Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 4. února 2016 - Štrasburk
Situace v oblasti lidských práv na Krymu, zejména práv krymských Tatarů
 Bahrajn: případ Muhammada Ramadána
 Případ pohřešovaných nakladatelů v Hongkongu
 Zpráva o pokroku Srbska za rok 2015
 Evropský integrační process Kosova
 Situace v Libyi
 Ostrovní charakter
 Úloha místních a regionálních orgánů u evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF)
 Systematické masové vraždy náboženských menšin Islámským státem

Situace v oblasti lidských práv na Krymu, zejména práv krymských Tatarů
PDF 341kWORD 83k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o situaci v oblasti lidských práv na Krymu, zejména o situaci krymských Tatarů (2016/2556(RSP))
P8_TA(2016)0043RC-B8-0173/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o východním partnerství, Ukrajině a Ruské federaci,

–  s ohledem na zprávy mise hodnotící situaci v oblasti lidských práv na Krymu pod vedením Kanceláře OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a vysokého komisaře OBSE pro národnostní menšiny,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady (ze dne 21. března, 27. června a 16. července 2014), na základě nichž byly na Ruskou federaci po její nezákonné anexi Krymu uvaleny sankce,

–  s ohledem na „Zprávu o situaci v oblasti lidských práv na Ukrajině – 16. srpna až 15. listopadu 2015“ Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/262 ze dne 27. března 2014 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“,

–  s ohledem na zprávu organizace Freedom House „Svoboda na světě v roce 2016“, v níž hodnotí situaci v oblasti politických a občanských svobod na nezákonně anektovaném Krymu jako „nesvobodnou“,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ruská federace nezákonně anektovala Krym a Sevastopol, a dopustila se tím porušení mezinárodního práva, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda z roku 1994 a Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997;

B.  vzhledem k tomu, že v průběhu nezákonné anexe Krymu ze strany Ruské federace v březnu 2014 prokázali Ukrajinci, včetně krymských Tatarů, a ukrajinská armáda značnou odvahu a loajalitu vůči Ukrajině, když nenásilně vzdorovali anexi provedené vojenskými prostředky; vzhledem k tomu, že několik mezinárodních organizací a skupin vystupujících na podporu lidských práv veřejně odsuzuje to, že od okupace a nezákonné anexe ostrova Ruskou federací na začátku roku 2014 došlo ke značnému omezení ochrany lidských práv na Krymu;

C.  vzhledem k tomu, že byly zaznamenány případy cíleného pronásledování tatarské komunity, z níž se většina stavěla proti převzetí poloostrova Ruskem a bojkotovala tzv. referendum ze dne 16. března 2014, k němuž dochází zejména na základě prosazování ruského nejasně formulovaného a příliš široce pojatého zákona „proti extremismu“, který je používán k zastrašování a umlčování kritiků; vzhledem k tomu, že mezi toto pronásledování patří únosy, případy násilného zmizení, násilí, mučení a zabíjení bez řádného soudu, které faktické orgány nevyšetřují a nestíhají;

D.  vzhledem k tomu, že vedoucím představitelům krymských Tatarů, jako např. poslanci ukrajinského parlamentu Mustafu Džemilevovi a předsedovi Medžlisu Refatu Čubarovovi, byl zakázán vstup na Krym; vzhledem k tomu, že je jim v současné době vstup na Krym povolen, avšak po hrozbou zatčení; vzhledem k tomu, že ruský soud nyní vydal na Mustafu Džemileva, který v minulosti strávil za to, že se snažil umožnit návrat svého národa na rodnou půdu na Krymu, 15 let v sovětských vězeních, zatykač;

E.  vzhledem k tomu, že došlo k omezení působnosti všech náboženských obcí, včetně křesťanských církví nezávislých na Moskvě; vzhledem k tomu, že tyto obtíže vznikají v důsledku výrazného omezení svobody sdružování a v důsledku vyvlastňování, neprodlužování platnosti dokumentů a pravidelného prohledávání zbývajících prostor těchto náboženských organizací;

F.  vzhledem k tomu, že se osoby, které po anexi odmítly ruské občanství, setkávají s diskriminací a vážnými potížemi ve všech oblastech politického, společenského a hospodářského života;

G.  vzhledem k tomu, že Rusko brání OBSE, OSN a Radě Evropy ve vstupu na Krym, a to nehovoříme o nevládních organizacích zaměřených na ochranu lidských práv a o nezávislých novinářích; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečné možnosti vstupu na poloostrov je velmi těžké sledovat situaci v oblasti lidských práv na Krymu a podávat o ní zprávy;

H.  vzhledem k tomu, že z bývalého SSSR byla v roce 1944 násilně deportována celá populace krymských Tatarů, původních obyvatel Krymu, kteří až do roku 1989 neměli právo se vrátit; vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2015 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny (ukrajinský parlament) usnesení, v němž uznává deportaci krymských Tatarů v roce 1944 za genocidu, a stanovila 18. květen jako den, kdy si tuto událost připomínáme;

1.  připomíná svou silnou podporu svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a její svobodnou a svrchovanou vůli vydat se na cestu do Evropy; připomíná své jednoznačné odsouzení nezákonné anexe Krymského poloostrova ze strany Ruska a závazek EU, jejích členských států a mezinárodního společenství bez výjimky uplatňovat politiku neuznání nezákonné anexe Krymu; poukazuje také na to, že jednou ze základních podmínek znovunavázání vztahů spolupráce s Ruskou federací, včetně zrušení příslušných sankcí, je obnovení ukrajinské kontroly nad poloostrovem;

2.  důrazně odsuzuje nevídanou míru porušování lidských práv obyvatel Krymu, zejména krymských Tatarů, kteří se nepodřizují vnuceným předpisům tzv. místních orgánů schváleným pod záminkou boje s extremismem nebo terorismem;

3.  odsuzuje přísná omezení svobody projevu, sdružování a pokojného shromažďování, a to i při příležitosti tradičních památečních událostí, jako je výročí deportace krymských Tatarů stalinským totalitním režimem Sovětského svazu a řada kulturních shromáždění krymských Tatarů; zdůrazňuje, že v souladu s mezinárodním právem mají Tataři coby původní krymský národ právo zachovat si své svébytné politické, právní, hospodářské, sociální a kulturní orgány a instituce a upevnit je; vyzývá, aby byl Medžlis respektován jako legitimní zástupce krymskotatarské obce a aby nedocházelo k zastrašování a systematickému pronásledování jeho členů; vyjadřuje znepokojení nad porušováním jejich majetkových práv a svobod, nad jejich zastrašováním a vězněním a porušováním jejich občanských, politických a kulturních práv; se stejným znepokojením konstatuje, že se na sdělovací prostředky i na organizace občanské společnosti vztahují požadavky opětovné registrace;

4.  naléhavě vyzývá ruské a faktické místní orgány, aby provedly účinné, nestranné a transparentní vyšetřování všech případů zmizení, mučení a porušování lidských práv ze strany policie a polovojenských sil činných na Krymském poloostrově od února 2014;

5.  připomíná, že Ruská federace coby okupační mocnost odpovídá za zajištění bezpečnosti celého obyvatelstva, za dodržování lidských, kulturních a náboženských práv původních Tatarů a všech dalších menšin na Krymu a za zajištění právního řádu na Krymu;

6.  připomíná, že institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy byla částečně nebo zcela odepřena možnost vstupu na Krymský poloostrov, a proto nemohli provést monitorování situace v oblasti lidských práv, a to přes svůj mandát k provozování této činnosti na Krymu;

7.  vyzývá orgány ruské federace a faktické orgány na Krymu, které jsou vázány mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním právem v oblasti lidských práv, aby mezinárodním institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy a také všem nevládním organizacím zaměřeným na ochranu lidských práv nebo pracovníkům sdělovacích prostředků, kteří chtějí navštívit Krym, dostat se na místo a poskytovat zpravodajství o situaci na Krymu, zajistily neomezenou možnost vstupu na poloostrov; vyzývá Radu a ESVČ, aby v této souvislosti vyvíjely na Rusko tlak; vítá rozhodnutí generálního tajemníka Rady Evropy o vyslání zvláštního zástupce pro lidská práva na Krym, protože se jednalo o první návštěvu poloostrova po jeho anexi ze strany Ruska, přičemž se očekává, že poskytne nové vyhodnocení situace na místě; s netrpělivostí očekává jeho zjištění; zdůrazňuje, že jakékoliv přítomnost na místě na mezinárodní úrovni by měla být koordinována s Ukrajinou;

8.  vítá ukrajinskou iniciativu vytvořit mezinárodní mechanismus k jednání o znovunastolení ukrajinské svrchovanosti nad Krymem ve formátu „Ženeva plus“, do něhož by měla být přímo zapojena EU; vyzývá Rusko, aby zahájilo jednání s Ukrajinou a dalšími stranami o ukončení okupace Krymu, aby zrušilo obchodní a energetické embargo a aby na Krymu zrušilo výjimečný stav;

9.  lituje toho, že tatarským vedoucím představitelům je bráněno v návratu na Krym a že jsou stíháni a také toho, že na ostatní členy Medžlisu je vyvíjen rostoucí nepřijatelný tlak; s politováním konstatuje, že byla ukončena činnost televizní stanice ATR, která oslovuje značné množství krymských Tatarů; vyzývá Evropskou komisi, aby prodloužila nezbytnou finanční pomoc, která je nutná k zajištění fungování této stanice a dalších sdělovacích prostředků nacházejících se v exilu na Ukrajině; domnívá se, že uzavření tatarských škol a tříd a omezení týkající se používání tatarského jazyka představuje závažné omezení základních práv členů této obce, stejně jako to, že došlo k odstranění ukrajinského jazyka z veřejného života;

10.  vyzývá k zachování multikulturního prostředí na Krymu a neomezenému respektování ukrajinského, tatarského a dalších menšinových jazyků a jejich svébytné kultury;

11.  lituje činnosti faktické správy, která vedla k omezení fungování Medžlisu krymskotatarského národa, což je nejvyšší výkonný a reprezentační orgán krymských Tatarů, tím, že uzavřela jeho sídlo a zabavila část jeho majetku, a také na základě zastrašování;

12.  odsuzuje pravidelné tvrdé zásady proti nezávislým médiím, novinářům a aktivistům z občanské společnosti na Krymu; lituje násilné vnucování pasů Ruské federace ukrajinským občanům Krymu; odsuzuje také praxi faktických orgánů, která spočívá ve vnucování ruského občanství obyvatelům Krymu;

13.  znovu poukazuje na svou podporu rozhodnutí EU zakázat dovoz zboží pocházejícího z Krymu, pokud není vybaveno dokladem ukrajinských orgánů o jeho původu, a také na podporu restriktivních opatření týkajících se vývozu určitého zboží a technologií, investic, obchodu a služeb na Krymu; vyzývá Radu, aby v těchto sankcích pokračovala do té doby, než bude Krym znovu začleněn do právního řádu Ukrajiny;

14.  vyzývá Ruskou federaci, aby vyšetřila všechny případy mučení vězňů nezákonně zadržovaných na Krymu, aby propustila vězně, jako je Oleg Sencov a Oleksandr Kočenko a také místopředseda Medžlisu Ahtem Čiigoz, Mustafa Dagarmendži a Ali Asanov, kteří byli zadrženi na Krymu za nenásilný protest proti okupaci, a aby jim zaručila bezpečný návrat na Ukrajinu; naléhavě vyzývá Ruskou federaci, aby ukončila politicky motivované pronásledování disidentů a občanských aktivistů; odsuzuje jejich následný převoz do Ruska a nucené udělení ruského občanství;

15.  odsuzuje militarizaci krymského poloostrova a její závažný negativní vliv na hospodářský a společenský život a také ruské hrozby týkající se umístění jaderných zbraní na Krymu, což představuje závažné ohrožení regionální, evropské a celosvětové bezpečnosti; znovu opakuje svou výzvu ke stažení všech ruských sil z Krymu a východní Ukrajiny;

16.  zdůrazňuje, že hospodářská spolupráce a dodávky zboží a služeb mezi Ukrajinou a dočasně okupovaným Krymským poloostrovem by měly probíhat v souladu s právním rámcem Ukrajiny a měly by je respektovat obě strany, což by vedlo k prevenci jakýchkoli negativních důsledků pro obyvatele žijící na Krymu; v případě nedodržování této praxe vyzývá orgány, aby tyto případy porušení vyšetřily a ukončily;

17.  vyjadřuje své značné znepokojení nad situací osob LBGTI na Krymu, která se po ruské anexi podstatně zhoršila, a nad represivními akcemi a hrozbami ze strany faktických orgánů a polovojenských skupin;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace a Medžlisu krymskotatarského národa.


Bahrajn: případ Muhammada Ramadána
PDF 333kWORD 79k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o Bahrajnu: případ Muhammada Ramadána (2016/2557(RSP))
P8_TA(2016)0044RC-B8-0174/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bahrajnu, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015 o Bahrajnu, především o případu Nabíla Radžaba(1),

–  s ohledem na bahrajnskou nezávislou vyšetřovací komisi, která byla vytvořena na základě královského výnosu s cílem vyšetřit události, k nimž došlo v Bahrajnu v únoru 2011, a jejich důsledky a podat o nich zprávu, a která zveřejnila svou zprávu v listopadu 2011,

–  s ohledem na druhou výroční zprávu za rok 2014, kterou předložil prezident národního institutu pro lidská práva dr. Abd al-Azíz Abul ministrovi vnitra generálporučíkovi šajchovi Rášidovi bin Abdulláhovi Ál Chalífovi dne 27. ledna 2016;

–  s ohledem na společné prohlášení 33 států o Bahrajnu, které bylo předloženo na 30. zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 14. září 2015,

–  s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obránců lidských práv, zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu přesvědčení a projevu a zvláštního zpravodaje OSN pro práva na svobodu pokojného shromažďování a sdružování ze dne 16. července 2015 o Bahrajnu,

–  s ohledem na zprávu bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise z listopadu 2011,

–  s ohledem na výzvu k okamžitému propuštění vězně svědomí dr. Abd al-Džalíla as-Sinkíse, který drží hladovku;

–  s ohledem na rozhodnutí zasedání Rady ministrů Ligy arabských států, které se konalo v Káhiře dne 1. září 2013, zřídit v hlavním městě Bahrajnu Manámě panarabský soud pro lidská práva,

–  s ohledem na dohodu o spolupráci z roku 1988 mezi Evropskou unií a Radou pro spolupráci v Zálivu (CCG),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, revidované dne 12. dubna 2013,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Arabskou chartu lidských práv, jichž je Bahrajn smluvní stranou,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/178 a rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 25/7 o ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Bahrajn je jedním z klíčových partnerů Evropské unie v Perském zálivu, včetně oblasti politických a hospodářských vztahů, energie a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že je v našem společném zájmu dále prohlubovat naše partnerství s cílem lépe reagovat na budoucí výzvy;

B.  vzhledem k tomu, že bahrajnské orgány od začátku povstání v roce 2011 stále více používají proti pokojným demonstrantům represivní opatření na základě obvinění z terorismu, včetně výkonu trestu smrti; vzhledem k tomu, že bahrajnské soudy vynesly v roce 2015 sedm nových rozsudků smrti;

C.  vzhledem k tomu, že dne 18. února 2014 byl bahrajnskými orgány zatčen člen letištní bezpečnostní služby 32letý Muhammad Ramadán za údajnou účast – spolu s Husajnem Alí Músou, který byl zatčen dříve – na bombovém útoku v ad-Dajr dne 14. února 2014, při kterém byl zabit bezpečnostní úředník a několik dalších bylo zraněno;

D.  vzhledem k tomu, že pan Ramadán byl údajně zatčen bez zatýkacího rozkazu, a vzhledem k tomu, že oba muži uvádějí, že byli surově biti a mučeni, dokud se nepřiznali, ale později svá doznání před státním zástupcem odvolali; vzhledem k tomu, že doznání údajně získaná mučením byla hlavním důkazem v soudních procesech proti panu Ramadánovi a panu Músovi;

E.  vzhledem k tomu, že dne 29. prosince 2014 odsoudil bahrajnský trestní soud pana Ramadána a pana Músu k smrti; vzhledem k tomu, že byli odsouzeni spolu s dalšími deseti obžalovanými, z nichž bylo devět odsouzeno k šesti letům odnětí svobody a jeden na doživotí; vzhledem k tomu, že k ospravedlnění trestu smrti byl použit bahrajnský zákon o boji proti terorismu;

F.  vzhledem k tomu, že vynesené tresty smrti pro pana Ramadána a pana Músu byly dne 16. listopadu 2015 potvrzeny kasačním soudem, bahrajnským nejvyšším odvolacím soudem, ačkoli oba muži svá doznání odvolali a opětovně tvrdili, že jejich doznání byla vynucena mučením; vzhledem k tomu, že bahrajnské soudy nezohlednily jejich tvrzení ani dokonce nezahájily vyšetřování;

G.  vzhledem k tomu, že pan Ramadán je pouze jednou z deseti osob, které v Bahrajnu čekají na svou popravu, a prvním, který byl odsouzen k smrti od roku 2011; vzhledem k tomu, že pan Ramadán je jedním z prvních, kteří vyčerpali všechny zákonné možnosti odvolání, a hrozí mu riziko brzké popravy; vzhledem k tomu, že není známo, že by bylo zahájeno vyšetřování údajného mučení v případě pana Ramadána;

H.  vzhledem k tomu, že dne 14. srpna 2014 vyjádřilo pět expertů OSN pro lidská práva své obavy bahrajnské vládě ohledně tvrzení týkajících se svévolného zatýkání, věznění a mučení devíti bahrajnských občanů, včetně pana Ramadána, a jejich následného odsouzení v soudních procesech, které nesplňovaly mezinárodní normy na řádné a spravedlivé soudní řízení;

I.  vzhledem k tomu, že několik nevládních organizací působících v oblasti lidských práv podalo doklady o tom, že v Bahrajnu probíhají nespravedlivé soudní procesy, používá se mučení a jsou vynášeny rozsudky smrti, což je v rozporu s řadou mezinárodních úmluv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, k němuž Bahrajn přistoupil v roce 2006;

J.  vzhledem k tomu, že bahrajnská nezávislá vyšetřovací komise (BICI), která byla vytvořena dne 29. června 2011 v Bahrajnském království na základě královského výnosu č. 28, jehož cílem bylo vyšetřit události, které se odehrály v Bahrajnu v únoru 2011, a podat o nich zprávu, vydala řadu doporučení týkajících se lidských práv a politických reforem;

K.  vzhledem k tomu, že 26 doporučení komise BICI se týkalo i zmírnění všech rozsudků smrti uložených za činy související s událostmi z února a března 2011; vzhledem k tomu, že toto bylo jedním ze dvou doporučení, která byla plně uplatněna, což znamenalo pozitivní krok směrem ke zrušení trestu smrti;

L.  vzhledem k tomu, že tato doporučení vedla bahrajnskou vládu k tomu, aby od roku 2012 zřídila tři úřady – úřad veřejného ochránce práv v rámci ministerstva vnitra, zvláštní vyšetřovací oddělení v rámci úřadu nejvyššího státního zástupce a komisi pro práva vězňů a zadržovaných osob –, jež mají kolektivní mandát k tomu, aby se zastavilo používání mučení při výsleších a ve vězeňských zařízeních;

