Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise o Turecku za rok 2015 (SWD(2015)0216),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. prosince 2015 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení a na předchozí příslušné závěry Rady a Evropské rady,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 10. listopadu 2015 o strategii rozšíření EU (COM(2015)0611),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

–  s ohledem na společné prohlášení vydané po summitu EU-Turecko, jenž se konal dne 29. listopadu 2015, a na akční plán EU-Turecko,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů(1),

–  s ohledem na mezivládní konferenci konanou dne 14. prosince 2015, během níž byla oficiálně otevřena kapitola 17 o hospodářské a měnové politice,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 10. února 2010 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009(2), ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010(3), ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011(4), ze dne 18. dubna 2013 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012(5), ze dne 13. června 2013 o situaci v Turecku(6), ze dne 12. března 2014 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2013(7), ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru(8), ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku (9) a ze dne 10. června 2015 o zprávě Komise o pokroku Turecka za rok 2014(10),

–  s ohledem na výzvu Evropského parlamentu obsaženou v jeho usnesení o zprávě Komise o pokroku Turecka za rok 2014, aby Komise přehodnotila způsob, jakým byla jednání dosud vedena, a zvážila, jak by bylo možné vztahy mezi EU a Tureckem a jejich vzájemnou spolupráci zlepšit a zintenzívnit,

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

–  s ohledem na prohlášení Evropského společenství a jeho členských států ze dne 21. září 2005, v němž je uvedeno, že nezbytnou součástí procesu přistoupení je uznání všech členských států a že Turecko musí v plném rozsahu provést dodatkový protokol k Ankarské dohodě odstraněním všech překážek volného pohybu zboží, aniž by byly dotčeny nebo opomenuty jakékoli závazky,

–  s ohledem na skutečnost, že základním předpokladem pro vstup Turecka do EU je v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 splnění všech kodaňských kritérií a integrační kapacita EU,

–  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na krizi v Sýrii, úsilí o dosažení příměří a mírového urovnání a závazky Turecka, pokud jde o posílení stability a rozvoj dobrých sousedských vztahů prostřednictvím intenzivního úsilí o vyřešení zbývajících bilaterálních otázek, sporů a konfliktů se sousedními zeměmi o území, námořní hranice či vzdušný prostor v souladu s Chartou OSN a hodnotami a zásadami, na nichž je EU založena,

–  s ohledem na skutečnost, že ústřední roli v procesu jednání hraje dodržování zásad právního státu, a to včetně oddělení pravomocí, demokracie, svobody projevu, lidských práv, práv menšin a svobody náboženského vyznání,

–  s ohledem na schválení 3 miliard EUR určených na řízení uprchlické krize v Turecku, z čehož 1 miliarda má být vyčleněna z rozpočtu EU a zbytek má pocházet od členských států,

–  s ohledem na práci Kati Piriové jako stálé zpravodajky pro Turecko ve Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 3. října 2005 byla zahájena přístupová jednání s Tureckem a že zahájení takových jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem založeného na nestranných a přesně vymezených podmínkách a závazku k provádění reforem;

B.  vzhledem k tomu, že EU by vzhledem k transformačnímu potenciálu přístupových jednání a procesu rozšíření měla být záštitou reforem v Turecku;

C.  vzhledem k tomu, že podle závěrů ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 je třeba, aby byla splněna veškerá kodaňská kritéria a dodržena integrační kapacita EU; vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k plnění kodaňských kritérií, provedení náležitých a účinných reforem a postupnému sbližování s acquis EU; vzhledem k tomu, že tuto činnost je třeba vnímat jako příležitost k tomu, aby Turecko posílilo své instituce a pokračovalo v procesu demokratizace a modernizace;

D.  vzhledem k tomu, že ústřední roli v procesu jednání hraje dodržování zásad právního státu, a to včetně oddělení pravomocí, svobody projevu a sdělovacích prostředků, lidských práv a demokracie, boje proti korupci a organizované trestné činnosti, dobrých sousedských vztahů, náboženské svobody, práva na sdružování a pokojný protest, práv menšin, práv žen a potlačování diskriminace zranitelných skupin, jako jsou Romové, osoby se zdravotním postižením a lesbické, homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální osoby (LGBTI);

E.  vzhledem k tomu, že pokud jde o politická kritéria, se tempo reforem zpomalilo a v oblasti svobody projevu a svobody shromažďování došlo k podstatnému zhoršení situace,

F.  vzhledem k tomu, že Turecko se stále řadí mezi země s nejvyšším počtem vězněných novinářů na světě,

G.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení svobody tisku a sdělovacích prostředků, které provádí organizace Freedom House, se Turecko stále řadí mezi země, kde svoboda tisku neexistuje a svoboda internetu je pouze částečná;

H.  vzhledem k tomu, že vnitřní i vnější bezpečnostní situace v Turecku se rychle zhoršuje;

I.  vzhledem k tomu, že Turecko čelilo v Diyarbakiru, Surucu, Ankaře a Istanbulu řadě teroristických útoků, jež jsou připisovány tzv. Islámskému státu v Iráku a Levantě (ISIL)/DÁ'IŠ a při nichž přišlo o život celkem 150 nevinných osob;

J.  vzhledem k tomu, že ruské bombardování Aleppa a dalších částí Sýrie vede k tomu, že v Turecku hledá ochranu vysoký počet dalších uprchlíků;

K.  vzhledem k tomu, že EU a Turecko se dohodly na oživení procesu jednání a intenzivně spolupracují v oblasti migrace;

L.  vzhledem k tomu, že obyvatelé Turecka projevují obdivuhodnou pohostinnost vůči velkému počtu uprchlíků žijících mezi nimi; vzhledem k tomu, že podle UNHCR Turecko poskytuje útočiště největšímu počtu uprchlíků na světě zahrnujícímu asi 2,7 milionu registrovaných uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu;

