Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2340(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0205/2016

Předložené texty :

A8-0205/2016

Rozpravy :

PV 04/07/2016 - 18
CRE 04/07/2016 - 18

Hlasování :

PV 05/07/2016 - 4.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0300

Přijaté texty
PDF 509kWORD 201k
Úterý, 5. července 2016 - Štrasburk Konečné znění
Boj proti obchodování s lidmi a jeho místo ve vnějších vztazích EU
P8_TA(2016)0300A8-0205/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU (2015/2340(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a veškeré příslušné mezinárodní smlouvy v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu o právech dítěte;

–  s ohledem na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000) a na protokoly k této úmluvě, zejména na Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi (2000) a na Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky (2000),

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (1990),

–  s ohledem na působení mezinárodních mechanismů v oblasti lidských práv, k nimž patří zvláštní zpravodaj OSN pro obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, a další příslušní zvláštní zpravodajové OSN, všeobecný pravidelný přezkum a činnost příslušných smluvních orgánů OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky Rady OSN pro lidská práva o obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi (2014),

–  s ohledem na globální zprávu Úřadu OSN pro problematiku drog a trestné činnosti o obchodování s lidmi (2014),

–  s ohledem na vzorový zákon OSN proti obchodování s lidmi na podporu zemí při přezkumu a změnách stávajících právních předpisů a při přijímání nových právních předpisů pro boj proti obchodování s lidmi (2009),

–  s ohledem na doporučené zásady a pokyny týkající se lidských práv a obchodování s lidmi předložené Hospodářskému a sociálnímu výboru jako dodatek ke zprávě vysokého komisaře OSN pro lidská práva (UNHCHR) (E/2002/68/Add. 1),

–  s ohledem na zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv provádějící rámec OSN „Chránit, dodržovat a napravovat“,

–  s ohledem na základní zásady OSN týkající se práva na účinnou právní ochranu pro osoby, které se staly oběťmi obchodování s lidmi,

–  s ohledem na pokyny UNICEF o ochraně dětských obětí obchodování s lidmi,

–  s ohledem na Úmluvu MOP o nucené práci, 1930 (č. 29), Protokol z roku 2014 k úmluvě o nucené práci, 1930, Úmluvu o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105) a na doporučení o nucené práci (doplňková opatření), 2014 (č. 203),

–  s ohledem na úmluvu o nejnižším věku, 1973 (č. 138) a úmluvu o nejhorších formách dětské práce, 1999 (č. 182),

–  s ohledem na úmluvu MOP o pracovnících v cizí domácnosti, 2011 (č. 189) týkající se důstojné práce pracovníků v cizí domácnosti,

–  s ohledem na zprávu MOP nazvanou „Zisky a chudoba: ekonomie nucené práce“ (2014),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, Evropskou sociální chartu a Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 5 této listiny,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk,

–  ohledem na dokument zaměřený na konkrétní kroky, který se zabývá posílením vnějšího rozměru, pokud jde o opatření proti obchodování s lidmi (2009) a na jeho dvě prováděcí zprávy (2011 a 2012),

–  s ohledem na strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi (2012–2016),

–  s ohledem na zprávu v polovině období o provádění strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi (COM(2014)0635),

–  s ohledem na působení koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii (2015–2019),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti(1),

–  s ohledem na rámec pro činnosti EU týkající se rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen ve vnějších vztazích EU na období 2016–2020,

–  s ohledem na situační zprávu Europolu z února 2016 nazvanou „Obchodování s lidmi v EU“,

–  s ohledem na globální přístup k migraci a mobilitě,

–  s ohledem na evropský program pro migraci ze dne 13. května 2015,

–  s ohledem na akční plán z vrcholné schůzky ve Vallettě v listopadu 2015,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatření proti obchodování s lidmi (2005),

–  s ohledem na nejnovější souhrnnou zprávu o činnosti Skupiny odborníků pro opatření proti obchodování s lidmi (GRETA) nastiňující provádění Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (2014),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidskými orgány otevřenou k podpisu od března 2015,

–  s ohledem na Úmluvu na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně,

–  s ohledem na istanbulskou deklaraci o nezákonném obchodování s orgány a transplantační turistice (2008),

–  s ohledem na obecné zásady OBSE týkající se lidských práv při navracení osob, které se staly oběťmi obchodování s lidmi (2014),

–  s ohledem na zprávu mezivládního Finančního akčního výboru (FATF) (2011),

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení podepsanou v Haagu,

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní organizace pro migraci (OIM) o činnostech v oblasti potírání obchodu s lidmi a o pomoci zranitelným migrantům (2012),

–  s ohledem na zprávu IOM o řešení obchodu s lidmi a vykořisťování v době krize (2015),

–  s ohledem na Úmluvu sdružení ASEAN proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a s dětmi (2015),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0205/2016),

A.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi, které je součástí organizovaného zločinu, představuje jednu z nejhorších forem porušování lidských práv, neboť snižuje hodnotu lidských bytostí na hodnotu zboží, hluboce a trvale porušuje důstojnost, integritu a práva oběti a postihuje celé rodiny a komunity, přičemž svévolně zneužívá zranitelných situací, jako je chudoba nebo izolovanost;

B.  vzhledem k tomu, že OSN (Palermský protokol) definuje obchodováním s lidmi jako nábor, přepravu, převod, ukrývání nebo přijímání osob za použití hrozeb či síly nebo jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování; vzhledem k tomu, že vykořisťování zahrnuje přinejmenším nucenou prostituci druhých osob nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucenou práci či služby, otroctví nebo praktiky podobné otroctví, včetně zotročování dětí za účelem jejich náboru jako dětských vojáků, nevolnictví nebo odebrání orgánů; vzhledem k tomu, že se jedná o odporné praktiky, zejména pokud jsou této nejhorší formě vykořisťování ze strany lidských bytostí vystaveny děti;

C.  vzhledem k tomu, že čl. 2 písm. a) Opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte týkajícího se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie se prodejem dětí rozumí „úkon či transakce, při které kdokoli, jednotlivec nebo skupina, předá jinému dítě za úplatu či jinou protihodnotu“;

D.  vzhledem k tomu, že podle globální zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu o obchodování s lidmi (2014) tvoří 70 % zjištěných obětí ženy a dívky; vzhledem k tomu, že ženy představuji 79 % zjištěných obětí sexuálního vykořisťování, které činí 53 % celkově zjištěných forem vykořisťování, a vzhledem k tomu, že muži představují 83 % zjištěných obětí nucené práce, která činí 40 % celkově zjištěných forem vykořisťování;

E.  vzhledem k tomu, že zranitelnost osob vůči vykořisťování a zneužívání se zvyšuje vlivem komplexních a vzájemně propojených faktorů, jako je systematická a strukturální diskriminace, porušování lidských práv, chudoba, nerovnost, korupce, násilný konflikt, konfiskace půdy, chybějící vzdělání, nezaměstnanost a dysfunkční režimy migrace pracovních sil, neboť tyto osoby jsou ponechány s omezenými možnostmi volby a zdroji; vzhledem k tomu, že podle strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi (2012–2016) je násilí páchané na ženách jednou ze základních příčin obchodování s lidmi;

F.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi představuje trestný čin související s pohlavím; vzhledem k tomu, že ženy a dívky tvoří rovněž významné procento obětí dalších forem obchodování s lidmi, jako je násilné vykořisťování při domácích pracích a pečovatelské činnosti, ve výrobě, v potravinářství, úklidových službách a dalších odvětvích;

G.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je jednou z nejvýnosnějších organizovaných forem trestné činnosti na světě, vedle obchodu s nelegálními drogami a zbraněmi; vzhledem k tomu, že podle posledních odhadů MOP činí nezákonné roční zisky z nucené práce, včetně využívání praní peněz, přibližně 150 miliard USD, přičemž se odhaduje, že 90 % obětí je vykořisťováno v soukromém sektoru a dvě třetiny zisků pocházejí z komerčního sexuálního vykořisťování, což z něj činí nejlukrativnější formu vykořisťování;

H.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je třeba chápat z hlediska poptávky i zisku, neboť vykořisťování žen zejména za účelem sexuálních služeb je přiživováno poptávkou po těchto službách a ziskem, který tyto služby přinášejí;

I.  vzhledem k tomu, že jednou z nejvýznamnějších překážek v boji proti obchodování s lidmi je nedostatečné provádění právního rámce týkajícího se obchodování s lidmi na vnitrostátní úrovni a neexistence odpovídajících právních rámců ve třetích zemích;

J.  vzhledem k tomu, že se přístup obětí obchodování s lidmi ke spravedlnosti nachází na škále od pouze problematického až po jeho úplné odpírání; vzhledem k tomu, že v mnoha zemích zůstává velkým problémem policie a soudcovských organizací korupce a nedostatek kapacit;