M.  vzhledem k tomu, že v důsledku aktivit bahrajnských orgánů z poslední doby dochází k dalšímu porušování a omezován práv a svobod určitých skupin obyvatel, především práva jednotlivce na pokojný protest, svobody slova a digitální svobody; vzhledem k tomu, že aktivisté v oblasti lidských práv jsou v Bahrajnu neustále terčem systematických útoků a pronásledováni a jsou i nadále systematicky zadržováni;

N.  vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv zadržuje Bahrajn stále podstatné množství vězňů svědomí;

O.  vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv bahrajnské bezpečnostní složky i nadále vězně mučí;

1.  vyjadřuje své znepokojení a zklamání nad tím, že se Bahrajn vrátil k vykonávání trestu smrti; vyzývá k opětovnému zavedení moratoria na výkon trestu smrti, jako k prvnímu kroku na cestě k jeho zrušení; vyzývá bahrajnskou vládu, a zejména jeho výsost šajcha Hamada bin Ísá Ál Chalífu, aby udělil Muhammadovi Ramadánovi královskou milost nebo aby zmírnil jeho trest;

2.  rezolutně odsuzuje mučení a další kruté či ponižující zacházení či tresty, které na vězních i nadále provádějí bezpečnostní složky; vyjadřuje své hluboké obavy ohledně zachování fyzické a mentální integrity vězňů;

3.  je znepokojen tím, že se v Bahrajnu používají protiteroristické zákony k trestání politických názorů a přesvědčení a jako způsob, jak občanům znemožnit vykonávat politickou činnost;

4.  poukazuje na povinnost zajistit ochranu aktivistů v oblasti lidských práv a umožnit jim jejich činnost bez překážek, zastrašování či pronásledování;

5.  bere na vědomí trvalé úsilí bahrajnské vlády o reformu trestního zákoníku a právního řízení a vybízí k pokračování tohoto procesu; naléhavě vyzývá bahrajnskou vládu, aby dodržovala mezinárodní normy ohledně práva na spravedlivý a řádný soudní proces a aby plnila minimální normy uvedené v článcích 9 a 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

6.  vyzývá příslušné orgány, aby urychleně a nestranně prošetřily všechna tvrzení týkající se mučení, aby stíhaly osoby z mučení podezřelé a aby zrušily veškerá obvinění vznesená na základě přiznání, která byla během mučení získána;

7.  připomíná bahrajnským orgánům, že článek 15 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání zakazuje použití jakéhokoli prohlášení učiněného v důsledku mučení jako důkazu při soudním řízení; vyzývá k okamžité ratifikaci opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajících se zrušení trestu smrti;

8.  vyzývá bahrajnskou vládu, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení okamžitě zaslala otevřené pozvání k návštěvě země a umožnila mu neomezený přístup k vězňům a ke všem vězeňským zařízením;

9.  bere na vědomí doporučení veřejného ochránce práv, komise pro práva vězňů a zadržovaných osob a národního institutu pro lidská práva, zejména s ohledem na práva vězňů a jejich podmínky ve věznicích, a to i pokud jde o údajné špatné zacházení a mučení; vyzývá nicméně bahrajnskou vládu, aby zajistila nezávislost úřadu veřejného ochránce práv a komise pro práva vězňů a zadržovaných osob a aby zaručila nezávislost zvláštního vyšetřovacího oddělení v rámci úřadu nejvyššího státního zástupce;

10.  vyzdvihuje význam podpory, která je Bahrajnu poskytována zejména s ohledem na jeho systém soudnictví s cílem zajistit dodržování standardů mezinárodního práva v oblasti lidských práv; důrazně vybízí ke zřízení pracovní skupiny pro lidská práva EU-Bahrajn;

11.  vyzývá bahrajnské orgány, aby zrušily svévolně vydaný zákaz cestování pro Nabíla Radžaba a aby zrušily veškerá obvinění, která jsou proti němu vznesena v souvislosti se svobodou projevu;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Bahrajnského království a členům Rady pro spolupráci v Perském zálivu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0279.


Případ pohřešovaných nakladatelů v Hongkongu
PDF 338kWORD 83k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o případu pohřešovaných vydavatelů knih v Hongkongu (2016/2558(RSP))
P8_TA(2016)0045RC-B8-0175/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí rozhodnutí o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 16. prosince 2015 o vztazích mezi EU a Čínou(1) a ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva(2),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnosti (ESVČ) ze dne 7. ledna 2016 ke zmizení osob spojených s vydavatelstvím Mighty Current v Hongkongu,

–  s ohledem na prohlášení ESVČ ze dne 29. ledna 2016 o obavách EU týkajících se situace v oblasti lidských práv v Číně,

–  s ohledem na výroční zprávu Evropské komise o Zvláštní správní oblasti Hongkong za rok 2014 vydanou v dubnu 2015,

–  s ohledem na navázání diplomatických vztahů mezi EU a Čínou dne 6. května 1975,

–  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003,

–  s ohledem na strategický program spolupráce EU–Čína 2020, který byl sjednán dne 21. listopadu 2013,

–  s ohledem na jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, která byla přerušena,

–  s ohledem na přijetí nového zákona Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců o národní bezpečnosti ze dne 1. července 2015 a zveřejnění druhého návrhu nového zákona o kontrole činnosti zahraničních nevládních organizací dne 5. května 2015,

–  s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 34. kolo, které se konalo v Pekingu ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 2015,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro lidská práva ke třetí pravidelné zprávě o čínském Hongkongu, které výbor přijal na svém 107. zasedání (ve dnech 11.–28. března 2013),

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN proti mučení k páté pravidelné zprávě o Číně, které výbor přijal na svém 1391. a 1392. zasedání, která se konala ve dnech 2. a 3. prosince 2015,

–  s ohledem na základní zákon Zvláštní správní oblasti Hongkong Čínské lidové republiky (dále jen „základní zákon“), zejména na články o osobních svobodách a o svobodě tisku, a na nařízení o deklaraci lidských práv v Hongkongu,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v posledních čtyřech měsících za záhadných okolností zmizelo a pohřešuje se pět knihkupců (Lui Bo, Gui Minhai, Zhang Zhiping, Lin Rongji a Lee Po), z nichž čtyři jsou v Hongkongu rezidenty a jeden rezidentem není a všichni byli spojeni s vydavatelstvím Mighty Current nebo jeho knihkupectvím a prodávali literární díla kritická vůči Pekingu; vzhledem k tomu, že dva z nich jsou občany EU – Gui Minhai je švédským státním příslušníkem a Lee Po má britské občanství; vzhledem k tomu, že v lednu 2016 bylo potvrzeno, že oba občané EU jsou v kontinentální Číně, a že je podezření, že je tam i zbývající trojice; vzhledem k tomu, že Lee Po se krátce setkal se svou ženou dne 23. ledna 2016 na blíže neupřesněném místě v kontinentální Číně; vzhledem k tomu, že skutečnost, že stále nejsou žádné informace o tom, jak se jim daří a kde se nacházejí, je nanejvýš znepokojující;

B.  vzhledem k tomu, že ve sdělovacích prostředcích se objevila přesvědčivá tvrzení a také zazněly obavy ze strany právníků, lidskoprávních organizací a mnoha civilistů, že těchto pět knihkupců bylo uneseno kontinentálními čínskými orgány; vzhledem k tomu, že konkrétně Lee Po byl odvlečen z Hongkongu a Gui Minhai zmizel ze svého domova v Thajsku;

C.  vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2016 se v ulicích Hongkongu shromáždily tisíce protestujících a požadovaly, aby místní vláda učinila kroky ve snaze nalézt vysvětlení zmizení těchto pěti knihkupců; vzhledem k tomu, že tato zmizení následují po sérii násilných útoků proti hongkongským novinářům kritickým vůči Pekingu, k nimž došlo v letech 2013 a 2014;

D.  vzhledem k tomu, že Hongkong zachovává a chrání svobodu slova, svobodu projevu a svobodu publikační činnosti; vzhledem k tomu, že publikování jakýchkoli materiálů kritických k čínskému vedení je v Hongkongu zákonem povoleno, jakkoli je v kontinentální Číně zakázáno; vzhledem k tomu, že zásada „jedna země, dva systémy“ zaručuje Hongkongu autonomii na Pekingu a respektování svobod, které jsou zakotveny v článku 27 základního zákona;

E.  vzhledem k tomu, že byla zveřejněna odhalení, že v interním dokumentu komunistické strany z dubna 2015, v němž byli členové seznámeni se strategií „vykořenění“ zakázaných knih u jejich zdroje v Hongkongu a Macau, bylo vytipováno 14 vydavatelů a 21 publikací v Hongkongu jako cíle takového zákroku; vzhledem k tomu, že někteří knihkupci v Hongkongu ve strachu z postihů odstranili z regálů knihy kritické vůči Číně;

F.  vzhledem k tomu, že vláda v kontinentální Číně velmi přísně omezuje a kriminalizuje svobodu projevu, zejména prováděním cenzury; vzhledem k tomu, že čínský systém internetové cenzury zvaný „Great Firewall“ umožňuje vládě cenzurovat jakékoli politicky nevhodné informace; vzhledem k tomu, že Čína zachovává přísná omezení svobody projevu a že obliba knih kritických vůči Číně u čtenářů v kontinentální Číně je vnímána jako hrozba pro společenskou stabilitu;

G.  vzhledem k tomu, že dne 17. ledna 2016 vydal Gui Minhai v kontinentální Číně tiskové prohlášení, v němž oznámil, že cestoval do kontinentální Číny dobrovolně, a přiznal, že byl již dříve usvědčen z řízení pod vlivem alkoholu, přičemž se zdálo, že jde o vynucené přiznání;

H.  vzhledem k tomu, že švédské i britské orgány požádaly čínské orgány o „plnou podporu při ochraně práv jejich dvou občanů a také všech ostatních „zmizelých“ osob“;

I.  vzhledem k tomu, že Výbor OSN proti mučení oznámil, že je vážně znepokojen soustavnými zprávami z různých zdrojů o přetrvávající praxi nezákonného zadržování v neznámých a neoficiálních vazebních zařízeních, v takzvaných „černých věznicích“; vzhledem k tomu, že také vyslovil vážné znepokojení nad soustavnými zprávami hovořícími o tom, že praktiky mučení a špatného zacházení jsou stále hluboce zakořeněny v systému trestního soudnictví, který stále příliš spoléhá na přiznání na základě usvědčení;

J.  vzhledem k tomu, že Čína oficiálně a formálně uznala univerzálnost lidských práv a v posledních třech desetiletích se rozhodla začlenit do mezinárodního rámce pro lidská práva podpisem široké škály smluv v oblasti lidských práv, čímž se zapojila do mezinárodního právního a institucionálního rámce pro lidská práva;

K.  vzhledem k tomu, že článek 27 základního zákona, tj. faktické ústavy Hongkongu, zaručuje „svobodu slova, svobodu tisku a svobodu publikační činnosti, svobodu sdružování, shromažďování, konání pochodů a demonstrací“; vzhledem k tomu, že základní zákon, který je výsledkem jednání mezi Čínou a Spojeným královstvím, zaručuje tato práva po dobu 50 let, tj. do roku 2047;

L.  vzhledem k tomu, že 17. summit EU a Číny, který se konal dne 29. června 2015, pozdvihl bilaterální vztahy na novou úroveň a že ve svém strategickém rámci pro lidská práva a demokracii EU přislíbila, že učiní lidská práva středem zájmu ve svých vztazích se všemi třetími zeměmi, včetně svých strategických partnerů;

M.  vzhledem k tomu, že EU a Čína vedou dialogy o lidských právech od roku 1995 a že obě strany pokládají lidská práva za důležitou součást svých bilaterálních vztahů;

N.  vzhledem k tomu, že podle 21. výroční zprávy Hongkongského sdružení novinářů (z července 2014) byl rok 2014 nejčernějším rokem pro svobodu tisku v Hongkongu za několik posledních desetiletí; vzhledem k tomu, že někteří novináři byli fyzicky napadeni nebo propuštěni, zatímco jiní, kteří vyjadřovali kritické názory, byli přeloženi do méně citlivých oblastí;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že není známo, kde se nachází pět pohřešovaných knihkupců a jak se jim daří; žádá, aby byly okamžitě zveřejněny podrobné informace o tom, kde se nacházejí Lee Po a Gui Minhai a jak se jim daří, a vyzývá k jejich okamžitému bezpečnému propuštění a k tomu, aby jim bylo dáno právo komunikovat; žádá okamžité propuštění všech ostatních osob svévolně zadržovaných za to, že uplatňovaly své právo na svobodný projev a publikační činnost v Hongkongu, včetně trojice zbývajících knihkupců;

2.  vyzývá čínskou vládu, aby neprodleně sdělila jakékoli informace o pohřešovaných knihkupcích a aby navázala okamžitý inkluzivní a transparentní dialog a komunikaci v této věci mezi kontinentálními orgány a orgány v Hongkongu; jako pozitivní vývoj situace hodnotí zprávu od Lee Poa a jeho setkání s manželkou;

3.  žádá příslušné orgány v Číně, v Hongkongu a v Thajsku, aby vyšetřily a objasnily okolnosti těchto zmizení, a to v souladu se zásadou právního státu, a aby co nejvíce napomohly tomu, aby se vydavatelé bezpečně vrátili domů;

4.  vyjadřuje znepokojení nad tvrzeními, že v Hongkongu údajně působí donucovací orgány z kontinentální Číny; připomíná, že pokud by kontinentální donucovací orgány skutečně v Hongkongu působily, šlo by o porušení základního zákona; je přesvědčen, že by to bylo v rozporu se zásadou „jedna země, dva systémy“; vyzývá Čínu, aby respektovala záruky autonomie, které byly Hongkongu dány v základním zákonu;

5.  důrazně odsuzuje všechny případy porušování lidských práv, zejména svévolná zatýkání, vydávání vězňů, vynucená přiznání, tajné zadržování, vazba bez možnosti komunikovat a porušování svobody publikační činnosti a svobody projevu; připomíná, že musí být zabezpečena nezávislost editorů knih, novinářů a blogerů; vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno porušování lidských práv a politické zastrašování;

6.  odsuzuje omezení a kriminalizaci svobody projevu a vyjadřuje politování nad zpřísněním omezení svobody projevu; vyzývá čínskou vládu, aby přestala bránit volnému toku informací, a to mj. omezováním používání internetu;

7.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad blížícím se přijetím návrhu zákona o kontrole činnosti zahraničních nevládních organizací, protože by ve své současné podobě drasticky ztížil činnost čínské občanské společnosti a vážně by omezil svobodu sdružování a svobodu projevu v zemi, a to i zákazem zahraničních nevládních organizací, které nemají registraci u čínského ministerstva veřejné bezpečnosti, a zákazem poskytování finančních prostředků čínským občanům nebo organizacím z provinčních oddělení veřejné bezpečnosti, a zákazem provádění „činností“ jménem neregistrovaných zahraničních nevládních organizací nebo s jejich schválením, který platí pro čínské skupiny, včetně skupin sídlících v Hongkongu a Macau; vyzývá čínské orgány, aby tento návrh zákona zásadně přepracovaly a uvedly ho do souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a také mj. s mezinárodními závazky Čínské lidové republiky;

8.  vyjadřuje znepokojení nad novým návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti, který by posílil a institucionalizoval praktiky cenzury a monitorování kyberprostoru, a nad již přijatým zákonem o národní bezpečnosti a návrhem zákona o boji proti terorismu; bere na vědomí obavy čínských reformních právníků a obhájců občanských práv, že tento zákon ještě výrazněji omezí svobodu projevu a že bude narůstat autocenzura;

9.  je přesvědčen, že silné trvalé vztahy mezi EU a Čínou musí být účinnou platformou pro zralý, smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu;

10.  zdůrazňuje pevné odhodlání Evropské unie usilovat o posilování demokracie, včetně právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu v Hongkongu;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky a předsedovi vlády a Shromáždění Zvláštní správní oblasti Hongkong.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0458.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0252.


Zpráva o pokroku Srbska za rok 2015
PDF 441kWORD 118k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o zprávě o Srbsku za rok 2015 (2015/2892(RSP))
P8_TA(2016)0046B8-0166/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003 a které se týkalo vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k Evropské unii,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/213/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách evropského partnerství se Srbskem a o zrušení rozhodnutí 2006/56/ES(1),

–  s ohledem na stanovisko Komise ze dne 12. října 2011 k žádosti Srbska o členství v Evropské unii (SEC(2011)1208),

–  s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Srbskou republikou na straně druhé, jež vstoupila v platnost dne 1. září 2013,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN č. A/RES/64/298 ze dne 9. září 2010, jež vzala na vědomí obsah uvedeného stanoviska a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Srbskem a Kosovem,

–  s ohledem na prohlášení a doporučení přijatá na čtvrté schůzi Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Srbskem, která proběhla ve dnech 7. a 8. října 2015,

–  s ohledem na výsledky konference na vysoké úrovni o trase přes východní Středomoří / západní Balkán konané dne 8. října 2015 v Lucemburku,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci o opatřeních k řešení uprchlické a migrační krize ze dne 9. listopadu 2015 a na závěry Rady pro zahraniční věci týkající se migrace ze dne 12. října 2015;

–  s ohledem na 17bodový plán, který byl dne 25. října 2015 dohodnut na setkání věnovaném západobalkánské migrační trase, jehož se zúčastnili vedoucí političtí činitelé členských států EU a třetích zemí, které musejí řešit příliv uprchlíků a migrantů;

–  s ohledem na zprávu Komise o Srbsku za rok 2015 ze dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0211),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o zprávě o pokroku Srbska za rok 2014(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – o anticiganismu v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v EU(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. prosince 2015 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

–  s ohledem na práci stálého zpravodaje Výboru pro zahraniční věci pro Srbsko Davida McAllistera,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská rada dne 28. června 2013 rozhodla o zahájení přístupových jednání se Srbskem; vzhledem k tomu, že dne 21. ledna 2014 se konala první mezivládní konference; vzhledem k tomu, že v březnu 2015 byl dokončen proces prověřování; vzhledem k tomu, že v září 2015 Srbsko stanovilo celý svůj vyjednávací tým;

B.  vzhledem k tomu, že ve své zprávě o Srbsku za rok 2015 Komise informuje o pokroku, jehož Srbsko dosáhlo na cestě k evropské integraci, a hodnotí jeho úsilí o splnění kodaňských kritérií a podmínek procesu stabilizace a přidružení; vzhledem k tomu, že Komise uplatňuje nový přístup k podávání zpráv, který poskytuje jednoznačnější vodítka pro dané země ohledně toho, na co se musejí zaměřit;

C.  vzhledem k tomu, že stejně jako všechny ostatní země aspirující na členství v EU musí být také Srbsko hodnoceno podle toho, do jaké míry splnilo a provedlo stejný soubor kritérií, a vzhledem k tomu, že časový plán pro jeho přistoupení  EU se odvíjí od toho, nakolik je daná země odhodlána provádět nezbytné reformy a od kvality těchto reforem;

