Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu k Dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkajícího se účasti Chorvatské republiky jakožto smluvní strany na základě jejího přistoupení k Evropské unii (14381/2013 – C8-0120/2016 – 2013/0321(NLE))

P8_TA(2016)0339 A8-0216/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14381/2013),

–  s ohledem na Protokol k Dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkající se účasti Chorvatské republiky jakožto smluvní strany na základě jejího přistoupení k Evropské unii (14382/2013),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 217, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0120/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0216/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Švýcarské konfederace.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o trojstranné sociální vrcholné schůzce pro růst a zaměstnanost a o zrušení rozhodnutí 2003/174/ES (05820/2014 – C8-0164/2016 – 2013/0361(APP))

P8_TA(2016)0340 A8-0252/2016

(Zvláštní legislativní postup – souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05820/2014),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 352 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0164/2016),

–  s ohledem na prozatímní usnesení ze dne 15. dubna 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o trojstranné sociální vrcholné schůzce pro růst a zaměstnanost(1),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0252/2016),

1.  uděluje souhlas s návrhem rozhodnutí Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0377.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby, mění směrnice 2009/100/ES a zrušuje směrnice 2006/87/ES (07532/2/2016 – C8-0227/2016 – 2013/0302(COD))

P8_TA(2016)0341 A8-0256/2016

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (07532/2/2016 – C8-0227/2016),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. ledna 2014(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2014(2),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(3) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0622),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A8-0256/2016),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 177, 11.6.2014, s. 58. (2) Úř. věst. C 126, 26.4.2014, s. 48. (3) Texty přijaté dne 15.4.2014, P7_TA(2014)0343.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o hospodářském partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a státy SADC EPA na straně druhé jménem Evropské unie (10107/2016 – C8-0243/2016 – 2016/0005(NLE))

P8_TA(2016)0342 A8-0242/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10107/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody o hospodářském partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a státy SADC EPA na straně druhé (05730/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 3 a 4 a čl. 209 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0243/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0242/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a států SADC EPA (Botswany, Jihoafrické republiky, Lesotha, Mosambiku, Namibie a Svazijska).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o návrhu směrnice Rady, kterou se provádí dohoda týkající se provádění úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 uzavřená Všeobecnou konfederací zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a Sdružením vnitrostátních organizací rybářských podniků (EUROPÊCHE) dne 21. května 2012, ve znění změn ze dne 8. května 2013 (2016/2794(RSP))

P8_TA(2016)0343 B8-0976/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Komisí předložený návrh směrnice Rady, kterou se provádí dohoda týkající se provádění úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 uzavřená Všeobecnou konfederací zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a Sdružením vnitrostátních organizací rybářských podniků (EUROPÊCHE) dne 21. května 2012, ve znění změn ze dne 8. května 2013 (COM(2016)0235),

–  s ohledem na dohodu týkající se provádění úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 uzavřenou Všeobecnou konfederací zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a Sdružením vnitrostátních organizací rybářských podniků (EUROPÊCHE) dne 21. května 2012, ve znění změn ze dne 8. května 2013,

–  s ohledem na článek 155 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 101 odst. 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že čl. 155 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie poskytuje sociálním partnerům na úrovni Unie možnost, pokud si to přejí, zahájit dialog, který může vést ke smluvním vztahům včetně uzavírání dohod;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 155 odst. 2 Smlouvy stanoví, že dohody uzavřené na úrovni Unie je možné provádět rozhodnutím Rady na návrh Komise na základě společné žádosti smluvních stran; že takovou žádost předložily smluvní strany dohody;

C.  vzhledem k tomu, že je nutné zajistit pracovníkům v odvětví rybolovu zvláštní ochranu, s ohledem mj. na zvláštní povahu práce na palubě rybářských plavidel; na vysokou míru smrtelných i jiných nehod a na riziko vzniku nemocí z povolání ve srovnání s jinými odvětvími, pokud jde o rizikové pracovní prostředí; na nejasné rozlišení mezi pracovní dobou, odpočinkem a volným časem a na dopad, jaký má na zdraví a bezpečnost únava zčásti způsobená nedostatečným odpočinkem; na převahu neformálních a nestandardních pracovních vztahů a mzdových ujednání, včetně systémů společného využívání členů posádky;

D.  vzhledem k tomu, že se úmluva MOP o práci v odvětví rybolovu (úmluva č. 188) spolu s doporučením č. 199 týká základních otázek zajištění důstojných pracovních a životních podmínek na palubě, včetně povinností majitelů rybářských plavidel a lodních kapitánů v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků (článek 8); definice minimálního věku, kdy je možné legálně pracovat, a ochrany mladých pracovníků (článek 9); povinných lékařských prohlídek a potvrzení (články 10–12); doby odpočinku (články 13 a 14); seznamů členů posádky (článek 15); pracovních dohod, v nichž jsou uvedeny povinnosti a pracovní podmínky (články 16–20); nároku na repatriaci (článek 21); náboru a umísťování rybářů (článek 22); pravidelných výplat pro námořníky a přestěhování rodiny (články 23 a 24); ubytovacích a stravovacích norem (články 25–28); definice bezpečnostních a zdravotních norem při práci a poskytnutí lékařské péče na palubě (články 29–33); sociálního zabezpečení (články 34–37); ochrany v případě nemocí z povolání, zranění nebo úmrtí ve spojitosti s prací (články 38–39); dodržování a prosazování předpisů (články 40–44);

E.  vzhledem k tomu, že úmluvu MOP o práci v odvětví rybolovu (úmluva č. 188) dosud ratifikovalo pouze osm zemí; vzhledem k tomu, že navzdory rozhodnutí Rady o zmocnění členských států EU k ratifikaci úmluvy MOP o práci v odvětví rybolovu (úmluva č. 188) dosud tuto úmluvu ratifikovaly pouze dva členské státy, Francie a Estonsko; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy by měly hrát vedoucí úlohu při prosazování důstojné mzdy a důstojných pracovních podmínek v odvětví rybolovu;

F.  vzhledem k tomu, že se tato dohoda vztahuje na všechny rybáře pracující na palubě rybářských plavidel registrovaných v některém členském státě EU nebo plujících pod jeho vlajkou, která se zabývají komerčním rybolovem; vzhledem k tomu, že začleněním dohody sociálních partnerů týkající se úmluvy MOP o práci v odvětví rybolovu do právních předpisů EU bude mít EU silnější pozici, aby mohla provádění úmluvy podporovat v partnerských zemích celého světa, čímž přispěje ke spravedlivým a rovným podmínkám pro globální odvětví rybolovu, jakož i k boji proti nejhorším formám vykořisťování rybářů, jako je nucená práce, obchod s lidmi a dětská práce;

1.  bere na vědomí návrh směrnice Rady, kterou se provádí dohoda týkající se provádění úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 uzavřená Všeobecnou konfederací zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a Sdružením vnitrostátních organizací rybářských podniků (EUROPÊCHE) dne 21. května 2012, ve znění změn ze dne 8. května 2013; s politováním však konstatuje, že dohoda sociálních partnerů, která byla finalizována v roce 2013, byla Radě předložena se zpožděním; poukazuje na význam sociálního dialogu, a to i na evropské úrovni;

2.  vítá, že dohoda, kterou uzavřeli sociální partneři, a návrh Komise obsahují pouze minimální požadavky, které členským státům, příp. sociálním partnerům umožňují přijímat opatření, jež jsou pro pracovníky v dané oblasti příznivější; konstatuje, že se tato dohoda vztahuje rovněž na samostatně výdělečně činné rybáře, kteří pracují spolu s jinými pracovníky na stejném plavidle; zdůrazňuje, že je nutné vypracovat ustanovení týkající se mezd, sociální ochrany a sociálního zabezpečení, aby měli pracovníci a jejich rodiny zajištěn odpovídající a důstojný příjem, a to i v případě úrazu, nehody nebo smrti; poukazuje na význam zavedení mechanismů pro řádné provádění dohody, včetně vhodných opatření týkajících se kontroly a vymáhání;

3.  v návaznosti na požadavek sociálních partnerů doporučuje směrnici Rady neprodleně přijmout;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i dotčeným sociálním partnerům.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o nedávném vývoji v Polsku a jeho dopadu na základní práva, jak je stanoví Listina základních práv Evropské unie (2016/2774(RSP))

P8_TA(2016)0344 B8-0977/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvy, a zejména na články 2, 3, 4, a 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Ústavu Polské republiky,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 s názvem „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

–  s ohledem na svou rozpravu ze dne 19. ledna 2016 o situaci v Polsku,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2016 o situaci v Polsku(1),

–  s ohledem na přijetí stanoviska Komise k právnímu státu v Polsku dne 1. června 2016,

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 27. července 2016 k právnímu státu v Polsku,

–  s ohledem na stanovisko odborníků Rady Evropy ze dne 6. června 2016 ke třem návrhům zákonů týkajícím se polských veřejnoprávních sdělovacích prostředků,

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise ze dne 11. března 2016 o novele zákona o Ústavním soudu ze dne 25. června 2015,

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise ze dne 13. června 2016 k zákonu ze dne 15. ledna 2016, kterým se mění zákon o policii a některé další zákony,

–  s ohledem na zprávu komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 15. června 2016 vytvořenou v návaznosti na jeho návštěvu Polska ve dnech 9. až 12. února 2016,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou společné členských státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, zákazem diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty byly polským lidem schváleny u příležitosti referenda konaného v roce 2003;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 6 odst. 3 SEU potvrzuje, že základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva EU;

C.  vzhledem k tomu, že EU funguje na základě presumpce vzájemné důvěry v to, že členské státy jednají ve shodě s demokracií, právním státem a základními právy zakotvenými v EÚLP a v Listině základních práv;

D.  vzhledem k tomu, že článek 9 polské ústavy uvádí, že Polská republika musí dodržovat mezinárodní právo, kterým je vázána;

E.  vzhledem k tomu, že právní stát je jednou ze společných hodnot, na nichž je EU založena, a vzhledem k tomu, že Komise je podle Smluv spolu s Parlamentem a Radou zodpovědná za zajištění toho, že zásada právního státu bude jakožto základní hodnota naší Unie dodržována a že budou dodržovány právo, hodnoty a zásady Unie;

F.  vzhledem k tomu, že nezávislost soudnictví je zakotvena v článku 47 Listiny základních práv a článku 6 EÚLP a že představuje nezbytný požadavek demokratické zásady dělby moci, což je zohledněno rovněž v článku 10 polské ústavy;

G.  vzhledem k tomu, že dělba moci a nezávislost soudnictví jsou základem demokratického systému a nesmí být podrývány;

H.  vzhledem k tomu, že nedávné události v Polsku, zejména spor týkající se sestavování a fungování Ústavního soudu a nezveřejňování rozsudků, které tento soud vydával, vyvolaly obavy ohledně záruk dodržování právního státu;

I.  vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém stanovisku k novele polského zákona o Ústavním soudu vyzvala polské státní orgány, aby rozsudky Ústavního soudu zveřejňovaly, v plném rozsahu dodržovaly a prováděly, a zároveň zdůraznila, že výše uvedená novela bude práci Ústavního soudu závažným způsobem podrývat a bude mu znemožňovat, aby byl účinným strážcem ústavy;

J.  vzhledem k tomu, že ochromení Ústavního soudu vedlo k tomu, že Komise zahájila v rámci postupu pro posílení právního státu dialog s polskou vládou s cílem zajistit plné dodržování právního státu; vzhledem k tomu, že v návaznosti na intenzivní dialog s polskými úřady a ve světle toho, že polská vláda vykazuje nedostatečný pokrok ve věci řešení ústavní krize, se Komise rozhodla, že je nezbytné, aby formalizovala své posouzení současné situace v podobě stanoviska;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory dalším diskusím s polskými orgány nebyly otázky, jež ohrožují právní stát v Polsku, uspokojivě vyřešeny a Komise je přesvědčena, že je právní stát v Polsku systémově ohrožen; vzhledem k tomu, že tedy polským orgánům podala konkrétní doporučení o tom, jak její obavy naléhavě řešit;

L.  vzhledem k tomu, že účelem postupu pro posílení právního státu je řešit systémové ohrožení právního státu v kterémkoli členském státu EU, zejména v situacích, kdy tyto hrozby nelze účinně řešit formou řízení o nesplnění povinnosti a nejsou je již schopny účinně řešit ani „záruky právního státu“ na vnitrostátní úrovni;

M.  vzhledem k tomu, že EU je odhodlána dodržovat svobodu sdělovacích prostředků a pluralismus, jakož i právo na informace a svobodu projevu zakotvené v článku 11 Listiny základních práv a v článku 10 EÚLP a zohledněné rovněž v článku 14 polské ústavy;

N.  vzhledem k tomu, že již přijaté a nově navržené změny polského zákona o sdělovacích prostředcích, zejména pokud jde o jejich správu, redakční nezávislost a institucionální autonomii veřejnoprávních sdělovacích prostředků, vyvolaly obavy ohledně toho, zda je dodržována svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků a pluralismus;

O.  vzhledem k tomu, že odborníci Rady Evropy poté, co vedli dialog s polskými úřady ohledně balíčku tří návrhů zákonů týkajících se veřejnoprávních sdělovacích prostředků, dospěli k závěru, že zlepšení jsou třeba, a to zejména v oblasti řízení, obsahu a veřejného poslání a ochrany novinářů;

P.  vzhledem k tomu, že práva na svobodu a bezpečnost a na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů jsou zakotvena v článcích 6, 7 a 8 Listiny základních práv a v článcích 5 a 8 EÚLP a rovněž v článcích 31 a 47 polské ústavy;