K.  vzhledem k tomu, že podle Europolu rozšíření přístupu k internetu po celém světě umožňuje, aby se obchodování s lidmi stále více šířilo v internetovém prostředí; vzhledem k tomu, že tato skutečnost podněcuje nové formy náboru a vykořisťování obětí;

L.  vzhledem k tomu, že existuje spojitost mezi převaděčstvím migrantů a obchodováním s lidmi; vzhledem k tomu, že sítě převaděčů používají mimo jiné internet, aby propagovaly své služby u zájemců z řad potenciálních migrantů;

M.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi a převaděčství bohužel nejsou přechodným jevem a mohou v nadcházejících letech ještě zesílit, protože oblasti konfliktu, represivní režimy nebo ekonomické podmínky po celém světě jsou živnou půdou pro trestnou činnost obchodníků s lidmi a převaděčů;

N.  vzhledem k tomu, že příliv nelegálních migrantů zvyšuje riziko obchodování s lidmi a že tudíž nezákonným migrantům, vzhledem k jejich zranitelnosti a ilegálnosti, obzvlášť hrozí nebezpečí, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že se mezi těmito migranty nacházejí nezletilí bez doprovodu, kteří tvoří velkou část migrantů přicházejících do Evropy a představují cílovou skupinu sítí zabývajících se obchodováním s lidmi;

O.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je regionálním a celosvětovým problémem, který není možné vždy řešit výlučně na vnitrostátní úrovni;

P.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějšího světového žebříčku otroctví se odhaduje, že je 35,8 milionu osob v celém světě vězněno v podmínkách moderního otroctví, což znamená, že obchodování s lidmi má endemický charakter a týká se všech částí světa;

Q.  vzhledem k tomu, že dřívější i nastupující trendy obchodování s lidmi mají různé formy a velmi se odlišují mezi jednotlivými regiony i v rámci subregionů;

R.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi není fenomén omezený na země, které jsou považovány za méně rozvinuté, ale že ho lze ve skrytější podobě nalézt i v rozvinutých zemích;

S.  vzhledem k tomu, že podle MOP je v oblasti Asie a Tichomoří 56 % celosvětového odhadovaného počtu obětí nucené práce, k nimž se řadí i oběti sexuálního vykořisťování, což představuje zdaleka největší podíl na světě;

T.  vzhledem k tomu, že podle odhadů je do ozbrojených konfliktů na celém světě zapojeno 300 000 dětí; vzhledem k tomu, že obchodování s dětmi v Africe za účelem využívání dětí jako vojáků je nejvyšší na světě;

U.  vzhledem k tomu, že v severní Africe a na Blízkém východě představují 95 % zjištěných obětí dospělí; vzhledem k tomu, že země na Blízkém východě jsou primárně cílovými zeměmi pro migrující pracovníky a že v nich takzvaný sponzorský systém Kafala připoutává pracovníky ke konkrétnímu zaměstnavateli, čímž vytváří podmínky pro zneužívání a pracovní vykořisťování, které se někdy rovná nucené práci;

V.  vzhledem k tomu, že v zemích východního sousedství EU je hlavní příčinou hlášeného obchodování s lidmi sexuální vykořisťování; vzhledem k tomu, že kvůli systematické diskriminaci a rasismu jsou obchodováním s lidmi pro různé účely zvláště ohroženi jak muži, tak ženy v romských komunitách;

W.  vzhledem k tomu, že v boji proti sítím zabývajícím se obchodováním s lidmi je zásadním nástrojem spolupráce mezi členskými státy, Europolem a zeměmi původu a tranzitu obětí obchodování s lidmi;

X.  vzhledem k tomu, že EU identifikovala jistý počet prioritních zemí a regionů s cílem dále posílit a zefektivnit spolupráci na opatřeních proti obchodování s lidmi;

Y.  vzhledem k tomu, že Komise jmenovala v roce 2010 koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi za účelem zlepšení koordinace a soudržnosti mezi orgány a institucemi, agenturami a členskými státy EU, nečlenskými zeměmi EU a mezinárodními subjekty;

Celosvětové trendy v obchodování s lidmi

1.  odsuzuje a výslovně odmítá obchodování s lidmi, které představuje rostoucí průmysl s lidským utrpením a které hluboce a trvale postihuje všechny společnosti a ekonomiky;

2.  zdůrazňuje, že obchodování s lidmi je novodobá forma otroctví a závažný zločin, jenž představuje jednu z nejhorších forem porušování lidských práv, kterou nelze tolerovat ve společnosti založené na dodržování lidských práv zahrnujících rovnost žen a mužů; domnívá se dále, že na obchodování s lidmi je nutné pohlížet uceleným způsobem a nezaměřovat se pouze na sexuální vykořisťování, ale také na nucenou práci, obchodování s orgány, nucené žebrání, nucené sňatky, dětské vojáky a obchodování s kojenci;

3.  připomíná, že obchodování s lidmi je nadnárodním zločinem globálního charakteru a že by veškerá opatření, jejichž cílem je s touto trestnou činností bojovat, měla přihlížet k základním příčinám a celosvětovým trendům; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu důležitý jednotný přístup k vnitřní a vnější dimenzi politik EU pro boj proti obchodování s lidmi;

4.  uznává, že obchodování s lidmi jako organizovaná trestná činnost probíhá jak přes vnější hranice, tak uvnitř vnitřních hranic, což vyžaduje silné vnitřní právní předpisy proti této trestné činnosti a zároveň spolupráci mezi zeměmi;

5.  vyjadřuje politování nad přetrvávajícím nedostatkem odpovídajících právních předpisů, které by umožnily kriminalizovat a účinně potírat obchodování s lidmi v mnoha zemích na celém světě;

6.  vyjadřuje dále hluboké politování nad velkým rozdílem mezi stávajícími právními předpisy a jejich prováděním, včetně omezeného nebo neexistujícího přístupu obětí ke spravedlnosti na straně jedné a nedostatečného trestního stíhání pachatelů na straně druhé;

7.  vyjadřuje zvláště politování nad skutečností, že identifikace obětí zůstává daleko za odhady počtu osob postižených obchodováním s lidmi a že míra stíhání těchto činů zůstává mimořádně nízká; je nadále hluboce znepokojen tím, že velký počet obětí obchodování s lidmi zůstává bez odpovídající podpory, ochrany a bez opatření zaměřených na nápravu porušování jejich základních práv;

8.  připomíná, že oběti obchodování s lidmi jsou v zemi, v níž jsou vykořisťovány, často „neviditelné“, že čelí problémům plynoucím z kulturní a jazykové rozmanitosti, což znamená, že je pro ně ještě obtížnější, aby nahlásily trestnou činnost, jejíž obětí se staly; odsuzuje, že tyto problémy jsou ještě závažnější u zvláště zranitelných kategorií obětí, jako jsou ženy a děti;

9.  zdůrazňuje, že poptávka po sexuálních službách v rozvinutých zemích vede k obchodování s lidmi z rozvojových zemí, což tyto lidi uvádí do zranitelného postavení, a to zejména ženy a dívky; vyzývá členské státy, aby postihovaly využívání služeb obětí obchodování s lidmi;

10.  připomíná, že skupiny organizované na mezinárodní úrovni přepravují své oběti pod záminkou falešných slibů – ať již tajně či s jejich souhlasem – do bohatších oblastí, zejména za účelem poskytování sexuálních služeb, přičemž v čele seznamu těchto zemí jsou evropské země, kde jsou bohatší klienti;

11.  odsuzuje skutečnost, že podle tiskového prohlášení šéfa štábu Europolu zmizelo v Evropě více než 10 000 uprchlíků bez doprovodu a dětí migrantů; upozorňuje EU a členské státy na skutečnost, že mnoho z těchto dětí se za pomoci násilí dostalo do kruhů lidí, kteří obchodují s lidmi za účelem poskytování sexuálních služeb, nutí je k žebrání a působí na nezákonném a lukrativním trhu s transplantacemi orgánů nebo obchodují s otroky;

12.  podtrhuje, že je zapotřebí zásadně odlišit pojmy obchodování s lidmi a převaděčství migrantů; konstatuje zároveň, že převaděčství také patří k aktivitám kriminálních sítí a organizovaného zločinu a že může vést k situaci obchodování s lidmi, zdůrazňuje však, že tyto dva pojmy vyžadují odlišné právní a praktické reakce a znamenají odlišné povinnosti státu; naléhá na EU a její členské státy, aby vzdělávaly zaměstnance, kteří jsou odpovědní za přijímání a identifikaci migrantů / žadatelů o azyl prostřednictvím zvláštních programů pro zvyšování povědomí a zaměřujících se na správné rozlišování mezi převaděčstvím a obchodováním s lidmi, zvláště s ohledem na identifikaci a ochranu dětských obětí obchodování s lidmi a dětí bez doprovodu, které jsou obchodováním s lidmi ohroženy;