D.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na První dohodu o zásadách normalizace vztahů s Kosovem ze dne 19. dubna 2013 učinilo Srbsko důležité kroky směrem k normalizaci vztahů s touto zemí; vzhledem k tomu, že dne 25. srpna 2015 bylo dosaženo čtyř důležitých dohod; vzhledem k tomu, že současně s pokrokem v jednání o přistoupení Srbska musí být v souladu s rámcem pro toto jednání dosaženo pokroku v procesu normalizace vztahů s Kosovem; vzhledem k tomu, že k definitivnímu uklidnění těchto vztahů je naprosto nezbytné vyvinout další úsilí; vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby obě strany všechny tyto dohody prováděly v plném rozsahu;

E.  vzhledem k tomu, že v červenci 2015 se Srbsko stalo 33. státem zapojeným do mechanismu civilní ochrany EU;

F.  vzhledem k tomu, že EU zdůraznila potřebu posílit správu ekonomických záležitostí, právní stát a kapacity státní správy ve všech zemích západního Balkánu;

G.  vzhledem k tomu, že v rámci své politiky rozšíření klade EU zvláštní důraz na právní stát;

H.  vzhledem k tomu, že v lednu 2015 se Srbsko ujalo předsednictví Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE);

1.  vítá zahájení jednání a otevření kapitoly 32 (finanční kontrola) a 35 (ostatní otázky – bod 1: Normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem) na mezivládní konferenci v Bruselu konané dne 14. prosince 2015; vítá trvalý závazek Srbska k evropskému integračnímu procesu; vyzývá Srbsko, aby toto strategické rozhodnutí aktivně propagovalo mezi srbskou veřejností; s uspokojením konstatuje, že Srbsko zahájilo ambiciózní plán reforem; vyzývá Srbsko, aby problematiku systémových a sociálně-ekonomických reforem řešilo se vší rozhodností a přímo; naléhavě vyzývá Srbsko, aby při provádění těchto reforem věnovalo zvláštní pozornost vlastní mládeži;

2.  vítá přípravy Srbska na účinné zahájení jednání o přistoupení poté, co byl dokončen proces prověřování a zahájena příprava komplexních akčních plánů pro kapitolu 23 (soudnictví a základní práva) a 24 (spravedlnost, svoboda a bezpečnost) a jejich postoupení EU; vyjadřuje naději, že tyto kapitoly bude možno otevřít začátkem roku 2016; zdůrazňuje, že je nutné důkladně projednat kapitoly 23 a 24, neboť to má zásadní význam s ohledem na reformy, které je nutno realizovat a provést v oblasti soudnictví a základních práv a v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti; připomíná, že současně s pokrokem v těchto oblastech bude muset být dosaženo pokroku v jednáních obecně; zdůrazňuje, že z hlediska pokroku Srbska na jeho cestě k přistoupení k EU má jednání o kapitole 35 zásadní význam; v této souvislosti se domnívá, že důležitou podmínkou přistoupení Srbska k EU je úplná normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem;

3.  zdůrazňuje, že klíčovým ukazatelem úspěšnosti procesu integrace zůstává řádné uplatňování právních předpisů a jednotlivých politik; vybízí vedoucí politické činitele Srbska, aby pokračovali v reformách, které jsou nutné k dosažení souladu s normami EU; vyzývá Srbsko ke zlepšení plánování, koordinace a kontroly uplatňování nových právních předpisů a politik;

4.  vítá pokrok, jehož Srbsko dosáhlo v oblasti podnikatelského prostředí, při snižování rozpočtového deficitu a na pracovním trhu, a to i pokud jde o pracovněprávní předpisy a politiku zaměstnanosti; vybízí srbské orgány, aby dále zlepšovaly investiční klima v celém Srbsku a snižovaly ekonomické a sociální rozdíly v regionech, aby zajistily ochranu zahraničních investic a vyřešily dlouhodobé investiční spory, a přesto, že si je vědom pokroku při restrukturalizaci státních podniků, poukazuje na to, že je důležité dosáhnout v procesu privatizace dalšího hmatatelného pokroku a zajistit jeho transparentnost; zdůrazňuje, že Srbsko musí uvést do souladu své právní předpisy v oblasti státní pomoci s acquis;

5.  vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti s hospodářskými reformami a který vedl ke zlepšení rozpočtové situace Srbska, a vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala srbskou vládu v jejích plánech provádět další reformy, zejména reformy nutné k řešení fiskální nerovnováhy a reformy hlavních odvětví hospodářství;

6.  oceňuje konstruktivní přístup Srbska k řešení migrační krize; konstatuje nicméně, že je třeba nabádat ke konstruktivnímu přístupu se sousedními zeměmi; konstatuje, že Srbsko je velmi důležitým a přínosným partnerem EU na Balkáně, a proto je nezbytně nutné, aby EU poskytla zdroje a odpovídající finanční pomoc; pozitivně vnímá značné úsilí Srbska o zajištění toho, aby státním příslušníkům třetích zemí bylo poskytnuto ubytování a humanitární dodávky za podpory ze strany EU a mezinárodního společenství; žádá Srbsko, aby bezodkladně zvýšilo svou kapacitu pro přijímání osob; podotýká, že je nutné provést komplexní reformy zaměřené na racionalizaci celého azylového systému a zajištění jeho souladu s acquis EU a mezinárodními normami; konstatuje, že Srbsko přijalo další opatření k řešení neopodstatněných žádostí o azyl, které podali srbští státní příslušníci v členských zemích EU a státech přidružených k Schengenu; žádá Srbsko, aby dále pracovalo na snížení počtu neodůvodněných žádostí; zdůrazňuje, že kapacita a zdroje, které by umožnily, aby se navracející osoby znovu začlenily do společnosti, jsou i nadále omezené;

7.  vyzývá Srbsko, aby se více snažilo o postupné sladění své zahraniční a bezpečnostní politiky s politikou EU, a to i pokud jde o politiku vůči Rusku; v této souvislosti považuje za politováníhodné, že Srbsko provádí spolu s Ruskem společná vojenská cvičení; vítá aktivní účast Srbska na mezinárodních operacích zaměřených na udržení míru;

Právní stát

8.  zdůrazňuje klíčový význam zásady právního státu; poukazuje na zásadní význam nezávislého soudnictví; konstatuje, že i když bylo v oblasti soudnictví dosaženo určitého pokroku, konkrétně se jedná o přijetí pravidel pro hodnocení soudců a státních zástupců, míra politického vměšování je i nadále vysoká; podotýká, že profesionální soudní orgány požadují zajištění dostatečných zdrojů; vyzývá příslušné orgány, aby uplatňovaly národní strategii reformy soudnictví, jak je stanovena v akčním plánu pro kapitolu 23, a zajistily nezávislost soudnictví a aby do práce soudců a státních zástupců nezasahovali politici; vyzývá vládu, aby přijala nový zákon o bezplatné právní pomoci a zavedla právní změny s cílem řešit kvalitu a jednotnost soudní praxe a soudního vzdělávání; vyjadřuje obavy ohledně stále vysokého počtu nevyřízených soudních případů, a to navzdory programu Nejvyššího kasačního soudu zaměřeného na jeho snížení, a naléhavě vyzývá Srbsko, aby přijalo další opatření ke zvýšení důvěry v soudnictví;

9.  vyzývá srbskou vládu, aby v plném rozsahu a nediskriminačním způsobem uplatňovala zákon o rehabilitaci; navrhuje srbské vládě, aby dalšími novelizacemi zákona o restituci odstranila všechny procesní a právní překážky týkající se naturálních restitucí;

10.  konstatuje, že v regionu je široce rozšířena korupce a organizovaný zločin, které rovněž představují překážku pro demokratický, sociální a hospodářský rozvoj Srbska; podotýká, že v boji proti korupci bylo díky pokračujícímu uplatňování právních předpisů a schválení zákona o ochraně oznamovatelů dosaženo určitého pokroku, korupce přesto v Srbsku zůstává znepokojivým jevem; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout uspokojivých výsledků při vyšetřování korupce a výsledném vznášení obvinění, a to včetně korupce vysoce postavených osob, a že je nutné koordinovat a v plném rozsahu sledovat uplatňování protikorupční strategie stanovené v akčním plánu pro kapitolu 23 ve všech klíčových institucích a orgánech; vyzývá orgány k zajištění toho, aby protikorupční agentura a protikorupční rada mohly vykonávat svůj mandát v plném rozsahu a účinným způsobem a aby státní orgány následovaly jejich doporučení; domnívá se, že regionální strategie a prohloubená spolupráce mezi všemi zeměmi tohoto regionu mají pro účinnější řešení těchto otázek zásadní význam; žádá, aby akademické instituce přijaly společně se státními orgány a veřejnými činiteli pravidla v této oblasti za účelem vyšetření případů plagiátorství a aby předcházely podobným případům v budoucnosti;

11.  vyzývá srbské orgány, aby novelizovaly a uplatňovaly oddíl trestního řádu týkající se hospodářských a korupčních trestných činů s cílem zajistit důvěryhodný a předvídatelný rámec trestního práva; znovu opakuje, že je hluboce znepokojen ustanoveními a uplatňováním článku 234 trestního řádu týkajícího se zneužití pravomocí veřejného činitele; opět vyzývá k nezávislému a důkladnému přehodnocení reklasifikovaných případů týkajících se zneužití pravomocí veřejného činitele, tak aby došlo k okamžitému ukončení dlouhotrvajících případů nespravedlivého stíhání;

12.  konstatuje, že je nutné vyvinout další úsilí v boji proti organizovanému zločinu a musí být dosaženo uspokojivých výsledků v oblasti pravomocných rozsudků, jak je stanoveno v akčním plánu pro kapitolu 24; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly odborné poradenství při vytváření institucionálního rámce a nabývání odborných zkušeností s účinným bojem proti organizovanému zločinu; vyzývá v této souvislosti k přímé spolupráci mezi srbskými a kosovskými orgány pro vymáhání práva a kontaktními úřady v Bělehradě a Prištině;

Demokracie

13.  bere na vědomí úsilí o zlepšení postupu konzultace v parlamentu a jeho větší zapojení do procesu vyjednání přístupu k EU; je i nadále znepokojen rozsáhlým využíváním postupů pro naléhavé případy při přijímání právních předpisů, a to i předpisů souvisejících s přistoupením k EU, neboť takovéto postupy neumožňují vždy zajistit dostatečné konzultace se zúčastněnými stranami a širokou veřejností; zdůrazňuje, že je třeba dále zpřísnit dohled parlamentu nad exekutivou; zdůrazňuje význam aktivní a konstruktivní účasti opozice v rozhodovacím procesu a demokratických institucích; zdůrazňuje, že financování politických stran musí být transparentní a v souladu s nejpřísnějšími mezinárodními normami;

14.  zdůrazňuje význam práce organizací občanské společnosti v demokratické společnosti; konstatuje, že došlo ke zlepšení spolupráce mezi vládou a organizacemi občanské společnosti; vybízí srbské orgány, aby přijaly další opatření, která by zajistila transparentní dialog mezi občanskou společností a státními orgány, a zvýšily účinné zapojení zástupců občanské společnosti a národnostních menšin do rozhodovacího procesu; vyzývá orgány, aby zajistily odpovídající finanční podporu pro efektivní fungování organizací občanské společnosti; vyzývá ke včasné a transparentní komunikaci s občany, organizacemi a širokou veřejností o vývoji přístupových jednání a k usnadnění širokého zapojení uvedených subjektů do tohoto procesu;

15.  znovu vyzývá srbskou vládu, aby se zabývala veškerými doporučeními volebních pozorovatelských misí OBSE/ODIHR, zejména těch, které zaručují transparentnost finančních kampaní a volebních postupů; vyzývá příslušné orgány, aby řádně vyšetřily případy, k nimž došlo během komunálních voleb a dalších kampaní a které byly poznamenány násilím, nařčeními ze zastrašování a nesrovnalostmi;

16.  připomíná významnou úlohu nezávislých regulačních orgánů, včetně úřadu veřejného ochránce práv, při zajištění dohledu nad exekutivou a její zodpovědnosti; vyzývá tyto orgány, aby činnosti veřejného ochránce práv poskytly plnou politickou a administrativní podporu a upustily od jeho nespravedlivého kritizování;

17.  vítá přijetí akčního plánu pro komplexní reformu veřejné správy, zákona o inspekčním dohledu, státní strategie pro školení pracovníků místní správy a zákona o maximálním počtu státních zaměstnanců a vyzývá k jejich okamžitému uplatňování; zdůrazňuje, že je třeba odpolitizovat a profesionalizovat veřejnou správu a zajistit, aby byly postupy přijímání a propouštění zaměstnanců transparentnější, tak aby bylo možné zaručit profesionalitu, neutralitu a kontinuitu veřejné správy;

Lidská práva

18.  vítá skutečnost, že má Srbsko odpovídající právní a institucionální rámec pro ochranu lidských práv a základních svobod; upozorňuje nicméně na určité nedostatky při jeho provádění, především pokud jde o předcházení diskriminaci zranitelných skupin, včetně lidí se zdravotním postižením, lidí trpících HIV/AIDS a osob LGBTI; vítá úspěšný Pochod hrdosti, který se uskutečnil dne 20. září 2015; nicméně zdůrazňuje, že diskriminace a násilí vůči osobám LGBTI nadále vyvolává znepokojení; v této souvislosti vybízí vládu, aby provedla doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)5 určené členským státům; vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem případů útoků na zranitelné skupiny, které dosud nebyly plně prošetřeny; dále je znepokojen pokračujícím problémem domácího násilí; vyzývá orgány, aby aktivně podporovaly dodržování lidských práv pro všechny;

19.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že nebylo dosaženo žádného pokroku, pokud jde o zlepšení situace v oblasti svobody projevu a sdělovacích prostředků; se znepokojením si všímá pokračujícího politického tlaku, který oslabuje svobodu médií a vede k rostoucí autocenzuře sdělovacích prostředků; je znepokojen tím, že novináři při výkonu svého povolání čelí politickému tlaku, zastrašování, násilí a hrozbám; vyzývá orgány, aby vyšetřily veškeré případy útoků na novináře a sdělovací prostředky, jež důrazně odsuzuje i Mezinárodní federace novinářů; znovu opakuje, že je třeba plně provádět nové zákony o sdělovacích prostředcích; zdůrazňuje, že je nutné zajistit naprostou transparentnost, pokud jde o vlastnictví sdělovacích prostředků a jejich financování, jakož i nediskriminaci, co se týče zadávání veřejných informačních kampaní;

20.  je vážně znepokojen opakovanými úniky informací do sdělovacích prostředků, které se týkaly probíhajících vyšetřování trestné činnosti, čímž byla porušena zásada presumpce neviny; vyzývá srbské orgány, aby důkladně prošetřily řadu bedlivě sledovaných případů, kdy byly ve sdělovacích prostředcích prezentovány důkazy údajného protiprávního jednání;

Respektování a ochrana menšin

21.  zdůrazňuje význam úlohy rad pro národnostní menšiny při prosazování práv vnitrostátních menšin a jejich demokratickou povahu a rovněž vybízí, aby jim byly poskytovány odpovídající a ověřitelné finanční prostředky; vítá závazek Srbska k vypracování akčního plánu věnovaného národnostním menšinám, který dále zlepší uplatňování a rozvoj příslušných postupů a právní rámec pro národnostní menšiny; znovu žádá Srbsko k zajištění toho, aby úroveň získaných práv a pravomocí zůstala v procesu jejich sbližování s rozhodnutím srbského Ústavního soudu zachována, a naléhavě vyzývá k co nejrychlejšímu přijetí právních předpisů o radách pro národnostní menšiny pro účely vyjasnění jejich právního postavení a jistoty, co se týče jejich soudní pravomoci; vyjadřuje vážné znepokojení nad přerušením vysílání programů v menšinových jazycích z důvodu ohlášené privatizace sdělovacích prostředků; vyzývá Srbsko, aby zvýšilo své úsilí, pokud jde o účinné a důsledné provádění právních předpisů na ochranu menšin a nediskriminační zacházení s národnostními menšinami v celém Srbsku, a to i v oblasti vzdělávání, zejména co se týče včasného financování a překladu učebnic v jazycích národnostních menšin, používání menšinových jazyků, zastoupení ve veřejné správě a v zastupitelských orgánech na místní, regionální a celostátní úrovni a přístupu ke sdělovacím prostředkům a bohoslužbám v menšinových jazycích; vyzývá srbskou vládu, aby provedla všechny mezinárodní smlouvy a dvoustranné dohody týkající se práv národnostních menšin;

22.  konstatuje, že kulturní rozmanitost Vojvodiny rovněž přispívá k identitě Srbska; zdůrazňuje, že autonomie Vojvodiny by neměla být oslabena a že by měl být bezodkladně přijat zákon o zdrojích Vojvodiny, jak stanoví ústava;

23.  vyzývá srbské orgány, aby zavedly konkrétní opatření ke zlepšení situace Romů, zejména co se týče vydávání osobních dokladů, vzdělání, bydlení, zdravotní péče a zaměstnanosti; vyzývá dále srbské orgány, aby zajistily rovné zastoupení Romů ve veřejných orgánech a veřejném životě a aby věnovaly zvláštní pozornost začlenění romských žen; zdůrazňuje, že je třeba dále posílit politiku integrace Romů a s ohledem na násilí, kterému jsou vystaveni členové nevládních organizací zastupujících tuto menšinu, účinně bojovat proti diskriminaci; očekává proto opatření nadcházející strategie a akčního plánu pro začlenění Romů; v této souvislosti vítá „Prištinskou deklaraci“ vyzývající vlády, mezinárodní a mezivládní organizace, jakož i organizace občanské společnosti k důslednému uplatňování zásad nediskriminace a rovnosti při úsilí a činnosti zaměřeném na prosazování a dodržování práv Romů;

Regionální spolupráce a dobré sousedské vztahy

24.  oceňuje konstruktivní přístup srbské vlády k vztahům se sousedními zeměmi, neboť díky němu bylo dosaženo značného pokroku v rozvíjení regionální spolupráce i užších vztahů s EU, a naléhavě vyzývá Srbsko, aby nadále udržovalo dobré sousedské vztahy; vyzývá Srbsko, aby prosazovalo dobré sousedské vztahy a mírové urovnání sporů a aby vytvářelo tolerantní prostředí a odsuzovalo veškeré formy nenávistných projevů či válečné rétoriky a aby se zdrželo takových gest, jako je veřejné vítání návratu osob odsouzených za válečné zločiny; konstatuje, že přetrvávající spory a záležitosti, k nimž patří zejména vymezení hranic, následnictví, navracení kulturních statků a otevření jugoslávských archivů, je třeba řešit v souladu s mezinárodním právem a zavedenými zásadami, a to i provedením právně závazných dohod, mimo jiné dohody o otázkách nástupnictví, a že dvoustranné spory by měly být vyřešeny v prvotních fázích procesu přistoupení v souladu s mezinárodním právem; poukazuje na konstruktivní úlohu Srbska v rámci tzv. berlínského procesu a iniciativu šesti zemí západního Balkánu a na jeho plán v oblasti propojení; vítá další iniciativy zaměřené na budoucnost západního Balkánu, zejména proces z Brda, který se osvědčuje jako důležitý rámec pro spolupráci v politických i technických oblastech, a domnívá se, že konkrétní spolupráce v oblastech společného zájmu může přispět ke stabilizaci západního Balkánu; v tomto ohledu vítá první společné zasedání ministrů Bosny a Hercegoviny a Srbska, které se uskutečnilo v Sarajevu 4. listopadu 2015; vyzývá Srbsko, aby dále podporovalo stabilizaci a institucionální posílení Bosny a Hercegoviny prostřednictvím svých stávajících kontaktů a dobrých sousedských vztahů s touto zemí; znovu vyzývá srbské orgány, aby započaly další opatření pro přeshraniční spolupráci se sousedními členskými státy EU, včetně programů přeshraniční a nadnárodní spolupráce pro roky 2014–2020 a strategie EU pro dunajský region; vítá myšlenku zahájit jednání o uzavření dohody o dobrých sousedských vztazích se svými sousedy a doufá, že to v regionálním kontextu povede k pozitivnějšímu vývoji; vítá schůzi s bulharským, rumunským a srbským předsedou vlády týkající se spolupráce v oblasti energetické a dopravní infrastruktury;

