Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 16. února 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Situace v oblasti lidských práv a demokracie v Nikaragui, případ Francisky Ramirezové
 Popravy v Kuvajtu a Bahrajnu
 Guatemala, zejména situace obránců lidských práv
 Boj proti terorismu ***I
 Posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází ***I
 Možný vývoj a změny současného institucionálního uspořádání Evropské unie
 Zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy
 Rozpočtová kapacita pro členské státy, jejichž měnou je euro
 Občanskoprávní pravidla pro robotiku
 Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu
 Investice do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů
 Strategie pro evropské letectví
 Zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále

Situace v oblasti lidských práv a demokracie v Nikaragui, případ Francisky Ramirezové
PDF 331kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o situaci v oblasti lidských práv a demokracie v Nikaragui – případ Francisky Ramirezové (2017/2563(RSP))
P8_TA(2017)0043RC-B8-0156/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nikaragui, zejména na usnesení ze dne 18. prosince 2008 o útocích na ochránce lidských práv, občanských svobod a demokracie v Nikaragui(1) a na usnesení ze dne 26. listopadu 2009(2),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 16. srpna 2016 o nedávném soudním rozhodnutí v Nikaragui ohledně odvolání poslanců parlamentu a na její prohlášení ze dne 19. listopadu 2016 o konečných výsledcích voleb v Nikaragui,

–  s ohledem na zprávu volební pozorovatelské mise EU v Nikaragui o pozorování parlamentních a prezidentských voleb, které se konaly dne 6. listopadu 2011,

–  s ohledem na prohlášení generálního sekretariátu Organizace amerických států ze dne 16. října 2016 o volebním procesu v Nikaragui,

–  s ohledem na zprávu generálního sekretariátu Organizace amerických států a Nikaraguy ze dne 20. ledna 2017,

–  s ohledem na dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky z roku 2012, která vstoupila v platnost v srpnu 2013, včetně doložek týkajících se lidských práv,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv z června 2004,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti pozemkové politiky z roku 2004, které obsahují pokyny pro navrhování pozemkové politiky a reformy této politiky v rozvojových zemích,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv z prosince 1998,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel,

–  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989 (úmluva MOP č. 169), kterou Nikaragua ratifikovala,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nedílnou součástí vnější politiky EU, včetně dohody o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky z roku 2012, musí být rozvoj a upevnění demokracie a právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod;

B.  vzhledem k tomu, že v Nikaragui došlo v posledních letech ke zhoršení situace v oblasti demokracie a právního státu;

C.  vzhledem k tomu, že v Nikaragui byl v roce 2013 přijat zákon 840, který udělil stoletou koncesi na průplav skrz Nikaraguu, jenž by spojoval oba oceány, soukromé čínské společnosti HK Nicaragua Canal Development Investment Company Ltd.;

D.  vzhledem k tomu, že na základě tohoto zákona získala uvedená společnost pravomoc k vyvlastňování pozemků a že se na ni nevztahují místní předpisy týkající se daní a obchodu; vzhledem k tomu, že zákon rovněž zaručuje, že za porušení smlouvy nehrozí této společnosti žádné trestněprávní řízení;

E.  vzhledem k tomu, že mezi 27. listopadem a 1. prosincem 2016 se v hlavním městě sešli demonstranti z celé Nikaraguy, aby protestovali proti výstavbě mezioceánského průplavu, což je megaprojekt, který by mohl znamenat vysídlení tisíců drobných zemědělců a původních obyvatel z oblastí v okolí projektu, a také aby odsoudili nedostatečnou transparentnost prezidentských voleb, které proběhly dne 6. listopadu 2016; vzhledem k tomu, že ochránci lidských práv oznámili, že policie proti protestujícím použila slzný plyn, gumové projektily i ostrou munici;

F.  vzhledem k tomu, že v rozporu s úmluvou MOP č. 169 nebyl posouzen dopad projektu na životní prostředí ani nebyly zahájeny předchozí konzultace s původními obyvateli; vzhledem k tomu, že navrhovaná trasa průplavu bude procházet přes pozemky původního obyvatelstva a že by vyžadovala přesídlení 30 000 až 120 000 původních obyvatel;

G.  vzhledem k tomu, že vědecké organizace vyjádřily znepokojení nad tím, že by průplav protínal jezero Nikaragua, což by vedlo k ohrožení největšího zdroje sladké vody ve Střední Americe; vzhledem k tomu, že tyto organizace požádaly nikaragujskou vládu, aby do doby, než budou vypracovány a veřejně prodiskutovány nezávislé studie, projekt pozastavila;

H.  vzhledem k tomu, že koordinátorka Národní rady pro ochranu půdy, jezera a svrchovanosti Franciska Ramirezová předložila v prosinci 2016 formální stížnost, pokud jde o represe a agresivní zásahy ve městě Nueva Guinea; vzhledem k tomu, že Francisce Ramirezové bylo vyhrožováno a že byla svévolně zadržena a že její rodinní příslušníci byli odplatou za její aktivismus násilně napadeni;

I.  vzhledem k tomu, že novináři v Nikaragui čelí pronásledování, zastrašování a zadržování a je jim vyhrožováno smrtí;

J.  vzhledem k tomu, že v srpnu 2016 byla vzhledem k překážkám, které vytvořila nikaragujská vláda, zrušena návštěva zvláštního zpravodaje OSN o situaci ochránců lidských práv Michela Forsta v Nikaragui;

K.  vzhledem k tomu, že striktní vyloučení opozičních kandidátů poukazuje na to, že zcela jasně chyběly podmínky pro svobodné a spravedlivé volby a že dochází k závažnému porušování svobody shromažďování, politické soutěže a plurality;

L.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj pro nezávislost soudců a právníků poukázal v rámci všeobecného pravidelného přezkumu v roce 2014 na jmenování soudců Nejvyššího soudu, které je silně ovlivněno politikou; vzhledem k tomu, že k ústavním změnám, které proběhly v roce 2013 za účelem znovuzvolení prezidenta, došlo na základě netransparentního obejití zákona; vzhledem k tomu, že v článku 147 nikaragujské ústavy je zakázáno, aby se kandidátem na prezidenta nebo viceprezidenta stala osoba, která je s prezidentem spřízněna buď pokrevně, nebo na základě sňatku;

M.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů zůstává korupce ve veřejném sektoru, která se týká i rodinných příslušníků prezidenta; vzhledem k tomu, že velmi často dochází k podplácení veřejných činitelů, nezákonné konfiskaci a ke svévolným odhadům ze strany celních a daňových orgánů;

1.  vyjadřuje své znepokojení nad neustále se zhoršující situací v oblasti lidských práv v Nikaragui a s politováním konstatuje, že ze strany jednotlivců, policejních sil a orgánů se vztahem ke státu dochází k útokům a zastrašování lidskoprávních organizací a jejich členů a nezávislých novinářů;

2.  naléhavě vyzývá vládu, aby ustoupila od pronásledování a represálií vůči Francisce Remirezové a dalším ochráncům lidských práv, jichž se dopouští za to, že vykonávají svou legitimní práci; vyzývá nikaragujské orgány, aby ukončily beztrestnost osob odpovědných za trestné činy proti ochráncům lidských práv; podporuje právo ochránců životního prostředí a lidských práv na to, aby vyjádřili svůj protest, aniž by je za to stihla odplata; vyzývá Nikaraguu, aby předtím, než zahájí další kroky, skutečně provedla nezávislé posouzení dopadu projektu průplavu na životní prostředí a zajistila zveřejnění celého procesu;

3.  vyzývá nikaragujskou vládu, aby dodržovala své mezinárodní povinnosti v oblasti lidských práv, zejména Deklaraci OSN o právech původních obyvatel podepsanou v roce 2008 a úmluvu MOP č. 169;

4.  vyzývá nikaragujskou vládu, aby chránila půdu původních obyvatel před dopadem rozsáhlých projektů výstavby, které mají vliv na zachování života na příslušném území, dostávají původní obyvatelstvo do konfliktní situace a vystavují je násilí;

5.  je velmi znepokojen odvoláním opozičních poslanců Národního shromáždění Nikaraguy a rozsudkem, který změnil strukturu vedení opoziční strany;

6.  vyzývá Nikaraguu, aby bez omezení dodržovala demokratické hodnoty, včetně oddělení pravomocí, a aby obnovila postavení všech opozičních politických stran tím, že umožní vyjadřování kritických názorů jak v rámci politického systému, tak ve společnosti obecně; připomíná, že základními faktory úspěšného fungování kterékoli demokracie je neomezená účast opozice, depolarizace soudnictví, ukončení beztrestnosti a nezávislá občanská společnost;

7.  připomíná nezákonné kroky přijaté v rozporu se soudním systémem, které vedly k ústavním změnám, jež odstranily časové omezení na výkon funkce prezidenta, což Danielu Ortegovi umožní zůstat u moci celou řadu let;

8.  poukazuje na to, že orgány EU a Organizace amerických států z důvodu nesrovnalostí důrazně kritizovaly volby, které se konaly v letech 2011 a 2016; konstatuje, že v současné době probíhá dialog s Organizací amerických států a že dne 28. února 2017 by mělo být podepsáno memorandum o porozumění, které by mohlo situaci zlepšit;

9.  znovu opakuje, že svoboda tisku a sdělovacích prostředků je základním prvkem demokracie a otevřené společnosti; vyzývá nikaragujské orgány, aby obnovily pluralitu sdělovacích prostředků;

10.  poukazuje na to, že s ohledem na dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky je nutné Nikaragui připomenout, že musí dodržovat zásady právního státu a demokracie a lidská práva, jak je obhajuje a prosazuje EU; naléhavě vyzývá EU, aby situaci sledovala a v případě nutnosti zvážila přijetí případných opatření;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států, Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika, Středoamerickému parlamentu a vládě a parlamentu Nikaragujské republiky.

(1) Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 89.
(2) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 74.


Popravy v Kuvajtu a Bahrajnu
PDF 248kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o popravách v Kuvajtu a Bahrajnu (2017/2564(RSP))
P8_TA(2017)0044RC-B8-0150/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bahrajnu, zejména na usnesení ze dne 4. února 2016 o případu Muhammada Ramadána(1) a ze dne 7. července 2016 o Bahrajnu(2), a na usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(3),

–  s ohledem na prohlášení mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 15. ledna 2017 o popravách provedených v Bahrajnu a ze dne 25. ledna 2017 o nedávných popravách ve Státě Kuvajt,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové jménem EU a generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjørna Jaglanda ze dne 10. října 2015 o Evropském a Světovém dni proti trestu smrti,

–  s ohledem na prohlášení zvláštní zpravodajky OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy Agnes Callamardové a zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání Nilse Melzera ze dne 25. ledna 2017, v němž naléhavě žádají bahrajnskou vládu, aby zastavila nové popravy, a na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva Ruperta Colvilla ze dne 17. ledna 2017 o Bahrajnu,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení, svobody projevu a ochránců lidských práv,

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva, jehož cílem je, aby se otázka ochrany lidských práv a sledování, nakolik se dodržují, dostala do centra všech politik EU,

–  s ohledem na článek 2 Evropské úmluvy o lidských právech a její protokoly 6 a 13;

–  s ohledem na články 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a zeměmi Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu z roku 1988,

–  s ohledem na závěry 25. zasedání Smíšené rady EU-GCC a zasedání ministrů ze dne 18. července 2016,

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o moratoriu na používání trestu smrti, a zejména na rezoluci ze dne 18. prosince 2014 a nejnovější ze dne 19. prosince 2016;

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a Arabskou chartu lidských práv, jichž jsou Kuvajt a Bahrajn smluvními stranami;

–  s ohledem na záruky ochrany práv osob odsouzených k trestu smrti, které byly schváleny v rezoluci Hospodářské a sociální rady č. 1984/50 ze dne 25. května 1984;

–  s ohledem na závěrečné připomínky týkající se třetí pravidelné zprávy Výboru OSN pro lidská práva o Kuvajtu ze dne 11. srpna 2016;

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na její článek 15,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a zejména na jeho článek 18 a jeho druhý opční protokol o trestu smrti, a na Mezinárodní pakt o sociálních, hospodářských a kulturních právech;

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a na Úmluvu OSN o omezení případů bezdomovectví z roku 1961,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva více než 160 členských zemí OSN s různými právními systémy, tradicemi, kulturami a náboženstvími buď trest smrti zrušilo, nebo jej nepoužívá;

B.  vzhledem k tomu, že dne 25. ledna 2017 bylo kuvajtskými orgány popraveno těchto sedm osob včetně člena královské rodiny: Mohammad Shahed Mohammad Sanwar Hussain, Jakatia Midon Pawa, Amakeel Ooko Mikunin, Nasra Júsuf Muhammad al-Anzí, Sajjid Radhi Džumaa, Samír Taha Abdulmadžíd Abduldžalíl a Fajsal Abdulláh Džábir as-Sabáh, z nichž většina byla odsouzena za vraždu; vzhledem k tomu, že pět vězňů bylo cizími státními příslušníky: dva občané Egypta, jeden občan Bangladéše, jeden občan Filipín a jeden občan Etiopie, přičemž tři byly ženy; vzhledem k tomu, že popravy byly první v zemi od roku 2013, kdy kuvajtské orgány popravily pět osob po šestiletém moratoriu;

C.  vzhledem k tomu, že Gulf Centre for Human Rights (centrum pro lidská práva v regionu Perského zálivu) a další organizace na ochranu lidských práv zdokumentovaly v kuvajtském systému trestního soudnictví porušování práva na spravedlivý proces, což ztěžuje obžalovaným možnost spravedlivého soudního řízení; vzhledem k tomu, že zahraniční pracovníci v cizí domácnosti jsou zvláště ohroženi, protože nemají sociální a právní ochranu;

D.  vzhledem k tomu, že dne 15. ledna 2017 byli v Bahrajnu zastřeleni popravní četou Alí as-Sinkís, Abbás as-Samía a Sámí Mušajma, čímž skončilo šestileté moratorium;

E.  vzhledem k tomu, že podle Rady OSN pro lidská práva se popravy uskutečnily při závažném porušení norem spravedlivého soudního řízení; vzhledem k tomu, že tři muži byli obviněni z bombového útoku v Manámě v roce 2014, při němž zahynulo několik osob, včetně tří policistů; vzhledem k tomu, že všichni tři byli údajně mučením donuceni k přiznání, které bylo následně použito jako hlavní důkaz pro jejich odsouzení; vzhledem k tomu, že byli zbaveni své státní příslušnosti, byl jim odepřen přístup k obhájci a byli popraveni necelý týden po rozsudku, aniž by byly jejich rodiny předem informovány a aniž by měli možnost požádat o milost;

F.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy prohlásila tyto popravy za „mimosoudní popravy“ na základě toho, že ani jednomu z těchto tří mužů nebylo přiznáno právo na spravedlivé soudní řízení, které je zakotveno v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

G.  vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva uvedl, že je popravami „zděšen“ a že existují „vážné pochybnosti“ o tom, zda bylo mužům zajištěno spravedlivé soudní řízení;

H.  vzhledem k tomu, že dva další muži, Muhammad Ramadán a Husajn Músá, jsou rovněž odsouzeni k trestu smrti v Bahrajnu; vzhledem k tomu, že oba muži tvrdí, že byli mučeni, dokud se v rozporu s pravdou nepřiznali k závažným trestným činům, a mohou být kdykoli popraveni;

I.  vzhledem k tomu, že občan Bahrajnu a Dánska Abdulhádí al-Chawádža, zakládající ředitel centra pro lidská práva v regionu Perského zálivu, jakož i Chalíl al-Halwádží, profesor matematiky žijící v minulosti ve Švédsku, zůstávají ve vězení na základě obvinění v souvislosti s pokojným vyjádřením svého názoru;

1.  hluboce lituje rozhodnutí Kuvajtu a Bahrajnu vrátit se k vykonávání trestu smrti; opětovně odsuzuje používání trestu smrti a rozhodně podporuje zavedení moratoria na trest smrti coby prvního kroku k jeho zrušení;

2.  vyzývá jeho výsost šajcha Hamada bin Ísu Ál Chalífu, krále Bahrajnu, k zastavení popravy Muhammada Ramadána a Husajna Músy, a bahrajnské orgány, aby zajistily obnovu řízení v souladu s mezinárodními normami; připomíná, že veškerá tvrzení o porušování lidských práv, k nimž v průběhu řízení došlo, musí být řádně vyšetřena;

3.  zdůrazňuje, že Úmluva o právech dítěte a Mezinárodní paktu o občanských a politických právech výslovně zakazují trest smrti za trestné činy spáchané osobou mladší 18 let;

4.  vyzývá vlády Kuvajtu a Bahrajnu, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání vydaly okamžité a otevřené pozvání k návštěvě země a umožnily mu neomezený přístup k zadržovaným osobám a do všech vězeňských zařízení;

5.  připomíná, že EU je proti trestu smrti a považuje jej za krutý a nelidský trest, který nepůsobí jako prostředek odrazující od trestné činnosti a v případě omylu je nezvratný;

6.  vyzývá Kuvajt a Bahrajn, aby podepsaly a ratifikovaly druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, jehož cílem je zrušení trestu smrti;

7.  naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby pokračovaly v boji proti používání trestu smrti; naléhavě vyzývá Bahrajn a Kuvajt, aby dodržovaly minimální mezinárodní normy a omezily rozsah a používání trestu smrti; naléhavě vyzývá ESVČ, aby nadále pozorně sledovala vývoj v těchto dvou zemích a oblasti Perského zálivu obecně a aby využila veškeré prostředky vlivu, které má k dispozici;

8.  znovu připomíná, že činnosti společností EU působících ve třetích zemích musí být plně v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv; důrazně odsuzuje dohody o obchodu se zbraněmi a technologiemi používanými k porušování lidských práv;

9.  naléhavě vyzývá ESVČ a členské státy, aby intervenovaly u bahrajnské vlády a požadovaly propuštění Nabíla Radžaba a všech osob, které jsou zadržovány pouze na základě pokojného uplatňování svobody projevu a shromažďování, a naléhavě vyzývala bahrajnskou vládu, aby ukončila nadměrné používání síly proti demonstrantům, nebo praxi svévolného odebírání občanství;

10.  požaduje propuštění Abdulhádího al-Chawádže a Chalíla al-Halwádžího;

11.  vyzývá bahrajnskou vládu, aby plně provedla doporučení bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise (BICI), všeobecného pravidelného přezkumu a národního institutu pro lidská práva; dále podporuje reformní úsilí v Kuvajtu;

12.  vyzývá bahrajnské orgány, aby pokračovaly v dialogu národního konsenzu s cílem dosáhnout trvalého národního usmíření, které by nikoho nevylučovalo, a trvalého politického řešení krize; podotýká, že v rámci udržitelného politického procesu by mělo být možné svobodně vyjadřovat legitimní nenásilnou kritiku;

13.  bere na vědomí protesty, které probíhají v Bahrajnu u příležitosti šestého výročí povstání v roce 2011; vyzývá bahrajnské orgány, aby zajistily, aby bezpečnostní síly plně respektovaly práva pokojných účastníků protestů a upustily od používání nepřiměřené síly, svévolného zadržování, mučení a dalších činů porušujících lidská práva;

14.  vybízí k dialogu a dvoustranným a mnohostranným iniciativám mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a zeměmi Perského zálivu včetně Kuvajtu a Bahrajnu v otázkách týkajících se lidských práv, jakož i v dalších oblastech společného zájmu; vyzývá ESVČ a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise Federiku Mogheriniovou, aby trvala na vytvoření formálního dialogu o lidských právech s kuvajtskými a bahrajnskými orgány, v souladu s obecnými zásadami EU pro dialog o lidských právech;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Bahrajnského království, vládě a parlamentu Státu Kuvajt a členům Rady pro spolupráci v Perském zálivu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0044.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0315.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.


Guatemala, zejména situace obránců lidských práv
PDF 415kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o Guatemale, zejména o situaci obránců lidských práv (2017/2565(RSP))
P8_TA(2017)0045RC-B8-0152/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na úmluvy OSN o lidských právech společně s jejich opčními protokoly,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, Evropskou sociální chartu a Listinu základních práv EU,

–  s ohledem na Evropský konsenzus o rozvoji z prosince 2005,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o porušování lidských práv, včetně usnesení o diskusích ohledně případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 15. března 2007 o Guatemale(1) a ze dne 11. prosince 2012(2) o Dohodě o přidružení mezi EU a Střední Amerikou,

–  s ohledem na návštěvu podvýboru lidských práv v Mexiku a v Guatemale v únoru 2016 a na závěrečnou zprávu o této návštěvě,

–  s ohledem na zprávu delegace pro vztahy se zeměmi Střední Ameriky o její návštěvě v Guatemale a v Hondurasu ve dnech 16.–20. února 2015,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2016(3),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o globálních hrozbách, kterým čelí obránci lidských práv, a o situaci obránkyň lidských práv,

–  s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva za rok 2016 o aktivitách jeho úřadu v Guatemale,

–  s ohledem na nedávnou návštěvu zvláštního zástupce EU pro lidská práva v Guatemale,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii (2015–2019),

–  s ohledem na plán EU na navázání styků s občanskou společností v partnerských zemích na léta 2014–2017,

–  s ohledem na pokyny EU pro ochranu obránců lidských práv a na strategický rámec pro lidská práva, který zavazuje k angažovanosti ve věci obránců lidských práv,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla zřídit otevřenou mezivládní pracovní skupinu, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce z roku 1989 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu v nezávislých státech (úmluva MOP č. 169),

–  s ohledem na lidskoprávní ustanovení Dohody o přidružení mezi EU a Střední Amerikou a dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Střední Amerikou, která vstoupila v platnost v roce 2013,

–  s ohledem na víceletý orientační program pro Guatemalu na období 2014–2020 a jeho závazek přispívat k řešení konfliktů, k míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na podpůrné programy Evropské unie pro oblast justice v Guatemale, zejména na program SEJUST,

–  s ohledem na rozsudek Meziamerického soudu pro lidská práva z roku 2014 ve věci Obránci lidských práv a další v. Guatemala a na zprávu Meziamerické komise pro lidská práva o stavu lidských práv v Guatemale (OEA/Ser.L/V/II. Doc. 43/15) ze dne 31. prosince 2015,

–  s ohledem na článek 25 jednacího řádu Meziamerické komise pro lidská práva týkající se mechanismu pro preventivní opatření,

–  s ohledem na závěry Rady z roku 2009 o podpoře demokracie v oblasti vnějších vztahů EU,

–  s ohledem na obecné zásady v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva z roku 2009,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Federiky Mogheriniové jménem Evropské unie ze dne 9. prosince 2016 o Dni lidských práv 10. prosince 2016,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 17. srpna 2016 o obráncích lidských práv v Guatemale,

–  s ohledem na prohlášení ze Santa Dominga na závěr schůzky EU–CELAC na úrovni ministrů konané ve dnech 25.–26. října 2016,

–  s ohledem na prohlášení Skupiny třinácti ze dne 1. února 2017 o posílení právního státu a boji proti korupci a beztrestnosti,

–  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii a na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 135 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Guatemala je třetím největším příjemcem bilaterální rozvojové pomoci EU ve Střední Americe, pomoc jí poskytnutá v období 2014–2020 činila 187 milionů EUR a byla zaměřena na zajištění dostatku potravin, řešení konfliktů, zabezpečení míru, bezpečnost a konkurenceschopnost;

B.  vzhledem k tomu, že Guatemala má strategickou polohu na trase dodávek drog a nelegální migrace ze Střední Ameriky do USA; vzhledem k tomu, že Guatemalci jsou dlouhodobě druhou největší skupinou osob deportovaných z USA; vzhledem k tomu, že desetiletí probíhajícího vnitřního konfliktu, vysoká míra chudoby a hluboce zakořeněná kultura beztrestnosti vedly k trvale vysokým mírám násilí a ohrožení bezpečnosti v Guatemale; vzhledem k tomu, že vysokými mírami kriminality je zasažena celá společnost, nejvíce jimi však trpí obránci lidských práv, nevládní organizace a místní orgány státní správy;

C.  vzhledem k tomu, že na rok 2017 připadá 20. výročí mírových dohod pro Guatemalu; vzhledem k tomu, že boj proti beztrestnosti, mimo jiné za závažné zločiny spáchané za předchozích nedemokratických režimů, má zásadní důležitost; vzhledem k tomu, že guatemalské orgány musí vyslat jasný signál skutečným pachatelům násilných činů proti obráncům lidských práv i těm, kteří za nimi intelektuálně stojí, že takovéto jednání jim beztrestně neprojde;

D.  vzhledem k tomu, že od ledna do listopadu 2016 zaznamenal útvar pro ochranu guatemalských obránců lidských práv (UDEFEGUA) v Guatemale čtrnáct vražd obránců lidských práv a sedm na ně mířených pokusů o vraždu; vzhledem k tomu, že podle téhož zdroje došlo v roce 2016 celkem ke 223 útokům na obránce lidských práv, včetně 68 nových soudních řízení zahájených s obránci lidských práv; vzhledem k tomu, že těmi obránci lidských práv, kteří byli nejčastěji terčem útoků, byli obránci environmentálních a pozemkových práv a ti, kteří upozorňovali na problémy justice a beztrestnosti;

E.  vzhledem k tomu, že kromě novinářů, kteří údajně byli zavražděni v roce 2016 – Victor Valdés Cardona, Diego Esteban Gaspar, Roberto Salazar Barahona a Winston Leonardo Túnchez Canov –, byli v roce 2017 již zabiti obránci lidských práv Laura Leonor Vásquez Pinedaová a Sebastián Alonzo Juan;