13.  připomíná, že migranti souhlasili se svým pašováním, které končí tím, že se dostanou do místa určení, zatímco oběti obchodování jsou vykořisťovány na základě násilí, klamání a zneužívání, aniž by s tím jakkoli souhlasily; zdůrazňuje, že tyto dva fenomény se také mohou překrývat, neboť existuje riziko, že zločinecké skupiny pašující uprchlíky a další migranty do EU by je mohly nuceně vykořisťovat jako oběti obchodování s lidmi, zejména v případě nezletilých osob bez doprovodu a žen, které cestují samy; naléhavě vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby v rámci policejní a soudní spolupráce a činnosti při prosazování práva přihlížely k překrývání těchto dvou fenoménů;

14.  konstatuje, že zločinecké sítě k náboru a vykořisťování obětí stále více využívají internet a sociální sítě; vyzývá tudíž EU a členské státy, aby v rámci svého úsilí o boj proti obchodování s lidmi investovaly dostatečné prostředky do technologií a odborných znalostí s cílem identifikovat, vystopovat a potírat zneužívání internetu zločineckými sítěmi, a to jak k náboru obětí, tak k nabízení služeb, jejichž cílem je vykořisťování těchto osob;

15.  uvědomuje si význam a úlohu informačních a komunikačních technologií v oblasti obchodování s lidmi a skutečnost, že technologie jsou používány ke snadnějšímu náboru a vykořisťování obětí, ale že mohou sloužit také jako nástroj k zabránění obchodování s lidmi; domnívá se, že by se úloha informačních a komunikačních technologií ve vztahu k obchodování s lidmi měla lépe prozkoumat;

16.  vyzývá Komisi, aby zhodnotila používání internetu v rámci obchodování s lidmi, zejména pokud jde o sexuální zneužívání po internetu; žádá, aby Europol v rámci jednotky EU pro oznamování internetového obsahu (EU IRU) posílil boj proti obchodování s lidmi po internetu s cílem odhalovat, hlásit a odstraňovat internetový obsah týkající se obchodování s lidmi;

17.  žádá Komisi, aby svou spolupráci se třetími zeměmi přizpůsobila nové situaci tak, aby brala v potaz šíření obchodování s lidmi po internetu; vyzývá Komisi a Europol, aby zvážily možnosti spolupráce mezi evropskými orgány pro boj proti počítačové kriminalitě (zvláště v rámci Europolu) a týmiž orgány třetích zemí; požaduje, aby Komise rovněž zvážila veškerou užitečnou spolupráci s poskytovateli internetových služeb s cílem odhalovat na internetu obsah týkající se obchodování s lidmi a bojovat proti němu; žádá Komisi, aby Parlament náležitým způsobem průběžně informovala;

Ekonomika obchodování s lidmi

18.  odsuzuje skutečnost, že obchodování s lidmi je vysoce lukrativní byznys a že výnosy z této trestné činnosti se ve velké míře vracejí zpět do světové ekonomiky a finančního systému; odsuzuje skutečnost, že jsou do obchodování s lidmi zapojeny ty nejstrukturovanější a nejmocnější mezinárodní zločinecké organizace, které vytvořily skutečně mezinárodní a rozvětvenou zločineckou síť; vyzývá všechny státy a příslušné subjekty, jež se v této oblasti angažují, aby usilovaly o to, že se obchodování s lidmi změní z podnikání „s nízkou mírou rizika a velkými zisky“ v podnikání „s vysokou mírou rizika a malými zisky“;

19.  domnívá se, že v boji proti obchodování s lidmi hraje zásadní úlohu finanční šetření, v jehož rámci se sleduje, zabavuje a vymáhá majetek z trestné činnosti, a opatření proti praní špinavých peněz; připomíná, že je zapotřebí více údajů a větší důraz na činnosti spojené s praním peněz; lituje skutečnosti, že využívání opatření týkajících se shromažďování, analýzy a sdílení finančních informací na podporu vyšetřování obchodování s lidmi zůstává omezené a že je často obtížné začlenit do případů obchodování s lidmi v plné míře i finanční šetření; vyzývá EU a její členské státy, aby posílily spolupráci, koordinaci a sdílení informací se třetími zeměmi s cílem lokalizovat a zabavovat výnosy z této trestné činnosti; vyzývá k tomu, aby byl zabavený majetek využíván k podpoře a odškodnění obětí obchodování s lidmi;

20.  vyzývá vlády, aby věnovaly náležitou pozornost boji proti korupci, která k obchodování s lidmi přispívá, a aby identifikovaly a vymycovaly zapojení veřejného sektoru nebo jeho spoluúčast na obchodování s lidmi, a to včetně zajištění toho, aby osoby pracující ve veřejném sektoru absolvovaly školení, díky němuž budou schopny tyto případy rozpoznat, a aby měly k dispozici interní pokyny, které jim napomohou při řešení podezřelých případů;

21.  připomíná, že se v mnoha zemích a regionech na celém světě objevuje zneužívání související s náborem osob, a konstatuje, bez ohledu na země, v nichž se objevuje, že toto zneužívání s obchodováním s lidmi úzce souvisí buď vzhledem k přímému zapojení personálních agentur do obchodování s lidmi na základě klamání či donucovacích náborových praktik, nebo vytvářením zranitelného postavení za účelem vykořisťování, když tyto agentury požadují vysoké náborové poplatky, jež činí zejména migranty a pracovníky s nízkou kvalifikací finančně zranitelnými či závislými;

22.  vyzývá EU a členské státy, aby prohloubily spolupráci se třetími zeměmi s cílem vyšetřovat všechny fáze obchodování s lidmi včetně fáze náboru, aby zlepšily výměnu informací a zahájily proaktivní operace, (finanční) šetření a stíhání; vyzývá všechny státy, aby zlepšily dohled nad personálními agenturami a jejich regulaci;

23.  domnívá se, že se v žádném případě nemůže jednat o platný souhlas v situaci, kdy je státní příslušník třetí země zavlečen ze své země do EU (nebo kdy je státní příslušník jedné země EU zavlečen do jiného členského státu) za účelem provozování prostituce, jakékoli jiné formy sexuálního vykořisťování nebo nucené práce,;

24.  domnívá se, že by vlády měly podporovat dialog a partnerství více zúčastněných stran s cílem propojit podnikání, odborníky na potírání obchodováni s lidmi a nevládní organizace, provádět společné akce proti obchodování s lidmi a zajistit, aby byla dodržována práva pracovníků, včetně jejich základních pracovních práv; vyzývá také vlády, aby zavedly právní opatření s cílem zaručit transparentnost a sledovatelnost výrobků v dodavatelském řetězci, a firmy k tomu, aby více zaměřily své úsilí na vymýcení obchodování s lidmi ze svých dodavatelských řetězců; vyzývá EU a členské státy, aby aktivně spolupracovaly s vnitrostátními a mezinárodními podniky s cílem zajistit, aby při výrobě jejich výrobků v celém dodavatelském řetězci nedocházelo k vykořisťování, a aby je činily odpovědnými za obchodování s lidmi, které se objeví v kterémkoli místě jejich dodavatelského řetězce, a to včetně přidružených podniků a subdodavatelů;

25.  vyzývá EU a členské státy, aby se konstruktivně zapojily do jednání otevřené mezivládní pracovní skupiny pro vypracování mezinárodního právně závazného nástroje týkajícího se nadnárodních korporací a ostatních podniků, pokud jde o lidská práva, a aby prováděly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

Různé formy vykořisťování

26.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby vyvinuly nezbytné úsilí s cílem potírat nucenou práci v průmyslových podnicích EU v zahraničí a ve vztahu ke třetím zemím, a to pomocí uplatňování a vymáhání pracovních standardů a podporování vlád při přijímání pracovních právních předpisů zajišťujících minimální standardy ochrany pro pracovníky, včetně zahraničních pracovníků, a aby zajistily, že evropské společnosti působící ve třetích zemích budou tyto standardy dodržovat; naléhavě vyzývá vlády, aby vymáhaly pracovněprávní předpisy, jednaly se všemi pracovníky spravedlivě, zaručily stejná práva všem pracovníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost či původ a aby vymýtily korupci; vyzývá k další mezinárodní spolupráci za účelem posílení politik v oblasti migrace pracovní síly a vypracování a zavedení lepší regulace personálních agentur;