Q.  vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém stanovisku k novele polského zákona o policii a některých dalších zákonů dospěla k závěru, že procesní záruky a věcné podmínky stanovené v zákonu o policii pro provádění tajného sledování nejsou dostatečné k tomu, aby předešly jeho nadužívání nebo neoprávněnému zasahování do soukromí a ochrany údajů jednotlivců; připomíná v této souvislosti, že jak Soudní dvůr, tak Evropský soud pro lidská práva zdůraznily, že v zájmu zajištění dohledu nad těmito činnostmi je třeba zavést účinné mechanismy dohledu, nejlépe soudní kontrolu;

R.  vzhledem k tomu, že nový protiteroristický zákon vzbuzuje podobné obavy, zejména pokud jde o dodržování článků 5, 8, 10 a 11 EÚLP a dodržování polské ústavy;

S.  vzhledem k tomu, že je Evropská komise přesvědčena, že dokud bude Ústavnímu soudu bráněno v tom, aby plně zajišťoval účinný ústavní přezkum, nebude docházet k účinné kontrole dodržování ústavy včetně jejích ustanovení o základních právech a legislativních aktů včetně nových, obzvláště citlivých legislativních aktů, které nedávno přijal Sejm;

T.  vzhledem k tomu, že Benátská komise je složena z nezávislých odborníků na ústavní právo vybraných všemi členy Rady Evropy, včetně Polska, a vzhledem k tomu, že její stanovisko je nejsměrodatnějším výkladem závazku členských států Rady Evropy týkajícího se právního státu a demokracie; vzhledem k tomu, že současná polská vláda o stanovisko Benátské komise přímo požádala;

U.  vzhledem k tomu, že právo na spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu jsou práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny základních práv a v článku 6 EÚLP a rovněž v článcích 41, 42 a 45 polské ústavy;

V.  vzhledem k tomu, že komisař Rady Evropy pro lidská práva ve své zprávě vytvořené v návaznosti na jeho návštěvu Polska dospěl k závěru, že nedávno přijaté novely trestního řádu a zákona o prokuratuře mohou ohrozit ochranu práva na spravedlivý proces v trestních řízeních, presumpci neviny a práva na obhajobu, zejména v případech, kde byl konstatován nedostatek záruk pro předejití zneužití moci, a zásady dělby moci;

W.  vzhledem k tomu, že podle Listiny základních práv, EÚLP a judikatury Evropského soudu pro lidská práva sexuální a reprodukční zdraví žen souvisí s řadou lidských práv, včetně práva na život a důstojnost, svobody od nelidského a ponižujícího zacházení, práva na přístup ke zdravotní péči, práva na soukromí, práva na vzdělání a zákazu diskriminace, což je rovněž zohledněno v polské ústavě;

X.  vzhledem k tomu, že účinný, nestranný, profesionální a politicky neutrální systém veřejné služby tvoří základní prvek demokratické správy, avšak vzhledem k tomu, že nový zákon o veřejné službě tuto zásadu, jakož i článek 153 polské ústavy, podle všeho podrývá;

Y.  vzhledem k tomu, že polský Ústavní soud prohlásil řadu ustanovení zákona přijatého 22. července 2016 za stále neústavní;

Z.  vzhledem k tomu, že polský ministr životního prostředí schválil plán na zvýšení těžby dřeva v Bělověžském lese; vzhledem k tomu, že když se proti tomuto plánu vyslovila Národní rada pro ochranu přírody, vláda vyměnila 32 z jejích 39 členů; vzhledem k tomu, že Komise dne 16. června 2016 zahájila řízení o nesplnění povinnosti, které se týká Bělověžského lesa;

1.  zdůrazňuje, že je zcela zásadní zaručit, že společné evropské hodnoty uvedené v článku 2 SEU a v polské ústavě budou prosazovány v plném rozsahu a že jsou zaručena základní práva uvedená v Listině základních práv;

2.  znovu opakuje své stanovisko vyjádřené v usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. dubna 2016 o situaci v Polsku, zejména pokud jde o ochromení Ústavního soudu, které ohrožuje demokracii, základní práva a právní stát v Polsku;

3.  vyjadřuje politování a obavu, že dosud nebylo nalezeno kompromisní řešení a že nebyla provedena doporučení Benátské komise ze dne 11. března 2016; rovněž vyjadřuje politování nad odmítnutím polské vlády zveřejnit všechny rozsudky Ústavního soudu včetně rozsudků ze dne 9. března 2016 a 11. srpna 2016;

4.  vítá odhodlání Komise vést s polskou vládou konstruktivní a produktivní dialog s cílem najít rychlá a konkrétní řešení pro systémové ohrožení právního státu popsané výše; zdůrazňuje, že takový dialog musí být veden nestranným způsobem, založeným na důkazech a spolupráci, a zároveň musí respektovat pravomoci EU a jejích členských států, jak jsou zakotveny ve Smlouvách, a zásadu subsidiarity;

5.  bere na vědomí přijetí stanoviska Komise a následného doporučení v rámci postupu pro posílení právního státu, k němuž došlo v návaznosti na posouzení situace v Polsku; očekává, že Komise toto stanovisko Parlamentu zpřístupní v souladu s přílohou II rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí;

6.  vyzývá polskou vládu, aby na základě zásady loajální spolupráce, která je stanovena ve Smlouvě, spolupracovala s Komisí, a naléhavě ji vyzývá, aby využila tří měsíců, jež Komise poskytla, k tomu, aby zapojila všechny strany zastoupené v polském Sejmu do procesu za účelem nalezení kompromisu, který by ukončil probíhající ústavní krizi za plného respektování stanoviska Benátské komise a doporučení Evropské komise;

7.  vyzývá Komisi jakožto strážkyni Smluv, aby jako další krok sledovala, jak budou polské orgány reagovat na tato doporučení, a přitom nadále Polsku poskytovala plnou podporu v hledání vhodných řešení k posílení právního státu;

8.  v situaci, kdy neexistuje plně funkční Ústavní soud, vyjadřuje obavy ohledně nedávného rychlého vývoje v oblasti právních předpisů, ke kterému došlo v jiných oblastech bez řádných konzultací, a naléhavě vyzývá Komisi, aby provedla posouzení přijatých právních předpisů z hlediska jejich souladu s primárním a sekundárním právem Unie a s hodnotami, na nichž je Unie založená, a zohlednila přitom doporučení vydaná Benátskou komisí dne 11. června 2016 a komisařem Rady Evropy pro lidská práva dne 15. června 2016 a doporučení Evropské komise týkající se právního státu ze dne 27. července 2016. Jde zejména o:

9.  vyzývá Komisi, aby Parlamentu transparentním způsobem pravidelně poskytovala podrobné informace o dosaženém pokroku a přijatých opatřeních;

10.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a prezidentovi Polské republiky.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0123.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o vztazích EU s Tuniskem v současném regionálním kontextu (2015/2273(INI))

P8_TA(2016)0345 A8-0249/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 8 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU pro parlamentní a prezidentské volby v Tunisku v roce 2014,

–  s ohledem na zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva s názvem Věznice v Tunisku: mezinárodní standardy a realita [Prisons in Tunisia, International Standards versus Reality] z března 2014 a na prohlášení tuniského ministerstva spravedlnosti,

–  s ohledem na jednotný rámec podpory Evropské unie pro Tunisko na období 2014–2015, který byl změnou rozhodnutí Komise C(2014)5160 prodloužen do konce roku 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství(1),

–  s ohledem na společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem Přezkum evropské politiky sousedství ze dne 18. listopadu 2015 (JOIN(2015)0050),

–  s ohledem na to, že Tunisko dne 1. prosince 2015 podepsalo dohodu o přidružení v rámci programu Horizont 2020 v oblastech výzkumu a inovací,

–  s ohledem na své usnesení o zahájení jednání o dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Tuniskem ze dne 25. února 2016(2),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 10. března 2016 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení mimořádných autonomních obchodních opatření pro Tuniskou republiku(3),

–  s ohledem na to, že dne 19. dubna 2016 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/580 ze dne 13. dubna 2016 o zavedení mimořádných autonomních obchodních opatření pro Tuniskou republiku(4),

–  s ohledem na doporučení Rady přidružení EU-Tunisko ze dne 17. března 2015 k provádění akčního plánu EU-Tunisko na období 2013–2017 a na společné prohlášení Rady přidružení EU-Tunisko ze dne 18. dubna 2016,

–  s ohledem na „plán strategického rozvoje Tuniska na období 2016–2020“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0249/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Tunisko jako země představuje pro EU jednu z priorit v rámci její evropské politiky sousedství;

B.  vzhledem k tomu, že mírový přechod k demokracii v Tunisku je kladným příkladem pro arabský svět a upevnění demokracie v této zemi má mimořádný význam pro stabilitu celého regionu a má a přímé dopady na bezpečnost v Evropě;

C.  vzhledem k tomu, že tuniskému Kvartetu pro národní dialog byla v roce 2015 udělena Nobelova cena míru „za jeho rozhodný příspěvek k budování pluralitní demokracie v Tunisku“;

D.  vzhledem k tomu, že Tunisko se v současnosti nachází nejen v obtížné sociálně-ekonomické situaci, ale čelí i bezpečnostním problémům převážně následkem situace v Libyi; vzhledem k tomu, že cestovní ruch, který představuje jeden z klíčových prvků tuniského hospodářství, je silně ovlivněn těmito okolnostmi a teroristickými útoky, jejichž terčem se tato země stala;

E.  vzhledem k tomu, že tuniské hospodářství je značně závislé na zahraničních investicích, cestovním ruchu a vývozu výrobků do EU, a vzhledem k tomu, že hospodářství může vzkvétat pouze tehdy, může-li se demokracie dále rozvíjet;

F.  vzhledem k tomu, že nedostatek pracovních míst a příležitostí byl jedním z hlavních důvodů hromadných lidových demonstrací v roce 2011, přičemž řadu z těchto problémů lidé stále pociťují v každodenním životě vzhledem k vysoké nezaměstnanosti mladých lidí;

G.  vzhledem k tomu, že je nutné rozvíjet skutečné partnerství, v němž by byly zohledněny zájmy obyvatel obou stran Středozemního moře a jehož cílem by bylo zejména omezení sociální a regionální nerovnosti v Tunisku;

H.  vzhledem k tomu, že po skončení režimu Ben Aliho a v ovzduší upevňování demokratického procesu by EU mohla zlepšit svůj politický dialog s Tuniskem a lépe zohledňovat zájmy a priority tohoto důležitého partnera ve snaze o dosažení cíle stability;

I.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy musejí zůstat i nadále odhodlány spolupracovat s tuniským lidem a jeho vládou při prosazování společných zájmů, což zahrnuje oblasti obchodu, investic, cestovního ruchu, kultury a bezpečnosti;

J.  vzhledem k tomu, že v rámci pořádání podvýborů byl zahájen třístranný dialog mezi orgány, subjekty občanské společnosti a zástupci EU v Tunisku;

K.  vzhledem k tomu, že svoboda tisku a svoboda publikování jsou základními prvky otevřené, svobodné a demokratické společnosti;

L.  vzhledem k tomu, že Tunisko sehrává důležitou úlohu a napomáhá při dosažení dohody mezi znesvářenými stranami v Libyi;

M.  vzhledem k tomu, že nestabilita v Libyi a její přesahy představují vážnou hrozbu pro stabilitu Tuniska a celého regionu; vzhledem k tomu, že Tunisko v současnosti hostí významný počet vysídlených Libyjců, kteří uprchli před nestabilitou a násilím v Libyi, a vzhledem k tomu, že to představuje zátěž pro vnitřní situaci a infrastrukturu;

N.  vzhledem k tomu, že Tunisko se v posledních několika letech stalo terčem řady teroristických útoků; vzhledem k tomu, že Tunisko je jedním z hlavních partnerů EU v boji proti terorismu;

O.  vzhledem k tomu, že IS/DÁ'IŠ nabírá znepokojivě vysoký počet mladých Tunisanů, a vzhledem k tomu, že beznaděj a hospodářská stagnace přispívají k tomu, že mladí lidé jsou čím dál zranitelnější vůči lákadlům extremistických organizací;

1.  obnovuje svůj závazek vůči tuniskému lidu a procesu politické transformace, který začal v roce 2011; upozorňuje na výzvy a hrozby, jimž země čelí při konsolidaci svého demokratického procesu, provádění reforem potřebných k zajištění společenské a ekonomické prosperity a zaručování bezpečnosti; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby uvolnily a lépe koordinovaly značné technické a finanční prostředky s cílem poskytnout Tunisku konkrétní podporu; zdůrazňuje, že bez opatření na zvýšení absorpční schopnosti Tuniska, jeho stability, demokracie, řádné správy, boje proti korupci, hospodářského rozvoje a zaměstnanosti v tomto regionu budou ohroženy jakékoli šance na reformu; vyzývá tedy k uzavření skutečného úplného a prohloubeného partnerství mezi EU a Tuniskem;

2.  vyzývá účastníky partnerství z Deauville, aby dodrželi přijaté závazky; domnívá se, že situace v Tunisku dává důvod k zahájení skutečného „Marshallova plánu“ s uvolněním odpovídajících finančních prostředků na podporu upevnění demokratické přeměny, investic a rozvoje ve všech oblastech hospodářského a společenského života, zejména tvorby pracovních míst a zachování kvalitních a pro všechny dostupných veřejných služeb; požaduje rovněž, aby bylo upevněno úsilí o podporu občanské společnosti; vyjadřuje znepokojení nad současnými sociálně-ekonomickými a rozpočtovými problémy souvisejícími s nestabilitou přechodného období a prohlašuje, že je nezbytné, aby Tunisko provedlo odpovídající reformy zaměřené na zvýšení zaměstnanosti a rozvoj udržitelného růstu podporujícího začlenění; považuje proto za nezbytné, aby se rozpočtové orgány dohodly na rozhodném posílení zdrojů v rámci evropského nástroje sousedství vyčleněných pro Tunisko;

