohospodářského cyklu;

29.  uznává, že dodávky vody a sanitární služby jsou služby obecného zájmu a že voda není komodita, ale veřejný statek a že by proto měla být poskytována za dostupné ceny odpovídající právu lidi na minimální kvalitu vody s tím, že by měl být zajištěn progresivní poplatek; žádá členské státy, aby zajistily uplatňování spravedlivého, rovnoprávného, transparentního a odpovídajícího systému poplatků za zásobování vodou a hygienická zařízení, tak aby celá veřejnost měla zaručený přístup ke službám vysoké kvality bez ohledu na příjmy občanů;

30.  konstatuje, že vodu je třeba chápat jako ekonomický a sociální statek, nikoli jako pouhý prvek výroby;

31.  připomíná, že přístup k vodě je zásadní pro zemědělskou produkci, a tím pro zajištění práva na náležitou výživu;

32.  vyzývá Komisi, aby výrazně podpořila snahu členských států o rozvoj a zlepšování infrastruktury poskytující přístup ke službám zavlažování, kanalizace a dodávek pitné vody;

33.  domnívá se, že směrnice o pitné vodě významně přispěla k dostupnosti kvalitní pitné vody v celé EU, a vyzývá Komisi a členské státy k přijetí rázných kroků s cílem dosáhnout ekologických přínosů a přínosů v oblasti zdraví, které vyplývají z podpory spotřeby vody z vodovodu;

34.  připomíná členským státům jejich zodpovědnost při provádění právních předpisů EU; naléhavě je žádá, aby v plné míře prováděly směrnici o pitné vodě a veškeré související právní předpisy; připomíná členským státům, aby identifikovaly své priority v oblasti výdajů a plně využívaly příležitostí pro finanční podporu EU v oblasti vodního hospodářství poskytované v novém finančním programovém období (2014–2020), zejména prostřednictvím investiční priority konkrétně zaměřené na vodní hospodářství;

35.  připomíná závěry zvláštní zprávy Evropského účetního dvora o začlenění cílů vodní politiky EU do společné zemědělské politiky, v níž se stanoví, že „Nástroje využívané v současné době SZP k řešení problémů s vodou nebyly dosud schopny dosáhnout dostatečného pokroku při realizaci ambiciózních cílů politik stanovených pro vodní hospodářství“; domnívá se, že pro zlepšení kvality vody v Evropě je nezbytné lepší propojení politiky vodního hospodářství s jinými politikami, například v oblasti zemědělství;

36.  zdůrazňuje význam plného a účinného provádění rámcové směrnice o vodě, směrnice o ochraně podzemních vod, směrnice o pitné vodě a směrnice o městské odpadní vodě a považuje za životně důležité lépe koordinovat jejich provádění s prováděním směrnic o mořském prostředí, biologické rozmanitosti a ochraně před záplavami; vyjadřuje znepokojení nad tím, že nástroje odvětvových politik Unie dostatečně nepřispívají k dosažení norem kvality životního prostředí u prioritních látek a k cíli postupného odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 16 odst. 6 rámcové směrnice o vodě; vyzývá Komisi a členské státy, aby měly na paměti, že vodohospodářský systém musí být začleněn jakožto průřezový prvek do právních předpisů týkajících se dalších oblastí, které jsou pro něj zásadní, například energetiky, zemědělství, rybolovu, cestovního ruchu atd., a to s cílem předcházet znečištění například z nelegálních a neregulovaných skládek nebezpečného odpadu nebo z průzkumu či těžby ropy; připomíná, že systém podmíněnosti v rámci společné zemědělské politiky (SZP) stanoví povinné požadavky na hospodaření na základě stávajících právních předpisů EU vztahujících se na zemědělce a pravidla dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC), která se týkají také vody; připomíná, že zemědělci se musí těmito pravidly řídit, aby získali platby SZP v plném rozsahu;

37.  vyzývá členské státy, aby:

   uložily dodavatelům vody povinnost uvádět na fakturách za vodu fyzikálně-chemické vlastnosti vody;
   navrhovaly územní plány v závislosti na dostupnosti vodních zdrojů;
   zintenzivnily kontroly a sledování znečišťujících látek a naplánovaly okamžitá opatření k odstranění a sanaci toxických látek;
   přijaly opatření ke snížení úniku značného množství vody z potrubí v Evropě a modernizovaly nevyhovující distribuční sítě;

38.  považuje za nezbytné stanovit pořadí nebo hierarchii priorit pro udržitelné využívání vody; vyzývá Komisi, aby předložila analýzu a vhodné návrhy;