F.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv je i nadále velice vážná; vzhledem k tomu, že situace žen a domorodého obyvatelstva, zejména těch, kteří vystupují na obranu lidských práv, a situace migrantů vyvolává vážné znepokojení, stejně jako jiné otázky, například přístup ke spravedlnosti, podmínky ve věznicích, chování policistů a případy údajného mučení, s nimiž jde ruku v ruce všudypřítomná korupce, spolčování se a beztrestnost;

G.  vzhledem k tomu, že Guatemala ratifikovala úmluvu MOP 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu a úmluvu 87 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se; vzhledem k tomu, že jsou určité pozitivní náznaky, jako například vytvoření Mesa Sindical del Ministerio Público; vzhledem k tomu, že v guatemalském právním řádu neexistuje povinnost předem, svobodně a informovaně konzultovat s komunitami domorodců, jak o ní hovoří úmluva MOP 169;

H.  vzhledem k tomu, že Meziamerický soud pro lidská práva vydal v roce 2014 závazný rozsudek, ve kterém žádá o vytvoření veřejné politiky na ochranu obránců lidských práv; vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá proces konzultací financovaný EU za účelem vytvoření výše uvedené politiky;

I.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky, ať již jsou nadnárodní, či nikoli, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, sídlo, vlastnictví a strukturu, ačkoliv mechanismy účinné kontroly a sankcí zůstávají pro celosvětové provádění těchto zásad výzvou; vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v Guatemale bude přezkoumána v rámci mechanismu všeobecného pravidelného přezkumu v listopadu 2017;

J.  vzhledem k tomu, že guatemalský veřejný ochránce lidských práv, ministerstvo pro veřejnou správu a soudnictví učinily důležité kroky proti beztrestnosti a ve prospěch uznávání lidských práv;

K.  vzhledem k tomu, že Guatemala podnikla určité pozitivní kroky, jako je např. prodloužení mandátu Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG) do roku 2019; vzhledem k tomu, že předsedové výkonné moci, Kongresu a soudního systému Guatemaly předložili Kongresu v říjnu 2016 návrh ústavní reformy soudnictví, který je založen mj. na diskusích u kulatého stolu s občanskou společností a jehož cílem je upevnit soudní systém na základě zásad, jako je justiční kariéra, právní pluralismus a nezávislost soudnictví;

L.  vzhledem k tomu, že cílená zastrašovací kampaň zmařila několik typických případů korupce a přechodného soudnictví, přičemž obránci lidských práv, kteří se této oblasti věnují, včetně soudců a právníků, čelili zastrašování a vykonstruovaným právním stížnostem; vzhledem k tomu, že ředitel Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG) Iván Velasquez rovněž čelí obviněním a je terčem probíhající očerňující kampaně; vzhledem k tomu, že u typických případů v oblasti přechodného soudnictví bylo dosaženo pokroku, jako např. v souvislosti s případem Moliny Theissenové a CREOMPAZ nebo v korupčních případech La Linea a Coparacha;

M.  vzhledem k tomu, že některé členské státy EU dosud neratifikovaly Dohodu o přidružení mezi EU a Střední Amerikou, což znamená, že pilíř „politického dialogu“ dosud nevstoupil v platnost; vzhledem k tomu, že lidská práva a zásada právního státu stojí v centru zájmu politiky EU zaměřené na vnější činnost, stejně jako udržitelný hospodářský a sociální rozvoj;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje nedávné vraždy, jejichž oběťmi byli Laura Leonor Vásquez Pinedaová, Sebastian Alonzo Juan a novináři Victor Valdés Cardona, Diego Esteban Gaspar, Roberto Salazar Barahona a Winston Leonardo Túnchez Cano, stejně tak odsuzuje i každou ze 14 vražd dalších obránců lidských práv v Guatemale, ke kterým došlo v roce 2016; vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám a přátelům všech těchto obránců lidských práv;

2.  zdůrazňuje své znepokojení nad tím, že pokračující násilí a nedostatek bezpečnosti mají negativní vliv na schopnost obránců lidských práv plně a svobodně vykonávat svoji činnost; vzdává hold všem obráncům lidských práv v Guatemale a vyzývá k okamžitému, nezávislému, objektivnímu a důkladnému vyšetřování výše uvedených i dříve spáchaných vražd; zdůrazňuje, že aktivní občanská společnosti je zásadní pro to, aby se stát na všech úrovních stal zodpovědnějším, pohotovějším, otevřenějším, účinnějším a získal tak větší legitimitu;

3.  vítá úsilí Guatemaly v boji proti organizovanému zločinu, žádá, aby bylo toto úsilí posíleno, a uvědomuje si, jak nesmírně obtížné je pro Guatemalu zajistit bezpečnost a svobodu pro všechny své občany v situaci strukturálně zakořeněného násilí, které je výsledkem obchodování s narkotiky; vyzývá orgány a členské státy EU, aby Guatemale poskytly technické a rozpočtové prostředky na pomoc v boji proti korupci a organizované trestné činnosti a aby takového úsilí učinily v programech dvoustranné spolupráce prioritou;

4.  připomíná potřebu vytvořit veřejnou politiku na ochranu obránců lidských práv, jak uvedl Meziamerický soud pro lidská práva v roce 2014; bere na vědomí nedávné zahájení národního dialogu, vyzývá guatemalské orgány, aby zajistily, aby tato veřejná politika byla vytvořena prostřednictvím širokého participativního postupu a řešila strukturální příčiny, které stupňují zranitelnost obránců lidských práv, a vybízí podnikatelskou komunitu, aby toto úsilí podpořila;

5.  vítá rozhodnutí delegace EU v Guatemale finančně přispět na proces diskusí a konzultací o tomto programu a vybízí delegaci EU, aby i nadále podporovala obránce lidských práv; žádá příslušné orgány, aby vypracovaly a uplatňovaly veřejnou politiku na ochranu obránců lidských práv v úzké spolupráci s mnoha zainteresovanými stranami a aby pokračovaly v reformách v zájmu nezávislého soudnictví, boje proti beztrestnosti a upevňování zásad právního státu;

6.  vyzývá k okamžitému a povinnému uplatňování preventivních opatření, která doporučil Meziamerický soud pro lidská práva, a vyzývá orgány, aby zvrátily rozhodnutí, které jednostranně ruší preventivní opatření ve prospěch obránců lidských práv;

7.  připomíná výsledky 93 komunitních konzultací uskutečněných v dobré víře v roce 2014 a 2015; připomíná, že v současnosti probíhá participativní proces, a vyzývá guatemalské orgány, aby urychlily postupy, jejichž cílem je zajistit vytvoření vnitrostátního mechanismu pro svobodné a informované předběžné konzultace, jak stanovuje úmluva MOP 169; vyzývá vládu Guatemaly, aby zahájila rozsáhlejší sociální konzultace týkající se vodních elektráren, těžebních projektů a ropných společností, a vyzývá orgány EU, aby zajistily, že žádná evropská pomoc či podpora nebude podporovat ani umožňovat rozvojové projekty, aniž bude splněna podmínka předběžné, svobodné a informované konzultace s domorodým obyvatelstvem;

8.  vítá iniciativu v oblasti reformy soudního systému, kterou předložili představitelé výkonné, soudní a zákonodárné moci Kongresu s cílem dále rozvíjet profesionální demokratický soudní systém založený na účinné nezávislosti soudnictví; vyzývá guatemalský Kongres, aby spojil síly a v roce 2017 dokončil reformu soudnictví v její celistvosti a integritě; za tímto účelem vyzývá guatemalské orgány, aby pro soudnictví, a zejména pro kancelář nejvyššího státního zástupce, vyčlenily dostatečné množství finančních a lidských zdrojů; podporuje důležitou práci Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG);

9.  jako milník v boji proti beztrestnosti vítá rozhodnutí první komory odvolacího soudu, která potvrdila nepromlčitelnost zločinů genocidy a zločinů proti lidskosti v soudním procesu s bývalým diktátorem Riosem Monteem;

10.  vyzývá Guatemalu, aby spolupracovala s mechanismem všeobecného pravidelného přezkumu a aby přijala všechny příslušné kroky k uplatňování jeho doporučení;

11.  žádá Evropskou unii, aby podporovala kancelář nejvyššího státního zástupce; rozhodně odmítá jakýkoliv druh nátlaku, zastrašování a ovlivňování, které by ohrožovalo nezávislost, právní pluralismus a objektivitu; vybízí guatemalské orgány, aby pokračovaly v podpoře spolupráce mezi útvary ministerstva vnitra pro analýzu útoků proti obráncům lidských práv a odborem pro lidská práva kanceláře nejvyššího státního zástupce;

12.  vyzývá orgány EU, aby spolupracovaly na uzavření mezinárodně závazných dohod, které posílí dodržování lidských práv, obzvláště v případě společností, které mají sídlo v EU a působí ve třetích zemích;

13.  vyzývá ty členské státy EU, které tak dosud neučinily, aby urychleně ratifikovaly Dohodu o přidružení mezi EU a Střední Amerikou; žádá Evropskou unii a její členské státy, aby využily mechanismy stanovené v dohodě o přidružení a politickém dialogu a důrazně Guatemalu podporovaly v plnění ambiciózního programu v oblasti lidských práv a boje proti beztrestnosti; vyzývá orgány EU a členské státy, aby na tento cíl vyčlenily dostatečné finanční prostředky a technickou pomoc;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Organizaci amerických států, Parlamentnímu shromáždění EU–Latinská Amerika, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Guatemalské republiky, Sekretariátu pro hospodářskou integraci Střední Ameriky (SIECA) a Středoamerickému parlamentu (PARLACEN).

(1) Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 257.
(2) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 181.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0020.


Boj proti terorismu ***I
PDF 409kWORD 49k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV o boji proti terorismu (COM(2015)0625 – C8-0386/2015 – 2015/0281(COD))
P8_TA(2017)0046A8-0228/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0625),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 a čl. 82 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0386/2015),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. března 2016(1),

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1373(2001) ze dne 28. září 2001, č. 2178 (2014) ze dne 24. září 2014, 2195(2014) ze dne 19. prosince 2014, 2199(2015) ze dne 12. února 2015, č. 2249 (2015) ze dne 20. listopadu 2015 a 2253(2015) ze dne 17. prosince 2015,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení terorismu ze dne 16. května 2005 a její dodatkový protokol ze dne 19. května 2015,

–  s ohledem na doporučení Finančního akčního výboru (FATF),

–  s ohledem na komuniké z washingtonského Summitu o jaderné bezpečnosti ze dne 1. dubna 2016,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. listopadu 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0228/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise připojené k tomuto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. února 2017 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici (EU) 2017/541.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise u příležitosti přijímání směrnice o boji proti terorismu

Po nedávných teroristických útocích v Evropě vyšlo jednoznačně najevo, že je nutné zvýšit úsilí o zachování bezpečnosti a současně prosazovat respektování našich společných hodnot, včetně právního státu a dodržování lidských práv. S cílem zajistit komplexní reakci na vývoj teroristické hrozby je třeba posílený rámec kriminalizace pro boj proti terorismu doplnit účinnými opatřeními zaměřenými na předcházení radikalizaci, která vede k terorismu, a účinnou výměnou informací o teroristických trestných činech.

Právě v tomto duchu orgány EU a členské státy společně vyjadřují své odhodlání nadále – v rámci svých příslušných pravomocí – rozvíjet účinná preventivní opatření a investovat do takových opatření v rámci komplexního meziodvětvového přístupu, do něhož jsou začleněny všechny příslušné politiky, mimo jiné zejména v oblasti vzdělávání, sociálního začleňování a integrace, a zapojeni všichni příslušní aktéři, včetně organizací občanské společnosti, místních komunit nebo partnerů z oblasti průmyslu.

Komise podpoří úsilí členských států zejména tím, že nabídne finanční podporu projektům, jejichž cílem je vytvářet nástroje zaměřené na boj proti radikalizaci, a dále prostřednictvím celounijních iniciativ a struktur, jako je síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci.

Evropský parlament, Rada a Komise zdůrazňují, že je nezbytné zajistit, aby mezi příslušnými orgány v Unii probíhala účinná a včasná výměna všech informací, které jsou relevantní z hlediska prevence, odhalování, vyšetřování nebo stíhání teroristických trestných činů. V tomto ohledu má zcela zásadní význam plné využívání všech stávajících nástrojů, struktur a agentur Unie k výměně informací, jakož i urychlené provádění veškerých právních předpisů Unie, které jsou v této oblasti přijímány.

Všechny tři orgány opětovně potvrzují, že je třeba vyhodnotit fungování obecného rámce EU pro výměnu informací a pomocí konkrétních opatření řešit případné nedostatky, přičemž je třeba mimo jiné zohlednit plán na posílení výměny informací a správy informací včetně řešení interoperability v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.

(1) Úř. věst. C 177, 18.5.2016, s. 51.


Posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází ***I
PDF 397kWORD 40k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází (COM(2015)0670 – C8-0407/2015 – 2015/0307(COD))
P8_TA(2017)0047A8-0218/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0670),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0407/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A8-0218/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění nařízení (EU) 2016/399 s ohledem na posílení kontrol na vnějších hranicích za použití příslušných databází

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/458.)


Možný vývoj a změny současného institucionálního uspořádání Evropské unie
PDF 564kWORD 69k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 k možnému vývoji a změnám současného institucionálního uspořádání Evropské unie (2014/2248(INI))
P8_TA(2017)0048A8-0390/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem zejména na články 1, 2, 3, 6, 9, 10, 14, 15, 16, 17, 48 a 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU), články 119, 120–126, 127–133, 136–138, 139–144, 194 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie a připojené protokoly,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na zprávu předsedy Evropské komise ze dne 22. června 2015 vypracovanou v úzké spolupráci s předsedy Evropské rady, Evropského parlamentu, Evropské centrální banky a Euroskupiny nazvanou „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“ (dále jen „zpráva pěti předsedů“)(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. listopadu 2013 o návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2) a na své rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2013 o uzavření interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, o spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na VFR(4) a na interinstitucionální dohodu(5) přijatou dne 2. prosince 2013,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje z prosince 2016(6),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dnů 18. a 19. února 2016 o novém řešení pro Spojené království v rámci Evropské unie, které je s ohledem na rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Evropské unie bezpředmětné,

–  s ohledem na výsledek referenda o členství Spojeného království v EU;

–  s ohledem na výsledky běžného průzkumu Eurobarometr č. 84 z podzimu 2015 nazvaného „Veřejné mínění v Evropské unii“ a na výsledky zvláštního průzkumu Eurobarometr z června 2016 nazvané „Evropané v roce 2016: Vnímání a očekávání, boj proti terorismu a radikalizaci“,

–  s ohledem na posudek 2/13 Soudního dvora Evropské unie o návrhu dohody o přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“)(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 28. června 2013, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o ústavních problémech víceúrovňové správy v Evropské unii(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 o jednáních o VFR na období 2014–2020: ponaučení a další postup(10),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014(11) a ze dne 4. července 2013 o zlepšení praktických opatření pro konání evropských voleb v roce 2014(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2013 o umístění sídel evropských institucí(13),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o evropské občanské iniciativě(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie a na k němu přiložený návrh pozměňující Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. června 2016 o rozhodnutí vystoupit z EU, které je výsledkem referenda ve Spojeném království(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro eurozónu(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(19),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o evropské pohraniční a pobřežní stráži(20),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015(21) a stanovisko Výboru regionů ze dne 8. července 2015(22),

–  s ohledem na prohlášení „Větší evropská integrace: cesta vpřed“ předsedů italské Poslanecké sněmovny (Camera dei deputati), francouzského Národního shromáždění (Assemblée nationale), německého Spolkového sněmu (Bundestag) a lucemburské Poslanecké sněmovny (Chambre des Députés), které byly podepsáno dne 14. září 2015 a které nyní podporuje i několik dalších parlamentních komor v EU,

–   s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2013 „Posilování občanství EU – podpora volebních práv občanů EU“;(23)

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0390/2016),

A.  vzhledem k tomu, že cílem tohoto usnesení je řešit dnešní problémy způsobem, který současné nástroje obsažené ve Smlouvách neumožňují a který je proto možný pouze prostřednictvím budoucí změny Smlouvy, když budou splněny příslušné podmínky;

B.  vzhledem k tomu, že evropské instituce nejsou schopny se vyrovnat s hlubokou a mnohotvárnou krizí, kterou dnes Unie prochází („polykrize“), včetně jejích finančních, ekonomických, sociálních a migračních důsledků, ani s vzestupem populistických stran a nacionalistických hnutí, což způsobuje rostoucí nespokojenost stále větší části obyvatelstva s fungováním současné Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že členské státy nemohou náročné evropské výzvy řešit jednotlivě, nýbrž je zapotřebí společná reakce Evropské unie;

D.  vzhledem k tomu, že pokrok při budování Unie, která by dokázala skutečně dosahovat svých cílů, je mařen jednak špatným fungování rozhodovacích postupů, protože Rada se soustavně snaží dosahovat jednomyslnosti (tato praxe dodnes vychází z tzv. Lucemburského kompromisu), a jednak neexistencí jediného a důvěryhodného výkonného orgánu, který by měl plnou demokratickou legitimitu a pravomoci umožňující přijímat účinná opatření v široké škále politických oblastí; vzhledem k tomu, že nedávné příklady, jako je např. nedostatečné řízení pohybu uprchlíků, pomalé čištění rozvah našich bank po vypuknutí finanční krize a neexistence okamžité společné reakce na vnitřní a vnější hrozbu terorismu, přesvědčivě ukázaly, že Unie není schopna účinně a rychle reagovat;

E.  vzhledem k tomu, že EU nemůže naplnit očekávání evropských občanů proto, že nejsou plné využívány všechny možnosti, které nabízejí současné Smlouvy, a protože Smlouvy neposkytují všechny potřebné nástroje, pravomoci a rozhodovací postupy k tomu, aby bylo možné účinně dosahovat těchto společných cílů;

F.  vzhledem k tomu, že tento problém ve spojení s tím, že členské státy nemají žádnou společnou vizi budoucnosti našeho světadílu, způsobil bezprecedentní úroveň „euroskepticismu“, který vede k návratu k nacionalismu a vytváří riziko oslabení Unie a možná dokonce jejího rozpadu;

G.  vzhledem k tomu, že systém, v jehož rámci se členské státy uchylují k řešením „à la carte“ a který byl dále posílen Lisabonskou smlouvou, Unii dále zkomplikoval a prohloubil její vnitřní rozdíly, místo aby napomáhal dalšímu rozvoji Unie; vzhledem k tomu, že navzdory flexibilitě, kterou umožňují Smlouvy, získalo několik členských států četné výjimky („opt-outy“) z primárního práva, takže vznikl neprůhledný systém vzájemně se protínajících okruhů spolupráce a není tedy možné účinně provádět demokratickou kontrolu;

H.  vzhledem k tomu, že smlouvy nabízejí různé formy flexibilní a diferencované integrace na sekundární úrovni prostřednictvím nástrojů posílené a strukturované spolupráce, které by se měly používat jen v omezeném počtu politických oblastí a měly by být přitom inkluzivní, aby možnost podílet se na této spolupráci měly všechny členské státy; vzhledem k tomu, že dvacet let po zavedení posílené spolupráce je její dopad stále velmi omezený; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce byla povolena ve třech případech, totiž u společných pravidel pro právo, které se použije pro rozvody mezinárodních párů, evropského patentu s jednotným účinkem a zavedení daně z finančních transakcí; vzhledem k tomu, že posílenou spolupráci je nutné používat pouze jako první krok k další integraci politik, jako je společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP), a ne jako způsob, jak usnadnit zavádění řešení „à la carte“;

I.  vzhledem k tomu, že komunitární metoda musí být zachována a mezivládní řešení ji nesmějí oslabit, a to ani v oblastech, v nichž ne všechny členské státy splňují podmínky účasti;

J.  vzhledem k tomu, že euro je měnou Unie (čl. 3 odst. 4 SEU), Spojené království získalo výjimku z povinnosti připojit se (protokol č. 15), Dánsko má ústavní výjimku (protokol č. 16), Švédsko přestalo dodržovat konvergenční kritéria pro přijetí eura a v Evropské radě se otevřeně hovoří o tom, že by společnou měnu mohlo opustit Řecko; vzhledem k tomu, že všechny členské státy mají povinnost přijmout společnou měnu, jakmile splní všechna požadovaná kritéria, nicméně pro členské státy, které by měly přijmout euro po jeho vytvoření, nebyl stanoven žádný harmonogram;

K.  vzhledem k tomu, že pokud se jedná o Schengen, volný pohyb osob a výsledné zrušení kontrol na vnitřních hranicích – což jsou prvky, které jsou zakotveny ve Smlouvách – byly Spojenému království a Irsku poskytnuty opt-outy; vzhledem k tomu, že těchto politik se neúčastní ještě čtyři další členské státy, ačkoli mají povinnost tak učinit, přičemž výjimky typu „opt-in“ byly poskytnuty také třem zemím mimo Evropskou unii; vzhledem k tomu, že tato fragmentace nejen brání úplnému odstranění některých zbývajících vnitřních hranic, ale také ztěžuje vytváření skutečného vnitřního trhu a plně integrované oblasti svobody, bezpečnosti a práva; připomíná, že začlenění do Schengenského prostoru musí být i nadále cílem pro všechny členské státy EU;

L.  vzhledem k tomu, že opt-outy pro jednotlivé členské státy ohrožují jednotné uplatňování práva EU, vedou k přílišné komplikovanosti rozhodování, představují hrozbu pro soudržnost Unie a podkopávají solidaritu mezi jejími občany;

M.  vzhledem k tomu, že Evropská rada od Lisabonské smlouvy rozšířila svou úlohu a prostřednictvím mezivládních nástrojů přijímaných mimo rámec EU zařazuje mezi své úkoly i každodenní řízení, přičemž tento trend se dále urychlil v důsledku finanční a migrační krize, a to navzdory tomu, že její úlohou není vykonávat legislativní funkci, nýbrž dávat Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezovat její obecné politické směry a priority (čl. 15 odst. 1 SEU);

N.  vzhledem k tomu, že využívání jednomyslnosti v Evropské radě a její neschopnost této jednomyslnosti dosahovat vedly k přijetí mezivládních dohod mimo právní rámec EU, jako jsou Evropský mechanismus stability (ESM) a Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (TSCG, nazývaná také „Rozpočtový pakt“); vzhledem k tomu, že totéž platí i o dohodě s Tureckem o krizi spojené se syrskými uprchlíky;

O.  vzhledem k tomu, že článek 16 Rozpočtového paku sice stanoví, že do pěti let od data jeho vstupu v platnost (před 1. lednem 2018) musí být učiněny kroky nezbytné pro jeho začlenění do právního rámce Unie, a obdobná ustanovení jsou i součástí mezivládní dohody o převodu a vzájemném využití příspěvků do Jednotného fondu pro řešení problémů bank, nicméně je zřejmé, že odolnost eurozóny, včetně dokončení bankovní unie, nelze zajistit bez opatření směřujících k prohloubení jejího fiskálního rozměru společně se zavedením spolehlivější, účinnější a demokratičtější formy rozhodování;

P.  vzhledem k tomu, že tento nový systém rozhodování předpokládá, že se Komise stane skutečnou vládou, která bude odpovědná Parlamentu a bude mít pravomoc formulovat a provádět společnou fiskální a makroekonomickou politiku, kterou eurozóna nutně potřebuje, a bude mít rozpočet odpovídající rozsahu úkolů, které bude muset plnit; vzhledem k tomu, že kromě opatření přijatých na základě stávajícího primárního práva vyžadují tyto kroky také změnu Lisabonské smlouvy;

Q.  vzhledem k tomu, že je tomu tak i v případě nezbytné reformy a modernizace finančních zdrojů celé Evropské unie; vzhledem k tomu, že dohody o stávajícím víceletém finančním rámci (VFR) bylo dosaženo až po dlouhých a vyčerpávajících jednáních a doprovázelo ji rozhodnutí o ustavení skupiny na vysoké úrovni pověřené přezkumem systému příjmů, tzv. „vlastních zdrojů“ EU, přičemž tato skupina měla předložit svou zprávu v roce 2016; vzhledem k tomu, že stávající VFR výrazně omezuje finanční a politickou autonomii Unie, neboť většina příjmů pochází z příspěvků členských států a velká část výdajů je již předem vymezena a vrací se zpět těmto členským státům; vzhledem k tomu, že příspěvky členských států založené na HDP/HND se staly zdaleka největším zdrojem příjmů;

R.  vzhledem k tomu, že nominální výše současného víceletého finančního rámce je nižší než u předchozího VFR, zatímco okolnosti vyžadují, aby bylo vyvinuto větší rozpočtové úsilí za účelem pomoci uprchlíkům a podnícení hospodářského růstu a sociálnější Evropy;

S.  vzhledem k tomu, že požadavek jednomyslnosti v případě daňové politiky brání tomu, aby bylo možné řešit problém existence daňových rájů na území Evropské unie a škodlivých daňových politik členských států; vzhledem k tomu, že tyto praktiky narušují fungování vnitřního trhu, ohrožují daňové příjmy členských států a ve svém důsledku přesouvají daňovou zátěž na občany a malé a střední podniky;

T.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je ústavním systémem založeným na právním státu; vzhledem k tomu, že Smlouvy by se měly změnit tak, aby se Soudní dvůr EU stal příslušným pro všechny aspekty práva EU, v souladu se zásadou oddělení pravomocí;

