Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii a článek 56, čl. 153 odst. 5 a článek 154 SFEU,

–  s ohledem na základní svobodu volného pohybu pracovníků (článek 45 SFEU) a volného pohybu služeb (článek 56 SFEU),

–  s ohledem na články 151 a 153 SFEU a také článek 9 SFEU, který zaručuje přiměřenou sociální ochranu,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“)(2),

–  s ohledem na probíhající provádění směrnice 2014/67/EU,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85(8)a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství(10),

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž)(11),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o podmínkách pro posádky plavidel zajišťujících pravidelnou přepravu cestujících a trajektovou přepravu mezi členskými státy (COM(1998)0251),

–  s ohledem na směrnici Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST)(12)ve znění směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF)(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě(14),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/344 ze dne 9. března 2016, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při řešení problematiky nehlášené práce(15),

–  s ohledem na základní pracovní normy Mezinárodní organizace práce (MOP) a na úmluvy a doporučení této organizace týkající se správy služeb zaměstnanosti a inspekce práce, které jsou mezinárodní referenční hodnotou při zajišťování, že jsou uplatňována právní ustanovení o pracovních podmínkách a ochraně pracovníků,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2010 s názvem „Posted workers in the European Union“ (Vyslaní pracovníci v Evropské unii)(16) a na vnitrostátní zprávy,

–  s ohledem na slovník pracovněprávních vztahů nadace Eurofound(17),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2015 nazvané „Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ (COM(2015)0215),

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu z roku 2015 nazvanou „EU Social and Labour Rights and EU Internal Market Law“ (Sociální a pracovní práva v EU a právní předpisy vnitřního trhu EU),

–  s ohledem na studii Evropské komise z roku 2015 nazvanou „Study on wage setting systems and minimum rates of pay applicable to posted workers in accordance with Directive 96/71/EC in a selected number of Member States and sectors“ (Studie systémů stanovování mezd a minimálních mezd platných pro vyslané pracovníky v souladu se směrnicí 96/71/ES ve vybraném počtu členských států a odvětví),

–  s ohledem na studii univerzity v Gentu z roku 2015, kterou financovala Evropská komise, nazvanou „Atypical Employment in the Aviation Sector“ (Atypické zaměstnávání v odvětví letectví),

–  s ohledem na projev o stavu Unie, který dne 9. září 2015 pronesl v Evropském parlamentu předseda Komise,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0255/2016),

A.  vzhledem k tomu, že nehlášená práce a nepravá samostatná výdělečná činnost mohou vést k narušení hospodářské soutěže, které dlouhodobě poškozuje systémy sociálního zabezpečení, zvyšuje počet nejistých pracovních míst a snižuje úroveň ochrany pracovníků a celkovou kvalitu pracovních míst, a proto je třeba proti nim bojovat; vzhledem k tomu, že rostoucí počet případů externího zajišťování služeb a využívání subdodavatelů může vytvářet prostor pro zneužívání stávajícího pracovního a sociálního práva; vzhledem k tomu, že řešení takového zneužívání je klíčové pro udržení volného pohybu na vnitřním trhu a zachování solidarity v rámci Unie;

B.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků v souladu s článkem 45 SFEU, svoboda usazování a volný pohyb služeb představují základní zásady vnitřního trhu;

C.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie, kterou podepsaly všechny členské státy, stanoví, že rovnost žen a mužů je třeba zajistit ve všech oblastech; vzhledem k tomu, že pokud jde o sociální dumping, je klíčové zvýšit úroveň zaměstnanosti žen, zlepšit situaci žen na trhu práce a odstranit genderové rozdíly;

D.  vzhledem ke k tomu, že jednou z hlavních zásad politiky EU je sociální soudržnost, což znamená neustálé a pokračující sbližování mezd a ochranu sociálního zabezpečení pro všechny pracovníky, ať místní, či mobilní; vzhledem k tomu, že v Unii přetrvávají značné rozdíly v pracovních podmínkách a mzdách, a vzhledem k tomu, že sociální konvergence směrem vzhůru je klíčem k prosperitě a posílení vnitřní poptávky v rámci celé Unie; vzhledem k tomu, že mzdová diferenciace patří mezi hlavní důvody pracovníků pro odchod z domovské země;

E.  vzhledem k tomu, že článek 9 SFEU mezi základní zásady Unie řadí podporu vysoké úrovně zaměstnanosti, záruku přiměřené sociální ochrany, boj proti sociálnímu vyloučení a vysokou úroveň všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví; vzhledem k tomu, že ve většině členských států se nerovnosti prohlubují v důsledku krize a vysoké míry nezaměstnanosti;

F.  vzhledem k tomu, že stále existují rozdíly v odměňování žen a mužů a navzdory platným právním předpisům EU a doporučením obsaženým v právně nevynutitelných předpisech bylo v této oblasti dosaženo velmi omezeného pokroku; vzhledem k tomu, že tuto situaci ještě zhoršuje sociální dumping, a to spolu s rozdíly v odměňování žen a mužů, které vedou k rozdílům ve výši důchodů žen a mužů a jsou důvodem, proč ženám ve stáří hrozí chudoba více než mužům;

G.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi, zejména se ženami, a to nejen z třetích zemí do EU, ale i mezi jednotlivými zeměmi EU, bývá často spojováno s falešnými pracovními smlouvami;

