Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 25. října 2016 - ŠtrasburkKonečné znění
Automatizovaná výměna údajů o DNA s Dánskem *
 Automatizovaná výměna daktyloskopických údajů s Dánskem *
 Dohoda mezi EU a Čínou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů ***
 Členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi ***I
 Žádost, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity
 Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Jane Collinsová
 Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Mario Borghezio
 Statistika železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách ***II
 Statistika přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách (přenesené a prováděcí pravomoci) ***II
 Právní rámec Unie pro porušení celních předpisů a sankcí ***I
 Návrh opravného rozpočtu č. 3/2016: bezpečnost orgánů
 Strategie EU vůči Íránu po jaderné dohodě
 Boj proti korupci a následné kroky v návaznosti na usnesení CRIM
 Lidská práva a migrace ve třetích zemích
 Odpovědnost podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích
 Strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu
 Sjednocení kontroly rybolovu v Evropě
 Zlepšení propojení a dostupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě
 Vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva

Automatizovaná výměna údajů o DNA s Dánskem *
PDF 317kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o DNA s Dánskem (11219/2016 – C8-0340/2016 – 2016/0813(CNS))
P8_TA(2016)0391A8-0289/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (11219/2016),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0340/2016),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, především v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti(1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o posílení přeshraniční spolupráce při prosazování práva v EU: provádění „prümského rozhodnutí“ a evropského modelu pro výměnu informací(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost(3),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0289/2016),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.
(2)Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 67.
(3)Přijaté texty, P8_TA(2015)0269.


Automatizovaná výměna daktyloskopických údajů s Dánskem *
PDF 317kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny daktyloskopických údajů s Dánskem (11220/2016 – C8-0341/2016 – 2016/0814(CNS))
P8_TA(2016)0392A8-0288/2016

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (11220/2016),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0341/2016),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, především v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti(1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o posílení přeshraniční spolupráce při prosazování práva v EU: provádění „prümského rozhodnutí“ a evropského modelu pro výměnu informací (EIXM)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost(3),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0288/2016),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.
(2) Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 67.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0269.


Dohoda mezi EU a Čínou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů ***
PDF 312kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Dohody mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů (15470/2015 – C8-0110/2016 – 2015/0293(NLE))
P8_TA(2016)0393A8-0281/2016

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15470/2015),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů (15469/2015),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 77 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0110/2016),

–  s ohledem na dopis Výboru pro zahraniční věci,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0281/2016),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Čínské lidové republiky.


Členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi ***I
PDF 399kWORD 44k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (COM(2016)0418 – C8-0238/2016 – 2016/0193(COD))
P8_TA(2016)0394A8-0292/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0418),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 177 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0238/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. září 2016(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na dopis Rozpočtového výboru,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 21. září 2016 zavázal schválit postoj Parlamentu podle čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0292/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. října 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2016/2135.)

(1) Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.


Žádost, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity
PDF 322kWORD 43k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity (2016/2108(IMM))
P8_TA(2016)0395A8-0301/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na dvě žádosti nejvyšší státní zástupkyně u Odvolacího soudu v Paříži o zbavení Jean-Marie Le Pena imunity v souvislosti se dvěma řízeními, která zahájili vyšetřující soudci u městského soudu v Paříži (Tribunal de Grande Instance de Paris) ve věci podněcování k rasové nenávisti ( r. č. 2211/15/21 a 2226/15/9) a která se týkají téže skutkové podstaty, které nejvyšší státní zástupkyně předložila EP dne 14. března 2016a které byly dne 8. června 2016 oznámeny v plénu,

–  poté, co Jean-Marie Le Pen dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na článek 26 ústavy Francouzské republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0301/2016),

A.  vzhledem k tomu, že dva vyšetřující soudci u městského soudu v Paříži požádali, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven poslanecké imunity v souvislosti s údajně spáchaným trestným činem;

Β.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu;

C.  vzhledem k tomu, že článek 26 ústavy Francouzské republiky stanoví, že „žádný člen Parlamentu nemůže být stíhán, vyšetřován, zatčen, zadržen nebo odsouzen pro své názory či hlasování během výkonu funkce“ a že žádný člen Parlamentu nesmí být „v souvislosti s trestnou činností nebo jiným deliktním jednáním zadržen, vzat do vazby, ani proti němu nesmí být použita svobodu omezující opatření“ bez svolení Parlamentu;

D.  vzhledem k tomu, že článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

E.  vzhledem k tomu, že toto ustanovení má ve své podstatě poslancům Evropského parlamentu zajistit právo na svobodné vyjádření názoru, avšak toto právo nesmí být v žádném případě chápáno jako povolení k urážkám, pomluvám, podněcování k nenávisti, nactiutrhačným výrokům nebo jakýmkoli jiným prohlášením, která odporují článku 21 Listiny základních práv Evropské unie;

F.  vzhledem k tomu, že ustanovení týkající se poslanecké imunity je nutné vykládat s ohledem na hodnoty, cíle a zásady zakotvené v unijních smlouvách;

G.  vzhledem k tomu, že v případě poslance Evropského parlamentu se tato absolutní imunita týká nejen názorů vyjádřených poslancem na oficiálních zasedáních Parlamentu, ale také jeho názorů vyjádřených na jiných místech, například ve sdělovacích prostředcích, pokud existuje „souvislost mezi vyjádřeným názorem a parlamentní funkcí“;

H.  vzhledem k tomu, že Jean-Marie Le Pen je obviněn z toho, že ve videozáznamu, který byl dne 6. června 2014 zveřejněn na internetu, veřejně vyzývá k rasové nenávisti;

I.  vzhledem k tomu, že mezi sporným vyjádřením a parlamentní činností Jean-Marie Le Pena neexistuje žádná souvislost, a Jean-Marie Le Pen tudíž nejednal coby poslanec Evropského parlamentu;

J.  vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o pokus bránit Jean-Marie Le Penovi v práci poslance (fumus persecutionis);

1.  rozhodl, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným orgánům Francouzské republiky.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Jane Collinsová
PDF 324kWORD 44k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Jane Collinsová (2016/2087(IMM))
P8_TA(2016)0396A8-0297/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Jane Collinsové ze dne 3. května 2016 o ochranu jejích výsad a imunit v souvislosti s probíhajícím občanskoprávním řízením, které je proti ní vedeno před Queen’s Bench Division, High Court v Londýně pod spisovou značkou HQ14DO4882, a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 11. května 2016,

–  poté, co vyslechl Jamese Carvera, který zastupoval Jane Collinsovou, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 7, 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a  čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2 a články 7 a 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0297/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Jane Collinsová požádala o ochranu svých poslaneckých výsad a imunit v souvislosti s probíhajícím občanskoprávním řízením, které je proti ní vedeno před Queen’s Bench Division, High Court v Londýně;

B.  vzhledem k tomu, zaprvé, že se tato žádost týká ochrany práva členů Evropského parlamentu podle článku 7 Protokolu nepodléhat žádným omezením správní či jiné povahy při výkonu volného pohybu na cestě na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu zpět;

C.  vzhledem k tomu, že část této žádosti se týká skutečnosti, že Jane Collinsové bylo údajně znemožněno cestovat na parlamentní schůze z důvodu harmonogramu soudního řízení, které je proti ní vedeno;

D.  vzhledem k tomu, že se však článek 7 Protokolu neuplatňuje na omezení, která vyplývají ze soudního řízení, neboť tato omezení spadají do působnosti specifických pravidel stanovených v článcích 8 a 9 Protokolu(2), a že tedy tato žádost o ochranu poslaneckých výsad s ohledem na článek 7 Protokolu není přípustná;

E.  vzhledem k tomu, zadruhé, že se tato žádost týká ochrany svobody členů Evropského parlamentu podle článku 8 Protokolu, podle nějž členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

F.  vzhledem k tomu, že tato část žádosti se týká skutečnosti, že na Jane Collinsovou byla ve Spojeném království podána občanskoprávní žaloba na náhradu újmy, včetně požadavku na mimořádné odškodnění, za údajné křivé obvinění a pomluvu, jakož i návrhu navrhovatele usilujícího o vydání soudního příkazu nařizujícího zdržení se opakování inkriminovaných výroků;

G.  vzhledem k tomu, že žaloba ohledně křivého obvinění a pomluvy se týká obvinění, jichž se Jane Collinsová dopustila na sjezdu strany;

H.  vzhledem k tomu, že poslanecká imunita podle článku 8 Protokolu se uplatňuje pouze na názory vyjádřené členy Evropského parlamentu během výkonu jejich funkce;

I.  vzhledem k tomu, že prohlášení učiněná poslancem EP mimo prostory Evropského parlamentu jsou považována za názory vyjádřené během výkonu funkce pouze tehdy, pokud daná prohlášení odpovídají subjektivnímu posouzení, které má přímou a zřejmou spojitost s výkonem takové funkce(3);

J.  vzhledem k tomu, že nicméně neexistuje žádná přímá a zjevná spojitost mezi napadenými výroky a funkcí Jane Collinsové jakožto poslankyně Evropského parlamentu, poněvadž se napadené výroky nevztahují k jejím aktivitám jakožto poslankyně Evropského parlamentu a nemají spojitost s politikami Evropské unie, a že tyto výroky byly učiněny v rámci vnitrostátní politické debaty;

K.  vzhledem k tomu, že napadené výroky tedy nespadají do působnosti článku 8 Protokolu;

1.  rozhodl, že neochrání výsady a imunity, kterých požívá Jane Collinsová;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušným orgánům Spojeného království, včetně soudce Warbyho.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.
(2) Rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440, body 49 a 51.
(3) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543.


Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Mario Borghezio
PDF 323kWORD 41k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Mario Borghezio (2016/2028(IMM))
P8_TA(2016)0397A8-0312/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost Maria Borghezia o ochranu svých výsad a imunit v rámci trestního řízení probíhajícího u městského soudu v Miláně (r.č. 41838/13 R.G.N.R. a r.č. 12607/14 RG GIP) předloženou dne 5. ledna 2016 a oznámenou na plenárním zasedání dne 1. února 2016,

–  poté, co Mario Borghezio dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na čl. 1 odst. 1 písm. A) italského zákona č. 205/1993,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2 a články 7 a 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0312/2016),

A.  vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Mario Borghezio požádal podle čl. 8 a 9 Protokolu 7 o ochranu své parlamentní imunity v souvislosti s trestním řízením probíhajícím u městského soudu v Miláně; vzhledem k tomu, že podle oznámení státního zastupitelství se měl p. Borghezio v rozhlasovém vysílání dopustit obhajování ideje založené na nadřazenosti a rasové nebo etnické nenávisti, kteréžto jednání je trestné podle článku 1 odst. a) italského zákona č. 205/1993;

B.  vzhledem k tomu, že se články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie vzájemně vylučují(2); vzhledem k tomu, že se daný případ týká údajně diskriminačních názorů vyslovených poslancem Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že je tudíž evidentní použitelnost samotného článku 8 Protokolu;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 protokolu 7 poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

D.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že aby mohl poslanec požívat imunity, musí daný názor vyjádřit při výkonu svéfunkce, což znamená, že je vyžadována spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentním mandátem; vzhledem k tomu, že tato spojitost musí být přímá a zřejmá(3);

E.  vzhledem k tomu, že byl p. Borghezio během dotčeného rozhlasového vysílání požádán, aby se vyjádřil ke jmenování a kompetentnosti nové členky italské vlády, totiž nové ministryně pro integraci;

F.  vzhledem k tomu, že skutečnosti případu, jak vyplývají z dokumentů poskytnutých Výboru pro právní záležitosti a ze slyšení před ním, ukazují na to, že výroky, jež během rozhovoru pronesl, nemají přímou a zřejmou spojitost s jeho parlamentní činností;

G.  obzvláště vzhledem k tomu, že tyto údajně pronesené výroky přesahují tón, se kterým se běžně setkáváme v politických debatách, a navíc jsou svou povahou hluboce neparlamentní; vzhledem k tomu, že jsou v rozporu s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie, a nelze je tudíž považovat za výroky učiněné při výkonu funkce poslance Evropského parlamentu;

H.  vzhledem k tomu, že tedy nelze mít za to, že Mario Borghezio jednal ve výkonu svého funkce coby poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že pokud byla podána žaloba proti evropskému poslanci u vnitrostátního soudu a tento soud byl informován o tom, že bylo zahájeno řízení o ochraně výsad a imunit tohoto poslance podle jednacího řádu Evropského parlamentu, musí uvedený soud přerušit soudní řízení a požádat Parlament, aby vydal co nejdříve stanovisko(4); vzhledem k tomu, že městský soud v Miláně, před nímž bylo trestní stíhání p. Borghezia zahájeno, odmítl řízení přerušit a nařídil v něm pokračovat navzdory žádosti p. Borghezia podané na základě příslušné judikatury Soudního dvora;

1.  rozhodl, že neochrání výsady a imunity, kterých požívá Mario Borghezio;

2.  odsuzuje skutečnost, že městský soud v Miláně navzdory příslušné judikatuře Soudního dvora řízení vedené proti p. Borgheziovi odmítl přerušit;

3.  očekává, že italské orgány budou vždy dodržovat zásadu stanovenou Soudním dvorem, pokud jde o povinnost příslušného soudu přerušit soudní řízení, když je předložena žádost o ochranu výsad a imunit poslance Evropského parlamentu;

4.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Mariu Borgheziovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.
(2) Spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra, citované výše, odstavec 45.
(3) Věc C-163/10 Patriciello, citovaná výše, odstavce 33 a 35.
(4) Spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra, citované výše, odstavec 43.


Statistika železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách ***II
PDF 385kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2003 o statistice železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách (10000/1/2016 – C8-0365/2016 – 2013/0297(COD))
P8_TA(2016)0398A8-0300/2016

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (10000/1/2016 – C8-0365/2016),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0611),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A8-0300/2016),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Texty přijaté dne 11.3.2014, P7_TA(2014)0197.


Statistika přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách (přenesené a prováděcí pravomoci) ***II
PDF 384kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1365/2006 o statistice přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí Komisi k přijímání určitých opatření (09878/1/2016 – C8-0358/2016 – 2013/0226(COD))
P8_TA(2016)0399A8-0298/2016

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (09878/1/2016 – C8-0358/2016),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0484),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A8-0298/2016),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty dne 11.3.2014, P7_TA(2014)0180.


Právní rámec Unie pro porušení celních předpisů a sankcí ***I
PDF 702kWORD 62k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 25. října 2016 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí (COM(2013)0884 – C8-0033/2014 – 2013/0432(COD))(1)
P8_TA(2016)0400A8-0239/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Právní východisko 1
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 33 této smlouvy,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 33 a 114 této smlouvy,
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 1 a (nový)
(1a)   Tato směrnice by měla být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/20131.
___________________
1Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 2
(2)  Porušení v oblasti cel a související sankce se proto řídí 28 odlišnými soubory právních pravidel. Porušení unijních celních předpisů tudíž není v rámci Unie upraveno jednotně a sankce, jež mohou být v jednotlivých případech uloženy, se liší ve své povaze a přísnosti podle členského státu, jenž je ukládá.
(2)  Porušení v oblasti cel a související sankce se řídí 28 odlišnými soubory právních pravidel. Porušení unijních celních předpisů tudíž není v rámci Unie upraveno jednotně a sankce, jež mohou být v jednotlivých případech uloženy, se liší ve své povaze a přísnosti podle členského státu, jenž je ukládá, což může mít za následek ztrátu příjmů pro členské státy a narušení obchodu.
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 3
(3)  Tyto rozdíly právních řádů členských států dopadají nejen na optimální řízení celní unie, ale zamezují i tomu, aby bylo mezi hospodářskými subjekty v rámci celní unie dosaženo rovných podmínek, neboť je tím ovlivněn i jejich přístup k celním zjednodušením a usnadněním.
(3)  Tyto rozdíly právních řádů členských států nejenže dopadají na optimální řízení celní unie a transparentnost nutnou k zajištění řádného fungování vnitřního trhu, pokud jde o způsoby, jak různé celní orgány řeší porušení předpisů, ale zamezují i tomu, aby bylo v rámci celní unie dosaženo rovných podmínek mezi hospodářskými subjekty, které již podléhají různým souborům pravidel uvnitř Unie, neboť je tím ovlivněn i jejich přístup k celním zjednodušením a usnadněním.
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 6
(6)  Měl by být stanoven seznam jednání, která se považují za porušení unijních celních předpisů, za něž se ukládají příslušné sankce. Taková porušení celních předpisů by měla plně vycházet z povinností uložených na základě celních předpisů a měla by přímo odkazovat na kodex. Tato směrnice nestanovuje, zda členské státy majíohledem na tato porušení celních předpisů uplatnit správní či trestněprávní sankce.
(6)  Tato směrnice by měla stanovit seznam jednání, která se považují za porušení unijních celních předpisů, za něž se ukládají příslušné sankce. Taková porušení celních předpisů by měla plně vycházet z povinností uložených na základě celních předpisů a měla by přímo odkazovat na kodex. Tato směrnice stanoví, že členské státy by měly za uvedená porušení celních předpisů uplatnit sankce jiné než trestněprávní povahy. Členské státy by měly mít rovněž možnost namísto sankcí jiné než trestněprávní povahy stanovit a ukládat sankce trestněprávní, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a právem Unie, pokud to vyžaduje povaha a závažnost daného porušení, aby ukládané sankce byly odrazující, účinné a přiměřené.
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 7
(7)   První kategorie jednání by měla zahrnovat porušení celních předpisů vycházející z objektivní odpovědnosti, u nichž není vyžadován prvek zavinění vzhledem k objektivnímu charakteru dotčené povinnosti a skutečnosti, že osoby, které odpovídají za splnění příslušné povinnosti, si musí být vědomy její existence a závazné povahy.
vypouští se
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 8
(8)   Druhá a třetí kategorie by měla zahrnovat porušení celních předpisů spáchaných z nedbalosti či úmyslně, pokud je ke stanovení odpovědnosti za porušení zapotřebí prokázání subjektivního prvku zavinění.
vypouští se
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 10
(10)  V zájmu zajištění právní jistoty by mělo být stanoveno, že jakékoli jednání či opomenutí, k němuž došlo v důsledku chyby, které se dopustil celní orgán, by nemělo být považováno za porušení celních předpisů.
(10)  V zájmu zajištění právní jistoty by mělo být stanoveno, že jakékoli jednání či opomenutí, k němuž došlo v důsledku chyby, které se dopustil celní orgán ve smyslu kodexu, by nemělo být považováno za porušení celních předpisů.
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 12
(12)  V zájmu sblížení vnitrostátních sankčních režimů členských států by měl být stanoven soubor odstupňovaných sankcí, které odpovídají rozdílných kategoriím porušení celních předpisů a jejich závažnosti. V zájmu uložení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí by členské státy rovněž měly zajistit, aby jejich příslušné orgány při rozhodování o druhu a rozsahu sankce, která má být uložena, zohlednily konkrétní přitěžující či polehčující okolnosti.
(12)  V zájmu sblížení vnitrostátních sankčních režimů členských států by měl být stanoven soubor odstupňovaných sankcí, který zohlední závažnost porušení celních předpisů. V zájmu uložení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí by členské státy rovněž měly zajistit, aby jejich příslušné orgány při rozhodování o druhu a rozsahu sankce, která má být uložena, zohlednily konkrétní přitěžující či polehčující okolnosti.
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 12 a (nový)
(12a)   Celní orgány by měly stanovit výši uložené sankce na základě hodnoty daného zboží pouze v případech, kdy je závažné porušení spojeno nikoli s ušlým clem, nýbrž s hodnotou dotčeného zboží, například v případech porušení povinností v souvislosti s právy duševního vlastnictví či se zbožím, na něž se vztahuje zákaz či omezení.
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13
(13)  Promlčecí lhůta pro zahájení řízení v souvislosti s porušením celních předpisů by měla být stanovena v trvání čtyři roky ode dne, kdy bylo spácháno porušení celních předpisů, či v případě pokračujícího či opakujícího se porušení na čtyři roky od okamžiku, kdy skončilo jednání zakládající porušení. Členské státy by měly zajistit, že úkonem v souvislosti s vyšetřováním či právním řízením ve věci porušení celních předpisů dochází k přerušení promlčecí lhůty. Členské státy mohou vymezit případy, v nichž dochází k pozastavení promlčecí lhůty. Zahájit či obnovit taková řízení by nemělo být možné po uplynutí prekluzivní lhůty v trvání osmi let, zatímco promlčecí lhůta pro vykonání sankce by měla být stanovena v délce tří let.
(13)  Promlčecí lhůta pro zahájení řízení v souvislosti s porušením celních předpisů by měla být stanovena v trvání čtyři roky ode dne, kdy bylo spácháno porušení celních předpisů, či v případě pokračujícího či opakujícího se porušení na čtyři roky od okamžiku, kdy skončilo jednání zakládající porušení. Členské státy by měly zajistit, že úkonem v souvislosti s vyšetřováním či právním řízením ve věci stejného porušení celních předpisů či úkonem osoby, která odpovídá za porušení, dochází k přerušení promlčecí lhůty. Členské státy by měly mít možnost vymezit případy, v nichž dochází k pozastavení promlčecí lhůty. Všechny postupy by měly být časově omezené, nezávisle na případném přerušení promlčecí lhůty, po uplynutí prekluzivní lhůty v trvání osmi let, zatímco promlčecí lhůta pro vymáhání sankce by měla být stanovena v délce tří let.
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 14
(14)  Mělo by být stanoveno, že správní řízení vedené v souvislosti s porušením celních předpisů se pozastavuje po dobu, od které je proti stejné osobě za stejný skutek zahájeno trestní řízení. Pokračování správního řízení po ukončení trestního řízení by mělo být umožněno pouze za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem.
(14)  Mělo by být stanoveno, že správní řízení vedené v souvislosti s porušením celních předpisů se pozastavuje po dobu, od které je proti stejné osobě za stejný skutek zahájeno trestní řízení. Pokračování správního řízení po ukončení trestního řízení by mělo být umožněno pouze za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem, což znamená, že totéž porušení předpisů nesmí být trestáno dvakrát.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 15 a (nový)
(15a)   Hlavním cílem této směrnice je zajistit účinné vymáhání celních předpisů Unie. Právní rámec stanovený touto směrnicí však neumožňuje přijmout integrovaný přístup k vymáhání předpisů, včetně dohledu, kontroly a vyšetřování. Komise by tudíž měla mít povinnost předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o těchto aspektech, včetně provádění společného rámce pro řízení rizik, s cílem posoudit, zda je zapotřebí přijmout další právní předpisy.
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 18 a (nový)
(18a)   Cílem této směrnice je posílit celní spolupráci prostřednictvím sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se sankcí za porušení celních předpisů. Jelikož právní tradice členských států jsou v současnosti velmi odlišné, harmonizace v této oblasti nemůže být úplná.
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 1
1.  Tato směrnice stanovuje rámec týkající se porušení celních předpisů Unie a stanovuje sankce za taková porušení.
1.  Cílem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a stanovit rámec týkající se porušení celních předpisů Unie a stanovit sankce jiné než trestněprávní povahy za taková porušení pomocí sblížení právních a správních předpisů nebo správních opatření členských států.
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Čl. 1 – odst. 2 a (nový)
2a.   Tato směrnice se vztahuje na povinnosti členských států vůči obchodním partnerům Evropské unie a také Světové obchodní organizace a Světové celní organizace s cílem vytvořit homogenní a výkonný vnitřní trh a zároveň usnadnit obchod a poskytnout jistotu.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Článek 2
Článek 2
Článek 2
Porušení celních přepisů a sankce
Obecné zásady
Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí ukládaných za porušení celních předpisů stanovených v článcích 3 6.
1.   Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí ukládaných za porušení celních předpisů stanovených v článcích 3 a 6 za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem.
Členské státy zajistí, aby jednání či opomenutí stanovená v článcích 3 a 6 zakládala porušení celních předpisů pouze tehdy, pokud jsou spáchána z nedbalosti nebo úmyslně.
Členské státy by měly mít rovněž možnost namísto sankcí jiné než trestněprávní povahy stanovit a ukládat sankce trestněprávní, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a právem Unie, pokud to vyžaduje povaha a závažnost daného porušení, aby ukládané sankce byly odrazující, účinné a přiměřené.
2.   Pro účely této směrnice:
a)   celní orgány určí, zda byly předpisy porušeny z nedbalosti, což znamená, že osoba, která odpovídá za porušení, nevynaložila přiměřenou péči kontrole svých činností, či přijetím zjevně nedostatečných opatření za účelem zamezení výskytu okolností, které způsobily porušení předpisů, lze-li dané riziko rozumně předvídat;
b)   celní orgány určí, zda bylo porušení předpisů způsobeno úmyslně, což znamená, že osoba, která odpovídá za porušení, jednala s vědomím, že se dopouští jednání či opomenutí, které zakládá porušení předpisů, či se svobodným a vědomým úmyslem porušit celní předpisy;
c)   administrativní chyby či nepřesnosti nezakládají porušení celních předpisů, kromě případů, kdy ze všech okolností jasně vyplývá, že k nim došlo v důsledku nedbalosti či úmyslně.
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Článek 2 a (nový)
Článek 2a
Usnadnění obchodu
S cílem plnit závazky Unie v rámci dohody Světové obchodní organizace o usnadnění obchodu členské státy spolupracují s cílem zavést systém spolupráce zahrnující všechny členské státy. Cílem tohoto systému je koordinace klíčových ukazatelů výkonnosti celních sankcí (analýza počtu odvolání a míry opakovaného porušení atd.); šíření osvědčených postupů mezi celními orgány (účinnost kontrol a sankcí, snižování administrativních nákladů atd.); předávání zkušeností hospodářských subjektů a vytváření vazeb mezi nimi; monitorování, jakým způsobem celní orgány vykonávají svou činnost, a provádění statistických činností ohledně porušení, jichž se dopouštějí společnosti ze třetích zemí. V rámci systému spolupráce jsou všechny členské státy neprodleně informovány o vyšetřování porušení celních předpisů a zjištěných porušeních předpisů, a to za účelem usnadnění obchodu, zamezení vstupu nelegálního zboží na vnitřní trh a zlepšení účinnosti kontrol.
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Článek 3
Článek 3
Článek 3
Objektivní odpovědnost za porušení celních předpisů
Porušení celních předpisů
Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů bez ohledu na prvek zavinění:
Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů:
a)  osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti podle čl. 15 odst. 2 písm. a) kodexu;
a)  osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti podle čl. 15 odst. 2 písm. a) kodexu;
b)  osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila pravost, správnost a platnost podpůrného dokladu podle čl. 15 odst. 2 písm. b) kodexu;
b)  osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila pravost, správnost a platnost podpůrného dokladu podle čl. 15 odst. 2 písm. b) kodexu;
c)  osoba neučinila podání vstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 127 kodexu, oznámení příjezdu námořního plavidla nebo letadla podle článku 133 kodexu, prohlášení pro dočasné uskladnění podle článku 145 kodexu, celní prohlášení podle článku 158 kodexu, oznámení činnosti ve svobodných pásmech podle čl. 244 odst. 2 kodexu, prohlášení před výstupem zboží podle článku 263 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu podle článku 270 kodexu, výstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 271 kodexu či oznámení o zpětném vývozu podle článku 274 kodexu;
c)  osoba neučinila podání vstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 127 kodexu, oznámení příjezdu námořního plavidla nebo letadla podle článku 133 kodexu, prohlášení pro dočasné uskladnění podle článku 145 kodexu, celní prohlášení podle článku 158 kodexu, oznámení činnosti ve svobodných pásmech podle čl. 244 odst. 2 kodexu, prohlášení před výstupem zboží podle článku 263 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu podle článku 270 kodexu, výstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 271 kodexu či oznámení o zpětném vývozu podle článku 274 kodexu;
d)  hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy v souladu se článkem 51 kodexu;
d)  hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy v souladu se článkem 51 kodexu;
e)  zboží, které vstoupilo na celní území Unie, bylo vyjmuto z celního dohledu bez povolení celních orgánů v rozporu s čl. 134 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem kodexu;
e)  zboží, které vstoupilo na celní území Unie, bylo vyjmuto z celního dohledu bez povolení celních orgánů v rozporu s čl. 134 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem kodexu;
f)  zboží bylo vyjmuto z celního dohledu v rozporu s čl. 134 odst. 1 čtvrtým pododstavcem a s čl. 158 odst. 3 a článkem 242 kodexu;
f)  zboží bylo vyjmuto z celního dohledu v rozporu s čl. 134 odst. 1 čtvrtým pododstavcem a s čl. 158 odst. 3 a článkem 242 kodexu;
g)  osoba, která přepravuje zboží na celní území Unie, porušila povinnost týkající se dopravy zboží na příslušné místo uloženou čl. 135 odst. 1 kodexu, či povinnost oznámit v souladu s čl. 137 odst. 1 a 2 kodexu celním orgánům nemožnost splnění takové povinnosti;
g)  osoba, která přepravuje zboží na celní území Unie, porušila povinnost týkající se dopravy zboží na příslušné místo uloženou čl. 135 odst. 1 kodexu, či povinnost neprodleně oznámit v souladu s čl. 137 odst. 1 a 2 kodexu celním orgánům nemožnost splnění takové povinnosti a sdělit jim, kde se zboží nachází;
h)  osoba, která přepravuje zboží do daného svobodného pásma, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí, nedodržela svou povinnost přepravit takové zboží přímo do daného svobodného pásma, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie podle čl. 135 odst. 2 kodexu;
h)  osoba, která přepravuje zboží do daného svobodného pásma, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí, nedodržela svou povinnost přepravit takové zboží přímo do daného svobodného pásma, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie podle čl. 135 odst. 2 kodexu;
i)  deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení či návrh na propuštění zboží do celního režimu neposkytl celním orgánům příslušné doklady, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly podle čl. 145 odst. 2 a čl. 163 odst. 2 kodexu;
i)  deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení či návrh na propuštění zboží do celního režimu neposkytl celním orgánům příslušné doklady, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly podle čl. 145 odst. 2 a čl. 163 odst. 2 kodexu;
j)  hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;
j)  deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení nebo osoba, která uchovává zboží na jiných místech určených nebo schválených celními orgány, odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustili zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezli ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;
k)  deklarant podávající celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu neměl v rozporu s čl. 163 odst. 1 a čl. 167 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu v okamžiku podání celního prohlášení či doplňkového celního prohlášení k dispozici podklady, které jsou nezbytné pro použití příslušného režimu, a takové podklady nebyly k dispozici celním orgánům;
k)  deklarant podávající celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu neměl v rozporu s čl. 163 odst. 1 a čl. 167 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu v okamžiku podání celního prohlášení či doplňkového celního prohlášení k dispozici podklady, které jsou nezbytné pro použití příslušného režimu, a takové podklady nebyly k dispozici celním orgánům;
l)  deklarant nepodal v rozporu s čl. 167 odst. 1 kodexu v případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu či v souvislosti se zápisem do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě doplňkové celní prohlášení;
l)  deklarant nepodal v rozporu s čl. 167 odst. 1 kodexu v případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu či v souvislosti se zápisem do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě doplňkové celní prohlášení;
m)  bez předchozího oprávnění, jež udělují podle čl. 192 odst. 2 kodexu celní orgány, došlo k odstranění či zničení prostředků k identifikaci umístěných na zboží, obalu nebo dopravních prostředcích celními orgány;
m)  bez předchozího oprávnění, jež udělují podle čl. 192 odst. 2 kodexu celní orgány, došlo k odstranění či zničení prostředků k identifikaci umístěných na zboží, obalu nebo dopravních prostředcích celními orgány;
n)  držitel povolení pro aktivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu pro vyřízení takového režimu stanovenou podle článku 257 kodexu;
n)  držitel povolení pro aktivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu pro vyřízení takového režimu stanovenou podle článku 257 kodexu;
o)  držitel povolení pro pasivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu stanovenou pro vývoz vadného zboží stanovenou podle článku 262 kodexu;
o)  držitel povolení pro pasivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu stanovenou pro vývoz vadného zboží stanovenou podle článku 262 kodexu;
p)  stavba budovy ve svobodném pásmu bez povolení celních orgánů podle čl. 244 odst. 1 kodexu;
p)  stavba budovy ve svobodném pásmu bez předchozího povolení celních orgánů podle čl. 244 odst. 1 kodexu;
q)  nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou, jež odpovídá za zaplacení takového cla, ve lhůtě stanovené podle článku 108 kodexu.
q)  nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou, jež odpovídá za zaplacení takového cla, ve lhůtě stanovené podle článku 108 kodexu;
qa)   hospodářský subjekt nepodal na žádost celních orgánů požadované dokumenty a informace ve vhodné formě a v přiměřené lhůtě a neposkytl veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;
qb)   držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;
qc)   držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;
qd)   držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;
qe)   vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;
qf)   uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s články 147 a 148 kodexu;
qg)   držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b) kodexu;
qh)   celním orgánům byly poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty, jež tyto orgány vyžadují podle článku 15 či 163 kodexu;
qi)   hospodářský subjekt předložil celním orgánům nesprávné či neúplné údaje nebo nepravé, nesprávné či neplatné doklady za účelem udělení:
i)   statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu;
ii)   povolení k využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu;
iii)   povolení k využívání jiných celních zjednodušení podle článku 177, 179, 182 nebo 185 kodexu; nebo
iv)   povolení k zařazení zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;
qj)   přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánům podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;
qk)   zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;
ql)   nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v písm. qd) a qj) tohoto článku.
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Článek 4
Článek 4
vypouští se
Porušení celních předpisů z nedbalosti
Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena z nedbalosti:
a)   hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;
b)   hospodářský subjekt neposkytl celním orgánům veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;
c)   držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;
d)   držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;
e)   hospodářský subjekt nepředložil zboží, které vstoupilo na území Unie, celním orgánům podle článku 139 kodexu;
f)   držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;
g)   hospodářský subjekt nepředložil zboží, které bylo přepraveno do svobodného pásma, celnímu úřadu podle článku 245 kodexu;
h)   hospodářský subjekt nepředložil zboží, které má opustit celní území Unie, celnímu úřadu na výstupu podle čl. 267 odst. 2 kodexu;
i)   vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;
j)   uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s článkem 147 a 148 kodexu;
k)   držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b).
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Článek 5
Článek 5
vypouští se
Úmyslná porušení celních předpisů
Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena úmyslně:
a)  v případě informací či dokumentů, jež jsou vyžadovány celními orgány podle článků 15 či 163 kodexu, byly celním orgánům poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty;
b)  pro získání následujících povolení, která vydávají celní orgány, byly použity nepravdivá prohlášení či jiné nezákonné prostředky:
i)  povolení pro udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu,
ii)  povolení pro využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu,
iii)   povolení pro využívání jiných celních zjednodušení podle článků 177, 179, 182 a 185 kodexu,
iv)   povolení k propuštění zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;
c)  přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánů podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;
d)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;
e)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;
f)  zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;
g)  nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v čl. 4 písm. f) a písm. c) tohoto článku.
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Článek 6
Článek 6
Článek 6
Návod, pomoc, účastenství a pokus
Návod, pomoc, účastenství a pokus
1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy návodu, pomoci a účastenství související s jednáním či opomenutím, na které odkazuje článek 5, považovány za porušení celních předpisů.
1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy návodu, pomoci a účastenství související s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 8b odst. 2, považovány za porušení celních předpisů.
2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy pokusu v souvislosti s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 5 písm. b) nebo c), považovány za porušení celních předpisů.
2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy pokusu v souvislosti s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 3 písm. qi) nebo qj), považovány za porušení celních předpisů.
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Článek 7
Článek 7
Článek 7
Chyba na straně celních orgánů
Chyba na straně celních orgánů
Jednání či opomenutí uvedená v článcích 3 6 nezakládají porušení celních předpisů, došlo-li k nim v důsledku chyby na straně celních orgánů.
Jednání či opomenutí uvedená v článcích 3 a 6 nezakládají porušení celních předpisů, došlo-li k nim v souladu s článkem 119 kodexu v důsledku chyby na straně celních orgánů, a celní orgány nesou odpovědnost v případě, že chybou byla způsobena škoda.
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 1 – návětí
1.  Členské státy zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:
1.   Členské státy zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 a 6, kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:
Pozměňovací návrh 25
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 2
2.  Členské státy rovněž zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, bylo-li v důsledku nedostatečného dohledu či nedostatečné kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožněno porušení celních předpisů ve prospěch takové právnické osoby, kterého se dopustila osoba v podřízeném postavení vůči osobě uvedené v odstavci 1.
(Netýká se českého znění.)
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Čl. 8 – odst. 3 a (nový)
3a.   Pro účely této směrnice se „právnickou osobou“ rozumí každý subjekt, který má podle příslušné právní úpravy právní subjektivitu, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací.
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Čl. 8 a (nový)
Článek 8a
Faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda je porušení méně závažné
1.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování toho, zda je porušení uvedené v článku 3 méně závažné, již od počátku příslušného postupu, tj. od okamžiku určení, zda došlo k porušení celních předpisů, zohlednily všechny tyto okolnosti, které mohou nastat:
a)   k porušení došlo z nedbalosti;
b)   na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty kodexu a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) celního kodexu;
c)   porušení má pouze malý vliv na výši cla, jež má být zaplaceno, nebo nemá vliv žádný;
d)   osoba, která odpovídá za porušení, při řízení účinně spolupracuje s příslušným orgánem;
e)   osoba, která odpovídá za porušení, dobrovolně sdělila informace o porušení, které dosud nebylo předmětem vyšetřování, jehož by si osoba, která odpovídá za porušení, byla vědoma;
f)   osoba, která odpovídá za porušení, může prokázat vysokou míru kontroly svých činností, například pomocí systému dohledu nad dodržováním předpisů, a doložit tak, že vyvíjí značné úsilí o zajištění souladu s celními předpisy Unie;
g)   osobou, která odpovídá za porušení, je malý nebo střední podnik, který dosud neměl s celní problematikou zkušenosti.
2.   Příslušné orgány posoudí porušení jako méně závažné pouze v případě, že neexistuje žádná přitěžující okolnost podle článku 8b.
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Čl. 8 b (nový)
Článek 8b
Faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda je porušení závažné
1.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování toho, zda je porušení uvedené v článku 3 nebo 6 závažné, již od počátku příslušného postupu, tj. od okamžiku určení, zda došlo k porušení celních předpisů, zohlednily všechny tyto okolnosti, které mohou nastat:
a)   porušení bylo spácháno úmyslně;
b)   k porušení docházelo po delší období a byl zjevný úmysl v něm pokračovat;
c)   nadále dochází k obdobnému či souvisejícímu porušení nebo se toto porušení opakuje, tj. došlo k němu více než jednou;
d)   porušení má významný vliv na výši ušlých dovozních nebo vývozních cel;
e)   na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty kodexu a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) o kodexu;
f)   osoba, která odpovídá za porušení, odmítá spolupracovat či plně spolupracovat s příslušným orgánem;
g)   osoba, která odpovídá za porušení, porušila celní předpisy již v minulosti.
2.   Porušení uvedené v čl. 3 písm. f), g), p), qi) a qj) jsou sama o sobě považována za závažná.
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Článek 9
Článek 9
Článek 9
Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 3
Sankce jiné než trestněprávní povahy za méně závažné porušení celních předpisů
Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 3 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:
1.   Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 3, jež jsou v souladu s článkem 8a považována za méně závažná, kromě vrácení ušlého cla, uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce jiné než trestněprávní povahy v následujícím rozpětí:
a)  týká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 1 5 % hodnoty takového zboží;
a)  je-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 70 % ušlého cla;
b)  netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta v rozmezí 150 až 7 500 EUR.
b)  není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 7 500 EUR.
2.   Při určování výše sankcí ukládaných v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku členské státy zajistí, aby byly zohledněny všechny relevantní okolnosti uvedené v článku 8a.
Pozměňovací návrh 30
Návrh směrnice
Článek 10
Článek 10
vypouští se
Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 4
Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 4 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:
a)   týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 15 % hodnoty takového zboží;
b)   netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 22 500 EUR.
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Článek 11
Článek 11
Článek 11
Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článcích 5 a 6
Sankce jiné než trestněprávní povahy za závažné porušení celních předpisů
Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článcích 5 a 6 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:
1.   Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 a 6, jež jsou v souladu s článkem 8b považována za závažná, kromě vrácení ušlého cla, uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce jiné než trestněprávní povahy v následujícím rozpětí:
a)   týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 30 % hodnoty takového zboží;
a)  je-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem, uloží se peněžitá pokuta ve výši 70 140 % ušlého cla;
aa)   není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem, nýbrž s hodnotou zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 15 až 30 % hodnoty zboží;
b)  netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 45 000 EUR.
b)  není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem ani s hodnotou zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 7 500 až 45 000 EUR.
2.   Při určování výše ukládaných sankcí v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku členské státy zajistí, aby byly zohledněny všechny relevantní okolnosti uvedené v článku 8a a čl. 8b odst. 1.
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Článek 11 a (nový)
Článek 11a
Další sankce jiné než trestněprávní povahy za závažné porušení celních předpisů
1.   Kromě sankcí uvedených v článku 11 a v souladu s kodexem mohou členské státy v případě závažného porušení uložit tyto nepeněžité sankce:
a)   trvalé nebo dočasné zabavení zboží;
b)   pozastavení platnosti uděleného povolení.
2.   V souladu s kodexem členské státy stanoví, že rozhodnutí o udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu mají být v případně závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů zrušena.
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Článek 11 b (nový)
Článek 11b
Přezkum
1.   Pět let po ... [datum vstupu této směrnice v platnost] přezkoumá Komise společně s příslušnými orgány členských států výši pokut ukládaných v souladu s články 9 a 11. Cílem tohoto přezkumu je zajistit sbližování výše pokut ukládaných v rámci celní unie s cílem harmonizovat jejich fungování.
2.   Komise každoročně zveřejní podrobné informace o sankcích uložených členskými státy za porušení celních předpisů podle článků 3 a 6.
3.   Členské státy zajistí dodržování celních předpisů ve smyslu čl. 5 bodu 2 nařízení (EU) č. 952/2013, jakož i nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/20121.
_______________
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1).
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Článek 11 c (nový)
Článek 11c
Narovnání
Členské státy zajistí možnost narovnání, jímž se rozumí postup, v jehož rámci mohou příslušné orgány s osobou, která odpovídá za porušení, uzavřít dohodu o narovnání v příslušné věci jako alternativu zahájení nebo pokračování soudního řízení, kdy tato osoba akceptuje okamžitě vymahatelné sankce.
Pokud však již bylo zahájeno soudní řízení, příslušné orgány mohou uzavřít dohodu o narovnání pouze se souhlasem soudního orgánu.
Komise vypracuje pokyny pro postupy narovnání, které zajistí, aby osoba, která odpovídá za porušení, měla možnost dosáhnout narovnání v souladu se zásadou rovného zacházení a transparentním způsobem a aby součástí narovnání vždy bylo zveřejnění výsledků postupu.
Pozměňovací návrh 35
Návrh směrnice
Článek 12
Článek 12
vypouští se
Účinné ukládání sankcí a výkon pravomoci příslušných orgánů ukládat sankce
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při rozhodování o druhu a výši sankcí za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 až 6 zohlednily veškeré konkrétní okolnosti, případně včetně:
a)  závažnosti a délky trvání protiprávního jednání;
b)  skutečnosti, že osoba, která odpovídá za porušení, je oprávněným hospodářským subjektem;
c)  výše ušlého dovozního či vývozního cla;
d)  skutečnosti, že na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) kodexu nebo ohrožují veřejnou bezpečnost;
e)  míry spolupráce osoby, která odpovídá za porušení, s příslušným orgánem;
f)  předchozích porušení, jichž se dopustila osoba, která odpovídá za porušení.
Pozměňovací návrh 36
Návrh směrnice
Článek 12 a (nový)
Článek 12a
Soulad s předpisy
Členské státy zajistí, aby pokyny a publikace týkající se toho, jak zajistit soulad s celními předpisy Unie a nadále jej dodržovat, byly zpřístupněny zainteresovaným stranám ve snadno přístupné, srozumitelné a aktualizované podobě.
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Článek 13
Článek 13
Promlčení
Článek 13
Promlčení
1.  Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro řízení související s porušením celních předpisů uvedeným v článcích 3 6 činila čtyři roky a počala běžet ode dne, kdy došlo k porušení celních předpisů.
1.  Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro zahájení řízení souvisejícího s porušením celních předpisů uvedeným v článcích 3 a 6 činila čtyři roky a počala běžet ode dne, kdy došlo k porušení celních předpisů.
2.  Členské státy zajistí, aby v případě pokračujícího či opakujícího se porušení celních předpisů počala promlčecí lhůta běžet dnem, v němž je ukončeno jednání či opomenutí zakládající porušení celních předpisů.
2.  Členské státy zajistí, aby v případě pokračujícího či opakujícího se porušení celních předpisů počala promlčecí lhůta běžet dnem, v němž je ukončeno jednání či opomenutí zakládající porušení celních předpisů.
3.  Členské státy zajistí, aby se promlčecí lhůta přerušila úkonem příslušného orgánu, který byl oznámen dotčené osobě a který se týká vyšetřování či právního řízení vedeného v souvislosti se stejným porušením celních předpisů. Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne přijetí úkonu přerušujícího běh lhůty.
3.  Členské státy zajistí, aby se promlčecí lhůta přerušila úkonem příslušného orgánu, který byl oznámen dotčené osobě a který se týká vyšetřování či právního řízení vedeného v souvislosti se stejným porušením celních předpisů, nebo úkonem osoby, která odpovídá za porušení. Promlčecí lhůta nadále běží ode dne ukončení úkonu přerušujícího běh lhůty.
4.  Členské státy zajistí, aby po uplynutí osmi let ode dne uvedeného v odstavci 1 nebo 2 nebylo možné zahájit či obnovit řízení týkající se porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 6.
4.  Aniž je dotčen čl. 14 odst. 2, členské státy zajistí, aby po uplynutí osmi let ode dne uvedeného v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku byla řízení týkající se porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 nebo 6 časově omezená, a to bez ohledu na přerušení promlčecí lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku.
5.  Členské státy zajistí, aby délka promlčecí lhůty pro vykonání rozhodnutí, kterým se ukládá příslušná sankce, činila tři roky. Taková lhůta počíná běžet dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí.
5.  Členské státy zajistí, aby délka promlčecí lhůty pro vykonání rozhodnutí, kterým se ukládá příslušná sankce, činila tři roky. Taková lhůta počíná běžet dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí.
6.   Členské státy stanoví případy, v nichž dochází ke stavení běhu promlčecích lhůt stanovených v odstavcích 1, 4 a 5.
6.  Členské státy stanoví případy, v nichž dochází ke stavení běhu promlčecích lhůt stanovených v odstavcích 1, 4 a 5.
Pozměňovací návrh 38
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1
Členské státy při řízeních týkajících se jednání či opomenutí, které zakládá porušení celních předpisů podle článků 3 6, společně vzájemně spolupracují a vyměňují si nezbytné informace, a to zejména, byla-li vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi zahájena řízení ve více členských státech.
Členské státy při řízeních týkajících se jednání či opomenutí, které zakládá porušení celních předpisů podle článků 3 a 6, společně vzájemně spolupracují a vyměňují si nezbytné informace, a to zejména, byla-li vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi zahájena řízení ve více členských státech. Cílem spolupráce mezi členskými státy je zvýšit účinnost celních kontrol zboží a sladit postupy v rámci Unie.
Pozměňovací návrh 39
Návrh směrnice
Čl. 16 – odst. 1 a (nový)
Komise dohlíží na spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o vytvoření klíčových ukazatelů výkonnosti v oblasti celních kontrol a sankcí, šíření osvědčených postupů a koordinaci odborné přípravy celních úředníků.
Pozměňovací návrh 40
Návrh směrnice
Článek 17
Článek 17
Článek 17
Zabavení
Zabavení
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly přistoupit k dočasnému zabavení zboží, dopravních prostředků či jakýchkoli jiných nástrojů využitých v souvislosti s porušením celních předpisů, na která odkazují články 3 6.
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly přistoupit k dočasnému zabavení zboží, dopravních prostředků či jiných nástrojů využitých v souvislosti s porušením celních předpisů, na která odkazují články 3 a 6. Pokud po uložení sankce členský stát takové zboží trvale zabaví, může se rozhodnout je zničit, opětovně použít nebo případně recyklovat.
Pozměňovací návrh 41
Návrh směrnice
Čl. 18 – odst. 1 a (nový)
Do 31. prosince 2017 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o ostatních aspektech vymáhání celních předpisů Unie, jako je dohled, kontrola a vyšetřování, k níž bude v případě potřeby připojen legislativní návrh na doplnění této směrnice.
Pozměňovací návrh 42
Návrh směrnice
Článek 18 a (nový)
Článek 18a
Zprávy členských států
Členské státy zasílají Komisi statistiky týkající se porušení celních předpisů a ukazující, jaké sankce byly v jejich důsledku uloženy, aby Komise mohla posoudit uplatňování této směrnice. Tyto informace se po vstupu této směrnice v platnost zasílají každoročně. Komise může tyto údaje použít při revizi směrnice v zájmu sblížení vnitrostátních systémů pro ukládání sankcí.