3.  potvrzuje, že přes špatnou sociální a hospodářskou situaci je historický přechod k demokracii v Tunisku výzvou k mnohem ambicióznějšímu partnerství mezi EU a Tuniskem, které bude přesahovat rámec obvyklých opatření;

4.  oceňuje přínosnou spolupráci mezi Tuniskem a sousedními zeměmi, kterou dokládá podpis preferenční obchodní dohody a vytvoření místních přeshraničních výborů s Alžírskem, jejichž úkolem je přispívat k místnímu rozvoji, či propojení tuniské a libyjské ekonomiky a solidarita tuniského lidu s vysídlenými Libyjci; v tomto ohledu vítá pokroky v procesu usmíření v Libyi;

5.  zdůrazňuje důležitost dodržování lidských práv při provádění revidované evropské politiky sousedství; požaduje, aby byly vytvořeny mechanismy monitorující dodržování základních svobod, rovnosti žen a mužů a další otázky týkající se lidských práv s plným zapojením občanské společnosti;

6.  zdůrazňuje, že obnovení politického procesu integrace do rámce Svazu arabského Maghrebu by mohlo být zvlášť vhodnou příležitostí k zajištění bezpečnosti a posílení spolupráce v celém regionu;

I - Politické reformy a instituce

7.  vyjadřuje podporu procesu demokratizace a poukazuje na potřebu sociálních a hospodářských reforem v Tunisku; zdůrazňuje, že je nutné podporovat Národní lidové shromáždění (PRA) vzhledem k náročnosti zvyšování stability a prohlubování demokracie v nestabilním regionálním kontextu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že PRA nedisponuje dostatečnými prostředky, aby mohlo plnit svou legislativní úlohu, což zpomaluje tvorbu nových naléhavě potřebných právních předpisů; podporuje PRA v jeho úsilí o posílení jeho kapacit, včetně přijímání nových zaměstnanců; podporuje přezkum potřeb PRA; žádá, aby příslušné útvary Parlamentu rozšířily činnosti na podporu budování kapacit PRA; doporučuje, aby Parlament uspořádal ve svých prostorách politickou schůzku na nejvyšší politické úrovni, například „Tuniský týden“, s cílem prohloubit parlamentní spolupráci;

8.  vítá ustavení Smíšeného parlamentního výboru EU-Tunisko, který bude hrát klíčovou úlohu, jež umožní evropským a tuniským poslancům pravidelně se setkávat a zavést strukturovaný politický dialog o demokracii, lidských právech, právním státu a dalších tématech společného zájmu; zdůrazňuje, že Smíšený parlamentní výbor má v rámci zahájení obchodních jednání významnou úlohu zajistit efektivní sledování probíhajících jednání; žádá, aby byly zahájeny konkrétní iniciativy na podporu PRA ve spolupráci s dalšími výbory Evropského parlamentu, například Výborem pro občanské svobody (na podporu v záležitostech týkajících se spravedlnosti a vnitřních věcí, zákona o migraci a opatření souvisejících s policejní a soudní spoluprací v trestních věcech, včetně terorismu);

9.  vítá třístranný dialog v Tunisku; vyzývá k pokračování a rozšíření na všechna hlediska vzájemných vztahů mezi EU a Tuniskem především s cílem zajistit zapojení občanské společnosti do provádění přezkumu evropské politiky sousedství a procesu jednání o prioritách mezi EU a Tuniskem;

10.  konstatuje, že reforma veřejné správy je jednou z nejnáročnějších reforem, které Tunisko čekají; vítá skutečnost, že tuniská vláda zvažuje nové metody zrychleného přijímání klíčových prioritních politik; je přesvědčen, že partnerství mezi evropskými veřejnými správami a veřejnou správou v Tunisku bude pozitivním příspěvkem k reformě veřejné správy; podporuje používání řešení založených na IKT k vytvoření a rozvoji elektronického státu a elektronické veřejné správy;

11.  vítá, že Tunisko dodržuje mezinárodní normy týkajících se svobody sdružování, což staví Tunisko do čela úsilí o posilování nezávislé občanské společnosti v arabském světě; žádá, aby byla nadále poskytována technická pomoc a podpora při budování kapacit organizacím občanské společnosti, politickým stranám a odborům, které hrají v Tunisku klíčovou úlohu a, jak se ukázalo, mají zásadní význam pro demokratickou přeměnu a celkový rozvoj, odpovědnost vlády a sledování dodržování lidských práv, včetně ochrany žen a dětí, rovnost pohlaví a ochranu všech obětí pronásledování a diskriminace; vítá konkrétní programy financované EU v této oblasti, jako je projekt na podporu občanské společnosti (PASC), a dohodu podepsanou mezi Evropským hospodářským a sociálním výborem a tuniským Kvartetem o posílení vazeb mezi tuniskou a evropskou občanskou společností; podporuje dialog a spolupráci mezi občanskou společností a orgány veřejné moci v hledání místních rozvojových priorit, včetně místních investic; žádá, aby bylo podporováno občanské vzdělávání a demokratická angažovanost;

12.  zdůrazňuje důležitost rozvoje kultury občanství a vyzývá k vytváření příznivého prostředí a nezbytných struktur, které umožní zapojení organizací občanské společnosti do rozhodovacího procesu;

13.  považuje za nezbytné, aby Komise a ESVČ poskytly nezbytnou podporu konání místních voleb (které mají proběhnout v říjnu 2016) a vyslaly pozorovací misi EU a EP, pokud o to tuniská vláda požádá, jako v případě parlamentních a prezidentských voleb v roce 2014; požaduje v tomto ohledu větší podporu obcí v rámci Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM) a pomoc s partnerskými projekty v koordinaci s členskými státy;

14.  žádá o podporu genderově vyvážených politik, včetně reformy zákona o osobním postavení, s cílem zrušit diskriminační právní předpisy proti ženám, jako jsou předpisy týkající se dědických a manželských práv, a větší zapojení žen do veřejného života a soukromého sektoru, jak to stanoví článek 46 tuniské ústavy; dále podporuje rozvoj poradenských programů pro nastupující vůdčí osobnosti z řad žen s cílem podpořit jejich případný přístup k rozhodovacím pozicím; doporučuje, aby Tunisko zrušilo obecné prohlášení k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen;

15.  vyzývá k zařazení mladých lidí do politického života, zejména pokud jde o podněcování mladých lidí k účasti v místních volbách; vítá v této souvislosti projekty osvětové kampaně pro mládež / projekty občanského vzdělávání financované z prostředků EU; vítá legislativní opatření týkající se zastoupení mladých lidí v místních a regionálních volbách; považuje komunální volby v roce 2016 za příležitost, jak povzbudit mladé lidi, aby se opět aktivně zapojili do procesu politické transformace;

16.  vítá zákon o přechodném soudnictví; připomíná velké naděje tuniského lidu, pokud jde o přechodný proces; lituje silné polarizace ve výboru pro pravdu a důstojnost; konstatuje, že národní usmíření a růst by neměly být protichůdné priority;

17.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby pokračovaly v podpoře Tuniska v oblasti reformy justice a právního státu s ohledem na hodnoty tuniské ústavy, včetně technické a finanční podpory probíhajícího zřizování nejvyšší soudní rady a ústavního soudu; vítá program EU pro justiční reformu (PARJI), který byl přijat v roce 2011, stejně jako program PARJ2 přijatý v roce 2014, na který bylo přiděleno pouze 15 milionů EUR;

18.  vyzývá vládu, aby rychle přijala opatření, která by zabránila používání mučení; vyzývá Tunisko, aby zrušilo trest smrti; vyjadřuje obavy nad případy, kdy ze strany tuniských orgánů dochází opakovaně k mučení nezletilých osob podezřelých ze záměru připojit se k teroristickým organizacím;

19.  vyzývá Tunisko, aby naléhavě reformovalo svůj zákon o výjimečném stavu z roku 1978, který je v současné době uplatňován mimo základní ustanovení ústavy;

20.  vyjadřuje znepokojení nad přeplněností věznic v Tunisku, nedostatkem potravin a špatnými hygienickými podmínkami a jejich dopadem na základní práva odsouzených; vítá tunisko-evropský projekt reformy tuniského vězeňství, která v případě méně závažných trestných činů usiluje o posílení systému alternativních trestů nahrazujících tresty odnětí svobody;

21.  žádá reformu trestního zákoníku, a zejména zrušení článku 230, který trestá homosexualitu odnětím svobody na tři roky a je v rozporu s ústavní zásadou zákazu diskriminace a ochrany soukromí; vítá nový zákon, kterým se nahrazuje a mění zákon č. 1992-52 o narkotikách, který upřednostňuje prevenci před odstrašováním a stanoví alternativní tresty, které umožňují rehabilitaci a znovuzačlenění uživatelů drog do společnosti, jako vhodný krok k sladění tuniských právních předpisů s mezinárodními normami;

22.  žádá důraznější proces decentralizace a posilování regionů prostřednictvím dalších místních samospráv; podporuje partnerství s členskými státy EU, která napomáhají decentralizovanému přístupu (například odborná příprava nebo budování kapacit v této oblasti), stejně jako projekty decentralizované spolupráce řízené místními orgány členských států, které přispívají k rozvoji tuniské regionální a místní správy, i partnerství a výměnu osvědčených postupů s městy EU a místními komunitami; žádá, aby byla navýšena podpora občanské společnosti v regionech ze strany EU a aby byly přitom rozvíjeny úspěšné existující iniciativy;

23.  obává se, že při revizi trestního soudního řádu a trestního zákoníku bylo s ohledem na prosazování svobody projevu dosaženo jen malého pokroku; je znepokojen tím, že několik občanů bylo pro své názory stíháno a uvězněno za údajnou pomluvu, urážku státních úředníků v rapové písni nebo za urážku veřejné morálky, včetně novinářů a bloggerů; vítá skutečnost, že se Tunisko připojilo k partnerství Freedom Online Coalition, a vyzývá jej k aktivnější účasti;

24.  znovu potvrzuje, že svoboda tisku a sdělovacích prostředků na internetu, včetně svobody pro bloggery, i off-line spolu se svobodou shromažďování jsou klíčovými prvky a nezbytnými pilíři demokracie a otevřené a pluralitní společnosti; podporuje uplatňování osvědčených postupů ve sdělovacích prostředcích, které umožňují skutečně investigativní a diferencovanou žurnalistiku; uznává přínos necenzurovaného přístupu k internetu a digitálních a sociálních médií; oceňuje živé a otevřené prostředí online médií v Tunisku, nicméně vyzývá tuniské orgány, aby dále investovaly do základních technologických infrastruktur a podporovaly digitální konektivitu a počítačovou gramotnost, zejména v nejchudších oblastech země; vítá přijetí nového zákona o informacích z března 2016 pro účinnou ochranu práva na svobodu informací v Tunisku včetně ochrany práv oznamovatelů; vítá skutečnost, že Vysoký úřad pro audiovizuální komunikace (HAICA) a jeho nástupce, Komise pro audiovizuální komunikace (ACA), budou moci využívat podporu EU, a to v rámci probíhajícího programu ve výši 10 milionů EUR na podporu reformy sdělovacích prostředků;

25.  vyzývá shromáždění Rady Evropy, aby přiznalo Tunisku postavení partnera pro demokracii, jakožto významný krok směrem k upevnění parlamentní demokracie a právního státu v Tunisku;

II - Hospodářský a sociální rozvoj

26.  vítá návrh Komise na makrofinanční pomoc ve výši 500 milionů EUR a jeho schválení Radou a Parlamentem;

27.  bere na vědomí zahájení jednání o ambiciózní dohodě o volném obchodu (DCFTA) mezi EU a Tuniskem; připomíná, že je zapotřebí, aby tato jednání doprovázela přizpůsobená technická a finanční pomoc ze strany EU; zdůrazňuje, že tato dohoda, jež se snaží o zlepšení přístupu na trh a investičního klimatu, nemá pouze prostý obchodní rozměr a musí přispět k rozšíření evropských norem v oblasti životního prostředí, ochrany spotřebitele a práv pracovníků v Tunisku, posílit stabilitu, upevnit demokratický systém a oživit ekonomiku této země; vyzývá Komisi, aby během jednání zaujala pokrokový přístup a zajistila, aby byla tato dohoda oboustranně výhodná i při řádném zohlednění značných hospodářských rozdílů mezi oběma stranami; připomíná své doporučení Komisi a tuniské vládě, aby realizovaly jednoznačný a podrobný proces s cílem zapojit tuniskou a evropskou občanskou společnost do celého průběhu jednání o prohloubené a komplexní dohodě o volném obchodu; požaduje, aby byl proces konzultací otevřený a transparentní a aby více zohledňoval rozmanitost tuniské občanské společnosti a čerpal přitom z osvědčených postupů uplatňovaných při podobných jednáních;

28.  bere na vědomí zavedení mimořádných autonomních obchodních opatření pro Tunisko jakožto konkrétního kroku na podporu tuniského hospodářství i jako pobídku k provádění reforem; žádá, aby EU navýšila svou pomoc Tunisku prostřednictvím evropského nástroje sousedství a aby byla mezinárodní pomoc Tunisku koordinována tak, aby země mohla v plné míře využít podporu EU a aby bylo umožněno vytváření nových pracovních míst; podporuje partnerství s dalšími zainteresovanými světovými a regionálními dárcovskými zeměmi a organizacemi, a zejména opatření na omezení regionální nerovnosti, na podporu zachování a rozvoje místního zemědělství, se zohledněním specifik místního zemědělství, a na podporu informačních technologií sociálního hospodářství, výrobního odvětví a MSP, které by zvýšily zaměstnanost; poznamenává, že odvětví cestovního ruchu je velmi poznamenáno teroristickými útoky v roce 2015, a vyzývá členské státy, které tak neučinily, aby co nejrychleji přehodnotily bezpečnostní situaci s ohledem na následná opatření, která přijaly tuniské orgány, aby se tuniské odvětví cestovního ruchu mohlo zotavit;

