Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2148(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0385/2016

Předložené texty :

A8-0385/2016

Rozpravy :

PV 15/02/2017 - 17
CRE 15/02/2017 - 17

Hlasování :

PV 16/02/2017 - 6.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0053

Přijaté texty
PDF 464kWORD 59k
Čtvrtek, 16. února 2017 - Štrasburk
Investice do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů
P8_TA(2017)0053A8-0385/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizování příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních (2016/2148(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 174 Smlouvy o fungování EU,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“)(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(8),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2016 o urychlení provádění politiky soudržnosti(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o součinnosti v oblasti inovací: evropské strukturální a investiční fondy, program Horizont 2020 a další evropské fondy pro inovace a programy EU(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 s názvem „Snaha o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020“(11),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. února 2016 týkající se investic do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“(12),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 9. července 2015 s názvem „Výsledek jednání o dohodách o partnerství a operačních programech“(13),

–  s ohledem na šestou zprávu o hospodářské, sociální a územní soudržnosti (COM(2014)0473),

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v červnu 2016, s názvem „Maximalizace synergií mezi evropskými strukturálními a investičními fondy a dalšími nástroji EU v zájmu dosažení cílů strategie Evropa 2020“,

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v září 2016, s názvem „Hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“,

–  s ohledem na analýzu, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v září 2016, s názvem „Finanční nástroje v programovém období 2014–2020: první zkušenosti členských států“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Rozpočtového výboru, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0385/2016),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti představuje významnou část rozpočtu EU, přičemž dosahuje téměř jedné třetiny všech výdajů;

B.  vzhledem k tomu, že Evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou s rozpočtem 454 miliard EUR na období 2014–2020 hlavním nástrojem investiční politiky EU a v mnoha členských státech jsou zásadním zdrojem veřejných investic, přičemž vedou k vytvoření více pracovních míst, ke zvýšení růstu a investic na celém území EU a rovněž ke snížení rozdílů na regionální a místní úrovni, což podporuje hospodářství a sociální a územní soudržnost;

C.  vzhledem k tomu, že dohody o partnerství tvoří základ zprávy předložené podle čl. 16 odst. 3 Komisí;

D.  vzhledem k tomu, že jednání ohledně dohod o partnerství a operačních programů pro období 2014–2020 jsou modernizovaným, zvláštně upraveným a intenzivním procesem s novým rámcem pro výkonost, s předběžnými podmínkami a tematickým zaměřením, zároveň však způsobila vážná zpoždění v současném provádění politiky soudržnosti, za která mohou rovněž nedostatky ve správní kapacitě několika regionů a členských států a jež dále zpomalil postup jmenování řídicích orgánů;

E.  vzhledem k tomu, že operační programy nesporně nemohly být přijaty včas kvůli pozdnímu přijetí regulačního rámce na konci roku 2013 v důsledku dlouhých jednání a pozdní dohody o víceletém finančním rámci; vzhledem k tomu, že provádění operačních programů mělo v důsledku toho pomalý start, což ovlivnilo uplatňování této politiky v praxi;

F.  vzhledem k tomu, že pro všech pět ESI fondů byla zavedena společná ustanovení, a tím se posílily vztahy mezi nimi;

G.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti se v současné době potýká s mnoha politickými a hospodářskými problémy plynoucími z uprchlické krize i z finanční krize, což vede k poklesu veřejných investic v mnoha členských státech a činí z ESI fondů a spolufinancování členskými státy hlavní nástroj pro veřejné investice v mnoha členských státech;

H.  vzhledem k tomu, že v programovém období 2014–2020 dosáhla politika soudržnosti prostřednictvím tematického zaměření a podpořením priorit a cílů Junckerovy Komise cílenějšího politického přístupu;

I.  vzhledem k tomu, že ESI fondy jsou v tomto finančním období důrazněji zaměřené na výsledky a jsou založené na investičním prostředí, což přispívá k vyšší účinnosti;

J.  vzhledem k nutnosti většího sladění investic v rámci politiky soudržnosti s prioritami strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a rovněž s evropským semestrem;

K.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina pro lepší provádění pomohla odstranit slabiny a nevyřešené případy přidělování finančních prostředků;

Sdílení výsledků, komunikace a viditelnost

1.  konstatuje, že Evropa prochází jak z hospodářského, tak i ze sociálního a politického hlediska těžkým obdobím, a proto je víc než kdy předtím nutná účinná investiční politika zaměřená na hospodářský růst a zaměstnanost, blízká občanům a lépe vyhovující daným územním celkům, která by se měla snažit bojovat s nezaměstnaností a sociální nerovností v rámci Unie a přitom vytvářet evropskou přidanou hodnotu; domnívá se, že aby EU znovu získala důvěru svých občanů, musí zahájit postupy úpravy, aby byly splněny požadavky, které stanoví článek 9 Smlouvy o fungování EU;

