Choisissez la langue de votre document :
- bg - български
- es - español
- cs - čeština
- da - dansk
- de - Deutsch
- et - eesti keel
- el - ελληνικά
- en - English
- fr - français
- ga - Gaeilge
- hr - hrvatski
- it - italiano
- lv - latviešu valoda
- lt - lietuvių kalba
- hu - magyar
- mt - Malti
- nl - Nederlands
- pl - polski
- pt - português
- ro - română
- sk - slovenčina
- sl - slovenščina
- fi - suomi
- sv - svenska
|
 Dohoda o operativní a strategické spolupráci mezi Ukrajinou a Europolem* |
| |||||||||||||||
(Zvláštní legislativní postup – konzultace) Evropský parlament, – s ohledem na návrh Rady (10345/2016), – s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0267/2016), – s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol)(1), a zejména na čl. 23 odst. 2 uvedeného rozhodnutí, – s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/934/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se přijímají prováděcí pravidla upravující vztahy Europolu s partnery, včetně výměny osobních údajů a utajovaných informací(2), a zejména na články 5 a 6 uvedeného rozhodnutí, – s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/935/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví seznam třetích zemí a organizací, se kterými Europol uzavře dohody(3), – s ohledem na článek 59 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0342/2016), 1. schvaluje návrh Rady; 2. vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem; 3. vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem; 4. vyzývá Komisi, aby po nabytí účinku nového nařízení o Europolu(4) přezkoumala ustanovení obsažená v dohodě o spolupráci; vyzývá Komisi, aby informovala Parlament a Radu o výsledku tohoto přezkoumání a v případě potřeby předložila doporučení k zahájení nového mezinárodního jednání o této dohodě; 5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a Europolu.
| ||||||||||||||||
| Žádost, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity |
| |||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na žádost, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity, kterou dne 14. dubna 2016 předložil ministr spravedlnosti Francouzské republiky v souvislosti se soudním řízením, které proti Jeanu-Françoisi Jalkhovi zahájil krajský soud v Nanterre (pod referenčním č. 14142000183) na základě trestního oznámení, jež podal „Dům kamarádů – Dům rovnosti“ (Maison des potes – Maison de l‘egalité) z důvodu veřejného podněcování k rasové nebo náboženské diskriminaci a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 8. června 2016, – poté, co Jean-François Jalkh dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu, – s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, – s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1), – s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky ve znění ústavního zákona č. 95-880 ze dne 4. srpna 1995, – s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0318/2016), A. vzhledem k tomu, že státní zástupce odvolacího soudu ve Versailles požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Jean-François Jalkh zbaven imunity poslance Evropského parlamentu v souvislosti s právními kroky týkajícími se údajného trestného činu; B. vzhledem k tomu, že žádost, aby byl Jean-François Jalkh zbaven poslanecké imunity, se vztahuje k údajnému trestnému činu veřejného podněcování k diskriminaci z národnostních, rasových nebo náboženských důvodů prostřednictvím ústních či písemných výroků, obrazového materiálu nebo veřejného elektronického sdělení neznámou osobou či osobami, což je trestný čin definovaný francouzským právním řádem v čl. 24 odst. 8, čl. 23 odst. 1 a článku 42 zákona ze dne 29. července 1881 a v čl. 93 odst. 3 zákona č. 82-652 ze dne 29. července 1982, a pro který jsou sankce upraveny v čl. 24 odst. 8, 10, 11 a 12 zákona ze dne 29. července 1881 a čl. 131-26 odst. 2 a 3 trestního zákoníku; C. vzhledem k tomu, že dne 22. května 2014 „Dům kamarádů – Dům rovnosti“ podal na Jeana-Françoise Jalkha trestní oznámení u krajského soudu v Nanterre; D. vzhledem k tomu, že se stížnost týkala výroků uvedených v brožuře nazvané „Praktický průvodce obecního zastupitele za Národní frontu“, který byl zveřejněn dne 19. září 2013 a dne 30. listopadu 2013 umístěn na oficiální internetové stránky federace Národní fronty a který vybízel kandidáty Národní fronty zvolené ve volbách konaných dne 23. a 30. března 2014 do funkce obecních zastupitelů, aby od prvního zasedání nových obecních rad doporučovali, aby při přidělování sociálních bytů byli upřednostněni Francouzi („národní hledisko“); vzhledem k tomu, že Jean-François Jalkh byl tiskovým ředitelem Národní fronty a měl redakční kontrolu nad všemi internetovými stránkami federace; E. vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu; F. vzhledem k tomu, že článek 26 Ústavy Francouzské republiky stanovuje, že žádný člen Parlamentu nemůže být stíhán, vyšetřován, zatčen, zadržen nebo odsouzen pro své názory či hlasování během výkonu své funkce; G. vzhledem k tomu, že rozsah imunity poslanců francouzského parlamentu se shoduje s rozsahem imunity, jíž podle článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že aby mohl poslanec Evropského parlamentu požívat imunity, musí daný názor vyjádřit při výkonu svého mandátu, což znamená, že je vyžadována spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentním mandátem; vzhledem k tomu, že tato spojitost musí být přímá a zjevná; H. vzhledem k tomu, že v době, kdy došlo k údajnému trestnému činu, tj. dne 19. září a 30. listopadu 2013, nebyl Jean-François Jalkh poslancem Evropského parlamentu, že však údajně urážlivé materiály byly dne 23. června a 2. října 2014 stále dostupné komukoli, kdo si přál do nich nahlédnout; I. vzhledem k tomu, že obvinění zjevně nesouvisejí s postavením Jeana-Françoise Jalkha jakožto poslance Evropského parlamentu a že se naopak týkají činností čistě vnitrostátní nebo regionální povahy, neboť tato prohlášení byla učiněna k budoucím obecním zastupitelům s ohledem na místní volby konané ve dnech 23. a 30. března 2014 a souvisejí s jeho funkcí tiskového ředitele Národní fronty, který nese redakční odpovědnost za všechny internetové stránky federace; J. vzhledem k tomu, že uvedené činy nesouvisejí s názory ani s hlasováním poslance Evropského parlamentu během výkonu funkce ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie; K. vzhledem k tomu, že neexistuje podezření, že se jedná o snahu bránit tomuto poslanci v parlamentní činnosti (fumus persecutionis) v rámci soudního vyšetřování zahájeného na základě žádosti „Domu kamarádů – Domu rovnosti“ (Maison des potes – Maison de l‘égalité) předložené dříve, než se Jean-François Jalkh stal poslancem Evropského parlamentu; 1. rozhodl, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity; 2. pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru ministru spravedlnosti Francouzské republiky a Jeanu-Françoisi Jalkhovi.
| ||||||||||
| Žádost, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity |
| |||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na žádost, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity, kterou dne 14. dubna 2016 předložil ministr spravedlnosti Francouzské republiky v souvislosti se soudním řízením, které proti Jeanu-François Jalkhovi zahájil obvodní soud v Paříži (pod referenčním č. 1422400530) na základě trestního oznámení, jejž podal Národní úřad pro dohled nad antisemitismem (Bureau National de Vigilance Contre l'Antisémitisme – BNVCA) z důvodu veřejného podněcování k diskriminaci, k nenávisti nebo k násilí a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 8. června 2016, – poté, co Jean-François Jalkh dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu, – s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, – s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1), – s ohledem na článek 26 Ústavy Francouzské republiky ve znění ústavního zákona č. 95- 880 ze dne 4. srpna 1995, – s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0319/2016), A. vzhledem k tomu, že státní zástupce odvolacího soudu v Paříži požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu Jean-François Jalkh zbaven imunity poslance Evropského parlamentu v souvislosti s právními kroky týkajícími se údajného trestného činu; B. vzhledem k tomu, že by Jean-François Jalkh měl být zbaven imunity z důvodu údajného trestného činu veřejného podněcování k diskriminaci, k nenávisti nebo k násilí vůči jednotlivci nebo skupině osob na základě jejich původu nebo jejich příslušnosti či nepříslušnosti k určitému etniku, národnosti, rase nebo náboženství, přičemž se podle francouzského právního řádu jedná o trestný čin, konkrétně podle čl. 24 odst. 8 a čl. 23 odst. 1 zákona ze dne 29. července 1881; C. vzhledem k tomu, že Národní úřad pro dohled nad antisemitismem (Bureau national de vigilance contre l'antisémitisme, dále jen „BNCVA“) podal dne 12. srpna 2014 na Jeana-Françoise Jalkha trestní oznámení vrchnímu vyšetřujícímu soudci v Paříži; D. vzhledem k tomu, že se stížnost týká prohlášení pana Jean-Marie Le Pena v rozhovoru publikovaném na internetové stránce www.frontnational.com a poté na blogu www.jeanmarielepen.com dne 6. června 2014, kdy v reakci na slova účastnice diskuse zmiňující jméno zpěváka Patricka Bruela, který sdělil, že již nemůže vystupovat ve městech, v nichž byl zvolen starosta za Národní frontu, řekl toto: „Tak to mě neudivuje. Víte co, příště je všechny dohromady strčíme do pece.“; vzhledem k tomu, že Jean-François Jalkh odpovídal za zveřejňování informací na oficiálních internetových stránkách Národní fronty; E. vzhledem k tomu, že podle článku 9 protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu; F. vzhledem k tomu, že článek 26 Ústavy Francouzské republiky stanoví, že žádný člen Parlamentu nemůže být stíhán, vyšetřován, zatčen, zadržen nebo souzen pro své názory či hlasování během výkonu své funkce; G. vzhledem k tomu, že rozsah imunity poslanců francouzského parlamentu se shoduje s rozsahem imunity, jíž podle článku 8 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že aby mohl poslanec Evropského parlamentu požívat imunity, musí daný názor vyjádřit při výkonu svého mandátu, což znamená, že je vyžadována spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentním mandátem; vzhledem k tomu, že tato spojitost musí být přímá a zjevná; H. vzhledem k tomu, že Jean-François Jalkh v době, kdy k údajnému trestnému činu došlo, a to dne 6. června 2014, nevykonával svou funkci jakožto poslanec Evropského parlamentu, neboť ji začal vykonávat až od 1. července 2014; I. vzhledem k tomu, že vznesená obvinění zjevně nesouvisejí s postavením Jeana-Françoise Jalkha jakožto poslance Evropského parlamentu a že se naopak týkají činností čistě vnitrostátní nebo regionální povahy, a to vzhledem k tomu, že se uvedená prohlášení vztahovala k místním volbám ve Francii pořádaným ve dnech 23. až 30. března 2014 a k jeho postavení ředitele Národní fronty pro publikační činnost, který má redakční odpovědnost za federální internetové stránky; J. vzhledem k tomu, že uvedené činy nesouvisejí s názory vyjádřenými nebo hlasováním poslance Evropského parlamentu během výkonu funkce ve smyslu článku 8 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie; K. vzhledem k tomu, že neexistuje žádné podezření, že se jedná o snahu bránit Jeanu-Françoisi Jalkhovi v poslanecké činnosti (fumus persecutionis) soudním vyšetřování, které bylo zahájeno na žádost úřadu BNVCA; 1. rozhodl, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity; 2. pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru ministru spravedlnosti Francouzské republiky a Jeanu-Françoisi Jalkhovi.
| ||||||||||
| Dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací ***II |
| |||||||||||
(Řádný legislativní postup: druhé čtení) Evropský parlament, – s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (11309/1/2016 – C8-0403/2016), – s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 13. prosince 2012(1), – s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(2) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0498), – s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie, – s ohledem na článek 76 jednacího řádu, – s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro rybolov (A8-0325/2016), 1. schvaluje postoj Rady v prvním čtení; 2. konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady; 3. pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie; 4. pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie; 5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
| ||||||||||||
| Přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz * |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(Zvláštní legislativní postup – konzultace) Evropský parlament, – s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0452), – s ohledem na články 113 a 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0333/2016), – s ohledem na článek 59 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0326/2016), 1. schvaluje pozměněný návrh Komise; 2. vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem; 3. vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem; 4. vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise; 5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výroční zpráva Evropské centrální banky za rok 2015 |
| ||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, – o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2015, – s ohledem na čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), – s ohledem na čl. 123 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, – s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na článek 15 tohoto statutu, – s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0302/2016), A. vzhledem k tomu, že prezident Draghi k případnému vystoupení Spojeného království z EU uvedl, že „míra, do níž bude ovlivněn hospodářský výhled, bude záviset na načasování, vývoji a konečném výsledku nadcházejících jednání. Ekonomika eurozóny zatím byla dostatečně odolná, ale v důsledku nejistoty ohledně základního scénáře jí hrozí riziko poklesu,“ a dále připomněl, že „bez ohledu na typ vztahů, který bude výsledkem ujednání mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, je nanejvýš důležité, aby byla zachována neporušenost jednotného trhu. Ať bude výsledek jednání jakýkoli, musí všichni zúčastnění podléhat stejným pravidlům“; B. vzhledem k tomu, že podle nejnovějších jarních prognóz Komise by měl být růst v eurozóně geograficky nerovnoměrně rozložen a měl by dosahovat spíše nižších hodnot: 1,6 % v roce 2016 a 1,8 % v roce 2017, přičemž v roce 2015 činil růst 1,7 %; C. vzhledem k tomu, že podle uvedené prognózy se v eurozóně očekává pokles nezaměstnanosti z 10,9 % na konci roku 2015 na 9,9 % na konci roku 2017; vzhledem k tomu, že v roce 2015 se dále zvětšovaly rozdíly mezi členskými státy v míře nezaměstnanosti: od 4,6 % v Německu až po 24,9 % v Řecku; D. vzhledem k tomu, že podle téže prognózy bude státní dluh v eurozóně postupně klesat z 2,1 % v roce 2015 na 1,9 % v roce 2016 a 1,6 % v roce 2017 a snižovat se bude také poměr dluhu k HDP (poprvé od počátku krize), ačkoli Komise dosud uplatňuje vůči čtyřem zemím eurozóny postup pro nadměrný dluh; těmito zeměmi je Francie, Španělsko, Řecko a Portugalsko; vzhledem k tomu, že Kypru, Irsku a Slovinsku se díky makroekonomickým programům podařilo snížit schodek pod referenční hodnotu 3 % HDP; E. vzhledem k tomu, že podle této prognózy bude eurozóna dosahovat externího přebytku ve výši přibližně 3 % HDP v roce 2016 a v roce 2017 se očekává stejná úroveň; vzhledem k tomu, že „tvrdý brexit“ může mít negativní dopad na obchodní bilanci EU i Spojeného království, protože Spojené království je jedním z hlavních obchodních partnerů eurozóny; F. vzhledem k tomu, že čl. 127 odst. 5 SFEU vyžaduje, aby Evropský systém centrálních bank pomáhal udržovat finanční stabilitu; G. vzhledem k tomu, že podle čl. 127 odst. 2 SFEU má Evropský systém centrálních bank za úkol „podporovat plynulé fungování platebních systémů“; H. vzhledem k tomu, že podle prognózy ECB ze září 2016 zůstane průměrná inflace v eurozóně, která byla v roce 2015 nulová, víceméně na stejné úrovni (0,2 %), v roce 2017 dosáhne 1,2 % a v roce 2018 stoupne na 1,6 %; vzhledem k tomu, že nízká míra inflace v minulých letech byla dána mimo jiné nízkými cenami energií; I. vzhledem k tomu, že prohlubování demografických trendů, trvale nízká cena energií a plný dopad obchodní a finanční globalizace na nezaměstnanost v evropské společnosti způsobují, že dosáhnout inflačního cíle je nyní obtížnější; vzhledem k tomu, že tyto deflační tlaky přispívají k nižší míře investic a oslabení agregátní poptávky; J. vzhledem k tomu, že v březnu roku 2015 zahájila ECB rozšířený program nákupu aktiv ve výši 1,1 bilionu EUR, který měl původně probíhat do září 2016; K. vzhledem k tomu, že tento program se mezitím změnil, takže nákup aktiv bude nyní probíhat až do března 2017 v celkové výši téměř 1,7 bilionu EUR a okruh možných aktiv byl rozšířen i na dluhopisy nefinančních podniků a veřejných subjektů na nižší než celostátní úrovni; vzhledem k určitým obavám, že bilance ECB vykazuje vysokou míru rizika; L. vzhledem k tomu, že