29.  žádá EU, aby zapojila občanskou společnost, místní samosprávu a další důležité subjekty do procesu určování priorit pro financování v rámci hodnocení v polovině období evropského nástroje sousedství;

30.  zdůrazňuje nutnost řešit nezaměstnanost, zejména mladých absolventů vysokých škol, a zahájit důkladné reformy, které podpoří růst, kvalitní vzdělání a zaměstnanost (například usnadnění měnových omezení a přístupu k mikroúvěrům, reforma pracovního práva, rozvoj vzdělávacích programů uzpůsobených potřebám trhu práce a zjednodušení administrativních opatření) a diverzifikaci tuniského hospodářství; vyzývá všechny strany, aby nadále jednaly v duchu řádné spolupráce a zaměřily se na reformy, které přispějí k inkluzivnímu hospodářskému rozvoji všech území tohoto státu, včetně méně rozvinutých a zchudlých vnitrozemských regionů, které vyžadují dlouhodobý plán rozvoje; vyzývá tuniské orgány, aby vítaly iniciativy, v nichž občané projevují připravenost zlepšit politický dialog nebo technologické inovace; zdůrazňuje, že tyto občanské iniciativy potřebují mezinárodní podporu;

31.  vítá iniciativu strategického plánu rozvoje Tuniska na období 2016–2020 a žádá jeho bezodkladné provádění a přijetí regulatorních rámců, které usnadní čerpání podpory EU a všech mezinárodních finančních institucí; vítá přijetí nové právní úpravy investic, která by měla zajistit regulatorní stabilitu a podpořit investice, a daňové reformy; požaduje modernizaci veřejné správy, která by měla fungovat efektivně a transparentně, což značně usnadní provádění projektů a přispěje k účelnějšímu vynakládání prostředků;

32.  podporuje úsilí tuniské vlády o modernizaci a liberalizaci svého hospodářství s cílem splnit nové domácí, regionální a globální požadavky a je přesvědčen, že silné a rozmanité tuniské hospodářství povede k vytváření pracovních míst, příležitostí a k prosperitě a umožní tak zemi naplnit širší politické a sociální ambice;

33.  připomíná strategický význam tuniského zemědělství a vítá v tomto směru opatření naplánovaná v tuniském rozpočtu na rok 2016, včetně odpuštění dluhů zemědělcům a zahájení vnitrostátních konzultací o odvětví zemědělství; pokládá za nezbytné, aby do těchto vnitrostátních konzultací byla zapojena občanská společnost a co nejširší spektrum aktérů, včetně drobných zemědělců z jihu země a mladých zemědělců; je přesvědčen, že odvětví zemědělství vyžaduje hloubkovou reformu a sérii urgentních praktických opatření, jako je vybudování kapacit odsolovacích stanic, které řeší problém nedostatku vody a další problémy, které se objevují v souvislosti se změnou klimatu; vyzývá tuniské orgány, aby zakázaly používání jakýchkoli pesticidů, které jsou již zakázány v EU.

34.  vyzývá EU, aby posílila svoje úsilí v boji proti desertifikaci v Tunisku; bere na vědomí, že tuniští občané se potýkají s vážným nedostatkem vody; vyzývá Tunisko, aby podporovalo trvale udržitelné zemědělství a stravovací návyky; doporučuje, aby pozemková reforma povzbuzovala zemědělce k ochraně lesů a řek; připomíná, že udržitelný rozvoj pobřežního cestovního ruchu v Tunisku bude vyžadovat výrazné omezení hustoty hotelů v zájmu racionalizace investic a řízení pobřežních oblastí;

35.  vítá, že agentura APIA (Agence de promotion des investissements agricoles) zahájila projekt s názvem „Mobilita mladých, zabezpečování potravin a snižování chudoby ve venkovských oblastech“ s cílem bojovat proti nezaměstnanosti mladých lidí nabízením alternativ ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby podpořily akce EU tím, že se v partnerství s tuniskými orgány, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem zapojí do odvětvových nebo tematických projektů, které by mohly mít přímý kladný vliv na tuniskou společnost;

36.  vítá programy, které vypracoval sekretariát Unie pro Středomoří, jako např. Med4jobs, usilující o řešení problematiky uplatnitelnosti mladých lidí ve Středomoří na trhu práce; vyzývá členské státy Unie pro Středomoří, aby pověřily svůj generální sekretariát, aby se zaměřil na hospodářský a sociální rozvoj Tuniska a podpořil tak konsolidaci procesu transformace;

37.  žádá důraznější boj proti korupci, zejména v kontextu rostoucí šedé ekonomiky, s cílem dosáhnout větší efektivity a transparentnosti rozhodovacích procesů a vytvořit lepší prostředí pro investice a podnikání; vitá vytvoření tuniské protikorupční agentury, avšak vyjadřuje politování nad jejím omezeným rozpočtem; naléhavě vyzývá tuniské orgány, aby posílily její kapacity a efektivitu a aby jí poskytly veškerou nezbytnou finanční a logistickou podporu pro zajištění řádného fungování veřejné správy a řádných postupů zadávání veřejných zakázek; vyzývá tuniské orgány, aby zajistily široké zviditelnění svých kroků proti korupci;

38.  vyzývá k urychlenému zřízení národní rady pro sociální dialog, o níž bylo rozhodnuto v roce 2013;

39.  vyjadřuje znepokojení nad malou schopností Tuniska vymáhat majetek, zejména kvůli zdlouhavým a náročným postupům zabavování a navracení majetku; žádá, aby byla Tunisku poskytnuta zvláštní podpora v oblasti technických kapacit za účelem vyšetřování a získávání zpravodajských informací a důkazů, které jsou pro navrácení majetku třeba;

40.  vyzývá členské státy, aby projevily podporu a politickou vůli v zájmu urychlení navrácení zmrazeného tuniského majetku; vítá rozhodnutí Rady ze dne 28. ledna 2016 prodloužit zmrazení prostředků 48 osob o další rok;

41.  žádá, aby byly podporovány rychlejší a bezpečnější převody plateb a investičního potenciálu – zejména v zájmu místního a regionálního rozvoje – Tunisanů a Severoafričanů už nyní pobývajících v EU;

42.  vyjadřuje znepokojení ohledně udržitelnosti tuniského dluhu a vyzývá k posouzení možných způsobů, jak učinit tuniský dluh udržitelný s ohledem na hospodářskou situaci v zemi; žádá konverzi tuniského dluhu na investiční projekty, zejména v oblasti budování strategické infrastruktury a snižování regionálních rozdílů, a vítá příslušné iniciativy v tomto ohledu; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily počet těchto typů projektů, vyzývá členské státy EU, aby přezkoumaly možnosti zajištění nového preferenčního rozložení tuniského dluhu a diverzifikace jednotlivých složek dluhu;

43.  vítá projekty EU v oblasti vytváření pracovních příležitostí a odborného vzdělávání jako např. program IRADA; doporučuje, aby byla poskytnuta další podpora malým a středním podnikům z prostředků evropské politiky sousedství (ENP); poukazuje na to, že MSP jsou rozhodující pro tuniský růst a měly by mít proto možnost využívat podporu z EU; podporuje rozvoj programů pro začínající podniky zaměřených na ženy a mladé lidi, zejména za účelem rozvoje odborné přípravy v oblasti podnikového vedení a přístupu k finanční podpoře s cílem podpořit oblast MSP; doporučuje, aby Tunisko co nejdříve přijalo odpovídající opatření, které mu umožní plně využívat programu pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME); vybízí k soukromým půjčkám malým a středním podnikům, například prostřednictvím posílení odvětví záruk za úvěr a prostřednictvím reformy bankovního sektoru, který trpí nedostatkem kapitálu; vítá nedávno zahájený partnerský program pro tuniskou centrální banku, který má přispět k modernizaci bankovnictví;

44.  doporučuje využít odborné znalosti a zkušenosti EU v oblasti regionálních fondů a snižování regionálních rozdílů k podpoře regionálního rozvoje v Tunisku a snížení rozdílů; žádá mezinárodní partnery a finanční instituce o pomoc při zkvalitňování a rozšiřování vnitrostátní infrastruktury (např. dálnice, železnice, přístavy, letiště a telekomunikační sítě) tak, aby lépe propojovala venkovská a vnitrozemská centra;

45.  vybízí k začlenění evropského nástroje sousedství do celoevropských iniciativ, jako je energetická unie; současně vybízí k prohloubení spolupráce v regionu severní Afriky v konkrétních otázkách, jako je zalesňování a vodní hospodářství, a k větší socioekonomické integraci, s posílením obchodu v celé severní Africe; připomíná, že Unie pro Středomoří podporuje rozvoj konkrétních projektů v tomto regionu a v tomto smyslu by se měla připojit k projektům, které v Tunisku řídí Evropská unie;

46.  žádá, aby se spolupráce EU více zaměřila na zelenou ekonomiku a udržitelný rozvoj a na rozsáhlejší využívání obnovitelných zdrojů energie, stejně jako na zlepšení čištění odpadních vod a nakládání s odpady, neboť Tunisko má v odvětví obnovitelných zdrojů značný potenciál; vítá projekty, jako je vyčištění Bizertského jezera podpořené Unií pro Středomoří, projekt střech pokrytých vegetací v Ghar el Melh nebo spotřebovávání organického odpadu ve městě Beja;

47.  vítá propojování evropsko-středomořských trhů s elektřinou jako jeden z významných prvků spolupráce v oblasti energetiky s našimi jižními sousedy; domnívá se, že projekt Elmed by umožnil obousměrné obchodování s elektřinou mezi severním a jižním Středomořím ve prospěch všech partnerů v oblasti bezpečnosti, stability a dostupnosti dodávek elektřiny;

III - Bezpečnost a obrana

48.  je hluboce znepokojen přímým vedlejším účinkem, který má mimo jiné nestabilita v Libyi na bezpečnost v Tunisku; bere na vědomí výstavbu zdi na části hranic s Libyí; vyjadřuje znepokojení nad tím, že vysoký počet tuniských zahraničních bojovníků se přidává k DÁ'IŠ a dalším teroristickým skupinám; zdůrazňuje, že důležitou součástí boje proti terorismu je boj proti pašování zbraní; zdůrazňuje, že je třeba reformovat tuniské zpravodajské služby, a to při dodržení zásad právního státu a lidskoprávních úmluv;

49.  vyjadřuje obavy nad teroristickým útokem v pohraničním městě Ben Guerdane, k němž došlo bezprostředně po bombovém útoku spáchaném ve městě v Sabratha, což ukazuje, že tunisko-libyjská hranice zůstává vysoce propustná; vyjadřuje znepokojení nad situací v Libyi a vyzývá všechny strany v Libyi, aby konstruktivně spolupracovaly s vládou národní jednoty; zdůrazňuje, že EU je připravena na žádost vlády národní jednoty poskytnout bezpečnostní podporu a že musí být obnovena bezpečnostní koordinace mezi Tuniskem a Libyí; navrhuje posoudit společně s tuniskými orgány možnosti vytvoření pomocné pohraniční mise EU v Tunisku;

50.  uznává, že hlavní příčiny radikalizace tvoří chudoba a sociální vyloučení; proto požaduje lepší sociální začleňování mladých lidí, aby jim bylo umožněno nalézt stabilní zaměstnání a aby se nestali terčem náboru jako bojovníci pro teroristické organizace; doporučuje využít zkušenosti získané prostřednictvím činnosti mezinárodních organizací, jako je Hidája, při vytváření místních a regionálních strategií boje proti násilnému extremismu; vyzývá ke zvyšování povědomí o těchto sítích a podobných iniciativách v Tunisku;

51.  vyzývá tuniskou vládu, aby vypracovala strategii pro návrat zahraničních bojovníků spojující například represivní a preventivní opatření s programy deradikalizace a reintegrace s cílem umožnit jim znovuzačlenění do společnosti a snížit tak budoucí rizika; požaduje přijetí komplexnější strategie pro předcházení radikalizaci ve věznicích a vazebních zařízeních; požaduje, aby byl kladen větší důraz na lepší vzdělání i na boj proti radikalizaci mládeže;

52.  uznává, že terorismus je sdílená výzva, která vyžaduje společnou odpověď, a že v nedávné době došlo k prohloubení spolupráce EU a Tuniska v oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu, zejména díky ambicióznímu programu na podporu reformy bezpečnostního sektoru;

53.  podporuje mírový proces a proces politického usmíření v Libyi pod vedením OSN, jež představují zásadní nástroj v úsilí o stabilizaci celého regionu a posílení bezpečnosti a reformního procesu v Tunisku;

54.  vítá koordinační proces bezpečnostní pomoci zahájený v Tunisku, v němž sehrává aktivní úlohu EU; zdůrazňuje, že Evropská unie by měla podporovat Tunisko při budování státních struktur určených k řešení bezpečnostních otázek; vítá výsledky G7+3 ve věci bezpečnostní spolupráce; vyzývá k urychlenému provedení stávajících programů a k posílení bezpečnostní pomoci Tunisku se zaměřením na bezpečnost na hranicích, ochranu infrastruktury cestovního ruchu a boj proti společné teroristické hrozbě; vybízí však tuniské orgány, aby na tyto hrozby reagovaly úměrně s cílem zachovat demokratické svobody a základní práva; vyzývá k plné podpoře příslušných tuniských orgánů, zřízení poradce pro národní bezpečnost a zároveň vyzývá členské státy, aby sdílely osvědčené postupy v oblasti bezpečnosti s Tuniskem, se zaměřením na vzdělávání pracovníků bezpečnostních sil a dodržování lidských práv; požaduje, aby byla prováděna systematická hodnocení dodržování lidských práv v souvislosti s podporou EU určené Tunisku v oblasti bezpečnosti;