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 61 odst. 2, druhého pododstavce jednacího řádu (A8-0239/2016).


Návrh opravného rozpočtu č. 3/2016: bezpečnost orgánů
PDF 387kWORD 44k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016 Evropské unie na rozpočtový rok 2016: Bezpečnost orgánů EU (12600/2016 – C8-0409/2016 – 2016/2121(BUD))
P8_TA(2016)0401A8-0295/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1), a zejména na článek 41 tohoto nařízení

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2016, schválený s konečnou platností dne 25. listopadu 2015(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(3),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(4),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 3/2016, který Komise přijala dne 30. června 2016 (COM(2016)0310),

–  s ohledem na postoj k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016, který Rada přijala dne 11. října 2016 a postoupila Evropskému parlamentu stejného dne (12600/2016 – C8-0409/2016),

–  s ohledem na dopis, který dne 7. června 2016 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Komise, zejména na odstavec 3 tohoto dopisu;

–  s ohledem na své prohlášení ohledně uplatnění bodu 27 interinstitucionální dohody, které je součástí společných závěrů dosažených v rámci dohodovacího procesu o rozpočtu na rok 2016 ze dne 14. listopadu 2015;

–  s ohledem na články 88 a 91 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0295/2016),

A.  vzhledem k tomu, že nedávné teroristické útoky vedly orgány a instituce Unie k tomu, aby přezkoumaly své potřeby v oblasti bezpečnosti a stanovily, že dalších zdrojů je zapotřebí v roce 2016;

B.  vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 3/2016 následně navrhuje posílení rozpočtu na oblast bezpečnosti o celkovou částku 15,8 milionu EUR v evropských školách, Evropském parlamentu, Evropské komisi, na Soudním dvoře, Evropském účetním dvoře, v Evropském hospodářském a sociálním výboru, Výboru regionů a v Evropské službě pro vnější činnost;

C.  vzhledem k tomu, že cílem návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016 je především vytvoření 35 dalších stálých pracovních míst pro přijetí dalších pracovníků ostrahy v Evropském parlamentu; vzhledem k tomu, že tato pracovní místa by měla být v rozpočtu na rok 2017 zachována a neměl by se na ně vztahovat cíl 5% snížení počtu zaměstnanců, neboť souvisejí s novou činností; vzhledem k tomu, že Parlament plně respektuje své prohlášení týkající se 5% snížení počtu zaměstnanců připojené ke společným závěrům k rozpočtu na rok 2016;

1.  bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 3/2016, jak jej předložila Komise;

2.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016;

3.  pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 3/2016 za schválený s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(2) Úř. věst. L 48, 24.2.2016.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(4) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


Strategie EU vůči Íránu po jaderné dohodě
PDF 538kWORD 63k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 ke strategii EU vůči Íránu po jaderné dohodě (2015/2274(INI))
P8_TA(2016)0402A8-0286/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a íránského ministra zahraničních věcí Mohammada Džaváda Zarífa, které učinili dne 16. dubna 2016 v Teheránu,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2231 (2015) přijatou dne 20. července 2015,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. července 2015 o dohodě o íránském jaderném programu,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, zejména na usnesení ze dne 10. března 2011 o postoji EU k Íránu(1), usnesení ze dne 14. června 2012 o situaci týkající se národnostních menšin v Íránu(2), usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o Íránu – nedávné případy porušování lidských práv(3) a usnesení ze dne 3. dubna 2014 o strategii EU vůči Íránu(4),

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii; s ohledem na výroční zprávy EU o lidských právech,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o výročních zprávách EU o lidských právech,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(5),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice, kterou předložil dne 10. března 2016, na jeho nedávná prohlášení ze dne 20. května a 8. června 2016, v nichž vyjádřil znepokojení nad vězněním zastánců lidských práv a nedávnou vlnou podněcování k nenávisti vůči komunitě Baha'í, a na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 3. března 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 70/173 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice (A/RES/70/173), která byla přijata dne 17. prosince 2015,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise Frederiky Mogheriniové o popravě mladistvého pachatele v Íránu ze dne 14. října 2015 a o odsouzení íránské obhájkyně lidských práv Narges Muhammadíové ze dne 20. května 2016,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0286/2016),

A.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na dohodu o íránském jaderném programu a vnitřní politický vývoj v této zemi se nyní naskýtá příležitost jak pro reformy uvnitř Íránu, tak pro zlepšení jeho vnějších vztahů s EU;

Vztahy mezi EU Íránem

Politický dialog

1.  domnívá se, že společný komplexní akční plán, známý jako dohoda o íránském jaderném programu, představuje velký úspěch pro mnohostrannou diplomacii a zvláště pro evropskou diplomacii a neměl by pouze umožnit podstatné zlepšení vztahů mezi EU a Íránem, ale také usilovat o stabilitu v celém regionu; má za to, že za důsledné uplatňování celé této dohody jsou nyní odpovědné všechny strany; vítá vytvoření společné komise složené ze zástupců Íránu a skupiny E3 / EU+3 (Čína, Francie, Německo, Ruská federace, Velká Británie a Spojené státy, včetně vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise); plně podporuje vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v její roli koordinátorky smíšené komise zřízené v rámci společného komplexního akčního plánu a domnívá se, že důsledné a plnohodnotné uplatňování tohoto akčního plánu je i nadále nadmíru důležité;

2.  vítá návštěvu Íránu, kterou dne 16. dubna 2016 podnikla vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise Mogheriniová spolu se sedmi evropskými komisaři jako důležitý mezník v úsilí o stanovení ambiciózního programu dvoustranných vztahů mezi EU a Íránem v oblastech společného zájmu; připomíná, že několik prohlášení Komise a delegací EU do Íránu, přičemž poslední delegaci tvořila vysoká představitelka, místopředsedkyně EU a sedm komisařů, se soustředilo na obchod a ekonomické vazby;

3.  připomíná, že rozhodnutí Rady zrušit všechny sankce vůči Íránské islámské republice související s jadernými otázkami jako důsledek plnění závazků, které přijala v rámci společného komplexního akčního plánu, umožňuje opětovné navázání vztahů s Íránem a představuje příležitost i přínos pro obě strany tím, že jim poskytne možnost znovu otevřít íránský trh pro evropské podniky; připomíná, že Írán má početnou, poměrně vysoce kvalifikovanou a mladou populaci, jedno z nejrůznorodějších složení HDP v regionu, potřebuje investice a je potenciálním trhem pro kvalitní evropské zboží;

4.  vítá otevřenost, pokud jde o vztahy s Íránem; poukazuje na to, že rozvoj vztahů mezi EU a Íránem by měl jít ruku v ruce s uplatňováním dohody o jaderném programu / společného komplexního akčního plánu; připomíná, že podle podmínek dohody může vést její nedostatečné plnění ze strany Íránu k opětovnému zavedení sankcí; vyzývá k obnovení vztahů mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Íránem na straně druhé, přičemž obě strany by měly úzce spolupracovat na dvoustranných a vícestranných otázkách, s cílem zajistit větší stabilitu regionu a účinné provádění dohody o jaderném programu; domnívá se, že vztahy mezi EU a Íránem je třeba rozvíjet prostřednictvím vícevrstevného dialogu, jenž by zahrnoval kontakty politického, diplomatického, ekonomického, akademického, odborného i mezilidského charakteru, které by zahrnovaly také subjekty občanské společnosti, nevládní organizace a obhájce lidských práv; podporuje navázání vztahů mezi EU a Íránem ke vzájemnému užitku obou stran a na základě realistického posouzení společných zájmů a odlišností, s cílem stimulovat postupné rozšiřování spolupráce v atmosféře budování důvěry, a to zejména ku prospěchu obyvatel Íránu a EU; v této souvislosti podporuje odhodlání Komise obnovit spolupráci s Íránem na základě dialogu založeného na čtyřech pilířích: na komplexním rozsahu, na spolupráci v oblastech, v nichž mají Írán a EU společné zájmy, na kritičnosti, otevřenosti a upřímnosti v oblastech, v nichž spolu Írán a EU nesouhlasí, ale hledají společný přístup a na celkové konstruktivnosti ve formě i praxi;

5.  vítá institucionální změny, k nimž došlo v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a které odrážejí výsledky společného komplexního akčního plánu, zejména vytvoření pracovní skupiny pro Írán v rámci ESVČ, jejímž cílem je koordinace nejrůznějších oblastí činnosti týkající se veškeré problematiky se vztahem k Íránu; oceňuje kroky, které ESVČ učinila za účelem ustanovení delegace EU v Teheránu a k nimž Evropský parlament vyzýval ve svých předchozích usneseních, neboť umožní EU spolupracovat s íránskými orgány za účelem zlepšení informovanosti íránské veřejnosti o EU samotné, boje s nedorozuměními a rozšiřování spolupráce mezi EU a Íránem; v této souvislosti zdůrazňuje, že obchod a investice jsou v kompetenci EU a že zřízení delegace EU v Teheránu by usnadnilo spolupráci mezi EU a Íránem v oblastech obchodu, vzdělávání, kultury, lidských práv a udržitelnosti životního prostředí a významně přispělo k naplnění očekávání obou stran; poukazuje na to, že  vysílání stanice Euronews v perském jazyce by mělo v budoucnu také představovat důležité mediální propojení mezi Evropskou unií a persky hovořícím publikem;

6.  připomíná, že EU a Írán se rozhodly řešit otázky společného zájmu konstruktivním způsobem; žádá, aby strategie EU pro obnovení vztahů s Íránem byla zpočátku založena na opatřeních k budování důvěry v technických oblastech, které by vytvořily pozitivní precedenty v oblasti spolupráce EU a Íránu a mohly by připravit půdu pro smysluplnější dlouhodobou spolupráci;

7.  trvá na tom, že je důležité rozvíjet parlamentní rozměr vztahů mezi EU a Íránem jakožto součást strategie zaměřené na obnovení vzájemné důvěry; opětovně poukazuje v této souvislosti na svou podporu návrhu projednávanému mezi Parlamentem a Madžlisem (íránským parlamentem), pokud jde o meziparlamentní dialog o boji proti terorismu, který si je vědom společných problémů spojených s radikalizací v Íránu, na Blízkém východě i rámci samotné EU; vítá obnovení politického dialogu mezi EU a Íránem, včetně dialogu o lidských právech; podporuje rozvoj dialogu o lidských právech v budoucnu, tak aby se ho účastnili i zástupci soudnictví, bezpečnostních složek a občanské společnosti; konstatuje, že ačkoli na obou stranách existuje podezíravost a nedůvěra, vztahy mezi mnoha členskými státy a Íránem mají dlouhou historii a Írán má snahu o dobré vztahy s EU, což skýtá potenciál pro vytvoření vztahů na základě vzájemné důvěry a respektu; je si vědom složité povahy vnitřní politiky Íránu a opakuje, že EU nehodlá zasahovat do vnitřních politických rozhodnutí této, ani žádné jiné země, ale usiluje o spolupráci založenou na oboustranném dodržování mezinárodních norem a zásad; domnívá se, že k úplné normalizaci vztahů může dojít pouze současně s trvalým uplatňováním společného komplexního akčního plánu na základě pravidelného trvalého dialogu, přičemž za okamžitou prioritu by se mělo považovat rozšíření vztahů mezi EU a Íránem v oblastech, v nichž panuje obecná shoda, že by se tak mělo učinit; je nicméně přesvědčen, že nejvyšším cílem musí být vytvoření partnerství mezi Íránem a EU;

8.  znovu opakuje, že Evropská unie ze zásady jednoznačně dlouhodobě odmítá trest smrti ve všech případech a za všech okolností, a opětovně zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti je jedním z hlavních cílů politiky EU v oblasti lidských práv; nadále se staví k častému uplatňování trestu smrti v Íránu velmi kriticky; domnívá se, že jedním z hlavních cílů politického dialogu je omezit uplatňování trestu smrti; vyzývá k okamžitému moratoriu na výkon trestu smrti v Íránu; konstatuje, že většina poprav je za drogové delikty; rozumí výzvě, jíž čelí Írán jakožto jedna z hlavní přepravních tras pro drogy na světě, když 86 % zabaveného opia na světě je zabaveno na jeho území; věří však, že diskuze o otázkách týkajících se trestu smrti, jako je jeho ukládání za drogové trestné činy či vůči osobám mladším 18 let, což jsou kroky, které jsou v rozporu s dobrovolně přijatými mezinárodními závazky Íránu, by mohla položit základ pro společný plán na řešení této záležitosti; žádá poslance íránského parlamentu, aby jako první krok přezkoumaly článek 91 trestního zákoníku z roku 2013 s cílem zrušit trest smrti v případě osob mladších 18 let; bere na vědomí, že íránskému parlamentu byl předložen zákon, jenž by, bude-li schválen, snížil trest za nenásilné drogové delikty ze smrti na doživotní vězení; konstatuje, že pokud by byl schválen, vedl by tento zákon k podstatnému omezení počtu poprav v Íránu;

9.  zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti za drogové delikty by výraznou měrou snížilo počet vykonaných poprav (podle odhadů Íránu až o 80 %); apeluje na to, aby se problematika poprav v Íránu řešila mimo jiné na základě spolupráce mezi EU a Íránem v boji proti nezákonnému obchodování s drogami při respektování norem v oblasti lidských práv; vyzývá Komisi, aby Íránu poskytla odbornou pomoc a pomoc pro budování administrativní kapacity zaměřenou na upevnění právního státu v zemi, mj. na základě podpory reformy soudního systému, která by měla zvýšit odpovědnost a nabídnout alternativní tresty k trestu odnětí svobody a trestu smrti; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby odborná ani jiná pomoc poskytnutá Íránu nebyla použita k porušování lidských práv;

Obchodní a hospodářské záležitosti

10.  bere na vědomí proklamovaný cíl Íránu dosáhnout 8% roční míry růstu; domnívá se, že pro dosažení tohoto cíle jsou pro Írán klíčové evropské investice; zdůrazňuje, že Evropská unie nestojí v cestě povolené podnikatelské činnosti s Íránem a nebude bránit mezinárodním firmám či finančním institucím, aby se angažovaly v Íránu, pokud budou dodržovat všechny platné zákony; zdůrazňuje, že má-li Írán realizovat svůj ekonomický potenciál, bude muset učinit kroky k vytvoření transparentního ekonomického prostředí umožňujícího zahraniční investice a přijmout na všech úrovních protikorupční opatření, zejména v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru, který se zabýval takovými otázkami, jako je ukončení finančních toků plynoucích teroristickým organizacím; vyzývá EU, aby plně podporovala úsilí Íránu v tomto procesu, a to zejména prostřednictvím podpory práce na vytvoření dvoustranné investiční dohody mezi EU a Íránem;

11.  zdůrazňuje, že obchod a obnovení přístupu k celosvětovému obchodnímu systému založenému na pravidlech může představovat možnou cestu, jak prolomit izolaci Íránu, a že obchod by mohl představovat důležitý nástroj k prohloubení politického dialogu a povzbuzení spolupráce mezi zeměmi v regionu s cílem urychlit regionální rozvoj, zvýšit zaměstnanost a upevnit stabilitu v širším regionu;

12.  konstatuje, že Írán má druhou největší ekonomiku na Blízkém východě s odhadovaným nominálním HDP v roce 2015 ve výši 397 mld. USD; dále konstatuje, že obchod EU s Íránem je v současné době zhruba na úrovni 8 miliard USD a v příštích dvou letech se očekává jeho zvýšení na čtyřnásobek; připomíná, že EU bývala hlavním obchodním partnerem Íránu, a je přesvědčen, že by jejím cílem mělo být opětovné získání tohoto postavení; podporuje rozšiřování obchodních vztahů EU s Íránem a apeluje na EU, aby v zájmu urychlení regionálního rozvoje a zlepšení životních podmínek a zaměstnanosti íránského lidu rozvíjela obchodní, finanční a hospodářskou spolupráci s Íránem; je přesvědčen, že rozšíření obchodu s Íránem a investic v této zemi může z dlouhodobého hlediska přispět k podpoře míru a stability v širším regionu, pokud EU dokáže vyhledávat příležitosti pro regionální investiční programy, například v oblasti energetiky a dopravního propojení;

13.  domnívá se, že přestože Írán podepsal řadu smluv s evropskými podniky, nebude schopen svým závazkům dostát kvůli nedostatku likvidity, což znamená, že se proces otevírání Íránu dostává do začarovaného kruhu;

14.  konstatuje, že Írán je největší ekonomikou ze zemí, jež nejsou členy Světové obchodní organizace (WTO); podporuje snahu Íránu vstoupit do této organizace; konstatuje, že stávající mandát EU pro jednání o dohodě o obchodu a spolupráci s Íránem je zastaralý; vyzývá Komisi, aby prověřila možnosti upevnění obchodních a investičních vazeb, tak aby Írán více dodržoval pravidla WTO a aby byly ochráněny evropské investice; zdůrazňuje, že formální rámec vyjednávání by EU umožnil plně využít svého potenciálu, který má jako největší integrovaný trh a hospodářský blok, a vytvořit fórum pro výměnu názorů a dialog; vyzývá EU, aby zvážila možnost obnovit přístupová jednání Íránu se Světovou obchodní organizací, protože členství ve WTO by přispělo k další liberalizaci íránské ekonomiky jako motoru růstu, zemi by pevně zasadilo do celosvětového systému založeného na pravidlech a poskytlo by mechanismus, jehož prostřednictvím by bylo možné podpořit nezbytné hospodářské reformy v Íránu a povolat Írán k odpovědnosti za jeho mezinárodní závazky; vyzývá Komisi, aby využila těchto jednání jako příležitosti zasadit se o klíčové reformy v oblasti práv pracovníků na základě základních úmluv MOP; je znepokojen průtahy při jmenování předsedy pracovní skupiny WTO pro přistoupení Íránu k této organizaci; vyzývá Komisi, aby plně uplatnila svůj vliv v zájmu bezodkladného odstranění této překážky a zahájení procesu vstupu Íránu do WTO; domnívá se, že ke konci procesu přistoupení k uvedené organizaci by měl Finanční akční výbor vyškrtnout Írán ze svých veřejných prohlášení;

15.  považuje nedostatek svobody projevu v on-line prostoru, systematický dohled nad internetovým provozem a jeho sledování a rovněž nedostatek digitálních svobod za překážku bránící obchodu s Íránem a za porušování práv a svobod jeho obyvatel; zdůrazňuje potenciál otevřeného a bezpečného internetu v Íránu z hlediska digitální ekonomiky; opakovaně žádá o vytvoření účinného evropského režimu pro kontrolu vývozu, aby se zabránilo zneužívání zboží a technologií dvojího užití k porušování lidských práv a proti Evropské unii;

16.  zdůrazňuje také, že pro Írán je důležité rozvíjet hospodářské a obchodní vztahy s regionálními aktéry, a zároveň náležitě dodržovat pravidla WTO, aby vznikl provázený hospodářský a obchodní celek; konstatuje, že Evropská unie může rozvoj a budování tohoto regionální dialogu podpořit a poskytnout své odborné zkušenosti;

17.  je přesvědčen, že zrušení hospodářských a finančních sankcí souvisejících s využíváním jaderné energie ze strany EU a mezinárodního společenství, jak je stanoveno ve společném komplexním akčním plánu, je důležité nejen z hlediska prokázání, že EU plní své závazky vůči Íránu, ale slouží jako důkaz, že EU je ochotna prohloubit hospodářskou spolupráci k oboustrannému hospodářskému prospěchu; konstatuje však, že i když byla většina hospodářských a finančních sankcí nyní zrušena, některé zůstávají v platnosti a jaderná dohoda se jich netýká; vyzývá EU, aby spolupracovala se společnostmi se sídlem v EU s cílem zajistit úplnou transparentnost jejich činnosti v Íránu; vyzývá k tomu, aby se kladl důraz na rozsah i kvalitu investic a aby se zavedl nástroj k posuzování toho, zda nové investice odpovídají obecným zásadám OSN v oblasti podnikání a lidských práv, tak jak tomu bylo při zrušení sankcí v Myanmaru/Barmě; konstatuje, že k tomu, aby měly prohloubené obchodní vztahy mezi EU a Íránem kladný dopad na celou íránskou společnost, je mimořádně důležité, aby byly účinně uplatňovány pokyny v oblasti sociální odpovědnosti podniků;

18.  znovu poukazuje na právní nejistotu, která pro společnosti z EU, jež chtějí investovat v Íránu, vyplývá z primárních amerických sankcí a z toho, že se transakce provádějí v dolarech, což podkopává očekávaný hospodářský přínos, který by mohl mít společný komplexní akční plán pro íránský lid; trvá na tom, že je potřeba tuto situaci a další finanční záležitosti řešit v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru, aby se společnostem z EU, které podnikají v Íránu, dostalo nezbytné jasnosti a právní jistoty; vyzývá ke změně postoje k obchodování s Íránem; požaduje, aby měnou pro transakce s Íránem bylo euro, aby nedocházelo ze strany amerických orgánů k ukládání pokut, jak se v minulosti dělo v případě některých evropských bank; podporuje úzký dialog se Spojenými státy, aby byla zajištěna kontinuita evropského obchodu a investic v Íránu;

19.  zdůrazňuje zároveň, že má-li Írán realizovat svůj hospodářský potenciál, je naprosto nezbytné vynaložit větší úsilí o zajištění příznivého prostředí pro mezinárodní investice; vyzývá v tomto ohledu Írán, aby v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru zajistil transparentnost svého finančního odvětví a bojoval proti korupci a praní špinavých peněz; vítá akční plán íránské vlády vycházející z doporučení Finančního akčního výboru a také odborné schůzky, které se konaly dne 12. července mezi zástupci EU a Íránu s cílem provést v tomto směru nezbytné reformy;

20.  vítá pozitivní výsledky, kterých už bylo dosaženo v rámci společného komplexního akčního plánu, jako je například nárůst objemu obchodu mezi Íránem a EU v průběhu prvních šesti měsíců roku 2016 o 43 % ve srovnání se stejným obdobím v roce 2015, skutečnost, že se třicet íránských bank znovu napojilo na systém SWIFT, a také pozitivní dopad uvedeného akčního plánu na prohlubování trendu snižování míry inflace a úrokových sazeb v Íránu; vítá skutečnost, že v Íránu nyní aktivně působí stále více malých evropských bank, což usnadňuje poskytování úvěrů malým a středním podnikům; vyzývá k tomu, aby byla při prohlubování obchodních vztahů věnována zvláštní pozornost úloze evropských a íránských malých a středních podniků;

21.  vítá skutečnost, že vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice jsou potřebné ve všech hlavních hospodářských odvětvích, chce íránská vláda přilákat zahraniční investice; konstatuje, že v příštích deseti letech budou pravděpodobně zapotřebí investice do infrastruktury ve výši přes 1 bilion USD, což bude příležitostí pro evropské podniky, včetně v odvětví energetiky a automobilového a leteckého průmyslu; s potěšením konstatuje, že Teherán od okamžiku podepsání společného komplexního akčního plánu navštívilo jako znamení narůstajícího zájmu o hospodářské vztahy s Íránem už 180 obchodních delegací, včetně delegací z 15 členských států EU; vyzývá EU a její členské státy, aby s cílem povzbudit obchod, financování projektů a investování v Íránu prozkoumaly možnosti používání záruk za vývozní úvěry; vyjadřuje podporu úspěšnému uzavření dohod mezi íránskou vládou a společnostmi Airbus a Boeing, které jsou dalším prostředkem k budování důvěry následujícím po přijetí společného komplexního akčního plánu;

Odvětvová spolupráce

22.  konstatuje, že Írán má druhé největší zásoby plynu a čtvrté největší zásoby ropy na světě; domnívá se, že energetická spolupráce může hrát významnou úlohu při diverzifikaci zdrojů dodávek energie do EU a snižování závislosti členských států na jediném dodavateli energie, a může tedy přispět k větší energetické bezpečnosti EU; je toho názoru, že zrušení hospodářských sankcí může potenciálně otevřít cestu k výrazným investicím do odvětví těžby ropy a zemního plynu i do dalších hospodářských odvětví, která by mohla mít z investic a přístupu k novým technologiím prospěch; vyzývá evropské společnosti, aby investovaly do íránského odvětví energetiky; vyzývá zejména k tomu, aby byl ze strany EU podporován rozvoj technologie LNG v Íránu; domnívá se, že investice v Íránu musejí být zcela v souladu s dlouhodobými závazky EU týkajícími se dekarbonizace;

23.  konstatuje, že v současnosti je více než polovina energetických potřeb íránských domácností pokryta na základě zemního plynu; vyzdvihuje značný potenciál většího využívání energie z obnovitelných zdrojů v Íránu, což je země s průměrně 300 slunečnými dny v roce a možnou těžební kapacitou odhadovanou na 13násobek její celkové energetické spotřeby; vyzývá Komisi, aby podpořila vývoj obnovitelných zdrojů energie v Íránu jako příspěvek k diverzifikaci skladby zdrojů energie v zemi;

24.  vyzývá Írán, aby se připojil k iniciativě v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI) a aby se spolupráce EU s Íránem v oblasti energetiky soustavně odvíjela od snahy o dosažení většího environmentálního, sociálního a ekonomického přínosu jak pro obyvatele Íránu, tak i pro občany EU;

25.  zdůrazňuje, že Írán čelí mnoha problémům v oblasti životního prostředí, včetně nedostatku vody a degradace půdy, a že zatímco EU bude využívat plný potenciál obchodní spolupráce, měla by spolupracovat s Íránem na zvyšování ochrany životního prostředí a podpoře environmentálně udržitelného rozvoje; vyzývá k environmentální spolupráci v oblasti řízení ochrany vody, mj. poskytováním podpory Íránu při záchraně Urmijského jezera, boji proti dezertifikaci a monitorování zemětřesení a při řešení otázky znečištění ovzduší a nakládání s odpady; vyjadřuje v této souvislosti silné znepokojení nad mírou znečištění Kaspického moře a naléhá na EU a členské státy, aby poskytly snahám íránské vlády o odvrácení této hrozivé zkázy aktivní podporu; s potěšením konstatuje, že íránské nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí navázaly spolupráci s dalšími nevládními organizacemi v regionu; vítá jejich členství v Mezinárodní unii pro ochranu přírody (IUCN) a připojení se k Ramsarským úmluvám; vyzývá Komisi, aby byla íránským nevládním organizacím nápomocna při rozvoji projektů participativního řízení;

26.  domnívá se, že při řešení problémů, jako je znečištění ovzduší, nedostatek vody a dezertifikace, se neobejdeme bez regionálního dialogu a spolupráce v oblasti životního prostředí mezi Íránem a sousedními zeměmi; zdůrazňuje, že EU by měla usnadňovat tuto regionální spolupráci jakožto důležité opatření zaměřené na budování důvěry a stavět na ochotě regionálních aktérů využít v této oblasti evropských odborných zkušeností;

27.  bere na vědomí studie, podle kterých jaderná energie možná není kvůli malým zásobám uranu a nákladům na jeho těžbu pro Írán konkurenceschopným řešením; vyzývá nicméně Komisi, aby v souladu se závazkem přijatým v rámci společného komplexního akčního plánu prozkoumala potenciál civilní jaderné spolupráce s Íránem a aby přiměla Írán k podpisu Úmluvy o jaderné bezpečnosti; vítá návrh některých íránských představitelů ohledně zahájení regionálního dialogu o bezpečnosti civilních jaderných programů;

28.  vyzdvihuje potenciál spolupráce v oblasti letecké bezpečnosti, na jejímž základě by se poskytla odborná pomoc a přístup k důležitým komponentům íránským společnostem, aby byly vyškrtnuty z evropské černé listiny;

29.  je si vědom toho, že Írán poskytuje útočiště třem milionům občanů Afghánistánu, z nichž má oficiální právní postavení uprchlíka v Íránu pouze 950 000 osob, čímž se Írán stává jednou ze zemí s největším počtem uprchlíků; vítá, že EU uvolnila dalších 6,5 milionu EUR na podporu Íránu při zajišťování vzdělávání afghánských občanů v zemi a zdravotní péči o ně; zdůrazňuje, že je nutné přijmout konkrétní opatření, která by zaručovala lidská práva afghánských migrantů a uprchlíků v Íránu, včetně jejich práva na řádné soudní řízení a rovnost před zákonem; domnívá se, že spolupráce mezi EU a Íránem v oblasti zvládání uprchlické otázky může nejen zvýšit vzájemné porozumění, podpořit důslednější dodržování mezinárodního práva a lidských práv žadatelů o azyl a uprchlíků samotných, ale také přispět k řešení konfliktu v zájmu omezení příčin stávajících a budoucích uprchlických vln; má za to, že spolupráce mezi EU a Íránem při řešení uprchlické otázky by zlepšila situaci uprchlíků v této zemi a zabránila obchodování s lidmi; je toho názoru, že by spolupráce mezi EU a Íránem měla zahrnovat rovněž komplexní dialog o migraci, zejména o politických a legislativních postupech a prioritách ve vztahu k legální a nelegální migraci, žadatelům o azyl a uprchlíkům, a to jak na státní, tak i na regionální úrovni;

30.  je si vědom toho, že mladá, vzdělaná a technicky vyspělá populace v Íránu (podle odhadů je více než 60 % populace mladší 30 let) a vitalita jeho společnosti může na základě zásady reciprocity a vzájemného respektu poskytnout zvláštní příležitosti k prohloubení kontaktů s EU na mezilidské úrovni; domnívá se, že výměnné programy pro mládež patří mezi nejúspěšnější činnost, která je schopna sblížit společnosti a kultury; vítá proto nárůst počtu íránských studentů, kteří jsou zapojeni do programu Erasmus Mundus, na evropských univerzitách jako prostředek k boji proti nepochopení a stereotypům; vyzývá k větší spolupráci v oblasti vzdělávání, výzkumu a inovací, včetně oblasti životního prostředí, obnovitelných zdrojů energie, spravedlnosti, lidských práv a dobré veřejné správy, prostřednictvím rozsáhlejších výměn studentů a výzkumných pracovníků, a to i na základě spolupráce mezi univerzitami; vyzývá Komisi, aby zvýšila objem prostředků vynakládaných na účast íránských studentů na programu Erasmus Mundus; vítá semináře, které byly nedávno uspořádány na Univerzitě v Teheránu a které se zaměřovaly na zvýšení povědomí o potenciálním přínosu, jenž mohou mít íránské univerzity z účasti na programu Horizont 2020; vyzývá íránskou vládu, aby jmenovala národního koordinátora pro program Horizont 2020, který by íránským univerzitám poskytoval odbornou pomoc a odborné poradenství ohledně podávání žádostí o účast na projektech realizovaných v rámci programu Horizont 2020; apeluje na Komisi, aby se zabývala možností, jak íránským akademickým a výzkumným pracovníkům usnadnit studium a další vzdělávání na evropských univerzitách; požaduje zavedení programu EU, pomocí něhož by došlo ke sblížení výzkumných pracovníků a studentů z Íránu, zemí Rady pro spolupráci v Perském zálivu a Evropy za účelem provedení analýzy zkušeností a poznatků vyplývajících z regionální integrace v Evropě;

31.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zatčením osob s dvojím občanstvím EU a Íránu, k němuž došlo po jejich příjezdu do Íránu, a zdůrazňuje, že toto zatčení brání mezilidským kontaktům; vyzývá íránské orgány, aby umožnily příslušníkům íránské diaspory žijícím v Evropě bezpečně cestovat do své rodné země;

Regionální bezpečnost

32.  poukazuje na značný význam, který měly nejrůznější národy a kultury Íránu v průběhu mnoha tisíciletí mj. i na Evropu; konstatuje, že díky své zeměpisně strategické pozici, velikosti své populace a hospodářství, zásobám ropy a zemního plynu a regionálnímu vlivu je Írán významným aktérem v oblasti Blízkého východu a Perského zálivu; zdůrazňuje, že strategické zájmy Íránu budou nejlépe naplněny, pokud se v regionu podaří znovu dosáhnout stability, přičemž snaha o jejich prosazování nekonkuruje a neměla by konkurovat zájmům jiných významných aktérů v regionu;

33.  věří, že dohoda o jaderném programu otevře možnost spolupráce na řešení bezpečnostní krize v regionu; domnívá se, že Írán může a měl by hrát v regionu stabilizační roli; domnívá se, že z normalizace vztahů s Íránem může mít prospěch celý region; zastává názor, že uznání Íránu jako významného hráče v regionu by mělo tuto zemi přimět k tomu, aby v regionu zastávala roli stabilizačního prvku; vyzdvihuje, že evropská politika sousedství, která byla předložena dne 18. listopadu 2015, obsahuje v kontextu širší spolupráce plány na zapojení třetích států, jež sousedí s partnerskými zeměmi ze sousedství EU; z tohoto důvodu naléhavě žádá o vypracování tematických rámců nabízejících spolupráci mezi Unií, partnerskými zeměmi jižního sousedství a klíčovými aktéry v regionu, jako je Írán, v regionálních otázkách, jako je například bezpečnost, energetika a nakládání s uprchlíky;

34.  vyzývá všechny státy v regionu, zejména Saúdskou Arábii a Írán, aby se zdržely nepřátelské rétoriky, která do konfliktů jen přilévá oheň, a činnosti a podpory nepřátelských ozbrojených skupin v regionu, včetně vojenského křídla Hizballáhu a an-Nusry; vyjadřuje své znepokojení nad rostoucí militarizací širšího regionu a v kontextu podpory plného respektu vůči svrchovanosti všech zemí v regionu samotném podporuje snahy o větší kontrolu nad zbraněmi, nešíření zbraní a boj proti terorismu, přičemž však uznává legitimitu obav souvisejících s obranou; vyjadřuje znepokojení nad vývojem testů íránských balistických raket, který je v rozporu s duchem rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2231 (2015), přestože nepředstavuje porušení společného komplexního akčního plánu;

35.  domnívá se, že v rámci politického dialogu mezi EU a Íránem by se měl Írán a další významní aktéři v daném regionu vyzvat, aby hrál konstruktivní roli při řešení politické krize v Iráku, Jemenu, Sýrii, Libanonu a Afghánistánu, a to na základě dodržování mezinárodního práva a respektu vůči svrchovanosti těchto zemí; vyzývá k tomu, aby EU v diplomatických vztazích postupovala spíše s ohledem na politické priority, než na náboženskou identitu a na základě principu zajišťování úcty ke všem národům všech zemí Blízkého východu bez výjimky (včetně izraelského a palestinského lidu), jejich bezpečnosti a ochrany před strádáním, s cílem podpořit vybudování stabilnějšího a harmoničtějšího Blízkého východu; domnívá se, že významnou součástí politického dialogu je spolupráce mezi EU a Íránem v boji proti terorismu a násilnému extremismu v regionu;

36.  je přesvědčen, že konflikty na Blízkém východě, v Severní Africe a v oblasti Perského zálivu nezle vyřešit, aniž by byli u jednacího stolu přítomni všichni aktéři; vítá proto angažovanost Íránu při syrských mírových rozhovorech na základě jeho účasti v mezinárodní skupině na podporu Sýrie; s politováním však konstatuje, že íránská angažovanost dosud nevedla k významnému zlepšení situace, a vyzývá tuto zemi alespoň k dalšímu usnadnění předávání humanitární pomoci, aby bylo možné zvýšit ochranu civilního obyvatelstva před útoky, a k průběžnému hledání dlouhodobého řešení tohoto konfliktu; poukazuje v této souvislosti na to, že Asadův režim v Sýrii se stává z hlediska vlastního přežití stále více závislým na Íránu, a proto vyzývá íránské orgány, aby využily svého vlivu k tomu, aby syrský konflikt dospěl k mírovému řešení;

37.  oceňuje ochotu Íránu podpořit stávající snahy o stabilizaci Iráku, naléhavě jej vyzývá k tomu, aby v zájmu ukončení sektářského násilí hrál smysluplnou úlohu, a vyzývá k většímu úsilí o to, aby všechny bojové jednotky působící v zemi byly sdruženy pod velení irácké vlády, tak aby byly zohledněny zájmy všech skupin; zdůrazňuje, že EU a Írán stojí tváří v tvář společným nepřátelům ve formě ISIS/Dá´iš, al-Káidy, an-Nusry a s nimi spojených organizací, které Rada bezpečnosti OSN označila za teroristické a které se inspirují extremisticky překrouceným výkladem islámu; oceňuje pomoc Íránu v boji proti ISIS/Dá'iš, včetně jeho podpory kurdské regionální vlády v Irbílu v rané fázi, a je si vědom jeho rozhodujícího nasazení v Iráku, které zabránilo ISIS/Dá´iš v dalším postupu a vedlo k opětovnému získání oblastí, které byly předmětem džihádistického terorismu; je však znepokojen tím, že se opakovaně objevují zprávy o propuštění příslušníků al-Káidy; bere na vědomí dohodu mezi Íránem a Austrálií ohledně výměny zpravodajských informací týkajících se boje proti ISIS/Dá'iš;

38.  domnívá se, že za konflikty v řadě zemí tohoto regionu stojí regionální rivalita; je velmi znepokojen vzestupem sektářského násilí v regionu a zdůrazňuje, že EU musí vyvinout trvalé komplexní diplomatické úsilí, které by omezilo základní dynamiku tohoto konfliktu prostřednictvím dlouhodobé podpory etnicko-sektářského usmíření; se znepokojením poukazuje na zostřující se boj mezi Íránem a Saúdskou Arábii o politický a náboženský vliv a varuje před jeho důsledky z hlediska řešení konfliktů a bezpečnosti na Blízkém východě i za hranicemi této oblasti; domnívá, že k tomu, aby bylo možné zklidnit regionální napětí a vyřešit hlavní příčiny terorismu a extremismu, které ohrožují celý region, Evropskou unii i další státy, je velmi důležitá politika sbližování mezi Íránem a Saúdskou Arábií a jejich konstruktivní spolupráce coby cesta, která by měla nalézt možnosti ukončení ozbrojených konfliktů v Iráku, Sýrii a Jemenu; požaduje, aby EU na základě aktivní diplomacie zmírnila napětí mezi Teheránem a Rijádem, a to i prostřednictvím budování důvěry, neformální diplomacie („track II“) a deeskalačních opatření zaměřených v první fázi při normalizaci jejich vztahů na obnovení saúdsko-íránských diplomatických vztahů; vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala s USA a Ruskem, a to zejména pokud jde o podporu rozvoje nové bezpečnostní infrastruktury v regionu, která by zohlednila obavy z ohrožení a legitimní bezpečnostní obavy Íránu a Saúdské Arábie a poskytla bezpečnostní záruky jak Íránu, tak zemím Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu; zdůrazňuje, že spolupráce v oblasti námořní bezpečnosti v Perském zálivu a podpis charty o volné plavbě by mohly být prvním krokem při budování důvěry v rámci rozvoje dobrých vztahů a spolupráce v regionu;

39.  zásadně odsuzuje opakované výzvy íránského režimu ke zničení Izraele i politiku tohoto režimu spočívající v popírání holokaustu;

Sociálně-ekonomické záležitosti, právní stát, demokracie a lidská práva

40.  domnívá se, že íránské revoluční dědictví a jeho ústava islámské republiky a také značné rozdíly mezi Íránem a EU, pokud jde o politickoinstitucionální systém, nesmějí být překážkou bránící otevřenosti a upřímnému přímému dialogu a nalezení společné řeči v otázkách týkajících se demokracie, právního státu a lidských práv; vyzývá Íránskou islámskou republiku, aby rozšířila prostor pro politickou pluralitu; zdůrazňuje, že Madžlis je proreformní a proevropský, domnívá se však, že výsledky voleb do parlamentu a shromáždění expertů, které proběhly v únoru 2016, odrážejí vůli íránského lidu a nabízejí možnost dalších diskuzí s Evropskou unií a jejími členy, které by měly vést k vybudování konstruktivních vztahů, a také možnost vnitřních hospodářských, politických a sociálních reforem; vyzývá Írán, aby zcela umožnil konání svobodných a spravedlivých voleb, které by byly v souladu s mezinárodními normami;

41.  poukazuje na to, že Írán se otevírá proto, že potřebuje pomoci se zajištěním potřeb občanů a s tím, aby mládež a vzdělaní lidé zůstali v zemi, což je důležité pro její stabilitu;

42.  se znepokojením konstatuje, že Írán je zemí s nejvyšší mírou vykonaných trestů smrti na obyvatele na světě; zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti za drogové delikty by výraznou měrou snížilo počet poprav; vítá v této souvislosti možnost, že nově zvolený Madžlis zváží přijetí legislativy na vyloučení některých drogových deliktů ze seznamu trestných činů, na něž se vztahuje trest smrti;

43.  bere na vědomí skutečnost, že na základě přijetí islámského trestního zákoníku v roce 2013 mohou soudci ve větší míře jednat dle vlastního uvážení a že na základě ratifikace Úmluvy OSN o právech dítěte ze strany Íránu je zakázáno provádět popravy dětí a mladistvým delikventům odsouzeným k trestu smrti před rokem 2013 se umožňuje, aby požádali o nové soudní řízení; vyzývá Írán, aby zajistil, že tento zákaz bude důsledně dodržován a že všichni příslušní delikventi budou o svém právu informováni; vyzývá Írán, aby vyhlásil moratorium na trest smrti;

44.  dále vybízí Írán, aby plně spolupracoval se všemi mechanismy OSN pro lidská práva a pracoval na uplatňování doporučení, která jsou v tomto kontextu navrhována, včetně všeobecného pravidelného přezkumu, tím, že mezinárodním organizacím na ochranu lidských práv umožní vykonávat jejich činnost; tento vývoj povede ke zlepšení postavení Íránu v očích evropské veřejnosti; poukazuje na to, že se íránské vládě podařilo prostřednictvím dialogu zvýšit své působení v oblasti zvláštních postupů OSN; vyzývá íránskou vládu, aby se zabývala hlubokým znepokojením, které vyjádřili ve svých zprávách zvláštní zpravodaj OSN a generální tajemník OSN ohledně situace lidských práv v Íránu, a také konkrétními výzvami k přijetí určitých opatření, jež jsou obsaženy v rezolucích Valného shromáždění OSN;

45.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby podpořily vytvoření prostředí, jež by umožnilo řádné a nezávislé fungování organizací občanské společnosti; zdůrazňuje, že v kontextu vztahů mezi EU a Íránem je důležité dodržovat zásady EU v oblasti lidských práv, a to včetně zásad týkajících se ochránců lidských práv;

46.  vyzývá Írán, aby dodržoval, chránil a plnil své závazky vyplývající z Ústavy Íránské islámské republiky, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech na základě dodržování práva na svobodu projevu jak na internetu, tak i jinde, na svobodu názoru, sdružování a pokojného shromažďování, svobodu myšlení, svědomí, náboženství či náboženského vyznání a tím, že všem svým občanům v zákonech a v praxi zajistí, aby mohli tak, jak je v těchto nástrojích stanoveno, požívat lidských, sociálních a politických práv bez pronásledování či diskriminace na základě pohlaví, jazyka, náboženství, politického či jiného názoru, národnostního, etnického nebo sociálního původu, genderu, sexuální orientace či jiného statusu; poukazuje na to, že se v této souvislosti jedná i o základní právo na rovnost před zákonem a právo na rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči a pracovním příležitostem;

47.  vítá reformy uskutečněné podle nového trestního řádu, avšak vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že tento trestní řád plně nezaručuje mezinárodní normy řádného procesu; vyzývá Írán, aby přepracoval trestní řád z roku 2014 tak, aby do něj byly začleněny záruky spravedlivého procesu; vyzývá Írán, aby tento zákon přezkoumal, aby zajistil, že prohlášení získaná v důsledku mučení, špatného zacházení či jiných forem donucení budou v trestním řízení jako důkaz vyloučena a že všechna obvinění z mučení a dalšího špatného zacházení předaná orgánům budou automaticky vyšetřena;

48.  vyzývá k propuštění všech politických vězňů; vyzývá Írán, aby propustil občany EU, kteří jsou zadržováni či byli odsouzeni v soudním řízení nesplňujícím mezinárodní normy, včetně Nazaka Afshara (58 let) zadržovaného od března 2016, Kamala Foroughiho (76 let) zadržovaného od května 2011, Homy Hoodfarové (65 let) zadržované od června 2016 a Nazanin Zaghari-Ratcliffové (37 let) zadržované od dubna 2016;

49.  je si vědom existence značného množství nejrůznějších náboženství a přesvědčení v Íránu; podotýká, že ústava Íránské islámské republiky formálně chrání některé náboženské menšiny a jejich základní náboženské svobody; je však znepokojen nárůstem počtu uvězněných osob, které patří k náboženským menšinám, nebo osob v důsledku jejich přesvědčení; trvá na tom, aby íránské orgány zajistily, že práva náboženských a národnostních menšin budou v zákonech plně respektována a chráněna a že dojde k rozšíření náboženské svobody;

50.  bere na vědomí pokrok, jehož dosáhly íránské ženy v oblasti vzdělání, vědy a výzkumu, což dokládá skutečnost, že většina studentů íránských univerzit jsou ženy; vybízí EU a její členské státy, aby ve všech bilaterálních vztazích s íránskými orgány upozorňovaly na otázky týkající se rovnosti pohlaví; vyzývá k zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami, tak aby došlo k odstranění stávající právní i skutečné diskriminace žen a aby byla zajištěna rovná účast žen na pracovním trhu a s ohledem na všechny stránky hospodářského, kulturního, sociálního a politického života; vítá pokusy navrhnout zákon „o ochraně žen proti násilí“ a doufá, že nově zvolený parlament projedná legislativní návrhy, jež plně kriminalizují násilí na ženách, včetně domácího násilí a znásilnění v rámci manželství;

51.  oceňuje, že prezident Rúhání při své kampani přislíbil, že předloží chartu občanských práv, a jeho prohlášení na podporu práv národnostních menšin; je přesvědčen, že tato charta by měla vycházet z mezinárodních závazků Íránu v oblasti lidských práv a být s nimi v plném souladu; vyzdvihuje význam dodržování zásad právního státu a nezávislosti soudnictví pro poskytování nezbytné právní jistoty, jež je vyžadována pro účely přímých zahraničních investic, avšak v první řadě v zájmu samotného íránského národa; vyzývá soudní moc, aby respektovala zásady spravedlivého a řádného procesu a aby umožnila podezřelým osobám přístup k obhájci; vyzývá ESVČ a Komisi, aby spolupracovaly s íránskými orgány v oblastech, jako je reforma soudnictví, reforma vězeňského systému včetně podmínek ve vězeních, odpovědnost vlády, dodržování zásad právního státu, svobody projevu a univerzálních lidských práv občanů a základních svobod a boj proti korupci;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Íránu, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ESVČ;

(1) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 163.
(2) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 102.
(3) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 157.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0339.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.


