Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2016 o situaci osob s albinismem v Africe, zejména v Malawi (2016/2807(RSP))

P8_TA(2016)0314 RC-B8-0897/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2008 o zabíjení albínů v Tanzanii(1),

–  s ohledem na zprávu nezávislé expertky OSN ze dne 18. ledna 2016 o dodržování lidských práv u osob s albinismem,

–  s ohledem na tiskovou zprávu EU ze dne 13. června 2015 o Mezinárodním dni osvěty o albinismu,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 69/170 ze dne 18. prosince 2014 o Mezinárodním dni osvěty o albinismu,

–  s ohledem na usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů č. 263 ze dne 5. listopadu 2013 o předcházení útokům proti osobám s albinismem a jejich diskriminaci,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 23/13 ze dne 13. června 2013 o útocích proti osobám s albinismem a jejich diskriminaci,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace,

–  s ohledem na deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin ze dne 18. prosince 1992,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství z Cotonou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že albinismus je vrozenou poruchou, která postihuje jednoho z 20 000 lidí na světě; vzhledem k tomu, že výskyt albinismu je mnohem vyšší v zemích subsaharské Afriky, z nichž mají jednu z nejvyšších koncentrací osob s albinismem Tanzanie, Malawi a Burundi;

B.  vzhledem k tomu, že osoby s albinismem čelí těm nejextrémnějším formám pronásledování a porušování lidských práv, od celospolečenské diskriminace, verbálních útoků a vyloučení z veřejných služeb až po zabíjení, únosy, znásilnění a mrzačení; vzhledem k tomu, že lidskoprávní pozorovatelé oznámili, že pouze v roce 2015 se v 25 afrických zemích odehrálo 448 útoků na albíny; vzhledem k tomu, že je vysoce pravděpodobné, že tento počet je nižší než skutečné množství útoků, protože orgány takovéto trestné činy systematicky nemonitorují a nedokumentují nebo nemají kapacity a zdroje k jejich důkladnému vyšetření;

C.  vzhledem k tomu, že největší hrozbou pro osoby s albinismem v Africe jsou však široce rozšířené pověry a zavádějící věrouky o tom, o jakou zvláštnost jde, mj. mýtus, že osoby s albinismem mají magické schopnosti, a z těchto důvodů jsou běžně zabíjeny zločineckými gangy a pašeráky obchodujícími s částmi jejich těl, které prý přinášejí štěstí, zdraví a bohatství; vzhledem k tomu, že v několika zemích byly otevřeny hroby osob s albinismem a jejich tělesné pozůstatky a kosti byly ukradeny;

D.  vzhledem k tomu, že v Malawi, kde žije odhadem 10 000 osob s albinismem, policie od listopadu 2014 zaznamenala 69 útoků, z nichž 18 skončilo vraždou; vzhledem k tomu, že v dubnu 2014 byli zabiti čtyři lidé, mezi nimi dvouleté dítě, načež orgány vyhlásily osoby s albinismem za „ohrožený druh“;

E.  vzhledem k tomu, že prezident Malawi Peter Mutharika vlnu útoků z poslední doby veřejně odsoudil;

F.  vzhledem k tomu, že kromě Malawi byly hlášeny útoky proti osobám s albinismem i v několika dalších východoafrických zemích, konkrétně v Tanzanii, v Burundi, v Keni a v Mozambiku;

G.  vzhledem k tomu, že sociálním vyloučením jsou zvláště ohroženy ženy a děti s albinismem; vzhledem k tomu, že albínky jsou často terčem sexuálního násilí v důsledku rozšířeného přesvědčení, že pohlavním stykem se ženou s albinismem lze vyléčit HIV/AIDS, a že ženy, které porodí dítě s albinismem, jsou odvrženy a v práci jsou diskriminovány; vzhledem k tomu, že oběťmi rituálních útoků jsou ve značném procentu případů děti a právě u dětí je také vysoké riziko, že skončí jako opuštěné; vzhledem k tomu, že důsledkem obav z útoků je to, že děti školního věku nemohou uplatňovat své právo na vzdělání;

H.  vzhledem k tomu, že tanzanská vláda zahájila rozhodné a hmatatelné kroky s cílem vymýtit čarodějnictví v zemi, mimo jiné pozastavila licence tradičním léčitelům a zatkla mnoho lékařů léčících pomocí čar a magie; vzhledem k tomu, že tanzanský prezident jmenoval prvního poslance parlamentu s albinismem v roce 2008 a prvního albínského náměstka ministra v prosinci 2015;

I.  vzhledem k tomu, že i přes stále větší mezinárodní zviditelňování tohoto problému a přijetí nových právních předpisů v daných zemích je i nadále jen velmi málo stíhaných a odsouzených a v mnoha afrických zemích stále dochází k trestným činům a k mučení, které zůstávají zcela nepotrestány;

J.  vzhledem k tomu, že dne 1. března 2016 na jihu Malawi rozlícený dav zlynčoval a zapálil sedm údajných „lovců albínů“; vzhledem k tomu, že malawský vrchní velitel policie přikázal svým podřízeným, aby zastřelili každého únosce osob s albinismem, kterého chytí;

K.  vzhledem k tomu, že diskriminace, obtěžování a stigmatizace osob s albinismem způsobila, že stovky lidí uprchly a uchýlily se pod přechodná přístřeší; vzhledem k tomu, že tato situace uvedla osoby s albinismem do stavu pocitu ohrožení života a nejistoty, mají omezen přístup k základním službám, jako je zdravotní péče a vzdělávání, a omezeny jsou i jejich pracovní příležitosti a účast na společenském dění;

L.  vzhledem k tomu, že diskriminace může vést k celoživotním traumatům a psychosociálním problémům a vyvolává v komunitě albínů velké obavy a strach; vzhledem k tomu, že pro osoby s albinismem je běžně obtížnější dostat se k odpovídající zdravotní péči, včetně preventivní medikace proti rakovině kůže;

M.  vzhledem k tomu, že v březnu 2015 jmenovala OSN svou první nezávislou expertku na lidská práva osob s albinismem a 13. březen byl oficiálně vyhlášen Mezinárodním dnem osvěty o albinismu;

N.  vzhledem k tomu, že v červnu 2016 sponzorovala OSN historicky první regionální fórum věnované krokům na ochranu osob s albinismem v Africe, které stanovilo plán konkrétních, jednoduchých a účinných opatření, kterými se má bojovat proti porušování lidských práv osob s albinismem;

O.  vzhledem k tomu, že EU uspořádala veřejné osvětové kampaně, aby zajistila větší informovanost o tomto problému a podpořila zapojení organizací občanské společnosti a činnosti budování kapacit v místních orgánech v rámci boje proti zabíjení osob s albinismem;

1.  připomíná, že osoby s albinismem mají právo žít jako kdokoli jiný, beze strachu z čehokoli, jak se praví v článcích 2 a 3 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávající a rozšířenou diskriminací a perzekucí osob s albinismem v Africe, zejména po nedávném vzedmutí vlny násilí v Malawi; důrazně odsuzuje veškerá zabití, únosy, případy zmrzačení a jiné nelidské a ponižující zacházení s osobami s albinismem a vyslovuje soustrast a účast rodinám obětí; odsuzuje také veškeré spekulativní obchodování s částmi těl osob s albinismem;

3.  vyjadřuje politování nad mlčením obklopujícím tyto události a nad nečinností v této věci; připomíná, že hlavní odpovědností státu je chránit své občany, včetně zranitelných skupin, a vyzývá vládu Malawi a orgány všech zemí, kterých se tento problém týká, aby přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem vymýtit všechny formy násilí a diskriminace vůči osobám s albinismem a chránit důstojnost, lidská práva a dobré životní podmínky osob s albinismem i jejich rodinných příslušníků;

4.  naléhavě žádá malawské orgány, aby ukončily stav beztrestnosti a se vší naléhavostí usilovaly o mezinárodní podporu k vedení nestranných a účinných vyšetřování všech zaznamenaných útoků proti osobám s albinismem, aby byli pachatelé těchto činů soudně stíháni a museli se zodpovídat ze svého jednání;

5.  vítá prohlášení prezidenta Muthariky, v němž odsoudil útoky na osoby s albinismem a vyzval bezpečnostní složky státu, aby jim zajistily maximální ochranu; varuje však před jakoukoli eskalací a připomíná, že podněcování k nenávisti a k násilí nemůže být reakcí na současnou diskriminaci osob s albinismem; zejména odsuzuje jakékoli pokusy vzít spravedlnost do svých vlastních rukou;

6.  vyzývá malawskou vládu, aby účinněji naplňovala zdravotnické, psychologické a sociální potřeby osob s albinismem tak, že jim zaručí rovný přístup ke zdravotní péči a vzdělávání, a to v rámci politik začleňování;

7.  vítá malawský národní plán reakce z března 2015, jehož cílem je zvýšit informovanost, zvýšit vnitřní bezpečnost a zlepšit monitorování lidských práv a prosazování spravedlnosti a právních předpisů a také posílit postavení osob s albinismem; vyzývá malawskou vládu, aby prosadila provedení tohoto pětibodového akčního plánu, a žádá, aby bylo na tento projekt přiděleno více zdrojů;

8.  vítá úsilí, které vyvíjí tanzanské vláda při boji proti diskriminaci osob s albinismem, a její rozhodnutí postavit mimo zákon lékaře léčící pomocí čar a magie ve snaze zastavit zabíjení osob s albinismem, přičemž si ovšem uvědomuje, že k soudnímu stíhání dospěje příliš málo případů; vyzývá vládu Malawi, aby podobným způsobem novelizovala stávající zákony tak, aby se v nich promítla závažnost trestných činů spáchaných na osobách s albinismem;

9.  je přesvědčen, že je třeba napřít více úsilí k řešení základních příčin takové diskriminace a násilí, a to formou veřejných osvětových kampaní; zdůrazňuje klíčovou roli místních orgánů a organizací občanské společnosti při prosazování práv osob s albinismem, při informování a vzdělávání obyvatel a při vyvracení mýtů a předsudků o albinismu;

10.  je znepokojen specifickými těžkostmi, s nimiž se potýkají ženy a děti s albinismem a kvůli nimž jsou ve větší míře ohroženy chudobou, nejistotou a izolací; trvá na tom, že všechny oběti by měly mít přístup k náležité lékařské a psychologické péči a měly měly by být zavedeny odpovídající politiky, které usnadní jejich znovuzačlenění do jejich komunit;

11.  vyzývá orgány zemí, jichž se tento problém týká, aby ve spolupráci se svými mezinárodními a regionálními partnery maximálně vynasnažily přijmout veškerá nezbytná opatření s cílem předcházet a zabránit nelegálnímu obchodu s částmi těl albínů, znovu otevřít případy podezření z vykrádání hrobů, vypátrat a identifikovat zdroj poptávky po těchto částech těl a soudně stíhat „lovce albínů“;

12.  je přesvědčen, že státní zástupci, vyšetřovatelé a policisté by měli být speciálně vyškoleni, aby měli znalosti potřebné k řešení případů trestných činů souvisejících s osobami s albinismem;

13.  zdůrazňuje, že všeobecná neznalost toho, co je albinismus a jaká mají tito lidé zdravotní specifika, ještě zhoršuje zdravotní stav osob s albinismem; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měli přístup ke zdravotní péči, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech; domnívá se, že zdravotnický personál by měl být proškolen, aby byl obeznámen se specifiky albinismu;

14.  žádá lepší školení učitelů a vedení škol v otázce albinismu a žádá, aby malawské orgány usnadnily přístup osob s albinismem ke vzdělávání a uplatňování jejich práva na vzdělání;

15.  vítá skutečnost, že Rada OSN pro lidská práva vytvořila v roce 2015 post nezávislé expertky, která se zabývá dodržováním lidských práv u osob s albinismem, a že následně uspořádala historicky první regionální fórum věnované krokům na ochranu osob s albinismem v Africe, které se konalo v Dar El Salaamu ve dnech 17.–19. června 2016;

16.  vyzývá EU a její členské státy, aby byly i nadále v kontaktu se zeměmi, jichž se tento problém týká, aby účinně podporovaly jejich úsilí formulovat politiky s cílem vyhovět zvláštním potřebám albínů a zaručit jejich práva, a to na základě nediskriminace a sociálního začlenění, tím, že jim poskytnou potřebnou finanční a technickou pomoc;

17.  podněcuje všechny státy, jichž se tento problém týká, k tomu, aby sdílely osvědčené postupy při ochraně a prosazování práv osob s albinismem;

18.  vyzývá EU, aby bedlivě sledovala stav dodržování lidských práv osob s albinismem v Africe, zejména formou pravidelných zpráv a návazné činnosti svých delegací, a aby i nadále prosazovala výrazná zlepšení ochrany osob s albinismem a jejich sociální integrace;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům Malawi a Tanzanie, Africké unii a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 94.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2016 o Bahrajnu (2016/2808(RSP))

P8_TA(2016)0315 RC-B8-0900/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bahrajnu, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015 o Bahrajnu, především o případu Nabíla Radžaba(1), a na usnesení ze dne 4. února 2016 o Bahrajnu: případ Muhammada Ramadána(2),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 5. července 2016 o nedávném vývoji situace v Bahrajnu,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení, svobody projevu a ochránců lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 31. května 2016 o odsouzení generálního tajemníka strany al-Wifáq Alího Salmána v Bahrajnu,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu Davida Kayeho ze dne 1. června 2016 o odsouzení opozičního vůdce šejcha Alího Salmána, prohlášení mluvčího generálního tajemníka OSN ze dne 16. června 2016 a prohlášení mluvčího Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 21. června 2016 o Bahrajnu,

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva, jehož cílem je, aby se otázka ochrany lidských práv a sledování, nakolik se dodržují, dostala do centra politiky EU ve všech oblastech,

–  s ohledem na bahrajnskou ústavu přijatou v únoru 2002, zejména na její kapitolu 3, na článek 364 bahrajnského trestního řádu a na bahrajnský zákon o občanství z roku 1963,

–  s ohledem na zprávu bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise (BICI) z listopadu 2011,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a Arabskou chartu lidských práv, k nimž Bahrajn přistoupil,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, zejména na její článek 15,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Bahrajn je jedním z klíčových partnerů Evropské unie v Perském zálivu, a to i v oblasti politických a hospodářských vztahů, energetiky a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že je v našem společném zájmu dále prohlubovat naše partnerství, tak aby bylo možné lépe reagovat na budoucí výzvy;

B.  vzhledem k tomu, že v posledním měsíci bahrajnská vláda zintenzivnila svou represivní kampaň a pronásledování ochránců lidských práv a politické opozice; vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou nezbytnými pilíři demokratické a pluralitní společnosti; vzhledem k tomu, že bahrajnská ústava přijatá v roce 2002 zakotvuje základní svobody, včetně svobody projevu a shromažďování;

C.  vzhledem k tomu, že dne 13. června 2016 policie znovu zatkla významného ochránce lidských práv Nabíla Radžaba na základě obvinění ze „šíření nepodložených zpráv v době války“ a „urážky veřejných orgánů“ v souvislosti s příspěvky na Twitteru, které zveřejnil v roce 2015, za což mu hrozí souhrnný trest odnětí svobody až ve výši 13 let; vzhledem k tomu, že Nabíl Radžab si už v letech 2012 až 2014 odpykal dvouletý trest odnětí svobody za uplatňování práva na svobodu projevu a shromažďování, a vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování osob v roce 2013 dospěla k závěru, že byl zadržován svévolně;

D.  vzhledem k tomu, že po 15 dnech samovazby vedly zkušenosti pana Radžaba s nevhodnými podmínkami ve vězení ke zhoršení jeho zdravotního stavu, a proto byl dne 27. června 2016 převezen do nemocnice; vzhledem k tomu, že navzdory pokračujícím zdravotním problémům byl dne 29. června 2016 převezen zpět do vězení;

E.  vzhledem k tomu, že bahrajnská vláda donutila pod pohrůžkou opakovaného uvěznění a časově neomezeného zadržování Zajnab al-Chawádžovou k exilu a zakázala skupině ochránců lidských práv vycestovat na zasedání Rady OSN pro lidská práva do Ženevy;

F.  vzhledem k tomu, že Mohamedu Ramadánovi a Alímu Músovi stále bezprostředně hrozí poprava;

G.  vzhledem k tomu, že bahrajnské orgány i nadále používají možnost odnětí občanství jako prostředek politické represe, která nedávno vyvrcholila odnětím občanství v případě ajatolláha šejcha Ísy Qássima; vzhledem k tomu, že bahrajnské orgány zbavily občanství více než 300 osob, včetně ochránců lidských práv, politiků, novinářů a vysokých náboženských představitelů, čímž se většina z nich stala v rozporu s článkem 15 Všeobecné deklarace lidských práv osobami bez státní příslušnosti;

H.  vzhledem k tomu, že dne 14. června 2016 bahrajnské orgány pozastavily činnost největší politické skupiny v království – Sdružení národní muslimské dohody al-Wifák –, zmrazily její aktiva a převzaly její sídlo a v červenci 2016 podaly u soudu žádost o urychlené rozpuštění tohoto politického sdružení;

I.  vzhledem k tomu, že vůdce opoziční skupiny al-Wifák šejch Alí Salmán je od července 2015 ve vězení bez spravedlivého soudního řízení a že po odvolání mu byl v květnu 2016 trest odnětí svobody dokonce zvýšen ze čtyř na devět let; vzhledem k tomu, že chybějící ochrana práv obviněného je přímým porušením bahrajnské ústavy a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že v září 2015 pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování osob dospěla k závěru, že jeho zadržení je svévolné;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad trvající represivní kampaní proti ochráncům lidských práv, politické opozici a občanské společnosti a také nad omezováním základních demokratických práv, zejména svobody projevu, sdružování a shromažďování, omezováním politického pluralismu a právního státu v Bahrajnu; vyzývá k tomu, aby státní orgány a bezpečnostní složky a útvary ukončily všechny akty násilí, pronásledování a zastrašování, a to i na úrovni soudů, a cenzurování ochránců lidských práv, politických oponentů, mírumilovných protestujících a osob činných v rámci občanské společnosti;