ECB nakoupila od počátku programu cenné papíry zajištěné aktivy ve výši 19 094 mil. EUR; M. vzhledem k tomu, že ECB dále uvolnila svou měnovou politiku, když snížila své hlavní intervenční sazby na historicky nejnižší úroveň, takže v březnu 2016 činila sazba hlavních refinančních operací 0 % a sazba vkladové facility –0,40 %; vzhledem k tomu, že ECB vytváří pobídky bankám, aby poskytovaly více úvěrů, a za tímto účelem provádí další sérii cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO-II); N. vzhledem k tomu, že za cíl zřízení jednotného mechanismu dohledu označila ECB jednotné uplatňování mikroobezřetnostního dohledu a prosazování v celé eurozóně, aby pro bankovní operace platily všude stejné podmínky a byla používána společná metodika pro hodnocení (SREP); O. vzhledem k tomu, že prezident ECB neustále zdůrazňuje nutnost strukturálních reforem v eurozóně; P. vzhledem k tomu, že ECB podporuje jednoduchý, transparentní a standardizovaný rámec po sekuritizaci a z něj vyplývající snížené kapitálové požadavky, které oživí sekuritizační trhy i financování reálné odvětvové ekonomiky; Q. vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zakazují měnové financování vlád; 1. zdůrazňuje, že eurozóna je nadále sužována vysokou nezaměstnaností, příliš nízkou mírou inflace a vysokou makroekonomickou nerovnováhou, k níž přistupuje také nerovnováha běžného účtu, a že eurozóna se mimoto potýká také s velmi nízkou mírou růstu produktivity, která je důsledkem nízkých investic (o 10 procentních bodů pod předkrizovým stavem), neprovedených strukturálních reforem a slabé vnitřní poptávky; poukazuje na to, že finanční trh eurozóny je stále velmi roztříštěn v důsledku vysoké výše veřejného dluhu a zejména obrovského počtu nesplácených úvěrů v bankovním sektoru některých členských států, který je stále podkapitalizován, takže existuje jen malý prostor pro podporu ekonomik s největšími problémy; zdůrazňuje, že dlouhodobě pozitivní hospodářský vývoj v těchto členských státech zajistí pouze robustní rozpočtová politika a sociálně vyvážené strukturální reformy, jejichž cílem by bylo zvyšování produktivity; 2. zdůrazňuje federální povahu Evropské centrální banky, která vylučuje veto členských států, což bance umožnilo rázně jednat při řešení krize; 3. uznává, že vzhledem k této velmi složité situaci a riziku dlouhodobě nízké inflace jsou mimořádná opatření, která ECB přijala za účelem zvýšení míry inflace na střednědobou hodnotu 2 %, v souladu s mandátem ECB stanoveným článkem 127 SFEU, a nejsou tedy protiprávní(1); konstatuje, že od zahájení programu nákupu aktiv v březnu 2015 se finanční podmínky mírně zlepšily díky programům cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO) zaměřeným na reálnou ekonomiku a došlo i k oživení úvěrů poskytovaných podnikům a domácnostem v eurozóně; konstatuje, že tato opatření přispívají také ke snižování cenového rozpětí státních dluhopisů některých členů eurozóny; konstatuje, že zlepšení nemá stejný dopad na všechny členské státy a že poptávka po úvěrech zůstává v některých členských státech nízká; 4. zdůrazňuje, že v červnu roku 2016 zahájila ECB novou sérii čtyř cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO II); poukazuje na to, že motivační struktura programu se v porovnání s původními TLTRO změnila, protože některé banky nyní budou moci půjčovat s negativní úrokovou sazbou, i když nezvýší čisté půjčky reálné ekonomice; 5. je znepokojen tím, že poskytováním likvidity s negativní sazbou a zároveň zrušením povinnosti bank navrátit finanční prostředky, pokud nedosáhnou referenční hodnoty pro půjčky, ECB oslabuje vazbu mezi poskytováním likvidity centrálním bankám a půjčkami reálné ekonomice, která byla těžištěm konceptu TLTRO; 6. vítá kategorický příslib Evropské centrální banky z července 2012, že „učiní vše, co bude zapotřebí“ k ochraně eura, neboť tento příslib pomohl zajistit finanční stabilitu eurozóny; 7. je přesvědčen, že program nákupu aktiv (APP) by měl na evropskou ekonomiku větší vliv, pokud by byl doprovázen účinnými a sociálně vyváženými strukturálními reformami ke zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a pokud by obsahoval větší podíl obligací EIB, zejména obligací spojených s TEN-T a TEN-E (projekty s prokázanou evropskou přidanou hodnotou v sociální a hospodářské oblasti), a sekuritizovaných úvěrů MSP; vyzývá ECB, aby vypracovala analýzu, jaký by měl program nákupu aktiv dopad, kdyby bylo možné nakupovat na sekundárních trzích veřejný dluh členských států s přímou vazbou na investice a výdaje na výzkum; je znepokojen tím, že přímé nákupy dluhopisů nefinančními korporacemi v rámci programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru by mohly způsobovat narušení trhu, byť jsou za současných okolností patrně opodstatněné, 8. souhlasí s prezidentem ECB Mariem Draghim v tom, že jednotná měnová politika nemůže stimulovat agregátní poptávku, pokud současně nejsou prováděny řádné fiskální politiky a rozsáhlé a sociálně vyvážené programy strukturálních reforem na úrovni členských států; připomíná, že primárním cílem ECB je podle mandátu stanoveného v primárním právu Smluv udržovat cenovou stabilitu v zájmu zajištění stabilního prostředí podporujícího investice; domnívá se, že samotná měnová politika není vhodným nástrojem k řešení strukturálních problémů evropské ekonomiky; zdůrazňuje, že ani očekávání hospodářského oživení nemůže nahradit nezbytné strukturální reformy; poukazuje na nedávné studie a diskuse o možném propadu neutrálních úrokových sazeb, jaký byl zaznamenán v posledních deseti letech na celém světě; poukazuje na to, že tato situace může vyústit v omezenou a méně účinnou měnovou politiku, neboť by mnohem častěji vznikalo riziko dosažení nulové dolní hranice; 9. souhlasí s tím, že dobře fungující, diverzifikovaný a integrovaný kapitálový trh by podpořil různé způsoby transmise jednotné měnové politiky; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby byla postupně dokončena a plně provedena bankovní unie a aby členské státy plně dodržovaly související právní předpisy, a rovněž požaduje vytvoření unie kapitálových trhů, která by byla rozhodným krokem ke zlepšení účinnosti jednotné měnové politiky a k omezení rizika, které přinášejí otřesy ve finančním sektoru; považuje vyřešení otázky nesplácených úvěrů za zcela zásadní pro vnitrostátní bankovní systémy, které jimi jsou nejvíce zasaženy, neboť je třeba obnovit plynulou transmisi měnové politiky v celé eurozóně; 10. zdůrazňuje, že při provádění strukturálních a sociálně vyvážených reforem ekonomiky a pracovního trhu je třeba plně zohledňovat demografický deficit v Evropě, čelit deflačním tlakům a stimulovat vyváženější demografickou strukturu, díky níž by bylo snazší dodržovat inflační cíl ve výši přibližně 2 %; zdůrazňuje, že tam, kde je demografický vývoj nepříznivý, hrozí nebezpečí negativních investičních očekávání; 11. konstatuje nicméně, že ačkoli nekonvenční opatření měla významný dopad a obnášela rizika a vedlejší účinky, zejména pokud jde o podmínky financování bank na periferii, neočekává se, že by se inflace měla do roku 2017 ustálit na úrovni odpovídající střednědobému dvouprocentnímu inflačnímu cíli; poukazuje na to, že nynější oživení bankovních úvěrů a půjček kapitálového trhu je geograficky nerovnoměrně rozloženo mezi členské státy a nepřineslo dosud v plné míře očekávaný vliv na zvýšení míry investic v eurozóně; zdůrazňuje, že příčinou nedostatku investic je nejen nedostatečný přístup k finančním prostředkům, ale také nízká poptávka po úvěrech, a že je nutné prosazovat strukturální reformy, které jsou přímo prospěšné pro investice a zaměstnanost; upozorňuje na snížení dostupnosti kvalitní aktiv, která jsou mezinárodně přijímána institucionálními investory; 12. poukazuje na to, že zatímco dopady na reálnou ekonomiku byly velmi omezené, banky měly přístup k financování za prakticky nulové či velmi nízké náklady, v důsledku čehož dochází k přímé dotaci jejich účetních rozvah; lituje toho, že ačkoli tato dotace jednoznačně představuje vedlejší účinek měnové politiky ve fiskální oblasti, není její velikost monitorována a zveřejňována a nepodléhá podmínkám týkajícím se toho, zda a jak jsou peníze investovány; trvá na tom, že mimořádná opatření tohoto druhu by měla být vždy doprovázena opatřeními ke zmírnění narušení trhu a ekonomiky; 13. lituje, že mezi úrokovými sazbami financování malých a středních podniků a sazbami úroků pro větší společnosti, mezi úrokovými sazbami pro malé a velké půjčky a mezi podmínkami úvěrování malých a středních podniků, které se nacházejí v různých zemích eurozóny, existují velké rozdíly, byť se postupně snižují, i když uznává, že možnosti měnové politiky jsou v tomto směru omezené; zdůrazňuje, že nutnost neustálých úprav rozvah bank má mimo jiné vliv na dostupnost úvěrů pro MSP v některých členských státech; kromě toho zdůrazňuje nebezpečí, že by mohlo dojít k dalšímu narušení hospodářské soutěže, pokud by ECB nakupovala dluhopisy velkých podniků na kapitálovém trhu, na němž by kritéria způsobilosti neměla způsobovat další deformace – zejména s ohledem na rizikové rámce – a z něhož by neměly být vyloučeny malé a střední podniky; 14. zdůrazňuje, že pokud by období ploché výnosové křivky trvalo déle, mohla by se snížit ziskovost bank, zvláště pokud by neupravily své obchodní modely, a vznikala by potenciální rizika, zejména pro soukromé střadatele a pro důchodové a pojišťovací fondy; poukazuje na to, že pokud se sníží ziskovost bank, mohou být banky méně ochotné poskytovat úvěry; vyzdvihuje zejména negativní účinky této politiky úrokových sazeb na místní a regionální banky a na spořitelny, které se jen v malé míře financují na finančních trzích, a upozorňuje na rizika, které tato politika vytváří v sektoru pojišťovnictví a důchodových fondů; požaduje proto, aby byl neustále sledován obzvláště nástroj negativní úrokové sazby spolu s jeho prováděním a dopady; zdůrazňuje, že tyto velmi nízké (negativní) úrokové sazby musí být řádně, obezřetně, včas a řízeně ukončeny; 15. chápe důvody, proč jsou negativní úrokové sazby uplatňovány, avšak poukazuje na své obavy z důsledků, které by negativní sazby mohly mít pro jednotlivé střadatele a finanční rovnováhu důchodových systémů a pro vznik bublin na trhu s aktivy; je znepokojen tím, že dlouhodobější úroky u spoření jsou v některých členských státech nižší než míra inflace; je přesvědčen, že demografické trendy a kulturní preference pro vytváření úspor způsobují, že tyto negativní účinky na příjem by mohly vést ke zvýšení míry úspor domácností a tím ke snížení domácí poptávky v eurozóně; dále konstatuje, že v důsledku rigidity úrokových sazeb u vkladů by výhody dalšího stlačení úrokových sazeb u vkladů u ECB do záporné oblasti byly jen omezené; 16. je znepokojen neustále vysokou mírou neobchodovatelných aktiv a cenných papírů zajištěných aktivy, které jsou předkládány jako zajištění Eurosystému v rámci jeho refinančních operací; znovu žádá ECB, aby poskytla informace o tom, které centrální banky tyto cenné papíry přijaly, a aby zveřejnila metody hodnocení těchto aktiv; zdůrazňuje, že toto zveřejnění by bylo prospěšné pro parlamentní kontrolu úkolů ECB v oblasti dohledu; 17. žádá ECB, aby zkoumala, jak se transmise měnové politiky liší v členských státech s centralizovaným a koncentrovaným bankovním sektorem, ve státech s pestřejší sítí místních a regionálních bank a v zemích, které se při svém financování opírají více o banky než o kapitálové trhy; 18. vyzývá ECB, aby pečlivě posoudila riziko vzniku dalších bublin na trhu s aktivy a nemovitostmi v důsledku politiky velmi nízkých (negativních) úrokových sazeb, zvláště s ohledem na rychle rostoucí objem úvěrů a nepřiměřeně vysoké ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech, a je přesvědčen, že ECB by měla společně s Evropským výborem pro systémová rizika (ERSB) měla předložit návrhy na formulaci specifických makroobezřetnostních doporučení; 19. podporuje závěr ECB, že ve stávajícím balíčku CRR/CRD IV chybějí určitá opatření, která by mohla pomoci řešit některé druhy systémových rizik – například i) opatření na straně aktiv, včetně zavedení limitů pro poměr úvěru k hodnotě nemovitosti, úvěru k příjmu nebo nákladů na obsluhu dluhu vůči příjmům, a ii) zavedení různých limitů pro expozice, které nespadají do oblasti působnosti stávající definice velkých expozic; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo v této oblasti vhodné předložit legislativní návrhy; konstatuje, že některá z těchto opatření by mohla být přijata již v rámci nynější legislativní práce na návrhu rozšířeného systému decentralizovaného provádění; 20. poukazuje na to, že – jak je zjevné z úlohy, kterou ECB hrála při poskytování likvidity Řecku v červnu 2015, a jak vyplývá i z jednání Rady guvernérů ECB o solventnosti kyperských bank, která se dostala na veřejnost – není koncept „insolvence“, který je základem pro poskytování likvidity centrálních bank institucím v eurozóně, dostatečně jasný a postrádá právní jistotu, protože ECB v předchozích letech používala k tomu, aby odůvodnila pokračování či omezení poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA), jak statický koncept insolvence (zda banka v určitém bodě v čase dodržuje minimální kapitálové požadavky), tak i dynamický koncept založený na scénáři budoucích zátěžových testů; zdůrazňuje, že tuto nejasnost je třeba řešit, aby byla zaručena právní jistota a posílena finanční stabilita; 21. poukazuje na to, že vedení ECB si uvědomuje, že politika ECB má distribuční důsledky a má dopad i na nerovnost, a bere na vědomí, že podle hodnocení ECB může snížení úvěrových nákladů pro občany a malé a střední podniky tyto distribuční důsledky kompenzovat a zvýšit zaměstnanost v eurozóně; 22. konstatuje, že program nákupu aktiv, který provádí ECB, snížil v mnoha členských státech výnosy dluhopisů na bezprecedentní úroveň; varuje před rizikem příliš vysokých cen na trzích státních dluhopisů, které by byly těžko zvladatelné, pokud by úrokové sazby začaly znovu růst, aniž by současně došlo k dostatečně solidnímu oživení, zejména v případě zemí, v nichž probíhá postup při nadměrném dluhu nebo které mají vysokou míru zadlužení; poukazuje na to, že náhlý zvrat úrokových sazeb ze stávajících nízkých úrovní podél křivky návratnosti přináší finančním institucím značná tržní rizika spolu s významným podílem finančních nástrojů na jednotlivých trzích; 23. poukazuje na podmínky definované Soudním dvorem, které musí Evropský systém centrálních bank (ESCB) splnit při nákupu státních dluhopisů členských států eurozóny na sekundárních trzích:
24. bere na vědomí, že některé členské státy využívají politiku velmi nízkých (negativních) úrokových sazeb k tomu, aby odkládaly nezbytné strukturální reformy a konsolidaci svého primárního deficitu veřejných rozpočtů, zejména rozpočtu ústřední vlády, a připomíná v této souvislosti závazky přijaté v rámci Paktu o stabilitě a růstu; konstatuje, že jedním z důvodů, které v některých členských státech přispívají k rozpočtovým přebytkům, jsou negativní úrokové sazby jejich veřejného dluhu; zdůrazňuje, že hospodářské politiky jednotlivých členských států by měly být koordinovány, zejména v eurozóně; poukazuje na to, že nevyhnutelné ukončení nekonvenční měnové politiky bude velmi složitý proces, který bude třeba důkladně naplánovat, aby se zabránilo negativním otřesům na kapitálových trzích; 25. vítá, že jsou zveřejňovány zápisy z jednání Rady guvernérů a že bylo rozhodnuto zveřejnit dohody o čistých finančních aktivech (ANFA) mezi ECB a centrálními bankami členských států; vybízí ECB k tomu, aby i nadále usilovala o transparentnost; připomíná ECB, že náborová politika se musí řídit osvědčenými postupy; 26. připomíná, že nezávislost ECB při provádění měnové politiky, zakotvená v článku 130 SFEU, má zásadní úlohu pro plnění cíle zajištění cenové stability; žádá všechny vlády, aby se zdržely výroků zpochybňujících úlohu ECB, kterou banka plní v souladu se svým mandátem; 27. vyzývá Evropskou centrální banku, aby v rámci jí svěřených úkolů v oblasti bankovního dohledu věnovala zvláštní pozornost zásadě proporcionality; 28. připomíná rozdělení úkolů mezi Evropskou centrální banku a Evropský orgán pro bankovnictví; zdůrazňuje, že ECB by se neměla stát subjektem, který de facto stanovuje normy pro banky, jež nejsou součástí jednotného mechanismu dohledu; 29. bere na vědomí, že Rada guvernérů ECB dne 18. května 2016 přijala nařízení o shromažďování podrobných údajů o úvěrech (AnaCredit); vyzývá ECB, aby ponechala vnitrostátním centrálním bankám při provádění nařízení AnaCredit co největší prostor pro vlastní uvážení; 30. vyzývá ECB, aby práce na případných dalších fázích v souvislosti s nařízením AnaCredit zahájila teprve po veřejné konzultaci, za plného zapojení Evropského parlamentu a se zvláštním ohledem na zásadu proporcionality; 31. se znepokojením konstatuje, že systém TARGET 2 se v eurozóně opět dostává do nerovnovážného stavu, a to i přes snížení tržní nerovnováhy, což poukazuje na neustálý odliv kapitálu z okrajových oblastí eurozóny; 32. připomíná, že měnový dialog s Parlamentem i s širší veřejností je důležitý pro zajištění transparentnosti měnové politiky; 33. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.
