Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (2016/2139(INI))
Evropský parlament,
– s ohledem na summit Organizace spojených národů věnovaný udržitelnému rozvoji a na výsledný dokument, který Valné shromáždění OSN přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“, a zejména s ohledem na cíl udržitelného rozvoje č. 17, v němž je formulován závazek členských států OSN posilovat prostředky pro provádění agendy a oživit globální partnerství pro účely udržitelného rozvoje(1),
– s ohledem na „akční program z Addis Abeby“, výsledný dokument, který byl přijat na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje (Addis Abeba, Etiopie, 13. až 16. července 2015) a schválen Valným shromážděním OSN prostřednictvím jeho rezoluce č. 69/313 ze dne 27. července 2015(2),
– s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN na téma „nové směry a pokrok v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce“, která byla předložena na zasedání fóra pro rozvojovou spolupráci v roce 2016 (E/2016/65)(3),
– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti přijatou roku 2005 na druhém fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci, na akční program z Akkry přijatý v Akkře (Ghana)(4) roku 2008 na třetím fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci a na výsledek čtvrtého fóra na vysoké úrovni věnovaného účinnosti pomoci, které bylo uspořádáno v prosinci roku 2011 v Pusanu (Korejská republika) a na němž bylo zahájeno globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (Global Partnership for Effective Development Cooperation, GPEDC)(5),
– s ohledem na prohlášení z Dillí ze dne 10. dubna 2010, které se týká procesu budování míru a státu, a na „Novou dohodu o angažovanosti v nestabilních státech“, která byla oznámena na čtvrtém fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci dne 30. listopadu 2011,
– s ohledem na komuniké z prvního setkání GPEDC na vysoké úrovni uspořádaného v hlavním městě Mexika v dubnu 2014(6),
– s ohledem na druhé setkání na vysoké úrovni chystané globálním partnerstvím pro účinnou spolupráci, které proběhne mezi 28. listopadem a 1. prosincem 2016 v Nairobi(7),
– s ohledem na zprávu o pokroku za rok 2014, kterou připravily OECD a Rozvojový program OSN pod názvem „Posilování účinnosti rozvojové spolupráce“,(8)
– s ohledem na konsensus, jehož dosáhly organizace občanské společnosti v Siem Reapu ohledně mezinárodního rámce pro účinnost rozvoje organizací občanské společnosti v roce 2011,
– s ohledem na článek 208 SFEU, v němž je snižování a vymýcení chudoby definováno jako primární cíl rozvojové politiky EU a ve kterém je stanoven požadavek, aby Unie a její členské státy dodržovaly závazky, které přijaly v rámci OSN a jiných příslušných organizací, a aby v politikách, které provádějí, zohledňovaly cíle rozvojové spolupráce, jež mohou mít vliv na rozvojové země,
– s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji z roku 2005(9) a na plánované sjednání nového konsensu v roce 2017,
– s ohledem na Kodex chování Evropské unie pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky(10),
– s ohledem na konsolidované znění operačního rámce pro účinnost pomoci, který vychází ze závěrů Rady ze dne 17. listopadu 2009 ohledně „operačního rámce pro účinnost pomoci“(11), ze závěru Rady ze dne 14. června 2010 ohledně „dělby práce na mezistátní úrovni“ a závěrů Rady ze dne 9. prosince 2010 ohledně „transparentnosti a vzájemné odpovědnosti“,
– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. března 2015 nazvaný „Zahájení rámce EU pro výsledky mezinárodní spolupráce a rozvoje“(SWD(2015)0080) a na závěry Rady ze dne 26. května 2015 týkající se rámce pro výsledky,(12)