Boj proti korupci a následné kroky v návaznosti na usnesení CRIM
PDF 567kWORD 65k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o boji proti korupci a dalších krocích v návaznosti na usnesení CRIM (2015/2110(INI))
P8_TA(2016)0403A8-0284/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii, článek 67 a články 82 až 89 Smlouvy o fungování Evropské unie a na Listinu základních práv Evropské unie, především na články 5, 6, 8, 17, 32, 38 a 41, 47 až 50 a článek 52 této listiny,

–  s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 16. června 2015 o obnovené strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie na období 2015–2020,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25. a 26. června 2015 týkající se otázek bezpečnosti,

–  s ohledem na příslušné úmluvy OSN, zejména na Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Úmluvu OSN proti korupci,

–  s ohledem na trestněprávní a občanskoprávní úmluvy Rady Evropy proti korupci, které Rada Evropy otevřela k podpisu ve Štrasburku dne 27. ledna 1999 a dne 4. listopadu 1999, a na rezoluce (98) 7 a (99) 5 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 5. května 1998 a dne 1. května 1999, kterými byla ustavena Skupina států proti korupci (GRECO),

–  s ohledem na doporučení CM/Rec (2014) 7 ohledně ochrany oznamovatelů, které přijal Výbor ministrů Rady Evropy dne 30. dubna 2014,

–  s ohledem na Úmluvu OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů při mezinárodních obchodních transakcích, která byla otevřena k podpisu v Paříži dne 17. prosince 1997, na doporučení doplňující tuto úmluvu a na poslední zprávy o monitorování jednotlivých zemí,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/40/EU ze dne 12. srpna 2013 o útocích proti informačním systémům, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2005/222/SVV(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, kterou se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a kterou se ruší směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků, kterým se ruší nařízení (ES) č. 1781/2006(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a kterým se ruší rozhodnutí Rady 2007/125/SVV(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2219 ze dne 25. listopadu 2015 o Agentuře Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL), kterým se ruší rozhodnutí Rady 2005/681/SVV(9),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností(10),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1142/2014 ze dne 22. října 2014, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, pokud jde o financování evropských politických stran(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů, kterým se ruší rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(12),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, kterým se ruší směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem(14),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

–  s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-105/14 (Taricco a další)(15), v němž tento soud uvádí, že se pojem „podvod“ podle definice uvedené v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství vztahuje na výnosy plynoucí z DPH,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(16),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV o boji proti terorismu (COM(2015)0625),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), kterým se nahrazují a ruší rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV(17),

–  s ohledem na zprávu Komise určenou Radě a Evropskému parlamentu ze dne 3. února 2014 o boji proti korupci v EU (COM(2014)0038),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionůze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na posouzení hrozeb závažné organizované trestné činnosti (SOCTA) z března 2013, které bylo vypracováno agenturou Europol, a na posouzení hrozeb organizované trestné činnosti na internetu (IOCTA), kterou tatáž agentura vydala dne 30. září 2015,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (konečná zpráva)(19),

–  s ohledem na studie výzkumné služby Evropského parlamentu týkající se nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu v oblasti organizované trestné činnosti a korupce,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0284/2016),

A.  vzhledem k tomu, že organizovaný zločin představuje globální hrozbu a že jako takový vyžaduje společnou a koordinovanou reakci ze strany EU a jejích členských států;

B.  vzhledem k tomu, že stále nejsme schopni plně obsáhnout složitou otázku organizovaného zločinu a rovněž nebezpečí spojené s pronikáním zločineckých skupin do sociálních, ekonomických, podnikatelských, politických a institucionálních struktur členských států;

C.  vzhledem k tomu, že organizované zločinecké skupiny prokázaly tendenci a výraznou schopnost diverzifikovat svou činnost, přizpůsobit se různým zeměpisným oblastem a jejich hospodářským a sociálním podmínkám, jejichž slabiny a zranitelnost využívají, a vzhledem k tomu, že současně působí na různých trzích a využívají odlišné právní úpravy v jednotlivých členských státech, aby ze své činnosti těžily a maximalizovaly svůj zisk;

D.  vzhledem k tomu, že zločinecké organizace změnily způsob svého fungování tím, že využívají podpory odborníků, bank, úředníků veřejné správy a politiků, kteří sice nejsou jejich členy, avšak na různých úrovních je podporují;

E.  vzhledem k tomu, že zločinecké organizace prokázaly, že jsou velmi přizpůsobivé a dokážou využívat ke svému prospěchu výhody nabízené novými technologiemi;

F.  vzhledem k tomu, že se v současnosti nevěnuje tolik pozornosti nebezpečí spojenému se zastrašující silou, jež vyplývá už z pouhé příslušnosti ke zločinecké organizaci, avšak řeší až tzv. „cílové trestné činy“(za jejichž účelem zločinecké skupiny vznikly), a vzhledem k tomu, že kvůli této skutečnosti vznikla na evropské úrovni v oblasti právní úpravy a regulace mezera, která usnadňuje působení organizovaných zločineckých skupin na nadnárodní úrovni;

G.  vzhledem k tomu, že vedle očividné hrozby, jež formy násilí typické pro zločinecké organizace představují pro veřejný pořádek a bezpečnost, má organizovaný zločin na svědomí obdobně závažné jevy v podobě prosakování do legálního hospodářství a souvisejícího jednání, prostřednictvím něhož jsou korumpovány veřejné osoby, což následně vede k pronikání do institucí a veřejné správy;

H.  vzhledem k tomu, že v rámci evropského legálního hospodářství dochází ve velké míře k praní výnosů z trestné činnosti páchané zločineckými organizacemi; vzhledem k tomu, že tento kapitál představuje po opětovném investování do oficiální ekonomiky vážnou hrozbu pro svobodu podnikání a hospodářskou soutěž z důvodu svého vysoce deformačního účinku;

I.  vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny získávají přístup k politikům a úředníkům s cílem čerpat finanční prostředky, jimiž orgány veřejné správy disponují, a ovlivňovat činnost těchto orgánů za tichého souhlasu politiků, úředních osob a podnikatelské sféry; vzhledem k tomu, že vliv těchto skupin na politiky a úředníky je ze všeho nejvíce znát v oblastech veřejných zakázek, veřejných prací, veřejného financování, nakládání se šrotem a odpadem, přímých dohod o nákupu zboží všeho druhu a řízení služeb;

J.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem organizovaného zločinu je zisk; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné, aby se donucovací orgány mohly zaměřit na financování organizovaného zločinu, jenž je často neoddělitelně spjat s korupcí, podvody, paděláním a pašováním;

K.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé hrají v boji proti korupci ústřední úlohu, jelikož mohou odhalit případy podvodu, které by jinak zůstaly utajené; vzhledem k tomu, že se „whistleblowing“ považuje za jeden z nejúčinnějších způsobů, jak protiprávnímu jednání bránit, jak mu předcházet či jak je odhalit, pokud k němu již došlo;

L.  vzhledem k tomu, že by žádné evropské právní předpisy neměly být ve vztahu k činnosti v rámci „whistleblowingu“ vykládány restriktivně;

M.  vzhledem k tomu, že organizovaná trestná činnost, korupce a praní peněz představuje závažnou hrozbu nejen pro hospodářství EU, neboť výrazně omezuje daňové výnosy členských států a EU jako celku, ale také z hlediska odpovědnosti za veřejné projekty financované EU, jelikož zločinecké organizace působí v různých odvětvích, z nichž mnohá podléhají kontrole orgánů veřejné správy;

N.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo jako podvod nahlášeno 1 649 nesrovnalostí, které se v evropském rozpočtu odrazily objemem 538,2 milionu EUR, a to jak na straně výdajů, tak na straně příjmů, a vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné oficiální údaje o tom, kolik procent z těchto podvodů lze přičíst organizované trestné činnosti;

Úvod

1.  připomíná obsah svého usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz a doporučení uvedená v tomto usnesení; připomíná zejména svou výzvu k přijetí evropského akčního plánu na potlačení organizovaného zločinu, korupce a praní peněz, v rámci něhož by měly být k dispozici odpovídající finanční zdroje a kvalifikovaný personál, pokud má být tento plán úspěšný;

2.  vítá osmnáctiměsíční program Rady EU pro nizozemské, slovenské a maltské předsednictví, který staví komplexní a jednotný přístup k organizovanému zločinu do popředí své agendy; zdůrazňuje, že boj proti podvodům, korupci a praní peněz v Unii musí být politickou prioritou institucí EU, a že je proto policejní a soudní spolupráce mezi členskými státy klíčová;

3.  má v úmyslu zaměřit svou pozornost na specifické oblasti, které si s ohledem na aktuální situaci žádají přijetí okamžitých opatření;

Zajištění správného provádění stávajících pravidel, sledování jejich dodržování a hodnocení jejich účinnosti

4.  zdůrazňuje, že by členské státy měly v rámci boje proti organizovanému zločinu, korupci a praní peněz provést a uplatňovat stávající mezinárodní nástroje a nástroje EU;

5.  žádá, aby Komise co nejdříve uzavřela hodnocení opatření zavedených za účelem provedení takových nástrojů, Parlament v plném rozsahu informovala o jeho výsledcích a případně zahájila řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá zejména Komisi, aby předložila hodnotící zprávu o provedení rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV o boji proti organizovanému zločinu a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí ze dne 19. listopadu 2008;

6.  žádá členské státy, aby náležitě provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, která je zásadním nástrojem pro posílení policejní a soudní spolupráce v rámci Evropské unie;

7.  vyzývá členské státy, aby neprodleně provedly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz;

8.  doporučuje, aby se EU stala členem GRECO; požaduje, aby se EU účastnila Partnerství pro otevřené vládnutí, plnila svou povinnost předkládat zprávy stanovenou Úmluvou OSN proti korupci, jíž je smluvní stranou, a podporovala pomoc technického rázu poskytovanou Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) na základě výše zmíněné úmluvy; naléhavě vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila Parlamentu zprávu o pokroku v přípravách na členství EU v GRECO, včetně přezkumu právních otázek a možných řešení v tomto ohledu;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nevydala svou druhou zprávu o boji proti korupci, k čemuž mělo dojít na začátku roku 2016; vyzývá Komisi, aby zprávu předložila co nejdříve; opakuje, že zprávy o boji proti korupci by se neměly omezovat na situaci v členských státech, ale měly by zároveň obsahovat oddíl věnovaný institucím Evropské unie; vyzývá proto Komisi, aby nalezla vhodný způsob monitorování korupce v institucích, orgánech a agenturách EU;

10.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost kombinace různých mechanismů monitorování na unijní úrovni, včetně mechanismu pro spolupráci a ověřování, podávání zpráv EU o boji proti korupci a srovnávacího přehledu EU o soudnictví, a vytvořit tak širší rámec pro monitorování právního státu, který by se mohl vztahovat na všechny členské státy a instituce, orgány a agentury EU; domnívá se v tomto ohledu, že by instituce Evropské unie měly jít příkladem v otázce prosazování nejvyšších standardů transparentnosti a zajištění toho, že budou existovat odstrašující a účinné sankce proti osobám, které tato pravidla poruší; vyzývá Komisi, aby regulovala lobbying a v případech střetu zájmů přistupovala k sankcím;

11.  připomíná nutnost zaujmout víceoborový přístup s cílem účinně předcházet organizovanému zločinu a bojovat proti němu; zdůrazňuje v této souvislosti úlohu Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti a nutnost zajistit jí finanční podporu;

12.  doporučuje, aby Komise vypracovala studii o vnitrostátních právních řádech, které jsou v otázce boje proti organizovanému zločinu a korupci nejvíce pokročilé, za účelem vypracování účinné evropské legislativy, která by byla účinná a průkopnická; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o vyšetřovacích postupech uplatňovaných v členských státech k potírání organizovaného zločinu, a to se zvláštním zřetelem na používání nástrojů, jako je odposlech telefonní komunikace, odposlech v terénu, postupy při prohlídkách, odložené zatýkání, odložené zabavení majetku, utajené operace a operace spočívající ve sledování a kontrole zásilek;

13.  žádá členské státy, aby se více zasazovaly o prosazování kultury zákonnosti, zejména uvážíme-li, že základní a nejúčinnější formu prevence představuje vzdělávání nových generací občanů EU, a to hlavně pomocí podpory zvláštních programů na školách;

Priority a operační struktura boje proti organizované trestné činnosti a korupci

14.  je toho názoru, že stávající politický cyklus EU spojený s bojem proti organizované trestné činnosti by měl klást důraz na potírání zločinného spolčování (tj. členství ve zločinecké organizaci) a nikoli pouze na boj proti takzvaným „cílovým trestným činům“ (tj. trestné činy, jejichž páchání je důvodem pro založení takových organizací); považuje za nezbytné stanovit zejména trestnost již samotného členství ve zločinecké organizaci, bez ohledu na páchání cílových trestných činů; opakuje, že by tento politický cyklus měl mezi své priority v rámci skutečné evropské protikorupční strategie zařadit rovněž boj proti praní peněz, korupci a obchodu s lidmi;

15.  požaduje, aby byly stanoveny priority, které budou odpovídat evropské politice předcházení trestné činnosti, jakož i hospodářské a sociální politice, politice v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání, a aby byla zaručena plná účast Evropského parlamentu v tomto procesu;

16.  vyzývá k vytvoření specializované jednotky agentury Europol, která by byla určena pro boj proti organizovaným zločineckým skupinám, které působí současně v různých odvětvích; je toho názoru, že by členské státy měly do stávajícího institucionálního rámce zavést spolehlivé a účinné mechanismy s cílem zajistit, aby byl odpovídajícím způsobem koordinován průběh vyšetřování organizované trestné činnosti a podporována vzájemná důvěra mezi donucovacími orgány členských států;

Pevnější legislativní rámec

17.  vyzývá na základě hodnocení provádění a uplatňování stávajících předpisů Komisi, aby předložila legislativní návrhy s cílem zaplnit jakékoli případné mezery v oblasti boje proti organizované trestné činnosti a korupci a zlepšit přeshraniční soudní spolupráci; vyzývá zejména k:

   a) přezkoumání stávající právní úpravy za účelem zavedení účinných, přiměřených a odstrašujících sankcí a vyjasnění společné definice trestných činů, včetně definice pojmu členství v organizované zločinecké skupině nebo spolčení, jejž by bylo možné vykládat tak, že se jedná o skupinu, která má strukturu, existuje po určitou dobu, skládá se ze dvou a více osob jednajících společně s cílem získat přímo či nepřímo jakoukoliv formu finančních a/nebo materiálních výhod nezákonným způsobem a která vážně oslabuje sociální a ekonomickou soudržnost EU a jejích členských států;
   b) předložení revidovaného legislativního návrhu na potírání trestných činů proti životnímu prostředí s cílem posílit trestněprávní postih nezákonného spalování odpadu a definovat nezákonné nakládání s „novými znečišťujícími látkami“ jako trestný čin, na který se budou vztahovat trestní sankce, a to stejným způsobem, jak je stanoveno ve směrnici 2008/99/ES;

18.  žádá Komisi, aby vypracovala minimální pravidla týkající se definování trestných činů a sankcí; vyzývá zejména k:

   a) přijetí obecné definice „úřední osoby“, trestného činu podvodu a trestného činu korupce, aby je bylo možné uplatňovat na horizontální úrovni; připomíná v souvislosti s jednáními o směrnici o ochraně finančních zájmů, že došlo k zapracování těchto definic, ovšem pouze pro účely této směrnice; připomíná v této souvislosti, že jednání o zmíněné směrnici jsou v současné době zablokována v Radě, a vyzývá k jejich neprodlené obnově;
   b) předložení nového legislativního návrhu, který by se zabýval zvláštním druhem zločinecké organizace, jejíž členové využívají zastrašovací síly spolčení a následných podmínek podřízenosti a ochoty páchat trestnou činnost s cílem řídit či jakýmkoli způsobem vykonávat kontrolu, ať už přímo, či nepřímo, nad ekonomickou činností, činnostmi na základě koncese nebo povolení, veřejnými zakázkami a veřejnými službami, nebo s cílem získat pro sebe či kterékoli jiné osoby nezákonný prospěch či výhodu;
   c) předložení legislativního návrhu, který by zavedl evropský program zaměřený na ochranu svědků a osob, které spolupracují se soudními orgány tím, že nahlásily zločinecké organizace nebo organizace popsané pod písmenem b);
   d) předložení legislativního návrhu, který by definoval a zavedl společná pravidla pro ochranu oznamovatelů; požaduje, aby byl tento návrh předložen do konce roku 2017;
   e) předložení dodatečných legislativních návrhů na posílení práv podezřelých nebo obviněných osob v trestních řízeních, mimo jiné ve vztahu k vyšetřovací vazbě, s cílem zajistit právo na spravedlivý proces, jež je zaručeno Evropskou úmluvou o lidských právech a Listinou základních práv Evropské unie;
   f) zavedení zvláštní právní úpravy k boji proti vývozu radioaktivního materiálu a nebezpečného odpadu a nezákonnému obchodu se zvířaty a rostlinami, a to z toho důvodu, že podle sdružení na ochranu životního prostředí a nevládních organizací hraje trestná činnost související s obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy a s lesnictvím spolu s obchodováním a vývozem radioaktivního materiálu a nebezpečného odpadu do třetích zemí zásadní úlohu ve financování organizovaného zločinu;

Účinnější policejní a soudní spolupráce na úrovni EU

19.  konstatuje, že organizovaná trestná činnost, korupce a praní peněz mívají zpravidla přeshraniční rozměr, který vyžaduje úzkou spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány a mezi vnitrostátními orgány a příslušnými agenturami EU;

20.  domnívá se, že pro přijetí účinných opatření pro boj proti korupci a organizované trestné činnosti je zásadní policejní a soudní spolupráce prostřednictvím výměny informací mezi vnitrostátními orgány;

21.  vyzývá Komisi, aby zahájila konkrétní činnost zaměřenou na zlepšení evropské spolupráce v otázce boje proti organizovanému zločinu, korupci a praní peněz, jakož i na zvýšení povědomí o lidských, sociálních a hospodářských škodách, které tyto jevy způsobují;

22.  vyslovuje hluboký nesouhlas s tím, že přeshraniční policejní a soudní spolupráce zahrnuje krajně zdlouhavé byrokratickými postupy, což brání její efektivitě a ohrožuje účinnost boje proti organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz na úrovni EU; vyzývá členské státy, aby posílily a zintenzivnily přeshraniční policejní a soudní spolupráci a výměnu informací mezi nimi a prostřednictvím Europolu a Eurojustu a zvýšily také její účinnost, a dále je vyzývá, aby zajistily odpovídající přípravu a technickou podporu, a to i prostřednictvím CEPOL a Evropské sítě pro justiční vzdělávání, podporovaly vzájemnou přípustnost důkazů mezi členskými státy a zajistily, že bude ve větší míře využíváno společných vyšetřovacích týmů;

23.  vyzývá členské státy, aby systematicky vkládaly, využívaly a vyměňovaly si všechny údaje, které jsou považovány za potřebné a relevantní ve vztahu k osobám usvědčeným z trestného činu souvisejícího s organizovaným zločinem a které jsou obsaženy ve stávajících evropských databázích, a dále je vyzývá, aby vybídly agentury EU Europol a Eurojust k tomu, aby zjednodušily výměnu těchto informací; vyzývá v této souvislosti ke zefektivnění infrastruktury za účelem zabezpečení komunikace a účinného využívání všech stávajících nástrojů Europolu, a to za plného respektování evropských právních předpisů o ochraně údajů;

24.  zdůrazňuje naléhavou nutnost vytvoření účinnějšího systému komunikace a výměny informací mezi soudními orgány v rámci EU, který případně nahradí tradiční nástroje vzájemné právní pomoci v trestních věcech; žádá Komisi, aby posoudila nutnost přijetí legislativních opatření v této oblasti a aby vytvořila fungující systém EU pro výměnu informací mezi soudními orgány v rámci EU;

25.  vyzývá členské státy k systematické výměně veškerých údajů ze jmenné evidence cestujících (PNR) o osobách spojených s organizovaným zločinem, které považují za nezbytné a podstatné;

Zabavení majetku zločineckých organizací a usnadnění jeho opětovného využití k sociálním účelům

26.  zastává názor, že zavedení společného postupu pro zabavení majetku zločineckých organizací v EU by pro pachatele představovalo odstrašující opatření; vyzývá členské státy, aby neprodleně provedly směrnici 2014/42/EU o zabavení majetku spojeného s trestnou činností; žádá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrh, jehož cílem by bylo zajištění vzájemného uznávání příkazů k zajištění a zabavení majetku v souvislosti s vnitrostátními opatřeními na ochranu majetku;

27.  žádá Komisi a členské státy, aby posílily opatření EU v oblasti:

   a) vysledování, zmrazení a zabavení výnosů z trestné činnosti, a to mimo jiné prostřednictvím kriminalizace převodu vlastnictví kapitálu nebo majetku s cílem zabránit jeho zmrazení či zabavení, nebo tím, že bude umožněno jej zabavit, aniž by došlo k pravomocnému odsouzení;
   b) podpory spravování zmrazeného nebo zabaveného majetku a jeho opětovného využití pro sociální účely a též jako vyrovnání pro rodiny obětí trestných činů a podniky nepříznivě postižené lichvou či vydíráním;
   c) rozvoje správní, policejní a soudní spolupráce při vysledování, zajištění a zabavení majetku, který pochází z trestné činnosti, na celém území EU, a zlepšení fungování vnitrostátních úřadů pro navracení majetku z trestné činnosti, jimž by měly být poskytnuty odpovídající zdroje;

28.  naléhá na členské státy, aby spolu v rámci stávajících platforem pro setkávání, jako je například Poradní výbor pro koordinaci boje proti podvodům (COCOLAF) a jiné, spolupracovaly a sdílely osvědčené postupy v této oblasti;

Předcházení pronikání organizované trestné činnosti a korupce do legální ekonomiky

29.  upozorňuje na skutečnost, že korupce usnadňuje pronikání organizované trestné činnosti do legální ekonomiky, a to především prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

30.  vyzývá k tomu, aby v zájmu snížení rizika korupce ve veřejných zakázkách byl v celé EU uplatňován komplexní systém elektronického zadávání zakázek („e-procurement“);

31.  vyzývá členské státy a evropské orgány a instituce, aby používaly nástroje ke sledování zadávání veřejných zakázek, vytvořily „černou listinu“ podniků, u nichž se prokáže existence vazeb na organizovaný zločin nebo zapojení do korupčních praktik, a aby tyto podniky vyloučily ze všech obchodních vztahů s veřejnou správou a z možnosti využívat fondů EU; vyzývá členské státy, aby za účelem odhalení kriminálních organizací vytvořily na vnitrostátní úrovni specializované struktury a aby z veřejných zadávacích řízení vyloučily subjekty, které jsou zapleteny do uplatňování korupčních praktik nebo do praní peněz; zdůrazňuje skutečnost, že zanesení na „černou listinu“ může být účinným prostředkem pro odrazení podniků od účasti na korupční činnosti a představuje pro ně dobrou motivaci pro zlepšení a posílení vnitřních postupů v souvislosti s bezúhonností; vyzývá členské státy, aby zavedly osvědčení dokládající, že podniky nemají vazby na organizovanou trestnou činnost, a žádá, aby na evropské úrovni docházelo k automatické výměně příslušných informací;

32.  upozorňuje na skutečnost, že dvacet jedna členských států dosud neprovedlo soubor směrnic o zadávání veřejných zakázek; domnívá se, že pravidla zadávání veřejných zakázek mají v jedné z oblastí, které jsou nejvíc zranitelné vůči korupci, zásadní význam pro transparentnost a odpovědnost;

33.  zdůrazňuje, že musí být zajištěna transparentní účetní pravidla, která by měla podléhat kontrole nejen na úrovni ústřední, ale i na úrovni regionální a místní správy všech členských států;

34.  je znepokojen častými postupy kriminálních organizací zapojených do praní peněz, kdy tyto organizace předkládají v nabídkových řízeních na velké projekty nabídky pod cenou nákladů; vyzývá Komisi, aby zahrnula požadavek vypracovávat v případě společností, které získají zakázky, a u subdodavatelů ekonomické posouzení návrhů;

35.  poukazuje na to, že praní peněz prostřednictvím složitých korporátních struktur a jejich začlenění do zákonné hospodářské činnosti může být hrozbou pro veřejný pořádek daného státu; vyzývá členské státy, aby zavedly opatření, kterými zároveň zbytečně nezatíží malé a střední podniky, na zvýšení transparentnosti peněžních transakcí a na zlepšení sledovatelnosti transakcí zpět k fyzickým osobám, aby bylo možné vysledovat financování trestné činnosti a terorismu (zásada „sledování toku peněz“); vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, na jejichž základě bude obtížnější vytvářet složité a nepřehledné struktury závislých společností, které tím, že nejsou zpravidla transparentní, mohou být zneužity k financování trestné nebo teroristické činnosti a jiných závažných trestných činů;

36.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby po dodavatelích požadovaly, aby před tím, než jim bude udělena jakákoli zakázka, odhalili svou úplnou korporátní strukturu a skutečného vlastníka, aby se tak zamezilo podporování společností, které uplatňují agresivní daňové plánování, daňové podvody, vyhýbání se daňovým povinnostem a korupci;

37.  konstatuje, že nákup majetku v členských státech EU je způsobem, jak zajistit praní výnosů z trestné činnosti, jímž pachatelé trestné činnosti kryjí své skutečné vlastnictví prostřednictvím fiktivních zahraničních společností; naléhavě vyzývá členské státy k zajištění toho, aby veškeré zahraniční společnosti, jež hodlají nabýt vlastnická práva na jejich území, podléhaly stejným standardům transparentnosti, jaké jsou požadovány v případě společností založených v jejich jurisdikci;

38.  poukazuje na skutečnost, že evropské vlády se ocitly ještě pod větším tlakem v důsledku finanční krize; vzhledem k současným hospodářským problémům požaduje větší záruku bezúhonnosti a transparentnosti veřejných výdajů;

39.  vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření, kterými se zaručí transparentnost, pokud jde o rozhodnutí týkající se udělování licencí a stavebních povolení na regionální a místní úrovni;

40.  konstatuje, že členské státy a Komise mají v souladu s článkem 325 SFEU zákonnou povinnost bojovat proti podvodům, a vítá, že legislativní návrhy s finančním dopadem nyní obsahují doložky o boji proti podvodům;

41.  je znepokojen nárůstem podvodů souvisejících s DPH, zejména tzv. „kolotočových“ podvodů; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na práci platformy EUROFISC ve všech oblastech její činnosti, a usnadnily tak výměnu informací s cílem přispívat k boji proti tomuto druhu podvodu;

42.  vyzývá členské státy, aby přijaly zvláštní právní předpisy a vhodná opatření k předcházení a potírání činnosti odborníků, bankovních institucí, úředníků a politiků na všech úrovních, kteří sice nejsou členy zločineckých organizací, ale na různých úrovních tuto činnost podporují; v tomto ohledu:

   a) doporučuje členským státům a evropským orgánům a institucím, aby za účelem předcházení korupci a pronikání organizované trestné činnosti podporovaly střídání úředníků;
   b) vyzývá k zavedení povinných předpisů, podle nichž by osoby, jež byly pravomocně odsouzeny za účast na organizované trestné činnosti, praní peněz, korupci nebo na jiných závažných trestných činech, za správní delikty, trestný čin spolčování nebo korupce, nebo se na takové činnosti podílely, neměly být oprávněny ucházet se o práci či pracovat ve veřejné správě, včetně orgánů, institucí a agentur Evropské unie;
   c) vyzývá k uložení trestních sankcí pro manažery a banky, které byly zapojeny do případů, u nichž bylo prokázáno praní velkého objemu peněz; vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh, jehož prostřednictvím by zajistila naprostou transparentnost bankovních toků nejen pro jednotlivce, ale i pro právnické osoby a svěřenské fondy;

43.  pokládá za nezbytné, aby na evropské úrovni byla přijata pravidla, jimiž by se zabezpečilo ověření všech finančních zdrojů politických stran a dohled nad nimi s cílem zaručit jejich zákonnost;

44.  domnívá se, že je nezbytné posílit ustanovení právních předpisů, jejichž účelem je zaručit větší transparentnost a sledovatelnost finančních toků, zejména v souvislosti se spravováním evropských fondů, a to i prostřednictvím předchozích šetření a konečného ověření řádného použití těchto prostředků; vyzývá členské státy, aby předložily vnitrostátní prohlášení o svých kontrolních systémech; vyzývá Komisi, aby:

   a) upravila platby v případě nesrovnalostí, jichž se členské státy dopustily při využívání fondů EU;
   b) dočasně zakázala přístup k finančním prostředkům EU institucím a společnostem, které byly shledány vinnými z úmyslného zneužití evropských fondů;
   c) bedlivě sledovala využívání evropských fondů a pravidelně o tom Evropskému parlamentu předkládala zprávu;

45.  zastává názor, že by Komise měla při výběrových řízeních při realizaci projektů financovaných z evropských fondů požadovat nejvyšší úrovně bezúhonnosti; připomíná, že monitorování výsledků projektů ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti a zajištění odpovědnosti příslušných místních orgánů mají zásadní význam pro určení, zda jsou evropské fondy využívány řádně a korupce je potírána;

46.  poukazuje na to, že transparentnost je nejúčinnějším nástrojem v boji proti zneužívání veřejných prostředků a podvodům; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu zdokonalila právní předpisy a zavedla povinnost zveřejňovat údaje o všech příjemcích finančních prostředků EU, a to i údaje o subdodávkách;

47.  vyzývá Komisi, aby přijala legislativní opatření zaměřená na zjednodušení byrokratických postupů na administrativní úrovni, které by zaručilo posílení transparentnosti a potírání korupce;

48.  žádá Evropskou komisi, aby sledovala procentuální podíl využívání přímého zadávání veřejných zakázek v členských státech a rovněž právní okolnosti, za jakých vnitrostátní správní orgány využívají tento postup nejvíce, a Evropskému parlamentu o tom předložila zprávu;

49.  doporučuje, aby členské státy usilovaly o zajištění účinných mechanismů transparentnosti, sledování a odpovědnosti s ohledem na využívání fondů EU; jelikož pozitivní vliv fondů EU závisí na postupech na vnitrostátní úrovni a úrovni EU, jejichž cílem je zajistit transparentnost, účinné sledování a odpovědnost, mělo by být zváženo, jak učinit ze sledování a hodnocení průběžné postupy, a nikoli pouze postupy následné; domnívá se, že v tomto ohledu by měla být posílena úloha Účetního dvora;

50.  domnívá se, že by měly být stanoveny kvalitativní a kvantitativní ukazatele, jež by měly být srovnatelné, aby bylo možné měřit dopad fondů EU a aby se usnadnilo hodnocení toho, zda fondy splnily své cíle, a že by měly být systematicky shromažďovány a zveřejňovány kvantitativní údaje;

Úřad evropského veřejného žalobce

51.  domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl tvořit ústřední prvek v boji proti korupci v Evropské unii; opakovaně vyzývá k tomu, aby byl co nejdříve a za účasti co největšího počtu členských států vytvořen Úřad evropského veřejného žalobce, který bude pracovat účinně a nezávisle na vládách členských států i evropských institucích a bude chráněn před politickým ovlivňováním a nátlakem;

52.  zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo jasně definováno, jakou působnost a jaké pravomoci mají vnitrostátní žalobci a jaké budoucí Úřad evropského veřejného žalobce, a stejně tak je to důležité ve vztahu k agentuře Eurojust a úřadu OLAF, aby se kompetence nepřekrývaly; požaduje, aby byly pro budoucí Úřad evropského veřejného žalobce vyčleněny odpovídající finanční a lidské zdroje v souladu s úkoly, které bude vykonávat; domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít pravomoc stíhat všechny trestné činy spadající do oblasti ochrany finančních zájmů včetně podvodů spojených s DPH; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby respektovaly rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Taricco (C–105/14) a co nejdříve odblokovaly jednání v Radě týkající se směrnice o ochraně finančních zájmů;

53.  vyjadřuje politování nad skutečností, že probíhající jednání v Radě narušují samotnou podstatu nezávislého a účinného Úřadu evropského veřejného žalobce;

54.  vyzývá Komisi, aby posoudila nutnost případné revize mandátu budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce, aby byly po jeho zřízení do jeho pravomocí zahrnuty nástroje pro boj proti organizovanému zločinu;

Specifické oblasti intervence

Padělání výrobků

55.  odsuzuje skutečnost, že se v EU rozšiřuje padělání zboží, léků a zemědělsko-potravinářských produktů, a že se na něm podílí distribuční sítě ovládané subjekty nadnárodního organizovaného zločinu; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se padělání zboží, léků a zemědělsko-potravinářských produktů předcházelo a aby se proti němu bojovalo; vyzývá Komisi a členské státy, aby systematicky shromažďovaly údaje o případech podvodů a padělání, a získaly tak informace o jejich rozsahu a četnosti, a aby si vyměňovaly osvědčené postupy vedoucí k identifikaci a potírání těchto jevů;

56.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily další metody, jak bránit podvodům v potravinářství a odrazovat od jejich páchání, mezi něž by mohlo patřit např. zveřejnění provinilců prostřednictvím evropského rejstříku usvědčených pachatelů podvodného jednání z řad provozovatelů potravinářských a farmaceutických podniků;

57.  požaduje rozvíjení dosavadních systémů sledovatelnosti a důslednou realizaci plynulé sledovatelnosti stanovené v základním nařízení (ES) č. 178/2002, která se týká potravin, krmiv, zvířat určených k produkci potravin a veškerých dalších látek, které jsou určeny k přimísení do potraviny nebo krmiva, nebo u nichž se očekává, že takto přimíseny budou;

Obchod s drogami

58.  připomíná, že velmi výnosný je pro zločinecké organizace obchod s drogami, proti němuž je třeba bojovat jak represivními, tak preventivními prostředky; vyzývá členské státy a příslušné instituce, aby bojovaly proti propojení mezi obchodem s drogami a jinou trestnou činností a proti jeho dopadu na zákonnou ekonomiku a obchod, jak o tom hovoří zpráva Europolu a EMCDDA o trhu s drogami z roku 2016;

59.  připomíná Komisi, že má posoudit pokrok v provádění protidrogového akčního plánu EU na období 2013–2016; vyzývá Komisi, aby na tomto základě navrhla nový akční plán na období 2017–2020;

60.  konstatuje, že vyhodnocení nových politik v oblasti měkkých drog je prioritou, a domnívá se, že by měly být zváženy strategie dekriminalizace/legalizace jako prostředek účinného boje proti zločineckým organizacím; požaduje, aby EU tuto věc začlenila do svých vnitřních i vnějších politik a zapojila do této politické debaty všechny příslušné agentury na úrovni EU a na mezinárodní úrovni a instituce všech dotčených zemí;

Hazardní hry a manipulace s výsledky zápasů

61.  připomíná, že zločinecké organizace často používají legální i nelegální hazardní hry a manipulaci s výsledky zápasů („match-fixing“) k praní peněz; odsuzuje zájem zločineckých organizací na využívání těchto jevů a vyzývá Komisi a členské státy, aby ponechaly stávající nebo zavedly nové právní předpisy umožňující bojovat proti těmto jevům a předcházet jim tím, že manipulaci s výsledky sportovních zápasů stanoví jako trestný čin; vyzývá členské státy, aby transparentně a účinně spolupracovaly se sportovními organizacemi a aby posílily komunikaci a spolupráci s Eurojustem a Europolem s cílem bojovat proti těmto jevům;

Daňové ráje

62.  poukazuje na to, že EU každoročně přijde o 1 bilion EUR v důsledku daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat daňovým rájům a zemím, které uplatňují netransparentní či nepříznivé daňové sazby, což představuje mimořádně velký problém postihující každého evropského občana;

63.  vítá mezinárodní dohodu v rámci skupiny G20 spočívající v uplatňování nového globálního standardu k dosažení větší daňové transparentnosti, a to v souladu s vysokým standardem, který EU již uplatňuje; žádá o její rychlé provedení a účinné monitorování daňových podvodů a úniků na mezinárodní úrovni; vítá skutečnost, že Komise podepsala v únoru 2016 dohody týkající se výměny daňových informací se zeměmi, jako jsou Andorra a Monako, a že již v roce 2015 podepsala dohody se Švýcarskem, Lichtenštejnskem a San Marinem;

64.  připomíná, že EU je odpovědná za boj proti daňovým pravidlům, jež usnadňují nadnárodním korporacím a jednotlivcům vyhýbat se daním, a za pomoc třetím zemím s navracením nezákonných prostředků a stíháním pachatelů; zdůrazňuje, že EU musí na všech příslušných mezinárodních fórech prosazovat jako prioritu boj proti daňovým rájům, bankovnímu tajemství a praní peněz, odstranění nadměrného služebního tajemství, dosažení veřejného podávání zpráv nadnárodních společností podle jednotlivých zemí a zavedení veřejných rejstříků vlastníků společností; připomíná, že daňové ráje jsou ideálními místy ke shromažďování a praní finančních prostředků získaných trestnou činností, a proto trvá na tom, že je nezbytný koordinovaný přístup na úrovni EU;

65.  vyzývá Komisi, aby prohloubila informovanost o závažných důsledcích umožnění korupce, aby zvážila možnost přijetí komplexního plánu, který by zabránil převádění aktiv do zemí mimo EU, které chrání anonymitu zkorumpovaných osob, a aby přehodnotila své hospodářské a diplomatické vztahy s těmito zeměmi;

Trestné činy proti životnímu prostředí

66.  vyjadřuje své znepokojení nad stále rozšířenějším protiprávním jednáním poškozujícím životní prostředí, jež je spojeno s organizovanou trestnou činností ve stylu mafie nebo je jejím důsledkem, jako je nezákonný obchod s odpadem a nezákonná likvidace odpadu, včetně odpadu toxického, či ničení přírodního dědictví; připomíná své doporučení vytvořit společný akční plán pro předcházení těmto formám trestných činů a boj proti nim; upozorňuje na nezbytnost posílení stávajících právních předpisů o ochraně přírody a životního prostředí, a to i prostřednictvím kontrol zaměřených na boj proti trestné činnosti, které by byly prováděny u dodavatelů a subdodavatelů, kteří získali zakázky na velké infrastrukturní projekty financované z rozpočtu EU;

67.  vyzývá Komisi, aby sledovala a hodnotila provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí a zajistila, aby členské státy ukládaly účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce v případě každého nezákonného jednání majícího negativní dopad na lidské zdraví nebo životní prostředí; vyzývá síť Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL), aby Parlament pravidelně informovala o krocích členských států týkajících se provádění směrnice 2008/99/ES;

68.  podtrhuje fakt, že organizovaná trestná činnost využívá stavební podniky specializované na zemní práce k praní peněz a nezákonné likvidaci toxických látek, což způsobuje znečištění životního prostředí; vyzývá Komisi, aby s cílem zabránit těmto praktikám prováděla u dodavatelů a subdodavatelů, kteří získali zakázky na velké infrastrukturní projekty financované z rozpočtu EU, kontroly zaměřené na boj proti trestné činnosti;

Kyberkriminalita

69.  připomíná, že jedním z prostředků používaných při praní peněz a padělání je počítačová trestná činnost; zdůrazňuje, že je pro mnoho zločineckých organizací důležitým zdrojem příjmů, a že je proto nezbytné posílit v této oblasti evropské právní předpisy a spolupráci mezi členskými státy a agenturami Unie; konstatuje se znepokojením, že zločineckým organizacím se pomocí internetových podvodů sloužících protiprávním účelům, jako je obchodování s drogami a obchodování s lidmi, daří rozšiřovat objem svého nedovoleného obchodování;

Organizovaná trestná činnost a terorismus

70.  připomíná, že větší sbližování a upevňování vazeb mezi organizovanou trestnou činností a terorismem a vazeb mezi zločineckými a teroristickými organizacemi vedou k většímu ohrožení Unie; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby financování a podpora terorismu cestou organizovaného zločinu byly trestné a aby orgány členských států činné v trestním řízení více přihlížely k provázanosti mezi organizovaným zločinem, teroristickou činností a financováním teroristů;

71.  zdůrazňuje, že nezákonný obchod se střelnými zbraněmi, ropou, drogami, volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami a převaděčství migrantů spolu s pašováním cigaret, padělaného zboží, uměleckých předmětů a jiných kulturních statků, které provádějí sítě organizované trestné činnosti, se staly velmi lukrativními způsoby, jak se mohou teroristické skupiny dostat k finančním prostředkům; bere na vědomí, že Komise předložila akční plán proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a výbušninami a jejich používání; zdůrazňuje nutnost jeho rychlého provedení; vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, která přitom nepovedou ke zbytečné administrativní zátěži pro hospodářské subjekty, s cílem zajistit, aby teroristické organizace a zločinecké sítě nemohly požívat žádných výhod plynoucích z obchodu se zbožím;

72.  připomíná, že páchání trestné činnosti může souviset s teroristickými trestnými činy; připomíná, že podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se obchodování s drogami, pohyb nelegálních střelných zbraní, nadnárodní organizovaný zločin či praní peněz staly nedílnou součástí terorismu; je toho názoru, že za účelem účinného boje proti terorismu je nutné posílit právní předpisy EU v oblasti boje proti organizované trestné činnosti a praní peněz, rovněž s přihlédnutím k existujícím vazbám mezi teroristickými skupinami a organizovanými zločineckými skupinami, založeným na vzájemném prospěchu;

Organizovaná trestná činnost a obchod s lidmi a převaděčství

73.  je znepokojen tím, že v důsledku toků uprchlíků neustále proudících do Evropy sílí profesionalizace převaděčství a v souvislosti s ní narůstají zisky sítí převaděčů a obchodníků s lidmi; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dosažení pokroku v mezinárodní spolupráci zaměřené na boj proti obchodování s lidmi, a vymýtily tak převaděčství a minimalizovaly vliv sítí obchodníků s lidmi;

74.  připomíná, že Evropská unie v souvislosti s obchodováním s lidmi vytvořila zvláštní právní a politický rámec pro optimalizaci spolupráce, na jehož základě se orgány a agentury, jako je Europol a Eurojust, mohou na obchodování s lidmi přednostně zaměřit; vítá závěry první zprávy o pokroku v boji proti obchodování s lidmi; vyzývá Komisi, aby na tomto základě vypracovala co možná nejdříve strategii pro období po roce 2016;

75.  odsuzuje pronikání organizované trestné činnosti do subjektů odpovědných za správu prostředků určených k přijímání migrantů a vybízí ke krokům, které by byly cíleně namířeny proti převaděčství a obchodování s lidmi, které jsou ovládány nepřehlednými sítěmi zločineckých organizací nacházejících se v zemích původu, tranzitu i cílových zemích obětí trestných činů;

76.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zabývat se závažným pracovním vykořisťováním migrujících pracovníků v Unii; je si vědom toho, že mezi hlavní příčiny obchodování s lidmi patří absence regulovaných migračních kanálů a překážky v přístupu ke spravedlnosti; dále poznamenává, že směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům obsahuje důležitá ustanovení týkající se pracovního vykořisťování nezákonně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, ovšem tato ustanovení závisí na existenci spravedlivých, účinných a dostupných mechanismů stížností na vnitrostátní úrovni, přičemž jejich provádění je dosud velmi omezené;

Vnější rozměr

77.  vyzývá EU, aby dále podporovala konsolidaci veřejné správy a přijetí vhodných protikorupčních právních rámců ve všech zemích, zejména v těch, kde proběhl ozbrojený konflikt nebo v nichž probíhá transformace a jejich státní instituce jsou slabé; trvá na tom, že je třeba posílit regionální a specializované policejní a justiční sítě v rozvojových zemích, a to vždy s takovými parametry, které zaručují odpovídající standardy ochrany údajů a soukromí, a sdílet osvědčené postupy a know-how Europolu, Eurojustu a Evropské justiční sítě; zdůrazňuje potřebu zlepšit regulaci a vymáhání práva a podpořit ochranu oznamovatelů, aby se pachatelé zodpovídali za své trestné činy, a také že by měl být zaveden řádný systém na ochranu oznamovatelů v EU i mimo ni; zdůrazňuje především, že je třeba vytvořit mechanismus přímého podávání zpráv pro občany zemí přijímajících pomoc z EU, kteří poukáží na nesrovnalosti v programech pomoci financovaných EU;

78.  se znepokojením konstatuje, že nejdůležitější mezinárodní úmluvy a iniciativy zaměřené na boj proti korupci a nezákonným finančním tokům ve fázi provádění nepřinášejí konkrétní výsledky; připomíná, že pro účinný boj proti korupci a finanční kriminalitě je zásadně důležité vytvoření protikorupční strategie zahraniční politiky; vyzývá EU, aby ve svých vnějších politikách prosazovala jako jednu ze svých priorit řádné provedení a uplatňování Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a všech dalších příslušných mezinárodních nástrojů, jejichž účelem je boj proti korupci a praní peněz;

79.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím neustálého monitorování zajistila, že pomoc EU nebude přímo ani nepřímo přispívat ke korupci; je toho názoru, že pomoc by měla být více v souladu s absorpční kapacitou přijímající země a jejími všeobecnými rozvojovými potřebami, aby se předešlo rozsáhlému plýtvání zdroji na pomoc a korupci; vyzývá EU, aby korupci řešila přímo prostřednictvím programů a strategických dokumentů pro jednotlivé země a spojila rozpočtovou podporu s jasnými protikorupčními cíli; za tímto účelem zdůrazňuje nutnost zavést spolehlivé mechanismy na monitorování jejich provádění; vyzývá Komisi, aby vytvořila silnou, celostní a komplexní strategii pro řízení rizika korupce v rozvojových zemích s cílem předejít tomu, aby rozvojová pomoc přispívala ke korupci, a aby plně prováděla protikorupční strategii z roku 2013, zejména při provádění pomoci EU ve všech jejích formách, včetně ERF a svěřenských fondů a při svěřování rozvojových projektů třetím stranám; se znepokojením konstatuje, že přístup EU ke korupci v zemích AKT poskytuje málo strategického vedení ohledně posilování systémů, které země mají k její prevenci a kontrole; je přesvědčen, že je potřebná lepší koordinace mezi Evropskou službou pro vnější činnost a Generálním ředitelstvím pro mezinárodní spolupráci a rozvoj v jejich přístupu k účinnému snižování korupce v rozvojových zemích;

80.  připomíná důležitost soudržnosti mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a poukazuje na potřebu začlenit boj proti organizované trestné činnosti do rozvojových a bezpečnostních strategií jakožto prostředek k obnovení stability v rozvojových zemích;

81.  zdůrazňuje, že řešením při potírání trestné činnosti, která je příčinou hladu a chudoby, je respektovat právo lidí a vlád rozhodovat o svých ekonomických, potravinových a zemědělských systémech; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby se aktivně postavilo finančním spekulacím s potravinami, jako je nákup za nízké ceny v rozlehlých zemědělských oblastech a zabírání půdy velkými nadnárodními zemědělskými společnostmi, vzhledem k nepříznivému dopadu, který mají na malé producenty;

82.  vyzývá rozvojové země, aby zvýšily míru transparentnosti a odpovědnosti ve smlouvách týkajících se zdrojů, v účetním výkaznictví a auditech společností i ve vybírání a rozdělování příjmů, a to jako součást svých protikorupčních programů;

83.  vyzývá EU, aby pomohla zemím bohatým na zdroje uplatňovat zásady iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI), kterými jsou větší transparentnost a odpovědnost v ropném, plynovém a těžebním odvětví; rozhodně podporuje vytvoření účinného právního rámce na podporu řádného uplatňování této iniciativy ze strany společností zapojených do dodavatelských řetězců v ropném, plynovém a těžebním odvětví;

84.  pověřuje Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby sledoval, jak jsou plněna jeho doporučení, která uvedl ve svých usneseních ve věci boje proti korupci; vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby do dvou let posoudil legislativní opatření, která v této oblasti přijala Komise, z hlediska jejich souladu s výše uvedenými doporučeními;

o
o   o

85.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 8.
(2) Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39.
(3) Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1.
(4) Úř. věst. L 151, 21.5.2014, s. 1.
(5) Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73.
(6) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.
(7) Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 1.
(8) Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 93.
(9) Úř. věst. L 319, 4.12.2015, s. 1.
(10) Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103.
(11) Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 28.
(12) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89.
(13) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(14) Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 1.
(15) ECLI:EU:C:2015:555.
(16) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.
(17) Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53.
(18) Přijaté texty, P8_TA(2015)0269.
(19) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.