2.  respektuje suverenitu, nezávislost a územní celistvost Bahrajnu a podporuje pokračující dialog mezi bahrajnskou vládou a Evropskou unií a členskými státy EU;

3.  vyzývá k okamžitému bezpodmínečnému propuštění Nabíla Radžaba a dalších ochránců lidských práv, kteří byli zajati na základě obvinění týkajících se jejich práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování, a ke stažení veškerých obvinění, která proti nim byla vznesena; vyzývá orgány, aby zaručily fyzickou a duševní integritu Nabíla Radžaba a aby mu poskytly veškeré nezbytné léčení;

4.  odsuzuje zákaz vycestování na 32. zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě, který byl udělen delegaci aktivistů v oblasti lidských práv, a vyzývá vládu, aby tento zákaz zrušila; zdůrazňuje, že není přípustné bránit zástupcům občanské společnosti a sdělovacích prostředků, aby se účastnili činnosti mezinárodních orgánů, a trvá na tom, aby bahrajnské orgány dodržovaly základní lidská a politická práva zástupců bahrajnské občanské společnosti;

5.  připomíná bahrajnské vládě, že jejím úkolem je zajistit bezpečnost všech občanů bez ohledu na jejich politické názory, příslušnost nebo vyznání; domnívá se, že dlouhodobou stabilitu a bezpečnost lze v Bahrajnu zajistit pouze na základě vybudování skutečně pluralistické společnosti, která by respektovala rozmanitost, a v této souvislosti vyzývá k propuštění šejcha Alího Salmána a dalších aktivistů, kteří jsou v současnosti svévolně zadržování v bahrajnských věznicích;

6.  zastává názor, že je nutné povolit svobodné mírumilovné vyjadřování legitimní nespokojenosti; se znepokojením poukazuje na to, že bahrajnská vláda potlačuje legitimní politickou opozici, mj. na základě prodloužení trestu šejcha Alího Salmána, pozastavení činnosti Sdružení národní muslimské dohody al-Wifák a zmrazení jejích aktiv; vyzývá k poskytnutí rozsáhlejších základních svobod všem bahrajnským občanům; trvá na tom, že je nutné okamžitě ukončit potlačování různých politických názorů v zemi a represálie vůči jejím vedoucím představitelům, a to nehledě na jejich politickou nebo náboženskou příslušnost;

7.  je znepokojen zejména tím, že v Bahrajnu dochází ke zneužívání protiteroristických zákonů a především k odebírání občanství jako prostředku politického nátlaku a trestání; důrazně vyzývá bahrajnské orgány, aby odvolaly rozhodnutí o zbavení ajatolláha šejcha Ísy Qássima občanství, aby novelizovaly bahrajnský zákon o občanství a vrátily bahrajnské občanství těm osobám, kterým bylo nespravedlivě odňato, s cílem dodržovat mezinárodní normy a mezinárodní právo v této oblasti;

8.  vyzývá bahrajnské orgány, aby zajistily neomezené uplatňování ústavy z roku 2002 a dodržovaly lidská práva a základní svobody, které jsou v ní zaručeny, a také mezinárodní normy v oblasti lidských práv a mezinárodní nástroje, jež Bahrajn ratifikoval; vyzývá zejména k účinnému uplatňování doporučení bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise, všeobecného pravidelného přezkumu a státního orgánu pro lidská práva, tak aby v oblasti lidských práv došlo ke zlepšení situace;

9.  připomíná bahrajnským orgánům, že článek 15 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání zakazuje použití jakéhokoli prohlášení učiněného v důsledku mučení jako důkazu při soudním řízení; vyzývá bahrajnské orgány k ratifikaci opčního protokolu k Úmluvě OSN proti mučení;

10.  vítá účast Bahrajnu v mezinárodní koalici proti Da´eš;

11.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že se Bahrajn vrátil k trestu smrti, a vyzývá ke znovuzavedení moratoria na tento trest;

12.  vítá opatření na ochranu pracovníků, která zavedlo bahrajnské pracovní právo z 2012, a domnívá se, že tato opatření mohou sloužit jako příklad, kterým by se měly řídit jiné země v rámci Rady pro spolupráci v Perském zálivu;

13.  s potěšením konstatuje, že Bahrajn obecně dodržuje právo občanů a cizích státních příslušníků pobývajících v zemi na vyznávání vlastního náboženství; vyzývá bahrajnské orgány, aby dodržovaly ústavu své země, v níž je stanoven zákaz diskriminace na základě náboženství, pokud jde o práva a povinnosti občanů, a aby ukončily veškerou diskriminaci šíitského obyvatelstva;

14.  bere na vědomí trvalé úsilí bahrajnské vlády o reformu trestního zákoníku a právních postupů a vybízí k pokračování tohoto procesu; naléhavě vyzývá bahrajnskou vládu, aby dodržovala mezinárodní normy týkající se práva na spravedlivé soudní řízení; poukazuje na význam podpory, která je Bahrajnu poskytována zejména s ohledem na jeho systém soudnictví, s cílem zajistit dodržování norem mezinárodního práva v oblasti lidských práv; vyzývá k prohloubení dialogu v oblasti lidských práv mezi EU a Bahrajnem;

15.  vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby vytrvale nastolovaly otázku útoků na svobodu projevu, sdružování a mírumilovného shromažďování v Bahrajnu a dalších zemích Rady pro spolupráci v Perském zálivu, a to jak v rámci dvoustranných jednání, tak i v rámci mnohostranných platforem, jako je nadcházející setkání ministrů EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, které se má konat ve dnech 18.–19. července 2016;

16.  odsuzuje dohody o obchodování se zbraněmi a technologiemi používanými k porušování lidských práv; vyzývá k zákazu vývozu slzného plynu a zařízení určeného k potlačování nepokojů do doby, než bude vyšetřeno jejich nevhodné používání a než budou nalezeni pachatelé a postaveni před soud;

17.  důrazně vybízí k vytvoření pracovní skupiny pro oblast lidských práv mezi EU a Bahrajnem, podotýká však, že dialog mezi EU a Bahrajnem týkající se této oblasti nemůže nahradit komplexní dialog mezi vládou, opozicí a občanskou společností v samotném Bahrajnu;

18.  vybízí bahrajnskou vládu, aby spolupracovala se zvláštními zpravodaji OSN (zejména se zpravodaji pro mučení, svobodu shromažďování, nezávislost soudců a právníků a ochránce lidských práv) a aby jim vydala trvalé pozvání;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Bahrajnského království a členům Rady pro spolupráci v Perském zálivu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0279. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0044.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2016 o Myanmaru, zejména o situaci Rohingyů (2016/2809(RSP))

P8_TA(2016)0316 RC-B8-0910/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Myanmaru/Barmě a Rohingyích, zejména na usnesení ze dne 20. dubna 2012(1), 13. září 2012(2), 22. listopadu 2012(3), 13. června 2013(4) a 21. května 2015(5) a na své usnesení ze dne 23. května 2013 o obnovení přístupu Myanmaru/Barmy k všeobecnému systému celních preferencí(6),

–  s ohledem na zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 20. června 2016 s názvem „Stav lidských práv Rohingyjských muslimů a ostatních menšin v Myanmaru“,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 24. března 2016 o stavu lidských práv v Myanmaru a na její rezoluci ze dne 3. července 2015 o stavu lidských práv Rohingyjských muslimů a ostatních menšin v Myanmaru,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 1. června 2016 s názvem „Prvky strategie EU vůči Myanmaru/Barmě: Zvláštní partnerství pro demokracii, mír a prosperitu“ (JOIN(2016)0024),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. června 2016 o strategii EU vůči Myanmaru/Barmě;

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline,

–  s ohledem na společné prohlášení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 18. května 2015 s názvem „EU a ASEAN: partnerství se strategickým záměrem“ (JOIN(2015)0022),

–  s ohledem na „Hodnocení dopadů na udržitelnost vyjadřující podporu dohodě o investiční ochraně mezi Evropskou unií a Republikou Myanmarský svaz“, které bylo zveřejněno v dubnu 2016,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966,

–  s ohledem na úmluvu OSN z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a na protokol k této úmluvě z roku 1967,

–  s ohledem na zákon Barmy/Myanmaru o právu na pokojné shromažďování a pokojné průvody z roku 2012 a na jeho novelu z roku 2014 a na nový zákon o pokojném shromažďování a pokojných průvodech ze dne 31. května 2016,

–  s ohledem na zprávu organizace Poslanci ASEAN za lidská práva z dubna 2015 nazvanou „Rohingyjská krize a riziko násilností v Myanmaru: Výzva pro ASEAN“,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Myanmar značně pokročil při reformě své ekonomiky a politického systému a že od roku 2011 probíhají v zemi rozsáhlé reformy;

B.  vzhledem k tomu, že dne 9. listopadu 2015 zvítězila ve volbách velkou většinou Národní liga pro demokracii (NLD), v jejímž čele stojí nositelka Nobelovy ceny a Sacharovovy ceny Aun Schan Su Ťij, a že se Tchin Ťjo stal prvním civilním prezidentem za posledních 50 let; vzhledem k tomu, že ústava z roku 2008, kterou vyhlásil vojenský režim, znemožnila Aun Schan Su Ťij navzdory její osobní popularitě ucházet se o úřad prezidenta, avšak nyní je ve funkci „státního poradce“ faktickou hlavou státu;

C.  vzhledem k tomu, že Rohingyové jsou etnicko-náboženskou muslimskou menšinou, která byla po řadu desetiletí vystavena krutému útlaku, systematickému pronásledování, segregaci, vyloučení, diskriminaci a dalším závažným formám porušování lidských práv;

D.  vzhledem k tomu, že Rohingyové, z nichž většina žije v Arakanském státě, představují největší muslimskou skupinu v Myanmaru;

E.  vzhledem k tomu, že přibližně jeden milion Rohingyů patří k nejvíce pronásledovaným menšinám na světě a že od roku 1982, kdy vstoupil v platnost zákon o barmském občanství, jsou oficiálně bez státního občanství; vzhledem k tomu, že Myanmar i okolní státy považují Rohingye za nežádoucí, přestože v některých z těchto států žije velký počet uprchlíků; vzhledem k tomu, že neustálé násilné střety v Arakanském státě způsobují mnoha lidem utrpení a podrývají důvěru v mírový proces;

F.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn ve své zprávě ze dne 20. června 2016 popisuje závažné případy porušování lidských práv Rohingyů, k nimž neustále dochází; Rohingyům je svévolně odnímáno státní občanství, takže se stávají osobami bez státní příslušnosti, jejich svoboda pohybu je výrazně omezena, je ohrožován jejich život a bezpečnost, nemají právo na zdravotní péči a na vzdělání, musí vykonávat nucené práce, jsou vystaveni sexuálnímu násilí a jsou omezována jejich politická práva, a to v takové míře, že „lze hovořit o zločinech proti lidskosti“; vzhledem k tomu, že Zaíd Raád Zaíd Husajn uvádí, že Rohingyové nesmějí vykonávat řadu povolání a k přijetí do nemocnice potřebují zvláštní doklad, což mnohdy vede k pozdnímu poskytnutí zdravotní péče a k úmrtí dětí a matek při porodu;

G.  vzhledem k tomu, že organizace Poslanci ASEAN za lidská práva uvádí, že ve více než 80 internačních táborech v Arakanském státě dosud pobývá přibližně 120 000 Rohingyů, kteří mají jen omezený přístup k humanitární pomoci, zatímco dalším více než 100 000 Rohingyů se podařilo v posledních letech uprchnout po moři a po souši do jiných zemí, často za pomoci převaděčů; vzhledem k tomu, že každý rok riskují tisíce Rohingyů život, aby se dostaly po moři nebo po souši pryč ze země, a mnozí přitom zahynuli;

H.  vzhledem k tomu, že nová vláda převzala moc za situace, kdy existují zákony a postupy, jejichž cílem je upírat menšinám jejich základní práva, a kdy skutečnost, že porušování práv Rohingyů zůstává nepotrestáno, podněcuje k dalšímu násilí na této menšině;

I.  vzhledem k tomu, že Aun Schan Su Ťij oznámila na setkání se zvláštní zpravodajkou OSN pro stav lidských práv v Myanmaru Janghee Lee, že vláda nebude používat označení Rohingyové (v duchu politiky uplatňované za vojenské diktatury), neboť je stejně jako označení „Bengálci“ považováno za pobuřující, a namísto toho vláda navrhuje nové označení „muslimská komunita v Arakanském státě“; vzhledem k tomu, že Arakanská národní strana, která zastupuje radikální arakanské buddhisty, toto nové označení odmítla a obvinila vládu z toho, že nepřímo uznala Rohingye za původní obyvatele Arakanského státu, což tato strana popírá, a vzhledem k tomu, že v posledních dnech vyšly tisíce lidí do ulic, aby protestovaly proti vládě; vzhledem k tomu, že Aun Schan Su Ťij přijala v civilní vládě funkce státního poradce, ministra zahraničních věcí a ministra pro úřad prezidenta;

J.  vzhledem k tomu, že Myanmar prochází politickou transformací, ale přesto je v praxi ovládán armádou, neboť některá ministerstva a místa soudců a některé poslanecké mandáty jsou vyhrazeny osobám jmenovaným armádou; vzhledem k tomu, že míra korupce ve státních orgánech je stále považována za velmi vysokou;

K.  vzhledem k tomu, že v myanmarské legislativě stále přetrvávají závažné problémy, neboť několik klíčových zákonů je v rozporu s mezinárodními úmluvami v oblasti lidských práv, včetně trestního zákoníku, zákona o pokojném shromažďování a pokojných průvodech, telekomunikačního zákona, zákona o sdělovacích prostředcích a čtyřech zákonů o ochraně rasy a náboženství;

L.  vzhledem k tomu, že při nedávném výbuchu násilí namířeného proti muslimské komunitě v Myanmaru byly během necelého týdne vypáleny dvě mešity;

M.  vzhledem k tomu, že Rohingyové (v Arakanském státě i mimo něj) jsou terčem násilné, agresivní a diskriminační propagandy a souvisejících činů páchaných řadou radikálních buddhistických skupin v Myanmaru;

N.  vzhledem k tomu, že i když v posledních letech bylo propuštěno mnoho politických vězňů, došlo k zatčení řady obránců lidských práv, novinářů, kritiků vlády a armády a dalších osob uplatňujících pokojně svá demokratická práva, a to na základě obecných a vágních ustanovení;

O.  vzhledem k tomu, že Myanmar vynaložil zjevné úsilí o dosažení pokroku v mírovém procesu, a to nejen v rámci příprav národní mírové konference (tzv. Panglongské konference pro 21. století); vzhledem k tomu, že je naprosto zásadní, aby bylo zachováno národní příměří a došlo k zapojení všech etnických ozbrojených skupin s cílem zajistit mír, prosperitu a sjednocení této země;

1.  vítá, že volby konané v listopadu byly důvěryhodné a otevřené více kandidátům, a pozitivně vnímá pokojné předání moci do rukou prvního nevojenského prezidenta od roku 1962;

2.  vítá závěry Rady ze dne 20. června 2016 o strategii EU vůči Myanmaru; zdůrazňuje, že EU má strategický zájem na posílení svých vztahů s Myanmarem; je přesvědčen, že nová vláda má historickou příležitost upevnit demokracii a dosáhnout míru, národního usmíření a prosperity;

3.  vítá rozhodnutí myanmarské vlády, která stanovila mír a národní usmíření jako klíčové priority; zdůrazňuje, že veškeré ozbrojené střety musejí být okamžitě zastaveny a spory je třeba řešit prostřednictvím jednání;

4.  chápe, že reformy vyžadují čas, ale zdůrazňuje, že s ohledem na závažnost pokračujícího pronásledování některých menšin, které dokládá nedávná zpráva vysokého komisaře OSN pro lidská práva nazvaná „Stav lidských práv Rohingyjských muslimů a dalších menšin v Myanmaru“, je nutné okamžitě přijmout nápravná opatření, a vyzývá vládu, aby se řídila doporučeními obsaženými v této zprávě, včetně zrušení diskriminačních „místních příkazů“ v Arakanském státě, odstranění restriktivních opatření v souvislosti s naléhavou lékařskou péčí a zrušení omezení svobody pohybu;

5.  žádá vládu a příslušné orgány všech zemí v regionu, aby v souladu se svými mezinárodními závazky a mezinárodními normami v oblasti lidských práv striktně dodržovaly zásadu nenavaracení a poskytovaly ochranu rohingyjským uprchlíkům;

6.  opětovně vyjadřuje nejhlubší znepokojení nad tíživou situací rohingyjských uprchlíků v jihovýchodní Asii a vyzývá k mobilizaci regionálních i mezinárodních aktérů, aby se těmto osobám poskytla bezodkladně pomoc v jejich velmi neutěšené situaci; vyjadřuje soustrast rodinám obětí obchodování s lidmi, násilí a nedostatečné ochrany ze strany státních orgánů v cílových zemích;

7.  zdůrazňuje, že EU bere s uspokojením na vědomí úsilí vlády Myanmaru směřující k zahájení činnosti, jejímž cílem by mělo být řešení výzev, jimž čelí Arakanský stát, a to včetně situace Rohingyů;

8.  trvá na tom, že by orgány měly bezodkladně zajistit humanitárním organizacím, OSN, mezinárodním organizacím v oblasti lidských práv, novinářům a dalším mezinárodním pozorovatelům volný a neomezený přístup do Arakanského státu;

9.  vyzývá myanmarskou vládu, aby jednomyslně odsoudila veškeré podněcování k rasové či náboženské nenávisti, přijala konkrétní opatření k okamžitému ukončení takovýchto nenávistných projevů a aby provedla zvláštní a opatření a politiky, které by v budoucnu zabránily přímé i nepřímé diskriminaci Rohingyů;