25.  vybízí Srbsko, aby dále spolupracovalo s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v duchu usmíření a dobrých sousedských vztahů; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat zastřešující vnitrostátní strategii pro domácí řešení válečných zločinů; naléhavě vyzývá orgány, aby se i nadále zabývaly osudem nezvěstných osob a přípravou systému odškodnění pro oběti a jejich rodiny, což je důležitý předpoklad usmíření, a aby zajistily právo rodin obětí znát osud svých nezvěstných rodinných příslušníků; poukazuje na to, že právní předpisy týkající se civilních obětí by měly být přijaty bez zbytečného odkladu s přihlédnutím k tomu, že stávající právní předpisy neuznávají některé skupiny obětí válečných zločinů; všímá si, že nadále vznikají kontroverzní situace, především v souvislosti s různými výklady moderních dějin; znovu vyjadřuje svou podporu iniciativě RECOM, regionální komisi pro hledání a sdělování pravdy o válečných zločinech a dalším závažném porušování lidských práv v bývalé Jugoslávii;

26.  vítá zveřejnění návrhu národní strategie pro vyšetřování válečných zločinů, která stanoví plány týkající se stíhání trestných činů spáchaných během 90. let minulého století v bývalé Jugoslávii; zdůrazňuje, že je třeba posílit a depolitizovat srbské orgány, které se zabývají válečnými zločiny; vyzývá Srbsko, aby vytvořilo účinný systém ochrany svědků a obětí a aby obětem a jejich rodinám zaručilo právo na odškodnění; vyzývá ke zlepšení regionální spolupráce, pokud jde o případy válečných zločinů; znovu vyzývá Srbsko, aby opětovně přezkoumalo své právní předpisy o soudní pravomoci v oblasti řízení o válečných zločinech v duchu usmíření a dobrých sousedských vztahů společně s Komisí a se sousedními zeměmi;

27.  vítá přetrvávající odhodlání Srbska k normalizaci vztahů s Kosovem a dokončení pěti klíčových dohod dne 25. srpna 2015, konkrétně dohody o vybudování sdružení/společenství obcí v Kosovu, v nichž většinu tvoří Srbové, o energetice, o telekomunikačních službách a o mostu v Mitrovici; naléhavě vyzývá Srbsko, aby urychleně provedlo svou část těchto dohod a konstruktivně spolupracovalo s Kosovem při přípravě a provádění dohod budoucích; konstatuje, že pokroku bylo dosaženo v oblastech, jako je policejní a civilní ochrana, pojištění vozidel, cla, ujednání o spolupráci a záznamy na katastrech; znovu opakuje, že pokrok dialogu by měl být měřen jeho prováděním na místě; vyzývá Srbsko a Kosovo, aby se zdržely jakýchkoli negativních projevů a usilovaly o úplné provedení veškerých již dosažených dohod v dobře víře a bez prodlev a aby odhodlaně pokračovaly v normalizaci vztahů; vyzývá k pokračujícímu úsilí obou vlád a orgánů EU o komunikaci a vysvětlování ustanovení uzavřených dohod s cílem sblížit komunity etnických Albánců a Srbů v Kosovu; oceňuje snahy podnikatelské komunity vedené obchodními komorami, které mají přispět k normalizaci vztahů zahájením dialogu mezi srbskou a kosovskou obchodní komorou s cílem řešit překážky podnikání mezi oběma stranami a umožnit kontakt a spolupráci mezi společnostmi; vyzývá Komisi, aby podpořila zachování a rozvoj těchto činností v budoucnu; vyzývá Srbsko a Kosovo, aby určily nové oblasti pro diskuse v rámci dialogu s cílem zlepšit životy lidí a v obecné rovině normalizovat vztahy; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnosti (ESVČ), aby zhodnotila, jak obě strany dodržují uložené povinnosti; naléhavě vyzývá Srbsko, aby jednalo v duchu dobrých sousedských vztahů, a vyjadřuje naději, že neúspěšná žádost Kosova o členství v UNESCO nebude mít negativní dopad na dialog a na další začlenění Kosova do regionálních mezinárodních organizací a že spolupráce a úsilí v otázkách ochrany kulturního dědictví budou i nadále pokračovat; vyzývá Bělehrad a Prištinu, aby udržovaly dobré sousedské vztahy; vítá obnovení rozhovorů mezi srbským předsedou vlády Vučićem a kosovským předsedou vlády Mustafou dne 27. ledna 2016; konstatuje, že projednávaná témata zahrnovala vzájemné uznávání univerzitních a odborných diplomů a zlepšení silničního a železničního spojení; zdůrazňuje, že pokrok dosažený na místě bude ku prospěchu celému regionu;

28.  v rámci berlínského procesu podporuje vytvoření západobalkánského fóra občanské společnosti, které by zástupcům občanské společnosti z daného regionu nabízelo možnost vyměňovat si myšlenky, vyjadřovat obavy a formulovat konkrétní doporučení pro osoby v rozhodovacích funkcích, a vyzývá k pokračování tohoto procesu na další vrcholné schůzce, která se má konat v roce 2016 v Paříži, a k organizaci přípravných pracovních seminářů pro organizace občanské společnosti z uvedeného regionu;

Energetika, životní prostředí a doprava

29.  zdůrazňuje, že by Srbsko jakožto smluvní strana Energetického společenství mělo být i nadále aktivní v rámci činností orgánů Energetického společenství a pokračovat v provádění acquis s cílem vybudovat udržitelné a bezpečné energetické systémy; vyzývá orgány, aby začaly uskutečňovat cíle stanovené ve strategii rozvoje energetického odvětví, vzhledem k tomu, že nedochází k významným investicím do odvětví obnovitelných zdrojů energie; nabádá Srbsko, aby na trhu s plynem vytvořilo hospodářskou soutěž a přijalo opatření s cílem zlepšit slaďování s acquis v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, a vyzývá Srbsko, aby se více zaměřilo na zelenou energii; vyzývá Komisi, aby srbskou vládu podpořila v jejím úsilí o snížení závislosti země na dovozech energie a diverzifikaci srbských dodávek plynu; konstatuje, že nedávno přijatý soubor NPP II 2015 zahrnuje zejména program s rozpočtem 155 milionů EUR na pomoc s financováním významných regionálních infrastrukturních projektů v odvětví energetiky a dopravy na západním Balkáně; nabádá Srbsko, aby se připojilo k průměrným závazkům EU týkajícím se změny klimatu a k dohodě dosažené na konferenci COP 21 v Paříži;

30.  s ohledem na význam, jaký má evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) z hlediska dalšího rozvoje přeshraniční spolupráce mezi členskými státy EU a jejich sousedy, vyzývá srbskou vládu, aby zajistila právní rámce nezbytný pro účast Srbska v ESÚS;

31.  vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným prosazováním právních předpisů o odpadech a vyzývá srbské orgány, aby zvýšily své úsilí o uzavření a vyčištění nelegálních skládek, a aby v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech připravily důvěryhodnou politiku v oblasti snižování odpadů;

32.  vítá plán na rekonstrukci, aktualizaci a modernizaci některých částí železniční sítě a vyzývá srbské orgány, aby i nadále pokračovaly ve zkvalitňování veřejné dopravy ve spolupráci se sousedními zeměmi;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládě a parlamentu Srbska.

(1) Úř. věst. L 80, 19.3.2008, s. 46.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0065.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0095.


Evropský integrační process Kosova
PDF 377kWORD 131k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o zprávě o Kosovu za rok 2015 (2015/2893(RSP))
P8_TA(2016)0047B8-0167/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, týkající se vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k Evropské unii,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. října 2012, kterým se Komisi povoluje zahájit jednání o rámcové dohodě s Kosovem týkající se jeho účasti na programech Unie,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 28. června 2013, kterými se přijalo rozhodnutí o zmocnění k zahájení jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem,

–  s ohledem na první dohodu o zásadách normalizace vztahů, kterou dne 19. dubna 2013 podepsali ministerští předsedové Ivica Dačić a Hashim Thaçi, a na prováděcí akční plán ze dne 22. května 2013,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/349/SZBP ze dne 12. června 2014, kterým se mění společná akce 2008/124/SZBP o Misi Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO),

–  s ohledem na podepsání dohody o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem dne 27. října 2015 a na ratifikaci této dohody kosovským parlamentem dne 2. listopadu 2015,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka Organizace spojených národů o probíhajících činnostech Prozatímní správní mise Organizace spojených národů v Kosovu (UNMIK) a o souvisejícím vývoji, včetně poslední zprávy vydané dne 3. listopadu 2015,

–  s ohledem na prodloužení mandátu zvláštního zástupce EU v Kosovu Samuela Žbogara do 28. února 2017,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. listopadu 2015 nazvané „Strategie rozšíření EU“ (COM(2015)0611 final),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. prosince 2015 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 7. prosince 2009, 14. prosince 2010 a 5. prosince 2011, které zdůraznily a potvrdily, že Kosovo, aniž by tím byl dotčen postoj členských států k jeho statusu, by mělo mít rovněž prospěch z případné vyhlídky na budoucí uvolnění vízového režimu, jakmile budou splněny všechny podmínky,

–  s ohledem na zahájení dialogu o vízovém režimu v lednu 2012, na plán uvolnění vízového režimu z června 2012, na druhou zprávu Komise ze dne 24. července 2014 o pokroku Kosova při plnění požadavků stanovených v plánu uvolnění vízového režimu (COM(2014)0488) a na misi odborníků vyslanou Komisí v červenci 2015,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN 64/298 ze dne 9. září 2010, jež vzala na vědomí obsah stanoviska Mezinárodního soudního dvora a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Srbskem a Kosovem,

–  s ohledem na společná prohlášení přijatá na meziparlamentních setkáních EP-Kosovo ve dnech 28.–29. května 2008, 6.–7. dubna 2009, 22.–23. června 2010, dne 20. května 2011, ve dnech 14.–15. března 2012, 30.–31. října 2013 a 29.–30. dubna 2015,

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Kosova za rok 2015 ze dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0215),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení,

–  s ohledem na práci Ulrike Lunacekové jakožto stálé zpravodajky Výboru pro zahraniční věci pro Kosovo,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nezávislost Kosova uznává 110 ze 193 členských států Organizace spojených národů, mezi nimiž je i 23 z 28 členských států EU;

B.  vzhledem k tomu, že dohoda o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem byla podepsána dne 27. října 2015 a ratifikována kosovským parlamentem dne 2. listopadu 2015; vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyslovil souhlas dne 21. ledna 2016;

C.  vzhledem k tomu, že (potenciální) kandidátské země jsou posuzovány podle svých zásluh a že rychlost a kvalita nezbytných reforem stanoví časový plán pro rozšíření;

D.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně připomíná svou ochotu napomáhat k hospodářskému a politickému rozvoji Kosova prostřednictvím jasné evropské perspektivy, která by byla v souladu s evropskou perspektivou tohoto regionu;

E.  vzhledem k tomu, že v rámci své politiky rozšíření klade EU zvláštní důraz na právní stát;

F.  vzhledem k tomu, že EU zdůraznila potřebu posílit správu ekonomických záležitostí, právní stát a kapacity veřejné správy ve všech zemích západního Balkánu;

G.  vzhledem k tomu, že mandát mise EULEX vyprší dne 14. června 2016; vzhledem k tomu, že probíhá strategický přezkum mise EULEX Kosovo;

1.  vítá skutečnost, že dne 27. října 2015 byla podepsána dohoda o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem, která je  prvním smluvním vztahem mezi oběma stranami, a že ji kosovský parlament dne 2. listopadu 2015 bez odkladu ratifikoval; zdůrazňuje, že dohoda o stabilizaci a přidružení připraví podmínky pro začlenění Kosova do EU, poskytne silnou pobídku k provedení a institucionalizaci reforem a umožní navázat spolupráci s EU v řadě různých oblastí s cílem posílit politický dialog a upevnit integraci obchodu, ale i posílit vztahy se sousedními zeměmi a zajistit stabilitu v regionu; vyzývá vládu Kosova, aby se zaměřila na provádění komplexních reforem nezbytných k tomu, aby mohla splnit své závazky vyplývající z dohody o stabilizaci a přidružení;

2.  vítá, že Komise přijala balíček opatření na podporu reforem a regionální spolupráce v zemích západního Balkánu – balíček, jímž EU vyjadřuje svůj závazek spočívající v podpoře procesu politických a hospodářských reforem v těchto zemích  vedoucího k přistoupení k EU;

3.  zdůrazňuje, že dohoda o stabilizaci a přidružení usiluje o podporu evropských norem v oblastech, jako je hospodářská soutěž, zadávání veřejných zakázek, duševní vlastnictví či ochrana spotřebitele, a o vytvoření zóny volného obchodu jako konkrétního opatření na cestě k hospodářské integraci Kosova do Evropské unie;

4.  vítá pokrok, kterého bylo dosaženo v roce 2015, kdy bylo v rámci procesu normalizace vztahů mezi Kosovem a Srbskem uzavřeno několik dohod, konkrétně dohoda o vybudování sdružení/společenství obcí v Kosovu, v nichž většinu tvoří Srbové, o energetice, mostu v Mitrovici a telekomunikačních službách ze dne 25. srpna 2015, dohoda o pojištění vozidel z června 2015 a dohoda o soudnictví z února 2015; podporuje pokračující úsilí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o zprostředkování normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem, jíž dosud nebylo v plné míře dosaženo; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby provedla celkové důkladné posouzení stavu uplatňování všech zákonů dosud přijatých na základě podepsaných dohod a aby o tom pravidelně informovala Evropský parlament a parlamenty Kosova i Srbska; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby odhalila nedostatky a vybídla smluvní strany k plnění jejich závazků, a vyzývá Srbsko a Kosovo, aby se zdržely jakýchkoli negativních projevů a v dobré víře a bez prodlev postupovaly směrem k plnému provedení již dosažených dohod a aby rozhodně pokračovaly v procesu normalizace vztahů; zdůrazňuje, že pokračující a konstruktivní dialog mezi Prištinou a Bělehradem a plné provádění dosažených dohod má pro normalizaci jejich vztahů zásadní význam; vítá obnovení rozhovorů mezi srbským předsedou vlády Vučićem a kosovským předsedou vlády Mustafou dne 27. ledna 2016; konstatuje, že projednávaná témata zahrnovala vzájemné uznávání univerzitních a odborných diplomů a zlepšení silničního a železničního spojení; zdůrazňuje, že pokrok dosažený na místě bude ku prospěchu celému regionu;

5.  je znepokojen vysokým počtem pohřešovaných osob z období války a malým pokrokem, kterého bylo v tomto ohledu dosaženo; požaduje proto plnou mezistátní spolupráci v této oblasti vzhledem k tomu, že plná spolupráce dopomůže k odhalení pravdy o pohřešovaných osobách, a má tedy zásadní význam pro vzájemné usmíření;

6.  bere na vědomí rozhodnutí ústavního soudu ve věci ustanovení sdružení srbských obcí; vyzývá, aby byly dosažené dohody prováděny důsledně a v plném rozsahu; požaduje, aby byly dodržovány zásady právního státu, vyjadřuje politování nad tím, že opoziční síly nevyužily tohoto odkladu k obnovení parlamentního dialogu, a vybízí všechny politické síly, aby jednaly konstruktivně a v zájmu své země, jejích demokratických orgánů a občanů považuje důsledné dodržování zásad demokracie, politický dialog a činnost parlamentu, která není omezována překážkami, za základní předpoklady pro provedení všech hledisek programu reforem v Kosovu důrazně odsuzuje násilné bránění činnosti parlamentu, vyzývá k předcházení dalším násilným protestům v parlamentu a zdůrazňuje, že zvolení poslanci by se v parlamentu měli scházet a jednat s úctou k tomuto orgánu; zdůrazňuje, že vláda by měla respektovat usnesení a rozhodnutí parlamentu a v souladu s požadavky zákonodárného sboru předem oznamovat rozhodnutí o podpisu dohod s jinými státy; vítá v této souvislosti dobře připravený návrh, který dne 20. listopadu 2015 předložili dva kosovští poslanci z vládní koalice a z opozice; vyzývá všechny politické subjekty, aby se znovu zavázaly k politickému dialogu v zájmu vyřešení patové situace a s cílem nalézt schůdné řešení, kterým by se obnovilo normální fungování kosovského parlamentu; vyzývá všechny kosovské vůdčí představitele, aby k této situaci přistupovali se vší vážností a aby jednali odpovědně a měli přitom na paměti, že parlament je volen kosovským lidem a pro kosovský lid; je vážně znepokojen opakovanými projevy násilí a vyzývá donucovací orgány, aby své povinnosti plnily v souladu s právními postupy; se znepokojením bere na vědomí události, které vedly k zatčení některých poslanců, a vyzývá k vyšetření možných případů zneužití pravomoci v souvislosti se zatčeními; naléhavě vyzývá kosovský parlament, aby vyjasnil pravidla týkající se zbavování poslanců imunity; bere na vědomí žádost veřejného ochránce práv, aby státní zastupitelství v Prištině zahájilo šetření zásahu policie ze dne 28. listopadu 2015;

7.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se parlament stal účinnější silou a zajistil za všech okolností soulad s vlastním jednacím řádem, a že by vláda měla tento řád dodržovat; zdůrazňuje, že je třeba posílit úlohu dohledu vykonávanou parlamentem, a zejména vyzývá parlament, aby co nejdříve přijal právní předpisy, které Výboru pro evropskou integraci v procesu integrace Kosova přiznají důležitější úlohu a kterými bude opozice plně zapojena do tohoto procesu; vyzývá parlament, aby vedl pravidelné konzultace a zapojil do nich Benátskou komisi v průběhu projednávání právních předpisů; zdůrazňuje, že je třeba urychleně jmenovat způsobilé členy regulačních a dozorčích orgánů s cílem zajistit řádné fungování státní správy, a to na základě transparentních a nepolitických postupů výběru založených na zásluhách;

8.  bere na vědomí, že pět členských států oficiálně neuznalo samostatnost Kosova, a je toho názoru, že další uznání by přispělo k posílení stability regionu, usnadnilo by další normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem a zvýšilo by důvěryhodnost EU v její vnější politiku; v této souvislosti vnímá pozitivně rozhodnutí pěti členských států, které neuznaly Kosovo, usnadnit schválení dohody o stabilizaci a přidružení v Radě; vyzývá všechny členské státy, aby v duchu dohody o stabilizaci a přidružení a zavedení formálních smluvních vztahů učinily maximum pro usnadnění hospodářských vztahů, mezilidských kontaktů a sociálních vztahů mezi svými občany a občany Kosova; vítá předložení prvního programu hospodářských reforem Kosova, který se má stát prvním krokem v prohlubování hospodářského dialogu s EU;