27.  vyzývá k lepšímu celosvětovému dodržování základních pracovních a environmentálních standardů MOP na všech úrovních, mimo jiné pomocí zlepšení sociálního zabezpečení a inspekcí práce; vyzývá také k ratifikaci a provádění úmluvy MOP o pracovnících v cizí domácnosti z roku 2011 (č. 189) a k transpozici jejích ustanovení do vnitrostátních právních předpisů, včetně předpisů pro pracovníky v domácnostech diplomatů;

28.  zdůrazňuje, že zjevná vazba mezi obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a prostitucí vyžaduje zavedení opatření, která by ukončila poptávku po prostituci;

29.  zdůrazňuje, že ve většině členských států je pro oběti nucené prostituce obtížné získat přístup k psychologické péči, a proto se musí téměř výhradně spoléhat na pomoc dobročinných organizací; vyzývá proto k tomu, aby byla těmto organizacím poskytována větší podpora, a žádá členské státy, aby prolomily bariéry znemožňující přístup k psychologické péči;

30.  zdůrazňuje, že nucené sňatky mohou být vnímány jako forma obchodování s lidmi, pokud obsahují prvek vykořisťování oběti, a vyzývá všechny členské státy, aby ve své definici obchodování s lidmi zohlednily i tento rozměr; zdůrazňuje, že vykořisťování může být sexuální (znásilnění v manželství, nucená prostituce a pornografie) nebo ekonomické (práce v domácnosti a žebrání z donucení) a že nucený sňatek může být konečným cílem obchodování s lidmi (prodej oběti coby manželky nebo přinucení k uzavření manželství); připomíná potenciálně nadnárodní charakter nucených sňatků; žádá tudíž členské státy, aby se ujistily, že jsou vnitrostátní orgány odpovědné za migraci adekvátním způsobem proškoleny na téma problematiky nucených sňatků, které jsou součástí obchodování s lidmi; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu rovněž posílila výměnu osvědčených postupů;

31.  odsuzuje obchodování s lidmi za účelem nuceného náhradního mateřství jako porušování práv ženy i práv dítěte; konstatuje, že poptávku podněcují rozvinuté země na úkor zranitelných a chudých lidí, kteří často pocházejí z rozvojových zemí, a žádá členské státy, aby zvážily dopady svých vlastních restriktivních reprodukčních politik;

32.  trvá na tom, aby děti, které jsou oběťmi obchodování s lidmi, byly jako takové identifikovány a aby byly jejich nejlepší zájmy, práva a potřeby vždy považovány za prioritní; vyzývá k poskytování právní, fyzické, psychologické a jiné podpory a ochraně jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska a k přijetí opatření usnadňujících opětovné sloučení rodiny tam, kde je to možné, a v nejlepším zájmu dítěte a při respektování jeho důstojnosti a práv, nebo k zajištění odpovídající péče;

33.  připomíná, že obchodování s dětmi často vede k případům sexuálního zneužívání, prostituci, nucené práci nebo k nezákonnému odebírání orgánů a obchodování s nimi, a zdůrazňuje, že v případě dítěte, které se stalo obětí obchodování s lidmi, nelze žádný jeho souhlas s tím, že bude vykonávat určitou práci nebo poskytovat určité služby, považovat za platný; odsuzuje skutečnost, že představitelé donucovacích orgánů nevyhledávají systematicky známky obchodování s lidmi, jež by jim pomohly určit, zda se jedná o oběti, a s rizikovými dětmi často zacházejí jako se zločinci nebo s nelegálními migranty;

34.  domnívá se, že pokud jde o nezletilé osoby bez doprovodu, je nezbytné dosáhnout lepšího a proaktivnějšího vyhledávání dětských obětí obchodování s lidmi, zejména na hraničních přechodech a v registračních centrech, a také hlubší multidisciplinární spolupráce, aby byla zajištěna účinná ochrana nejlepšího zájmu dětí; považuje za nezbytné, aby byly posíleny opatrovnické systémy používané v členských státech, s cílem zabránit tomu, aby se nezletilé osoby bez doprovodu a děti odloučené od své rodiny dostávaly do rukou organizací, které organizují obchod s lidmi;

35.  vyzývá k posílení vnitrostátních poručenských systémů pro děti v Evropě, jako součást strategie EU pro boj proti obchodování s lidmi, která uznává zásadní roli poručníků v ochraně dětí před újmou;

36.  naléhavě vyzývá EU, aby pokračovala ve svém úsilí o boj proti fenoménu dětských vojáků, zejména pomocí podpory vládám při řešení této otázky a místním skupinám občanské společnosti působícím v terénu, aby zavedla opatření s cílem zabránit budoucímu náboru a využívání dětských vojáků, aby podporovala rozvoj právních předpisů na ochranu dítěte, včetně kriminalizace náboru dětí, a aby uvolnila zdroje k zajištění odolnosti a posílení ochranného prostředí pro děti; vyzývá EU, aby naléhala na třetí země, aby ratifikovaly a prováděly příslušné mezinárodní normy, včetně opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů;

37.  zdůrazňuje, že děti a osoby se zdravotním postižením by se měly považovat za osoby ohrožené obchodováním s lidmi; zdůrazňuje skutečnost, že u obětí obchodování s lidmi může dojít v důsledku zneužívání ze strany obchodníků s lidmi k postižení a naopak osoba se zdravotním postižením se může stát obětí takového obchodníka právě z důvodu svého postižení;

38.  vítá skutečnost, že nucené žebrání bylo jako forma obchodování s lidmi začleněno do směrnice 2011/36/EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby harmonizovaly vnitrostátní právní předpisy a žádaly vlády třetích zemí, aby uzákonily a vymáhaly právní předpisy v tomto ohledu; odsuzuje kriminalizaci obětí nuceného žebrání a požaduje zpřístupnění pracovních příležitostí a bydlení; trvá na tom, že je nutné školit policisty a další státní činitele ve věci identifikace obětí a jejich předávání příslušným subjektům s cílem zajistit obětem nuceného žebrání odpovídající pomoc; zdůrazňuje, že mnoho z obětí pochází z chudého a marginalizovaného prostředí; vyzývá k preventivním opatřením, která by měla být zaměřena na snížení zranitelnosti ohrožených skupin, počínaje základními strukturami, jako je vzdělání nebo pracovní integrace, a na zvýšení počtu útulků a míst, v nichž je poskytována pomoc zranitelným osobám;

39.  zdůrazňuje, že Palermský protokol OSN vyžaduje, aby byla nucená práce kriminalizována jako forma obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá vlády, aby tento právní předpis vymáhaly a zajistily potrestání osob majících z této trestné činnosti prospěch;

40.  poukazuje na rozvoj nové formy obchodování s lidmi, kdy se s osobami obchoduje za účelem získání výkupného a používá se při tom těžké mučení; konstatuje, že tato nová forma zacházení s lidmi jako se zbožím se vyznačuje vydíráním, bitím a znásilňováním, což jsou metody, které se používají k vymáhání dluhů od rodin a příbuzných, kteří mají bydliště na území EU i mimo něj;

41.  odsuzuje obchodování s lidskými orgány, tkáněmi a buňkami, včetně nezákonného obchodu s reprodukčními buňkami (vajíčky, spermiemi), plodovými tkáněmi a buňkami a s dospělými a embryonálními kmenovými buňkami;

42.  zdůrazňuje, že podle zprávy organizace Global Financial Integrity je obchod s lidskými orgány jednou z předních deseti nezákonných výdělečných činností světa, která vytváří zisky v hodnotě 600 milionů USD až 1,2 miliardy USD ročně, přičemž je do ní zapojena řada zemí; dále zdůrazňuje, že podle údajů Organizace spojených národů se cílem mohou stát osoby jakékoli věkové kategorie, ale že obzvláště zranitelní jsou migranti, lidé bez domova a negramotné osoby;

43.  zdůrazňuje, že ekonomická stagnace, mezery v právních předpisech a nedostatky v prosazování práva v rozvojových zemích společně s rostoucí globalizací a dokonalejšími komunikačními technologiemi vytvářejí dokonalé prostředí pro zločinné podnikání v oblasti nezákonného obchodování s orgány; poukazuje na to, že nedostatek ekonomických příležitostí nutí lidi k tomu, aby zvažovali možnosti, které by za jiných okolností považovali za nebezpečné nebo odsouzeníhodné, zatímco nedostatečné prosazování práva umožňuje obchodníkům vykonávat svoji činnost beze strachu, že za ni budou stíháni;

