Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se Rakouská republika a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Peru k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0367 – C8-0234/2016 – 2016/0168(NLE))

P8_TA(2016)0372 A8-0267/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0367),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0234/2016),

–  s ohledem na stanovisko Soudního dvora(1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie;

–  s ohledem na článek 59 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0267/2016),

1.  schvaluje rozhodnutí, kterým se Rakouská republika a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Peru k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Peru, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Kazachstánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0368 – C8-0232/2016 – 2016/0169(NLE))

P8_TA(2016)0373 A8-0268/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0368),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0232/2016),

–  s ohledem na stanovisko Soudního dvora(1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie;

–  s ohledem na článek 59 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0268/2016),

1.  schvaluje rozhodnutí, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Kazachstánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Kazachstánu, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Korejské republiky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0372 – C8-0233/2016 – 2016/0173(NLE))

P8_TA(2016)0374 A8-0266/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0372),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0233/2016),

–  s ohledem na stanovisko Soudního dvora(1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie;

–  s ohledem na článek 59 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0266/2016),

1.  schvaluje rozhodnutí, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Korejské republiky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Korejské republiky, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o příštích krocích k dosažení globálních cílů a splnění závazků EU v oblasti výživy a zajišťování potravin ve světě (2016/2705(RSP))

P8_TA(2016)0375 B8-1042/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na článek 25 této deklarace, v němž se právo na potravu uznává jako součást práva na přiměřenou životní úroveň,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, a zejména na článek 11 tohoto paktu, v němž se uznává „právo na přiměřenou životní úroveň […], zahrnující v to dostatečnou výživu“ a „základní právo každého na osvobození od hladu“,

–  s ohledem na opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatý v roce 2008, který stanoví, že právo na výživu je mezinárodně vymahatelné,

–  s ohledem na Římskou deklaraci pro celosvětové potravinové zabezpečení, která byla přijata na světovém potravinovém summitu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) konaném v Římě v roce 1996,

–  s ohledem na pokyny týkající se práva na výživu, které organizace FAO schválila v roce 2004 a které jsou pro jednotlivé státy vodítkem v plnění jejich povinností při zajišťování tohoto práva,

–  s ohledem na studii Organizace OSN pro výživu a zemědělství nazvanou „Celosvětové potravinové ztráty a potravinový odpad“, která byla uveřejněna v roce 2011 a přináší přesné informace o každoročním množství potravinového odpadu a potravinových ztrát,

–  s ohledem na druhou mezinárodní konferenci o výživě, která se uskutečnila ve dnech 19.–21. listopadu 2014 v Římě, a na dokumenty obsahující závěry z této konference, konkrétně na Římskou deklaraci o výživě a na rámec opatření pro potravinové zabezpečení a výživu při vleklých krizích,

–  s ohledem na iniciativu skupiny G8 pro potravinové zabezpečení, přijatou v Aquile v roce 2009,

–  s ohledem na hnutí Scaling-Up Nutrition (SUN), které se snaží využít schopností a ochoty mezinárodních subjektů, pokud jde o podporu vnitrostátních vládou řízených iniciativ a priorit v oblasti řešení problému podvýživy,

–  s ohledem na rezoluci 65.6 o „uceleném prováděcím plánu pro výživu matek, kojenců a malých dětí“ přijatou Světovým zdravotnickým shromážděním (WHA) v roce 2012,

–  s ohledem na Výzvu k vymýcení hladu, kterou zveřejnil generální tajemník OSN na konferenci Rio+20, obsahující požadavek, aby vlády, občanská společnost, náboženská společenství, soukromý sektor a výzkumné instituce spolupracovaly na vymýcení hladu a nejhorších forem podvýživy,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/70/259 ze dne 1. dubna 2016 nazvanou „Desetiletí opatření OSN na podporu výživy (2016–2025)“, jehož cílem je zintenzivnit úsilí o vymýcení hladu a podvýživy ve světě a zajistit všeobecný přístup ke zdravější a udržitelnější stravě pro všechny lidi bez rozdílu ve všech částech světa,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/70/1 ze dne 25. září 2015 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje a na jejich provázanost a vzájemnou spojitost, zejména na první cíl (vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě), druhý cíl (vymýtit hlad, dosáhnout potravinového zabezpečení a zlepšení výživy a prosazovat udržitelné zemědělství) a dvanáctý cíl (zajistit udržitelné vzorce spotřeby a výroby),

–  s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci ze dne 1. prosince 2011(1) a zejména jeho odstavec 32 uvádějící, že je třeba „uznat ústřední úlohu soukromého sektoru při prosazování inovací, vytváření bohatství, příjmů a pracovních míst, při uvolňování domácích zdrojů a tím i přispívání ke snížení chudoby“ (první cíl udržitelného rozvoje),

–  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii, podle nějž musí vnější činnost EU přispívat k cílům udržitelného rozvoje a k dodržování lidských práv a rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země,

–  s ohledem na Úmluvu o potravinové pomoci, kterou Evropská unie ratifikovala dne 13. listopadu 2013,

–  s ohledem na Dohodu o globální výživě pro růst podepsanou dne 8. června 2013 na summitu „Výživa pro růst“ v Londýně,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 nazvané „Přístup EU ke zvyšování odolnosti: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin“ (COM(2012)0586),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. března 2013 nazvané „Zlepšování výživy matek a dětí prostřednictvím vnější pomoci: rámec politiky EU“ (COM(2013)0141) a na závěry Rady ze dne 28. května 2013 o zajišťování potravin a výživy v rámci vnější pomoci,

–  s ohledem na akční plán v oblasti výživy – snížení počtu dětí mladších pěti let postižených nedostatečným růstem o 7 milionů do roku 2025 (SWD(2014)0234), který Komise přijala v roce 2014,

–  s ohledem na první zprávu o pokroku týkající se akčního plánu Komise v oblasti výživy,

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. prosince 2014 nazvanou „Plnění závazků EU v oblasti zabezpečování potravin a výživy: první dvouletá zpráva“ (COM(2014)0712),

–  s ohledem na celkové posouzení z března 2016, které vypracovaly společně EU, Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světový potravinový program (WFP), nazvané „Celková analýza situace při zajišťování potravin a výživy v místech potravinové krize“,

–  s ohledem na dobrovolné pokyny Výboru pro potravinové zabezpečení ve světě pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti s potravinovým zabezpečením v jednotlivých zemích ze dne 11. května 2012,

–  s ohledem na rámec opatření pro potravinové zabezpečení a výživu při vleklých krizích (FFA)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o podvýživě a malnutrici dětí v rozvojových zemích(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: Potrava pro planetu – energie pro život(6),

–  s ohledem na iniciativu „Milan Urban Food Policy Pact“ ze dne 15. října 2015(7) vypracovanou radou města Miláno, kterou podepsalo 113 měst na celém světě a která byla předána generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi a je dokladem ústřední úlohy měst při vytváření potravinových politik,

–  s ohledem na otázku předloženou Komisi o dalších krocích k dosažení globálních cílů a závazcích EU ohledně výživy a zajištění potravin na celém světě (O-000099/2016 – B8-0717/2016),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že druhý cíl udržitelného rozvoje a příslušné dílčí cíle jsou zaměřeny na vymýcení hladu a podvýživy do roku 2030, zejména zabezpečením příležitostí pro drobné vlastníky půdy a zvýšením jejich produktivity, a na dosažení udržitelných a vůči klimatu odolných zemědělských a potravinových systémů, které budou schopny uživit předpokládanou světovou populaci (8,5 miliardy obyvatel v roce 2030), při současné ochraně biologické rozmanitosti, životního prostředí a zájmů a dobrých životních podmínek těchto drobných vlastníků;

B.  vzhledem k tomu, že drobní zemědělci jsou svými investicemi a svou produkcí největším soukromým aktérem v odvětví zemědělství, potravinového zabezpečení a výživy;

C.  vzhledem k tomu, že lidského práva na potravu může být plně dosaženo pouze tehdy, pokud se zásadně sníží chudoba a nerovnosti, zajistí rovnost a posílí odolnost vůči otřesům, zejména vytvořením záchranných sociálních sítí založených na právech a zajištěním plného zapojení zranitelných skupin a bezpečného přístupu k půdě, kontroly půdy, řízení zdrojů a jiných výrobních prostředků pro drobné vlastníky a pastevecké komunity;