– s ohledem na závěry Rady ze dne 17. března 2014 týkající se společného postoje EU na prvním setkání na vysoké úrovni uspořádaném globálním partnerstvím pro účinnou spolupráci,(13)
– s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 ohledně nového globálního partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj na období po roce 2015,(14)
– s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 o posílení společného plánování,(15)
– s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 ohledně výroční zprávy pro Evropskou radu o cílech EU v oblasti rozvojové pomoci vypracované v roce 2016,(16)
– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. června 2015 nazvaný „Zpráva o odpovědnosti EU při financování rozvoje za rok 2015 – přezkum pokroku EU a jejích členských států“(SWD(2015)0128),
– s ohledem na dokument „Globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku – Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise v červnu 2016,(17)
– s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005,(18)
– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti rozpočtové podpory EU ve prospěch rozvojových zemí,(19)
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci,(20)
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 obsahující doporučení Komisi o koordinaci dárců EU v oblasti rozvojové pomoci,(21)
– s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje,(22)
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji,(23)
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy 2030,(24)
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015,(25)
– s ohledem na článek 52 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0322/2016),
A. vzhledem k tomu, že zásady zakotvené v Pařížské deklaraci a akčním programu z Akkry jsou stále v plné platnosti a při zvyšování kvality rozvojové pomoci a podpory této pomoci ze strany veřejnosti v dárcovských zemích se prokázal význam těchto zásad;
B. vzhledem k tomu, že politické závazky na vysoké úrovni v rámci konsenzu z Monterrey (2002), Římské deklarace (2003), Pařížské deklarace (2005), Akčního programu z Akkry (2008) a čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci konaného v Pusanu (2011) mají všechny stejný cíl, a to zlepšit kvalitu provádění, řízení a využití oficiální rozvojové pomoci tak, aby měla co největší dopad;
C. vzhledem k tomu, že zásady účinnosti pomoci v řadě zemí jasně přispěly k úsilí o plnění rozvojových cílů tisíciletí, ovšem pokrok v jeho plnění je stále nerovnoměrný a ne všechny země a všechny subjekty zapojené do rozvoje uplatňovaly vždy všechny zásady;
D. vzhledem k tomu, že globální partnerství může hrát klíčovou úlohu při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030 a dosažení cílů udržitelného rozvoje, a to tak, že zaměření se přesune od pojmu „účinnost pomoci“, který odkazuje na tradiční veřejnou rozvojovou pomoc, k pojmu „účinnost rozvojové spolupráce“;
E. vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc může plnit významnou funkci při uplatňování Agendy 2030 v praxi, zejména v zemích s nízkými příjmy a při potírání extrémní chudoby a nerovnosti, pokud tato pomoc bude lépe zacílena a pokud bude v souladu se zásadami účinné rozvojové spolupráce, především se zásadou demokratické odpovědnosti dotčené země, sladění, posílení místní kapacity, transparentnosti a demokratické odpovědnosti, a bude klást důraz na výsledky a zajištění dostupnosti pro všechny; zdůrazňuje, že podmínky pomoci musí být v souladu se zásadami demokratické odpovědnosti;
F. vzhledem k tomu, že vedle rozvojové pomoci a spolupráce jsou k účinnému vymýcení chudoby a k podpoře cílů udržitelného rozvoje potřeba i jiné nástroje rozvojové politiky;
G. vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora přináší mnoho výhod, jako je odpovědnost státu, přesnější analýza výsledků, větší soudržnost politik, lepší předvídatelnost pomoci a optimální využití prostředků přímo ku prospěchu obyvatel;
H. vzhledem k tomu, že ze soukromého sektoru se stává vedle dalších tradičních vládních a nevládních rozvojových organizací skutečný partner našich rozvojových strategií, pokud jde o dosažení udržitelného rozvoje podporujícího začlenění;
I. vzhledem k tomu, že pro účinnost pomoci je zásadní, aby přijímající země současně prováděly prorůstové hospodářské politiky, které zavádějí mechanismy tržní ekonomiky, mobilizaci soukromého kapitálu a pozemkové reformy a postupně otevřou jejich trhy globální konkurenci;
J. vzhledem k tomu, že roztříštění pomoci znamená podle studie Komise pro EU další náklady ve výši 2 až 3 miliard EUR ročně;
K. vzhledem k tomu, že partnerství GPEDC představuje určitou formu inkluzivního fóra, na němž se mohou setkávat vlády, dvoustranné a mnohostranné organizace, občanská společnost, parlamenty, odbory a soukromý sektor ze všech zemí;
L. vzhledem k tomu, že GPEDC se v zájmu zlepšování účinnosti veškerých snah subjektů věnujících se rozvoji zaměřuje na chování těchto subjektů a vztahy mezi nimi, účinné provádění rozvojových politik a programů a na monitorování pokroku v dodržování klíčových zásad, jež byly stanoveny v posledním desetiletí; vzhledem k tomu, že by mělo být vyjasněno jeho skloubení s globální strukturou pro zajišťování rozvoje dohlížející na realizaci Agendy do roku 2030;
M. vzhledem k tomu, že země, jako Čína, Brazílie, Turecko, Rusko a Indie, hrají stále důležitější úlohu z hlediska působení v pozici vznikajících dárců a z hlediska předávání odborných znalostí a technologií souvisejících s rozvojem, a to v neposlední řadě díky jejich vlastním nedávným a současným zkušenostem s rozvojem; vzhledem k tomu, že jejich spolupráce s tradičnějšími dárci na podpoře globálních veřejných statků a jejich zapojení do rozvojové spolupráce podporující začlenění v rámci GPEDC by mohly být výraznější;
N. vzhledem k tomu, že Komise hraje aktivní úlohu v řídícím výboru GPEDC a že mezi spolupředsedy tohoto výboru je i zástupkyně jednoho z členských států EU, a to Nizozemska; vzhledem k tomu, že tuto úlohu spolupředsedy právě přebírá Německo;
O. vzhledem k tomu, že k zajištění odpovědnosti jednotlivých zemí v rámci rozvojové spolupráce je nutné sladění dárců s vnitrostátními plány rozvoje a s mezinárodně dohodnutými cíli udržitelného rozvoje a je rovněž nutná domácí účast na provádění rozvojových plánů a programů, pokud jde o jejich navrhování a odpovědnost za provádění;
P. vzhledem k tomu, že taková pomoc se vyplatí dvakrát: nejen, že financuje rozvojové projekty, ale je vynaložena i na místní úrovni, na zboží a služby vytvářené na místě; vzhledem k tomu, že posílení vnitrostátních systémů a vnitrostátních systémů zadávání veřejných zakázek je tedy prvkem, který je zásadní pro účinnost pomoci v souladu s Pařížskou deklarací o účinnosti pomoci a podporu řádné správy a demokratické odpovědnosti v partnerských zemích;
Q. vzhledem k tomu, že rozvojové programy řízené poskytovateli a vázaná pomoc, a to i v oblasti veřejných zakázek, mohou být odrazem různých politických zájmů, které jsou někdy v rozporu s rozvojovými politikami a že u nich může hrozit oslabení odpovědnosti a narušení udržitelnosti rozvojové pomoci a pokroku v otázkách sladění, jehož bylo dosaženo v minulosti, a povedou tak k neúčinnosti a rostoucí závislosti; vzhledem k tomu, že místní odpovědnost hraje důležitou úlohu při zajišťování účinného rozvoje pro občany;
R. vzhledem k tomu, že k hodnocení úspěchů programů rozvojové spolupráce se stále více používají rámce pro výsledky, ale trvalým problémem zůstává naprosté přijetí těchto rámců a jejich využívání rozvojovými zeměmi;