44.  zdůrazňuje, že nákup lidských orgánů, tkání a buněk je nezákonný; konstatuje, že lidé, se kterými se obchoduje za účelem odběru orgánů, čelí obzvláště velkým výzvám a že oběti si často nejsou vědomy dlouhodobých a invalidizujících zdravotních následků odebrání orgánu a nedostatečné pooperační péče, jakož i psychického dopadu operace; žádá, aby byly přijaty lépe cílené osvětové iniciativy, které důrazněji vykreslí újmy, které jsou s prodejem orgánů spojeny, zejména mezi nejchudšími a nejzranitelnějšími osobami, které mohou prodej orgánu chápat jako cenu, kterou má smysl zaplatit za zlepšení své ekonomické situace;

45.  vyzývá Komisi, aby odsoudila obchodování s lidmi za účelem odebrání orgánů a aby zaujala jasný postoj k nezákonnému obchodování s orgány, tkáněmi a buňkami; vyzývá EU k podpoře lékařských sdružení a transplantačních společností, aby vypracovaly kodex etického chování pro zdravotnické pracovníky a transplantační centra, pokud jde o způsob získávání orgánu k transplantaci v zahraničí a postup pro péči po transplantaci; poukazuje na to, že občané z nejchudších komunit na světě jsou obzvláště náchylní k tomu, aby se stali obětmi nezákonného obchodování s orgány;

46.  vyzývá k ratifikaci a provádění úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidskými orgány; žádá EU, aby vyzvala vlády třetích zemí k přijetí právních opatření proti zdravotnickému personálu, nemocnicím a soukromým klinikám, které působí na nezákonném a lukrativním trhu s transplantacemi orgánů;

47.  vyzývá členské státy, aby dále podpořily úsilí s cílem zapojit pracovníky ve zdravotnictví ještě více do boje proti tomuto způsobu obchodování, a to prostřednictvím zvýšení povědomí o otázkách souvisejících s tímto obchodováním a poskytnutí povinného školení;

48.  zdůrazňuje význam prevence a víceoborového a multidisciplinárního přístupu při řešení nezákonného získávání lidských orgánů, včetně obchodování s lidmi za účelem odebrání orgánů, které se stalo globálním problémem; žádá, aby byly přijaty lépe cílené osvětové iniciativy, které důrazněji vykreslí újmy, které jsou s prodejem orgánů spojeny, aby byly oběti a potenciální oběti lépe informovány o fyzických a psychologických rizicích, zejména mezi nejchudšími a nejzranitelnějšími osobami z hlediska nerovnosti a chudoby, které mohou prodej orgánu chápat jako cenu, kterou má smysl zaplatit za zlepšení své ekonomické situace; zdůrazňuje skutečnost, že tyto osvětové kampaně by měly být nedílným prvkem jak evropské politiky sousedství, tak rozvojové spolupráce EU;

49.  poukazuje na důležitou úlohu lékařů, zdravotních sester, sociálních pracovníků a dalších zdravotnických pracovníků, kteří mají díky své profesi jedinečnou možnost kontaktu se zadržovanými oběťmi a sehrávají klíčovou roli při prevenci obchodování s lidmi; je znepokojen tím, že tato příležitost k zásahu je v současné době zcela nevyužívaná; poukazuje na nutnost toho, aby byli pracovníci ve zdravotnictví vyškoleni k odhalení varovných signálů obchodování s lidmi a jeho nahlášení tak, aby lépe pomáhali obětem, a také na nutnost zavedení přísných trestů za zapojení se do nezákonného obchodování s orgány;

50.  vybízí k tomu, aby byly v různých zemích zavedeny programy předpokládaného souhlasu nebo režimy, které občanům po naplnění určitých správních kroků poskytnou příležitost přímého zápisu do registru dárců orgánů, čímž by se snížila závislost pacientů na černém trhu a současně by se zvýšil počet dostupných orgánů, a v důsledku by se snížily finanční náklady na transplantaci a omezila by se přitažlivost zdravotní turistiky;

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření proti „transplantační turistice“ tím, že přijmou opatření, která zvýší dostupnost legálně získaných orgánů, s cílem zlepšit prevenci nezákonného získávání orgánů a vytvořit transparentní systém pro sledování transplantovaných orgánů, při zachování anonymity dárců; vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které podpoří účast členských států v partnerstvích založených na spolupráci, jako je Eurotransplant a Scandiatransplant;

52.  poukazuje na to, že podle Světové zdravotnické organizace existují omezené vědecké údaje o nelegálním obchodování a zdraví, zejména pokud jde o duševní a psychické zdraví; rovněž poukazuje na to, že jsou často podceňovány potřeby obětí a přeživších; vyzývá proto Komisi a příslušné orgány členských států, aby zavedly systém monitorování a šířily informace o důsledcích nelegálního obchodování a potřebách jeho obětí z hlediska fyzického a duševního zdraví;

Práva obětí včetně práva na právní ochranu

53.  vyzývá EU a členské státy, aby uplatňovaly přístup založený na lidských právech a zaměřený na oběti a aby byly oběti a zranitelné skupiny obyvatelstva v centru veškerého úsilí při potírání obchodu s lidmi, ve snaze mu předcházet a při zajišťování ochrany obětí;

54.  odsuzuje znepokojivé rozdíly mezi povinnostmi státu a rozsahem, v jakém jsou uplatňovány v praxi, když se jedná o práva obětí; vítá směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu; doufá, že členské státy tuto směrnici řádně provedly ve svém vnitrostátním právu vzhledem k tomu, že lhůta pro její provedení byla 16. listopadu 2015; vyzývá členské státy, včetně zemí původu, tranzitu a cílových zemí, aby poskytly nebo usnadnily přístup k opravným prostředkům, které jsou spravedlivé, přiměřené a vhodné pro všechny oběti obchodování s lidmi na jejich příslušných územích a podléhají jejich jurisdikci, včetně občanů z jiných zemí;

55.  připomíná, že urychlená a přesná identifikace obětí je základním předpokladem pro uplatňování práv, na něž mají oběti zákonný nárok; trvá na tom, aby opatření na budování kapacit byla přijímána v souvislosti s identifikací obětí obchodování s lidmi, a to zvláště pro migrační, bezpečnostní a pohraniční služby;

56.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby si s třetími zeměmi vyměňovala osvědčené postupy týkající se jednak školení policejních orgánů a humanitárních pracovníků v tom, jak nejlépe komunikovat s oběťmi, a jednak uplatňování zásady individuálního posuzování obětí, aby zjistili, jaké mají konkrétní potřeby z hlediska pomoci a ochrany;

57.  poukazuje na význam zásady vzájemného uznávání, která je zakotvena v čl. 82 odst. 1 SFEU; vyzývá Komisi, členské státy a agentury EU, aby upevnily status obětí obchodování s lidmi na základě plného vzájemného uznávání soudních a správních rozhodnutí, včetně rozhodnutí týkajících se ochranných opatření vztahujících se na oběti obchodování s lidmi, což znamená, že pokud byl status oběti udělen v jednom členském státě, musí být použitelný v rámci celé Evropské unie, a tudíž by se obětem (nebo organizacím, které je zastupují) mělo dostat pomoci a asistence v případě, že jim při cestě v rámci Unie nebyl jejich status uznán;

58.  trvá na tom, že reakce trestního soudnictví by měla zaručit rovný a účinný přístup ke spravedlnosti pro oběti a informace o jejich zákonných právech; vyzývá všechny státy, aby plnily svou mezinárodní povinnost dodržovat práva obětí ve své jurisdikci, zajistit jim plnou podporu včetně poskytnutí psychologické podpory, a to bez ohledu na to, zda jsou či nejsou ochotné spolupracovat v trestním řízení;

59.  je přesvědčen, že oběti obchodu s lidmi mají právo na účinnou právní ochranu včetně přístupu ke spravedlnosti, uznání právní identity a občanství, navracení majetku, odpovídající odškodnění a na lékařskou a psychologickou péči, právní a sociální služby a dlouhodobou podporu (re)integrace, včetně ekonomické podpory;

60.  konstatuje, že je důležité zajistit všeobecný přístup ke zdravotní péči a k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví, a to obzvláště pro oběti obchodování s lidmi, které se v přímém důsledku vykořisťování mohou potýkat s řadou tělesných i psychických problémů; vyzývá členské státy, aby vytvořily snadno dostupné služby zdravotní a následné péče určené obětem obchodování s lidmi;

61.  vyzývá členské státy, ve kterých došlo k vykořisťování obětí obchodování s lidmi, aby poskytovaly odpovídající a potřebnou lékařskou péči zohledňující genderové hledisko, která se zakládá na potřebách jednotlivce, a aby věnovaly zvláštní pozornost obětem obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování;

62.  konstatuje, že osoby se zdravotním postižením nebo osoby, které zdravotní postižení utrpí v průběhu obchodování s lidmi, potřebují dodatečnou ochranu před vykořisťováním, a vyzývá EU a členské státy, aby zajistily, že pomoc poskytovaná zjištěným obětem patřičně odpovídá jejich specifickým potřebám;