10.  připomíná výzvu Evropské rady k vybudování účinných demokratických institucí, a to včetně nezávislého a nestranného soudnictví a silné občanské společnosti, a k podpoře řádné správy s cílem vytvořit v Myanmaru demokratický stát, který plně dodržuje zásady právního státu a základní práva;

11.  vyzývá zvolenou vládu, aby vybudovala otevřenou demokracii, v níž budou dodržována lidská práva a všem lidem bude zaručena svoboda projevu, shromažďování a pohybu bez jakékoli diskriminace;

12.  naléhavě vyzývá vládu Myanmaru, aby okamžitě provedla doporučení obsažená v rezoluci přijaté na 31. zasedání Rady OSN pro lidská práva (UNHRC) ohledně situace v oblasti lidských práv v Myanmaru;

13.  vyzývá myanmarskou vládu, aby chránila rohingyjské obyvatele před veškerými formami diskriminace a aby ukončila beztrestnost v souvislosti s porušováním práv Rohingyů; připomíná, že mluvčí NLD, v jejímž čele stojí Aun Schan Su Ťij, učinil dne 18. května 2015 prohlášení, které mělo zaznít již dávno a podle něhož by vláda Myanmaru měla rohingyjské menšině udělit občanství; vyzývá Aun Schan Su Ťij, nositelku Sacharovovy ceny, aby využila svou klíčovou pozici ve vládě Myanmaru ke zlepšení situace rohingyjské menšiny;

14.  vyzývá vládu Myanmaru, aby změnila zákon o občanství z roku 1982 a vrátila příslušníkům rohingyjské menšiny občanství; naléhavě vyzývá myanmarskou vládu a orgány Arakanského státu, aby okamžitě začaly vést záznamy o všech narozených dětech; žádá vládu Myanmaru, aby zrušila veškeré diskriminační předpisy;

15.  vyzývá EU, aby nadále podporovala UNHRC v jejím úsilí pomoci rohingyjským uprchlíkům v jižní a jihovýchodní Asii;

16.  vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily globální akční plán UNHRC pro období 2014–2024 týkající se vymýcení problému osob bez státní příslušnosti;

17.  naléhavě vyzývá vládu Myanmaru, aby okamžitě propustila všechny politické vězně a osoby zatčené na základě obvinění, která představují porušení mezinárodních lidských práv a norem;

18.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, aby v rámci svých kontaktů s Myanmarem a s dalšími členskými státy sdružení ASEAN řešila situaci na Rohingyů na nejvyšší možné politické úrovni;

19.  vyzývá k opatrnosti v souvislosti s uzavřením připravované dohody o investicích mezi EU a Myanmarem, protože by tato dohoda mohla ohrozit budoucí sociálně vyvážený rozvoj Myanmaru, neboť stále ve značném rozsahu chybí právní předpisy v oblasti sociální a environmentální odpovědnosti podniků a jejich povinností, pracovních práv, vlastnictví půdy a protikorupčních opatření, a naléhavě vyzývá obě strany, aby tyto obavy zohlednily;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Myanmaru, generálnímu tajemníkovi Sdružení národů jihovýchodní Asie, mezivládnímu výboru sdružení ASEAN pro lidská práva, zvláštnímu zpravodaji OSN pro lidská práva v Myanmaru, vysokému komisaři OSN pro uprchlíky, Radě OSN pro lidská práva a vládám a parlamentům dalších států v daném regionu.

(1) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 79. (2) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 145. (3) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 189. (4) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 157. (5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0211. (6) Úř. věst. C 55, 12.2.2016, s. 112.

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 7. července 2016 k 71. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (2016/2020(INI))

P8_TA(2016)0317 A8-0146/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh doporučení Radě k 71. zasedání Valného shromáždění OSN předložený Andrejem Kovačevem za skupinu PPE (B8-1374/2015),

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 21, 34 a 36 této smlouvy,

–  s ohledem na 70. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 22. června 2015 týkající se priorit EU pro 70. zasedání Valného shromáždění OSN,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na úmluvy OSN o lidských právech společně s jejich opčními protokoly,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů, která EU uděluje právo vystupovat na Valném shromáždění OSN(1), ústně předkládat návrhy a změny, o nichž se má na žádost členského státu hlasovat, a využívat práva na odpověď,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o 10. výročí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti(2),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 18. dubna 2013 k zásadě OSN spočívající v „odpovědnosti za ochranu“ (R2P)(3),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 týkající se 69. zasedání Valného shromáždění OSN(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o úloze EU v rámci OSN – jak lépe dosáhnout cílů EU v zahraniční politice(5),

–  s ohledem na svá usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. ledna 2016 o prioritách EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2016(6) a ze dne 17. července 2014 o zločinu agrese(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá'iš)(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2016 o situaci uprchlic a žadatelek o azyl v EU(9),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu ze dne 12. prosince 2015,

–  s ohledem na dokument ze dne 13. června 2012 nazvaný „Akční plán k posílení podpory EU v rámci SBOP pro operace OSN k udržení míru“(10) a dokument ze dne 23. března 2015 s názvem „Posilování strategického partnerství OSN a EU pro udržování míru a řešení krizí: priority 2015–2018“(11),

–  s ohledem na „obecné zásady z Osla“ pro použití zahraničních prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků katastrof, které byly definovány v listopadu 2007,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a nedávnou rezoluci Rady bezpečnosti č. 2242 (2015) o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na hodnotící zprávu OSN ze dne 15. května 2015 o úsilí o prosazování práva a nápravu sexuálního vykořisťování a zneužívání ze strany zaměstnanců Organizace spojených národů a přidružených pracovníků během mírových operací,

–  s ohledem na první zprávu OSN o rezistenci vůči antibiotikům, kterou v dubnu 2014 vypracovala WHO a jež označuje rezistenci vůči antibiotikům za „vážnou hrozbu“ pro globální veřejné zdraví,

–  s ohledem na nedávná odhalení týkající se aktivit panamské společnosti Mossack Fonseca a na s tím související iniciativy usilující o užší mezinárodní spolupráci v boji proti daňovým únikům,

–  s ohledem na čl. 134 odst. 3 a článek 113 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0146/2016),

A.  vzhledem k tomu, že závazek EU prosazovat účinný multilateralismus, v němž ústřední roli hraje OSN, je nedílnou součástí vnější politiky EU a vychází z přesvědčení, že multilaterální systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách, které je třeba ctít a dodržovat, je nejvhodnějším nástrojem k řešení globálních krizí, výzev a hrozeb;

B.  vzhledem k tomu, že by EU měla hrát aktivní úlohu při budování Organizace spojených národů, která může efektivně přispívat ke globálním řešením, míru, bezpečnosti, lidským právům, demokracii a mezinárodnímu řádu založenému na zásadách právního státu;

C.  vzhledem k tomu, že členské státy EU se v návaznosti na mandát obsažený v čl. 34 odst. 1 Smlouvy o EU musí co nejvíce snažit o koordinaci své činnosti v orgánech a systému OSN;

D.  vzhledem k tomu, že celosvětová i regionální bezpečnostní situace se rychle zhoršuje, stává se složitější a stírá hranice mezi vnitřní a vnější bezpečností; vzhledem k tomu, že OSN stále hraje klíčovou úlohu při zajišťování celosvětové bezpečnosti a stability;

E.  vzhledem k tomu, že důkladné přehodnocení nástrojů efektivního multilateralismu v rámci OSN je nezbytné, neboť se mění uspořádání a rozptýlení moci na globální úrovni; vzhledem k tomu, že takové nástroje musí více zapojovat všechny zainteresované strany, státní a nestátní subjekty ve stejné míře, a to i do procesu předcházení konfliktům a řešení krizí;

F.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou společně největším finančním přispěvatelem do systému OSN, který poskytuje přibližně jednu třetinu pravidelného rozpočtu OSN, téměř dvě třetiny rozpočtu OSN na mírové operace a přibližně polovinu celkových příspěvků do fondů a programů OSN;

G.  vzhledem k tomu, že EU usiluje o udržitelnost životního prostředí, zejména v rámci boje proti změně klimatu tím, že podporuje mezinárodní opatření a akce usilující o zachování a zlepšování kvality životního prostředí a také prosazuje udržitelné hospodaření s přírodními zdroji;

H.  vzhledem k tomu, že EU patří k nejhorlivějším ochráncům a propagátorům lidských práv, základních svobod, kulturních hodnot a rozmanitosti, demokracie a právního státu;

I.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní prostředí EU je čím dál nestabilnější a proměnlivější kvůli velkému počtu dlouhodobých nebo nových výzev, včetně násilných konfliktů, terorismu, organizovaného zločinu, bezprecedentních migračních vln a změny klimatu, což jsou otázky, které nelze vyřešit na úrovni jednotlivých států a které si vyžadují regionální a globální reakci;

J.  vzhledem k tomu, že nové výzvy, jako jsou hybridní a informační války, kybernetické hrozby, bioinženýrství, smrtelné autonomní systémy, nanotechnologie, miniaturizace zbraní a šíření technologií dvojího užití, vyžadují, aby byly rozvíjeny mnohostranné dohody, pro něž je nejvhodnější rámec OSN;

K.  vzhledem k tomu, že v důsledku posledního vývoje v oblasti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů jsou kontroly zbraní a odzbrojování čím dál obtížnější a celosvětová bezpečnost a stabilita jsou ohroženy; vzhledem k tomu, že OSN představuje vhodný rámec pro podporu úsilí o opatření nové generace v oblasti kontrol zbraní a odzbrojování ve spolupráci s podobně smýšlejícími partnery;

1.  dává Radě tato doporučení:

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Evropské službě pro vnější činnost, Komisi a pro informaci Valnému shromáždění OSN a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) A/RES/65/276 ze 3. května 2011. (2) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 56. (3) Úř. věst. C 45, 5.2.2016, s. 89. (4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0259. (5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0403. (6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0020. (7) Přijaté texty, P8_TA(2014)0013. (8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0051. (9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0073. (10) EEAS 01024/12, dokument Rady 11216/12. (11) EEAS 458/15, dokument Rady 7632/15.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením (2015/2258(INI))

P8_TA(2016)0318 A8-0203/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 9, 10, 19, 168 a čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 3, 15, 21, 23 a 26 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost v EU dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(1),

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze dne 2. října 2015 k první zprávě Evropské unie(2),

–  s ohledem na seznam otázek Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze dne 15. května 2015 týkajících se první zprávy Evropské unie(3),

–  s ohledem na Kodex chování sjednaný mezi Radou, členskými státy a Komisí, kterým se stanoví vnitřní ujednání pro účely provádění Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropskou unií a zastoupení Evropské unie v souvislosti s touto úmluvou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na pokyny OSN o alternativní péči o děti(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(5),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(6),

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora ve spojených věcech C-335/11 a C-337/11 HK Danmark a ve věcech C-363/12 Z a C-356/12 Glatzel,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 28. dubna 2015 nazvané „Akční plán pro lidská práva a demokracii (2015–2019): ‚Zajistit ústřední postavení otázky lidských práv v agendě EU‘“ (JOIN(2015)0016),

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 2. prosince 2015 na směrnici Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb (COM(2015)0615),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 19. června 2015 nazvaný „Reakce Evropské unie na seznam otázek týkajících se první zprávy Evropské unie o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením“ (SWD(2015)0127),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 5. června 2014 nazvaný „Zpráva o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropskou unií“ (SWD(2014)0182);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání: vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (COM(2011)0682),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2010 nazvané „Evropská strategie energetické bezpečnosti 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (COM(2010)0636),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2016(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století: přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem jako cesta k překonání krize(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o úloze sociálního podnikání a sociálních inovací v boji proti nezaměstnanosti(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 ke stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2013–2014)(10),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení ze dne 8. července 2015 k návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2015 o seznamu otázek, který přijal Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením v souvislosti s první zprávou Evropské unie(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce(15),

–  s ohledem na hloubkovou analýzu výzkumné služby Evropského parlamentu s názvem „Provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropskou unií“,

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030,

–  s ohledem na výroční zprávu evropské veřejné ochránkyně práv za rok 2014,

–  s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv o uzavření šetření z vlastního podnětu OI/8/2014/AN týkajícího se Komise,

–  s ohledem na nadcházející výroční zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva za rok 2015,

–  s ohledem na studii Agentury Evropské unie pro základní práva z prosince 2015 na téma „Násilí na dětech se zdravotním postižením: právní předpisy, politiky a programy v EU“,

–  s ohledem na statistiky Eurostatu z roku 2014 týkající se přístupu osob se zdravotním postižením na trh práce, jejich přístupu ke vzdělání a odborné přípravě a chudoby a nerovnosti příjmů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Petičního výboru, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0203/2016),

A.  vzhledem k tomu, že jako plnoprávní občané mají všechny osoby se zdravotním postižením rovná práva a nárok na nezcizitelnou důstojnost, rovné zacházení, nezávislý život, soběstačnost, podporu ze systémů financovaných z veřejných prostředků a plné zapojení do společnosti;

B.  vzhledem k tomu, že v Evropské unii žije podle odhadů 80 milionů osob se zdravotním postižením, z nichž přibližně 46 milionů tvoří ženy a dívky, což představuje zhruba 16 % celkové ženské populace v EU, a výskyt zdravotního postižení v Evropské unii je tak vyšší u žen než u mužů; vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením jsou často obětmi vícenásobné diskriminace, neboť čelí značným překážkám při uplatňování svých základních práv a svobod, jako je právo na přístup ke vzdělávání a k zaměstnání, což může vést k sociální izolaci a psychickým traumatům; vzhledem k tomu, že žen se zdravotní postižení neúměrně dotýká také proto, že pečují o rodinné příslušníky se zdravotním postižením;

C.  vzhledem k tomu, že SFEU stanoví požadavek, aby Unie při stanovení a provádění svých politik a činností bojovala s diskriminací na základě zdravotního postižení (článek 10) a propůjčuje jí pravomoc přijímat právní předpisy pro boj s takovou diskriminací (článek 19);

D.  vzhledem k tomu, že články 21 a 26 Listiny základních práv Evropské unie výslovně zakazují diskriminaci na základě zdravotního postižení a stanoví rovnou účast osob se zdravotním postižením na životě společnosti;

E.  vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením je první mezinárodní smlouvou v oblasti lidských práv, kterou EU ratifikovala, a úmluvu podepsalo i všech 28 členských států EU a ratifikovalo ji 27 členských států; vzhledem k tomu, že členský stát, který tak ještě neučinil, by měl dokončit reformy potřebné k ratifikaci této úmluvy;

F.  vzhledem k tomu, že poprvé v historii orgán OSN monitoroval, jakým způsobem EU plní své mezinárodní povinnosti v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením týkající se uplatňování dotyčné úmluvy v EU, zveřejněné v roce 2015, vyslaly jasný vzkaz ohledně závazku EU k zajištění rovnosti a dodržování lidských práv a představují soubor doporučení, o něž by se měla opírat legislativní a politická opatření spadající do působnosti EU;

G.  vzhledem k tomu, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že Úmluva o právech osob se zdravotním postižením je závaznou pro EU a její členské státy při provádění práva EU, neboť úmluva je „nedílnou součástí právního řádu Evropské unie“, která má „přednost před nástroji sekundárního práva(16);

H.  vzhledem k tomu, že zásady Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením se zdaleka neomezují jen na diskriminaci, ale vytyčují cestu ke stavu, v němž by všechny osoby se zdravotním postižením i jejich rodiny plně požívaly lidských práv ve společnosti podporující začlenění;

I.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením představují rozmanitou skupinu, a vzhledem k tomu, že ženy, děti, starší osoby a jednotlivci s komplexními potřebami podpory čelí dalším obtížím a mnohočetným formám diskriminace;

J.  vzhledem k tomu, že zdravotní postižení může být způsobeno postupným a někdy nepozorovatelným zhoršováním zdravotního stavu dané osoby, jak je tomu v případě lidí s neurodegenerativními nebo vzácnými onemocněními, což může mít nepříznivý vliv na nezávislý život takové osoby;

K.  vzhledem k tomu, že podle odhadů žije 80 % osob, které jsou zdravotně postižené, v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že EU podporuje prosazování práv osob se zdravotním postižením na mezinárodní úrovni a je největším světovým dárcem oficiální rozvojové pomoci (ODA);

L.  vzhledem k tomu, že děti, které mají zdravotní postižení, žijí se sedmnáctkrát větší pravděpodobností v ústavu než jejich vrstevníci, kteří nejsou zdravotně postižení, a často jim tak mnohem více hrozí násilí, zanedbávání či zneužívání, než kdyby žily doma(17);

M.  vzhledem k tomu, že děti se zdravotním postižením mají právo žít se svými rodinami či v rodinném prostředí tak, aby to bylo v souladu s jejich nejlepšími zájmy; vzhledem k tomu, že členové rodiny často musí omezit nebo ukončit pracovní aktivity a starat se o rodinného příslušníka se zdravotním postižením sami;

N.  vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením zdůrazňuje, že je třeba do veškerého úsilí začleňovat genderovou perspektivu a podporovat plné požívání lidských práv a základních svobod;

O.  vzhledem k tomu, že rovné zacházení a pozitivní opatření a politiky pro ženy se zdravotním postižením a matky dětí se zdravotním postižením jsou základním lidským právem a morální povinností;

P.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením jsou v každodenním životě vystaveny diskriminaci ve více směrech; jejich diskriminace může mít různé podoby – fyzickou, psychickou, sexuální a ekonomickou – a její součástí může být domácí násilí, násilí ze strany pečovatele, sexuální násilí a institucionální násilí;

Q.  vzhledem k tomu, že u žen se zdravotním postižením existuje větší pravděpodobnost případů domácího násilí a sexuálního napadení a údajně trvají tyto případy déle a jejich intenzita je mnohem vyšší než u žen, které nejsou zdravotně postižené(18);