H.  vzhledem k tomu, že rozsah „sociálního dumpingu“ roste vlivem pracovněprávních vztahů s extrateritoriálními prvky;

I.  vzhledem k tomu, že v odvětví dopravy jsou do značné míry navzájem propojeny bezpečnost a ochrana pasažérů a přiměřené pracovní podmínky;

J.  vzhledem k tomu, že vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru bylo potvrzeno jako konečný cíl bílé knihy o dopravě z roku 2011;

K.  vzhledem k tomu, že Komise oznámila, že má v úmyslu v průběhu roku 2016 navrhnout nové iniciativy v oblasti silniční dopravy, a to včetně jejích sociálních aspektů;

L.  vzhledem k tomu, že odvětví silniční dopravy má zásadní význam pro společnost a hospodářství Evropské unie a tvoří téměř tři čtvrtiny (72 %) celkové domácí nákladní dopravy; vzhledem k tomu, že toto odvětví přepravuje více cestujících než nadzemní a podzemní železnice a tramvaje dohromady a zaměstnává více než 2,2 % celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva EU (5 milionů osob);

M.  vzhledem k tomu, že dobré pracovní podmínky, které chrání tělesné i duševní zdraví, jsou základním právem jednotlivých pracovníků(18) a mají samy o sobě pozitivní hodnotu;

N.  vzhledem k tomu, že předseda Komise Jean-Claude Juncker dne 15. července 2014 a ve svém projevu o stavu Unie v roce 2015 zdůraznil, že potřebujeme spravedlivější a skutečně celoevropský trh práce, kterého lze dosáhnout podporou a ochranou „volného pohybu osob jakožto základního práva naší Unie, ale zároveň je třeba bránit případům zneužívání a rizikům sociálního dumpingu“;

O.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 18. prosince 2007(19) ve věci C-341/05, Laval, poukázal na právo podat kolektivní žalobu na údajný sociální dumping a zdůraznil, že takováto žaloba musí být přiměřená, aby nedošlo k omezení základních svobod EU, jako je volný pohyb služeb;

P.  vzhledem k tomu, že Evropská sociální charta by měla být uznávána jako výraz shody členských států v oblasti základních sociálních práv;

Q.  vzhledem k tomu, že zvyšování počtu případů nekalých praktik a sociálního dumpingu vede k tomu, že slábne podpora myšlenky vnitřního trhu a snižuje se konkurenceschopnost podniků, zejména MSP, jsou porušována práva evropských pracovníků a klesá důvěra v evropskou integraci, takže je nezbytné, aby proběhla skutečně sociální konvergence; vzhledem k tomu, že se tento problém nejvíce týká zemědělství, stavebnictví, pohostinství a potravinářství, dopravy, péče a domácích služeb;

R.  vzhledem k tomu, že velký význam má rovné zacházení s pracovníky v rámci Evropské unie a nezbytná sociální konvergence na jednotném trhu; vzhledem k tomu, že článek 45 SFEU stanoví, že volný pohyb zahrnuje odstranění veškeré diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání;

S.  vzhledem k tomu, že dumping, ať už sociální, daňový či environmentální, je v rozporu s evropskými hodnotami, jelikož ohrožuje ochranu práv Evropanů(20);

T.  vzhledem k tomu, že většina členských států doposud neprovedla směrnici 2014/67/EU do vnitrostátního práva, přestože lhůta pro provedení uplynula 18. června 2016; vzhledem k tomu, že je důležité posoudit dopady provádění této směrnice po jejím provedení ve vnitrostátním právu všech členských států, a to s cílem zjistit její skutečný dopad na boj proti různým formám podvodů v oblasti vysílání pracovníků a ochrany vysílaných pracovníků;

U.  vzhledem k tomu, že vyslaní pracovníci představují přibližně 0,7 % veškeré pracovní síly EU(21);

V.  vzhledem k tomu, že počet vyslaných pracovníků v Unii se odhaduje na 1,92 milionu, a to hlavně v odvětvích stavebnictví (43,7 % všech vyslaných pracovníků), služeb, dopravy, komunikace a zemědělství;

W.  vzhledem k tomu, že volný pohyb osob je pro evropský projekt nezbytný, ale je také předpokladem pro dosažení cílů v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti, což přináší vysokou a dlouhodobě udržitelnou konkurenceschopnost ve všech členských státech;

X.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci C-396/13 uvedl, že směrnice 96/71/ES má na jedné straně zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi vnitrostátními podniky a podniky, které poskytují přeshraniční služby, a na druhé straně má zajistit, aby se na vyslané pracovníky vztahoval určitý základní soubor pravidel minimální ochrany v přijímajícím členském státě;

Y.  vzhledem k tomu, že vysílání pracovníků má usnadňovat sdílení dovedností a odborných zkušeností, a ne být zdrojem sociálního dumpingu;

Z.  vzhledem k tomu, že v boji proti sociálnímu dumpingu mohou hrát významnou roli evropské svazy zaměstnavatelů a odborové organizace;

AA.  vzhledem k příslibu nezvyšovat finanční zátěž podniků, zejména MSP;

AB.  vzhledem k tomu, že stanovování mezd je v pravomoci členských států;

AC.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci C-396/13 zdůraznil, že přijímající členský stát má pravomoc stanovit minimální mzdu a také způsob výpočtu a hodnocení zvolených kritérií;