M.  vzhledem k tomu, že turecké orgány nesouhlasily s opětovným otevřením ortodoxního semináře na ostrově Heybeliada;

I.Současný stav vztahů mezi EU a Tureckem

1.  s ohledem na pokles úrovně dodržování zásad demokracie a právního státu v Turecku je hluboce znepokojen tím, že celkové tempo reforem se v Turecku v posledních letech výrazně zpomalilo a že v některých klíčových oblastech, jako je nezávislost soudnictví, svoboda shromažďování, svoboda projevu a dodržování lidských práv a zásad právního státu, došlo k opětovnému zhoršení situace, takže se země neustále vzdaluje od splnění kodaňských kritérií, která by měly kandidátské země splňovat;

2.  zdůrazňuje, že Turecko je pro EU klíčovým strategickým partnerem a že aktivní přístupová jednání vedená v dobré víře by vytvořila vhodný rámec pro to, aby byl plně využit potenciál vztahů mezi EU a Tureckem; bere na vědomí oživení procesu jednání ze strany EU a doufá, že otevřením jednotlivých kapitol bude moci být dosaženo konkrétního pokroku; vyzývá v této souvislosti Turecko k dosahování konkrétního pokroku a prokazování skutečného odhodlání; opakuje svou výzvu Komisi, aby přehodnotila způsob, jakým bylo jednání dosud vedeno, a zvážila, jak by bylo možné vztahy mezi EU a Tureckem a jejich vzájemnou spolupráci zlepšit a zintenzívnit; je rozhodně pro to, aby častěji probíhaly strukturované politické dialogy na vysoké úrovni týkající se klíčových otázek společného zájmu, jako jsou migrace, boj proti terorismu, energetika, hospodářství a obchod;

3.  je přesvědčen o tom, že odložení zprávy Komise o pokroku za rok 2015 až na období po tureckých volbách konaných v listopadu 2015 bylo špatným rozhodnutím, neboť vyvolává dojem, že EU chce mlčet v otázkách porušování základních práv výměnou za spolupráci turecké vlády v oblasti uprchlíků; žádá Komisi, aby se zavázala, že bude zveřejňovat roční zprávy o pokroku v souladu s konkrétním a pevně stanoveným harmonogramem; vyzývá Komisi i Radu, aby bez ohledu na jiné zájmy nepřehlížely vnitřní vývoj v Turecku a jednoznačně se stavěly za dodržování zásad právního státu a základních práv v Turecku, jak je stanoveno v kodaňských kritériích;

4.  bere na vědomí výsledky parlamentních voleb, které se konaly dne 1. listopadu 2015, a sestavení nové vlády; opakuje svou výzvu ke snížení 10% volebního prahu a vyzývá k transparentnímu financování politických stran a volebních kampaní; oceňuje, že se do voleb aktivně zapojili dobrovolníci z řad občanské společnosti a že bylo dosaženo vysoké volební účasti; odsuzuje však zastrašování a pronásledování sdělovacích prostředků a diskriminaci opozičních stran v rámci předvolební kampaně ve sdělovacích prostředcích, atmosféru násilí a zastrašování, kterou poznamenaly především útoky na jednotlivé kandidáty a opoziční stranické kanceláře, zejména Lidové demokratické strany (HDP), stejně jako intenzivní politickou polarizaci; vítá skutečnost, že Velké národní shromáždění Turecka se díky posledním dvěma volbám a navzdory 10% volebnímu prahu více otevřelo menšinovým skupinám;

5.  vyzývá k modernizaci celní unie a rozšíření její působnosti do nových oblastí, včetně zemědělských produktů, služeb a veřejných zakázek; bere na vědomí, že příslušná jednání by měla být zahájena v druhé polovině roku 2016; připomíná, že celní unie může dosáhnout svého plného potenciálu, pouze pokud Turecko plně provede dodatkový protokol ve vztahu ke všem členským státům; je toho názoru, že v rámci budoucích dohod o volném obchodu uzavíraných mezi EU a třetími stranami, a to zejména v rámci jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství, by měly být zohledněny i zájmy Turecka; vyzývá ke zlepšení volného pohybu osob a k posílení mezikulturních výměn;

6.  s potěšením konstatuje, že v roce 2015 došlo k posílení politického dialogu mezi EU a Tureckem v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a k pokroku ve slaďování postojů Turecka s prohlášeními EU a rozhodnutími Rady; lituje, že Turecko nesladilo svůj postoj s rozhodnutím Rady ohledně nezákonné anexe Krymu Ruskou federací a událostí na východní Ukrajině, včetně omezujících opatření;

7.  opakuje, že Turecko by mělo v souladu s ustanoveními rámce pro jednání i nadále slaďovat svou zahraniční politiku se zahraniční politikou EU; považuje za zásadní prohlubovat výměnu informací o zahraničně-politických otázkách a vybízí tureckého ministra zahraničních věcí k účasti na zasedáních Rady pro zahraniční věci, kdykoli to bude zapotřebí; připomíná strategický význam Turecka jakožto klíčové tranzitní země pro energetickou bezpečnost EU; přikládá značnou důležitost rychlému rozvoji spolupráce v oblasti energetiky a rozšíření energetického tranzitního koridoru přes Turecko do Evropské unie;

8.  opakuje, že je třeba posilovat dobré sousedské vztahy, které tvoří základní součást rámce pro jednání a jsou jedním za základních prvků procesu rozšíření; vyzývá v této souvislosti Turecko, aby zvýšilo své úsilí o vyřešení dosud otevřených bilaterálních otázek, včetně nevypořádaných právních závazků a neurovnaných sporů ohledně pozemních a mořských hranic a ohledně vzdušného prostoru se svými nejbližšími sousedy, v souladu s ustanoveními Charty OSN a mezinárodním právem; vyzývá tureckou vládu k podpisu a ratifikaci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS); důrazně žádá tureckou vládu, aby přestala narušovat řecký vzdušný prostor a teritoriální vody a zastavila přelety tureckého vojenského letectva nad řeckými ostrovy; vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebyla odvolána hrozba casus belli, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka vůči Řecku; naléhavě vyzývá Turecko a Arménii, aby normalizovaly své vztahy a navázaly diplomatické vztahy bez jakýchkoli podmínek, a požaduje, aby byly otevřeny turecko-arménské hranice, což může vést ke zlepšení vzájemných vztahů, s důrazem na přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci;

II.Dodržování zásad právního státu, demokracie, lidských práv a základních svobod