S. vzhledem k tomu, že z kola sledování GPEDC v roce 2016 vyplývá, že pokrok, pokud jde o využívání vnitrostátních systémů, je i nadále malý a že v oblasti uvolnění pomoci nebylo dosaženo pokroku a stále zůstává na 80 % úrovně, jíž bylo dosaženo v roce 2010;
T. vzhledem k tomu, že poslanci partnerských zemí, místní orgány a občanská společnost projevují i nadále nespokojenost s mírou svého zapojení do plánování a provádění rozvojové spolupráce a s informovaností o této spolupráci;
U. vzhledem k tomu, že účinnost rozvoje, kterou se rozumí účinné využívání všech prostředků a zdrojů určených k dosažení rozvoje, včetně snížení chudoby, závisí jak na poskytování pomoci a přijímacích zemích, tak i na existenci účinných a vnímavých institucí, solidní politiky, zapojení místních zúčastněných stran a občanské společnosti, právního státu, inkluzivní demokratické správy věcí veřejných, existenci účinných a transparentních kontrolních mechanismů a pojistných mechanismů bránících v rozvojových zemích korupci a mechanismů bránících na mezinárodní úrovni nezákonným finančním tokům; vzhledem k tomu, že GPEDC by mělo důrazněji přispívat k usnadňování a podpoře pokroku, pokud jde o výše uvedené směrodatné faktory podmiňující rozvoj;
V. vzhledem k tomu, že roztříštěnost pomoci je i nadále přetrvávající výzvou z důvodu narůstajícího počtu dárců a agentur pro pomoc a nedostatku koordinace jejich činností a projektů;
W. vzhledem k tomu, že spolupráce na linii jih-jih nadále rostla i navzdory zpomalení rozvíjejících se ekonomik a klesajícím cenám komodit;
X. vzhledem k tomu, že rozvojové prostředí je čím dál různorodější – v zemích se středními příjmy žije více chudých lidí než v zemích s nízkými příjmy; vzhledem k tomu, že současně se vznikem nových globálních problémů, jako je migrace, potravinové zabezpečení, mír a stabilita a změna klimatu, se změnila i povaha výzev v oblasti rozvoje;
1. vyzývá subjekty zapojené do rozvoje, aby stavěly na závazcích, které byly přijaty – Pařížskou deklarací počínaje a fórem v Pusanu konče –, a aby obnovily a zesílily snahy o co nejúčinnější rozvojovou spolupráci v zájmu splnění ambiciózních cílů vytyčených v Agendě pro rozvoj do roku 2030 a aby pro účely rozvoje co nejlépe využívaly veřejné i soukromé zdroje;
2. vyzývá k využívání všech nástrojů rozvojové politiky za účelem vymýcení chudoby a prosazování cílů udržitelného rozvoje; je toho názoru, že účinnost financování rozvoje by měla být posuzována na základě konkrétních výsledků a jeho přínosu k rozvojové politice jako celku;
3. zdůrazňuje, že oficiální rozvojová pomoc hraje klíčovou roli při plnění programu účinnosti rozvoje, při snahách o vymýcení chudoby, snižování nerovností, poskytování základních veřejných služeb a podpoře řádné správy věcí veřejných; vyzdvihuje, že oficiální rozvojová pomoc je flexibilnější, předvídatelnější a vzájemně odpovědnější než jiné finanční toky, které mohou přispívat k rozvoji;
4. připomíná, že předpokladem účinné rozvojové spolupráce jsou dostatečné finanční prostředky; podotýká, že většina poskytovatelů oficiální rozvojové pomoci nedostála svému závazku poskytnout do roku 2015 na rozvojovou pomoc 0,7 % svého HND, což znamená, že rozvojové země nemají k dispozici více než 2 biliony USD, aby mohly dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí;
5. naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby splnily svůj dlouhodobý závazek věnovat 0,7 % HND na účely pomoci, aby zvýšily svou rozvojovou pomoc, a to i v rámci rozpočtu EU a Evropského rozvojového fondu (ERF), a aby přijaly účinný plán pro transparentní, předvídatelné a odpovědné splnění tohoto závazku; varuje před rozdrobením kritérií oficiální rozvojové pomoci s cílem pokrýt jiné výdaje než ty, které jsou přímo spojené s podporou udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;
