Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2352(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0308/2016

Předložené texty :

A8-0308/2016

Rozpravy :

PV 30/11/2016 - 18
CRE 30/11/2016 - 18

Hlasování :

PV 01/12/2016 - 6.23
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0478

Přijaté texty
PDF 357kWORD 51k
Čtvrtek, 1. prosince 2016 - Brusel Konečné znění
Odpovědnost, náhrada a finanční zajištění činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři
P8_TA(2016)0478A8-0308/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři (2015/2352(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise pro Evropský parlament a Radu o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři předloženou na základě článku 39 směrnice 2013/30/EU (COM(2015)0422),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Odpovědnost, náhrada a finanční zajištění v případě havárií v pobřežních vodách v Evropském hospodářském prostoru“, doprovázející zprávu Komise o této záležitosti (SWD(2015)0167),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES(1) (dále jen „směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři“),

–  s ohledem na posouzení dopadů doprovázející návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti činností souvisejících s vyhledáváním, průzkumem a těžbou ropy a zemního plynu na moři (SEC(2011)1293),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(3) (dále jen „směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“),

–  s ohledem na mezinárodní a regionální acquis týkající se žádostí o náhradu škody způsobené incidentem v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a zejména na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami („úmluva o občanskoprávní odpovědnosti“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o zřízení Mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním („úmluva o fondu“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy („úmluva o ropných palivech“) ze dne 23. března 2001, na Severskou úmluvu o ochraně životního prostředí, kterou uzavřely Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko, a na protokol o ochraně pobřežních oblastí k barcelonské Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří („protokol o ochraně pobřežních oblastí“),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. září 2005(4),

–  s ohledem na čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („přepracované znění nařízení Brusel I“)(5),

–  s ohledem na Úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(6) („Luganská úmluva z roku 2007“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy(7) („nařízení Řím II“),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu, kterou pro Komisi vypracoval útvar Bio by Deloitte, nazvaný „Občanskoprávní odpovědnost, finanční zajištění a žádosti o náhradu v případě činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Evropském hospodářském prostoru“(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a plynu v pobřežních vodách(9),

–  s ohledem na katastrofu plošiny Deepwater Horizon v roce 2010 v Mexickém zálivu,

–  s ohledem na incidenty spojené s vrtnou plošinou Castor při pobřeží Castellónu a Tarragony, k nimž patří i více než 500 zemětřesení, která měla přímý dopad na tisíce evropských občanů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0308/2016),

A.  vzhledem k tomu, že článek 194 SFEU výslovně potvrzuje, že členské státy mají právo stanovit si podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, a zároveň že je nutné dodržovat solidaritu a chránit životní prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že domácí zdroje ropy a zemního plynu mohou významně přispívat k uspokojování stávajících energetických potřeb v Evropě a jsou zvláště důležité pro energetickou bezpečnost a různorodost energetických zdrojů;

C.  vzhledem k tomu, že činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři se uskutečňují ve stále extrémnějších prostředích, což by mohlo mít závažné a ničivé důsledky pro životní prostředí a hospodářství mořských a pobřežních oblastí;

D.  vzhledem k tomu, že ačkoli těžba ropy a zemního plynu v Severním moři byla v uplynulých letech na ústupu, počet zařízení v moři v Evropě v budoucnu pravděpodobně stoupne, zejména ve Středozemním a v Černém moři;

E.  vzhledem k tomu, že nehody způsobené vrtnými plošinami pro těžbu ropy a zemního plynu v moři mají ničivé důsledky, které přesahují hranice států, a že jsou tudíž opodstatněna opatření na úrovni EU, jež by takovým nehodám bránila, zmírňovala jejich dopady a snažila se je likvidovat;

F.  vzhledem k tomu, že je důležité si připomenout tragickou ztrátu 167 pracovníků ropného průmyslu, kteří zahynuli při katastrofě Piper Alpha u pobřeží skotského Aberdeenu 6. července 1988;