55.  vyjadřuje nejhlubší obavy nad zákonem 22/2015 o boji proti terorismu, který přijalo tuniské Národní lidové shromáždění v červenci 2015 a který ukládá možnost trestu smrti za řadu trestných činů zahrnutých do pojmu „terorismu“; vyjadřuje znepokojení nad různými ustanoveními zákona o boji proti terorismu; zdůrazňuje, že tento zákon by mohl vážně ohrozit občanské svobody a dodržování lidských práv v Tunisku; vyzývá tuniské orgány, aby nadále dodržovaly moratorium na používání trestu smrti; připomíná, že podle tuniského práva je trest smrti stanoven za zločiny vraždy a znásilnění, i když od roku 1991 nebyla žádná poprava vykonána; zdůrazňuje, že i když Tunisko patří k zemím, kde je hrozba terorismu velmi silná, státy jsou v boji proti terorismu povinny plně respektovat lidská práva; zdůrazňuje, že evropská politika sousedství je výrazně vázána na dodržování lidských práv a mezinárodního práva, a připomíná, že EU zaujímá pevný postoj proti trestu smrti;

56.  vítá skutečnost, že zákon 22/2015 o boji proti terorismu obsahuje ustanovení o právní ochraně novinářských zdrojů a trestnosti nepovoleného sledování ze strany vlády;

57.  vítá, že byl v listopadu 2015 zahájen program EU na podporu reformy bezpečnostního sektoru v Tunisku, přičemž zvláštní důraz klade na restrukturalizaci bezpečnostních služeb, hraniční kontroly a zpravodajské služby, a závazek obou stran v rámci Rady přidružení EU-Tunisko ze dne 18. dubna 2016 k efektivnímu a urychlenému provedení programu;

58.  žádá, aby byla v rámci jednoznačné strategické vize zaměřené na prevenci, podporu tvorby právních předpisů pro Národní lidové shromáždění a zřízení úřadu státního zastupitelství pro boj proti terorismu spíše prosazována logika cílů, a nikoli pouhá podpora politickým nástrojům;

59.  vítá posílení politického dialogu mezi EU a Tuniskem v boji proti terorismu; připomíná význam ochrany lidských práv v rámci protiteroristických opatření;

60.  požaduje prohloubení spolupráce s agenturami EU, jako je Europol, přičemž poznamenává, že Tunisko není na seznamu třetích zemí, s nimiž Europol uzavře dohody; vyzývá Radu, aby zvážila zařazení Tuniska na seznam těchto třetích zemí; požaduje, aby byla před schválením této dohody vypracována studie dopadů této spolupráce a předložená na společné schůzi Výboru pro zahraniční věci (AFET) a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE); vítá skutečnost, že Eurojust jmenoval kontaktní osobu pro Tunisko, i výzvu Eurojustu k prohloubení spolupráce a jmenování druhé kontaktní osoby, která bude speciálně pověřena bojem proti terorismu; vyzývá tuniskou vládu, aby co nejdříve navázala na tyto návrhy odpovídajícími postupy;

IV - Mobilita, výzkum, vzdělávání a kultura

61.  vítá partnerství EU a Tuniska v oblasti mobility, které bylo uzavřeno v březnu 2014, a žádá jeho bezodkladné naplňování; vyzývá k přijetí nové vízové politiky vůči Tunisku a k uzavření dohody o zpětném přebírání osob; konstatuje, že ačkoli se partnerství v oblasti mobility opírají o vnitrostátní kompetence, jsou začleněna do návrhu EU v rámci evropské politiky sousedství; doporučuje, aby členské státy projevily solidaritu s Tuniskem tím, že uvolní vízový režim pro podnikatele, učitele, studenty, výzkumné pracovníky, umělce atd.;

62.  vyzývá EU, aby podepsala partnerství pro mobilitu s partnerskými zeměmi v rámci jižního sousedství s cílem dospět k uvolnění vízového režimu spolu s dohodami o zpětném přebírání osob; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vytvořila možnosti pro programy cirkulační migrace, které by otevřely bezpečné a zákonné cesty pro migranty; odsuzuje obchodování s lidmi, jehož oběťmi jsou většinou ženy, a zdůrazňuje, že za účelem boje proti němu je důležité posilovat spolupráci s partnerskými zeměmi; konstatuje, že nelegální migraci zahrnující převaděčství a obchod s lidmi lze omezit nejlépe vydáváním dlouhodobých víz opravňujících k vícenásobnému pobytu namísto vydávání krátkodobých víz; doporučuje Tunisku, aby v souladu s mezinárodním právem změnilo zákon z roku 2004, který kriminalizuje osoby, které opustily jeho území bez povolení;

63.  vyzývá tuniské orgány, aby úzce spolupracovaly s členskými státy v rámci boje proti organizovaným formám nedovoleného přistěhovalectví;

64.  zdůrazňuje, že takové mise, jako EURONAVFOR MED, jsou prostředkem, jak konkrétně a účinně bojovat proti obchodování s lidmi; vyzývá Unii, aby ještě intenzivněji pokračovala v tomto typu operací a zapojila do nich partnerské země, jako je Tunisko;

65.  vítá partnerství EU-Tunisko v oblasti výzkumu a inovací a zapojení Tuniska do rámcového programu Horizont 2020; zdůrazňuje, že soudržná politika v oblasti vědeckého výzkumu a technologického rozvoje by představovala pobídku pro investice do oblasti výzkumu a vývoje, přenosu výzkumu a inovací do soukromého sektoru a zakládání nových podniků; podtrhuje, že Tunisko by se mělo stát plnohodnotným účastníkem programu Erasmus+, aby byla podpořena další výměna vysokoškolských studentů; je znepokojen tím, že studenti z Tuniska mají stále více potíží, pokud chtějí studovat na území Evropy; žádá, aby byla zejména vůči mladým studentům pocházejícím z méně rozvinutých regionů uplatňována „politika pozitivní diskriminace“ s pobídkami, které umožní jejich účast v těchto programech; vyzývá Tunisko, aby pozměnilo a upřednostnilo partnerství určená k rozvoji dovedností v oblasti cizích jazyků, inženýrství, energie z obnovitelných zdrojů, přírodních věd a informatiky, což jsou oblasti s nejvyšší mírou zaměstnanosti;

66.  vyzývá Komisi, aby podporovala rozvoj partnerství mezi školami, univerzitami a výzkumnými středisky a aby posílila společné projekty celoživotního učení, zejména v oblasti jazykového vzdělávání, nových technologií, podpory vzdělávání a podnikání žen;

67.  požaduje prohloubení partnerství v kreativním, kulturním a sportovním odvětví, všeobecném vzdělávání, životě komunit a v audiovizuálním odvětví, a to posílením sítí a prováděním iniciativ pro intenzivnější mezikulturní dialog, valorizaci společného historického a archeologického dědictví z období antiky, mobilitu aktérů, podporu a cirkulaci kulturního a audiovizuálního obsahu, mimo jiné prostřednictvím festivalů a výstav; vybízí Tunisko, aby se zapojilo do programu Kreativní Evropa;

68.  doporučuje, aby orgány EU, a zejména delegace EU v Tunisu, při zveřejňování výzev k podávání nabídek a výzev k projevení zájmu i při komunikaci s veřejností používaly arabštinu; zdůrazňuje, že je důležité, aby tuniská vláda informovala občany o své činnosti;

69.  domnívá se, že používání arabštiny je nezbytné k zajištění zapojení občanské společnosti do vztahů mezi EU a Tuniskem, a to zejména v souvislosti s jednáními o dohodě o volném obchodu;

o
o   o

70.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě Tuniské republiky a předsedovi Tuniského národního lidového shromáždění.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0272. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0061. (3) Příjaté texty, P8_TA(2016)0086. (4) Úř. věst. L 102, 18.4.2016, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o sociálním dumpingu v Evropské unii (2015/2255(INI))

P8_TA(2016)0346 A8-0255/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii a článek 56, čl. 153 odst. 5 a článek 154 SFEU,

–  s ohledem na základní svobodu volného pohybu pracovníků (článek 45 SFEU) a volného pohybu služeb (článek 56 SFEU),

–  s ohledem na články 151 a 153 SFEU a také článek 9 SFEU, který zaručuje přiměřenou sociální ochranu,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“)(2),

–  s ohledem na probíhající provádění směrnice 2014/67/EU,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85(8)a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství(10),

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž)(11),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o podmínkách pro posádky plavidel zajišťujících pravidelnou přepravu cestujících a trajektovou přepravu mezi členskými státy (COM(1998)0251),

–  s ohledem na směrnici Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST)(12)ve znění směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF)(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě(14),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/344 ze dne 9. března 2016, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při řešení problematiky nehlášené práce(15),

–  s ohledem na základní pracovní normy Mezinárodní organizace práce (MOP) a na úmluvy a doporučení této organizace týkající se správy služeb zaměstnanosti a inspekce práce, které jsou mezinárodní referenční hodnotou při zajišťování, že jsou uplatňována právní ustanovení o pracovních podmínkách a ochraně pracovníků,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2010 s názvem „Posted workers in the European Union“ (Vyslaní pracovníci v Evropské unii)(16) a na vnitrostátní zprávy,

–  s ohledem na slovník pracovněprávních vztahů nadace Eurofound(17),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2015 nazvané „Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ (COM(2015)0215),

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu z roku 2015 nazvanou „EU Social and Labour Rights and EU Internal Market Law“ (Sociální a pracovní práva v EU a právní předpisy vnitřního trhu EU),

–  s ohledem na studii Evropské komise z roku 2015 nazvanou „Study on wage setting systems and minimum rates of pay applicable to posted workers in accordance with Directive 96/71/EC in a selected number of Member States and sectors“ (Studie systémů stanovování mezd a minimálních mezd platných pro vyslané pracovníky v souladu se směrnicí 96/71/ES ve vybraném počtu členských států a odvětví),

–  s ohledem na studii univerzity v Gentu z roku 2015, kterou financovala Evropská komise, nazvanou „Atypical Employment in the Aviation Sector“ (Atypické zaměstnávání v odvětví letectví),

–  s ohledem na projev o stavu Unie, který dne 9. září 2015 pronesl v Evropském parlamentu předseda Komise,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0255/2016),

A.  vzhledem k tomu, že nehlášená práce a nepravá samostatná výdělečná činnost mohou vést k narušení hospodářské soutěže, které dlouhodobě poškozuje systémy sociálního zabezpečení, zvyšuje počet nejistých pracovních míst a snižuje úroveň ochrany pracovníků a celkovou kvalitu pracovních míst, a proto je třeba proti nim bojovat; vzhledem k tomu, že rostoucí počet případů externího zajišťování služeb a využívání subdodavatelů může vytvářet prostor pro zneužívání stávajícího pracovního a sociálního práva; vzhledem k tomu, že řešení takového zneužívání je klíčové pro udržení volného pohybu na vnitřním trhu a zachování solidarity v rámci Unie;

B.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků v souladu s článkem 45 SFEU, svoboda usazování a volný pohyb služeb představují základní zásady vnitřního trhu;

C.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie, kterou podepsaly všechny členské státy, stanoví, že rovnost žen a mužů je třeba zajistit ve všech oblastech; vzhledem k tomu, že pokud jde o sociální dumping, je klíčové zvýšit úroveň zaměstnanosti žen, zlepšit situaci žen na trhu práce a odstranit genderové rozdíly;

D.  vzhledem ke k tomu, že jednou z hlavních zásad politiky EU je sociální soudržnost, což znamená neustálé a pokračující sbližování mezd a ochranu sociálního zabezpečení pro všechny pracovníky, ať místní, či mobilní; vzhledem k tomu, že v Unii přetrvávají značné rozdíly v pracovních podmínkách a mzdách, a vzhledem k tomu, že sociální konvergence směrem vzhůru je klíčem k prosperitě a posílení vnitřní poptávky v rámci celé Unie; vzhledem k tomu, že mzdová diferenciace patří mezi hlavní důvody pracovníků pro odchod z domovské země;

E.  vzhledem k tomu, že článek 9 SFEU mezi základní zásady Unie řadí podporu vysoké úrovně zaměstnanosti, záruku přiměřené sociální ochrany, boj proti sociálnímu vyloučení a vysokou úroveň všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví; vzhledem k tomu, že ve většině členských států se nerovnosti prohlubují v důsledku krize a vysoké míry nezaměstnanosti;

F.  vzhledem k tomu, že stále existují rozdíly v odměňování žen a mužů a navzdory platným právním předpisům EU a doporučením obsaženým v právně nevynutitelných předpisech bylo v této oblasti dosaženo velmi omezeného pokroku; vzhledem k tomu, že tuto situaci ještě zhoršuje sociální dumping, a to spolu s rozdíly v odměňování žen a mužů, které vedou k rozdílům ve výši důchodů žen a mužů a jsou důvodem, proč ženám ve stáří hrozí chudoba více než mužům;

G.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi, zejména se ženami, a to nejen z třetích zemí do EU, ale i mezi jednotlivými zeměmi EU, bývá často spojováno s falešnými pracovními smlouvami;

H.  vzhledem k tomu, že rozsah „sociálního dumpingu“ roste vlivem pracovněprávních vztahů s extrateritoriálními prvky;

I.  vzhledem k tomu, že v odvětví dopravy jsou do značné míry navzájem propojeny bezpečnost a ochrana pasažérů a přiměřené pracovní podmínky;