AD.  vzhledem k tomu, že předseda Komise uvedl, že „stejná práce na stejném místě by měla být odměňována stejným způsobem“(22); vzhledem k tomu, že je třeba tento výrok a jeho uplatňování právně vyjasnit;

I. Posílení kontrol prováděných členskými státy a koordinace mezi nimi

1.  domnívá se, že ačkoli neexistuje žádná právně uznávaná a obecně sdílená definice sociálního dumpingu, zahrnuje tento koncept širokou škálu záměrně nekalých praktik a obcházení stávajících evropských a vnitrostátních právních předpisů (včetně zákonů a všeobecně platných kolektivních dohod), což vede k rozvoji nekalé konkurence pomocí nezákonného snižování nákladů práce a provozních nákladů a k porušování práv pracovníků a k jejich vykořisťování; domnívá se, že důsledky těchto praktik a situací mohou mít dopad s ohledem na tři hlavní aspekty:

2.  je přesvědčen, že je nezbytné zajistit rovné podmínky a spravedlivou hospodářskou soutěž v celé EU a odstranit sociální dumping; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu při prosazování práv pracovníků hraje inspekce práce a sociální partneři, kteří stanovují důstojné mzdy v souladu se zákony a zvyklostmi členských států a poskytují konzultace a pokyny zaměstnavatelům; upozorňuje, že všech 28 členských států ratifikovalo úmluvu MOP č. 81 o inspekci práce, a vyzývá členské státy, aby zajistily provedení všech ustanovení této úmluvy; vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy při zavádění účinných a efektivních inspekcí práce a aby předložila návrh doporučení vycházející z úmluvy MOP č. 81 o inspekci práce s cílem zajistit dodržování pracovních norem a ochrany pracovníků, jako jsou například ustanovení související s pracovní dobou, bezpečností a zdravím; připomíná, že sociální partneři hrají důležitou roli při zajišťování dodržování stávajících právních předpisů;

3.  vyzývá členské státy, aby zvýšily účinnost svých kontrolních orgánů a zajistily jejich odpovídající personální a finanční zajištění (včetně inspektorátů pro oblast práce a sociálních věcí, agentur a kontaktních kanceláří), což platí i pro tlumočnické a překladatelské služby; k tomu je třeba mimo jiné využívat výměnu osvědčených postupů; naléhavě žádá členské státy, aby splnily kritérium jednoho inspektora práce na 10 000 pracovníků, doporučené v MOP, a zajistily jejich dostatečné vybavení pro prosazování evropských právních předpisů v oblasti volného pohybu pracovníků a služeb;

4.  vyzývá členské státy, aby zlepšily přeshraniční spolupráci inspekčních služeb a elektronickou výměnu informací a údajů s cílem zefektivnit kontroly pro prevenci sociálních podvodů a boj proti nim, nepravou samostatnou výdělečnou činností a nehlášenou prací a zároveň zohlednily význam ochrany údajů za účelem povinné spolupráce a vzájemné pomoci mezi členskými státy; vybízí členské státy, aby mimo jiné vypracovaly programy dalšího odborného vzdělávání na úrovni Unie pro inspektory s cílem odhalit nové způsoby obcházení právních předpisů a zorganizovat přeshraniční spolupráci; oceňuje práci Komise při financování vzájemných vzdělávacích programů pro inspektory práce v členských státech; zdůrazňuje, že je důležité zajistit vnitrostátním pracovním inspektorátům nebo sociálním partnerům přístup ke všem skutečným místům výkonu práce a příslušným ubytovacím prostorám poskytovaným zaměstnavatelem, kde to umožňuje právo daného státu a při řádném respektování soukromí, protože to je předpokladem pro výkon jejich práce a kontrolu případů sociálního dumpingu; doporučuje Komisi, aby zvážila přeměnu projektů Eurodetachement na stálou platformu pro výměnu, společnou odbornou přípravu a spolupráci inspektorů práce (a veřejných úředníků kontaktních úřadů pro vysílání pracovníků) zapojených do kontroly a dohledu; tato platforma by mohla svou práci koordinovat s platformou pro boj proti nehlášené práci nebo být její součástí;

5.  vybízí členské státy, aby ve vhodných případech vytvořily bilaterální a multilaterální pracovní skupiny ad hoc, do jejichž činnosti se zapojí i příslušné vnitrostátní úřady a inspektoři práce; tyto pracovní skupiny budou – se souhlasem všech dotčených členských států a v souladu s vnitrostátním právem členských států, ve kterých kontroly proběhnou – provádět přeshraniční kontroly na místě, pokud se vyskytne podezření na sociální dumping, práce za nezákonných podmínek nebo podvodů, budou rovněž rozpoznávat krycí společnosti („letterbox companies) a podvodné personální agentury a odhalovat případy porušování pravidel, která vedou k vykořisťování pracovníků; upozorňuje, že tyto pracovní skupiny by mohly spolupracovat s evropskou platformou pro boj proti nehlášené práci a s výborem vrchních inspektorů práce, aby se omezila související finanční zátěž, a že tyto skupiny by mohly vytvořit síť vnitrostátních inspekcí pro sociální věci, která by prosazovala výměnu informací; zastává také názor, že pro ukončení sociálního dumpingu a zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu je nezbytná dobrá spolupráce mezi vnitrostátními úřady a sociálními partnery;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinnější provádění stávajících právních předpisů a zlepšily spolupráci mezi orgány členských států odpovědnými za inspekce práce, zejména s ohledem na přeshraniční inspekce práce; vítá zavedení evropské platformy pro boj s nehlášenou prací a cíle, které si stanovila za účelem prohloubení spolupráce při předcházení a odrazování od nehlášené práce; věří, že tato platforma pomůže odhalit a řešit případy porušování vnitrostátního a evropského pracovního práva a ustanovení EU o volném pohybu pracovníků, svobody usazování a volného pohybu služeb;