9.  zastává názor, že má-li se Turecko po vzoru EU přihlásit k zásadám právního státu a základním hodnotám, je nezbytně nutné, aby co nejdříve proběhly reformy v oblasti soudnictví a základních práv a v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti; aniž jsou dotčeny postoje členských států, vyzývá Radu EU, aby jakmile budou oficiálně splněna kritéria pro zahájení jednání, navrhla otevření kapitol 23 (soudnictví a základní práva) a 24 (spravedlnost, svoboda a bezpečnost) a aby zajistila, že reformní proces v Turecku bude utvářen na základě hodnot a standardů EU; vyzývá Turecko, aby plně spolupracovalo s Radou Evropy a Benátskou komisí v oblasti reformy soudnictví;

10.  vyjadřuje politování nad závažným zhoršením situace, k němuž došlo za poslední dva roky v Turecku v oblasti svobody slova, projevu a názoru, a to v internetovém prostředí i mimo ně, což tuto zemi řadí na 149. místo ze 180 zemí v rámci Indexu světové svobody tisku (World Press Freedom Index), který vypracovává organizace Reportéři bez hranic; připomíná, že podle vlastních údajů tureckých orgánů je Turecko zemí, která drží rekord v nejvyšším počtu uvězněných novinářů; znovu opakuje, že svoboda přesvědčení, projevu a slova včetně nezávislých sdělovacích prostředků jsou klíčovou součástí evropských hodnot; vítá rozhodnutí ústavního soudu, že práva Cana Dündara a Erdema Güla byla porušena; připomíná, že je stále ještě čeká soudní proces a státní žalobci pro ně požadují několikanásobné doživotní tresty, vyjadřuje znepokojení nad rozhodnutím vyloučit ze soudního procesu veřejnost a vyzývá k tomu, aby byla tvrzení novináře týkající se přepravy zbraní do Sýrie důkladně a objektivně prošetřena; odsuzuje nedávná prohlášení tureckého prezidenta namířená proti ústavnímu soudu; vyzývá k okamžitému propuštění uvězněných novinářů a vybízí evropské diplomaty, aby nadále důkladně monitorovali všechny trestněprávní případy vedené proti novinářům; vyjadřuje politování nad osobními útoky vedoucích vládních představitelů namířenými proti novinářům a oponentům a narůstajícími autoritářskými tendencemi nejvyšších představitelů Turecka; naléhavě vyzývá Turecko, aby zasáhlo proti zastrašování novinářů ve všech podobách – zejména aby prošetřilo všechny fyzické útoky a hrozby vůči novinářům a aktivně bránilo útokům na sdělovací prostředky, ale také aby uvolnilo napjaté politické ovzduší, které vytváří prostředí omezující svobodu projevu ve sdělovacích prostředcích i na internetu;

11.  bere na vědomí Index vnímání korupce za rok 2015, který zveřejnila organizace Transparency International dne 27. ledna 2016, z něhož vyplývá, že v loňském roce došlo v Turecku k nárůstu korupce a Turecko se nyní řadí na 66. místo; zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby turecká vláda vyslala zřetelný a jednoznačný signál, že její úmysly v boji proti korupci na všech úrovních moci jsou skutečné;

12.  připomíná, že boj proti korupci by měl být jednou z priorit Turecka; vyzývá proto Turecko, aby aktualizovalo svou strategii boje proti korupci a akční plán, zřídilo nezávislý protikorupční orgán a vedlo věrohodné záznamy o vyšetřování, stíhání a vynášení rozsudků v případech korupce, včetně případů na vysoké úrovni;

13.  požaduje, aby byla obnovena nezávislost sdělovacích prostředků holdingu Koza İpek a mediální skupiny Feza, aby z jejich správních rad byli odvoláni všichni zástupci státních orgánů a aby desítky propuštěných pracovníků, kteří vyjádřili svou nespokojenost s převzetím sdělovacích prostředků vládou, byli jmenováni zpět do svých funkcí a aby byla stažena obvinění z terorismu, která proti nim byla vznesena;

14.  odsuzuje násilné a nezákonné převzetí několika tureckých novin, nedávno například deníku Zaman, vyjadřuje znepokojení nad rozhodnutím společnosti Digiturk zastavit přenášení televizních kanálů, které je údajně motivováno mimo jiné politickými důvody; vyzývá tureckou vládu, aby upustila od politického a ekonomického nátlaku na nezávislé sdělovací prostředky; důrazně odsuzuje slovní a fyzické útoky na novináře a skutečnost, že se proti nim stále častěji využívají právní předpisy upravující pomluvu a boj proti terorismu; všímá si zákazů týkajících se obsahu u online i offline zpravodajství a blokování internetových stránek, zejména sociálních sítí, což vede novináře k autocenzuře, neboť se obávají, že kritika úřadů by vyvolala další represálie; je hluboce znepokojen blokováním desítek tisíc internetových stránek, novelou „zákona o regulaci internetových médií“ z března 2015 a pravomocí Ředitelství pro telekomunikace (TIB), které může z celé řady vágních důvodů zablokovat internetové stránky do čtyř hodin; je znepokojen skutečností, že turecký poskytovatel satelitního vysílání Turksat přerušil v pátek 26. února 2016 vysílání IMC TV na žádost ankarského státního zástupce pověřeného vyšetřováním, zda uvedený kanál nepodporuje „teroristickou“ skupinu; vyjadřuje znepokojení nad mimořádně vysokými daňovými pokutami, které jsou ukládány mediálním organizacím; požaduje, aby byla provedena revize zákona o internetu s cílem vytvořit prostředí příznivé pro svobodu projevu na internetu a ochranu soukromí a osobních práv; odsuzuje pokusy o zastrašování a v některých případech dokonce vykázání několika mezinárodních novinářů úředníky turecké vlády; požaduje nezávislé vyšetření vraždy novinářů Nádžího Džarfa, Ibráhíma Abd al-Qádira a Fárise Hammádího z blogu věnovaného Sýrii „Potají vyvražďují Rakku“, k nimž došlo na turecké půdě; rovněž vyjadřuje politování nad vyšetřováním, zatýkáním, odnímáním svobody a pokutami za údajné urážky hlavy státu na základě článku 299 trestního zákoníku; vyzývá tureckou vládu, aby tyto problémy zařadila mezi své priority a neprodleně je řešila s cílem zabezpečit pluralismus v souladu s mezinárodními normami; považuje otevřenou veřejnou diskusi za klíčový prvek zdravé demokracie;