R.  vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením, zejména migrantky, jsou více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením v důsledku vícenásobné diskriminace;

S.  vzhledem k tomu, že zdravotní postižení je příčinou i může být následkem chudoby, a vzhledem k tomu, že přibližně 30 % bezdomovců má zdravotní postižení a hrozí jim přehlížení(19); vzhledem k tomu, že sociální ochrana poskytovaná státem hraje důležitou úlohu v prevenci chudoby osob se zdravotním postižením, a vzhledem k tomu, že z údajů z roku 2012 vyplývá, že celých 68,5 % osob se zdravotním postižením by bez státních sociálních dávek žilo v chudobě(20);

T.  vzhledem k tomu, že je zcela nezbytné prosazovat stávající právo a politické nástroje EU, aby byla Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením prováděna v maximální míře;

U.  vzhledem k tomu, že některé členské státy, které Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením ratifikovaly, musí ještě v souladu s článkem 33 vytvořit či určit orgány pro její uplatňování a monitorování; vzhledem k tomu, že orgány, které již byly za tímto účelem vytvořeny, nemohou kvůli nedostatku financování a lidských zdrojů a absenci řádného právního základu pro jejich určování plnit efektivně své úkoly, zejména pokud jde o monitorování podle čl. 33 odst. 2;

V.  vzhledem k tomu, že jednou z nejzákladnějších potřeb osob se zdravotním postižením je přístup na trh práce a účast na trhu práce, přičemž v tomto směru stále přetrvávají problémy, neboť u osob se zdravotním postižením činí zaměstnanost 58,5 % oproti 80,5 % v případě osob, které nejsou zdravotně postižené, což znemožňuje osobám se zdravotním postižením žít nezávislý a aktivní život;

W.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen bez zdravotního postižení je 65 % ve srovnání se 44% zaměstnaností žen se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením jsou ve srovnání s muži se zdravotním postižením často diskriminovány, pokud jde o přístup k zaměstnání a vzdělávání; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením je stále nepřijatelně vysoká; vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením čelí větším problémům při vstupu na trh práce; vzhledem k tomu, že je nutné překonat překážky, jež brání mobilitě žen se zdravotním postižením, i jejich větší závislost na rodinných příslušnících a pečovatelích, tak aby byly motivovány k aktivní účasti na vzdělávání, trhu práce a na společenském a hospodářském životě svých komunit;

X.  vzhledem k tomu, že placené zaměstnání má zásadní význam pro to, aby lidé se zdravotním postižením mohli vést nezávislý život a podporovat svou rodinu a domácnost; vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením často pobírají příliš nízký plat; vzhledem k tomu, že u této zranitelné skupiny osob je pravděpodobnější, že budou čelit chudobě, a jsou také více ohroženy sociálním vyloučením;

Y.  vzhledem k tomu, že EU, strana Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, má povinnost zajistit intenzivní zapojení a aktivní účast osob se zdravotním postižením a organizací, které je zastupují, do vytváření a provádění právních předpisů a politik pro provedení úmluvy a do všech rozhodovacích procesů k otázkám, které se zdravotně postižených osob dotýkají;

Z.  vzhledem k tomu, že úsporná opatření uplatňovaná členskými státy měla za následek škrty v oblasti sociálních služeb, podpory rodin a obecních služeb a měla neúměrně velké negativní dopady na životní úroveň zdravotně postižených osob, zejména dětí se zdravotním postižením a jejich rodin;

AA.  vzhledem k tomu, že Komise vzala zpět svůj návrh směrnice o mateřské dovolené;

AB.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči výslovně nezakazuje diskriminaci na základě zdravotního postižení;

AC.  vzhledem k tomu, že v důsledku demografických a společenských změn narůstá poptávka po pracovnících v domácnosti a pečovatelích, zejména pracovnících v domácnosti a pečovatelích pracujících v rodinách; vzhledem k tomu, že o osoby se zdravotním postižením a o závislé osoby pečují obvykle příbuzné ženy, což často vede k vyloučení těchto žen z pracovního trhu;

AD.  vzhledem k tomu, že Výbor pro práva osob se zdravotním postižením ve svých závěrečných připomínkách k úvodní zprávě Evropské unie doporučuje, aby EU začlenila hledisko zdravotního postižení do svých politik a programů v oblasti rovnosti žen a mužů, a naopak hledisko rovnosti žen a mužů do strategií v oblasti zdravotního postižení, a aby přijala pozitivní opatření, zřídila kontrolní mechanismus a financovala sběr údajů a výzkum týkající se žen a dívek se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že dále doporučuje, aby Evropská unie poskytovala skutečnou ochranu před násilím, zneužíváním a vykořisťováním, aby politika rovnováhy pracovního a soukromého života řešila potřeby dětí a dospělých se zdravotním postižením, včetně pečovatelů o tyto osoby, a aby byla přijata opatření, která by snížila vysokou nezaměstnanost osob se zdravotním postižením, z nichž většinu tvoří ženy;

AE.  vzhledem k tomu, že v reakci na usnesení Parlamentu ze dne 27. září 2011 na téma „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“(21) ze dne 13. prosince 2011 Komise uznává, že je třeba zajistit plynulý řetězec přístupných služeb pro všechny (doprava, ubytování, stravování a turistické atrakce), a za tímto účelem začala podnikat kroky ke zvýšení povědomí, zlepšení dovedností v odvětví cestovního ruchu a v konečném důsledku ke zvýšení kvality zařízení cestovního ruchu pro osoby se zvláštními potřebami nebo postižením;

AF.  vzhledem k tomu, že potřeby osob se zdravotním postižením, funkčním omezením a sníženou pohyblivostí v oblastech dopravy, mobility a cestovního ruchu odpovídají inovativním obchodním příležitostem pro služby mobility a dopravy a poskytování služeb lidem se všemi druhy postižení (včetně mimo jiné osob s omezenou schopností pohybu, nevidomých, neslyšících a osob s poruchami sluchu, osob s autismem a osob s intelektuálním a psychosociálním postižením), stejně jako všem ostatním uživatelům těchto služeb v duchu zásady „určeno pro všechny“;

Obecné zásady a závazky

1.  připomíná, že plné zapojení osob se zdravotním postižením je nejen právem a zaslouženým přínosem pro dotčené osoby, ale i ziskem pro celou společnost, která může využívat hodnotu a různé schopnosti, které tyto osoby přinášejí;

2.  zdůrazňuje, že všechny osoby se zdravotním postižením mají právo žít ve společnosti, v níž mají stejné příležitosti jako ostatní, aby bylo zajištěno jejich úplné začlenění a účast na životě této společnosti;

3.  zdůrazňuje, že začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti bez ohledu na socio-ekonomický, politický či kulturní status země není jen otázkou rozvoje, ale i otázkou lidských práv;

4.  zdůrazňuje, že výskyt zdravotního postižení se s rostoucím průměrným věkem obyvatelstva zvyšuje;

5.  domnívá se, že EU by měla ukazovat cestu, pokud jde o dodržování a prosazování lidských práv; vítá skutečnost, že poprvé bylo plnění mezinárodních povinností EU v oblasti lidských práv přezkoumáno smluvním orgánem OSN; domnívá se, že závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením týkající se provádění úmluvy ze strany EU, které byly zveřejněny v roce 2015, jsou důležitým svědectvím závazku EU prosazovat rovnoprávnost a dodržování lidských práv a ukazují směr pro legislativní a politická opatření v celém rozsahu působnosti EU;

6.  podporuje závěry a doporučení Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením a zdůrazňuje, že je nezbytné, aby orgány a instituce EU a členské státy začlenily hledisko žen a dívek se zdravotním postižením do svých politik, programů a strategií v oblasti rovnosti žen a mužů a hledisko rovnosti žen a mužů do svých strategií v oblasti zdravotního postižení; žádá dále, aby byly vytvořeny mechanismy pro pravidelný přezkum dosaženého pokroku;

7.  vyzývá Parlament, Radu a Komisi, aby plně prováděly doporučení Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením a aby zajistily, že tato úmluva bude dodržována ve všech budoucích právních předpisech;

8.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily nezbytné zdroje pro dodržení svých závazků podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a opčního protokolu;

9.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že EU nevedla formální konzultace s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením při přípravě na přezkum ze strany Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením v roce 2015 a při sestavování zprávy o pokroku; žádá organizace zastupující osoby se zdravotním postižením, aby se aktivně zapojily do schůzí týkajících se úmluvy jako nezávislá strana, a to i účastí v oficiálních delegacích EU při příštích přezkumech;

10.  vyzývá Komisi, aby konsolidovala a předložila návrh na skutečný strukturovaný dialog mezi EU a organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením včetně příslušných finančních zdrojů, kde cílem je zaručit plnou a rovnou účast osob se zdravotním postižením a jejich zastupujících organizací;

11.  zdůrazňuje význam systematických a úzkých konzultací mezi organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením, tvůrci politik, podniky a dalšími zainteresovanými stranami v souvislosti se všemi novými iniciativami, prováděním, sledováním a hodnocením politik a opatření souvisejících se vzděláváním, odbornou přípravou, kulturou, sportem a mládeží;

12.  vyzývá k posílení stávajících orgánů pro rovné zacházení s cílem přispět k šíření, prosazování a monitorování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením; připomíná EU a jejím členským státům požadavek smysluplně spolupracovat s občanskou společností a zejména s organizacemi osob se zdravotním postižením;

13.  vyzývá EU, aby ratifikovala Opční protokol k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením;

14.  naléhavě žádá komplexní a průřezový přezkum a hodnocení stávajících a připravovaných právních předpisů a programů financování EU, včetně budoucích programových období, který by zajistil jejich plný soulad s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to konstruktivním zapojením organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a členů rámce EU pro provedení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením („rámec EU“), včetně začleňování hlediska zdravotního postižení do všech legislativních opatření a strategií; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření s cílem začlenit hledisko zdravotního postižení do všech právních předpisů, politik a strategií;

15.  vyzývá k začlenění práv osob se zdravotním postižením do globálního socioekonomického programu EU, zvláště do strategie Evropa 2020 a do evropského semestru; doporučuje přijetí paktu v oblasti zdravotního postižení s cílem zajistit, aby byla práva osob se zdravotním postižením začleněna do všech iniciativ EU;

16.  vyzývá Komisi, aby se v kontextu evropského semestru při hodnocení sociální situace v členských státech (ve zprávách a doporučeních pro jednotlivé země) zaměřila také na monitorování situace osob se zdravotním postižením v rámci sdíleného závazku EU k vybudování bezbariérové Evropy;

17.  domnívá se, že orgány EU, zejména Parlament, Rada a Komise by měly usilovat o to, aby veškeré stávající a budoucí právní předpisy byly v souladu s lidskými právy a v plném rozsahu odpovídaly Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením;

18.  žádá Komisi, aby s ohledem na závěrečné připomínky vypracovala seznam právních předpisů za účelem navržení aktualizovaného znění prohlášení o pravomoci, které by poté bylo pravidelně aktualizováno za formálního zapojení organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a Parlamentu;

19.  vyzývá v té souvislosti Komisi, aby zvážila, zda je třeba vytvořit rámec na úrovni EU, který by zaručil účinné uplatňování práv osob se zdravotním postižením, podporoval by jejich osobní samostatnost, zajišťoval přístupnost, možnost pracovního uplatnění, sociální začlenění a nezávislý život a odstranění všech forem diskriminace;

20.  sdílí znepokojení Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením v souvislosti s tím, že Evropská unie nemá jasnou strategii pro provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

21.  vyzývá orgány, aby postupovaly příkladně v oblasti politiky integrace;

22.  vyzývá Komisi, aby využila přezkum Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením k vypracování komplexní strategie pro provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to mužů i žen, včetně závazků v oblasti vnější činnosti s jasným časovým rámcem provádění, a ke stanovení konkrétních a přesných referenčních hodnot a ukazatelů;

23.  kritizuje diskriminaci a vyloučení, kterým jsou osoby se zdravotním postižením stále vystavovány; vyzývá Komisi, aby maximalizovala součinnost mezi strategií EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 a ustanoveními Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy OSN o právech dítěte s cílem zajistit, aby uznaná práva mohla být v plné míře požívána a skutečně uplatňována, a to i prostřednictvím harmonizace a provádění legislativního rámce a prostřednictvím kulturní a politické činnosti;

24.  vyzývá Komisi, aby poskytla objasnění ohledně široké definice zdravotního postižení na úrovni EU;

25.  vyzývá Komisi, aby revidovala Průvodce zohledňováním sociálních hledisek při zadávání veřejných zakázek s cílem zdůraznit sociální závazky, ale také aby upozornila na příležitosti a přínosy investování do vysoce kvalitních podpůrných služeb pro osoby se zdravotním postižením;

26.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala pokyny pro posuzování dopadů a aby je změnila za účelem zahrnutí obsáhlejšího seznamu otázek, aby bylo možné lépe posoudit dodržování úmluvy;

Specifická práva

27.  vyzývá členské státy a Komisi, aby v zájmu předcházení viktimizaci přijaly opatření pro boj proti všem formám diskriminace, včetně vícenásobné diskriminace, přidružené a průřezové diskriminace založené na zdravotním postižení, se zvláštním ohledem na ženy a děti se zdravotním postižením, starší osoby a jednotlivce, kteří potřebují komplexní podporu, včetně osob s mentálním a psychosociálním postižením, a na osoby, jejichž zdravotní postižení se v průběhu času mění;

28.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada stále ještě nepřijala návrh směrnice z roku 2008 o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci; opětovně Radu vyzývá, aby tak učinila co nejdříve;

29.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby začleňovaly práva žen a dětí se zdravotním postižením do všech politik, včetně příští agendy EU v oblasti práv dítěte, a aby zajistily, že bude konzultováno s chlapci a dívkami a s organizacemi, které je zastupují, o všech záležitostech, jež se jich týkají, a že jim bude poskytnuta vhodná pomoc v závislosti na druhu zdravotního postižení a na věku;

30.  zdůrazňuje, že v zájmu ochrany práv dětí se zdravotním postižením je třeba zaručit jejich rodinám řádnou pomoc, a to posílením a rozvinutím legislativních nástrojů, které má EU k dispozici, jako je například nástroj poskytující delší rodičovskou dovolenou rodičům dětí se zdravotním postižením;

31.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechny osoby se zdravotním postižením mohly využívat práva všech občanů EU na volný pohyb tím, že do stávajících a budoucích právních předpisů začlení záruku rovných příležitostí, základních práv, rovného přístupu ke službám a na trh práce a stejná práva a povinnosti v přístupu k sociálnímu zabezpečení, jaká mají občané členského státu, v němž jsou pojištěni, v souladu se zásadou rovného zacházení a se zákazem diskriminace; mimoto vyzývá členské státy, aby v oblasti rovného přístupu k zaměstnání zajistily plný soulad s ustanoveními přepracované směrnice o rovnosti žen a mužů v EU (2006/54/ES);

32.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat ženy a dívky se zdravotním postižením z řad migrantů s cílem rozvíjet dovednosti, které by jim umožnily získat vhodné zaměstnání;

33.  zdůrazňuje, že při zajišťování samostatného a nezávislého života pro osoby se zdravotním postižením, zejména ženy, jsou vhodným prostředkem podpory těchto osob a jejich rodin asistenční služby (osobní nebo veřejné), jež by jim umožňovaly dostat se na pracoviště nebo do vzdělávacích a školících zařízení a poskytovaly jim podporu v případě těhotenství a mateřství;

34.  znovu zdůrazňuje naléhavou potřebu řešit problematiku násilí páchaného na ženách a dívkách se zdravotním postižením v soukromém a institucionálním prostředí a žádá členské státy, aby zajišťovaly podpůrné služby, jež budou dostupné ženám a dívkám se všemi formami zdravotního postižení; vybízí EU, aby přistoupila k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) jako další krok při potírání násilí vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením;

35.  připomíná význam základního práva osob se zdravotním postižením zapojovat se do politických postupů a přijímání rozhodnutí v oblasti zdravotního postižení na všech úrovních, jak zdůrazňuje Úmluva o právech osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že ženy a dívky se zdravotním postižením, včetně žen a dívek z marginalizovaných a zranitelných skupin, které čelí vícenásobné diskriminaci, musí mít možnost a oprávnění účastnit se přijímání rozhodnutí, aby byla zajištěna formulace, podpora a ochrana jejich zájmů a práv, a tudíž i skutečná genderová perspektiva na místní úrovni; vyzývá členské státy, aby poskytovaly vhodně upravené služby a zařízení, jež by umožnily aktivní zapojení a účast těchto žen a dívek, a aby investovaly do pomocných a adaptivních technologií a do elektronického začlenění;

36.  vyzývá orgány EU, aby přijaly účinná opatření na zlepšení života žen se zdravotním postižením v souladu s doporučeními Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k přezkumu provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU;

37.  je znepokojen skutečností, že výchova dětí se zdravotním postižením je úkolem, jenž připadá především ženám;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v osvětě o Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením a aby bojovaly s předsudky a podporovaly lepší pochopení specifik osob se zdravotním postižením, aby byla přijímána rozhodnutí, která odpovídají jejich skutečným potřebám;

39.  podporuje iniciativy, jejichž cílem je seznámit veřejnost s obtížemi, na něž narážejí osoby se zdravotním postižením, a naučit osoby se zdravotním postižením vnímat lépe potenciál, který se v nich skrývá, a možnosti, jak by se mohly uplatnit, pokud by se například zúčastnily speciálních vzdělávacích programů ve školách; zdůrazňuje, že význam Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením spočívá především v tom, že přináší změnu v kulturních postojích uznáním toho, že lidi z normálního života nevyřazuje jejich zdravotní postižení, nýbrž překážky v sociální a ekonomické oblasti;