Lidská práva a migrace ve třetích zemích
PDF 573kWORD 66k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích (2015/2316(INI))
P8_TA(2016)0404A8-0245/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na její článek 13,

—  s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a její dodatkový protokol,

—  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a na jejich dodatkové protokoly,

—  s ohledem na Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a na Úmluvu o omezení případů bezdomovectví z roku 1961,

—  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1966,

—  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 a dodatkový protokol k této úmluvě,

—  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a dodatkový protokol k této úmluvě,

—  s ohledem na Úmluvu o právech dítěte z roku 1989 a na dodatkové protokoly k této úmluvě,

—  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990,

—  s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením z roku 2006,

—  s ohledem na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006 a dodatkový protokol k této úmluvě,

—  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 3. srpna 2015 nazvanou „Podpora a ochrana lidských práv, včetně způsobů, jak podpořit lidská práva migrantů“,

—  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 69/167 ze dne 18. prosince 2014 o ochraně migrantů,

—  s ohledem na působení různých mezinárodních mechanismů v oblasti lidských práv, k nimž patří různé zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů, kterým je François Crépeau, a dalších zvláštních zpravodajů, všeobecný pravidelný přezkum a činnost dalších smluvních orgánů,

—  s ohledem na činnost a zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, včetně doporučených zásad a pokynů týkajících se lidských práv na mezinárodních hranicích a včetně zprávy o situaci migrantů ve fázi tranzitu,

–  s ohledem na hlavní zásady OSN týkající se podnikání a lidských práv,

—  s ohledem na zásady z Dháky pokud jde o nábor a nápravu, které budou odpovědné vůči migrujícím pracovníkům,

—  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii,

—  s ohledem na příslušné zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2011 nazvané „Globální přístup k migraci a mobilitě“ (COM(2011)0743),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2015 nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240)

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Řešení migrační krize: aktuální stav provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci (COM(2015)0510),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2015 o zřízení krizového svěřenského fondu v podobě unijního Nouzového svěřenského fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe (C(2015)7293),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady o migraci konaných ve dnech 25. a 26. června 2015 a 15. října 2015,

–  s ohledem na závěry Rady o akčním plánu pro lidská práva a demokracii 2015–2019 přijaté dne 20. července 2015,

–  s ohledem na závěry Rady o opatřeních pro řešení uprchlické a migrační krize ze dne 9. listopadu 2015,

–  s ohledem na společné politické prohlášení a akční plán přijaté na Vallettském summitu ve dnech 11–12. listopadu 2015,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o otázkách souvisejících s migrací, především usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu Evropské unie k migraci(1), usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU(2) a usnesení ze dne 12. dubna 2016 o uceleném přístupu k migraci(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o posílení postavení dívek v EU prostřednictvím vzdělávání(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2016 o situaci uprchlic a žadatelek o azyl v EU(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích Unie(6),

–  s ohledem na závěrečné prohlášení z druhého summitu předsedů Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří na téma přistěhovalectví, azylu a lidských práv v evropsko-středomořském regionu, přijaté dne 11. května 2015(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti(8),

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 9. prosince 2015 o migraci, lidských právech a uprchlících z humanitárních důvodů(9),

–  s ohledem na různé zprávy organizací občanské společnosti o situaci migrantů, pokud jde o lidská práva,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0245/2016),

A.  vzhledem k tomu, že lidská práva jsou implicitně spojena s každou lidskou bytostí bez rozdílu;

B.  vzhledem k tomu, že migrace je celosvětovým a vícerozměrným jevem, který je způsoben širokou škálou faktorů, jako jsou hospodářské podmínky, včetně změn v rozdělení bohatství a hospodářské integrace na regionální a celosvětové úrovni, sociální a politické podmínky, pracovní podmínky, situace v oblasti násilí a bezpečnosti, jakož i postupné zhoršování životního prostředí a zhoršování přírodních katastrof, a vzhledem k tomu, že globální vzájemná provázanost přispívá k nárůstu a rozrůznění migračních toků; vzhledem k tomu, že se tento jev musí řešit konzistentním a vyváženým způsobem, z celkového hlediska, které zohlední jeho lidský rozměr a také jeho pozitivní aspekt, pokud jde o demografický vývoj a ekonomický rozvoj;

C.  vzhledem k tomu, že migrační trasy jsou velmi složité a často mohou vést nejen z jednoho regionu do druhého, ale také v jednom regionu; vzhledem k tomu, že podle OSN se mezinárodní migrační toky navzdory světové hospodářské krizi zintenzivňují; vzhledem k tomu, že v současné době je téměř 244 milionů lidí považováno za mezinárodní migranty;

D.  vzhledem k tomu, že práva uvedená ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v jiných mezinárodních úmluvách jsou všeobecná a nedělitelná;

E.  vzhledem k tomu, že migrace je rovněž důsledkem zvyšující se globalizace a vzájemné závislosti trhů;

F.  vzhledem k tomu, že různé faktory, které ovlivňují migraci, dávají tušit, jaké budou mít důsledky, a vyžadují přípravu přiměřených politik;

G.  vzhledem k tomu, že proměny migračních toků zejména v krizových obdobích přinášejí významné hospodářské, sociální a politické dopady jak pro země původu, tak pro cílové země migrantů;

H.  vzhledem k tomu, že je zásadně důležité mít k dispozici účinné mechanismy monitorování a kontroly vstupu a odchodu cizinců, jakož i analýzy a předpovědi týkající se dopadů migrace jakožto nezbytný základ pro vypracování jakékoli politiky řízení migrace;

I.  vzhledem k tomu, že se faktory migrace rozrůznily a že mohou mít více dimenzí a vyplývat z hospodářských, environmentálních, kulturních, politických, rodinných nebo osobních důvodů; vzhledem k tomu, že stále větší počet těchto migrantů podléhá násilnému vysídlení a že potřebují zvláštní ochranu, protože prchají mimo jiné před nestabilitou států, před konflikty a politickým nebo náboženským pronásledováním;

J.  vzhledem k tomu, že rozlišování mezi uprchlíky, žadateli o azyl a migranty začíná být obtížnější, mimo jiné proto, že mnohé země nemají odpovídající institucionální a právní nástroje a rámce;

K.  vzhledem k tomu, že orgány i přijímací střediska v tranzitních a cílových zemích musí být informovány a připraveny na to, aby migrantům a žadatelům o azyl zajišťovaly diferencované a pružné zacházení;

L.  vzhledem k tomu, že se migrační pohyby globalizovaly a regionalizovaly a že migrační toky v rámci zemí na jihu, z nichž 80 % probíhá mezi zeměmi se společnými hranicemi, mezi kterými neexistují velké rozdíly v příjmech, jsou nyní o něco vyšší než toky mezi jižními a severními zeměmi;

M.  vzhledem k tomu, že Evropa byla vždy regionem, kam migranti směřovali, ale také regionem, z něhož migranti odcházeli; vzhledem k tomu, že vedle současného odchodu vyšších sociálních tříd z vlasti migrují Evropané do zahraničí také z důvodu ekonomického strádání, konfliktů či politického pronásledování; vzhledem k tomu, že současná hospodářská a finanční krize donutila mnoho Evropanů emigrovat, a to i do rozvíjejících se ekonomik globálního jihu;

N.  vzhledem k tomu, že mezi migranty je čím dál tím více žen a dětí a ještě více jich je mezi uprchlíky; vzhledem k tomu, že migranti a uprchlíci jsou čím dál tím vzdělanější a že již v roce 2010 se odhadovalo, že tzv. odliv mozků představuje 59 milionů osob; vzhledem k tomu, že nejvíce zasaženým kontinentem je Asie, že však nejvyšší daň platí africký kontinent, na němž mají vysokoškolské vzdělání pouze 4 % osob, z nichž se 31 % stává migranty(10);

O.  vzhledem k tomu, že, podle Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky je nestabilita v některých regionech a konflikty příčinou humanitární krize, která se dotýká více než 65 milionů uprchlíků a vysídlených osob, zejména v rozvojových zemích;

P.  vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky registruje nejméně 10 milionů osob bez státní příslušnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že článek 13 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu, ale také opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země;

R.  vzhledem k tomu, že pro předcházení ilegální migraci a obchodování s lidmi a pro boj proti nim má zásadní důležitost spolupráce i sdílení informací a osvědčených postupů mezi zeměmi původu, tranzitními zeměmi a cílovými zeměmi, což umožňuje určit jejich společné zájmy a obavy;

S.  vzhledem k tomu, že ucelený přístup v oblasti migrace musí reagovat na globální problémy v souvislosti s rozvojem, mírem ve světě, lidskými právy a změnou klimatu, se zvláštním důrazem na zlepšení humanitárních podmínek v zemích původu, aby místní obyvatelstvo mělo možnost žít v bezpečnějších oblastech;

T.  vzhledem k právům uprchlíků definovaným v Ženevské úmluvě a souvisejících protokolech;

U.  vzhledem k tomu, že se zhoršují životní podmínky v mnohých uprchlických táborech na Blízkém východě a v Africe, a to i pokud se jedná o hygienické podmínky, a že v nich často není zajištěna bezpečnost uprchlíků, zejména pokud jde o zranitelné osoby a obzvláště pak ženy a nezletilé;

V.  vzhledem k tomu, že podle Světové banky představovaly v roce 2013 převody finančních prostředků mezinárodních migrantů více než 550 miliard dolarů, z čehož 414 miliard směřovalo do rozvojových zemí;

W.  vzhledem k tomu, že xenofobie, diskriminace a násilí zaměřené na migranty, protimigrační nálady, nenávistné projevy a trestné činy motivované nenávistí jsou v zemích AKT výrazně na vzestupu;

X.  vzhledem k tomu, že konkrétní, dobře zorganizovaná a vhodná odpověď na migrační záležitosti je příležitostí pro jednotlivce a země; vzhledem k tomu, že tato odpověď musí vycházet ze zásad boje proti chudobě, prosazování udržitelného rozvoje a respektování práv a důstojnosti migrantů a uprchlíků; vzhledem k tomu, že se musí opírat o těsnou spolupráci mezi zeměmi původu, tranzitními a cílovými zeměmi;

Y.  vzhledem k tomu, že migrace je významným dynamickým prvkem, který může v některých zemích zvrátit populační krizi a pokles počtu obyvatel v produktivním věku;

Z.  vzhledem k tomu, že počet nelegálních migrantů lze obtížně odhadovat, což také neusnadňuje zavedení ukazatelů, pokud jde o jejich životní a pracovní podmínky, přičemž právě oni nejvíce potřebují ochranu vzhledem k tomu, že jsou zvláště zranitelní vůči zneužívání, vykořisťování a odpírání nejzákladnějších lidských práv;

AA.  vzhledem k tomu, že mezinárodní migrace může být v některých oblastech nástrojem pro řešení nedostatku pracovních sil;

AB.  vzhledem k tomu, že migranti přispívají k větší rozmanitosti a ke kulturnímu bohatství přijímajících zemí; vzhledem k tomu, že má-li tomu tak být, je nezbytné migranty plně začlenit do hostitelských společenství, aby mohla využít jejich ekonomického, sociálního a kulturního potenciálu; vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně nutné, aby političtí činitelé informovali veřejnost o ekonomickém, kulturním a sociálním přínosu migrantů pro společnost a předcházeli tak xenofobním a diskriminačním postojům;

AC.  vzhledem k tomu, že náležitá politika přijímání a integrace umožňuje bránit zhoršování následků traumatických situací, s nimiž se mnozí migranti během svého života setkali, a dlouhodobému přetrvávání těchto následků;

AD.  vzhledem k tomu, že sociokulturní rozvoj je možný pouze díky inkluzi a že to vyžaduje značné úsilí jak ze strany migrantů, kteří musí být ochotni přizpůsobit se hostitelské společnosti, aniž by se nutně museli vzdát své původní kulturní identity, tak ze strany institucí a společenství v hostitelských zemích, jež musí být naopak připraveny migranty přijmout a uspokojit jejich potřeby;

Výzvy a rizika v oblasti dodržování práv migrantů

1.  vyjadřuje svou solidaritu osobám, které jsou nuceny opustit svou zemi mimo jiné v důsledku konfliktů, pronásledování, porušování lidských práv a kvůli bídě; vyjadřuje hluboké znepokojení nad závažným porušováním lidských práv, jemuž mnozí z migrantů čelí v četných tranzitních nebo cílových zemích; zdůrazňuje, že musí být respektována důstojnost a lidská práva migrantů;

2.  zdůrazňuje, že Unie a její členské státy musí jít příkladem při zajišťování podpory a ochrany lidských práv migrantů, zejména v rámci svých vlastních hranic, a to tak, aby si zajistily důvěryhodnost při jednání o migraci a lidských právech ve třetích zemích;

3.  připomíná, že většinu uprchlíků a migrantů na světě přijímají rozvojové země; uznává úsilí třetích zemí při přijímání migrantů a uprchlíků; zdůrazňuje, že podpůrné systémy těchto zemí čelí kritickým problémům, jež mohou závažným způsobem ohrožovat ochranu rostoucího množství lidí, kteří museli opustit své domovy;

4.  připomíná, že „každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní“ a „vrátit se do své země“(11); zdůrazňuje, že sociální postavení a státní příslušnost dané osoby by v žádném případě neměly toto právo zpochybnit a že každý jednotlivec má právo činit vlastní migrační rozhodnutí a zachovat si při tom důstojnost; vyzývá všechny vlády, aby řešily otázku nedostatečné ochrany lidských práv, s níž jsou migranti konfrontováni; vyzývá vlády a vnitrostátní parlamenty, aby zrušily represivní právní rámce, podle nichž je migrace trestným činem, a aby zavedly krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá řešení s cílem zajistit bezpečnost migrantů; odsuzuje případy omezování nebo zákazu opuštění některých států nebo návratu do nich a důsledky ztráty státní příslušnosti z hlediska přístupu k právům;

5.  konstatuje, že rostoucí počet uprchlíků na celém světě je zastíněn ještě vyšším počtem vnitřně vysídlených osob v jednotlivých zemích; zdůrazňuje, že vnitřně vysídlené osoby nesmějí být oběťmi diskriminace pouze na základě toho, že se pokusily si zajistit bezpečí, aniž by překročily mezinárodní hranice, a zdůrazňuje proto, že je třeba dodržovat práva vnitřně vysídlených osob, včetně přístupu ke zdravotní péči a ke vzdělání;

6.  připomíná význam identifikace osob bez státní příslušnosti, aby jim mohla být nabídnuta ochrana podle mezinárodního práva; naléhavě žádá v této souvislosti státy, aby zavedly postupy identifikace osob, které ztratily příslušnost, a aby si vyměňovaly své osvědčené postupy, mimo jiné pokud se jedná o právní předpisy a zvyklosti týkající se předcházení novým případům ztráty státní příslušnosti u dětí;

7.  upozorňuje na to, že je stále nutné, aby Unie v rámci své politiky vnějších vztahů řešila otázku osob bez státní příslušnosti, zejména vzhledem k tomu, že ztráta státní příslušnosti je hlavní příčinou násilného vysídlování; připomíná závazek přijatý ve strategickém rámci EU a akčním plánu Evropské unie pro lidská práva a demokracii, který byl zveřejněn v roce 2012, „vypracovat společný rámec umožňující Komisi a ESVČ v jednáních se třetími zeměmi upozorňovat na otázky osob bez státní příslušnosti a na svévolné zadržování migrantů“;

8.  je znepokojen skutečností, že migranti a uprchlíci jsou předmětem svévolného zadržování a špatného zacházení, a připomíná, že zadržování se musí omezit na absolutně nezbytné případy a že musí být každopádně zaručena vhodná ochranná opatření včetně přístupu k odpovídajícím soudním řízením;

9.  vyzývá všechny státy, aby uznaly svoji povinnost v oblasti azylu a migrace vyplývající z mezinárodního práva a aby přijaly vnitrostátní právní předpisy nezbytné pro účinné provádění těchto závazků, včetně stanovení možnosti požádat o mezinárodní ochranu; žádá, aby tyto právní předpisy zohledňovaly míru a povahu pronásledování a diskriminace, jimž byli migranti vystaveni;

10.  připomíná, že migranti mají právo nebýt vráceni do země, kde jim hrozí špatné zacházení a mučení; připomíná, že hromadné vyhošťování a navracení je zakázané v souladu s mezinárodním právem; vyjadřuje své obavy, pokud jde o zacházení s migranty navrácenými do jejich země původu nebo do třetí země, aniž by se odpovídajícím způsobem sledovala jejich situace, a žádá, aby byly v každém případě zohledněny obtíže, s nimiž se při svém návratu do těchto zemí setkávají;

11.  navrhuje zavedení reintegračních programů pro migranty, kteří se vracejí do země původu;

12.  zdůrazňuje význam dodržování práva migrantů (bez ohledu na jejich status) požádat o přístup ke spravedlnosti a účinné opravné prostředky bez obavy, že budou nahlášeni imigračním policejním orgánům, zadrženi a vyhoštěni; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že v četných zemích neexistují mechanismy kontroly a monitorování postupů souvisejících s porušováním práv migrantů ani záruky kvality, pokud jde o informace a právní pomoc, které jsou migrantům poskytovány; doporučuje, aby pracovníci, kteří vstupují do kontaktu s osobami hledajícími mezinárodní ochranu, získali odpovídající odborné vzdělání, tak aby zohledňovali obecné i osobní okolnosti a otázky pohlaví, které se v žádostech o ochranu skrývají;

13.  vyzývá mimoto Evropskou komisi a ESVČ ke zlepšení výměny osvědčených postupů s třetími zeměmi, zejména pomocí školení, které humanitárním pracovníkům umožní účinněji zjišťovat odlišnosti, pokud jde o rysy, životní dráhu a zkušenosti migrantů, zejména těch nejvíce ohrožených, aby tak tyto migranty lépe chránili a pomáhali jim na základě jejich potřeb;

14.  zdůrazňuje, že pojmy bezpečných zemí a bezpečných zemí původu nesmějí bránit individuálnímu přezkumu žádostí o azyl; požaduje, aby za každých okolností u migrantů, kteří potřebují mezinárodní ochranu, mohla být jejich žádost zohledněna; trvá na tom, aby se jim dostalo odpovídajících záruk, pokud jde o nenavracení, a aby měli přístup k mechanismu pro podávání a vyřizování stížností;

15.  upozorňuje na fyzické a psychologické násilí a na nutnost uznat zvláštní formy násilí a pronásledování, jimž čelí migrující ženy a děti, jako je obchodování s lidmi, násilná zmizení, sexuální zneužívání, mrzačení pohlavních orgánů, předčasné či nucené sňatky, domácí násilí, otroctví, vraždy ze cti a sexuální diskriminace; připomíná nebývalý a stále rostoucí počet obětí násilí sexuálního charakteru a znásilnění, včetně případů, kdy je používáno jako válečná zbraň;

16.  je znepokojen praxí náboru dětí do ozbrojených skupin; zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat politiky usilující o jejich odzbrojení, rehabilitaci a opětovné začlenění do společnosti;

17.  zdůrazňuje, že v případě oddělení od ostatních členů rodiny, včetně případů, kdy jsou zadržovány, jsou ženy a děti vystaveny větším rizikům;

18.  připomíná, že obzvláště zranitelné jsou ženy a dívky bez doprovodu, ženy, které jsou hlavou rodiny, těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením a lidé v pokročilém věku; zdůrazňuje, že dívkám prchajícím před konflikty a pronásledováním hrozí zvýšené riziko znásilnění, sexuálního a fyzického zneužívání, prostituce, předčasného nebo nuceného sňatku a předčasného porodu, a to i v případě, že již dosáhly území, které je označováno za bezpečné; požaduje z tohoto důvodu zvláštní ochranu a podporu během jejich pobytu v přijímacích táborech, zejména v oblasti hygieny;

19.  doporučuje, aby byly otázky pohlaví začleněny do migračních politik, mimo jiné s cílem předcházet obchodování s lidmi a trestat je stejně jako všechny ostatní formy násilí a diskriminace, jejichž terčem jsou ženy; požaduje, aby byla v právní i faktické rovině plně zajištěna rovnost jakožto klíčový prvek při předcházení tomuto násilí, s cílem usnadnit jejich autonomii a nezávislost;

20.  je znepokojen rostoucím počtem zpráv a svědectví, které poukazují na nárůst násilí páchaného na dětech z řad migrantů, včetně případů mučení a zadržování nebo dokonce jejich mizení; zdůrazňuje, že v souladu se stanoviskem Výboru OSN pro práva dítěte je zadržování dětí pouze na základě jejich migračního statusu nebo migračního statusu jejich rodičů porušením jejich práv a že k němu nikdy nemůže docházet v jejich zájmu;

21.  připomíná, že děti z řad migrantů jsou obzvláště zranitelné, zejména v případech, kdy jsou bez doprovodu, a že mají právo na mezinárodní ochranu založenou na nejvlastnějším zájmu dítěte v souladu s pravidly mezinárodního práva; zdůrazňuje, že je nezbytné zahrnout otázku nezletilých osob bez doprovodu do rozvojové spolupráce a podporovat jejich začlenění v zemích, kde jsou usazeny, zejména prostřednictvím jejich přístupu ke vzdělání a k lékařské péči, a současně předcházet riziku násilí, zneužívání, vykořisťování a zanedbávání;

22.  vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o obtíže při registraci dětí, které se narodily mimo svou zemi původu, což může vést ke zvýšenému riziku ztráty státní příslušnosti; žádá proto, aby bylo možné jejich narození registrovat, a to bez ohledu na migrační status jejich rodičů;

23.  naléhavě žádá Unii, aby úzce spolupracovala s organizací Unicef, s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a se všemi příslušnými mezinárodními institucemi a organizacemi s cílem učinit vše pro zvýšení kapacit na ochranu migrujících dětí a jejich rodin, bez ohledu na jejich migrační status, a to po celou dobu, pomocí financování vhodných programů, zejména v oblasti vzdělávání a lékařské péče, poskytnutím konkrétních prostor pro děti a psychologické podpory, zajištěním identifikace rodinných vazeb a shromáždění dětí bez doprovodu nebo dětí oddělených od jejich rodin a uplatňováním zásad zákazu diskriminace a nekriminalizace, nezadržování, nenavracení, neuplatňování bezdůvodných sankcí, slučování rodin, fyzické a právní ochrany a práva na identitu;

24.  připomíná, že zločinecké sítě využívají neexistence zákonných migračních cest, regionální nestability, konfliktů a zranitelnosti žen, dívek a dětí na útěku a že je vystavují obchodování s lidmi a sexuálnímu vykořisťování;

25.  upozorňuje na specifické druhy násilí a zvláštní formy pronásledování, jimž jsou vystaveni migranti LGBTI; požaduje podporu pro spuštění specifických mechanismů sociálněprávní ochrany pro migranty a žadatele o azyl LGBTI s cílem zaručit zohlednění jejich zranitelnosti a dbát na to, aby byla podrobně zkoumána jejich ochrana, i v případě odvolání;

26.  připomíná, že ekonomická, sociální a kulturní práva, a především právo na zdraví, vzdělání a bydlení, patří mezi lidská práva, k nimž musí mít všichni migranti, a zvláště děti, přístup bez ohledu na svůj migrační status;

27.  je znepokojen porušováním práva migrantů na práci a jejich vykořisťováním; zdůrazňuje, že je nezbytné bojovat proti všem formám nucené práce migrantů, a odsuzuje zvláště všechny formy vykořisťování dětí;

28.  se znepokojením konstatuje, že dochází k diskriminačním praktikám, které se příliš často týkají určitých sociokulturních, jazykových a náboženských menšin a posilují nerovnost v přístupu migrantů k jejich právům;

29.  vyzývá přijímací země, aby zajistily právo migrantek na dostupnost v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

30.  poukazuje na nutnost zabránit vytváření izolovaných čtvrtí pro migranty tím, že bude podporováno začleňování a využívání všech možností života ve společnosti;

31.  domnívá se, že právo na vzdělání a právo na práci podporují samostatnost a integraci migrantů stejně jako právo na rodinný život a na sloučení rodiny; trvá na tom, že je důležité, aby byla zajištěna sociální ochrana migrujících pracovníků a jejich rodin; konstatuje, že účinná integrace migrantů se musí zakládat na důkladném posouzení trhu práce a jeho budoucího potenciálu, na lepší ochraně lidských práv a pracovních práv migrujících pracovníků a na neustálém dialogu se subjekty na trhu práce;

32.  upozorňuje, že učení se jazyku hostitelské země může výrazně zlepšit kvalitu života migrantů a jejich ekonomickou a kulturní nezávislost a že jim také usnadňuje přístup k informacím o jejich právech v hostitelské společnosti; zastává názor, že vzdělání musí zajistit orgány přijímací země; doporučuje, aby byli migranti zapojeni do všech procesů přijímání sociálních a politických rozhodnutí;

33.  domnívá se, že přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a k nezávislému postavení jsou klíčovými prvky začleňování migrantek a posílení jejich postavení; žádá, aby bylo úsilí v tomto smyslu zvýšeno u migrantek, jichž je často méně, s cílem překonat významnější překážky bránící jejich začlenění a posílení jejich postavení;

34.  připomíná, že hostitelské státy musí přispívat k osamostatnění migrantů, zejména migrujících žen, tím, že jim poskytnou znalosti a nezbytné sociální dovednosti, především takové, které souvisejí s profesní a odbornou přípravou a s učením se jazykům, aby je mohli uplatnit při sociálním a kulturním začleňování;

35.  domnívá se, že všichni pracovníci by měli obdržet smlouvu v jazyce, kterému rozumějí, a že by měli být chráněni před záměnou smlouvy; zdůrazňuje, že by ochranu lidských práv měly posílit dvoustranné dohody mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi;

36.  domnívá se, že je důležité zavést soudržné a komplexní vnitrostátní migrační politiky zohledňující rovnost žen a mužů, které budou zaměřeny na všechny fáze procesu migrace, koordinovány na vládní úrovni a konkretizovány v rámci rozsáhlých konzultací s vnitrostátními orgány působícími v oblasti lidských práv, se soukromým sektorem, organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, s občanskou společností a samotnými migranty a podporovány ze strany mezinárodních organizací;

37.  připomíná, že všechny osoby mají právo na bezpečné a spravedlivé pracovní podmínky a na plné dodržování práv pracovníků v souladu s mezinárodními normami a nástroji v oblasti lidských práv a se základními úmluvami Mezinárodní organizace práce;

38.  upozorňuje na to, že příležitostná práce, kterou migranti, a zejména migrující ženy, často vykonávají v přijímacích zemích, zvyšuje jejich zranitelnost; připomíná, že pracovní vykořisťování je často důsledkem obchodování s lidmi a převaděčství, ale že k ní může docházet i v jiných případech; je v tomto ohledu znepokojen beztrestností, které se těší mnozí zaměstnavatelé v přijímajících zemích, navzdory tomu, že jsou vůči migrujícím pracovníkům odpovědní za porušování mezinárodních pracovněprávních norem; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že právní předpisy související s pracovním právem v některých zemích umožňují postupy, které porušují mezinárodní normy; je přesvědčen, že boj proti pracovnímu vykořisťování migrantů se musí vždy soustředit současně na účinné stíhání zaměstnavatelů, kteří jich zneužívají, a na ochranu obětí tohoto vykořisťování;

39.  poukazuje na nezbytnost uznávání kvalifikace, kterou migranti získali ve svých zemích původu, aby se jim usnadnila nezávislost a sociální začlenění v různých oblastech společnosti, zvláště na trhu práce; zdůrazňuje, že je pro migranty nezbytné, aby se mohli stát členy organizací na ochranu práv pracovníků, včetně odborů, a aby tyto struktury uznávali;

40.  vybízí podniky, aby zavedly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv s cílem zabránit tomu, že by jejich činnosti měly neblahé důsledky pro lidská práva, aby reagovaly na podobné dopady, pokud nastanou, a aby se také snažily předcházet jakýmkoli neblahým důsledkům pro lidská práva přímo souvisejícím s jejich činností a zmírňovat je;

41.  vyzývá Unii, aby spolu s USA a dalšími mezinárodními partnery pokračovala ve společném diplomatickém úsilí o aktivní spolupráci se třetími zeměmi s cílem řešit naléhavou potřebu společné strategie v souvislosti se současnou celosvětovou výzvou, jíž je migrace;

42.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vynaložila veškeré praktické úsilí nezbytné k dosažení účinného a účelného zapojení dotčených třetích zemí;

43.  zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie posílila svou zahraniční politiku tím, že do oblastí, kde válka a konflikty vyvolávají obrovské migrační toky směřující do Evropské unie, přinese mír a stabilitu;

44.  připomíná, že Evropská unie a její členské státy mají povinnost pozitivně působit s cílem odstranit hluboké příčiny krizí, které tyto masové migrační jevy vyvolávají;

45.  žádá, aby došlo ke zlepšení humanitárních podmínek v zemích původu a tranzitu, aby místní obyvatelstvo a uprchlíci získali možnost žít v bezpečnějších oblastech;

46.  vybízí bojující strany, aby ukončily útoky proti civilistům, chránily je a umožnily jim bezpečně opustit území, kde dochází k násilí, nebo získat pomoc od humanitárních organizací;

47.  zdůrazňuje vliv Islámského státu a jeho vývoje na masový příliv legálních žadatelů o azyl a nelegálních migrantů; uznává rozhodující roli bezpečnostní a protiteroristické politiky v boji proti základním příčinám migrace;

48.  připomíná nedávné prohlášení vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky, že mnoho migrantů je oběťmi terorismu a závažného porušování lidských práv a že takto je k nim proto třeba přistupovat;

49.  připomíná, že programy přesídlování pod záštitou vysokého komisaře OSN pro uprchlíky představují užitečný nástroj pro řádné řízení příchodu osob, které potřebují mezinárodní ochranu; zdůrazňuje, že dokud nebude možné uvažovat o znovuusídlení, měly by být všechny státy vybízeny k zavádění a realizaci programů humanitárního přijímání osob, nebo alespoň k vytváření podmínek pro to, aby uprchlíci mohli zůstávat v blízkosti své země původu,

50.  bere na vědomí rostoucí potřeby a přetrvávající finanční deficit, pokud jde o humanitární pomoc zasílanou do zemí v blízkosti Sýrie, které vedly Světový potravinový program zejména ke snížení potravinových přídělů pro uprchlíky; žádá členské země OSN, Evropskou unii a její členské státy, aby alespoň dodržovaly své finanční závazky; zdůrazňuje význam toho, aby byla jejich pomoc uprchlíkům v těchto zemích soustředěna na poskytování prostředků k obživě, na bezpečnost uprchlíků, jejich přístup k základním právům a zejména jejich přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání, v úzké spolupráci s vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, Světovým potravinovým programem a s příslušnými organizacemi;

51.  připomíná souvislost mezi migrací a rozvojem a skutečnost, že rozvojová spolupráce v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, práva na práci, snižování chudoby, lidských práv, demokratizace a rekonstrukce po skončení konfliktů a také boj proti nerovnostem, důsledkům změny klimatu a korupci jsou klíčovými faktory pro zabránění nucené migraci; konstatuje, že zabírání půdy a zdrojů může mít značný dopad na humanitární krize a že sociální, politické a humanitární krize mohou lidi nutit k migraci; domnívá se, že migrace je celosvětově uznána jako mocný nástroj ve prospěch udržitelného rozvoje podporujícího začleňování;

52.  vyzývá Unii a mezinárodní společenství, aby stanovily konkrétní iniciativy, které vlády mohou přijmout, aby zvýšily potenciál legální migrace, jako faktoru rozvoje; zdůrazňuje, že zejména v cílových zemích je zapotřebí pevné politické vedení a důsledná argumentace pro boj s xenofobií a usnadnění integrace migrantů do společnosti;

53.  domnívá se, že migrace má hluboké příčiny (především ekonomické, politické a sociální a příčiny souvisejících s životním prostředím); domnívá se, že rozvojová pomoc by měla na tyto příčiny účinně reagovat, a to výraznějším posílením kapacit, podporou řešení konfliktů a prosazováním dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že tyto příčiny jsou spojeny s větším počtem konfliktů a válek, s porušováním lidských práv a chybějící řádnou státní správou;

54.  zdůrazňuje, že je důležité, aby migrace byla řízena prostřednictvím místní a regionální spolupráce ve spojení s občanskou společností;

Přístup založený na dodržování lidských práv

55.  naléhavě vyzývá všechny aktéry zapojené do tvorby politik a rozhodování v oblasti azylu a migrace, aby nedopustili sloučení definice migrantů a uprchlíků; připomíná, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost uprchlíkům prchajícím před konflikty nebo pronásledováním, kterých se z tohoto důvodu týká právo na azyl, dokud se nemohou vrátit do své země původu; připomíná, že většina uprchlíků se uchyluje do zemí a regionů sousedících s jejich zemí původu; domnívá se proto, že je třeba uplatňovat vůči nim ucelený přístup v rámci vnější politiky Unie;

56.  žádá státy, aby ratifikovaly všechny smlouvy a mezinárodní úmluvy a aby uplatňovaly normy týkající se práv migrantů, které jsou obsaženy v různorodých právních nástrojích, včetně hlavních mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv i ostatních nástrojů řešících otázky související s migrací, jako je Úmluva OSN z roku 1951 týkající se uprchlíků a její protokoly a Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin; domnívá se v této souvislosti, že pokud členské státy Unie tuto úmluvu neratifikují, poškozuje to politiku Unie v oblasti lidských práv a její vyhlašovaný závazek hájit nedělitelnost těchto práv;

57.  připomíná, že otevření bezpečných a legálních migračních cest představuje nejlepší prostředek boje proti převaděčství a obchodování s lidmi a že rozvojové strategie musí brát v potaz migraci a mobilitu jako hnací sílu rozvoje jak v přijímacích zemích, tak v zemích původu prostřednictvím zasílání peněžních částek a investic; vybízí proto Unii a nejrozvinutější třetí země, aby spolupracovaly s cílem otevřít zákonné cesty pro migraci a zavést protokoly o spolupráci mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi s cílem vypracovat účinné systémy dočasné migrace vycházející z osvědčených postupů zejména některých států s cílem podpořit opětovné sjednocení rodiny a mobilitu, mimo jiné z ekonomických důvodů, a to pro všechny úrovně dovedností, včetně migrantů s nejnižší kvalifikací, s cílem bojovat proti nezákonnému zaměstnávání;

58.  vítá zvláštní ustanovení týkající se migrantů, žadatelů o azyl, vysídlených osob a osob bez státní příslušnosti obsažená v evropském nástroji pro demokracii a lidská práva 2014–2020; žádá Komisi, aby při přezkumu nástroje na podporu lidských práv na léta 2017–2018 v polovině období nadále považovala ochranu a prosazování práv migrantů a uprchlíků za prioritu; vybízí ESVČ a členské státy, aby dodržely své závazky v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii, který byl přijat v červenci 2015, a aby do všech dohod, procesů a programů se třetími zeměmi týkajících se migrace zahrnuly záruky v oblasti dodržování lidských práv a tyto záruky dále posílily; domnívá se, že by každou dohodu či program mělo doprovázet nezávislé vyhodnocení situace v oblasti lidských práv a že by tyto dohody a programy měly být předmětem pravidelného hodnocení; doporučuje zahájit komunikační a osvětové kampaně, jejichž cílem bude zlepšit způsob, jímž obyvatelstvo vnímá migranty, a kampaně o možnostech, které mohou migranti přinést společnosti jak v zemi původu, tak v přijímací zemi; připomíná v této souvislosti, že by evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) měl nadále financovat projekty zaměřené na posílení boje proti rasismu, diskriminaci, xenofobii a dalším formám netolerance, včetně náboženské netolerance, a přijímat programy;

59.  žádá Unii, aby přijala specifické pokyny, pokud jde o práva migrantů, které doplní její obecné zásady v oblasti lidských práv, a aby v tomto rámci dokončila analýzy dopadu a zavedla mechanismy sledování rozvojových a migračních politik s cílem zajistit účinnost veřejných politik ve vztahu k migrantům; zdůrazňuje, že je důležité prosazovat dodržování lidských práv ve všech politikách, které se týkají migrace v oblasti vnějších vztahů Unie, zejména pokud jde o zahraniční věci, rozvoj a humanitární pomoc; připomíná, že je nezbytné dodržovat lidská práva ve všech vnějších politikách Unie, zvláště v politice týkající se obchodu, rozvoje, životního prostředí a migrace, sledovat cíle uvedené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii a uplatňovat ustanovení týkající se lidských práv ve všech dohodách Unie včetně obchodních dohod; žádá proto, aby veškerou spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace doprovázelo vyhodnocení systémů pomoci migrantům v těchto zemích a jejich schopnosti a odhodlání bojovat proti převaděčství a obchodování s lidmi; vybízí Unii a její členské státy, aby spolupracovaly se zeměmi (např. s Kanadou), které uplatňují účinné politiky přesídlování; zdůrazňuje, že žádná politika v této oblasti by se neměla uplatňovat na úkor politik rozvojové pomoci;

60.  vybízí k tomu, aby svoboda pohybu a právo na vzdělání, zdraví a práci byly zahrnuty jako priority do nástrojů financování v oblasti vnější spolupráce Unie, a vyzývá k podpoře rozvojových zemí, aby mohly přijmout dlouhodobé politiky, v nichž budou tato práva respektována; vyzývá Komisi a ESVČ, aby zvláštní pozornost věnovaly právům migrantů v rámci strategií pro jednotlivé země v oblasti lidských práv;

61.  vyjadřuje přání, aby práva migrantů a uprchlíků byla uvedena jako zvláštní bod pořadu jednání dialogů Unie s příslušnými třetími zeměmi a aby prioritu představovalo evropské financování projektů zaměřených na ochranu zranitelných osob, nevládních organizací, obránců lidských práv, novinářů a advokátů, kteří bojují za ochranu práv migrantů;

62.  vyzývá v této souvislosti jednotlivé země, aby zajistily přístup nezávislých pozorovatelů, nevládních organizací a vnitrostátních a mezinárodních orgánů a organizací i médií na všechna místa, kde jsou migranti přijímání a zadržování; vybízí delegace Unie, velvyslanectví členských států a delegace Evropského parlamentu navštěvující dotčené země, aby situaci migrantů na těchto místech sledovaly a aby v této věci intervenovaly u vnitrostátních orgánů s cílem zaručit dodržování práv migrantů a transparentnost ve vztahu k veřejnosti;

63.  prohlašuje, že obchodníci s lidmi poskytují mnoha uprchlíkům zkreslený obraz skutečnosti; znovu opakuje, že je důležité bojovat proti obchodování s lidmi, přerušit finanční toky a rozbít sítě převaděčů, neboť to může mít kladný dopad na lidská práva uprchlíků ze třetích zemí, kteří se snaží uprchnout před válkou a terorem;

64.  vyslovuje se pro úzkou spolupráci v oblasti ochrany práv migrantů s příslušnými mezinárodními organizacemi a s dalšími orgány a organizacemi působícími v oblasti řízení migrace, především v nejvíce postižených zemích, s cílem jim pomoci přijímat migranty důstojně a při dodržování jejich práv;

65.  zdůrazňuje, že je nezbytné posílit spolupráci s těmito organizacemi za účelem prevence pašování migrantů a obchodování s lidmi posílením odborné přípravy, budováním kapacit a mechanismy výměny informací, včetně hodnocení dopadu sítí „styčných důstojníků pro přistěhovalectví“ a ratifikace Palermských protokolů v této oblasti s cílem podpořit spolupráci v trestních věcech, identifikovat podezřelé a poskytovat podporu soudnímu vyšetřování v partnerství s vnitrostátními orgány;

66.  požaduje, aby se Evropský parlament více podílel na zavádění horizontálního přístupu k lidským právům v rámci migračních politik a aby byly tyto otázky zahrnuty do výroční zprávy Unie o lidských právech a demokracii ve světě, včetně části této zprávy věnované přístupu k jednotlivým zemím; požaduje hlubší parlamentní kontrolu pracovních ujednání uzavřených se třetími zeměmi a činností v rámci externí spolupráce mezi agenturami Unie; požaduje, aby byly více brány v úvahu zprávy expertů a údaje, které získal Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, pokud jde o země původu uprchlíků;

67.  uznává úlohu a přispění občanské společnosti v rámci politického dialogu; zdůrazňuje, že je důležité konzultovat občanskou společnost v rámci všech vnějších politik Unie, se zvláštním zřetelem k úplnému zapojení, transparentnosti a řádnému šíření informací ve všech politikách a ve všech postupech souvisejících s migrací; připomíná, že je třeba zvýšit podíl organizací žen na řešení konfliktů na rozhodovací úrovni a že je třeba, aby se uprchlice, vysídlené ženy a migrantky odpovídajícím způsobem podílely na přijímání rozhodnutí, která se jich týkají; vyzývá Komisi a ESVČ, aby posílily kapacity vnitrostátních orgánů pro lidská práva ve třetích zemích, tak aby mohly zintenzivnit své úsilí o ochranu práv migrantů a bojovat proti nelidskému a ponižujícímu zacházení a proti nenávistným projevům zaměřeným na migranty, jak uvádí Bělehradská deklarace, již přijalo 32 veřejných ochránců práv a vnitrostátních orgánů pro lidská práva;

68.  vyzývá přijímací země, aby udělily větší důležitost sdružení migrantů, která by měla být přímo zapojena do rozvojových programů v rámci jednotlivých společenství;

69.  vyzývá členské státy, aby splnily svůj závazek věnovat 0,7 % svého hrubého národního důchodu na rozvojovou pomoc; žádá, aby tato pomoc nebyla podmíněna spoluprací v oblasti migrace, a žádá Unii a její členské státy, aby finanční prostředky, které jsou využívány na přijímání uprchlíků, nezahrnovaly do rozvojové pomoci;

70.  zdůrazňuje, že programy rozvojové pomoci by neměly být využívány čistě pro účely migrace a správy hranic; naléhavě vyzývá k tomu, aby evropské rozvojové projekty zaměřené na migranty a žadatele o azyl uplatňovaly zásadu nikoho neponechat stranou a soustředily se na přístup k základním sociálním službám, zejména zdravotnictví a vzdělání, a aby věnovaly zvláštní pozornost zranitelným osobám a skupinám, jako jsou ženy, děti, menšiny a domácí obyvatelstvo, osoby LGBT a osoby se zdravotním postižením;

71.  bere na vědomí kladné aspekty migrace pro rozvoj zemí původu migrantů, k nimž patří zasílání finančních prostředků migranty, které mohou být významným příspěvkem pro rodinu a rozvoj společenství; vyzývá proto státy, aby snížily náklady na odesílání finančních prostředků;

72.  žádá Unii a její členské státy, aby zajistily účinnou a účelnou soudržnost politik pro rozvoj a aby ve své migrační politice vůči třetím zemím věnovaly významné místo dodržování lidských práv;

73.  naléhavě vyzývá Unii, aby zařadila rozměr migrace do rámce pro období po dohodě z Cotonou, který stanoví budoucí vztahy mezi Unií a zeměmi AKT; konstatuje, že větší zapojení třetích zemí do koncepce a projednávání nástrojů globálního přístupu k migraci a mobilitě (GAMM) by upevnilo partnerskou povahu těchto nástrojů a zlepšilo jejich místní osvojení a jejich účinnost;

74.  vyzývá ke zmírnění dluhového břemene chudých zemí s cílem pomoci jim rozvinout veřejnou politiku zaručující dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že pomocí vícestranného právního rámce pro proces restrukturace státního dluhu musí být umožněno dosáhnout trvalých řešení dluhu, včetně norem pro odpovědné poskytování a přijímání úvěrů, s cílem zmírnit dluhovou zátěž a vyhnout se neúnosnému zadlužení, a vytvořit tak podmínky pro ochranu lidských práv v dlouhodobém horizontu;

75.  vítá začlenění migrace do cílů udržitelného rozvoje, zejména do cíle udržitelného rozvoje 10, který stanovuje rámec pro celosvětovou rozvojovou politiku do roku 2030; připomíná, že se státy zavázaly spolupracovat na mezinárodní úrovni pro „zajištění bezpečné, organizované a řádné migrace za plného dodržování lidských práv a lidského zacházení s migranty bez ohledu na jejich status migranta, uprchlíka nebo vysídlené osoby“; konstatuje, že násilné vysídlování není pouze humanitárním problémem, ale rovněž výzvou pro rozvoj, a proto by se měla zlepšit koordinace mezi subjekty zajišťujícími humanitární pomoc a subjekty zajišťujícími rozvojovou pomoc; domnívá se, že provádění cílů udržitelného rozvoje je příležitostí k posílení postupů v rámci azylové a migrační politiky, které by byly založeny na dodržování práv, a k zavádění hlavních směrů týkajících se migrace do strategií rozvoje; vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo měřitelné ukazatele cílů udržitelného rozvoje, pokud jde o migraci, a aby shromáždilo a zveřejnilo údaje rozčleněné podle přístupu migrantů k důstojné práci, zdravotní péči a vzdělání, zejména v rozvojových cílových zemích, s cílem zlepšit řízení migrace;

76.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Unie a její členské státy podporovaly nejméně rozvinuté země v rámci boje proti změně klimatu s cílem zabránit zhoršení chudoby v těchto zemích a zamezit zvýšení počtu lidí vysídlených v důsledku změn životního prostředí;

77.  žádá Unii, aby se aktivně podílela na diskusi o pojmu „klimatický uprchlík“ a na případném vypracovávání definice se zřetelem k mezinárodnímu právu;

78.  zdůrazňuje nezbytnost efektivněji koordinovat a hodnotit provádění, dopady a kontinuitu různých finančních nástrojů dostupných v Evropské unii ve prospěch třetích zemí a zaměřených na migraci, které se vydávají na oblasti, jako je migrační politika, spolupráce v oblasti mezinárodního rozvoje, zahraniční politika, politika sousedství a humanitární pomoc, a které v letech 2004–2014 poskytly více než miliardu eur na více než 400 projektů;

79.  zdůrazňuje dopad nástrojů spolupráce Unie v oblasti přistěhovalectví, azylu a ochrany lidských práv; bere na vědomí vytvoření nouzového svěřenského fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a fenoménu vysídlených osob v Africe; požaduje hodnocení a monitorování tohoto fondu a podobných dohod, jako je například prohlášení EU a Turecka a chartúmský a rabatský proces;

80.  zdůrazňuje, že dohody se třetími zeměmi musí soustředit pomoc na řešení sociálních, ekonomických a politických krizí, které migraci vyvolávají;

81.  zdůrazňuje důležitost výraznější spolupráce Evropské unie se třetími zeměmi v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě, aby se posílila partnerská povaha těchto nástrojů, aby byly účinnější a lépe přispívaly k řešení výzev, jež migrace přináší;

82.  považuje za nezbytné zlepšit jednotnost globálního přístupu k otázce migrace a mobility, začlenit přísné mechanismy monitorování a sledování situace v oblasti lidských práv do všech vnějších dohod a upřednostňovat projekty rozvíjené v zemích původu a tranzitu, které mohou zlepšit lidská práva migrantů;

83.  vybízí Unii, aby se svými nejbližšími partnery uzavřela partnerství pro mobilitu;

84.  žádá Komisi a členské státy, aby připouštěly politiky návratu migrantů pouze do těch zemí, v nichž mohou být bezpečně přijati, aniž by jim hrozilo nebezpečí, a kde jsou v plném rozsahu dodržována jejich základní a procesní práva, a žádá v této souvislosti, aby byl před nuceným návratem upřednostňován návrat dobrovolný; zdůrazňuje, že je třeba, aby dohody uzavřené v rámci těchto politik se třetími zeměmi obsahovaly ochranné doložky, které zajistí, aby se migranti po vrácení do své země nepotýkali s porušováním svých práv nebo s rizikem pronásledování; uznává význam pravidelných hodnocení s cílem vyloučit takové dohody se zeměmi, které nedodržují mezinárodní standardy v oblasti lidských práv;

85.  požaduje, aby byla přijata opatření zaměřená proti převaděčským sítím a k zastavení obchodování s lidmi; žádá, aby byly zavedeny zákonné a bezpečné cesty pro osoby hledající mezinárodní ochranu, a to včetně humanitárních koridorů; žádá, aby byly zavedeny stálé a povinné programy přesídlování a aby byla humanitární víza udělována těm, kdo prchají z oblastí konfliktů, včetně toho, aby měli možnost vstoupit do třetí země a požádat tam o azyl; požaduje zavedení legálních cest a vypracování obecných pravidel, jimiž by se řídil vstup a pobyt, aby měli migranti možnost pracovat a hledat zaměstnání;

86.  trvá na tom, že je nezbytné vytvořit a lépe provádět rámce na ochranu migrantů v nouzi, ve fázi tranzitu a na hranicích Unie;

87.  vítá operace zaměřené proti převaděčům a obchodníkům s lidmi a vyslovuje podporu posílenému řízení vnějších hranic Unie; zdůrazňuje, že je třeba přijmout komplexní a konkrétní plán za účelem rychlých a dlouhodobých opatření, který zahrne spolupráci s třetími zeměmi s cílem potírat organizované zločinecké sítě převaděčů;

88.  zdůrazňuje, že převaděčství migrantů je provázané s obchodováním s lidmi a představuje zásadní porušení lidských práv; připomíná, že nasazení misí, jako je např. operace EURONAVFOR MED, je prostředkem konkrétního boje proti převaděčství migrantů; vyzývá Unii, aby v tomto druhu operací pokračovala a dále tyto operace posílila;

89.  považuje za nezbytné uvažovat o posílení bezpečnosti a politiky na ochranu hranic a o způsobu, jak do budoucna zdokonalit úlohu agentury Frontex a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO); vyzývá k solidaritě a k závazkům v podobě dostatečných příspěvků do rozpočtů a na činnosti těchto agentur;

90.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit fungování tzv. hotspotů a vstupních bodů na vnějších hranicích Unie;

91.  žádá Unii, aby do dohod o sdílení a výměně informací na hranicích a migračních trasách začlenila ochranu údajů;

92.  žádá Evropskou unii a přijímající země, aby vytvořily účinné nástroje za účelem koordinace a sladění informačních toků a shromažďování, porovnávání a analýzu údajů;

o
o   o

93.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, OSN, Radě Evropy, Africké unii, Organizaci amerických států a Lize arabských států.