| |||||||||||||||||||||||||
| Zelená kniha o retailových finančních službách |
| |||||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. května 1999 „Provádění rámce pro finanční trhy: akční plán“ (akční plán pro finanční služby, COM(1999)0232), – s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. ledna 2007 „Odvětvové šetření v oblasti retailového bankovnictví podle čl. 17 nařízení 1/2003 o retailovém bankovnictví (konečná zpráva)“ (COM(2007)0033), – s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 30. dubna 2007 o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (COM(2007)0226), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS(1), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001(2), – s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 11. ledna 2012 „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ (COM(2011)0941), – s ohledem na zprávu Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění z roku 2014 o osvědčených postupech pro srovnávací internetové stránky, – s ohledem na stanovisko Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění o společném rámci pro hodnocení rizika a transparentnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, které bylo v dubnu 2016 předloženo orgánům EU, – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010(3), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU(4), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES(5), – s ohledem na směrnici 2009/65/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/91/EU ze dne 23. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), pokud jde o činnost depozitářů, zásady odměňování a sankce(6), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky(7), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou(8), – s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. srpna 2014 o fungování evropských orgánů dohledu a Evropského systému dohledu nad finančním trhem (COM(2014)0509), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce(9), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES(10), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění(11), – s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o virtuálních měnách(12), – s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 10. prosince 2015 o retailových finančních službách: kvalitnější produkty, větší výběr a více příležitostí pro spotřebitele a podniky (COM(2015)0630), – s ohledem odpověď Evropského orgánu pro bankovnictví na zelenou knihu Komise o retailových finančních službách ze dne 21. března 2016, – s ohledem na článek 52 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0294/2016), A. vzhledem k tomu, že trh EU s retailovými finančními službami je stále poměrně málo rozvinutý a velmi roztříštěný, například vezme-li se v potaz nízký počet přeshraničních transakcí, a že jsou proto zapotřebí účinné kroky k uvolnění plného potenciálu jednotného trhu a usnadnění inovací, z nichž budou mít užitek koneční uživatelé; B. vzhledem k tomu, že dynamika trhů s retailovými finančními službami, které se vyznačují poměrně vysokou koncentrací a současně nedostatečnou soutěží, může vést k omezenému výběru a nízké efektivitě nákladů i ke značnému nesouladu mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že nadnárodní společnosti s pobočkami v několika členských státech mohou tyto překážky překonat snadněji než malé společnosti; C. vzhledem k tomu, že evropský trh s retailovými finančními službami bude životaschopný pouze tehdy, bude-li pro spotřebitele představovat skutečnou přidanou hodnotu tím, že bude zajišťovat účinnou soutěž, ochranu spotřebitelů a přístup, zejména k produktům, které jsou skutečně důležité pro účast na ekonomickém životě; D. vzhledem k tomu, že další rozvoj trhu s retailovými finančními službami na úrovni EU spolu s náležitým právním rámcem, který by zajišťoval potřebnou ochranu spotřebitelů, by nejen zjednodušil důležitou a přínosnou přeshraniční činnost, ale rovněž by otevřel větší prostor pro posílení soutěže na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že skutečný evropský trh s retailovými finančními službami má významný potenciál k tomu, aby spotřebitelům nabízel větší výběr lepších finančních služeb a produktů a lepší přístup k těmto produktům a službám za nižší ceny; vzhledem k tomu, že dopad soutěže na ceny se bude lišit podle odvětví a produktů; E. vzhledem k tomu, že zelená kniha se zaměřuje hlavně na finanční služby určené občanům, kteří hledají přeshraniční služby; vzhledem k tomu, že je důležité, aby nové návrhy byly užitečné pro všechny spotřebitele v EU, má-li se zajistit, aby trh s retailovými finančními službami fungoval ku prospěchu všech; F. vzhledem k tomu, že bychom si měli nadále vytyčovat ambiciózní cíle pro odstraňování překážek a potlačování současných protekcionistických tendencí, které brání inovacím retailových finančních služeb; vzhledem k tomu, že skutečný jednotný trh z EU učiní atraktivní centrum inovačních finančních služeb; G. vzhledem k tomu, že rychlá transformace, k níž došlo v důsledku digitalizace a inovativních finančních technologií, má – bude-li rozumně řízena – nejen potenciál k vytváření nových a častokrát lepších finančních produktů pro spotřebitele a k podpoře finančního začlenění – mimo jiné snížením transakčních nákladů a snazším přístupem k financování –, ale obnáší i zásadní výzvy pro bezpečnost, ochranu údajů a spotřebitelů, zdanění, spravedlivou soutěž a finanční stabilitu, což jsou oblasti, které by měly být pečlivě sledovány v zájmu maximálního přínosu pro občany; H. vzhledem k tomu, že mnoho služeb přechází na internet, a proto je důležité zajistit, aby z nich nikdo nebyl vyloučen a aby byl přístup k těmto službám – bude-li to nutné – zajištěn i nedigitální cestou, aby se zabránilo finančnímu vyloučení; I. vzhledem k tomu, že veškeré úsilí o posílení trhu EU s retailovými finančními službami by mělo být koordinováno s programy jednotného digitálního trhu, unie kapitálových trhů a strategie pro jednotný digitální trh a mělo by především podporovat vytváření pracovních míst, udržitelného růstu, finanční stability a úlohy spotřebitele v evropském hospodářství; J. zdůrazňuje, že evropský trh s retailovými finančními službami musí přinášet užitek malým a středním podnikům (MSP) z hlediska dodávky i poptávky; v souvislosti s dodávkou se tím rozumí zajištění lepšího přístupu MSP k financování; v souvislosti s poptávkou pak usnadnění přístupu MSP na přeshraniční trhy; K. vzhledem k tomu, že dokončení vnitřního trhu je důležité pro spotřebitele a současně má zásadní význam pro evropské společnosti v oboru finančních technologií, neboť jim umožní využívat výhod vnitřního trhu v konkurenci s tradičními hráči, a tak nabízet inovační, zákaznicky vstřícná řešení a vytvářet pracovní místa v celé EU; L. vzhledem k tomu, že mikropodniky, MSP a středně velké podniky jsou páteří evropského hospodářství a motorem zaměstnanosti a růstu; vzhledem k tomu, že všechny evropské právní předpisy a iniciativy musí být přizpůsobeny charakteristickým rysům těchto společností; M. vzhledem k tomu, že dokončení evropského vnitřního trhu je mimořádně důležité pro spotřebitele a podniky, a vzhledem k tomu, že inovační nové subjekty začínají nabízet alternativy ke stávajícím službám; 1. vítá zelenou knihu Komise o retailových finančních službách (pod nimiž se rozumí i pojištění) a živou a produktivní diskusi, kterou zatím vyvolala; dále vítá veřejnou konzultaci této knihy, v jejímž rámci měly zúčastněné strany příležitost předložit svá stanoviska vycházející z jejich konkrétní situace nebo situace příslušného odvětví; zdůrazňuje, že jednotný přístup k retailovým finančním službám by byl vzhledem k rozmanitosti dotčených subjektů a produktů kontraproduktivní; 2. zastává názor, že digitalizace bude i nadále vytvářet pro spotřebitele, investory, MSP a další společnosti nové příležitosti na poli hospodářské soutěže, přeshraniční činnosti a inovací; zdůrazňuje, že samotná digitalizace nestačí k vytvoření životaschopného evropského trhu s retailovými finančními službami; konstatuje, že na zdolání mnoha překážek, jako jsou např. různá míra zdanění, rozdílné sociální, justiční a zdravotní systémy, smluvní režimy a systémy ochrany spotřebitele či odlišné jazyky a kultury, jen digitalizace nestačí; 3. domnívá se, že zelená kniha byla vhodně načasována vzhledem ke skutečnosti, že je třeba aktivně pracovat na všech úrovních procesu tvorby politik, aby bylo možné účinně a adekvátně reagovat na vývoj na tomto inovativním a rychle se měnícím trhu; 4. domnívá se, že v úsilí o snadnější porovnatelnost produktů napříč trhy jednotlivých členských států, zejména v pojišťovnictví, hraje zásadní úlohu zjednodušení legislativy, které je podpořeno odrazováním od vytváření příliš složitých produktů a služeb; 5. zdůrazňuje, že již byla přijata řada právních předpisů EU upravujících jednotný trh retailových finančních služeb, například směrnice o platebních službách (PSD2), nařízení o vícestranných mezibankovních poplatcích (MIF), směrnice o platebních účtech (PAD), směrnice o boji proti praní peněz (AMLD), směrnice o hypotečních úvěrech a směrnice o distribuci pojištění (IDD); vyzývá Komisi, aby pečlivě monitorovala provádění a uplatňování těchto právních předpisů a zabránila jejich zdvojování a překrývání; 6. zdůrazňuje, že je důležité podporovat pozitivní vývoj na trhu retailových finančních služeb vytvořením konkurenčního prostředí a udržováním rovných podmínek pro všechny účastníky – jak stávající operátory, tak nové subjekty – pomocí pravidel, která budou co nejvíce neutrální z hlediska použitých technologií nebo obchodního modelu; poukazuje na to, že takový přístup je nezbytný v neposlední řadě i kvůli podpoře růstu startupů a nových a inovativních MSP; 7. žádá Komisi, aby zajistila, aby se stejná pravidla vztahovala na veškeré dané služby, a tak zabránila narušování soutěže, zejména v souvislosti se vstupem nových poskytovatelů retailových finančních služeb na trh; zdůrazňuje, že tato pravidla nesmí brzdit inovace; zdůrazňuje, že integraci trhu by mohlo podpořit zřízení kontaktních míst, kde by zúčastněné strany mohly ohlašovat protiprávní uplatňování ustanovení o pasportizaci; 8. bere na vědomí, že v prvním čtvrtletí 2016 bylo v Evropě do finančních technologií investováno pouze 348 milionů USD oproti 1,8 miliardě USD v Severní Americe a 2,6 miliardám USD v Číně, což dokládá, že je nutné rychle změnit způsob uvažování a adekvátně regulačně reagovat na technický vývoj, aby se Evropa stala vedoucím trhem na poli inovací; zdůrazňuje, že skutečný jednotný trh retailových finančních služeb, na nějž noví účastníci vstupují za stejných podmínek, učiní z Evropy atraktivní centrum inovačních finančních služeb a spotřebitelům poskytne větší a lepší výběr za nižší ceny; zdůrazňuje, že ačkoli průlomové technologie představují z regulačního hlediska nesnadný úkol, současně nabízejí velké příležitosti pro inovace ve prospěch konečných uživatelů a podněcují růst a tvorbu pracovních míst; 9. především v zájmu posílení důvěry a spokojenosti spotřebitelů zdůrazňuje, že zelená kniha může uspět jedině tehdy, soustředí-li se důrazně na vytvoření takového trhu EU, na němž budou mít řádně chráněni občané stejné příležitosti a přístup k transparentním, jednoduchým a rentabilním produktům; uznává přínos zajištění jednoduchých, bezpečných a standardizovaných produktů pro zákazníky; vyzývá evropské orgány dohledu, aby pravidelně posuzovaly dopad vázaného prodeje na ceny a soutěž na trhu retailových finančních služeb; vyzývá Komisi, aby zavedla rámec pro jednoduché, převoditelné a bezpečné finanční produkty; dále Komisi vyzývá, aby zvážila možnost vytvoření harmonizovaného právního rámce pro standardní výchozí možnosti nejčastěji používaných finančních produktů EU podle modelu základního bankovního účtu a celoevropského osobního penzijního produktu (PEPP); 10. zdůrazňuje, že návrhy obsažené v zelené knize musí být v souladu se zásadou proporcionality; 11. připomíná, že všechny iniciativy vycházející ze zelené knihy musí být slučitelné s posilováním mezinárodního boje proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňové povinnosti a praní peněz i s intenzivnějším úsilím o vytvoření společného daňového identifikačního čísla; 12. bere na vědomí, že retailové finanční produkty jsou stále složitější; trvá na tom, že je třeba vypracovat iniciativy a nástroje, které zlepší soutěž a spotřebitelům umožní mezi nabízenými produkty identifikovat bezpečné, udržitelné a jednoduché produkty a vzájemně je porovnávat; podporuje iniciativy, jako je dokument s klíčovými investičními informacemi pro podniky o kolektivním investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a dokument s klíčovými informacemi o strukturovaných retailových investičních produktech a pojistných produktech s investiční složkou (PRIIP); zdůrazňuje, že je třeba tyto informační mechanismy přizpůsobit digitální realitě; domnívá se, že souhrn prospektu by měl být sjednocen s dokumentem s klíčovými informacemi o PRIIP, aby byli retailoví investoři schopni náležitě posoudit rizika spojená s cennými papíry nabízenými veřejnosti nebo přijatými k obchodování; 13. připomíná nedávný vývoj legislativního rámce pro bankovní sektor, zejména směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a směrnici o systémech pojištění vkladů; připomíná, že v důsledku nově zavedeného mechanismu řešení krize jsou některé nástroje nabízené retailovým investorům spojeny s vyšším rizikem ztráty; trvá na tom, že je třeba spotřebitele plně informovat o dopadu nových pravidel, zejména pokud jsou jejich vklady nebo investice ohroženy rekapitalizací z vnitřních zdrojů; žádá Komisi, aby prověřila, zda členské státy správně provádějí směrnici o systémech pojištění vkladů; zdůrazňuje, že prodej určitých nástrojů, které jsou předmětem rekapitalizace z vnitřních zdrojů, retailovým investorům je vysoce problematický jak z hlediska náležité ochrany spotřebitelů, tak z hlediska zajištění praktické proveditelnosti rekapitalizace, a vyzývá Komisi, aby posoudila možnosti omezení tohoto postupu; 14. podotýká, že evropský trh retailových finančních služeb může fungovat pouze v případě, že spotřebitelé v celé EU budou požívat stejné právní ochrany; zdůrazňuje, že je nutné aktualizovat a prosazovat síť pro řešení finančních sporů FIN-NET; 15. poznamenává, že absence systému záruk v pojišťovnictví v některých členských státech může oslabovat důvěru spotřebitelů, a vyzývá Komisi, aby zvážila stanovení právní povinnosti pro zavedení takového systému; 16. zdůrazňuje, že vždy je třeba mít na paměti perspektivu finančního začlenění a že by měla být přijata opatření, která zajistí rovný přístup všech spotřebitelů k alespoň nejzákladnějším finančním službám i nedigitálními cestami, aby se zabránilo finančnímu vyloučení; 17. domnívá se, že probíhající strukturální změny ve finančním sektoru – od vzniku společností pro finanční technologie až po fúze a akvizice –, jež by mohly vést ke snižování počtu zaměstnanců a zavírání poboček, musí být uskutečňovány tak, aby neklesla kvalita služeb poskytovaných nejvíce znevýhodněným občanům, mezi něž patří zejména starší lidé a lidé žijící ve venkovských a řídce osídlených oblastech; 18. zdůrazňuje význam finanční gramotnosti jako nástroje na ochranu a zlepšování postavení spotřebitelů; žádá, aby byl rozšířen a usnadněn přístup k nezávislému finančnímu vzdělávání, a zdůrazňuje, že je třeba zlepšit informovanost spotřebitelů o investičních možnostech; 19. poznamenává, že digitalizace může přinést výhody retailovým investorům, jako jsou například snadnější porovnatelnost produktů, lepší a snadnější přístup k přeshraničnímu investování, zajištění spravedlivější soutěže mezi poskytovateli a rychlejší a snadnější proces registrace a plateb a snížení transakčních nákladů; může však také představovat problémy, jež nelze přehlížet, například ve vztahu ke splnění požadavků týkajících se zásady „poznej svého zákazníka“, boji proti praní peněz (AML) a ochraně údajů, a nést s sebou rizika, například ohrožení centralizovaných systémů kybernetickými útoky; žádá, aby byly zjišťovány a sledovány nové a současné trendy na finančních trzích a související přínosy a rizika, přičemž měřítkem by měl být jejich pravděpodobný dopad na retailové investory; 20. poznamenává, že poskytovatelé finančních služeb stále častěji využívají finanční a nefinanční údaje o spotřebitelích pocházející z různých zdrojů k rozličným účelům, zejména v odvětví poskytování úvěrů a pojištění; zdůrazňuje, že poskytovatelé finančních služeb by měli využívat osobní údaje a velké objemy dat v souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů a že by jejich využití mělo být striktně omezeno na to, co je nezbytné pro poskytnutí služby, a být přínosné pro spotřebitele; proto je nutné důsledně kontrolovat ztrátu vzájemnosti rizik v pojišťovnictví zapříčiněnou velkými objemy dat; 21. zdůrazňuje, že přístup k hotovosti prostřednictvím bankomatů je základní veřejnou službou, která musí být poskytována bez jakýchkoli diskriminačních či nespravedlivých praktik, a která tedy nesmí být nadměrně nákladná; 22. zdůrazňuje, že je nezbytné posílit důvěru spotřebitelů ve finanční služby, jelikož její úroveň zůstává nízká, zejména pokud jde o finanční produkty s vysokými riziky spojenými se směnným kurzem, a vyzývá Komisi, aby zajistila, aby současná opatření ke zlepšení finanční gramotnosti a informovanosti byla prováděna v plném rozsahu a že budou další opatření zaváděna v oblastech, kde je to nutné, a to s cílem umožnit spotřebitelům činit informovaná rozhodnutí, zvýšit míru transparentnosti těchto produktů, odstranit překážky přechodu spotřebitele k jinému poskytovateli a jakékoli neodůvodněné náklady, jež souvisí s tímto přechodem nebo s odstoupením od smlouvy; zdůrazňuje, že před uzavřením smlouvy by spotřebitelé měli jako součást předběžného výpočtu úvěru, půjčky nebo hypotéky vždy obdržet evropský standardizovaný informační přehled (ESIS) a standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru; 23. konstatuje, že zásadní úloha v otevření retailových služeb všem složkám společnosti a spotřebitelům v celé Evropě připadá předním zaměstnancům finančních institucí a poskytovatelům finančních služeb; poukazuje na to, že těmto zaměstnancům by v zásadě měla být poskytnuta odborná příprava a čas na to, aby mohli řádně obsluhovat zákazníky, že by neměli podléhat prodejním cílům či stimulům, jež by mohly vést k zaujatosti či deformaci jejich poradenství a že by měli vždy jednat v zájmu zákazníků v souladu s ustanoveními MIFID II o ochraně spotřebitelů; 24. zdůrazňuje, že klíčovým předpokladem správného investičního rozhodování je přístup k cenově dostupnému a nezávislému poradenství; zdůrazňuje, že zlepšení poradenství vyžaduje zejména širší nabídku standardizovaných retailových investičních produktů a dokumenty s užitečnými informacemi o složitých a jednoduchých produktech; 25. podotýká, že navzdory poptávce je v současnosti nabídka cenově dostupného a cíleného finančního poradenství, jehož rozsah by byl užší než v případě investičního poradenství podle směrnice MiFiD, nedostatečná; bere na vědomí úvahy a iniciativy některých členských států směřující k vytvoření takových zprostředkovatelských služeb; vyzývá Komisi, členské státy a subjekty na trhu, aby identifikovaly postupy a iniciativy, které se osvědčily, a aby je analyzovali a řídili se jimi; 26. poukazuje na nedostatky při uplatňování směrnice MiFID II v členských státech, které v mnoha případech vedly k tomu, že zprostředkovatelé museli plnit náročné požadavky na poskytování informací překračující požadavky samotné směrnice, aniž by tím byla prakticky posílena ochrana spotřebitelů; žádá, aby z této zkušenosti bylo vyvozeno ponaučení; 27. zdůrazňuje, že retailové bankovnictví má rozhodující význam pro řádný přenos podmínek měnové politiky na trh, zejména ke spotřebitelům; zdůrazňuje, že vhodné prostředí měnové politiky je důležité pro dlouhodobé spoření spotřebitelů; 28. zdůrazňuje, že má-li být jednotný trh s retailovými finančními službami efektivní a dynamický, neměly by se činit zbytečné nebo nespravedlivé rozdíly mezi členskými státy, jejichž měnou je