39.  zdůrazňuje, že se členské státy zavázaly dodržovat lidské právo na vodu tím, že podpořily prohlášení OSN, a že toto právo podporuje většina občanů a subjektů v EU;

40.  zdůrazňuje, že podpora evropské občanské iniciativy „Right2Water“ a jejích cílů byla dále prokázána tím, že v zemích, jako je Německo, Rakousko, Belgie, Slovensko, Slovinsko, Řecko, Finsko, Španělsko, Lucembursko, Itálie a Irsko, se k otázce vody a jejího vlastnictví a poskytování vyjádřilo velké množství lidí;

41.  poznamenává, že Petiční výbor dostal od roku 1988 značný počet petic od občanů EU z mnoha členských států, v nichž vyjadřují své znepokojení nad dodávkami pitné vody a její kvalitou a nad nakládáním s odpadními vodami; poukazuje na řadu negativních faktorů – např. navážky odpadu, neschopnost orgánů účinně kontrolovat kvalitu vody a nepravidelné nebo nezákonné zemědělské a průmyslové postupy – které předkladatelé petic odsuzují a které způsobují špatnou kvalitu vody, a mají tudíž vliv na životní prostředí, lidské zdraví a zdraví zvířat; domnívá se, že ty petice ukazují, že občané mají skutečný zájem na tom, aby se právní předpisy EU v oblasti udržitelného vodního hospodářství vymáhaly v plném rozsahu a dále vytvářely;

42.  důrazně žádá Komisi, aby obavy a upozornění občanů v peticích brala vážně a aby z nich vycházela, zejména s ohledem na naléhavou potřebu řešit problém ubývajících zdrojů vody z důvodu jejího nadužívání a změny klimatu, dokud je ještě čas zabránit znečišťování a špatnému hospodaření; vyjadřuje obavy z počtu řízení pro porušení právních předpisů, pokud jde o kvalitu vody a vodní hospodářství;

43.  vyzývá členské státy, aby co nejrychleji dokončily své plány řízení povodí jako klíčový prvek prosazování rámcové směrnice o vodě a aby je řádně provedly při plném dodržování hlavních ekologických kritérií; upozorňuje na skutečnost, že některé členské státy jsou stále častěji postihovány ničivými záplavami, které mají vážné důsledky pro místní obyvatele; poukazuje na skutečnost, že plány řízení povodí v rámci rámcové směrnice o vodě a plány povodňového krizového řízení v rámci směrnice o povodních poskytují významnou příležitost pro využívání součinnosti mezi těmito nástroji, čímž pomohou zabezpečit dostatek čisté vody při současném snižování rizika záplav; kromě toho připomíná, že každý členský stát by měl provozovat ústřední webovou stránku s informacemi o provádění rámcové směrnice o vodě s cílem usnadnit přehled o kvalitě vody a vodním hospodářství;

Poskytování vodohospodářských služeb a vnitřní trh

44.  konstatuje, že v zemích v celé EU, včetně Španělska, Portugalska, Řecka, Irska, Německa a Itálie, vyvolala otázka případného či skutečného vynětí vodohospodářských služeb z veřejného sektoru velké obavy občanů; připomíná, že volba metody řízení vodních zdrojů je založena na zásadě subsidiarity, jak je stanovena v článku 14 Smlouvy o fungování Evropské unie a v protokolu (č. 26) o službách obecného zájmu, který zdůrazňuje zvláštní význam veřejných služeb pro sociální a teritoriální soudržnost v Unii; připomíná, že podniky zajišťující dodávky vody a kanalizaci, jsou službami obecného zájmu a jejich obecným úkolem je zajistit, aby veškeré obyvatelstvo dostávalo vysoce kvalitní vodu za sociálně přijatelné ceny při minimalizaci negativních dopadů odpadní vody na životní prostředí;

45.  zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity by Komise měla zůstat neutrální, pokud jde o rozhodování členských států ohledně vlastnictví vodohospodářských služeb, a že by neměla prosazovat privatizaci těchto služeb, ať již pomocí právních předpisů nebo jakýmkoli jiným způsobem;

46.  připomíná, že v budoucnu by měla být nadále zajištěna možnost opětovného převedení vodohospodářských služeb pod správu obcí bez jakéhokoli omezení a měla by zůstat pod místní správou, pokud příslušné veřejné orgány tuto možnost zvolí; připomíná, že voda je jedním ze základních lidských práv, a že by tedy měla být fyzicky i cenově dostupná pro všechny; zdůrazňuje, že členské státy mají povinnost zajistit, aby byla voda zaručena všem, bez ohledu na poskytovatele, a zároveň se ujistit, že příslušní poskytovatelé dodávají zdravou pitnou vodu a zajišťují lepší hygienu;