2.  konstatuje, že politika soudržnosti pro období 2014–2020 byla důkladně revidována, což si vyžádalo změnu mentality a pracovních metod na všech úrovních správy včetně horizontální koordinace a zapojení zainteresovaných subjektů a v co největší míře rovněž komunitně vedeného místního rozvoje; poukazuje na to, že nedávné výhledové a příkladné reformy jsou často přehlíženy a na politiku soudržnosti je nadále často pohlíženo spíše jako na tradiční výdajovou politiku než na rozvojovou a investiční politiku s hmatatelnými výsledky;

3.  domnívá se, že klíčová komunikace o projektech politiky soudržnosti by se měla zaměřit na evropskou přidanou hodnotu, solidaritu a na viditelnost úspěšných příkladů a současně by měla zdůrazňovat, že je důležité se z projektů, které nedosáhnou svých cílů, poučit; trvá na tom, že komunikace na téma ESI fondů by se měla zmodernizovat a zintenzivnit; zdůrazňuje, že je třeba identifikovat a uplatnit nové nástroje pro sdělování výsledků politiky soudržnosti; považuje za nezbytné investovat do regionálního zpravodajství a do sběru dat, jež jsou součástí nepřetržitého úsilí o vytvoření a aktualizování databází, které by jako v případě již existující platformy S3 zohledňovaly místní a regionální potřeby, zvláštnosti a priority a umožňovaly by zainteresované veřejnosti účinně ověřovat evropskou přidanou hodnotu jednotlivých projektů;

4.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení a zviditelnění ESI fondů se musí věnovat větší pozornost účasti zainteresovaných subjektů a příjemců a zapojení občanů do vytváření a provádění politiky soudržnosti smysluplným způsobem; kromě toho vybízí Komisi, členské státy, regiony a města k větší komunikaci jak o dosažených úspěších politiky soudržnosti, tak i o náležitých poučeních, a rovněž k předložení koordinovaného cíleného akčního plánu;

Tematické zaměření

5.  vítá tematické zaměření, jež se projevilo jako nástroj nápomocný k vytvoření cílené politiky a ke zvýšení účinnosti, pokud jde o priority EU a strategii Evropa 2020, a posilující proces přeměny znalostí na inovace, zaměstnanost a růst; vyzývá proto členské státy a regionální i místní orgány, aby přijímaly jednoznačná rozhodnutí o investičních prioritách, vybíraly projekty na základě priorit stanovených pro ESI fondy a využívaly rychlých a účinných prováděcích postupů;

6.  bere na vědomí, že analýza tematického zaměření by měla poukázat na to, jak strategická rozhodnutí členských států a přidělování zdrojů podle tematických cílů splňují konkrétní potřeby těchto území; lituje, že je tento aspekt ze zprávy Komise podle článku 16 méně patrný;

7.  domnívá se, že výsledky a přínosy politiky soudržnosti je třeba vykládat účinněji, a to v neposlední řadě proto, aby došlo k obnovení důvěry v evropský projekt;

8.  trvá na tom, že politika soudržnosti by měla být i nadále tematicky zaměřená, přičemž by si měla zachovat takový stupeň flexibility, který je dostačující k zohlednění zvláštních potřeb každého regionu, zejména zvláštních potřeb nejméně rozvinutých regionů, jak stanovují nařízení; požaduje, aby se z ESI fondů nadále investovalo do přechodových regionů tak, aby byly zachovány účinky již přijatých opatření a vynaložených zdrojů a snah;

9.  zdůrazňuje především, že by se měla zohlednit situace městských a venkovských regionů, tzv. „zaostávajících regionů“, přechodných regionů a regionů s trvalým přírodním či geografickým znevýhodněním a že by se měly vypracovat odpovídající politiky na podporu rozvoje těchto oblastí, kterým by politika soudržnosti mohla pomoci dohnat rozvinutější regiony; vyzývá Komisi, aby prováděla a rozšiřovala strategie provádění městské agendy společně s místními orgány a metropolitními oblastmi koncipovanými jako centra růstu EU; v této souvislosti připomíná, že je důležité ponechat členským státům a regionům dostatečnou flexibilitu, aby se mohly vypořádat s novými politickými výzvami, jako jsou ty, které s sebou přináší přistěhovalectví (a zároveň mít na paměti původní a stále aktuální cíle politiky soudržnosti a konkrétní potřeby regionů), a rovněž se všeobecně známým digitálním rozměrem politiky soudržnosti (včetně problémů s přístupem k IKT a s širokopásmovým přístupem, které úzce souvisejí s dokončením jednotného digitálního trhu); poukazuje na strategii energetické unie, na strategii pro oběhové hospodářství a na závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu, při jejichž provádění hrají ESI fondy důležitou roli;

10.  domnívá se, že větší pozornost by se měla věnovat subregionálním oblastem, které se potýkají se značným množstvím nahromaděných problémů, které jdou často ruku v ruce s chudobou, segregovanými komunitami a sociálně slabým prostředím s nadměrným zastoupením skupin na okraji společnosti, jako jsou Romové;