euro, a členskými státy mimo eurozónu; 29. je přesvědčen, že přijetí jednotné měny všemi členskými státy bez výjimky by vedlo k větší efektivitě a soudržnosti jednotného trhu retailových finančních služeb; 30. shledává, že v této oblasti bude zřejmě nutné posílit kapacity pro shromažďování údajů a jejich analýzu na úrovni EU; konstatuje, že bude nezbytné některé nejslibnější nápady zelené knihy podložit širokým a náležitým empirickým průzkumem, než bude možné přikročit k zahájení legislativních postupů; zdůrazňuje, že metodika a závěry takového empirického průzkumu by měly být řádně zveřejněny a že závěry sledování, které provádí evropský orgán dohledu na základě nařízení o Evropském orgánu pro bankovnictví, by měly být plně využity při vyhodnocování přínosů a rizik jednotlivých inovací a zvažování toho, zda je nutné přijmout legislativní opatření za účelem toho, aby mezi nimi byla vytvořena náležitá rovnováha; 31. vyzývá Komisi, aby se zabývala problémem nevhodného prodeje finančních produktů a služeb; zejména Komisi vyzývá, aby pečlivě sledovala dodržování nových pravidel stanovených ve směrnici MiFID II, která zakazují vyplácení provizí nezávislým finančním poradcům a omezují jejich vyplácení poradcům, kteří nezávislí nejsou, a aby na základě tohoto sledování zvážila, zda není třeba tato omezení zpřísnit; Krátkodobé priority 32. zdůrazňuje, že je třeba posílit vymáhání unijních a vnitrostátních předpisů upravujících finanční oblast a ochranu spotřebitelů a že jednotný trh retailových finančních služeb potřebuje právní úpravu zajišťující vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a její jednotné a důsledné vymáhání ve všech členských státech; zároveň konstatuje, že v posledních letech značně narostl objem právních předpisů upravujících oblast retailových finančních služeb s cílem zlepšit obezřetnostní stabilitu, posílit ochranu spotřebitelů a obnovit důvěru v toto odvětví; zdůrazňuje, že evropské orgány dohledu by se měly aktivněji zabývat otázkami týkajícími se spotřebitelů a drobných investorů a že příslušné agentury v několika členských státech by měly začít provádět svou činnost v této oblasti aktivněji a kompetentněji; vyzývá orgány dohledu členských států, aby si vyměňovaly osvědčené postupy s cílem zajistit, aby byly právní předpisy upravující retailové finanční služby uplatňovány způsobem, kterým bude zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž a vymáhány předpisy na ochranu spotřebitele; 33. vyzývá Komisi, aby se v rámci postupu spojeného s plánovanou bílou knihou o financování a správě ESA zvláště zaměřila na to, aby orgány obdržely vzory financování a mandát potřebný k převzetí aktivnější úlohy, která by byla více zaměřená na spotřebitele na trhu retailových finančních služeb, a současně zaručila finanční stabilitu; 34. vítá, že se Komise snaží podporovat financování udržitelných a ekologických investic a naléhavě ji vyzývá, aby v návaznosti na předchozí konzultace a ve spolupráci s Evropským parlamentem hrála aktivnější úlohu při využívání systému unie kapitálových trhů v rámci provádění Pařížské dohody, aby tak povzbudila rostoucí trh společensky odpovědného investování prostřednictvím podpory udržitelných investic, a to poskytováním účinných a standardizovaných informací o environmentálních, sociálních a správních kritériích (ESG) s použitím kritérií pro kotované společnosti a finanční prostředníky, a vhodnou reflexí těchto kritérií v rámci systémů řízení investic a norem pro zveřejňování, a to na základě obdobných ustanovení, která Parlament účinně podporoval při nedávném přezkumu institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala „ratingové služby“ ESG a soudržný rámec pro trh se zelenými dluhopisy, a to na základě studie Komise a práce studijní skupiny G 20 v oblasti zeleného financování; 35. vyzývá Komisi, aby zintenzivnila svůj boj proti diskriminaci na evropském trhu s retailovými finančními službami na základě místa bydliště a aby případně doplnila plánované obecné návrhy, jež mají ukončit neoprávněné zeměpisné blokování, o další legislativní iniciativy zaměřené konkrétně na finanční odvětví a přitom zohlednila skutečnost, že cena určitých produktů a služeb je navázána na řadu faktorů (regulační či zeměpisné povahy), které se v každém členském státě liší; 36. naléhá na Komisi, aby na základě struktury směrnice o platebních účtech a analýzy pojišťovnictví vypracované Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění vytvořila mimo jiné přehledný a snadno použitelný srovnávací portál EU, který bude pokrývat většinu nebo všechny segmenty trhu s retailovými finančními službami; zdůrazňuje, že tyto srovnávací nástroje musí být pro spotřebitele přesné a relevantní a musí se zaměřovat nejen na cenu produktů, nýbrž také na jejich kvalitu, přičemž je třeba mít na zřeteli, že lze porovnávat pouze podobné produkty; 37. vyzývá Komisi, aby mimo jiné podle směrnice o platebních účtech zmapovala, jaká jsou pravidla a jak se postupuje či nepostupuje ve všech segmentech evropského trhu s retailovými finančními službami v případě vnitrostátní a přeshraniční změny poskytovatele a aby předložila celistvou a komplexní strategii ohledně toho, jak spotřebitelům usnadnit přeshraniční změnu v celé EU; 38. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily struktury pro alternativní řešení sporů (ADR) spojené s trhem retailových finančních služeb tím, že zajistí, aby orgány ARD byly skutečně nezávislé, aby se jejich působnost vztahovala na všechny aktéry, a že přijme opatření k zefektivnění sítě FIN-NET a zvýšení informovanosti spotřebitelů o této síti; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala plánované zhodnocení provádění doporučení ohledně hromadných žalob a na jeho základě zvážila možnost zavedení evropského systému hromadných žalob; 39. vyzývá Komisi, aby dále přezkoumala matoucí a někdy zavádějící praxi uplatňovanou při operacích, kdy spotřebitel provádí platbu pomocí platební karty a vybírá hotovost z bankomatu, a kdy dochází k přepočtu měny, a aby předložila ucelené řešení, které by v praxi umožnilo spotřebitelům plně chápat a kontrolovat situaci, což se týká i plateb vztahujících se k digitálnímu trhu; 40. připomíná Komisi, že finanční instituce i nadále ruší platební karty, jejichž držitel se přestěhoval do jiného členského státu, a vyzývá v tomto ohledu k přijetí opatření, jež by měla rovněž zahrnovat informování vnitrostátních orgánů; 41. vyzývá Komisi, aby podporovala vzájemné uznávání a interoperabilitu metod digitální identifikace, aniž by byla snížena úroveň bezpečnosti stávajících systémů nebo jejich schopnost plnit požadavky rámce EU pro boj proti praní špinavých peněz; naléhá na Komisi a členské státy, aby pomocí uplatňování nařízení o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS) a nových právních předpisů proti praní špinavých peněz mimo jiné vytvořily prostředí, v němž se budou všeobecně spojovat přísné bezpečnostní požadavky se spravedlivými a jednoduchými postupy pro vlastní identifikaci spotřebitelů v souladu se zásadami ochrany osobních údajů, což by mělo být plně proveditelné; žádá rovněž Komisi a členské státy, aby identifikovaly a odstranily regulační bariéry stojící v cestě používání systémů elektronického podpisu pro přihlašování k finančním službám a aby usnadnily digitální onboarding po celé EU; 42. poukazuje na to, že potenciální transformační dopad technologie distribuované účetní knihy vyžaduje vytvoření regulační kapacity k včasnému určení potenciálních systémových rizik a výzev pro ochranu spotřebitelů; vyzývá tedy Komisi, aby vytvořila horizontální pracovní skupinu, která bude úzce sledovat rizika a pomáhat je včasně řešit; 43. vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy vypracovala plán na vytvoření koordinované sítě vnitrostátních jednotných správních míst, která bude působit v souladu se systémem jednotných kontaktních míst a která bude pomáhat retailovým finančním firmám, jež si přejí lépe využít přeshraničních obchodních příležitostí; 44. zdůrazňuje potřebu povzbuzovat poskytovatele retailových finančních služeb k financování inovačních a environmentálních projektů; poukazuje na to, že by bylo možné zvážit přístup podobný tomu, jaký je používán v rámci podpůrného koeficientu pro malé a střední podniky; 45. vyzývá Komisi, aby reagovala na návrh orgánu EIOPA na zavedení společného rámce pro hodnocení rizik a transparentnosti pro instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění za účelem podpory funkčního 2. pilíře a porovnatelnosti systémů v celé Unii a aby přispěla k lepšímu pochopení přínosů a rizik pro spotřebitele ze strany regulátorů, orgánů vykonávajících dohled i samotných spotřebitelů; 46. vyzývá Komisi, aby prozkoumala nové přístupy, které by mohly společnostem poskytnout větší flexibilitu k experimentování a hledání inovačních řešení a současně by udržely vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany spotřebitelů; 47. žádá Komisi, aby předložila návrh na vytvoření „evropského spořícího účtu“ s cílem odblokovat dlouhodobé financování a podporovat ekologickou transformaci v Evropě; 48. vyzývá Komisi, aby vyjasnila uplatňování ustanovení o veřejném zájmu, která by členské státy mohly nepřímo využívat k bránění novým produktům v přístupu na svůj trh, a aby zmocnila evropské orgány dohledu k tomu, aby se staly aktivním prostředníkem mezi členskými státy pro případ, že se vyskytnou navzájem si odporující výklady ohledně uplatňování těchto ustanovení; Dlouhodobé výhledy 49. vyzývá Komisi, aby důkladněji prostudovala proveditelnost, opodstatněnost, přínosy a náklady spojené s odstraněním stávajících překážek přeshraničního poskytování finančních služeb, které by přineslo záruku vnitrostátní a přeshraniční přenositelnosti služeb v rámci různých segmentů trhu s retailovými finančními službami, například co se týká pojistných produktů a produktů penzijního pojištění; 50. zdůrazňuje, že směrnice o hypotečních úvěrech je v současnosti v členských státech ve fázi provádění nebo se již uplatňuje; vyzývá Komisi, aby její provádění a uplatňování bedlivě monitorovala a analyzovala dopad těchto právních předpisů na trh s retailovými finančními službami; konstatuje, že v cestě vytvoření silnějšího jednotného trhu s hypotékami a spotřebitelskými úvěry stále stojí značné překážky; vyzývá proto Komisi, aby s jeho budováním pokročila, zajistila přitom finanční stabilitu, vyvažovala obavy týkající se ochrany soukromí a údajů pomocí vylepšeného přeshraničního přístupu k lépe koordinovaným úvěrovým databázím a zajistila, aby se neopakovaly případy, kdy jsou spotřebitelé při sjednávání úvěrů bezdůvodně vystavováni rizikům spojeným se směnným kurzem; 51. žádá Komisi, aby spolu s členskými státy provedla společnou analýzu uplatňování a dopadu evropských právních předpisů EU upravujících oblast retailových finančních služeb; vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly podrobný rozbor právních i jiných zbývajících překážek, jež brání přeshraničním operacím a dokončení jednotného unijního trhu s retailovými finančními službami; zdůrazňuje, že tato analýza musí zohledňovat specifickou povahu malých a středních podniků; 52. vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, které údaje potřebují věřitelé k posouzení úvěruschopnosti svých zákazníků, a na základě tohoto hodnocení předložila návrhy na regulaci tohoto procesu posuzování; vyzývá Komisi, aby dále vyšetřila současnou praxi subjektů poskytujících úvěry, pokud jde o sběr, zpracování a marketing údajů o zákaznících, a to s cílem zajistit, aby byly přiměřené a nepoškozovaly práva zákazníků; vyzývá Komisi, aby zvážila přijetí opatření v této oblasti, bude-li to zapotřebí; 53. žádá členské státy, aby zajistily, aby digitální komunikace a obchod související s maloobchodními finančními službami byly dostupné i pro osoby se zdravotním postižením, mimo jiné prostřednictvím internetových stránek a stažitelných formátů dokumentů; podporuje plné zahrnutí všech retailových finančních služeb do směrnice o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb („Evropský akt přístupnosti“); 54. vítá úsilí o dosažení transparentnější tvorby cen v oblasti služeb poskytovaných půjčovnami automobilů, včetně prodeje doplňkového pojištění a dalších poplatků; zdůrazňuje, že veškeré poplatky a platby, ať už povinné, nebo volitelné, spojené s půjčením vozidla by měly být pro spotřebitele viditelně a jasně uvedeny na internetových stránkách půjčovny nebo na srovnávacích internetových stránkách; připomíná Komisi nutnost vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách a vítá nedávné přijetí nových prováděcích pokynů s ohledem na technologické změny; 55. připomíná práci odvedenou v souvislosti s nařízením o ratingových agenturách; žádá Komisi, aby posoudila dopad této právní úpravy na produkty prodávané maloobchodním spotřebitelům; o 56. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| Evropská obranná unie |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na Lisabonskou smlouvu, – s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU), – s ohledem na ustanovení čl. 42 odst. 6 SEU o stálé strukturované spolupráci; – s ohledem na ustanovení čl. 42 odst. 7 SEU o obranné alianci; – s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, – s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, – s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 18. prosince 2013 a 25.–26. června 2015, – s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2013 a 18. listopadu 2014 o společné bezpečnostní a obranné politice, – s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět(1); – s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o doložkách EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr(2), – s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2009 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008(3), které v odstavci 89 připomíná, že „platnost základních práv nekončí u bran kasáren a že plně platí také pro občany v uniformě, a doporučuje, aby členské státy zajistily dodržování základních práv i v ozbrojených silách“, – s ohledem na konečné závěry meziparlamentních konferencí o společné zahraniční a bezpečnostní politice a o společné bezpečnostní a obranné politice konaných dne 8. dubna 2016 v Haagu, dne 6. září 2015 v Lucemburku, dne 6. března 2015 v Rize, dne 7. listopadu 2014 v Římě, dne 4. dubna 2014 v Athénách, dne 6. září 2013 ve Vilniusu, dne 25. března 2013 v Dublinu a dne 10. září 2012 v Pafosu, – vzhledem k nedávnému prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na setkání ministrů zahraničních věcí EU v Gymnichu dne 2. září 2016, která zde zopakovala, že se nabízí vhodná příležitost k dosažení konkrétního pokroku mezi členskými státy v oblasti obrany; – s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka dne 28. června 2016, – s ohledem na průběžnou zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie a vedoucí Evropské obranné agentury ze dne 7. července 2014 o provádění závěrů Evropské rady z prosince 2013, – s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. července 2013 s názvem „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542), – s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. června 2014 nazvanou „Nový program pro evropskou obranu“, – s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. května 2015 o provádění sdělení o obraně, – s ohledem na hodnocení směrnice 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnice 2009/43/ES o transferech produktů pro obranné účely uvnitř EU, – s ohledem na společné prohlášení předsedů Evropské rady, Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance ze dne 8. července 2016, – s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise a Komise ze dne 11. prosince 2013 nazvané „Komplexní přístup EU k vnějším konfliktům a krizím“ (JOIN(2013)0030) a na související závěry Rady ze dne 12. května 2014, – s ohledem na prohlášení italského ministra obrany a ministra zahraničních věcí ze dne 10. srpna 2016 požadující „Schengen v oblasti obrany“, – s ohledem na společné prohlášení německého a francouzského ministra zahraničních věcí ze dne 28. června 2016 s názvem „Silná Evropa v nejistém světě“, – s ohledem na možné vystoupení Spojeného království z EU, – s ohledem na výsledky Eurobarometru 85.1 z června 2016, – s ohledem na článek 52 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro ústavní záležitosti, (A8-0316/2016), A. vzhledem k tomu, že v posledních letech se bezpečnostní situace v Evropě i okolních oblastech podstatně zhoršila a dala vznik náročným a nebývalým výzvám, kterým žádná země či organizace není schopna čelit sama; vzhledem k tomu, že Evropa více než kdy jindy zažívá hrozbu terorismu na svém území, přičemž terorismus a hrozba neutuchajícího násilí v severní Africe a na Blízkém východě se nadále rozšiřují; vzhledem k tomu, že z hlediska solidarity a houževnatosti je třeba, aby EU byla jednotná a jednala společně a systematicky, a to ve shodě s našimi spojenci, partnery a třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že prevence, sdílení citlivých informací v oblasti bezpečnosti, ukončení ozbrojeného konfliktu, překonání všeobecného porušování lidských práv, šíření demokracie a právního státu a boj proti terorismu jsou pro EU a její občany prioritou a je nutné se jim věnovat jak na území EU, tak mimo její hranice, a to i pomocí sboru vojenských inženýrů vytvořeného s cílem řešit některé velice praktické problémy související s dopady změny klimatu a přírodních katastrof ve třetích zemích; vzhledem k tomu, že Evropa by v situacích skutečného ohrožení měla být silnější a rychlejší; B. vzhledem k tomu, že terorismus, hybridní hrozby, hospodářská nestabilita, kybernetická a energetická nejistota, organizovaná trestná činnost a změna klimatu představují hlavní hrozbu pro bezpečnost každodenního stále složitějšího a propojenějšího světa, ve kterém by EU měla udělat maximum a hledat prostředky za účelem zaručení bezpečnosti a zajištění prosperity a demokracie; vzhledem k tomu, že současná finanční a bezpečnostní situace vyžaduje užší spolupráci evropských ozbrojených sil i širší a lepší společný výcvik a spolupráci vojenského personálu; vzhledem k tomu, že podle Eurobarometru 85.1 zveřejněného v červnu 2016 by přibližně dvě třetiny občanů EU uvítaly větší zapojení EU do otázek bezpečnostní a obranné politiky; vzhledem k tomu, že hranice mezi vnitřní a vnější bezpečností se stále více rozostřují; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat zvláštní pozornost předcházení konfliktům, řešení základních příčin nestability a zajištění bezpečnosti; vzhledem k tomu, že změna klimatu je velkou hrozbou pro světovou bezpečnost, mír a stabilitu, která zesiluje ohrožení tradičního zabezpečení, mimo jiné tím, že snižuje přístup k čerstvé vodě a potravinám pro obyvatelstvo v křehkých a rozvojových zemích, což vytváří ekonomické a sociální napětí, nutí lidi migrovat či vede k politickému napětí a bezpečnostním rizikům; C. vzhledem k tomu, že vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise uvedla ve své globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie bezpečnost Unie jako jednu z jejích pěti hlavních priorit; D. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva požaduje, aby členské státy zpřístupnily náležité kapacity pro civilní a vojenské mise a operace SBOP; vzhledem k tomu, že požadavek budování kapacit v oblasti bezpečnosti a obrany zakotvený ve Smlouvách zdaleka nedosáhl optimálního naplnění; vzhledem k tomu, že i evropské orgány a instituce mohou hrát velmi důležitou roli politického iniciátora; vzhledem k tomu, že členské státy dosud neprokázaly dostatek vůle vybudovat evropskou bezpečnostní a obrannou unii v obavě, že by se stala hrozbou pro jejich národní svrchovanost; E. vzhledem k tomu, že náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti obrany a bezpečnosti se odhadují na 26,4 miliardy EUR ročně(4), a sice v důsledku zdvojování činnosti, nadměrné kapacity a překážek týkajících se zadávání zakázek v oblasti obrany; F. vzhledem k tomu, že článek 42 Smlouvy o Evropské unii vyžaduje postupné vytvoření společné obrané politiky Unie jako součást společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), což povede ke společné obraně EU v případě, že tak Evropská rada jednomyslně rozhodne; vzhledem k tomu, že čl. 42 odst. 2 SEU členským státům také doporučuje přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich příslušnými ústavními požadavky; G. vzhledem k tomu, že článek 42 SEU rovněž upravuje vytvoření obranných institucí i definici evropské politiky schopností a vyzbrojování; vzhledem k tomu, že rovněž vyžaduje, aby úsilí EU bylo slučitelné s rámcem NATO, doplňovalo jej a vzájemně se s tímto rámcem posilovalo; vzhledem k tomu, že evropská obranná unie by měla posílit schopnost Evropy prosazovat bezpečnost v rámci svých hranic a mimo ně a rovněž posílit partnerství s NATO a transatlantické vztahy, a tak umožnit, aby NATO bylo silnější a aby se následně teritoriální, regionální a globální bezpečnost a obrana prohloubila a stala se účinnější; vzhledem k tomu, že nedávné společné prohlášení ze summitu NATO konaného v roce 2016 ve Varšavě o strategickém partnerství NATO a EU uznalo úlohu NATO a podporu, kterou může EU zajistit při dosahování společných cílů; vzhledem k tomu, že evropská obranná unie by měla zajistit zachování míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů; H. vzhledem k tomu, že bojová seskupení EU, která dosáhla plné operační schopnosti v roce 2007 a jejichž posláním je nasazení k vojenským akcím humanitární, mírové a mír nastolující povahy, dosud nebyla využita z důvodu procesních, finančních a politických překážek, přestože k tomu byla příležitost a bylo to třeba; zdůrazňuje, že to představuje ztracenou příležitost k posílení úlohy EU coby významného globálního hráče pro stabilitu a mír; I. vzhledem k tomu, že kromě vytvoření Evropské obranné agentury (EDA) nebyl dosud žádný z ostatních chybějících prvků společné bezpečnostní a obranné politiky EU zformulován, neprošel rozhodovacím postupem a ani nebyl uplatněn; vzhledem k tomu, že je třeba reformovat organizaci Evropské obranné agentury tak, aby rozvinula svůj plný potenciál a dokázala, že vytváří přidanou hodnotu, zvyšuje účinnost SBOP a může vést k harmonizovaným vnitrostátním plánovacím procesům v rámci obrany v oblastech, které jsou významné pro vojenské operace SBOP v souladu s petersberskými úkoly popsanými v článku 43 SEU; vyzývá všechny členské státy, aby se do Evropské obranné agentury zapojily a zavázaly se vůči ní za účelem splnění tohoto cíle; J. vzhledem k tomu, že globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku vyžaduje, aby EU systematicky podporovala spolupráci v oblasti obrany napříč celým spektrem schopností, aby tak reagovala na externí krize, budovala kapacity s našimi partnery, zaručila bezpečnost v Evropě a vytvořila pevné evropské obranné odvětví, jež je nezbytné, mají-li být rozhodování i praktické kroky Unie strategicky nezávislé; vzhledem k tomu, že veškerá opatření musí před tím, než jsou provedena, schválit všichni členové Rady; K. vzhledem k tomu, že Evropská rada, která se setkala v červnu 2015 a zaměřila se částečně na obranu, vyzvala k posílení intenzívnější a systematičtější evropské spolupráce v oblasti obrany s cílem dosáhnout klíčových schopností, a to i prostřednictvím využití fondů EU, s upozorněním, že kapacity v oblasti vojenství nadále vlastní a řídí členské státy; L. vzhledem k tomu, že Francie dne 17. listopadu 2015 uplatnila čl. 42 odst. 7 SEU, a následně si vyžádala a využila pomoc a příspěvky ostatních členských států na čistě bilaterálním základě; M. vzhledem k tomu, že bílá kniha o bezpečnosti a obraně sestavená na úrovni EU by měla v souladu s Lisabonskou smlouvou více posílit SBOP a zlepšit schopnost EU jednat jako poskytovatel bezpečnosti a mohla by představovat užitečnou reflexi budoucí a účinnější společné bezpečnostní a obranné politiky; vzhledem k tomu, že mise a operace SBOP se většinou provádějí v oblastech, jako je Africký roh a oblast Sahelu, které jsou významně zasaženy negativními dopady změny klimatu, jako jsou sucha a degradace půdy; N. vzhledem k tomu, že nizozemské předsednictví Rady podpořilo myšlenku bílé knihy EU; vzhledem k tomu, že země Visegrádské skupiny uvítaly myšlenku silnější evropské integrace v oblasti obrany; vzhledem k tomu, že Německo v bílé knize z roku 2016 věnované německé bezpečnostní politice a budoucnosti německých ozbrojených složek vyzývá k vytvoření evropské bezpečnostní a obranné unie; O. vzhledem k tomu, že postupné začleňování obrany je pro nás nejlepší možností, jak učinit více s vynaložením menšího množství finančních prostředků, a bílá kniha by mohla poskytnout jedinečnou příležitost k navržení dodatečných kroků; Evropská obranná unie 1. připomíná, že Evropa k zajištění své dlouhodobé bezpečnosti potřebuje politickou vůli a odhodlání podpořené širokým souborem náležitých politických nástrojů, včetně silných a moderních vojenských kapacit; vyzývá Evropskou radu, aby se ujala vedoucí úlohy při postupném vytváření společné evropské obranné politiky a poskytla dodatečné finanční zdroje, které zajistí její provedení, s cílem jejího zavedení v rámci příštího víceletého politického a finančního rámce EU; připomíná, že vytvoření společné obranné politiky Unie se odvíjí od provádění společné bezpečnostní a obranné politiky na základě Lisabonské smlouvy, která je vázána mezinárodním právem a je ve skutečnosti nezbytná pro to, aby EU mohla celosvětově prosazovat právní stát, mír a bezpečnost; vítá v této souvislosti všechny probíhající činnosti členských států zaměřené na další integraci našeho společného úsilí o obranu, rovněž s přihlédnutím k velmi významným příspěvkům, které by přinesla bílá kniha o bezpečnosti a obranně; 2. naléhavě vyzývá členské státy EU, aby uvolnily plný potenciál Lisabonské smlouvy s ohledem na SBOP, zejména pokud jde o stálou strukturovanou spolupráci stanovenou v čl. 42 odst. 6 SEU nebo o fond pro zahájení operace stanovený v čl. 41 odst. 3 SEU; připomíná, že petersberské úkoly z článku 43 SEU zahrnují dlouhý seznam ambiciózních vojenských úkolů, jako jsou společné akce v oblasti odzbrojení, humanitární a záchranné mise, poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti, úkoly spočívající v předcházení konfliktům a udržení míru, mise bojových sil k řešení krizí, včetně misí k nastolení míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů; připomíná, že tentýž článek rovněž uvádí, že všechny tyto úkoly mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území; zdůrazňuje, že současný stav SBOP neumožňuje EU plnit všechny úkoly obsažené na uvedeném seznamu; domnívá se, že na denním pořádku by měla být systematická práce na způsobech, jak umožnit EU plnit cíle Lisabonské smlouvy; 3. domnívá se, že skutečně silná evropská obranná unie musí členským státům poskytnout záruky a schopnosti, které přesahují vlastní záruky a schopnosti jednotlivých členských států; 4. domnívá se, že cesta směrem k evropské obranné unii musí začít od důkladně přezkoumané SBOP založené na zásadě silné obrany, účinném financování a koordinaci s NATO; domnívá se, že s rostoucí integrací vnitřní a vnější bezpečnosti je nezbytné, aby SBOP překročila rámec řešení externích krizí, skutečně zajistila společnou bezpečnost a obranu a umožnila zapojení Unie ve všech fázích krizí a konfliktů s použitím celé škály nástrojů, které má k dispozici; 5. zdůrazňuje, že je třeba vytvořit formát Rady ve složení pro obranu s cílem zajistit trvalé politické vedení a koordinovat stanovování rámce evropské obranné unie; vyzývá Radu Evropské unie, aby jako první krok zavedla fórum pro konzultace a přijímání rozhodnutí ve formě stálých zasedání, na nichž se budou scházet ministři obrany členských států, které jsou zavázány k hlubší spolupráci v oblasti obrany; 6. vyzývá předsedu Komise, aby zřídil stálou pracovní skupinu pro záležitosti obrany, jež se bude skládat z členů Komise a bude jí předsedat vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise; žádá, aby mohl být Parlament se stálými zástupci takové skupiny ve spojení; podporuje další zapojení Komise do oblasti obrany pomocí cíleného výzkumu, plánování a provádění; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby začlenila změnu klimatu do všech vnějších činností EU a zejména do SBOP; 7. domnívá se, že zhoršující se vnímání rizik a hrozeb v Evropě vyžaduje, aby byla s naléhavostí vytvořena evropská obranná unie, zvláště kvůli neustále se zhoršující bezpečnostní situaci na hranicích Evropské unie, zejména ve východním a jižním sousedství; konstatuje, že tuto skutečnost odráží i bezpečnostní strategie členských států; zdůrazňuje, že tato situace se postupně zhoršovala především během roku 2014 se vznikem a rozvojem samozvaného Islámského státu a s následným použitím síly ze strany Ruska; 8. zastává názor, že evropská obranná unie musí být založena na pravidelném společném posuzování bezpečnostních hrozeb prováděném členskými státy, ale musí být i dostatečně pružná, aby vyřešila jednotlivé problémy a potřeby členských států v oblasti bezpečnosti; 9. je toho názoru, že Unie by měla věnovat vlastní prostředky k posílení hlubší a systematičtější evropské spolupráce mezi členskými státy v oblasti obrany, včetně stálé strukturované spolupráce; je přesvědčen, že využití fondů EU by bylo jasným vyjádřením soudržnosti a solidarity, což by umožnilo všem členským státům zlepšit své vojenské schopnosti ve větší sounáležitosti; 10. je přesvědčen, že prohloubená evropská spolupráce v oblasti obrany by vedla k větší efektivitě, jednotě a účinnosti, ale i k posílení zdrojů a schopností EU a k možným pozitivním účinkům na výzkum v oblasti obrany a na průmyslové otázky; zdůrazňuje, že pouze prostřednictvím této hlubší spolupráce, která by se měla postupně proměnit v evropskou obrannou unii, by EU a její členské státy mohly získat technologické a průmyslové schopnosti nezbytné k tomu, aby mohly rychleji, samostatněji a efektivněji jednat a řešit dnešní hrozby pohotovým a účinným způsobem; 11. vybízí všechny členské státy, aby vůči sobě navzájem přijaly přísnější závazky tím, že zahájí stálou strukturovanou spolupráci v rámci Unie; vybízí členské státy, aby v rámci stálé strukturované spolupráce (PESCO) zřídily mnohonárodní síly, které budou k dispozici pro účely společné bezpečnostní a obranné politiky; zdůrazňuje význam a nezbytnost zapojení všech členských států do stálé a účinné strukturované spolupráce; domnívá se, že Rada by měla těmto mnohonárodním silám běžně svěřovat zajišťování úkolů, jako je udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti; vybízí, aby byly politické rozhodovací procesy na úrovni EU a rovněž vnitrostátní procesy utvářeny tak, aby bylo možné rychle reagovat na krize; je přesvědčen, že za tímto účelem je třeba přejmenovat, používat a dále rozvinout systém bojových seskupení EU, a to politicky, s ohledem na modularitu a s účinným financováním; podporuje zřízení operačního velitelství EU jako nezbytný předpoklad účinného plánování a kontroly společných operací a velení jim; zdůrazňuje, že stálá strukturovaná spolupráce je otevřena všem členským státům; 12. vyzývá členské státy, aby především uznaly právo vojenského personálu vytvářet profesní sdružení nebo odborové organizace a vstupovat do nich a zapojovat je do pravidelného sociálního dialogu s orgány; vyzývá Evropskou radu, aby přijala konkrétní opatření vedoucí k harmonizaci a normalizaci evropských ozbrojených sil s cílem usnadnit spolupráci vojenského personálu v rámci nové evropské obranné unie; 13. konstatuje, že pro všechny členské státy je obtížné zachovat si velmi širokou škálu obranných schopností, většinou kvůli finančním omezením; vyzývá proto k větší koordinaci a promyšlenějšímu rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, tak aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich; 14. vybízí členské státy, aby hledaly další cesty ke společným nákupům a údržbě sil a materiálu; navrhuje, že může být užitečné prozkoumat nejdříve možnost sdružování a sdílení nesmrtícího materiálu, jako jsou přepravní vozidla a letadla, vozidla a letadla pro doplňování paliv a další podpůrný materiál; 15. domnívá se, že pokud mají být síly členských států kompatibilnější a více integrované, má klíčový význam interoperabilita; zdůrazňuje proto, že členské státy musejí hledat možnosti společného získávání zdrojů na obranu; podotýká, že toto je v důsledku protekcionismu a uzavřenosti unijních trhů v oblasti obrany obtížnější; 16. zdůrazňuje, že je třeba provést přezkum mechanismu Athena a rozšířit oblast jeho působnosti, tak aby bylo zajištěno, že mise EU budou moci být financovány ze společných zdrojů – ne jako doposud, kdy většinu nákladů nesou jednotlivé členské státy, které se těchto misí účastní –, čímž by se odstranila překážka, která členským státům může bránit v nasazování jejich ozbrojených sil; 17. vyzývá Evropský parlament, aby zřídil plnohodnotný Výbor pro bezpečnost a obranu, který by monitoroval provádění stálé strukturované spolupráce; 18. domnívá se, že nezbytným předpokladem účinné evropské obranné unie je silná a stále významnější role Evropské obranné agentury, pokud jde o koordinaci programů a projektů založených na schopnostech a zavádění společné evropské politiky schopností a vyzbrojování, a to v rámci úsilí o dosažení větší účinnosti, odstranění duplicity a snižování nákladů a na základě přehledu velmi přesných požadavků na schopnosti pro operace SBOP a harmonizovaných vnitrostátních procesů plánování a zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany s ohledem na tyto konkrétní schopnosti; je přesvědčen, že tomu by měl přecházet přezkum obrany skupin sil členských států a přezkum minulých činností a postupů Evropské obranné agentury; vyzývá Evropskou obrannou agenturu, aby prokázala, které nedostatky ve schopnostech zjištěné v hlavních cílech a v plánu rozvoje schopností vyřešila v rámci své činnosti; je přesvědčen, že iniciativy a projekty týkající se sdružování a sdílení jsou výborným prvním krokem vedoucím k posílení evropské spolupráce; 19. vybízí Komisi, aby spolupracovala s evropskou obrannou unií na posílení průmyslového a technologického základu odvětví obrany, který má zásadní význam pro strategickou nezávislost Evropy; domnívá se, že pro zachování zbrojního průmyslu je zásadní, aby členské státy zvýšily výdaje na obranu a aby se zajistila konkurenceschopnost tohoto odvětví na globální úrovni; konstatuje, že současná roztříštěnost trhu představuje slabinu z hlediska konkurenceschopnosti evropského zbrojního průmyslu; je přesvědčen, že kooperativní výzkum může pomoci snížit tuto roztříštěnost a zlepšit konkurenceschopnost; 20. je pevně přesvědčen, že jedině společným přístupem k rozvoji schopností, který zahrnuje i konsolidaci funkčních klastrů, jako je evropské velitelství letecké dopravy, lze dosáhnout úspor z rozsahu, které jsou nezbytné pro evropskou obrannou unii; dále je přesvědčen, že posílení schopností EU pomocí společného zadávání veřejných zakázek a dalších forem sdružování a sdílení by mohlo zajistit velmi potřebné oživení evropského obranného průmyslu, včetně malých a středních podniků; podporuje cílená opatření, která budou motivovat tyto projekty za účelem dosažení referenční hodnoty Evropské obranné agentury ve výši 35 % celkových výdajů na zadávání veřejných zakázek vyžadující spolupráci, jak požaduje globální strategie EU; domnívá se, že zavedení evropského semestru v oblasti obrany, pomocí kterého by členské státy navzájem konzultovaly své cykly plánování a plány zadávání veřejných zakázek, by mohlo pomoci překonat současný stav roztříštěnosti trhu v oblasti obrany; 21. zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost je ze své podstaty oblastí politiky, ve které má zcela zásadní význam spolupráce a integrace, a to nejen mezi členskými státy EU, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti, neboť se nejedná o výlučnou odpovědnost armády; požaduje jasnější pokyny, které stanoví, jakým způsobem a za jakých okolností se mají obranné i úderné kapacity používat; připomíná, že Parlament opakovaně žádal o důkladný přezkum nařízení o vývozu zboží dvojího užití, aby se zabránilo tomu, že se softwarové a jiné systémy použitelné proti digitální infrastruktuře EU nebo k porušování lidských práv ocitnou ve špatných rukou; 22. připomíná, že vysoká představitelka nedávno zveřejnila globální strategii, která představuje ucelený rámec priorit činnosti v oblasti zahraniční politiky, k nimž patří nutnost definovat další vývoj evropské obranné politiky; 23. připomíná čtyři referenční hodnoty pro kolektivní investování schválené ministerským řídícím výborem Evropské obranné agentury v listopadu 2007 a je znepokojen nízkou úrovní spolupráce, která vyplývá ze zprávy o údajích v oblasti obrany zveřejněné v roce 2013; 24. vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se ujala iniciativy s cílem spojit významné společnosti a zúčastněné strany evropského obranného průmyslu za účelem vytvoření evropského průmyslu v oblasti bezpilotních letadel; 25. vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se ujala iniciativy s cílem spojit významné společnosti a zúčastněné strany evropského obranného průmyslu za účelem vytvoření strategií a platformy pro společný vývoj obranného vybavení; 26. vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby v rámci stálé strukturované spolupráce posílila spolupráci mezi vnitrostátními strategiemi, schopnostmi a řídícími středisky v oblasti kybernetické bezpečnosti a Evropskou obrannou agenturou s cílem pomoci zajistit ochranu před kybernetickými útoky a bojovat proti nim; 27. požaduje další rozvoj politického rámce EU pro kybernetickou obranu za účelem posílení schopností členských států týkajících se kybernetické obrany, provozní spolupráce a sdílení informací mezi nimi; 28. bere na vědomí probíhající organizaci přípravných činností v souvislosti s budoucím programem výzkumu v oblasti obrany EU a naléhavě žádá, aby byl tento program co nejdříve skutečně spuštěn, jak žádala Evropská rada v letech 2013 a 2015, a aby navázal na pilotní projekt zahájený Evropským parlamentem; zdůrazňuje, že na přípravné činnosti by měl být během následujících tří let (2017–2020) poskytnut dostatečný rozpočet ve výši nejméně 90 milionů EUR; domnívá se, že po přípravných činnostech by měl následovat hlavní specializovaný výzkumný program financovaný z prostředků EU jako součást příštího víceletého finančního rámce začínajícího v roce 2021; konstatuje, že evropský program pro výzkum v oblasti obrany bude v tomto období potřebovat celkový rozpočet ve výši nejméně 500 milionů EUR ročně, aby byl důvěryhodný a měl podstatný význam; vyzývá členské státy, aby nastínily budoucí programy spolupráce, které se mohou zakládat na výzkumu v oblasti obrany financovaném EU, a požaduje vytvoření fondu pro zahájení operace pro přípravné činnosti před vojenskými operacemi, jak stanoví Lisabonská smlouva; bere na vědomí iniciativy Komise související s obranou, jako je akční plán obrany, obranná průmyslová politika a evropská technologická a průmyslová základna obrany; 29. zdůrazňuje, že zahájení misí SBOP, jako je operace EU NAVFOR MED SOPHIA, přispívá k uskutečnění evropské obranné unie; vyzývá EU, aby nadále usilovala o tento typ operací a zesílila je; 30. považuje za důležité používat pro zavádění forem užší spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany postup evropského semestru; 31. zdůrazňuje, že je důležité učinit nezbytná opatření na podporu fungujícího, spravedlivého, přístupného a transparentního evropského trhu v oblasti obrany, který je otevřený i pro ostatní, k prosazování budoucích technologických inovací, na podporu malých a středních podniků a stimulaci růstu a pracovních míst, aby tak členské státy mohly dosáhnout mnohem účinnějšího a produktivnějšího využití svých rozpočtů na obranu a bezpečnost; konstatuje, že spolehlivá evropská obranná, technologická a průmyslová základna potřebuje spravedlivý, fungující a transparentní vnitřní trh, zabezpečení dodávek a strukturovaný dialog s odvětvími relevantními pro obranu; je znepokojen tím, že pokrok směrem k vyšší konkurenceschopnosti, protikorupčním opatřením a větší transparentnosti v odvětví obrany je dosud jen pozvolný a že stále neexistuje solidní evropská