47.  zdůrazňuje, že vzhledem ke zvláštnímu charakteru vodohospodářských a hygienických služeb, jako je produkce, distribuce a čištění odpadních vod, je nezbytné, aby byly vyloučeny z jakýchkoli obchodních dohod, o nichž EU jedná nebo které zvažuje; naléhavě vyzývá Komisi, aby při probíhajících jednáních o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) a o dohodě o obchodu se službami zajistila právně závaznou výjimku pro vodohospodářské a sanitární služby a pro služby související s odpadní vodou; zdůrazňuje, že všechny budoucí obchodní a investiční dohody by měly zahrnout ustanovení o skutečném přístupu k pitné vodě pro obyvatele třetích zemí, na něž se dohoda vztahuje, a to v souladu s dlouhodobým závazkem Unie, jímž je udržitelný rozvoj a lidská práva, a že skutečný přístup k pitné vodě pro obyvatele třetích zemí, na které se dohoda vztahuje, musí být základní podmínkou jakýchkoli budoucích dohod o volném obchodu;

48.  připomíná významný počet petic, které se vyjadřovaly proti zahrnutí základních veřejných služeb, jako jsou vodohospodářské a hygienické služby, do jednání o TTIP; vyzývá Komisi, aby zvýšila odpovědnost dodavatelů vody;

49.  vyzývá Komisi, aby byla nápomocna s cílem podpořit spolupráci mezi dodavateli vody, a to sdílením osvědčených regulačních i jiných postupů a iniciativ, vzájemného učení a společných zkušeností, a podporou dobrovolného srovnávání; vítá výzvu ve sdělení Komise k větší transparentnosti ve vodohospodářském odvětví a uznává úsilí, jež bylo dosud vyvinuto, přičemž konstatuje, že součástí jakéhokoli srovnávání by měla vždy být široká různorodost vodohospodářských služeb a regionálních i místních specifik v celé Evropě; konstatuje dále, že jakékoli podobné srovnání zahrnující pouze finanční ukazatele by se nemělo považovat za rovnocenné ve vztahu k transparentním opatřením a že by se měla zahrnout další kritéria klíčová pro občany, jako je kvalita vody, opatření ke zmírnění problémů s cenovou dostupností, informace o podílu obyvatelstva s přístupem k odpovídajícím dodávkám vody a úroveň podílu veřejnosti na řízení vodních zdrojů, a to způsobem, který bude srozumitelný jak občanům, tak regulátorům;

50.  zdůrazňuje význam vnitrostátních regulačních orgánů při zajišťování spravedlivé a otevřené soutěže mezi poskytovateli služeb, při podpoře rychlejšího zavádění inovativních řešení a pokrokových technologií, při podpoře účinného poskytování kvalitních vodohospodářských služeb a při ochraně zájmů spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy zaměřené na spolupráci při tvorbě právních předpisů v EU, a to v zájmu rychlejšího stanovování referenčních hodnot a vzájemné výměny zkušeností a osvědčených regulačních postupů;

51.  je přesvědčen o tom, že by evropské projekty a programy v oblasti vody a hygieny měly být posuzovány z hlediska lidských práv s cílem vypracovat příslušné politiky, pokyny a postupy; vyzývá Komisi, aby vypracovala systém referenčních hodnot (pro porovnávání kvality vody, její cenové dostupnosti, udržitelnosti, pokrytí atd.) s cílem zlepšit kvalitu veřejných dodávek vody a hygienických služeb v celé EU a jako způsob posílení postavení občanů;

52.  připomíná, že na koncese na vodohospodářské a sanitární služby se vztahují zásady stanovené ve Smlouvě, a proto musí být udělovány v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace;

53.  zdůrazňuje, že směrnice o udělování koncesí se nesmí vztahovat na výrobu, distribuci a úpravu vody, ani na poskytování sanitárních služeb a že toto ustanovení musí zůstat zachováno i při všech budoucích revizích této směrnice;

54.  připomíná, že směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu vyvolala silnou opozici občanské společnosti v mnoha ohledech, včetně otázek týkajících se služeb všeobecného hospodářského zájmu, jako je například distribuce vody, dodávky pitné vody a nakládání s odpadními vodami;

55.  poukazuje na význam partnerství v rámci veřejného sektoru partnerství veřejného a soukromého sektoru při výměně osvědčených postupů na základě neziskové spolupráce mezi dodavateli vody, a vítá, že Komise ve svém sdělení význam partnerství v rámci veřejného sektoru vůbec poprvé uznala;