D.  vzhledem k tomu, že průmyslová zemědělská výroba vedla k nárůstu emisí skleníkových plynů, rozšíření monokultur a v konečném důsledku k výraznému snížení biologické rozmanitosti v zemědělství a k urychlení eroze půdy, zatímco rodinné zemědělské podniky a drobní zemědělci prokázali, že jsou schopni dodávat diverzifikované produkty a udržitelně zvyšovat produkci potravin prostřednictvím agroekologických postupů;

E.  vzhledem k tomu, že v oblasti snižování podvýživy bylo dosaženo pokroku, který je však příliš pomalý a nerovnoměrný, a vzhledem k tomu, že v současné době nemá 795 milionů lidí na světě dostatek jídla, aby mohli vést důstojný, aktivní život; vzhledem k tomu, že každý třetí člověk trpí nějakou formou podvýživy;

F.  vzhledem k tomu, že WHA v roce 2012 schválilo soubor šesti celosvětových cílů v oblasti výživy pro rok 2025, a to 40% snížení počtu dětí mladších pěti let postižených nedostatečným růstem, 50% snížení výskytu anémie u žen v reprodukčním věku, 30% snížení počtu dětí narozených s nízkou porodní hmotností, prevence nárůstu výskytu dětské nadváhy, alespoň 50% zvýšení míry výhradního kojení v prvních 6 měsících a snížení výskytu kachexie v dětském věku na méně než 5 %;

G.  vzhledem k tomu, že pro novorozence a malé děti, zejména v rozvojových zemích, je nejpřirozenější a nejlepší potravou mateřské mléko, avšak v důsledku neznalosti a kulturních zvyklostí je stále kojen nedostatečný počet dětí;

H.  vzhledem k tomu, že se EU na summitu na téma „Výživa pro růst“ v roce 2013 zavázala snížit do roku 2025 nejméně o 7 milionů počet dětí postižených nedostatečným růstem a na dosažení tohoto cíle přislíbila na období let 2014 až 2020 částku 3,5 miliardy EUR;

I.  vzhledem k tomu, že nedostatečná výživa v průběhu prvních 1000 dní života dítěte má zásadní zdravotní, sociální a hospodářské důsledky a že jedno ze šesti dětí na světě trpí podváhou, 41 milionů dětí pod pět let trpí nadváhou nebo obezitou a podvýživa je příčinou asi 45 % úmrtí dětí mladších pěti let, což představuje zbytečnou ztrátu asi 3 milionů dětských životů ročně; vzhledem k tomu, že zhruba 161 milionů dětí na světě je postiženo chronickou podvýživou;

J.  vzhledem k tomu, že nedostatečná výživa se častěji vyskytuje u žen, což vede k některým vážným důsledkům, například ke snížení jejich produktivity a schopnosti postarat se o rodinu, čímž se cyklus podvýživy přenáší z generace na generaci;

K.  vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2030 dosáhne světová populace počtu 8,5 miliard;

L.  vzhledem k tomu, že pro naplňování celosvětových cílů a závazků EU v oblasti výživy a potravinového zabezpečení ve světě mají zásadní význam účinná opatření proti zabírání půdy v rozvojových zemích, mimo jiné prostřednictvím konkrétních možností zajištění vlastnických vztahů k půdě;

M.  vzhledem k tomu, že podvýživa a nesprávná výživa jsou zdaleka nejrizikovějšími faktory odpovědnými za globální zátěž, kterou představují nemoci;

N.  vzhledem k tomu, že boj proti podvýživě vyžaduje vytvoření udržitelné zemědělské politiky, která bude upřednostňovat diverzifikaci plodin s cílem zajistit dodávky výživných potravin a různorodou stravu; vzhledem k tomu, že pro odolnost drobných zemědělců a rodinných zemědělských podniků ve vztahu k potravinovému zabezpečení má v této souvislosti zásadní význam kontrola, vlastnictví a cenová dostupnost osiv;

O.  vzhledem k tomu, že naplnění práva na potraviny závisí mimo jiné na přístupu k půdě a dalším výrobním prostředkům;

P.  vzhledem k tomu, že investiční obchodní dohody by mohly mít negativní dopad na potravinové zabezpečení a podvýživu, pokud pronájem nebo prodej orné půdy soukromým investorům povede k tomu, že místní obyvatelstvo nebude mít přístup k výrobním prostředkům, jež jsou nezbytné k zajištění jejich živobytí, nebo pokud povede k vývozu velké části potravin a jejich prodeji na mezinárodních trzích, čímž se zvýší závislost hostitelského vývozního státu na kolísání cen komodit na mezinárodních trzích a jeho zranitelnost v tomto ohledu;

Q.  vzhledem k tomu, že výroba biopaliv vytváří nový tlak na světový potravinový systém, neboť vyvolala soutěž o půdu a vodu;

R.  vzhledem k tomu, že potravinové zabezpečení negativně ovlivňuje neudržitelná produkce masa; vzhledem k tomu, že jedna třetina světové produkce obilovin slouží jako krmivo pro zvířata, přičemž rozšiřování pastvin a potravinářských plodin je hlavním zdrojem odlesňování, zejména v Jižní Americe(8);

S.  vzhledem k tomu, že 240 milionů obyvatel ve 45 zemích s nízkými příjmy nebo v zemích zasažených konflikty trpí nedostatkem potravin a vody a 80 milionů osob je zasaženo potravinovou krizí, včetně 41,7 milionu v důsledku působení klimatického jevu El Niño roku 2016, který je nejsilnější za posledních několik desítek let;

T.  vzhledem k tomu, že podle UNICEF již teď každý den umírá 2 000 dětí mladších pěti let na nemoci způsobené znečištěním vody, a vzhledem k tomu, že polovina nemocničních lůžek ve světě je obsazena pacienty, kteří trpí nemocemi způsobenými špatnou kvalitou pitné vody;

U.  vzhledem k tomu, že do roku 2050 bude žít 70 % světové populace ve městech a že bude mít více než kdy dříve rozhodující význam kombinovaný globální a místní přístup k výživě;

V.  vzhledem k tomu, že zabezpečení výživy je klíčovým předpokladem udržitelného a inkluzivního růstu, neboť hospodářské dopady podvýživy mohou představovat ztrátu přibližně 10 % HDP ročně, a vzhledem k tomu, že podle zprávy o globální výživě z roku 2015 organizace FAO každý dolar vynaložený na navýšení intervencí zaměřených na výživu má návratnost 16 dolarů;

W.  vzhledem k tomu, že privatizace osiv prostřednictvím doložek o právech duševního vlastnictví a geneticky modifikované organismy ohrožují potravinovou soběstačnost zemí;

1.  znovu potvrzuje, že k tomu, aby bylo možné splnit Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a aby bylo možné dosáhnout druhého cíle udržitelného rozvoje, jímž je vymýcení hladu, jsou důležitá skutečně koordinovaná a urychlená opatření světových, celostátních, místních, vládních, nevládních i soukromých subjektů, včetně subjektů vědeckého a průmyslového výzkumu, a dárců zaměřená na boj s hladem; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, EU a rozvojové země, aby se zdržely vytváření výživových strategií založených pouze na kalorickém příjmu a předepisování zdravotních přípravků (například doplňků stravy) a aby se zaměřily na základní příčiny hladu a podvýživy; v této souvislosti zdůrazňuje spojitost mezi zemědělstvím, stravou a zdravím;

2.  konstatuje, že u dětí v rozvojových zemích, které jejich matky kojí, existuje patnáctkrát menší pravděpodobnost, že zemřou na zápal plic, a jedenáctkrát menší pravděpodobnost, že zemřou na průjmové onemocnění, než u nekojených dětí;

3.  vyzývá Komisi, Radu, členské státy a mezinárodní společenství, jakož i vlády rozvojových zemí, aby urychleně mobilizovaly dlouhodobé finanční investice do zajišťování potravin a výživy a do udržitelného zemědělství a posílily zajišťování potravin a výživy lepším řízením a odpovědností a systémovými politikami v oblasti potravin a výživy, které budou založené na právech a zohlední na jedné straně genderový rozměr, udržitelné zemědělství, využívání přírodních zdrojů a přístup k nim, veřejné zásobování vodou a veřejné sanitární a hygienické podmínky a na druhé straně vytvoření a rozšíření inkluzivních záchranných sociálních sítí založených na nárocích, zaměřených zejména na nejzranitelnější a nejmarginálnější skupiny obyvatel;