U.  vzhledem k tomu, že EU je založena také na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že se stávající nástroje EU pro posuzování a postihování porušení těchto zásad členskými státy ukázaly být nedostatečnými; vzhledem k tomu, že řízení o nesplnění povinnosti týkající se konkrétních právních aktů nebo opatření členského státu porušujícího právo EU jsou nevhodné k řešení soustavného porušování základních hodnot EU; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o existenci zřejmého nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší základní hodnoty, přijímá podle čl. 7 odst. 1 SEU Rada čtyřpětinovou většinou, zatímco rozhodnutí, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení těchto hodnot, přijímá jednomyslně Evropská rada; vzhledem k tomu, že v důsledku těchto požadavků nebyla dosud využita ani preventivní opatření podle čl. 7 odst. 1 SEU ani sankční mechanismy podle čl. 7 odst. 2 a 3;

V.  vzhledem k tomu, že EU je zjevně schopna více ovlivňovat politiky v oblasti lidských práv, právního státu a korupce v době, kdy země teprve kandidují na vstup do Unie; vzhledem k tomu, že mechanismy v oblasti právního státu musí být uplatňovány stejně přísně na všechny členské státy;

W.  vzhledem k tomu, že tato revize je potřebná také k tomu, aby došlo k obnovení rovnováhy a k zásadní modernizaci fungování Unie s cílem omezit byrokratickou regulaci a zefektivnit tvorbu a přijímání politik s větším zřetelem k potřebám občanů; vzhledem k tomu, že Unie potřebuje nezbytné pravomoci k tomu, aby pokročila při dosahování některých ze svých deklarovaných cílů, jako je dokončení jednotného trhu včetně energetické unie, sociální soudržnost a snaha o plnou zaměstnanost, spravedlivé a společné řízení migrace a azylu a politika vnitřní a vnější bezpečnosti;

X.  vzhledem k tomu, že klíčem k překonání euroskepticismu a opětovnému potvrzení významu evropského rozměru založeného na solidaritě, sociální soudržnosti a budování participativní demokracie podporující začlenění jako doplňku k zastupitelské demokracii je rozvoj systematického dialogu s organizacemi občanské společnosti a posílení sociálního dialogu na všech úrovních v souladu se zásadou stanovenou v článku 11 SFEU;

Y.  vzhledem k tomu, že v posledním desetiletí se výrazně zhoršila bezpečnostní situace v Evropě, zejména v sousedství Unie a že jednotlivé členské státy již samy nedokáží zaručit svou vnitřní a vnější bezpečnost;

Z.  vzhledem k tomu, že pokles evropských obranných kapacit omezil schopnost EU šířit stabilitu za své bezprostřední hranice; vzhledem k tomu, že k tomu přistupuje také neochota našich amerických spojenců intervenovat, pokud by Evropa nebyla ochotna převzít spravedlivý díl odpovědnosti; vzhledem k tomu, že je třeba posílit obrannou politiku EU a vytvořit komplexní partnerství mezi EU a NATO a současně zajistit, aby EU mohla jednat v zahraničních operacích autonomně, zvláště jde-li o stabilizaci sousedních zemí; vzhledem k tomu, že to vyžaduje, aby se v souladu s novou evropskou bezpečnostní strategií prohloubila spolupráce mezi členskými státy a zvýšila integrace jejich obranných kapacit v rámci „evropského obranného společenství“;

AA.  vzhledem k tomu, že nebylo využito žádné z překlenovacích ustanovení (tzv. „passerelle“) obsažených v Lisabonské smlouvě s cílem zjednodušit rozhodování v EU a že za současných podmínek není jejich využití pravděpodobné; ovšem vzhledem k tomu, že v návaznosti na rozhodnutí Evropské rady z 18. a 19. června 2009 o otázce snížení počtu komisařů, k němuž mělo dojít podle Lisabonské smlouvy, bylo ustanovení umožňující nesnižovat počet komisařů přijato okamžitě;

AB.  vzhledem k tomu, že volby do Evropského parlamentu v roce 2014 poprvé přímo vedly ke jmenování kandidáta na předsedu Komise; vzhledem však k tomu, že občané neměli možnost hlasovat pro kandidáty přímo; vzhledem k tomu, že je třeba zavést jednoznačný právní základ, který by tento nový systém zabezpečil a rozvíjel s cílem dále posílit nadnárodní charakter evropských voleb; vzhledem k tomu, že občané obtížně chápou vzájemný vztah mezi předsedou Komise a předsedou Evropské rady;

AC.  vzhledem k tomu, že naléhavost reformy Unie dramaticky vzrostla poté, co se občané Spojeného království v referendu vyslovili pro vystoupení z Evropské unie; vzhledem k tomu, že jednání o podmínkách vystoupení Spojeného království z EU musí rovněž zohlednit rámec pro jeho budoucí vztahy s Unií; vzhledem k tomu, že tato dohoda musí být vyjednána v souladu s čl. 218 odst. 3 SFEU a musí být uzavřena Radou jednající jménem Unie a rozhodující kvalifikovanou většinou poté, co získala souhlas Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že Evropský parlament by se měl proto plně účastnit celého procesu vyjednávání;

AD.  vzhledem k tomu, že vystoupení Spojeného království z EU nabízí příležitost k tomu, aby se snížila složitost Unie a bylo vyjasněno, co vlastně znamená být jejím členem; vzhledem k tomu, že vztah EU s nečlenskými zeměmi ve jejím sousedství (Spojené království, Norsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina ad.) vyžaduje jasný rámec; vzhledem k tomu, že již zakladatelé Unie zvažovali určitý druh „statusu přidružené země“;

AE.  vzhledem k tomu, že v rámci tohoto důležitého kroku svěřují Smlouvy Evropskému parlamentu šest specifických pravomocí, tj. právo předkládat návrhy na změnu Smluv (čl. 48 odst. 2 SEU), právo být konzultován Evropskou radou ohledně změny Smluv (čl. 48 odst. 3 pododstavec 1 SEU), právo trvat na svolání konventu proti vůli Evropské rady (čl. 48 odst. 3 pododstavec 2 SEU), právo být Evropskou radou konzultován ohledně rozhodnutí o změně všech nebo části ustanovení části třetí SFEU (čl. 48 odst. 6 pododstavec 2 SEU), právo předložit podnět ohledně změny složení Parlamentu před volbami do EP (čl. 14 odst. 2 SEU) a právo navrhnout pro tyto volby jednotný volební postup (čl. 223 odst. 1 SFEU);

AF.  vzhledem k tomu, že musí být zachována úloha Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů coby institucionálních zástupců organizací občanské společnosti a regionálních a místních aktérů, jejichž stanoviska přispívají ke zvýšení demokratické legitimity tvorby politik a legislativních procesů;

AG.  vzhledem k tomu, že velká většina regionálních a místních vlád v Unii se prostřednictvím Výboru regionů soustavně vyslovuje pro to, aby EU byla integrovanější a rozhodovala efektivněji;

1.  domnívá se, že čas pro krizové řízení prostřednictvím postupně přijímaných ad hoc rozhodnutí již skončil, neboť tento přístup vede jen k opatřením, která jsou často příliš slabá a přicházejí příliš pozdě; je přesvědčen, že nastal čas důkladně se zamyslet nad tím, jak vyřešit nedostatky rozhodování a řízení v Evropské unii prostřednictvím komplexní a důkladné revize Lisabonské smlouvy; domnívá se, že dokud tato revize neproběhne lze krátkodobá a střednědobá řešení realizovat plným využitím potenciálu, který nabízí Lisabonská smlouva;

2.  konstatuje, že směřování reformy Unie by mělo vést k její modernizaci díky zavedení nových nástrojů a nových účinných evropských kapacit a demokratizací rozhodovacích procesů spíše než její renacionalizací prostřednictvím posílení mezivládních prvků;

3.  zdůrazňuje, že nedávný průzkum veřejného mínění Eurobarometr ukázal, že – v rozporu s rozšířenou představou – jsou si občané EU i nadále plně vědomi významu skutečně evropských řešení(24), mimo jiné v oblastech bezpečnosti a migrace, a takováto řešení podporují;

4.  s velkým znepokojením sleduje, jak roste počet podskupin členských států, které podkopávají jednotu Unie tím, že vytvářejí netransparentní prostředí, a snižují důvěru občanů; domnívá se, že vhodným formátem pro diskuse o budoucnosti Unie je EU-27; zdůrazňuje, že rozpad diskuse na různé formáty nebo skupiny členských států by byl kontraproduktivní;

5.  zdůrazňuje, že komplexní demokratická reforma Smluv musí proběhnout prostřednictvím úvah o budoucnosti EU a přijetí dohody o vizi pro současné a budoucí generace evropských občanů, které povedou ke svolání konventu, jenž bude – díky svému složení ze zástupců vnitrostátních parlamentů, vlád všech členských států, Komise a Evropského parlamentu a poradních orgánů EU, jako je Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor – patřičně inkluzivní a poskytne rovněž vhodnou platformu pro tyto úvahy a pro navázání dialogu s evropskými občany a občanskou společností;

Konec „Evropy à la carte“

6.  lituje, že kdykoli se Evropská rada rozhodne uplatnit mezivládní metody a obejít tak „komunitární metodu“ či „metodu Unie“ definovanou ve Smlouvách, snižuje tím nejen účinnost tvorby politik, ale přispívá také k nízké transparentnosti a demokratické kontrole; domnívá se, že diferencovaný postup je myslitelný pouze jako dočasné řešení na cestě k efektivnější a integrovanější tvorbě evropských politik;

7.  domnívá se, že „metoda Unie“ je jedinou demokratickou metodou výkonu legislativní funkce, která zaručuje, že jsou zohledněny všechny zájmy, zejména společný evropský zájem; „metodu Unie“ chápe jako legislativní postup, v němž Komise má – v rámci pravomoci orgánu výkonné moci – právo legislativní iniciativy, Parlament a Rada zastupující občany resp. státy společně rozhodují většinovým hlasováním, zatímco požadavek jednomyslnosti v Radě se stává naprostou výjimkou, a Soudní dvůr provádí dohled a konečnou soudní kontrolu; trvá na tom, že „metodu Unie“ je třeba respektovat i v naléhavých případech;

8.  za těchto okolností považuje za zásadní se znovu přihlásit k vytváření „stále užšího svazku mezi národy Evropy“ (článek 1 SEU) a čelit tak všem tendencím směřujícím k rozpadu a znovu jasně vyjádřit morální, politický a dějinný účel a ústavní povahu Evropské unie;

9.  navrhuje, aby byly podmínky pro navázání posílené a strukturované spolupráce učiněny méně restriktivní, mimo jiné tím, že se sníží minimální počet zúčastněných členských států;

10.  navrhuje, aby příští revize Smluv racionalizovala stávající chaotickou diferenciaci díky tomu, že ukončí praxi různých výjimek z primárního práva typu „opt-out“, „opt-in“ a výjimek pro jednotlivé členské státy;

11.  doporučuje, aby bylo definováno a rozvíjeno partnerství za účelem vytvoření okruhu partnerů v okolí EU pro státy, které se nepřipojí či nemohou připojit k Unii, ale přesto si přejí úzké mít s EU úzký vztah; domnívá se, že tento vztah by měl být spojen s povinnostmi odpovídajícími právům těchto států, například s příspěvkem do rozpočtu EU a zejména dodržováním základních unijních hodnot a právního státu;

12.  je přesvědčen, že v zájmu dosažení společných cílů Unie a zaručení rovnosti všech občanů a členských států by měl být zachován jednotný institucionální rámec;

Vystoupení Spojeného království z Evropské unie

13.  konstatuje, že jedním z možných výsledků procesu respektujícího vůli většiny občanů Spojeného království vystoupit z EU by mohl být nový typ partnerství; zdůrazňuje, že vystoupení Spojeného království, které je jedním z větších členských států a současně největším státem, který není členem eurozóny, ovlivní sílu Unie a institucionální rovnováhu Unie;

14.  znovu zdůrazňuje, že základní prvky Unie, zejména integrita jednotného trhu a skutečnost, že tuto integritu jednotného trhu nelze oddělit od čtyř základních svobod Unie (volného pohybu kapitálu, osob, zboží a služeb), jsou zásadními a neoddělitelnými pilíři Unie, stejně jako existence právního státu, kterou zaručuje Evropský soudní dvůr; znovu zdůrazňuje, že tuto ústavní jednotu nelze v rámci jednání o vystoupení Spojeného království z Unie porušit;

15.  žádá, aby se v důsledku rozhodnutí občanů Spojeného království vystoupit z EU přesunulo sídlo Evropského orgánu pro bankovnictví a Evropské agentury pro léčivé přípravky z Londýna do jiného členského státu;

Nová správa ekonomických záležitostí pro hospodářský růst, sociální soudržnost a finanční stabilitu

16.  je velmi znepokojen tím, že v hospodářské a měnové unii (HMU) se zvyšují hospodářské, sociální rozdíly, neprobíhají hospodářské reformy a nedochází ke konvergenci a že ekonomiky mnoha členských států HMU ztrácejí svou konkurenceschopnost; příčinou těchto problémů je zejména to, že neexistuje společná fiskální a ekonomická politika; domnívá se proto, že společná fiskální a ekonomická politika by měla spadat do sdílené pravomoci Unie a členských států;

17.  domnívá se, že řešení nepřinesly ve své dnešní podobě ani Pakt o stabilitě a růstu ani ustanovení zakazující bailout (článek 125 SFEU); je přesvědčen, že EU musí odmítnout snahy vrátit se k protekcionistickým národním politikám a měla by i nadále být otevřenou ekonomikou; varuje, že toho není možné dosáhnout likvidací jejího sociálního modelu;

18.  dále konstatuje, že současný systém dostatečně nezajišťuje, aby se státy s příslušnými doporučeními skutečně ztotožnily; zajímá se v té souvislosti o potenciál, který skýtá poradní Evropská fiskální rada a její budoucí úloha spočívající v tom, že bude radit Komisi ohledně nastavení fiskální politiky, které by bylo vhodné pro eurozónu jako celek;

19.  uvědomuje si, že bude nutné posoudit účinnost mnoha opatření krizového řízení, která EU přijala v nedávné době, zakotvit určité rozhodovací postupy v primárním právu a upevnit právní základy nového regulačního rámce pro finanční sektor; souhlasí se „zprávou pěti předsedů“ v tom, že „otevřená metoda koordinace“ jako základ ekonomické strategie EU nefunguje;

20.  navrhuje proto, aby byl k Paktu o stabilitě a růstu přijat řádným legislativním postupem „konvergenční kodex“ jako právní akt stanovující konvergenční cíle (např. v oblasti daní, trhu práce, investic, produktivity, sociální soudržnosti, veřejných kapacit pro administrativní řízení a řádnou správu věcí veřejných); trvá na tom, že v rámci správy ekonomických záležitostí by měl být soulad s konvergenčním kodexem podmínkou pro účast ve fiskální kapacitě eurozóny, a žádá, aby každý členský stát předložil návrhy, jakým způsobem splní kritéria konvergenčního kodexu; zdůrazňuje, že normy a fiskální pobídky jsou stanoveny v usnesení EP o rozpočtové kapacitě pro eurozónu;

21.  bere na vědomí silný sociální rozměr, který je pro komplexní HMU nezbytný, a to, že článek 9 SFEU ve své současné podobě nepostačuje k tomu, aby zajistil odpovídající rovnováhu mezi sociálními právy a hospodářskými svobodami; požaduje proto, aby tato práva byla na stejné úrovni a aby byl zajištěn dialog mezi sociálními partnery;

22.  vyzývá k začlenění Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii („Rozpočtový pakt“) do právního řádu EU a k začlenění ESM a jednotného fondu pro řešení krizí do práva EU na základě celkového posouzení jejich provádění a s odpovídajícím demokratickým dohledem, který bude vykonávat Parlament, čímž bude dosaženo toho, že za kontrolu těchto nástrojů budou odpovídat ti, kdo do nich přispívají; vyzývá také k dalšímu rozvoji meziparlamentní konference uvedené v článku 13 Rozpočtového paktu, aby mohly v dostatečném předstihu proběhnout věcné diskuse mezi EP a vnitrostátními parlamenty, kdykoli budou zapotřebí;

23.  zastává názor, že pokud chceme zvýšit finanční stabilitu, zmírnit přeshraniční asymetrické a symetrické otřesy, snížit recesivní účinky a zajistit řádnou úroveň investic, je třeba vytvořit rozpočtovou kapacitu eurozóny, jejímž základem by byly skutečně vlastní zdroje a „ministerstvo financí“, které by bylo oprávněno půjčovat si peníze; konstatuje, že toto „ministerstvo financí“ by mělo působit v rámci Komise a podléhat demokratickému dohledu vykonávanému Parlamentem a Radou;

24.  poukazuje na to, že pro fungování Hospodářské a měnové unie má zásadní význam dodržování pravidel, a proto jsou zapotřebí silnější vládní funkce, než jaké v současné době vykonávat Komise a Euroskupina, a rovněž by měl existovat plně demokratický systém brzd a protiváh v podobě zapojení Evropského parlamentu do všech aspektů HMU; je přesvědčen, že ve snaze zlepšit vlastní odpovědnost je současně nutné zajistit kontrolu na úrovni, kde jsou přijímána nebo uplatňována rozhodnutí, přičemž vnitrostátní parlamenty dohlíží na své vlády a Evropský parlament dohlíží na evropskou exekutivu;

25.  žádá proto, aby se výkonná moc soustředila v Komisi ve funkci ministra financí EU, k čemuž je třeba, aby Komise měla pravomoc formulovat a provádět společnou hospodářskou politiku EU, která by využívala kombinaci makroekonomických, fiskálních a měnových nástrojů a opírala se o fiskální kapacitu eurozóny; ministr financí by odpovídal za činnost ESM a ostatních sdílených fondů včetně rozpočtové kapacity a byl by jediným vnějším představitelem eurozóny v mezinárodních organizacích, zejména ve finančním sektoru;

26.  domnívá se, že ministr financí musí mít přiměřené pravomoci, aby mohl činit kroky s cílem zajistit dodržování konvergenčního kodexu, a že by měl mít pravomoc využívat výše uvedených fiskálních pobídek;

27.  domnívá se, že – aniž byly dotčeny úkoly Evropského systému centrálních bank – Evropská centrální banka musí mít status věřitele poslední instance pro finanční instituce, nad kterými vykonává přímý dohled nebo dozor; považuje dále za nezbytné, aby Evropská centrální banka měla plné pravomoci federální rezervní banky, aniž by ovšem ztratila svou nezávislost;

28.  požaduje, aby Bankovní unie a Unie kapitálových trhů byly dokončeny sice v postupných krocích, ale také co nejdříve podle zrychleného harmonogramu;

29.  domnívá se, že je nezbytné odstranit požadavek jednomyslnosti při rozhodování o některých daňových postupech, aby EU mohla zajistit spravedlivé a bezproblémové fungování vnitřního trhu a zamezila škodlivé daňové soutěži mezi členskými státy; požaduje, aby mezi základní cíle Evropské unie byl zařazen boj proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým rájům;

Nové výzvy

30.  uvědomuje si, že existují geopolitické, hospodářské a environmentální důvody pro vytvoření skutečné Evropské energetické unie; zdůrazňuje, že jedním z největších celosvětových problémů, kterým EU čelí, je změna klimatu; poukazuje však na to, že má-li být zajištěno úspěšné provádění společných politik v oblasti čisté a obnovitelné energie, je třeba nejen plně ratifikovat a provést Pařížskou dohodu a upravit závazné cíle a činnosti EU v oblasti klimatu, ale také změnit ustanovení, podle něhož se politika EU nesmí dotýkat práva členského státu stanovovat podmínky pro využívání vlastních energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií (čl. 194 odst. 2 SFEU);

31.  zdůrazňuje, že ve Smlouvách by mělo být zakotveno, že rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie je pro Unii i členské státy jedním z nejdůležitějších cílů;

32.  upozorňuje na to, že Smlouvy nabízejí mnoho prostředků k tomu, abychom vytvořili humánní, dobře fungující systém řízení migrace a azylu, jehož součástí by byla evropská pohraniční a pobřežní stráž, a vítá pokrok, kterého již bylo v tomto směru dosaženo; je nicméně přesvědčen, že Smlouvy, zejména čl. 79 odst. 5 SFEU, jsou příliš restriktivní v případě ostatních aspektů migrace, zejména pokud jde o vytvoření skutečného evropského systému legální migrace; zdůrazňuje, že budoucí systém migrace v EU musí fungovat v součinnosti s její zahraniční pomocí a její zahraniční politikou a musí sjednocovat vnitrostátní kritéria pro udělení azylu a přístup na trh práce; je přesvědčen, že při provádění politik ostrahy hranic, dohod s třetími zeměmi včetně spolupráce v oblasti zpětného přebírání a navracení osob, azylu a migrace musí být zajištěn demokratický dohled, který vykonává Parlament, a že národní bezpečnost nemůže sloužit jako záminka k obcházení činnosti na evropské úrovni;

33.  vzhledem k intenzitě teroristické hrozby považuje za nutné, aby se zvýšily kapacity EU v oblasti boje proti terorismu a mezinárodní organizované trestné činnosti; zdůrazňuje, že nestačí zajišťovat koordinaci mezi příslušnými orgány a agenturami v členských státech, nýbrž je také třeba vybavit Europol a Eurojust reálnými pravomocemi a kapacitami k vyšetřování a stíhání trestné činnosti tím, že se změní ve skutečný „evropský úřad pro vyšetřování a boj proti terorismu“, který bude podléhat parlamentnímu dohledu;

34.  dospívá k závěru, že různé teroristické útoky na evropském území ukázaly, že bezpečnost by mohla být zaručena lépe, kdyby nebyla ve výlučné pravomoci členských států; navrhuje proto její převedení do sdílené pravomoci, aby se usnadnilo zřízení evropské kapacity pro vyšetřování a zpravodajskou činnost v rámci Europolu pod soudním dohledem; konstatuje, že dokud se k tomu nedojde, členským státům nic nebrání zavést tyto formy spolupráce mezi svými službami v souladu s článkem 73 SFEU;

Posílení zahraniční politiky

35.  jak již uvedl ve svém usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy, lituje, že Evropská unie nedosáhla většího pokroku při rozvíjení své schopnosti dohodnout se na společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a uplatňovat ji; poukazuje na to, že jeho snahy iniciovat společnou bezpečnostní a obrannou politiku zatím nebyly příliš úspěšné, zejména pokud se jedná o sdílení nákladů a odpovědnosti;

36.  konstatuje, že posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky je jediným způsobem, jak může EU důvěryhodným způsobem odpovědět na nové bezpečnostní hrozby a výzvy, a bojovat tak proti terorismu a zajišťovat mír, stabilitu a pořádek ve svém sousedství;

37.  zastává názor, že funkce místopředsedy Komise / vysokého představitele by se měla nazývat „ministr zahraničí EU“ a mělo by se mu dostat podpory v úsilí o to, aby se stal hlavním vnějším představitelem Evropské unie na mezinárodní scéně, v neposlední řadě na úrovni OSN, a zároveň opakuje, že na základě ustanovení Lisabonské smlouvy je možné a nutné dosáhnout většího pokroku, a to rovněž pokud jde o využívání ustanovení o hlasování kvalifikovanou většinou; domnívá se, že by ministr zahraničí měl mít – vzhledem k rozsahu svých úkolů a velké pracovní zátěži – možnost jmenovat politické zástupce; navrhuje, aby bylo zhodnoceno fungování Evropské služby pro vnější činnost v její současné podobě a aby byla posouzena potřeba přiměřených rozpočtových zdrojů;

38.  zdůrazňuje, že je zapotřebí rychle vytvořit „evropskou obrannou unii“, která by posílila obranu území EU a ve strategickém partnerství v NATO umožnila Unii jednat autonomně v zahraničních operacích, zejména s cílem stabilizovat své sousedství a zlepšit tak úlohu EU, pokud jde o zaručení vlastní obrany a bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Spojených národů; poukazuje na francouzsko-německou iniciativu ze září 2016 a na italskou iniciativu ze srpna 2016, která je užitečným příspěvkem k tomuto tématu; zdůrazňuje, že by Evropský parlament měl být plně zapojen do všech kroků při vytváření této evropské obranné unie a měl by mít právo udílet souhlas s případnými operacemi v zahraničí; vzhledem k významu evropské obranné unie by měla Smlouva obsahovat ustanovení o možnosti jejího vytvoření; dále konstatuje, že vedle Evropské služby pro vnější činnost by mělo vzniknout generální ředitelství („GŘ Defence“) odpovědné za vnitřní aspekty společné bezpečnostní a obranné politiky;

39.  zdůrazňuje nezbytnost navýšení zdrojů určených na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby se dosáhlo spravedlivějšího sdílení nákladů na vojenské operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky nebo evropské obranné unie;

40.  navrhuje, aby byl na podporu SZBP vytvořen „evropský zpravodajský úřad“;

Ochrana základních práv

41.  připomíná, že Komise je strážcem Smluv a jejich hodnot uvedených v článku 2 SEU; vzhledem k různým případům údajného porušení hodnot Unie v několika členských státech dospívá k závěru, že současný postup zakotvený v článku 7 SEU je nedostatečný a těžkopádný;

42.  zdůrazňuje, že dodržování a ochrana základních hodnot EU jsou základními stavebními kameny Evropské unie jakožto hodnotového společenství a spojují členské státy dohromady;

43.  navrhuje změnit článek 258 SFEU tak, aby Komisi výslovně umožnil uplatnit „žalobu pro systematické porušování“ vůči členským státům porušujícím základní hodnoty; „žalobu pro systematické porušování“ chápe jako souhrn souboru souvisejících individuálních žalob pro porušení Smluv, které vypovídají o tom, že členský stát vážně a trvale porušuje článek 2 SEU;