J.  vzhledem k tomu, že vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru bylo potvrzeno jako konečný cíl bílé knihy o dopravě z roku 2011;

K.  vzhledem k tomu, že Komise oznámila, že má v úmyslu v průběhu roku 2016 navrhnout nové iniciativy v oblasti silniční dopravy, a to včetně jejích sociálních aspektů;

L.  vzhledem k tomu, že odvětví silniční dopravy má zásadní význam pro společnost a hospodářství Evropské unie a tvoří téměř tři čtvrtiny (72 %) celkové domácí nákladní dopravy; vzhledem k tomu, že toto odvětví přepravuje více cestujících než nadzemní a podzemní železnice a tramvaje dohromady a zaměstnává více než 2,2 % celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva EU (5 milionů osob);

M.  vzhledem k tomu, že dobré pracovní podmínky, které chrání tělesné i duševní zdraví, jsou základním právem jednotlivých pracovníků(18) a mají samy o sobě pozitivní hodnotu;

N.  vzhledem k tomu, že předseda Komise Jean-Claude Juncker dne 15. července 2014 a ve svém projevu o stavu Unie v roce 2015 zdůraznil, že potřebujeme spravedlivější a skutečně celoevropský trh práce, kterého lze dosáhnout podporou a ochranou „volného pohybu osob jakožto základního práva naší Unie, ale zároveň je třeba bránit případům zneužívání a rizikům sociálního dumpingu“;

O.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 18. prosince 2007(19) ve věci C-341/05, Laval, poukázal na právo podat kolektivní žalobu na údajný sociální dumping a zdůraznil, že takováto žaloba musí být přiměřená, aby nedošlo k omezení základních svobod EU, jako je volný pohyb služeb;

P.  vzhledem k tomu, že Evropská sociální charta by měla být uznávána jako výraz shody členských států v oblasti základních sociálních práv;

Q.  vzhledem k tomu, že zvyšování počtu případů nekalých praktik a sociálního dumpingu vede k tomu, že slábne podpora myšlenky vnitřního trhu a snižuje se konkurenceschopnost podniků, zejména MSP, jsou porušována práva evropských pracovníků a klesá důvěra v evropskou integraci, takže je nezbytné, aby proběhla skutečně sociální konvergence; vzhledem k tomu, že se tento problém nejvíce týká zemědělství, stavebnictví, pohostinství a potravinářství, dopravy, péče a domácích služeb;

R.  vzhledem k tomu, že velký význam má rovné zacházení s pracovníky v rámci Evropské unie a nezbytná sociální konvergence na jednotném trhu; vzhledem k tomu, že článek 45 SFEU stanoví, že volný pohyb zahrnuje odstranění veškeré diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání;

S.  vzhledem k tomu, že dumping, ať už sociální, daňový či environmentální, je v rozporu s evropskými hodnotami, jelikož ohrožuje ochranu práv Evropanů(20);

T.  vzhledem k tomu, že většina členských států doposud neprovedla směrnici 2014/67/EU do vnitrostátního práva, přestože lhůta pro provedení uplynula 18. června 2016; vzhledem k tomu, že je důležité posoudit dopady provádění této směrnice po jejím provedení ve vnitrostátním právu všech členských států, a to s cílem zjistit její skutečný dopad na boj proti různým formám podvodů v oblasti vysílání pracovníků a ochrany vysílaných pracovníků;

U.  vzhledem k tomu, že vyslaní pracovníci představují přibližně 0,7 % veškeré pracovní síly EU(21);

V.  vzhledem k tomu, že počet vyslaných pracovníků v Unii se odhaduje na 1,92 milionu, a to hlavně v odvětvích stavebnictví (43,7 % všech vyslaných pracovníků), služeb, dopravy, komunikace a zemědělství;

W.  vzhledem k tomu, že volný pohyb osob je pro evropský projekt nezbytný, ale je také předpokladem pro dosažení cílů v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti, což přináší vysokou a dlouhodobě udržitelnou konkurenceschopnost ve všech členských státech;

X.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci C-396/13 uvedl, že směrnice 96/71/ES má na jedné straně zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi vnitrostátními podniky a podniky, které poskytují přeshraniční služby, a na druhé straně má zajistit, aby se na vyslané pracovníky vztahoval určitý základní soubor pravidel minimální ochrany v přijímajícím členském státě;

Y.  vzhledem k tomu, že vysílání pracovníků má usnadňovat sdílení dovedností a odborných zkušeností, a ne být zdrojem sociálního dumpingu;

Z.  vzhledem k tomu, že v boji proti sociálnímu dumpingu mohou hrát významnou roli evropské svazy zaměstnavatelů a odborové organizace;

AA.  vzhledem k příslibu nezvyšovat finanční zátěž podniků, zejména MSP;

AB.  vzhledem k tomu, že stanovování mezd je v pravomoci členských států;

AC.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci C-396/13 zdůraznil, že přijímající členský stát má pravomoc stanovit minimální mzdu a také způsob výpočtu a hodnocení zvolených kritérií;

AD.  vzhledem k tomu, že předseda Komise uvedl, že „stejná práce na stejném místě by měla být odměňována stejným způsobem“(22); vzhledem k tomu, že je třeba tento výrok a jeho uplatňování právně vyjasnit;

I. Posílení kontrol prováděných členskými státy a koordinace mezi nimi

1.  domnívá se, že ačkoli neexistuje žádná právně uznávaná a obecně sdílená definice sociálního dumpingu, zahrnuje tento koncept širokou škálu záměrně nekalých praktik a obcházení stávajících evropských a vnitrostátních právních předpisů (včetně zákonů a všeobecně platných kolektivních dohod), což vede k rozvoji nekalé konkurence pomocí nezákonného snižování nákladů práce a provozních nákladů a k porušování práv pracovníků a k jejich vykořisťování; domnívá se, že důsledky těchto praktik a situací mohou mít dopad s ohledem na tři hlavní aspekty:

2.  je přesvědčen, že je nezbytné zajistit rovné podmínky a spravedlivou hospodářskou soutěž v celé EU a odstranit sociální dumping; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu při prosazování práv pracovníků hraje inspekce práce a sociální partneři, kteří stanovují důstojné mzdy v souladu se zákony a zvyklostmi členských států a poskytují konzultace a pokyny zaměstnavatelům; upozorňuje, že všech 28 členských států ratifikovalo úmluvu MOP č. 81 o inspekci práce, a vyzývá členské státy, aby zajistily provedení všech ustanovení této úmluvy; vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy při zavádění účinných a efektivních inspekcí práce a aby předložila návrh doporučení vycházející z úmluvy MOP č. 81 o inspekci práce s cílem zajistit dodržování pracovních norem a ochrany pracovníků, jako jsou například ustanovení související s pracovní dobou, bezpečností a zdravím; připomíná, že sociální partneři hrají důležitou roli při zajišťování dodržování stávajících právních předpisů;

3.  vyzývá členské státy, aby zvýšily účinnost svých kontrolních orgánů a zajistily jejich odpovídající personální a finanční zajištění (včetně inspektorátů pro oblast práce a sociálních věcí, agentur a kontaktních kanceláří), což platí i pro tlumočnické a překladatelské služby; k tomu je třeba mimo jiné využívat výměnu osvědčených postupů; naléhavě žádá členské státy, aby splnily kritérium jednoho inspektora práce na 10 000 pracovníků, doporučené v MOP, a zajistily jejich dostatečné vybavení pro prosazování evropských právních předpisů v oblasti volného pohybu pracovníků a služeb;

4.  vyzývá členské státy, aby zlepšily přeshraniční spolupráci inspekčních služeb a elektronickou výměnu informací a údajů s cílem zefektivnit kontroly pro prevenci sociálních podvodů a boj proti nim, nepravou samostatnou výdělečnou činností a nehlášenou prací a zároveň zohlednily význam ochrany údajů za účelem povinné spolupráce a vzájemné pomoci mezi členskými státy; vybízí členské státy, aby mimo jiné vypracovaly programy dalšího odborného vzdělávání na úrovni Unie pro inspektory s cílem odhalit nové způsoby obcházení právních předpisů a zorganizovat přeshraniční spolupráci; oceňuje práci Komise při financování vzájemných vzdělávacích programů pro inspektory práce v členských státech; zdůrazňuje, že je důležité zajistit vnitrostátním pracovním inspektorátům nebo sociálním partnerům přístup ke všem skutečným místům výkonu práce a příslušným ubytovacím prostorám poskytovaným zaměstnavatelem, kde to umožňuje právo daného státu a při řádném respektování soukromí, protože to je předpokladem pro výkon jejich práce a kontrolu případů sociálního dumpingu; doporučuje Komisi, aby zvážila přeměnu projektů Eurodetachement na stálou platformu pro výměnu, společnou odbornou přípravu a spolupráci inspektorů práce (a veřejných úředníků kontaktních úřadů pro vysílání pracovníků) zapojených do kontroly a dohledu; tato platforma by mohla svou práci koordinovat s platformou pro boj proti nehlášené práci nebo být její součástí;

5.  vybízí členské státy, aby ve vhodných případech vytvořily bilaterální a multilaterální pracovní skupiny ad hoc, do jejichž činnosti se zapojí i příslušné vnitrostátní úřady a inspektoři práce; tyto pracovní skupiny budou – se souhlasem všech dotčených členských států a v souladu s vnitrostátním právem členských států, ve kterých kontroly proběhnou – provádět přeshraniční kontroly na místě, pokud se vyskytne podezření na sociální dumping, práce za nezákonných podmínek nebo podvodů, budou rovněž rozpoznávat krycí společnosti („letterbox companies) a podvodné personální agentury a odhalovat případy porušování pravidel, která vedou k vykořisťování pracovníků; upozorňuje, že tyto pracovní skupiny by mohly spolupracovat s evropskou platformou pro boj proti nehlášené práci a s výborem vrchních inspektorů práce, aby se omezila související finanční zátěž, a že tyto skupiny by mohly vytvořit síť vnitrostátních inspekcí pro sociální věci, která by prosazovala výměnu informací; zastává také názor, že pro ukončení sociálního dumpingu a zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu je nezbytná dobrá spolupráce mezi vnitrostátními úřady a sociálními partnery;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinnější provádění stávajících právních předpisů a zlepšily spolupráci mezi orgány členských států odpovědnými za inspekce práce, zejména s ohledem na přeshraniční inspekce práce; vítá zavedení evropské platformy pro boj s nehlášenou prací a cíle, které si stanovila za účelem prohloubení spolupráce při předcházení a odrazování od nehlášené práce; věří, že tato platforma pomůže odhalit a řešit případy porušování vnitrostátního a evropského pracovního práva a ustanovení EU o volném pohybu pracovníků, svobody usazování a volného pohybu služeb;

7.  zdůrazňuje, že je třeba doplnit opatření proti porušování sociálních práv o boj proti daňovým podvodům a únikům, a zaručit tak spravedlivou hospodářskou soutěž a rovné podmínky pro podniky;

8.  konstatuje, že mezi nejčastější způsoby obcházení pravidel pro vysílání pracovníků patří to, že vyslaní pracovníci nejsou deklarováni nebo jsou deklarováni nesprávně; doporučuje, aby v případech vysílání pracovníků platila ve všech členských státech povinnost podat nejpozději na začátku poskytování služby prohlášení, které bude zapsáno do evropského rejstříku, takže bude snazší do těchto prohlášení nahlížet, zjednoduší se koordinace mezi členskými státy a sníží se nynější právní nejistota vyplývající z rozdílů mezi postupy a dokumenty v jednotlivých zemích;

9.  zdůrazňuje, že příslušné orgány přijímajícího členského státu by ve spolupráci s příslušnými orgány vysílajícího státu měly mít možnost prověřit pravost formuláře A1, pokud mají vážné pochybnosti, že se skutečně jedná o vyslání pracovníka; vyzývá administrativní pracovní skupinu ad hoc pro formulář A1, aby zintenzívnila své úsilí a zlepšila hodnověrnost formuláře A1 a aby zvážila, zda by bylo možné zjednodušit dohled tím, že by se formuláře A1 shromažďovaly prostřednictvím jednoho digitálního systému; žádá Komisi a členské státy, aby udělaly vše pro to, aby systém elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení (EESSI) byl plně funkční, využívaly ho všechny členské státy a odpovídal potřebám MSP; zdůrazňuje, že lepší přístup k informacím pro pracovníky, zaměstnavatele a inspektory práce, například prostřednictvím jednotné vnitrostátní internetové stránky, představuje klíčový nástroj pro boj proti porušování předpisů;

10.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly úmluvu MOP č. 189 o pracovnících v cizích domácnostech; vyzývá členské státy, aby vytvořily právní úpravy umožňující legálně zaměstnávat pracovníky a pečovatele v domácnostech s cílem zajistit právní jistotu pro zaměstnavatele a spravedlivé podmínky i důstojné pracovní podmínky pro pracovníky; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyhodnotily podmínky zaměstnávání pracovníků v cizí domácnosti, a bude-li třeba, předložily doporučení pro zlepšení v souladu se stávajícími smlouvami (zejména čl. 153 odst. 1 SFEU), včetně vhodného vzdělávání a poskytování informací o právech a povinnostech těchto pracovníků;

11.  konstatuje, že v určitých odvětvích má sociální dumping největší dopad právě na ženy, zejména v péči o domácnost a pečovatelských službách (obzvláště domácích pečovatelských službách); vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy posoudily veškeré situace, ve kterých jsou ženy oběťmi sociálního a mzdového dumpingu nebo vykonávají nehlášenou práci, a současně zhodnotily platné právní předpisy EU;