40.  žádá příslušné orgány členských států, aby připravily strategie na zvyšování povědomí o právech osob se zdravotním postižením a usnadnily odborné školení zaměstnanců v odvětví dopravy a cestovního ruchu zaměřené na problematiku zdravotně postižených a jejich rovnoprávnost, a aby podpořily spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi evropskými organizacemi působícími v oblasti péče o osoby se zdravotním postižením a mezi veřejnými a soukromými subjekty odpovídajícími za dopravu; naléhavě žádá, aby byly výukové materiály k dispozici v přístupných formátech;

41.  zdůrazňuje, že personál v oblasti letecké přepravy musí být důkladně vyškolen, aby letecké společnosti mohly osobám se zdravotním postižením poskytovat odpovídající služby; zvláštní důraz by měl být kladen na schopnost personálu správně manipulovat s invalidními vozíky tak, aby nedošlo k jejich poškození;

42.  vítá návrh Evropského aktu přístupnosti(22) a je odhodlán jej urychleně přijmout, aby se zajistila přístupnost zboží a služeb, včetně budov, v nichž jsou tyto služby poskytovány, jakož i zajistit jeho účinné a přístupné vymáhání a mechanismy pro podávání stížností na úrovni členských států; připomíná, že k přístupnosti je třeba zaujmout komplexní přístup a přijmout opatření, která by osobám s jakýmkoli druhem postižení zaručila toto právo v souladu s článkem 9 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením;

43.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout Evropský akt přístupnosti, který je klíčový pro řešení všech otázek spojených s přístupností v oblasti dopravy, mobility a cestovního ruchu pro osoby se sníženou pohyblivostí, a zajistit, aby letecké, autobusové, železniční a vodní osobní dopravní služby, zejména pokud jde o přestupy a bezbariérový přístup ke všem veřejným trasám podzemní dráhy a metra, internetové stránky, služby mobilní telefonie, inteligentní jízdenky, informace v reálném čase a samoobslužné terminály, jízdenkové automaty a kontrolní zařízení používané pro poskytování služeb osobní dopravy byly plně přístupné pro osoby se zdravotním postižením;

44.  uznává, že pro malé a střední podniky bude větším přínosem, pokud budou splňovat standardní požadavkům EU, než aby se musely přizpůsobovat rozličným vnitrostátním pravidlům; vyjadřuje však politování nad tím, že návrh Evropského aktu přístupnosti nezahrnuje produkty a služby cestovního ruchu přeshraniční povahy; zdůrazňuje, že na úrovni EU nebyla podniknuta žádná další opatření týkající se zařízení a služeb cestovního ruchu, která by usilovala o postupnou harmonizaci klasifikace ubytování zohledňující kritéria přístupnosti;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly zvýšenou podporu výzkumu a vývoji, zejména s ohledem na dostupnost nových a inovativních technologií osobám se zdravotním postižením;

46.  vyzývá Komisi, aby v budoucnu při přípravě legislativních aktů – v případech, kdy je to relevantní, např. v souvislosti s digitální agendou – zohledňovala skutečnost, že bezbariérovost je stejně relevantní pro fyzické prostředí jako pro IKT;

47.  vyzývá členské státy, aby v rámci uplatňování zásady přístupnosti zajistily využívání univerzální normy v případě stávajících i nových stavebních projektů, pracovišť a především veřejných budov, například školních budov financovaných z veřejných prostředků;

48.  vyzývá členské státy a Komisi, aby s Parlamentem spolupracovaly na vytvoření jednoznačné a účinné směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru, která by měla širokou působnost a zahrnovala by pevný mechanismus provádění v souladu s navrhovaným Evropským aktem přístupnosti a Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, s cílem zajistit 80 milionům osob se zdravotním postižením a 150 milionům starším osobám v EU rovný přístup k internetovým stránkám a veřejným službám online;

49.  vyzývá Komisi spolu s členskými státy k zajištění toho, aby bylo jednotné evropské číslo tísňové linky 112 v plném rozsahu přístupné a spolehlivé, a to při využití nejmodernějších technologií na vnitrostátní úrovni a při roamingu, zejména pokud jde o neslyšící a nedoslýchavé občany, čímž se zabrání zbytečným úmrtím a zraněním; zdůrazňuje, že je nutné zavést opatření na vnitrostátní úrovni, která by mimo jiné zajistila kompatibilitu napříč členskými státy, včetně přístupných národních krizových center;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byly elektronické a mobilní zdravotní služby, aplikace a přístroje, včetně čísla tísňového volání 112, které musí být snadno přístupné v celé Evropě, a systému pokročilé mobilní lokalizace (AML), plně dostupné pro pacienty se zdravotním postižením a osoby, které se o ně starají, a aby byl dále využit potenciál telemedicíny pro zdokonalení přístupu a zlepšení péče v této souvislosti;

51.  zdůrazňuje, že je nutné, aby byla posílena podpora a zavedena zvláštní ustanovení pro osoby se zdravotním postižením v humanitárních zařízeních, zejména děti, a vyzývá Komisi, aby zjistila, jaké jsou zapotřebí investice a financování na podporu zdravotně postižených osob v mimořádných situacích včetně toho, že budou shromažďovány údaje rozlišené podle pohlaví a věku;

52.  zdůrazňuje, že probíhající konflikty a přírodní katastrofy rovněž přispívají k rostoucímu počtu osob se zdravotním postižením;

53.  podporuje doporučení odborníků Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, aby v rizikových situacích a naléhavých případech EU zaujala ke zdravotnímu postižení dostupnější a více začleňující přístup založený na ochraně lidských práv, včetně prostřednictvím provádění sendajského rámce; důrazně žádá, aby lidských práva osob se zdravotním postižením, které zažívají dvojnásobnou diskriminaci, byla začleňována do politik EU v oblasti migrace a uprchlické krize; zdůrazňuje, že tato opatření by měla zajistit vhodnou reakci na specifické potřeby osob se zdravotním postižením a zohlednit požadavek na opatření v oblasti přiměřeného ubytování na základě potřeb; podporuje další začleňování potřeb osob se zdravotním postižením do humanitárních akcí členských států a EU;

54.  vyzývá EU, aby se ujala vůdčí úlohy, pokud jde o prosazování práv osob se zdravotním postižením při provádění sendajského rámce a agendy pro udržitelný rozvoj 2030 se svými partnerskými zeměmi, regionálními organizacemi a na celosvětové úrovni;

55.  vyzývá Komisi, aby přijala plán provádění v souladu se závěry Rady z února 2015 o zohledňování osob se zdravotním postižením při zvládání katastrof a sendajském rámci;

56.  znovu připomíná význam závěrů Rady týkajících se zohledňování osob se zdravotním postižením při zvládání katastrof v rámci mechanismu civilní ochrany EU a členských států; vyzývá ke zvyšování povědomí mezi osobami se zdravotním postižením, subjekty naléhavé pomoci a civilní ochrany v Evropě, co se týče iniciativ snižování rizika katastrof a poskytování psychologické podpory osobám se zdravotním postižením ve fázi stabilizace situace po katastrofách;

57.  zdůrazňuje důležitost poskytování zvláštní podpory lidem se zdravotním postižením v období po mimořádných událostech;

58.  je si vědom toho, že zranitelní členové společnosti jsou ještě více marginalizováni, pokud mají zdravotní postižení, a zdůrazňuje, že orgány a instituce EU a její členské státy by měly zdvojnásobit své úsilí o to, aby zajištění práv a služeb odpovídalo potřebám všech lidí se zdravotním postižením, včetně osob bez státní příslušnosti, bezdomovců, uprchlíků, žadatelů o azyl a příslušníků menšin; zdůrazňuje, že je zapotřebí začlenit problematiku zdravotního postižení do politik EU souvisejících s migrační a uprchlickou krizí;

59.  žádá Komisi a Radu, aby při přípravě návrhů na řešení uprchlické otázky, financování či jiná podpůrná opatření stanovovaly v souladu s článkem 11 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením zvláštní péči o osoby se zdravotním postižením;

60.  zdůrazňuje, že by EU měla přijmout vhodná opatření, která zajistí, aby všechny osoby se zdravotním postižením, jimž je odebrána právní způsobilost, mohly uplatňovat veškerá práva zakotvená ve Smlouvách a právních předpisech EU, včetně přístupu ke spravedlnosti, ke zboží a službám, bankovnictví, zaměstnanosti a zdravotní péče, jakož i hlasovací a spotřebitelská práva;

61.  uznává, že Úmluva o právech osob se zdravotním postižením prokázala, že je pozitivním a klíčovým nástrojem pro podporu reformy právních předpisů, a že vyžaduje, aby členské státy přezkoumaly, jak jsou osoby se zdravotním postižením vnímány; vyjadřuje však politování nad obtížnými výzvami, jimž osoby se zdravotním postižením stále čelí ve strategických oblastech, jako je trestní soudnictví a politická účast; domnívá se, že zajištění plného a kompletního přístupu všech osob se zdravotním postižením k politickému systému je prioritním úkolem; je si vědom toho, že tento přístup musí znamenat víc než fyzickou možnost hlasovat a že by měl zahrnovat i širokou řadu iniciativ zaměřených na otevření demokratického procesu všem občanům; součástí toho by měly být volební materiály ve znakové řeči, v Braillově písmu a snadno čitelné materiály, kompletní zajištění nezbytné asistence osobám se zdravotním postižením během hlasování, podpora hlasování poštou a hlasování v zastoupení tam, kde je to možné, odstranění překážek pro ty občany se zdravotním postižením, kteří si přejí kandidovat ve volbách, a opatření zaměřená na stávající pravidla týkající se způsobilosti k právním úkonům a jejich dopad na schopnost jednotlivců plně se účastnit demokratického procesu; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že zejména v případě osob se zdravotním postižením budou řádně a v plné míře prováděna ustanovení čl. 3 odst. 2 směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádějí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, směrnice 2010/64/EU o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, směrnice 2012/13/EU o právu na informace v trestním řízení a především směrnice 2013/48/EU o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody;

62.  důrazně kritizuje skutečnost, že mnohé státy pomocí soudních rozhodnutí nadále zamítají nebo omezují způsobilost k právním úkonům u osob s mentálními problémy; vyzývá členské státy, aby se pozitivním způsobem zaměřily na otázku způsobilosti k právním úkonům tím, že se přikloní k podpůrnému začleňování spíše než k automatickému vyloučení;

63.  je znepokojen obtížemi, s nimiž se osoby se zdravotním postižením setkávají, pokud jde o přístup ke spravedlnosti; připomíná, že právo na přístup ke spravedlnosti je základním právem a nezbytnou součástí právního státu; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k zajištění toho, aby tyto osoby měly přístup k veškerým procesním možnostem a aby tyto procesní možnosti byly přizpůsobeny potřebám těchto osob; domnívá se, že Komise by měla zvážit, zda by nebylo vhodné zahrnout do programu EU Spravedlnost na období 2014 až 2020 konkrétní vzdělávací programy zaměřené na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením; navrhuje, aby soudy EU uplatňovaly svá vnitřní pravidla a pokyny takovým způsobem, který osobám se zdravotním postižením usnadní přístup ke spravedlnosti, a aby při výkonu spravedlnosti byla rovněž zohledňována obecná doporučení Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením;

64.  uznává, že Haagská úmluva o mezinárodní ochraně dospělých osob může být různými způsoby účinně nápomocna při provádění a podpoře mezinárodních závazků, které pro smluvní strany vyplývají z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že Komise nenavázala na usnesení Parlamentu ze dne 18. prosince 2008 obsahující doporučení Komisi ohledně přeshraničních dopadů právní ochrany dospělých osob(23).

65.  poukazuje na násilí, zastrašování a sexuální zneužívání ve školách, doma či v institucích, kterým jsou děti se zdravotním postižením častěji vystavovány; vyzývá EU a její členské státy, aby jednaly účinněji a bojovaly proti násilí vůči dětem se zdravotním postižením prostřednictvím konkrétních opatření a dostupných podpůrných služeb;

66.  vyzývá Komisi, aby přijala účinná opatření k prevenci násilí na dětech se zdravotním postižením zaměřená na rodiny, komunity, pracovníky a instituce; poukazuje na to, že školy sehrávají v podpoře sociálního začlenění zásadní roli, a zdůrazňuje, že je zapotřebí náležitých mechanismů, jež umožní začlenění do běžných škol a zajistí, aby vychovatelé a učitelé byli řádně připraveni a vyškoleni na to, aby rozpoznali násilí na dětech se zdravotním postižením a reagovali na něj;

67.  vyzývá dále členské státy, aby v souladu s nejnovějšími mezinárodními standardy zajistily, že zákony nebudou povolovat nedobrovolnou léčbu a omezení svobody pohybu;

68.  naléhavě vyzývá, aby byla osobám se zdravotním postižením plně zaručena svoboda volného pohybu uvnitř EU tím, že budou odstraněny všechny zbývající překážky bránící využívání této svobody;

69.  zdůrazňuje, že svoboda pohybu evropských občanů musí být zajištěna i pro osoby se zdravotním postižením, a proto musí členské státy zajistit vzájemné uznávání jejich situace a sociálních nároků (článek 18 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením);

70.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada nesouhlasila se zahrnutím dokumentů týkajících se zdravotního postižení do oblasti působnosti nařízení o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v EU;

71.  vítá pilotní projekt evropského průkazu pro osoby se zdravotním postižením; vyjadřuje politování nad tím, že se některé členské země nezapojily do projektu týkajícího se evropského průkazu pro osoby se zdravotním postižením, který praktickými opatřeními občanům se zdravotním znevýhodněním usnadňuje mobilitu a vzájemné uznávání práv občanů se zdravotním postižením v členských státech;

72.  zdůrazňuje, že mají-li být práva osob se zdravotním postižením zaručena v plné míře, je nutné, aby bylo těmto osobám zaručeno právo zvolit si, jak chtějí žít a jak chtějí maximalizovat svůj potenciál, například větším využíváním možností, které nabízí např. služby pečovatelů;

73.  vyjadřuje nesmírné politování nad katastrofálními podmínkami, v nichž jsou lidé se zdravotním postižením drženi v některých členských státech Evropské unie, a vyzývá členské státy, aby učinily vše, co je v jejich silách, pro dosažení souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a s článkem 3 této úmluvy zakazujícím nelidské a ponižující zacházení;

74.  naléhavě žádá Komisi a Radu, aby se více zabývaly potřebami lidí se zdravotním postižením a důsledně zohledňovaly tyto potřeby při přezkumech nařízení EU, jako jsou například nařízení o právech cestujících při využívání různých druhů dopravy (nařízení (ES) č. 1107/2006 a (ES) č. 261/2004 o právech cestujících v letecké dopravě, nařízení (ES) č. 1371/2007 o právech cestujících v železniční dopravě, nařízení (EU) č. 1177/2010 o právech cestujících ve vodní dopravě a nařízení (EU) č. 181/2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě) a při navrhování právních předpisů, například o právech cestujících v souvislosti s multimodálními cestami; zdůrazňuje, že se EU v roce 2010 ve své Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 zavázala k bezbariérové Evropě;

75.  vyzývá EU, aby více sledovala provádění právních předpisů o právech cestujících a harmonizovala práci vnitrostátních orgánů vymáhání práva, a žádá členské státy, aby učinily všechny nezbytné kroky k provádění právních předpisů EU zaměřených na zlepšování dopravní dostupnosti na místní, regionální a celostátní úrovni za účelem dopravy a cestovního ruchu (včetně autobusové dopravy a taxislužby, městské hromadné dopravy, železniční, letecké a vodní dopravy) a odstranily veškeré překážky bezbariérové Evropy, například posílením pravomocí příslušných donucovacích orgánů v rámci právních předpisů o právech cestujících, s cílem zajistit účinné a rovné užívání práv pro všechny občany se zdravotním postižením v EU, a to i s ohledem na dostupnost a tvorbu norem, harmonizaci, technické požadavky, podmínky pro podniky;

76.  vyzývá Komisi, aby vyjasnila povinnosti všech aktérů zapojených do poskytování péče osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, se zvláštním důrazem na přesuny mezi různými dopravními prostředky, a aby poskytla Parlamentu informace o zapojení sdružení osob se zdravotním postižením a jejich roli při provádění předpisů o právech cestujících;

77.  zdůrazňuje, že bezbariérový přístup k dopravním službám, vozidlům, infrastruktuře a intermodálním spojovacím dopravním uzlům, zejména ve venkovských oblastech, je klíčem k zajištění systémů mobility bez inherentní diskriminace; v této souvislosti zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením musí mít přístup k produktům a službám, a že je třeba vyvinout další úsilí k zajištění přístupnosti dopravních služeb, služeb cestovního ruchu, vozidel i infrastruktury; poukazuje na to, že nástroj pro propojení Evropy může poskytnout finanční příspěvek na opatření v městských oblastech a opatření na zlepšení přístupnosti pro osoby s určitým druhem postižení, přičemž tento příspěvek může dosáhnout až 10 % nákladů na adaptaci;

78.  vyzývá Komisi, aby ve své výroční zprávě o provádění fondů TEN–T zveřejnila výsledky dosažené při provádění opatření a částku pomoci poskytnutou na přizpůsobení infrastruktur potřebám osob se zdravotním postižením v rámci nástroje pro propojení Evropy či dalších druhů financování ze strany EU; rovněž vyzývá Komisi, aby podnikla kroky na podporu většího zapojení do projektů na přizpůsobení infrastruktury osobám se zdravotním postižením, mimo jiné prostřednictvím setkání zaměřených na sdílení informací a šíření osvědčených postupů pro potenciální stavební investory;

79.  zdůrazňuje v této souvislosti význam opatření týkajících se financování v městských oblastech, ve kterých lidé musí častěji střídat různé druhy dopravy a kde lidé s určitým typem omezení pohyblivosti narážejí na nejvíce obtíží;