44.  navrhuje, aby byly pozměněny články 258 a 259 SFEU s cílem rozšířit právo podat žalobu u ESD pro údajné porušení Listiny základních práv ze strany orgánu EU nebo členského státu na všechny fyzické a právnické osoby, které jsou přímo a individuálně dotčeny takovým jednáním;

45.  doporučuje, aby byl zrušen článek 51 Listiny základních práv a aby se listina změnila na všeobecnou „Listinu práv Unie“ („Bill of Rights of the Union“);

46.  je navíc přesvědčen, že by občané měli mít k dispozici více nástrojů participativní demokracie na unijní úrovni; proto doporučuje, aby bylo posouzeno, zda by bylo vhodné vložit do Smluv ustanovení o referendu na úrovni EU týkajícím se záležitostí souvisejících s opatřeními a politikami Unie;

Více demokracie, transparentnosti a kontroly

47.  navrhuje, aby se Komise změnila v hlavní výkonný orgán či vládu Unie; tím by se posílila „metoda Unie“ a zvýšila transparentnost a činnost na úrovni Unie by byla účelnější a účinnější;

48.  znovu vyzývá k tomu, aby byla Komise v novém složení výrazně menší a aby se počet místopředsedů snížil na dva: těmi by byli ministr financí a ministr zahraničí; navrhuje, aby byl stejným způsobem snížen i počet členů Účetního dvora;

49.  vítá nový úspěšný postup, kdy evropské politické strany staví své kandidáty na předsedu evropské exekutivy, kterého volí Evropský parlament na návrh Evropské rady, nicméně se domnívá, že v příštích volbách by tyto osoby měly oficiálně kandidovat ve všech členských státech;

50.  zdůrazňuje, že zapojení občana do politického procesu v zemi jeho pobytu pomáhá budovat evropskou demokracii, a požaduje proto, aby volební právo pro občany pobývající v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, jak je stanoveno v článku 22 SFEU, bylo rozšířeno na všechny ostatní typy voleb;

51.  podporuje rozhodnutí Evropské rady ze dne 28. června 2013 o vytvoření systému, který umožní před každými volbami do EP přidělovat místa jednotlivým členským státům objektivním, spravedlivým, dlouhodobě udržitelným a transparentním způsobem, který bude odrážet zásadu sestupné poměrnosti a bude přihlížet jak k tomu, že počet členských států se může změnit, tak k demografickému vývoji jejich obyvatelstva;

52.  připomíná řadu prohlášení ve prospěch jednotného sídla Evropského parlamentu, vzhledem k symbolické hodnotě tohoto kroku i úsporám, jichž by se dosáhlo;

53.  opakuje svůj požadavek, aby měl Evropský parlamentu jediné sídlo, a své odhodlání iniciovat řádný postup revize Smluv podle článku 48 SEU s cílem navrhnout změny článku 341 SFEU a protokolu č. 6, aby mohl sám rozhodovat o umístění svého sídla a o své vnitřní organizaci;

54.  navrhuje, aby se všechny formace Rady a Evropské rady přeměnily na „Radu států“, přičemž hlavním úkolem Evropské rady by bylo rozhodovat o obecném směřování a zajišťovat soudržnost činnosti ostatních formací;

55.  domnívá se, že Rada se svými specializovanými složeními jako druhá komora evropského zákonodárného orgánu by měla v zájmu specializace, profesionality a kontinuity ukončit praxi rotujícího šestiměsíčního předsednictví a nahradit ji systémem stálých předsedů, kteří by pocházeli z jejího středu; vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady by měla být přijímána jedinou legislativní formací Rady, přičemž ze stávajících specializovaných složení Rady by se měly stát přípravné orgány, podobně jako je tomu u výborů v Parlamentu;

56.  navrhuje, aby členské státy mohly samy určovat složení svých národních delegací ve specializovaných formacích Rady, přičemž tyto delegace by mohly být tvořeny zástupci vnitrostátních parlamentů, nebo zástupci vlád, nebo oběma;

57.  zdůrazňuje, že jakmile vznikne funkce ministra financí EU, měla by být Euroskupina považována za jednu z formálních specializovaných formací Rady s legislativní a kontrolní funkcí;

58.  vyzývá k dalšímu snížení počtu případů, kdy Rada dosud hlasuje jednomyslně – například v zahraničních věcech a v oblasti obrany, v rozpočtových věcech a v sociální politice – a k zavedení hlasování kvalifikovanou většinou a dále žádá, aby se nynější zvláštní legislativní postupy přeměnily na řádný legislativní postup a aby se zcela zrušil postup konzultace, který by měl být nahrazen spolurozhodováním mezi Parlamentem a Radou;

59.  je přesvědčen, že při snaze o zlepšení řízení eurozóny je třeba respektovat zájmy členských států, které dosud nejsou jejími členy;

60.  uvědomuje si, že ve stávajícím institucionálním uspořádání Evropské unie hrají významnou úlohu vnitrostátní parlamenty, jejichž úkolem je zejména provádět evropské právní předpisy ve vnitrostátním právu a provádět předběžnou a následnou kontrolu legislativních a politických rozhodnutí svých zástupců v Radě a v jejích specializovaných formacích; navrhuje proto, aby byly pravomoci vnitrostátních parlamentů doplněny a rozšířeny o „postup zelené karty“, v němž by mohly vnitrostátní parlamenty předkládat legislativní návrhy k posouzení Radě;

61.  ačkoli respektuje úlohu vnitrostátních parlamentů a zásadu subsidiarity, uznává výlučné pravomoci EU týkající se společné obchodní politiky; požaduje, aby byly v této oblasti jasně vymezeny pravomoci Unie a členských států; konstatuje, že vymezení těchto pravomocí by mělo příznivé účinky na pracovní místa a růst jak v EU, tak u jejích obchodních partnerů;

62.  navrhuje dále, aby v souladu s běžnou praxí v řadě členských států měly obě komory evropského zákonodárného orgánu, tj. Rada a zejména Evropský parlament jako jediná instituce, která je přímo volena občany, právo legislativní iniciativy, aniž by ovšem byly dotčeny základní legislativní výsady Komise;

63.  zastává názor, že nejen Rada a Komise, ale i Evropský parlament by měli mít právo podat žalobu u Evropského soudního dvora v případě, že člen nebo bývalý člen Evropské komise poruší své povinnosti podle Smluv, je vinen závažným protiprávním jednáním nebo již neplní podmínky nezbytné pro výkon svých povinností podle článků 245 a 247 SFEU;

64.  domnívá se, že právo Evropského parlamentu provádět vyšetřování by mělo být posíleno a Parlament by měl mít zvláštní, reálné a jasně vymezené pravomoci, které by lépe odpovídaly jeho politickému významu a úloze – měl by mít právo předvolávat svědky, právo na plný přístup k dokumentům, právo provádět šetření na místě a právo ukládat sankce v případě porušení těchto pravidel;

65.  je přesvědčen, že rozpočet EU musí mít systém skutečných vlastních zdrojů, pro který budou platit zásady jednoduchosti, spravedlnosti a transparentnosti; podporuje doporučení skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, pokud jde o diverzifikaci příjmů rozpočtu EU, včetně nových vlastních zdrojů, s cílem omezit podíl příspěvků z HND do rozpočtu EU a v konečném důsledku způsobit, že členské státy se přestanou řídit přístupem „přiměřené návratnosti“; v této souvislosti vyzývá k postupnému odstranění všech forem „slev“;

66.  navrhuje, aby se rozhodnutí o vlastních zdrojích a o víceletém finančním rámci již nepřijímala jednomyslně, nýbrž kvalifikovanou většinou, což by vedlo k tomu, že o veškerých rozpočtových záležitostech budou Rada a Parlament skutečně rozhodovat společně; opět požaduje, aby měl víceletý finanční rámec stejné trvání jako volební období Evropského parlamentu a evropské exekutivy a aby se finance všech agentur Unie staly nedílnou součástí rozpočtu EU;

67.  zdůrazňuje, že při přijímání nařízení o VFR je třeba uplatnit řádný legislativní postup, aby bylo v souladu s rozhodovacím postupem pro prakticky všechny víceleté programy EU, včetně jejich příslušných finančních přídělů, i s rozpočtem EU; domnívá se, že postup souhlasu zbavuje Parlament rozhodovací pravomoci, kterou má při přijímání ročních rozpočtů, zatímco požadavek jednomyslnosti v Radě způsobuje, že dohoda představuje nejnižší společný jmenovatel, protože je třeba vyhnout se vetu jediného členského státu;

68.  konstatuje, že seznam orgánů a institucí uvedený v článku 13 SEU se liší od seznamu uvedeného v článku 2 finančního nařízení; domnívá se, že finanční nařízení již odráží stávající praxi;

69.  domnívá se, že litera SFEU se v několika případech liší od praxe a ducha Smlouvy; je toho názoru, že v souladu se zásadami demokracie a transparentnosti je třeba tuto nejednotnost odstranit;

70.  připomíná, že jednotlivé orgány a instituce, jak jsou definovány v čl. 2 písm. b) finančního nařízení, plní v souladu s článkem 55 finančního nařízení své oddíly rozpočtu autonomně; zdůrazňuje, že tato autonomie obnáší rovněž významnou míru odpovědnosti, pokud jde o využívání přidělených prostředků;

71.  poukazuje na to, že má-li Parlament účinně dohlížet na způsob, jakým orgány, instituce a jiné subjekty provádějí rozpočet EU, je třeba, aby všechny tyto orgány v dobré víře a účinněji spolupracovaly s Parlamentem, aby finanční prostředky využívaly naprosto transparentním způsobem a aby každý rok předložily dokument o tom, jaká opatření v návaznosti na doporučení Parlamentu k udělení absolutoria přijaly; vyjadřuje politování nad tím, že Rada se tímto postupem neřídí, a domnívá se, že tento dlouhotrvající stav je neomluvitelný a poškozuje pověst celé Unie;

72.  konstatuje, že udělování absolutoria jednotlivým orgánům, institucím a jiným subjektům EU odděleně je dlouholetá praxe, která byla zavedena proto, aby se zaručila transparentnost a demokratická odpovědnost vůči daňovým poplatníkům v EU, a která představuje způsob, jak dohlížet na relevanci a transparentnost využívání finančních prostředků EU; zdůrazňuje, že tím je skutečně zaručeno právo a povinnost Parlamentu kontrolovat celý rozpočet EU; připomíná názor, který Komise vyjádřila v lednu 2014, a sice že všechny orgány a instituce jsou bez výjimky a v plném rozsahu součástí postupu navazujícího na připomínky, které Parlament formuloval při udělování absolutoria, a že by měly vždy spolupracovat na zajišťování hladkého průběhu postupu udělování absolutoria;

73.  má-li Parlament přijmout k udělení absolutoria informované rozhodnutí, je třeba, aby mu ostatní orgány a instituce přímo předávaly své výroční zprávy o činnosti a aby během procesu udělování absolutoria vyčerpávajícím způsobem zodpověděly jeho dotazy;

74.  domnívá se, že SFEU musí Parlamentu poskytovat právo na kontrolu celého rozpočtu EU a nikoli pouze té části, kterou spravuje Komise; důrazně proto žádá, aby hlava II šesté části SFEU (Finanční ustanovení) byla odpovídajícím způsobem aktualizována tak, aby se práva a povinnosti stanovené v této kapitole vztahovaly v souladu s finančním nařízením na všechny orgány, instituce a jiné subjekty;

75.  zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly být povinny předkládat každý rok prohlášení o využití finančních prostředků EU;

76.  uznává zásadní úlohu Účetního dvora při zajišťování lepšího a inteligentnějšího čerpání prostředků z rozpočtu EU, při odhalování podvodů, korupce a protiprávního využívání finančních prostředků EU a při poskytování profesionálního názoru na to, jak lépe nakládat s prostředky EU; připomíná význam úlohy Účetního dvora coby evropského veřejného kontrolního úřadu;

77.  domnívá se, že vzhledem k významné roli, kterou Evropský účetní dvůr zastává tím, že provádí audit výběru a využívání finančních prostředků EU, je absolutně nezbytné, aby orgány a instituce plně zohledňovaly jeho doporučení;

78.  podotýká, že složení Účetního dvora a postup jeho jmenování jsou stanoveny v článcích 285 a 286 SFEU; domnívá se, že Parlament a Rada by měly mít rovnocenné postavení při jmenování členů Účetního dvora, aby byla zajištěna jejich demokratická legitimita, transparentnost a plná nezávislost; vyzývá Radu, aby plně akceptovala rozhodnutí, která Parlament přijme po slyšení kandidátů na členy Účetního dvora;

79.  lituje, že některé postupy jmenování vedly ke konfliktům mezi Parlamentem a Radou, pokud jde o vhodné kandidáty; zdůrazňuje, že podle Smlouvy je povinností Parlamentu hodnotit kandidáty; zdůrazňuje, že tyto konflikty by mohly poškodit dobré pracovní vztahy Účetního dvora a výše uvedených orgánů a institucí a mohly by případně velmi vážně narušit věrohodnost, a tím i efektivitu Účetního dvora; je toho názoru, že Rada by měla v duchu dobré spolupráce mezi orgány a institucemi EU akceptovat rozhodnutí, která Parlament přijal na základě provedených slyšení;

80.  požaduje, aby byl zaveden právní základ pro vytváření agentur Unie, které by mohly plnit specifické výkonné a prováděcí funkce, jež jim svěří Evropský parlament a Rada v souladu s řádným legislativním postupem;

81.  zdůrazňuje, že podle Smluv uděluje Parlament absolutorium Komisi za plnění rozpočtu; protože všechny orgány a subjekty EU spravují své rozpočty nezávisle, měl by být Parlament výslovně zmocněn k tomu, aby uděloval absolutorium všem institucím a subjektům EU, které by měly mít povinnost plně s Parlamentem spolupracovat;

82.  je přesvědčen, že současný postup ratifikace Smluv je příliš rigidní a jako takový není vhodný pro nadnárodní entitu, jakou je Evropská unie; navrhuje, aby změny Smluv vstupovaly v platnost evropským referendem, a pokud by to nebylo možné, pak po ratifikaci kvalifikovanou většinou čtyř pětin členských států a se souhlasem Evropského parlamentu;

83.  požaduje, aby Evropský soudní dvůr získal plnou jurisdikci nad všemi politikami EU, pokud jde o otázky právní povahy, což by bylo vhodné v demokratickém systému založeném na zásadách právního státu a oddělení pravomocí;

Ústavodárný proces

84.  zavazuje se, že bude v těchto významných institucionálních změnách hrát vůdčí úlohu, a je odhodlán včas předložit vlastní návrhy na změnu Smlouvy;

85.  zastává názor, že 60. výročí Římské smlouvy by bylo vhodným okamžikem k zahájení úvah o budoucnosti Evropské unie a k dosažení dohody o vizi pro dnešní evropské občany i pro budoucí generace, přičemž tato vizi by měla směřovat ke konventu, jehož cílem bude připravit Evropskou unii na budoucí desetiletí;

o
o   o

86.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropské centrální bance, Účetnímu dvoru, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a parlamentům a vládám členských států.

(1) https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/5-presidents-report_cs.pdf
(2) Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 49.
(3) Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 47.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(5) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(6) http://ec.europa.eu/budget/mff/hlgor/library/reports-communication/hlgor-report_20170104.pdf
(7) Posudek 2/13 Soudního dvora ze dne 18. prosince 2014.
(8) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 57.
(9) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 176.
(10) Přijaté texty, P7_TA(2014)0378.
(11) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 185.
(12) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 109.
(13) Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 2.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0382.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2015)0395.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0294.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2017)0049.
(18) Přijaté texty, P8_TA(2017)0050.
(19) Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.
(20) Úř. věst. L 251, 16.9.2016, s. 1.
(21) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 183.
(22) Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 9.
(23) Úř. věst. C 62, 2.3.2013, s. 26.
(24) Běžný Eurobarometr 84 – podzim 2015 a zvláštní Eurobarometr EP – červen 2016.


Zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy
PDF 711kWORD 83k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (2014/2249(INI))
P8_TA(2017)0049A8-0386/2016

Evropský parlament

–  s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou dne 13. prosince 2007,

–  s ohledem na deklaraci ze dne 9. května 1950, v níž se uvádí, že vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli představuje „první krok k Evropské federaci“,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské smlouvě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o provádění Lisabonské smlouvy s ohledem na Evropský parlament(3),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015(4),

–  s ohledem na usnesení Výboru regionů ze dne 8. července 2015(5),

–  s ohledem na zprávu reflexní skupiny o budoucnosti EU v roce 2030 určenou Evropské radě,

–  s ohledem na zprávu pěti předsedů (Komise, Rady, Euroskupiny, Parlamentu a Evropské centrální banky (ECB)) o dokončení evropské hospodářské a měnové unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o výročních zprávách o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013(6) a na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti k této zprávě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(7),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0386/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a členské státy čelí zásadním výzvám, které žádný členský stát nemůže vyřešit sám;

B.   vzhledem k tomu, že mimo jiné v důsledku hospodářské, finanční a sociální krize čelí EU také deziluzi svých občanů v souvislosti s projektem evropské integrace, o čemž svědčí také trvale nízká účast voličů ve volbách do Evropského parlamentu a vzestup euroskeptických nebo otevřeně protievropských politických sil;

C.  vzhledem k tomu, že některé návrhy, které mají za cíl reagovat na výzvy, jimž Unie čelí, a posílit její integraci ve snaze zlepšit její fungování ku prospěchu jejích občanů, lze plně realizovat pouze změnou Smlouvy; má za to, že je nutno zaujmout dvoufázový přístup k reformě EU (v rámci Smluv a nad jejich rámec); vzhledem k tomu, že ustanovení Lisabonské smlouvy a jejích protokolů nebyla dosud plně využívána a že účelem tohoto usnesení je pouze posoudit zákonné možnosti ke zlepšení fungování EU, které Smlouvy skýtají;

D.  vzhledem k tomu, že dominantní úloha Evropské rady způsobuje trvalé odmítání metody Společenství a její koncepce dvojí legitimity;

E.  vzhledem k tomu, že metoda Společenství musí být zachována a mezivládní rozhodování ji nesmí oslabit, dokonce ani v oblastech, v nichž ne všechny členské státy splňují podmínky účasti; vzhledem k tomu, že musí být posílena úloha Komise, aby mohla v plné míře a účinně plnit svou úlohu hybné síly metody Společenství;

F.  vzhledem k tomu, že klíčovým prvkem EU je vnitřní trh, který usnadňuje volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament, který je demokraticky volen v přímých všeobecných volbách a jako takový je stěžejním prvkem demokracie na úrovni Unie, je parlamentem celé Unie a hraje zásadní úlohu při zajišťování legitimity a zodpovědnosti rozhodnutí EU, včetně demokratického zodpovídání se za specifická opatření a rozhodnutí týkající se eurozóny;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 10 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) zastupuje Evropský parlament občany Unie bez ohledu na jejich státní příslušnost a Rada zastupuje státní příslušníky členských států prostřednictvím vnitrostátních vlád;

I.  vzhledem k tomu, že je třeba posílit politický dialog mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem a zlepšit praktické možnosti využívání „žluté karty“ a „oranžové karty“;

J.  vzhledem k tomu, že pracovní metody Evropské rady by ve vztahu k Parlamentu měly být transparentnější a své úkoly b měla Evropská rada plnit v mezích daných ustanoveními Smluv;

K.  vzhledem k tomu, že aby byl vytvořen skutečný dvoukomorový legislativní systém, který je demokratický a transparentní při svém rozhodování, bylo by třeba, aby rozhodnutí Rady přijímala jediná legislativní formace Rady, přičemž ze stávajících specializovaných složení Rady by se staly přípravné orgány na způsob výborů v Parlamentu;

L.  vzhledem k tomu, že jednotná odpovědnost a kontrola je hlavním předpokladem stability jakéhokoli institucionálního uspořádání, zejména pokud jde o hospodářské, fiskální a měnové záležitosti; vzhledem k tomu, že hospodářská politika EU vychází ze silné vlastní odpovědnosti jednotlivých členských států a obsahuje i zásadu zakazující převzetí závazků veřejného sektoru členských států Unií v článku 125 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU); vzhledem k tomu, že přenášení stále většího množství pravomocí na evropskou úroveň znamená souhlas s úbytkem národní svrchovanosti členských států;

M.  vzhledem k tomu, že EU musí podporovat nejvyšší úroveň ochrany lidských práv a základních svobod a že je třeba zaručit, aby je EU, její orgány a členské státy dodržovaly a podporovaly;

N.  vzhledem k tomu, že úlohu Komise jako výkonné moci je třeba posílit v oblasti hospodářské a daňové politiky;

O.  vzhledem k tomu, že článek 2 Protokolu č. 14 o Euroskupině neupřesňuje, že předseda Euroskupiny musí být zvolen z řad členů Euroskupiny;

P.  vzhledem k tomu, že má-li být posílena politická legitimita Komise, pokud jde o provádění správy ekonomických záležitostí a daňových pravidel, je nezbytné, aby byl její předseda volen jasným a dobře srozumitelným způsobem v evropských volbách;

Q.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva znovu potvrdila právní rámec Účetního dvora, který na jeho základě podporuje zodpovědnost vůči veřejnosti a pomáhá Parlamentu a Radě v dohledu nad plněním rozpočtu EU, a tím přispívá k ochraně finančních zájmů občanů; vzhledem k tomu, že článek 318 SFEU stanoví další dialog mezi Parlamentem a Komisí a měl by stimulovat kulturu výkonnosti při plnění rozpočtu EU;

R.  vzhledem k tomu, že evropské orgány a instituce, konkrétně Výbor regionů (VR), Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), a zejména pak Evropský parlament, by měly v rámci své každodenní činnosti sledovat dodržování a rozvoj horizontální a vertikální subsidiarity v Evropské unii; vzhledem k tomu, že evropské orgány musí zohlednit úlohu, kterou hrají Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor v legislativním rámci, a skutečnost, že je důležité brát v úvahu jejich stanoviska;

S.  vzhledem k tomu, že článek 137 SFEU a protokol č. 14 ustavují Euroskupinu jako neformální orgán;

T.  vzhledem k tomu, že nové úkoly, které byly svěřeny Euroskupině v rámci balíčku šesti a dvou právních předpisů, ve spojení s tím, že Euroskupinu a Radu guvernérů ESM tvoří tytéž osoby a že tatáž osoba je předsedou Euroskupiny i předsedou Rady guvernérů Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), přidělují Euroskupině prakticky rozhodující úlohu ve správě ekonomických záležitostí eurozóny;

U.  vzhledem k tomu, že v současnosti není dostatečně využíván postup při makroekonomické nerovnováze; vzhledem k tomu, že využívání tohoto postupu v jeho plné kapacitě by mohlo pomoci napravovat ekonomické nerovnováhy v rané fázi, poskytovat přesný přehled o situaci v jednotlivých členských státech a v Unii jako celku, předcházet krizím a přispívat ke zlepšení konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že je zapotřebí větší strukturální konvergence mezi členskými státy, což napomůže k udržitelnému růstu a sociální soudržnosti; vzhledem k tomu, že je tudíž naléhavě nutné dokončení hospodářské a měnové unie (HMU) spolu s úsilím o zajištění větší legitimity a demokratické zodpovědnosti jeho institucionální struktury;

V.  vzhledem k tomu, že institucionální struktura HMU by měla být efektivnější a demokratičtější, přičemž Parlament a Rada by byly rovnocennými spolutvůrci právních předpisů, Komise by plnila úlohu orgánu výkonné moci, vnitrostátní parlamenty by prováděly lepší kontrolu opatření vnitrostátních vlád na evropské úrovni, Evropský parlament by prováděl kontrolu rozhodování na úrovni EU a Soudní dvůr by hrál podstatnější úlohu;

W.  vzhledem k tomu, že Unie potřebuje řádné uplatňování stávajícího rámce pro hospodářskou politiku a jeho vymáhání a také nová právní ustanovení v oblasti hospodářské politiky a zásadní strukturální reformy v oblasti konkurenceschopnosti, růstu a sociální soudržnosti;

X.  vzhledem k tomu, že je třeba zjednodušit proces evropského semestru a zajistit, aby byl cílenější a demokratičtější, a to tak, že bude posílena kontrolní úloha Parlamentu nad tímto procesem a bude mu přiznána významnější úloha v různých cyklech jednání;

Y.  vzhledem k tomu, že Smlouva o fungování EU (SFEU) v rámci ročního rozpočtového procesu zajistila Evropskému parlamentu stejné postavení, jako má Rada; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva je prozatím v rozpočtové oblasti uplatňována jen částečně, a to zejména kvůli nedostatku skutečných vlastních zdrojů;

Z.  vzhledem k tomu, že je třeba racionalizovat využívání rozpočtu Unie, jeho příjmy by měly pocházet ze skutečných vlastních zdrojů, a nikoli převážně z příspěvků stanovených podle výše hrubého národního důchodu (HND), a postup přijímání víceletého finančního rámce (VFR) by měl na základě Smluv přejít od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou;

AA.  vzhledem k tomu, že podle článku 21 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (finanční nařízení) zásada univerzálnosti rozpočtu nebrání skupině členských států účelově vázat finanční příspěvek do rozpočtu EU nebo zvláštní příjem na financování specifických výdajů, jako se tomu již děje např. v případě reaktoru s vysokým tokem neutronů v rámci rozhodnutí 2012/709/Euratom;