politika v oblasti obranného průmyslu a nejsou dodržována pravidla vnitřního trhu; zastává názor, že integrovaný a konkurenceschopný evropský trh s obrannými zbraněmi musí všem členským státům poskytnout pobídky a výhody a dodávat všem kupujícím náležité a cenově dostupné prostředky odpovídající jejich individuálním potřebám v oblasti bezpečnosti; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby v celé EU byla správně provedena směrnice o zadávání zakázek v oblasti obrany a směrnice o transferech v rámci Společenství; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily plné provedení obou směrnic souvisejících s obranou z tzv. „balíčku týkajícího se obrany“; 32. vyzývá Komisi, aby plnila svou úlohu prostřednictvím akčního plánu obrany, podporovala silnou průmyslovou základnu, která bude schopna splnit potřeby Evropy týkající se strategických schopností, a určila, kde by EU mohla zajistit přidanou hodnotu; 33. je přesvědčen, že při postupném vytváření společné obranné politiky Unie by EU měla ve shodě s dotčenými členskými státy stanovit účast v kapacitních programech, které provádějí, včetně účasti ve strukturách vytvořených pro provádění těchto programů v rámci Unie; 34. vybízí Komisi, aby ve spolupráci s EDA jednala jako subjekt, který usnadňuje a umožňuje spolupráci v oblasti obrany prostřednictvím mobilizace finančních prostředků a nástrojů EU zaměřených na to, aby členské státy vytvářely programy týkající se obranných schopností; připomíná, že evropský akční plán obrany by měl být strategickým nástrojem na podporu spolupráce v oblasti obrany na evropské úrovni, zejména prostřednictvím výzkumného programu v oblasti obrany financovaného z prostředků EU a prostřednictvím opatření na posílení průmyslové spolupráce v celém hodnotovém řetězci; 35. velmi vítá koncepci strategické nezávislosti, kterou v rámci globální strategie EU vytvořila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise; domnívá se, že tato koncepce by měla být uplatňována jak v našich strategických prioritách, tak při posilování našich schopností a našeho průmyslu; 36. vítá společné prohlášení předsedů Evropské rady a Komise a generálního tajemníka NATO ze dne 8. července 2016, které zdůrazňuje potřebu spolupráce EU a NATO v oblasti bezpečnosti a obrany; je přesvědčen, že spolupráce EU a NATO by měla zahrnovat spolupráci na východě i jihu, boj proti hybridním a kybernetickým hrozbám, zlepšení námořní bezpečnosti a harmonizaci a koordinaci vytváření schopností v oblasti obrany; domnívá se, že spolupráce v oblasti technologických, průmyslových a vojenských kapacit nabízí v budoucnu lepší soulad a součinnost mezi oběma rámci, což zajistí větší účinnost zdrojů; připomíná, že je nezbytné toto prohlášení urychlené provést, a vyzývá v tomto ohledu ESVČ spolu s příslušnými protějšky, aby do prosince 2016 vypracovaly konkrétní možnosti provedení; domnívá se, že členské státy by měly vyvinout schopnosti, které je možné využít v rámci SBOP, s cílem umožnit samostatnou akci v případech, kdy organizace NATO není ochotna jednat nebo kdy je akce EU vhodnější; je přesvědčen, že by to rovněž posílilo úlohu NATO v bezpečnostní a obranné politice a v kolektivní obraně; zdůrazňuje, že spolupráce mezi EU a NATO za účelem usnadnění silnějšího a účinného obranného průmyslu a výzkumu v oblasti obrany představuje strategickou prioritu a její urychlené provedení je zásadní; je přesvědčen, že spolupráce v oblasti předcházení, analýzy a včasného zjišťování na základě účinného sdílení informací a zpravodajství zvýší schopnost EU bojovat proti hrozbám, včetně hybridních hrozeb; je i nadále přesvědčen, že NATO je hlavní zárukou bezpečnosti a obrany v Evropě; trvá na tom, že je nezbytné zabránit zdvojování činností mezi nástroji NATO a nástroji EU; domnívá se, že EU má i v civilních otázkách potenciál k tomu, aby měla v nestabilních regionech zásadní vliv; trvá však na tom, že i když je úlohou NATO chránit své převážně evropské členy před jakýmkoli vnějším útokem, EU by se měla snažit, aby byla v případě potřeby skutečně schopna sebe sama bránit a jednat nezávisle, a měla by v tomto směru přijmout větší odpovědnost pomocí zlepšení vybavení, výcviku a organizace; 37. konstatuje, že ačkoli NATO musí zůstat základem kolektivní obrany v Evropě, politické priority NATO a EU nemusí být vždy stejné, a to zejména v souvislosti s příklonem USA k Asii; dále konstatuje, že EU má jedinečný soubor nástrojů souvisejících s bezpečností, které nejsou dostupné pro NATO, a naopak; zastává názor, že EU by měla přijmout větší odpovědnost za bezpečnostní krize odehrávající se v jejím bezprostředním sousedství, a přispět tudíž k úkolům NATO, zejména v souvislosti s hybridní válkou a námořní bezpečností; domnívá se, že z dlouhodobého hlediska se může ukázat jako nezbytná reforma ujednání „Berlín plus“, mimo jiné s cílem umožnit NATO, aby využilo schopností a nástrojů EU; zdůrazňuje, že cíl EU spočívající ve strategické nezávislosti a vytvoření rámce pro evropskou obrannou unii musí být proveden v plné součinnosti s NATO a musí vést k účinnější spolupráci, spravedlivému sdílení zátěže a přínosnému rozdělení práce mezi NATO a EU; 38. je přesvědčen, že spolupráce EU a NATO by měla zahrnovat zvyšování společné odolnosti na východě i jihu a investice do obrany; domnívá se, že spolupráce v oblasti kapacit nabízí v budoucnu lepší slučitelnost a součinnost mezi oběma rámci; je přesvědčen, že by to rovněž posílilo úlohu NATO v bezpečnostní a obranné politice a v kolektivní obraně; 39. je hluboce znepokojen zprávami o tom, že administrativní postupy zbytečně zpomalují vytváření sil pro mise SBOP a přeshraniční pohyb sil rychlé reakce na území EU; vyzývá členské státy k zavedení celounijního systému koordinace rychlého pohybu personálu obranných sil, vybavení a dodávek pro účely SBOP v případech, kdy je uplatněna doložka o solidaritě a vyvstává povinnost poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty OSN; 40. požaduje vytvoření praktických ustanovení a pokynů ohledně budoucí aktivace čl. 42 odst. 7 SEU; vyzývá členské státy, aby učinily veškerá nezbytná opatření k uplatnění tohoto článku, což jednotlivým členským státům umožní účinně spravovat příspěvky na pomoc a podporu ze strany jiných členských států nebo umožní jejich účinné řízení na úrovni Unie; vyzývá členské státy, aby usilovaly o dosažení cílové úrovně výdajů na obranu ve výši 2 % HDP a aby 20 % svého rozpočtu na obranu vynaložily na vybavení, které EDA označila jako klíčové, včetně souvisejícího výzkumu a vývoje, a dosáhly tak čtyř referenčních hodnot Evropské obranné agentury v oblasti kolektivního investování; 41. domnívá se, že problémy související s finančními omezeními vnitrostátních rozpočtů zároveň přinášejí příležitosti k pokroku, neboť z této situace jednoznačně vyplývá, že v otázkách obrany je nutná bližší spolupráce mezi členskými státy; vítá rozhodnutí některých členských států zastavit nebo zvrátit tendenci snižovat výdaje na obranu; 42. je toho názoru, že Evropský parlament by měl v budoucí evropské obranné unii zaujímat důležité místo, a domnívá se tedy, že podvýbor pro bezpečnost a obranu by se měl stát plnohodnotným parlamentním výborem; 43. žádá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zahájila proces bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, která bude založena na globální strategii EU v podobě schválené Evropskou radou; žádá Radu, aby bezodkladně zadala vypracování návrhu tohoto dokumentu; vyjadřuje politování nad tím, že vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise ministrům obrany EU doporučila, aby namísto komplexního procesu bílé knihy vznikl pouze prováděcí plán pro oblast bezpečnosti a obrany; je toho názoru, že takovýto prováděcí plán by měl předcházet řádnému procesu vzniku bílé knihy o bezpečnosti a obraně, která by měla sloužit jako užitečný základ pro konkrétní a realistické vyčíslení případných příspěvků Unie v oblasti bezpečnostní a obranné politiky v každém legislativním období; 44. je přesvědčen o tom, že bílá kniha EU o bezpečnosti a obraně by měla být výsledkem ucelených mezivládních a meziparlamentních procesů a příspěvků různých orgánů EU, které by se měly opírat o mezinárodní koordinaci se všemi našimi partnery a spojenci a o všeobecnou interinstitucionální podporu; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby přezkoumala svůj původní harmonogram s cílem zahájit cílenou konzultaci s členskými státy a parlamenty; 45. domnívá se, že na základě globální strategie EU by bílá kniha měla zahrnovat bezpečnostní a obrannou strategii EU, kapacity, jež jsou považovány za nutné k zahájení této strategie, a opatření a programy na úrovni členských států i EU pro uplatnění těchto kapacit, které by se měly zakládat na společné evropské politice schopností a vyzbrojování, přičemž je nezbytné zohlednit skutečnost, že obrana a bezpečnost jsou nadále ve vnitrostátní pravomoci; 46. je toho názoru, že bílá kniha by měla mít podobu interinstitucionální dohody závazné povahy a stanovit veškeré iniciativy Unie, investice, opatření a programy v daných víceletých politických a finančních rámcích EU; je přesvědčen, že by členské státy, partneři a spojenci měli tuto interinstitucionální dohodu zohlednit ve svém vlastním bezpečnostním a obranném plánování, čím se zajistí vzájemná soudržnost a doplňkovost; Zahájení iniciativ 47. domnívá se, že by měly být okamžitě zahájeny následující iniciativy:
48. navrhuje, aby byla bezodkladně zahájena evropská obranná unie, a to pomocí systému diferencované integrace a ve dvou etapách:
o 49. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Severoatlantické aliance, agenturám EU působícím v oblastech vesmíru, bezpečnosti a obrany a vnitrostátním parlamentům.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Využití potenciálu vodní přepravy cestujících |
| |||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na Mezinárodní úmluvu o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS) z roku 1974 v pozměněném znění, – s ohledem na protokol Mezinárodní námořní organizace z roku 1978 k Mezinárodní úmluvě o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973, – s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006, – s ohledem na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 21) a na 11. konferenci smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP 11), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015, – s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 28. března 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144), – s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. ledna 2009 nazvané „Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018“ (COM(2009)0008), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU(1), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří Nástroj pro propojení Evropy, mění zařízení (EU) č. 913/2010 a zrušují nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010(2), – s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o strategických cílech a doporučeních pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018(3), – s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě(4), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004(5), – s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. května 2016 o uplatňování nařízení (EU) č. 1177/2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (COM(2016)0274), – s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2013 s názvem „Směrem ke kvalitní vnitrozemské vodní dopravě – NAIADES II“ (COM(2013)0623), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby(6), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/45/ES ze dne 6. května 2009 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě(7), – s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1090/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se mění směrnice 2009/42/ES o statistickém vykazování přepravy zboží a cestujících po moři(8), – s ohledem na směrnici Rady 98/41/ES ze dne 18. června 1998 o registraci osob na palubách osobních lodí provozujících dopravu do přístavů členských států Společenství nebo z nich(9), – s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 3051/95 ze dne 8. prosince 1995 o řízení bezpečnosti osobních lodí typu ro-ro(10), – s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/33/EU ze dne 21. listopadu 2012, kterou se mění směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o obsah síry v lodních palivech(11), – s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. října 2015 s názvem „REFIT Úprava kursu: kontrola účelnosti právních předpisů EU o bezpečnosti osobních lodí“ (COM(2015)0508), – s ohledem na zprávu Komise ze dne 31. března 2016 nazvanou „Hodnocení směrnice 2000/59/ES o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu v rámci programu REFIT“ (COM(2016)0168), – s ohledem na článek 52 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0306/2016), A. vzhledem k tomu, že zeměpisný charakter Evropy vyznačující se dlouhými pobřežími a četnými ostrovy a řekami nabízí vynikající příležitosti pro udržitelnou osobní vodní dopravu; B. vzhledem k tomu, že osobní vodní doprava v oblasti pobřežní plavby (na krátké vzdálenosti), vnitrozemských a námořních trajektů, městské mobility a mobility v okrajových oblastech, výletních plaveb a cestovního ruchu skýtá významný potenciál k využití dostupné nadbytečné kapacity infrastruktury i lodí a hraje stěžejní úlohu v propojování jednotlivých regionů Evropské unie, a je tedy významným činitelem pro zvýšení soudržnosti; vzhledem k tomu, že činnosti související s výletními plavbami a trajekty kromě toho podporují cestovní ruch v pobřežních oblastech a patří k nejdůležitějším aktivitám na moři v Evropě; C. vzhledem k tomu, že v posledních letech probíhá intenzivní vývoj plavidel pro různé druhy plavby, např. kombinovaných plavidel pro říční a námořní plavbu, která splňují požadavky pro námořní lodě a rovněž dokážou plout v mělkých vodách; D. vzhledem k tomu, že technologický vývoj znovu učinil vodní dopravu alternativou k přetíženým příjezdovým silnicím do městských center; E. vzhledem k tomu, že osobní vodní doprava a nákladní vodní doprava se potýkají s odlišnými problémy a mají odlišné potřeby, pokud jde o infrastrukturu, otázky životního prostředí, provozní záležitosti, bezpečnost a vztahy mezi přístavy a městy, avšak oba segmenty trhu spravuje jeden přístavní orgán; F. vzhledem k tomu, že integrace dopravních uzlů osobní vodní dopravy do evropské politiky propojování infrastruktury, která je již uskutečněna nařízením (EU) č. 1315/2013 o transevropské dopravní síti (TEN-T) a nařízením (EU) č. 1316/2013 o Nástroji pro propojení Evropy (CEF), přinese další evropskou přidanou hodnotu; G. vzhledem k tomu, že v rámci Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) jsou nyní k dispozici také možnosti úvěrů a záruk pro projekty vodní dopravy jakožto nástroj doplňující tradiční granty; H. vzhledem k tomu, že vnitrozemská vodní doprava je uznávána jako druh dopravy šetrný k životnímu prostředí, který vyžaduje zvláštní pozornost a podporu, a vzhledem k tomu, že bílá kniha doporučuje podporovat námořní a vnitrozemskou vodní dopravu, zvýšit podíl pobřežní a vnitrozemské plavby a zlepšit bezpečnost dopravy; I. vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a návrh Evropského aktu o přístupnosti poskytují dobré vodítko nejen pro provedení a v případě potřeby budoucí revizi nařízení (EU) č. 1177/2010, ale také pro přijetí právních předpisů v oblasti práv cestujících z pohledu intermodality, neboť tyto právní předpisy by měly zahrnovat ustanovení týkající se bezbariérové přístupnosti pro cestující se zdravotním postižením či se sníženou pohyblivostí; J. vzhledem k tomu, že osobní vodní doprava je sice pokládána za bezpečný způsob dopravy, v minulosti však došlo v tomto sektoru k několika tragickým nehodám, jako byly případy lodí Estonia, Herald of Free Enterprise, Costa Concordia, Norman Atlantic a UND Adriyatik; K. vzhledem k tomu, že EU si ve své strategii pro námořní dopravu do roku 2018 stanovila za cíl stanout v čele celosvětového námořního výzkumu a inovací a rovněž v odvětví stavby lodí, a to v zájmu zlepšení energetické účinnosti a inteligence lodí, omezení jejich dopadu na životní prostředí, snížení rizika nehod na minimum a zajištění lepší kvality života na moři; L. vzhledem k tomu, že odvětví říčních výletních plaveb a lodní přeprava cestujících po řekách, kanálech a jiných vnitrozemských vodních cestách je na mnoha úsecích evropských řek a v přilehlých městských uzlech na vzestupu; M. vzhledem k tomu, že EU přijala několik makrostrategií založených na využívání vodních cest, mj. strategii pro Podunají, pro jadransko-jónský region a Baltské moře; 1. zastává názor, že osobní vodní doprava musí být v agendě dopravní politiky EU a jejích členských států zařazena na přednější místo; domnívá se proto, že by EU a členské státy měly usilovat o vytvoření „jednotného prostoru pro osobní vodní dopravu“, například snížením administrativní zátěže plynoucí z přeshraniční přepravy cestujících; Konkurenceschopnost 2. vybízí členské státy, regionální a místní orgány a Komisi, aby na osobní vodní dopravu braly zřetel a zejména aby zlepšily s ní související infrastrukturu v hlavních i globálních sítích v rámci TEN-T a Nástroje pro propojení Evropy, a to tak, že posílí její propojení mj. s pozemní železniční infrastrukturou, včetně zajištění infrastruktury a poskytování informací s cílem uspokojit potřeby všech cestujících v oblasti mobility; 3. vybízí k rozvoji mořských dálnic, a to i ve třetích zemích, neboť mořské dálnice podporují účinnou multimodální dopravu, usnadňují propojení tohoto druhu dopravy s jinými dopravními sítěmi a druhy dopravy, odstraňují překážky v klíčových síťových infrastrukturách a zajišťují územní kontinuitu a integraci; 4. zdůrazňuje, že je třeba odstranit překážky v propojeních mezi rozšířeným západoevropským systémem vnitrozemských vodních cest a stávajícím východoevropským systémem, který byl značně – a na některých místech zcela – znehodnocen; 5. vybízí Komisi, aby každoročně zveřejňovala přehled projektů osobní vodní dopravy spolufinancovaných EU v rámci Fondu soudržnosti, strukturálních a regionálních fondů, iniciativy Interreg, programu Horizont 2020, Nástroje pro propojení Evropy, sítě TEN-T a Evropského fondu pro strategické investice; 6. vyzývá Komisi, aby zveřejnila souhrnnou zprávu o provádění strategií EU v segmentu osobní vodní dopravy; 7. zdůrazňuje klíčový význam evropských statistických údajů pro vypracování plánů a politik pro odvětví osobní vodní dopravy, zejména co se týče objemu přeshraniční námořní a vnitrozemské vodní dopravy zajišťované trajekty a výletními loděmi, vzhledem k tomu, že existují oblasti, kde je doprava mezi různými místy možná pouze po vodě; vyzývá Eurostat, aby do svých statistických údajů o cestujících účastnících se námořních výletních plaveb zahrnul údaje o „nalodění a vylodění cestujících v jednotlivých přístavech“, tzn. počet cestujících, kteří se nalodí nebo vylodí v jednotlivých tranzitních přístavech, a nikoli pouze počet cestujících, kteří se každoročně nalodí za účelem dovolené na výletní lodi (obrat); zahrnutí těchto číselných údajů by poskytlo realističtější představu o přidané hodnotě odvětví výletních plaveb a lodní přepravy cestujících obecně; 8. vyzývá Komisi, aby vytvořila systém pro harmonizované shromažďování statistických údajů o nehodách a nahodilých událostech plavidel vnitrozemské plavby, včetně přeshraniční dopravy; 9. je přesvědčen, že integrace osobní vodní dopravy do městských a regionálních sítí veřejné dopravy by mohla významně posílit účinnost mobility, environmentální výkonnost, kvalitu života a cenovou dostupnost, omezit přetížení pozemních dopravních sítí a zvýšit pohodlí ve městech; vyzývá Komisi, aby plně podporovala investice do kvalitní pozemní infrastruktury, která může přispět ke snížení místního dopravního přetížení a zajistit, aby místní obyvatelé nebyli nepříznivě zasaženi; vyzývá Komisi, aby vytvořila seznamy příkladů osvědčených postupů v této oblasti; 10. vyzývá členské státy, aby propagovaly a podporovaly místí iniciativy zaměřené na to, aby se