56.  vítá úspěšné úsilí některých místních samospráv o posílení veřejného podílu na zlepšování služeb v oblasti dodávek vody a ochrany vodních zdrojů a připomíná, že místní orgány a instituce hrají významnou úlohu při přijímání rozhodnutí o řízení vodních zdrojů;

57.  vyzývá Výbor regionů, aby se do této evropské občanské iniciativy více zapojil s cílem povzbudit regionální orgány k větší angažovanosti v této věci;

58.  připomíná povinnost zajistit přístup ke spravedlnosti a k informacím v oblasti životního prostředí a podíl veřejnosti na rozhodovacím procesu, jak je stanoveno v Aarhuské úmluvě; vyzývá proto Komisi, členské státy a jejich regionální a místní orgány, aby dodržovaly zásady a práva zakotvená v Aarhuské úmluvě; připomíná, že informovanost občanů o jejich právech je zásadní pro dosažení co největšího podílu občanů na rozhodovacím procesu; naléhavě proto žádá Komisi, aby proaktivně připravila kampaň, v níž bude občany EU informovat o úspěších dosažených díky Aarhuské úmluvě v oblasti transparentnosti a o účinných nástrojích, které jsou jim již k dispozici, a aby dodržovala ustanovení týkající se orgánů a institucí EU; vyzývá Komisi, aby vypracovala kritéria transparentnosti, zodpovědnosti a účasti jako prostředek zlepšení výkonnosti, udržitelnosti a nákladové účinnosti vodohospodářských služeb;

59.  naléhavě vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby podnikly kroky k přijetí skutečné sociální dohody o vodě, která by zajistila disponibilitu a stabilitu tohoto zdroje a bezpečné hospodaření s vodou, a zejména aby za tímto účelem stanovily politiky, jako je zřízení fondů pro solidaritu v oblasti vodního hospodářství a další mechanismy pro sociální opatření na podporu lidí, kteří si nemohou dovolit přístup k vodohospodářským a hygienickým službám, tak aby byly dodrženy požadavky na zabezpečení dodávek a nedošlo k ohrožení práva lidí na vodu; vybízí všechny členské státy, aby po vzoru některých zemí EU zavedly mechanismy sociálních opatření s cílem zajistit dodávky pitné vody občanům, kteří se nacházejí ve skutečně těžké životní situaci;

60.  vyzývá Komisi, aby zajistila sdílení zkušeností mezi členskými státy, pokud jde o sociální aspekty vodohospodářské politiky;

61.  odsuzuje odepření poskytování vodohospodářských a hygienických služeb znevýhodněným a zranitelným skupinám obyvatel, což slouží v některých členských státech jako donucovací prostředek; znovu poukazuje na skutečnost, že orgány některých členských států nechaly zavřít veřejné studny, a tak nejzranitelnějším skupinám zkomplikovaly přístup k vodě;

62.  konstatuje, že by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost potřebám zranitelných skupin ve společnosti a zároveň zajistit, aby přístup k cenově dostupné a kvalitní vodě měli lidé, kteří to potřebují;

63.  vyzývá každý členský stát, aby jmenoval veřejného ochránce vodohospodářských služeb s cílem zajistit posouzení všech otázek spojených s vodou, jako jsou stížnosti a návrhy v souvislosti s kvalitou vodohospodářských služeb a dostupností vody, nezávislým orgánem;

64.  vyzývá vodohospodářské společnosti, aby hospodářské zisky vyprodukované v rámci řízení vodohospodářského cyklu byly znovu investovány do poskytování a zlepšování vodohospodářských služeb a ochrany vodních zdrojů; připomíná, že zásada návratnosti nákladů na vodohospodářské služby zahrnuje náklady na životní prostředí a zdroje, a to při respektování zásad spravedlnosti, transparentnosti a lidského práva na vodu a povinností členských států týkajících se plnění jejich povinností souvisejících s návratností nákladů nejlepším možným způsobem, aby to neohrozilo záměry a dosažení cílů rámcové směrnice o vodě; doporučuje, aby byly ukončeny praktiky, kdy jsou hospodářské zdroje odkloněny z vodohospodářského sektoru do jiných politik, a to včetně případů, kdy účty za vodu zahrnují koncesní poplatky, které nejsou určeny na vodohospodářskou infrastrukturu; poukazuje na znepokojivý stav infastruktury v některých členských státech, v nichž dochází k plýtvání vodou v důsledku jejího úniku z nevhodných a zastaralých vodovodních řadů, a naléhavě členské státy vyzývá ke zvýšení investic do zlepšení infrastruktury a dalších vodohospodářských služeb, což je předpoklad pro zajištění lidského práva na vodu v budoucnosti;