6. se znepokojením konstatuje, že do poloviny roku 2015 zveřejnilo pouze pět členských států EU prováděcí plány z Pusanu; naléhavě vyzývá členské státy, aby prováděcí plány a zprávy o své činnosti zveřejnily před druhým setkáním GPEDC na vysoké úrovni, které se uskuteční v Nairobi mezi 28. listopadem a 1. prosincem 2016;
7. žádá, aby v zájmu posílení pokroku a usnadnění budoucí spolupráce výsledný dokument z druhého setkání GPEDC jasně řešil otázku diferencovaných úloh a povinností subjektů a institucí zapojených do rozvoje při provádění programu a uplatňování daných zásad;
8. bere na vědomí návrh Mexika začlenit pátou zásadu účinnosti rozvoje, tj. „nenechat nikoho stranou“; uznává, že v souvislosti s programem účinnosti rozvoje je důležité se intenzivně zaměřit na chudé a zranitelné skupiny a na skupiny na okraji společnosti, řádně zohlednit rovnost žen a mužů a nestabilní a konfliktní situace; je toho názoru, že ačkoliv by tato zásada odpovídala všeobecnému duchu a hlavnímu závazku Agendy 2030, její možné začlenění by mělo být doprovázeno vážnou debatou a zamyšlením se nad její provozní stránkou, zejména pokud jde o otázky šíření a ukazatelů;
9. zdůrazňuje, že je nutné umístit GPEDC pevně do rámce provádění Agendy 2030 a akčního programu z Addis Abeby; domnívá se, že GPEDC může přinést určitou přidanou hodnotu, pokud jeho činnost bude strategicky rozvrhnuta a přizpůsobena činnosti a harmonogramu fóra pro rozvojovou spolupráci, fóra financování pro rozvoj a politického fóra na vysoké úrovni, která byla zřízena pod záštitou Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC);
10. zdůrazňuje, že GPEDC by mělo hrát významnou roli z hlediska aspektů sledování a stanovování odpovědnosti založených na důkazech, pokud jde o zásady účinnosti v zájmu plnění cílů udržitelného rozvoje, a rovněž z hlediska podpory bezvýhradného uplatňování těchto cílů všemi subjekty na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje, že GPEDC musí jasně definovat způsoby spolupráce pro zvláštní subjekty zapojené do rozvoje, kteří nepatří mezi dárce OECD, a to i pro nové dárce, místní a regionální samosprávné orgány, organizace občanské společnosti, soukromé filantropy, finanční instituce a podniky ze soukromého sektoru a odborové organizace; domnívá se, že struktura předsednictví GPEDC by měla odrážet různorodost zúčastněných stran;
11. připomíná, že 1 % růstu v Africe představuje více než dvojnásobek oficiální rozvojové pomoci;
12. je toho názoru, že GPEDC by mělo hrát vedoucí úlohu v plnění cíle udržitelného rozvoje č. 17, zejména v úsilí o pokrok v otázce sledování a odpovědnosti, zvyšování účinnosti pomoci, v aspektech kvality a kapacit financování rozvoje a udržitelnosti daní a zadlužení, v mobilizaci soukromého sektoru a jeho odpovědnosti za udržitelný rozvoj, transparentnost, soudržnost politik, mnohostranná partnerství, spolupráci na linii jih-jih a třístrannou spolupráci;
13. vyzdvihuje důležitou úlohu, kterou GPEDC zastává v souvislosti s ukazatelem 17.16.1 cílů udržitelného rozvoje, zejména v oblasti dosahování účinnějších a několikastranných partnerství podporujících začlenění, která napomáhají provádění Agendy 2030 a jejímu uskutečňování, a to tak, že měří kvalitu jejich rozvojového úsilí; vítá kolo sledování 2016, konstatuje, že počet rozvojových partnerů zapojených do této aktivity se zvýšil, a těší se na zveřejnění zprávy o pokroku;
14. vybízí subjekty seskupené v GPEDC, aby zvážily vytvoření stálého nezávislejšího sekretariátu pro toto partnerství, který by čerpal z patřičných zdrojů a stavěl by na činnosti společného podpůrného týmu, a naléhá na členské státy EU a partnerské země, aby určily vnitrostátní kontaktní místa;