9.  s potěšením bere na vědomí činnost kosovských orgánů s cílem zvrátit trend nelegální migrace, který dosáhl svého vrcholu na začátku roku 2015; zdůrazňuje, že krátkodobá opatření zaměřená na odrazování obyvatel od opuštění země by měla být doprovázena sociálně-ekonomickým rozvojem a tvorbou pracovních míst, což bude občany motivovat k tomu, aby v Kosovu zůstali a vybudovali svoji budoucnost ve své zemi; je přesvědčen, že uvolnění vízového režimu by rovněž přispělo ke snížení nelegálního přistěhovalectví, protože by umožnilo kontakty mezi lidmi a otevřelo občanům možnosti cestovat do zahraničí za účelem cestovního ruchu, návštěvy příbuzných a přátel, aniž by museli čelit zdlouhavým a nákladným vízovým procedurám, a řešilo by i jejich pocit izolace; znovu připomíná potenciální nebezpečí plynoucí z toho, že Kosovo je už příliš dlouho jedinou „uzamčenou“ a „izolovanou“ zemí v regionu; rovněž naléhavě vyzývá, aby Priština přijala účinná opatření v boji proti zločineckým sítím, které obchodují s lidmi; zastává názor, že zařazení Kosova mezi bezpečné země původu uvedené na společném evropském seznamu bezpečných zemí původu by mohlo pomoci v boji proti nelegální migraci;

10.  vítá pokrok, kterého bylo dosaženo při provádění akčního plánu pro uvolnění vízového režimu; vyzývá orgány, aby neprodleně a v plném rozsahu splnily veškerá požadovaná kritéria; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila svoji činnost na uvolnění vízového režimu s Kosovem; je připraven podpořit bezvízový styk s Kosovem, jakmile Komise bez zbytečného odkladu dojde k závěru, že byla splněna všechna technická kritéria, a vyzývá Radu, aby jej rovněž rychle schválila; zároveň konstatuje, že je zapotřebí nadále pátrat po obchodnících s lidmi a převaděčích a stíhat je s cílem zabránit jejich nezákonné činnosti; naléhavě vyzývá všechny orgány EU, zejména Komisi, aby urychlily proces uvolnění vízového režimu pro Kosovo, a dále kosovské orgány, aby dostály svým závazkům a začaly plnit zbývající referenční hodnoty, aby tak Kosovo mohlo vstoupit do bezvízového režimu do konce roku 2016 a kosovský lid se tak více přiblížil EU;

11.  podporuje pokračování jednání o rámcové dohodě, která by Kosovu umožnila účast na programech EU;

12.  vítá přijetí balíčku právních předpisů v oblasti lidských práv, které posilují institucionální strukturu pro dohled nad ochranou a dodržováním lidských práv; zdůrazňuje zásadní význam provádění těchto právních předpisů; vítá obzvláště zavedení a jmenování veřejného ochránce práv, zejména s cílem nastolit společenskou důvěru v kosovské společnosti; nicméně lituje toho, že kvůli nedostatku vhodných prostor nemůže řádně vykonávat svou práci, a vyzývá příslušné orgány, aby v souladu s pařížskými zásadami urychleně pronajaly nové prostory pro jeho kancelář; žádá příslušné orgány, aby zajistily plnou provozuschopnost veškerých stávajících nezávislých institucí a regulačních orgánů;

13.  se znepokojením konstatuje, že politická vůle příslušných orgánů o skutečné zapojení občanské společnosti je stále velmi malá; žádá příslušné orgány, aby v dobré víře provedly právní rámec pro spolupráci s občanskou společností, zejména tím, že poskytnou smíšenému poradnímu sboru veškeré potřebné zdroje; vyzývá kancelář EU, aby podpořila a v případě potřeby takovou konzultaci usnadnila;

14.  dále vítá skutečnost, že v květnu 2015 byl přijat zákon o ochraně před diskriminací a že veřejný ochránce práv obdržel mandát k tomu, aby působil jako orgán pro rovnost; je nadále znepokojen nízkou mírou zpracovávání a vyšetřování případů verbálních projevů nenávisti, zejména vůči komunitě LGBTI a menšinám; vybízí poradní a koordinační skupinu pro práva komunity LGBTI, aby se těmito případy a obavami aktivně zabývala;

15.  vítá rovněž přijetí zákona o rovnosti žen a mužů a žádá kosovské orgány, aby se začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů zabývaly přednostně a zajistily, aby řídící subjekty a orgány šly v tomto směru příkladem; je znepokojen strukturálními problémy, které brání uplatňování tohoto zákona; je nadále znepokojen nedostatečným zastoupením žen v rozhodovacích funkcích; je dále znepokojen tím, že nebylo dosaženo žádného pokroku při potírání domácího násilí a násilí na základě pohlaví; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby veřejně podpořily a zavedly ochranné mechanismy a opatření pro nouzové ubytování žen, které prolomí mlčení a oznámí domácí násilí; vyjadřuje své obavy nad tím, jak málo majetku ženy vlastní; žádá příslušné orgány, aby aktivně zaručily ženám vlastnická práva, a to i tak, že pracovníci katastrálních a registračních úřadů zaregistrují veškeré spoluvlastníky majetku a že budou uspořádány informační kampaně;

16.  vyjadřuje znepokojení nad mizivým pokrokem, kterého bylo v uplynulém roce dosaženo v oblasti svobody projevu a sdělovacích prostředků; je znepokojen skutečností, že novináři čelí při výkonu svého povolání násilí a hrozbám, a zdůrazňuje, že je třeba posílit ochranu novinářů tím, že případy útoků na novináře budou systematicky řešeny, veřejně odsuzovány, rychle vyšetřovány a že budou přijímána včasná soudní rozhodnutí; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout dalšího pokroku v oblasti nezávislosti sdělovacích prostředků; vyzývá orgány, aby po důkladném a komplexním procesu konzultací s veřejností urychleně odstranily systémové nedostatky v právních předpisech a zajistily tak svobodu sdělovacích prostředků, zejména pokud jde o transparentnost jejich vlastnictví a udržitelnost veřejnoprávního vysílání; naléhavě vyzývá orgány, aby účinně prováděly právní předpisy týkající se křivého obvinění, verbálních projevů nenávisti a pomluv;

17.  připomíná, že Kosovo a Srbsko musí v této souvislosti nalézt udržitelná řešení pro uprchlíky v souladu se zjištěními UNHCR a v souladu se zprávou zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv vnitřně vysídlených osob za rok 2014;

18.  konstatuje, že je třeba vyvinout větší úsilí s cílem chránit a v praxi zaručit práva všech etnických menšin v Kosovu, včetně romské, aškalské a egyptské komunity, jakož i goranské komunity, a to prostřednictvím plného provádění příslušných právních předpisů, přičemž je třeba přihlížet k osvědčeným postupům daného regionu a členských států EU; vyzývá vnitrostátní a místní orgány, aby věnovaly více úsilí provádění přijatých právních předpisů, a mohly tak přispět k trvalému rozvoji multietnické společnosti, zejména pokud jde o vzdělávání a zaměstnávání menšin, s cílem zabránit přímé i nepřímé diskriminaci; vítá „Prištinskou deklaraci“, jež vyzývá vlády, mezinárodní a mezivládní organizace, jakož i organizace občanské společnosti k důslednému uplatňování zásad nediskriminace a rovnosti při úsilí a činnosti zaměřené na prosazování a dodržování práv Romů a na boj proti diskriminaci Romů na západním Balkánu;

19.  znovu opakuje své znepokojení nad skutečnosti, že se dosud nepodařilo dosáhnout výraznějšího pokroku v boji proti korupci na vysokých místech a organizované trestné činnosti a vytvořit záznamy o stíhání a usvědčení pachatelů; zdůrazňuje, že organizovaná trestná činnost nadále zůstává závažným problémem; konstatuje, že kosovská vláda musí vyslat jednoznačný a jasný signál, že země vede systematický boj proti korupci na všech úrovních; žádá příslušné orgány, aby rychle zaujaly komplexní a strategický přístup k boji proti rozsáhlé korupci, která je i nadále hlavní překážkou demokratického, sociálního a hospodářského rozvoje Kosova; vyzývá kosovský protikorupční úřad, aby zahájil více šetření, a dále vyzývá státní zastupitelství, aby se zabývalo případy, které mu předá protikorupční úřad; zdůrazňuje, že zásadním prvkem boje proti korupci a zajištění ochrany základních práv je transparentnost řízení; dále zdůrazňuje úlohu a odpovědnost politické elity v boji proti korupci;

20.  vítá zvýšené úsilí a silné odhodlání, pokud jde o potírání terorismu, a podporuje provádění strategie boje proti terorismu; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby se zabývaly příčinami radikalizace, zejména vysokou nezaměstnaností mladých lidí a násilným extremismem; vítá účast Kosova v koalici pro boj proti terorismu, jakož i opatření, která orgány přijímají, aby předcházely radikalizaci mladých lidí; vyzývá orgány, aby pečlivě monitorovaly a předcházely mobilizaci potenciálních islámských zahraničních bojovníků a teroristů; vítá skutečnost, že v ústavě Kosova je zakotvena zásada, že Kosovo je sekulární stát a že je neutrální ve věcech náboženského vyznání;

21.  konstatuje, že podle údajů kosovského ministerstva vnitra se přibližně 300 kosovských občanů připojilo k džihádistům v Sýrii a Iráku, z nichž se mnozí už vrátili do Kosova; vítá opatření přijatá vládou, která stanoví tresty odnětí svobody pro občany, kteří se podíleli na činnosti teroristických organizací;

22.  konstatuje, že přijetím některých důležitých právních předpisů bylo dosaženo určitého pokroku v oblasti soudnictví; zdůrazňuje, že je nutné urychleně postoupit v jejich konkrétním a účinném provádění; je nadále výrazně znepokojen pomalým výkonem spravedlnosti, značným počtem nevyřízených případů, nedostatkem zdrojů v soudním systému, nízkou úrovní odpovědnosti soudních úředníků a možným politickým vlivem na soudní struktury, což je problém, kterým se právní předpisy dosud dostatečně nezabývají, a zdůrazňuje, že je důležité, aby byl zaveden plně fungující systém soudnictví a stanovena pravidla týkající se lhůt pro vyřízení soudních případů; vítá kroky, které byly uskutečněny pro integraci soudnictví na severu tím, že některá místa byla obsazena soudci a státními zástupci z řad kosovských Srbů; vyzývá politické orgány, aby jasně ukázaly, že v plné míře podporují nezávislost soudců a žalobců, kteří jsou i nadále cílem pokusů o ovlivnění probíhajících vyšetřování a soudních řízení; vyzývá orgány, aby změnily ústavu a zajistily, aby většina členů Kosovské soudní rady byla v souladu s doporučeními Benátské komise volena ostatními soudci;

23.  vyzývá Kosovo, aby postupovalo v souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU;

24.  bere náležitě na vědomí přijetí ústavních změn, jejichž součástí je zřízení specializovaných senátů a specializovaného státního zastupitelství; vítá dokončení jednání o hostitelské dohodě mezi Kosovem a Nizozemskem a očekává, že specializované senáty budou v co nejkratší době plně provozuschopné a že specializované státní zastupitelství bude mít k plnění svých úkolů dostatečný počet zaměstnanců; žádá specializované senáty a specializované státní zastupitelství, aby se řídily zkušenostmi a osvědčenými postupy Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v souladu s příslušnými ústavními ustanoveními o jejich založení; vyzývá kosovské orgány, aby s tímto novým soudem plně spolupracovaly; vyzývá EU a její členské státy, aby poskytly dostatečné prostředky na fungování těchto senátů;

25.  domnívá se, že přezkum mise EULEX a případné postupné ukončení její činnosti musí jít ruku v ruce s posílením a rozšířením mandátu zvláštního zástupce EU s cílem zajistit, aby měl dostatečnou kapacitu pro monitorování, odborné vedení a poradenství, posilování procesu integrace Kosova do EU, boj proti organizované trestné činnosti a korupci a stíhání válečných zločinů; požaduje, aby do té doby vykonávala mise EULEX svůj mandát se zvýšenou účinností a úplnou transparentností a odpovědností; bere na vědomí závěry Rady z prosince 2015 týkající se mandátu mise EULEX a vyzývá Kosovo, aby přispívalo k tomu, že EULEX bude svůj obnovený mandát vykonávat bez omezení v plném rozsahu; zdůrazňuje, že při přezkumu mandátu je nutno vycházet ze zjištění a doporučení uvedených ve zprávě profesora Jean-Paula Jacquého, která byla vypracována poté, co vyšly najevo údajné případy korupce v rámci mise EULEX; naléhavě vyzývá, aby mise EULEX dosáhla dohody s Prozatímní správní misí Organizace spojených národů v Kosovu o předání otevřených spisů příslušným orgánům v Kosovu; vyzývá členské státy, aby na potřebnou dobu vyslaly vyškolené a kvalifikované odborníky a aby zajistily jejich opětovné začlenění do vnitrostátních služeb po skončení mise;

26.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že žádost Kosova o členství v organizaci UNESCO byla zamítnuta, k čemuž přispělo jednak Srbsko svým aktivně odmítavým postojem, který je v rozporu se závazkem rozvíjet dobré sousedské vztahy, jednak nejednotný postoj členských států; vítá přijetí zákona na ochranu historického dědictví v Prizrenu a vyzývá k jeho plnému provádění, poukazuje však současně na hrozbu, kterou pro kulturní dědictví města představuje rozsáhlá nezákonná výstavba; vítá skutečnost, že některá srbská místa náboženského a kulturního dědictví, která byla v roce 2004 zničena, například pravoslavná katedrála, byla renovována, a vyzývá k pokračování renovací srbského náboženského a kulturního dědictví; v této souvislosti vyzývá zainteresované strany, včetně kosovských orgánů, srbské vlády, srbské komunity v Kosovu a srbské ortodoxní církve, aby našly systém podpory a ochrany kosovského kulturního a náboženského dědictví a péče o ně, neboť s tímto dědictvím je třeba nakládat jako s dědictvím evropským; vítá skutečnost, že závazek ochrany kulturního a náboženského dědictví a péče o ně je zakotven v kosovské ústavě, a vybízí k dalšímu úsilí o zajištění práv všech náboženských menšin, včetně kosovských křesťanů; zdůrazňuje, že členství v mezinárodních a regionálních organizacích a mechanismech by mělo být pro Kosovo prioritou; připomíná v této souvislosti význam dodržování dohody o regionální spolupráci; je přesvědčen, že zřízení regionální kanceláře pro spolupráci mládeže západního Balkánu (v rámci berlínského procesu) s aktivní podporou řady států přinese pozitivní výsledky, zejména pokud jde o vztahy mezi mladými lidmi ze Srbska a Kosova;

27.  v rámci berlínského procesu podporuje vytvoření západobalkánského fóra občanské společnosti, které by zástupcům občanské společnosti z daného regionu nabízelo možnost vyměňovat si myšlenky, vyjadřovat obavy a formulovat konkrétní doporučení pro osoby v rozhodovacích funkcích, a vyzývá k pokračování tohoto procesu na další vrcholné schůzce, která se má konat v roce 2016 v Paříži, a k organizaci přípravných pracovních seminářů pro organizace občanské společnosti z uvedeného regionu;

28.  vítá skutečnost, že kosovský parlament byl vyzván k tomu, aby se plnohodnotně a trvale zapojil na všech úrovních do činností Parlamentního shromáždění procesu spolupráce jihovýchodní Evropy (SEECP-PA) a účastnil se jeho zasedání, jak o tom bylo rozhodnuto v květnu 2015, a považuje tuto výzvu za důležitý příspěvek k regionálnímu parlamentnímu dialogu; vyjadřuje politování nad tím, že kosovský parlament nebyl přijat za řádného člena dalších iniciativ parlamentní spolupráce, jako je např. západobalkánská Konference výborů pro evropskou integraci států podílejících se na procesu stabilizace a přidružení (COSAP) a Síť parlamentních výborů pro hospodářství, finance a evropskou integraci parlamentů zemí západního Balkánu (NPC); vyzývá všechny parlamenty v regionu, aby přijaly otevřenější přístup k žádostem kosovského parlamentu o členství v regionálních iniciativách, a přispěly tak k posílení regionální spolupráce;

29.  znovu vyzývá Kosovo, aby dokončilo legislativní rámec pro veřejnou službu a aby plně provedlo strategický rámec pro veřejnou správu a příslušný akční plán; žádá příslušné orgány, aby ukončily politizaci veřejné správy, aby ve všech orgánech veřejné správy prosazovaly profesionalitu založenou na zásluhách, aby zajistily řádné finanční řízení orgánů veřejné správy a transparentnost dohledu parlamentu nad plněním rozpočtu;

30.  zdůrazňuje, že je důležité navýšit financování projektů kosovských nevládních organizací, které usilují o prosazování zásad řádné správy věcí veřejných, větší transparentnost a odpovědnost, posílení institucionálních mechanismů v soudnictví, posílení institucionální a sociální demokracie, napomáhají rozvoji úsilí o ochranu a podporu práv marginalizovaných skupin a národnostních menšin;

31.  opakuje, že je znepokojen vysokou mírou nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi a ženami, a odsuzuje všeobecnou diskriminaci žen ve společnosti a na trhu práce; zdůrazňuje, že je třeba mladým lidem v Kosovu poskytnout perspektivu do budoucnosti; vyzývá Kosovo, aby se zaměřilo na zacelení kvalifikačních mezer na trhu práce, odstranilo veškeré překážky, jež by mohly vést k diskriminačním praktikám, a zlepšilo celkové podnikatelské prostředí v zemi, zejména pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby poskytla další pomoc mladým podnikatelům v rámci prostředků nástroje předvstupní pomoci se zvláštním zaměřením na odborný a praktický výcvik i na výměnu know-how, včetně usnadnění kontaktů s podnikateli z členských států EU, a aby současně vynakládala maximální úsilí s cílem zamezit odlivu mozků, zejména poté, co vstoupí v platnost dohoda o stabilizaci a přidružení;

32.  připomíná, že nezbytnou podmínkou zvýšení růstového potenciálu, navýšení produktivity a posílení pružnosti a konkurenceschopnosti kosovského hospodářství jsou strukturální reformy; souhlasí s úsudkem Komise, že by Kosovo mělo posílit svůj střednědobý fiskální rámec, zlepšit transparentnost veřejných financí, výdaje rozpočtu zaměřit více na prorůstová opatření a nasměrovat přímé zahraniční investice a platby do výrobních odvětví; vyzývá Kosovo, aby zrychlilo restrukturalizaci státních podniků, zlepšilo konkurzní a insolvenční řízení a snížilo svou závislost na clech tím, že rozšíří domácí daňovou základnu a zmodernizuje výběr příjmů;