65.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré informace o kvalitě vody a vodním hospodářství budou ve snadno dostupné a srozumitelné podobě poskytovány příslušnými orgány dotčeným občanům a že občané budou plně a včas informováni a konzultováni o všech vodohospodářských projektech; poznamenává navíc, že během veřejné konzultace, kterou uskutečnila Komise, 80 % účastníků považovalo zlepšení transparentnosti monitorování kvality vody za klíčové;

66.  vyzývá Komisi, aby důsledně sledovala využívání přímých a nepřímých finančních prostředků EU na projekty vodního hospodářství a aby zajistila, že tyto prostředky budou vynaloženy pouze na projekty, na které byly určeny, a to i s přihlédnutím k tomu, že přístup k vodě je klíčový při odstraňování rozdílů mezi občany EU a při zvyšování hospodářské, sociální a územní soudržnosti v EU; v této souvislosti vyzývá Účetní dvůr, aby ověřil, zda jsou kritéria účinnosti a udržitelnosti uspokojivě dodržována;

67.  vyzývá Komisi, aby vzhledem ke skutečnosti, že voda je jedním ze společných aktiv občanů EU, zohlednila současný nedostatek investic do vyváženého řízení vodního hospodářství;

68.  vyzývá proto, aby bylo dosaženo větší transparentnosti, pokud jde o vodohospodářské subjekty, především vytvořením kodexu soukromé a veřejné správy vodohospodářských podniků v EU; domnívá se, že tento kodex by měl vycházet ze zásady účinnosti a vždy by se na něj měla vztahovat ustanovení rámcové směrnice o vodě týkající se životního prostředí, hospodářství, infrastruktury a účasti veřejnosti; rovněž vyzývá k vytvoření vnitrostátního regulačního orgánu;

69.  vyzývá Komisi, aby dodržovala zásadu subsidiarity i pravomoci a odpovědnosti související s vodou, a to jak pokud jde o různé úrovně správy, tak o místní vodohospodářská sdružení, která spravují vodohospodářské služby (prameny a jejich údržba);

70.  vyjadřuje politování nad skutečností, že směrnice o čištění městských odpadních vod nebyla dosud v členských státech plně provedena; žádá, aby finanční prostředky Unie byly v prvé řadě využity v oblastech, kde nejsou dodržovány právní předpisy EU týkající se životního prostředí, včetně čištění odpadních vod; konstatuje, že míra dodržování předpisů se ukázala být vyšší v oblastech, kde byla zajištěna návratnost nákladů a uplatněna zásada „znečišťovatel platí“, a vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda stávající nástroje jsou vhodné k zajištění vysoké míry ochrany a ke zlepšení kvality životního prostředí;

71.  poukazuje na to, že odvětví služeb může v případě vody vytvořit řadu pracovních míst prostřednictvím začleňování problematiky životního prostředí a že skýtá rovněž značný potenciál, pokud jde o podporu inovací prostřednictvím přenosu technologií mezi jednotlivými odvětvími a prostřednictvím výzkumu, vývoje a inovací, které se uplatní na celý cyklus vody; žádá proto, aby byla věnována zvláštní pozornost podpoře udržitelného využívání vody jako obnovitelného zdroje energie;

72.  vybízí Komisi, aby vypracovala evropský legislativní rámec pro opětovné použití vyčištěných odpadních vod s cílem chránit zejména zranitelné činnosti a oblasti; dále Komisi vybízí, aby podporovala sdílení zkušeností mezi zdravotnickými orgány různých členských států;

73.  naléhavě žádá Komisi, aby při jakékoli revizi rámcové směrnice o vodě zajistila, aby členské státy byly povinny zařazovat kvantitativní posouzení problémů s finanční dostupností vody do zpráv, které vypracovávají v souvislosti s prováděním rámcové směrnice o vodě;

74.  žádá Komisi, aby zjistila, zda Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) nemůže sledovat problematiku finanční dostupnosti vody v 28 členských státech a podávat o ní zprávy;

75.  zdůrazňuje, že řádné řízení vodního hospodářství se na nadcházejících deset let stává prioritou, a to jak z ekologického, tak z environmentálního hlediska, neboť splňuje požadavky v oblasti energetiky a zemědělství a poskytuje odpověď na hospodářské a sociální požadavky.