AB.  vzhledem k tomu, že účelově vázané příjmy ve smyslu článku 21 finančního nařízení nejsou podle 8. bodu odůvodnění nařízení č. 1311/2013 o víceletém finančním rámci součástí tohoto rámce (EU, Euratom) č. 1311/2013, a tudíž se na ně nevztahují jeho stropy;

AC.  vzhledem k tomu, že systém vlastních zdrojů nebrání tomu, aby byly vlastní zdroje financovány pouze částí členských států;

AD.  vzhledem k tomu, že Unie by měla disponovat větší investiční kapacitou zajištěnou optimálním využíváním stávajících strukturálních fondů a využitím Evropského fondu pro strategické investice, a rovněž navýšením kapacit Evropské investiční banky (EIB), Evropského investičního fondu (EIF) a Evropského fondu strategických investic (EFSI);

AE.  vzhledem k tomu, že se uvažuje o vytvoření fiskální kapacity v eurozóně a že o jejích obrysech, financování, pravidlech fungování a podmínkách pro její začlenění do rozpočtu Unie;

AF.  vzhledem k tomu, že je třeba dále využívat růstový potenciál vnitřního trhu v oblasti služeb, jednotného digitálního trhu, energetické unie, bankovní unie a unie kapitálových trhů;

AG.  vzhledem k tomu, že podle Smluv má Unie bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a prosazovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi ženami a muži a mezigenerační solidaritu;

AH.  vzhledem k tomu, že posílení jednotného trhu musí doplňovat větší koordinace v daňové oblasti;

AI.  vzhledem k tomu, že je třeba zaručit a zachovat právo na volný pohyb a práva pracovníků, a to plným využitím potenciálu Lisabonské smlouvy;

AJ.  vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie může přijímat opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která jsou nezbytná pro pracovníky, kteří uplatňují svá práva na volný pohyb podle článku 48 SFEU; vzhledem k tomu, že může přijímat opatření k ochraně sociálních práv pracovníků nezávisle na využívání práv na volný pohyb podle článku 153 SFEU;

AK.  vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie může podle čl. 153 odst. 1 písm. a) až i) SFEU přijímat opatření k minimální harmonizaci v oblasti sociální politiky; vzhledem k tomu, že tyto právní předpisy se nesmí dotknout práva členských států vymezit základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že tyto právní předpisy se nesmí významně dotknout finanční rovnováhy vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že i přes tato omezení harmonizace sociální politiky má tvůrce právních předpisů Unie stále ještě prostor k přijímání opatření v oblasti sociální politiky, který dosud není využit;

AL.  vzhledem k tomu, že dosud nebyla uvedena do praxe zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci, která je stanovena v článku 157 SFEU;

AM.  vzhledem k tomu, že fungování a provádění nástroje evropské občanské iniciativy vykazuje nedostatky, a proto je třeba dosáhnout zlepšení, aby mohla tato iniciativa působit efektivně a byla skutečným nástrojem participativní demokracie a aktivního občanství;

AN.  vzhledem k tomu, že volný pohyb, zejména volný pohyb pracovníků, je právem zakotveným ve Smlouvách (článek 45 SFEU) a představuje základní hybnou sílu pro dokončení jednotného trhu;

AO.  vzhledem k tomu, že Unie musí zvýšit účinnost, koherenci a zodpovědnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), čehož lze dosáhnout tím, že budou využita ustanovení Smlouvy k přechodu od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou ve stále více oblastech vnějších politik, a také tím, že budou v případě potřeby uplatněna ustanovení týkající se flexibility a posílené spolupráce;

AP.  vzhledem k tomu, že nedávné bezpečnostní výzvy, z nichž některé se vyskytují v bezprostřední blízkosti hranic EU, odhalují potřebu postupného přechodu k vytvoření společné obranné politiky a v konečném důsledku i společné obrany; vzhledem k tomu, že Smlouva již obsahuje jasná ustanovení, jak to lze provést, a sice v článcích 41, 42, 44 a 46 SEU;

AQ.  vzhledem k tomu, že je nutno zajistit vnější zastoupení v zájmu Unie tam, kde jsou dotčeny výlučné pravomoci Unie a sdílené pravomoci Unie, které Unie již vykonávala; vzhledem k tomu, že v oblastech, kde Unie dosud nevyužila svou sdílenou pravomoc, mají členské státy povinnost mít upřímnou snahu s Unií spolupracovat a zdržet se jakýchkoli opatření, jež by mohla poškozovat zájem Unie;

AR.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby Unie a členské státy v mezinárodních organizacích a na mezinárodních fórech zaujímaly koordinovaný a strukturovaný postoj, a zvýšily tak vliv Unie a jejích členských států v těchto organizacích a na těchto fórech;

AS.  vzhledem k tomu, že přijímání mezinárodních závazků ze strany Unie ani ze strany členských států nemůže omezovat úlohu vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu na pouhé formální schvalování;

AT.  vzhledem k tomu, že uprchlická krize ukázala, že EU potřebuje společnou azylovou a přistěhovaleckou politiku, která by měla rovněž zajistit spravedlivé rozdělení žadatelů o azyl v rámci celé EU;

AU.  vzhledem k tomu, že ve všech členských státech jsou dosud problémy s diskriminací ze všech možných důvodů, jako jsou pohlaví, rasa, barva pleti, etnický nebo sociální původ, genetická výbava, jazyk, náboženství či přesvědčení, ať již politické či jiného druhu, příslušnost k národnostní menšině, majetek, původ, zdravotní postižení, věk, pohlavní identita či sociální orientace;

AV.  vzhledem k tomu, že nedávné krize jasně ukázaly, že sbližování právních ustanovení nestačí k zajištění fungování vnitřního trhu ani prostoru svobody, bezpečnosti a práva, protože harmonizovaná právní ustanovení jsou uplatňována rozdílně;

AW.  vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie nesmí svěřovat agenturám Unie diskreční pravomoci, při jejichž výkonu je třeba činit politická rozhodnutí;

AX.  vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie musí zajistit dostatečnou politickou kontrolu nad rozhodováním a činnostmi agentur Unie;

AY.  vzhledem k tomu, že případy, kdy členské státy nedodrží dohody přijaté na evropských summitech a na zasedáních Evropské rady, vážně poškozují důvěryhodnost evropských orgánů, a tudíž by naplňování těchto dohod mělo být zajištěno účinnějším způsobem;

1.  konstatuje, že Evropská unie a její členské státy čelí nebývalým výzvám, jako je uprchlická krize, výzvy zahraniční politiky v bezprostředním sousedství a boj proti terorismu, globalizace, změna klimatu, demografický vývoj, nezaměstnanost, příčiny a důsledky finanční a dluhové krize, nedostatek konkurenceschopnosti a sociální důsledky v některých členských státech a nutnost posílit vnitřní trh EU, a všechny tyto výzvy je třeba řešit adekvátnějším způsobem;

2.  zdůrazňuje, že členské státy nemohou tyto výzvy odpovídajícím způsobem řešit jednotlivě, nýbrž že je zapotřebí kolektivní reakce Unie s respektováním zásady víceúrovňové správy;

3.  připomíná, že klíčovým prvkem EU je vnitřní trh, který usnadňuje volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; rovněž připomíná, že výjimky v oblasti vnitřního trhu narušují hospodářskou soutěž v Unii a ničí rovné podmínky soutěže;

4.  zdůrazňuje, že Unie musí svým občanům vrátit ztracenou víru a důvěru tím, že zvýší transparentnost svého rozhodování a zodpovědnost svých institucí, agentur a neformálních subjektů, jako je Euroskupina, posílí spolupráci mezi institucemi a zvýší svou akceschopnost;

5.  upozorňuje, že ne všechna ustanovení Lisabonské smlouvy dosud byla plně využita, přestože obsahují některé nezbytné nástroje, jež by bylo možno použít k předcházení některým krizím, jimž Unie čelí, nebo by bylo možno je využít k řešení stávajících problémů, aniž by musel být v brzké době zahájen přezkum Smlouvy;

6.  zdůrazňuje, že metoda Společenství se pro fungování Unie hodí nejlépe a má ve srovnání s mezivládní metodou řadu výhod, neboť jako jediná umožňuje větší transparentnost, efektivnost a hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, rovné právo na tvorbu právních předpisů pro Evropský parlament a Radu a rovněž předchází fragmentaci institucionálních odpovědností a vzniku konkurujících si orgánů;

7.  je toho názoru, že mezivládní řešení by měla být pouze nástrojem poslední možnosti, a to za přísných podmínek, zejména musí dodržovat právo Unie, mít za cíl prohloubení evropské integrace a ponechávat možnost zapojit se i pro neúčastné členské státy, a je přesvědčen, že by měla být co nejdříve nahrazena postupy Unie, a to i v oblastech, v nichž ne všechny členské státy splňují podmínky účasti, aby bylo umožněno Unii plnit své úkoly v jediném institucionálním rámci; je v této souvislosti proti vytváření nových institucí mimo rámec Unie a i nadále usiluje o to, aby byl do práva Unie začleněn evropský mechanismus stability (ESM), a to za předpokladu, že bude existovat náležitá demokratická odpovědnost, a také příslušná ustanovení rozpočtového paktu, jak bylo zamýšleno již ve Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, na základě posouzení zkušeností s jejich prováděním; trvá na tom, že samotný proces rozhodování a fiskální pasiva od sebe nelze oddělovat;

8.  zdůrazňuje, že přímo volený Evropský parlament hraje zásadní úlohu, neboť zajišťuje legitimitu Unie a jeho prostřednictvím se rozhodovací systém Unie zodpovídá občanům tím, že je zajištěna řádná parlamentní kontrola nad výkonnou mocí na úrovni Unie, a dále legislativním postupem spolurozhodování, jehož oblast působnosti je nutno rozšířit;

9.  připomíná, že Evropský parlament je parlamentem celé Unie, a domnívá se, že řádné demokratické zodpovídání se musí být zajištěno i v oblastech, v nichž nejsou zapojeny všechny členské státy, mj. u specifických opatření a rozhodnutí týkajících se eurozóny;

10.  domnívá se, že je třeba zintenzivnit politický dialog mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem a dodat tomuto dialogu více smysluplnosti a váhy, aniž by byly překročeny meze jejich příslušných ústavních pravomocí; upozorňuje v této souvislosti na to, že vnitrostátní parlamenty mají nejlepší předpoklady k tomu pověřovat svou příslušnou vládu jednáním v evropských záležitostech a toto jednání kontrolovat na vnitrostátní úrovni, zatímco Evropský parlament by měl zajistit demokratickou zodpovědnost a legitimitu evropské výkonné moci;

11.  domnívá se, že je zásadní posílit transparentnost a otevřenost institucí v EU a způsobu, jakým je oznamováno přijímání politických rozhodnutí v EU; trvá na tom, že je třeba intenzivněji usilovat o revizi nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise a směrnice 93/109/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky;

12.  připomíná, že je možné posílit sekundárními právními předpisy Unie vyšetřovací právo a evropskou občanskou iniciativu, a opakuje svou výzvu, aby Komise navrhla revizi nařízení o evropské občanské iniciativě;

13.  považuje za nezbytné, aby Komise reformovala evropskou občanskou iniciativu tak, aby se z ní stal fungující nástroj pro zapojení do demokratického procesu, a zohlednila při tom usnesení z vlastního podnětu ze dne 28. října 2015(8), a vyzývá Komisi, aby mimo jiné zvýšila informovanost veřejnosti o evropské občanské iniciativě a zajistila její všeobecnou známost; zajistila, aby software pro shromažďování podpisů online byl uživatelsky vstřícnější, čímž by se stal dostupnějším osobám se zdravotním postižením; poskytla vhodné a komplexní právní a praktické pokyny; zvážila zřízení zvláštní kanceláře pro evropskou občanskou iniciativu na svých zastoupeních ve všech členských státech; podrobně vysvětlovala důvody pro zamítnutí evropské občanské iniciativy a hledala možnosti, jak návrhy obsažené v těchto iniciativách, které jsou mimo působnost pravomocí Unie, postoupit orgánům, do jejichž působnosti přísluší;

14.  má za to, že Evropská dobrovolná služba je integrálním prvkem pro utváření evropského občanství, a v důsledku toho doporučuje Komisi, aby prozkoumala, jak usnadnit účast mladých lidí na této aktivitě;

Institucionální uspořádání, demokracie a zodpovědnost

Parlamenty

15.  trvá na tom, že legislativní pravomoci a kontrolní práva Parlamentu musí být zaručena, upevňována a posilována, mimo jiné také prostřednictvím interinstitucionálních dohod a lepším používáním odpovídajícího právního základu ze strany Komise;

16.  považuje za nezbytné, aby Evropský parlament reformoval své pracovní metody, aby byl schopen zvládnout budoucí výzvy, a to tak, že posílí výkon svých funkcí politické kontroly nad Komisí, i pokud jde o provádění a uplatňování acquis v členských státech, že omezí dohody v prvním čtení na výjimečné naléhavé případy a případy, kdy bylo přijato uvážené a jednoznačné rozhodnutí, a že v těchto případech zlepší transparentnost postupu vedoucího k přijetí takových dohod; také v této souvislosti připomíná návrhy Parlamentu dále harmonizovat svůj vlastní volební postup, které jsou obsaženy v jeho usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie(9);

17.  vyjadřuje svůj záměr více využívat legislativních zpráv z vlastního podnětu v souladu s článkem 225 SFEU;

18.  domnívá se, že Parlament musí ve svém ústředí a ve všech delegacích v členských státech zřídit evidenci pro osobní odevzdávání dokumentů ze strany občanů s potvrzením obsahu;

19.  zastává názor, že by měl být zaveden elektronický úřední věstník Evropského parlamentu, v němž by byla zveřejňována oficiální znění všech usnesení a zpráv, které tento orgán schválil;

20.  vybízí k politickému dialogu s vnitrostátními parlamenty o obsahu legislativních návrhů tam, kde je to relevantní; zdůrazňuje však, že rozhodnutí musí být přijímána na úrovni ústavních pravomocí a jsou jednoznačně vymezeny příslušné rozhodovací pravomoci vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, přičemž vnitrostátní parlamenty musí plnit svou evropskou funkci na základě ústav jednotlivých států, zejména pak kontrolou vnitrostátních vlád, jejichž členové jsou členy Evropské rady a Rady, protože na této úrovni mají nejlepší předpoklady přímo ovlivňovat obsah evropského legislativního procesu a vykonávat nad ním kontrolu; je tudíž proti vytváření nových smíšených parlamentních orgánů s rozhodovacími pravomocemi;

21.  zdůrazňuje význam spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci smíšených orgánů, jako je Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC) a meziparlamentní konference o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a v rámci článku 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii na základě konsensu, sdílení informací a konzultace s cílem vykonávat kontrolu nad příslušnými veřejnými správami; vyzývá Komisi a Radu, aby se na vysoké politické úrovni zapojovaly do meziparlamentních setkání; zdůrazňuje nutnost užší spolupráce mezi výbory Evropského parlamentu a jejich protějšky v členských státech v rámci těchto smíšených orgánů, a to posílením koherentnosti, transparentnosti a vzájemné výměny informací;

22.  podněcuje výměnu osvědčených postupů parlamentní kontroly mezi vnitrostátními parlamenty, jako je pořádání pravidelných rozprav příslušných ministrů a specializovaných výborů ve vnitrostátních parlamentech před zasedáními Rady a diskusí s komisaři v přiměřené časové lhůtě a také setkání s vnitrostátními parlamenty k výměnám názorů s poslanci EP; vyzývá k zavedení výměn úředníků orgánů a politických skupin mezi správami Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů;

23.  má za to, že je nutno dbát na to, aby členské státy neuplatňovaly u právních předpisů EU praxi tzv. „gold-platingu“, a že v této věci připadá klíčová úloha vnitrostátním parlamentům;

Evropská rada

24.  lituje toho, že Rada tím, že nevyužívá hlasování kvalifikovanou většinou, až příliš často postupovala legislativní záležitosti Evropské radě; domnívá se, že praxe Evropské rady, která „dává Radě úkoly“, jde nad rámec role orgánu vymezujícího strategické pokyny, kterou má podle Smluv, a je tudíž proti duchu i liteře Smluv, konkrétně proti čl. 15 odst. 1 SEU, který stanoví, že Evropská rada má vymezovat obecné politické směry a priority Unie, nikoli vykonávat legislativní funkce; považuje za nezbytné zlepšit pracovní vztahy mezi Evropskou radou a Parlamentem;

25.  připomíná, že předsedu Komise zvolí Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady s přihlédnutím k výsledkům voleb do Evropského parlamentu a po patřičných konzultacích, a že proto, stejně jako v roce 2014, musí evropské politické strany navrhnout vedoucí kandidáty, aby měli voliči na výběr, koho zvolit předsedou Komise; vítá návrh předsedy Komise změnit rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou, pokud jde o možnost komisařů kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu;

26.  připomíná dále, že jakkoli to není v zájmu Evropského parlamentu, lze sloučit funkci předsedy Evropské rady s funkcí předsedy Komise;

27.  vyzývá Evropskou radu, aby využívala překlenovací ustanovení (čl. 48 odst. 7 SEU), které Radu opravňuje nahradit jednomyslnost hlasováním kvalifikovanou většinou v příslušných případech, v nichž Smlouvy s současné době vyžadují jednomyslnost;

28.  žádá předsedu Evropského parlamentu, aby předem informoval Konferenci předsedů o tom, jaké náhledy míní proponovat ve svém projevu k Evropské radě;

Rada

29.  navrhuje, aby byl na základě rozhodnutí Evropské rady snížen počet složení Rady, čím by se Rada přeměnila ve skutečnou zákonodárnou komoru, a vytvořil by se tak skutečný dvoukomorový legislativní systém zahrnující Radu a Parlament, přičemž Komise by plnila úlohu výkonné moci; navrhuje zapojit v současnosti aktivní specializovaná legislativní složení Rady jako přípravné orgány pro legislativní Radu podobným způsobem, jakým fungují výbory v Evropském parlamentu;

30.  trvá na tom, že je důležité zajistit transparentnost legislativního rozhodování Rady obecně, současně ovšem také zlepšit výměnu dokumentů a informací mezi Parlamentem a Radou a umožnit zástupcům Parlamentu v roli pozorovatelů přístup na zasedání Rady a jejích útvarů, zejména při projednávání legislativních návrhů;

31.  je přesvědčen, že je možné sloučit funkci předsedy Euroskupiny s funkcí komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti a v takovém případě navrhuje, aby předseda Komise jmenoval tohoto komisaře místopředsedou Komise; domnívá se, že jakmile bude vytvořena fiskální kapacita a Evropský měnový fond, mohlo by se tomuto komisaři dostat veškerých nezbytných prostředků a kapacit k uplatňování a vymáhání stávajícího rámce správy ekonomických záležitostí a k optimalizaci rozvoje eurozóny ve spolupráci s ministry financí členských států eurozóny, jak je podrobně uvedeno ve zprávě Parlamentu ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro eurozónu(10);

32.  požaduje, aby se v mezích současného rámce daného Smlouvou na předsedu a členy Euroskupiny vztahovaly vhodné mechanismy demokratického zodpovídání se Evropskému parlamentu, zejména to, že předseda Euroskupiny bude odpovídat na otázky poslanců; vyzývá k přijetí vnitřního jednacího řádu a zveřejňování výsledků;

33.  požaduje, aby Rada zcela přešla na hlasování kvalifikovanou většinou ve všech případech, kdy je to v souladu se Smlouvami možné, a přestala postupovat sporné legislativní oblasti Evropské radě, neboť to neodpovídá duchu ani liteře Smlouvy, jež stanoví, že Evropská rada může rozhodovat pouze jednomyslně a pouze v otázce obecných politických cílů, nikoli v otázkách legislativních;

34.  je rozhodnut plně provést ustanovení Smlouvy týkající se posílené spolupráce tak, že se zaváže, že nevysloví souhlas s žádným novým návrhem týkajícím se posílené spolupráce, pokud se zúčastněné členské státy nezavážou, že aktivují zvláštní překlenovací ustanovení zakotvené v článku 333 SFEU s cílem přejít od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou a od zvláštního legislativního postupu k řádnému legislativnímu postupu;

35.  zdůrazňuje, že je důležité plně využívat postupu posílené spolupráce, který je stanoven v článku 20 SEU, a to především mezi členskými státy eurozóny, aby státy, které si přejí zavést mezi sebou posílenou spolupráci v rámci nevýlučných pravomocí Unie, mohly prostřednictvím tohoto mechanismu podporovat dosahování cílů Unie a posilovat proces své integrace, a to v mezích a za podmínek stanovených v článcích 326 až 334 SFEU;

Komise

36.  je rozhodnut posílit úlohu Parlamentu při volbě předsedy Komise, a to rozšířením oficiálních konzultací mezi svými politickými skupinami a předsedou Evropské rady ve smyslu prohlášení č. 11 připojeného k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, s cílem zajistit, že Evropská rada při výběru kandidáta k volbě v Evropském parlamentu plně zohlední výsledky voleb, jako tomu bylo v případě evropských voleb v roce 2014;

37.  opakuje, že je třeba, aby všechny návrhy Komise byly plně odůvodněné a provázelo je podrobné posouzení dopadu, včetně posouzení týkajícího se lidských práv;

38.  domnívá se, že by bylo možné zvýšit nezávislost předsedy Komise, kdyby každý členský stát jmenoval alespoň tři kandidáty obou pohlaví, o kterých by mohl zvolený předseda Komise při sestavování své Komise uvažovat;

39.  trvá na tom, aby byla zajištěna lepší koordinace a pokud možno zastoupení EU/eurozóny v dalších mezinárodních finančních institucích, a poukazuje na to, že čl. 138 odst. 2 SFEU je právním základem pro přijetí opatření k zajištění jednotného zastoupení EU/eurozóny v mezinárodních finančních institucích a konferencích;

40.  vyzývá k zavedení formalizovaného a pravidelného „dialogu“, který by byl v Evropském parlamentu organizován v souvislosti s tématy, jež se týkají vnějšího zastupování Unie;

41.  připomíná, že Komise, členské státy a Parlament a Rada musí každý v rámci svých pravomocí pomoci zajistit lepší uplatňování a provádění práva Evropské unie a Listiny základních práv;

Účetní dvůr

42.  uvědomuje si zásadní úlohu Evropského účetního dvora při zajišťování lepšího a inteligentnějšího vynakládání evropských fondů; připomíná, že kromě významného úkolu poskytovat informace o spolehlivosti účetní závěrky a legality a správnosti operací, na nichž se zakládá, má Účetní dvůr výsadní postavení v tom, že poskytuje Parlamentu informace potřebné k plnění jeho úkolu a mandátu demokratické kontroly evropského rozpočtu a nabízet informace týkající se výsledků dosažených v rámci politik Unie, a to s cílem zlepšovat hospodárnost, účinnost a účelnost činností financovaných Unií; doporučuje proto posílení Účetního dvora; očekává, že Účetní dvůr se bude nadále řídit zásadami nezávislosti, integrity, nestrannosti a profesionality a současně vytvářet pevné pracovní vztahy se svými zúčastněnými stranami;

43.  domnívá se, že přetrvávající nedostatek spolupráce ze strany Rady znemožňuje Parlamentu učinit na základě informací rozhodnutí o udělení absolutoria, což má za následek trvalý negativní vliv na to, jak občané vnímají důvěryhodnost orgánů EU i transparentnost při využívání finančních prostředků EU; domnívá se, že tento nedostatek spolupráce může mít rovněž negativní dopad na chod evropských orgánů a diskredituje postup politické kontroly správy rozpočtu stanovený ve Smlouvách;

44.  zdůrazňuje, že složení Účetního dvora a postup jmenování jeho členů jsou stanoveny v článcích 285 a 286 SFEU; domnívá se, že Parlament a Rada by měly mít rovnocenné postavení při jmenování členů Účetního dvora, aby byla zajištěna demokratická legitimita, transparentnost a úplná nezávislost těchto členů; vyzývá Radu, aby respektovala rozhodnutí přijatá Parlamentem po slyšení kandidátů nominovaných na členy Účetního dvora;

Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor

45.  vyzývá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby zlepšily způsoby spolupráce s Výborem regionů a Evropským hospodářským a sociálním výborem, a to i v předlegislativní fázi při provádění posouzení dopadu, aby bylo zajištěno, že jejich stanoviska a posouzení bude možno zohlednit v průběhu legislativního procesu;

Agentury

46.  zdůrazňuje, že jakékoli svěření prováděcích pravomocí agenturám Unie vyžaduje dostatečný stupeň kontroly jejich rozhodnutí a kroků ze strany tvůrce právních předpisů Unie; připomíná, že účinný dohled zahrnuje mimo jiné jmenování a propouštění vedoucích pracovníků agentury Unie, účast v dozorčí radě agentury Unie, práva veta týkající se určitých rozhodnutí agentury Unie, informační povinnosti a pravidla pro transparentnost a rozpočtová práva ve vztahu k rozpočtu dané agentury Unie;

47.  uvažuje o přijetí rámcového nařízení o agenturách Unie, které mohou vykonávat prováděcí pravomoci, které bude zahrnovat potřebný mechanismus politické kontroly ze strany tvůrce právních předpisů Unie a bude obsahovat mimo jiné právo Evropského parlamentu jmenovat a propouštět vedoucí pracovníky agentury Unie, mít účast v dozorčí radě agentury Unie, práva veta Evropského parlamentu ve vztahu k určitým rozhodnutím agentury Unie, informační povinnosti a pravidla pro transparentnost a rozpočtová práva Evropského parlamentu ve vztahu k rozpočtu dané agentury Unie;