vnitrozemské vodní dopravy začalo využívat jako prostředku k zásobování aglomerací, a to i vytvářením distribučních středisek v říčních přístavech a rozvíjením osobní dopravy, zejména za účelem zvýšení turistické přitažlivosti dotčených oblastí; 11. zdůrazňuje, že osobní vodní doprava by měla být lépe začleněna do informačních systémů a systémů rezervací a prodeje jízdenek, aby se zlepšila kvalita veřejných služeb a dále se rozvíjelo odvětví cestovního ruchu, zvláště ve vzdálených a izolovaných oblastech; zdůrazňuje, že při vytváření evropského integrovaného systému prodeje jízdenek je třeba zohlednit provozovatele osobní vodní dopravy; 12. vybízí Komisi, aby financovala lépe organizované a účinnější projekty zaměřené na integrované dopravní služby, které umožní postupné snížení spotřeby energie, reorganizaci letových, plavebních a jízdních řádů jednotlivých veřejných a soukromých dopravců za účelem intermodálního a účinného řízení osobní dopravy, konsolidaci jízdenek vydávaných veřejnými a soukromými provozovateli do jediné jízdenky, která je k dispozici prostřednictvím digitální aplikace; 13. zdůrazňuje, že tam, kde je to možné, by se měla podporovat praxe, kdy nákladní lodě současně zajišťují přepravu cestujících a naopak (například u trajektů), což umožní zvýšit obsazenost lodí a finanční účinnost, ale i zmírnit dopravní přetížení; 14. vítá úsilí odvětví osobní vodní dopravy o využívání méně znečišťujících a energeticky účinných lodí vypouštějících méně emisí, které je vynakládáno coby součást evropského rámce pro ekologičtější vodní dopravu; je přesvědčen, že výsledkem budou levnější řešení, která budou udržitelná, atraktivnější a tudíž i z hospodářského hlediska konkurenceschopnější, čímž se docílí celkově „levnějšího, čistšího a ekologičtějšího“ odvětví vodní dopravy; 15. poznamenává, že odlišné problémy ve velkých pobřežních zónách v EU vyžadují odlišná opatření (více trajektových služeb v Severním moři, modernizace a využívání technologie trajektů ve Středomoří apod.); 16. je přesvědčen, že odvětví stavby lodí pro osobní dopravu v EU musí zůstat klíčovým konkurenceschopným hráčem a že je třeba jej aktivněji podporovat a zároveň omezit jeho dopad na životní prostředí tím, že v jeho rámci bude podporován výzkum a inovace; Udržitelnost z hlediska životního prostředí 17. vyzývá Komisi, aby začlenila osobní vodní dopravu do své strategie a přijala opatření ke snížení emisí CO2 v souladu s dohodami uzavřenými na konferenci COP 21, čímž minimalizuje externí náklady; 18. vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily standardy v oblasti životního prostředí s cílem omezit znečištění ovzduší, a to v souladu s normami pro emise síry, kvalitu paliva a úspornější motory platnými pro Baltské moře; 19. zdůrazňuje, že dekarbonizace dopravy vyžaduje značné úsilí a pokrok v oblasti výzkumu a inovací; podporuje úsilí Komise o prosazování zkapalněného zemního plynu (LNG), nefosilních alternativních paliv, elektrických a hybridních systémů založených na obnovitelných zdrojích a solární a větrné energie pro námořní plavidla a vyzývá ji, aby uzpůsobila výzkum a inovace tak, aby se zaměřovaly zejména na praktické využití v odvětví osobní vodní dopravy; 20. připomíná, že podle směrnice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva musí námořní přístavy v hlavní síti TEN-T od roku 2025 zajišťovat plnicí stanice LNG pro plavidla vnitrozemské plavby a námořní lodě, přičemž vnitrozemské přístavy mají tuto povinnost od roku 2030; 21. vyzývá Komisi, aby podporovala energetickou soběstačnost, a to prostřednictvím využívání solárních panelů umístěných na budovách přístavních terminálů a skladování energie vyrobené přes den k jejímu následnému využití během noci; 22. zdůrazňuje, že odvětví trajektové dopravy je důležitou součástí trhu v oblasti pobřežní plavby, a tudíž je stěžejní pro zachování jeho dynamiky a konkurenceschopnosti, přičemž zároveň zvyšuje jeho environmentální výkon a energetickou účinnost; 23. vítá iniciativu Komise týkající se přístavních zařízení pro příjem v rámci programu REFIT jakožto příležitost pro sladění stávající směrnice s mezinárodním vývojem a podporuje její záměr navrhnout nový právní předpis přijímaný řádným legislativním postupem; zdůrazňuje, že tento právní předpis by členským státům neměl bránit v zahajování udržitelnějších iniciativ, včetně kvalitních informačních a monitorovacích systémů pro nakládání s odpady, a to na lodích i v přístavech; Bezpečnost a ochrana 24. zdůrazňuje, že prevence znečištění a nehod je nezbytnou součástí úlohy Evropské agentury pro námořní bezpečnost, která spočívá ve zlepšování bezpečnosti přeshraničních námořních trajektů a výletních lodí, ale i v zajištění ochrany spotřebitelů; 25. připomíná, že zaměstnanci na trajektech a výletních lodích musí projít odborným výcvikem, aby mohli poskytovat cestujícím v případě nouze účinnou pomoc; 26. vítá návrh směrnice o uznávání odborných kvalifikací v oblasti vnitrozemské plavby předložený Komisí, který stanoví harmonizované normy pro kvalifikaci členů posádky a vůdců plavidel, v zájmu zlepšení pracovní mobility ve vnitrozemské plavbě; 27. zdůrazňuje, že další rozvoj informačních systémů, jako jsou konvenční radary, SafeSeaNet, Galileo a říční informační služby (RIS), by se měl zaměřit na zlepšení bezpečnosti, ochrany a interoperability, a vybízí členské státy, aby učinily používání služeb RIS povinným; 28. vyzývá příslušné orgány, aby za účelem zlepšení bezpečnosti navrhly jednoznačný rámec pro rozdělení povinností a nákladů a aby se zabývaly dalším vzděláváním, instruktáží a vedením zaměstnanců a zejména otázkou uznávání výcviku absolvovaného na schválených simulátorech jako součásti výcvikového programu v rámci pravidel Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní organizace práce (MOP); domnívá se, že největšího zlepšení kvality a bezpečnosti služeb lze dosáhnout s kvalifikovaným personálem; 29. vítá nové legislativní návrhy Komise usilující o zjednodušení a zdokonalení společných pravidel pro bezpečnost lodí přepravujících cestující ve vodách EU v zájmu posílení bezpečnosti a hospodářské soutěže, a to vyjasněním a zjednodušením pravidel a jejich sladěním s právním a technologickým vývojem; 30. uznává, že vzhledem k rostoucímu znepokojení v souvislosti s bezpečností může být třeba přijmout další opatření, která zohlední specifické rysy trajektové dopravy a provozu v přístavech, tak aby byl zajištěn bezproblémový provoz každodenních trajektových spojení; 31. zdůrazňuje, že mnoho řek zároveň představuje státní hranici, a vyzývá příslušné orgány, aby zajistily spolupráci a dobře integrované a účinné bezpečnostní, ochranné a nouzové systémy operující z obou stran hranice; 32. upozorňuje, že řada uzavřených moří, např. Baltské a Jaderské moře, je obklopena několika členskými státy, ale i zeměmi, které členy EU nejsou, a vyzývá proto příslušné orgány, aby zajistily účinný systém pro bezpečnost, ochranu a zejména pro mimořádné situace; 33. zdůrazňuje, že na mezinárodní námořní trajekty plující v teritoriálních vodách EU se musí vztahovat právní předpisy EU a členských států; Kvalita a dostupnost služeb 34. vybízí Komisi, aby do svého návrhu týkajícího se práv cestujících v intermodální dopravě začlenila zásady nařízení (EU) č. 1177/2010, včetně aspektů bezbariérové přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením či se sníženou pohyblivostí, a aby v něm také zohlednila zvláštní potřeby starších osob a rodin cestujících s dětmi; vybízí Komisi, aby předkládala každoroční statistické údaje o vývoji, pokud jde o počet cestujících se zdravotním postižením nebo sníženou pohyblivostí; 35. zdůrazňuje význam odvětví osobní vodní dopravy pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu a pro překonání sezónních výkyvů, zejména ve vzdálených a okrajových regionech Unie, jako jsou pobřežní, ostrovní, jezerní a venkovské regiony; dále se domnívá, že podpora služeb cestovního ruchu by se měla zaměřit na malé a střední podniky; vyzývá Komisi, členské státy a místní a regionální orgány, aby pokud možno v plné míře využívaly příležitosti k financování z EU pro malé a střední podniky, včetně dotací pro místní komunity v již uvedených vzdálených regionech; 36. konstatuje, že vytvoření vhodných spojení mezi vnitrozemskými vodními trasami a evropskou sítí cyklotras má velký potenciál zvýšit turistickou přitažlivost mnoha regionů EU; zdůrazňuje, že je třeba zohledňovat potřeby lidí, kteří cestující s jízdním kolem a využívají zároveň osobní vodní dopravu; 37. domnívá se, že cestovní ruch v pobřežních oblastech a na ostrovech je z důvodu špatné propojenosti nedostatečně rozvinut; domnívá se, že Komise by měla vzít v úvahu skutečnost, že v těchto oblastech existuje větší poptávka po kvalitních dopravních službách; 38. domnívá se, že odvětví osobní vodní dopravy je důležité dokonce i v oblastech, kde v současnosti není hospodářsky životaschopné, jako jsou vzdálené ostrovy s nižší hustotou obyvatelstva; 39. připomíná, že některá trajektová spojení jsou dopravní tepny, které jsou životně důležité pro územní, sociální a hospodářskou soudržnost v pravém slova smyslu a které spojují nejvzdálenější regiony s pevninou a oblastmi hospodářského a průmyslového růstu, čímž přispívají k evropské soudržnosti a integraci; 40. zdůrazňuje, že by měl být podporován rámec pro poskytování spojení s ostrovy, ostrovními oblastmi a vzdálenými regiony, který by obsahoval opatření na podporu lepší kvality trajektové dopravy a vhodných terminálů; 41. zdůrazňuje potenciál a potřebnost začlenění osobní vodní dopravy do rámce pro multimodální mobilitu osob dojíždějících za prací i turistů, a to s ohledem na veřejnou dopravu ve velkých aglomeracích; v této souvislosti se domnívá, že je zapotřebí dalších zlepšení, aby bylo možné rozvíjet mobilitu jako službu, a to umožněním integrovaných systémů prodeje jízdenek s cílem zvýšit spolehlivost, pohodlí, přesnost a frekvenci dopravních spojení, zmírnit tlak na logistické řetězce a dosáhnout rychlejšího naloďování s cílem přilákat cestující; 42. zdůrazňuje, že v zájmu zachování vysoké úrovně kvalitních služeb a námořní bezpečnosti je nezbytné rozvíjet znalosti a dovednosti v námořním odvětví v EU; o 43. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
| ||||||||||||||||||||||||||||||
| Přístup k energii v rozvojových zemích |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Evropský parlament, – s ohledem na summit Organizace spojených národů věnovaný udržitelnému rozvoji a na výsledný dokument, který Valné shromáždění OSN přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“, a zejména s ohledem na cíl udržitelného rozvoje č. 17, v němž je formulován závazek členských států OSN posilovat prostředky pro provádění agendy a oživit globální partnerství pro účely udržitelného rozvoje(1), – s ohledem na „akční program z Addis Abeby“, výsledný dokument, který byl přijat na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje (Addis Abeba, Etiopie, 13. až 16. července 2015) a schválen Valným shromážděním OSN prostřednictvím jeho rezoluce č. 69/313 ze dne 27. července 2015(2), – s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN na téma „nové směry a pokrok v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce“, která byla předložena na zasedání fóra pro rozvojovou spolupráci v roce 2016 (E/2016/65)(3), – s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti přijatou roku 2005 na druhém fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci, na akční program z Akkry přijatý v Akkře (Ghana)(4) roku 2008 na třetím fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci a na výsledek čtvrtého fóra na vysoké úrovni věnovaného účinnosti pomoci, které bylo uspořádáno v prosinci roku 2011 v Pusanu (Korejská republika) a na němž bylo zahájeno globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (Global Partnership for Effective Development Cooperation, GPEDC)(5), – s ohledem na prohlášení z Dillí ze dne 10. dubna 2010, které se týká procesu budování míru a státu, a na „Novou dohodu o angažovanosti v nestabilních státech“, která byla oznámena na čtvrtém fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci dne 30. listopadu 2011, – s ohledem na komuniké z prvního setkání GPEDC na vysoké úrovni uspořádaného v hlavním městě Mexika v dubnu 2014(6), – s ohledem na druhé setkání na vysoké úrovni chystané globálním partnerstvím pro účinnou spolupráci, které proběhne mezi 28. listopadem a 1. prosincem 2016 v Nairobi(7), – s ohledem na zprávu o pokroku za rok 2014, kterou připravily OECD a Rozvojový program OSN pod názvem „Posilování účinnosti rozvojové spolupráce“,(8) – s ohledem na konsensus, jehož dosáhly organizace občanské společnosti v Siem Reapu ohledně mezinárodního rámce pro účinnost rozvoje organizací občanské společnosti v roce 2011, – s ohledem na článek 208 SFEU, v němž je snižování a vymýcení chudoby definováno jako primární cíl rozvojové politiky EU a ve kterém je stanoven požadavek, aby Unie a její členské státy dodržovaly závazky, které přijaly v rámci OSN a jiných příslušných organizací, a aby v politikách, které provádějí, zohledňovaly cíle rozvojové spolupráce, jež mohou mít vliv na rozvojové země, – s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji z roku 2005(9) a na plánované sjednání nového konsensu v roce 2017, – s ohledem na Kodex chování Evropské unie pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky(10), – s ohledem na konsolidované znění operačního rámce pro účinnost pomoci, který vychází ze závěrů Rady ze dne 17. listopadu 2009 ohledně „operačního rámce pro účinnost pomoci“(11), ze závěru Rady ze dne 14. června 2010 ohledně „dělby práce na mezistátní úrovni“ a závěrů Rady ze dne 9. prosince 2010 ohledně „transparentnosti a vzájemné odpovědnosti“, – s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. března 2015 nazvaný „Zahájení rámce EU pro výsledky mezinárodní spolupráce a rozvoje“(SWD(2015)0080) a na závěry Rady ze dne 26. května 2015 týkající se rámce pro výsledky,(12) – s ohledem na závěry Rady ze dne 17. března 2014 týkající se společného postoje EU na prvním setkání na vysoké úrovni uspořádaném globálním partnerstvím pro účinnou spolupráci,(13) – s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 ohledně nového globálního partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj na období po roce 2015,(14) – s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 o posílení společného plánování,(15) – s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 ohledně výroční zprávy pro Evropskou radu o cílech EU v oblasti rozvojové pomoci vypracované v roce 2016,(16) – s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. června 2015 nazvaný „Zpráva o odpovědnosti EU při financování rozvoje za rok 2015 – přezkum pokroku EU a jejích členských států“(SWD(2015)0128), – s ohledem na dokument „Globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku – Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise v červnu 2016,(17) – s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005,(18) – s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti rozpočtové podpory EU ve prospěch rozvojových zemí,(19) – s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci,(20) – s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 obsahující doporučení Komisi o koordinaci dárců EU v oblasti rozvojové pomoci,(21) – s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje,(22) – s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji,(23) – s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy 2030,(24) – s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015,(25) – s ohledem na článek 52 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0322/2016), A. vzhledem k tomu, že zásady zakotvené v Pařížské deklaraci a akčním programu z Akkry jsou stále v plné platnosti a při zvyšování kvality rozvojové pomoci a podpory této pomoci ze strany veřejnosti v dárcovských zemích se prokázal význam těchto zásad; B. vzhledem k tomu, že politické závazky na vysoké úrovni v rámci konsenzu z Monterrey (2002), Římské deklarace (2003), Pařížské deklarace (2005), Akčního programu z Akkry (2008) a čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci konaného v Pusanu (2011) mají všechny stejný cíl, a to zlepšit kvalitu provádění, řízení a využití oficiální rozvojové pomoci tak, aby měla co největší dopad; C. vzhledem k tomu, že zásady účinnosti pomoci v řadě zemí jasně přispěly k úsilí o plnění rozvojových cílů tisíciletí, ovšem pokrok v jeho plnění je stále nerovnoměrný a ne všechny země a všechny subjekty zapojené do rozvoje uplatňovaly vždy všechny zásady; D. vzhledem k tomu, že globální partnerství může hrát klíčovou úlohu při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030 a dosažení cílů udržitelného rozvoje, a to tak, že zaměření se přesune od pojmu „účinnost pomoci“, který odkazuje na tradiční veřejnou rozvojovou pomoc, k pojmu „účinnost rozvojové spolupráce“; E. vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc může plnit významnou funkci při uplatňování Agendy 2030 v praxi, zejména v zemích s nízkými příjmy a při potírání extrémní chudoby a nerovnosti, pokud tato pomoc bude lépe zacílena a pokud bude v souladu se zásadami účinné rozvojové spolupráce, především se zásadou demokratické odpovědnosti dotčené země, sladění, posílení místní kapacity, transparentnosti a demokratické odpovědnosti, a bude klást důraz na výsledky a zajištění dostupnosti pro všechny; zdůrazňuje, že podmínky pomoci musí být v souladu se zásadami demokratické odpovědnosti; F. vzhledem k tomu, že vedle rozvojové pomoci a spolupráce jsou k účinnému vymýcení chudoby a k podpoře cílů udržitelného rozvoje potřeba i jiné nástroje rozvojové politiky; G. vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora přináší mnoho výhod, jako je odpovědnost státu, přesnější analýza výsledků, větší soudržnost politik, lepší předvídatelnost pomoci a optimální využití prostředků přímo ku prospěchu obyvatel; H. vzhledem k tomu, že ze soukromého sektoru se stává vedle dalších tradičních vládních a nevládních rozvojových organizací skutečný partner našich rozvojových strategií, pokud jde o dosažení udržitelného rozvoje podporujícího začlenění; I. vzhledem k tomu, že pro účinnost pomoci je zásadní, aby přijímající země současně prováděly prorůstové hospodářské politiky, které zavádějí mechanismy tržní ekonomiky, mobilizaci soukromého kapitálu a pozemkové reformy a postupně otevřou jejich trhy globální konkurenci; J. vzhledem k tomu, že roztříštění pomoci znamená podle studie Komise pro EU další náklady ve výši 2 až 3 miliard EUR ročně; K. vzhledem k tomu, že partnerství GPEDC představuje určitou formu inkluzivního fóra, na němž se mohou setkávat vlády, dvoustranné a mnohostranné organizace, občanská společnost, parlamenty, odbory a soukromý sektor ze všech zemí; L. vzhledem k tomu, že GPEDC se v zájmu zlepšování účinnosti veškerých snah subjektů věnujících se rozvoji zaměřuje na chování těchto subjektů a vztahy mezi nimi, účinné provádění rozvojových politik a programů a na monitorování pokroku v dodržování klíčových zásad, jež byly stanoveny v posledním desetiletí; vzhledem k tomu, že by mělo být vyjasněno jeho skloubení s globální strukturou pro zajišťování rozvoje dohlížející na realizaci Agendy do roku 2030; M. vzhledem k tomu, že země, jako Čína, Brazílie, Turecko, Rusko a Indie, hrají stále důležitější úlohu z hlediska působení v pozici vznikajících dárců a z hlediska předávání odborných znalostí a technologií souvisejících s rozvojem, a to v neposlední řadě díky jejich vlastním nedávným a současným zkušenostem s rozvojem; vzhledem k tomu, že jejich spolupráce s tradičnějšími dárci na podpoře globálních veřejných statků a jejich zapojení do rozvojové spolupráce podporující začlenění v rámci GPEDC by mohly být výraznější; N. vzhledem k tomu, že Komise hraje aktivní úlohu v řídícím výboru GPEDC a že mezi spolupředsedy tohoto výboru je i zástupkyně jednoho z členských států EU, a to Nizozemska; vzhledem k tomu, že tuto úlohu spolupředsedy právě přebírá Německo; O. vzhledem k tomu, že k zajištění odpovědnosti jednotlivých zemí v rámci rozvojové spolupráce je nutné sladění dárců s vnitrostátními