Internalizace nákladů na znečištění

76.  připomíná, že prostřednictvím účtů za vodu nesou náklady na čištění vody a její ošetření občané EU, a zdůrazňuje, že prováděcí politiky, které účinně kombinují a slaďují cíle v oblasti ochrany vodních zdrojů a v oblasti úspor nákladů, jako je přístup založený na „kontrole u zdroje“, jsou účinnější a z finančního hlediska výhodnější; vzhledem k tomu, že podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí o stavu životního prostředí v roce 2015 je více než 40 % řek a pobřežních vod dotčeno difúzním znečištěním, které způsobuje zemědělství, a 20 až 25 % řek a pobřežních vod se týká znečištění z bodových zdrojů, jako jsou průmyslové závody, kanalizace a sítě pro správu odpadních vod; zdůrazňuje význam účinného provádění rámcové směrnice o vodě a směrnice o pitné vodě, lepší koordinace, pokud jde o jejich provádění, větší soudržnosti při koncipování právních předpisů a proaktivnějších opatření pro úspory vodních zdrojů a výrazné zvýšení účinného používání vody ve všech sektorech (průmyslu, domácnostech, zemědělství, distribučních sítích); připomíná, že zajištění udržitelné ochrany přírodních oblastí jakožto sladkovodních ekosystémů má rovněž klíčovým faktorem rozvoje a má zásadní význam pro zajištění dodávek pitné vody, přičemž rovněž snižuje náklady pro občany a operátory;

Vnější politika a rozvojová politika EU ve vodohospodářském odvětví

77.  zdůrazňuje, že rozvojové politiky EU by měly v plném rozsahu začlenit univerzální přístup k vodě a hygieně prosazováním partnerství v rámci veřejného sektorupartnerství soukromého a veřejného sektoru na základě solidarity mezi vodohospodářskými subjekty a pracovníky v různých zemích a využívat širokého spektra nástrojů k podpoře osvědčených postupů, a to sdílením znalostí a prostřednictvím programů rozvoje a spolupráce v tomto odvětví; připomíná, že rozvojové politiky členských států by měly uznávat lidskoprávní rozměr přístupu k nezávadné pitné vodě a sanitárním zařízením a že přístup založený na právech si žádá podporu legislativních rámců, financování i větší vliv občanské společnosti, mají-li být tato práva uvedena do praxe;

78.  opětovně potvrzuje, že přístup k pitné vodě v dostatečném množství a odpovídající kvalitě je základním lidským právem, a domnívá se, že vnitrostátní vlády musí v tomto ohledu dostát svým povinnostem;

79.  v souladu se stávajícími právními předpisy EU a jejich požadavky zdůrazňuje význam pravidelného hodnocení kvality, čistoty a nezávadnosti vody a vodních zdrojů v EU i mimo ni;

80.  zdůrazňuje, že při přidělování prostředků EU a při plánování pomoci by mezi hlavní priority měla patřit pomoc určená na dodávky nezávadné pitné vody a budování sanitárních zařízení; vyzývá Komisi, aby pro činnosti na rozvoj kapacit v oblasti vody zajistila odpovídající finanční podporu a aby při tom využívala stávající mezinárodní platformy a iniciativy a spolupracovala s nimi;

81.  trvá na tom, že jak oficiální rozvojová pomoc, tak vnitrostátní rozpočty by měly přisoudit vysokou prioritu sektoru vody a sanitárních a hygienických zařízení (WASH) v rozvojových zemích; připomíná, že za vodohospodářství neseme kolektivní odpovědnost; podporuje liberálnější přístup, pokud jde o formu pomoci, avšak trvá na tom, že je nutné přísně dodržovat zásady účinnosti a politické koherentnosti rozvojové pomoci, nespouštět ze zřetele důraz na vymýcení chudoby a usilovat o maximální dopad rozvojové pomoci; v této souvislosti se přimlouvá za to, aby do realizace projektů v rozvojových zemích byly zapojovány místní komunity, a podporuje zásadu odpovědnosti jednotlivých komunit;

82.  zdůrazňuje, že i když je dosahováno pokroku při plnění rozvojového cíle tisíciletí, který se týká bezpečné pitné vody, nemá na celém světě 748 milionů lidí přístup k lepšímu zásobování vodou a odhaduje se, že nejméně 1,8 miliardy lidí konzumuje vodu kontaminovanou fekáliemi, a pokrok při plnění cíle týkajícího se hygieny je velmi malý;

83.  připomíná, že zajištění udržitelného hospodaření s podzemní vodou je předpokladem ke zmírnění chudoby a sdílené prosperitě, jelikož podzemní voda může představovat lepší zdroj pitné vody pro miliony chudých městských a venkovských obyvatel;

84.  vyzývá Komisi, aby spolu s udržitelným zemědělstvím zahrnula vodu do Agendy pro změnu;