11.  podporuje postupný přesun pozornosti od velkých projektů v oblasti infrastruktury k rozvoji znalostní ekonomiky, inovací a sociálního začleňování a rovněž k budování kapacit a posilování postavení aktérů, a to i z řad občanské společnosti, v rámci politiky soudržnosti, přičemž zohledňuje zvláštnosti méně rozvinutých regionů, které ještě stále potřebují podporu, pokud jde o rozvoj infrastruktury, a pro které nejsou tržně orientovaná řešení vždy proveditelná, a také bere v úvahu, že je zapotřebí jistá flexibilita, aby mohl každý členský stát investovat podle svých priorit, jak stanovují dohody o partnerství, aby podpořil svůj hospodářský, sociální a územní rozvoj;

12.  je toho názoru, že ESI fondy, včetně programů Evropské územní spolupráce, by se měly využívat na tvorbu a podporu kvalitních pracovních míst a rovněž systémů kvalitního celoživotního učení, odborného vzdělávání a rekvalifikace, včetně školní infrastruktury, které umožní pracovníkům přizpůsobit se za dobrých podmínek změnám ve světě práce a povzbudí udržitelný růst, konkurenceschopnost, rozvoj a sdílenou prosperitu usilující o sociálně spravedlivou a udržitelnou Evropu podporující začlenění, se zvláštním zaměřením na nejméně rozvinuté oblasti a odvětví, jež mají strukturální problémy, na podporu nejzranitelnějších a nejméně chráněných skupin společnosti, zejména mladých lidí (ve spojení s programy, jako je Erasmus+) a lidí s minimálními dovednostmi a kvalifikacemi, na prosazování větší zaměstnanosti prostřednictvím oběhového hospodářství a na prevenci předčasného ukončování školní docházky; upozorňuje na skutečnost, že ESF je nástroj, který podporuje provádění politik veřejného zájmu;

13.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že nezaměstnanost, zejména nezaměstnanost mladých lidí a žen a nezaměstnanost ve venkovských oblastech, zůstává v mnoha členských státech i přes veškeré snahy velmi vysoká a že politika soudržnosti musí reagovat i v této oblasti; doporučuje Komisi, aby věnovala více pozornosti dopadu politiky soudržnosti na podporu zaměstnanosti a na snižování nezaměstnanosti; v této souvislosti konstatuje, že Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) byla integrována do 34 programů ESF ve 20 způsobilých členských státech, což má přínos pro nezaměstnané mladé lidi, kterým pomůže najít vhodné dovednosti a kvalifikace; je však znepokojen opožděným zahájením provádění této iniciativy a způsobem, jakým se v určitých regionech provádějí záruky pro mladé lidi; naléhavě žádá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí s cílem získat z investovaných prostředků rychle a úspěšně podstatné a hmatatelné účinky, a to především v souvislosti s prostředky uvolněnými v podobě předběžných plateb, aby YEI prováděly řádně a aby zajistily důstojné pracovní podmínky pro mladé pracovníky; vyzývá především k tomu, aby se při využívání ESI fondů zohledňovaly skutečné potřeby obchodního společenství, aby bylo možné splnit požadavky na odbornou přípravu, a tak vytvořit skutečné pracovní příležitosti a dosáhnout dlouhodobé zaměstnanosti; domnívá se, že hlavními oblastmi, na které by se měla politika soudržnosti zaměřit, by měly být boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, sociální začleňování a budoucí demografické výzvy, kterým Evropa v současné době i ve střednědobém horizontu čelí; požaduje, aby YEI pokračovala i po roce 2016, čímž se udrží snahy o boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, a aby zároveň podstoupila hloubkovou analýzu, která odhalí její případné nedostatky a pomůže posílit její účinnost;

14.  je vážně znepokojen, že v případě systému záruk pro mladé lidi, který v období 2014–2020 obdrží celkem 12,7 miliardy EUR z ESF a z YEI a na který se kvůli tomuto financování již nyní nahlíží jako na hybnou sílu veškerých snah o podporu zaměstnanosti mladých lidí, Komise neprovedla analýzu nákladů a přínosů, což je u všech jejích hlavních iniciativ standardní postup; v důsledku toho chybí informace o přibližných celkových nákladech, které si provádění těchto záruk v celé EU vyžádá, a existuje riziko, jak zdůraznil Evropský účetní dvůr, že celková částka financování nebude stačit;

15.  zdůrazňuje význam komunikace, především té digitální, prostřednictvím které se mohou informace o případné pomoci při hledání odborné přípravy, stáže či zaměstnání spolufinancovaných z fondů EU dostat k co největšímu počtu mladých lidí; vyzývá k větší komunikaci, která podpoří takové portály, jako jsou DROP’PIN a EURES, a zvýší počet příležitostí pro mladé lidi v rámci mobility na vnitřním trhu, jež se považuje za největší a nevyužitý potenciál v boji proti nezaměstnanosti v EU;