(1) Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 18.
(2) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 47.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0102.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0312.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0073.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0300.
(7) http://apum.parlement.ma/Future_Meetings/Docs/IISummit-of-Speakers_Lisbon-11MAY2015/DeclaracaoCimeira_EN.pdf
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0470.
(9) Úř. věst. C 179, 18.5.2016, s. 40.
(10) Zpráva OSN o mezinárodní migraci z roku 2015, dostupná na adrese http://www.un.org/en/development/desa/population/migration/publications/migrationreport/docs/MigrationReport2015_Highlights.pdf
(11) Čl. 13 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.


Odpovědnost podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích
PDF 445kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích (2015/2315(INI))
P8_TA(2016)0405A8-0243/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (UDHR) a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv, zejména na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly přijaty dne 16. prosince 1966 v New Yorku,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 81, 82, 83, 114, 208 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na strategický rámec pro lidská práva a demokracii EU, jak jej přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012(1), a na Akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2013, který přijala Rada dne 20. července 2015(2),

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na svá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: podpora zájmů společnosti a cesta k udržitelné obnově podporující začlenění(7),

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla zřídit otevřenou mezivládní pracovní skupinu, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, revidované pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní podniky, tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, rámec Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv (IIRC), deset zásad iniciativy Organizace spojených národů Global Compact, normu Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“ a na uživatelskou příručku Evropského úřadu řemesel, obchodu a malých a středních podniků pro normalizaci o normě ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“, určenou evropským malým a středním podnikům;

–  s ohledem na projekt s názvem „Realizace dlouhodobé hodnoty pro společnosti a investory“, který je v současnosti prováděn v souladu s iniciativou Zásady OSN pro odpovědné investování a s iniciativou OSN Global Compact,

–  s ohledem na doporučení Rady Evropy členským státům o lidských právech a podnikání přijaté dne 2. března 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise o obnovené strategii EU na období 2011–2014 (COM(2011)0681) a zelenou knihu Komise s názvem „Podpora evropského rámce pro sociální odpovědnost podniků“ (COM(2001)0366) a na definici sociální odpovědností podniků v ní obsaženou i na následná sdělení k této knize z let 2006 a 2011,

–  s ohledem na extrateritoriální povinnosti států vyplývající z maastrichtských zásad,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0243/2016),

A.  vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že činnost Unie na mezinárodní scéně (včetně její obchodní politiky) „spočívá na [těchto] zásadách“;

B.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky, ať již mají nadnárodní rozměr, či nikoli, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, umístění, vlastnictví a strukturu, i když mechanismy účinné kontroly a sankcí zůstávají pro celosvětové provádění těchto zásad výzvou; vzhledem k tomu, že ve svých usneseních ze dne 6. února 2013 Evropský parlament upozornil na zvláštní rysy malých a středních podniků, které by měla sociální odpovědnost podniků řádně zohledňovat, a na potřebu přizpůsobit přístup sociální odpovědnosti podniků jejich potenciálu;

C.  vzhledem k tomu, že iniciativa OSN Global Compact(8), jež zahrnuje deset principů podnikání, žádá podniky, aby v rámci své sféry vlivu přijaly, podporovaly a schválily soubor nejdůležitějších hodnot týkajících se lidských práv, pracovních norem, životního prostředí a boje proti korupci, zavázaly se k jejich dodržování a dobrovolně se jimi řídily při svých obchodních operacích;

D.  vzhledem k tomu, že společnosti jsou jedním z hlavních aktérů hospodářské globalizace, finančních služeb a mezinárodního obchodu a žádá se po nich, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a platné mezinárodní smlouvy a lidská práva; vzhledem k tomu, že obchod a lidská práva se mohou navzájem posilovat a že podnikatelská sféra – jež je povinna lidská práva dodržovat – může také hrát významnou úlohu tím, že nabídne pozitivní podněty v oblasti podpory lidských práv, demokracie, environmentálních norem a sociální odpovědnosti podniků;

E.  vzhledem k tomu, že tyto obchodní podniky však někdy mohou zapříčiňovat porušování lidských práv nebo mohou k tomuto porušování přispívat a poškozovat práva zranitelných skupin, jako jsou menšiny, původní obyvatelé, ženy a děti, nebo přispívat k environmentálním problémům;

F.  vzhledem k tomu, že porušování lidských práv ze strany společností představuje celosvětový problém, a vzhledem k tomu, že všechny společnosti na světě mají povinnost dodržovat lidská práva a že evropské orgány mají současně prvořadou povinnost regulovat odpovědnost společností, které mají vazby s EU;

G.  vzhledem k tomu, že mnoho mezinárodně aktivních korporací – ať jsou evropské, či nikoli – působících ve třetích zemích má významné obchodní operace nebo sídlo v Evropě nebo může být vlastněno evropskými korporacemi, má aktiva nebo zboží v Evropě nebo ovládá další společnosti v Evropě nebo získává investice od institucí v Evropě nebo využívá finanční služby těchto institucí; vzhledem k tomu, že globalizace a rozvoj technologií vedou korporace k tomu, že outsourcují své aktivity místním dodavatelům nebo používají ve svých dodavatelských a výrobních řetězcích zboží či služby, které byly vyrobeny nebo poskytnuty dalšími společnostmi v mnoha dalších zemích, a tedy jurisdikcích s různými právními systémy, různou úrovní ochrany lidských práv a norem a s různou mírou vymáhání;

H.  vzhledem k tomu, že ochrana lidských práv musí být pro členské státy i samotnou Unii prioritní; vzhledem k tomu, že EU hraje vedoucí úlohu při vyjednávání a provádění řady iniciativ pro globální odpovědnost, které jdou ruku v ruce s prosazováním a dodržováním mezinárodních norem; vzhledem k tomu, že porušování lidských práv vyžaduje účinnou nápravu; vzhledem k tomu, že porušování lidských práv obchodními podniky vyžaduje spravedlivější a účinnější systémy nápravy podle vnitrostátního i mezinárodního práva;

I.  vzhledem k tomu, že stále neexistuje globální celostní přístup k odpovědnosti podniků za porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že oběti porušování lidských práv, do něhož jsou zapojeny mezinárodní společnosti, čelí při přístupu k soudní nápravě četným překážkám, včetně procesních překážek týkajících se přípustnosti a zveřejňování důkazů, často prohibitivních nákladů spojených s vedením sporu a neexistence jasných norem pro odpovědnost podniků za porušování lidských práv;

Korporace a lidská práva

1.  konstatuje, že rostoucí globalizace a internacionalizace obchodních aktivit a dodavatelských řetězců zvýší význam úlohy, kterou podniky při zajišťování dodržování lidských práv hrají, a vytváří situaci, v níž jsou pro zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích zásadně důležité mezinárodní normy, pravidla a spolupráce; je hluboce znepokojen případy porušování lidských práv páchanými ve třetích zemích, mj. v důsledku rozhodnutí vedení některých korporací a obchodních podniků EU, ale i ze strany jednotlivců a nestátních i státních aktérů; připomíná podnikovým aktérům, že při svém působení po celém světě nesou odpovědnost za dodržování lidských práv bez ohledu na to, kde se jejich uživatelé nacházejí, a nezávisle na tom, zda své závazky týkající se lidských práv plní hostitelský stát;

2.  konstatuje, že rychlý technologický pokrok vyžaduje naléhavou pozornost a řádný právní rámec;

3.  znovu potvrzuje, že je naléhavě zapotřebí jednat soustavně, účinně a soudržně na všech úrovních, včetně vnitrostátní a evropské úrovně, s cílem účinně řešit porušování lidských práv mezinárodními korporacemi, kdykoli k němu dojde, a řešit právní problémy vyplývající z extrateritoriálního rozměru společností a jejich jednání a související nejistoty, pokud jde o otázku, kde odpovědnost za porušování lidských práv leží;

Mezinárodní rozměr

4.  vítá přijetí obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv a důrazně podporuje jejich celosvětové provádění; zdůrazňuje, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv byly v OSN přijaty jednomyslně za plné podpory členských států EU, Mezinárodní organizace práce a Mezinárodní obchodní komory, včetně podpory konceptu „inteligentního mixu“ regulačních a dobrovolných opatření; žádá, aby tyto zásady a další mezinárodní normy týkající se sociální odpovědnosti podniků byly zástupci EU stále zmiňovány při dialozích o lidských právech s třetími zeměmi; dále vyzývá společnosti, aby tyto zásady provedly, mj. tím, že zavedou politiky náležité péče a záruky pro řízení rizik a budou poskytovat účinnou nápravu, kdykoli má jejich činnost nepříznivý dopad na lidská práva nebo k takovému dopadu přispěje;

5.  uznává, že Global Impact OSN, norma ISO 26000 o sociální odpovědnosti, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní podniky a sociální politiku a pokyny OECD pro nadnárodní podniky jsou nástroje, které mohou vést ke zvýšení odpovědnosti v obchodních činnostech podniků;

Výzvy určené pro společnosti a jejich povinnost dodržovat lidská práva

6.  vyzývá evropské i neevropské podniky, aby věnovaly lidským právům náležitou péči a začlenily svá zjištění do příslušných interních politik a postupů, do nichž budou investovat náležité zdroje a autoritu a které budou řádně provádět; zdůrazňuje, že to vyžaduje vyčlenění dostatečných zdrojů; zdůrazňuje, že transparentnost a komunikace týkající se opatření přijatých za účelem zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích mají zásadní význam pro to, aby se umožnilo řádné fungování demokratického dohledu a aby spotřebitelé mohli činit rozhodnutí založená na faktech;

7.  uznává klíčovou důležitost sociální odpovědnosti podniků a vítá rostoucí využívání nástrojů založených na sociální odpovědnosti podniků i závazky přijímané podniky samotnými; zdůrazňuje však, že dodržování lidských práv je morálním příkazem a zákonnou povinností podniků a jejich vedení a že by mělo být začleněno do dlouhodobé hospodářské perspektivy, a to bez ohledu na místo, kde podniky působí, nebo na jejich velikost či průmyslové odvětví; uznává, že zvláštní právní povinnosti podniků by měly být konkrétně uzpůsobeny velikosti a schopnostem podniků a že EU a členské státy by měly sledovat cíl dosáhnout nejlepší ochrany lidských práv pomocí těch nejúčinnějších opatření, a nejen nadmírou administrativních a byrokratických formalistických předpisů;

8.  vyjadřuje přesvědčení, že provádění pokynů v oblasti sociální odpovědnosti podniků musí být dostatečně flexibilní a musí se přizpůsobovat zvláštním požadavkům každého členského státu a regionu, zejména s ohledem na kapacitu malých a středních podniků; vítá aktivní spolupráci Komise s Parlamentem a Radou i s dalšími mezinárodními orgány s cílem dosáhnout v dlouhodobém horizontu zásadního sblížení iniciativ sociální odpovědnosti podniků a výměny a propagace osvědčených postupů podniků v oblasti jejich sociální odpovědnosti a rovněž prosazovat pokyny obsažené v mezinárodní normě Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 a zajistit tak, aby existovala jednotná, globální, koherentní a transparentní definice sociální odpovědnosti podniků; naléhavě vyzývá Komisi, aby účinně přispívala k vedení a koordinaci politik členských států, a tím minimalizovala nebezpečí, že podnikům působícím ve více než jednom členském státě vzniknou v důsledku odlišných ustanovení další náklady;

9.  opakuje, že je třeba věnovat pozornost zvláštním rysům malých a středních podniků, které působí zejména na místní a regionální úrovni a v rámci určitých odvětví; považuje proto za zásadní, aby politiky Unie v oblasti sociální odpovědnosti podniků – včetně národních akčních plánů v oblasti sociální odpovědnosti podniků – zohledňovaly specifické požadavky malých a středních podniků, aby byly v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“ a aby uznávaly neformální a intuitivní přístup malých a středních podniků k sociální odpovědnosti podniků; znovu odmítá veškerá opatření, jež by mohla vést k dodatečné byrokratické nebo finanční zátěži pro malé a střední podniky; naopak podporuje opatření, jež by malým a středním podnikům umožňovala jednat společně;

10.  připomíná, že pokud se ukáže, že podniky způsobily újmu nebo k této újmě přispěly, měly by přijmout morální, ale i právní odpovědnost a postiženým jednotlivcům nebo komunitám musí nabídnout účinný postup nápravy nebo se na něm podílet; konstatuje, že tento postup zahrnuje restituci, kompenzaci, rehabilitaci a záruky, že se újma již nebude opakovat;

11.  vítá praxi začleňování odpovědnosti za dodržování lidských práv do závazných smluvních požadavků mezi společnostmi a jejich podnikovými nebo soukromými zákazníky a dodavateli; konstatuje, že tyto požadavky lze ve většině případů vymáhat soudně;

Výzvy určené členským státům a jejich povinnost chránit lidská práva

12.  vřele vítá zahájení přípravy závazné smlouvy OSN o podnikání a lidských právech; vyjadřuje politování nad veškerým obstruktivním jednáním týkajícím se tohoto procesu a žádá EU a členské státy, aby se na jednáních konstruktivně podílely;

13.  připomíná odlišnou, avšak komplementární úlohu států a společností při ochraně lidských práv; připomíná, že státy jsou v rámci své jurisdikce povinny chránit lidská práva, a to i před porušováním, jehož se dopouštějí společnosti, i když tyto společnosti působí ve třetích zemích; důrazně připomíná, že pokud dojde k porušení lidských práv, musí státy zaručit obětem přístup k účinné nápravě; připomíná v této souvislosti, že dodržování lidských práv ze strany třetích zemí – včetně zaručení účinné nápravy pro osoby, které spadají do jejich jurisdikce – představuje zásadní prvek vnějších vztahů EU s těmito zeměmi;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily politickou soudržnost v přístupu k podnikům a lidským právům na všech úrovních: v různých orgánech EU, mezi těmito orgány navzájem a mezi EU a jejími členskými státy, a především pak v souvislosti s obchodní politikou Unie; vyzývá Komisi a členské státy, aby výslovně zařadily výše uvedenou zásadu do všech smluv, jež uzavírají, při dodržení veškerých mezinárodních závazků přijatých v oblasti lidských práv; konstatuje, že to si vyžádá intenzivní spolupráci různých generálních ředitelství v rámci Komise a Evropské služby pro vnější činnost;

15.  vyzývá EU, členské státy, třetí země a veškeré vnitrostátní a mezinárodní orgány, aby co nejdříve a v co nejširším rozsahu přijaly závazné nástroje na účinnou ochranu lidských práv v této oblasti a aby zajistily, aby byly v plném rozsahu vymáhány všechny tyto vnitrostátní i mezinárodní povinnosti vyplývající z výše uvedených mezinárodních pravidel; doufá, že evropské úsilí v oblasti sociální odpovědnosti podniků může být modelem pro další země; je přesvědčen, že národní rozvojové banky musí být naprosto bezúhonné, pokud jde o ověřitelné dodržování lidských práv;

16.  vyzývá všechny státy, včetně EU a jejích členských států, aby rychle a důsledně zavedly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv ve všech oblastech, které spadají do jejich příslušných pravomocí, včetně rozvoje vnitrostátních akčních plánů; vyjadřuje politování nad tím, že přes sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků z roku 2011 nepřijaly všechny členské státy prohlášení nebo politiky o sociální odpovědnosti podniků a nezveřejnily své plány týkající podnikání a lidských práv, a naléhavě vyzývá EU, aby svůj plán zveřejnila; vyzývá členské státy, aby vypracovaly nebo revidovaly národní akční plány v souladu s pokyny pracovní skupiny OSN pro podnikání a lidská práva; vyzývá k tomu, aby byly tyto plány vypracovávány na základě výchozích hodnocení, která stanoví nevyřešené otázky v právních předpisech, za stanovení mechanismů na sledování provádění a účinnosti těchto plánů, politik a praxe a za smysluplné účasti zúčastněných stran;

17.  vyzývá proto členské státy, aby se tvorbě právních předpisů řídily zásadou celistvosti, úplnosti, efektivity a závaznosti, aby tak splnily svoji povinnost předcházet porušování lidských práv, toto porušování vyšetřovat, trestat a napravovat, včetně případů porušování lidských práv, kterého se dopustily společnosti spadající do jejich jurisdikce, a to včetně případů, k nimž došlo ve třetích zemích;

18.  vyzývá EU a členské státy, aby stanovily jasná pravidla, že společnosti sídlící na jejich území nebo spadající do jejich jurisdikce musí při své činností dodržovat lidská práva ve všech zemích a v jakémkoli kontextu, v němž působí, a v souvislosti se svými obchodními vztahy včetně vztahů mimo EU; domnívá se, že společnosti by měly podle svého rozsahu a kapacit, včetně bank a jiných finančních nebo úvěrových institucí působících ve třetích zemích, zajistit zavedení systémů k posuzování rizika a snížení možných negativních dopadů na lidská práva, pracovněprávní otázky, ochranu životního prostředí i na aspekty související s možnými katastrofami při provozu a v souvislosti s hodnotovým řetězcem; vyzývá členské státy, aby periodicky posuzovaly vhodnost těchto právních předpisů a odstraňovaly veškeré nedostatky;

19.  připomíná, že vývoj v oblasti právních předpisů, k němuž došlo v poslední době na vnitrostátní úrovni, jako je například doložka zákona Spojeného království o moderním otroctví týkající se transparentnosti dodavatelských řetězců a francouzský zákon o povinné péči, představují důležité kroky směrem k povinné náležité péči o lidská práva, a že EU již v tomto směru přijala opatření (nařízení EU o těžbě dřeva, směrnice EU o podávání nefinančních zpráv, návrh Komise nařízení, kterým se zřizuje systém Unie pro autocertifikaci zodpovědných dovozců cínu, tantalu, wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí); vyzývá Komisi a členské státy EU, a rovněž všechny ostatní státy, aby zohlednily tento model při zavádění povinné náležité péče o lidská práva;

20.  zdůrazňuje, že by povinná náležitá péče v oblasti lidských práv měla zahrnovat kroky požadované v obecných zásadách OSN a měla by se řídit určitými zastřešujícími zásadami týkajícími se aktivního stanovování rizik pro lidská práva, vypracování důsledných a jasných akčních plánů k předcházení a zmírňování těchto rizik, vhodné reakce na zjištěná porušení a transparentnosti; zdůrazňuje, že příslušné politiky by se měly zabývat velikostí společností a s tím související schopností vyrovnat se s touto otázkou, se zvláštní pozorností věnovanou mikropodnikům a malým a středním podnikům; zdůrazňuje, že by měly být ve všech fázích zajištěny konzultace se zúčastněnými stranami a zveřejňovány veškeré příslušné projekty nebo informace týkající se konkrétních investic pro dotčené zúčastněné strany;

21.  vyzývá všechny státy, a zejména EU a členské státy, aby přednostně přijaly okamžitá opatření k zavedení povinné náležité péče v oblasti lidských práv pro podniky, které vlastní či kontroluje stát a / nebo využívají významnou podporu a služby státních agentur nebo orgánů a institucí EU, i pro podniky, které poskytují zboží a služby v rámci veřejných zakázek,

22.  vyzývá EU a její členské státy, aby se obrátily na společnosti využívající suroviny nebo komodity v rámci stávajícího legislativního postupu, které mohou pocházet z oblastí konfliktů, aby zveřejnily své zdroje a využívání takových materiálů tím, že budou označovat produkty, a aby poskytovaly úplné informace o obsahu a původu produktů tím, že vyzvou jejich dodavatele, ať již evropského či jiného původu, aby své údaje zveřejnily; vyzývá k podpoře povinné náležité péče dovozců nerostných surovin a kovů (cínu, tantalu, wolframu a zlata) z oblastí konfliktů založené na pokynech OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí; vyzývá k tomu, aby do tohoto procesu bylo zařazeno zvážení náležité péče v dodavatelském řetězci;

23.  s uspokojením konstatuje, že v důsledku přezkumu stávající směrnice 2014/95/EU o účetnictví týkajícího se zveřejňování informací nefinanční a rozmanité povahy, se velké společnosti a skupiny žádají, aby od roku 2017 zveřejňovaly informace o politikách, rizikách a výsledcích, pokud jde o dodržování lidských práv a s tím spojené otázky; naléhavě žádá členské státy, aby plně provedly revidovanou směrnici o účetnictví ve schváleném časovém rámci včetně vytvoření odpovídajících a účinných mechanismů zajišťujících, aby společnosti dodržovaly požadavky na podávání zpráv; naléhavě vyzývá Komisi, aby pro společnosti vypracovala jasné obecné pokyny k novým požadavkům na uvádění informací nefinanční povahy; doporučuje, aby tyto pokyny zahrnovaly a rozvedly minimální základní prvky, které mají být zveřejňovány v zájmu přesného a úplného pochopení hlavních rizik a dopadů činností dané společnosti v jejím celosvětovém hodnotovém řetězci z hlediska lidských práv;

Přístup k účinným opravným prostředkům

24.  vyzývá Komisi, aby za konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti a korporací, důkladně prozkoumala současné překážky justice v případech údajného porušování lidských práv podniky EU v zahraničí, které projednávají soudy členských států; trvá na tom, že toto posouzení by mělo směřovat k určení účinných opatření, která by tyto překážky odstranila nebo zmírnila, a k prosazování jejich přijetí;

25.  vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s mezinárodními partnery podnikly veškeré vhodné kroky, aby prostřednictvím soudních, správních, legislativních a dalších vhodných opatření zajistily, aby v případě porušení lidských práv měli postižení přístup k účinné nápravě, pokud společnost usazená v daných státech drží, řídí nebo ovládá společnosti zodpovědné za porušování lidských práv v jiných zemích; vyzývá uvedené státy, aby podnikly vhodné kroky k odstranění právních, praktických a dalších relevantních překážek, jež by mohly vést k odmítnutí přístupu k opravným prostředkům, a aby stanovily vhodné procesní prostředky, které postiženým ve třetích zemích umožní přístup ke spravedlnosti u občanskoprávních i trestních soudů; vyzývá v tomto ohledu státy, aby odkryly vlastnickou strukturu právnických osob, jež by mohly zakrývat skutečné vlastníky některých korporací;

26.  vyzývá EU a všechny státy, zejména členské státy EU, aby odstranily finanční a procesní zátěž ve vedení občanskoprávních sporů; vítá doporučení Rady 2013/396/EU přijaté dne 11. června 2013(9) a vybízí všechny členské státy, aby se jím řídily; domnívá se, že nástroj obsažený v tomto doporučení by mohl případně snížit náklady obětí porušování lidských práv na spor; vybízí k tomu, aby se tento druh nápravy vztahoval na všechny oběti porušování lidských práv, a to i ve třetích zemích, a vyzývá, aby byly přijaty společné normy, jež umožní sdružením zastupujícím oběti vznášet žádosti jménem údajných obětí;

Žaloby adresované Komisi

27.  je si vědom toho, že „odpovědnost podniků“ není izolovanou otázkou, ale že se dotýká celé řady různých právních a politických oblastí;

28.  vítá nezávazné iniciativy soukromého sektoru na odpovědné řízení dodavatelského řetězce, zavedené útvary Komise, ale zdůrazňuje, že nezávazné iniciativy soukromého sektoru samy o sobě nepostačují; vyzývá k urychlenému přijetí závazných a vymáhatelných pravidel a odpovídajících sankcí a k přijetí nezávislých monitorovacích mechanismů;

29.  vítá nařízení o novém systému všeobecných preferencí (GSP+), které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2014(10) jako klíčový nástroj obchodní politiky EU na podporu lidských a pracovních práv, ochrany životního prostředí a řádné správy ve zranitelných rozvojových zemích; vítá zejména závazný a systematický mechanismus monitorování GSP+ a vyzývá k zaměření se na účinné provádění ujednání této úmluvy na vnitrostátní úrovni;

30.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí dodržovat lidská práva; konstatuje, že obchodní dohody mohou obecně přispět k posílení globálního obchodního systému založeného na pravidlech a že obchod musí být nerozlučně spjat s určitými hodnotami, jak to nedávno uvedla Komise ve své nové obchodní strategii nazvané „Obchod pro všechny“; připomíná, že je třeba posuzovat možný dopad obchodních a investičních dohod na lidská práva a na jeho základě do smluv začleňovat všechny nezbytné ochranné doložky o lidských právech, které budou s to zmírňovat a řešit rozpoznaná rizika těchto dohod pro lidská práva; požaduje, aby Komise podnikla veškeré nutné a možné kroky, aby jednala uceleně a soudržně, a důrazně vyzývá k tomu, aby byla do obchodních a investičních dohod systematicky zařazována ustanovení o odpovědnosti podniků za porušování lidských práv, jež mají být uplatňována na vnitrostátní úrovni, spolu s odkazy na mezinárodně uznávané zásady a pokyny;

31.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila legislativní návrh na kontrolu vyváženého zboží dvojího užití, protože technologie vyráběné evropskými společnostmi dosud na celém světě zapříčiňují porušování lidských práv;

32.  naléhavě vyzývá k budování konzistentního souboru práva, včetně pravidel pro přístup ke spravedlnosti, pro určování soudní příslušnosti, uznávání a vymáhání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, rozhodného práva a soudní asistence v přeshraničních případech, do nichž jsou zapojeny třetí země;

33.  vybízí ke zvážení rozšíření pravidel o soudní příslušnosti podle nařízení Brusel I(11) na žalované ze třetích zemí, v žalobách proti společnostem, jež mají jasné spojení s jedním konkrétním členským státem – protože jsou v něm usazeny nebo mají v něm podstatnou obchodní činnost nebo jejich hlavní místo podnikání je v EU – nebo proti společnostem, pro něž je EU zásadním odbytištěm;

34.  žádá, aby se posílením postupů pro zveřejňování důkazního materiálu zlepšil přístup k důkazům;

35.  připomíná, že pokud porušení lidských práv spáchaly korporace, tyto kroky mohou zahrnovat osobní trestněprávní odpovědnost, a požaduje, aby osoby odpovědné za tyto trestné činy byly stíhány na příslušné úrovni; vyzývá členské státy, aby řešily právní, procesní a praktické překážky, které brání orgánům činným v trestním řízení vyšetřovat a stíhat společnosti a / nebo jejich zástupce, kteří jsou zapojeni do trestných činů souvisejících s porušováním lidských práv;

36.  vyzývá Radu a Komisi, aby jednaly v souladu s článkem 83 SFEU s cílem stanovit minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obzvláště závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem vedoucím k závažným případům porušování lidských práv ve třetích zemích, jichž se dopustily korporace, s ohledem na povahu a dopad takovýchto trestných činů a na zvláštní potřebu bojovat s nimi na společném základě;

37.  zdůrazňuje, že plné dodržování lidských práv ve výrobním řetězci je základním právem, a nikoli volbou spotřebitele; nicméně doporučuje, aby byl na úrovni EU vytvořen certifikovaný štítek „abuse-free“ pro dobrovolné označování produktů vyrobených bez porušování lidských práv, jenž by zvyšoval povědomí výrobců a spotřebitelů o této problematice a byl by sledován nezávislým subjektem, který by se řídil přísnými pravidly a měl pravomoci provádět inspekce zaměřené na ověření a dosvědčení toho, že u příslušného zboží nedošlo k žádnému porušení lidských práv v žádné fázi výrobního řetězce; domnívá se, že EU a členské státy by měly toto označení „abuse-free“ prosazovat; doporučuje, aby se na výrobky, které budou způsobilé k označení logem „abuse-free“, vztahovalo zvýhodnění;

38.  důrazně vyzývá Komisi, aby zahájila kampaň pro celou EU, v níž představí a podpoří štítek „abuse-free“ a bude apelovat na evropské spotřebitele, aby volili výrobky a společnosti, jež toto označení získaly, a na všechny právnické osoby a podniky, aby přijaly osvědčené postupy pro dodržování lidských a souvisejících práv;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pravidelně předkládaly zprávu o opatřeních, která byla přijata k zajištění účinné ochrany lidských práv v rámci obchodních aktivit, o dosažených výsledcích, zbývajících mezerách v ochraně a s doporučeními, jak tyto mezery v budoucnu odstranit;

o
o   o

40.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a Evropské službě pro vnější činnost.

(1) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11855-2012-INIT/cs/pdf
(2) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10897-2015-INIT/cs/pdf
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0470.
(4) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 141.
(5) Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 2.
(6) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 28.
(7) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 33.
(8) https://www.unglobalcompact.org/what-is-gc/mission/principles
(9) Úř. věst. L 201, 26.7.2013, s. 60.
(10) http://ec.europa.eu/trade/policy/countries-and-regions/development/generalised-scheme-of-preferences/
(11) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=URISERV%3Al33054


Strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu
PDF 548kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu (2016/2059(INI))
P8_TA(2016)0406A8-0278/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2016 o strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu (COM(2016)0049),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080) a jeho přílohy,

–  s ohledem na strategii Energie 2030, jak je nastíněna ve sdělení Komise „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ ze dne 22. ledna 2014 (COM(2014)0015),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. července 2014 s názvem „Energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky“ (COM(2014)0520),

—  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) – zprávu pracovní skupiny I nazvanou „Změna klimatu v roce 2013: základ fyzikální vědy“,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva(1),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu uzavřenou v prosinci 2015 na 21. konferenci smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

–  s ohledem na třetí energetický balíček,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2016 nazvané „Strategie EU pro vytápění a chlazení“ (COM(2016)0051),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 16/2015 nazvanou „Zlepšení bezpečnosti dodávek energie rozvíjením vnitřního trhu s energií: je zapotřebí většího úsilí“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 s názvem „Směrem k evropské energetické unii“(2),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0278/2016),

A.  vzhledem k tomu, že plyn může v následujících desetiletích plnit v rámci energetického systému EU důležitou úlohu v průmyslové výrobě, jako zdroj tepla v budovách a jako podpora obnovitelné energie a EU bude zároveň plnit své cíle v oblasti emisí skleníkových plynů, energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, přičemž v těchto oblastech se bude význam plynu postupně snižovat ve prospěch čistých energií;

B.  vzhledem k tomu, že zemní plyn je fosilním palivem, jež může, pokud s ním není správně zacházeno, uvolňovat po celou dobu svého životního cyklu (výroba, přeprava, spotřeba) významná množství methanu; vzhledem k tomu, že potenciál globálního oteplování v horizontu 20 let, a tudíž i dopad na změnu klimatu jsou u methanu výrazně vyšší než u CO2;

C.  vzhledem k tomu, že se Evropská unie zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 na 80–95 % oproti úrovni z roku 1990;

D.  vzhledem k tomu, že se očekává, že závislost Evropy na dovozu plynu v následujících letech poroste a některé členské státy již dosáhly 100 % v případech, kdy neexistují žádní alternativní dodavatelé nebo dodavatelské trasy nebo kdy existují jen v omezeném počtu;

E.  vzhledem k tomu, že zkapalněný zemní plyn (LNG) představuje pro Evropu příležitost, a to jak z hlediska zvýšení konkurenceschopnosti vytvářením tlaku na snižování cen zemního plynu, tak z hlediska zvyšování bezpečnosti dodávek; vzhledem k tomu, že zemní plyn představuje také flexibilní zálohu pro produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů;

F.  vzhledem k tomu, že využívání zemního plynu (CNG a LNG) v dopravě, jak stanovuje směrnice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, by zajistilo značný přínos z hlediska životního prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že EU by měla aktivně usilovat o rozvoj svých konvenčních zdrojů plynu, jako například zdrojů objevených na Kypru;

H.  vzhledem k tomu, že by EU, jakožto druhý největší dovozce zkapalněného zemního plynu na světě, měla v rámci mezinárodní energetické diplomacie hrát aktivnější úlohu;

I.  vzhledem k tomu, že je důležité podpořit integrovaný návrh na využívání vlastních zdrojů energie, jako jsou ložiska zemního plynu ve výlučné ekonomické zóně Kypru, a podporovat výstavbu terminálu LNG pro zkapalňování na Kypru, aby těžba mohla být prováděna i v ložiscích v sousedních oblastech;

J.  vzhledem k tomu, že EU stále neumí plně využívat přínosu integrovaného vnitřního energetického trhu, neboť chybí dostatečné propojení a důslednost a nebyl dosud plně uplatněn tzv. třetí energetický balíček;

K.  vzhledem k tomu, že rámcová strategie pro odolnou energetickou unii s politikou v oblasti změny klimatu orientovanou na budoucnost definuje pět synergických a úzce propojených dimenzí, totiž: energetickou bezpečnost, plně integrovaný evropský trh s energií, energetickou účinnost, dekarbonizaci hospodářství a výzkum, inovace a konkurenceschopnost; vzhledem k tomu, že tato strategie by měla podporovat také finančně dostupnou energii pro všechny;

Úvod

1.  vítá sdělení Komise nazvané „Strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu“; je přesvědčen, že vnitřní energetický trh, který by v plné míře integroval zkapalněný zemní plyn a skladování plynu, sehraje při dosažení hlavního cíle, kterým je odolná energetická unie, důležitou úlohu;

2.  připomíná, že strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu představuje jeden z prvků navrhované energetické unie, jejímž cílem je realizovat ambici EU přejít na energetický systém, jenž by byl udržitelný, bezpečný a konkurenceschopný, a zbavit se také závislosti na externích dodavatelích plynu; zdůrazňuje, že jedním z cílů energetické unie je učinit EU světovým lídrem v odvětví energie z obnovitelných zdrojů;

3.  vzhledem k tomu, že v souladu s Pařížskou dohodou (COP 21) musí být politika EU v oblasti plynu přizpůsobena tak, aby vyhovovala dohodnutému cíli omezit růst celosvětové teploty na 1,5 °C nad úrovní před industrializací; vzhledem k tomu, že se předpokládá, že plyn bude nadále plnit v rámci energetického systému EU, především v průmyslové výrobě a jako zdroj tepla v budovách důležitou úlohu až do roku 2050, kdy musí být emise skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou a energetickým plánem EU sníženy na 80-95% oproti úrovni z roku 1990; vzhledem k tomu, že význam plynu bude klesat a jeho využívání musí být v dlouhodobém horizontu postupně ukončeno, protože EU bude plnit své ambiciózní cíle v oblasti emisí skleníkových plynů, energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a bude přecházet na udržitelné hospodářství;

4.  domnívá se, že energetické bezpečnosti lze nejefektivněji dosáhnout pomocí lepší koordinace energetické politiky členských států, zavedením skutečné energetické unie s jednotným trhem s energií a společnou energetickou politikou a také pomocí spolupráce mezi členskými státy v této oblasti, v souladu se zásadami solidarity a důvěry; je v této souvislosti přesvědčen, že by další integrace energetické politiky měla být ve prospěch členských států, v souladu s cíli EU a mezinárodními závazky a také se stanovenými cíli a že by neměla být v rozporu se zájmy členských států nebo jejich občanů; podporuje úsilí o dosažení společného postoje EU v rámci v mnohostranných energetických institucích a rámcových ujednáních;

5.  domnívá se, že všichni občané EU musejí mít přístup k bezpečným a cenově dostupným dodávkám energie; upozorňuje v této souvislosti na aktuální vývoj na světových trzích se zkapalněným zemním plynem, kde vedla nadměrná nabídka ke snížení cen, což představuje příležitost ke snížení nákladů na energii pro spotřebitele v EU prostřednictvím relativně levnějších dodávek plynu; zdůrazňuje, že bezpečná, cenově dostupná a udržitelná energie je hlavní hnací silou evropského hospodářství a má zásadní význam pro konkurenceschopnost průmyslu; vyzývá EU a její členské státy, aby prioritou v rámci energetické strategie EU pro ně bylo odstranění energetické chudoby a rozšíření dodávek energie prostřednictvím výměny osvědčených postupů na úrovni EU;

6.  zdůrazňuje, že strategie EU pro zkapalněný zemní plyn musí být v souladu s rámcovou strategií pro odolnou energetickou unii, aby přispívala k větší bezpečnosti dodávek energie, dekarbonizaci, dlouhodobé udržitelnosti hospodářství a k zajištění dostupných a konkurenčních cen energie;

7.  souhlasí s hodnocením Komise, která uvádí, že členské státy v Pobaltí a ve střední a jihovýchodní Evropě a Irsku, navzdory obrovskému úsilí o rozvoj infrastruktury, které některé členské státy vynakládají, jsou nadále velmi závislé na jediném dodavateli a vystaveny riziku otřesů a přerušení dodávek energie;

8.  uznává, že by dostupnost zkapalněného zemního plynu včetně podpůrné infrastruktury plynovodů v těchto členských státech mohla výrazně zlepšit stávající situaci v oblasti bezpečnosti dodávek, nejen pokud jde o fyzické, ale také o hospodářské podmínky, což by přispělo také ke konkurenčnějším cenám energie;

9.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly účinnější a lepší využívání stávající infrastruktury, včetně skladování plynu, a vytvářely v této oblasti pobídky;

10.  upozorňuje na potenciál technologie přeměny elektřiny na plyn z hlediska skladování energie z obnovitelných zdrojů a jeho využití jako uhlíkově neutrálního plynu pro dopravu, vytápění a výrobu elektřiny;

11.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit větší diverzifikaci a pružnost plynárenské soustavy EU, a přispět tím ke stěžejnímu cíli energetické unie, totiž k zajištění bezpečnosti, odolnosti a konkurenceschopnosti dodávek plynu; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii s cílem omezit v dlouhodobém výhledu závislost EU na plynu, což odráží závazek EU snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů na 80–95 % oproti úrovni z roku 1990, a zdůrazňuje v tomto ohledu, že pokud by se k energetické účinnosti přistupovalo jako k „první zásadě“ a pokud by se postupně zrušily dotace na fosilní paliva, významně by se snížila závislost EU na dovážených fosilních palivech;

12.  znovu připomíná, že Parlament opakovaně vyzýval ke splnění závazných cílů v oblasti klimatu a energetiky spočívajících ve snížení domácích emisí skleníkových plynů alespoň o 40 %, využívání obnovitelných zdrojů energie alespoň z 30 % a ve 40% zvýšení energetické účinnosti do roku 2030, a to prostřednictvím cílů pro jednotlivé členské státy;

13.  zdůrazňuje, že spíše než výstavbu nových terminálů na znovuzplyňování je nezbytné podporovat co nejefektivnější využívání stávajících terminálů LNG, které mohou být využívány i přeshraničně, abychom se vyhnuli riziku vytváření překážek pro využívání technologií pro nefosilní zdroje nebo uvíznutí aktiv ve vztahu k infrastruktuře fosilních paliv a aby spotřebitelé nemuseli nést náklady na žádné nové projekty; domnívá se, že Komise musí důkladně přepracovat svou analýzu poptávky po plynu a své posouzení rizik a potřeb v této oblasti;

Dokončení chybějící infrastruktury

Infrastruktura pro LNG

14.  připomíná, že EU je celkově dostatečně pokryta terminály LNG pro znovuzplyňování, a uznává, že v důsledku nízké vnitřní poptávky po plynu v minulých letech a poměrně vysoké celosvětové ceny LNG se některé terminály LNG pro znovuzplyňování v EU vyznačují nízkou mírou využití; zdůrazňuje, že přístup ke zkapalněnému zemnímu plynu, ať už přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiného členského státu, by měly mít všechny členské státy, především pak ty, které jsou závislé na jediném dodavateli;

15.  zdůrazňuje, že ve většině případů by měla být upřednostňována řešení založená na trhu a na využití stávající infrastruktury pro LNG na regionální úrovni; konstatuje však, že řešení se mohou lišit v závislosti na zvláštnostech jednotlivých členských států a zvláštnostech trhu, jako je míra propojení, dostupnost řešení založených na skladování plynu a struktura trhu;

16.  zdůrazňuje, že s cílem zamezit tomu, aby docházelo k nevyužívání aktiv, je třeba přijetím rozhodnutí o nové infrastruktuře vypracovat podrobnou analýzu alternativ k dodávkám LNG a možností na úrovni regionů, i z hlediska udržitelnosti životního prostředí, a to s ohledem na cíle Unie v oblasti klimatu a energetiky a na zásadu zeměpisné vyváženosti, aby se tak zajistilo co nejúčinnější využívání stávající infrastruktury;

17.  poukazuje na význam regionální spolupráce při budování nových terminálů LNG a propojení a zdůrazňuje, že by členské státy s přístupem k moři měly úzce spolupracovat s vnitrozemskými zeměmi, aby se zamezilo neúměrně vysokým investicím do zbytečných či neekonomických projektů; zdůrazňuje v této souvislosti, že možnosti dodávek zkapalněného zemního plynu by zvýšilo optimálnější využívání koridorů vedoucích ze západu na východ a ze severu na jih a větší kapacita zpětného toku; domnívá se, že odborné poznatky a informace týkající se např. zařízení pro skladování energie a nabídkových řízení pro LNG a propojovací vedení by mohly být získávány společně; je pevně přesvědčen o tom, že strategie EU musí zajistit, aby byl zkapalnělý zemní plyn dostupný na úrovni regionů v celé Evropě;

18.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly strategie na podporu zařízení, které by bylo možno v budoucnu využívat k řízení přepravy a skladování zemního plynu z obnovitelných zdrojů;

19.  zdůrazňuje, že strategie by měla zahrnovat rovněž používání LNG coby alternativy k rozvíjení infrastruktury pro distribuci a přenos plynu v oblastech, kde v současnosti není nákladově efektivní; konstatuje, že malá zařízení na LNG mohou představovat nejvhodnější infrastrukturu pro širší využívání LNG v oblastech, kde investice do plynové infrastruktury nejsou ziskové, včetně širšího využívání plynu k výrobě tepla a tím i ke snížení emisí z nízko položených zdrojů;

20.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v plném rozsahu uskutečnily klíčové projekty společného zájmu a aby za vysoce prioritní považovaly pouze nejefektivnější projekty z hlediska ekonomiky a životního prostředí, které takto označí tři regionální skupiny na vysoké úrovni; zdůrazňuje, že vybudování terminálů LNG, které jsou nezbytné a odpovídají poptávce po plynu, nestačí, neboť k tomu, aby bylo možno dosáhnout přínosu i mimo přijímající země, je nezbytné, aby existovala podpůrná infrastruktura plynovodů s příslušnými sazbami;

21.  s potěšením konstatuje, že významné projekty týkající se LNG (např. severojižní koridor) jsou definovány jako projekty společného zájmu; vyzývá Komisi, aby do plánování další výstavby plynovodů a sítě TEN-T plně zapojila balkánské země a zajistila tak, aby hrálo energetické odvětví EU v tomto regionu klíčovou úlohu;

22.  podporuje návrh Komise v rámci probíhajícího přepracování nařízení o bezpečnosti dodávek energie, aby byly revidovány stávající výjimky související se zpětným tokem plynu v rámci propojení, a podporuje silnější úlohu Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) v tomto procesu; poukazuje na nedostatečné personální zajištění a nedostatek zdrojů agentury ACER; zdůrazňuje, že je nezbytné poskytnout agentuře ACER nezbytné zdroje, zejména dostatek vlastních zaměstnanců, díky nimž by mohla plnit úkoly, jež jí byly svěřeny právními předpisy;