85.  domnívá se, že na vodu by se měly soustředit činnosti související s přípravou dvou významných mezinárodních událostí v roce 2015, tj. summitu věnovaného programu pro období po roce 2015 a 21. konference smluvních stran (COP 21) o změně klimatu; v této souvislosti jednoznačně podporuje, aby byly zahrnuty ambiciózní a rozsáhlé cíle v oblasti vody a hygieny, jako je cíl udržitelného rozvoje č. 6, tj. aby byla do roku 2030 zajištěna univerzální dostupnost vody a udržitelné vodohospodářství a aby byly pro všechny zajištěny hygienické podmínky, které by měly být schváleny v září 2015; připomíná, že ukončit chudobu prostřednictvím procesu pro období po roce 2015 je možné pouze tehdy, pokud zajistíme, aby všichni a všude měli přístup k čisté vodě, základním sanitárním zařízením a hygieně; zdůrazňuje, že splnění všech rozvojových cílů tisíciletí vyžaduje uvolnění mnohem většího objemu finančních prostředků na rozvoj, než je v současné době k dispozici, a to z rozvinutých i rozvojových zemí; vyzývá k vytvoření celosvětového mechanismu, který by ve všech zemích sledoval dosažené výsledky při zajišťování celosvětového přístupu k nezávadné pitné vodě, udržitelném využívání a rozvoji vodních zdrojů a péči a posilování spravedlivého, participativního a zodpovědného hospodaření s vodou; apeluje na Komisi, aby zajistila, aby pomoc byla účinně využívána a lépe zaměřena na program WASH v souvislosti s rozvojovým programem pro období po roce 2015;

86.  zdůrazňuje, že v důsledku změny klimatu hrozí větší nebezpečí nedostatku vody; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby mezi témata, která budou projednávána na 21. konferenci smluvních stran (COP21), zařadily strategické řízení vodních zdrojů a dlouhodobé plány přizpůsobení s cílem začlenit strategii v oblasti vody odolnou vůči změně klimatu do budoucí celosvětové dohody o klimatu; zdůrazňuje, že pro rozvoj a snížení míry chudoby je nezbytná vodohospodářská infrastruktura odolná vůči změnám klimatu; opakuje, že nebudeme-li i nadále vyvíjet úsilí o zmírnění dopadů změny klimatu a o zlepšení správy vodních zdrojů, mohl by být ohrožen pokrok na cestě k cílům v oblasti snižování míry chudoby, rozvojovým cílům tisíciletí a udržitelnému rozvoji ve všech jeho hospodářských, sociálních a environmentálních rozměrech;

87.  se znepokojením konstatuje, že nedostatečný přístup k vodě a sanitárním zařízením v rozvojových zemích může mít neúměrný dopad na dívky a ženy, zejména ve školním věku, u nichž absence a míra předčasného ukončování školní docházky souvisí s nedostatkem čistých, nezávadných a přístupných sanitárních zařízení;

88.  vyzývá k vyčlenění finančních prostředků Unie a členských států s ohledem na doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro lidské právo na nezávadnou pitnou vodu a hygienu, podle kterého je zejména třeba upřednostňovat malé infrastruktury a vyčlenit více prostředků na jejich provoz a údržbu, na budování kapacit a osvětu;

89.  se znepokojením konstatuje, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro lidské právo na nezávadnou pitnou vodu a hygienu musí lidé žijící v nelegálních chudinských čtvrtích obecně platit vyšší částky než lidé v úředně evidovaných osadách, a to za deregulované služby nízké kvality; apeluje na rozvojové země, aby rozpočtové prostředky přidělovaly prioritně na služby určené znevýhodněným a izolovaným osobám;

90.  připomíná, že Světová zdravotnická organizace prohlásila, že ve výchozí situaci, kdy nejsou využity nejnovější inovativní technologie na čištění a úsporu vody, činí optimální množství vody na osobu a den 100 až 200 litrů, přičemž uvedla, že k zajištění základních potřeb a uspokojivých zdravotních podmínek je třeba 50 až 100 litrů; zdůrazňuje, že v souladu s uznávanými základními lidskými právy je stanovení minimální kvóty na osobu nezbytné pro uspokojení základních potřeb obyvatelstva v souvislosti s vodou;

91.  zdůrazňuje, že požadavek na přístup k vodě by měl neoddiskutovatelně představovat základní lidské právo, které bude mít implicitně i explicitně oporu v mezinárodním právu, mezinárodních úmluvách a vnitrostátních opatřeních;

92.  vyzývá vlády, mezinárodní humanitární organizace, nevládní organizace a místní komunity, aby usilovaly o zajištění základních potřeb všech lidí souvisejících s vodou a aby se zasadily o to, aby se voda stala lidským právem;