16.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby členské státy při realizaci projektů podporovaných z ESI fondů dodržovaly Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a podporovaly přechod od ústavní péče o osoby s postižením k péči komunitní;

17.  připomíná, že dokončení základní sítě TEN-T je prioritou evropské dopravní politiky a že ESI fondy jsou velmi důležitým nástrojem při uskutečňování tohoto projektu; zdůrazňuje, že je třeba využít potenciál ESI fondů k propojení potenciálu základních a doplňkových sítí TEN-T s regionální a místní dopravní infrastrukturou; uznává důležitost Fondu soudržnosti pro zlepšení infrastruktury a propojenosti v rámci Evropy a trvá na tom, aby byl v novém finančním rámci na období po roce 2020 tento fond zachován;

18.  zdůrazňuje, že zásadním faktorem při hodnocení infrastrukturních projektů financovaných z ESI fondů by měla být multimodalita dopravy, ale že by nicméně neměla být jediným kritériem pro hodnocení navrhovaných projektů, a to zejména jedná-li se o členské státy, v nichž je přítomna silná potřeba investovat do dopravní infrastruktury;

19.  zdůrazňuje, že je nutné zachovat tradiční obchodní činnosti a rovněž i řemeslnou tradici a s ní spjaté dovednosti, a zavést strategie na podporu rozvoje tradičního podnikání v obchodě za účelem zachování kulturní identity tradičních obchodních odvětví; poukazuje na to, že je důležité podporovat práci spojenou s odbornou přípravou a mobilitou mladých řemeslníků a řemeslnic;

Předběžné podmínky

20.  zdůrazňuje, že je nutné účinně sledovat předběžné podmínky, aby bylo možné zaznamenávat snahy a úspěchy; domnívá se, že předběžné podmínky, zejména podmínka týkající se strategie výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3), se prokázaly jako užitečné a navrhuje jejich další zlepšování; poukazuje na to, že větší pozornost by se měla věnovat posilování mikropodniků a malých a středních podniků;

21.  upozorňuje na skutečnost, že značná část předběžných podmínek nebyla dosud splněna; vyzývá proto, aby se vyhodnotila současná situace a podnikly cílené kroky k urychlené nápravě, přičemž by se nemělo narušit optimální čerpání z fondů ani by se neměla snížit účinnost politiky soudržnosti;

Sestavování rozpočtu podle výkonnosti

22.  zdůrazňuje, že regulační rámec na období 2014–2020 a dohody o partnerství vedly v programech soudržnosti ke striktnímu zaměření na výsledky a že tento přístup může rovněž sloužit jako příklad pro ostatní části rozpočtových výdajů EU; vítá zavedení společných ukazatelů, které umožní měření a porovnávání výsledků; domnívá se, že práce na ukazatelích musí pokračovat, aby bylo možné zlepšit záznamy o výdajích ESI fondů a optimalizovat výběr projektů;

23.  poukazuje na významnou inovaci, kterou bylo zavedení tematického zaměření, v jehož rámci se investice orientují na konkrétní cíle a priority v souladu s ukazateli výkonnosti a cílovými hodnotami dohodnutými speciálně ke každému tématu;

24.  připomíná, že výkonnostní rezerva 6 % z prostředků přidělených ESI fondům byla zavedena pro každý z členských států; připomíná, že na základě zpráv z členských států z roku 2017 a přezkumu výkonnosti z roku 2019 bude tato rezerva rozdělena pouze mezi ty programy a priority, které dosáhly svých milníků; vyzývá k pružnosti při zavádění nových závazků z výkonnostní rezervy poté, co tyto programy v nadcházejících letech dosáhnou svých cílů a milníků; žádá Komisi, aby provedla hodnocení, zda výkonnostní rezerva skutečně přináší přidanou hodnotu, nebo způsobuje další byrokracii;

Evropský semestr

25.  bere na vědomí, že v průběhu procesu programování členské státy shledaly, že více než dvě třetiny doporučení pro jednotlivé země přijatých v roce 2014 jsou ve vztahu k investicím v rámci politiky soudržnosti relevantní, a oceňuje, že tuto skutečnost zohlednily ve svých programových prioritách; uznává, že v blízké budoucnosti by mohla doporučení pro jednotlivé země vyvolat změny programů ESI fondů, čímž zajistí podporu strukturálním reformám v členských státech; poukazuje na to, že doporučení pro jednotlivé země a národní programy reforem (NPR) představují jasnou vazbu mezi ESI fondy a postupy evropského semestru;

26.  zdůrazňuje, že je důležité vyváženě propojit politiku soudržnosti s evropským semestrem, jelikož v rámci strategie Evropa 2020 usilují o stejné cíle, aniž by bylo dotčeno dosažení cílů sociální, hospodářské a územní soudržnosti zaměřených na snížení rozdílů, jak se stanoví ve Smlouvách; je toho názoru, že bychom měli znovu zvážit, zda je opodstatněné pozastavit čerpání z ESI fondů v případě, že dojde k odchylce od cílů evropského semestru, protože by to mohlo být pro podporu růstu a zaměstnanosti kontraproduktivní;