15.  vyzývá tureckou vládu, aby přijala spolehlivý zákon na ochranu údajů a zřídila nezávislý orgán pro ochranu údajů podle evropských standardů a tak vytvořila nezbytné podmínky pro účinnou a účelnou mezinárodní policejní a justiční spolupráci a sdílení informací a současně přispěla ke splnění kritérií pro uvolnění vízového režimu; vyzývá turecké orgány, aby jednoznačně vymezily výjimky z oblasti působnosti uvedeného zákona, zejména pokud jde o zpracování údajů týkajících se zdraví, a aby zavedly postupy jmenování, které zaručí nezávislost členů orgánu pro ochranu údajů;

16.  znovu vyjadřuje své znepokojení v souvislosti s protiteroristickým zákonem, zejména pokud jde o jeho širokou a příliš vágní definici terorismu, organizované trestné činnosti a propagandy, kvůli čemuž je zjevně nemožné určit přesnou povahu těchto trestných činů; trvá na tom, že trestněprávní a protiteroristické předpisy musí být v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), kterou by mělo Turecko plně respektovat a uplatňovat; vyzývá Turecko, aby vytvořilo politické a právní prostředí, které umožňuje nezávislé a nestranné fungování justice, a to i v praxi, aby se nestala nástrojem represe disentu v zemi; vyzývá Turecko, aby provedlo všechny rozsudky evropských soudů; vyjadřuje znepokojení nad četnými případy přeložení, nedobrovolného přemístění a propuštění soudců a státních zastupitelů, které oslabují nezávislost, nestrannost a efektivitu soudnictví a dodržování zásad řádného řízení a oddělení pravomocí; požaduje, aby bylo co nejdříve obnoveno oddělení pravomocí a aby byla přijata smysluplná opatření s cílem zajistit úplnou nezávislost soudnictví; vyjadřuje politování nad zneužíváním výkonu spravedlnosti ve prospěch některých politiků, k čemuž v Turecku od korupčního skandálu odhaleného v roce 2013 běžně dochází; zdůrazňuje, že je nutné omezit roli a vliv výkonné moci ve Vysoké radě soudců a státních zástupců a že je třeba přijmout dostatečné záruky proti přemisťování soudců proti jejich vůli;

17.  připomíná, že mimořádný hospodářský růst Turecka během posledního desetiletí vedl k nebývale prudkému růstu v oblasti bydlení a infrastruktury, často na úkor zájmu na ochraně a zachování životního prostředí; vyjadřuje znepokojení zejména nad nejrůznějšími megaprojekty v zemi a důrazně apeluje na vládu, aby nechala vypracovat posouzení dopadů na životní prostředí a posouzení sociálních dopadů a do přípravy návrhů projektů řádně zapojovala místní obyvatelstvo, aby bylo možné v co největším rozsahu zabránit dlouhodobě nepříznivým účinkům urbanizace, zabírání ploch a poškozování životního prostředí;

18.  zastává názor, že proces ústavní reformy by měl vyústit v sekulární, pluralistickou a tolerantní společnost podporující začlenění; zdůrazňuje, že nová ústava by měla být založena na širokém konsensu napříč politickým spektrem a celou společností, přičemž je nutné plně dodržovat práva menšin bez ohledu na jejich kulturní nebo náboženský původ, což vytvoří pevný základ pro základní práva a právní stát; naléhavě vyzývá Turecko, aby plně dodržovalo zásady právního státu a základní práva a svobody, zejména svobodu náboženských a etnických menšin; zdůrazňuje, že je třeba, aby byla přijata komplexní protidiskriminační právní úprava, která by mimo jiné zakazovala diskriminaci a nenávistné slovní projevy na základě etnické příslušnosti, náboženského vyznání, sexuální orientace, pohlaví nebo pohlavní identity, a aby byl zákaz takové diskriminace zapracován i do nové ústavy; zdůrazňuje, že by to nemělo Turecku bránit, aby občanům přiznávalo zvláštní práva na základě etnického původu, náboženského vyznání nebo jazyka, aby si mohli zachovat svou identitu; v této souvislosti konstatuje, že je nutné podniknout další kroky k řešení problémů, s nimiž se potýkají příslušníci řecké menšiny, zejména v souvislosti se vzděláváním a majetkovými právy; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby vůči osobám a orgánům odpovědným za spáchání nenávistně motivovaného trestného činu včetně antisemitismu uplatnily soudní opatření, jak je uvedeno v prohlášení vlády v rámci souboru demokratizačních opatření z roku 2013; odsuzuje pasivní postoj turecké vlády k vážným hrozbám vůči křesťanům a jejich duchovním v sociálních médiích; očekává, že turecká vláda bude zacházet s každým tureckým občanem bez předsudků vůči jeho náboženskému vyznání; vzhledem k tomu, že Turecko má celosvětově největší populaci romské menšiny, vyzývá turecké orgány, aby přijaly konkrétní účinná opatření k dosažení de facto rovných práv pro Romy v turecké společnosti a ke zlepšení jejich situace, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost situaci romských dětí a začleňování romských žen;

19.  vyzývá Turecko, aby v zájmu zajištění souladu s acquis EU pokračovalo v intenzivní spolupráci s Komisí v souvislosti s připravovanými právními předpisy a provedením těch stávajících;

20.  zdůrazňuje, že v souladu s evropskými hodnotami je zapotřebí plně respektovat právo na odlišný životní styl, ať už sekulární, nebo založený na víře, a zachovat oddělení státu a náboženství;

21.  zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v reformách v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, a to zejména tím, že bude náboženským komunitám umožněno získat právní subjektivitu, budou odstraněna veškerá omezení týkající se odborné přípravy, jmenování a následnictví duchovních, budou provedeny příslušné rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a doporučení Benátské komise a bude zamezeno veškerým formám diskriminace či překážkám souvisejícím s náboženstvím; vyzývá Turecko, aby respektovalo specifický charakter a význam ekumenického patriarchátu a uznalo jeho právní subjektivitu; znovu opakuje, že je třeba umožnit opětovné otevření semináře na ostrově Chalki a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování a povolit veřejné užívání církevního titulu ekumenický patriarcha;