93.  vyzývá členské státy, aby v souladu s pokyny Světové zdravotnické organizace zavedly cenovou politiku, která bude respektovat právo lidí na minimální množství vody pro život a bude bojovat proti plýtvání tím, že zajistí uplatňování progresivního poplatku úměrného množství spotřebované vody;

94.  vybízí k tomu, aby byla přijata opatření, jež zajistí racionální využívání vody s cílem zabránit jejímu plýtvání;

95.  vyjadřuje uznání některým vodohospodářským subjektům, které vyčleňují určité procento svého ročního obratu na vodohospodářská partnerství v rozvojových zemích, a vybízí členské státy a EU, aby vytvořily nezbytný právní rámec pro vznik takovýchto partnerství;

96.  vyzývá k účinnému sledování projektů prováděných prostřednictvím vnější pomoci; zdůrazňuje, že je třeba monitorovat strategie financování a rozpočty, aby vyčleněné prostředky byly vynakládány na řešení stávajících rozdílů a nerovností v souvislosti s přístupem k vodě, a že je nutné dodržovat lidskoprávní zásady nediskriminace, přístupu k informacím a účasti;

97.  vyzývá Komisi, aby modernizaci zastaralé distribuční sítě pitné vody stanovila jako prioritu investičního plánu pro Evropu tím, že tyto projekty zařadí na seznam projektů Unie; zdůrazňuje aktivační účinek, který by tyto projekty měly v oblasti nepřesunutelných pracovních míst, což by podnítilo zelenou ekonomiku v Evropě;

98.  vyzývá Komisi, aby podporovala sdílení znalostí, které by členským státům umožnily zkontrolovat stav státních vodovodních sítí, na základě čehož by bylo možné zahájit renovaci a ukončit tak plýtvání;

99.  žádá větší transparentnost s cílem poskytnout spotřebitelům více informací o vodě a zlepšit hospodárnost správy vodních zdrojů; za tímto účelem vybízí Komisi, aby i nadále spolupracovala s členskými státy za účelem sdílení jejich vnitrostátních zkušeností se zřizováním informačních systémů o vodě;

100.  vyzývá Komisi, aby prověřila, zda je možné rozšířit na evropskou úroveň nástroje finanční podpory v odvětví mezinárodní spolupráce týkající se vody a sanitárních zařízení;

101.  zdůrazňuje, že efektivní a spravedlivé hospodaření s vodními zdroji závisí na schopnosti místních samospráv poskytovat služby; vyzývá proto EU, aby v rozvojových zemích nadále podporovala upevňování správy vodních zdrojů a posilování infrastruktury a současně se věnovala zejména potřebám zranitelného venkovského obyvatelstva;

102.  podporuje Celosvětovou platformu pro solidární hospodaření s vodou vytvořenou v rámci Rozvojového programu OSN, kde místní orgány mají společnými silami hledat řešení k výzvám souvisejícím s vodou; rovněž vítá „mechanismus solidárního 1% financování pro vodu a sanitární zařízení“ a další iniciativy, které občané a orgány některých členských států zahajují na podporu projektů v rozvojových zemích, na něž prostředky získávají z poplatků na vodné a stočné; konstatuje, že tyto inciativy uvedlo do praxe několik vodohospodářských subjektů; znovu vyzývá Komisi, aby v této oblasti i v jiných oblastech podporovala opatření založená na solidaritě, a to i prostřednictvím možnosti partnerství mezi Komisí a členskými státy a pomocí příspěvků z fondů EU na projekty uskutečněné skrze tuto iniciativu; vybízí zejména k tomu, aby bylo v rozvojových zemích podporováno partnerství v rámci veřejného sektoru ve vodohospodářských službách, jak o to usiluje Celosvětové partnerské sdružení poskytovatelů vodohospodářských služeb (GWOPA) koordinované Programem OSN pro lidská sídla;

103.  žádá Komisi, aby znovu zavedla nástroj „Water Facility“, který se ukázal jako účinný při podpoře lepšího přístupu k vodohospodářským službám v rozvojových zemích, jelikož podporoval především akce, jež posilovaly schopnosti místního obyvatelstva;

104.  vítá skutečnost, že rezoluce OSN o uznání lidského práva na přístup k čisté vodě a hygieně si získala v celé Evropě značnou podporu;

o
o   o

105.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32.
(2) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.
(3) Úř. věst. L 65, 11.3.2011, s. 1.
(4) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1.
(5) Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 33.
(6) A/RES/64/292.
(7) A/RES/68/157.
(8) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 33.
(9) Úř. věst. C 349 E, 29.11.2013, s. 9.
(10) Přijaté texty P8_TA(2014)0059.

Právní upozornění - Ochrana soukromí