7.  zdůrazňuje, že je třeba doplnit opatření proti porušování sociálních práv o boj proti daňovým podvodům a únikům, a zaručit tak spravedlivou hospodářskou soutěž a rovné podmínky pro podniky;

8.  konstatuje, že mezi nejčastější způsoby obcházení pravidel pro vysílání pracovníků patří to, že vyslaní pracovníci nejsou deklarováni nebo jsou deklarováni nesprávně; doporučuje, aby v případech vysílání pracovníků platila ve všech členských státech povinnost podat nejpozději na začátku poskytování služby prohlášení, které bude zapsáno do evropského rejstříku, takže bude snazší do těchto prohlášení nahlížet, zjednoduší se koordinace mezi členskými státy a sníží se nynější právní nejistota vyplývající z rozdílů mezi postupy a dokumenty v jednotlivých zemích;

9.  zdůrazňuje, že příslušné orgány přijímajícího členského státu by ve spolupráci s příslušnými orgány vysílajícího státu měly mít možnost prověřit pravost formuláře A1, pokud mají vážné pochybnosti, že se skutečně jedná o vyslání pracovníka; vyzývá administrativní pracovní skupinu ad hoc pro formulář A1, aby zintenzívnila své úsilí a zlepšila hodnověrnost formuláře A1 a aby zvážila, zda by bylo možné zjednodušit dohled tím, že by se formuláře A1 shromažďovaly prostřednictvím jednoho digitálního systému; žádá Komisi a členské státy, aby udělaly vše pro to, aby systém elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení (EESSI) byl plně funkční, využívaly ho všechny členské státy a odpovídal potřebám MSP; zdůrazňuje, že lepší přístup k informacím pro pracovníky, zaměstnavatele a inspektory práce, například prostřednictvím jednotné vnitrostátní internetové stránky, představuje klíčový nástroj pro boj proti porušování předpisů;

10.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly úmluvu MOP č. 189 o pracovnících v cizích domácnostech; vyzývá členské státy, aby vytvořily právní úpravy umožňující legálně zaměstnávat pracovníky a pečovatele v domácnostech s cílem zajistit právní jistotu pro zaměstnavatele a spravedlivé podmínky i důstojné pracovní podmínky pro pracovníky; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyhodnotily podmínky zaměstnávání pracovníků v cizí domácnosti, a bude-li třeba, předložily doporučení pro zlepšení v souladu se stávajícími smlouvami (zejména čl. 153 odst. 1 SFEU), včetně vhodného vzdělávání a poskytování informací o právech a povinnostech těchto pracovníků;

11.  konstatuje, že v určitých odvětvích má sociální dumping největší dopad právě na ženy, zejména v péči o domácnost a pečovatelských službách (obzvláště domácích pečovatelských službách); vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy posoudily veškeré situace, ve kterých jsou ženy oběťmi sociálního a mzdového dumpingu nebo vykonávají nehlášenou práci, a současně zhodnotily platné právní předpisy EU;

12.  vyzývá členské státy, aby zlepšily spolupráci veřejných orgánů, odborových svazů a nevládních organizací na nadnárodní a místní úrovni s cílem řešit často velmi složité problémy migrujících pracovníků a zohlednit pracovní podmínky i další aspekty spojené s kvalitou života včetně celkového zdraví, sociálního začlenění a ubytování;

13.  zdůrazňuje význam ustanovení směrnice 2014/67/EU týkajících se přeshraničního vymáhání uložených finančních správních sankcí nebo pokut, která pomůže odstranit případy porušování právních předpisů; domnívá se, že příslušné orgány by měly mít pravomoc ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce a v případě vážného porušování právních předpisů pro vysílání pracovníků nebo platných kolektivních smluv by měly být oprávněny pozastavit poskytování služeb; domnívá se, že výše těchto pokut by měla sloužit jako odrazující opatření a že informování MSP o příslušných právních předpisech o vysílání pracovníků by mělo být zlepšeno;

14.  žádá členské státy, aby významným způsobem zlepšily výměnu informací týkajících se sociálního zabezpečení vysílaných pracovníků za účelem lepšího prosazování stávajících právních předpisů; připomíná svou výzvu Komisi, aby se zabývala výhodami, které by přineslo zavedení, popř. vydávání evropského průkazu sociálního zabezpečení chráněného proti padělání nebo jiného celoevropského elektronického dokumentu, jenž by obsahoval jak veškeré údaje nutné pro ověření zaměstnaneckého poměru držitele na základě sociálního zabezpečení(23), tak i nezbytné informace týkající se vysílání pracovníka na pracovní cesty, a to za přísného dodržování pravidel pro ochranu údajů, zejména pokud jsou zpracovávány citlivé osobní údaje; podtrhuje však, že takové ustanovení nesmí v žádném případě omezovat či podrývat právo úřadů a sociálních partnerů v přijímajících zemích na přezkum a provádění kontrol a prověřování údajů obsažených na tomto průkazu v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi;