80.  zdůrazňuje, že konzistentně dostupné formáty by měly figurovat v popředí zájmu politik týkajících se trhu digitalizované mobility a měly by usnadnit přístup pro všechny osoby se všemi druhy postižení tím, že budou využívat dostupné jazyky, formáty a technologie vhodné pro různé druhy postižení, včetně znakové řeči, Braillova písma, augmentativních a alternativních komunikačních systémů a dalších dostupných prostředků, módů a komunikačních formátů dle osobní volby, zahrnující snadno čitelný jazyk nebo piktogramy, titulkování a osobní textové zprávy, pokud jde o cestovní informace, rezervace a výdej jízdenek, umožňující využití více než jednoho smyslového kanálu; naléhavě vyzývá Komisi, aby, pokud jde o dopravní prostředky a služby, zavedla vhodné monitorovací a kontrolní mechanismy, které zajistí, že přístupnost a podpůrná zařízení pro osoby se zdravotním postižením budou rovněž poskytovány ve veřejných dopravních službách ve všech členských státech;

81.  zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením by měly mít možnost obdržet informace o multimodálních přeshraničních službách poskytujících dopravu „ode dveří ke dveřím“ tak, aby mohly volit mezi nejudržitelnější, nejlevnější či nejrychlejší službou, a objednat a zaplatit takové služby online;

82.  vyzývá k tomu, aby byly zpřístupněny cestovní informace v reálném čase tak, aby před započetím dané cesty mohly osoby se zdravotním postižením obdržet informace o případných narušeních dopravy nebo o alternativních možnostech dopravy;

83.  zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením potřebují mít přístup k informacím a komunikaci v přístupných formátech a technologiích vhodných pro různé druhy postižení, včetně znakové řeči, Braillova písma, augmentativní a alternativní komunikace a jiných přístupných způsobů, metod a formátů komunikace podle jejich výběru, včetně snadno čitelných formátů a titulků; vyzývá proto Komisi, aby přijala nezbytná opatření k prosazení právních předpisů EU týkajících se přístupu k informacím a komunikaci; vyzývá Radu, aby bez dalších odkladů přijala rozhodnutí o uzavření Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení tištěného tisku; vyzývá Radu a členské státy, aby přijaly konzistentní a účinná opatření v souladu s jejími ustanoveními;

84.  připomíná, že nezávislost, integrace a přístup ke vzdělávání a odborné přípravě podporujícím začlenění, občanskému a kulturnímu životu, volnočasovým aktivitám a sportu jsou práva zaručená články 19, 24 a 30 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; připomíná, že tato práva jsou chráněna právními předpisy EU, a to zejména článkem 21 Listiny základních práv EU, který zakazuje diskriminaci na základě zdravotního postižení, a vycházejí ze zásady úplné a skutečné demokratické účasti osob se zdravotním postižením na životě společnosti a jejich začlenění do ní (článek 3 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením); žádá proto Komisi a členské státy, aby posílily opatření, jejichž cílem je zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly skutečný a rovný přístup nejen ke klíčovým oblastem, jako je kvalitní a inkluzívní vzdělávání, kultura a sport, ale také k volnočasovým aktivitám, jako je divadlo, jazyky a umění; žádá Komisi, aby do strategie Evropa 2020 zahrnula ukazatele týkající se zdravotního postižení při sledování cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy;

85.  připomíná návrh obecné poznámky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k článku 24 o právu na inkluzívní vzdělávání, v níž je podrobně uveden normativní obsah, povinnosti států, vztah tohoto článku k ostatním ustanovením úmluvy a jeho provádění na vnitrostátní úrovni;

86.  připomíná, že programy zaměřené na mladé lidi by měly věnovat zvláštní pozornost mladým lidem se zdravotním postižením;

87.  konstatuje, že strategie pro mládež pro období po roce 2018 by měly zohledňovat ve všech oblastech potřeby mladých lidí se zdravotním postižením;

88.  připomíná, že osoby se zdravotním postižením jsou ze vzdělání a odborné přípravy často vyloučeny nebo k nim nemají skutečný přístup v případech, kdy k naplnění jejich sociálního, ekonomického a vzdělávacího potenciálu je zapotřebí uzpůsobených vzdělávacích procesů, které zohledňují míru jejich postižení; zdůrazňuje, že je třeba přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby pro všechny studenty se zdravotním postižením byly vytvořeny přiměřené speciální podmínky potřebné k tomu, aby mohli využít svého práva na kvalitní a inkluzívní vzdělávání; vybízí členské státy a odpovědné regionální či místní správy s přenesenou pravomocí, aby posílily vzdělávací programy a možnosti celoživotního profesního rozvoje pro všechny zúčastněné subjekty podílející se na neformálním a informálním učení a jejich přístup k infrastruktuře IKT s cílem podpořit jejich práci se studenty se zdravotním postižením a bojovat proti předsudkům vůči osobám se zdravotním postižením, zejména osobám s psychosociálním a intelektovým postižením;

89.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly účinná opatření s cílem bojovat proti segregaci a odmítání studentů se zdravotním postižením ve školách a vzdělávacích zařízeních a aby jim poskytovaly přiměřené speciální podmínky a nezbytnou podporu, a napomáhaly tak studentům k naplnění jejich plného potenciálu; zdůrazňuje skutečnost, že rovných příležitostí lze dosáhnout pouze za předpokladu, že právo na inkluzívní vzdělávání a odbornou přípravu bude přiznáno na všech úrovních a ve všech typech vzdělávání a odborné přípravy, včetně celoživotního učení, a že bude zajištěno uznávání kvalifikací osob se zdravotním postižením, zejména kvalifikací, jichž se podařilo dosáhnout díky podpůrnému vzdělávání, v jehož rámci si mohou osoby se zdravotním postižením osvojit konkrétně takové schopnosti a dovednosti, které jim pomohou překonat jejich postižení; poukazuje na technické a finanční nedostatky zvláštních vzdělávacích programů, zejména v členských státech postižených krizí, a vyzývá Komisi, aby posoudila, jak by se tato situace mohla zlepšit;

90.  bere na vědomí pokrok, jehož bylo dosaženo v regulaci výměnných programů pro studenty, především programu Erasmus+, přidáním další finanční podpory pro mobilitu studentů a zaměstnanců se zdravotním postižením, a trvá na tom, že je nezbytné pokračovat v přijímání zvláštních opatření v rámci všech aspektů programu; uznává, že v praxi se studenti se zdravotním postižením stále setkávají s řadou překážek (v postoji, komunikaci, struktuře, informování atd.); žádá Komisi a členské státy, aby zvýšily svůj závazek ve prospěch účasti osob se zdravotním postižením ve výměnných programech EU a aby zlepšily viditelnost a transparentnost, pokud jde o možnosti mobility; dále žádá Komisi, aby podporovala výměnu osvědčených postupů ohledně přístupu k výměnným programům pro studenty a učitele se zdravotním postižením;

91.  žádá, aby vzdělávací systémy nevytvářely prostředí, které studenty zařazuje do různých kategorií podle schopností a prospěchu, neboť to negativně ovlivňuje studenty se zdravotním postižením, zejména studenty s poruchami učení;

92.  naléhavě vybízí Komisi, aby do svého hodnocení směrnice o přeshraničním poskytování zdravotních služeb zahrnula specifickou složku týkající se zdravotního postižení, a členské státy, aby pokročily v provádění směrnice, a to i z perspektivy potřeb lidí se zdravotním postižením a jejich práva znát a skutečně být schopen (na základě rovného postavení s ostatními) využívat ustanovení a nástroje, které v ní jsou obsaženy a které jsou jen málo známé i u široké veřejnosti;

93.  zdůrazňuje silnou vazbu mezi zdravotním postižením, které se týká přibližně 15 % obyvatel EU, a špatným zdravotním stavem, přičemž obtíže a setrvalé překážky bránící v přístupu vedou k nesprávnému nebo nedostatečnému poskytování služeb zdravotní péče osobám se zdravotním postižením, a to i v případech, kdy je postižení důsledkem nežádoucího účinku léčivého přípravku; konstatuje, že nedostatečný přístup ke kvalitním zdravotnickým službám má negativní dopad na schopnost postižených osob vést nezávislý život ve všech ohledech a na rovnoprávném základě s ostatními;

94.  se znepokojením konstatuje, že osoby se zdravotním postižením uvádějí významně vyšší míru neposkytnutí dostatečné péče nebo odmítnutí péče a případů násilného nebo špatného zacházení, což poukazuje na nedostatky v odborné přípravě zdravotnických pracovníků, pokud jde o potřeby osob se zdravotním postižením v rámci zdravotní péče; vyzývá členské státy, aby investovaly do přípravy odborníků, kteří pracují v péči o postižené a pomáhají jim;

95.  zdůrazňuje, že je třeba usilovat o informovaný souhlas osob se zdravotním postižením u  všech lékařských zákroků, kde je tento souhlas nutný, a že je proto třeba zavést veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby příslušné informace byly pro tyto osoby dostupné a srozumitelné; zdůrazňuje, že tento souhlas musí být dán osobně, předem a při plné znalosti skutečností, přičemž je třeba zavést všechny nezbytné mechanismy, aby se zajistilo splnění těchto zásad, a že obdobná vhodná opatření musí být přijata také v případě osob s psychosociálním postižením;

96.  vyzývá Komisi, aby do svých nástrojů a politik ve zdravotní oblasti začlenila přístupy zaměřené na zdravotní postižení s cílem napomoci dosahování lepších zdravotních výsledků u osob se zdravotním postižením v členských státech prostřednictvím lepší fyzické, prostorové a smyslové přístupnosti, kvality a také cenové dostupnosti, a aby při vytváření nástrojů a politik v této věci prováděla důkladné konzultace s osobami se zdravotním postižením;

97.  znovu opakuje, že reprodukční práva patří mezi základní svobody zaručené Vídeňskou deklarací z roku 1993, akčním programem a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, včetně: práva na rovné zacházení a nediskriminaci, práva uzavřít manželství a založit rodinu; práva na komplexní reprodukční zdravotní péči, včetně plánovaného rodičovství a zdravotních služeb pro mateřství, vzdělání a informace; práva poskytnout informovaný souhlas se všemi léčebnými postupy, včetně sterilizace a potratu; práva na svobodu od sexuálního zneužívání a vykořisťování;

98.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření s cílem zajistit, aby veškerá zdravotní péče a služby poskytované ženám se zdravotním postižením, včetně veškeré péče a služeb reprodukčního zdraví, byly dostupné a zakládaly se na svobodném a informovaném souhlasu dotčeného jednotlivce;

99.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly pokyny s cílem zajistit, aby veškeré vzdělání, informace, zdravotní péče a služby související se sexuálním a reprodukčním zdravím byly ženám a dívkám se zdravotním postižením zpřístupněny v dostupných a věkově přiměřených formátech, včetně znakové řeči, Braillova písma, dotykové komunikace, zvětšeného písma a dalších alternativních způsobů, prostředků a formátů komunikace;

100.  opakuje svůj názor, že je zapotřebí poskytovat ženám a mužům se zdravotním postižením a jejich rodinám specializovanou podporu, včetně pomoci s péčí o děti, aby si mohli plně užívat svého mateřství a otcovství;

101.  zdůrazňuje, že systémy zdravotního pojištění nesmí diskriminovat osoby se zdravotním postižením;

102.  naléhavě vyzývá Komisi k vytvoření pokynů pro národní kontaktní místa, které budou platit pro celou Unii a budou se týkat poskytování dostupných informací všem pacientům ohledně péče v členských státech, a to při zohlednění specifické úlohy organizací pacientů;

103.  vybízí Komisi, aby členské státy a členy Evropské referenční sítě podporovala s cílem rozšířit zdroje sítě a odborné znalosti o formy postižení, které sice nemusejí být vzácné, ale rovněž vyžadují vysoce specializovanou zdravotní péči poskytovanou multidisciplinárními zdravotními týmy a soustředění znalostí a zdrojů prostřednictvím této sítě;

104.  zdůrazňuje, že je nutné učinit zdravotní produkty a služby dostupnější pro osoby se zdravotním postižením; poukazuje na to, že ekonomické překážky a překážky spojené s hlediskem nákladů a přínosů nadále zabraňují vytváření a provádění dostupnosti; je přesvědčen, že větší zapojení osob se zdravotním postižením do procesu vývoje zdravotních produktů a služeb zajistí jejich větší bezpečnost a dostupnost;

105.  zdůrazňuje, že osoby s tělesným postižením čelí problémům i na trhu digitalizované mobility, a požaduje usnadnění přístupu pro všechny osoby se všemi druhy postižení v dostupných jazycích, formátech a technologiích vhodných pro různé druhy postižení, včetně znakové řeči, Braillova písma, augmentativních a alternativních komunikačních systémů a dalších dostupných prostředků, režimů a formátů komunikace dle jejich volby, zahrnujících snadno čitelný jazyk, titulkování a osobní textové zprávy, zejména pokud jde o zdravotnické informace, a to za využití více než jednoho smyslového kanálu;

106.  vyzývá Komisi, aby vyvíjela dlouhodobé úsilí o podporu a šíření zdravotní prevence s cílem řešit vážné nerovnosti týkající se zdraví a dostupnosti, které zasahují nejzranitelnější postižené osoby;

107.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasadily o zařazení onemocnění postihujících paměť mezi zdravotní postižení;

108.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby řádně uznaly klíčovou úlohu osob pečujících o rodinné příslušníky a zajistily, že budou mít také přiměřený přístup ke zdravotní péči s ohledem na dopad, který má na jejich vlastní duševní a tělesné zdraví a životní podmínky péče o osoby s postižením;

109.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že budou práva a služby v oblasti zaměstnanosti, včetně přiměřených opatření v souvislosti se směrnicí o rovnosti v zaměstnání, přenositelné a v souladu se svobodou pohybu osob se zdravotním postižením stanovenou ve Smlouvách; vyzývá členské státy, aby zavedly pobídky pro zaměstnavatele a aktivní politiky pro trhy práce s cílem podpořit zaměstnanost osob se zdravotním postižením; v této souvislosti uznává potenciál sociální ekonomiky a rozvíjející se digitální ekonomiky z hlediska poskytování zaměstnání osobám se zdravotním postižením;

110.  vyjadřuje své znepokojení nad vysokou mírou nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením, zejména zdravotně postižených žen, ve srovnání s jinými skupinami obyvatelstva v Evropské unii; žádá členské státy, aby podporovaly a zajistily politický rámec pro účast žen se zdravotním postižením, včetně žen se skrytým zdravotním postižením, chronickým onemocněním nebo poruchami učení, na trhu práce;

111.  je znepokojen tím, že směrnice o rovnosti v zaměstnání vysloveně nepovažuje odmítnutí přijmout přiměřená opatření pro osoby se zdravotním postižením za formu diskriminace; žádá Komisi, aby poskytla aktuální informace o typech stížností, které obdržela, a aby v této souvislosti zvážila, zda není nutné provést revizi této směrnice;

112.  zdůrazňuje přínosy, které představuje zaměstnávání mimo chráněná pracoviště a vytvoření pracovních podmínek pro osoby s postižením, díky nimž by se tyto osoby začlenily do otevřeného pracovního trhu; zdůrazňuje význam sdílení osvědčených postupů mezi veřejnými orgány, organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením, poskytovateli podpůrných služeb, zkušenými zaměstnavateli a dalšími příslušnými aktéry;

113.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dále podporovaly zaměstnávání osob se zdravotním postižením prostřednictvím podniků sociální a solidární ekonomiky a pomáhaly tak zdravotně postiženým lidem se vstupem na pracovní trh; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby dále podporovala nově se rozvíjející trh sociálních investic prostřednictvím nástrojů, které byly vytvořeny v rámci Iniciativy pro sociální podnikání, a aby Parlament informovala o výsledcích jejího přezkumu v polovině období;

114.  připomíná, že v zájmu nepropouštění osob se zdravotním postižením je zásadní umožnit jim vykonávat práci v souladu se specifickými právními předpisy; doporučuje také, aby byly prováděny příslušné kontroly a fungovala spolupráce s úřady práce a s podniky, aby se předešlo vylučování osob se zdravotním postižením z trhu práce a byl naplno využit jejich potenciál;

115.  naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly rámce kvality pro stáže a aby rozvíjely možnosti učňovského a odborného vzdělávání osob se zdravotním postižením a poskytly jim přiměřené ubytování a dostupnost k zajištění sociální ochrany a usnadnění integrace osob se zdravotním postižením na trh práce;

116.  vyzývá členské státy, aby přijaly naléhavá opatření k prevenci a ke snížení nepříznivých dopadů, které měla úsporná opatření na sociální ochranu osob se zdravotním postižením;

117.  vyzývá členské státy, aby v kontextu evropského pilíře sociálních práv prováděly účinné mechanismy s cílem předcházet chudobě, zranitelnosti a sociálnímu vyloučení osob se zdravotním postižením a jejich rodin, se zvláštním ohledem na děti a starší osoby se zdravotním postižením, nebo tyto problémy zmírňovat;

118.  vyzývá členské státy, aby se zdržely škrtů v oblasti dávek pro osoby se zdravotním postižením, komunitních služeb, zdravotnictví, školících a vzdělávacích programů, které porušují Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a dále zvyšují míru chudoby a sociálního vyloučení;

119.  opět naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu potírání sociálního vyloučení osob se zdravotním postižením a jejich rodinných příslušníků podporovaly na základě společných pravidel opatření pro boj s chudobou, které čelí mnoho rodin znevýhodněných osob, a využívaly přitom jasné ukazatele, podle nichž bude poskytována nezbytná péče;