22.  vyzývá tureckou vládu, aby zrušila plánovanou výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu; upozorňuje, že výstavba je plánována v oblasti ohrožené silnými zemětřeseními, což představuje závažnou hrozbu nejen pro Turecko, ale i pro celou středomořskou oblast; žádá proto tureckou vládu, aby přistoupila k Úmluvě z Espoo, která smluvním stranám ukládá, aby se navzájem informovaly o chystaných rozsáhlých projektech, které by mohly mít významný negativní dopad na životní prostředí v sousedních zemích, a aby tyto projekty vzájemně konzultovaly; žádá tureckou vládu, aby v dalších etapách projektu výstavby jaderné elektrárny Akkuyu spolupracovala s vládami sousedních zemí, jako je Řecko a Kypr, a to přinejmenším formou konzultací;

23.  je znepokojen velkým počtem případů násilí páchaného na ženách a tím, že nejsou uplatňována ochranná opatření obsažená ve vnitrostátním právu, která mají tomuto násilí předcházet a ženy před tímto násilím chránit; dále trvá na tom, aby orgány účinně prosazovaly platné právní předpisy týkající se násilí vůči ženám a domácího násilí, jež jsou častým problémem ve venkovských i městských oblastech, aby řešily nízký počet ohlášených případů násilí na základě pohlaví, aby poskytovaly podpůrné služby a přístřeší obětem tohoto násilí a postihovaly jeho pachatele a aby zvyšovaly společenské povědomí a řešily problém společenské přijatelnosti násilí na základě pohlaví; důrazně doporučuje vládě, aby podporovala rovnost pohlaví v politické, hospodářské, sociální, kulturní a občanskoprávní oblasti i v jiných oblastech;

24.  vyzývá Turecko, aby vyvinulo skutečné úsilí na ochranu práv společenství LGBTI; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že nejsou LGBTI osoby chráněny před násilnými akty; v této souvislosti zdůrazňuje své zklamání nad nezahrnutím ochrany proti nenávistně motivovaným trestným činům na základě sexuální orientace a genderové identity do návrhu zákona o trestných činech z nenávisti; vyjadřuje politování nad tím, že trestné činy z nenávisti vůči LGBTI osobám často zůstávají nepotrestány nebo jsou pachatelům ukládány nižší tresty s odůvodněním, že oběť se údajně dopustila „bezdůvodné provokace“;

III.Mírový proces týkající se kurdské otázky a situace na jihovýchodě Turecka

25.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující se situací na jihovýchodě Turecka; připomíná, že povinností turecké vlády je chránit všechny osoby žijící na území Turecka bez ohledu na jejich kulturní nebo náboženský původ; uznává legitimní právo Turecka na boj proti terorismu vedený v souladu s mezinárodním právem; zdůrazňuje však, že bezpečnostní opatření musí být prováděna v souladu se zásadami právního státu a při dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že veškeré operace bezpečnostních sil musí být přiměřené a nesmějí mít podobu kolektivního trestu; odsuzuje pochybení na straně zvláštních bezpečnostních sil a vyzývá k postavení pachatelů před soud; vyzývá k uplatňování humanitárního práva s cílem poskytovat zraněným zdravotní péči, na niž mají nárok;

26.  odsuzuje a považuje za neomluvitelné násilí, k němuž se opětovně uchýlila Kurdská strana pracujících (PKK), kterou EU vede na seznamu teroristických organizací; zdůrazňuje, že kurdskou otázku nelze vyřešit násilně, a naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby převzala odpovědnost za obnovení jednání směřujících k nalezení komplexního a udržitelného řešení kurdské otázky; vyzývá stranu PKK, aby složila zbraně, upustila od teroristických praktik a k uplatnění svých požadavků používala mírové a zákonné prostředky; důrazně odsuzuje útoky na bezpečnostní síly a civilisty; v této souvislosti vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že militantní aktivisté organizace YDG-H staví barikády a hloubí zákopy; trvá však na tom, že musí být povoleny pokojné manifestace;

27.  vyzývá turecké orgány, aby neprodleně odvolaly zákaz vycházení, který byl vyhlášen v rozporu s tureckou ústavou; vyjadřuje obzvlášť vážné znepokojení nad situací ve městech Cizre a Sur/Diyarbakır a odsuzuje, že jsou zabíjeni nebo zraňováni civilisté, kteří jsou ponecháni bez dodávek vody, potravin a lékařské pomoci; vyzývá Turecko, aby umožnilo Mezinárodnímu červenému půlměsíci humanitární krizi v Cizre a Diyarbakiru zmírnit; naléhavě žádá tureckou vládu, aby dodržovala předběžná opatření ESLP a umožňovala převoz raněných do nemocnic a aby zajistila bezpečnou cestu pro odchod civilistů z měst, v nichž platí zákaz vycházení; je velmi znepokojen vysokým počtem obětí a raněných z řad civilistů, což by mělo být důkladně prošetřeno, a dále skutečností, že došlo k vnitřnímu vysídlení přibližně 400 000 osob; zdůrazňuje, že s ohledem na lidskou důstojnost musí mít rodiny možnost odnést si těla svých příbuzných z ulic a pohřbít je; zdůrazňuje, že turecká vláda má povinnost zajišťovat dodržování lidských práv, bezpečnost a přístup ke zboží a službám veškerému civilnímu obyvatelstvu v převážně kurdských částech Turecka, kde dochází k bojům; žádá tureckou vládu, aby zavedla formální mechanismus naléhavé pomoci a odškodnění pro osoby, které musely utéci ze svých domovů, staly se nezaměstnanými a přišly o zdroj obživy; vyjadřuje politování nad ničením historických památek;