12.  vyzývá členské státy, aby zlepšily spolupráci veřejných orgánů, odborových svazů a nevládních organizací na nadnárodní a místní úrovni s cílem řešit často velmi složité problémy migrujících pracovníků a zohlednit pracovní podmínky i další aspekty spojené s kvalitou života včetně celkového zdraví, sociálního začlenění a ubytování;

13.  zdůrazňuje význam ustanovení směrnice 2014/67/EU týkajících se přeshraničního vymáhání uložených finančních správních sankcí nebo pokut, která pomůže odstranit případy porušování právních předpisů; domnívá se, že příslušné orgány by měly mít pravomoc ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce a v případě vážného porušování právních předpisů pro vysílání pracovníků nebo platných kolektivních smluv by měly být oprávněny pozastavit poskytování služeb; domnívá se, že výše těchto pokut by měla sloužit jako odrazující opatření a že informování MSP o příslušných právních předpisech o vysílání pracovníků by mělo být zlepšeno;

14.  žádá členské státy, aby významným způsobem zlepšily výměnu informací týkajících se sociálního zabezpečení vysílaných pracovníků za účelem lepšího prosazování stávajících právních předpisů; připomíná svou výzvu Komisi, aby se zabývala výhodami, které by přineslo zavedení, popř. vydávání evropského průkazu sociálního zabezpečení chráněného proti padělání nebo jiného celoevropského elektronického dokumentu, jenž by obsahoval jak veškeré údaje nutné pro ověření zaměstnaneckého poměru držitele na základě sociálního zabezpečení(23), tak i nezbytné informace týkající se vysílání pracovníka na pracovní cesty, a to za přísného dodržování pravidel pro ochranu údajů, zejména pokud jsou zpracovávány citlivé osobní údaje; podtrhuje však, že takové ustanovení nesmí v žádném případě omezovat či podrývat právo úřadů a sociálních partnerů v přijímajících zemích na přezkum a provádění kontrol a prověřování údajů obsažených na tomto průkazu v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi;

15.  žádá, aby byl vypracován celounijní seznam společností včetně krycích společností („letterbox companies“), které závažným způsobem porušily evropské právní předpisy v oblasti práce a sociálních věcí – poté, co tyto společnosti obdržely předchozí varování –, přičemž do tohoto seznamu by mohly nahlížet pouze příslušné inspekční orgány; žádá, aby těmto společnostem byl po zákonem stanovenou dobu odepřen přístup k veřejným zakázkám, dotacím a fondům EU;

16.  vyzývá k tomu, aby EU a členské státy přeshraničně spolupracovaly, pokud jde o informace týkající se vymáhání, aby orgánům pro dohled poskytovaly lepší přístup jak k údajům obsaženým ve vnitrostátních elektronických registrech členských států, tak i v Evropském rejstříku podniků silniční dopravy (ERRU) a aby konsolidovaly seznam přestupků vedoucích ke ztrátě dobré pověsti operátorů silniční dopravy a zahrnuly do něj i nedodržování příslušných právních předpisů EU; zdůrazňuje, že odpovědnost za porušení pravidel by měli nést ti, kdo dávají příkazy zaměstnancům;

II. Odstraňování mezer v právní úpravě za účelem prosazování vnitrostátního a evropského práva v oblasti práce a sociálních věcí a řešení principu rovného zacházení a nediskriminace

17.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření na odstranění nedostatků zjištěných ve stávajících předpisech, a to s cílem účinně bojovat proti sociálnímu dumpingu a sociálním a fiskálním podvodům;

18.  vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala provádění směrnice 2014/67/EU a účinnost platformy pro boj proti nehlášené práci v boji s fenoménem krycích společností („letterbox companies“) a za tím účelem obecněji uplatňovala zásadu, že každá společnost by měla mít jedno hlavní sídlo, a zajistily, že v případě volného poskytování služeb s dočasně vyslanými pracovníky musí každá zúčastněná společnost provozovat „skutečnou činnost“ v členském státě, kde je usazena, a tedy být skutečným podnikem; připomíná význam konceptu „skutečné činnosti“ podniků v členském státě jejich původu, která představuje určující prvek pro vysílání; připomíná, že Výbor pro zaměstnanost a sociální věci zamítl návrh směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem, protože některá z navrhovaných ustanovení by mohla umožnit vytváření subjektů, jejichž sociální a hospodářské aktivity jsou pouze předstírané, představují porušování jejich smluvních a zákonných povinností a vedou ke ztrátám v řádech miliard eur na daňových výnosech; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení návrhu na vytvoření transparentního a přístupného obchodního rejstříku všech společností v EU a na povinné používání EESSI;

19.  vyzývá Komisi, aby vydala novou zprávu o pokroku, kterého členské státy dosáhly při potřebném zlepšování svých daňových správ a systémů pro boj s daňovými podvody, jak bylo navrženo ve sdělení Komise s názvem „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722);

20.  poukazuje na to, že směrnice 96/71/ES odkazuje pouze na články 64 a 74 SFEU týkající se svobody poskytování služeb a svobody usazování, ačkoli jedním z hlavních cílů této směrnice je ochrana pracovníků; na druhou stranu připomíná význam článků 151 a 153 SFEU, které jako cíle EU a členských států stanoví podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, přiměřenou sociální ochranu, podporu sociálního dialogu a také boj proti vyloučení;

21.  uvědomuje si, že s dlouhými subdodavatelskými řetězci jsou spojena určitá rizika; připomíná, že členské státy mohou po konzultaci s příslušnými sociálními partnery vytvořit na vnitrostátní úrovni mechanismy pro „sdílenou a nerozdílnou odpovědnost“, které by bylo možné použít u místních i zahraničních společností, a umožnit tak místním i zahraničním pracovníkům uplatňovat jejich práva; připomíná, že tato možnost byla potvrzena směrnicí 2014/67/EU; žádá Komisi, aby důsledně sledovala uplatňování povinnosti, kterou členským státům ukládá tato směrnice, a sice přijmout opatření, kterými zajistí, aby vyslaní pracovníci v subdodavatelském řetězci ve stavebnictví mohli dodavatele, jehož přímým subdodavatelem jejich zaměstnavatel je, volat k odpovědnosti ohledně dodržování jejich práv pracovníků;

22.  upozorňuje na problémy související se směrnicí 96/71/ES a jejím uplatňováním; zdůrazňuje význam řešení těchto problémů s cílem zajistit spravedlivé pracovní podmínky, dodržování práv pracovníků a rovné podmínky pro vysílání pracovníků a místní společnosti v přijímající zemi, což je důležité zejména pro MSP; vyzývá k včasnému provedení směrnice 2014/67/EU; upozorňuje na návrh Komise na revizi směrnice 96/71/ES, do níž by měla být vložena ustanovení omezující dobu vyslání pracovníka, ustanovení o odměnách a definice podmínek zaměstnávání; tím by bylo zajištěno dodržování principu rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, které jsou zakotveny v právu EU již zakládajícími smlouvami; zdůrazňuje, že pravidla pro vysílání pracovníků by měla být jasná, přiměřená a odůvodněná; podtrhuje, že je třeba dodržovat kolektivní smlouvy a systémy hospodářských vztahů v hostitelské zemi;

Mobilní pracovníci: boj proti sociálnímu dumpingu v oblasti dopravy

23.  vyzývá k tomu, aby se v odvětví silniční dopravy více dohlíželo na dodržování pracovní doby a doby odpočinku; vyzývá ke zlepšení monitorovacích zařízení a včasnému zavedení inteligentních tachografů k profesionálnímu použití s cílem zajistit řádné, účinné a nediskriminační provádění stávajících právních předpisů ze strany členských států bez vytváření nepřiměřené administrativní zátěže; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila vytvoření „elektronického a integrovaného souboru provozovatelů“ pro všechny provozovatele vykonávající svou činnost s licencí Společenství s cílem shromažďovat všechny relevantní údaje o dopravci, vozidle a řidiči zjištěné při silničních kontrolách;

24.  vyzývá k zintenzivnění kontrol dodržování pracovní doby, doby pohotovosti, doby řízení a doby odpočinku ve všech příslušných odvětvích, jako je stavebnictví, pohostinství, zdravotnictví a doprava, a k ukládání sankcí v případě závažného porušování;

25.  vyzývá Komisi, aby zvážila zřízení Evropské agentury pro silniční dopravu, která by zajišťovala řádné provádění právních předpisů EU a prosazovala standardizaci a spolupráci v silniční dopravě mezi všemi členskými státy;

26.  vyzývá Komisi, aby koordinovala a posilovala spolupráci mezi vnitrostátními orgány týkající se právních předpisů v oblasti silniční dopravy, a to i prostřednictvím výměny informací, a spolupráci v dalších činnostech s cílem podpořit provádění právních předpisů a zajistit rovné podmínky pro hospodářské subjekty; upozorňuje, že vymáhání právních předpisů je v první řadě úkolem členských států; naléhavě vyzývá členské státy, aby více spolupracovaly s Euro Contrôle Route a Evropskou sítí dopravních policií (TISPOL) a dbaly na jejich rovné a vhodné uplatňování s cílem zlepšit provádění právních předpisů EU v oblasti silniční přepravy;

27.  vyzývá Evropskou komisi, aby vůči mobilním pracovníkům v silniční dopravě kolektivně uplatnila čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 593/2008 (Řím I) v souladu s výkladem, který podal Soudní dvůr v rozsudku ve věci Koelzsch (C-29/10, rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. března 2011);

28.  vyzývá Komisi a členské státy k výměně názorů s cílem vyjasnit příslušná ustanovení, aby bylo možné rozlišovat mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými za účelem boje s „nepravou samostatnou výdělečnou činností“, a žádá Komisi, aby navrhla konkrétní doporučení na základě ukazatelů existence zaměstnaneckého vztahu podle doporučení MOP č. 198, které se týká zaměstnaneckého vztahu, aniž by docházelo k diskriminaci skutečně samostatně výdělečně činných pracovníků s malým počtem klientů; zdůrazňuje, že je třeba sledovat zaměstnanecký status pracovníků, jako jsou piloti aerolinií a strojvedoucí, a jejich zaměstnanecký vztah se společnostmi, pro něž pracují; zdůrazňuje, že problém nepravé samostatně výdělečné činnosti má vážné důsledky pro sociální ochranu a bezpečnost pracovníků a mohl by mít dopady na spravedlivou hospodářskou soutěž;

29.  odmítá jakoukoli další liberalizaci kabotáže, dokud nebude posílen stávající právní rámec; vybízí Komisi, aby navrhla zlepšená pravidla, a tak zajistila lepší provádění a snazší dohled; vyzývá Komisi k přezkumu směrnice o kombinované přepravě 92/106/EHS(24)s cílem odstranit nekalé praktiky a vyzývá k přijetí dalších opatření za účelem souladu s předpisy v sociální oblasti týkajících se činností v kombinované přepravě;

30.  vyzývá ty členské státy, které zavedly systém výběru mýtného, aby údaje o mýtném poskytovaly monitorovacím orgánům, aby bylo možné účinněji kontrolovat kabotážní provoz;

31.  doporučuje, aby pro případ nabytí nebo převodu majetku společnosti bylo jasně stanoveno, od kterých požadavků nesmí být upuštěno, ale musí být převedeny do nových smluv ve smyslu směrnice 2001/23/ES(25) , pokud jde o ochranu práv zaměstnanců v případě převodu podniků;

32.  vyzývá k tomu, aby nařízení (ES) č. 1008/2008 bylo zlepšeno tak, aby zaručovalo závazné uplatňování vnitrostátních pracovních právních předpisů u leteckých společností, jež mají operační základny v Evropě, a přezkoumalo definici pojmu „hlavní místo podnikání “, a rovněž v souvislosti s koordinací systémů sociálního zabezpečení a pracovního práva k tomu, aby sladilo definici „mateřského letiště“ pro členy posádek dle nařízení (EU) č. 83/2014(26) a nařízení (EU) č. 465/2012(27);

33.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby v souvislosti s nařízením o Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA) a dalšími příslušnými právními předpisy podpořily jako standardní vzor přímé pracovní smlouvy a aby omezily používání atypických pracovních smluv;

34.  požaduje ochranu sociálních práv posádek a palubních průvodčích;

35.  vyzývá členské státy, aby své právní předpisy přepracovaly s cílem zajistit, aby všechny smlouvy v leteckém odvětví poskytovaly kvalitní zaměstnání a dobré pracovní podmínky; domnívá se, že nejisté pracovní podmínky zvyšují bezpečnostní rizika; zdůrazňuje, že konkurenceschopnost by neměla být zvyšována na úkor „výprodeje“ sociálních záruk pro pracovníky a kvality služeb;

36.  zdůrazňuje, že by měl být posílen sociální rozměr evropské strategie v oblasti letectví, kterou Komise zveřejnila dne 7. prosince 2015, neboť kvalitní zaměstnání a dobré pracovní podmínky jsou přímo propojeny se zajištěním bezpečnosti cestujících i pracovníků; dále zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise a členské státy sledovaly a zajišťovaly řádné vynucování vnitrostátních sociálních právních předpisů a kolektivních smluv, pokud jde o letecké společnosti, které mají operační základny na území EU; v této souvislosti připomíná spojitost mezi sociálními a ekologickými standardy, kvalitou služeb a bezpečností; uznává důležitost stanovení minimální odborné přípravy pro pracovníky údržby v odvětvích civilního letectví; žádá Komisi, aby navrhla revizi nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 868/2004 ze dne 21. dubna 2004 o ochraně před poskytováním dotací a před nekalými cenovými praktikami způsobujícími újmu leteckým dopravcům Společenství při poskytování leteckých služeb ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství(28)a aby analyzovala příčiny, proč není prováděno; vyzývá Komisi a členské státy, aby přepracovaly předpisy týkající se počátečního výcviku a udělování licencí členům posádky s cílem odstranit nedostatky vedoucí k vykořisťování pilotů, jako například smlouvy o platbách za letové hodiny (pay-to fly);