4.  zdůrazňuje nutnost řešit systémové problémy, které vedou ke špatné výživě ve všech jejích podobách; se znepokojením konstatuje, že bylo v minulosti prosazováno zemědělství zaměřené na vývoz, které bylo provozováno na úkor rodinných zemědělských podniků pěstujících potravinové plodiny pro místní spotřebu; je přesvědčen, že opětovné investování do místní produkce potravin zaměřené zejména na malé výrobce potravin a agroekologické postupy je klíčovým předpokladem úspěchu strategií v oblasti výživy; považuje za stejně zásadní, aby byly vytvořeny programy sociální ochrany, které všem jedincům zajistí přístup k výživově hodnotným potravinám za všech okolností;

5.  se znepokojením konstatuje, že jedna třetina potravin vyprodukovaných na celém světě, což představuje přibližně 1,3 miliardy tun potravin, se vyplýtvá; shledává, že největším množstvím potravin plýtvá Severní Amerika a Oceánie, kde mezi odpadem končí téměř 300 kg potravin na osobu; konstatuje, že celkově se v EU ročně generuje 88 milionů tun potravinového odpadu, zatímco ve světě 842 milionů osob hladoví, což představuje 12 % světové populace; zdůrazňuje, že je třeba přizpůsobit všechny potravinové systémy, aby se zamezilo veškerému plýtvání potravinami nebo jejich ztrátě;

6.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby při své činnosti věnovaly pozornost soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a v souladu s tím posuzovaly dopad svých politik v oblasti obchodu, zemědělství, energetiky atd. na celosvětové potravinové zabezpečení;

7.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že zahraniční investoři zabírají půdu, což způsobuje újmu místním drobným zemědělcům, a přispívají tak k nedostatečnému potravinovému zabezpečení na místní, regionální i národní úrovni a k chudobě;

8.  vyzývá mezinárodní společenství a EU, aby se zeměmi spolupracovaly a podpořily tak vymezení a provádění solidních, proveditelných a z kontextu vycházejících vnitrostátních cílů v souladu s cíli udržitelného rozvoje, aby se snížilo zaostávání růstu a podvýživa; naléhavě vyzývá Komisi a delegace EU, aby prosazovaly strategie a přístupy zaměřené na výživu a potravinové zabezpečení koordinované a řízené jednotlivými zeměmi a podněcovaly ke zlepšování sledování a odpovědnosti těchto strategií a přístupů partnerskými zeměmi;

9.  vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby celosvětově podporovaly „právo na kojení“ a zdůrazňovaly význam kojení v informačních kampaních týkajících se zdraví matek a dětí;

10.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby se mocně zasadily o zvýšení povědomí evropské veřejnosti o přetrvávajícím celosvětovém problému podvýživy, který se dotýká zejména dětí a žen;

11.  podtrhuje, že při činnostech zaměřených na potírání podvýživy je třeba upřednostňovat místní produkci potravin, a zdůrazňuje, že je důležité podporovat drobné zemědělce a ženy zemědělkyně jako výrobce potravin; vyzývá EU, aby jako součást své globální strategie v oblasti výživy pomohla rozvojovým zemím a drobným zemědělcům s rozvojem místních trhů, místních hodnotových řetězců a místních potravinových zpracovatelských zařízení a přístupem k nim a také obchodních politik, které tyto snahy podporují;

12.  zdůrazňuje, že v situaci, kdy se konvenční zemědělství vyznačuje pěstováním monokultur, přispívá odklon od systémů pěstování rozmanitých plodin ke zjednodušeným systémům pěstování obilovin v mnoha rozvojových zemích k nedostatku stopových prvků ve výživě; vyzývá EU, aby se v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny zavázala k zásadnímu přechodu k agroekologii, která by měla jednotlivým zemím pomoci zajistit potraviny vlastnímu obyvatelstvu a zlepšit výživu a zároveň čelit problémům spojeným se změnou klimatu a s chudobou; zvláště pak vyzývá EU a vlády rozvojových zemí, aby podporovaly genetickou rozmanitost plodin, a to prostřednictvím zřizování místních systémů výměny osiva a předpisy o osivech, které jsou v souladu s Mezinárodní smlouvou o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství, a aby investovaly do široké škály lokálních a sezónních výživově hodnotných potravinářských plodin, které budou odpovídat kulturním hodnotám;

13.  zdůrazňuje, že zabírání půdy, které je důsledkem rozsáhlého skupování půdy v rozvojových zemích, představuje novou hrozbu z hlediska zajištění potravin a výživy; žádá Komisi, aby přijala konkrétní opatření pro boj proti zabírání půdy a vypracovala akční plán, který má toto zabírání půdy zastavit, a aby zajistila účinné provádění dobrovolných pokynů FAO pro odpovědnou správu půdy;

14.  naléhavě vyzývá EU, aby v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje odstranila veřejné pobídky k výrobě biopaliv z potravinářských plodin;

15.  zdůrazňuje, že úroveň investic v oblasti výživy zůstává i nadále v zásadě nedostačující, jelikož na intervence zaměřené na výživu bylo v roce 2014 věnováno pouze 0,57 % celkové oficiální rozvojové pomoci, což pokrylo jen 1,4 % celkových potřeb;

16.  očekává, že Komise splní svůj závazek investovat 3,5 miliardy EUR, aby se do roku 2025 snížil nejméně o 7 milionů počet dětí postižených nedostatečným růstem; poukazuje na to, že z přislíbených 3,5 miliardy EUR je pouze 400 milionů EUR určeno na podporu intervencí zaměřených na výživu, zatímco zbývající 3,1 miliardy EUR jsou určeny na intervence, které mají mít na výživu vliv, jejichž prostřednictvím se řeší související problémy týkající se například zemědělství, potravinového zabezpečení, genderových otázek, vody, sanitace, hygieny a vzdělávání, které však nutně přímo neřeší bezprostřední příčiny dětské podvýživy;

17.  zdůrazňuje, že jednou z nejvýznačnějších překážek lidského rozvoje je nedostatečný růst, kdy je vzrůst dítěte vzhledem k věku příliš malý a k němuž dochází v případě chronické nedostačující výživy a opakovaných infekcí v průběhu prvních 1000 dní života, které brání normálnímu růstu a rozvoji dítěte;

18.  vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily politické vedení EU a na světové i regionální úrovni prosazovaly splnění mezinárodně dohodnutých cílů v oblasti výživy, které budou jednoznačné a ambiciózní; naléhavě vyzývá delegace EU a Komisi, aby prosazovaly strategie zaměřené na výživu a potravinové zabezpečení koordinované a řízené jednotlivými zeměmi a zároveň ve spolupráci s partnerskými zeměmi začleňovaly celosvětové cíle v oblasti výživy do všech příslušných rozvojových programů a strategií týkajících se jednotlivých zemí;

19.  vyzývá EU, aby zajišťovala udržitelné systémy produkce potravin a zavedla odolné zemědělské postupy, které zvyšují produktivitu a výrobu, zajistila předcházení narušením obchodu na světových zemědělských trzích v souladu s mandátem z Dohá a začlenila nejzasaženější země do celosvětového obchodního trhu za účelem řešení nedostatečného potravinového zabezpečení;

20.  domnívá se, že revize finančního rámce EU by měla odrážet skutečnost, že bezpečnost potravin a potravinové zabezpečení budou v příštích letech vzhledem k rostoucímu tlaku na zdroje výzvou; zdůrazňuje, že by to rovněž mohlo být využito k řešení problematiky nedostatečně kvalitní výživy v zemích mimo EU i v členských státech;

21.  uznává, že prostřednictvím udržitelných zemědělských politik a systémů zdravotní péče je třeba kromě nedostatečného růstu řešit i další projevy podvýživy, jako je kachexie (nízká váha vzhledem k výšce) a nedostatek stopových živin; poukazuje na to, že výskyt nízké hmotnosti v jižní Asii je natolik rozsáhlý (dosahuje téměř 15 procent), že se blíží hranici pro vznik závažného problému pro veřejné zdraví;

22.  zdůrazňuje, že humanitární pomoc zaměřená na problém kachexie musí být doplněna strategiemi Komise propojujícími intervence v humanitární a rozvojové oblasti; naléhavě vyzývá Komisi, aby stanovila výši příspěvku z rozvojových programů na nově stanovený závazek a cíl v zájmu účinného a bezodkladného řešení problematiky kachexie u dětí mladších pěti let;