G.  vzhledem k tomu, že několik studií, včetně studie vypracované výzkumnou službou Evropského parlamentu a studie Společného výzkumného střediska, odhadují počet incidentů v odvětví ropy a zemního plynu EU na několik tisíc, přesněji 9700 incidentů mezi lety 1990 a 2007; vzhledem k tomu, že kumulativní dopad těchto incidentů, a to i malého rozsahu, má závažný a trvalý vliv na mořské životní prostředí a je třeba jej ve směrnici zohlednit;

H.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 191 SFEU musí jakékoli kroky v této oblasti vycházet z vysoké míry ochrany založené mj. na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, jakož i na principu „znečišťovatel platí“ a na zásadách udržitelnosti;

I.  vzhledem k tomu, že v EU nedošlo k závažnější havárii v moři od roku 1988, přičemž se zde 73 % ropy a zemního plynu těží v členských státech na pobřeží Severního moře, jejichž námořní bezpečnostní systémy jsou již uznávány jako nejúčinnější na světě; vzhledem k tomu, že je důležité zdůraznit, že EU má přibližně 68 000 km pobřeží, a že se v budoucnu počet zařízení umístěných na moři bude pravděpodobně výrazně zvyšovat, především ve Středozemním a Černém moři, je zásadní plně uplatňovat směrnici 2013/30/EU, vymáhat její provádění a zajistit, aby byl vyvinut náležitý právní rámce pro veškeré činnosti na moři před tím, než dojde k závažné nehodě; vzhledem k tomu, že podle článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, environmentální politika Unie se musí zakládat na zásadě předběžné opatrnosti a zásadě preventivních opatření;

J.  vzhledem k tomu, že režimy odpovědnosti jsou hlavním prostředkem uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, který zajišťuje, aby byly podniky povolány k odpovědnosti za veškeré škody, jež v průběhu své obchodní činnosti způsobí, a který podniky motivuje, aby přijaly preventivní opatření, rozvíjely postupy a podnikaly kroky, jež sníží riziko takových škod na minimum;

K.  vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři sice stanoví, že držitelé licence pro činnost v moři jsou striktně odpovědni za prevenci a nápravu veškerých škod na životním prostředí způsobených jejich činností (článek 7 ve spojení s článkem 38, jenž rozšiřuje působnost směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na kontinentální šelf), avšak nemůže zavést komplexní rámec EU v oblasti odpovědnosti;

L.  vzhledem k tomu, že je zásadně důležité, aby existovaly účinné a odpovídající mechanismy náhrady a mechanismy zpracování žádostí v případě škod na obětech, zvířatech a životním prostředí způsobených činnostmi v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři, a také dostatek prostředků k obnovení důležitých ekosystémů;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nepřináší harmonizaci, pokud jde o občanskoprávní řízení o náhradu škody způsobené nehodami v moři, a že za stávajícího mezinárodního právního rámce je obtížné podávat úspěšné přeshraniční občanskoprávní žádosti o náhradu škody;

N.  vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři stanoví předběžné podmínky vydávání licencí, které mají zajistit, aby se držitelé licence nikdy nestali technicky nebo finančně neschopnými nést důsledky své činnosti v moři, a které také od členských států vyžadují, aby zavedly postupy pro rychlé a náležité zpracování žádostí o náhradu, a to i u přeshraničních incidentů, a aby usnadňovaly používání udržitelných finančních nástrojů (článek 4);

1.  vítá přijetí směrnice 2013/30/EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která doplňuje směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí a směrnici 2011/92/EU o posuzování vlivu na životní prostředí, a ratifikaci protokolu o činnostech na moři k Barcelonské úmluvě ze strany Rady jako první kroky k ochraně životního prostředí a bezpečnosti pracovníků; vyzývá členské státy, které výše uvedené směrnice ještě nepřevedly do vnitrostátního práva, aby tak učinily co možná nejdříve; vyzývá také členské státy, aby zaručily nezávislost příslušných orgánů, jak požaduje článek 8 směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři; vyzývá Komisi, aby posoudila vhodnost zavedení dalších harmonizovaných pravidel pro odpovědnost, kompenzaci a finanční zabezpečení, aby bylo možné předcházet budoucím nehodám při přeshraničním uplatňování;