plány rozvoje a s mezinárodně dohodnutými cíli udržitelného rozvoje a je rovněž nutná domácí účast na provádění rozvojových plánů a programů, pokud jde o jejich navrhování a odpovědnost za provádění; P. vzhledem k tomu, že taková pomoc se vyplatí dvakrát: nejen, že financuje rozvojové projekty, ale je vynaložena i na místní úrovni, na zboží a služby vytvářené na místě; vzhledem k tomu, že posílení vnitrostátních systémů a vnitrostátních systémů zadávání veřejných zakázek je tedy prvkem, který je zásadní pro účinnost pomoci v souladu s Pařížskou deklarací o účinnosti pomoci a podporu řádné správy a demokratické odpovědnosti v partnerských zemích; Q. vzhledem k tomu, že rozvojové programy řízené poskytovateli a vázaná pomoc, a to i v oblasti veřejných zakázek, mohou být odrazem různých politických zájmů, které jsou někdy v rozporu s rozvojovými politikami a že u nich může hrozit oslabení odpovědnosti a narušení udržitelnosti rozvojové pomoci a pokroku v otázkách sladění, jehož bylo dosaženo v minulosti, a povedou tak k neúčinnosti a rostoucí závislosti; vzhledem k tomu, že místní odpovědnost hraje důležitou úlohu při zajišťování účinného rozvoje pro občany; R. vzhledem k tomu, že k hodnocení úspěchů programů rozvojové spolupráce se stále více používají rámce pro výsledky, ale trvalým problémem zůstává naprosté přijetí těchto rámců a jejich využívání rozvojovými zeměmi; S. vzhledem k tomu, že z kola sledování GPEDC v roce 2016 vyplývá, že pokrok, pokud jde o využívání vnitrostátních systémů, je i nadále malý a že v oblasti uvolnění pomoci nebylo dosaženo pokroku a stále zůstává na 80 % úrovně, jíž bylo dosaženo v roce 2010; T. vzhledem k tomu, že poslanci partnerských zemí, místní orgány a občanská společnost projevují i nadále nespokojenost s mírou svého zapojení do plánování a provádění rozvojové spolupráce a s informovaností o této spolupráci; U. vzhledem k tomu, že účinnost rozvoje, kterou se rozumí účinné využívání všech prostředků a zdrojů určených k dosažení rozvoje, včetně snížení chudoby, závisí jak na poskytování pomoci a přijímacích zemích, tak i na existenci účinných a vnímavých institucí, solidní politiky, zapojení místních zúčastněných stran a občanské společnosti, právního státu, inkluzivní demokratické správy věcí veřejných, existenci účinných a transparentních kontrolních mechanismů a pojistných mechanismů bránících v rozvojových zemích korupci a mechanismů bránících na mezinárodní úrovni nezákonným finančním tokům; vzhledem k tomu, že GPEDC by mělo důrazněji přispívat k usnadňování a podpoře pokroku, pokud jde o výše uvedené směrodatné faktory podmiňující rozvoj; V. vzhledem k tomu, že roztříštěnost pomoci je i nadále přetrvávající výzvou z důvodu narůstajícího počtu dárců a agentur pro pomoc a nedostatku koordinace jejich činností a projektů; W. vzhledem k tomu, že spolupráce na linii jih-jih nadále rostla i navzdory zpomalení rozvíjejících se ekonomik a klesajícím cenám komodit; X. vzhledem k tomu, že rozvojové prostředí je čím dál různorodější – v zemích se středními příjmy žije více chudých lidí než v zemích s nízkými příjmy; vzhledem k tomu, že současně se vznikem nových globálních problémů, jako je migrace, potravinové zabezpečení, mír a stabilita a změna klimatu, se změnila i povaha výzev v oblasti rozvoje; 1. vyzývá subjekty zapojené do rozvoje, aby stavěly na závazcích, které byly přijaty – Pařížskou deklarací počínaje a fórem v Pusanu konče –, a aby obnovily a zesílily snahy o co nejúčinnější rozvojovou spolupráci v zájmu splnění ambiciózních cílů vytyčených v Agendě pro rozvoj do roku 2030 a aby pro účely rozvoje co nejlépe využívaly veřejné i soukromé zdroje; 2. vyzývá k využívání všech nástrojů rozvojové politiky za účelem vymýcení chudoby a prosazování cílů udržitelného rozvoje; je toho názoru, že účinnost financování rozvoje by měla být posuzována na základě konkrétních výsledků a jeho přínosu k rozvojové politice jako celku; 3. zdůrazňuje, že oficiální rozvojová pomoc hraje klíčovou roli při plnění programu účinnosti rozvoje, při snahách o vymýcení chudoby, snižování nerovností, poskytování základních veřejných služeb a podpoře řádné správy věcí veřejných; vyzdvihuje, že oficiální rozvojová pomoc je flexibilnější, předvídatelnější a vzájemně odpovědnější než jiné finanční toky, které mohou přispívat k rozvoji; 4. připomíná, že předpokladem účinné rozvojové spolupráce jsou dostatečné finanční prostředky; podotýká, že většina poskytovatelů oficiální rozvojové pomoci nedostála svému závazku poskytnout do roku 2015 na rozvojovou pomoc 0,7 % svého HND, což znamená, že rozvojové země nemají k dispozici více než 2 biliony USD, aby mohly dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí; 5. naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby splnily svůj dlouhodobý závazek věnovat 0,7 % HND na účely pomoci, aby zvýšily svou rozvojovou pomoc, a to i v rámci rozpočtu EU a Evropského rozvojového fondu (ERF), a aby přijaly účinný plán pro transparentní, předvídatelné a odpovědné splnění tohoto závazku; varuje před rozdrobením kritérií oficiální rozvojové pomoci s cílem pokrýt jiné výdaje než ty, které jsou přímo spojené s podporou udržitelného rozvoje v rozvojových zemích; 6. se znepokojením konstatuje, že do poloviny roku 2015 zveřejnilo pouze pět členských států EU prováděcí plány z Pusanu; naléhavě vyzývá členské státy, aby prováděcí plány a zprávy o své činnosti zveřejnily před druhým setkáním GPEDC na vysoké úrovni, které se uskuteční v Nairobi mezi 28. listopadem a 1. prosincem 2016; 7. žádá, aby v zájmu posílení pokroku a usnadnění budoucí spolupráce výsledný dokument z druhého setkání GPEDC jasně řešil otázku diferencovaných úloh a povinností subjektů a institucí zapojených do rozvoje při provádění programu a uplatňování daných zásad; 8. bere na vědomí návrh Mexika začlenit pátou zásadu účinnosti rozvoje, tj. „nenechat nikoho stranou“; uznává, že v souvislosti s programem účinnosti rozvoje je důležité se intenzivně zaměřit na chudé a zranitelné skupiny a na skupiny na okraji společnosti, řádně zohlednit rovnost žen a mužů a nestabilní a konfliktní situace; je toho názoru, že ačkoliv by tato zásada odpovídala všeobecnému duchu a hlavnímu závazku Agendy 2030, její možné začlenění by mělo být doprovázeno vážnou debatou a zamyšlením se nad její provozní stránkou, zejména pokud jde o otázky šíření a ukazatelů; 9. zdůrazňuje, že je nutné umístit GPEDC pevně do rámce provádění Agendy 2030 a akčního programu z Addis Abeby; domnívá se, že GPEDC může přinést určitou přidanou hodnotu, pokud jeho činnost bude strategicky rozvrhnuta a přizpůsobena činnosti a harmonogramu fóra pro rozvojovou spolupráci, fóra financování pro rozvoj a politického fóra na vysoké úrovni, která byla zřízena pod záštitou Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC); 10. zdůrazňuje, že GPEDC by mělo hrát významnou roli z hlediska aspektů sledování a stanovování odpovědnosti založených na důkazech, pokud jde o zásady účinnosti v zájmu plnění cílů udržitelného rozvoje, a rovněž z hlediska podpory bezvýhradného uplatňování těchto cílů všemi subjekty na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje, že GPEDC musí jasně definovat způsoby spolupráce pro zvláštní subjekty zapojené do rozvoje, kteří nepatří mezi dárce OECD, a to i pro nové dárce, místní a regionální samosprávné orgány, organizace občanské společnosti, soukromé filantropy, finanční instituce a podniky ze soukromého sektoru a odborové organizace; domnívá se, že struktura předsednictví GPEDC by měla odrážet různorodost zúčastněných stran; 11. připomíná, že 1 % růstu v Africe představuje více než dvojnásobek oficiální rozvojové pomoci; 12. je toho názoru, že GPEDC by mělo hrát vedoucí úlohu v plnění cíle udržitelného rozvoje č. 17, zejména v úsilí o pokrok v otázce sledování a odpovědnosti, zvyšování účinnosti pomoci, v aspektech kvality a kapacit financování rozvoje a udržitelnosti daní a zadlužení, v mobilizaci soukromého sektoru a jeho odpovědnosti za udržitelný rozvoj, transparentnost, soudržnost politik, mnohostranná partnerství, spolupráci na linii jih-jih a třístrannou spolupráci; 13. vyzdvihuje důležitou úlohu, kterou GPEDC zastává v souvislosti s ukazatelem 17.16.1 cílů udržitelného rozvoje, zejména v oblasti dosahování účinnějších a několikastranných partnerství podporujících začlenění, která napomáhají provádění Agendy 2030 a jejímu uskutečňování, a to tak, že měří kvalitu jejich rozvojového úsilí; vítá kolo sledování 2016, konstatuje, že počet rozvojových partnerů zapojených do této aktivity se zvýšil, a těší se na zveřejnění zprávy o pokroku; 14. vybízí subjekty seskupené v GPEDC, aby zvážily vytvoření stálého nezávislejšího sekretariátu pro toto partnerství, který by čerpal z patřičných zdrojů a stavěl by na činnosti společného podpůrného týmu, a naléhá na členské státy EU a partnerské země, aby určily vnitrostátní kontaktní místa; 15. poukazuje na to, že Evropský parlament by měl být plně schopen plnit svou hlavní úlohu, která spočívá v demokratické kontrole všech politik EU, včetně rozvojových politik, a žádá, aby pravidelně a včas dostával informace o postojích Komise v rámci řídícího výboru GPEDC; 16. vítá pokroky a doporučuje, aby Komise vynaložila další úsilí, a zajistila tak, aby všechny zúčastněné subjekty měly přístup k informacím v oblasti transparentnosti plánování rozvojové spolupráce, mechanismů financování, projektů a toků finanční pomoci, zejména v souvislosti s mezinárodní iniciativou na podporu transparentnosti rozvojové pomoci (IATI) a vytvořením internetové stránky „EU Aid Explorer“; nicméně zdůrazňuje, že v tomto ohledu je stále třeba učinit zásadní kroky, a požaduje, aby všichni dárci neprodleně vynaložili další značné úsilí o to, aby byly informace a údaje přístupnější, včasnější a srovnatelnější; vyzývá ty členské státy, kteří se ještě na činnosti iniciativy IATI nepodílejí, aby tak učinily; vyzývá Komisi a členské státy, aby využily dostupné údaje a prosazováním výměny informací a osvědčených postupů podpořily v tomto ohledu i partnerské země; 17. domnívá se, že pro posílení odpovědnosti a dopadu spolupráce, zejména na úrovni jednotlivých zemí, má prvořadý význam sledování, přezkum a výměna poznatků o pokroku v oblasti rozvoje; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby alespoň každé dva roky předkládala zprávy o úsilí a akčních plánech EU a členských států s cílem komplexně provádět zásady z Pusanu; vyzývá EU, aby více podporovala partnerské země, pokud jde o zdokonalování jejich administrativních a logistických kapacit a zejména jejich statistických systémů; 18. vítá iniciativy OECD, které mohou přispět ke snížení ilegálních toků finančních prostředků, a vyzývá mezinárodní společenství, aby podpořilo spolupráci za účelem obecnějšího zvýšení transparentnosti daňových režimů a finančních toků; trvá na tom, že nadnárodní společnosti a finanční instituce mají v tomto ohledu zásadní úlohu a povinnosti; 19. vyzývá Komisi, delegace EU a agentury členských států, aby vnitrostátním parlamentům, v co největší možné míře místním a regionálním orgánům a také soukromým zainteresovaným subjektům a občanské společnosti poskytovaly informace o plánování a finančních závazcích v souvislosti s rozvojovou pomocí, a to prostřednictvím zveřejnění posouzení rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích, což by mělo podat přehled o strategických dokumentech, koordinaci dárců, ročních akčních plánech a probíhajících a připravovaných programech a také o výzvách k předložení projektů a veřejných zakázek nebo o dalších používaných mechanismech financování; 20. vybízí parlamenty přijímacích zemí, aby přijaly vnitrostátní politiky rozvojové pomoci, a zlepšily tak odpovědnost dárců i přijímacích vlád, včetně odpovědnosti místních orgánů, posílily správu veřejných financí a schopnost čerpat finanční prostředky, vymýtily korupci a všechny formy plýtvání pomocí, zefektivnily daňové systémy a zlepšily podmínky pro získání rozpočtové podpory a v dlouhodobém horizontu i pro snižování závislosti na pomoci; 21. považuje za důležité podporovat účast všech členských států na daňové iniciativě z Addis Abeby za účelem zdvojnásobení technické pomoci do roku 2020 a posílení schopnosti zdanění partnerských zemí; 22. vyzývá Komisi a členské státy, aby navázaly spolupráci s vnitrostátními parlamenty partnerských zemí ve snaze konstruktivně podporovat tvorbu těchto politik, přičemž by je doplnily o mechanismy vzájemné odpovědnosti; vítá skutečnost, že Komise v souvislosti s rozpočtovou podporou usiluje o posílení vnitrostátní odpovědnosti prostřednictvím podpory institucionálních kapacit vnitrostátních parlamentů a nejvyšších kontrolních orgánů; 23. poukazuje na roli, kterou občané, místní společenství, zvolení zástupci, nábožensky orientované organizace, organizace občanské společnosti, akademická obec, odborové organizace a soukromý sektor hrají v rozvoji, a zdůrazňuje, že všichni tito aktéři musí být zapojeni do rozšiřování a provádění programu účinnosti na různých úrovních; věří, že k tomu, aby byli přínosem, musí mít aktivní podíl na plánování a provádění, vzájemné odpovědnosti a transparentnosti, sledování a hodnocení, a že pokud dárci s těmito aktéry spolupracují jakožto s prováděcími partnery a s partnery poskytujícími základní služby, aby se skutečně dostaly k nejzranitelnějším částem populace, měli by zlepšit předvídatelnost a zvýšit rychlost; 24. zdůrazňuje, že pomoc lze udržet pouze tehdy, jestliže příjemci jsou ve věcech ve velké míře angažováni a jsou pověřeni jejich řízením; trvá na tom, že důležitá je sdílená odpovědnost za výsledky v oblasti rozvoje, včetně provádění zásad z Istanbulu, a připomíná, že demokratická odpovědnost vyžaduje silné instituce, které mohou zajistit plné zapojení místních aktérů do provádění, sledování a hodnocení rozvojových programů; 25. vyzdvihuje, že je důležité umožnit organizacím občanské společnosti vykonávat svou úlohu jakožto nezávislé rozvojové subjekty zejména s důrazem na příznivé prostředí, které je v souladu s dohodnutými mezinárodními právy a maximalizuje přínos organizací občanské společnosti k rozvoji; vyjadřuje obavy z toho, že prostor pro organizace občanské společnosti se v mnoha zemích zmenšuje; vyzývá Komisi, aby zlepšila dostupnost finančních prostředků pro tyto organizace; 26. vítá pokrok EU ve společném plánování a v jejím závazku k němu; konstatuje, že společné plánování by mělo snižovat roztříštěnost pomoci a transakční náklady, pomocí lepšího rozdělení práce zvyšovat doplňkovost, podporovat vnitrostátní a vzájemnou odpovědnost, jakož i předvídatelnost rozvojové spolupráce, a nabízí tak zřejmé výhody jak EU, tak partnerským zemím; poznamenává, že společné plánování je vyzkoušeno u 59 ze 110 partnerských zemí, kterým je poskytována rozvojová pomoc EU; vyzývá členské státy EU a partnerské země, aby zvýšily své zapojení do společného plánování, aby bylo možné využít jeho výhody v plné míře a ve všech možných zemích; 27. připomíná, že požádal(26) o uzákonění a posílení mechanismů a postupů pro zajištění lepší doplňkovosti a účinnější koordinace rozvojové pomoci mezi členskými státy a orgány EU prostřednictvím jasných a vymahatelných pravidel pro zabezpečení demokratické vnitrostátní odpovědnosti, harmonizace, podpory strategií a systémů jednotlivých zemí, předvídatelnosti finančních prostředků, transparentnosti a vzájemné odpovědnosti; žádá Komisi, aby poskytla informace o tom, proč nebyly v návaznosti na tuto žádost podniknuty žádné kroky, a aby uvedla, jaká alternativní opatření v tomto ohledu přijala nebo hodlá přijmout; 28. připomíná, že EU a její členské státy jsou odhodlány uvolnit svou pomoc, a uznává pokrok, kterého bylo v této oblasti dosaženo; vyzývá k dalšímu úsilí o rychlejší uvolňování této pomoci na celosvětové úrovni, a to ze strany všech poskytovatelů rozvojové pomoci, včetně rozvíjejících se ekonomik; vyzývá poskytovatele pomoci, aby přednostně využívali systémů veřejných zakázek partnerských zemí; 29. vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily nové iniciativy, které by posílily stěžejní projekty spolupráce na linii jih-jih a třístranné spolupráce, a zapojily tak nové dárce a další země se středními příjmy, a to na základě řešení globálních výzev společného zájmu, aniž by však bylo spuštěno ze zřetele vymycování chudoby; poukazuje na nutnost využít plného potenciálu decentralizované spolupráce, aby u programu účinnosti rozvoje mohlo být dosaženo většího pokroku a současně byla dodržena všechna ochranná opatření týkající se transparentnosti, účinnosti a soudržnosti a zabránilo se dalšímu tříštění mezinárodního systému pomoci; 30. zdůrazňuje, že rozvojová pomoc může hrát důležitou roli v boji proti chudobě, při odstraňování nerovností, při podpoře rozvoje, zejména nejméně rozvinutých zemí a při prosazování přístupu nejvíce znevýhodněných a zranitelných skupin ke kvalitním veřejným službám, a rovněž může být důležitá při podněcování dalších podstatných systémových faktorů, které napomáhají rozvoji, jsou-li využity v kontextu legitimní a inkluzivní správy věcí veřejných založené na zásadách právního státu a dodržování lidských práv, a to faktorů, jako je podpora rovnosti žen a mužů ((jak je popsáno v Pusanském partnerství), vzdělávání, zlepšování zdravotnictví, včetně boje proti nemocem souvisejícím s chudobou; 31. zdůrazňuje význam cíle udržitelného rozvoje č. 16 pro účinnost rozvoje celkově, a varuje, že rozvojová pomoc nemůže účinně naplňovat svůj účel tam, kde nepanuje mír, nejsou dodržována lidská práva a zásady právního státu, chybí nestranný, účinný a nezávislý soudní systém a kde scházejí mezinárodně uznávané sociální, environmentální a pracovní standardy a záruky integrity veřejných institucí a činitelů, participativního a reprezentativního rozhodování podporujícího začlenění, a to na všech úrovních, a standardy a záruky transparentnosti a odpovědnosti; 32. připomíná, že korupce v přijímajících zemích, ať už přímo souvisí s rozvojovou pomocí, či nikoli, je závažným porušením demokratické legitimity a poškozuje veřejnou podporu rozvojové pomoci v dárcovských zemích vážné riziko; proto vítá veškerá opatření na podporu řádné správy financí a vymýcení korupce jednou provždy a zároveň konstatuje, že situace v mnoha partnerských zemích s sebou již z povahy věci nese určitý stupeň rizika; 33. naléhavě vyzývá členské státy a další dárce, aby vyvinuli větší úsilí a navýšili lidské zdroje a vytvářeli lepší koncepce účinnosti a hloubkových analýz v souvislosti s nestabilitou, obdobím po konfliktu a předcházení konfliktům v případech, kdy požadované výsledky nemusí být vždy zachyceny v podobě údajů a rámců pro výsledky; 34. je pevně přesvědčen, že soukromý sektor je významným partnerem pro plnění cílů udržitelného rozvoje a získávání dalších zdrojů pro účely rozvoje; zdůrazňuje, že vzhledem ke stále důležitější úloze subjektů soukromého sektoru v rozvojové spolupráci musí tyto subjekty sladit svou činnost se zásadami rozvojové činnosti a řídit se zásadami odpovědnosti podniků po celou dobu životního cyklu projektů; uznává, že některé subjekty soukromého sektoru se snaží zohlednit závazky v oblasti lidských práv, sociálního začlenění a udržitelnosti a učinit z nich základní součást svých obchodních modelů, a požaduje, aby tento přístup byl uplatňován obecně; poukazuje na to, že je nutné, aby soukromý sektor respektoval zásady mezinárodního práva a sociální a environmentální normy, jakož i lidskoprávní iniciativu OSN „Global Compact“, obecné zásady OSN pro obchod a lidská práva, hlavní pracovní normy MOP a Úmluvu OSN proti korupci; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se projektů financovaných z oficiální rozvojové pomoci neúčastnily podniky provozované z daňových rájů; současně zdůrazňuje, že je nezbytné, aby partnerské země podporovaly příznivé prostředí pro podniky, včetně transparentních právních a regulačních systémů; 35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ESVČ, parlamentu a vládě Keni coby hostitelské zemi druhého zasedání GPEDC na vysoké úrovni, spolupředsedům GPEDC, Rozvojovému programu OSN, OECD a Meziparlamentní unii.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Právní upozornění - Ochrana soukromí |