28.  se znepokojením konstatuje projekty přeměny měst a přemisťování obyvatel v oblastech zasažených konfliktem, které nedávno představila turecká vláda, a bere s politováním na vědomí rozhodnutí o rozsáhlém vyvlastňování v městské části Sur města Diyarbakir, a to včetně nemovitostí vlastněných městskou částí a církevního majetku, což by představovalo porušení práv náboženských menšin; vyzývá tureckou vládu, aby respektovala kulturní odlišnosti tohoto regionu a aby se zdržela dalšího posilování centralizované struktury místní samosprávy v regionu; vyzývá k tomu, aby byla revidována rozhodnutí o vyvlastnění i plány rekonstrukce, byl zahájen dialog a spolupráce s dotčenými okrsky a městskými částmi a byla dodržována práva místních obyvatel a majitelů nemovitostí;

29.  je zděšen činy speciálních policejních jednotek známých jako „Esedullahovy jednotky“, které jsou podle všeho odpovědné za závažné porušování lidských práv, včetně úmyslného vraždění civilistů na jihovýchodě Turecka; požaduje důkladné vyšetření činů „Esedullahových jednotek“ ze strany tureckých orgánů, přičemž všichni, kteří se provinili porušováním lidských práv, musí být pohnáni k zodpovědnosti a potrestáni;

30.  vyzývá k okamžitému příměří a k obnovení mírového procesu s cílem dosáhnout prostřednictvím jednání řešení kurdské otázky; zdůrazňuje, že pokrok v oblasti demokratizace a usmíření má prvořadý význam; vyzývá v této souvislosti ke zřízení zvláštního výboru Velkého národního shromáždění Turecka pro řešení kurdské otázky s cílem přispět k nastolení trvalého míru prostřednictvím znovunastolení pocitu spravedlnosti a uzdravení traumat, která mohou být politicky zneužita; naléhavě žádá EU, aby se neprodleně ujala aktivní úlohy v mírovém procesu; zdůrazňuje, že je třeba prioritně usilovat o posílení sociálních, kulturních a politických práv osob kurdského původu a zajistit jim rovnoprávnost; opakuje svou výzvu Turecku, aby jako člen Rady Evropy zrušilo své výhrady k Evropské chartě místní samosprávy s cílem plně ji provádět ve všech jejích aspektech;

31.  rozhodně odsuzuje zastrašování a pronásledování více než 1 000 akademických pracovníků, kteří podepsali petici za mír; odsuzuje skutečnost, že asi 50 signatářů bylo propuštěno nebo zbaveno funkce a další 4 byli uvězněni; zdůrazňuje, že osoby odpovědné za zabití právníka Tahira Elçiho, který zasvětil svůj život boji za mír a lidská práva, musí být postaveny před soud; vyjadřuje vážné znepokojení nad soudním šetřením, které se zaměřuje hlavně na členy Demokratické strany lidu (HDP), nad pokračujícím vězněním a propouštěním starostů obcí, včetně 25 místostarostů, a nad hrozbami, kterým čelí řada kurdských politiků;

32.  důrazně odsuzuje teroristické útoky, které spáchal ISIL/DÁ'IŠ v Diyarbakiru, Surucu, Ankaře, a Istanbulu; vyjadřuje svou solidaritu s oběťmi a jejich rodinami a s tureckými občany, kteří stojí v přední linii boje proti extremismu; rovněž důrazně odsuzuje bombové útoky v Ankaře, k nimž došlo dne 17. února 2016 a k nimž se přihlásila militantní skupina TAK (Jestřábi za osvobození Kurdistánu), a útok v Ankaře dne 13. března 2016, a vyjadřuje soustrast rodinám obětí a pozůstalým; zdůrazňuje, že je důležité tyto útoky důkladně prošetřit a pachatele soudně stíhat; je přesvědčen, že klíčem k účinnému boji proti terorismu je pevnější spolupráce mezi Europolem a tureckými donucovacími orgány;

33.  vítá zapojení Turecka do celosvětové koalice proti ISIL a otevření jeho základen pro síly Spojených států a koalice; naléhavě Turecko vyzývá, aby postupovalo s potřebnou zdrženlivostí a v plné součinnosti se západními spojenci;

34.  naléhavě Turecko vyzývá, aby nadále zvyšovalo své úsilí s cílem zabránit tomu, aby se přes jeho území dostávali k ISIL/DÁ´IŠ a dalším extremistickým skupinám bojovníci, peníze a vybavení ze zahraničí; je znepokojen možností, že turecké orgány nepřijaly veškerá možná opatření, aby zastavily a znemožnily činnost ISIL/DÁ´IŠ, zejména pokud jde o boj proti nezákonnému obchodu s ropou přes turecké hranice; žádá EU, aby navýšila své kapacity pro výměnu informací a aby v této záležitosti úzce spolupracovala s tureckými orgány, aby mohla více podpořit boj proti sítím převaděčů; konstatuje, že při zatýkání zahraničních bojovníků a ochraně hranic s Irákem a Sýrií byly zjištěny nedostatky;

35.  vítá podporu a příspěvek Turecka k dosažení dohody mezi hlavními mocnostmi o příměří v Sýrii a poskytování humanitární pomoci lidem v nouzi; chválí tuto podporu a považuje ji za důležitý krok k vyřešení syrské krize; konstatuje, že ukončení násilností by se mělo týkat všech stran konfliktu kromě skupin, které Rada bezpečnosti OSN považuje za teroristické organizace; vyzývá všechny strany, aby rychle a v plném rozsahu splnily tyto závazky; opakuje svůj názor, že konflikt v Sýrii nelze vyřešit vojenskou cestou, a trvá na tom, že je třeba nalézt politické řešení; odsuzuje vojenský zásah Turecka proti kurdským silám v severní Sýrii, který poškozuje boj proti ISIL/DÁ´IŠ a ohrožuje úsilí o mír a bezpečnost;

IV.Spolupráce EU a Turecka v oblasti uprchlické/migrační krize

36.  podporuje obnovené politické úsilí EU a Turecka o vyřešení geopolitických problémů, zejména uprchlické a migrační krize; oceňuje významný humanitární příspěvek Turecka, které poskytuje útočiště největšímu počtu uprchlíků na světě; naléhavě vyzývá EU a Turecko, aby spojily své síly při zlepšování a zajišťování důstojných životních podmínek a základních kapacit v uprchlických táborech a aby usnadňovaly činnost Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) s cílem zabránit hromadným odchodům migrantů; naléhavě EU vyzývá, aby nadále společně s úředníky turecké vlády usilovala o zajištění řádné evidence migrantů; připomíná, že Turecko je jednou z hlavních tranzitních zemí pro migranty a uprchlíky cestující do EU, a to nejen ze Sýrie, ale i z řady dalších zemí; zdůrazňuje, že je důležité spolupracovat s Tureckem při řešení uprchlické krize a zabránit ztrátám na životech na moři; vítá pozorovatelskou misi NATO v Egejském moři;