2.  vyjadřuje politování nad skutečností, že dle směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a směrnice o odpovědnosti za životní prostředí jsou incidenty definovány jako „závažné“ pouze v případě, jsou-li příčinou smrti či závažných zranění, bez odkazu na důsledky pro životní prostředí; zdůrazňuje, že i když není příčinou smrti či závažných zranění, incident může mít závažný dopad na životní prostředí kvůli svému rozsahu, nebo pokud zasahuje např. chráněné oblasti, chráněné druhy nebo obzvláště zranitelná stanoviště;

3.  zdůrazňuje, že účinné uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ na činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři by se mělo vztahovat nejen na náklady spojené s prevencí a nápravou škod na životním prostředí – čehož v současné době do jisté míry dosahují směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a směrnice o odpovědnosti za životní prostředí – ale v souladu se zásadou obezřetnosti a zásadou udržitelného rozvoje i na náklady na nápravu v souvislosti s tradičními žádostmi o náhradu škody; vyzývá Komisi, aby uvážila zavedení legislativního mechanismu odškodnění pro případy nehod na moři, a sice obdobně jako je tomu v případě norského zákona o ropných činnostech, alespoň pro odvětví, jež mohou být závažně zasažena, např. rybolov a cestovní ruch v pobřežních oblastech, a jiná odvětví „modré ekonomiky“; doporučuje, aby havárie nebo nehody způsobené činností podniků byly kvalitativně i kvantitativně posouzeny a zároveň aby byly zaznamenány i veškeré vedlejší důsledky pro oběti; s ohledem na odpovědnost za environmentální škody zdůrazňuje rovněž rozdíly a nedostatky v provedení a uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, jak naznačila i Evropská komise ve své druhé zprávě o provádění; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby směrnice o odpovědnosti za životní prostředí byla prováděna účinným způsobem a aby odpovědnost za škody na životním prostředí v důsledku nehod na moři byla dovolatelná a přiměřená v celé Evropské unii;

4.  lituje v této souvislosti, že se směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nezabývá občanskoprávní odpovědností za škody vzniklé přímo či nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, ať už se jedná o tělesné zranění, škodu na majetku nebo o ekonomickou ztrátu;

5.  dále lituje skutečnosti, že způsob, jakým se s občanskoprávní odpovědností nakládá, se mezi členskými státy značně liší; zdůrazňuje, že v mnoha členských státech neexistuje vůči třetím stranám odpovědnost za tradiční škody způsobené činnostmi na moři a těžbou zemního plynu; ve valné většině členských států neexistuje režim pro kompenzační platby; v mnoha zemích neexistuje pojištění zaručující, aby provozovatelé nebo odpovědné osoby měly dostatek finančních prostředků na vyrovnání požadavků; dále zdůrazňuje, že často panuje nejistota ohledně toho, jak by právní systémy členských států naložily s různorodými občanskoprávními nároky, jež by mohly z incidentů v odvětví ropy a zemního plynu v moři plynout; je tudíž přesvědčen, že je zapotřebí evropský rámec, jenž by měl být založen na právních předpisech nejpokročilejších členských států a měl by pokrývat nejenom tělesné zranění a škodu na majetku, ale také čistou ekonomickou ztrátu, a měl by zajistit účinné kompenzační mechanismy pro oběti a odvětví, která mohou být zasažena vážným způsobem (např. rybolov a pobřežní turistika); v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zhodnotila, zda by možným řešením byl horizontální evropský rámec pro hromadné žaloby, a aby této otázce věnovala obzvláště pozornost, až bude vypracovávat zprávu o provádění směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

6.  zdůrazňuje v tomto ohledu, že žádostem o náhradu nebo nápravu v případě tradičních škod dále stojí v cestě pravidla občanskoprávních řízení týkající se časových lhůt, finanční náklady, absence mechanismu vedení sporu ve veřejném zájmu a hromadných žádostí o náhradu a ustanovení týkající se důkazů, která se mezi jednotlivými členskými státy značně liší;