15.  žádá, aby byl vypracován celounijní seznam společností včetně krycích společností („letterbox companies“), které závažným způsobem porušily evropské právní předpisy v oblasti práce a sociálních věcí – poté, co tyto společnosti obdržely předchozí varování –, přičemž do tohoto seznamu by mohly nahlížet pouze příslušné inspekční orgány; žádá, aby těmto společnostem byl po zákonem stanovenou dobu odepřen přístup k veřejným zakázkám, dotacím a fondům EU;

16.  vyzývá k tomu, aby EU a členské státy přeshraničně spolupracovaly, pokud jde o informace týkající se vymáhání, aby orgánům pro dohled poskytovaly lepší přístup jak k údajům obsaženým ve vnitrostátních elektronických registrech členských států, tak i v Evropském rejstříku podniků silniční dopravy (ERRU) a aby konsolidovaly seznam přestupků vedoucích ke ztrátě dobré pověsti operátorů silniční dopravy a zahrnuly do něj i nedodržování příslušných právních předpisů EU; zdůrazňuje, že odpovědnost za porušení pravidel by měli nést ti, kdo dávají příkazy zaměstnancům;

II. Odstraňování mezer v právní úpravě za účelem prosazování vnitrostátního a evropského práva v oblasti práce a sociálních věcí a řešení principu rovného zacházení a nediskriminace

17.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření na odstranění nedostatků zjištěných ve stávajících předpisech, a to s cílem účinně bojovat proti sociálnímu dumpingu a sociálním a fiskálním podvodům;

18.  vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala provádění směrnice 2014/67/EU a účinnost platformy pro boj proti nehlášené práci v boji s fenoménem krycích společností („letterbox companies“) a za tím účelem obecněji uplatňovala zásadu, že každá společnost by měla mít jedno hlavní sídlo, a zajistily, že v případě volného poskytování služeb s dočasně vyslanými pracovníky musí každá zúčastněná společnost provozovat „skutečnou činnost“ v členském státě, kde je usazena, a tedy být skutečným podnikem; připomíná význam konceptu „skutečné činnosti“ podniků v členském státě jejich původu, která představuje určující prvek pro vysílání; připomíná, že Výbor pro zaměstnanost a sociální věci zamítl návrh směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem, protože některá z navrhovaných ustanovení by mohla umožnit vytváření subjektů, jejichž sociální a hospodářské aktivity jsou pouze předstírané, představují porušování jejich smluvních a zákonných povinností a vedou ke ztrátám v řádech miliard eur na daňových výnosech; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení návrhu na vytvoření transparentního a přístupného obchodního rejstříku všech společností v EU a na povinné používání EESSI;

19.  vyzývá Komisi, aby vydala novou zprávu o pokroku, kterého členské státy dosáhly při potřebném zlepšování svých daňových správ a systémů pro boj s daňovými podvody, jak bylo navrženo ve sdělení Komise s názvem „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722);

20.  poukazuje na to, že směrnice 96/71/ES odkazuje pouze na články 64 a 74 SFEU týkající se svobody poskytování služeb a svobody usazování, ačkoli jedním z hlavních cílů této směrnice je ochrana pracovníků; na druhou stranu připomíná význam článků 151 a 153 SFEU, které jako cíle EU a členských států stanoví podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, přiměřenou sociální ochranu, podporu sociálního dialogu a také boj proti vyloučení;

21.  uvědomuje si, že s dlouhými subdodavatelskými řetězci jsou spojena určitá rizika; připomíná, že členské státy mohou po konzultaci s příslušnými sociálními partnery vytvořit na vnitrostátní úrovni mechanismy pro „sdílenou a nerozdílnou odpovědnost“, které by bylo možné použít u místních i zahraničních společností, a umožnit tak místním i zahraničním pracovníkům uplatňovat jejich práva; připomíná, že tato možnost byla potvrzena směrnicí 2014/67/EU; žádá Komisi, aby důsledně sledovala uplatňování povinnosti, kterou členským státům ukládá tato směrnice, a sice přijmout opatření, kterými zajistí, aby vyslaní pracovníci v subdodavatelském řetězci ve stavebnictví mohli dodavatele, jehož přímým subdodavatelem jejich zaměstnavatel je, volat k odpovědnosti ohledně dodržování jejich práv pracovníků;

22.  upozorňuje na problémy související se směrnicí 96/71/ES a jejím uplatňováním; zdůrazňuje význam řešení těchto problémů s cílem zajistit spravedlivé pracovní podmínky, dodržování práv pracovníků a rovné podmínky pro vysílání pracovníků a místní společnosti v přijímající zemi, což je důležité zejména pro MSP; vyzývá k včasnému provedení směrnice 2014/67/EU; upozorňuje na návrh Komise na revizi směrnice 96/71/ES, do níž by měla být vložena ustanovení omezující dobu vyslání pracovníka, ustanovení o odměnách a definice podmínek zaměstnávání; tím by bylo zajištěno dodržování principu rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, které jsou zakotveny v právu EU již zakládajícími smlouvami; zdůrazňuje, že pravidla pro vysílání pracovníků by měla být jasná, přiměřená a odůvodněná; podtrhuje, že je třeba dodržovat kolektivní smlouvy a systémy hospodářských vztahů v hostitelské zemi;