63.  zdůrazňuje potřebu opětovného začlenění obětí obchodování s lidmi a zaručené jejich práva na ochranu; vyzývá členské státy, aby vytvořily a posílily veřejné sítě center poskytujících podporu a přístřeší a aby zajistily poskytování služeb, v jazyce, kterému oběť rozumí, a poskytly jim přístup ke vzdělávání; žádá společné úsilí nevládních organizací, mezinárodních organizací, vládních orgánů a agentur z cílových zemí i ze zemí původu, pokud jde o sociální začleňování a poskytování pomoci, a to zejména v situacích, kdy se oběti vrátí do svých domovských zemí;

64.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit bezpečí obětem obchodování s lidmi, které svědčí u soudu proti obchodníkům s lidmi;

65.  žádá, aby bylo v rámci trestních řízení více pozornosti věnováno obětem; vyzývá příslušné orgány, aby nezadržovaly osoby, které se staly oběťmi obchodování s lidmi, a nevystavovaly je riziku, že budou potrestány za trestné činy, jichž se dopustily v situaci obětí obchodování s lidmi, zejména v případě prostituce, jakékoli jiné formy sexuálního vykořisťování nebo nucené práce; vyzývá členské státy, aby dodržovaly zásadu nekriminalizace;

66.  vyzývá členské státy, aby zavedly právní nástroje, které obětem obchodování s lidmi umožní kontaktovat orgány, aniž by tím ohrozily vlastní bezpečnost a práva, která jim coby obětem přísluší;

67.  vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly směrnici 2011/36/EU, a zejména článek 8 této směrnice, a kromě toho i veškeré příslušné právní rámce týkající se obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá Komisi, aby podnikla právní kroky proti členským státům, které tak nečiní, a aby co nejdříve zveřejnila zprávu o provádění, která měla být předložena už v dubnu 2015;

68.  vyzývá vlády, aby zavedly finanční předěly mezi imigračními úřady a inspektoráty práce s cílem povzbudit oběti k podávání stížností a zajistit, aby v případě zjištění případu obchodování s lidmi neexistovaly obavy, že imigrační úřady podniknou proti obětem právní kroky;

69.  vyzývá členské státy, aby zařadily mezi trestné činy využívání jakýchkoli služeb poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi ze strany svých občanů, jestliže je takový čin spáchán za hranicemi členského státu anebo EU, a to včetně případů prostituce a dalších forem sexuálního vykořisťování, nucené práce či služeb, včetně žebrání, otroctví či praktik podobných otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání lidských orgánů;

70.  domnívá se, že to, že je nějaká osoba uprchlíkem, žadatelem o azyl, držitelem humanitárního víza nebo osobou, která potřebuje mezinárodní ochranu, by se mělo v případě obětí obchodování s lidmi považovat za faktor ohrožení; vyzývá členské státy, aby zajistily spolupráci donucovacích orgánů a azylových orgánů, s cílem pomoci obětem obchodování s lidmi, které potřebují mezinárodní ochranu, předložit žádost o tuto ochranu; znovu opakuje, že opatření proti obchodování s lidmi by neměla mít negativní vliv na práva obětí obchodování s lidmi, migrantů, uprchlíků a osob, které potřebují mezinárodní ochranu;

71.  vyzývá členské státy, aby za účelem efektivnější identifikace obětí obchodování s lidmi v rámci azylového řízení a řízení o návratu uplatňovaly opatření zohledňující pohlaví, vedly podrobnější záznamy rozčleněné podle pohlaví a zajistily, aby tyto oběti byly informovány o příslušných možnostech pomoci;

72.  připomíná členským státům, že směrnice 2011/36/EU není dotčena zásadou nenavracení v souladu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951;

73.  vybízí členské státy, aby žadatelům o azyl, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi, zaručily stejná práva, jaká jsou přiznávána jiným obětem obchodování s lidmi;

74.  konstatuje, že podle Mezinárodní organizace pro migraci s sebou navracení migrantů a uprchlíků nese neodmyslitelně bezpečnostní riziko, že se s nimi bude opět obchodovat, které je nutné zjišťovat, vyhodnocovat a omezovat, protože v případě, že se jim podařilo uprchnout, že se obrátili na představitele donucovacích orgánů nebo že svědčili u soudu, hrozí často těmto migrantům, s nimiž bylo obchodováno, ze strany obchodníků větší riziko(2);

75.  vyzývá EU a členské státy, aby pro veřejnost zviditelnily boj proti obchodování s lidmi, přičemž se zaměří zejména na letiště, vlaková nádraží, autobusy, školy, univerzity a relevantní pracoviště; vyzývá EU a členské státy, aby zvýšily povědomí mezi svými úředníky o obecných zásadách EU týkajících se identifikace obětí obchodování s lidmi a o publikaci Komise s názvem „Práva obětí obchodování s lidmi podle právních předpisů EU“, a podporuje jejich aktivní uplatňování;

76.  vybízí k cílenému unijnímu financování místních nevládních organizací za účelem identifikace a podpory obětí obchodu s lidmi, jakož i ke zvyšování povědomí obyvatelstva ohroženého vykořisťováním a obchodováním s lidmi; v této souvislosti vítá úlohu sdělovacích prostředků, které mohou přispět ke zvýšení povědomí a poskytovat informace o rizicích;

Spolupráce zaměřená proti obchodování s lidmi na regionální a mezinárodní úrovni

77.  je znepokojen nedostatečnou úrovní mezinárodní spolupráce v oblasti případů obchodování s lidmi, zejména pokud jde o země původu a tranzitní země, i skutečností, že tato situace je závažnou překážkou pro to, aby bylo obchodování s lidmi efektivně potíráno; vyzývá k posílené koordinaci a spolupráci a k systematické výměně informací za účelem vyšetřování a boje proti nadnárodnímu obchodování s lidmi pomocí zvýšené finanční a technické podpory a posílení přeshraniční komunikace, spolupráce a budování kapacit na vládní úrovni a na úrovni vymáhání práva, včetně pohraničních hlídek, imigračních a azylových úředníků, vyšetřovatelů trestných činů a agentur pro podporu obětí, občanské společnosti a agentur OSN, a to i pokud jde o možnosti identifikace a ochrany obětí a s cílem prodiskutovat, jak jednat se zeměmi původu a s tranzitními a cílovými zeměmi, které neratifikovaly Palermský protokol OSN; vyzývá EU, aby vypracovala regionální přístup, který se zaměří na „převaděčské cesty“ a nabídne řešení, jež budou přizpůsobena druhu vykořisťování, který se vyskytuje v jednotlivých regionech; dále podtrhuje užitečnost mezinárodních výměnných programů pro odborníky v oblasti obchodování s lidmi;

78.  vyzývá Komisi, příslušné agentury EU a členské státy, aby zavedly školení pro zaměstnance donucovacích orgánů a orgánů střežících hranice zaměřená na genderovou problematiku, která by těmto zaměstnancům umožnila lépe odhalovat možné oběti obchodování s lidmi, zejména obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, a poskytovat jim pomoc;

79.  trvá na tom, že EU musí při předcházení případům obchodování s lidmi, jejich šetření a stíhání rozšířit policejní a soudní spolupráci mezi členskými státy a se třetími zeměmi, zejména zeměmi původu a tranzitu obětí obchodování s lidmi, především prostřednictvím Europolu a Eurojustu, a to tak, aby zahrnovala sdílení informací, zejména pokud jde o známé trasy využívané k obchodování s lidmi, účast ve společných vyšetřovacích týmech a boj proti získávání lidí pro obchodování s lidmi s využitím internetu a dalších digitálních prostředků; zdůrazňuje, že je důležité, aby si členské státy systematicky vyměňovaly údaje a přispívaly do databází Europolu, Focal Point Phoenix a Focal Point Twins; vybízí k hlubší spolupráci mezi Europolem a Interpolem v boji proti obchodování s lidmi a připomíná, že při výměně údajů mezi členskými státy a s třetími zeměmi by měly být plně dodržovány normy EU v oblasti ochrany údajů; vyzývá členské státy, aby shromažďovaly větší množství srovnatelných údajů o boji proti obchodování s lidmi a zlepšily výměnu těchto údajů mezi sebou i s třetími zeměmi;

80.  vyzývá EU a členské státy, aby vybavily své donucovací a policejní orgány nezbytným personálem a finančními prostředky, tak aby byly rovněž schopny získávat informace od rodin a dalších zdrojů, aby si je mohly vyměňovat s příslušnými evropskými orgány a orgány členských států a aby s nimi mohly řádně zacházet a analyzovat je;