23.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat programy vzdělávání v oblasti výživy na školách a v místních komunitách;

24.  vyzývá Komisi, aby v souladu s vnitrostátními, regionálními a mezinárodními závazky stanovila jasný rámec politiky pro navýšení podpory vnitrostátních záchytných sociálních sítí, které se v mnoha zemích osvědčily jako klíčový prostředek ke zvýšení odolnosti a omezení podvýživy;

25.  zdůrazňuje, že kojení, jakožto nejpřirozenější a nejlepší zdroj potravy pro novorozence a malé děti, by mělo být zajištěno prostřednictvím skutečné podpory ženám a to tak, že jim zajistí kvalitní výživu a dobré pracovní podmínky a poskytne sítě sociální a rodinné podpory, stejně jako právo na placenou mateřskou dovolenou;

26.  poukazuje na to, že k dosažení celosvětových cílů v oblasti nedostatečného růstu, anémie u žen a kojení jsou nutné odhadované dodatečné investice ve výši 7 miliard USD ročně a že díky těmto investicím bude možné zachránit život 3,7 milionu dětí a oproti roku 2015 ubude nejméně 65 milionů případů dětí trpících nedostatečným růstem a 265 milionů případů žen trpících anémií;

27.  vyzývá Komisi, aby se důrazněji ujala vedení v oblasti zajišťování potravin a výživy navýšením svých závazků prostřednictvím přijetí dalšího závazku ve výši 1 miliardy EUR pro účely intervencí zaměřených na výživu, aby byly splněny cíle WHA a cíle udržitelného rozvoje v oblasti výživy, a vytvořením jasné strategie k tomu, jakým způsobem hodlá provádět a začlenit tyto cíle do svých plánů a politik, a také stanovením jasného plánu přidělování prostředků přislíbených na období let 2016–2020;

28.  vyzývá Komisi a dárce v rámci iniciativy zaměřené na zlepšení stavu výživy (Scaling up Nutrition, SUN), aby i nadále podávali pravidelné zprávy o pokroku dosaženém v rámci závazků iniciativy Výživa pro růst za použití společného metodického přístupu týkajícího se sledování, jak bylo dohodnuto na zasedání sítě SUN, které se v roce 2013 konalo v Lusace;

29.  zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny politiky EU byly v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; žádá proto, aby obchodní a rozvojová politika EU respektovala politický a ekonomický prostor rozvojových zemí, aby mohly tyto země zavést nezbytné politiky zaměřené na podporu udržitelného rozvoje a důstojnosti jejich obyvatelstva, včetně potravinové soběstačnosti, a respektující právo místních producentů potravin spravovat vlastní půjdu, osivo a vodu a odmítající privatizaci přírodních zdrojů;

30.  vyzývá k vypracování konkrétních ukazatelů provádění akčního plánu EU, včetně ukazatelů sledování výdajů určených na výživu a výdajů, které mají mít na výživu vliv, a to propracováním kodexu základní výživy vypracovaného Výborem OECD pro rozvojovou pomoc (DAC) a vytvořením indikátoru DAC pro intervence zaměřené na výživu; trvá v této souvislosti na tom, že je třeba zavést přísná opatření ke sledování a stanovení odpovědnosti, čímž se zajistí transparentnost a účinné monitorování pokroku;

31.  vyzývá Komisi, aby podporovala drobné zemědělce v tom, aby zkoušeli a zaváděli odolnější a produktivnější zemědělské postupy (splňující kritéria zemědělství šetrného ke klimatu a ekologického zemědělství), jež umožní zvrátit zhoršování stavu životního prostředí a zlepší spolehlivost a přiměřenost zemědělské činnosti, která je nezbytným předpokladem pro lepší zabezpečení potravin a výživy;

32.  zdůrazňuje, že právo na vodu je úzce spojeno s právem na potraviny a že rezoluce OSN z roku 2010 dosud nevedla k rozhodným opatřením, která by stanovila právo na vodu jako jedno z lidských práv;

33.  zdůrazňuje význam spolupráce se zemědělci ohledně vylepšených druhů plodin, které budou zároveň cenově dostupné a přizpůsobené místním podmínkám, a vybudování odolnější a pohotovější kapacity produkce osiv vlastněné tuzemskými majiteli, která by mohla být soběstačná a její existence by byla nezávislá na finančních darech;

34.  žádá EU a její členské státy, aby při plnění svých závazků týkajících se výživy a zajištění potravin na celém světě nepodporovaly geneticky modifikované plodiny;

35.  vyzývá Komisi a další dárce a subjekty ke zlepšení sběru neúhrnných a souhrnných údajů z oblasti výživy tak, aby bylo možné se lépe zaměřit na budoucí opatření;

36.  trvá na tom, že je třeba uplatňovat celostní přístup k problému podvýživy, což vyžaduje opatření v celé řadě hospodářských a sociálních odvětví; zdůrazňuje proto význam mnohostranných partnerství a zásadní úlohu soukromého sektoru při zlepšování potravinového zabezpečení a posílení intervencí cílených na výživu, zejména prostřednictvím inovací a investic do udržitelného zemědělství, a zlepšování sociálních, hospodářských a environmentálních postupů v zemědělství a potravinových systémech;

37.  vyzývá Komisi, aby i nadále stála v čele dárců usilujících o vymýcení podvýživy tím, že urychlí snahy o splnění svých závazků a propůjčením svého hlasu a podpory s cílem zajistit, aby v určitém okamžiku bylo možné vyhodnotit pokrok, jehož bylo dosaženo, pokud jde o závazky iniciativy Výživa pro růst z roku 2013 a o další závazky, které mají být učiněny s cílem zaplnit mezery ve financování v oblasti výživy;

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Africké unii, Organizaci OSN pro výživu a zemědělství a Světové zdravotnické organizaci.

(1) http://www.oecd.org/development/effectiveness/49650173.pdf (2) Rámec opatření pro potravinové zabezpečení a výživu při vleklých krizích (FFA), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2015). (3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0247. (4) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 75. (5) Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 71. (6) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 88. (7) http://www.foodpolicymilano.org/wp-content/uploads/2015/10/Milan-Urban-Food-Policy-Pact-EN.pdf (8) Zdroje: Zpráva zvláštního zpravodaje pro právo na potraviny Oliviera De Schuttera, 24. ledna 2014, http://www.srfood.org/images/stories/pdf/officialreports/20140310_finalreport_en.pdf

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (2016/2750(RSP))

P8_TA(2016)0376 B8-1054/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(1),

–  s ohledem na pracovní dokument Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ze dne 14. března 2014 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (PE530.084),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(2),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 85, 86, 218, 263, 265, 267, 268 a 340 této smlouvy,

–  s ohledem na otázky položené Radě a Komisi, které se týkají Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (O-000092/2016 – B8-0715/2016 a O-000093/2016 – B8-0716/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se v odstavci 86 Smlouvy o fungování Evropské unie uvádí, že pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním legislativním postupem formou nařízení vytvořit po obdržení souhlasu Evropského parlamentu Úřad evropského veřejného žalobce;

B.  vzhledem k tomu, že podle nedávné studie a zpráv zabývajících se rozdíly v DPH mezi členskými státy EU-28: konečné zprávy za rok 2016 (TAXUD/2015/CC/131) došlo v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH) v roce 2014 v celé EU ke ztrátě neuvěřitelné částky ve výši 159,5 mld. EUR;

C.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby EU a všechny její členské státy byly schopny zjišťovat podvody poškozující finanční zájmy Unie a účinně a rozhodně je potírat, a tím ve všech členských státech chránit daňové poplatníky, kteří přispívají do rozpočtu Unie;

D.  vzhledem k tomu, že Eurojust usnadňuje koordinaci a umožňuje spolupráci mezi vyšetřovacími orgány členských států a jejich orgány činnými v trestním řízení, které se zabývají případy týkajícími se několika členských států, a že Eurojust pomáhá při budování vzájemné důvěry a při překonávání rozdílů mezi celou řadou nejrůznějších právních systémů a tradic; vzhledem k tomu, že Eurojust pomáhá vyhovět žádostem o spolupráci a uplatňovat nástroje vzájemného uznávání rozhodnutí, což vede k lepší přeshraniční spolupráci;

E.  vzhledem k tomu, že v posledním desetiletí došlo k rozšíření organizované přeshraniční trestné činnosti, kterou páchají mimořádně mobilní flexibilní skupiny, které jsou činné v mnoha členských státech a v celé řadě oblastí trestné činnosti;