15. poukazuje na to, že Evropský parlament by měl být plně schopen plnit svou hlavní úlohu, která spočívá v demokratické kontrole všech politik EU, včetně rozvojových politik, a žádá, aby pravidelně a včas dostával informace o postojích Komise v rámci řídícího výboru GPEDC;
16. vítá pokroky a doporučuje, aby Komise vynaložila další úsilí, a zajistila tak, aby všechny zúčastněné subjekty měly přístup k informacím v oblasti transparentnosti plánování rozvojové spolupráce, mechanismů financování, projektů a toků finanční pomoci, zejména v souvislosti s mezinárodní iniciativou na podporu transparentnosti rozvojové pomoci (IATI) a vytvořením internetové stránky „EU Aid Explorer“; nicméně zdůrazňuje, že v tomto ohledu je stále třeba učinit zásadní kroky, a požaduje, aby všichni dárci neprodleně vynaložili další značné úsilí o to, aby byly informace a údaje přístupnější, včasnější a srovnatelnější; vyzývá ty členské státy, kteří se ještě na činnosti iniciativy IATI nepodílejí, aby tak učinily; vyzývá Komisi a členské státy, aby využily dostupné údaje a prosazováním výměny informací a osvědčených postupů podpořily v tomto ohledu i partnerské země;
17. domnívá se, že pro posílení odpovědnosti a dopadu spolupráce, zejména na úrovni jednotlivých zemí, má prvořadý význam sledování, přezkum a výměna poznatků o pokroku v oblasti rozvoje; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby alespoň každé dva roky předkládala zprávy o úsilí a akčních plánech EU a členských států s cílem komplexně provádět zásady z Pusanu; vyzývá EU, aby více podporovala partnerské země, pokud jde o zdokonalování jejich administrativních a logistických kapacit a zejména jejich statistických systémů;
18. vítá iniciativy OECD, které mohou přispět ke snížení ilegálních toků finančních prostředků, a vyzývá mezinárodní společenství, aby podpořilo spolupráci za účelem obecnějšího zvýšení transparentnosti daňových režimů a finančních toků; trvá na tom, že nadnárodní společnosti a finanční instituce mají v tomto ohledu zásadní úlohu a povinnosti;
19. vyzývá Komisi, delegace EU a agentury členských států, aby vnitrostátním parlamentům, v co největší možné míře místním a regionálním orgánům a také soukromým zainteresovaným subjektům a občanské společnosti poskytovaly informace o plánování a finančních závazcích v souvislosti s rozvojovou pomocí, a to prostřednictvím zveřejnění posouzení rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích, což by mělo podat přehled o strategických dokumentech, koordinaci dárců, ročních akčních plánech a probíhajících a připravovaných programech a také o výzvách k předložení projektů a veřejných zakázek nebo o dalších používaných mechanismech financování;
20. vybízí parlamenty přijímacích zemí, aby přijaly vnitrostátní politiky rozvojové pomoci, a zlepšily tak odpovědnost dárců i přijímacích vlád, včetně odpovědnosti místních orgánů, posílily správu veřejných financí a schopnost čerpat finanční prostředky, vymýtily korupci a všechny formy plýtvání pomocí, zefektivnily daňové systémy a zlepšily podmínky pro získání rozpočtové podpory a v dlouhodobém horizontu i pro snižování závislosti na pomoci;
21. považuje za důležité podporovat účast všech členských států na daňové iniciativě z Addis Abeby za účelem zdvojnásobení technické pomoci do roku 2020 a posílení schopnosti zdanění partnerských zemí;
22. vyzývá Komisi a členské státy, aby navázaly spolupráci s vnitrostátními parlamenty partnerských zemí ve snaze konstruktivně podporovat tvorbu těchto politik, přičemž by je doplnily o mechanismy vzájemné odpovědnosti; vítá skutečnost, že Komise v souvislosti s rozpočtovou podporou usiluje o posílení vnitrostátní odpovědnosti prostřednictvím podpory institucionálních kapacit vnitrostátních parlamentů a nejvyšších kontrolních orgánů;