Synergie a finanční nástroje

27.  konstatuje, že regulační rámec pro ESI fondy na období 2014–2020 podporuje finanční nástroje; zdůrazňuje však, že využití grantů je stále nezbytné; všímá si, že zřejmě existuje orientace na postupný přesun z grantů k úvěrům a zárukám; zdůrazňuje, že tento trend byl posílen investičním plánem pro Evropu a nově vzniklým Evropským fondem pro strategické investice (EFSI); konstatuje také, že využívání přístupu založeného na financování z několika fondů se zdá být stále problematické; vzhledem ke složitosti těchto nástrojů zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby byla poskytnuta odpovídající podpora místním a regionálním institucím, pokud jde o odbornou přípravu úředníků odpovědných za jejich správu; zdůrazňuje, že finanční nástroje by mohly nabídnout řešení k účinnějšímu využívání rozpočtu EU, a mohly by tak spolu s granty přispívat k přílivu investic na stimulaci hospodářského růstu a tvorbu udržitelných pracovních míst;

28.  poukazuje na to, že pomocí EFSI se sleduje samostatný plán, což slouží jako vzorný příklad rychlé realizace a dosažení výsledků v podobě skutečných operací, a to navzdory značným nedostatkům, jako je nedostatek doplňkovosti; v této souvislosti žádá Komisi, aby poskytla konkrétní údaje o dopadu EFSI na růst a zaměstnanost a aby po jejich posouzení předložila vodítka, která umožní, aby byly ESI fondy v novém programovém období počínaje rokem 2021 využívány úspěšněji; požaduje, vedle stanoviska Evropského účetního dvora č. 2/2016(14), aby se vyhodnotilo, jak EFSI přispívá k cílům ESI fondů a jaké jsou jeho výsledky, pokud jde o jeho vlastní priority;

29.  poukazuje nicméně na nedostatek průkazných údajů o výstupech a výsledcích finančních nástrojů a na velmi volnou vazbu těchto finančních nástrojů na zastřešující cíle a priority EU;

30.  konstatuje, že zpráva Komise podle článku 16 neobsahuje mnoho informací o koordinaci a součinnosti mezi různými programy a s nástroji jiných oblastí politiky a především ne vždy předložila spolehlivé údaje o očekávaných výsledcích programů ESF a YEI; zdůrazňuje, že společné nařízení pro pět ESI fondů zvýšilo jejich vzájemnou součinnost, a to i v druhém pilíři společné zemědělské politiky; je přesvědčen, že by se měla posílit součinnost s ostatními politikami a nástroji, včetně EFSI a dalších finančních nástrojů, aby se maximalizoval dopad investic; zdůrazňuje, že pravidla státní podpory se uplatňují u ESI fondů, ale nikoli u EFSI či Horizontu 2020, a že tím se posilování součinnosti mezi těmito fondy, programy a nástroji komplikuje; podotýká, že v zájmu zajištění nezbytné doplňkovosti a součinnosti mezi EFSI, finančními nástroji a ESI fondy je třeba otázku pravidel státní podpory dále zkoumat, aby ji bylo možné náležitě ujasnit, zjednodušit a upravit; vyzývá Komisi, aby řídicím orgánům předložila souhrnné pokyny pro spojení EFSI se sdílenými a přímými nástroji řízení, včetně ESI fondů, Nástrojem pro propojení Evropy a programu Horizont 2020;

31.  je zastáncem pokračujícího vyváženého využívání finančních nástrojů, pokud mají přidanou hodnotu a neohrožují tradiční podporu v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje však, že k tomu by mělo dojít teprve poté, co se pečlivě posoudí přínos finančních nástrojů k cílům politiky soudržnosti; upozorňuje na to, že všechny regiony musí udržovat rozmanitou škálu zdrojů financování, přičemž v určitých odvětvích zůstávají nejvhodnějším nástrojem k dosažení cílů spojených s růstem a zaměstnaností dotace; žádá Komisi, aby předložila pobídky, které zajistí, aby měly řídicí orgány veškeré informace o příležitostech k využívání finančních nástrojů a o jejich rozsahu, a aby prozkoumala náklady na řízení grantů a na návratnou pomoc prováděnou v rámci sdílených a centrálně řízených programů; zdůrazňuje, že klíčem ke zlepšení účinného provádění finančních nástrojů jsou jasná, důsledná a cílená pravidla, která správcům fondů a příjemcům pomohou zjednodušit přípravu a proces provádění; upozorňuje na nadcházející zprávu z vlastního podnětu Výboru pro regionální rozvoj s názvem „Správná skladba financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“ (2016/2302(INI));