7.  zdůrazňuje, že režimy náhrad musí být schopny řešit přeshraniční žádosti účinně, rychle, v přiměřených lhůtách a bez rozlišování mezi žadateli pocházejícími z různých zemí EHP; doporučuje, aby byly zaznamenány jak hlavní, tak i vedlejší škody ve všech postižených oblastech s přihlédnutím ke skutečnosti, že při některých nehodách jsou zasaženy větší plochy a následky jsou citelné ještě dlouho poté; zdůrazňuje, že sousední státy, které nejsou členy EHP, musí dodržovat mezinárodní právo;

8.  je toho názoru, že je třeba stanovit přísná občanskoprávní pravidla upravující odpovědnost za nehody spojené s činností na moři, což usnadní obětem (fyzickým i právnickým osobám) zasaženým námořními nehodami přístup ke spravedlnosti, jelikož mohou motivovat provozovatele námořních zařízení, aby řádně řešili provozní rizika; věří, že pokud jde o odpovědnost, je třeba se vyhnout finančním omezením;

9.  vybízí členské státy a Komisi, aby se zabývaly zvláštní situací pracovníků a zaměstnanců v ropném a plynovém odvětví, zejména malých a středních podniků; upozorňuje, že incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři mohou mít zvláště závažné důsledky pro odvětví rybolovu a cestovního ruchu a pro další odvětví, pro něž jsou dobré podmínky mořského prostředí, které sdílejí, důležité k tomu, aby mohly vykonávat svou obchodní činnost, neboť tato odvětví, v nichž působí mnoho malých a středních podniků, by mohla v případě závažného incidentu v moři utrpět značné ekonomické ztráty;

10.  zdůrazňuje proto, že je zásadně důležité aktualizovat stávající systémy odpovědnosti v členských státech, neboť je třeba zajistit, aby v případě, že by došlo ve vodách členských států k incidentu v oblasti, jejíž příjmy z velké části závisí na cestovním ruchu, takový incident v dotčeném státě ani v celé EU negativně neovlivnil budoucnost činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři; žádá proto Komisi, aby se znovu zabývala potřebou zavést pro systémy žádostí o nápravu a náhradu společné standardy EU;

11.  zdůrazňuje potřebu zařadit oběti vedlejších škod souvisejících s průzkumy, studiemi nebo prováděním činností na moři, jako subjekty způsobilé k tomu stát se příjemci uvedených odškodnění;

12.  konstatuje, že Komise plánuje systematický sběr údajů prostřednictvím Skupiny orgánů dohledu nad pobřežními vodami EU (EUOAG) s cílem provést komplexnější analýzu účinnosti a rozsahu vnitrostátních ustanovení o odpovědnosti;

13.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise prováděla pravidelné kontroly souladu vnitrostátních právních systémů s příslušnými ustanoveními směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která se týkají odpovědnosti a náhrady, i jejich dodržování ze strany podniků, k čemuž patří také kontrola účetních závěrek podniků působících na moři, a aby v případě porušení učinila příslušné kroky s cílem zamezit závažným incidentům a omezit jejich dopad na osoby i životní prostředí; doporučuje zavést společný mechanismus evidence nehod a havárií na evropské úrovni;

14.  zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout rovnováhy mezi rychlou a přiměřenou náhradou pro oběti a zabráněním vyplacení nelegitimních nároků (předložených v rámci „otevření stavidel“), a to tím, že se zvýší jistota, pokud jde o úroveň finanční odpovědnosti četných podniků působících v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a že se zabrání vleklým a nákladným soudním řízením;

15.  lituje skutečnosti, že žádný členský stát výslovně neuvádí širokou škálu nástrojů finančního zajištění v oblasti náhrady u žádostí týkajících se tradičních škod způsobených incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři; zdůrazňuje v této souvislosti, že nadměrné spoléhání na pojištění by mohlo potenciálně vést k uzavření trhu s nástroji finančního zajištění, což by následně mohlo vést k nedostatečné hospodářské soutěži a zvýšeným nákladům;

16.  vyjadřuje politování nad nedostatečným využitím nástrojů finančního zabezpečení v EU k pokrytí škod způsobených nehodami na moři, jež způsobují nejvyšší náklady; podotýká, že jedním z důvodů může být to, že z rozsahu odpovědnosti za škody v určitých členských státech nevyplývá nutnost takových nástrojů;