Dodržování zásad subsidiarity a proporcionality

48.  zdůrazňuje důležitost zásady subsidiarity stanovené v článku 5 SEU, jež je závazná pro všechny orgány a instituce, a důležitost nástrojů uvedených v Protokolu (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality; v této souvislosti připomíná příslušné úlohy přidělené vnitrostátním parlamentům a Výboru regionů; navrhuje flexibilní přístup ve věci lhůty pro předání návrhů legislativních aktů zakotvené v tomto protokolu a vyzývá Komisi, aby zkvalitnila své odpovědí na odůvodněná stanoviska;

49.  připomíná vnitrostátním parlamentům jejich klíčovou roli při sledování, zda je uplatňována zásada subsidiarity; upozorňuje, že formální možnosti vnitrostátních parlamentů, jak zajistit dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, skýtají v tomto ohledu obrovské možnosti, ale je třeba posílit praktickou spolupráci vnitrostátních parlamentů, aby mimo jiné v případě údajného porušení práva mohly na základě vzájemné úzké spolupráce dosáhnout nezbytné usnášeníschopnosti podle čl. 7 odst. 3 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality;

50.  zdůrazňuje význam článku 9 SFEU k zajištění toho, aby byly zohledněny sociální dopady právních a politických opatření EU;

Rozšíření a prohloubení hospodářské a měnové unie

51.  připomíná, že základem a výchozím bodem jakéhokoli dalšího rozvoje HMU musí být platné právní předpisy a jejich provedení a její rozvoj musí být také spojen s prohlubováním jejího sociálního rozměru;

52.  vyzývá k provedení dalších institucionálních reforem, aby byla HMU efektivnější a demokratičtější ekonomickou vládu s většími kapacitami a mohla být začleněna do institucionálního rámce Unie, přičemž Komise představuje výkonnou moc a Parlament a Rada jsou spolutvůrci právních předpisů;

Nový právní akt v oblasti hospodářské politiky

53.  připomíná své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o ústavních problémech víceúrovňové správy v Evropské unii(11), které obsahovalo myšlenku na zavedení konvergenčního kodexu přijatého řádným legislativním postupem s cílem vytvořit účinnější rámec koordinace hospodářské politiky (kodex by obsahoval určitý počet konvergenčních kritérií, která by ještě bylo třeba vymezit), který by byl otevřen všem členským státům a podpořen mechanismem pobídek;

54.  je přesvědčen, že je třeba stanovit omezený počet rozhodujících oblastí pro strukturální reformy, které v horizontu pěti let zvýší konkurenceschopnost, růstový potenciál, skutečnou hospodářskou konvergenci a sociální soudržnost, s cílem posílit evropské sociálně tržní hospodářství v souladu s čl. 3 odst. 3 SEU;

55.  zdůrazňuje, že je důležité jednoznačně rozdělit pravomoci mezi orgány EU a členské státy tak, aby se posílila vlastní odpovědnost členských států za prováděcí programy, jakož i úloha vnitrostátních parlamentů v těchto programech;

56.  vyzývá k lepšímu využívání dostupných nástrojů ve spojení s článkem 136 SFEU s cílem usnadnit přijímání a provádění nových opatření v eurozóně;

Zjednodušený, cílenější a demokratičtější proces evropského semestru

57.  upozorňuje, že je třeba přijímat menší počet cílenějších doporučení pro jednotlivé země, a to na základě politického rámce stanoveného v konvergenčním kodexu a roční analýzy růstu a na základě konkrétních návrhů předkládaných jednotlivými členskými státy a odpovídajících jejich příslušným hlavním reformním cílům, ze širokého spektra strukturálních reforem podporujících konkurenceschopnost, skutečnou hospodářskou konvergenci a sociální soudržnost;

58.  zdůrazňuje význam demografických trendů pro evropský semestr a vyzývá, aby byla tomuto ukazateli věnována větší pozornost;

59.  připomíná, že mechanismy pro hospodářský dialog již existují, zejména díky zavedení „hospodářského dialogu“ v rámci „balíčku šesti právních aktů“ a „balíčku dvou právních aktů“; domnívá se, že se jedná o účinný nástroj umožňující Parlamentu, aby mu byla přiznána významnější úloha v rámci evropského semestru s cílem posílit dialog mezi Parlamentem, Radou, Komisí a Euroskupinou, a navrhuje, aby byla kontrolní úloha Parlamentu v rámci evropského semestru posílena prostřednictvím interinstitucionální dohody; jak Parlament již několikrát žádal; rovněž vítá a podporuje zapojení vnitrostátních parlamentů na vnitrostátní úrovni a spolupráci mezi těmito parlamenty a Evropským parlamentem v rámci evropského semestru a obecně správy ekonomických záležitostí, např. prostřednictvím Evropského parlamentního týdne a „konference podle článku 13“; domnívá se dále, že by mohlo být posíleno zapojení sociálních partnerů do evropského semestru;

60.  vyzývá k začlenění relevantních ustanovení rozpočtového paktu do právního rámce EU na základě komplexního vyhodnocení zkušeností s jeho prováděním a v té míře, v níž dosud nebyla pokryta stávajícími sekundárními právními předpisy;

Úloha rozpočtu EU v EMU

61.  upozorňuje, že při přijímání příštího nařízení o víceletém finančním rámci je možné přejít od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou, a to tak, že se využije ustanovení čl. 312 odst. 2 SFEU; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit spojitost mezi délkou volebního období Parlamentu, mandátem Evropské komise a dobou trvání VFR, kterou lze na základě ustanovení čl. 312 odst. 1 SFEU zkrátit na pět let; vyzývá k tomu, aby přijímání dalších VFR odpovídalo volebnímu období Evropského parlamentu; vyzývá Radu, aby se s tímto demokratizačním požadavkem ztotožnila;

62.  vítá zprávu skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje; přeje si vrátit se k liteře a duchu Smluv a změnit stávající systém založený na příspěvcích stanovených podle hrubého národního důchodu na systém založený na skutečných vlastních zdrojích EU a časem i rozpočtu eurozóny, pro které existuje celá škála nápadů;

63.  poukazuje na to, že v souladu s článkem 24 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanovuje víceletý finanční rámec na období 2014–2020, musí být v souladu s článkem 7 finančního nařízení do souhrnného rozpočtu Unie zahrnuty veškeré výdaje a příjmy Unie a Evropského společenství pro atomovou energii;

Posílení investiční kapacity EU

64.  vyzývá k lepšímu využívání stávajících strukturálních fondů, jež by podpořilo konkurenceschopnost a soudržnost EU, a k posílení investiční kapacity EU uplatňováním inovativních přístupů, jako je např. Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který zahrnuje zvláštní nástroje poskytující financování a záruky pro projekty infrastruktury v zájmu Unie;

65.  trvá na plném provedení rámce tvořeného existujícími balíčky šesti a dvou právních předpisů a evropského semestru, a zejména na potřebě řešit makroekonomickou nerovnováhu a zajistit dlouhodobou kontrolu nad rozpočtovými schodky a stále velmi vysokými úrovněmi zadlužení, a to prostřednictvím fiskální konsolidace nepostihující růst, zvýšením efektivity výdajů, upřednostňováním produktivních investic, poskytováním pobídek spravedlivým a udržitelným strukturálním reformám a zohledňováním podmínek hospodářského cyklu;

Vytvoření fiskální kapacity v rámci eurozóny prostřednictvím části rozpočtu EU

66.  připomíná, že euro je měnou Unie a že zamýšleným účelem rozpočtu EU je plnit cíle Unie stanovené v článku 3 SEU a financovat společné politiky, podporovat slabší regiony díky uplatňování zásady solidarity, dokončit vnitřní trh, podporovat součinnost na evropské úrovni, reagovat na stávající a nadcházející výzvy, které si žádají celoevropský přístup, a tím také pomáhat méně rozvinutým členským státům, aby ostatní státy dostihly a dospěly k situaci, která jim umožní přistoupit k eurozóně;

67.  bere na vědomí různé návrhy na zavedení rozpočtové kapacity v eurozóně; upozorňuje na skutečnost, že tyto návrhy této kapacitě přisuzují rozdílné funkce a mohou mít různou podobu; připomíná, že Parlament setrvale zdůrazňuje, že takováto kapacita by měla být vytvořena v unijním rámci;

68.  upozorňuje na skutečnost, že ačkoli to, zda může být taková kapacita vytvořena v rámci stávajících Smluv, bude záležet na podobě, funkci a rozsahu nové rozpočtové kapacity, v rámci Smluv je možné zvýšit stropy vlastních zdrojů, zavést nové kategorie vlastních zdrojů (a to i za předpokladu, že by takovéto vlastní zdroje pocházely jen od určitého počtu členských států) a vyčlenit určité zdroje na financování konkrétních výdajových položek; upozorňuje dále na to, že rozpočet EU již poskytuje záruky na určité úvěrové operace a že existuje několik nástrojů flexibility, na které je možné poskytnout finanční prostředky nad rámec výdajových stropů VFR;

69.  znovu opakuje, že podporuje začlenění Evropského mechanismu stability do právního rámce Unie, pokud bude existovat náležitá demokratická odpovědnost;

70.  je přesvědčen, že vytvoření evropské fiskální kapacity a Evropského měnového fondu mohou být kroky směřující k vytvoření evropského ministerstva financí, které by mělo být odpovědné Evropskému parlamentu;

71.  žádá, aby byla s ohledem na založení fondu pro umoření dluhu řádně zvážena hlavní zjištění skupiny odborníků, kterou vytvořila Komise;

Jednotný trh a finanční integrace

72.  je přesvědčen, že jednotný trh je jedním ze základních kamenů Evropské unie a je zásadní pro prosperitu, růst a zaměstnanost v Unii; zdůrazňuje, že jednotný trh, který přináší hmatatelné výhody jak podnikům, tak spotřebitelům, má růstový potenciál, jenž nebyl dosud plně využit, zejména pokud se jedná o jednotný digitální trh, finanční služby, energetiku, bankovní unii a unii kapitálových trhů; žádá tudíž lepší kontrolu správného uplatňování a lepší vymáhání stávajícího acquis v těchto oblastech;

73.  žádá, aby byla urychleně ale postupně dokončena bankovní unie založená na jednotném mechanismu dohledu, jednotném mechanismu pro řešení krizí a evropském systému pojištění vkladů a opírající se o odpovídající a fiskálně neutrální mechanismus jištění; oceňuje dohodu o vhodném překlenovacím mechanismu financování do doby, než bude Jednotný fond pro řešení krizí funkční, a žádá, aby byl zaveden evropský režim pro řešení platební neschopnosti;

74.  připomíná, že evropské orgány dohledu by se měly zasazovat o zlepšení fungování vnitřního trhu, především zajištěním vysoké, účinné a soudržné úrovně regulace a dohledu zohledňujících různé zájmy všech členských států a rozdílnou povahu účastníků finančního trhu; domnívá se, že otázky týkající se všech členských států by měly klást všechny členské státy, které by o nich také měly diskutovat a rozhodovat, a považuje za zásadně důležité upevnit rovné podmínky v rámci jednotného trhu tím, že bude vytvořen jednotný soubor pravidel platný pro všechny účastníky finančního trhu v EU s cílem vyhnout se roztříštěnosti jednotného trhu s finančním službami a nekalé soutěži vznikajícím v důsledku nerovných podmínek;

75.  žádá, aby byla vytvořena skutečná unie kapitálových trhů;

76.  podporuje vytvoření systému orgánů pro konkurenceschopnost sdružujícího národní orgány odpovědné za sledování pokroku v oblasti konkurenceschopnosti v jednotlivých členských státech a navrhuje, aby sledování pokroku takového systému bylo pod dohledem Komise;

77.  považuje za nezbytné zdokonalit automatickou výměnu informací mezi vnitrostátními daňovými orgány s cílem zamezit daňovým podvodům a daňovým únikům, daňovému plánování, oslabování daňové základny a přesouvání zisku a podpořit koordinovaná opatření za účelem boje proti daňovým rájům; vyzývá k přijetí směrnice o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob, která stanoví minimální sazbu a společné cíle postupné konvergence; považuje za nezbytné zahájit komplexní přezkum stávajících právních předpisů v oblasti DPH a řešit mimo jiné otázku zavedení zásady země původu;

Demokratičtější institucionální uspořádání hospodářské a měnové unie

78.  připomíná potřebu řádné demokratické legitimity a odpovědnosti na úrovni rozhodování s tím, že vnitrostátní parlamenty budou provádět kontrolu svých vlád a že bude posílena kontrolní úloha Evropského parlamentu na úrovni EU, který bude společně s Radou hrát hlavní úlohu při přijímání konvergenčního kodexu, a to řádným legislativním postupem;

79.  vyslovuje se pro obecné využívání „překlenovacího ustanovení“ čl. 48 odst. 7 SEU; připomíná, že Komise ve svém návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie(12) navrhla zavést nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost založený na článku 136 SFEU nebo 352 SFEU, v případě potřeby i v rámci posílené spolupráce; upozorňuje na skutečnost, že v případě posílené spolupráce by využití čl. 333 odst. 2 SFEU, který stanoví uplatnění řádného legislativního postupu, posílilo demokratickou legitimitu a účinnost rozhodování v EU a úlohu Parlamentu v něm;

80.  opakuje, že meziparlamentní spolupráce by neměla být vést k vytvoření nového parlamentního orgánu nebo nové instituce, neboť euro je měnou EU a Evropský parlament je parlamentem EU; připomíná, že hospodářskou a měnovou unii založila Unie, jejíž občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni Parlamentem, jenž musí nalézt a musí být schopen realizovat způsoby, jak zaručit parlamentní demokratickou odpovědnost u rozhodnutí týkajících se specificky eurozóny;

81.  trvá na tom, aby byly Komisi svěřeny pravomoci uplatňovat a prosazovat veškeré budoucí i stávající nástroje přijaté v oblasti hospodářské a měnové unie;

82.  domnívá se, že je nezbytné odstranit nedostatky stávající institucionální struktury HMU, zejména její demokratický deficit, přičemž je třeba zohlednit také skutečnost, že na uplatňování některých částí Smlouvy může dohlížet Soudní dvůr, avšak jiné jsou z působnosti tohoto dohledu vyloučeny; domnívá se, že je při podrobném provádění čl. 121 odst. 3 a 4 SFEU zapotřebí posílená parlamentní kontrola, pokud jde o užší koordinaci hospodářských politik;

83.  je toho názoru, že diferencovaná integrace by měla zůstat otevřena všem členským státům;

84.  připomíná, že přednost by měly mít řádný legislativní postup a rozpočtový proces na úrovni EU, přičemž v případě potřeby lze využít i výjimek či zavést zvláštní rozpočtové položky; připomíná, že jakákoli další ustanovení, např. ustanovení o eurozóně nebo posílené spolupráci, by měla být uplatňována pouze tehdy, pokud výše uvedený postup a proces nelze z právních či politických důvodů uplatnit;

Dokončení vnitřního trhu jakožto primární katalyzátor růstu

85.  je přesvědčen, že prohlubování hospodářské a měnové unie by mělo probíhat současně s dokončováním vnitřního trhu díky odstranění všech zbývajících vnitřních překážek, zejména pokud jde o energetickou unii, společný digitální trh a trh se službami;

86.  žádá, aby byly v zájmu vytvoření energetické unie plně vymáhány platné právní předpisy v oblasti vnitřního trhu s energií podle článku 194 SFEU;

87.  podporuje posílení úkolů a pravomocí Agentury EU pro spolupráci energetických regulátorů (ACER) směřující k vytvoření Evropské energetické agentury podle článku 54 Smlouvy o Euratomu, jakož i integraci trhů s energií, zřízení evropské strategické rezervy založené na kombinaci vnitrostátních rezerv a zřízení společného střediska pro jednání s dodavateli s cílem dokončit institucionální strukturu energetické unie;

88.  vyzývá, aby byly k financování projektů infrastruktury a energetických projektů využívány „projektové dluhopisy“ v úzké spolupráci s Evropskou investiční bankou (EIB);

89.  vyzývá Komisi, aby použila článek 116 SFEU, který Parlamentu a Radě poskytuje nezbytný právní základ, aby řádným legislativním postupem přijaly opatření, jež vymýtí praktiky, které prostřednictvím škodlivých daňových politik narušují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu;

Sociální rozměr

90.  zdůrazňuje, že by měla být zaručena práva pracovníků, obzvláště při uplatňování práva na mobilitu, včetně jejich sociálních práv, přičemž by se měly plně uplatnit příslušné právní nástroje, jež poskytují hlavy IV, IX a X části třetí SFEU, společně s ustanoveními Listiny základních práv EU s cílem zajistit stabilní sociální základnu pro Unii; v tomto ohledu upozorňuje zejména na práva vycházející ze směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a nařízení (EU) č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie;

91.  zdůrazňuje význam vytváření sociální Evropy pro to, aby projekt evropské integrace měl i nadále podporu pracovníků;

92.  upozorňuje, že je důležité podporovat myšlenku minimální mzdy, kterou určuje každý členský stát, konstatuje, že přezkoumání možnosti, jak zavést systém minimálních dávek v nezaměstnanosti, který by si vyžadovalo společná pravidla a podmínky na pracovním trhu EU, a navrhuje, aby byl podle platných ustanovení Smlouvy přijat legislativní návrh, který zmírní přetrvávající překážky pro zaměstnance;

93.  upozorňuje na nástroje, které poskytuje Unie, a na to, že je nutné aktivně zapojovat do trhu práce mladé pracovníky a v souladu s článkem 47 SFEU dále podněcovat výměnu mladých pracovníků;

94.  vyzývá Komisi, aby do makroekonomického hodnocení výkonnosti členských států začlenila kritéria týkající se zaměstnanosti a aby doporučovala a podporovala strukturální reformy, mj. s cílem zajistit lepší využívání regionálních a sociálních fondů;

95.  vyzývá Komisi, aby předtím, než navrhne novou iniciativu (např. legislativní návrh, nelegislativní iniciativy, prováděcí akty či akty v přenesené pravomoci) řádně posoudila, zda je daná činnost EU potřebná, a vyhodnotila potenciální hospodářské, sociální a environmentální dopady alternativních politik, jak to stanoví interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016;

96.  vyzývá k vytvoření nového sociálního paktu (například v podobě sociálního protokolu), který by byl zaměřen na posílení evropského sociálně tržního hospodářství a na snižování nerovností a který by zajistil dodržování základních práv všech občanů, včetně mj. práva na kolektivní vyjednávání a na svobodu pohybu; upozorňuje, že takový pakt by mohl posílit koordinaci sociálních politik členských států;

97.  žádá Komisi, aby prostřednictvím závazných dohod mezi sociálními partnery v souladu s články 151–161 SFEU oživila sociální dialog v EU;

Vnější činnost

Zvyšování účinnosti, soudržnosti a odpovědnosti ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP)

98.  zastává názor, že komplexní přístup Evropské unie k vnějším konfliktům a krizím by měl být posílen užším propojením jednotlivých účastníků a nástrojů ve všech fázích konfliktu;

99.  trvá na tom, aby byl na základě článku 22 SEU vytvořen celkový strategický rámec pro strategické cíle stanovené v článku 21 SEU a pro rozhodování o těchto cílech, který může jít nad rámec společné zahraniční a bezpečnostní politiky a vstupovat do dalších oblastí vnější činnosti a který si vyžaduje soudržnost s dalšími politikami, jako je obchod, zemědělství a rozvojová pomoc; připomíná, že rozhodnutí přijatá na základě takovéto strategie by mohla být přijímána prostřednictvím hlasování kvalifikovanou většinou; upozorňuje na skutečnost, že demokratická legitimita takových rozhodnutí by mohla být posílena, pokud by Rada a Parlament přijímaly společné strategické dokumenty na základě návrhů předkládaných místopředsedkyní Komise/vysokou představitelkou Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

100.  vyzývá k posílení parlamentního dohledu nad vnější činností EU, a to i prostřednictvím pokračujících pravidelných konzultací s místopředsedkyní Komise/vysokou představitelkou, Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a Komisí, a k uzavření jednání o nahrazení interinstitucionální dohody z roku 2002 o přístupu k citlivým informacím Rady v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

101.  považuje za nezbytné, aby byli zvláštní zástupci EU začlenění do Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), a to i tím, že bude jejich rozpočet převeden z položek společné zahraniční a bezpečnostní politiky do položek ESVČ, čímž by se posílila soudržnost úsilí EU;

102.  vyzývá k použití ustanovení čl. 31 odst. 2 SEU, které Radě umožňuje rozhodovat v určitých záležitostech SZBP kvalifikovanou většinou, a překlenovacího ustanovení čl. 31 odst. 3 SEU s cílem postupně přejít na hlasování kvalifikovanou většinou v záležitostech SZBP, které nemají vojenské nebo obranné dopady; připomíná, že čl. 20 odst. 2 SEU, který obsahuje ustanovení o posílené spolupráci, členským státům poskytuje dodatečné možnosti postupu v oblasti SZBP, a měl by být proto rovněž použit;

103.  domnívá se, že je třeba zvýšit flexibilitu finančních pravidel pro vnější činnost, aby nedocházelo ke zpožděním při operativních výplatách prostředků EU, a byla tak posílena schopnost EU rychle a účinně reagovat na krize; považuje v této souvislosti za nezbytné, aby bylo zavedeno zrychlené řízení pro humanitární pomoc s cílem zajistit, aby byla poskytována co nejúčinněji a nejúčelněji;

104.  naléhavě vyzývá Radu, ESVČ a Komisi, aby plnily své závazky a ihned a v plném rozsahu informovaly Parlament ve všech fázích jednání o mezinárodních dohodách a jejich uzavírání, jak stanoví čl. 218 odst. 10 SFEU a jak podrobně upravují interinstitucionální dohody s Komisí a Radou;

105.  upozorňuje na skutečnost, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU), že má Parlament na základě čl. 218 odst. 10 SFEU právo být plně a bezodkladně informován ve všech fázích jednání o mezinárodních dohodách a jejich uzavírání (i v případě, že se týkají SZBP) s cílem umožnit mu vykonávat své pravomoci na základě úplných znalostí činnosti Evropské unie jakožto celku; očekává tudíž, že interinstitucionální jednání, která mají být uspořádána ohledně zdokonalených praktických podmínek pro spolupráci a sdílení informací v souvislosti s jednáním o mezinárodních dohodách a jejich uzavíráním, řádně zohlední judikaturu SDEU;

Směrem ke společné obranné politice

106.  vyzývá k tomu, aby byly podniknuty postupné kroky směřující k zavedení společné obranné politiky (čl. 42 odst. 2 SEU) a nakonec i společné obrany, která může být zavedena jednomyslným rozhodnutím Evropské rady, a aby byly současně posilovány civilní a občanská společnost na základě přístupů na předcházení konfliktům a jejich řešení založených na principu odmítání násilí, zejména prostřednictvím zvýšení finančních, administrativních a lidských zdrojů vyčleněných na zprostředkování, dialog, usmíření a okamžitou reakci na krize založenou na organizacích občanské společnosti;

107.  jakožto první krok tímto směrem navrhuje, aby byla nejprve prostřednictvím hlasování kvalifikovanou většinou v Radě provedena ustanovení článku 46 SEU, která umožňují vytvoření stálé strukturované spolupráce, neboť tento nástroj by ambicióznějším členským státům umožnil těsněji a koordinovaně spolupracovat v oblasti obrany pod záštitou EU a využívat její orgány, nástroje a rozpočet;

108.  doporučuje zřízení stálé Rady ministrů obrany, které by předsedala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka a jejímž účelem by byla koordinace obranných politik členských států, zejména s ohledem na kybernetickou bezpečnost a boj proti terorismu, a společné vytváření strategie a priorit EU v oblasti obrany;

109.  trvá na vypracování unijní bílé knihy o bezpečnosti a obraně na základě globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou v současné době připravuje místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka, a také bratislavského programu, neboť takový dokument by dále vymezil strategické cíle EU v oblasti bezpečnosti a obrany a určil by stávající i požadované schopnosti; vyzývá Komisi, aby založila svou průběžnou přípravnou práci na evropském obranném akčním plánu na výsledcích budoucí unijní bílé knihy o bezpečnosti a obraně, která by se měla rovněž zabývat otázkou, jakým způsobem a za jakých okolností je využití vojenské síly vhodné a legitimní;

110.  zdůrazňuje, že je třeba definovat společnou evropskou politiku schopností a vyzbrojování (čl. 42 odst. 3 SEU), jež by zahrnovala společné plánování, rozvoj a získávání vojenských schopností (zakázky) a jejíž součástí by měly být také návrhy, jak reagovat na kybernetické, hybridní a asymetrické hrozby; vybízí Komisi, aby vypracovala ambiciózní evropský akční plán obrany, jak oznámila v pracovním programu na rok 2016;

111.  zdůrazňuje, že Evropská obranná agentura (EDA) má velký potenciál k tomu, aby pomáhala rozvíjet jednotný trh v oblasti obrany, který bude konkurenceschopný, efektivní, podložený intenzivním výzkumem, vývojem a inovacemi a zaměřený na vytváření specializovaných pracovních míst, a vyslovuje se pro to, aby byly za tímto účelem přezkoumány možnosti partnerství veřejného a soukromého sektoru; opětovně zdůrazňuje, že je nezbytné bezodkladně posílit Evropskou obrannou agenturu tím, že jí budou poskytnuty nezbytné zdroje a politická podpora, na základě čehož bude mít možnost ujmout se vedoucí a koordinační úlohy v oblasti rozvoje, výzkumu a zakázek; opakuje svůj názor, že nejlépe by toho bylo možné dosáhnout tím, že by byly personální a provozní náklady této agentury financovány z rozpočtu Unie;