Infrastruktura pro skladování plynu

23.  připomíná, že při budování nových skladišť plynu je hlavním určujícím faktorem geologie, a poukazuje na současné nadměrné skladovací kapacity plynu v Evropě; zdůrazňuje, že regionální spolupráce, přiměřená míra propojení plynárenských sítí a také odstranění vnitřních omezení by mohly výrazně zlepšit míru využití stávajících skladišť plynu; zdůrazňuje, že při plánování, výstavbě a využívání infrastruktury pro skladování LNG je nezbytné zajistit uplatňování nejpřísnějších environmentálních norem;

24.  připomíná, že přeshraniční dostupnost skladišť plynu je jedním z klíčových nástrojů k uplatňování zásady energetické solidarity během narušení dodávek plynu a mimořádných krizových situací;

25.  zdůrazňuje, že rozsáhlejší využití stávající skladovací kapacity Ukrajiny bude možné pouze tehdy, bude-li na Ukrajině zaručen vhodný, stabilní obchodní a právní rámec a integrita dodavatelské infrastruktury a za předpokladu, že bude existovat vhodná míra propojení plynárenských sítí, aby energie mohla volně proudit přes hranice bez fyzických překážek; dále zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že průmyslové odvětví Ukrajiny závislé na plynu prochází krátkodobým oživením, bude nutné dovážet další dodávky plynu; domnívá se, že EU by měla podporovat Ukrajinu při přechodu od závislosti na ruském zemním plynu k LNG;

Propojení LNG a skladování plynu s trhy

26.  zdůrazňuje význam práce regionálních skupin na vysoké úrovni, jako je skupina na vysoké úrovni pro propojení plynových sítí střední, východní a jižní Evropy (CESEC), pro plán propojení baltského trhu s energií (BEMIP) a pro propojení v jihozápadní Evropě; je přesvědčen, že tento typ regionální spolupráce založený na dobrovolné účasti je velmi účinný, a s potěšením konstatuje, že Komise tuto spolupráci usnadňuje; zdůrazňuje, že schválené akční plány je třeba prakticky a včas provádět, a naléhavě vyzývá k pečlivému sledování jejich realizace;

27.  zdůrazňuje, že je důležité nalézt nákladově efektivní možnosti, které by byly udržitelné z hlediska životního prostředí, aby se zvýšila dlouhodobá bezpečnost dodávek na Pyrenejský poloostrov, do střední a jihovýchodní Evropy, do pobaltských států a Irska, jež nejsou dobře propojeny či integrovány v rámci vnitřního energetického trhu a které si v souladu se zásadou solidarity si zaslouží plnou podporu ze strany EU; zdůrazňuje také nutnost podporovat nejohroženější země, které zůstávají energetickými ostrovy, jako např. Kypr a Malta, aby mohly diverzifikovat své zdroje a zásobovací trasy; v této souvislosti zdůrazňuje, že LNG a skladování plynu musí přispívat k ukončení veškeré energetické izolace členských států a regionů v EU;

28.  vyzývá k těžbě plynu ve Středomoří a oblasti Černého a Kaspického moře a také k propojování vnitrozemských států ve střední a jihovýchodní Evropě s těmito novými kapacitami, aby došlo k diverzifikaci zdrojů dodávek v těchto regionech; konstatuje, že tento krok umožní hospodářskou soutěž v oblasti plynu z různých zdrojů a nahradí se tak dovoz zemního plynu, který probíhá na základě smluv za ceny navázané na ropu, což posílí vyjednávací pozici členských států; zdůrazňuje, že energetické potřeby EU nikdy nepokryje jediný zdroj energie a diverzifikace domácích i zahraničních trhů má zásadní význam; domnívá se proto, že je třeba aktivně usilovat o rozvoj tuzemských konvenčních zdrojů plynu objevených na Kypru;

29.  podporuje ambici Komise poskytovat více informací a větší pomoc navrhovatelům projektů ohledně nejrůznějších možností financování projektů, jako je Evropský fond pro strategické investice (EFSI), Nástroj pro propojení Evropy, evropské strukturální a investiční fondy (fondy ESIF), a ohledně různých technických možností;

30.  konstatuje, že nalezení nákladově efektivních řešení, která by byla udržitelná z hlediska životního prostředí, by mělo představovat klíčovou zásadu při úsilí o dosažení optimální situace na úrovni EU i regionů, a vyzývá Komisi, členské státy a vnitrostátní regulační orgány, aby na vybudování kriticky důležité infrastruktury vyčlenily omezené dostupné zdroje, aby přilákaly soukromé investice do infrastruktury pro LNG a propojovacích vedení;

31.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že v roce 2015 byl dovoz plynu z Ruska o 7 % vyšší než v roce 2014, a nad tím, že 41 % dovozu plynu ze zemí mimo EU v roce 2015 pocházelo z Ruska; zdůrazňuje, že vedle zvýšené účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie je pro snižování závislosti na ruském plynu životně důležitá úloha LNG a možnost skladování plynu;

32.  vyjadřuje znepokojení nad navrhovaným zdvojnásobením kapacity plynovodu Nord Stream a možnými kontraproduktivními dopady, které by to mělo na energetickou bezpečnost, diverzifikaci dodávek a zásadu solidarity mezi členskými státy; poukazuje na geopolitický dopad tohoto projektu a na základní zásady plně integrované, bezpečné, konkurenční a udržitelné energetické unie a zdůrazňuje, že proto by neměl mít možnost využívat finanční podporu EU nebo výjimky z unijních právních předpisů; zdůrazňuje, že zdvojnásobení kapacity plynovodu Nord Stream by jedné společnosti zajistilo dominantní postavení na evropském trhu s plynem, čemuž je nutné zamezit;

33.  domnívá se, že pokud by byl plynovod Nord Stream 2 v rozporu s evropskými zájmy vybudován, bylo by nezbytně nutné důkladně posoudit přístupnost terminálů LNG a detailní situaci týkající se severojižního plynového koridoru;

Dokončení vnitřního trhu s plynem: obchodní, právní a regulační hlediska

Jak z EU vytvořit přitažlivý trh pro LNG

34.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu uplatnily třetí energetický balíček a předpisy pro plynové sítě;

35.  upozorňuje na důležitou úlohu, kterou na trzích s plynem hrají náležitě propojené uzly zkapalněného plynu, jež by zajistily jednotný integrovaný trh, na nějž může plyn volně vstupovat přes hranice v závislosti na tržních cenových signálech;

36.  zdůrazňuje, že významné zásoby plynu v severoafrických zemích a nedávno objevené naleziště ve východním Středomoří znamenají pro tento region příležitost stát se dynamickým centrem pro přepravu plynu do Evropy; domnívá se, že nové kapacity pro LNG budované ve Středomoří by se mohly stát základem pro uzel v rámci infrastruktury;

37.  trvá na tom, že by dokončení vnitřního trhu s plynem a odstranění regulačních překážek výrazně zlepšilo likviditu trhů s plynem; naléhavě vyzývá zúčastněné strany, aby co nejdříve dokončily právní předpisy pro sítě související s pravidly týkajícími se harmonizovaných struktur přenosových sazeb pro plyn;

38.  připomíná, že je i nadále třeba, aby vlády, regulační orgány členských států a hlavní zainteresované strany aktivně spolupracovaly v oblasti přeshraničních investic a vedle národních zájmů nikdy nezapomínaly na evropskou perspektivu;

Skladování plynu na vnitřním trhu

39.  zdůrazňuje, že aby bylo možné dosáhnout větší míry využívání stávajících skladišť plynu, je nutné vybudovat harmonizované struktury sazeb v celé EU a zvýšit transparentnost při stanovování sazeb; domnívá se, že právní předpisy pro sítě související s pravidly týkajícími se harmonizovaných struktur přenosových sazeb pro plyn by měly zohlednit potřebu harmonizace;

40.  podporuje návrh Komise, aby se umožnilo využití biometanu a dalších plynů z obnovitelných zdrojů, které odpovídají příslušným evropským normám kvality týkajícím se přepravy, distribuce a skladování plynu; v této souvislosti doporučuje, aby byly posouzeny technické parametry, kvalita plynu, efektivita nákladů, úspory z rozsahu a případná místní nebo regionální síťová řešení;

41.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu uplatnily třetí energetický balíček, zejména pokud jde o ustanovení týkající se poskytnutí přístupu biometanu do sítě a skladovacích zařízení; zdůrazňuje v této souvislosti směrnici 2009/73/ES, podle níž by členské státy měly zajistit, aby s ohledem na nezbytné požadavky na kvalitu byl bioplynu a plynu z biomasy nebo jiným druhům plynu zajištěn nediskriminační přístup do plynárenské sítě za předpokladu, že tento přístup se trvale slučuje s příslušnými technickými předpisy a bezpečnostními normami;

42.  vybízí provozovatele zařízení LNG a skladovacích zařízení, aby ve spolupráci s regulačními orgány členských států vyvinuly nové flexibilní produkty a služby, které by byly v souladu s platnými předpisy EU, s cílem zatraktivnit znovuzplyňování a skladování LNG a zajistit maximální využívání stávajících zařízení pro LNG a jeho skladování;

Optimalizace úlohy skladování pro zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu

43.  považuje za důležité, že v některých členských státech nabízejí zařízení na skladování plynu okamžitě dostupné a vysoce flexibilní služby, a poukazuje na rozdílnou úlohu, kterou může skladování plnit během narušení dodávek ve srovnání s LNG, v jehož případě by logistika v rámci dodavatelského řetězce nemusela reagovat stejně rychle;

44.  zdůrazňuje význam odstranění regulačních překážek pro rozvoj koncepcí skladování plynu na regionální úrovni; je přesvědčen, některé skladovací kapacity by mohly nabízet mezinárodní služby uzpůsobené potřebám konkrétních zákazníků, např. skladovací služby ve spojení s přeshraniční dopravou; navrhuje, aby regionální skupiny na vysoké úrovni prohloubily svou spolupráci, s cílem nalézt inovativní řešení, která by umožňovala efektivní využívání strategicky hodnotných aktiv na regionální i evropské úrovni;

EU jakožto hráč na mezinárodních trzích s LNG

45.  konstatuje, že celosvětově vzniká nový trend, který spočívá ve zvyšování kapacity zkapalňování plynu a jeho možného dopadu na evropské trhy s plynem;

46.  domnívá se, že EU prostřednictvím významného postavení svého trhu může přispět ke vzniku pravidel pro obchodování s plynem, jejichž cílem by bylo zvýšit flexibilitu a dosáhnout sbližování světových trhů se zemním plynem;

47.  podporuje Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy v jejich aktivním zapojení do diplomatické činnosti v oblasti energetiky, jejímž cílem je podpořit transparentní a dobře fungující globální trh s plynem, který by byl založen na pravidlech;

48.  zdůrazňuje, že v souladu se základními hodnotami EU a s účinností vnější činnosti EU je důležité omezit nebo ukončit závislost EU na dodávkách zemního plynu a ropy ze zemí s autoritářskými režimy, které porušují lidská práva;

49.  vyzývá k většímu institucionálnímu sbližování a součinnosti, a zejména k dokonalejšímu začlenění priorit vnější energetické bezpečnosti do politiky, kterou uskutečňuje místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a k lepší koordinaci činnosti mezi ní a příslušným komisaři; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby spolu s členskými státy prohloubila stávající spolupráci v oblasti energetiky a navázala novou spolupráci se současnými i potenciálními dodavateli a také s tranzitními státy a dalšími klíčovými hráči; vyzývá v této souvislosti místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby pravidelně informovala Parlament o provádění akčního plánu diplomatické činnosti EU v oblasti energetiky;

50.  zdůrazňuje, že je nezbytné odstranit veškeré překážky bránící celosvětovému volnému obchodu s LNG, jehož těžba musí být udržitelná; v této souvislosti naléhavě vyzývá tvůrce politiky USA, aby zvýšili investiční jistotu zavedením jednoznačných kritérií a lhůt pro proces schvalování dovozu plynu ze zemí, které neuzavřely dohodu o volném obchodu;

51.  zdůrazňuje, že je nezbytné zvyšovat na fórech pro globální volný obchod povědomí o ekologických, klimatických a sociálních dopadech dováženého LNG; zdůrazňuje zejména, že je třeba zajistit, aby byly minimalizovány fugitivní emise metanu;

52.  zdůrazňuje, že využívání LNG může rovněž přinést snížení emisí skleníkových plynů z námořní a silniční dopravy, jestliže se vynaloží veškeré úsilí na to minimalizaci úniku metanu v rámci celého životního cyklu paliv, včetně fáze jejich produkce, distribuce a spalování; vyzývá proto k přijetí vhodných opatření ke snížení úniků metanu v celém řetězci LNG využitím nejlepších dostupných technologií a k zajištění odpovídajícího financování výzkumu a vývoje v této oblasti;

53.  zdůrazňuje, že v energetické bezpečnosti hraje klíčovou roli obchod a že nezbytnými nástroji k jejímu dosažení jsou partnerství v oblasti energetiky, která by se opírala o obchodní dohody, jejichž součástí by byly kapitoly týkající se energetiky; považuje za mimořádně důležité, aby obchodní politika EU vedla k větší energetické diverzifikaci Unie a členských států a k omezení jejich závislosti na dovážené energii od příliš malého počtu dodavatelů; zdůrazňuje, že EU by měla hledat nová partnerství, přehodnotit již existující a vést konkrétní rozhovory o energetice s dalšími partnery z oblastí, jako jsou například střední Asie, severní Afrika a americký kontinent; konstatuje, že EU by měla hrát v rámci mezinárodní energetické diplomacie aktivnější úlohu; vyzývá k větší provázanosti obchodní a energetické politiky EU; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit transparentnost v mezinárodních jednáních o zkapalněném zemním plynu; je přesvědčen, že současná i budoucí jednání s partnery, jako jsou USA a Austrálie, by měla obsahovat silný energetický prvek; zdůrazňuje, že by EU měla úzce spolupracovat s mezinárodními partnery na vytvoření konkurenčního a transparentního globálního trhu se zkapalněným zemním plynem;

54.  připomíná, že v zájmu řešení současných výzev a naplnění svých cílů v oblasti energetiky a změny klimatu v kontextu globálních omezení v těchto oblastech politiky musí EU a její členské státy na základě stávajících právních rámců a mnohostranných úmluv rovněž přijmout společná opatření na mezinárodní scéně tím, že budou připomínat otázky energetické bezpečnosti a udržitelnosti na mezinárodních obchodních fórech, mj. na jednání s partnerskými zeměmi závislými na dovozu plynu; zdůrazňuje, že by EU měla současně podporovat a prosazovat energetickou účinnost;

55.  domnívá se, že obchodní politika, která vytváří významné příležitosti pro soukromé i veřejné podniky v členských státech EU v oblasti čistých, bezpečných a energeticky účinných technologií, má zvláštní význam, a to zejména s ohledem na rostoucí celosvětovou poptávku po energii; požaduje výrazné snížení cla na čisté technologie v rámci iniciativy ekologického zboží a také v rámci dohod EU o volném obchodu, v nichž je nutné řešit necelní překážky obchodu v oblasti energetických zdrojů;

56.  vyzdvihuje význam, který má v dohodě o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) kapitola o energii a surovinách pro energetickou bezpečnost EU; vítá úsilí Komise o odstranění omezení vývozu plynu z USA do EU;

57.  domnívá se, že 12,2 miliardy m³ ročně, které se dostaly na trh v roce 2016 přes terminál Sabine Pass pro LNG na východním pobřeží Spojených států, stejně jako potenciálně dalších 74 miliard m³ dodaných prostřednictvím nejrůznějších amerických projektů do roku 2020, představuje pro Evropu významnou příležitost k prohloubení obchodních vazeb s USA v oblasti energetiky; je přesvědčen, že ukončení práce na kapitole o energii a surovinách v TTIP významně zvýší možnosti dodávek plynu do EU;

58.  domnívá se, že by pro evropské společnosti nemělo existovat žádné omezení působit na energetických trzích třetích zemí za stejných podmínek, jako mají domácí společnosti; zdůrazňuje, že společnosti ze třetích zemí, které působí na evropských trzích s energií, musejí dodržovat evropské právo; poukazuje na to, že tyto subjekty musejí mít transparentní strukturu, která umožní identifikovat jejich akcionáře;

59.  zdůrazňuje, že při plánování a výstavbě zařízení na zpracování LNG a jeho využívání a také při využívání vlastních rezerv a zdrojů je nutné zajistit maximální ochranu životního prostředí a dodržovat mezinárodní pracovněprávní normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; zdůrazňuje, že je nezbytné zvyšovat povědomí o ekologických, klimatických a sociálních dopadech dováženého zkapalněného zemního plynu; připomíná, že do každé výstavby a plánování nové infrastruktury je třeba zapojit místní obce a opírat se o realistické posouzení spotřeby; poukazuje na potenciál, který skýtá přechod na zkapalněný zemní plyn pro ukončení závislosti na námořní přepravě uhlí; vyzývá EU, aby za tímto účelem poskytla evropským projektům finanční podporu;

60.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že dodávky zkapalněného zemního plynu mají v nadcházejících letech potenciál růstu, by mohlo tuto strategii doplnit posouzení potřeb týkající se plavidel pro přepravu zkapalněného zemního plynu a opatření, která by loďařskému průmyslu EU umožnila využít této příležitosti a přispět tak k dosažení cíle, podle kterého by se měl podíl průmyslu na HDP zvýšit v roce 2020 na 20 %; žádá, aby byly bezpečnostní požadavky na přepravu zkapalněného zemního plynu sledovány, a bude-li to nutné, aby byly zpřísněny v souvislosti s opatřeními pro boj proti terorismu;

Udržitelnost a použití LNG jako alternativního paliva v dopravě, zdroje tepla a elektrické energie

61.  uznává potenciál zkapalněného zemního plynu jakožto alternativního paliva v silniční i námořní dopravě; zdůrazňuje, že jeho větší využívání v nákladní dopravě by mohlo přispět ke snížení celosvětových emisí CO2, SOx a NOx, zejména na základě využívání většího počtu motorů na LNG v námořní dopravě;

62.  poukazuje na to, že základním předpokladem pro zásadní rozvoj zkapalněného zemního plynu jakožto alternativního paliva v odvětví dopravy je vybudování sítě čerpací infrastruktury; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby zajistily neomezené uplatňování směrnice 2014/94/EU o alternativních palivech, včetně toho, že podél koridorů TEN-T a v námořních a vnitrozemských přístavech budou vybudovány čerpací stanice na LNG, který by nahradil konvenční paliva způsobující větší znečištění; v této souvislosti však zdůrazňuje, že je nutné jednat v souladu s cíli v oblasti udržitelnosti, a zkapalněný zemní plyn by proto neměl nahradit obnovitelné zdroje energie;

63.  požaduje rozvoj námořních tras, zejména na souostroví Azory, jež by mohlo díky své zeměpisné poloze sloužit jako klíčová čerpací stanice na transatlantických trasách zkapalněného zemního plynu; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem poskytla finanční prostředky na podporu evropských projektů;

64.  žádá Komisi, aby společně s členskými státy a jejich regiony vypracovala společný projekt „Modré koridory LNG pro ostrovy“ pro námořní odvětví, včetně přístavů v globální síti TEN-T, aby vznikla potřebná infrastruktura pro LNG a aby se tato síť propojila s hlavní sítí TEN-T;

65.  vyzývá členské státy navíc k tomu, aby zajistily provedení uplatňování směrnice 2014/94/EU, pokud jde o vybudování čerpacích stanic pro CNG, a umožnily tak provoz motorových vozidel využívajících toto palivo v městských/předměstských aglomeracích a jiných hustě obydlených oblastech, a to přinejmenším v rámci stávající hlavní sítě TEN-T, což by umožnilo provoz těchto vozidel v celé Unii;

66.  zdůrazňuje, že je třeba stanovit společné technické specifikace pro čerpací stanice s LNG pro námořní plavidla, plavidla vnitrozemské plavby a motorová vozidla, jak stanovuje směrnice 2014/94/EU; požaduje přísná harmonizovaná pravidla v oblasti bezpečnosti a zaškolování pro skladování a doplňování LNG a jeho využití na palubě pro celou Unii, která by umožňovala také souběžné doplňování paliva a manipulaci s nákladem; konstatuje, že tato činnost by měla probíhat v rámci úzké spolupráce s Mezinárodní námořní organizací (IMO) a s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA);

67.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit odpovídající financování výzkumu a vývoje zaměřeného na zdokonalení technologií pro plavidla vnitrozemské plavby, námořní plavidla a motorová vozidla, aby se rychle vytvořilo nízkouhlíkové loďstvo a nízkouhlíkový vozový park, a financování vývoje samoobslužných systémů pro instalaci čerpacích stanic na LNG; vyzývá Komisi a členské státy také k tomu, aby vytvořily pobídky pro vývoj plavidel a motorových vozidel využívajících jako palivo LNG nebo pro úpravu plavidel a vozidel používajících tradiční paliva, která by jim umožnila používat LNG;

68.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily pobídky pro přepravu zkapalněného zemního plynu po železnici, neboť by to jednak ulevilo silniční dopravě, a jednak přispělo k ekologické a bezpečné přepravě paliva s nízkým obsahem škodlivých látek;

69.  vyzývá Komisi, aby po konzultaci se zúčastněnými stranami zvážila, zda by vedle nařízení (ES) č. 443/2009, kterým se stanovují výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily, nebylo možné stanovit ekvivalent CO2 pro emise uhlovodíků, zejména v zájmu informování spotřebitelů;

70.  konstatuje, že využití technologií LNG malého rozsahu v určitých oblastech, jako je dálková doprava nebo průmyslové vysoce výkonné aplikace, by mohlo přispět nejen ke splnění cílů politiky v oblasti klimatu, ale mohlo by také představovat významný obchodní přínos;

71.  konstatuje, že zkapalněný zemní plyn a především stlačený zemní plyn představuje udržitelné řešení také v oblasti veřejné dopravy, které je již k dispozici a které může přispět ke snížení znečištění ovzduší a hluku, což může vést ke zlepšení životních podmínek především v městských aglomeracích;

72.  konstatuje, že i když používání LNG a CNG může představovat použitelné dočasné řešení, pokud jde o snižování dopadu dopravy na životní prostředí, bude z dlouhodobého hlediska přínosem pouze tehdy, bude-li současně probíhat přechod na využívání zkapalněného bioplynu (LBG) a zároveň budou podporovány další formy energie z obnovitelných zdrojů, a to i na základě zajištění interoperability systémů využívajících LNG a LBG; zdůrazňuje, že strategie EU pro LNG musí zapadat do širšího rámce evropských cílů a priorit v oblasti klimatu a energetiky a musí se zaměřovat na snížení poptávky, zvýšení energetické účinnosti a postupný ukončení využívání fosilních paliv;

73.  zdůrazňuje, že nezbytnou podmínkou pro podstatné rozšíření zkapalněného zemního plynu coby alternativního paliva v odvětví dopravy je efektivní síť čerpacích stanic; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily pobídky pro rozvoj takovéto infrastruktury, s cílem odstranit existující mezery v zásobování plynem a vytvořit a dobudovat dodavatelskou síť;

74.  zdůrazňuje význam čerpacích stanic s LNG v námořních a vnitrozemských přístavech pro podporu multimodality, jelikož tuto infrastrukturu mohou využívat námořní plavidla, plavidla vnitrozemské plavby i nákladní vozidla zajišťující další přepravu paliva po souši; naléhavě vyzývá celostátní a regionální provozovatele, aby úzce spolupracovali s cílem zvýšit víceúčelovost a využitelnost této infrastruktury;

75.  domnívá se, že podpora používání zemního plynu jakožto alternativního paliva v dopravě je důležitou globální výzvou, a žádá, aby byl přijat závazek ke snižování emisí, a to prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO);

o
o   o

76.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, sekretariátu Energetického společenství a smluvním stranám Energetického společenství.

(1) Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0444.


Sjednocení kontroly rybolovu v Evropě
PDF 440kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o sjednocení kontroly rybolovu v Evropě (2015/2093(INI))
P8_TA(2016)0407A8-0234/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, který předjímá potřebu zavázat se k úsilí o „udržitelný rozvoj Evropy“, včetně ustanovení o „vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“, a na Smlouvu o fungování Evropské unie, především její články 11, 43 a 191,

–  s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (nařízení o kontrole),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice, zejména na články 15 a 36 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 768/2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1010/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/812, pokud jde o povinnost vykládky, a zejména na jeho články 7 a 9,

–  s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 404/2011, kterým se stanoví podrobná prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 5. února 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky(1),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 6. července 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění nařízení Rady (ES) č. 768/2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě(3),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0234/2016),

A.  vzhledem k tomu, že oblastí působnosti nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství je Evropská unie;

B.  vzhledem k tomu, že inspekční formuláře spadající pod rozdílné modely zpráv o inspekci v rámci prováděcího nařízení (EU) č. 404/2011 nejsou sladěny, přičemž se pro stejná témata používá různých označení, což přináší provozní problémy při předávání informací mezi příslušnými orgány;

C.  vzhledem k tomu, že poslední protokoly výměny údajů, jež jsou nezbytné pro používání elektronických deníků, byly dokončeny v červenci 2010, a vzhledem k tomu, že používat elektronické deníky je od ledna 2010 povinné;

D.  vzhledem k tomu, že vládne skutečná nespravedlnost, či rybáři ji jako takovou pociťují, pokud jde o pravidelnost, frekvenci, trvání, přísnost, důkladnost, efektivitu a metody provádění kontrol rybolovu v Evropě, a je tudíž zapotřebí rovný a nediskriminační přístup;

E.  vzhledem k tomu, že úsilí v rámci kontroly rybolovu by se mělo v každém případě opírat o plnou a aktivní účast odvětví rybolovu;

F.  vzhledem k tomu, že bodový systém penalizuje rybolovná plavidla, a nikoli majitele lodí, rybáře či jiné osoby napříč výrobním řetězcem;

G.  vzhledem k tomu, že odvětví rybolovu se významně podílí na udržitelné správě moří a oceánů;

H.  vzhledem k tomu, že nehledě na případné regionální variace existují podstatné rozdíly při uplatňování evropských právních předpisů v členských státech, především v případě těch, jež se odvíjejí od nařízení o kontrole, a vzhledem k tomu, že každý členský stát má vlastní charakteristický právní systém i rozdílné administrativní a soudní struktury, což se nutně odráží v systémech správních a trestněprávních sankcí za neplnění pravidel pro společnou rybářskou politiku, a že tyto systémy v praxi zapříčiňují nesrovnalosti a nespravedlnost mezi jednotlivými členskými státy;

I.  vzhledem k tomu, že jako riziko bylo vyhodnoceno to, že vnitrostátní inspekční orgány nemají vždy přístup k relevantním údajům, aby mohly efektivně kontrolovat zahraniční plavidla, a vzhledem k tomu, že různé přístupy ke kontrolám a sankcím představují pro členské státy problém, když se společně se státy vlajky zabývají zjištěnými porušeními předpisů;

J.  vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí přísnější kontroly produktů, které se do EU dostávají z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, a je třeba zaručit rovnocennou úroveň kontroly takového rybolovu ve všech členských státech;

K.  vzhledem k tomu, že uplatňování nařízení (ES) č. 1224/2009 a příslušných sankcí je zodpovědností členských států;

L.  vzhledem k tomu, že některé členské státy nemají k dispozici útvary specializovaných inspektorů v oblasti rybolovu;

M.  vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro kontrolu rybolovu, která byla zřízena s cílem prosazovat nejvyšší společné kontrolní normy v rámci společné rybářské politiky, hraje účinnou úlohu při jednotném prosazování systému kontroly, i když má k dispozici jen omezené zdroje;

N.  vzhledem k tomu, že Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) může přispět ke zlepšení a modernizaci kontroly rybolovu, především prostřednictvím svých rozpočtových položek 11 06 62 02 (kontrola a uplatňování společné rybářské politiky (SRP) a integrované námořní politiky) a 11 06 64 (Evropská agentura pro kontrolu rybolovu);

O.  vzhledem k tomu, že se uplatňuje zákaz výmětů a v praxi je pro provozovatele rybolovu nespravedlivě přísný, protože i když využívají nástroje, které jsou v rámci práva EU povolené, a nasazují všechny dostupné prostředky k zamezení vedlejším úlovkům, mohou být potrestáni pouze za to, že tyto úlovky přesahují maximální množství povolené evropskými a vnitrostátními právními předpisy;

P.  vzhledem k tomu, že techniky a vybavení používané pro rybolov se mění a vyvíjejí, a tudíž je třeba aktualizovat i sytémy a techniky užívané pro monitorování, aby byly účinné; připomíná, že pro tyto účely by mohl být využit Evropský námořní a rybářský fond (ENRF);

Q.  vzhledem k tomu, že pokud jde o kontrolu, je klíčová povinnost vykládky, na kterou se musí zákonodárce i příslušné orgány především zaměřit;

R.  vzhledem k tomu, že nízkonákladové technologie dálkové detekce, jako je systém automatické identifikace (AIS), umožňují nepovinnou kontrolu a usnadňují monitorování, čímž přispívají k bezpečnosti rybářů;

S.  vzhledem k tomu, že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a obchodování s následnými úlovky představují celosvětově rozšířenou trestnou činnost;

T.  vzhledem k tomu, že dražby ryb hrají zásadní úlohu v odvětví mořských produktů a ústřední roli při kontrolách vykládek ryb;

U.  vzhledem k tomu, že členské státy mají rozdílné právní systémy, a k tomu, že shromážděné důkazy musí být přípustné a použitelné v rámci těchto rozdílných systémů, které jsou specifické pro každý členský stát, jenž zahájí vyšetřování;

V.  vzhledem k tomu, že nejlepšími spojenci při uplatňování nařízení o kontrole jsou dobře vyškolení rybáři, jimž se dostává podpory a kteří chápou výhody uvedených kontrol a aktivně se na nich podílejí;

I – Překážky harmonizace

1.  zdůrazňuje význam zajištění účinné kontroly rybolovných činností, aby se zaručilo udržitelné využívání živých mořských zdrojů a zachovaly se rovné podmínky pro loďstvo EU; vyzývá členské státy, aby zajistily efektivní provádění nařízení o kontrole;

2.  zdůrazňuje, že ambiciózní boj EU proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu po celém světě by měl být doprovázen účinným uplatňováním nařízení o kontrole v našich vlastních vodách;

3.  zdůrazňuje rozmanitost oblasti působnosti kontrol a rozdílnost míst kontroly, z čehož vyplývá diskriminační povaha kontroly rybolovu, přičemž některé členské státy provádějí kontroly „od lovných zařízení až po talíře“ a jiné kontrolují pouze určité články řetězce a vylučují například hledisko přepravy úlovků či odvětví pohostinství;

4.  uznává významné zlepšení kontrolního režimu, které je výsledkem stávajícího nařízení o kontrole, v kombinaci s regulací nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, pokud jde o konsolidaci mnoha právních předpisů, které byly dříve odděleny, zavedení možnosti využívat nové technologie, předběžné kroky ke sladění režimů sankcí, vyjasnění úlohy Komise a členských států, zlepšení sledovatelnosti a další pokrok;

5.  připomíná, že to, jak rybáři akceptují určitá nařízení, je ovlivněno tím, zda účinky jejich provádění považují za spravedlivé, zda prosazovaná nařízení vnímají jako smysluplná a zda je daný právní předpis slučitelný s tradičními rybolovnými postupy a praxí;

6.  považuje za nezbytné vyjasnit, klasifikovat a zavést rybolovné normy pro rozdílné mořské oblasti;

7.  bere na vědomí rozmanitost uspořádání kontrol, kdy je některé členské státy rozdělují mezi různé instituce a jiné je nechávají provádět jediným správním orgánem, a rozmanitost nástrojů, lidských i logistických zdrojů a finančních prostředků využívaných pro provádění těchto kontrol; rovněž konstatuje, že tyto okolnosti ztěžují zajištění transparentnosti, co se týče řízení a přístupu k informacím;

8.  zdůrazňuje, že efektivita kontrol se rovněž liší v důsledku nesmírné různorodosti míst rybolovu v EU, počínaje úzkými zónami s omezeným přístupem, jejichž rybolovné zdroje sdílejí zejména sousedící členské státy, a velmi vzdálenými a odlehlými oblastmi konče; má za to, že specifická povaha nejvzdálenějších oblastí, jejichž rozsáhlé a převážně oceánské výlučné hospodářské zóny v kombinaci s typem lovených rybích populací (většinou hlubinné druhy a vysoce stěhovavé pelagické ryby) i nedostatek alternativních zdrojů jasně vyžadují přísnější kontrolní opatření v těchto oblastech, jež jsou ve vysoké míře na rybolovu závislé a velmi zranitelné vůči extrémním škodám, které způsobuje loďstvo porušující pravidla společné rybářské politiky;

9.  naléhavě vyzývá členské státy, aby plně a náležitě uplatňovaly nařízení o kontrole, aby se došlo k jasnému pohledu na to, které části je třeba zlepšit při nadcházejícím přezkumu, a zajistit tak, aby toto nařízení bylo funkční a snadno uplatnitelné i v budoucnu;

10.  konstatuje, že existují rozdílné přístupy ke kontrolám podle toho, zda jsou prováděny na základě hodnocení rizik a jde-li o namátkové kontroly rybolovné činnosti či způsoby uvádění úlovků na trh;

11.  podotýká, že v důsledku stávající složitosti technických opatření a velkého počtu ustanovení, případně si navzájem protiřečících, včetně mnohonásobných vynětí a výjimek, i ustanovení, která se nacházejí rozeseta v široké řadě rozdílných právních textů, je obtížné předpisům jednak porozumět, ale také je kontrolovat a prosazovat;

12.  připomíná, že většina namátkových kontrol se provádí v okamžiku vykládky, zatímco inspekce na moři odhalují zjevně vyšší míru porušení než inspekce na pevnině, neboť jsou založeny na posouzení rizik;

13.  připomíná, že v důsledku toho, že povinnost vykládky v oblasti rybolovu představuje zásadní změnu, souhrnné nařízení ((EU) 2015/812) stanovuje dvouleté období adaptace před tím, než se budou porušení této povinnosti považovat za závažná porušení předpisů; žádá, aby toto období bylo v případě potřeby prodlouženo;

14.  podotýká, že členské státy a dokonce i regiony provádějí nařízení v národním či regionálním právu různým způsobem z důvodu velkého počtu nepovinných ustanovení v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009; zdůrazňuje obtíže při prosazování některých ustanovení tohoto nařízení v praxi, buď v důsledku nízkého přizpůsobení pravidel skutečnosti, např. v případě definování charakteristik rybářského odvětví v praxi (loďstvo, rybářské vybavení, místa rybolovu, cílové druhy), které se podstatně liší podle jednotlivých mořských oblastí, členských států a oblastí rybolovu, nebo v důsledku rozporů, které mohou vést k různému subjektivnímu výkladu ze strany inspektorů;

15.  konstatuje, že úroveň porušení se v jednotlivých členských státech liší a že stejné porušení může být spojeno se správní nebo trestní sankcí; je toho názoru, že bodový systém pro oprávnění k rybolovu, v němž se za porušení pravidel strhávají body, je relevantní jako evropský nástroj nabízející rámec pro ukládání sankcí za závažná porušení pravidel, avšak bez potřebné jednotnosti ztěžuje již nevyrovnanou situaci, kdy přináší nerovnost mezi provozovateli v jednotlivých členských státech; žádá, aby se takovým rozdílům v souvislosti se sankcemi zamezilo;

16.  podotýká, že nedostatek důvěry a transparentnosti mezi členskými státy je jedním z klíčových důvodů nedostatečného sdílení údajů v souvislosti s právní úpravou; nabádá k tomu, aby tato situace byla vyřešena, a zajistily se tak rovné podmínky pro všechny rybáře;

17.  připomíná, že Evropská agentura pro kontrolu rybolovu dohlíží na uplatňování společných standardů v oblasti kontroly, inspekce a dozoru a usnadňuje operativní spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím společných plánů zavádění; opakuje význam toho, aby byl posílen mandát Evropské agentury pro kontrolu rybolovu s cílem zřídit společné operace kontroly rybolovu, které umožní koordinovat činnost mnoha místních, regionálních a vnitrostátních orgánů i evropských agentur, jež vykonávají povinnosti ostrahy pobřeží na úrovni EU; vyzývá Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu, aby k výkonu tohoto úkolu vyčlenila více zdrojů;

18.  domnívá se, že uplatnění „hlavních osnov“ pro odbornou přípravu inspektorů v oblasti rybolovu ze strany Evropské agentury pro kontrolu rybolovu je výchozím bodem standardizace odborné přípravy inspektorů a kontrolních postupů, a vyzývá všechny členské státy, aby je využívaly; konstatuje, že členské státy nemají s výjimkou dobrovolných případů tentýž referenční systém vzdělávacích norem, což znamená, že obsah diplomů, nábor a úkoly jsou odlišné;

19.  konstatuje, že rybáři procházejí v jednotlivých členských státech odlišnou odbornou přípravou a dostávají odlišné informace a že nebyl vytvořen žádný nástroj pro zjednodušení a přístupnost, pokud jde o cíle a podstatu nařízení o kontrole; domnívá se, že tato situace je příčinou nedostatečného povědomí, což velmi znesnadňuje jednotné uplatňování příslušných právních předpisů, jak by bylo žádoucí; silně podporuje, aby k provádění těchto nástrojů došlo co nejdříve;

20.  podotýká, že i když jsou spotřebitelé díky rozsáhlé informační kampani Komise již po několik let lépe informováni o původu a charakteristice toho, co kupují, titíž spotřebitelé jen obtížně získávají náležité informace o rybích výrobcích, které jsou nabízeny v restauracích, jelikož v případě tohoto posledního článku obchodního řetězce neexistují povinné požadavky;

21.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení námořního dohledu je nezbytné využít nových technologií monitorování a přenosu informací v reálném čase i nových komunikačních technologií; žádá, aby nástroje využívané členskými státy byly po technické stránce kompatibilní a aby databáze týkající se kontroly byly částečně sdíleny, čímž se zamezí jejich neslučitelnosti a následné ztrátě účinnosti;

22.  podtrhuje, že neproběhlo hodnocení praktické nevymahatelnosti určitých pravidel vyplývajících z odlišné technické úrovně plavidel, logistiky na místě a organizace daného odvětví v různých přístavech;

23.  zdůrazňuje úlohu Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), zejména prostřednictvím jeho rozpočtu vyčleněného na kontrolu cílů společné rybářské politiky, který na období 2014–2020 dosahuje výše 580 milionů EUR;

24.  klade důraz na to, že je zapotřebí zajistit soulad jednotného trhu, i to, aby byly plněny kontrolní požadavky v členských státech rovnocenně, aby se dosahovalo stejné úrovně kvality interních i externích kontrol v rámci členských států a aby nedocházelo k odchylkám na základě hranice, přes kterou výrobky do EU vstupují;

II – Návrhy na zlepšení

25.  podporuje zjednodušení a zlepšení právních předpisů Unie a také snížení administrativní zátěže, aby bylo možné „zdokonalit tvorbu právních předpisů“, zejména provedením omezené a cílené revize nařízení Rady (ES) č. 1224/2009, která byla naplánována a očekává se nejpozději v roce 2017, přičemž budou zachována účinná pravidla pro předcházení, odhalování a udělování sankcí za porušování společné rybářské politiky a pozornost se zaměří přednostně na lepší uplatňování norem mezi jednotlivými členskými státy, zejména ve snaze docílit větší harmonizace, a to za předpokladu, že toto zjednodušení bude založeno na pevném stávajícím kontrolním rámci a neoslabí nejvyšší normy ochrany týkající se práce, životního prostředí, odborových svazů nebo společnosti;

26.  domnívá se, že pro regionalizaci plánovanou v nové společné rybářské politice je nezbytné zavést řádný harmonizovaný kontrolní systém; rozhodně odmítá, aby došlo k oslabení nařízení o kontrole, a domnívá se, že členské státy mohou již nyní využívat pružnosti, kterou nabízí stávající rámec;

27.  požaduje, aby evropské orgány a instituce spolupracovaly na tomto přezkumu s odvětvím rybolovu, zejména v oblasti tradičního drobného pobřežního rybolovu, jejž by jakékoli nové právní předpisy měly chránit a podporovat;

28.  zdůrazňuje, že při tvorbě nebo přezkumu právních nástrojů je třeba vést dialog s jednotlivými vnitrostátními a regionálními orgány i orgány nejvzdálenějších oblastí;

29.  konstatuje, že užší spolupráce mezi členskými státy by byla možnou cestou, jak dále harmonizovat kontroly; v této souvislosti zdůrazňuje význam skupiny odborníků pro plnění povinností v rámci systému Unie pro kontrolu rybolovu;

30.  připomíná Komisi, že před zavedením závazných pravidel je zapotřebí vytvořit právní a provozní prostředí, aby se zabránilo paradoxním situacím;

31.  domnívá se, že je třeba, aby Komise zajistila jednotné a důsledné provedení a prověřila stav provádění stávajících právních předpisů, například tím, že stanoví minimální procento zásilek, které má každý členský stát kontrolovat; dále se domnívá, že kontrolní postupy musí být transparentní, nestranné a standardizované a musí členským státům umožňovat stejné postavení, pokud jde o kontrolu jejich rybářů, a že pravidla týkající se kontroly by měla být jednodušší, srozumitelnější a provázanější;

32.  podporuje posílení kontrol, které mají zabránit dovozu ryb pocházejících z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mimo jiné vytvořením národních zpravodajských týmů se specializovanými inspektory v oblasti rybolovu, kteří mají nejlepší předpoklady pro odhalení rizik, a stanovením minimálního procenta zásilek, které musí být kontrolovány;

33.  domnívá se, že je nutné zajistit shromažďování, správu a využívání kvalitních údajů o povinné vykládce, aby bylo možné kontrolovat a posuzovat účinnost provádění povinné vykládky a uvádět shromažďování údajů do souladu s požadavky, které vyplývají z revidované společné rybářské politiky;

34.  vyzývá členské státy a jejich orgány příslušné pro kontrolu rybolovu, aby sestavily týmy specializovaných inspektorů v oblasti rybolovu; podporuje a vyzývá k prohloubení spolupráce mezi členskými státy výměnou inspektorů, kontrolních metod a údajů, analýzou rizik a společným sdílením informací o kvótách pro plavidla plující pod vlajkou členského státu;

35.  připomíná, že za provádění nařízení o kontrole nesou odpovědnost členské státy; vyzývá členské státy, aby dostály svým povinnostem, aby v zájmu výměny osvědčených postupů a údajů úzce spolupracovaly a umožnily interoperabilitu systémů kontroly;

36.  domnívá se, že jednotné a předvídatelné uplatňování různých typů případných inspekcí, a sice prostřednictvím úplné definice, harmonizace a objasnění těchto inspekcí, by pomohlo zajistit nezbytné rovné podmínky pro odvětví rybolovu v celé EU;

37.  poukazuje na to, že v některých regionech jsou mořské oblasti spravovány společně se třetími zeměmi, a vyzývá k tomu, aby spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi byla posílena;

38.  domnívá se, že je nezbytné, aby členské státy, Evropská agentura pro kontrolu rybolovu a Komise navázaly užší spolupráci a koordinovaly svoji činnost;

39.  žádá Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu a vzdělávací instituce v členských státech, aby uplatňovaly jednotné evropské osnovy pro odbornou přípravu inspektorů v oblasti rybolovu na základě společných studijních osnov a standardizovaných pravidel, přičemž by část finančních prostředků mohla být poskytnuta z Evropského námořního a rybářského fondu;

40.  žádá o přeložení hlavních učebních osnov Evropské agentury pro kontrolu rybolovu a o jejich rozsáhlé šíření, například pořádáním odborné přípravy pro vnitrostátní orgány za podpory Evropského námořního a rybářského fondu; navrhuje, aby tuto příručku inspektoři doplňovali o příklady osvědčených postupů;

41.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se vzdělávací iniciativy v oblasti kontroly, které poskytují třetí strany, vyhodnocovaly a osvědčovaly;

42.  navrhuje zlepšit odbornou přípravu a zkvalitnit informace určené rybářům, jejichž rámec by mohla tvořit příslušná oborová sdružení a pobřežní akční skupiny, s cílem lépe pochopit smysl a obecný význam pravidel, čímž se zvýší kultura jejich dodržování a chápání; doporučuje, aby za tímto účelem byly vedeny účinné konzultace s poradními sbory; navrhuje, aby byla vytvořena online databáze pro dokumenty a informace relevantní pro rybolov (včetně sankčního bodového systému) v rozsahu, v němž platná ustanovení o ochraně údajů umožní, aby byly právní předpisy zpřístupněny a aby si je každý mohl přečíst a porozumět jim; žádá Komisi, aby provedla posouzení stávajících kurzů odborné přípravy budoucích rybářů v Evropě a o svých závěrech informovala prostřednictvím sdělení;

43.  navrhuje, aby byla rozvíjena myšlenka elektronického rejstříku Evropské agentury pro kontrolu rybolovu (jednotného kontaktního místa EFCA), jenž by za účelem vykonávání inspekcí a centralizace zpráv o inspekcích umožňoval stahování vzorů pro inspekce ve formátu určeném k tisku nebo v elektronické podobě; podotýká, že tento elektronický rejstřík Evropské agentury pro kontrolu rybolovu by se mohl používat také k přijímání a centralizování osvědčení o úlovcích vydávaných členskými státy a třetími zeměmi;

44.  navrhuje, aby došlo ke zlepšení veřejných komunikačních systémů, které využívají kontrolní agentury, a zdůrazňuje, že je třeba pravidelně šířit vykonanou práci a získané výsledky a poskytovat na trvalém základě informace o pravidlech pro rybolovné zdroje, jako jsou minimální velikosti a časová a prostorová omezení;

45.  zdůrazňuje, že je nezbytné posílit úlohu Evropské agentury pro kontrolu rybolovu, zejména její rozpočet, pravomoci a lidské zdroje; navrhuje přezkoumat podmínky zásahu stanovené v článcích 94 a 95 nařízení (ES) č. 1224/2009 a udělit jí zejména právo zasáhnout v případě rybolovných zdrojů, které jsou nadměrně loveny a u nichž nebylo dosaženo maximálního udržitelného výnosu;

46.  zdůrazňuje význam podpory a posílení kontrol, zejména v členských státech, které dosud vykazují nedostatečné uplatňování nařízení o kontrole, a to za účelem boje proti nezákonnému rybolovu, zajištění souladu s pravidly společné rybářské politiky a zkvalitnění získaných údajů;

47.  připomíná, že je důležité, aby bylo možné sdílet údaje v reálném čase, zejména při kontrolních činnostech prováděných agenturou ve spolupráci s členskými státy a činnostech koordinovaných agenturou prostřednictvím společných plánů zavádění;

48.  zdůrazňuje, že je důležité posílit přítomnost Evropské agentury pro kontrolu rybolovu v blízkosti členských států, včetně nejvzdálenějších regionů;

49.  navrhuje, aby se alespoň dva zástupci Evropského parlamentu stali členy správní rady agentury, jejímiž členy je již šest zástupců Komise a jeden zástupce z každého členského státu, aby toto zastoupení mělo rovnoměrné složení (stejný počet žen a mužů) a aby zástupce jmenoval Výbor Evropského parlamentu pro rybolov z řad svých členů;