17.  vyzývá členské státy, aby poskytly podrobné údaje ohledně použití finančních nástrojů a příslušného pokrytí pro nehody na moři, včetně těch nejnákladnějších;

18.  domnívá se, že všechny případy prokázané odpovědnosti, jakož i podrobnosti v souvislosti s uplatněnými sankcemi, by se měly zveřejňovat, aby skutečné náklady na škody na životním prostředí byly pro všechny transparentní;

19.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy, aby vyvinuly nástroje finančního zajištění v oblasti náhrady u žádostí týkajících se tradičních škod způsobených obecnými incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo incidenty spojenými s dopravou, jež budou zahrnovat případy insolvence; domnívá se, že tím by se mohl omezit přenos odpovědnosti provozovatelů za znečištění způsobené nehodami na veřejné rozpočty, jenž by byl v případě, že by pravidla zůstala taková, jaká jsou, k úhradě nákladů spojených s náhradou nevyhnutelný; domnívá se, že v této souvislosti by se mělo zvážit zřízení zvláštního fondu, který bude financován z poplatků hrazených námořním těžebním odvětvím;

20.  domnívá se, že je nezbytné zvážit, do jaké míry by zavedení trestní odpovědnosti na úrovni EU mohlo přidat k občanskoprávním postihům další odrazující vrstvu, která by mohla zlepšit ochranu životního prostředí a dodržování bezpečnostních opatření; vítá proto, že EU přijala směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí 2008/99/ES, která zavádí harmonizované trestní sazby za určitá porušení právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí; lituje však toho, že směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí nepokrývá všechny činnosti směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři; lituje dále toho, že definice trestných činů a druhy a úroveň minimálních sankcí, co se týče bezpečnosti činností v moři, není v EU harmonizovaná; vyzývá Komisi, aby včas, nejpozději však do 19. července 2019, přidala do směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí velké ropné havárie a aby předložila Parlamentu první zprávu o provádění směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

21.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala potřebné studie, které by umožnily zjistit, do jaké míry je ohrožováno hospodářství jednotlivých členských států a jejich pobřežních oblastí, při zohlednění hospodářské a odvětvové orientace jednotlivých oblastí, intenzity činností v odvětví ropy a zemního plynu v jednotlivých oblastech, podmínek, za nichž tyto činnosti probíhají, klimatických faktorů, jakými jsou oceánské proudy a větry, a uplatňovaných norem ochrany životního prostředí; doporučuje tedy, aby se v případě uzavření určité operace na ni uplatnil ochranný a bezpečnostní mechanismus, a vítá skutečnost, že průmyslové odvětví vybuduje čtyři zásobníky, které sníží rozsah úniku ropy v případě pobřežní havárie;

22.  žádá provedení individuálního posouzení vlivu na životní prostředí Arktidy pro všechny činnosti, které probíhají v arktické oblasti, jejíž ekosystémy jsou obzvláště zranitelné a závislé na globálním stavu biosféry;

23.  žádá Komisi a členské státy, aby posoudily možnost zavedení dalších opatření, která by účinně zaručovala bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři dříve, než dojde k závažné nehodě;

24.  vybízí v této souvislosti Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve zkoumání možnosti mezinárodního řešení této záležitosti, s ohledem na skutečnost, že mnoho ropných a plynárenských společností provozujících činnost v EU působí celosvětově a že globální řešení by zajistilo rovné podmínky na celosvětové úrovni, pokud by byl přísněji kontrolován těžební průmysl i mimo Evropskou unii; vyzývá členské státy, aby urychleně ratifikovaly dohodu z pařížské konference o změně klimatu, která se konala v prosinci 2015;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66.
(2) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.
(3) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.
(4) Věc C-176/03, Komise v. Rada, ECLI:EU:C:2005:542.
(5) Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.
(6) Úř. věst. L 339, 21.12.2007, s. 3.
(7) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.
(8) Bio by Deloitte (2014), Civil liability, financial security and compensation claims for offshore oil and gas activities in the European Economic Area, závěrečná zpráva vypracovaná pro Evropskou komisi, GŘ pro energetiku.
(9) Úř. věst. C 51E, 22.2.2013, s. 43.

Právní upozornění - Ochrana soukromí