81.  zdůrazňuje skutečnost, že tranzitní země mají zásadní význam v boji proti obchodování s lidmi, jelikož vykořisťování obětí ještě v této fázi nezačalo; zdůrazňuje, že je důležité poskytnout pohraniční policii dodatečnou odbornou přípravu s cílem zlepšit jejich identifikační dovednosti;

82.  zdůrazňuje četné výzvy související s přeshraniční pracovní migrací, zejména riziko, že migranti budou postaveni mimo zákon a zbaveni svých nejzákladnějších práv; vyzývá k zavedení mechanismů přeshraniční pracovní migrace v EU a na mezinárodní úrovni s cílem zvýšit a formalizovat regulérní pracovní migraci;

83.  uznává snahu EU při vytváření formalizovaných přeshraničních pracovních migračních kanálů, jimž by se mělo dostat větší pozornosti, a vyzývá v tomto ohledu k soudržnějšímu a intenzivnějšímu úsilí; zdůrazňuje potenciál formalizované pracovní migrace jako prostředku, jak předcházet obchodu s lidmi a zachraňovat lidské životy;

84.  naléhavě vyzývá EU, aby posílila svou spolupráci s nevládními organizacemi a dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi, včetně zajištění dostatečného financování a koordinované pomoci, s cílem zvýšit výměnu osvědčených postupů, rozvoj politik a jejich provádění a zintenzivnit výzkum, mimo jiné i s místními subjekty, který se zaměří zvláště na přístup obětí ke spravedlnosti a stíhání pachatelů;

85.  připomíná, že podle směrnice 2011/36/EU by měly členské státy podporovat činnost organizací občanské společnosti a úzce s nimi spolupracovat, přičemž by se tato spolupráce měla zaměřit zejména na iniciativy související s vytvářením politik, na informační a osvětové kampaně, na výzkumné a vzdělávací programy, odbornou přípravu a také na monitorování a hodnocení účinku opatření proti obchodování s lidmi; poukazuje dále na to, že nevládní organizace by kromě toho měly pomáhat i při včasném vyhledávání obětí a při poskytování pomoci a podpory těmto obětem; trvá na tom, že by členské státy měly zajistit, aby byly nevládní organizace chráněny před odplatou, výhrůžkami a zastrašováním a že by navíc neměly podléhat trestnímu stíhání v případech, kdy pomáhají obětem obchodování s lidmi, které se nacházejí v nelegálním postavení;

86.  vyzývá EU, členské státy a mezinárodní společenství, aby věnovalo zvláštní pozornost otázce předcházení a boje proti obchodování s lidmi v situacích humanitární krize, jako jsou přírodní pohromy a ozbrojené konflikty, s cílem snížit zranitelnost obětí vůči převaděčům a ve vztahu k dalším zločineckým sítím; zdůrazňuje, že ochrana musí být poskytnuta všem, kteří na ni mají nárok v souladu s mezinárodními a regionálními úmluvami;

87.  zdůrazňuje skutečnost, že osoby, které jsou nuceny opustit své obvyklé domovy z důvodu náhlé či postupné změny klimatu, která má nepříznivý vliv na jejich životy nebo životní podmínky, jsou vystaveny vysokému riziku, že se stanou obětmi obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že tento druh mobility osob, která souvisí se změnou klimatu, má silný ekonomický rozměr, který zahrnuje ztrátu obživy a snížení příjmu domácností, což představuje přímou hrozbu, že se tito lidé snadno stanou obětmi nucené práce či otroctví;

Politika EU týkající obchodování s lidmi v rámci její vnější činnosti

88.  uznává a podporuje práci koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi, jehož funkce byla zřízena s cílem zlepšit koordinaci a soudržnost mezi orgány, agenturami a členskými státy EU se třetími zeměmi a s mezinárodními aktéry, a naléhavě vyzývá tohoto koordinátora, aby dále mezi EU, členskými státy, třetími zeměmi a mezinárodními aktéry rozvíjel konkrétní společné akce a opatření za účelem vytvoření soudržnější a účinnější spolupráce při vytváření systémů, které identifikují oběti obchodování s lidmi a poskytují jim ochranu a pomoc, zintenzivňují prevenci obchodování s lidmi, usilují o rozsáhlejší trestní stíhání obchodníků s lidmi a vytvářejí síť schopnou reagovat na vznikající problémy;

89.  naléhavě vyzývá EU, aby vyvinula potřebné úsilí na mezinárodní úrovni s cílem zabránit obchodu s otroky a potlačit jej a tímto způsobem postupně a co nejdříve dosáhnout úplného zrušení otroctví ve všech jeho podobách;

90.  považuje za nezbytné, aby se strategie usilující o prevenci obchodování s lidmi zabývaly faktory, které tento jev umožňují, jakož i jeho příčinami a souvisejícími okolnostmi, a vycházely z integrovaného přístupu, který spojí dohromady různé aktéry, mandáty a perspektivy, a to jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni; je toho názoru, že by preventivní strategie měly rovněž zahrnovat opatření zabývající se chudobou, útlakem, nedostatečným dodržováním lidských práv, ozbrojeným konfliktem a hospodářskými a sociálními nerovnostmi a měly by být zaměřeny na zmírnění zranitelnosti potenciálních obětí, odrazování od poptávky po službách osob, jež jsou obětmi obchodování s lidmi, neboť tato poptávka může být rovněž řazena mezi základní příčiny tohoto jevu, a na zvyšování informovanosti veřejnosti a odstraňování korupce státních úředníků; vyzývá rovněž všechny státy, aby efektivně plnily své povinnosti plynoucí z Palermského protokolu;

91.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly veškeré příslušné mezinárodní nástroje, dohody a právní závazky, včetně Istanbulské úmluvy, a aby zvýšily úsilí, které by boj proti obchodování s lidmi zefektivnilo, zkoordinovalo a sjednotilo; vybízí EU, aby vyzývala k ratifikaci všech příslušných mezinárodních nástrojů;

92.  vyzývá zástupce EU, aby věnovali zvláštní pozornost obchodování s lidmi v rámci politického dialogu EU se třetími zeměmi i v rámci unijních programů spolupráce, jakož i na mnohostranných a regionálních fórech, mimo jiné pomocí veřejných prohlášení;

93.  vyzývá EU, aby přezkoumala své podpůrné programy, pokud jde o obchodování s lidmi, tak aby bylo financování více cílené a otázka boje proti obchodování s lidmi se stala samostatnou oblastí spolupráce; v této souvislosti podporuje navýšení zdrojů pro služby, které se zabývají obchodováním s lidmi v rámci orgánů a institucí EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby pravidelně vyhodnocovala svůj seznam prioritních zemí, včetně výběrových kritérií, aby bylo zajištěno, že odráží skutečnou realitu, a aby byly pružnější a přizpůsobitelnější měnícím se okolnostem a novým trendům;

94.  vyzývá Komisi a členské státy, aby spolu s posílením právních opatření proti obchodování s lidmi rovněž rozšířily definici obchodování s lidmi tím, že do jejího rámce zahrnou odkazy na nové formy obchodování;

95.  vyzývá EU a členské státy, aby prováděly opatření týkající se boje proti obchodování s lidmi obsažená v současném akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii v souladu se strategií EU pro vymýcení obchodu s lidmi;

96.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je nezbytné revidovat mandát budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce s cílem začlenit po jeho zřízení mezi jeho pravomoci boj proti obchodování s lidmi;

97.  žádá, aby se politika EU pro boj proti obchodování s lidmi stala účinnější díky tomu, že bude hlouběji začleněna do širších strategií EU v oblasti bezpečnosti, rovnosti mezi ženami a muži, hospodářského růstu, kybernetické bezpečnosti, migrace a vnějších vztahů;

98.  vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby uskutečňovaly soudržnou vnitřní i vnější politiku, která bude v souladu se základními hodnotami Unie považovat lidská práva za ústřední bod vztahů EU se všemi třetími zeměmi a používat zejména hospodářské a obchodní vztahy jako prostředek vlivu;

99.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že lidská práva, rovnost žen a mužů a boj proti obchodování s lidmi zůstanou i nadále ústředním prvkem rozvojových politik a partnerství EU se třetími zeměmi; vyzývá Komisi, aby při vytváření nových rozvojových politik a přezkumu existujících politik zavedla opatření zohledňující genderové hledisko;

100.  zdůrazňuje, že posílení hospodářského i sociálního postavení žen a dívek by snížilo nebezpečí, že se stanou obětmi, a vyzývá Komisi, aby i nadále prováděla cílená opatření, jejichž účelem je zohledňovat rovnost žen a mužů ve všech rozvojových činnostech a zajistit, aby tato problematika zůstala spolu s právy žen na pořadu jednání při politickém dialogu se třetími zeměmi;