33.  zdůrazňuje, že s ohledem na vysokou míru nezaměstnanosti a nízkou míru účasti na trhu práce mají zásadní význam reformy trhu práce společně s reformami vzdělávacího systému; zdůrazňuje, že je třeba vynaložit další úsilí v zájmu lepšího sladění vzdělávacího systému s potřebami trhu práce, zejména prostřednictvím změny vzdělávacích rámců pro předuniverzitní vzdělávání; dále zdůrazňuje, že je důležité rozšířit systém odborného vzdělávání, který musí doplňovat aktivní politika na trhu práce;

34.  poznamenává, že Kosovo je v rané fázi budování fungujícího hospodářství; vítá skutečnost, že v oblasti průmyslu a malých a středních podniků bylo dosaženo určitého pokroku; naléhavě vyzývá, aby byla nadále snižována zátěž malých a středních podniků, a připomíná, že kromě poskytování podpory začínajícím podnikům a inovativním podnikům, které představují vysokou přidanou hodnotu, je třeba provádět posouzení regulačních dopadů na malé a střední podniky s cílem podpořit podnikatelské aktivity, jejichž přínos bude jak společenský, tak hospodářský; vyzývá Komisi, aby poskytla další pomoc mladým podnikatelům v rámci prostředků nástroje předvstupní pomoci, včetně usnadnění kontaktů s podnikateli z členských států EU a zapojení sdružení kosovských podnikatelů do evropské konfederace mladých podnikatelů, zejména po vstupu dohody o stabilizaci a přidružení v platnost; naléhavě vyzývá kosovské instituce, aby vytvořily příležitosti pro investiční financování sociálních a udržitelných podniků, a řešily tak výzvy spojené s řešením sociálních problémů a zajišťováním udržitelného růstu;

35.  opakuje, že je důležité co nejdříve zajistit, aby Kosovu byla přidělena vlastní mezinárodní telefonní předvolba, neboť pomůže Kosovo zviditelnit v mezinárodním kontextu; vyzývá Mezinárodní telekomunikační unii (ITU), aby pokročila v otázce uzavření příslušné dohody;

36.  zdůrazňuje, že je důležité, aby při vystavování pozvání byla respektována specifika všech společenství (viz případ generála Dikoviće), a žádá bezpečnostní síly KFOR, aby jednaly ve spolupráci s kosovskými orgány s cílem zabránit gestům, která by se mohla dotknout paměti obětí a narušit dialog mezi Prištinou a Bělehradem; připomíná, že kontaktní místa v Kosovu i v Srbsku je nutno řádně informovat 48 hodin před konáním těchto návštěv;

37.  vítá zlepšení silniční dopravy a infrastruktur mobility, zejména dálnic, jakož i nedávné přijetí balíčku NPP II z roku 2015, který obsahuje rozsáhlý projekt kosovské železniční infrastruktury; vyjadřuje však politování nad vysokými náklady na jejich vybudování; doufá, že nedávná dohoda o úvěru na modernizaci kosovské části trati 10 evropské železniční sítě podepsaná mezi Kosovem a Evropskou investiční bankou podpoří vznik komplexního plánu na zlepšení veřejné dopravy a modernizaci železniční infrastruktury; vítá v této souvislosti dohodu, kterou dne 27. ledna 2016 uzavřeli ministerští předsedové Isa Mustafa a Aleksandar Vučić s cílem zahájit jednání o přímém leteckém a železničním spojení mezi Kosovem a Srbskem; s vědomím skutečnosti, že plán v oblasti propojení se stal jednou z nejvyšších priorit Komise, která jej považuje za klíčový faktor hospodářského rozvoje regionu, vyzývá kosovské orgány, aby zajistily plné a rychlé provádění technických standardů a tzv. měkkých opatření v oblasti dopravy, jež byly dohodnuty na summitu západního Balkánu v roce 2015 ve Vídni;

38.  vyjadřuje znepokojení ohledně stávající nejisté energetické situace v Kosovu, která negativně doléhá na každodenní život; poukazuje na to, že současná míra ztrát elektřiny a souvisejících obchodních škod je velmi vysoká, neboť stávající sítě jsou značně opotřebované, a vyzývá k provedení zásadních reforem s cílem zlepšit energetickou účinnost a bezpečnost dodávek tím, že se bude investovat do obnovy stávající elektrorozvodné sítě, protože funkční elektrorozvodná síť je pro domácí i zahraniční společnosti podmínkou k zahájení podnikání v Kosovu; naléhavě vyzývá energetický regulační úřad, aby byl pružnější při udělování licencí a povolení novým obchodním investorům do odvětví obnovitelné energie; bere na vědomí uzavření dohody o výstavbě elektrárny „Nové Kosovo“ se společností Contour Global z USA, jejíž výrobní kapacita dosáhne 500 MW, a žádá transparentní postupy doprovázené posouzením sociálních dopadů a dopadů na životní prostředí v plném souladu s normami EU;

39.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost a vládě a národnímu shromáždění Kosova.


Situace v Libyi
PDF 257kWORD 95k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o situaci v Libyi (2016/2537(RSP))
P8_TA(2016)0048RC-B8-0146/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Libyi, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011(1), 22. listopadu 2012(2), 18. září 2014(3) a 15. ledna 2015(4),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/233/SZBP ze dne 22. května 2013, jímž byla vytvořena mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya),

–  s ohledem na rozhodnutí zahájit dne 18. května 2015 vojenskou operaci EU NAVFOR MED Sophia s cílem identifikovat, zachytit a zlikvidovat plavidla a identifikovat prostředky používané nebo pravděpodobně používané převaděči migrantů nebo obchodníky s lidmi,

–  s ohledem na nedávná prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové o Libyi, zejména prohlášení ze dne 30. dubna, 26. a 27. května, 30. června, 12. července, 17. srpna, 13. a 22. září, 9. října, 19. a 26. listopadu a 14. a 17. prosince 2015 a 7., 11. a 18. ledna 2016,

–  s ohledem na závěry Rady o Libyi ze dne 18. ledna 2016,

–  s ohledem na libyjskou politickou dohodu, která byla podepsána dne 17. prosince 2015 v marocké Skhiratě,

–  s ohledem na společné prohlášení, které bylo přijato dne 13. prosince 2015 na římské konferenci o Libyi a které podpořilo Alžírsko, Čína, Egypt, Francie, Německo, Itálie, Jordánsko, Maroko, Rusko, Katar, Saúdská Arábie, Španělsko, Tunisko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Spojené království, Spojené státy americké, Evropská unie, Organizace spojených národů, Liga arabských států a Africká unie,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2259 z roku 2015 o situaci v Libyi, která byla jednomyslně přijata dne 23. prosince 2015,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství(5),

–  s ohledem na celostátní konferenci libyjských kmenů, která se konala v Tripolisu v červenci 2011 a vyzvala k vyhlášení všeobecné amnestie s cílem ukončit občanskou válku,

–  s ohledem na setkání politických představitelů a aktivistů v Alžíru dne 11. března 2015,

–  s ohledem na prohlášení, v němž vlády Alžírska, Francie, Itálie, Maroka, Německa, Spojeného království, Spojených arabských emirátů, Spojených států amerických, Španělska a Tuniska vyjádřily podporu libyjské vládě národní jednoty,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že po dobu Kaddáfího diktatury disponovala Libye největším počtem zbraní na jižním pobřeží Středozemního moře a po pádu Kaddáfího se stala klíčovým zdrojem nezákonného obchodu se zbraněmi a jejich pašování a dodavatelskou oblastí pro všechny teroristy a extremisty v oblasti Sahelu (Mali, Niger, Nigérie) a opoziční hnutí v Súdánu, Čadu a Sýrii;

B.  vzhledem k tomu, že se v únoru 2011 v době tzv. „arabského jara“ vydali Libyjci do ulic, což zahájilo devět měsíců občanského konfliktu v zemi; vzhledem k tomu, že NATO podporovalo povstalce, kteří čelili nevybíravé represi ze strany státu a že tato podpora byla rozhodujícím faktorem pro pád Kaddáfího režimu;

C.  vzhledem k tomu, že libyjská společnost byla vždy (před převratem a ještě více po něm) zorganizována na základě kmenového systému; vzhledem k tomu, že kmenové aliance mezi etniky (většinovými Araby a menšinami Berberů, Tabuů a Tuáregů) hrají i nadále významnou úlohu v dnešní rozvrácené Libyi;

D.  vzhledem k tomu, že do mnohých milic, které bojovaly proti Kaddáfímu, infiltrovali islamisté, kteří je postupně ovládli, přičemž někteří z nich sehráli v konfliktu klíčovou roli; vzhledem k tomu, že příslušné rezoluce OSN označují Dá'iš, Ansár aš-Šaríu a al-Káidu, které všechny působí na území Libye, za teroristické organizace;

E.  vzhledem k tomu, že v srpnu 2012 předala NTC moc Všeobecnému národnímu kongresu (GNC), což je zvolený parlament, který následně zvolil prozatímní hlavu státu; vzhledem k tomu, že voliči zvolili nový parlament, který měl nahradit GNC v červnu 2014, a to v podobě tzv. Sněmovny reprezentantů (HoR), která se přemístila do Tobruku; vzhledem k tomu, že původní GNC, který ovládlo Muslimské bratrstvo, se krátce poté opět sešel a zvolil vlastního premiéra, čímž zpochybnil autoritu HoR v době probíhajících bojů, kdy dokonce i hlavní město Tripolis ovládla jiná skupina; vzhledem k tomu, že obě válčící strany jsou údajně podporovány vnějšími silami, zejména Egyptem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty (v případě HoR v Tobruku) a Tureckem a Katarem (v případě nového GNC v Tripolisu);

F.  vzhledem k tomu, že od srpna 2014 se oba tyto politické orgány (HoR v Tobruku, která je mezinárodně uznávána, a nový kongres GNC, který vznikl v Tripolisu) prohlašují za orgán, který řídí zemi, a že jsou oba podporovány několika těžce ozbrojenými milicemi spojenými s regiony, městy a kmeny rozmanitého původu;

G.  vzhledem k tomu, že politického vakua a neexistence stabilní vlády využívá skupina Dá'iš, v jejíž řadách se nacházejí cizinci a libyjští teroristé, kteří se vrátili z válek v Iráku a Sýrii; vzhledem k tomu, že tito navrátilci společně s džihádisty z dalších zemí v listopadu 2014 ovládli město Darna, které se nachází na východ od Benghází, a přísahali věrnost skupině Dá´iš; vzhledem k tomu, že tyto síly nebo jejich spojenci začali být mezitím aktivní podél téměř celého pobřeží, od Darny až k Tripolisu, včetně Bajdá, Benghází, Adždabíje, Abú Krajnu a Misuráty, a plně kontrolují více než 200 km území kolem Sirty, a že rovněž disponují výcvikovým táborem na západ od Tripolisu, poblíž tuniské hranice; vzhledem k tomu, že Dá´iš zahájil místní kampaň teroru (se stínáním obětí, jejich střílením a s pumovými atentáty) a současně rozšiřuje své území, ovládl silnici a může ztěžovat spojení východu se západem země;

H.  vzhledem k tomu, že Libye se stala útočištěm největších sil organizace Dá´iš mimo Blízký východ a představuje pro tuto skupinu předmostí na jižním pobřeží Středozemního moře a nejnebezpečnější hrozbu pro sousední země v oblasti Sahelu a Sahary a prostřednictvím teroristických útoků také pro Evropu;

I.  vzhledem k tomu, že Dá´iš od 4. ledna 2016 podniká závažné útoky na klíčová ropná zařízení v Libyi s cílem zvětšit svou válečnou kořist a získat kontrolu nad obrovskými ropnými zařízeními na východě v al-Sidra, Ras Lanuf a Marsa al-Brega, čímž ničí hlavní infrastrukturu, na níž závisejí hospodářské zdroje Libye, a ohrožuje tak základní příjmy, z nichž má být tato země znovu vybudována;

J.  vzhledem k tomu, že se Libye poté, co v ní propukla anarchie, stává tranzitní zemí, kde se ještě více daří obchodování s lidmi, jehož cílovou destinací je jižní hranice Evropy; vzhledem k tomu, že na území Libye se i nadále nachází stovky tisíců migrantů a žadatelů o azyl s různou státní příslušností, přičemž mnozí z nich žijí v nuzných podmínkách, čímž se stávají snadným terčem pro převaděče;

K.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv se v celé zemi dále zhoršuje, přičemž tragickou realitou jsou případy svévolného zadržování, únosů, nezákonného zabíjení, mučení a násilí vůči civilnímu obyvatelstvu, novinářům, úředníkům, politickým představitelům a obhájcům lidských práv, jichž se dopouští všechny strany; vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN postoupila rozhodnutí o situaci v Libyi dne 26. února 2011 Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC); vzhledem k tomu, že tento soud je i nadále příslušný k vyšetřování případů porušování lidských práv spáchaných v této zemi a stíhání odpovědných osob; vzhledem k tomu, že dne 27. června 2011 vydal tento soud zatykače na Muammara Kaddáfího a Sajfa al-Isláma Kaddáfího, a vzhledem k tomu, že ostatní podezřelí nejsou v soudní vazbě; vzhledem k tomu, že libyjské úřady trvají na tom, aby byli souzeni v rámci libyjského vnitrostátního právního systému;

L.  vzhledem k tomu, že se na politickém řešení libyjského dialogu podíleli klíčoví členové libyjského demokratizačního procesu, včetně Sněmovny reprezentantů, Všeobecného národního kongresu a Národní přechodné rady; vzhledem k tomu, že skutečné usmíření podpořily také další nezávislé subjekty, jako jsou městské rady, politické strany, kmenoví vůdci a ženské organizace;

M.  vzhledem k tomu, že cílem libyjské politické dohody je zajistit demokratická práva pro obyvatele Libye, sestavit konsenzuální vládu založenou na zásadě rozdělení pravomocí a zmocnit státní instituce, jako je vláda národní jednoty, k řešení všech problémů, s nimiž se potýká Libye a její obyvatelstvo; vzhledem k problémům, jimž Libye čelí, je nutno sestavit vládu národní jednoty co nejdříve, aby mohla přispět svou činností libyjskému lidu a položila základy pro mír, stabilitu, rekonstrukci a rozvoj země;

N.  vzhledem k tomu, že dne 25. ledna 2016 Sněmovna reprezentantů v Tobruku zamítla vládu národní jednoty podporovanou OSN, avšak zároveň schválila libyjskou politickou dohodu, která je základem pro politickou transformaci země;

O.  vzhledem k tomu, že bezpečná a politicky stabilní Libye je naprosto nezbytná nejen pro občany Libye, ale i pro bezpečnost celého regionu a Evropské unie;

1.  vítá libyjskou politickou dohodu podepsanou za podpory OSN dne 17. prosince 2015, plně podporuje prezidentskou radu a vyjadřuje své ocenění zvláštnímu zástupci generálního tajemníka OSN Martinu Koblerovi za náročnou práci, kterou vykonává;

2.  lituje, že Sněmovna reprezentantů v Tobruku odmítla první návrh jednotné vlády; vyzývá dva hlavní subjekty v Libyi, aby potvrdily tuto dohodu, která je klíčovým krokem pro uplatňování libyjské politické dohody a která naplňuje očekávání, pokud jde o vykročení na cestu k míru a stabilitě v této zemi a naplnění zájmů všech obyvatel Libye; naléhavě žádá Sněmovnu reprezentantů v Tobruku a její předsednictvo, aby prokázaly smysl pro kompromis a pokračovaly v projednávání obsazení kabinetu, aby mohla být schválena vláda národní jednoty v souladu s libyjskou politickou dohodou;

3.  vezme na vědomí a podpoří vládu národní jednoty ustavenou na základě konsenzu libyjských aktérů jakožto jedinou legitimní vládu v Libyi; podtrhuje, že Libye nese za tento politický proces odpovědnost a že je důležité, aby zůstal i nadále inkluzivní, a to včetně zapojení kmenových rad, pozitivní účasti žen, občanské společnosti, a využití příspěvků ze strany politických a místních aktérů za účelem brzké změny a přijetí ústavy, která bude respektovat demokracii, lidská práva a občanské svobody;

4.  vyzývá mezinárodní společenství, OSN, EU, AU, členy Ligy arabských států, aby byli připraveni podpořit občany Libye v jejich úsilí o úspěšné uplatnění dohody; očekává, že členské státy a mezinárodní instituce budou navazovat oficiální styky pouze se stranami libyjské politické dohody; žádá EU, aby vůči osobám a organizacím, které bojkotují libyjskou politickou dohodu, uplatňovala cílené sankce, jako je zákaz cestování nebo zmrazení majetku;

5.  lituje, že mezi sunnitskými stranami v zahraničí probíhá zástupný konflikt dopadající na tuto zem; vyzývá regionální aktéry, aby se zdrželi jednání, které by mohlo dále prohloubit rozkol a narušit přechod k stabilní a demokratické Libyi podporující začlenění a destabilizovat sousední země; hlásí se ke svému stěžejnímu závazku podporovat suverenitu, nezávislost, jednotu a územní celistvost Libye;

6.  odsuzuje destabilizující teroristické útoky Dá´iš proti obyvatelům Libye, včetně menšin, jakož i proti ropné infrastruktuře v al-Sidra a Ras Lanuf, a jakékoli pokusy o narušení procesu stabilizace země; žádá, aby mezinárodní koalice řešila narůstající přítomnost uskupení Dá´iš v Libyi, které destabilizuje zemi a je hrozbou nejen pro sousední země Sahelu a Sahary, ale i pro EU;

7.  zdůrazňuje, že propustnost libyjských hranic a nedostatek ústřední politické kontroly značně usnadňují šíření zbraní a obchod s nimi, jakož i volný pohyb libyjských a zahraničních ozbrojených skupin; je znepokojen bezpečnostními dopady, které má rozšíření libyjského konfliktu na země v jejím bezprostředním sousedství, zejména na Egypt, Tunisko, ale i Alžírsko; má za to, že EU by měla využít diplomatické a zahraničněpolitické nástroje v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a další politiky, např. obchodní politiku a politiku spolupráce, aby podpořila tyto země Blízkého východu a severní Afriky v tom, aby se pozitivně zapojily do procesu transformace v Libyi;

8.  domnívá se, že hospodářská obnova je důležitým krokem k demokratické transformaci Libye; plně podporuje nové orgány Libye v boji proti teroristům v zájmu zajištění nezbytné ochrany libyjského obyvatelstva a klíčové hospodářské infrastruktury;

9.  připomíná, že parlamentní hledisko má klíčovou úlohu pro nalezení politického řešení krize; zdůrazňuje, že orgány Evropského parlamentu a jeho poslanci mohou sdílet s libyjskými aktéry zkušenosti ohledně institucionálního uspořádání, čímž přispějí k jejich úsilí o dosažení politického dialogu podporujícího začlenění;

10.  vyjadřuje vážné znepokojení nad osudem libyjských migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, jejichž neúnosná situace se stále zhoršuje; žádá, aby se Agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) důrazněji zapojila do koordinace úsilí OSN; vyzývá EU a její členské státy, aby účinně řešily strmě narůstající migrační toky ze severní Afriky, a zejména z Libye; vyzývá orgány Libye a ozbrojené složky, aby zajistily vnějším subjektům přístup do zádržných zařízení, zejména zařízení, v nichž jsou umísťováni migranti;

11.  vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, která koordinuje činnost členských států v Libyi, aby zaměřily svou podporu na budování státu a institucí a aby spolu s členskými státy, OSN, NATO a regionálními partnery pomáhaly při reformě bezpečnostního sektoru při budování účinné národní armády a policie, které budou podléhat vládě národní jednoty a budou schopny kontrolovat celé libyjské území a vody a zajistit bezpečnost jejích hranic; zdůrazňuje, že by EU měla rovněž upřednostnit pomoc při reformě libyjského soudního systému, jakož i jiných oblastí, které jsou klíčové pro demokratickou správu věcí veřejných;

12.  podporuje operaci EU NAVFOR MED SOPHIA v jejím úsilí o řešení problémů spojených s migrační krizí a boj s převaděči, kteří vykořisťují migranty; připomíná, že úspěch operace přímo souvisí s udržitelností politického dialogu v Libyi a s potřebou obnovit v zemi mír a stabilitu; vyzývá k dohodě s vládou národní jednoty, která by umožnila misi EU provádět nezbytné operace v libyjských teritoriálních vodách;

13.  oceňuje, že EU již poskytla balíček prostředků o objemu 100 milionů EUR a je připravena poskytnout okamžitou pomoc v prioritních oblastech, které budou vymezeny po ustavení vlády národní jednoty; vyzývá EU a OSN, aby připravily plán pomoci pro budování státu, bezpečnost a udržování míru a odbornou přípravu pro uplatnění kapacit pro řešení mimořádných událostí a katastrof, respektování lidských práv a zásad právního státu;

14.  vyzývá členské státy, aby v zájmu podpory úsilí o transformaci a nové libyjské vlády nejednaly individuálně, ale aby podporovaly místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku v jejím úsilí o vypracování komplexní strategie, které bude koordinováno s UNSMIL a s libyjskými orgány; domnívá se, že prioritními cíli této země jsou reforma bezpečnostního sektoru a programy pro odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění, a vyzývá Komisi, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby byly připraveny poskytnout v těchto oblastech nezbytnou podporu, pokud o to nová vláda požádá;

15.  zdůrazňuje, že je zapotřebí navýšit financování v humanitární oblasti, aby byly uspokojeny nejnaléhavější potřeby osob, které jsou závažně dotčeny konfliktem v Libyi; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byly humanitárním organizacím poskytnuty prostředky, které jim napomohou lépe posuzovat situaci a zlepší jejich reakci, pokud jde o potřeby v místě; vyzývá členské státy, aby splnily své závazky týkající se svěřeneckého krizového fondu EU pro Afriku;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Unii pro Středomoří, Lize arabských států, Radě Africké unie a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 114.
(2) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 192.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0028.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0010.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0272.