Mobilní pracovníci: boj proti sociálnímu dumpingu v oblasti dopravy

23.  vyzývá k tomu, aby se v odvětví silniční dopravy více dohlíželo na dodržování pracovní doby a doby odpočinku; vyzývá ke zlepšení monitorovacích zařízení a včasnému zavedení inteligentních tachografů k profesionálnímu použití s cílem zajistit řádné, účinné a nediskriminační provádění stávajících právních předpisů ze strany členských států bez vytváření nepřiměřené administrativní zátěže; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila vytvoření „elektronického a integrovaného souboru provozovatelů“ pro všechny provozovatele vykonávající svou činnost s licencí Společenství s cílem shromažďovat všechny relevantní údaje o dopravci, vozidle a řidiči zjištěné při silničních kontrolách;

24.  vyzývá k zintenzivnění kontrol dodržování pracovní doby, doby pohotovosti, doby řízení a doby odpočinku ve všech příslušných odvětvích, jako je stavebnictví, pohostinství, zdravotnictví a doprava, a k ukládání sankcí v případě závažného porušování;

25.  vyzývá Komisi, aby zvážila zřízení Evropské agentury pro silniční dopravu, která by zajišťovala řádné provádění právních předpisů EU a prosazovala standardizaci a spolupráci v silniční dopravě mezi všemi členskými státy;

26.  vyzývá Komisi, aby koordinovala a posilovala spolupráci mezi vnitrostátními orgány týkající se právních předpisů v oblasti silniční dopravy, a to i prostřednictvím výměny informací, a spolupráci v dalších činnostech s cílem podpořit provádění právních předpisů a zajistit rovné podmínky pro hospodářské subjekty; upozorňuje, že vymáhání právních předpisů je v první řadě úkolem členských států; naléhavě vyzývá členské státy, aby více spolupracovaly s Euro Contrôle Route a Evropskou sítí dopravních policií (TISPOL) a dbaly na jejich rovné a vhodné uplatňování s cílem zlepšit provádění právních předpisů EU v oblasti silniční přepravy;

27.  vyzývá Evropskou komisi, aby vůči mobilním pracovníkům v silniční dopravě kolektivně uplatnila čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 593/2008 (Řím I) v souladu s výkladem, který podal Soudní dvůr v rozsudku ve věci Koelzsch (C-29/10, rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. března 2011);

28.  vyzývá Komisi a členské státy k výměně názorů s cílem vyjasnit příslušná ustanovení, aby bylo možné rozlišovat mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými za účelem boje s „nepravou samostatnou výdělečnou činností“, a žádá Komisi, aby navrhla konkrétní doporučení na základě ukazatelů existence zaměstnaneckého vztahu podle doporučení MOP č. 198, které se týká zaměstnaneckého vztahu, aniž by docházelo k diskriminaci skutečně samostatně výdělečně činných pracovníků s malým počtem klientů; zdůrazňuje, že je třeba sledovat zaměstnanecký status pracovníků, jako jsou piloti aerolinií a strojvedoucí, a jejich zaměstnanecký vztah se společnostmi, pro něž pracují; zdůrazňuje, že problém nepravé samostatně výdělečné činnosti má vážné důsledky pro sociální ochranu a bezpečnost pracovníků a mohl by mít dopady na spravedlivou hospodářskou soutěž;

29.  odmítá jakoukoli další liberalizaci kabotáže, dokud nebude posílen stávající právní rámec; vybízí Komisi, aby navrhla zlepšená pravidla, a tak zajistila lepší provádění a snazší dohled; vyzývá Komisi k přezkumu směrnice o kombinované přepravě 92/106/EHS(24)s cílem odstranit nekalé praktiky a vyzývá k přijetí dalších opatření za účelem souladu s předpisy v sociální oblasti týkajících se činností v kombinované přepravě;

30.  vyzývá ty členské státy, které zavedly systém výběru mýtného, aby údaje o mýtném poskytovaly monitorovacím orgánům, aby bylo možné účinněji kontrolovat kabotážní provoz;

31.  doporučuje, aby pro případ nabytí nebo převodu majetku společnosti bylo jasně stanoveno, od kterých požadavků nesmí být upuštěno, ale musí být převedeny do nových smluv ve smyslu směrnice 2001/23/ES(25) , pokud jde o ochranu práv zaměstnanců v případě převodu podniků;

32.  vyzývá k tomu, aby nařízení (ES) č. 1008/2008 bylo zlepšeno tak, aby zaručovalo závazné uplatňování vnitrostátních pracovních právních předpisů u leteckých společností, jež mají operační základny v Evropě, a přezkoumalo definici pojmu „hlavní místo podnikání “, a rovněž v souvislosti s koordinací systémů sociálního zabezpečení a pracovního práva k tomu, aby sladilo definici „mateřského letiště“ pro členy posádek dle nařízení (EU) č. 83/2014(26) a nařízení (EU) č. 465/2012(27);

33.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby v souvislosti s nařízením o Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA) a dalšími příslušnými právními předpisy podpořily jako standardní vzor přímé pracovní smlouvy a aby omezily používání atypických pracovních smluv;

34.  požaduje ochranu sociálních práv posádek a palubních průvodčích;

35.  vyzývá členské státy, aby své právní předpisy přepracovaly s cílem zajistit, aby všechny smlouvy v leteckém odvětví poskytovaly kvalitní zaměstnání a dobré pracovní podmínky; domnívá se, že nejisté pracovní podmínky zvyšují bezpečnostní rizika; zdůrazňuje, že konkurenceschopnost by neměla být zvyšována na úkor „výprodeje“ sociálních záruk pro pracovníky a kvality služeb;