F.  vzhledem k tomu, že ve věci C-105/14 (Taricco a další) Evropský soudní dvůr uvedl, že se pojem „podvod“, jak je definován v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vztahuje na příjmy plynoucí z DPH;

1.  potvrzuje svou dlouhodobou podporu vytvoření účinně fungujícího a nezávislého Úřadu evropského veřejného žalobce, tak aby bylo možné omezit současnou roztříštěnou činnost členských států při prosazování práva v zájmu ochrany rozpočtu EU, a tím zintenzivnit boj proti podvodům v Evropské unii;

2.  vyzývá Radu, aby tomuto úřadu na základě navrhované směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (směrnice PIF) poskytla jednoznačně vymezené a jasné kompetence a vybavila jej příslušnými postupy; vyzývá Radu, aby zintenzivnila své úsilí o nalezení dohody o této směrnici, do jejíž působnosti patří i DPH, a znovu zahájila jednání s Parlamentem, tak aby bylo možné Úřad evropského veřejného žalobce zřídit; zdůrazňuje, že tento úřad by měl mít přednostní pravomoc vyšetřovat trestné činy definované v uvedené směrnici; vyjadřuje hlubokou lítost nad tím, že Rada neumožňuje tomuto úřadu působit v případech spadajících pod uvedenou směrnici, kdy finanční prostředky EU překračují 10 000 EUR, nepředstavují však alespoň 50 % spolufinancování; vyzývá proto Komisi, aby upustila od předpisu, který tento úřad připravuje o možnost vykonávat svou pravomoc ve všech případech spadajících pod uvedenou směrnici, kdy je škoda vzniklá Unii stejně vysoká nebo nižší než škoda vzniklá jiné oběti trestného činu; vyzývá Radu, aby zajistila, aby orgány členských států Úřad evropského veřejného žalobce okamžitě informovaly o všech případech, které se jakýmkoli způsobem dotýkají uvedené směrnice, a to před vyšetřováním i po něm;

3.  vyzývá Radu, aby znovu otevřela diskuzi o článku 17 až 20 konsolidovaného znění (11350/1/16) návrhu na vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, aby byla zajištěna větší jasnost a účinnější činnost tohoto úřadu; vyzývá Radu, aby ujasnila pravomoce úřadu a státních zástupců jednotlivých členských států v oblasti vyšetřování případů a) vícenásobných trestných činů (jedné organizované skupiny, která se dopustila několika trestných činů, např. praní špinavých peněz a obchodování s lidmi) a b) smíšených trestných činů (několika různých trestných činů spáchaných v rámci jedné trestné činnosti, např. podvodu týkajícího se DPH a praní špinavých peněz); s hlubokým politováním konstatuje, že v případě, že mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřovacími soudy členských států nedojde k dohodě v otázce pravomocí, nebude konečné rozhodnutí přijímat nezávislý soud, jako je Evropský soudní dvůr; zdůrazňuje, že účinnost tohoto úřadu bude záviset na ujasnění pravomocí, a pokud by se toho zákonodárcům EU nepodařilo dosáhnout, nebudou schopni zajistit jeho účinné fungování a přestoupí tím jednu z červených čar Evropského parlamentu;

4.  domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít k provádění vyšetřování k dispozici dostatek vyšetřovacích opatření; připomíná v této souvislosti, že spolutvůrci právních předpisů se dohodli na kritériích, podle nichž by měly členské státy žádat o vyšetřování na základě zásady vzájemného uznávání rozhodnutí stanovené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech;

5.  domnívá se, že aby bylo možné v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a se Smlouvami zajistit účinné soudní přezkoumání, mělo by být možné, aby příslušný soud členského státu soudně přezkoumal jakékoli operativní rozhodnutí Úřadu evropského veřejného žalobce týkající se třetích stran; zastává názor, že by mělo být umožněno, aby Evropský soudní dvůr prováděl přímé soudní přezkoumávání příslušných případů;

6.  podotýká, že je velmi důležité zabránit tomu, aby měly „vztahy s orgány členských států“ jakýkoli negativní vliv; vyzývá v této souvislosti Radu, aby zajistila dostatečná ochranná opatření, která by zaručila nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce, např. ustanovení umožňující výjimku ze zásady dodržování vztahů s orgány členských států z důvodu řádného fungování tohoto úřadu;

7.  domnívá se, že je nutné zaručit ochranu procesních práv podezřelých a obviněných osob; nařízení by mělo zajistit zejména další práva osob, které Úřad evropského veřejného žalobce podezírá ze spáchání trestného činu, na obhajobu, především právo na právní pomoc, právo na informace a přístup k materiálům v daném případě, právo předkládat důkazy a právo požádat úřad o shromažďování důkazů jménem podezřelého;

8.  vyzývá Komisi, aby v rámci své analýzy nákladů a přínosů předložila upravený odhad dopadu hierarchické struktury na rozpočet a poskytla Parlamentu výsledky kontroly reálného stavu, a připomíná, že Parlament před přijetím konečného rozhodnutí přihlédne k těmto informacím;

9.  připomíná důležitou úlohu Eurojustu při zdokonalování soudní spolupráce a koordinace činnosti příslušných soudních orgánů v členských státech a jeho úlohu v rámci podpory vyšetřování týkajícího se třetích zemí, a vyzývá Radu, aby ujasnila vztahy mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce, a zejména dopad jeho hierarchické struktury a také jeho vztah k úřadu OLAF, tak aby bylo možné rozlišovat mezi jejich úlohou při ochraně finančních zájmů EU;

10.  domnívá se, že má-li spolupráce a výměna informací mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a Eurojustem probíhat účinně, by bylo nejlepší, kdyby působily na stejném místě;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0234. (2) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o potřebě evropské politiky reindustrializace s ohledem na nedávné případy společností Caterpillar a Alstom (2016/2891(RSP))

P8_TA(2016)0377 RC-B8-1051/2016

Evropský parlament,

—  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 9, 151, čl. 153 odst. 1 a odst. 2 a na článek 173 této smlouvy,

—  s ohledem na články 14, 27 a 30 Listiny základních práv Evropské unie,

—  s ohledem na směrnici Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění(1),

—  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a Smlouvu o Evropské unii, zejména čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU a protokol (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke Smlouvám,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2005 nazvané „Restrukturalizace a zaměstnanost: předvídání restrukturalizací a doprovodná opatření pro rozvoj zaměstnanosti: úloha Evropské unie“ (COM(2005)0120) a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2005,

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682),

—  s ohledem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006(2),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace(3),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. prosince 2013 o rámci EU pro zajištění kvality při předjímání změn a restrukturalizaci (COM(2013)0882),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o reindustrializaci Evropy s cílem podpořit konkurenceschopnost a udržitelnost(4),

—  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvaný „Využití potenciálu zeleného růstu pro oblast zaměstnanosti“ (SWD(2012)0092),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Za obnovu evropského průmyslu“ (COM(2014)0014),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny – Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

—  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ (COM(2012)0582) a na cíl 20 % reindustrializace,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o rozvoji udržitelného evropského průmyslu základních kovů(5);

—  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2016 o konkurenceschopnosti evropského dodavatelského železničního průmyslu(6),

—  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že je nyní zcela nezbytná vzájemná provázanost jednotlivých politik, které Evropská unie schválila za účelem definování moderní průmyslové politiky, zejména s ohledem na nedávné případy společností Caterpillar a Alstom;

B.  vzhledem k tomu, že dne 2. září 2016 oznámil holding Caterpillar rozsáhlý celosvětový plán restrukturalizace; vzhledem k tomu, že se část plánu týká závodu v Gosselies, který byl nucen ukončit provoz, což povede k propuštění 2 500 přímých zaměstnanců a ohrozí pracovní místa asi 4 000 subdodavatelů;

C.  vzhledem k tomu, že díky snížení výrobních nákladů mezi lety 2013 a 2015 se výrobky z tohoto závodu staly atraktivnějšími než výrobky ze zemí mimo EU; vzhledem k tomu, že se společnost Caterpillar přesto rozhodla závod uzavřít a přesunout výrobu do jiných závodů s nižšími normami v oblasti sociální a environmentální ochrany, než jaké platí pro evropský průmysl;

D.  vzhledem k významu a evropskému rozměru tohoto případu se Komise rozhodla zřídit pracovní skupinu, která bude seskupovat příslušné útvary a jednat jako prostředník při uzavírání závodu Caterpillar;