112.  připomíná článek 44 SEU, který obsahuje dodatečná ustanovení o flexibilitě a zavádí možnost svěřit provádění úkolů krizového řízení skupině členských států, jež by tyto úkoly plnila jménem EU, přičemž politickou kontrolu a strategické vedení by vykonával Politický a bezpečnostní výbor (PSC) a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ);

113.  doporučuje použít ustanovení čl. 41 odst. 3 SEU k vytvoření fondu pro zahájení operace, který by sestával z příspěvků členských států a z něhož by byly financovány přípravné činnosti v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), které nejsou hrazeny z rozpočtu Unie;

114.  zdůrazňuje, že je důležité rozšířit společné financování na oblast vojenských výdajů v rámci SBOP, mimo jiné prostřednictvím mechanismu pro správu financování společných nákladů operací Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou (Athena), neboť by se tak snížil finanční demotivační faktor, který členským státům brání podílet se na vojenských misích a operacích v rámci SBOP, a zlepšila by se schopnost EU reagovat na krize;

115.  vyzývá k vytvoření stálého civilního a vojenského velitelství s útvarem schopnosti vojenského plánování a provádění (MPCC) a útvarem schopnosti civilního plánování a provádění (CPCC); vyzývá k institucionalizaci různých evropských vojenských struktur (mimo jiné různých bojových skupin, evropských vojenských útvarů, obranné spolupráce Francie a Spojeného království, letecké obranné spolupráce zemí Beneluxu) do unijního rámce a zvýšení využitelnosti bojových skupin EU mimo jiné tím, že dojde k rozšíření společného financování a že bude v rámci scénářů řešení budoucích krizí automaticky zvažováno jejich nasazení jakožto výchozí možnost pro síly prvního nasazení;

116.  konstatuje, že toto stálé velitelství by se mohlo podílet na soustavném plánování pro nepředvídané události a hrát klíčovou koordinační úlohu při budoucím uplatňování čl. 42 odst. 7 SEU; je toho názoru, že „doložka o vzájemné obraně“, která je stanovena v tomto článku a již použila Francie na zasedání Rady pro zahraniční věci dne 17. listopadu 2015, bude představovat katalyzátor dalšího rozvoje bezpečnostní a obranné politiky EU vedoucí k intenzivnějšímu zapojení všech členských států;

117.  domnívá se, že je třeba podpořit spolupráci EU a NATO na všech úrovních v oblastech, jako je rozvoj schopností a plánování pro nepředvídané hybridní hrozby, a posílit úsilí o odstranění zbývajících politických překážek; naléhavě vybízí ke komplexnímu politickému a vojenskému partnerství mezi EU a NATO;

118.  vyzývá k přijetí rozhodných kroků k zajištění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (na základě článku 208 SFEU) a žádá, aby byl zlepšen systém hodnocení dopadu této soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (SPR) a zřízen rozhodčí mechanismus, který by odstraňoval případný nesoulad mezi jednotlivými politikami EU, a aby byl předseda Komise pověřen politickým úkolem vypracovat obecné pokyny a řešení příslušných otázek v souladu se závazky Unie v rámci SPR;

Spravedlnost a vnitřní věci (SVV)

119.  zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat základní práva a svobody a trvat na potřebnosti demokratického a soudního dohledu nad protiteroristickými politikami, s ohledem na nedávné útoky a větší hrozbu terorismu má však také životně důležitý význam systematická, závazná a strukturovaná výměna informací a údajů mezi národními bezpečnostními agenturami a zpravodajskými službami a s Europolem a agenturou Frontex, která musí být zavedena co nejdříve;

120.  upozorňuje, že bezpečnostní orgány měly – stejně jako v případě předchozích útoků – o pařížských útočnících informace již před útoky a jejich jednání bylo předmětem vyšetřování a dohledu; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že navzdory požadavkům článku 88 SFEU si členské státy navzájem nesdělovaly existující údaje o těchto osobách; vyzývá Radu, aby na základě článku 352 SFEU schválila povinnou výměnu údajů mezi členskými státy; je toho názoru, že pokud nebude možné dosáhnout jednomyslnosti, bylo by vhodné využít potenciál posílené spolupráce;

121.  vyzývá Komisi a Radu, aby využily postup stanovený článkem 70 SFEU ke komplexnímu posouzení protiteroristických a s nimi souvisejících opatření EU, aby zejména posoudily provádění těchto opatření v právu a praxi členských států, míru spolupráce členských států s agenturami EU v dotčené oblasti, především s agenturami Europol a Eurojust, a aby odpovídajícím způsobem zhodnotily přetrvávající mezery a soulad těchto opatření se závazky EU v oblasti základních práv;

122.  připomíná v této souvislosti, že článek 222 SFEU obsahuje doložku solidarity, kterou lze a je třeba uplatnit v případě, že v některém členském státě dojde k teroristickému útoku nebo k přírodní či člověkem způsobené katastrofě;

123.  vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli je cílem směrnice o dočasné ochraně řešení masového přílivu občanů třetích zemí, nebyla v souvislosti s uprchlickou krizí uplatněna;

124.  zdůrazňuje, že je třeba vypracovat spravedlivou a účinnou společnou azylovou a přistěhovaleckou politiku EU, která by vycházela ze zásad solidarity, zákazu diskriminace, nenavracení a upřímné spolupráce všech členských států a která by měla rovněž zajistit spravedlivé přerozdělení žadatelů o azyl v rámci Evropské unie; je toho názoru, že tato politika by měla zapojovat všechny členské státy; připomíná členským státům jejich stávající povinnosti v tomto ohledu a zdůrazňuje, že nový rámec pro azyl a migraci by měl být založen na základních právech migranta;

125.  poukazuje na to, že je nezbytné podniknout další kroky, aby se zajistilo, že společný evropský azylový systém bude skutečně jednotný; vyzývá členské státy, aby harmonizovaly své právní předpisy a postupy, pokud jde o kritéria definující, kdo může získat mezinárodní ochranu, a záruky ohledně postupů v oblasti mezinárodní ochrany a podmínek přijímání v návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora EU a na zavedené osvědčené postupy v ostatních členských státech;

126.  vítá přijetí nařízení (EU) 2016/1624, kterým se rozšiřují úkoly a pravomoci agentury Frontex a tato agentura se přejmenovává na Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž; domnívá se, že tato agentura by mohla být v nezbytném případě podpořena vojenskými nástroji, jako jsou např. evropské námořní síly (Euromarfor) či zmodernizovaný Evropský sbor (Eurocorps), společně se zdroji sdílenými prostřednictvím stálé strukturované spolupráce; zdůrazňuje, že uvedené nařízení trvá na tom, že by členské státy měly ve vlastním zájmu a v zájmu ostatních členských států vkládat údaje do evropských databází; navrhuje, aby byla rovněž zvážena možnost zavést vzájemnou interoperabilitu databází agentur pro správu hranic (jako je např. Eurodac) a jejich interoperabilitu s databázemi Europolu;

127.  vyzývá k naléhavé revizi dublinského nařízení a zřízení celounijního právně závazného systému přerozdělování žadatelů o azyl mezi členskými státy na základě spravedlivého a závazného přidělení;

128.  upozorňuje na skutečnost, že vzhledem k bezprecedentním tokům migrantů, které dosáhly a i nadále dosahují vnějších hranic Unie, a k rychlému nárůstu počtu osob, které žádají o mezinárodní ochranu, Unie potřebuje závazný a povinný legislativní přístup k přesídlování, jak uvádí program Komise pro migraci;

129.  vyzývá k podpisu dohod s bezpečnými třetími zeměmi s cílem regulovat a omezit migrační toky dříve, než migranti dorazí na hranice EU; trvá současně na striktních postupech navracení žadatelů, jejichž nároky jsou neopodstatněné;

130.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily výdaje na odbornou přípravu odborníků na azyl a na zvýšení účinnosti postupů udělování azylu;

131.  je toho názoru, že vnější rozměr by se měl zaměřovat na spolupráci se třetími zeměmi při odstraňování původních příčin přílivu nelegálních migrantů do Evropy a při jeho řešení; domnívá se, že partnerství a spolupráce s hlavními zeměmi původu a tranzitními a cílovými zeměmi by měly být i nadále ve středu zájmu; doporučuje, aby každou spolupráci se třetími zeměmi doprovázelo hodnocení azylových systémů těchto zemí, podpory, kterou poskytují uprchlíkům, a jejich schopnosti a odhodlání bojovat proti obchodování s lidmi a převaděčství osob směřujícímu do těchto zemí nebo přes ně; uznává, že je třeba zvýšit účinnost evropského systému navracení, domnívá se však, že o navracení migrantů lze uvažovat pouze tehdy, je-li možné jej provést za bezpečných podmínek a plně při něm dodržet základní a procesní práva příslušných migrantů;

132.  vítá skutečnost, že nové nařízení (EU) 2016/1624 o Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž stanoví, že pokud se ochrana vnějších hranic stane neúčinnou do takové míry, že vznikne riziko, že bude ohroženo fungování schengenského prostoru buď z toho důvodu, že členský stát nepřijme nezbytná opatření, nebo protože členský stát, nepožádal agenturu Frontex o dostatečnou podporu nebo tuto podporu neprovádí, může Komise předložit Radě návrh rozhodnutí vymezující opatření, která má agentura provést, a požadující po dotčenému členskému státu, aby s agenturou spolupracoval na provádění těchto rozhodnutí; upozorňuje dále na skutečnost, že toto nařízení rovněž obsahuje ustanovení týkající se občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti členů týmů a mechanismu na podávání stížností a na monitorování a zajišťování dodržování základních práv při všech činnostech agentury;

133.  je přesvědčen, že by bylo třeba posílit lidské a finanční kapacity Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), pokud by měl koordinovat všechny žádosti o azyl v EU a měl by být nasazen na podporu členských států, které jsou vystaveny obzvláště silnému migračnímu tlaku v souvislosti se zpracováváním žádostí o azyl, a to i v rámci jeho mandátu pro vedení společných operací, pilotních projektů a rychlých zásahů, podobně jako v případě mandátu agentury Frontex podle ustanovení nařízení (EU) č. 1168/2011;

134.  zdůrazňuje, že je důležité zlepšit koordinaci mezi Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu, agenturou Frontex a úřadem evropského veřejného ochránce práv s cílem umožnit plynulejší přijímání zpráv včasného varování v případě konkrétních migračních tlaků, kdy může být ohroženo dodržování základních svobod žadatelů o azyl; považuje za možné, že Komise by na základě těchto zpráv včasného varování mohla přijímat dočasná opatření ve smyslu čl. 78 odst. 3 SFEU;

135.  považuje za naprosto nezbytné posílit úlohu Parlamentu jako společného normotvůrce, jež by měla být postavena na stejnou úroveň s úlohou Rady, a to použitím čl. 81 odst. 3 SFEU, který umožňuje přijímat rozhodnutí v oblasti rodinného práva s přeshraničními dopady řádným legislativním postupem, pokud o tom rozhodne Rada jednomyslně po konzultaci s Parlamentem; žádá, aby v případě všech ostatních politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí byla rozhodnutí do budoucna přijímána řádným legislativním postupem na základě překlenovacího ustanovení čl. 48 odst. 7 SEU;

136.  vyzývá Komisi, aby na základě článku 83 SFEU navrhla minimální pravidla pro definice a sankce v souvislosti s bojem proti terorismu, obchodováním s lidmi a sexuálním vykořisťování žen a dětí, nedovoleným obchodem s drogami, nedovoleným obchodem se zbraněmi, praním peněz, korupcí, paděláním platebních prostředků, počítačovou trestnou činností a organizovanou trestnou činností;

137.  trvá na tom, aby byly uvedeny do praxe zásady zakotvené v Lisabonské smlouvě, konkrétně zásada solidarity a sdílené odpovědnosti mezi členskými státy, zásada vzájemného uznávání při provádění politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (článek 70 SFEU) a ustanovení Listiny základních práv EU;

138.  domnívá se, že EU musí zaručovat ochranu lidských práv a základních svobod a pokračující dodržování kodaňských kritérií a také zajistit, aby všechny členské státy dodržovaly společné hodnoty zakotvené v článku 2 SEU;

139.  trvá na tom, že je důležité dokončit tzv. balíček procesních záruk, zejména prostřednictvím vypracování právních předpisů upravujících správní zajišťování osob a zadržování nezletilých, což jsou oblasti, kde pravidla mnoha členských států nejsou plně v souladu s lidskými právy a jinými mezinárodními normami;

140.  zdůrazňuje, že je důležité dále rozvíjet evropské trestní právo, zejména v oblasti vzájemného uznávání a výkonu trestněprávních rozhodnutí;

141.  zdůrazňuje, že je důležité dále rozvíjet evropskou justiční kulturu jakožto klíčový předpoklad pro to, aby se prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti stal pro občany skutečností a aby se zajistilo lepší uplatňování práva EU;

142.  domnívá se, že je třeba vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce, aby bylo možné bojovat proti organizované trestné činnosti, podvodům a korupci, chránit finanční zájmy Evropské unie a napravit roztříštěnost evropského prostoru vymáhání práva;

143.  zdůrazňuje, že podle článku 86 SFEU může být zřízen Úřad evropského veřejného žalobce s cílem bojovat proti trestné činnosti poškozující finanční zájmy EU pouze se souhlasem Evropského parlamentu; opakuje proto doporučení, která vyjádřil již ve svých usneseních ze dne 12. března 2014(13) a ze dne 29. dubna 2015(14) o konkrétním uspořádání Úřadu evropského veřejného žalobce, a zdůrazňuje, že nařízení o tomto úřadu by mělo být neprodleně přijato, aby tento úřad mohl vyšetřovat trestnou činnost poškozující finanční zájmy EU, včetně podvodů s DPH, a stíhat osoby podezřelé ze spáchání těchto činů;

144.  připomíná povinnost Unie přistoupit k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v souladu s čl. 6 odst. 2 SEU a naléhavě vyzývá k urychlené obnově jednání s Radou Evropy v tomto ohledu s přihlédnutím ke stanovisku Evropského soudního dvora ze dne 18. prosince 2014; připomíná Komisi jakožto hlavnímu vyjednavači, že toto přistoupení posílí ochranu lidských práv všech evropských občanů;

145.  opakuje, že cílem tohoto usnesení je pouze vyhodnotit právní možnosti obsažené ve Smlouvách a v krátkodobém časovém horizontu by mělo být základem pro zlepšení fungování Evropské unie; připomíná, že budoucí hlubší zásadní reforma by si vyžádala revizi Smluv;

o
o   o

146.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru, ECB, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. C 184 E, 6.8.2009, s. 25.
(2) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 82.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0249.
(4) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 183.
(5) Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 9.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0103.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0010.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0382.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0395.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0050.
(11) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 176.
(12) COM(2012)0777 ze dne 28. listopadu 2012.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0173.


Rozpočtová kapacita pro členské státy, jejichž měnou je euro
PDF 411kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro (2015/2344(INI))
P8_TA(2017)0050A8-0038/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0038/2017),

A.  vzhledem k tomu, že nynější politické klima a stávající ekonomické a politické výzvy globalizovaného světa vyžadují, aby EU s odhodlaností přijímala odpovídající rozhodnutí a opatření v oblastech, jako je vnitřní a vnější bezpečnost, ochrana hranic a migrační politika, stabilizace našeho sousedství, růst a pracovní příležitosti, zejména v zájmu snížení nezaměstnanosti mladých a provádění dohod přijatých v roce 2015 na konferenci OSN o změně klimatu;

B.  vzhledem k tomu, že euro začalo jako úspěšný projekt, avšak poté se v členských státech, jejichž měnou je euro, začal projevovat nedostatek konvergence, politické spolupráce a odpovědnosti;

C.  vzhledem k tomu, že různé krize a celosvětové problémy vyžadují, aby členské státy, jejichž měnou je euro, co nejdříve učinily kvalitativní skok v integraci;

D.  vzhledem k tomu, že členství v měnové unii vyžaduje společné nástroje a solidaritu na evropské úrovni a povinnosti a závazky na straně každého účastnícího se členského státu;

E.  vzhledem k tomu, že v rámci členských států, jejichž měnou je euro, je třeba obnovit důvěru;

F.  vzhledem k tomu, že k využití všech výhod, které skýtá společná měna, k zajištění její udržitelnosti a plnění cílů stability a plné zaměstnanosti je zapotřebí přesně vymezený plán, který bude odrážet komplexní přístup;

G.  vzhledem k tomu, že to zahrnuje také dohodnuté dokončení bankovní unie, posílený fiskální rámec, který bude schopný ustát různé otřesy, a pobídky pro provádění strukturálních reforem podporujících růst, které budou doplňovat opatření stávající měnové politiky;

H.  vzhledem k tomu, že zcela zásadními prvky těchto snah jsou fiskální kapacita a související konvergenční kodex, přičemž je třeba zajistit, aby odpovědnost a solidarita byly úzce provázány;

I.  vzhledem k tomu, že vyřešení fiskální kapacity pro členské státy, jejichž měnou je euro, je jen jedním ze střípků mozaiky a mělo by jít ruku v ruce s jednoznačným duchem obnovy Evropy, kterým by se měly řídit členské státy, jejichž měnou je euro, i ty, které se mají teprve připojit;

1.  přijímá tento plán:

i.Obecné zásady

Převedení suverenity v oblasti měnové politiky vyžaduje alternativní mechanismy úpravy, jako je provedení strukturálních reforem podporujících růst a realizace jednotného trhu, bankovní unie a unie kapitálových trhů, které umožní vytvoření bezpečnějšího finančního odvětví a fiskální kapacity schopné odolávat makroekonomickým otřesům a zvýší konkurenceschopnost a stabilitu ekonomik členských států, což umožní, aby se z členských států, jejichž měnou je euro, stala optimální měnová oblast.

Z hlediska předcházení trvalým transferům, morálnímu hazardu a neudržitelnému veřejnému sdílení rizika mají klíčový význam konvergence, řádná správa a podmíněnost prosazované prostřednictvím institucí, které jsou demokraticky odpovědné na úrovni členských států, jejichž měnou je euro, nebo na vnitrostátní úrovni.

S větší mírou a důvěryhodností fiskální kapacity bude možné obnovit důvěru finančního trhu v udržitelnost veřejných financí v členských státech, jejichž měnou je euro, a tím v zásadě i lépe chránit daňové poplatníky a snižovat rizika veřejného i soukromého sektoru.

Fiskální kapacita zahrnuje Evropský mechanismus stability (ESM) a zvláštní dodatečnou rozpočtovou kapacitu pro členské státy, jejichž měnou je euro. Tato rozpočtová kapacita musí být vytvořena tak, aby ESM doplňovala, aniž by byl ESM jakkoli dotčen.

Zprvu by zvláštní rozpočtová kapacita členských států, jejichž měnou je euro, měla být součástí unijního rozpočtu, nad rámec stropů víceletého finančního rámce, a měla by být financována členskými státy, jejichž měnou je euro, a dalšími zúčastněnými členy prostřednictvím zdroje příjmů, který bude dohodnut mezi zúčastněnými členskými státy a bude považován za účelově vázaný příjem a záruky. Jakmile se situace stabilizuje, mohla by být fiskální kapacita financována z vlastních zdrojů, v souladu s doporučeními obsaženými v Montiho zprávě o budoucím financování EU.

ESM bude průběžně plnit své úkoly, přičemž by měl být dále rozvíjen a přeměněn na Evropský měnový fond (EMF) s odpovídajícími kapacitami pro poskytování a získávání úvěrů a jasně definovaným mandátem, aby byl schopen zvládat asymetrické i symetrické otřesy.

ii. Tři pilíře fiskální kapacity pro konvergenci a stabilizaci pro členské státy, jejichž měnou je euro

Fiskální kapacita by měla plnit tři různé funkce:

   za prvé by měla být podněcována ekonomická a sociální konvergence v rámci členských států, jejichž měnou je euro, s cílem posílit strukturální reformy, modernizovat hospodářství a zlepšit konkurenceschopnost všech členských států a odolnost členských států, jejichž měnou je euro, čímž se přispěje rovněž k tomu, že členské státy budou schopny odolávat asymetrickým i symetrickým otřesům;
   za druhé, z důvodu rozdílností hospodářských cyklů členských států, jejichž měnou je euro, plynoucích ze strukturálních rozdílů nebo obecné ekonomické zranitelnosti vzniká potřeba vytvořit nástroj, který by reagoval na asymetrické otřesy (situace, kdy určitá ekonomická událost ovlivní jedno hospodářství ve větší míře než jiné, například když v jednom konkrétním členském státu v důsledku vnějšího otřesu, který daný členský stát nemohl nikterak ovlivnit, klesne poptávka, avšak v jiných členských státech tomu tak není);
   za třetí je nutné řešit symetrické otřesy (situace, kdy určitá ekonomická událost ovlivní všechna hospodářství stejnou měrou, jako je tomu například v případě kolísání cen ropy a následné situace v členských státech, jejichž měnou je euro), aby se zvýšila odolnost členských států, jejichž měnou je euro, jako celku.

Vzhledem k těmto cílům bude třeba zvážit, kterých funkcí lze dosáhnout s pomocí stávajícího právního rámce Unie a které si vyžádají úpravu či změny Smluv.

První pilíř: konvergenční kodex

Současná hospodářská situace vyžaduje investiční strategii, kterou musí doprovázet fiskální konsolidace a odpovědnost v souladu s rámcem správy ekonomických záležitostí.

Společně s Paktem o stabilitě a růstu by se měl konvergenční kodex přijatý řádným legislativním postupem a zohledňující doporučení pro jednotlivé země zaměřit po dobu pěti let na konvergenční kritéria, pokud jde o zdanění, pracovní trh, investice, produktivitu, sociální soudržnost a kapacity veřejné administrativy a řádné správy v rámci stávajících Smluv.

V rámci správy ekonomických záležitostí by měl být soulad s konvergenčním kodexem podmínkou pro plnou účast ve fiskální kapacitě a každý členský stát by měl předložit návrhy, jakým způsobem splnit kritéria konvergenčního kodexu.

Fiskální kapacitu pro členské státy, jejichž měnou je euro, by měly doplňovat dlouhodobá strategie dluhové udržitelnosti a snižování dluhu a posilování růstu a investic v členských státech, jejichž měnou je euro, což by vedlo ke snížení celkových nákladů na refinancování a ke snížení poměru dluhu vůči HDP.

Druhý pilíř: absorpce asymetrických otřesů

Vzhledem k silnému provázání členských států, jejichž měnou je euro, nemůže žádné úsilí o koordinaci politik členských států, konvergenci a udržitelné strukturální reformy zcela vyloučit možnost asymetrických otřesů s dopadem na stabilitu členských států, jejichž měnou je euro, jako celku.

Stabilizaci prostřednictvím ESM/EMF by měl doplňovat mechanismus automatické absorpce otřesů.

Stabilizace musí podněcovat k používání osvědčených postupů a bránit morálnímu hazardu.

Tento systém musí zahrnovat jasná pravidla pro lhůty možných plateb a úhrad, musí být jasně definována jeho velikost a mechanismus financování a musí být během delšího cyklu rozpočtově neutrální.

Třetí pilíř: absorpce symetrických otřesů

Symetrické otřesy by mohly v budoucnu destabilizovat členské státy, jejichž měnou je euro, jako celek, neboť tento měnový prostor zatím nedisponuje nástroji, které jsou nezbytné pro zvládnutí další krize stejného rozsahu, jaký měla předchozí krize.

V případě symetrických otřesů způsobených nedostatečnou vnitřní poptávkou nelze růst znovu nastartovat pouze prostřednictvím měnové politiky, zejména v situaci, kdy se úrokové sazby blíží záporné hodnotě. Rozpočet členských států, jejichž měnou je euro, by měl mít dostatečný objem pro řešení těchto symetrických otřesů financováním investic zaměřených na souhrnnou poptávku a plnou zaměstnanost v souladu s článkem 3 SEU.

iii. Správa, demokratická odpovědnost a kontrola

Ve správě ekonomických záležitostí pro členské státy, jejichž měnou je euro, by měla převažovat metoda Společenství.

Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty by měly zastávat v obnoveném rámci správy ekonomických záležitostí výraznější úlohu, aby se posílila demokratická odpovědnost. To zahrnuje posílenou odpovědnost jednotlivých států za evropský semestr a reformu meziparlamentní konference stanovené v článku 13 rozpočtového paktu s cílem poskytnout jí větší obsahovou náplň a rozvíjet postavení parlamentů a občanů. Ve snaze zlepšit odpovědnost by měly vnitrostátní parlamenty dohlížet na své vlády stejně jako Evropský parlament, který by měl dohlížet na evropskou exekutivu.

Funkce předsedy Euroskupiny a komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti by se mohly sloučit a v takovém případě by předseda Komise měl jmenovat tohoto komisaře místopředsedou Komise.

Ministr financí v rámci Komise by měl mít plnou demokratickou odpovědnost a měly by mu být poskytnuty veškeré nezbytné prostředky a kapacity k uplatňování a vymáhání stávajícího rámce správy ekonomických záležitostí a k optimalizaci rozvoje členských států, jejichž měnou je euro, ve spolupráci s ministry financí členských států, jejichž měnou je euro.