36.  zdůrazňuje, že by měl být posílen sociální rozměr evropské strategie v oblasti letectví, kterou Komise zveřejnila dne 7. prosince 2015, neboť kvalitní zaměstnání a dobré pracovní podmínky jsou přímo propojeny se zajištěním bezpečnosti cestujících i pracovníků; dále zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise a členské státy sledovaly a zajišťovaly řádné vynucování vnitrostátních sociálních právních předpisů a kolektivních smluv, pokud jde o letecké společnosti, které mají operační základny na území EU; v této souvislosti připomíná spojitost mezi sociálními a ekologickými standardy, kvalitou služeb a bezpečností; uznává důležitost stanovení minimální odborné přípravy pro pracovníky údržby v odvětvích civilního letectví; žádá Komisi, aby navrhla revizi nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 868/2004 ze dne 21. dubna 2004 o ochraně před poskytováním dotací a před nekalými cenovými praktikami způsobujícími újmu leteckým dopravcům Společenství při poskytování leteckých služeb ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství(28)a aby analyzovala příčiny, proč není prováděno; vyzývá Komisi a členské státy, aby přepracovaly předpisy týkající se počátečního výcviku a udělování licencí členům posádky s cílem odstranit nedostatky vedoucí k vykořisťování pilotů, jako například smlouvy o platbách za letové hodiny (pay-to fly);

37.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo možné předložit další návrh o pracovních podmínkách v odvětví námořní dopravy, mimo jiné s ohledem na posádky plavidel;

38.  domnívá se, že v námořním odvětví by Komise měla zajistit plné provedení sociálních právních předpisů včetně Úmluvy o práci na moři z roku 2006; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly opatřeními, která podporují zaměstnávání a udržování kvalifikovaných námořníků pocházejících z Evropy;

Předvídání výzev spojených s digitalizací ekonomiky

39.  připomíná, že je důležité provázat rozvoj digitální ekonomiky a ekonomiky sdílení s ochranou pracovníků v tomto novém odvětví, jehož flexibilnější pracovní postupy mohou vést k formám zaměstnání s nižšími standardy sociálního zabezpečení, pracovní doby, místa výkonu práce, účasti zaměstnanců na řízení podniku a ochrany pracovních míst; zdůrazňuje, v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s vnitrostátními zvyklostmi musí být v souvislosti s těmito novými formami zaměstnávání uplatnitelná svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání; zdůrazňuje, že členské státy musí své právní předpisy přizpůsobit digitální ekonomice a ekonomice sdílení, a vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby bezodkladně vyhodnotily ustanovení evropských právních předpisů vztahující se na toto odvětví a případně vypracovaly návrhy na regulaci digitální ekonomiky a ekonomiky sdílení s cílem zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a ochranu práv pracovníků;

40.  konstatuje, že digitalizace má rozhodující dopad na evropské trhy práce; zdůrazňuje, že digitalizace může na jedné straně vést ke vzniku nových obchodních modelů a nových pracovních míst (zejména pro vysoce kvalifikované pracovníky, ale také pracovníky s nízkou kvalifikací), na straně druhé ale také k nejistým formám zaměstnávání; zdůrazňuje, že ve strategii pro jednotný digitální trh je třeba také zohlednit sociální otázky, aby bylo možné plně využít souvisejícího potenciálu v oblasti zaměstnanosti a růstu a zároveň zajišťovat vysokou úroveň ochrany zaměstnání; vyzývá Komisi, aby jednotný digitální trh utvářela sociálně spravedlivým a udržitelným způsobem; zastává názor, že stávající systémy sociální ochrany by měly být přizpůsobeny potřebám pracovníků v digitální ekonomice a v ekonomice sdílení s cílem zajistit přiměřenou sociální ochranu pro tyto pracovníky;

41.  připomíná, že v některých hospodářských odvětvích, např. zemědělství, se systém pracovní doby liší v závislosti na sezónních omezeních;

III. Směrem k vzestupné sociální konvergenci

42.  zdůrazňuje nadřazenost základních práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a rozvíjely sociální dialog, jenž má zásadní význam pro vytváření vysoké úrovně pracovních podmínek; zdůrazňuje, že pracovní právo a vysoké sociální normy mají rozhodující význam pro nalezení nové rovnováhy hospodářství, podporu příjmů a zvyšování investic do kapacity; zdůrazňuje, že všechny právní a politické dokumenty EU musí respektovat práva a svobody odborů, být v souladu s kolektivními smlouvami a dodržovat rovné zacházení s pracovníky;

43.  vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření, která pomohou ženám zasaženým sociálním dumpingem, a zaměřila se na všechny obecné politiky a opatření k dosažení rovnosti a zohlednila přitom pokračující segregaci na trhu práce a nerovnost, pokud jde o zaměstnanecké smlouvy, které odráží též dosud existující platové rozdíly mezi ženami a muži;

44.  zdůrazňuje, že se nerovnosti v Evropě prohlubují, což ohrožuje dosažení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti chudoby a zaměstnanosti;

45.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit na území Unie nebo eurozóny hospodářské, fiskální a sociální mechanismy, které zlepší životní podmínky občanů EU tím, že sníží hospodářské a sociální rozdíly; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu stanoviska k sociálním otázkám, a zajistila tak lepší ochranu pracovníků;