50.  doporučuje rozšířit kontroly, například rozšířením monitorování, aby pokrývaly celý výrobní řetězec, a svěřit odpovědnost za kontrolu na moři pouze jednomu správnímu orgánu, aby se zabránilo jakémukoli překrývání kontrol, které způsobují mrhání lidskými, logistickými a finančními zdroji a zmatek i zbytečný tlak na subjekty působící v odvětví rybolovu; vyzývá kromě toho k formální spolupráci mezi orgány členských států, aby bylo možné účinně kontrolovat celý řetězec produkce ryb;

51.  žádá Komisi, aby přezkoumala, zda je vhodné propojit trestné body s oprávněními k rybolovu; zdůrazňuje, že v rámci tohoto systému se v případě prodeje plavidla s oprávněním převádějí také body, což může v některých případech snižovat hodnotu plavidla a zabránit tak jeho opětovnému prodeji, například mladým rybářům, kteří chtějí začít podnikat;

52.  doporučuje, aby byla přijata konkrétní opatření, jejichž cílem bude dosáhnout uvědomělejší a odpovědnější spotřeby v restauracích, aniž by byly zrušeny povinné požadavky na to, aby provozovatelé restaurací poskytovali minimální informace o výrobcích, což spotřebitelům umožní vykonávat nepřímou kontrolu;

53.  navrhuje, aby kontroly vnitrozemských vod probíhaly na úrovni místní a regionální samosprávy, kontroly námořních rybolovných oblastí do 12 námořních mil od pobřeží na úrovni států a kontroly všech ostatních vod na úrovni EU;

54.  domnívá se, že kontroly založené na posouzení rizik by měly vycházet ze seznamu transparentních, zvláštních a měřitelných minimálních kritérií vymezených na evropské úrovni;

55.  vyzývá k harmonizaci sankcí, které budou přiměřené a nediskriminační a budou mít odrazující účinek; před uplatňováním trestních sankcí upřednostňuje hospodářské sankce, včetně dočasného pozastavení činnosti, domnívá se však, že aby bylo možné předcházet porušování právních předpisů, je třeba upřednostňovat motivační pobídky pro rybáře, kteří dodržují pravidla společné rybářské politiky, jak stanoví článek 17 nařízení (EU) č. 1380/2013;

56.  připomíná, že zodpovědnost za sankce nesou členské státy a že Evropská unie není z právního hlediska oprávněna ukládat jejich harmonizaci podle nařízení (ES) č. 1224/2009; poukazuje nicméně na to, že tento bodový systém je důležitý, neboť poskytuje rámec pro sankce, a vyzývá členské státy, aby se za účelem odstranění stávajících rozdílů ujaly iniciativy ohledně rozsáhlé standardizace sankcí, zejména sankcí trestněprávních;

57.  domnívá se, že systém vedlejších úlovků ve skutečnosti vede k objektivní a absolutní odpovědnosti provozovatelů rybolovu, kteří nesou odpovědnost, i když jednali v naprostém souladu s právními předpisy a s maximální řádnou péčí, aby se vyvarovali náhodným úlovkům;

58.  zastává názor, že všeobecné zásady právních předpisů Evropské unie jsou neslučitelné se systémem, v němž jsou osoby objektivně odpovědné za něco, co neudělaly úmyslně, ani z nedbalosti;

59.  vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily vypracování harmonizovaných minimálních sankcí, které se budou uplatňovat v případě závažných porušení nebo opakovaného protiprávního jednání;

60.  podporuje ukládání přísnějších sankcí za nezákonnou, nehlášenou a neregulovanou rybolovnou činnost;

61.  vyzývá k tomu, aby byl vytvořen mechanismus pro vyzdvihnutí dobrých příkladů s cílem zvýšit dodržování právních předpisů;

62.  domnívá se, že výklad některých ustanovení, která mají za následek uložení sankcí při překročení mezních hodnot pro vedlejší úlovky, aniž by byla zohledněna skutečnost, že se jedná o zákonné jednání, kdy nedošlo k nedbalosti ani úmyslnému porušení pravidel, je zjevně v rozporu se základními zásadami Evropské unie, které jsou zakotveny v článku 6 SEU jako primární právo;

63.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které budou snadno použitelné a srozumitelné, aby se předešlo nerovnému zacházení mezi členskými státy, především v případech, kdy rybáři dobrovolně nahlásí vedlejší úlovky, čímž prokáží, že jednali v dobré víře a že úlovky byly zcela náhodné;

64.  zastává názor, že spravedlivějších, vyváženějších a účinnějších kontrol lze dosáhnout podporou subjektů při investicích do moderních technologií a vybavení, které budou kompatibilní mezi jednotlivými členskými státy, a bude je možno snadno aktualizovat;

65.  vybízí k zavedení mechanismů financování, které by zvýšily využívání nízkonákladových technologií umožňujících dobrovolnou kontrolu a zlepšily monitorování a bezpečnost rybářů, především v oblasti drobného rybolovu;

66.  zdůrazňuje význam elektronických technologií (elektronický systém hlášení a elektronický monitorovací systém), jež představují potenciální nákladově efektivní prostředky k rozšíření dohledu nad činností na moři;

67.  vyjadřuje svůj nesouhlas s jakýmkoli povinným kamerovým systémem na palubě;

68.  upozorňuje Komisi na skutečnost, že používání nových technologií pro pozorování Země, jako jsou družice Sentinel, by bylo pro kontrolu rybolovu přínosem;

69.  doporučuje, aby se obdobné kontroly uplatňovaly na dovážené produkty rybolovu, na rybolov uskutečňovaný na pobřeží a rekreační rybolov i na rybářské loďstvo EU lovící ve vodách mimo EU a loďstvo třetích zemí lovící ve vodách EU s cílem zajistit stejnou úroveň přístupu pro celý evropský trh; navrhuje, aby byla zavedena povinná výměna údajů o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu;

70.  podporuje myšlenku, aby dostupné rozpočtové prostředky, zejména v rámci Evropského námořního a rybářského fondu, byly realistické, konzistentní a postačovaly ke splnění cílů kontrol;

71.  doporučuje, aby bylo zejména prostřednictvím financování z Evropského námořního a rybářského fondu zajištěno zachování aukcí ryb, které mají pro území zásadní význam, neboť přispívají k transparentnosti a sledovatelnosti a usnadňují kontrolu rybolovu;

72.  podporuje, aby se do revidovaného nařízení o kontrole začlenil dopad rekreačního rybolovu;

73.  požaduje vytvoření monitorovacího systému pro přenos informací a analýzu údajů, který by byl slučitelný v rámci celé Unie; požaduje kromě toho, aby se v souladu s ustanoveními v oblasti ochrany údajů Komise opětovně zabývala stanovením rámce pro výměnu informací a údajů; zdůrazňuje, že transparentní rámec pro výměnu údajů a informací má zásadní význam pro zjištění toho, zda byly zajištěny rovné podmínky;

74.  zdůrazňuje, že provádění povinnosti vykládky musí doprovázet přiměřená flexibilita, pokud jde o její kontrolu, jelikož tato povinnost zavádí v odvětví rybolovu zásadní změny, které je třeba zohlednit, zejména pokud jde vícedruhový rybolov; připomíná, že je důležité postupně uplatňovat sankce a bodový systém v případech, kdy byly závažně porušeny předpisy v souvislosti s nedodržením povinnosti vykládky, a sice v souladu s nařízením (EU) 2015/812 o provádění povinnosti vykládky;

75.  zdůrazňuje, že zúčastněné strany a veřejnost musí mít k dispozici informace o tom, zda členské státy udělují pro různé druhy porušení sankce, jakým způsobem a zda jsou sankce uplatňovány jednotně bez ohledu na vlajku plavidla, přičemž je třeba plně respektovat soukromí osob, kterých se to týká;

o
o   o

76.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0083.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0307.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0222.


Zlepšení propojení a dostupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě
PDF 464kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o zlepšování propojení a přístupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě (2015/2347(INI))
P8_TA(2016)0408A8-0282/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. prosince 2015 o udržitelné městské mobilitě(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o budoucnosti regionálních letišť a leteckých služeb v EU(3),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 170 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1315/2013(4),

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1316/2013(5),

–  s ohledem na zprávu o bezpečnosti silničního provozu v Evropské unii, kterou zveřejnila Komise v březnu 2015(6),

–  s ohledem na závěry setkání ministrů podunajských zemí ze dne 3. prosince 2014 o účinné obnově a údržbě vnitrozemských vodních cest na Dunaji a jeho splavných přítocích(7),

–  s ohledem na prohlášení z Łańcutu zde dne 3. března 2016 o posílení spolupráce v oblasti dopravy v Karpatech a o pokračování projektu Via Carpatia(8),

–   s ohledem na berlínský proces, na konferenci států západního Balkánu, která se konala v roce 2014, na vídeňský summit v roce 2015 a na pařížskou konferenci, která se konala v roce 2016,

–  s ohledem na akční plán pro strategii Evropské unie pro Podunají (SEC(2010)1489),

–  s ohledem na akční plán pro strategii Evropské unie pro region Baltského moře (SWD(2015)0177),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A8-0282/2016),

A.  vzhledem k tomu, že propojení a přístupnost dopravní infrastruktury mají zásadní vliv na hospodářský růst, hospodářskou konkurenceschopnost, zaměstnanost a územní soudržnost EU a jejích regionů; vzhledem k tomu, že střední a východní Evropa tvoří podstatnou část jednotného evropského trhu, schopnou přilákat investice a přispět k hospodářskému růstu celé EU, a že všechny druhy dopravy by měly bez výjimky přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti, intermodality a ekologičnosti, tak aby lépe sloužily rozvoji jednotného trhu;

B.  vzhledem k tomu, že zlepšení propojenosti a přístupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě je prostředkem k dosažení cílů politiky soudržnosti, zejména pokud jde o žádoucí hospodářský rozvoj pohraničních oblastí;

C.  vzhledem k tomu, že dopravní infrastruktura ve většině regionů střední a východní části EU je v porovnání s dopravní infrastrukturou v jiných evropských regionech nadále nedostatečně rozvinutá a že se nachází v těsné blízkosti nejhustších a v celosvětovém měřítku nejrozvinutějších sítí uprostřed Evropy; vzhledem k tomu, že občané očekávají, že členské státy budou s podporou EU společně usilovat o její zlepšení;

D.  vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem veřejných investic v oblasti dopravy jsou ve střední a východní Evropě evropské strukturální a investiční fondy (ESI) a že nástroj pro propojení Evropy (CEF) představuje důležitý prostředek financování dalšího rozvoje dopravní infrastruktury v regionu jakožto součásti koridorů hlavní sítě TEN-T; vzhledem k tomu, že nedostatečné správní kapacity celostátních, regionálních a místních orgánů státní správy mohou vést k nízké míře čerpání prostředků z fondů EU, a proto členské státy ve střední a východní Evropě, jako i v jiných částech EU, ne vždy maximálně využívají možností financování z prostředků EU, a to z různých důvodů, mezi něž patří i nedostatečná příprava a efektivita; vzhledem k tomu, že by se měly mobilizovat budování kapacit a technická pomoc, aby mohly vznikat lepší projekty a aby se podpořily orgány veřejné správy v oblasti řízení financování z EU;

E.  vzhledem k tomu, že zintenzivnění práce na důležitých projektech jako Via Carpatia a Rail Baltica a také vybudování Východního a východostředomořského koridoru a Baltsko-jadranského koridoru, Jadransko-jónského koridoru a koridoru TRACECA by významně podnítilo zlepšení propojení a přístupnosti dopravní infrastruktury v této části EU; vzhledem k tomu, že podpora výstavby lepších komunikací mezi sousedními třetími zeměmi a členskými státy EU ve střední a východní Evropě, a to i v oblasti železniční dopravy a infrastruktury, přispěje ke zlepšení železničního spojení mezi Evropskou unií, sousedními zeměmi a regiony a Asií;

F.  vzhledem k tomu, že dobře rozvinutá přeshraniční dopravní spojení mají zásadní význam pro regionální konkurenceschopnost a posílení rozvoje malých a středních podniků v příhraničních oblastech, ale také, zejména s ohledem na veřejnou dopravu, pro podporu sociálního začleňování ekonomicky zranitelných obyvatel; vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech ve střední a východní Evropě stále chybí dobrá dopravní spojení, a to zejména železniční, která by vedla přes vnitrostátní hranice; vzhledem k tomu, že nedostatečně fungující propojení různých druhů dopravy a chybějící síťová zařízení spojující základní a všeobecnou dopravu mají za následek to, že mezi jednotlivými druhy dopravy neexistuje dostatečná interoperabilita, která by jednak snížila ceny osobní i nákladní dopravy a zlepšila pružnost dopravních služeb, jednak by ale také pomohla řešit otázky v oblasti životního a sociálního prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že koordinovaná zlepšení dopravní infrastruktury mohou mít příznivý vliv na životní prostředí a na energetickou účinnost dopravy;

Horizontální otázky

1.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit propojení a přístupnost infrastruktury pro dopravu směrem do středních a východních částí EU, směrem z nich i uvnitř nich, a to s přihlédnutím k potřebám hospodářství a zásadám udržitelného rozvoje; znovu připomíná cíle TEN-T spočívající v doplnění chybějících spojení, odstranění problémových míst a zajištění hladkého spojení pro dálkovou a regionální přepravu cestujících i nákladu, zejména v přeshraničních regionech; domnívá se, že využívání prostředků financování z EU musí odrážet skutečné investiční potřeby spojené s budováním hlavní sítě TEN-T, tak aby byla v tomto regionu dokončena do roku 2030; konstatuje, že EU potřebuje vedle vytvoření nové infrastruktury investovat do modernizace a dokončení stávající dopravní infrastruktury;

2.  zdůrazňuje význam koordinovaného plánování projektů ze strany členských států i mezi nimi, které v co největší míře zohlední vnitrostátní hlavní dopravní plány a koordinaci s kandidátskými zeměmi a které zároveň provede realistická posouzení potřeb v oblasti dopravy, a to v souladu s bílou knihou EU o dopravě a včetně analýzy nákladů a přínosů a konzultace se zúčastněnými stranami; konstatuje, že předběžná podmíněnost pro navrhování hlavních plánů pro dopravu pomohla členským státům při vytyčování priorit jejich investic do dopravy; domnívá se, že odpovědné útvary Komise musí tyto hlavní plány posuzovat a zajistit návazná opatření, aby se zaručilo, že plány budou také v souladu s cíli a prioritami EU;

3.  důrazně doporučuje, aby se k posílení přeshraniční dopravy mezi regiony a odstranění problematických míst lépe využívalo stávajících politik a nástrojů pro regionální spolupráci, jako jsou evropská územní spolupráce (ETC), Interreg a zejména evropská seskupení pro územní spolupráci;

4.  má za to, že makroregionální strategie EU, jako jsou ty, které již byly vytvořeny pro regiony Pobaltí, Podunají a pro jadransko-jónský region, a případná budoucí strategie pro karpatský a černomořský region, nabízejí rámec inovativního řízení umožňující zabývat se těmi výzvami dopravní politiky, které nemohou členské státy řešit samy, s cílem zajistit lepší dopravní podmínky;

5.  vítá dokončení prvotních pracovních plánů z roku 2015 týkajících se hlavních koridorů TEN-T, jakož i schválení nových map, které rozšiřují síť TEN-T i do zemí západního Balkánu; zdůrazňuje, že realizace hlavní sítě by měla také podnítit rozvoj globální sítě, zejména u spojení, která mají přeshraniční význam a určitý dopad na konsolidaci koridorů; zdůrazňuje důležitost městských uzlů a jejich význam pro rozšiřování dopravních toků v osobní i nákladní dopravě;

6.  zdůrazňuje, že nerovnosti z hlediska rozvinutosti a kvality infrastruktury, které existují mezi středoevropským a východoevropským regionem a zbytkem Evropy, lze snížit na základě jasné, konkrétní a integrované celoevropské strategie;

7.  připomíná Komisi její závazek z bílé knihy o dopravě do roku 2020, již zveřejnila v roce 2011, v rámci kterého přijala plán provádění 40 konkrétních opatření pro rozvoj konkurenceschopného evropského dopravního systému účinně využívajícího zdroje; připomíná, že jedním z vytýčených dlouhodobých cílů je přesunout do roku 2030 30 % a do roku 2050 více než 50 % silniční dopravy nad 300 km na železnici nebo vodní cesty, čímž se výrazně sníží objem dopravy ve střední a východní Evropě;

8.  domnívá se, že rozvoj dopravních uzlů je klíčovým prvkem pro propojení dálkové, regionální a městské dopravy, a v důsledku toho i pro podporu účinnosti, intermodality a rozvoje podnikání na regionální úrovni, a to i s přihlédnutím k rozsáhlým možnostem digitalizace, díky níž lze zvýšit výkonnost celého logistického řetězce, včetně zpřístupnění údajů všem zúčastněným stranám (sdílení údajů) za účelem vytváření nových služeb a postupů;

9.  zdůrazňuje, že výstavba a modernizace silniční infrastruktury ve střední a východní Evropě by měla v náležitých případech zohledňovat potřeby cyklistů; podtrhuje význam rozvoje cyklistické infrastruktury v zemích střední a východní Evropy, neboť se tak zvýší bezpečnost, sníží počet obětí dopravních nehod a zlepší kvalita života a zdraví obyvatel EU; zdůrazňuje, že cyklistická síť EuroVelo, zvláště pak trasa č. 13 (Stezka železné opony), Východoevropská trasa a trasa od Atlantiku k Černému moři, nabízí v kombinaci s železničním spojením zajímavé možnosti malým a středním podnikům působícím v makroregionech východní a střední Evropy v oblasti cestovního ruchu, a měla by být tudíž podporována;

10.  poukazuje na to, že posílení soudržnosti hospodářského rozvoje členských států v západní, střední a východní části EU vyžaduje rozsáhlé investice; zdůrazňuje, že je zapotřebí lépe koordinovat činnost evropských a vnitrostátních orgánů, zejména pokud jde o realizaci hlavní části sítě TEN-T; připomíná nicméně, že požadovaná koordinace na evropské úrovni musí zohledňovat specifické výzvy, jimž jednotlivé členské státy čelí, stejně jako rozdíly v jejich ekonomikách, systémech sociálního zabezpečení a kvalitě infrastruktur a také demografické změny; zdůrazňuje potenciál pracovních míst v lépe fungujícím odvětví železniční dopravy; vyzývá k odstranění jakýchkoli překážek bránících volnému pohybu zboží a služeb a trvá na tom, že země se musí stavění takových překážek vyvarovat;

11.  vyzývá členské státy a Komisi, aby při provádění projektů dopravní infrastruktury ve střední a východní části EU zajistily součinnost a vzájemné doplňování v poskytování finančních prostředků v rámci CEF, ESI fondů, nástroje předvstupní pomoci a nástrojů EIB a EBRD s cílem podstatně zlepšit jejich využívání a diverzifikaci; zdůrazňuje, že příprava a využívání projektů financovaných z různých nástrojů (formou tzv. smíšeného financování) vyžaduje výměnu a šíření zkušeností a znalostí; připomíná, že v zájmu urychlení ekonomicky životaschopných projektů založených na zásadách trhu je důležité, aby byly včas využity prostředky Evropského fondu pro strategické investice (EFSI); naléhavě vyzývá Komisi, EIB a Evropské centrum pro investiční poradenství, aby zintenzivnily svou práci s předkladateli projektů ve střední a východní Evropě a snažily se zajistit, aby prostředky EFSI byly využívány k financování projektů kvalitní infrastruktury v oblasti inovativních a udržitelných druhů dopravy; podtrhuje význam EFSI při vytváření projektů v oblasti dopravní infrastruktury všeho druhu; konstatuje, že prozatím je většina infrastrukturních projektů, jež mají být financovány z EFSI, umístěna v západní Evropě; vyzývá proto Komisi, aby v souvislosti s EFSI podněcovala investory k podpoře projektových platforem zaměřených na středoevropské a východoevropské projekty v oblasti dopravní infrastruktury; podtrhuje význam financování poskytovaného v rámci politiky soudržnosti pro rozvoj dopravní infrastruktury v zemích střední a východní Evropy, která často ještě ani zdaleka nedosahuje kvality dopravních sítí v západní Evropě, a s ohledem na to žádá, aby v příštím víceletém finančním rámci byly zaručeny nezbytné zdroje a nezbytná výše financování;

12.  připomíná, že z Fondu soudržnosti byly do nástroje pro propojení Evropy (CEF) přesunuty prostředky ve výši 11 305 500 000 EUR, jež mají být vynaloženy na dopravní projekty v členských státech, které čerpají podporu z Fondu soudržnosti; zdůrazňuje, že využívání tohoto rychle dostupného financování by mělo mít přednost, zejména v souvislosti se současnou mírou čerpání, před investiční účastí třetích stran v případech, kdy se investice řídí spíše politickými hledisky než obchodními zájmy;

13.  vyzývá středoevropské a východoevropské členské státy, aby zajistily vysokou míru transparentnosti a důslednou kontrolu vynakládání prostředků EU a aby při nejbližší příležitosti zveřejnily informace o jejich přidělování;

14.  upozorňuje na možnosti, které nabízejí hybridní projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru v podobě spojování zdrojů financování investic do infrastruktury z grantů EU (do výše 85 % celkových způsobilých nákladů), veřejného financování s povinným podílem spolufinancování ze strany příjemce a peněz soukromých podniků; zdůrazňuje zároveň, že fondy a rozpočtové zdroje EU jsou faktorem, který zvyšuje spolehlivost investic, protože snižují riziko na straně soukromého sektoru; současně poukazuje na to, že soukromý sektor tím získává výhodu stabilních, dlouhodobých smluv, které nejsou závislé na hospodářských, politických a rozpočtových fluktuacích, k nimž dochází v jednotlivých zemích; vybízí proto členské státy, aby v případě potřeby využívaly partnerství soukromého a veřejného sektoru, jež mohou představovat výhodný způsob investování do infrastruktury, zejména co se týče provádění komplexních infrastrukturních projektů, které mají na jedné straně vysoké finanční náklady a dlouhou návratnost a na straně druhé mají zaručovat efektivní poskytování kvalitní veřejné služby; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby členským státům ve střední a východní Evropě poskytovala technickou pomoc, protože některé z těchto zemí mají s finančními nástroji a se zapojováním soukromého sektoru do velkých projektů málo zkušeností; kromě toho Komisi žádá, aby ve spolupráci s celostátními, regionálními i místními orgány státní správy předkládala pravidelný celkový přehled dopravních projektů s uvedením příslušných částek spolufinancovaných z jednotlivých fondů EU;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zefektivnily a zjednodušily postupy zadávání veřejných zakázek, vydaly pokyny týkající se partnerství veřejného a soukromého sektoru, zajistily vhodný rámec pro státní podporu a zjednodušily povolovací řízení s cílem usnadnit provádění dopravních projektů, zejména těch přeshraničních;

16.  zdůrazňuje, že evropské strukturální a investiční fondy mohou být využity na budování chybějících propojení v příhraničních oblastech ve střední a východní Evropě a konsolidaci stávající infrastruktury, aby byl zajištěn plný přístup na jednotný trh a dále posilován hospodářský růst; v této souvislosti zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že doprava má klíčový význam pro regionální rozvoj, je odpovídající místní infrastruktura, na níž jsou vynakládány dostatečné prostředky, základní a nevyhnutelnou podmínkou pro dosahování hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

17.  připomíná, že ESI fondy by měly být rovněž využívány ke zvýšení správních kapacit prostředníků a příjemců, jejich nedostatek by jinak ohrožoval podporu EU investicím do dopravy v tomto regionu; konstatuje, že zejména mechanismus pomoci JASPERS dosud prokázal svoji užitečnost při plnění této role, a proto by se v něm nemělo pouze pokračovat, ale měl by být považován za trvalejší institucionální uspořádání; poukazuje na to, že technická podpora poskytovaná prostřednictvím Evropského centra pro investiční poradenství by měla pomáhat předkladatelům soukromých a veřejných projektů s vytvářením stabilního přísunu kvalitních a dobře strukturovaných projektů, aby mohli využívat finančních nástrojů dlouhodobě; připomíná, že evropští koordinátoři hlavních síťových koridorů mají politický mandát, avšak nedisponují dostatečnými správními kapacitami; vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily kroky k zefektivnění veřejného hospodaření s těmito zdroji s cílem zamezit zbytečné byrokracii;

18.  vyzývá Komisi a EIB, aby lépe spolupracovaly a aby koordinovaly své úsilí o zajištění širokých konzultací se všemi zainteresovanými stranami, pokud jde o výměnu osvědčených postupů, podporu finančních nástrojů a mapování potenciálních projektů v rané fázi, a aby o své činnosti v tomto směru pravidelně informovaly Parlament; zdůrazňuje, že by měly být urychleně učiněny veškeré kroky týkající se projektů, jež jsou zaměřeny na zlepšení propojenosti a přístupnosti dopravní infrastruktury;

19.  vybízí regiony a členské státy, aby přijaly nebo zachovaly opatření, která umožní přechod k dopravním řešením, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí; vyzývá k využívání ESI fondů na projekty, jejichž cílem je vyvolat poptávku po veřejné a udržitelnější dopravě, například prostřednictvím zjednodušené přeshraniční tarifikace a investic do systémů dobíjecích stranic pro elektromobily;

20.  zdůrazňuje, že dopravním koridorům mezi východem a západem i severem a jihem v rámci transevropské sítě TEN-T, které mohou přispět k hospodářskému rozvoji zúčastněných zemí vytvořením nových pracovních příležitostí v malých a středních a v začínajících podnicích a v odvětví obchodních výměn, vědy, výzkumu a technologií, jakož i zvyšováním silniční bezpečnosti a snižováním přepravních nákladů, by měla být věnována stejná pozornost; podtrhuje význam multimodality a dopravních inovací pro rozvoj trhu a cestovního ruchu, jakož i pro ochranu životního prostředí, a podporuje začleňování vnitrozemských vodních cest do multimodálních logistických řetězců, protože propojení všech druhů dopravy by zajistilo hospodářský rozvoj dané oblasti a umožnilo by rovněž snížit nedostatky dopravního systému;

21.  vítá rozšíření sítě TEN-T do zemí západního Balkánu; žádá Komisi, aby zajistila zapojení přistupujících zemí západního Balkánu do sítě TEN-T a spolupráci s Ukrajinou, Moldavskem a dalšími sousedními zeměmi v oblasti dopravního spojení, včetně zemí, které jsou součástí koridoru TRACECA; zdůrazňuje, že je třeba přizpůsobit finanční kritéria tak, aby přistupující a kandidátské země mohly využívat finančních nástrojů EU v širším měřítku, zejména v případě přeshraničních projektů; zdůrazňuje, že investice, realizované zejména prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci (IPA) a prostřednictvím investičního rámce pro západní Balkán, a opatření pro optimalizaci provozu by měly být koordinovány na regionální úrovni, aby se tak přispělo k rozšíření hlavní sítě do regionu;

22.  vyjadřuje přesvědčení, že zlepšení v oblasti dopravní infrastruktury a propojenosti ve střední a východní části EU jsou důležitým nástrojem pro posílení stability, hospodářského rozvoje, regionální spolupráce a bezpečnosti východní hranice Unie a na západním Balkáně a také pro další sbližování dopravních podmínek na vnitřním trhu; podtrhuje v této souvislosti význam Východního a východostředomořského koridoru;

23.  zdůrazňuje naprostou nezbytnost zachování schengenského prostoru pro účinný a nákladově efektivní dopravní systém v EU na základě volného pohybu zboží, služeb a osob v rámci otevřených vnitřních hranic; připomíná, že Komise v červnu 2011 již vyzvala všechny členské státy, aby přijaly co nejdříve rozhodnutí o rozšíření schengenského prostoru tak, aby jeho součástí bylo i Bulharsko a Rumunsko;

24.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit propojenost a přístupnost dopravní infrastruktury, aby se v EU podpořil rozvoj odvětví cestovního ruchu; upozorňuje na to, že rozšířená a účinná evropská dopravní síť je významným statkem pro odvětví cestovního ruchu, díky němuž začnou být některé regiony pro turisty zajímavější; zastává názor, že země ve střední a východní Evropě mají, pokud jde o rozvoj odvětví cestovní ruchu, nesmírný potenciál, kterého by se dalo díky dalšímu rozvoji dopravní infrastruktury využít lépe;

25.  poukazuje na příznivé environmentální a hospodářské aspekty součinností vznikajících v souvislosti s propojováním různých druhů dopravy s cílem co nejlépe využívat specifických výhod každého z nich;

26.  zdůrazňuje, že pro rozvoj kombinované přepravy ve střední a východní Evropě je potřeba zlepšovat parametry nákladních železničních koridorů a podpořit výstavbu veřejně přístupných multimodálních překladišť;

27.  domnívá se, že mimořádně velký potenciál, který by střední a východní Evropě umožnil lépe využívat potenciálu globálního hospodářství, v sobě skrývají mezinárodní infrastrukturní projekty, jako je Nová hedvábná stezka; zastává názor, že střední a východní Evropa se díky své výhodné zeměpisné poloze může stát důležitým logistickým centrem a komunikačním uzlem mezi Evropou a Asií;

28.  zdůrazňuje, že zvyšování přístupnosti dopravy ve střední a východní Evropě a s tím spojené investice by se měly stát impulsem rozvoje místních firem a podniků; poukazuje na to, že postupy zadávacího řízení a realizace projektů by měly být vstřícné vůči malým a středním podnikům; vyzývá Komisi, aby věnovala více pozornosti problému nekalé spolupráce mezi hlavními dodavateli a subdodavateli podílejícími se na realizaci projektů, jejímiž oběťmi se velmi často stávají nejméně kvalifikovaní pracovníci;

29.  připomíná, že v rámci plánování infrastrukturních řešení ve střední a východní Evropě je třeba zohledňovat potřeby obyvatel žijících v řídce osídlených a obtížně dostupných regionech, jako jsou například horské oblasti; připomíná, že obtížná dopravní dostupnost může být příčinou sociálního vyloučení, a vyzývá Komisi, aby zohledňovala potřeby osob využívajících místních dopravních spojení; zdůrazňuje, že rentabilita dopravního spojení nemůže být při posuzování jeho užitečnosti jediným kritériem;

Silniční doprava

30.  připomíná, že rozvoj přeshraničních silnic má zásadní význam pro usnadnění spolupráce mezi lidmi a podniky v příhraničních regionech; vyzývá členské státy, aby pokračovaly v modernizaci silnic, budování chybějících spojení a bezpečných a přístupných parkovacích ploch a aby posílily regionální a místní propojení sítě TEN-T, protože zapojení do sítě TEN-T je důležitým základem hospodářského růstu regionálních středisek;

31.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit spravedlivé systémy pro výběr silničních poplatků v EU; poukazuje na to, že při zřizování těchto systémů by měly být zachovány určité prvky pružnosti pro členské státy s ohledem na jejich specifika, ovšem při zachování patřičné úrovně technické interoperability; připomíná, že tyto systémy by měly být navrženy ve spolupráci s podnikatelskou obcí a komerčními uživateli silnic, od nichž by se neměla vyžadovat úhrada dodatečných či nepřiměřených poplatků, které by snižovaly ziskovost jejich hospodářské činnosti;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly naléhavou potřebou zlepšit síť silniční infrastruktury podél východní hranice EU, počínaje Estonskem, přes Lotyšsko, Litvu, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko a Řeckem konče; domnívá se, že toto úsilí by mělo vycházet z dlouhodobého plánování, které již bylo provedeno v rámci projektu Via Carpatia, jenž je předmětem prohlášení o další spolupráci na budování koridoru a modernizaci trasy, podepsaného představiteli dotčených zemí ve Varšavě dne 3. března 2016; zastává názor, že díky výstavbě Via Carpatia získají regiony ležící na okraji EU možnost rychlejšího rozvoje a budou schopny rychleji dosáhnout úrovně rozvinutějších oblastí EU; poukazuje na to, že výstavba této trasy rovněž podnítí investice a rozvoj podnikání a posílí bezpečnost EU jako celku, zejména v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině; je toho názoru, že by se mělo využít možnosti otevření koridoru Rýn-Dunaj směrem do severní části EU přes Via Carpatia, a je přesvědčen, že na financování projektu Via Carpatia by měly být přiděleny patřičné rozpočtové prostředky; žádá proto, aby se projekt Via Carpatia začlenil do hlavní sítě TEN-T, a mohl tak získat náležité finanční prostředky z EU; vybízí také členské státy, aby pro tento projekt vytvořily systém financování, přičemž využijí veškerých dostupných finančních nástrojů, jako je Nástroj pro propojení Evropy a Evropský fond pro strategické investice;

33.  opětovně zdůrazňuje, že kvalita silniční infrastruktury má přímý dopad na bezpečnost silničního provozu; domnívá se proto, že při výstavbě silniční infrastruktury by se měla posuzovat také dopravní bezpečnost; je znepokojen tím, že v řadě členských států střední a východní Evropy zůstávají počty úmrtí a vážných zranění způsobených dopravními nehodami poměrně vysoké; zdůrazňuje, že opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu by měla být nadále prosazována jak na úrovni členských států, tak na úrovni EU; domnívá se, že náležité prostředky financování by měly být poskytovány na projekty renovace infrastruktury v členských státech střední a východní Evropy;

34.  zdůrazňuje, že klíčovými prioritami rozvoje infrastruktury je bezpečnost a udržitelnost dopravního odvětví; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby ještě více podporovaly digitalizaci a automatizaci všech druhů dopravy; žádá, aby investiční infrastrukturní projekty zahrnovaly dopravní řešení, která omezí riziko úmrtí a vážných zranění v důsledku dopravních nehod, a aby zohledňovaly potřeby lidí žijících v blízkosti rušných dopravních komunikací;

Železniční doprava

35.  zdůrazňuje, že pro soudržný a udržitelný růst železniční dopravy a soudržnost ve střední a východní části EU jsou prioritou výstavba, modernizace a údržba železničních tratí; podtrhuje významnou úlohu železnice při snižování klimatických dopadů, znečištění ovzduší i počtu silničních nehod a očekává, že toto úsilí bude mít příznivý dopad na rozvoj průmyslu, logistiku nákladní dopravy, kvalitu veřejných služeb a na spolehlivou mobilitu cestujících; vyzývá členské státy, aby v zájmu dosažení cílů týkajících se převedení na jiné druhy dopravy, které pro období do roku 2030 a 2050 vytyčila bílá kniha o dopravě z roku 2011, odstranily přeshraniční i vnitrostátní problematická místa a rozšířily operační kapacity;

36.  upozorňuje na to, že některé regiony střední a východní Evropy mají hustou síť železnic, jejichž infrastruktura se nicméně musí co nejdříve modernizovat, aby se její stav nezhoršil v budoucnu natolik, že by přestala fungovat; kritizuje nedostatek investic do přeshraničních železničních tratí a nízkou úroveň osobní železniční dopravy v mnoha příhraničních oblastech; vyzývá členské státy, aby chybějící spojení vytvořily nebo obnovily a aby odstranily stávající nedostatky; navrhuje, aby se na základě metodiky plánování globální a hlavní sítě TEN-T přezkoumala železniční síť, aby se odhalila případná další chybějící spojení, především přeshraniční, a to jak mezi členskými státy EU, tak mezi nimi a sousedními nečlenskými zeměmi; vybízí členské státy k úzké a konstruktivní spolupráci na odstraňování těchto mezer s cílem zlepšit územní integraci a soudržnost; žádá Komisi, aby veškeré úsilí v této oblasti účinným způsobem finančně podpořila;

37.  opětovně vyjadřuje svou podporu spuštění evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS) ve všech koridorech hlavní sítě TEN-T; domnívá se, že má-li vzniknout plně interoperabilní, fungující, efektivní a atraktivní evropský železniční prostor, který bude schopen konkurovat jiným druhům dopravy, musí být pro EU nejvyšší prioritou úplné a rychlé zavedení ERTMS;

38.  vyzývá členské státy, aby přijaly jasné a dlouhodobé strategie rozvoje železniční dopravy a odstranily překážky, které brání tomu, aby železniční projekty byly prováděny za využití financování z EU;

39.  zdůrazňuje, že je třeba navýšit investice do zlepšování kvality železnic, aby byly přístupnější a přitažlivější jak v oblasti osobní, tak i nákladní dopravy a aby se zvětšil jejich podíl v modálním rozdělení dopravy v souladu s cílem č. 3 o převedení na jiné druhy dopravy, který formuluje bílá kniha EU o dopravě;

40.  upozorňuje na chybějící silniční a železniční spojení s přístavy; zdůrazňuje, že většina letišť ve východní Evropě se nachází v blízkosti železniční infrastruktury a že jejich integrace je stále technicky proveditelná; vyzývá Komisi, aby plně podporovala další integraci multimodálních dopravních spojení (silničních, železničních, leteckých) ve střední a východní Evropě;

41.  vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala investice do kolejových vozidel ve střední a východní Evropě, které umožní obnovit potenciál železniční dopravy v rámci systémů veřejné dopravy těchto zemí;

42.  zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj evropské infrastruktury železniční dopravy nesmí skončit vybudováním sítě, nýbrž jeho součástí musí být i opatření, která zajistí její dlouhodobou nákladovou účinnost; domnívá se, že vzhledem k důležitosti činností v oblasti údržby by na tato opatření měla být vyčleněna významná část finančních prostředků;

43.  zdůrazňuje společné přínosy spojení Rail Baltica, které je jedním z prioritních projektů Severomořsko-baltského koridoru, a jeho značný strategický význam pro všech členské státy, které se na něm podílejí, jakož i pro celý region od Finska (s případným „botnickým prodloužením“) přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Polsko až do Německa, Nizozemska a do jižní Evropy; vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při budování a přípravě projektu Rail Baltica, a zdůrazňuje, že dobrá spolupráce mezi zainteresovanými a zúčastněnými zeměmi je klíčovým předpokladem toho, aby se realizace projektu obešla bez prodlev a nouzových řešení a aby nevznikalo riziko, že finanční prostředky přidělené na tento projekt nebudou využity; zdůrazňuje, že nebudou-li dodržována pravidla Evropské komise, prostředky spolufinancování ze strany EU, které představují přibližně 85 %, budou tomuto projektu odebrány a podmínky financování nebudou už nikdy tak příznivé, jako jsou nyní; naléhavě vyzývá zúčastněné země, aby uznaly a posílily úlohu společného podniku RB Rail Joint Venture jako subjektu, který má optimální předpoklady pro řízení nadnárodního projektu takového rozsahu, aby podávaly společné žádosti o financování z EU, organizovaly společné i vnitrostátní zadávání veřejných zakázek, spolukoordinovaly práci na projektu a v neposlední řadě též dokázaly, že jsou schopny spolupracovat;

44.  vzhledem ke stagnujícímu podílu železniční dopravy v rámci evropských trhů nákladní a osobní dopravy podtrhuje význam iniciativy Shift2Rail, zejména v oblasti nákladní dopravy, pro zvyšování konkurenceschopnosti a efektivity; zastává názor, že investovat je rovněž třeba do zlepšování kvality železnic v oblasti nákladní dopravy; vítá společné mezinárodní iniciativy členských států v regionu, jejichž cílem je rozvoj a modernizace železniční infrastruktury, jako je vybudování nového koridoru pro nákladní železniční dopravu č. 11, tzv. Jantarového koridoru, který bude spojovat obchodní a průmyslová centra v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku a ve Slovinsku, a jež mají formu spolupráce při přidělování dopravních kapacit pro mezinárodní nákladní vlaky; poukazuje na to, že projekty tohoto druhu propagují železnici jako prostředek mezinárodní nákladní dopravy, posilují konkurenceschopnost železniční dopravy a zajišťují lepší využívání stávajících kapacit v oblasti mezinárodní nákladní dopravy;

45.  konstatuje, že železniční odvětví je možné financovat z mnoha zdrojů, které jsou dostupné v rámci různých programů EU; domnívá se, že čerpání a efektivní využívání těchto zdrojů financování má zásadní význam, protože finanční podmínky vytvářejí přísná omezení týkající se množství veřejných prostředků, které jsou vnitrostátní vlády schopny do železnic investovat;

46.  upozorňuje na běžně používané příplatky v zemích střední a východní Evropy v přeshraniční regionální osobní vlakové dopravě, které běžně ukládají železniční společnosti v rámci mezinárodního železničního tarifu, což vede ke snižování atraktivity využívání přeshraničních železničních spojů;

47.  zdůrazňuje, že země střední a východní Evropy je třeba propojit s vysokorychlostní železniční sítí v západní Evropě, aby se v tomto regionu zvýšila konkurenceschopnost odvětví železniční dopravy a podpořil ekonomický růst; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvářely příznivé podmínky k předkládání přeshraničních projektů na vysokorychlostní vlaková spojení v rámci koridorů sítě TEN-T;

48.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat společné projekty a investice za účasti zemí, které nejsou členy EU, a vytvářet tak možnosti doplňkového využívání potenciálu železničních koridorů modernizovaných za použití prostředků EU, například v rámci spojení mezi EU a asijskými zeměmi;

Vnitrozemské vodní cesty

49.  vyzdvihuje význam vnitrozemské vodní dopravy, coby nákladově efektivního a udržitelného druhu dopravy, pro multimodální dopravu a pro logistiku v celé EU; považuje proto za nutné, aby byla modernizována infrastruktura vnitrozemské vodní dopravy potřebná pro přepravu cestujících či zboží a aby byla posílena její interoperabilita s jinými druhy dopravy;

50.  konstatuje, že střední a východní Evropa má značný rozvojový potenciál, pokud jde o vnitrozemské vodní cesty i říční a námořní přístavy; domnívá se, že tento potenciál může být využíván výhradně v plném souladu s acquis Unie v oblasti ochrany životního prostředí, biologické rozmanitosti a vody a že větší důraz na využívání přístavů a železnic by mohl přispět k naplňování cíle zkvalitnění multimodální dopravy v tomto regionu;

51.  vítá vytvoření programu NAIADES a navazujícího programu NAIADES II, který potrvá až do roku 2020, a podtrhuje důležitost existence evropské strategie a akčního plánu pro vnitrozemskou vodní dopravu;

52.  domnívá se, že využívání multimodality ve vnitrozemských přístavech má pro jejich ekonomický potenciál klíčový význam; zdůrazňuje úlohu, kterou pro přilákání uživatelů plní odpovídající přístup k tzv. „úseku poslední míle“ a železniční spojení s propojovací železniční infrastrukturou v překladištích vnitrozemské vodní dopravy a s dopravními uzly ve spádové oblasti přístavu;

53.  poukazuje na úlohu Dunaje jakožto hlavní dopravní vodní cesty v dunajském makroregionu; konstatuje, že potenciál regionu v oblasti vnitrozemské vodní dopravy by měl být více využíván, a proto připomíná, že je zapotřebí, aby členské státy zachovaly funkčnost vnitrozemských vodních cest, za něž nesou zodpovědnost; vyzývá státy ležící podél Dunaje, aby zajistily nepřetržitou splavnost této řeky a prováděly svůj hlavní plán pro obnovu a údržbu plavebních drah potvrzený v roce 2014, aby ale zároveň věnovaly pozornost environmentálním aspektům a zvláštní péči ochraně přírodních stanovišť, životního prostředí, biologické rozmanitosti a ochraně vody, a dbaly tak o zachování a podporu malých a středních podniků zaměřených na udržitelné zemědělství, rybolov a cestovní ruch; zdůrazňuje, že propojení mezi Odrou, Labem a Dunajem by mohlo zvýšit dopravní a komunikační kapacitu celého regionu na ose sever-jih, což by vedlo k vytvoření pracovních míst a k rozvoji malých a středních podniků;

54.  vybízí členské státy, aby zvýšily úsilí zaměřené na modernizaci a dosažení splavnosti dalších infrastruktur vnitrozemských vodních cest třídy IV, zejména říčních úseků v rámci hlavní sítě TEN-T; zdůrazňuje, že nezbytnou podmínkou úplné splavnosti Labe, která je důležitá pro Východní a východostředomořský koridor, je jeho podstatná modernizace; zdůrazňuje, že splavnost Odry je třeba zmodernizovat a povýšit na třídu IV; podtrhuje také význam mezinárodní vnitrozemské plavby na trasách E40 a E70 pro posilování integrace středoevropských a východoevropských zemí do soustavy evropských vnitrozemských dopravních cest; zdůrazňuje, že vybudování dobrých multimodálních spojení mezi těmito plavebními trasami a Baltsko-jadranským koridorem sítě TEN-T by bylo významným impulsem pro investiční potenciál východních regionů EU;

Námořní přístavy a letiště

55.  zdůrazňuje potenciál dalšího rozvoje atraktivní lodní dopravy směřující do přístavů Baltského, Černého a Jaderského moře v rámci koncepce „námořních dálnic“; zdůrazňuje, že je nutné rozšířit kapacity v odvětví energetiky, včetně udržitelných lodních paliv, a zajistit účinná železniční spojení se zázemím přístavů;

56.  zdůrazňuje, že udržitelnému rozvoji přístavů v Baltském, Jaderském a Černém moři nesmí bránit jiné podmořské infrastruktury; vyjadřuje znepokojení nad tím, že pokračování projektů, jako je Nord Stream, může ohrozit a zablokovat investice v regionu, a to především v Pobaltí; trvá na tom, že podmořské plynovody musí vždy respektovat požadavky týkající se ponoru u vjezdů do přístavu;

57.  domnívá se, že námořní přístavy a letiště poslouží hospodářskému rozvoji střední a východní části EU nejlépe, budou-li fungovat jako uzly integrovaného multimodálního dopravního systému propojeného s vysoce výkonnou železniční infrastrukturou;

58.  zdůrazňuje, že přístavy v severním Jadranu musejí posílit svou spolupráci, která na základě regionální koordinace umožní společně podporovat dopravní toky v oblasti námořního obchodu v severním Jadranu a docílit plné integrace italských přístavů s přístavy ve Slovinsku (Koper) a v Chorvatsku (Rijeka); v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby přístav Rijeka začlenila do Baltsko-jadranského koridoru, a umožnila tak plné dopravní spojení přístavů v severním Jadranu se střední Evropou a Baltským mořem;

59.  připomíná, že Komise ve své nedávno vypracované strategii pro evropské letectví poukázala na problém nedostatečné propojenosti; konstatuje však, že navržená řešení mají jen omezený potenciál, a vyzývá proto Komisi, aby leteckou propojenost v rámci EU, a zvláště pak v regionu střední a východní Evropy, sledovala a aby vypracovala další návrhy, jejichž cílem bude omezit nedostatky v přístupnosti leteckých dopravních služeb; domnívá se, že letecká spojení v této části EU je třeba dále rozvíjet, neboť propojenost zemí EU13 je 7,5krát nižší než zemí EU15(9); vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoliv jsou letištní infrastruktury v tomto regionu soustavně modernizovány, převážná většina nových leteckých tras míří pouze na západ; vybízí Komisi, aby prověřila, zda příslušné právní předpisy odpovídají svému účelu, a aby v případě potřeby navrhla nové iniciativy s cílem zaručit dostatečnou propojenost mezi okrajovými oblastmi a středem Evropy;

60.  zdůrazňuje, že region střední a východní Evropy má ve srovnání se západní částí EU nižší počet a horší kvalitu leteckých spojení; poukazuje na to, že tyto nedostatky v oblasti propojenosti zjistila nezávislá analýza, která byla provedena na žádost Komise;

61.  vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou letecké propojenosti v členských státech a mezi nimi a stanovila opatření, která zlepší kvalitu služeb poskytovaných spotřebitelům v oblasti letecké dopravy;

62.  poukazuje na mimořádný potenciál malých a středně velkých letišť, pokud jde o zajištění dopravní dostupnosti ve střední a východní Evropě, zvláště pro obchodní cestující a pro turisty; opětovně připomíná, že v minulých letech bylo ve střední a východní Evropě vybudováno a modernizováno množství regionálních letišť, jejichž potenciál není dostatečně využíván, což je způsobeno tím, že tato letiště nejsou patřičně propojena s hlavními dopravními trasami; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby tato letiště byla využívána efektivnějším způsobem a aby za tímto účelem byly vybudovány nové silniční a železniční komunikace;

63.  uznává, že regionální a místní letiště hrají při rozvoji regionů ve střední a východní části EU a při usnadňování hospodářského růstu, obchodu, konkurenceschopnosti, inkluzivní mobility, cestovního ruchu a bezbariérového přístupu pro osoby se zdravotním postižením či s omezenou schopností pohybu a orientace různé úlohy; zdůrazňuje přínos regionálních letišť pro zvyšování atraktivity příslušných regionů; zastává názor, že u všech nových zařízení je třeba řádně posoudit poptávku po dopravě a dopravní potenciál a že využívání finančních prostředků EU je třeba omezit výhradně na ekonomicky životaschopné a udržitelné projekty; zdůrazňuje, že rozvoj stávajících kapacit by měl být náležitě finančně podporován; zastává názor, že význam regionálních letišť poroste, budou-li mít moderní infrastrukturu a stanou-li se součástí sítě dopravních spojení (především železničních), která budou odpovídat potřebám regionu a země tak, aby letiště bylo rychle dosažitelné z různých částí města či přilehlých oblastí; podtrhuje význam rozvoje stávajících i nových regionálních a místních letišť, jež přispívají k hospodářskému růstu méně rozvinutých a izolovaných regionů, mimo jiné v odvětví cestovního ruchu, protože zlepšují jejich přístupnost a propojenost, a zvyšují tak přitažlivost těchto regionů pro investory a posilují jejich konkurenceschopnost, čímž napomáhají rychlejšímu socioekonomickému rozvoji; navrhuje, aby Komise zvážila rozvoj sítě regionálních letišť s cílem zajistit lepší propojení jak v rámci členských států, tak i mezi nimi;

o
o   o

64.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a Výboru regionů.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0310.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0423.
(3) Úř. věst. C 261 E, 10.9.2013, s. 1.
(4) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 1.
(5) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129.
(6) http://ec.europa.eu/transport/road_safety/pdf/vademecum_2015.pdf
(7) http://ec.europa.eu/transport/modes/inland/news/2014-12-04-danube-ministrial-meeting/conclusions.pdf
(8) http://mib.gov.pl/files/0/1796967/deklaracjalancucka.pdf
(9)Pracovní dokument útvarů Komise doprovázející sdělení Komise nazvané „Strategie pro evropské letectví“ SWD(2015)0261.


Vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva
PDF 411kWORD 71k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (2015/2254(INL))
P8_TA(2016)0409A8-0283/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), zejména na druhý, čtvrtý, pátý a sedmý bod odůvodnění této preambule,

–  s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6, 7 a 11 Smlouvy o EU,

–  s ohledem na články Smlouvy o fungování EU, které se týkají dodržování, prosazování a ochrany demokracie, právního státu a základních práv v Unii, včetně článků 70, 258, 259, 260, 263 a 265 této smlouvy,

–  s ohledem na čl. 4 odst. 3 a článek 5 Smlouvy o EU, článek 295 Smlouvy o fungování EU a Protokoly č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojené k Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu Rady Evropy, zejména na článek E této charty;

–  s ohledem na kodaňská kritéria a soubor pravidel Unie, která musí každá kandidátská země splnit, chce-li vstoupit do EU (acquis) – zejména na kapitoly 23 a 24 acquis,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

–  s ohledem na doporučení Rady Evropy č. R (2000)21 ze dne 25. října 2000 a na základní zásady OSN o úloze právníků z roku 1990, které žádají státy, aby zajistily svobodný a nezávislý výkon povolání právních profesí,

–  s ohledem na memorandum o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií ze dne 23. května 2007,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin,

–  s ohledem na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy,

–  s ohledem na seznam kritérií právního státu, který přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání dne 18. března 2016,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na smlouvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod a na judikaturu smluvních orgánů OSN,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na Přístup OSN k pomoci při budování právního státu z dubna 2008,

–  s ohledem na Cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména na cíl č. 16,

–  s ohledem na 25. pololetní zprávu konference COSAC o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dne 18. května 2016,

–  s ohledem na publikace Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „agentura FRA“), včetně Evropského informačního systému pro základní práva (EFRIS), jehož návrh agentura představila ve svém dokumentu ze dne 31. prosince 2013 nazvaném „Základní práva v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí v Evropské unii v budoucnu“,

–  s ohledem na stanovisko agentury FRA ze dne 8. dubna 2016 o vývoji integrovaného nástroje objektivních ukazatelů v oblasti základních práv schopného měřit dodržování sdílených hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU, založeného na stávajících zdrojích informací,

–  s ohledem na dopis ministrů zahraničních věcí Německa, Dánska, Finska a Nizozemska předsedovi Komise ze dne 6. března 2013,

–  s ohledem na poznámku italského předsednictví ze dne 15. listopadu 2014 týkající se „Zajištění dodržování zásad právního státu v Evropské unii“,

–  s ohledem na závěry ohledně zajištění dodržování zásad právního státu, které dne 16. prosince 2014 přijala Rada a členské státy zasedající v Radě,

–  s ohledem na první a druhý dialog Rady o právním státě během lucemburského předsednictví dne 17. listopadu 2015 a během nizozemského předsednictví dne 24. května 2016,

–  s ohledem na „Pokyny k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv“ vydané Radou dne 19. prosince 2014,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 6. května 2011 nazvaný „Operační pokyny pro zohledňování základních práv v posouzeních dopadu vypracovávaných Komisí“,

–  s ohledem na stávající mechanismus monitorování a nástroje pravidelného posuzování Komise, včetně mechanismu pro spolupráci a ověřování, srovnávacího přehledu o soudnictví, zpráv o boji proti korupci a monitorování sdělovacích prostředků,

–  s ohledem na výroční kolokvium Komise o základních právech,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 s názvem „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016,

–  s ohledem na „Kodex osvědčených postupů pro zapojení občanů do rozhodovacího procesu“ Rady Evropy ze dne 1. října 2009,

–  s ohledem na srovnávací přehled EU o soudnictví z roku 2016 a na zprávu Komise s názvem „Kontrola uplatňování práva Evropské unie – Výroční zpráva za rok 2015“ ze dne 15. července 2016,

–  s ohledem na posouzení z dubna roku 2016, které nechalo vypracovat oddělení Evropského parlamentu pro posuzování celoevropského přínosu, s názvem „Mechanismus EU pro demokracii, právní stát a základní práva“,

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a rovněž na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0283/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, které jsou zakotveny jako hlavní zásady a cíle v prvních článcích Smlouvy o EU a jako kritéria pro členství v Unii;

B.  vzhledem k tomu, že orgány a instituce Unie a členské státy by měly jít příkladem tím, že budou skutečně plnit své povinnosti, a přistoupí ke sdílení kultury právního státu coby všeobecné hodnoty ve všech 28 členských státech a v orgánech Unie, aby byla všemi dotčenými stranami uplatňována stejně, přičemž bezpodmínečné dodržování a prosazování těchto zásad je nezbytným předpokladem legitimity evropského projektu jako celku a základní podmínkou budování důvěry občanů v Unii;

C.  vzhledem k tomu, že podle posudku 2/13 Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) ze dne 18. prosince 2014(1) a související judikatury Soudního dvora se základní práva uznaná v Listině nacházejí v samotném jádru právní struktury Unie, s tím, že dodržování těchto práv je podmínkou legality aktů Unie, takže opatření neslučitelná s těmito právy nejsou v Unii přípustná;

D.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 2, čl. 3 odst. 1 a článkem 7 Smlouvy o EU může Unie využít možnosti jednat v zájmu ochrany svého „ústavního základu“ a společných hodnot, na nichž je založena;

E.  vzhledem k tomu, že právní stát je páteří evropské liberální demokracie a jednou z hlavních zásad Unie vyplývajících z ústavních tradic společných všem členským státům;

F.  vzhledem k tomu, že všechny členské státy, orgány, instituce a jiné subjekty Unie a kandidátské země jsou povinny dodržovat, ochraňovat a podporovat tyto zásady a hodnoty a mají povinnost loajálně spolupracovat;

G.  vzhledem k tomu, že mimo jiné v souladu s protokolem č. 24 o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie připojenému ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, bodem odůvodnění 10 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV(2) a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. M. S. S. v. Belgie a Řecko, rozsudek ze dne 21. ledna 2011) a Soudního dvora (např. N. S. a M. E., rozsudek ze dne 21. prosince 2011(3) - a Aranyosi a Căldăraru, rozsudek ze dne 5. dubna 2016(4)) jsou členské státy a jejich soudy povinny zdržet se provádění právních předpisů Unie ve vztahu k jinému členskému státu v případě, že v tom jiném členském státu jednoznačně hrozí závažné porušení právního státu a základních práv nebo že k tomuto závažnému porušování dlouhodobě dochází;

H.  vzhledem k tomu, že dodržování právního státu v rámci Unie je předpokladem pro ochranu základních práv a také pro dodržování všech práv a závazků vyplývajících ze Smluv a z mezinárodního práva, je předpokladem pro vzájemné uznávání a důvěru a také klíčovým faktorem pro takové oblasti politiky, jako je vnitřní trh, růst a zaměstnanost, potírání diskriminace, sociální začleňování, policejní a soudní spolupráce, schengenský prostor a azylové a migrační politiky, v důsledku čehož představuje oslabení právního státu, demokratické správy věcí veřejných a základních práv vážnou hrozbu pro stabilitu Unie, měnovou unii, společný prostor svobody a práva a bezpečnosti a prosperitu Unie;

I.  vzhledem k tomu, že způsob, jakým jsou uplatňovány zásady právního státu v členských státech má klíčový význam pro zajišťování vzájemné důvěry mezi členskými státy a jejich právními systémy, a je tudíž zásadně důležitý pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic;

J.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na společném souboru základních hodnot a zásad, a vzhledem k tomu, že vymezování těchto základních hodnot a zásad je živoucím a stálým procesem, který umožňuje posilovat demokracii a zajišťovat ochranu základních práv, a že i když se tyto hodnoty a zásady mohou časem vyvíjet, musí být chráněny a měly by být základem politických rozhodnutí bez ohledu na měnící se politické většiny a odolávat přechodným změnám, a tudíž že důležitou úlohu hraje nezávislé a nestranné soudnictví, které má zodpovědnost za jejich výklad;

K.  vzhledem k tomu, že občané a obyvatelé Unie nemají vždy dostatečné povědomí o tom, jaká mají práva jako Evropané; vzhledem k tomu, že by měli mít možnost společně utvářet základní hodnoty a zásady Unie, a zejména si je osvojovat;

L.  vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU musí Unie ctít rovnost členských států před Smlouvami, a vzhledem k tomu, že respektování kulturní rozmanitosti a národních tradic v rámci členských států a mezi nimi by nemělo bránit zajišťování jednotné a vysoké úrovně ochrany demokracie, právního státu a základních práv v celé Unii; vzhledem k tomu, že zásada rovnosti a nediskriminace má všeobecnou platnost a je společným jmenovatelem všech politik a činností Unie;

M.  vzhledem k tomu, že zajištění právního státu a účinných nezávislých systémů soudnictví má rozhodující význam pro vytvoření pozitivní politické atmosféry, v níž bude možné obnovit důvěru veřejnosti v instituce, a tudíž i pro vytvoření prostředí vhodného pro investice a pro zajištění lepší předvídatelnosti regulace a udržitelného růstu;

N.  vzhledem k tomu, že zlepšení efektivnosti soudních systémů v členských státech je klíčovým aspektem právního státu a má zásadní význam pro zajištění rovného zacházení, sankcí za zneužívání vládní moci a prevenci svévole a podle Komise je klíčovým aspektem strukturálních reforem v evropském semestru, tedy ročním cyklu pro koordinaci hospodářských politik na úrovni Unie; vzhledem k tomu, že nezávislý výkon povolání právních profesí je jedním ze základních pilířů svobodné a demokratické společnosti;

O.  vzhledem k tomu, že pokyny generálního tajemníka OSN s názvem „Přístup OSN k pomoci při budování právního státu“ doporučují, aby právní stát zahrnoval veřejnou a občanskou společnost, která přispívá k posilování právního státu a povolávání státních úředníků a institucí k odpovědnosti;

P.  vzhledem ke studii výzkumné služby Evropského parlamentu o nákladech vyplývajících z neexistence společného evropského postupu v oblasti organizovaného zločinu a korupce, která odhaduje, že začlenění stávajících mechanismů Unie pro monitorování, jako je mechanismus pro spolupráci a ověřování, srovnávací přehled o soudnictví a zprávy o boji proti korupci, do obsáhlejšího rámce pro monitorování právního státu by vedlo k ročním úsporám nákladů ve výši 70 miliard EUR;

Q.  vzhledem k tomu, že demokratická a právní správa věcí veřejných Unie nemá tak pevný právní základ jako správa jejích ekonomických záležitostí, neboť Unie při vyžadování dodržování svých základních hodnot neprojevuje stejnou neústupnost a odhodlanost, jako tomu je při zajišťování řádného provádění svých ekonomických a fiskálních předpisů;

R.  vzhledem k tomu, že nesplní-li kandidátská země požadované normy, a nedodržuje-li hodnoty a demokratické zásady, její přistoupení k Unii je odloženo, dokud tyto normy plně nesplní, zatímco nesplní-li tytéž normy členský stát nebo orgán Unie, faktické následky jsou mizivé;

S.  vzhledem k tomu, že povinnosti kandidátských zemí, které vyplývají z kodaňských kritérií, platí pro členské státy na základě článku 2 Smlouvy o EU a zásady loajální spolupráce stanovené v článku 4 Smlouvy o EU i nadále po jejich vstupu do Unie, a vzhledem k tomu, že nejen novější, ale i starší členské státy by proto měly být pravidelně hodnoceny, aby se zjistilo, zda jsou jejich právní předpisy a postupy i nadále v souladu s těmito kritérii a společnými hodnotami, na kterých je Unie založena;

T.  vzhledem k tomu, že přibližně 8 % občanů Unie patří k národnostní menšině a přibližně 10 % hovoří regionálním nebo menšinovým jazykem; vzhledem k tomu, že neexistuje žádný unijní právní rámec, který by zaručoval jejich práva coby příslušníků menšiny; vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité zavést účinný mechanismus, který by umožnil sledovat jejich práva v Unii; vzhledem k tomu, že mezi ochranou menšin a politikami namířenými proti diskriminaci existuje rozdíl; vzhledem k tomu, že rovné zacházení je základním právem všech občanů, nikoli výsadou;

U.  vzhledem k tomu, že soudržnost a konzistence vnitřní a vnější demokracie, právního státu a politiky základních práv jsou klíčové pro důvěryhodnost Unie;

V.  vzhledem k tomu, že existuje jen několik nástrojů, jež zajišťují soulad politických rozhodnutí orgánů Unie v legislativní a výkonné oblasti se základními zásadami a hodnotami Unie;

W.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nedávno vydal několik rozhodnutí, jimiž zrušil platnost některých právních předpisů Unie, rozhodnutí či legislativních postupů Komise z důvodu jejich rozporu s Listinou nebo se zásadami Smlouvy týkajícími se transparentnosti a přístupu k dokumentům, avšak orgány Unie v několika případech ducha ani literu rozhodnutí zcela nenaplnily;

X.  vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU je Unie povinna přistoupit k EÚLP;

Y.  vzhledem k tomu, že těžištěm spolupráce Rady Evropy a Unie je prosazování a ochrana pluralitní demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod, právní stát, politická a právní spolupráce, sociální soudržnost a kulturní výměna;

Z.  vzhledem k tomu, že Rada i Komise uznaly, že k zajištění úplného uplatňování zásad a hodnot stanovených ve Smlouvě je zapotřebí efektivnějších a závaznějších mechanismů, a v praxi tuto myšlenku realizovaly vytvořením rámce Evropské komise pro posílení právního státu a dialogu Rady o právním státu;

AA.  vzhledem k tomu, že Unie má k dispozici množství nástrojů a postupů k zajištění úplného a náležitého uplatňování zásad a hodnot stanovených ve Smlouvě, avšak od unijních orgánů nepřichází rychlá a účinná reakce; vzhledem k tomu, že mají-li být stávající nástroje přiměřené a efektivní, je třeba je prosazovat, hodnotit a doplňovat v rámci mechanismu právního státu, a nebyly považovány za politicky motivované nebo svévolné a nespravedlivě zaměřené na některé země;

AB.  vzhledem k tomu, že počet rozsudků, v nichž Soudní dvůr odkazuje na Listinu, se zvýšil ze 43 v roce 2011 na 210 v roce 2014;

AC.  vzhledem k tomu, že soudržnost mezi orgány a členskými státy v souladu se zásadami demokracie, právního státu a základních práv poskytne zřejmé přínosy, jako jsou nižší náklady na soudní řízení, lepší srozumitelnost pro občany Unie a jasnější představa o jejich právech a větší jistota pro členské státy ohledně podmínek jejich uplatňování;

AD.  vzhledem k tomu, že vlády některých členských států popírají, že by dodržování zásad a hodnot Unie bylo povinností vyplývající ze Smlouvy nebo že by Unie měla pravomoc zajišťovat jejich dodržování;

AE.  vzhledem k tomu, že v situaci, kdy členský stát již nezaručuje dodržování demokracie, právního státu a základních práv, nebo v případě, kdy dochází k porušování právního státu, má Unie a její členské státy povinnost chránit integritu a uplatňování Smluv a chránit práva všech v rámci své jurisdikce;

AF.  vzhledem k tomu, že občanská společnost má velký význam pro budování a posilování demokracie, sledování a omezování moci státu a prosazování řádné správy věcí veřejných, transparentnosti, efektivity, otevřenosti, vnímavosti a odpovědnosti;

AG.  vzhledem k tomu, že odvoláním se na zásadu subsidiarity nelze odmítat veškeré zásahy ze strany Unie, jejichž cílem je zajistit, aby členské státy dodržovaly zásady a hodnoty Smlouvy;

AH.  vzhledem k tomu, že zásahy Unie, jejichž cílem je zajistit, aby členské státy a orgány respektovaly hodnoty, na nichž je Unie založena a z nichž vyplývají práva Evropanů, jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby byly součástí evropského projektu;

AI.  vzhledem k tomu, že probíhající proces evropské integrace a nedávné události v některých členských státech ukazují, že není účinně zabráněno nedodržování zásad právního státu a základních hodnot a je nutné přezkoumat a začlenit stávající mechanismy a vytvořit účinný mechanismus, který odstraní přetrvávající nedostatky a zajistí dodržování, ochranu a prosazování zásad a hodnot stanovených ve Smlouvě v celé Unii;

AJ.  vzhledem k tomu, že by měl být zaveden nový Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech, a že tento Pakt by měl být založen na důkazech; měl by být objektivní a nepodléhat vnějšího vlivu, především vlivu politické moci, nediskriminační a provádět hodnocení na rovnocenném základě; měl by dodržovat zásadu subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality; měl by se vztahovat jak na členské státy, tak na orgány Unie; a měl by být založen na odstupňovaném přístupu a zahrnovat jak preventivní, tak nápravnou složku;

AK.  vzhledem k tomu, že Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech by měl směřovat k jednotnému, soudržnému rámci, měl by být založen na stávajících nástrojích a mechanismech a také je začleňovat a měl by odstranit veškeré přetrvávající nedostatky;

AL.  vzhledem k tomu, že vytvořením Paktu EU o demokracii, právním státu a základních právech by nemělo být dotčeno přímé uplatňování čl. 7 odst. 1 a 2 Smlouvy o EU;

1.  doporučuje, než dojde k případné změně Smlouvy, vytvoření komplexního mechanismu Unie pro demokracii, právní stát a základní práva, který by zahrnoval všechny příslušné aktéry, a žádá proto Komisi, aby do září 2017 předložila na základě článku 295 Smlouvy o fungování EU návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech v podobě interinstitucionální dohody, jež by stanovila opatření usnadňující spolupráci orgánů Unie a jejích členských států v rámci článku 7 Smlouvy o EU a začlenila, sladila a doplnila stávající mechanismy, a to v návaznosti na podrobná doporučení uvedená v příloze, včetně možnosti pro všechny orgány a instituce Unie, které tak chtějí učinit, aby se k Paktu EU o demokracii, právním státě a základních právech připojily;

2.  vybízí Komisi, aby navázala smysluplný dialog s občanskou společností a zajistila, že příspěvky a role občanské společnosti budou v jejím návrhu interinstitucionální dohody zohledněny;

3.  doporučuje především, aby Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech zahrnoval preventivní i nápravné prvky a vztahoval se na všechny členské státy stejným způsobem, a rovněž na tři hlavní orgány Unie, a byl v souladu se zásadou subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality;

4.  domnívá se, že hlavním cílem Paktu EU o demokracii, právním státu a základních právech by mělo být předcházení porušování hodnot Unie a jeho náprava, měl by však zahrnovat i případné sankce, které mohou mít odrazující účinek;

5.  domnívá se, že závěry a stanoviska agentury FRA jsou společně s judikaturou Soudního dvora dobrým základem pro výklad článku 2 Smlouvy o EU a rozsahu práv zakotvených v Listině;

6.  připomíná, že Komise je jakožto strážkyně Smluv povinna sledovat a posuzovat, zda členské státy a všechny orgány a instituce Unie správně provádí právní předpisy Unie a zda dodržují zásady a cíle zakotvené ve Smlouvách; proto doporučuje tuto povinnost zohlednit při posuzování toho, zda Komise dodržuje demokracii, právní stát a základní práva v rámci politického cyklu pro demokracii, právní stát a základní práva;

7.  vyzývá Komisi, aby od roku 2018 spojovala své příslušné výroční tematické zprávy a výsledky stávajících mechanismů monitorování a pravidelných hodnotících nástrojů tak, aby je předkládala ve stejný den v rámci politického cyklu pro demokracii, právní stát a lidská práva;

8.  pokládá za důležité podporovat průběžný dialog a usilovat o dosažení pevnějšího konsensu mezi Unií a jejími členskými státy s cílem podporovat a chránit demokracii, právní stát a základní práva, a chránit tak sdílené hodnoty, které jsou zakotveny ve Smlouvách a v Listině, a to plně transparentním a objektivním způsobem; je přesvědčen, že v otázce základních práv a hodnot zakotvených ve Smlouvách a v Listině základních práv nelze přistupovat na kompromis;

9.  zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou by Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty měly hrát při měření pokroku a sledování dodržování sdílených hodnot Unie, jak stanoví článek 2 Smlouvy o EU; konstatuje, že Evropský parlament a hraje klíčovou úlohu při udržování nezbytné průběžné diskuse v rámci společného konsensu Unie v oblasti demokracie, právního státu a základních práv při zohlednění změn v naší společnosti; domnívá se, že prosazování těchto hodnot a zásad musí rovněž vycházet z efektivního sledování dodržování základních práv zaručených Listinou;

10.  doporučuje, aby veškeré meziparlamentní rozpravy o demokracii, právním státě a základních právech zahrnovaly občanskou společnost, a domnívá se, že zapojení občanů a sílu občanské společnosti je třeba považovat za ukazatel demokracie;

11.  vyzývá Komisi, aby do června 2017 předložila nový návrh dohody o přistoupení Unie k EÚLP, který rozhlední závěry stanoviska 2/13, s cílem splnit povinnost zakotvenou v článku 6 Smlouvy o EU; dále vyzývá Radu Evropy, aby umožnila třetím stranám podepsat Evropskou sociální chartu, aby mohla Komise zahájit vyjednávání o přistoupení Unie;

12.  vybízí evropského veřejného ochránce práv, s ohledem na názory společnosti, aby v rámci své výroční zprávy vydal zvláštní kapitolu, v níž zdůrazní a konsoliduje případy, doporučení a rozhodnutí související se základními právy občanů a se zásadami demokracie a právního státu; vybízí Komisi, aby tato specifická doporučení analyzovala;

13.  vybízí Komisi, aby přijala opatření s cílem zajistit v souladu s článkem 47 Listiny všeobecný přístup k právní pomoci jednotlivcům a organizacím, jež vedou soudní spory související s porušováním zásad demokracie, právního státu a základních práv vnitrostátními vládami nebo orgány Unie, a v případě potřeby doplnit vnitrostátní systémy a směrnici Evropského parlamentu a Rady o právní pomoc pro podezřelé a obviněné osoby v trestním řízení a pro vyžádané osoby v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu;

14.  vítá reformu Soudního dvora, v jejímž rámci je postupně navyšován počet soudců Soudu, což mu umožní zvládat pracovní vytížení a zkrátit dobu trvání řízení;

15.  doporučuje, aby skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva stanovená interinstitucionální dohodou rovněž provedla posouzení přístupu ke spravedlnosti na unijní úrovni, včetně takových aspektů, jakými jsou nezávislost a nestrannost soudů a soudců, nezávislost právních profesí, pravidla pro aktivní legitimaci, doba trvání a náklady na vedení sporů, přiměřenost a efektivita systému právní pomoci a rovněž dostupnost finančních prostředků, které jsou pro právní pomoc nezbytné, výkon soudních rozhodnutí, rozsah soudních kontrol, nápravy dostupné pro občany a možnosti kolektivních přeshraničních nápravných prostředků; v souvislosti s tím se domnívá, že je třeba zaměřit pozornost na ustanovení čl. 298 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a na právo občanů Unie na otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

16.  vyzývá Komisi, aby společně s občanskou společností vypracovala a provedla osvětovou kampaň, jejímž cílem bude umožnit občanům a obyvatelům Unie v plné míře si osvojit práva, která jim plynou ze smluv a z Listiny (např. svoboda projevu, svoboda shromažďování a volební právo), a v níž poskytne informace o právech občanů na soudní nápravu a možnostech vést spor v případech týkajících se porušení demokracie, právního státu a základních práv, jichž se dopustily vlády jednotlivých států nebo orgány Unie;

17.  vyzývá ke zřízení nadace pro demokracii, která bude udělovat granty a podporovat místní subjekty, jež v rámci Unie prosazují demokracii, právní stát a základní práva;

18.  upozorňuje na skutečnost, že pokud Unie ve svých mezinárodních dohodách stanoví povinnost chránit a prosazovat lidská práva, pak musí rovněž zajistit, aby orgány EU a všechny členské státy dodržovaly zásady právního státu a základní práva;

19.   dále doporučuje, aby součástí Paktu EU o demokracii, právním státu a základních právech byla pravidelná kontrola toho, zda jsou mezinárodní dohody ratifikované členskými státy a Unií slučitelné s primárním a sekundárním právem Unie;

20.  kromě toho se rovněž domnívá, že bude-li se v budoucnu uvažovat o revizi Smlouvy, mohlo by dojít k těmto změnám:

   stanovit, aby článek 2 Smlouvy o EU a Listina byly právním základem pro legislativní opatření, která budou přijímána řádným legislativním postupem;
   umožnit vnitrostátním soudům v souladu s článkem 2 Smlouvy o EU a Listinou podávat před Soudním dvorem žaloby týkající se legality činností členských států;
   přezkoumat článek 7 Smlouvy o EU tak, aby stanovil relevantní a použitelné sankce ukládané kterémukoli členskému státu, a zároveň určil, která práva (nad rámec hlasovacího práva v Radě) mohou být porušujícímu členskému státu pozastavena, jako jsou např. finanční sankce nebo přerušení financování z prostředků Unie;
   umožnit jedné třetině poslanců Evropského parlamentu, pokud jde o právní předpisy Unie, obrátit se na Soudní dvůr v době po přijetí textu a před jeho provedením;
   umožnit fyzickým nebo právnickým osobám, které jsou bezprostředně a osobně dotčeny nějakým opatřením, podat žalobu u Soudního dvora v případě údajného porušení Listiny základních práv ze strany orgánů EU nebo členského státu, a to změnou článků 258 a 259 Smlouvy o fungování EU;
   zrušení článku 51 Listiny a přeměna této Listiny v Listinu práv Unie;
   přehodnotit požadavek jednomyslnosti v oblastech souvisejících s dodržováním, ochranou a prosazováním základních práv, jako je rovnost a zákaz diskriminace;

21.  potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity;

22.  domnívá se, že veškeré finanční dopady požadovaných návrhů na rozpočet Unie by měly být pokryty ze stávajících rozpočtových prostředků; zdůrazňuje, že přijetí i provedení těchto návrhů by pro Unii a její členské státy, a také pro občany, znamenalo podstatnou úsporu nákladů a času a rovněž by mohlo podpořit důvěru a vzájemné uznávání rozhodnutí a opatření členských států a Unie, a tudíž by mohlo být přínosné jak z ekonomického, tak i sociálního hlediska;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států, jakož i Výboru regionů, který je předá parlamentům a radám na nižší než celostátní úrovni.

PŘÍLOHA

Podrobná doporučení týkající se návrhu interinstitucionální dohody o opatřeních pro sledování situace v oblasti demokracie, právního státu a základních práv a pro další postupy v členských státech a v orgánech EU

NÁVRH INTERINSTITUCIONÁLNÍ DOHODY

PAKT EVROPSKÉ UNIE O DEMOKRACII, PRÁVNÍM STÁTU A ZÁKLADNÍCH PRÁVECH

Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise,

s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), zejména na druhý, čtvrtý, pátý a sedmý bod odůvodnění této preambule,

s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6, 7 a 11 Smlouvy o EU,

s ohledem na články Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), které se týkají dodržování, prosazování a ochrany demokracie, právního státu a základních práv v Unii, včetně článků 70, 258, 259, 260, 263 a 265 této smlouvy,

s ohledem na čl. 4 odst. 3 a článek 5 Smlouvy o EU, článek 295 Smlouvy o fungování EU a Protokoly č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojené k Smlouvě o EU a Smlouva o fungování EU,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

s ohledem na Evropskou sociální chartu Rady Evropy, zejména na článek E této charty o nediskriminaci;

s ohledem na kodaňská kritéria a soubor pravidel Unie, která musí každá kandidátská země splnit, chce-li vstoupit do EU (acquis), zejména na kapitoly 23 a 24 acquis,

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

s ohledem na seznam kritérií právního státu, který přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání dne 18. března 2016,

s ohledem na memorandum o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií ze dne 23. května 2007,

s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin,

s ohledem na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

s ohledem na smlouvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod a na judikaturu orgánů zřízených smlouvami OSN,

s ohledem na publikace Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „agentura FRA“), včetně Evropského informačního systému pro základní práva (EFRIS), jehož návrh agentura představila ve svém dokumentu ze dne 31. prosince 2013 nazvaném „Základní práva v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí v Evropské unii v budoucnu“,

s ohledem na Přístup OSN k pomoci při budování právního státu z dubna 2008,

s ohledem na Cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména na cíl č. 16,

s ohledem na 25. pololetní zprávu konference COSAC o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dne 18. května 2016,

s ohledem na dopis ministrů zahraničních věcí Německa, Dánska, Finska a Nizozemska předsedovi Komise ze dne 6. března 2013,

s ohledem na stanovisko agentury FRA ze dne 8. dubna 2016 o vývoji integrovaného nástroje objektivních ukazatelů v oblasti základních práv schopného měřit dodržování sdílených hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a založeného na stávajících zdrojích informací,

s ohledem na poznámku italského předsednictví ze dne 15. listopadu 2014 týkající se „Zajištění dodržování zásad právního státu v Evropské unii“,

s ohledem na závěry ohledně zajištění dodržování zásad právního státu, které dne 16. prosince 2014 přijala Rada a členské státy zasedající v Radě,

s ohledem na „Pokyny k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv“ vydané Radou dne 19. prosince 2014,

s ohledem na první a druhý dialog Rady o právním státě během lucemburského předsednictví dne 17. listopadu 2015 a nizozemského předsednictví dne 24. května 2016,

s ohledem na stávající mechanismus monitorování a nástroje pravidelného posuzování Komise, včetně mechanismu pro spolupráci a ověřování, srovnávacího přehledu o soudnictví, zpráv o boji proti korupci a monitorování sdělovacích prostředků,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“,

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 6. května 2011 nazvaný „Operační pokyny pro zohledňování základních práv v posouzeních dopadu vypracovávaných Komisí“,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. března 2014 s názvem „Nový rámec EU pro posílení právního státu“,

s ohledem na výroční kolokvium Komise o základních právech,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů,

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)(5),

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 ke stavu dodržování základních práv v EU (v letech 2013–2014)(6),

(1)  vzhledem k tomu, že je zapotřebí mechanismu pro oblast demokracie, právního státu a základních práv, jenž by byl objektivní, nestranný, založený na důkazech a který by se spravedlivě a na stejném základě vztahoval na všechny členské státy a na orgány Unie a měl by jak preventivní, tak i nápravný rozměr;

(2)  vzhledem k tomu, že tento mechanismus by měl především bránit porušování a nedodržování demokracie, právního státu a základních práv a současně poskytovat nástroje potřebné k praktickému uplatňování preventivních i nápravných opatření podle článku 7 Smlouvy o EU a dalších nástrojů uvedených ve Smlouvách;

(3)  vzhledem k tomu, že je třeba zamezit zbytečnému vytváření nových struktur nebo zdvojování a upřednostňovat začleňování a zapracovávání stávajících nástrojů;

(4)  vzhledem k tomu, že vypracování definic, norem a referenčních úrovní pro demokracii, právní stát a základní práva není jednorázovým rozhodnutím, ale spíše trvalým a interaktivním procesem založeným na rozsáhlé veřejné diskusi a konzultacích, pravidelném přezkumu a sdílení osvědčených postupů;

(5)  vzhledem k tomu, že pouze takový mechanismus, který má širokou podporu občanů Unie a umožňuje jim přijmout odpovědnost za tento proces, může být efektivní;

(6)  vzhledem k tomu, že za dodržování společných norem jsou primárně odpovědné členské státy, ale pokud tak nečiní, má Unie povinnost zasáhnout s cílem chránit svůj ústavní základ a zajistit, aby byly hodnoty stanovené v článku 2 Smlouvy o EU a v Listině zaručeny pro všechny občany a obyvatele Unie na celém jejím území;

(7)  vzhledem k tomu, že je důležité, aby spolu všechny úrovně vlády úzce spolupracovaly v souladu se svými pravomocemi a odpovědností za účelem identifikace možných systémových ohrožení právního státu v raném stadiu a zlepšení ochrany právního státu;

(8)  vzhledem k tomu, že je k dispozici několik nástrojů, které umožňují řešit riziko vážného porušování hodnot Unie, je však zapotřebí pro ně vypracovat jasné a objektivní referenční úrovně, aby byly dostatečně silné a odrazující s cílem zabránit porušování zásad právního státu a základních práv; vzhledem k tomu, že Unie nemá žádný právně závazný mechanismus pro průběžné sledování dodržování hodnot a základních práv Unie ze strany členských států a orgánů Unie;

(9)  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 295 Smlouvy o fungování EU upravuje tato interinstitucionální dohoda pouze usnadnění spolupráce mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí a že jsou tyto orgány v souladu s čl. 13 odst. 2 Smlouvy o EU povinny jednat v mezích působnosti svěřené jim Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými; vzhledem k tomu, že touto interinstitucionální dohodou nejsou dotčeny výsady Soudního dvora, pokud jde o autentický výklad práva Unie,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Stěžejní hodnoty a základní zásady Unie, konkrétně demokracie, právní stát a základní práva, musí být dodržovány v celé Unii v rámci Paktu Evropské unie o demokracii, právním státu a základních právech (dále jen „Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech“), jenž spočívá ve vymezení, rozpracování, sledování a prosazování těchto hodnot a zásad a je určen členským státům i orgánům Unie.

Článek 2

Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech sestává z:

–  výroční zprávy o demokracii, právním státu a základních právech („evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech“) obsahující doporučení pro jednotlivé země a zahrnující zprávy agentury FRA, Rady Evropy a dalších příslušných orgánů v této oblasti;

–  výroční meziparlamentní rozpravy na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech;

–  opatření pro snížení možných rizik a nápravu porušení, jak je stanoveno ve Smlouvách, včetně aktivace preventivních či nápravných opatření podle článku 7 Smlouvy o EU;

–  politického cyklu pro demokracii, právní stát a základní práva v orgánech Unie.

Článek 3

Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech se rozšíří tak, aby začlenil rámec Komise pro právní stát a dialog Rady o právním státu do jediného nástroje Unie.

Článek 4

Evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech v členských státech vypracovává Komise po konzultaci se skupinou nezávislých odborníků (skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva) uvedenou v článku 8. Komise předloží evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům. Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech se zpřístupní veřejnosti.

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech obsahuje obecnou část a doporučení pro jednotlivé země.

Pokud Komise nepřijme evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech, včetně doporučení pro jednotlivé země, včas, příslušný výbor Evropského parlamentu může Komisi oficiálně vyzvat, aby toto zpoždění vysvětlila a aby je bezodkladně přijala s cílem předejít dalšímu zpoždění.

Článek 5

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech začlení a doplní stávající nástroje, včetně srovnávacího přehledu o soudnictví, nástroje pro sledování plurality sdělovacích prostředků, zprávy o boji proti korupci a postupů vzájemného hodnocení vycházejících z článku 70 Smlouvy o fungování EU, a nahradí mechanismus pro spolupráci a ověřování pro Bulharsko a Rumunsko.

Článek 6

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech je vypracována s pomocí různých zdrojů a stávajících nástrojů pro posuzování, vykazování a monitorování činnosti členských států, včetně:

–  příspěvků orgánů členských států týkajících se dodržování demokracie, právního státu a základních práv;

–  agentury FRA, zejména jejího nástroje Evropského informačního systému pro základní práva (EFRIS);

–  dalších specializovaných agentur Unie, zejména evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ), Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) a Statistického úřadu Evropské unie (Eurostat);

–  odborníků, akademických pracovníků, organizací občanské společnosti, profesních a odvětvových sdružení např. soudců, právníků a novinářů;

–  stávajících indexů a referenčních úrovní vypracovaných mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi;

–  Rady Evropy, zejména Benátské komise, Skupiny států proti korupci (GRECO) a Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy a Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ);

–  mezinárodních organizací například Organizace spojených národů (dále jen „OSN“), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (dále jen „OBSE“) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“);

–  judikatury Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a dalších mezinárodních soudů, tribunálů a smluvních orgánů;

–  veškerých usnesení či jiných příslušných příspěvků Evropského parlamentu včetně jeho výroční zprávy o stavu dodržování lidských práv v Unii;

–  příspěvků orgánů Unie.

Veškeré příspěvky ze zdrojů uvedených v tomto článku, jakož i návrh evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech vypracovaný skupinou odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva včetně doporučení pro jednotlivé země se zveřejní na internetových stránkách Komise.

Článek 7

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech je předkládána v harmonizovaném formátu spolu s doporučeními pro jednotlivé země a vypracována se zvláštním zřetelem k těmto aspektům:

–  oddělení pravomocí;

–  nestrannosti státu;

–  zvratnosti politických rozhodnutí po volbách;

–  existenci institucionalizovaného systému brzd a protivah, který zajišťuje, aby nestrannost státu nebyla zpochybňována;

–  trvalosti státu a státních institucí, jejímž základem je neměnnost ústavy;

–  svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků;

–  svobodě vyjadřování a svobodě shromažďování;

–  podpoře občanského prostoru a účinných mechanismů pro občanský dialog;

–  právu na aktivní a pasivní demokratickou účast ve volbách a participativní demokracii;

–  bezúhonnosti a absenci korupce;

–  transparentnosti a odpovědnosti;

–  zákonnosti;

–  právní jistotě;

–  předcházení zneužití nebo nesprávnému použití pravomocí;

–  rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace;

–  přístupu ke spravedlnosti: nezávislost a nestrannost, spravedlivý proces, (případně) ústavní spravedlnost a nezávislá právní profese;

–  konkrétním problémům v oblasti právního státu: korupce, střet zájmů, shromažďování osobních údajů a dohled;

–  hlavám I až VI Listiny;

–  Evropské úmluvě o lidských právech a příslušným protokolům.

Článek 8

Posuzování stavu demokracie, právního státu a základních práv v členských státech a vypracování návrhu doporučení pro jednotlivé země provádí reprezentativní skupina nezávislých odborníků („skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva“), a to na základě kvantitativního a kvalitativního přezkumu dostupných údajů a informací.

8.1.  Skupinu odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva tvoří tito členové:

–  jeden nezávislý odborník jmenovaný parlamentem každého členského státu, který je kvalifikovaným soudcem ústavního nebo nejvyššího soudu a aktuálně tuto funkci nezastává;

–  deset dalších odborníků jmenovaných Evropským parlamentem dvoutřetinovou většinou, kteří jsou vybráni ze seznamu odborníků navržených:

i)  Evropskou federací národních akademií věd (ALLEA);

ii)  Evropskou sítí vnitrostátních institucí pro lidská práva (ENNHRI);

iii)  Radou Evropy (včetně Benátské komise, GRECO a komisaře Rady Evropy pro lidská práva);

iv)  Evropskou komisí pro efektivitu justice (CEPEJ) a Radou evropských advokátních komor a sdružení právníků (CCBE);

v)  OSN, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

8.2.  Skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva zvolí ze svých členů předsedu.

8.3.  V zájmu snadnější přípravy návrhu evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech a návrhu doporučení pro jednotlivé země Komise poskytne skupině odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva sekretariát, který jí umožní efektivně fungovat zejména shromažďováním zdrojů údajů a informací, jež mají být přezkoumány a posouzeny, a poskytováním administrativní podporu během přípravy návrhů.

Článek 9

Skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva posoudí každý z členských států podle aspektů uvedených v článku 7 a identifikuje možná rizika a porušení. Toto posouzení provádí každý člen skupiny odborníků anonymně a nezávisle, aby byla zaručena nezávislost této skupiny a objektivnost evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech. Členové skupiny odborníků však mohou vést vzájemné konzultace za účelem prodiskutování metod a dohodnutých norem.

Metody posouzení jsou skupinou odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva každý rok přezkoumány a v případě potřeby dále rozpracovány, upřesněny, doplněny a pozměněny, a to případně na základě společné dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí po konzultacích vedených s vnitrostátními parlamenty, odborníky a občanskou společností.

Článek 10

Po přijetí evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech Komisí bude zahájena meziparlamentní rozprava a rozprava v Radě, jejichž cílem je zabývat se výsledky této zprávy a doporučeními pro jednotlivé země prostřednictvím následujících kroků:

–  Evropský parlament uspořádá na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech meziparlamentní rozpravu a přijme usnesení. Tato rozprava by měla být organizována způsobem, který umožní stanovení ukazatelů a cílů, jichž má být dosaženo, a poskytnutí prostředků k hodnocení meziročního vývoje v rámci stávajícího unijního konsensu o demokracii, právním státu a základních právech. Příslušné postupy by měly být zrychleny s cílem vytvořit takové prostředky, které nejen umožní okamžité a účinné monitorování změn v průběhu daného roku, ale rovněž zajistí, aby všechny zúčastněné strany dodržovaly své závazky.

–  Každoroční meziparlamentní rozprava je součástí víceletého strukturovaného dialogu mezi Evropským parlamentem, Komisí, Radou a vnitrostátními parlamenty a účastní se jí i občanská společnost, agentura FRA a Rada Evropy.

–  Rada uspořádá na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech každoroční rozpravu, přičemž vychází ze svého dialogu o právním státu, a přijme závěry Rady, v nichž vyzve vnitrostátní parlamenty, aby na evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech a na návrhy nebo reformy v této oblasti reagovaly.

–  Na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech může Komise rozhodnout o podání žaloby pro „systematické neplnění povinnosti“ podle článku 2 Smlouvy o EU a článku 258 Smlouvy o fungování EU, čímž sloučí několik řízení o nesplnění povinnosti do jednoho.

–  Na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou může Komise rozhodnout, že předloží návrh na vyhodnocení provádění politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva členskými státy podle článku 70 Smlouvy o fungování EU.

10.1.  Pokud členský stát na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech splňuje všechny aspekty uvedené v článku 7, nejsou zapotřebí další opatření.

10.2.  Pokud na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech nesplňuje členský stát jeden nebo více aspektů uvedených v článku 7, zahájí Komise s dotčeným členským státem neprodleně dialog, přičemž zohlední doporučení pro jednotlivé země.

10.2.1.  Pokud doporučení pro jednotlivé země týkající se určitého členského státu obsahuje posouzení skupiny odborníků, že existuje jasné riziko vážného porušení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a že existují dostatečné důvody pro uplatnění čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU, Evropský parlament, Rada a Komise danou záležitost každý samostatně neprodleně projednají a přijmou odůvodněné rozhodnutí, které zveřejní.

10.3.  Pokud na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech doporučení pro jednotlivé země týkající se určitého členského státu obsahuje posouzení skupiny odborníků, že dochází k jasnému a trvalému – tj. narůstajícímu či nezměněnému po dobu nejméně dvou let – porušování hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a že existují dostatečné důvody pro uplatnění čl. 7 odst. 2 Smlouvy o EU, Evropský parlament, Rada a Komise danou záležitost každý samostatně neprodleně projednají a každý orgán přijme odůvodněné rozhodnutí, které zveřejní.

Článek 11

Základní práva jsou zahrnuta do posouzení dopadu u všech legislativních návrhů předkládaných Komisí, a to v souladu s bodem 25 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Dodržování demokracie, zásad právního státu a základních práv ze strany Evropského parlamentu, Rady a Komise posuzuje skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva uvedená v článku 8.

Článek 12

Bude zřízena interinstitucionální pracovní skupina pro posuzování dopadu (dále jen „pracovní skupina“) s cílem zlepšit interinstitucionální spolupráci v oblasti posuzování dopadu a vytvořit kulturu dodržování základních práv a zásad právního státu. Pracovní skupina provede v rané fázi konzultace s odborníky jednotlivých států, aby bylo možné lépe předvídat problémy spojené s prováděním v členských státech a usnadnit sladění rozdílných výkladů a způsobů chápání ze strany různých orgánů Unie, pokud jde o dopad základních práv a právního státu na právní akty Unie. Pracovní skupina bude vycházet z Pokynů k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv vydaných Radou, „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ předložené Komisí, „Operačních pokynů pro zohledňování základních práv v posouzení dopadu vypracovávaných Komisí“ rovněž předložených Komisí, nástroje č. 24 ze souboru nástrojů pro zdokonalení právní úpravy a článku 38 jednacího řádu Evropského parlamentu, aby zajistila soulad se zásadami demokracie, právního státu a základních práv a jejich prosazování.

Článek 13

Spolu s každoročním politickým cyklem pro demokracii, právní stát a základní práva evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech jsou prezentovány i výroční zprávy Evropského parlamentu, Rady a Komise týkající se vymáhání a dodržování zásad právního státu a základních práv orgány Unie:

–  výroční zpráva o uplatňování Listiny;

–  výroční zpráva o uplatňování práva Unie;

–  výroční zpráva o uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(7).

Článek 14

Tato dohoda vstupuje v platnost dne ...

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu Evropské unie

předseda

Za Evropskou komisi

předseda

(1) ECLI:EU:C:2014:2454.
(2) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JHA ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
(3) ECLI:EU:C:2011:865.
(4) ECLI:EU:C:2016:198.
(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0173.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0286.
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

Právní upozornění - Ochrana soukromí