120.  zdůrazňuje, že v článku 7 a čl. 96 odst. 7 nařízení (EU) č. 1303/2013 o společných ustanoveních je stanoven požadavek, aby členské státy a Komise zajistily zohlednění a podporu rovných příležitostí, zákazu diskriminace a zapojování osob se zdravotním postižením do provádění evropských strukturálních a investičních fondů (fondů ESI) obecně a zejména do operačních programů; vyzývá k integrovanému přístupu, který by řešil konkrétní potřeby osob se zdravotním postižením; vyzývá proto Komisi, aby pozorně sledovala uplatňování obecných předběžných podmínek týkajících se zákazu diskriminace a osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že by se v rámci tohoto hodnocení měla posuzovat přiměřenost plánovaných opatření na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže a integrace osob se zdravotním postižením, zejména pokud jde o přístup k financování;

121.  naléhavě žádá politiky na místní, regionální, celostátní i unijní úrovni, aby zajistili účinné sledování toho, do jaké míry se uplatňují ustanovení zaměřená na prosazování zákazu diskriminace, a také sledování přístupnosti a využívání finančních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů k zajištění rovného přístupu osob se zdravotním postižením ke všem službám, včetně internetu, a k zajištění rovných a vhodných životních podmínek těchto osob v obcích ve všech oblastech (např. venkovských, řídce obydlených a městských oblastech) a také přístupu těchto osob k ústavní péči; konstatuje nicméně, že sociální politika a její financování zůstává primárně úkolem členských států;

122.  vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala, zda je při využívání evropských strukturálních a investičních fondů dodržována zásada zákazu diskriminace a související právní předpisy; zdůrazňuje, že do partnerství v průběhu plánování a realizace operačních programů musejí být začleněny orgány odpovědné za prosazování sociálního začlenění a zákazu diskriminace, včetně organizací sdružujících osoby se zdravotním postižením, s cílem zajistit, aby byly účinně zohledněny zájmy a obavy těchto osob; naléhavě požaduje, aby se při využívání evropských strukturálních a investičních fondů dodržovaly minimální normy týkající se přístupu, mobility a bydlení osob se zdravotním postižením, a podotýká, že to představuje důležitý a složitý úkol, zejména v případě místních a regionálních orgánů;

123.  vyzývá členské státy, aby lépe využívaly strukturální fondy, zejména Evropský sociální fond a program Kreativní Evropa, a co nejvíce do nich zapojovaly celostátní, regionální a místní organizace zastupující osoby se zdravotním postižením; dále zdůrazňuje, že je důležité zajistit v plném rozsahu přístup osob se zdravotním postižením na trh práce, ke vzdělávání a odborné přípravě a iniciativám Erasmus +, Záruka pro mladé lidi a EURES;

124.  vyzývá členské státy, aby šířily zásadu, podle níž mají veřejní zadavatelé možnost vyloučit z evropských strukturálních a investičních fondů uchazeče pro nesplnění závazku přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením;

125.  vítá předběžné podmínky týkající se sociálního začleňování a investiční zaměření na „přechod od institucionálních ke komunitním službám“, jež je stanoveno v nařízení o společných ustanoveních; vyzývá členské státy, aby používaly tyto fondy za účelem deinstitucionalizace a jako nástroj pro provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

126.  je znepokojen skutečností, že jsou evropské strukturální a investiční fondy zneužívány k podpoře institucionalizace, a vyzývá členské státy a Komisi, aby posílily jejich monitorování v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a v konzultaci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením; domnívá se, že celý proces od přidělení fondů až k jejich konkrétnímu využití musí podléhat zásadě transparentnosti;

127.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, zejména prostřednictvím využívání evropských strukturálních a investičních fondů a dalších relevantních fondů EU, na podporu rozvíjení vysoce kvalitních a cenově dostupných podpůrných služeb v rámci místních společenství pro chlapce a dívky se zdravotním postižením a jejich rodiny, včetně osob, které potřebují vysokou míru podpory, posílení deinstitucionalizace a předcházení nové institucionalizaci a podporu inkluzivních společenství a přístupu k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání pro chlapce a dívky se zdravotním postižením;

128.  je přesvědčen, že by orgány a instituce EU měly uvažovat o otevření budoucích a stávajících finančních toků pro organizace, které osoby se zdravotním postižením aktivně zastupují;

129.  vyzývá Komisi, aby i nadále pracovala na začleňování osob se zdravotním postižením poskytováním finanční podpory pro řadu projektů a organizací na místní úrovni;

130.  vyzývá orgány a členské státy EU, aby osobám se zdravotním postižením umožnily aktivně se účastnit rozhodovacích procesů, a to i prostřednictvím organizací, které je zastupují, v souladu s čl. 4 odst. 3 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením; dále naléhavě vyzývá k řádnému zohlednění názorů, které osoby se zdravotním postižením v průběhu těchto procesů vyjádří;

131.  znovu upozorňuje, že je důležité, aby pro osoby se zdravotním postižením existovaly výjimky z autorských práv a souvisejících práv a jejich omezení; bere na vědomí uzavření Marrákešské smlouvy, jejímž cílem je usnadnit přístup k dílům zveřejněným nevidomými osobami či osobami se zrakovým postižením, a opakuje, že je přesvědčen o tom, že EU je způsobilá k uzavření této smlouvy, aniž by její ratifikace byla podmíněna přepracováním právního rámce EU či termínem rozsudku Soudního dvora; v tomto ohledu rovněž zdůrazňuje, že je třeba, aby Parlament, Komise a členské státy spolupracovaly na zajištění rychlé ratifikace Marrákešské smlouvy;

132.  zdůrazňuje, že každá změna v oblasti autorských práv a souvisejících práv by měla osobám se zdravotním postižením umožnit přístup k dílům a službám chráněným těmito právy, a to v jakémkoli formátu; připomíná, že Komise má předložit legislativní návrhy na výjimky z autorských práv a souvisejících práv a na jejich omezení, a zajistit tak zpřístupnění děl a služeb chráněných těmito právy osobám s různými zdravotními postiženími;

133.  trvá na tom, že digitální systémy pro osoby se zdravotním postižením jsou důležitými nástroji k usnadnění jejich účasti na veškerém dění ve společnosti, a doporučuje, aby se pokračovalo ve zkoumání toho, jak využívat technologie pro asistované žití v oblasti vzdělávání; je si vědom toho, že neúměrně vysoký počet osob se zdravotním postižením v současnosti nevyužívá internet a je tedy vyloučen z rozvoje v digitální oblasti, a v důsledku toho přichází o informace a příležitosti, nenaučí se nové dovednosti a nemá přístup k důležitým službám; vyzývá proto zákonodárce na vnitrostátní i unijní úrovni, aby do provádění právních předpisů v oblasti jednotného digitálního trhu začlenili ustanovení o přístupnosti, zahrnuli otázku přístupnosti digitálního obsahu do všech relevantních politik, zahájili v rámci komunit vzdělávací programy pro „digitální šampiony“ s cílem motivovat více osob se zdravotním postižením k používání internetu a přijali nezbytná opatření pro boj proti počítačové kriminalitě a kyberšikaně; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby ochrana práv duševního vlastnictví nepředstavovala neodůvodněnou nebo diskriminující překážku bránící přístupu osob se zdravotním postižením ke kulturním materiálům, a ke zvážení otázky stanovení povinné výjimky z autorského práva ve prospěch osob se zdravotním postižením v případě nekomerčního použití, které má přímou souvislost s postižením, a to v míře, kterou si dané postižení vyžádá; žádá, aby byl ve všech politikách EU uplatňován průřezový přístup k lidským právům osob se zdravotním postižením;

134.  připomíná, že sport je velice cenným nástrojem sociálního začleňování, jelikož poskytuje příležitosti k interakci a dosažení sociálních dovedností; vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu s článkem 30 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením zahájily zvláštní programy, jejichž cílem bude lépe zpřístupnit sportovní aktivity a sportovní události osobám se zdravotním postižením; konstatuje, že právo na plný přístup ke kulturním a rekreačním činnostem je základním právem, a proto vyzývá Komisi, aby zlepšila přístupnost takovýchto akcí, prostor, zboží a služeb, a to i pokud jde o audiovizuální oblast; vítá snahy o poskytování audiovizuálních a jiných děl s vhodnými titulky nebo zvukovým popisem, aby se zpřístupnily osobám se zdravotním postižením;

135.  zastává názor, že je nutné pro osoby se zdravotním postižením vyvinout digitální nástroje, které by pomohly s integrací sportovců a sportovkyň se zdravotním postižením, a vytvořit platformy pro práci na dálku, sdílení pracovních míst a sdílení pracovního prostoru; domnívá se navíc, že kvalitní výuka a sportovní infrastruktura na školách by se měla přizpůsobit potřebám dětí se zdravotním postižením a že v každém členském státě by mělo dojít k vytvoření celostátního a regionálního strategického politického rámce, který by obsahoval konkrétní opatření pro rozvoj dovedností osob se zdravotním postižením;

136.  připomíná, že dílčí program Media v rámci programu Kreativní Evropa by měl věnovat zvláštní pozornost projektům zahrnujícím otázku zdravotního postižení a že by se v tomto ohledu měl zdůraznit vzdělávací potenciál filmů a festivalů;

137.  je přesvědčen, že přístupnost je zásadní pro to, aby osoby se zdravotním postižením mohly plně těžit z nabídky evropského cestovního ruchu;

138.  zdůrazňuje, že služby cestovního ruchu musí zohledňovat zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením, jako je snadný přístup k informacím a ke komunikaci i k zařízením, jako jsou pokoje, koupelny, toalety a další uzavřené prostory;

139.  zastává názor, že zásada cestovního ruchu pro všechny by měla být referenčním bodem pro veškerá opatření v oblasti cestovního ruchu na vnitrostátní, regionální, místní nebo evropské úrovni; poukazuje na to, že poskytovatelé služeb v oblasti cestovního ruchu by měli vycházet vstříc potřebám osob se zdravotním postižením úpravou svých zařízení a školením personálu;

Specifické povinnosti

140.  vyzývá k rozvoji ukazatelů založených na lidských právech a vyzývá členské státy, aby poskytly srovnatelné kvantitativní a kvalitativní údaje rozčleněné na základě různých faktorů, včetně pohlaví, věku, postavení na trhu práce a postižení, a to pro všechny činnosti v EU; vyzývá Komisi, aby přidělila finanční prostředky na relevantní výzkum a shromažďování údajů, například o přístupnosti služeb v oblasti cestovního ruchu a zdravotnictví, o násilí, zneužívání a vykořisťování všech osob se všemi druhy zdravotního postižení na úrovni komunit a v ústavech;

141.  vyzývá Komisi, aby v souladu s požadavky článku 31 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením harmonizovala shromažďování údajů o zdravotních postiženích prostřednictvím sociálních průzkumů v EU s cílem zjistit o těchto záležitostech přesné informace a informovat o jejich vývoji; zdůrazňuje, že toto shromažďování údajů by mělo využívat metodiky, které zahrnují všechny osoby se zdravotním postižením, včetně osob s postižením vyššího stupně a osob v ústavní péči; všechny shromážděné údaje by měly podléhat přísným požadavkům iniciativ v oblasti lidských práv a ochrany údajů včetně, ale nikoli výlučně, ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech, Evropské listiny základních práv a evropské směrnice o ochraně údajů; zdůrazňuje, že tyto průzkumy musí být co možná nejvíce konkrétní a cílené a měly by na ně navazovat odpovídající studie a semináře, které vyústí ve vhodné a efektivní formy činností;

142.  vyzývá Komisi, aby soustavně začleňovala práva osob se zdravotním postižením do všech politik a programů EU v oblasti mezinárodní spolupráce;

143.  zdůrazňuje význam dosahování všech cílů udržitelného rozvoje souvisejících se zdravotním postižením, zejména cíle 4 týkajícího se zajištění inkluzivního vzdělávání rovnocenné kvality a nutnosti navýšit počet škol s přístupem k upravené infrastruktuře a materiálům pro studenty se zdravotním postižením a investovat do dovedností učitelů, které jsou předpokladem inkluzivního vzdělávání a zapojení dětí v rámci školy i společnosti;

144.  poukazuje na slib, že nikdo nebude opomenut, a zdůrazňuje odkaz na problematiku zdravotního postižení v rámci cílů udržitelného rozvoje, konkrétně v oddílech týkajících se vzdělávání, růstu a zaměstnanosti, nerovnosti a dostupnosti lidských osídlení i sběru údajů a sledování způsobu dosahování těchto cílů, a doporučuje, aby se EU ujala vůdčí úlohy při plnění cílů udržitelného rozvoje v souvislosti se začleňováním osob se zdravotním postižením; vyzdvihuje rovněž odkazy na sendajský rámec pro snižování rizika katastrof;

145.  doporučuje, aby se EU ujala vůdčí úlohy při provádění agendy pro udržitelný rozvoj 2030 způsobem zohledňujícím problematiku zdravotního postižení a aby vypracovala pracovní plán, jenž bude v polovině období přezkoumán, s cílem zaručit mechanismus monitorování a hodnocení a zajistit odpovědnost EU;

146.  vyzývá Komisi, aby vypracovala plán provádění cílů udržitelného rozvoje a snižování rizika katastrof v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že takový plán by měl výrazně přispět k definování ukazatelů v oblastech souvisejících se zdravotním postižením a socioekonomickým začleněním; vyzdvihuje skutečnost, že chudoba, sociální ochrana, zdravotní pojištění, násilí na ženách, sexuální a reprodukční zdraví a práva, přístup k vodě, hygienickým zařízením a k energii, odolnost vůči přírodním katastrofám a registrace narození si zaslouží v definici cílů udržitelného rozvoje zvláštní pozornost;

147.  zdůrazňuje, že všechny politiky a programy EU musí jak na vnější, tak na vnitřní úrovni dodržovat Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a zavádět konkrétní opatření, která zaručí, že práva osob se zdravotním postižením budou začleněna do všech oblastí, a to i pokud jde o humanitární a rozvojové politiky a programy; vyzývá za tímto účelem EU, aby přijala harmonizovanou politiku pro rozvoj začleňující osoby se zdravotním postižením a zavedla systematický a institucionalizovaný přístup k začleňování práv osob se zdravotním postižením do všech politik a programů mezinárodní spolupráce EU;

148.  doporučuje, aby delegace a agentury EU vykazovaly dostatečný přehled, pokud jde o strategie EU pro zdravotně postižené, a pracovaly způsobem, který by podporoval začleňování a dostupnost; navrhuje, aby bylo v souvislosti s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením vytvořeno v Evropské službě pro vnější činnost centrální kontaktní místo; vyzývá k urychlenému zavedení hlediska zdravotního postižení do všech kurzů odborné přípravy v oblasti lidských práv poskytovaných v rámci misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP);

149.  dále vyzývá EU, aby:

150.  vítá nový cíl č. 12 akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019; vyzývá Komisi, aby zajistila, že provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením se bude systematicky řešit v rámci dialogů se třetími zeměmi o lidských právech; vyzývá zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby v této oblasti sledoval pokrok a zasazoval se o jeho vývoj, se zvláštním ohledem na úsilí o standardizaci, pokud jde o dostupnost;

151.  podporuje účinné začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti, zejména v místních komunitách, a financování služeb pro osoby žijící samostatně prostřednictvím programů v rámci nástrojů financování vnější činnosti; požaduje efektivnější využívání strukturálních fondů EU; vyzývá k tomu, aby byly v polovině období vyhodnoceny nástroje financování vnější činnosti, a to s cílem posoudit, jak účinně přispěly k začlenění osob se zdravotním postižením do jejich společenství, odstranění překážek a podpoře dostupnosti; požaduje dále zastavení veškerých výdajů z programů EU, které podporují institucionalizaci, s cílem zabránit segregaci osob se zdravotním postižením; vyzývá ke zvýšení a monitorování výdajů v konzultaci s organizacemi zdravotně postižených;

152.  navrhuje, aby všechny osoby, které EU zaměstnává ve správě svých vnějších hranic a v zařízeních pro žadatele o azyl, prošly zvláštním školením týkajícím se potřeb osob se zdravotním postižením s cílem zajistit, aby byly uspokojovány jejich potřeby;

153.  vítá skutečnost, že Komise vystoupila z nezávislého monitorovacího rámce (Rámce EU); je odhodlán nalézt pro rámec EU nejvhodnější uspořádání, aby byl plně v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a pařížskými zásadami, a naléhavě vybízí k přezkumu a změně Kodexu chování mezi Radou, členskými státy a Komisí, kterým se stanoví vnitřní ujednání pro účely provádění Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropskou unií a zastoupení Evropské unie v souvislosti s touto úmluvou, a sice v tom smyslu, aby do něj byl zahrnut i Evropský parlament;

154.  zdůrazňuje, že je zapotřebí posílená politická spolupráce v celém rámci, včetně finančních a lidských zdrojů, s cílem zajistit kapacitu pro plnění závazků a provádění doporučení stanovených v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením;

155.  přisuzuje zásadní význam článku 33 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením („Provádění a monitorování na vnitrostátní úrovni“) a závěrečným připomínkám Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením č. 76 a 77, a vítá proto s uspokojením souhlas výboru OSN s přítomností Evropského parlamentu v Rámci EU;

156.  vyzývá rozpočtové orgány, aby vyčlenily dostatečné prostředky na zajištění toho, aby Rámec EU mohl fungovat nezávisle;

157.  připomíná, že Petiční výbor zajišťuje aktivní ochranu evropských občanů (fyzických i právnických osob) podle článku 227 SFEU a umožňuje jim upozornit na porušování jejich práv evropskými, vnitrostátními a místními orgány, včetně práv vyplývajících z uplatňování evropských politik, jejichž cílem je provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením v souvislosti s prohlášením o vymezení pravomocí, které je přílohou závěrečného aktu, jímž byla Smlouva přijata;

158.  poukazuje na skutečnost, že Petiční výbor je považován za jeden z institucionálních nástrojů EU (společně s veřejným ochráncem práv, jenž má občany chránit v případě nesprávného úředního postupu), který může vykonávat ochranu v Rámci EU v souladu se zásadami fungování vnitrostátních institucí na ochranu a prosazování lidských práv („pařížské zásady“), které přijalo Valné shromáždění OSN ve své rezoluci 48/134 z roku 1993;