37.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo možné předložit další návrh o pracovních podmínkách v odvětví námořní dopravy, mimo jiné s ohledem na posádky plavidel;

38.  domnívá se, že v námořním odvětví by Komise měla zajistit plné provedení sociálních právních předpisů včetně Úmluvy o práci na moři z roku 2006; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly opatřeními, která podporují zaměstnávání a udržování kvalifikovaných námořníků pocházejících z Evropy;

Předvídání výzev spojených s digitalizací ekonomiky

39.  připomíná, že je důležité provázat rozvoj digitální ekonomiky a ekonomiky sdílení s ochranou pracovníků v tomto novém odvětví, jehož flexibilnější pracovní postupy mohou vést k formám zaměstnání s nižšími standardy sociálního zabezpečení, pracovní doby, místa výkonu práce, účasti zaměstnanců na řízení podniku a ochrany pracovních míst; zdůrazňuje, v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s vnitrostátními zvyklostmi musí být v souvislosti s těmito novými formami zaměstnávání uplatnitelná svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání; zdůrazňuje, že členské státy musí své právní předpisy přizpůsobit digitální ekonomice a ekonomice sdílení, a vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby bezodkladně vyhodnotily ustanovení evropských právních předpisů vztahující se na toto odvětví a případně vypracovaly návrhy na regulaci digitální ekonomiky a ekonomiky sdílení s cílem zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a ochranu práv pracovníků;

40.  konstatuje, že digitalizace má rozhodující dopad na evropské trhy práce; zdůrazňuje, že digitalizace může na jedné straně vést ke vzniku nových obchodních modelů a nových pracovních míst (zejména pro vysoce kvalifikované pracovníky, ale také pracovníky s nízkou kvalifikací), na straně druhé ale také k nejistým formám zaměstnávání; zdůrazňuje, že ve strategii pro jednotný digitální trh je třeba také zohlednit sociální otázky, aby bylo možné plně využít souvisejícího potenciálu v oblasti zaměstnanosti a růstu a zároveň zajišťovat vysokou úroveň ochrany zaměstnání; vyzývá Komisi, aby jednotný digitální trh utvářela sociálně spravedlivým a udržitelným způsobem; zastává názor, že stávající systémy sociální ochrany by měly být přizpůsobeny potřebám pracovníků v digitální ekonomice a v ekonomice sdílení s cílem zajistit přiměřenou sociální ochranu pro tyto pracovníky;

41.  připomíná, že v některých hospodářských odvětvích, např. zemědělství, se systém pracovní doby liší v závislosti na sezónních omezeních;

III. Směrem k vzestupné sociální konvergenci

42.  zdůrazňuje nadřazenost základních práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a rozvíjely sociální dialog, jenž má zásadní význam pro vytváření vysoké úrovně pracovních podmínek; zdůrazňuje, že pracovní právo a vysoké sociální normy mají rozhodující význam pro nalezení nové rovnováhy hospodářství, podporu příjmů a zvyšování investic do kapacity; zdůrazňuje, že všechny právní a politické dokumenty EU musí respektovat práva a svobody odborů, být v souladu s kolektivními smlouvami a dodržovat rovné zacházení s pracovníky;

43.  vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření, která pomohou ženám zasaženým sociálním dumpingem, a zaměřila se na všechny obecné politiky a opatření k dosažení rovnosti a zohlednila přitom pokračující segregaci na trhu práce a nerovnost, pokud jde o zaměstnanecké smlouvy, které odráží též dosud existující platové rozdíly mezi ženami a muži;

44.  zdůrazňuje, že se nerovnosti v Evropě prohlubují, což ohrožuje dosažení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti chudoby a zaměstnanosti;

45.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit na území Unie nebo eurozóny hospodářské, fiskální a sociální mechanismy, které zlepší životní podmínky občanů EU tím, že sníží hospodářské a sociální rozdíly; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu stanoviska k sociálním otázkám, a zajistila tak lepší ochranu pracovníků;

46.  připomíná závazek Komise zavést pilíř sociálních práv a zdůrazňuje potřebu vzestupného sociálního sbližování za účelem dosažení cílů stanovených v článku 151 SFEU; zdůrazňuje, že stanovení kritérií pro srovnávání jednotlivých vnitrostátních sociálních systémů nemůže poskytnout takovýto pilíř, ale může pouze sloužit jako předběžný analytický rámec; zdůrazňuje, že přijetí pilíře sociálních práv by nemělo vést k snižování existujících pracovních a sociálních norem;

47.  upozorňuje na rozdílnou výši příspěvků sociálního zabezpečení zaměstnanců a zaměstnavatelů v členských státech; žádá Komisi o vyhodnocení ekonomického a sociálního dopadu těchto rozdílů v kontextu jednotného trhu;

48.  domnívá se, že mzdy umožňují pracovníkům vést důstojný život, a jsou tedy důležité pro sociální soudržnost a pro udržení produktivního hospodářství; vyzývá k dodržování a podpoře kolektivního vyjednávání; dále doporučuje, aby byly stanoveny spodní hranice mezd formou vnitrostátních minimálních mezd při řádném respektování zvyklostí každého členského státu a po konzultaci se sociálními partnery, s cílem postupně dosáhnout alespoň 60 % příslušné vnitrostátní průměrné mzdy, aby se eliminovaly nadměrné rozdíly mezi mzdami, podpořila se celková poptávka a hospodářské oživení a posílilo vzestupné sociální sbližování;

49.  poukazuje na potenciální význam automatických stabilizátorů; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tyto stabilizátory byly doplněny o efektivní politiky zaměstnanosti, jejichž hlavním cílem je tvorba kvalitních pracovních míst;

50.  vyzývá Komisi, aby spolu se členskými státy zvážila, zda je třeba přijímat na úrovni EU opatření k řešení různých aspektů externího zajišťování služeb včetně rozšíření sdílené a nerozdílné odpovědnosti v subdodavatelském řetězci;

51.  zdůrazňuje, že všichni subdodavatelé včetně agentur pro dočasnou práci, které posílají ženy do jiných členských států hlavně za účelem práce v domácnostech a poskytování domácí pečovatelské služby, musí nést odpovědnost za nevyplacené mzdy, příspěvky na sociální zabezpečení, úrazové pojištění a nemocenské pojištění; zdůrazňuje, že subdodavatelé rovněž musí být schopni pomoci zaměstnancům v případě špatného zacházení či zneužívání ze strany zákazníků a repatriace;

52.  vyzývá Komisi, aby prověřila možnost navrhnout nástroj, na základě kterého by měly společnosti povinnost řádné péče vůči svým dceřiným společnostem i subdodavatelům působícím ve třetích zemích a mohly být v této souvislosti pohnány k odpovědnosti, aby se předešlo riziku porušování lidských práv, korupce, závažných fyzických zranění nebo poškození životního prostředí a porušování úmluv MOP;

53.  domnívá se, že směrnice 96/71/ES a pravidla pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení musí být uplatnitelné na zaměstnávání vyslaných pracovníků ze třetích zemí podle režimu WTO 4 a v rámci obchodních dohod, aby se zabránilo zvýhodňování podniků a pracovníků ze třetích zemí oproti podnikům a pracovníkům pocházejícím z členských států;

54.  žádá Komisi, aby v maximální možné míře zohlednila doporučení uvedená v tomto usnesení;

55.  zdůrazňuje, že je nutné lépe koordinovat různé evropské politiky;

o
o   o

56.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1. (2) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11. (3) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1. (4) Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1. (5) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6. (6) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72. (7) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51. (8) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1. (9) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35. (10) Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3. (11) Úř. věst. L 364, 12.12.1992, s. 7. (12) Úř. věst. L 167, 2.7.1999, s. 33. (13) Úř. věst. L 124, 20.5.2009, s. 30. (14) Přijaté texty, P7_TA(2014)0012. (15) Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 12. (16) http://www.eurofound.europa.eu/publications/report/2010/working-conditions-industrial-relations/posted-workers-in-the-european-union (17) https://www.eurofound.europa.eu/observatories/eurwork/industrial-relations-dictionary (18) Listina základních práv Evropské unie, čl. 31 odst. 1: „Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.“ (19) EU:C:2007:809. (20) Viz Přijaté texty, P8_TA(2015)0252. (21) Viz Pacolet, Jozef a De Wispelaere, Frederic, „Posting of workers: Report on A1 portable documents issued in 2012 and 2013“ (Vysílání pracovníků: Zpráva na přenositelných dokumentech A1 vydaná v roce 2012 a 2013), s. 15. Podle údajů Eurostatu činila celková pracovní síla EU v roce 2013 243 milionů osob (Přehled šetření pracovních sil 2013, Eurostat http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Archive:Labour_force_survey_overview_2013). (22) https://ec.europa.eu/priorities/sites/beta-political/files/juncker-political-guidelines_en.pdf (23) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě (přijaté texty, P7_TA(2014)0012). (24) Směrnice Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy (Úř. věst. L 368, 17.12.1992, s. 38). (25) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16). (26) Nařízení Komise (EU) č. 83/2014 ze dne 29. ledna 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 965/2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 28, 31.1.2014, s. 17). (27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (Úř. věst. L 149, 8.6.2012, s. 4). (28) Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2016 o nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 30. června 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou stanovením regulačních technických norem týkajících se prezentace, obsahu, kontroly a úpravy sdělení klíčových informací a podmínek pro splnění požadavků na poskytnutí těchto sdělení (C(2016)03999 – 2016/2816(DEA))

P8_TA(2016)0347 B8-0974/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2016)03999) (dále jen „nařízení v přenesené pravomoci“),

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, a zejména na čl. 8 odst. 5, čl. 10 odst. 2 a čl. 13 odst. 5 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), kterým se mění rozhodnutí č. 716/2009/ES a zrušuje rozhodnutí Komise 2009/78/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), kterým se upravuje rozhodnutí č. 716/2009/ES a zrušuje rozhodnutí Komise 2009/79/ES, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), kterým se mění rozhodnutí č. 716/2009/ES a zrušuje rozhodnutí Komise 2009/77/ES,

–  s ohledem na návrh regulačních technických norem předložený dne 6. dubna 2016 Společným výborem evropských orgánů dohledu podle článků 10 a 56 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010,

–  s ohledem na dopis, který Komisi předem oznámil a dne 30. června 2016 zaslal předseda Hospodářského a měnového výboru, a na dopis, který předseda Hospodářského a měnového výboru zaslal dne 12. července 2016,

–  s ohledem na návrh usnesení Hospodářského a měnového výboru,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 3 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že informace pro spotřebitele o investičních produktech musí být srovnatelné, aby se podpořily rovné podmínky na trhu bez ohledu na to, jaký finanční zprostředkovatel tyto produkty vytváří či nabízí;

B.  vzhledem k tomu, že odstranění úvěrového rizika z kategorizace výpočtu rizika pojistných produktů by bylo pro investory zavádějící;

C.  vzhledem k tomu, že je stále nutné zpřesnit právní úpravu produktů s možností volby, zejména v souvislosti s výslovnou výjimkou udělenou podle nařízení (EU) č. 1286/2014 fondům SKIPCP;

D.  vzhledem k tomu, že akt v přenesené pravomoci, který Komise přijala, obsahuje nedostatky v metodě výpočtu scénářů budoucí výkonnosti, a tím pádem nesplňuje požadavek stanovený v nařízení (EU) č. 1286/2014 na poskytování informací, které musí být „přesné, pravdivé a jasné“ a nesmí uvádět investory v omyl, a především u některých produktů s investiční složkou neukazuje (dokonce ani v nepříznivém scénáři, ani u produktů, které během doporučené minimální doby držení pravidelně vedou ke ztrátám), že investoři mohou o své peníze přijít;

E.  vzhledem k tomu, že v nařízení v přenesené pravomoci chybí podrobné pokyny týkající se upozornění ohledně srozumitelnosti, což vážně ohrožuje konzistentní uplatňování tohoto prvku ve sdělení klíčových informací v rámci celého jednotného trhu;

F.  vhledem k tomu, že Parlament nadále zastává názor, že do regulačních technických norem by se měl začlenit dodatečný mandát pro vypracování normy ohledně toho, kdy zmíněné upozornění uvádět;

G.  vzhledem k tomu, že pokud se nařízení v přenesené pravomoci nezmění, pravidla v něm uvedená by mohla odporovat duchu a cílům právní úpravy, tj. poskytovat retailovým investorům jasné, srovnatelné, srozumitelné a nezavádějící informace o produktech s investiční složkou;

H.  vzhledem k tomu, že v dopise, který předseda Hospodářského a měnového výboru zaslal Komisi dne 30. června 2016, požádal vyjednávací tým Parlamentu, aby Komise zvážila, zda by se provádění nařízení (EU) č. 1286/2014 nemělo oddálit;

1.  vyslovuje námitku proti nařízení Komise v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi a aby ji informoval o tom, že nařízení v přenesené pravomoci nemůže vstoupit v platnost;

3.  vyzývá Komisi, aby předložila nový akt v přenesené pravomoci, který zohlední výše uvedené obavy;

4.  vyzývá Komisi, aby zvážila návrh na oddálení data použitelnosti nařízení (EU) č. 1286/2014, aniž by tím bylo změněno jakékoliv ustanovení úrovně 1, s cílem zajistit, že požadavky stanovené v tomto nařízení a v nařízení v přenesené pravomoci budou hladce splněny a že úrovně 1 se nevyužije, dokud nevstoupí v platnost regulační technické normy;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, jakož i vládám a parlamentům členských států.