Zjednodušení

32.  konstatuje, že zjednodušení pro příjemce ESI fondů je jedním z hlavních cílů v programovém období 2014–2020, a uznává, že zjednodušení je jedním ze zásadních faktorů pro zlepšení přístupu k financování;

33.  vítá skutečnost, že současný modernizovaný regulační rámec pro ESI fondy nabízí nové možnosti zjednodušení, pokud jde o společná pravidla způsobilosti, zjednodušené vykazování nákladů a elektronickou správu; lituje však, že sdělení Komise týkající se čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních neobsahuje z hlediska zjednodušeného vykazování nákladů žádné konkrétní informace; zdůrazňuje, že v zájmu zmírnění administrativní zátěže je nutné vyvinout další úsilí o rozvoj plného potenciálu zjednodušeného vykazování nákladů; konstatuje, že jsou stále zapotřebí významná zjednodušující opatření jak pro příjemce, tak pro řídicí orgány, která se zaměří na zadávání veřejných zakázek, správu projektů a audity během i po těchto činnostech;

34.  vyzývá Komisi, aby poskytla průběžné posouzení administrativní zátěže, které bude zahrnovat především takové složky, jako je čas, náklady a administrativní formality ve financování z EU v podobě grantů i finančních nástrojů, a bude založené na zaznamenaných výsledcích z let 2007–2013 a z počátku nového období počínaje rokem 2014;

35.  doporučuje, aby se v programovém období počínaje rokem 2021 směřovalo na všech úrovních správy k systému jednotného auditu, který eliminuje duplikace kontrol mezi různými úrovněmi veřejné správy; vyzývá Komisi, aby objasnila rozsah a právní status stávajících pokynů pro různé ESI fondy a zároveň aby v úzké spolupráci s řídicími orgány a všemi auditními orgány na příslušných úrovních vypracovala společný výklad pro otázky auditu; opakuje, že v oblasti zjednodušení je třeba podniknout další kroky, především v programech věnovaných mladým lidem, a zavést mimo jiné dostatečnou proporcionalitu do kontrol; oceňuje předběžné výsledky skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení, kterou založila Evropská komise;

36.  doporučuje, aby byly pro navrhování a řízení operačních programů zavedeny standardní postupy, a to zejména pokud jde o řadu programů územní spolupráce;

Správní kapacita

37.  konstatuje, že členské státy mají ve svých politických rámcích odlišné správní kultury a úrovně výkonnosti, k jejichž překonání by měly napomoci předběžné podmínky; zdůrazňuje, že je třeba posílit správní kapacitu, která je v souvislosti s politikou soudržnosti a prováděním evropského semestru prioritou, a to zejména v členských státech s nízkou mírou čerpání finančních prostředků; konstatuje, že je třeba zajistit technickou, odbornou a praktickou podporu členským státům, regionům a oblastem při podávání žádostí o dotace; oceňuje dopad nástroje Jaspers a opakuje, že špatné plánování investic má za důsledek značná zpoždění při dokončování projektů a neefektivní vynakládání finančních prostředků;

38.  zdůrazňuje, že hlavními překážkami při provádění politiky soudržnosti jsou pomalý start některých programů, nedostatečné řídicí schopnosti pro složité projekty, zpoždění zaznamenaná při dokončování projektů, administrativní zátěž v členských státech, nadměrná regulace a chyby v zadávacích řízeních; považuje za zásadní odhalit a zjednodušit zbytečně složité procesy a postupy ve sdíleném řízení, které pro orgány a příjemce vytvářejí zátěž navíc; poukazuje na to, že správní kapacita se musí neustále zkvalitňovat, sledovat a posilovat; zastává proto názor, že se v tomto ohledu musí využít funkční a pružná řešení elektronické veřejné správy a rovněž kvalitnější informace a koordinace mezi členskými státy; navíc zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se více na odbornou přípravu správy;

39.  poukazuje na to, že co se týče správní kapacity, potřebám a problémům různých regionů se mohou účinněji věnovat přizpůsobené regulační rámce, podmínky a řešení zaměřené na zjednodušení (jako mechanismus vzájemné výměny zkušeností Taiex Regio Peer 2 Peer mezi různými oblastmi);

Evropská územní spolupráce

40.  vyzdvihuje – zejména z hlediska snižování rozdílů mezi příhraničními regiony – evropskou přidanou hodnotu Evropské územní spolupráce, jež by se měla odrazit v navýšení prostředků pro tento cíl politiky soudržnosti a měla by se co nejdříve zavést; zároveň vyzývá členské státy, aby poskytly potřebné prostředky na spolufinancování; zdůrazňuje nutnost zachovat tento nástroj jako jeden ze základních prvků politiky soudržnosti po roce 2020;

41.  zdůrazňuje význam makroregionálních strategií, jelikož tyto nástroje se ukázaly jako užitečné pro rozvoj územní spolupráce a hospodářský rozvoj dotčených oblastí; připomíná, že při dosahování úspěchu iniciativ, které jsou v rámci těchto strategií stanoveny, mají rozhodující úlohu místní a regionální orgány;