E.  vzhledem k tomu, že tyto dva výrobní závody nejsou jediné, jichž se týká restrukturalizace; další propouštění se očekává v závodech společnosti Alstom ve Španělsku a v Itálii a také v závodě společnosti Caterpillar v Severním Irsku;

F.  vzhledem k tomu, že páteří evropské industrializace je železniční odvětví s více než 175letou historií; vzhledem k tomu, že do roku 2019 se očekává roční míra růstu trhů, na které má přístup dodavatelský železniční průmysl, ve výši 2,8 %; vzhledem k tomu, že evropský dodavatelský železniční průmysl přímo zaměstnává 400 000 osob v celé EU, z nichž řada pracuje v malých a středních podnicích; vzhledem k tomu, že silný a inovativní evropský dodavatelský železniční průmysl má zásadní význam pro přechod k železniční přepravě, který je nezbytný, má-li EU dosáhnout svých klimatických a energetických cílů;

G.  vzhledem k tomu, že 65 % výdajů podniků na výzkum a vývoj vydává výrobní průmysl, a vzhledem k tomu, že posílení naší průmyslové základny je tudíž zásadní pro zachování odborných znalosti a know-how v EU; vzhledem k tomu, že digitální rozvoj, který je jednou z priorit Junckerova plánu, potřebuje ke své realizaci silnou průmyslovou základnu;

H.  vzhledem k tomu, že evropský průmysl, který představují společnosti Alstom a Caterpillar, má vysokou přidanou hodnotu a je uznáván pro své expertní znalosti; vzhledem k tomu, že v současnosti tento průmysl, jenž je pro EU ústřední a strategický, čelí celosvětové silné konkurenci zemí, které na evropský trh dodávají produkty s nízkými výrobními náklady, neboť uplatňují agresivní a rychle expandující politiku na všech kontinentech, často za politické a finanční podpory svých vlád;

I.  vzhledem k tomu, že s ohledem na poslední případ společnosti Alstom Komise vypracuje studii (2030) o předpokládaném vývoji odvětví železniční dopravy v Evropě v příštích 15 letech slučující různé scénáře týkající se environmentálních cílů členských států EU spolu se studií dopadu různých scénářů na zaměstnanost, profese a dovednosti; vzhledem k tomu, že je nutné, aby Komise urychleně navázala na doporučení obsažená v usnesení Evropského parlamentu o dodavatelském železničním průmyslu EU s cílem poskytovat inkluzivní růst a bezpečná a udržitelná pracovní místa; vzhledem k tomu, že by bylo potřebné usnadnit provádění návazných opatření prostřednictvím průběžného dialogu se zainteresovanými stranami a že tato opatření musí zahrnovat všechny kapitoly uvedeného usnesení;

J.  vzhledem k tomu, že se Komise zavázala v roce 2013 předložit kompletní zprávu o uplatňování rámce kvality; připomíná v tomto ohledu svou žádost, aby Komise po konzultaci se sociálními partnery předložila návrh právního aktu o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, předvídání a řízení restrukturalizací;

K.  vzhledem k tomu, že evropský průmysl potřebuje obnovení konkurenceschopnosti a investiční kapacity v Evropě, přičemž se potýká i se sociálními a ekologickými problémy, které musí vyřešit tak, aby i nadále zůstal pro ostatní svět vzorem sociální a environmentální odpovědnosti;

L.  vzhledem k tomu, že některé podniky se řídí strategiemi zaměřenými jen na krátkodobou finanční návratnost, která jde na úkor inovací, investic do výzkumu a vývoje, zaměstnanosti a obnovy dovedností;

M.  vzhledem k tomu, že pouze ambiciózní inovační politika vytvářející příznivé podmínky pro výrobu vysoce kvalitních, inovativních a energeticky účinných produktů a prosazující udržitelné postupy umožní EU stát na vlastních nohou ve světě, kde vládne stále silnější konkurence;

N.  vzhledem k tomu, že obchod se stavební technikou v EU se v posledních letech potýká s vážnými problémy kvůli snižování veřejných a soukromých investic, ale také kvůli zvyšování výrobních nákladů v důsledku růstu cen surovin;

O.  vzhledem k tomu, že spravedlivý obchod s průmyslovými výrobky musí dodržovat práva zaměstnanců a předpisy na ochranu životního prostředí; vzhledem k tomu, že významnou pobídkou k investicím do průmyslových výrobků, které mohou vytvářet pozitivní spirálu, jsou investice do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti; vzhledem k tomu, že inovace a investice do výzkumu a vývoje a obnovy dovedností jsou zásadní pro udržitelný růst;

P.  vzhledem k tomu, že se prokázalo, že inovace výroby mají příznivý vliv na vytváření pracovních míst ve všech fázích průmyslového hospodářského cyklu; vzhledem k tomu, že hospodářský úspěch může značně zlepšit účast zaměstnanců na inovačních opatřeních a na vytváření strategií;

Q.  vzhledem k tomu, že modernější a udržitelnější část ocelářství, která vyrábí technologické produkty vysoké hodnoty, dbá na zdraví pracovníků a okolního obyvatelstva a zaručuje přísné standardy v oblasti životního prostředí, sehrává důležitou roli v rámci evropské průmyslové strategie;

R.  s ohledem na ztrátu znalostí a dovedností pracovníků zdůrazňuje, že Evropa musí udržovat průmyslovou kapacitu, která bude splňovat její potřeby, aniž by závisela na výrobcích ze třetích zemí;

1.  vyjadřuje svou silnou solidaritu všem pracovníkům společností Caterpillar a Alstom a jejich rodinám i dotčeným subdodavatelům a vyjadřuje lítost nad neblahými dopady, které má takové uzavírání závodů na místní hospodářství a komunity; požaduje přijetí opatření na podporu pracovníků a jejich místních ekonomik a na podporu regionů při překonávání této obtížné ekonomické a sociální situace;

2.  je přesvědčen, že evropský průmysl by měl být považován za strategickou výhodu pro konkurenceschopnost a udržitelnost EU; zdůrazňuje, že pouze silný průmysl EU a průmyslová politika zaměřená na budoucnost umožní EU čelit různým budoucím výzvám včetně její reindustrializace, přechodu k udržitelnosti a vytváření kvalitních pracovních míst; zdůrazňuje, že Komisi a členské státy musí lépe předjímat tyto sociálně–ekonomické situace a zajišťovat konkurenceschopnost naší průmyslové sítě;

3.  připomíná, že Evropa je sociálně tržní hospodářství, jež usiluje o dosažení udržitelného hospodářského a inkluzivního růstu; lituje skutečnosti, že EU nemá opravdovou průmyslovou politiku, která by rovněž chránila pracovníky EU; vyzývá tudíž Komisi, aby připravila skutečnou dlouhodobou evropskou průmyslovou strategii, aby mohl být dosažen cíl stanovený ve strategii Evropa 2020, tedy aby 20 % hrubého domácího produktu pocházelo z průmyslu;

4.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily náležitou sociální ochranu, pracovní podmínky a mzdy, které lidem umožní žít důstojný život, a to prostřednictvím právních předpisů nebo kolektivních dohod, jakož i v případě propouštění pracovníků zajištěním účinné ochrany před nespravedlivým propouštěním;

5.  připomíná, že hospodářská krize v Evropě ukázala, že odvětví, která investují nejvíce, zejména do inovací, výzkumu a vývoje, energetické účinnosti, oběhového hospodářství atd., jsou těmi odvětvími, která odolávají nejvíce; zdůrazňuje v této souvislosti negativní dopad snižování veřejných a soukromých investic a interní spotřeby, které by měly být podporovány, aby stimulovaly růst;

6.  je přesvědčen, že klíčovými prvky jakékoli unijní politiky reindustrializace musí být snížení administrativní zátěže a nákladů na dodržování předpisů pro podniky a rušení nepotřebných právních předpisů při současném zachování přísných standardů ochrany spotřebitelů, zaměstnanců, zdraví a životního prostředí;