23. poukazuje na roli, kterou občané, místní společenství, zvolení zástupci, nábožensky orientované organizace, organizace občanské společnosti, akademická obec, odborové organizace a soukromý sektor hrají v rozvoji, a zdůrazňuje, že všichni tito aktéři musí být zapojeni do rozšiřování a provádění programu účinnosti na různých úrovních; věří, že k tomu, aby byli přínosem, musí mít aktivní podíl na plánování a provádění, vzájemné odpovědnosti a transparentnosti, sledování a hodnocení, a že pokud dárci s těmito aktéry spolupracují jakožto s prováděcími partnery a s partnery poskytujícími základní služby, aby se skutečně dostaly k nejzranitelnějším částem populace, měli by zlepšit předvídatelnost a zvýšit rychlost;
24. zdůrazňuje, že pomoc lze udržet pouze tehdy, jestliže příjemci jsou ve věcech ve velké míře angažováni a jsou pověřeni jejich řízením; trvá na tom, že důležitá je sdílená odpovědnost za výsledky v oblasti rozvoje, včetně provádění zásad z Istanbulu, a připomíná, že demokratická odpovědnost vyžaduje silné instituce, které mohou zajistit plné zapojení místních aktérů do provádění, sledování a hodnocení rozvojových programů;
25. vyzdvihuje, že je důležité umožnit organizacím občanské společnosti vykonávat svou úlohu jakožto nezávislé rozvojové subjekty zejména s důrazem na příznivé prostředí, které je v souladu s dohodnutými mezinárodními právy a maximalizuje přínos organizací občanské společnosti k rozvoji; vyjadřuje obavy z toho, že prostor pro organizace občanské společnosti se v mnoha zemích zmenšuje; vyzývá Komisi, aby zlepšila dostupnost finančních prostředků pro tyto organizace;
26. vítá pokrok EU ve společném plánování a v jejím závazku k němu; konstatuje, že společné plánování by mělo snižovat roztříštěnost pomoci a transakční náklady, pomocí lepšího rozdělení práce zvyšovat doplňkovost, podporovat vnitrostátní a vzájemnou odpovědnost, jakož i předvídatelnost rozvojové spolupráce, a nabízí tak zřejmé výhody jak EU, tak partnerským zemím; poznamenává, že společné plánování je vyzkoušeno u 59 ze 110 partnerských zemí, kterým je poskytována rozvojová pomoc EU; vyzývá členské státy EU a partnerské země, aby zvýšily své zapojení do společného plánování, aby bylo možné využít jeho výhody v plné míře a ve všech možných zemích;
27. připomíná, že požádal(26) o uzákonění a posílení mechanismů a postupů pro zajištění lepší doplňkovosti a účinnější koordinace rozvojové pomoci mezi členskými státy a orgány EU prostřednictvím jasných a vymahatelných pravidel pro zabezpečení demokratické vnitrostátní odpovědnosti, harmonizace, podpory strategií a systémů jednotlivých zemí, předvídatelnosti finančních prostředků, transparentnosti a vzájemné odpovědnosti; žádá Komisi, aby poskytla informace o tom, proč nebyly v návaznosti na tuto žádost podniknuty žádné kroky, a aby uvedla, jaká alternativní opatření v tomto ohledu přijala nebo hodlá přijmout;
28. připomíná, že EU a její členské státy jsou odhodlány uvolnit svou pomoc, a uznává pokrok, kterého bylo v této oblasti dosaženo; vyzývá k dalšímu úsilí o rychlejší uvolňování této pomoci na celosvětové úrovni, a to ze strany všech poskytovatelů rozvojové pomoci, včetně rozvíjejících se ekonomik; vyzývá poskytovatele pomoci, aby přednostně využívali systémů veřejných zakázek partnerských zemí;
29. vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily nové iniciativy, které by posílily stěžejní projekty spolupráce na linii jih-jih a třístranné spolupráce, a zapojily tak nové dárce a další země se středními příjmy, a to na základě řešení globálních výzev společného zájmu, aniž by však bylo spuštěno ze zřetele vymycování chudoby; poukazuje na nutnost využít plného potenciálu decentralizované spolupráce, aby u programu účinnosti rozvoje mohlo být dosaženo většího pokroku a současně byla dodržena všechna ochranná opatření týkající se transparentnosti, účinnosti a soudržnosti a zabránilo se dalšímu tříštění mezinárodního systému pomoci;