Ostrovní charakter
PDF 336kWORD 80k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o zvláštní situaci ostrovů (2015/3014(RSP))
P8_TA(2016)0049B8-0165/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 174 a 175 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005,

–  s ohledem na šestou zprávu Komise o ekonomické, sociální a územní soudržnosti (COM(2014)0473),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru o „Specifických problémech ostrovů“ (1229/2011),

–  s ohledem na otázku ohledně ostrovního charakteru položenou Komisi (O-000013/2016 – B8-0106/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že ostrovy klasifikované jako regiony NUTS-2 a NUTS-3 mají společnou trvalou charakteristiku, která je zřetelně odlišuje od pevninských oblastí;

B.  vzhledem k tomu, že v článku 174 SFEU se uvádí, že ostrovy jsou z přírodního a zeměpisného hlediska trvale znevýhodněny;

C.  vzhledem k tomu, že hlavními cíli politiky soudržnosti, které jsou úzce spojeny s dosažením cílů strategie Evropa 2020, je snižování ekonomických, sociálních a environmentálních rozdílů mezi regiony a dosažení polycentrického harmonického rozvoje;

D.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize má dramatický dopad na státní a regionální rozpočty mnoha členských států, jelikož omezuje dostupné finanční prostředky v mnoha oblastech a vede k 20% snížení veřejných investic; vzhledem k tomu, že jak je uvedeno také v šesté zprávě o ekonomické, sociální a územní soudržnosti, má krize také závažný dopad na možný rozvoj mnoha znevýhodněných regionů, včetně ostrovů; vzhledem k tomu, že v důsledku hospodářské krize došlo ke zvrácení dlouhodobého trendu sbližování HDP a míry nezaměstnanosti v celé EU, což vede k rostoucí chudobě a většímu sociálnímu vyloučení a brání Unii v dosažení jejího dlouhodobého cíle, kterým je hospodářská a územní soudržnost;

E.  vzhledem k tomu, že se v případě ostrovů EU jedná někdy také o periferní regiony, které se nacházejí na vnějších hranicích EU a jsou obzvláště ohroženy problémy, jimž Evropa v současnosti čelí, jako je globalizace, demografické trendy, změna klimatu, dodávky energie a v případě jižních oblastí rostoucí příliv migrantů;

F.  vzhledem k tomu, že evropské ostrovy přispívají k rozmanitosti Unie jak z hlediska životního prostředí (zvláštní biotopy a endemické druhy zvířat a rostlin), tak i z kulturního hlediska (architektonické dědictví, zajímavá místa, krajina, zemědělské a jiné než zemědělské charakteristiky a zeměpisná identita);

G.  vzhledem k tomu, že evropské ostrovy mohou s ohledem na svůj potenciál vyrábět energii z obnovitelných zdrojů, jelikož jsou vystaveny působení větru, oceánskému příboji a slunečnímu záření, přispět k upevnění udržitelného rozvoje v Unii;

H.  vzhledem k tomu, že hlavními faktory zatraktivnění ostrovních oblastí pro kvalifikované pracovníky a firmy je přístupnost těchto regionů a propojení ostrovů; vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou územní kontinuity je nutné přilákat investice, vytvořit nová pracovní místa a snížit náklady na lodní a leteckou přepravu osob a zboží a zároveň se snažit o omezení emisí a znečištění ovzduší, k němuž v souvislosti s uvedenými druhy dopravy dochází;

I.  vzhledem k tomu, že zemědělství, chov hospodářských zvířat a rybolov jsou důležitým prvkem místní ekonomiky ostrovů, která je zdrojem dodávek pro značnou část zemědělsko-promyslového odvětví, a vzhledem k tomu, že tato odvětví trpí v důsledku nedostatečné přístupnosti, zejména v případě malých a středních podniků, malé míry diferenciace výroby a klimatických podmínek;

J.  vzhledem k tomu, že intenzivní cestovní ruch tvoří u většiny ostrovů důležitou součást jejich místní ekonomiky, obvykle se však soustřeďuje pouze na určitá roční období a není dostatečně plánován na mimosezónní období, což může vést k riziku, pokud jde o udržitelný rozvoj ostrovních oblastí z hlediska životního prostředí;

1.  vybízí Komisi, aby s přihlédnutím k článku 174 SFEU poskytla jasnou definici trvalého zeměpisného, přírodního a demografického znevýhodnění, kterým trpí ostrovní oblasti;

2.  táže se Komise, jakým způsobem hodlá uplatňovat znění článku 174 SFEU, pokud jde o trvalé znevýhodnění ostrovních oblastí, které brání jejich přirozenému rozvoji a neumožňuje jim dosáhnout hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

3.  je si vědom toho, že je důležité poskytovat ostrovním oblastem podporu, aby byly schopny se vypořádat se značnou tendencí k vylidňování; připomíná, že s jistými druhy znevýhodnění se hůře vyrovnávají ostrovy v poměru ke své malé velikosti a ke vzdálenosti od evropských pevninských břehů;

4.  požaduje, aby Komise zahájila důkladnou studii/analýzu týkající se nadměrných nákladů, které ostrovům vznikají v souvislosti s dopravou osob a zboží, dodávkou energie a přístupem k trhům, zejména v případě malých a středních podniků, v důsledku toho, že se jedná o ostrovy;

5.  domnívá se, že ostrovy by měly mít řádnou definici/kategorizaci, která by přihlížela nejen k jejich rozdílům a specifickým rysům, které také k jejich konkrétní situaci; vyzývá Komisi, aby na základě článku 174 SFEU, který uznává zvláštní situaci ostrovů, vytvořila homogenní skupinu, jež by se skládala ze všech ostrovních území; vyzývá Komisi navíc k tomu, aby kromě HDP přihlížela také k dalším statistickým ukazatelům, které mohou odrážet hospodářské a sociální ohrožení vznikající v důsledku trvalého přírodního znevýhodnění;

6.  připomíná, že v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES byla pro některé evropské ostrovy přijata zvláštní daňová úprava, která má vyvážit jejich trvalé přírodní a demografické znevýhodnění; poukazuje na význam této zvláštní daňové úpravy pro místní obce a ekonomiku a vyzývá k jejímu zachování, zejména v těch členských státech, v nichž probíhají ekonomické ozdravné programy;

7.  připomíná zejména, že je nutné zajistit lepší propojení ostrovů na základě námořních cest, lepší přístup do přístavů a lepší letecké služby; domnívá se, že zvláštní důraz by měl být kladen na dopravní uzly, intermodální dopravu a udržitelnou mobilitu; zdůrazňuje také, že je nutné podporovat vyvážený územní rozvoj ostrovních oblastí na základě propagace inovací a konkurenceschopnosti v těchto regionech, které jsou vzdáleny od hlavních správních a hospodářských center a nemohou využívat snadno dostupnou dopravu, a také na základě rozšíření místní produkce pro místní trhy;

8.  zdůrazňuje, že digitální kapacita je hlavním prostředkem, který může působit proti znevýhodnění ostrovních území v oblasti dopravní obslužnosti; poukazuje na to, že k tomu, aby bylo možné na ostrovech zajistit přístup k širokopásmovému připojení a jejich plné zapojení do jednotného digitálního trhu, jsou nutné investice do infrastruktury;

9.  připomíná, že řada ostrovů ve Středozemním moři, která je svědkem příjezdu značného počtu migrantů, se musí s touto situací vypořádat; zdůrazňuje, že EU musí zaujmout ucelený přístup, který by měl zahrnovat podporu ze strany EU a společné úsilí všech členských států;

10.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit vzdělávání na všech úrovních, v případě nutnosti také na základě většího využívání systémů dálkového studia; připomíná, že ostrovy se potýkají také se značným vlivem změny klimatu, která má velmi závažné důsledky, mj. vede k většímu počtu přírodních rizik;

11.  zdůrazňuje, že přestože se ostrovy potýkají s určitými omezeními, mohou mít prospěch také ze svého územního potenciálu, který by se měl využívat jako k zajištění rozvoje, růstu a vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že je důležité prosazovat politiku nízkých daní a omezování byrokracie jakožto hlavní pobídku k přilákání investic; v této souvislosti upozorňuje na možnost rozvoje udržitelného cestovního ruchu, který by doplňoval sezónní cestovní ruch a který by se zaměřoval na podporu kulturního dědictví a specifické řemeslné hospodářské činnosti; poukazuje také na obrovský potenciál mořské, větrné a sluneční energie a potenciál ostrovů stát se zdrojem alternativní energie, být co nejméně závislými na dovozu energie a především zaručit lacinější dodávky energie pro vlastní obyvatele;

12.  v této souvislosti zdůrazňuje význam využívání všemožného synergického působení mezi evropskými strukturálními a investičními fondy a dalšími unijními nástroji s cílem vyvážit znevýhodnění ostrovů a dosáhnout vyššího hospodářského růstu, většího množství pracovních míst a udržitelného rozvoje;

13.  vyzývá Komisi, aby vytvořila „strategický rámec EU pro ostrovy“ s cílem propojit nástroje, které mají značný územní dopad;

14.  vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby hrály v rámci ostrovních rozvojových strategií významnou úlohu na základě vertikálního přístupu, který by v souladu se zásadou subsidiarity zahrnoval všechny úrovně státní správy, s cílem zajistit udržitelný rozvoj ostrovů EU;

15.  navrhuje, aby Komise vytvořila v rámci svého generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku (GŘ REGIO) „oddělení pro ostrovy“, které by se skládalo z malé skupiny zaměstnanců a které by koordinovalo a analyzovalo otázky vztahující se k ostrovním oblastem;

16.  vyzývá Komisi, aby předložila sdělení obsahující „Agendu EU pro ostrovy“ a v návaznosti na něj bílou knihu, která by sledovala rozvoj ostrovů, byla by založena na osvědčených postupech a zapojovala by místní, regionální a celostátní orgány a další příslušné subjekty, včetně ekonomických a sociálních partnerů a zástupců občanské společnosti;

17.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh na vyhlášení Evropského roku ostrovů a hor;

18.  vyzývá Komisi, aby při vypracovávání návrhu příštího víceletého finančního rámce měla na paměti specifickou situaci ostrovů;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů a členským státům.


Úloha místních a regionálních orgánů u evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF)
PDF 334kWORD 75k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o úloze místních a regionálních orgánů v oblasti evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) (2015/3013(RSP))
P8_TA(2016)0050B8-0171/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 174 až 178 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, a o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů k výsledku jednání o dohodách o partnerství a operačních programech ze dne 9. července 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 týkající se investic do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů (COM(2015)0639),

–  s ohledem na Bílou knihu Výboru regionů o víceúrovňové správě věcí veřejných,

–  s ohledem na otázku položenou Komisi o úloze místních a regionálních orgánů v oblasti evropských strukturálních a investičních fondů (O-000012/2016 – B8-0105/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU v programovém období 2014–2020 i nadále představuje hlavní investiční nástroj EU, jenž pokrývá všechny regiony, a je příležitostí vytvořit postup na podporu udržitelného růstu, který bude fungovat více „zdola nahoru“, podporovat vytváření pracovních míst, podnikatelského ducha a inovace na úrovni místní a regionální ekonomiky, zlepšení kvality života občanů a vytvoření solidarity a posílení rozvoje v regionech EU;

B.  vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je rovněž, jak je stanoveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie, snižovat hospodářské, sociální a územní rozdíly mezi členskými státy EU a jejich regiony prostřednictvím inkluzivní strategie;

C.  vzhledem k tomu, že byl (pro období 2014–2020) poprvé vytvořen soudržný rámec, nařízení o společných ustanoveních (CPR), který stanoví společná pravidla pro všech pět evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů): Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond.

D.  vzhledem k tomu, že společný strategický rámec (SSR) zavedený v rámci nařízení o společných ustanoveních přispívá k maximalizaci dopadu a účinnosti veřejných výdajů, což umožní součinnost spojením fondů ESI s ostatními programy financovanými EU;

E.  vzhledem k tomu, že článek 7 nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj uvádí, že alespoň 5 % z celkových zdrojů EFRR by mělo být věnováno na podporu udržitelného rozvoje měst prostřednictvím integrovaných opatření, kdy města, subregionální nebo místní orgány odpovědné za provádění udržitelných městských strategií by byly odpovědné za úkoly týkající se přinejmenším výběru operací;

F.  vzhledem k tomu, že v současném programovém období 2014–2020 komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) a místní akční skupiny jsou rovněž způsobilé pro financování v rámci EFRR a ESF;

G.  vzhledem k tomu, že zásady partnerství a víceúrovňové správy, jak jsou uvedeny v článku 5 nařízení o společných ustanoveních, jsou jedním ze základních principů fondů ESI;

1.  zdůrazňuje klíčovou roli místních a regionálních orgánů při vytváření a provádění strategií EU, přičemž je třeba uznat úlohu široké škály zúčastněných stran z členských států a komunitních skupin; dále se domnívá, že blízkost těchto orgánů k občanům a různorodost správy na místní a regionální úrovni jsou přínosem pro EU;

2.  podporuje součinnost a doplňkovost mezi fondy ESI a dalšími programy EU, v níž mohou místní a regionální orgány hrát užitečnou úlohu při dosahování cílů politiky soudržnosti; zdůrazňuje však, že jakékoli přeprogramování strukturálních a investičních fondů by mělo být prováděno podle pravidel nařízení o společných ustanoveních a že nové iniciativy by neměly oslabovat základ fondů ESI;

3.  poukazuje na posílení zásady partnerství a evropský kodex chování pro partnerství, které stanovují právní zapojení místních a regionálních orgánů a stanovují minimální požadavky pro jejich zapojení do všech fází přípravy a provádění operačních programů; uznává, že ačkoli byly místní a regionální orgány ve většině případů konzultovány během jednání o dohodách o partnerství a operačních programů, jejich zapojení nemělo formu plného partnerství; vyzývá proto členské státy, aby plně dodržovaly tyto požadavky a zvýšily úsilí s cílem řešit nedostatky;

4.  zdůrazňuje, že posílení správní kapacity, řešení strukturálních nedostatků místních a regionálních orgánů má klíčový význam jak pro fázi programování a provádění operačních programů a povede k většímu využívání prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že bude poskytována podpora pro budování kapacit místních a regionálních orgánů a jejich administrativních orgánů a institucí, aby mohly sehrát významnou úlohu v oblasti politiky soudržnosti, zejména v případě delegování provádění úkolů nižším úrovním správy, a to zejména městským orgánům;

5.  poznamenává, že politika soudržnosti EU je dobrým příkladem víceúrovňové správy s přístupem zdola nahoru, kde místní a regionální orgány – při spravování evropských strukturálních a investičních fondů – nastolují rovnováhu mezi cílem Unie, jímž je větší hospodářská, sociální a územní soudržnost a územním dopadem politik EU;

6.  zdůrazňuje význam iniciativy komunitně vedeného místního rozvoje, v němž místní orgány jsou partnery; zdůrazňuje, že přístup zdola nahoru by měl být používán i nadále, a zároveň je třeba stanovovat cíle pro zásahy týkající se místních a regionálních potřeb;

7.  domnívá se, že nové iniciativy jako jsou integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj představují skokové změny v oblasti schopnosti místních zúčastněných stran spojit finanční toky a naplánovat správným směrem zaměřené místní iniciativy;

8.  domnívá se, že víceúrovňová správa podporuje základní politické cíle EU, jimiž jsou ekonomický růst, sociální pokrok a udržitelný rozvoj a že posiluje demokratický rozměr EU a zvyšuje účinnost její politické činnosti;

9.  upozorňuje na problémy, jimž čelí místní a regionální orgány, jako je globalizace, změna klimatu, zabezpečení dodávek energie, migrační toky, rozvoj měst, s přihlédnutím k tomu, že každý region má své specifické potřeby a rysy;

10.  je přesvědčen, že městské oblasti hrají stále důležitější úlohu v dnešním světě, a že politiky EU sehrávají důležitou úlohu při vytváření vhodného rámce, v rámci něhož mohou evropské městské oblasti aktivovat potenciál svého růstu;

11.  vyzývá Komisi, aby pozorně monitorovala provádění článku 7 nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj a informovala o tom Parlament;

12.  domnívá se, že městská agenda EU může zlepšit rozvoj a provádění politik a programů, a tím zajistit jednotnější dopad, a podporu měst a zároveň přispět k plnění společných evropských a národních cílů, a to při plném dodržení zásady subsidiarity a proporcionality; zdůrazňuje význam Amsterdamského paktu a pokroku při dosahování cílů, jichž se snaží dosáhnout; konstatuje však, že úsilí s cílem odstranit nedostatky a nesrovnalosti by měly být uplatňovány na politiky EU s dopadem na městské a venkovské oblasti;

13.  vyzývá Komisi, aby i nadále stavěla na předchozích a probíhajících iniciativách, včetně veřejných konzultací, aby určila opatření k posílení úlohy místních a regionálních orgánů při řízení a provádění fondů ESI prostřednictvím dohod o partnerství a operačních programů;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Výboru regionů a vládám a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.