42.  doporučuje intenzivněji využívat jako právní základ územní spolupráce upravený a rozšířený právní nástroj ESÚS;

43.  navrhuje trvalé propojení strategie RIS3 s mezinárodní spoluprací na úrovni celé EU, nejlépe jako nedílné součásti programu INTERREG;

44.  zdůrazňuje, že zaměření na výsledky vyžaduje, aby programy INTERREG zajišťovaly vysokou kvalitu spolupráce na úrovni projektu a přizpůsobily metody a kritéria hodnocení specifické povaze jednotlivých programů; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby spolupracovaly a vyměňovaly si informace a osvědčené postupy, aby se zajistilo, že orientace na výsledky bude s ohledem na zvláštnosti Evropské územní spolupráce provedena a zacílena co nejúčinněji;

45.  zdůrazňuje potenciál využívání finančních nástrojů v rámci programů INTERREG, které doplní granty, a přispějí tak k podpoře malých a středních podniků a k rozvoji výzkumu a inovací, navýší investice, vytvoří nová pracovní místa a umožní dosáhnout lepších výsledků a zvýšit účinnost projektů;

46.  vyjadřuje politování nad nízkým povědomím veřejnosti a nedostatečnou viditelností programů Evropské územní spolupráce a požaduje, aby byla veřejnost účinněji informována o výsledcích dokončených projektů; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a zvyšování povědomí; vyzývá Komisi, aby zmapovala dosavadní úspěchy programů a projektů Evropské územní spolupráce;

Zásada partnerství a víceúrovňová správa

47.  vítá kodex chování dohodnutý během jednání o současném období financování, který stanovuje minimální normy pro dobře fungující partnerství; konstatuje, že kodex zlepšil uplatňování zásady partnerství ve většině členských států, avšak vyjadřuje politování nad tím, že pro mnohé členské státy jsou jednání o dohodách o partnerství a operačních programech a jejich uplatňování bohužel z velké části centralizované; zdůrazňuje, že je zapotřebí aktivně zapojit místní a regionální orgány i další zúčastněné strany do všech fází, a vyzývá proto k tomu, aby se do budoucna zaručila jejich skutečná účast na procesu vyjednávání a provádění s ohledem na konkrétní strukturu jednotlivých zemí; je přesvědčen, že nadměrná centralizace a nedostatek důvěry mohou rovněž přispět ke zpoždění při provádění ESI fondů, přičemž některé členské státy a řídicí orgány se zdráhají vložit větší odpovědnost za správu finančních prostředků EU do rukou místních a regionálních orgánů;

48.  zdůrazňuje, že Komise musí objasnit, jak členské státy a regiony plní zásady uvedené v článku 5 nařízení o společných ustanoveních, přičemž by měla klást důraz na způsob, jakým by bylo možné podpořit vlády, aby zásadu partnerství plně uplatňovaly; zdůrazňuje, že předpokladem pro větší uznání politiky soudržnosti EU je sdílená odpovědnost;

49.  podporuje nový přístup Komise spočívající v zakládání zvláštních pracovních skupin, tedy projektových týmů, jejichž úkolem je zajišťovat lepší řízení ESI fondů v členských státech, a vyzývá k tomu, aby byl tento přístup dále rozvíjen;

50.  zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti musí začlenit podpůrná opatření, která uprchlíkům pomohou úspěšně se začlenit na trhu práce EU, čímž se podpoří hospodářský růst a pomůže se zajistit obecná bezpečnost v EU;

Budoucí politika soudržnosti

51.  zdůrazňuje, že ESI fondy se podílejí na DPH, zaměstnanosti a růstu v členských státech, což jsou zásadní prvky, které by se měly vzít v potaz v 7. zprávě o soudržnosti chystané na rok 2017; dále poukazuje na to, že k HDP v rozvinutějších členských státech přispívají také značné investice do méně rozvinutých regionů; domnívá se, že pokud vláda Spojeného království formálně uplatní článek 50 Smlouvy o EU, měla by 7. zpráva o soudržnosti vzít v potaz také případné důsledky brexitu na strukturální politiku;

52.  domnívá se, že HDP by nemuselo být jediným legitimním ukazatelem k zajištění spravedlivého přidělování financí a že při rozhodování o budoucím rozdělování prostředků by měly být zohledněny specifické územní potřeby a význam dohodnutých programových priorit pro rozvoj programových oblastí; považuje za důležité, aby se v budoucnu zvážila možnost zavést vedle HDP nové dynamické ukazatele; konstatuje, že řada regionů v Evropě se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a s poklesem počtu obyvatel; vybízí proto Komisi, aby uvažovala o případném vypracování a zavedení „demografického ukazatele“;