46.  připomíná závazek Komise zavést pilíř sociálních práv a zdůrazňuje potřebu vzestupného sociálního sbližování za účelem dosažení cílů stanovených v článku 151 SFEU; zdůrazňuje, že stanovení kritérií pro srovnávání jednotlivých vnitrostátních sociálních systémů nemůže poskytnout takovýto pilíř, ale může pouze sloužit jako předběžný analytický rámec; zdůrazňuje, že přijetí pilíře sociálních práv by nemělo vést k snižování existujících pracovních a sociálních norem;

47.  upozorňuje na rozdílnou výši příspěvků sociálního zabezpečení zaměstnanců a zaměstnavatelů v členských státech; žádá Komisi o vyhodnocení ekonomického a sociálního dopadu těchto rozdílů v kontextu jednotného trhu;

48.  domnívá se, že mzdy umožňují pracovníkům vést důstojný život, a jsou tedy důležité pro sociální soudržnost a pro udržení produktivního hospodářství; vyzývá k dodržování a podpoře kolektivního vyjednávání; dále doporučuje, aby byly stanoveny spodní hranice mezd formou vnitrostátních minimálních mezd při řádném respektování zvyklostí každého členského státu a po konzultaci se sociálními partnery, s cílem postupně dosáhnout alespoň 60 % příslušné vnitrostátní průměrné mzdy, aby se eliminovaly nadměrné rozdíly mezi mzdami, podpořila se celková poptávka a hospodářské oživení a posílilo vzestupné sociální sbližování;

49.  poukazuje na potenciální význam automatických stabilizátorů; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tyto stabilizátory byly doplněny o efektivní politiky zaměstnanosti, jejichž hlavním cílem je tvorba kvalitních pracovních míst;

50.  vyzývá Komisi, aby spolu se členskými státy zvážila, zda je třeba přijímat na úrovni EU opatření k řešení různých aspektů externího zajišťování služeb včetně rozšíření sdílené a nerozdílné odpovědnosti v subdodavatelském řetězci;

51.  zdůrazňuje, že všichni subdodavatelé včetně agentur pro dočasnou práci, které posílají ženy do jiných členských států hlavně za účelem práce v domácnostech a poskytování domácí pečovatelské služby, musí nést odpovědnost za nevyplacené mzdy, příspěvky na sociální zabezpečení, úrazové pojištění a nemocenské pojištění; zdůrazňuje, že subdodavatelé rovněž musí být schopni pomoci zaměstnancům v případě špatného zacházení či zneužívání ze strany zákazníků a repatriace;

52.  vyzývá Komisi, aby prověřila možnost navrhnout nástroj, na základě kterého by měly společnosti povinnost řádné péče vůči svým dceřiným společnostem i subdodavatelům působícím ve třetích zemích a mohly být v této souvislosti pohnány k odpovědnosti, aby se předešlo riziku porušování lidských práv, korupce, závažných fyzických zranění nebo poškození životního prostředí a porušování úmluv MOP;

53.  domnívá se, že směrnice 96/71/ES a pravidla pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení musí být uplatnitelné na zaměstnávání vyslaných pracovníků ze třetích zemí podle režimu WTO 4 a v rámci obchodních dohod, aby se zabránilo zvýhodňování podniků a pracovníků ze třetích zemí oproti podnikům a pracovníkům pocházejícím z členských států;

54.  žádá Komisi, aby v maximální možné míře zohlednila doporučení uvedená v tomto usnesení;

55.  zdůrazňuje, že je nutné lépe koordinovat různé evropské politiky;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1. (2) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11. (3) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1. (4) Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1. (5) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6. (6) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72. (7) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51. (8) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1. (9) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35. (10) Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3. (11) Úř. věst. L 364, 12.12.1992, s. 7. (12) Úř. věst. L 167, 2.7.1999, s. 33. (13) Úř. věst. L 124, 20.5.2009, s. 30. (14) Přijaté texty, P7_TA(2014)0012. (15) Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 12. (16) http://www.eurofound.europa.eu/publications/report/2010/working-conditions-industrial-relations/posted-workers-in-the-european-union (17) https://www.eurofound.europa.eu/observatories/eurwork/industrial-relations-dictionary (18) Listina základních práv Evropské unie, čl. 31 odst. 1: „Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.“ (19) EU:C:2007:809. (20) Viz Přijaté texty, P8_TA(2015)0252. (21) Viz Pacolet, Jozef a De Wispelaere, Frederic, „Posting of workers: Report on A1 portable documents issued in 2012 and 2013“ (Vysílání pracovníků: Zpráva na přenositelných dokumentech A1 vydaná v roce 2012 a 2013), s. 15. Podle údajů Eurostatu činila celková pracovní síla EU v roce 2013 243 milionů osob (Přehled šetření pracovních sil 2013, Eurostat http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Archive:Labour_force_survey_overview_2013). (22) https://ec.europa.eu/priorities/sites/beta-political/files/juncker-political-guidelines_en.pdf (23) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě (přijaté texty, P7_TA(2014)0012). (24) Směrnice Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy (Úř. věst. L 368, 17.12.1992, s. 38). (25) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16). (26) Nařízení Komise (EU) č. 83/2014 ze dne 29. ledna 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 965/2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 28, 31.1.2014, s. 17). (27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (Úř. věst. L 149, 8.6.2012, s. 4). (28) Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 1.