37.  vítá skutečnost, že dne 29. listopadu 2015 byl zahájen společný akční plán EU-Turecko zaměřený na uprchlíky a řízení migrace jako součást komplexní agendy spolupráce na základě vzájemných závazků a jejich plnění, a trvá na tom, že je třeba okamžitě tento plán provádět; zdůrazňuje, že spolupráce EU a Turecka v oblasti migrace by neměla být spojena s časovým harmonogramem, obsahem a podmínkami procesu jednání; domnívá se, že přenesení uprchlické krize do Turecka není spolehlivým a dlouhodobým řešením problému; vyzývá členské státy EU k solidaritě a zvýšení počtu zemí, které přijmou přesídlované uprchlíky v duchu sdílení zátěže a odpovědnosti;

38.  zdůrazňuje, že 3 miliardy EUR z nástroje pro uprchlíky v Turecku i dodatečné finanční prostředky musí být řádně využity tak, aby z nich měli okamžitý a přímý prospěch uprchlíci a jejich hostitelské komunity prostřednictvím realizace projektů zajišťujících okamžité potřeby v oblasti potravin, zdravotní péče, hygieny a vzdělávání; žádá, aby byl do rozhodovacího procesu plně zapojen Parlament jakožto spoluzákonodárný a rozpočtový orgán; naléhavě vyzývá k rychlejšímu vyplácení přislíbených prostředků; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily ve spolupráci s Tureckem, že bude zaveden mechanismus pro kontrolu, že tyto prostředky jsou řádně využívány k tomuto účelu, že tento mechanismus bude pečlivě kontrolován a že Komise bude Evropský parlament pravidelně informovat o využívání těchto prostředků; zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou ženy a děti, zejména sirotci, a náboženským menšinám, jako jsou křesťané a jezídové; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba řešit problém násilí založeného na pohlaví a zneužívání žen a dívek na migračních trasách procházejících Tureckem;

39.  chválí nedávné rozhodnutí turecké vlády otevřít tamější trh práce pro syrské uprchlíky; vybízí k rychlejšímu postupu při zajišťování toho, aby se do vzdělávání zapojilo všech 700 000 syrských dětí; oceňuje tureckou vládu za to, že syrští uprchlíci mají přístup k bezplatnému zdravotnictví a vzdělávání; lituje skutečnosti, že výzva Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ke zvýšení financování nebyla vyslyšena a že Světový potravinový program musel kvůli omezení finančních prostředků snížit svůj příděl potravin na 80 %; oceňuje Turecko, které tuto mezeru ve financování jednostranně vyplnilo, a vyzývá členské státy a Evropskou unii, aby navýšily financování agentur OSN a jejich partnerských nevládních organizací v Turecku;

40.  oceňuje Turecko, které až donedávna zachovávalo politiku otevřených hranic pro syrské uprchlíky; vítá zavedení nových pravidel ve vízovém režimu Turecka, která připravila půdu k podstatnému snížení počtu případů nelegálních přechodů hranic; zdůrazňuje však, že vůči třetím zemím, které představují hlavní zdroj nelegální migrace, musí být uplatňována mnohem přísnější vízová politika v souladu s vízovou politikou EU, aby se omezil příliv migrantů, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu, do Evropy přes území Turecka; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se Turecku dostalo veškeré pomoci pro důkladnější zabezpečení hranic a intenzivnější boj proti převaděčům; vyzývá Turecko, aby projevovalo nulovou toleranci a přijalo účinná opatření k zastavení obchodování s lidmi a k zastavení přílivu uprchlíků směřujících na řecké ostrovy, který způsobil vážné humanitární, politické, sociální a bezpečnostní problémy v EU; vybízí k posílení spolupráce mezi Tureckem, Bulharskem a Řeckem při pátracích a záchranných operacích v Egejském moři a vyzývá agenturu Frontex, aby poskytla svou podporu turecké pobřežní stráži a posílila oboustrannou výměnu informací; uznává, že opatření proti převaděčům mohou být účinná pouze ve spojení se zavedením bezpečných a legálních tras pro uprchlíky a žadatele o azyl směřující do Evropské unie;

41.  zdůrazňuje, že zastavení vlny migrace do EU by nemělo vést k navracení uprchlíků či jejich nezákonnému zadržování; vyzývá Komisi, aby v souvislosti se společným akčním plánem EU a Turecka prošetřila tvrzení Amnesty International, která ve své zprávě ze dne 1. dubna 2016 uvádí, že Turecko provádí nucené navracení syrských uprchlíků; trvá na tom, že veškeré postupy nuceného navracení osob z Řecka do Turecka musí být plně v souladu s mezinárodním právem a právem EU v oblasti přístupu k udělení azylu a mezinárodní ochraně a provádění základních práv a procesních záruk; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby pečlivě sledovala, jakým způsobem turecké orgány dohodu provádějí a zda je v případě osob navracených do Turecka dodržována zásada nenavracení; opětovně žádá tureckou vládu, aby přestala uplatňovat zeměpisnou výhradu k Ženevské konvenci z roku 1951; trvá na tom, že je zásadní zavést bezpečné a legální cesty pro uprchlíky, a naléhá na členské státy, aby podstatně zvýšily své úsilí při přesídlování uprchlíků; zastává názor, že je naprosto nezbytné nalézt politické řešení syrské krize; naléhá na Turecko, aby podstatným způsobem zvýšilo své úsilí o nalezení politického řešení, zejména aby překonalo své výhrady vůči účasti Kurdů na mírových rozhovorech v Ženevě;