101.  zdůrazňuje význam cílů udržitelného rozvoje, zejména cíle 5.2, který vyzývá k odstranění veškerých forem násilí páchaného na ženách a dívkách ve veřejné i soukromé sféře, včetně obchodování s lidmi a sexuálního či jiného vykořisťování;

102.  vyzývá EU, aby podporovala třetí země v jejich úsilí o zlepšení identifikace, pomoci a znovuzačleňování obětí a o větší trestní stíhání obchodu s lidmi zavedením a prováděním odpovídajících právních předpisů a harmonizací právních definic, postupů a spolupráce v souladu s mezinárodními standardy;

103.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby bylo zaměstnancům donucovacích orgánů, včetně zaměstnanců agentur, jako jsou Frontex, Europol a úřad EASO, jakož i dalším úředníkům, kteří se mohou dostat do styku s obětmi nebo potenciálními obětmi obchodování s lidmi, poskytnuto odpovídající školení, které by jim umožnilo řešit případy obchodování s lidmi z ucelené mezirezortní perspektivy, s důrazem na zvláštní potřeby žen, dětí a dalších ohrožených skupin, s nimiž se obchoduje, jako jsou Romové a uprchlíci, a na to, jak oběti obchodování s lidmi a další osoby motivovat k tomu, aby obchodníky s lidmi udávaly, a jak těmto oznamovatelům poskytnout plnou ochranu;

104.  je přesvědčen, že oběti obchodu s lidmi pocházející ze třetích zemí musí být v síti odhaleny v co nejranější fázi, a musí tudíž dojít ke zvýšení úsilí na hranicích, pokud jde o identifikaci obětí ihned při jejich vstupu do EU; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s třetími zeměmi na zlepšování stávajících pokynů, které by konzulárním službám a pohraniční stráži pomohly identifikovat oběti obchodování s lidmi, a vyzdvihuje v této souvislosti důležitost výměny osvědčených postupů, zejména pokud jde o pohovory na hranicích; zdůrazňuje rovněž, že je nezbytné, aby pohraniční stráž a pobřežní stráž měly přístup do databází Europolu;

105.  vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci se třetími zeměmi s cílem bojovat proti všem formám obchodování s lidmi a aby se zvláštním zřetelem na genderový rozměr obchodování s lidmi bojovaly konkrétně proti sňatkům dětí, sexuálnímu vykořisťování žen a dívek a proti sexuální turistice; vyzývá Komisi a ESVČ, aby zintenzivnily činnost prováděnou v rámci chartúmského procesu tím, že budou realizovat větší počet konkrétních projektů a zajistí aktivní účast většího počtu zemí;

106.  žádá Komisi, Radu a ESVČ, aby v rámci svých jednání s třetími zeměmi ohledně mezinárodních dohod, readmisních dohod a dohod o spolupráci kladly důraz na to, že třetí země musí účinně bojovat proti obchodování s lidmi, zintenzivnit stíhání pachatelů a rozšířit ochranu obětí;

107.  naléhavě vyzývá EU, aby své úsilí efektivně zaměřila jak na řešení problému obchodování s lidmi, tak na boj proti převaděčství; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby investovaly do identifikace obětí obchodování s lidmi mezi uprchlíky a migranty a mezi obětmi porušování lidských práv a zneužívání v rámci převaděčských operací, jež jsou kontrolovány zločineckými sítěmi;

108.  zdůrazňuje, že má-li být zlepšena identifikace obětí obchodování s lidmi, jsou nutné přípravné práce a odborná příprava mezinárodních civilních policejních misí, jakož i odborná příprava diplomatů, styčných důstojníků, konzulárních úředníků a úředníků pro rozvojovou spolupráci; domnívá se, že odborná příprava těchto skupin je nezbytná, jelikož jsou pro oběti obchodování s lidmi často prvními kontaktními osobami, a že je zapotřebí přijmout opatření zajišťující daným úředníkům přístup k odpovídajícím materiálům, aby mohli poskytovat informace potenciálním obětem tohoto obchodu;

109.  připomíná, že zahájení druhé fáze EUNAVFOR MED dne 7. října 2015, rovněž známé jako operace Sophia, umožnilo přijmout konkrétní opatření proti obchodování s lidmi, neboť dovoluje vstupovat na palubu plavidel na volném moři, u nichž existuje podezření, že jsou používána k převaděčství nebo obchodování s lidmi, a jejich prohledávání, zabavování či odklánění; připomíná, že prozatím bylo zatčeno 48 podezřelých převaděčů a obchodníků s lidmi, jimiž se nyní zabývá italský justiční systém; vyzývá EU, aby pokračovala ve svých operacích ve Středomoří a zintenzivnila je;

110.  vyzývá EU k nalezení konkrétních řešení, pokud jde o legální, regulérní a bezpečné cesty do EU pro migranty a uprchlíky, na nichž nedochází k vykořisťování; připomíná členským státům a EU, že musí jednat v souladu s mezinárodním právem, včetně zásady nenavracení, ve všech svých politikách, a zejména v těch, které se týkají oblasti migrace; připomíná, že osobám, které se staly obětmi obchodu s lidmi, by měly přijímající stát i stát původu zaručit bezpečný dobrovolný návrat a nabídnout legální alternativy v případech, kdy by repatriace představovala riziko pro jejich bezpečnost nebo bezpečnost jejich rodiny; trvá na tom, že přijímající stát a stát původu musí obětem po jejich návratu zaručit nezbytné podmínky bezpečnosti a znovuzačlenění;

111.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby dodržovaly Chartu Organizace spojených národů a zásady právních předpisů v oblasti azylu;

112.  vyzývá EU, aby podporovala programy na podporu začlenění migrantů a uprchlíků se zapojením hlavních aktérů ze třetích zemí, ale i kulturních mediátorů, aby byli užiteční při zvyšování informovanosti komunit o obchodování s lidmi a zvyšování jejich odolnosti vůči organizovanému zločinu;

113.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby usilovaly o ochranu a nalezení všech uprchlíků či migrantů, zejména dětí, kteří jsou od svého příchodu na evropskou půdu nezvěstní;

114.  vítá činnost Europolu, zejména v rámci databáze Focal Point Twins, jež odhaluje osoby cestující do třetích zemí, aby se tam dopouštěly zneužívání dětí; vyzývá členské státy ke spolupráci s Europolem tím, že budou zajišťovat systematickou a rychlou výměnu údajů;

115.  připomíná, že předtím, než dojde k uzavření dohody o uvolnění vízového režimu, musí Komise zhodnotit rizika, která daná třetí země představuje, zejména pokud jde o nelegální přistěhovalectví; zdůrazňuje, že sítě převaděčů mohou rovněž využívat legální cesty migrace; vyzývá proto Komisi, aby účinnou spolupráci příslušných třetích zemí, pokud jde o obchodování s lidmi, zahrnula mezi kritéria, která musí být k uzavření jakékoli dohody o uvolnění vízového režimu splněna;

116.  poukazuje na to, že EU potřebuje závazný a povinný legislativní postup pro přesídlování uprchlíků, jak je stanoveno v programu pro migraci, který vypracovala Komise; podotýká, že přijímání osob z humanitárních důvodů lze používat jako doplněk k jejich přesídlování, s cílem poskytnout nejvíce ohroženým osobám, např. nezletilým osobám bez doprovodu nebo uprchlíkům se zdravotním postižením nebo osobám, které naléhavě potřebují evakuaci ze zdravotních důvodů, v případě nutnosti urychlenou ochranu, často pouze dočasnou;

117.  vyzývá EU, aby sdílela se třetími zeměmi vypracování standardizovaného systému pro shromažďování kvalitativních a kvantitativních údajů a analýzu obchodování s lidmi s cílem vypracovat v EU a ve třetích zemích společný či alespoň srovnatelný vzorový dokument pro sběr a analýzu údajů týkajících se všech aspektů obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá, aby bylo přiděleno dostatečné množství finančních prostředků pro účely shromažďování údajů o obchodování s lidmi a výzkumu v této oblasti;

118.  vybízí EU, aby rozvinula novou strategii proti obchodování s lidmi pro období po roce 2016, která bude mít silnější a cílenější vnější rozměr a která dále upřednostní rozvíjení partnerství s místní občanskou společností v zemích původu i v tranzitních a cílových zemích mimo EU, s vládami a soukromým sektorem a zaměří se na řešení finančních a ekonomických aspektů obchodování s lidmi;

o
o   o

119.  ověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ) a delegacím EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0470.
(2) Viz výroční zprávu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) nazvanou Opatření proti obchodování s lidmi a pomoc ohroženým migrantům („Counter Trafficking and Assistance to Vulnerable Migrants Annual Report of Activities 2011“), s. 23.

Právní upozornění - Ochrana soukromí