Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl António Marinho e Pinto zbaven imunity, kterou dne 23. září 2016 předložil Miguel Pereira da Rosa, soudce okresního soudu Lisabon západ (Oeiras) (č. j. 4759/15.2TDLSB), v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti tomuto poslanci zahájeno a oznámeno na plenárním zasedání dne 24. října 2016,

–  s ohledem na dopis příslušné pomocné nejvyšší státní zástupkyně ze dne 12. prosince 2016 obsahující přepis výroků, jichž se António Marinho e Pinto dopustil,

–  poté co byl António Marinho e Pinto vyslechnut dne 22. března 2017 v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem na čl. 11 odst. 1, 2, 3 a 5 zákona 7/93 ze dne 1. března 1993 upravujícího statut portugalských poslanců a v souladu s oběžníkem č. 3/2011 nejvyššího státního zastupitelství ze dne 10. října 2011,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0163/2017),

A.  vzhledem k tomu, že soudce okresního soudu Lisabon západ (Oeiras) požádal, aby byl poslanec Evropského parlamentu António Marinho e Pinto zbaven imunity v rámci soudního řízení z důvodu údajného trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že žádost, aby byl António Marinho e Pinto zbaven poslanecké imunity se týká údajného trestného činu závažné pomluvy, jak je definován v čl. 180 odst. 1 a čl. 183 odst. 2 portugalského trestního zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody v délce až dvou let, a trestného činu urážky organizace, služby nebo právnické osoby, jak je definován v čl. 187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) portugalského trestního zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody v délce až dvou let;

C.  vzhledem k tomu, že charitativní sdružení Santa Casa de Misericórdia de Lisboa podalo na Antónia Marinha e Pinta stížnost;

D.  vzhledem k tomu, že se tato stížnost týkala prohlášení, která António Marinho e Pinto učinil dne 30. května 2015 v průběhu rozhovoru ve vysílání „A Propósito“ portugalské stanice SIC Notícias, jež uváděl António José Teixeira, a vysílalo se ve 21 hodin, při němž údajně řekl toto: „Pokud jde o sociální zabezpečení, mohu vám říct, že je třeba oddělit dimenzi solidarity, která spadá do působnosti státu. Ta nesmí být placena na úkor důchodů pracujících, chápete? Musí se použít souhrnný rozpočet státu. Sociální solidarita se musí uplatňovat prostřednictvím daní a té obrovské instituce, Misericórdia de Lisboa, která nakládá s miliony a miliony a plýtvá penězi, velmi často k osobnímu prospěchu nebo v něčím osobním zájmu [...] Myslím, že by pan Manuel Rebelo de Sousa byl lepší než pan Pedro Santana Lopes vzhledem ke zkušenosti pana Santany Lopese ve vládě, a bylo ostatně zajímavé vidět, jak ředitel pracuje, jak ředitel Santa Casa da Misericórdia de Lisboa pracuje na své kandidatuře, s jakými zdroji a jakými prostředky.“;

E.  vzhledem k tomu, že článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

F.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie stanovil, že aby mohl poslanec Evropského parlamentu požívat imunity, musí daný názor vyjádřit při výkonu své funkce, což znamená, že je vyžadována spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentním mandátem a tato spojitost musí být přímá a zjevná(2);

G.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 téhož protokolu poslanci na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 11 odst. 1, 2, 3 a 5 zákona 7/93 ze dne 1. března 1993 upravujícího statut portugalských poslanců a v souladu s oběžníkem nejvyššího státního zastupitelství č. 3/2011 ze dne 10. října 2011 nemůže být António de Sousa Marinho e Pinto vyslechnut nebo obžalován bez předchozího svolení Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že údajné činy nejsou v přímém nebo zjevném vztahu s funkcemi poslance Evropského parlamentu, které António Marinho e Pinto vykonává, a že se vztahují spíše k činnostem čistě vnitrostátního charakteru, neboť uvedené výroky zazněly ve vysílání v Portugalsku ke specificky portugalskému tématu, které souvisí s řízením sdružení podle vnitrostátního práva;

J.  vzhledem k tomu, že se tudíž údajné činy netýkají názorů či hlasování během výkonu jeho funkce poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

K.  vzhledem k tomu, že podaná žaloba zcela zjevně nemá vztah k postavení, jehož António Marinho e Pinto požívá jako poslanec Evropského parlamentu;

L.  vzhledem k tomu, že není důvod se domnívat, že se jedná o fumus persecutionis, tedy o dostatečně závažné a konkrétní podezření, že se případ zakládá na záměru politicky poškodit daného poslance;

1.  rozhodl, že se António Marinho e Pinto zbavuje imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby neprodleně předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru soudci okresního soudu Lisabon západ (Oeiras) a poslanci Antóniu Marinhu e Pintovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvoraze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 et C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI:EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23. (2) Spojené věci T-346/11 a T-347/11, Gollnisch/ Evropský parlament, výše uvedený rozsudek.