30. zdůrazňuje, že rozvojová pomoc může hrát důležitou roli v boji proti chudobě, při odstraňování nerovností, při podpoře rozvoje, zejména nejméně rozvinutých zemí a při prosazování přístupu nejvíce znevýhodněných a zranitelných skupin ke kvalitním veřejným službám, a rovněž může být důležitá při podněcování dalších podstatných systémových faktorů, které napomáhají rozvoji, jsou-li využity v kontextu legitimní a inkluzivní správy věcí veřejných založené na zásadách právního státu a dodržování lidských práv, a to faktorů, jako je podpora rovnosti žen a mužů ((jak je popsáno v Pusanském partnerství), vzdělávání, zlepšování zdravotnictví, včetně boje proti nemocem souvisejícím s chudobou;
31. zdůrazňuje význam cíle udržitelného rozvoje č. 16 pro účinnost rozvoje celkově, a varuje, že rozvojová pomoc nemůže účinně naplňovat svůj účel tam, kde nepanuje mír, nejsou dodržována lidská práva a zásady právního státu, chybí nestranný, účinný a nezávislý soudní systém a kde scházejí mezinárodně uznávané sociální, environmentální a pracovní standardy a záruky integrity veřejných institucí a činitelů, participativního a reprezentativního rozhodování podporujícího začlenění, a to na všech úrovních, a standardy a záruky transparentnosti a odpovědnosti;
32. připomíná, že korupce v přijímajících zemích, ať už přímo souvisí s rozvojovou pomocí, či nikoli, je závažným porušením demokratické legitimity a poškozuje veřejnou podporu rozvojové pomoci v dárcovských zemích vážné riziko; proto vítá veškerá opatření na podporu řádné správy financí a vymýcení korupce jednou provždy a zároveň konstatuje, že situace v mnoha partnerských zemích s sebou již z povahy věci nese určitý stupeň rizika;
33. naléhavě vyzývá členské státy a další dárce, aby vyvinuli větší úsilí a navýšili lidské zdroje a vytvářeli lepší koncepce účinnosti a hloubkových analýz v souvislosti s nestabilitou, obdobím po konfliktu a předcházení konfliktům v případech, kdy požadované výsledky nemusí být vždy zachyceny v podobě údajů a rámců pro výsledky;
34. je pevně přesvědčen, že soukromý sektor je významným partnerem pro plnění cílů udržitelného rozvoje a získávání dalších zdrojů pro účely rozvoje; zdůrazňuje, že vzhledem ke stále důležitější úloze subjektů soukromého sektoru v rozvojové spolupráci musí tyto subjekty sladit svou činnost se zásadami rozvojové činnosti a řídit se zásadami odpovědnosti podniků po celou dobu životního cyklu projektů; uznává, že některé subjekty soukromého sektoru se snaží zohlednit závazky v oblasti lidských práv, sociálního začlenění a udržitelnosti a učinit z nich základní součást svých obchodních modelů, a požaduje, aby tento přístup byl uplatňován obecně; poukazuje na to, že je nutné, aby soukromý sektor respektoval zásady mezinárodního práva a sociální a environmentální normy, jakož i lidskoprávní iniciativu OSN „Global Compact“, obecné zásady OSN pro obchod a lidská práva, hlavní pracovní normy MOP a Úmluvu OSN proti korupci; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se projektů financovaných z oficiální rozvojové pomoci neúčastnily podniky provozované z daňových rájů; současně zdůrazňuje, že je nezbytné, aby partnerské země podporovaly příznivé prostředí pro podniky, včetně transparentních právních a regulačních systémů;
35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ESVČ, parlamentu a vládě Keni coby hostitelské zemi druhého zasedání GPEDC na vysoké úrovni, spolupředsedům GPEDC, Rozvojovému programu OSN, OECD a Meziparlamentní unii.