159.  připomíná, že aby mohl Petiční výbor vykonávat ochrannou funkci, zapojuje se do rámce nezávislého dohledu, pokud jde o předběžné šetření porušení právních předpisů EU, kterými se provádí Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, předávání peticí dalším parlamentním výborům, aby je mohly prošetřit nebo přijmout příslušná opatření, a provádění návštěv na místě s cílem shromáždit informace a navázat kontakt s vnitrostátními orgány;

160.  připomíná, že Petičnímu výboru je každoročně zasílán značný počet peticí od osob se zdravotním postižením, což dokazuje, že miliony osob v celé Evropě skutečně každodenně čelí obtížím, pokud jde o přístup k práci a zaměstnání, vzdělávání a dopravě nebo účast na politickém, veřejném a kulturním životě; zdůrazňuje význam článku 29 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením týkajícího se nediskriminační účasti osob se zdravotním postižením na politickém a veřejném životě;

161.  připomíná, že petice, které získávají největší pozornost, jsou často zaštiťovány organizacemi občanské společnosti, které zastupují osoby se zdravotním postižením, a je proto třeba podporovat a veřejně upozorňovat na ochrannou úlohu a účinnost petic založených na porušování těchto práv; oceňuje úlohu těchto organizací, pokud jde o podporu začleňování do společnosti a zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením;

162.  bere na vědomí petice týkající se případů protiprávního jednání v některých členských státech, pokud jde o zajištění obživy osob se zdravotním postižením, nejen co se týče nevyplácení podpor zaručených zákonem, ale také případů, jako je petice 1062/2014, kdy úřady údajně vydaly svévolná správní rozhodnutí s cílem snížit příspěvky, které byly dříve uděleny, a to na základě pochybných lékařských posudků, které snížily stupeň postižení; žádá dotčené vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby byly citlivější k dopadům těchto opatření na životy dotčených osob a jejich rodin, a žádá, aby Komise důkladně monitorovala různé politiky a související opatření týkající se zdravotního postižení v jednotlivých členských státech;

163.  konstatuje, že některé členské státy, které Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením ratifikovaly, musí ještě v souladu s článkem 33 vytvořit či určit orgány pro její uplatňování a monitorování; konstatuje, že činnosti těchto orgánů, které již byly vytvořeny, zejména rámců dohledu zřízených podle čl. 33 odst. 2, brání nedostatek finančních a lidských zdrojů a chybějící pevný právní základ pro jejich určení;

164.  naléhavě vyzývá členské státy, aby vyčlenily dostatečné a stálé finanční a lidské zdroje pro rámce dohledu zřízené podle čl. 33 odst. 2, aby mohly plnit svou funkci; domnívá se, že by měly rovněž zaručit nezávislost rámců dohledu zajištěním toho, že jejich složení a fungování zohlední pařížské zásady pro fungování národních institucí pro lidská práva, jak to vyžaduje čl. 33 odst. 2, což by bylo podpořeno vytvořením formálního právního základu, jenž by jasně stanovil úlohu a působnost rámců; naléhavě vyzývá ty členské státy, které dosud neurčily orgány podle článku 33, aby tak co nejrychleji učinily a vybavily je zdroji a mandáty, které jim umožní efektivně provádět a monitorovat jejich povinnosti vyplývající z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením;

165.  zdůrazňuje, že je třeba posílit síť Úmluvy o právech osob se zdravotním pojištěním tak, aby vhodně koordinovala provádění této úmluvy nejen interně, ale i na interinstitucionální úrovni, a přitom do své činnosti a do zasedání, která pořádá, aktivně zapojovala osoby se zdravotním postižením a organizace, které je zastupují, a konzultovala s nimi;

166.  naléhavě vyzývá orgány, agentury a subjekty EU, aby zřídily kontaktní místa, a zdůrazňuje potřebu horizontálního mechanismu interinstitucionální koordinace napříč generálními ředitelstvími a orgány EU; žádá, aby způsob této spolupráce byl součástí strategie provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

167.  vybízí k posílení interinstitucionální koordinace mezi prováděcími mechanismy jednotlivých orgánů EU;

Dodržování úmluvy ze strany orgánů EU (jakožto orgánů veřejné správy)

168.  považuje za důležité, že Petiční výbor pořádá cílené akce se zaměřením na petice v oblasti zdravotního postižení, a zdůrazňuje důležitou úlohu dialogu se zapojením mnoha zúčastněných stran, včetně dalších příslušných výborů Evropského parlamentu, členů rámce EU pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, organizací občanské společnosti zastupujících osoby se zdravotním postižením a akademické obce;

169.  vítá skutečnost, že veřejné slyšení nazvané „Ochrana práv osob se zdravotním postižením s ohledem na obdržené petice“, které Petiční výbor uspořádal dne 15. října 2015, splňovalo náročné normy přístupnosti, a doporučuje, aby osobám se zdravotním postižením byly v budoucnu zpřístupněny všechny schůze parlamentních výborů;

170.  vítá skutečnost, že v komunikaci s předkladateli petic je využíváno Braillovo písmo, a vybízí všechny orgány a instituce EU, aby v komunikaci s občany používaly znakový jazyk, snadno čitelné formáty a Braillovo písmo s cílem zachovat a posílit úsilí o zapojení občanů do činnosti orgánů a institucí a budování Evropské unie;

171.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby zajistily, že příležitosti účastnit se veřejných konzultací budou efektivně a široce propagovány za pomoci komunikačních nástrojů, k nimž mají přístup osoby se zdravotním postižením, které používají např. Braillovo písmo či snadno čitelné formáty;

172.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby zajistily, že příležitosti účastnit se konzultačních procesů budou jasně a široce propagovány za pomoci přístupných komunikačních nástrojů, že informace budou dostupné i v jiných formátech, například v Braillově písmu či jiných snadno čitelných formátech, a že veřejná slyšení a schůze, na nichž se budou projednávat navrhované předpisy a politiky, budou plně přístupná osobám se zdravotním postižením, včetně osob s mentální retardací či poruchami učení;

173.  zdůrazňuje, že je třeba usnadnit účinné zapojení a svobodu projevu osob se zdravotním postižením v rámci veřejných akcí a schůzí, které pořádají orgány a instituce nebo které se konají na jejich půdě, prostřednictvím titulků a tlumočení do znakového jazyka, dokumentů v Braillově písmu a ve snadno čitelných formátech;

174.  vyzývá Nejvyšší radu evropských škol i Komisi, aby na školách se statutem evropských škol zajistily inkluzivní kvalitní vzdělávání v souladu s požadavky Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, pokud jde o multidisciplinární posuzování, začleňování dětí se zdravotním postižením a přijímání přiměřených opatření a současně zaručení inkluzivního zapojení rodičů se zdravotním postižením;

175.  vyzývá orgány, aby podporovaly a prosazovaly práci Evropské agentury pro speciální a inkluzivní vzdělávání;

176.  vyzývá EU, aby zrevidovala pravidla Společného systému zdravotního pojištění, důchodového systému a opatření v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany v souvislosti se zdravotním postižením s cílem zajistit zákaz diskriminace a rovnost příležitostí pro osoby se zdravotním postižením mj. tím, že uzná rozdíl mezi potřebami v oblasti zdraví, které souvisejí se zdravotním postižením, a nemocí, a bude podporovat nezávislý život a práci prostřednictvím plné úhrady dodatečných nákladů na vybavení nebo služby, které jsou nutné k práci (například tiskárna v Braillově písmu, zvukové pomůcky, tlumočení do znakového jazyka, titulky atd.);

177.  naléhavě vyzývá orgány, agentury a subjekty, aby zajistily, že stávající služební řád bude plně a účinně prováděn v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením a že budou vypracovány vnitřní předpisy a prováděcí pravidla v plném souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením jako součást otevřeného procesu zohledňování zdravotních postižení a s cílem reagovat na závěrečné připomínky;

178.  žádá, aby pro osoby se zdravotním postižením (nebo pro osoby se závislými rodinnými příslušníky se zdravotním postižením), které jsou ve služebním poměru v evropských institucích, byla zajištěna vhodná přiměřená opatření, která budou založená na potřebách a budou v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, a aby byla věnována zvláštní pozornost potřebám zdravotně postižených rodičů;

179.  naléhavě vyzývá orgány a instituce, aby přijaly komplexní politiky náboru, udržení a služebního postupu zaměstnanců, včetně dočasných pozitivních opatření, pro aktivní a výrazné zvýšení počtu úředníků nebo zaměstnanců a stážistů se zdravotním postižením, včetně psychosociálního postižení a mentální retardace, v souladu s článkem 5 směrnice 2000/78/ES;

180.  doporučuje, aby byly ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením vypracovány pro zaměstnance komplexní moduly odborné přípravy v oblasti Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, které by se zaměřily na pracovníky, kteří jednají s lidmi, mají na starost řízení a zadávání veřejných zakázek;

181.  naléhavě vyzývá orgány a instituce EU, aby zpřístupnily svůj internetový obsah a aplikace, včetně intranetu a všech klíčových dokumentů a audiovizuálního obsahu, a zároveň zajistily fyzickou přístupnost budov, v nichž sídlí;

182.  vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala s ostatními orgány, agenturami a jinými subjekty EU i s členskými státy na účinné a systematické koordinaci opatření navazujících na závěrečné připomínky, a to případně prostřednictvím strategie provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením;

183.  vyzývá EU a členské státy, aby při provádění příslušných závěrečných připomínek zajistily konzultaci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a jejich systematické a strukturální zapojení do tohoto procesu;

184.  s ohledem na článek 35 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, který členským státům, jež tuto úmluvu podepsaly, ukládá povinnost předložit první zprávu a následné zprávy o tom, jak tuto úmluvu provádí, se domnívá, že tyto zprávy by měly být předkládány každé čtyři roky a na jejich vypracování by se měly podílet organizace osob se zdravotním postižením;

o
o   o

185.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (2) CRPD/C/EU/CO/1. (3) CRPD/C/EU/Q/1. (4) A/RES/64/142. (5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320. (6) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0059. (8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0321. (9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0320. (10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0286. (11) Přijaté texty, P8_TA(2015)0261. (12) Přijaté texty, P8_TA(2015)0208. (13) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 130. (14) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 9. (15) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 23. (16) Soudní dvůr Evropské unie, spojené věci C-335/11 a C-337/11 HK Danmark ze dne 11. dubna 2013, body 29–30; Soudní dvůr Evropské unie, věc C-363/12 Z, 18. března 2014, bod 73; Soudní dvůr Evropské unie, věc C-356/12 Glatzel, 22. května 2014, bod 68; (17) Zpráva Agentury EU pro základní práva: Násilí na dětech se zdravotním postižením: právní předpisy, politiky a programy v EU, http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2015-violence-against-children-with-disabilities_en.pdf (18) Zpráva Agentury EU pro základní lidská práva, Násilí páchané na ženách: průzkum v celé EU. Hlavní výsledky: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-main-results-apr14_en.pdf (19) Van Straaten a kol. (2015). Péče o holandské bezdomovce s možným mentálním postižením a bez něj, vykazovaná respondenty: následné sledování po dobu 1,5 roku. Zveřejněno v: Health Soc Care Community (Komunita zdravotně sociální péče), 1. října 2015, elektronicky zveřejněno 1. října 2015. (20) EU-SILC 2012. (21) Úř. věst. C 56E, 26.2.2013, s. 41. (22) COM(2015)0615. (23) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 71.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2016 o návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení (EU) č. 432/2012, kterým se zřizuje seznam jiných schválených zdravotních tvrzení při označování potravin než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí (D44599/02 – 2016/2708(RPS))

P8_TA(2016)0319 B8-0842/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Komise (D44599/02),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin(1), a zejména na čl. 13 odst. 3 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na stanovisko výboru uvedeného v čl. 25 odst. 1 výše uvedeného nařízení ze dne 12. dubna 2016,

–  s ohledem na čl. 5a odst. 3 písm. b) rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(2),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 a odst. 4 písm. c) jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v článku 4 nařízení (ES) č. 1924/2006 se požaduje, aby Komise do 19. ledna 2009 stanovila konkrétní profily výživových látek, které musejí potraviny nebo určité kategorie potravin splňovat, aby u nich mohla být uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení, a podmínky používání výživových nebo zdravotních tvrzení u potravin nebo určitých kategorií potravin v případě určitých výživových profilů;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1924/2006 se „zdravotním tvrzením“ rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím;

C.  vzhledem k tomu, že existují důvodné obavy, že tvrzení, podle něhož kofein pomáhá udržet bdělost a zlepšuje koncentraci, neprokazuje vztah mezi spotřebou kofeinu a „zdravím“;

D.  vzhledem k tomu, že Komise tyto profily výživových látek ještě nestanovila;

E.  vzhledem k tomu, že 250ml plechovka energetického nápoje může obsahovat až 27 g cukru a 80 mg kofeinu;

F.  vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby dospělí a děti nezískávali více než 10 % svého denního příjmu energie z volných cukrů, a uvádí, že z hlediska zdraví by bylo prospěšné další snížení pod hranici 5 % (přibližně 25 g) denně(3);

G.  vzhledem k tomu, že EFSA zjistila, že vysoký příjem cukrů ve formě nápojů slazených cukrem může přispívat k zvyšování tělesné hmotnosti;

H.  vzhledem k tomu, že používání navržených zdravotních tvrzení pravděpodobně zvýší spotřebu energetických nápojů a lze tedy očekávat, že denní příjem cukru a kofeinu překročí doporučení denní dávku;

I.  vzhledem k tomu, že čl. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 1924/2006 zakazuje používat zdravotní tvrzení, která vedou k nadměrné spotřebě potravin;

J.  vzhledem k tomu, že podle návrhu nařízení Komise nelze u potravin určených pro děti a dospívající používat tvrzení, že kofein pomáhá udržet bdělost a zlepšit koncentraci;

K.  vzhledem k tomu, že největší skupinu osob konzumujících energetické nápoje představují dospívající;

L.  vzhledem k tomu, že energetické nápoje pravidelně konzumuje 68 % dospívajících a 18 % dětí;

M.  vzhledem k tomu, že Kodex zásad pro uvádění energetických nápojů na trh a jejich označování, který dobrovolně zavedly průmyslové podniky vyrábějící energetické nápoje, obsahuje pouze závazek, že nebudou na trh uvádět energetické nápoje pro děti mladší 12 let(4);

N.  vzhledem k tomu, že v praxi je obtížné kontrolovat, zda energetické nápoje, s nimiž jsou spojena navržená tvrzení, nejsou prodávány dětem, a to bez ohledu na to, zda jsou cílovou skupinou děti nebo dospívající, takže podmínky užívání spojené s těmito tvrzeními nejsou účinná; vzhledem k tomu, že nic nebrání prodeji těchto nápojů dospívajícím;

O.  vzhledem k tomu, že jak stanoví čl. 3 bod a) nařízení (ES) č. 1924/2006, nesmějí být výživová a zdravotní tvrzení dvojsmyslná nebo klamavá;

P.  vzhledem k tomu, že podmínky nebo omezení navržených tvrzení, podle nichž nesmějí být používána u potravin zaměřených na děti nebo dospívající, by způsobily, že tato tvrzení budou nejednoznačná, pokud je o potenciálně negativní vliv daných potravin na lidské zdraví;

Q.  vzhledem k tomu, že Komise v minulosti (jak uvedl i Tribunál v rozhodnutí o dextróze) odmítla povolit zdravotní tvrzení, která jsou pro spotřebitele rozporná a nejednoznačná, a to i když by byla povolena s výhradou zvláštních podmínek použití nebo k nim byly připojeny dodatečné zprávy nebo varování(5);

R.  vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin ve svém vědeckém stanovisku dospěl k názoru, že k tomu, aby bylo možné zjistit, jaké množství kofeinu je bezpečné z hlediska jeho příjmu u dětí, neexistuje dostatek informací, že však příjem odpovídající 3 mg/kg tělesné hmotnosti by zřejmě u dětí a dospívajících neměl být důvodem k obavám(6);

S.  vzhledem k tomu, že v čl. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 1924/2006 je uvedeno, že „výživová a zdravotní tvrzení nesmějí [...] nabádat k nadměrné konzumaci určité potraviny nebo nadměrnou konzumaci omlouvat“;

T.  vzhledem k tomu, že 25 % spotřebitelů energetických nápojů z řad dospívajících vypije najednou tři i více plechovek s těmito nápoji a že navržená tvrzení by mohla podněcovat ke spotřebě těchto energetických nápojů ještě ve větším množství;

U.  vzhledem k tomu, že navržené varovávní (podmínky použití) neobsahuje žádné upozornění týkající se maximální množství na jednu dávku, avšak uvádí maximální denní dávku;

V.  vzhledem k tomu, že energetické nápoje jsou u dětí a dospívajících, kteří je pravidelně konzumují, spojovány s výskytem bolestí hlavy a problémy se spaním a s chováním;

1.  zamítá přijetí návrhu nařízení Komise;

2.  domnívá se, že návrh nařízení Komise není v souladu s cílem a obsahem nařízení (ES) č. 1924/2006;

3.  vyzývá Komisi, aby vzala návrh nařízení zpět;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily zavedení pravidel prodeje nápojů s vysokým obsahem kofeinu nebo potravin, do nichž je přidáván kofein, dětem a dospívajícím;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a také vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9. (2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. (3) http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/149782/1/9789241549028_eng.pdf?ua=1 (4) http://www.energydrinkseurope.org/wp-content/uploads/2015/01/FINAL_EDE-Code-of-Practice_clean_250914.pdf (5) Viz rozsudek Tribunálu ze dne 16. března 2016, Dextro Energy v. Komise, T-100/15, ECLI:EU:T:2016:150, bod 74. (6) http://www.efsa.europa.eu/sites/default/files/consultation/150115.pdf