7.  vyzývá k tomu, aby tato průmyslová politika EU byla založená na jasných cílech a ukazatelích, včetně ambiciózních cílů pro energetickou účinnost, zdroje a klima, a na přístupu založeném na životním cyklu a oběhovém hospodářství; zdůrazňuje, že by měla zahrnovat inteligentní kombinaci nabídkových a poptávkových opatření zaměřených na relokalizaci hospodářství v EU a na jeho větší odolnost a menší závislost na zdrojích; poukazuje na to, že by měla směrovat investice ke kreativitě, dovednostem, inovacím a udržitelným technologiím a šířit modernizaci evropské průmyslové základny prostřednictvím politiky zohledňující hodnotové řetězce, která bude zahrnovat základní průmysl a jeho regionální a místní subjekty; je přesvědčen, že tento přístup může vést k nákladově efektivním přínosům pro evropský průmysl a celé evropské hospodářství;

8.  zdůrazňuje, že mnoho let intervencí na podporu bank a trhů aktiv v EU nemělo dopad na zaměstnanost ani nezlepšilo ekonomické vyhlídky; má za to, že by se veřejné intervence měly přesunout od nadměrné stimulace nabídky ke sladěným politikám na podporu poptávky, i prostřednictvím fiskálních opatření a zvyšování mezd;

Obchodní politika – klíčový prvek pro rovné podmínky

9.  zdůrazňuje, že zatímco trh EU je v některých odvětvích zcela otevřen konkurentům ze třetích zemí, evropský dodavatelský železniční průmysl se ve třetích zemích potýká s řadou překážek, které jsou vůči němu diskriminační; zdůrazňuje, že konkurenti ze třetích zemí, a zejména z Číny, rychlým a agresivním způsobem dobývají další části světa, často za silné finanční a politické podpory svých zemí původu; zdůrazňuje, že tyto praktiky mohou představovat nekalou hospodářskou soutěž a ohrozit pracovní místa v Evropě; zdůrazňuje, že Čína nenaplňuje pět kritérií EU pro přiznání statusu tržního hospodářství;

10.  žádá Komisi, aby zavedla obchodní politiku EU, jež bude v souladu s jejími cíli v oblasti průmyslu, brala v potaz potřebu zajistit v Evropě pracovní místa v průmyslu a nevedla k novým případům přesidlování a dalšímu omezování průmyslové výroby; žádá Komisi, aby zajistila rovné podmínky pro účastníky trhu z Evropy i mimoevropských zemí, a zaručila tak spravedlivou hospodářskou soutěž pro všechny;

11.  připomíná, že je třeba urychleně dosáhnout dohody o revizi nařízení o nástrojích na ochranu obchodu, aby byla podstatným způsobem posílena a aby se zvýšila jejich schopnost reagovat a efektivita; žádá Komisi, aby vzala v potaz sociální a hospodářské dopady, které by mohlo mít uznání statusu tržního hospodářství státem ovládaných či jiných netržních ekonomik na konkurenceschopnost průmyslu EU;

12.  zdůrazňuje, že je třeba zabránit tomu, aby obchodní politika EU podporovala antikonkurenční praktiky, včetně sociálního a environmentálního dumpingu, zejména dumping levných a nekvalitních výrobků, který ohrožuje evropské normy a má negativní dopad na průmyslová odvětví s výrobními závody v EU; žádá Komisi, aby prozkoumala mechanismy kompenzačních opatření s cílem zaručit rovné podmínky při navrhování politik zaměřených na splnění strategického cíle Evropa 2020, tak aby se zabránilo environmentálnímu dumpingu, vykořisťování pracovníků a nespravedlivé hospodářské soutěži;

13.  žádá Komisi a členské státy, aby vypracovaly studie týkající se obchodních jednání a uplatňovaly přitom regionální nebo odvětvový přístup, což by mělo přispět i k lepšímu pochopení dopad na zaměstnanost a evropský průmysl;

14.  zdůrazňuje, že společnosti mají v poslední době tendenci přesouvat výrobu a služby zpět do Evropy, a vyzdvihuje příležitosti, které tento trend skýtá pro hospodářských růst a tvorbu pracovních míst; vyzývá Komisi, aby zvážila, jak by EU mohla vytvořit prostředí, které by bylo příznivě nakloněno podnikům a pomáhalo jim využít příležitostí, které tento trend návratu do Evropy přináší;

Politika hospodářské soutěže – klíčový prvek pro průmysl EU

15.  žádá Komisi, aby vytvořila konkurenceschopný evropský rámec zaměřený na okolní svět s cílem přilákat a udržet si soukromé investice, zachovat silné hodnotové řetězce EU a vytvářet kvalitní pracovní místa, tak aby byly občanům EU poskytnuty hmatatelné přínosy;

16.  konstatuje rovněž, že pravidla státní podpory musí být lépe uzpůsobena tak, aby vedla k inovacím a udržitelnosti a aby splnila cíle podpory vysoké míry zaměstnanosti a podpory sociálních politik v souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie;

17.  zdůrazňuje, že evropský průmysl čelí globální konkurenci, a proto důrazně vyzývá Komisi, aby bezodkladně začala světový trh používat jako referenci při definování zeměpisných trhů ve své analýze a aby svou analýzu neomezovala pouze na vnitrostátní trhy nebo vnitřní trh, čímž evropskému průmyslu umožní vytvářet partnerství v oblasti výzkumu a vývoje či strategická partnerství; vyzývá v této souvislosti k umožnění restrukturalizace hlavních evropských výrobců, jež by měla umožnit vznik subjektů s dostatečnou kritickou masou na to, aby mohly obstát v mezinárodní konkurenci;

Veřejné zakázky – nástroj vyžadující zlepšení

18.  vyzývá Komisi, aby lépe prováděla pravidla EU týkající se veřejných zakázek; připomíná, že ustanovení EU umožňují odmítnout nabídky, které jsou abnormálně nízké nebo u nichž se více než 50 % hodnoty uskutečňuje mimo EU;

19.  je přesvědčen, že zadávání veřejných zakázek a označování ekoznačkou mohou sehrát zásadní roli při zajišťování odbytu udržitelných produktů, služeb a inovací a na podporu zdravé průmyslové základny v Evropě; vyzývá ke spojenému úsilí členských států a Komise s cílem zajistit, aby orgány jako zadavatelé vycházely při svých rozhodnutích v rámci nabídkových řízení ze zásady volby ekonomicky nejvýhodnější nabídky;

Lepší využívání prostředků EU, výzkum, vývoj a inovace – cesta k nové průmyslové politice

20.  vyzývá Komisi, aby spolu se členskými státy vytvořila strategii Unie pro soudržnou a komplexní průmyslovou politiku zaměřenou na reindustrializaci a založenou mj. na digitalizaci (zejména na integraci inteligentních technologií a robotiky do průmyslových hodnotových řetězců), udržitelnosti, energetické účinnosti a dostatečných zdrojích; za tímto účelem vyzývá k větší spolupráci a sblížení členských států ve fiskálních, sociálních a rozpočtových záležitostech, aby byl usnadněn vznik společných průmyslových projektů; je přesvědčen, že by evropský regulační rámec měl průmyslu umožnit přizpůsobit se těmto změnám a podniknout předjímající kroky s cílem přispět k tvorbě pracovních míst, růstu a regionálnímu sbližování;

21.  opakovaně vyzývá Komisi, aby spolupracovala s jednotlivými průmyslovými odvětvími na zajištění co nejlepšího využití evropských strukturálních a investičních fondů, konkrétněji Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), s cílem podporovat projekty výzkumu a vývoje na regionální úrovni;

22.  je přesvědčen, že fondy EU nabízejí významnou příležitost k financování udržitelných investic do infrastruktury v oblasti energetiky a veřejné dopravy a zavádění inteligentních informačních a komunikačních technologií; žádá zlepšení uplatňování jednotlivých kritérií, zejména pokud jde o kritéria týkající se zaměstnanosti, životního prostředí a sociální oblasti, při využívání finančních prostředků EU a všech finančních nástrojů spravovaných EIB;

23.  žádá agendu inteligentní specializace EU a upřednostnění výzkumu a vývoje v těch odvětvích, v nichž může mít EU vůdčí postavení; žádá konkrétní nástroje, které umožní EU a členským státům společně provádět výzkum a vývoj a umožní využití výsledků v místní ekonomice; domnívá se, že propojení výzkumu a průmyslu je stěžejní pro posílení konkurenceschopnosti průmyslu EU; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně propagovaly a podporovaly intenzivnější spolupráci mezi výzkumnými centry, univerzitami a podniky; žádá zlepšení v prostředí výzkumu, a to zvýšením rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace, a požaduje lepší propojení různých programů financování na úrovni EU i členských států;