Systematické masové vraždy náboženských menšin Islámským státem
PDF 353kWORD 103k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá'iš) (2016/2529(RSP))
P8_TA(2016)0051RC-B8-0149/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci v Iráku(1), ze dne 18. září 2014 o situaci v Iráku a Sýrii a ofenzivě IS, včetně pronásledování menšin(2), a zejména na bod 4 tohoto usnesení, a na usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o Iráku: únosy a týrání žen(3), ze dne 12. února 2015 o humanitární krizi v Iráku a Sýrii, zejména v souvislosti s Islámským státem(4), a konkrétně bod 27 tohoto usnesení, ze dne 12. března 2015 o nedávných útocích a únosech ze strany ISIS/Dá'iš na Blízkém východě, zejména Asyřanů(5), a bod 2 tohoto usnesení, ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a o politice Evropské unie v této oblasti(6), a zejména body 129 a 211 tohoto usnesení, ze dne 12. března 2015 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2015(7), a zejména body 66 a 67 tohoto usnesení, ze dne 30. dubna 2015 o pronásledování křesťanů ve světě v souvislosti se zavražděním studentů v Keni teroristickou skupinou aš-Šabáb(8), a zejména bod 10 tohoto usnesení, a ze dne 30. dubna 2015 o ničení kulturních památek příslušníky ISIS/Dá‘iš(9),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 18. dubna 2013 k zásadě OSN „odpovědnost za ochranu“ (R2P)(10),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března 2015 o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák jakož i o hrozbě, kterou představuje ISIS/Dá'iš, ze dne 20. října 2014 o krizi v Sýrii a Iráku související s ISIS/Dá'iš, ze dne 30. srpna 2014 o Iráku a Sýrii, ze dne 14. dubna 2014 a 12. října 2015 o Sýrii a ze dne 15. srpna 2014 o Iráku,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2003/335/SVV ze dne 8. května 2003 o vyšetřování a trestním stíhání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů(11),

–  s ohledem na: pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva; obecné zásady EU týkající se násilí páchaného na ženách a dívkách a boje proti všem formám diskriminace žen a dívek; obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání; obecné zásady EU týkající se dětí a ozbrojených konfliktů; obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte; a obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline i na obecné zásady EU pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými ženami, homosexuály, bisexuály, transsexuály a intersexuály (LGBTI),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, o Iráku a Sýrii,

–  s ohledem na usnesení č. 2091 (2016) o zahraničních bojovnících v Sýrii a Iráku, jež přijalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy dne 27. ledna 2016,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 25. srpna 2014, v němž se uvádí, že „iráčtí civilisté trpí „strašlivou“ rozšířenou a systematickou perzekucí“,

–  s ohledem na nedávné rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Iráku a Sýrii, zejména na rezoluci č. 2249 (2015), která odsuzuje nedávné teroristické útoky ISIS, a na rezoluci č. 2254 (2015) podporující mírový proces v Sýrii a stanovující harmonogram rozhovorů,

–  s ohledem na rezoluci S-22/1 ze dne 3. září 2014 o „situaci v oblasti lidských práv v Iráku ve světle porušování lidských práv ze strany tzv. Islámského státu v Iráku a Levantě a dalších skupin“, kterou přijala Rada pro lidská práva OSN,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z 9. prosince 1948,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu, zejména na jeho články 5 až 8,

–  s ohledem na analytický rámec, který vytvořil Úřad zvláštního poradce OSN pro zabránění genocidě (OSAPG),

–  s ohledem na prohlášení zvláštního poradce generálního tajemníka OSN ze dne 12. srpna 2014 o předcházení genocidě a prohlášení zvláštního poradce OSN o odpovědnosti za zabezpečení situace v Iráku,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 27. března 2015 o stavu lidských práv v Iráku s ohledem na porušování lidských práv, jehož se dopouští takzvaný Islámský stát v Iráku a Levantě a s ním spřízněné skupiny, zejména na bod 16 této zprávy „Porušování lidských práv, jehož se dopouští ISIL – útoky na náboženské a etnické skupiny“,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního poradce generálního tajemníka OSN ze dne 13. října 2015 o předcházení genocidě a prohlášení zvláštního poradce generálního tajemníka OSN o odpovědnosti za ochranu před eskalací podněcování k násilí v Sýrii z náboženských důvodů,

–  s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republiku, která byla předložena Radě pro lidská práva dne 13. srpna 2015, zejména na body 165 až 173 této zprávy,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2249 (2015) zakládá násilná extremistická ideologie takzvané organizace ISIS/Dá'iš, její teroristické činy, trvalé systematické a rozsáhlé útoky proti civilnímu obyvatelstvu, zneužívání lidských práv a porušování mezinárodního humanitárního práva, včetně skutků spáchaných z náboženských či etnických důvodů, a ničení kulturního dědictví a nezákonného obchodování s kulturními statky, celosvětové ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti;

B.  vzhledem k tomu, že se tzv. ISIS/Dá´iš zaměřuje na náboženské a etnické menšiny, jako jsou křesťanské (chaldejské, syrské, asyrské, melkitské a arménské), jezídské, turkmenské, šabacké, kakaiské, sabejsko-mandeanské, kurdské a šíitské komunity, i na řadu Arabů a sunnitských muslimů; vzhledem k tomu, že dochází k zabíjení, vraždění, bití, vydírání, únosům a mučení mnohých lidí; vzhledem k tomu, že dochází k jejich uvržení do otroctví (zejména v případě žen a dívek, které jsou terčem dalších forem sexuálního násilí), k jejich násilnému konvertování a jsou oběťmi nucených sňatků a nedovoleného obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že násilné nábory se týkají i dětí; vzhledem k tomu, že jsou vandalsky ničeny mešity, pamětihodnosti, chrámy, kostely a další místa určená pro náboženské obřady a hrobky a hřbitovy;

C.  vzhledem k tomu, že genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny nesmí zůstat nepotrestány bez ohledu na okamžik a místo jejich spáchání, a vzhledem k tomu, že jejich účinné trestní stíhání musí být zajištěno přijetím opatření na vnitrostátní úrovni a posílením mezinárodní spolupráce a prostřednictvím Mezinárodního trestního soudu a mezinárodní trestní justice;

D.  vzhledem k tomu, že genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny jsou problémem, který se týká všech členských států EU, které jsou podle společného postoje Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 odhodlány spolupracovat, aby těmto trestným činům předcházely a ukončily beztrestnost jejich pachatelů;

E.  vzhledem k tomu že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2249 (2015) povoluje členským státům, které k tomu mají kapacity, aby v souladu s mezinárodním právem, zejména s Chartou Organizace spojených národů, a s mezinárodními právními předpisy týkajícími se lidských práv, uprchlíků a humanitárních otázek přijaly všechna opatření nutná k tomu, aby zintenzivnily a koordinovaly své snahy o zabránění teroristickým útokům a skoncování s těmito útoky na území, která jsou pod kontrolou tzv. ISIS/Dá'iš;

F.  vzhledem k tomu, že mezinárodní právní definice genocidy v souladu s článkem II Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948 obsahuje slova: „kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; a e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné“; vzhledem k tomu, že článek III této úmluvy považuje za trestnou nejen genocidu, ale také spolčení k spáchání genocidy, přímé a veřejné podněcování ke spáchání genocidy a účastenství na genocidě;

G.  vzhledem k tomu, že od roku 2014 bylo podle odhadů zabito 5 000 jezídů, zatímco mnoho jiných bylo mučeno nebo násilně přinuceno konvertoval k islámu; vzhledem k tomu, že nejméně 2 000 jezídských žen bylo zotročeno a stalo se obětí nucených manželství a obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že již šestiletá děvčátka byla znásilněna a jezídské děti byly násilně přinuceny stát se vojáky tzv. ISIS/Dá´išu; vzhledem k tomu, že existuje jasný důkaz o hromadných hrobech jezídů, které unesl tzv. ISIS/Dá´iš;

H.  vzhledem k tomu, že v noci dne 6. srpna 2014 uprchlo před postupem sil organizace tzv. „ISIS/Dá'iš“ na Mosul, Qaraqosh a další vesnice na pláních Ninive přes 150 000 křesťanů, kteří přišli o veškerý svůj majetek, a vzhledem k tomu, že tito křesťané jsou až do dnešního dne rozptýleni po severním Iráku, kde přežívají v nuzných podmínkách; vzhledem k tomu, že ty, kteří nebyli schopni z Mosulu a plání Ninive uprchnout, tzv. „ISIS/Dá'iš“ zajal, a vzhledem k tomu, že nemuslimské ženy a děti byly zotročeny, některé z nich prodány a jiné surově zabity a nafilmovány pachateli;

I.  vzhledem k tomu, že v únoru 2015 tzv. „ISIS/Dá'iš“ po obsazení několika zemědělských osad na jižním břehu řeky Chábúr v severovýchodní provincii Hasaka unesl více než 220 asyrských křesťanů, a vzhledem k tomu, že únosci dosud propustili jen několik z nich, zatímco osud ostatních zadržovaných není znám;

J.  vzhledem k tomu, že v několika zprávách orgánů OSN, včetně zvláštního poradce generálního tajemníka OSN pro předcházení genocidě, zvláštního poradce generálního tajemníka OSN pro odpovědnost za ochranu a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, se uvádí, že činy, které páchá tzv. ISIS/Dá´iš, mohou být kvalifikovány jako válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocida;

K.  vzhledem k tomu, že nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise zaznamenala a hlásí, že osoby náležející k etnickým a náboženským menšinám, které se stavějí proti tzv. ISIS/Dá´iš a dalším teroristickým skupinám, milicím a nestátním ozbrojeným skupinám ovládajícím de facto území, na kterém menšiny žijí, jsou nadále pronásledovány;

L.  vzhledem k tomu, že podle přístupu „odpovědnost za ochranu“ (R2P) má v souladu s Chartou OSN v případě, že určitý stát (nebo nestátní aktér) zjevně selhává v ochraně svého obyvatelstva nebo je dokonce pachatelem takových zločinů, odpovědnost za přijetí kolektivních opatření na ochranu tohoto obyvatelstva mezinárodní společenství;

M.  vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva mají všichni lidé právo žít podle svého svědomí a svobodně si zvolit a měnit své náboženské a jiné přesvědčení; vzhledem k tomu, že političtí a náboženští vůdci na všech úrovních mají povinnost bojovat proti extremismu a podporovat vzájemnou úctu mezi jednotlivci i náboženskými společenstvími;

1.  připomíná, že důrazně odsuzuje tzv. ISIS/Dá´iš a mimořádně závažné porušování lidských práv, jehož se dopouští a které se ve smyslu Římského statutu Mezinárodního trestního soudu rovná zločinům proti lidskosti a válečným zločinům, a že by měla být přijata opatření k tomu, aby Rada bezpečnosti OSN uznala tyto zločiny jako genocidu; je mimořádně znepokojen tím, že se tato teroristická skupina záměrně zaměřuje na křesťany (Chaldejce, Syřany, Asyřany, Melchity, Armény), Jezídy, Turkmeny, šíity, Šabaky, Sabejce, Kakaje a sunnity, kteří nesouhlasí s jejím výkladem islámu, což je součást jejích snah o vyhlazení veškerých náboženských a etnických menšin v oblastech, které má pod kontrolou;

2.  zastává názor, že pronásledování, ukrutnosti a mezinárodní zločiny představují válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; zdůrazňuje, že tzv. ISIS/Dá´iš páchá genocidu proti křesťanům a Jezídům a dalším náboženským a etnickým menšinám, které nesouhlasí s tím, jak tzv. ISIS/Dá´iš vykládá islám, a že to proto vyžaduje opatření v rámci Úmluvy OSN z roku 1948 o zabránění a trestání zločinu genocidia; zdůrazňuje, že osoby, které úmyslně, z etnických nebo náboženských důvodů, konspirují, plánují, podněcují, páchají nebo se pokoušejí páchat ukrutnosti nebo se na takových činech spolupodílejí či je podporují, by měly být předány spravedlnosti a stíhány za porušování mezinárodní práva, a to za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu;

3.  naléhavě žádá všechny smluvní strany Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia, podepsané v Paříži dne 9. prosince 1948, a dalších příslušných mezinárodních dohod, zejména členské státy EU, aby na svém území zamezily páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidě; naléhavě vyzývá Sýrii a Irák, aby akceptovaly jurisdikci Mezinárodního trestního soudu;

4.  naléhavě vyzývá členy Rady bezpečnosti OSN, aby podporovali, aby Rada bezpečnosti postoupila tyto záležitosti Mezinárodnímu trestnímu soudu s cílem prošetřit násilí, které v Iráku a Sýrii páchá tzv. ISIS/Dá´iš proti křesťanům, Jezídům a náboženským a etnickým menšinám;

5.  naléhavě vyzývá každou ze smluvních stran Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948 a jiných mezinárodních dohod o prevenci a trestání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy, zejména příslušné orgány zemí a jejich státní příslušníky, kteří jakýmkoli způsobem podporují či financují tyto zločiny, podílejí se na nich nebo jsou za ně spoluzodpovědní, aby v plném rozsahu splnili své zákonné povinnosti vyplývající ze zmíněné úmluvy a dalších mezinárodních dohod;

6.  naléhavě vyzývá příslušné orgány zemí, které přímo či nepřímo podporují či financují tyto válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu, podílejí se na nich nebo jsou za ně spoluzodpovědné, aby v plném rozsahu splnily své zákonné povinnosti vyplývající z mezinárodního práva a aby ukončily toto nepřijatelné jednání, které působí obrovské škody irácké a syrské společnosti a které vážně destabilizuje sousední země a mezinárodní mír a bezpečnost;

7.  připomíná, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2253 ukládá členským státům OSN zákonnou povinnost zakázat jakoukoli pomoc organizaci tzv. ISIS/Dá´iš a jiným teroristickým organizacím, zejména dodávky zbraní a finanční podporu, včetně nezákonného obchodování s ropou, a naléhavě je vyzývá k přijetí vnitrostátních právních předpisů považujících takovou pomoc za trestný čin; připomíná, že pokud některé členské státy nebudou jednat odpovídajícím způsobem, bude to znamenat porušení mezinárodního práva a ostatním členským státům tak vznikne zákonná povinnost uplatnit rezoluci Rady bezpečnosti OSN, tj. přijmout taková opatření, která by odpovědné jednotlivce a subjekty postavila před soud;

8.  co nejdůrazněji odsuzuje ničení náboženských a kulturních památek a artefaktů ze strany tzv. Dá´iš, což představuje útok na kulturní dědictví všech obyvatel Iráku a Sýrie a obecně celého lidstva; vyzývá všechny státy, aby posílily vyšetřování a soudní spolupráci, na jejichž základě by bylo možné určit všechny skupiny zodpovědné za nezákonné obchodování s kulturními statky a za poškozování a ničení kulturního dědictví, které náleží celému lidstvu, v Sýrii, Iráku a širším regionu Blízkého východu a severní Afriky;

9.  naléhavě žádá všechny země mezinárodního společenství včetně členských států EU, aby aktivně usilovaly o potírání radikalizace a zlepšovaly své právní a soudní systémy s cílem zabránit tomu, aby jejich státní příslušníci a občané mohli odjíždět s cílem se připojit k tzv. ISIS/Dá´iš a podílet se na porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, a aby zajistily, že pokud se tak stane, budou tyto osoby co nejdříve trestně stíhány, a to i za podněcování k páchání těchto trestných činů a jejich podporu na internetu;

10.  vyzývá EU, aby zavedla funkci stálého zvláštního zástupce pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení;

11.  uznává a podporuje nezcizitelné právo všech náboženských, etnických a dalších menšin žijících v Iráku a Sýrii i nadále žít důstojně, rovnoprávně a bezpečně ve svých historických a tradičních mateřských zemích a svobodně vyznávat své náboženství a přesvědčení, bez jakéhokoli nátlaku, násilí nebo diskriminace, a požaduje dodržování tohoto práva ze strany všech osob; je přesvědčen, že v zájmu ukončení utrpení a masového exodu křesťanů, Jezídů a dalších společenství tohoto regionu je nezbytně nutné, aby se všichni regionální političtí a náboženští představitelé jasně a jednoznačně postavili za podporu setrvání těchto obyvatel a za podporu jejich plných a rovných práv jakožto občanů svých domovských zemí;

12.  požaduje, aby mezinárodní společenství a jeho členské státy, včetně EU a jejích členských států, pro všechny osoby, které byly nuceny opustit svou zemi nebo byly násilně vysídleny, zajistilo nezbytné bezpečnostní podmínky a vyhlídky, jež jim umožní co nejdříve uplatnit právo na návrat do vlasti, na ochranu jejich domovů, půdy, majetku a osobních věcí, ale i jejich kostelů a náboženských a kulturních center, a na důstojný život a důstojnou budoucnost;

13.  uznává, že probíhající pronásledování náboženských a etnických skupin na Blízkém východě je faktorem, který napomáhá masové migraci a vnitřnímu vysídlování;

14.  zdůrazňuje, že je důležité, aby mezinárodní společenství poskytovalo ochranu a podporu, včetně vojenské ochrany a podpory v souladu s mezinárodním právem, všem, na něž míří útoky tzv. ISIS/Dá´iš a jiných teroristických organizací na Blízkém východě, jako jsou etnické a náboženské menšiny, a aby se tyto osoby v budoucnu podílely na trvalých politických řešeních; vyzývá všechny strany konfliktu, aby dodržovaly všeobecná lidská práva a umožnily poskytování humanitární pomoci všemi možnými cestami; vyzývá k vytvoření humanitárních koridorů; domnívá se, že bezpečná útočiště chráněná silami s mandátem OSN by mohla být součástí odpovědi na obrovskou výzvu, jíž je poskytnutí dočasné ochrany milionům uprchlíků před konfliktem v Sýrii a Iráku;

15.  opakuje, že plně a aktivně podporuje mezinárodní diplomatické snahy a činnost zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury zaměřené na zahájení mírových jednání v Ženevě mezi všemi syrskými stranami a za účasti všech příslušných celosvětových a regionálních aktérů, k němuž má dojít v nejbližších dnech, a také jeho návrhy na uzavírání místního příměří; vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby podněcovaly všechny dárce k splnění slibů, které dali, a k tomu, aby se zavázali, že budou poskytovat finanční pomoc hostitelským zemím, zejména v souvislosti s nadcházející dárcovskou konferencí zaměřenou na Sýrii, která se bude konat dne 4. února 2016 v Londýně;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Sýrie, vládě a zákonodárnému sboru Iráku, regionální vládě Kurdistánu, orgánům Organizace islámské spolupráce (OIC), Radě pro spolupráci arabských států v Zálivu (Rada pro spolupráci v Zálivu, GCC), generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Valnému shromáždění OSN, Radě bezpečnosti OSN a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0171.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2014)0027.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0066.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0040.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0071.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0076.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2015)0079.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0178.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0179.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2013)0180.
(11) Úř. věst. L 118, 14.5.2003, s. 12.

Právní upozornění - Ochrana soukromí