53.   připomíná, že podstatný objem veřejných investic se uskutečňuje na místní a regionální úrovni; zdůrazňuje, že evropský systém účtů (ESA) nesmí omezovat schopnost místních a regionálních orgánů provádět potřebné investice, jelikož to by členským státům zabránilo navýšit svůj podíl na spolufinancování strukturálních fondů a následně využívat tento důležitý zdroj finančních prostředků k překonání hospodářské krize a na obnovu růstu a zaměstnanosti; důrazně doporučuje Komisi, aby přehodnotila striktně roční přístup evropského systému účtů tak, aby byly veřejné výdaje financované z ESI fondů považovány za kapitálové investice, nikoli pouze za dluhové nebo provozní náklady;

54.  zdůrazňuje, že Evropská územní spolupráce, která slouží širší zásadě územní soudržnosti zavedené Lisabonskou smlouvou, by mohla být zlepšena; vybízí proto všechny zúčastněné subjekty, které se podílejí na jednání o budoucí politice, aby posílily tento rozměr územní spolupráce; vyzývá Komisi, aby evropské územní spolupráci přisoudila v 7. zprávě o soudržnosti náležitý význam;

55.  domnívá se, že tematické zaměření se musí vzhledem ke své prokázané životaschopnosti zachovat i v budoucnu; očekává, že Komise vypracuje přehled výsledků, kterými tematické zaměření do politiky soudržnosti přispělo;

56.  je přesvědčen, že budoucí, na výsledky zaměřená politika soudržnosti se musí zakládat na údajích a ukazatelích vhodných k měření vynaloženého úsilí a dosažených výsledků a dopadů a rovněž na předchozích zkušenostech v této oblasti na regionální a místní úrovni (na sestavování rozpočtu podle výkonnosti, předběžných podmínkách a tematickém zaměření), jelikož právě ty poskytují místním a regionálním orgánům – včetně těch, které se dosud o uplatnění tohoto přístupu nepokusily – jasné praktické pokyny k zavedení těchto zásad;

57.  zdůrazňuje, že do budoucna je zapotřebí zrychlit využívání dostupných finančních prostředků a zajistit vyváženější rozvržení výdajů v průběhu programového cyklu, a to také proto, aby se zabránilo častému využívání „projektů se zpětnou platností“, jejichž cílem je často zabránit automatickému zrušení závazku na konci programového období; je toho názoru, že realizaci operačních programů v nadcházejícím období financování počínaje rokem 2021 bude po přijetí všeobecného nařízení a rovněž nařízení týkajících se jednotlivých fondů možné zahájit rychleji, jelikož členské státy budou mít po úsilí vynaloženém na politiku soudržnosti v období 2014–2020 již zkušenosti s politikou zaměřenou na výsledky; v této souvislosti upozorňuje na to, že členské státy by se při jmenování řídicích orgánů operačních programů měly vyvarovat zpožděním;

58.  trvá na tom, že legislativní proces pro přijetí příštího víceletého finančního rámce (VFR) by měl být uzavřen do konce roku 2018, aby bylo možné urychleně přijmout regulační rámec pro budoucí politiku soudržnosti, který by mohl začít platit bez odkladu od 1. ledna 2021;

59.  je toho názoru, že politika soudržnosti musí nadále zahrnovat všechny členské státy a všechny evropské regiony a že nezbytnou podmínkou úspěchu politiky soudržnosti v budoucnosti je zjednodušení přístupu k evropským fondům;

60.  je přesvědčen, že inovativní myšlení a inteligentní specializace po boku udržitelného rozvoje musí zůstat i nadále důležitým faktorem politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že inteligentní specializace by měla být hlavním mechanismem pro budoucí politiku soudržnosti;

61.  zdůrazňuje velké riziko plynoucí z nahromadění žádostí o platby v rámci okruhu 1b ve druhé polovině stávajícího VFR a vyzývá k tomu, aby až do konce stávajícího finančního výhledu byly na platby každoročně uvolňovány dostatečné prostředky, čímž se předejde opakovanému hromadění nevyřízených neuhrazených plateb; podtrhuje, že za tímto účelem je nutné, aby všechny tři orgány EU vypracovaly a dohodly nový společný platební plán na období 2016–2020, který by měl stanovit jasnou strategii plnění všech potřeb, pokud jde o prostředky na platby, až do konce stávajícího VFR;

62.  doporučuje Komisi, aby provedla analýzu skutečného dopadu investic z ESI fondů v průběhu předchozího programového období a rovněž míry, do jaké byly díky investovaným finančním prostředkům dosaženy evropské cíle, a aby pro začátek učinila závěry ohledně pozitivních a negativních zkušeností, čímž se investičnímu procesu dodá přidaná hodnota;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, jakož i vládám a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
(7) Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.
(8) Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0217.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0311.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.
(12) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94.
(13) Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 31.
(14) Stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2016 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) 2015/1017, a k připojenému hodnocení Komise v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení (EU) 2015/1017.

Právní upozornění - Ochrana soukromí