42.  vítá skutečnost, že turecké orgány a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Turecku harmonizují své databáze pro registraci uprchlíků do jednoho registračního systému; domnívá se, že je naléhavě třeba nalézt technické řešení umožňující propojení této databáze a její kompatibilitu s evropskou databází pro registraci žadatelů o azyl Eurodac; zdůrazňuje, že je rovněž důležité, aby byli uprchlíci po odchodu z Turecka do Evropy vyřazeni z turecké databáze;

43.  zdůrazňuje, že provádění dohody o zpětném přebírání osob vůči všem členským státům má pro EU zásadní význam, neboť poskytuje příležitost k účinnějšímu provádění politiky navracení migrantů, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu; vítá politickou shodu, které obě strany dosáhly na summitu EU a Turecka dne 29. listopadu 2015, v tom, že dohoda o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem bude plně použitelná od června 2016; vyzývá všechny strany, aby plně a účinně prováděly stávající dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob a aby v plném rozsahu zajistily dodržování základních práv navracených migrantů;

44.  vybízí vládu, aby v plném rozsahu a nediskriminačním způsobem plnila ve vztahu ke všem členským státům kritéria stanovená v plánu uvolnění vízového režimu; připomíná, že uvolnění vízového režimu je proces založený na výsledcích a že turečtí občané budou moci cestovat bez víz až po splnění požadovaných standardů; žádá Komisi, aby k splnění podmínek plánu uvolnění vízového režimu přispěla poskytnutím větší technické pomoci;

V.Pokrok v rozhovorech o opětovném sjednocení Kypru

45.  chválí výrazný pokrok, jehož bylo dosaženo v rozhovorech o opětovném sjednocení Kypru vedených pod záštitou OSN; vítá společné prohlášení obou představitelů ze dne 11. února 2014 jako základ pro urovnání; aniž by předjímal konečnou dohodu a v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a mezinárodním právem, podporuje změnu Kyperské republiky na federaci dvou společenství a dvou zón s jedinou suverenitou, jedinou mezinárodní subjektivitou a jediným občanstvím, kde budou politicky vyvážena obě společenství a všichni občané budou mít rovné příležitosti; oceňuje konstruktivní přístup vůdců komunity kyperských Řeků i kyperských Turků na ostrově a jejich odhodlání a neúnavné úsilí o co nejrychlejší dosažení spravedlivého, komplexního a fungujícího řešení; podtrhuje význam vyřešení desítky let trvajícího kyperského problému pro celý region a pro Evropu / Evropskou unii; vítá proto možnost nového referenda o opětovném sjednocení a vyzývá všechny strany, aby přispěly k pozitivnímu výsledku;

46.  zdůrazňuje, že otevřená otázka urovnání na Kypru ovlivňuje vztahy mezi EU a Tureckem, a vyzývá proto všechny dotčené strany, aby společně usilovaly o její vyřešení;

47.  vyzývá Turecko, aby splnilo svou povinnost v plném rozsahu a nediskriminačním způsobem provádět ve vztahu ke všem členským státům, včetně Kyperské republiky, dodatkový protokol k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem, neboť splnění této povinnosti by mohlo proces jednání výrazně podpořit;

48.  odsuzuje tureckou politiku nezákonného osidlování a vyzývá Turecko, aby upustilo od dalšího osidlování okupovaných území Kypru tureckými občany, což odporuje ženevské úmluvě a zásadám mezinárodního práva; naléhavě žádá Turecko, aby upustilo od všech kroků, které mění demografickou rovnováhu na ostrově a brání dosažení budoucího řešení;

49.  vyzývá Turecko, aby se zdrželo jakýchkoliv akcí ve výlučné ekonomické zóně Kyperské republiky, které by mohly vést k neshodám a vyvolat krizi ve velmi citlivém regionu a mohly by mít nepříznivé dopady na jednání o demokratickém řešení, jež by ukončilo současný nepřijatelný stav rozdělení; uznává právo členských států podepisovat v souvislosti s jejich svrchovanými právy dvoustranné a jiné dohody s cílem využít svých vnitrostátních zdrojů ve své výlučné ekonomické zóně;

50.  vítá dohodu obou představitelů ohledně řady opatření zaměřených na budování důvěry, například otevření dvou nových hraničních přechodů a propojení elektrických rozvodných sítí; konstatuje však, že pokud jde o propojování mobilních telefonních sítí, nebylo dosaženo téměř žádného pokroku; naléhavě proto vyzývá obě strany, aby bez dalších odkladů uplatnily všechna dohodnutá opatření; vyzývá EU, aby plně podporovala urovnání, a to politicky i finančně; vyzývá Turecko, aby aktivně podporovalo proces jednání a pozitivní výsledek; vyzývá Turecko, aby z Kypru začalo neprodleně stahovat své ozbrojené síly a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 (1984) předalo uzavřenou část města Famagusta OSN; chválí skutečnost, že Výbor pro pohřešované osoby (který se zabývá hledáním pohřešovaných osob jak z řad kyperských Turků, tak kyperských Řeků) má zajištěn přístup do všech příslušných míst, včetně vojenských oblastí; naléhavě však vyzývá Turecko, aby umožnilo přístup k příslušným archivům, který by zvýšil efektivitu práce výboru;

51.  vítá iniciativu prezidenta Kyperské republiky Nicose Anastasiadese, aby se turečtina stala jedním z úředních jazyků EU, a naléhavě všechny strany vyzývá, aby tento proces urychlily; konstatuje, že než vstoupí v platnost dohoda o urovnání, musí být dobře připraveno provádění acquis EU v budoucím federativním turecko-kyperském státě; vítá v této souvislosti vytvoření ad hoc výboru pro přípravu na EU, v němž jsou zastoupena obě společenství; vybízí jak Evropský parlament, tak Komisi, aby zintenzivnily své úsilí o zahájení přípravy plné integrace kyperských Turků do EU; vybízí předsedu Evropského parlamentu, aby v případě urovnání učinil nezbytné kroky;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0094. (2) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 59. (3) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 98. (4) Úř. věst. C 257 E, 6.9.2013, s. 38. (5) Úř. věst. C 45, 5.2.2016, s. 48. (6) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 117. (7) Přijaté texty, P7_TA(2014)0235. (8) Přijaté texty, P8_TA(2014)0052. (9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0014. (10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0228.