24.  vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku, aby se zaměřily zejména na ty regiony, které byly deindustrializací zasaženy nejvíce, a aby neprodleně urychlily podporu projektů v těchto oblastech a zabezpečily přitom podporu udržitelných a vysoce kvalitních projektů; je přesvědčen, že by měl být dále zkoumán potenciál pro zvyšování strategického a cíleného poskytování úvěrů Evropskou investiční bankou na inovační projekty a projekty průmyslové přeměny, zejména v oblasti výroby a v souvisejících službách; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily lepší přístup podniků v EU, zejména mikropodniků a MSP, k financování, a zvýšily tím jejich kapacity pro vypracovávání projektů, a aby jim poskytly lepší konzultační služby a technickou podporu;

25.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prozkoumala způsoby, jak umožnit hospodářské využití uzavřených podniků, a zajišťovala při tom, aby společnosti plně převzaly odpovědnost za životní prostředí, dodržovaly zákony v oblasti životního prostředí a uplatňovaly přísné ekologické normy; žádá společnosti, aby příslušné areály v přiměřené časové lhůtě vyčistily a umožnily místním orgánům jejich obnovu;

26.  vyzývá Komisi, aby zvážila usnadnění výměny osvědčených postupů mezi členskými státy o tom, jak co nejlépe řešit zavírání podniků, a vybídnout je, aby hledaly příklady v právních ustanoveních s cílem pokusit se pokud možno zorganizovat hledání kupce nebo prodej závodu s cílem zachovat výrobu navzdory ukončení činnosti z rozhodnutí původních majitelů;

27.  domnívá se, že by se mělo předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem, například převodem hmotných a nehmotných aktiv nebo služeb mezi společnostmi za nepřiměřené ceny, a že se jedná o výsledek nedostatečné evropské koordinace v daňových a obchodních záležitostech; vyzývá k větší spolupráci a sblížení členských států ve fiskálních, sociálních a rozpočtových záležitostech;

Sociálně odpovědná restrukturalizace a vytváření kvalitních pracovních míst v odvětvích orientovaných na budoucnost

28.  vítá iniciativu některých místních orgánů ve spolupráci se sociálními partnery, například v případě společnosti Alstom, na podporu experimentálních projektů pro pracovníky a podniky v procesu restrukturalizace, a to v zájmu zabezpečení profesní dráhy prostřednictvím odborné přípravy a opatření pro zachování kvalitních pracovních míst;

29.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné rozvíjet technické dovednosti, zejména v odvětví výroby; zdůrazňuje, že je potřeba propagovat význam zručných technických pracovníků; domnívá se, že v zájmu maximalizace potenciálu čisté tvorby pracovních míst v zeleném hospodářství je nezbytné, aby byly stávající pracovní síle poskytnuty vhodné příležitosti k získání nových dovedností potřebných v oběhovém hospodářství; připomíná, že zručná pracovní síla je důležitá pro životaschopnost výroby; zdůrazňuje význam podpory lepší součinnosti mezi vzdělávacími systémy, univerzitami a trhem práce, včetně seznámení se s pracovištěm a spolupráce s podniky při vytváření inovativních „klastrů“;

30.  vyzývá všechny příslušné orgány k zajištění toho, aby všechny zúčastněné strany plně dodržovaly vnitrostátní a evropské právní předpisy o informování pracovníků a konzultacích s nimi, zejména během restrukturalizací, a rovněž zaručovaly ochranu životního prostředí a bezpečnost na pracovištích;

31.  zdůrazňuje, že společnosti musí plnit své právní závazky vyplývající z evropského a vnitrostátního práva, a to zejména informováním pracovníků a konzultacemi s nimi a umožněním posuzovat alternativy, které předloží sociální partneři;

32.  domnívá se, že jakákoli restrukturalizační činnost by měla být podle potřeby vysvětlena a odůvodněna zúčastněným stranám, a to i pokud jde o volbu plánovaných opatření k dosažení stanovených cílů a o to, jaké jsou možné alternativy; vyzývá k místnímu dialogu za účasti všech zainteresovaných stran o nejlepších možných řešeních v případech restrukturalizace;

33.  zdůrazňuje význam nepřetržitého sociálního dialogu na všech úrovních, který bude založen na vzájemné důvěře a sdílené odpovědnosti, neboť představuje jeden z nejlepších nástrojů k nalézání konsensuálních řešení a společných postojů při předjímání, prevenci a řízení procesů restrukturalizace;

34.  upozorňuje na to, že v případě restrukturalizace je třeba chránit dotčené pracovníky, pokud jde o jejich zdraví a pracovní podmínky, sociální zabezpečení, rekvalifikaci a opětovné začlenění na pracovní trh;

35.  konstatuje, že restrukturalizace má mnohem širší dopady než jen na samotnou společnost, s nepředvídanými účinky na komunity a na hospodářský a sociální život členského státu;

36.  žádá Komisi, aby s ohledem na případy Alstom a Caterpillar konzultovala se sociálními partnery o účinnosti právních předpisů o hromadném propouštění;

37.  vyjadřuje politování nad postupnou financializací reálné ekonomiky, která je zaměřená na krátkodobý finanční výhled spíše než na zachování inovativního průmyslového nástroje, který může zajistit udržitelná a kvalitní pracovní místa a dlouhodobé přínosy pro společnost; vyjadřuje politování nad skutečností, že tento přístup vedl ke ztrátě mnoha pracovních míst ve výrobním odvětví; vyzývá Komisi, aby konzultovala se sociálními partnery o možnosti revize stávajících právních přepisů týkajících se hromadného propouštění, se zohledněním aspektů souvisejících s případy Alstom a Caterpillar, a zejména o zapojení všech pracovníků a subdodavatelů do tohoto procesu, ale i o účinných opatřeních, která mohou zabránit nezákonnému hromadnému propouštění, jež není způsobeno reálnými ekonomickými důvody, včetně možnosti sankcí, například v podobě pozastavení přístupu k programům financovaným z EU nebo požadavku navrácení udělené veřejné pomoci;

38.  vyzývá pracovní skupinu Komise, aby prozkoumala způsob, jakým proběhl proces konzultace s evropskou radou zaměstnanců; žádá Komisi, aby vzhledem k tomuto šetření zvážila potřebu zrevidovat směrnici o evropské radě zaměstnanců;

39.  konstatuje, že EFG je v globalizovaném světě důležitým nástrojem EU, jehož cílem je podporovat členské státy v jejich politice odborné rekvalifikace pracovníků a obnovit hospodářské struktury v regionu, pokud jde o pracovníky, kteří trpí negativními dopady globalizace nebo hospodářské krize; připomíná důležitost doporučení, jež Parlament učinil ve svém usnesení ze dne 15. září 2016 o činnostech, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007–2014(7),

40.  zdůrazňuje však, že EGF je nástroj, který reaguje pouze tehdy, došlo-li k propouštění, a že členské státy a EU musejí vyvíjet větší úsilí při zavádění správného hospodářského a legislativního prostředí s cílem posílit konkurenceschopnost a vytvářet dlouhodobá a udržitelná pracovní místa;

41.  vyzývá Komisi, aby informovala Parlament o své strategii pro hlavní průmyslová odvětví v Evropě, zejména železniční dodavatelské odvětví a odvětví strojírenství, s cílem vytvořit příznivější tržní prostředí a nastínit své další kroky zaměřené na udržení kvalitní zaměstnanosti, know-how a investic v Evropě;

42.  konstatuje, že v případě restrukturalizace se propouštění častěji týká mladších a starších pracovníků než jiných věkových skupin; zdůrazňuje, že v případě propouštění musí zaměstnavatelé dodržovat právní předpisy proti diskriminaci, zejména v oblasti diskriminace na základě věku;

43.  poznamenává, že přechod na zelenou ekonomiku má značný potenciál vytvářet pracovní místa na místní úrovni, které nelze přemístit, a v oblastech, které nelze přemístit do zahraničí; poznamenává, že existují pádné důkazy, že tento přechod bude mít celkově pozitivní vliv na zaměstnanost, což odráží skutečnost, že udržitelné hospodářské činnosti, např. v oblasti úspor energie, vyžaduje větší podíl lidské práce než činnosti, kterou nahrazují, a může regionům umožnit, aby se staly soběstačnějšími;

o
o   o

44.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě.

(1) Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855. (3) Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 23. (4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0032. (5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0460. (6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0280. (7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0361.