Evropský parlament by měl přehodnotit svá pravidla a organizaci, aby zajistil plnou demokratickou odpovědnost fiskální kapacity vůči poslancům EP z těchto členských států;

2.  vyzývá:

   Evropskou radu, aby nejpozději na schůzce EU v Římě (březen 2017) vydala pokyny v souladu s výše uvedeným, včetně rámce pro dlouhodobou udržitelnou stabilizaci členských států, jejichž měnou je euro;
   Komisi, aby v roce 2017 předložila bílou knihu s ambiciózní hlavní kapitolou věnovanou členským státům, jejichž měnou je euro, a příslušné legislativní návrhy a využila všechny prostředky v rámci stávajících Smluv, včetně konvergenčního kodexu, rozpočtu členských států, jejichž měnou je euro, a automatických stabilizátorů, a aby stanovila přesný časový rámec pro provádění těchto opatření;

3.  prohlašuje, že je připraven dokončit všechna legislativní opatření, která nevyžadují změnu Smlouvy, do konce současného mandátu Komise a Evropského parlamentu a připravit půdu pro střednědobé a dlouhodobé změny Smlouvy nezbytné k tomu, aby bylo možné dosáhnout udržitelnosti členských států, jejichž měnou je euro,;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Komise, Rady, Euroskupiny, prezidentovi Evropské centrální banky, výkonnému řediteli Evropského mechanismu stability a parlamentům členských států.


Občanskoprávní pravidla pro robotiku
PDF 601kWORD 72k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 obsahující doporučení Komisi o občanskoprávních pravidlech pro robotiku (2015/2103(INL))
P8_TA(2017)0051A8-0005/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 85/374/EHS(1),

–  s ohledem na studii o etických aspektech kyberneticko-fyzikálních systémů vypracovanou jménem výboru pro Hodnocení vědecko-technických možností (STOA) a pod vedením oddělení vědeckých prognóz (STOA) GŘ Výzkumné služby Evropského parlamentu,

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0005/2017),

Úvod

A.  vzhledem k tomu, že od Frankensteinova monstra Mary Shelleyové po klasický mýtus o Pygmalionovi, přes příběh o pražském Golemovi až po roboty Karla Čapka, který slovo „robot“ použil poprvé, lidé snili o stvoření myslících strojů, které měly většinou podobu androidů s lidskými rysy;

B.  vzhledem k tomu, že lidstvo nyní stojí na prahu věku, kdy se zdá, že stále složitější „roboti“, „boti“, „androidi“ a jiné projevy umělé inteligence zažehnou novou průmyslovou revoluci, kterou pravděpodobně pocítí všechny vrstvy společnosti, a proto je nesmírně důležité, aby zákonodárce zvážil její právní a etické důsledky, aniž by však omezoval inovace;

C.  vzhledem k tomu, že je třeba stanovit obecně přijatelnou definici robota a umělé inteligence, která bude pružná a nebude bránit inovacím;

D.  vzhledem k tomu, že zatímco mezi roky 2010 až 2014 stoupal prodej robotů každý rok průměrně o 17 %, v roce 2014 prodej vzrostl o 29 %, což je historicky nejvyšší meziroční nárůst; tento skok byl způsoben zejména poptávkou výrobců automobilových dílů a elektrických resp. elektronických zařízení; vzhledem k tomu, že za poslední desetiletí se ztrojnásobil počet žádostí o patentovou ochranu robotických technologií;

E.  vzhledem k tomu, že zaměstnanost se za posledních 200 let díky technologickému vývoji setrvale zvyšovala; vzhledem k tomu, že robotika a umělá inteligence mohou potenciálně proměnit životy a pracovní návyky, zvýšit efektivitu a úspory posílit bezpečnost a poskytovat kvalitnější služby; vzhledem k tomu, že v krátkodobém až střednědobém horizontu nese robotika a umělá inteligence příslib zvyšování efektivity a úspor, a to nejen v průmyslové výrobě a obchodu, ale také v dopravě, zdravotní péči, záchranných službách, vzdělávání, zemědělství a dalších oblastech, a současně umožní, aby lidé nemuseli být vystaveni nebezpečným podmínkám, například při sanaci zamořených oblastí;

F.  vzhledem k tomu, že stárnutí populace je výsledkem prodlužování života, jehož bylo dosaženo díky zlepšení životních podmínek a pokroku v moderní medicíně, a je jednou z největších politických, sociálních a hospodářských výzev, před nimiž stojí evropské společnosti ve 21. století; vzhledem k tomu, že do roku 2025 bude více než 20 % Evropanů věku 65 a více let, přičemž obzvlášť rychle poroste počet osob starších 80 let, což způsobí v naší společnosti podstatně jiný poměr mezi generacemi, a vzhledem k tomu, že je v zájmu společnosti, aby starší lidé zůstali co nejdéle zdraví a aktivní;

G.  vzhledem k tomu, že v dlouhodobém výhledu míří současné trendy k vývoji inteligentních a autonomních strojů, které budou schopny zlepšovat se na základě výcviku a nezávisle se rozhodovat, což s sebou nese nejen hospodářské výhody, ale rovněž celou řadu obav týkajících se přímých i nepřímých důsledků pro společnost jako celek;

H.  vzhledem k tomu, že strojové učení může mít dalekosáhlé hospodářské a inovativní přínosy pro společnost, neboť prudce zvýší schopnost analyzovat údaje, zároveň však vyvolává otázky týkající se zajištění nediskriminace, dodržování řádných postupů, transparentnosti a srozumitelnosti rozhodovacích procesů;

I.  vzhledem k tomu, že podobně musejí být provedena posouzení hospodářských změn a dopadů na zaměstnanost, které s sebou robotika a strojové učení přinesou; vzhledem k tomu, že i přes nepopiratelné výhody, které robotika nabízí, může její zavádění vést k přeměně pracovního trhu a k potřebě náležitě reagovat na budoucí vývoj v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti a sociálních politik;

J.  vzhledem k tomu, že široké využívání robotů sice nemusí automaticky vést k úbytku pracovních míst, je nicméně pravděpodobné, že pracovních míst vyžadujících nižší kvalifikaci v odvětvích, která jsou náročná na pracovní sílu, se automatizace dotkne citelněji; vzhledem k tomu, že tento trend by mohl vrátit výrobní procesy zpět do EU; vzhledem k tomu, že výzkum prokázal, že zaměstnanost roste výrazně rychleji v oborech, kde se ve větší míře používá počítačů; vzhledem k tomu, že automatizace práce může osvobodit lidi od jednotvárné ruční práce a umožnit jim přesměrovat své síly na tvořivější a smysluplnější úkoly; vzhledem k tomu, že automatizace vyžaduje, aby vlády investovaly do vzdělávání a dalších reforem, které umožní lepší rozložení ve prospěch těch typů dovedností, které budou pracovníci do budoucna potřebovat;

K.  vzhledem k tomu, že s vědomím prohlubujících se rozdílů ve společnosti, v níž se zmenšuje střední třída,  je nezbytnési uvědomit, že rozvoj robotiky může vést k vyšší koncentraci bohatství a vlivu v rukou menšiny;

L.  vzhledem k tomu, že rozvoj robotiky a umělé inteligence rozhodně ovlivní podobu pracoviště, takže mohou vzniknout nové obavy týkající se odpovědnosti, zatímco k určitým dalším obavám již nebude důvod; vzhledem k tomu, že pro případ, že by vznikla nebezpečná situace nebo nastaly problémy, musí být vyjasněna právní odpovědnost z hlediska obchodního modelu i z hlediska modelů zaměstnanosti;‎‎

M.  vzhledem k tomu, že trend směřující k automatizaci s sebou nese požadavek, aby ti, kteří se podílejí na vývoji aplikací umělé inteligence a jejich uvádění na trh, měli již od fáze návrhu na zřeteli bezpečnost a etiku, a byli si tak vědomi toho, že musejí být připraveni přijmout právní odpovědnost za kvalitu technologie, kterou vytvářejí;

N.  vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(2) (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) stanoví právní rámec ochrany osobních údajů; vzhledem k tomu, že bude pravděpodobně potřeba se zabývat dalšími aspekty přístupu k údajům a ochrany osobních údajů a soukromí, protože aplikace a přístroje schopné komunikovat mezi sebou navzájem a s různými databázemi, aniž by do této komunikace vstupovali lidé, mohou být stále zdrojem obav týkajících se ochrany soukromí;

O.  vzhledem k tomu, že rozvoj robotiky a umělé inteligence může a měl by být koncipován takovým způsobem, aby robotika i umělá inteligence zachovávaly důstojnost, autonomii a sebeurčení jednotlivce, zvláště pak při vykonávání práce pečovatelů a společníků a v souvislosti s používáním lékařských zařízení a „opravami“ nebo vylepšováním lidského těla;

P.  vzhledem k tomu, že existuje možnost, že by v dlouhodobém horizontu umělá inteligence mohla překonat lidské duševní schopnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že další rozvoj a širší využívání automatizovaných a algoritmických rozhodovacích procesů má nezpochybnitelný dopad na to, k čemu se nakonec přikloní soukromé osoby (například podniky či uživatelé internetu) a správní, soudní či jiné veřejné orgány v rámci svého rozhodování v záležitostech spotřebitelského, obchodního či úředního rázu; vzhledem k tomu, že nedílnou součástí procesu automatizovaného a algoritmického rozhodování musí být určité ochranné prvky a možnost lidské kontroly a lidského ověřování;

R.  vzhledem k tomu, že několik zahraničních jurisdikcí, například USA, Japonsko, Čína a Jižní Korea, uvažuje o vytvoření právní úpravy v oblasti robotiky a umělé inteligence a učinilo již určité kroky tímto směrem, a vzhledem k tomu, že některé členské státy rovněž začaly uvažovat o možnosti vypracovat právní normy nebo provést legislativní změny, které by zohlednily nové způsoby uplatnění těchto technologií;

S.  vzhledem k tomu, že evropskému průmyslu by mohl prospět účinný, konzistentní a transparentní regulační přístup na úrovni EU, který by vytvářel předvídatelné a dostatečně jasné podmínky, za nichž by podniky mohly vyvíjet aplikace a plánovat své obchodní modely na evropské úrovni, a současně by zajistil, že si Unie a její členské státy zachovají kontrolu nad novými regulačními standardy, a nebudou tedy nuceny přijímat a uplatňovat standardy stanovené někým jiným, totiž třetími státy, které rovněž stojí v čele vývoje robotiky a umělé inteligence;

Obecné zásady

T.  vzhledem k tomu, že Asimovovy zákony(3) je třeba chápat tak, že jsou určeny konstruktérům, výrobcům a provozovatelům robotů, neboť tyto zákony nelze převést do strojového kódu;

U.  vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit soubor pravidel, která budou upravovat zejména otázky odpovědnosti a transparentnosti a budou v souladu s bytostně evropskými a univerzálními humanistickými hodnotami, jimiž se vyznačuje příspěvek Evropy ke společnosti; vzhledem k tomu, že tato pravidla nesmí ovlivňovat proces výzkumu, inovací a rozvoje v oblasti robotiky;

V.  vzhledem k tomu, že Unie by mohla sehrát zásadní úlohu při vytváření základních etických zásad, jimiž by se měl řídit vývoj, programování a používání robotů a umělé inteligence, a při začleňování těchto zásad do evropských právních předpisů a kodexů chování s cílem utvářet technickou revoluci tak, aby sloužila lidstvu, aby užitek z pokročilých robotických systémů a umělé inteligence byl co nejšířeji sdílen a aby sev nejvyšší možné míře zamezilo potenciálním rizikům;

W.  vzhledem k tomu, že přílohu legislativního usnesení tvoří Charta robotiky, která byla vypracována za pomoci oddělení vědeckých prognóz (STOA) GŘ Výzkumné služby Evropského parlamentu a která předkládá etický kodex inženýrů robotiky, kodex pro komise pro etiku výzkumu, „licenci“ konstruktérů a „licenci“ uživatelů;

X.  vzhledem k tomu, že k budoucím iniciativám v oblasti robotiky a umělé inteligence by měla Unie zaujmout postupný, pragmatický a obezřetný přístup hlásaný Jeanem Monnetem(4), aby nebyly zadušeny inovace;

Y.  vzhledem k tomu, že s ohledem na současný stupeň rozvoje robotiky a umělé inteligence je vhodné začít s otázkami občanskoprávní odpovědnosti;

Odpovědnost

Z.  vzhledem k tomu, že díky pozoruhodnému technickému pokroku, k němuž došlo v posledním desetiletí, dokáží dnešní roboti nejen vykonávat činnosti, které bývaly výlučnou doménou člověka, nýbrž získávají také určité autonomní a kognitivní schopnosti – např. schopnost učit se na základě zkušeností a činit kvazi samostatná rozhodnutí – takže se stále více podobají subjektům, které interagují se svým okolím a jsou je schopny výrazně ovlivňovat; vzhledem k tomu, že v této souvislosti se může jednou ze stěžejních otázek stát problém právní odpovědnosti v případě, že robot svou činností způsobí újmu;

AA.  vzhledem k tomu, že autonomii robota lze definovat jako schopnost činit rozhodnutí a uplatňovat je vůči okolnímu světu nezávisle na kontrole či vlivu zvnějšku; vzhledem k tomu, že tato autonomie je čistě technické povahy a její stupeň závisí na tom, jak byl robot konstruován, pokud jde o komplexitu jeho interakce s prostředím;

AB.  vzhledem k tomu, že čím je robot autonomnější, tím méně jej lze považovat za pouhý nástroj v rukou jiných subjektů (výrobců, provozovatelů, vlastníků, uživatelů atd.); vzhledem k tomu, že s tím je spojena otázka, zda jsou dostačující obvyklá pravidla pro odpovědnost, nebo zda je zapotřebí stanovit nové zásady a pravidla, které vyjasní právní odpovědnost různých subjektů, pokud jde o jejich odpovědnost za jednání a opomenutí ze strany robotů, jejichž příčinu nelze vysledovat zpět k určitému lidskému činiteli, a zda takovému jednání či opomenutí ze strany robotů, jímž byla způsobena určitá újma, bylo možné zamezit;

AC.  vzhledem k tomu, že autonomie robotů nás v konečném důsledku staví před otázku jejich povahy s ohledem na stávající právní kategorie, tj. zda by měla být vytvořena nová kategorie s vlastními specifickými rysy a důsledky;

AD.  vzhledem k tomu, že současný právní rámec neumožňuje, aby robot nesl sám o sobě odpovědnost za jednání nebo opomenutí, jimiž způsobí škodu třetí straně; vzhledem k tomu, že platná pravidla pro odpovědnost se vztahují na případy, kdy za jednání nebo opomenutí robota lze činit odpovědným konkrétního lidského činitele, například výrobce, provozovatele, vlastníka nebo uživatele, pokud tato osoba mohla předvídat škodlivé jednání robota a zabránit mu; vzhledem k tomu, že výrobci, provozovatelé, vlastníci nebo uživatelé by také mohli nést absolutní odpovědnost za jednání či opomenutí robota;

AE.  vzhledem k tomu, že podle současného právního rámce se na škody, které způsobí robot nebo umělá inteligence, vztahuje jednak odpovědnost za výrobky (kdy za nesprávné fungování určitého výrobku nese odpovědnost jeho výrobce) a jednak pravidla, jimiž se řídí odpovědnost za způsobenou újmu (kdy za chování, jehož následkem byla způsobena újma, zodpovídá uživatel výrobku);

AF.  vzhledem k tomu, že pokud by robot byl schopen činit samostatná rozhodnutí, tradiční pravidla by již nestačila k určení odpovědnosti za škodu způsobenou robotem, protože by nebylo možné určit stranu, která má poskytnout odškodnění a napravit škodu, kterou robot způsobil;

AG.  vzhledem k tomu, že v oblasti smluvní odpovědnosti se jasně projevují nedostatky současné právní úpravy, neboť pokud budou stroje konstruovány tak, aby si vybíraly své smluvní partnery, vyjednávaly smluvní podmínky, uzavíraly smlouvy a rozhodovaly o tom, zda a jak je budou uplatňovat, nebude již možné se řídit tradičními pravidly; vzhledem k tomu, že bude nutné vytvořit pravidla nová, účinná a aktuální, která by odpovídala technologickému vývoji a nejnovějším inovacím, které našly uplatnění na trhu;

AH.  vzhledem k tomu, že pokud jde o mimosmluvní odpovědnost, směrnice 85/374/EHS se vztahuje pouze na škodu způsobenou výrobními vadami robota, a to navíc pod podmínkou, že poškozená osoba prokáže škodu, vadu a příčinnou souvislost mezi vadou a škodou, takže je možné, že právní rámec absolutní odpovědnosti či odpovědnosti bez zavinění nebude dostačující;

AI.  vzhledem k tomu, že bez ohledu na oblast působnosti směrnice 85/374/EHS není platná právní úprava dostačující k tomu, aby zajistila odpovědnost za škodu způsobenou roboty nové generace, pokud by tito roboti měli schopnost adaptace a učení, která by způsobila, že by jejich jednání bylo do určité míry nepředvídatelné, neboť tito roboti by se samostatně učili na základě vlastních variabilních zkušeností a interagovali by s prostředím jedinečným, nepředvídatelným způsobem;

Obecné principy rozvoje robotiky a umělé inteligence pro civilní účely

1.  vyzývá Komisi, aby navrhla jednotné unijní definice kyberneticko-fyzikálních systémů, autonomních systémů, inteligentních autonomních robotů a jejich podkategorií, přičemž by vzala v úvahu níže uvedené vlastnosti, jimiž se vyznačuje inteligentní robot:

   je autonomní díky senzorům nebo výměně dat s okolním prostředím (propojenost) a je schopen tato data předávat a analyzovat;
   má schopnost samostatného učení na základě zkušeností a interakce (volitelné kritérium);
   má alespoň menší fyzickou strukturu;
   má schopnost přizpůsobit své jednání a svou činnost okolnímu prostředí;
   není v biologickém smyslu živý;

2.  domnívá se, že pro určité konkrétní podkategorie robotů by měl být ve vhodných a nezbytných případech na vnitřním trhu Unie zaveden všeobecný unijní systém registrace pokročilých robotů, a vyzývá Komisi, aby stanovila kritéria pro klasifikaci robotů s cílem určit, kteří roboti by měli být registrováni; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je žádoucí, aby takový registrační systém a registr spravovala zvláštní agentura EU pro robotiku a umělou inteligenci;

3.  zdůrazňuje, že rozvoj robotických technologií by se měl zaměřit na to, aby doplňoval, a nikoli nahrazoval schopnosti člověka; domnívá se, že ve vývoji robotiky a umělé inteligence je zcela zásadní, aby bylo zaručeno, že lidé budou mít nad inteligentními stroji neustálou kontrolu; domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, že mezi člověkem a robotem může vzniknout emoční vazba – zejména v případě zranitelných skupin (děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením), a poukazuje na problémy spojené s vážnými emočními či fyzickými dopady, které by toto emoční pouto mohlo mít na člověka;

4.  zdůrazňuje, že postup na úrovni Unie by zamezil tříštění vnitřního trhu a napomohl tak rozvoji, a zároveň vyzdvihuje důležitost zásady vzájemného uznávání při přeshraničním využívání robotů a robotických systémů; připomíná, že testování, certifikace a souhlas s uvedením na trh by měly být vyžadovány pouze v jednom členském státě; zdůrazňuje, že by tento postup měl být doprovázen účinným dozorem nad trhem;

5.  zdůrazňuje význam opatření na podporu malých a středních podniků a začínajících podniků v odvětví robotiky, které v tomto odvětví vytvářejí nové tržní segmenty či využívají roboty;

Výzkum a inovace

6.  poukazuje na to, že řada robotických aplikací se dosud nachází v experimentální fázi; vítá, že z vnitrostátních i unijních prostředků je financováno stále více výzkumných projektů; považuje za velmi důležité, aby Unie, spolu s členksými státy díky veřejnému financování, byla i nadále v čele výzkumu robotiky a umělé inteligence; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily finanční nástroje, z nichž jsou financovány výzkumné projekty v oblasti robotiky a informačních a komunikačních technologií, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru, a aby ve svých výzkumných politikách uplatňovaly zásady otevřené vědy a odpovědných etických inovací; zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit dostatek prostředků na řešení sociálních a etických, právních a hospodářských výzev, před něž nás staví rozvoj a uplatnění nových technologií;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely výzkumné programy, podporovaly výzkum dlouhodobých rizik a příležitostí, které skýtají technologie robotiky a umělé inteligence, a vybízely k co nejrychlejšímu zahájení strukturovaného veřejného dialogu o důsledcích rozvoje těchto technologií; vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období posílila svou podporu programu SPARC financovanému v rámci programu Horizont 2020; vyzývá Komisi a členské státy, aby spojily své úsilí ve snaze zajistit důkladné monitorování přechodu těchto technologií z výzkumu na trh a jejich tržní využití a zaručit, že tento přechod bude probíhat lépe, přičemž musí být nejprve provedeno jejich hodnocení z hlediska bezpečnosti v souladu se zásadou předběžné opatrnosti;

8.  zdůrazňuje, že inovace v oblasti robotiky a umělé inteligence a integrace robotiky a umělé inteligence do ekonomiky a společnosti si žádají digitální infrastrukturu poskytující možnost připojení odkudkoli; vyzývá Komisi, aby stanovila rámec, který naplní potřeby v oblasti konektivity pro digitální budoucnost Unie, a zajistila, že širokopásmový přístup a přístup na síť 5G budou plně v souladu se zásadou neutrality sítě;

9.  je pevně přesvědčen, že pro umožnění toků dat v reálném čase, díky nimž budou moci roboti a umělé inteligence zvyšovat svou flexibilitu a autonomii, je klíčová interoperabilita systémů, zařízení a cloudových služeb, založená na bezpečnosti a ochraně soukromí jakožto konstrukčních principech; žádá Komisi, aby propagovala otevřené prostředí od otevřených standardů a inovativních modelů udělování licencí až po otevřené platformy a transparentnost, neboť tím se zamezí závislosti na soukromých systémech, které omezují interoperabilitu;

Etické zásady

10.  konstatuje, že emancipační potenciál robotiky je třeba vnímat na pozadí různých napětí a rizik a je třeba ho důsledně posoudit z hlediska bezpečnosti osob, zdraví a bezpečnosti, svobody, soukromí, integrity a důstojnosti, sebeurčení a nediskriminace a ochrany osobních údajů;

11.  domnívá se, že současný právní rámec Unie je třeba modernizovat a ve vhodných případech doplnit o etické zásady, jež by odrážely složitost robotické problematiky a její dopady v sociální, zdravotní a bioetické oblasti; domnívá se, že je zapotřebí jasný, přísný a efektivní etický rámec pro vývoj, výrobu, používání a úpravy robotů, který by doplnil právní doporučení obsažená v této zprávě a ve vnitrostátním acquis a acquis Unie; přikládá k tomuto usnesení návrh rámce v podobě charty spočívající v etickém kodexu pro inženýry v oblasti robotiky, kodexu pro komise pro etiku výzkumu, které přezkoumávají robotické protokoly, a vzorových licencích pro konstruktéry a uživatele;

12.  vyzdvihuje zásadu transparentnosti, podle níž by mělo být vždy možné podat odůvodnění každého rozhodnutí učiněného s pomocí umělé inteligence, které může mít významný dopad na život jedné nebo více osob; domnívá se, že výpočetní činnost systémů umělé inteligence by mělo být vždy možné převést do formy pochopitelné pro člověka; domnívá se, že pokročilí roboti by měli být vybaveni „černou skříňkou“, kde budou zaznamenávány údaje o každé operaci, kterou daný stroj provede, včetně logiky, na níž se jeho rozhodnutí zakládají;

13.  zdůrazňuje, že tento etický rámec by měl vycházet ze zásad prospěšnosti, neškodlivosti, autonomie a spravedlnosti, z principů a hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a v z Listině základních práv, jimiž jsou lidská důstojnost, rovnost, spravedlnost a rovnoprávnost, nediskriminace, informovaný souhlas, soukromý a rodinný život a ochrana dat, jakož i z dalších základních principů a hodnot práva Unie, jako jsou zákaz stigmatizace, transparentnost, autonomie, osobní odpovědnost a sociální odpovědnost, a ze stávajících etických postupů a norem;

14.  domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat robotům, kteří fungují v tradičně chráněných a soukromých oblastech, a představují tak významnou hrozbu pro zachování důvěrnosti, protože jsou schopni získávat a odesílat osobní a citlivé údaje;

Evropská agentura

15.  je přesvědčen, že je nezbytné prohloubení spolupráce mezi členskými státy a Komisí, aby byla v Unii zaručena koherentní přeshraniční pravidla, která budou napomáhat spolupráci mezi evropskými ekonomikami a která umožní, aby bylo v celé Unii možné používat roboty, kteří budou splňovat požadované bezpečnostní normy a budou v souladu s etickými principy zakotvenými v právu Unie;

16.  vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření evropské agentury pro robotiku a umělou inteligenci, která by vypracovávala odborné posudky týkající se technických, etických a regulačních otázek pro relevantní veřejné činitele na unijní a vnitrostátní úrovni, s cílem podpořit jejich snahu včas, eticky a na základě správných informací reagovat na nové příležitosti a výzvy, které přináší rozvoj robotických technologií, např. v odvětví dopravy, zejména pokud mají tyto příležitosti a výzvy přeshraniční rozměr;

17.  domnívá se, že vzhledem k velkému potenciálu robotiky a problémům s ní spojeným a vzhledem k současné dynamice investic by měla být tato evropská agentura vybavena dostatečným rozpočtem a měla by zaměstnávat odborníky na regulaci a externí odborníky v oblasti techniky a etiky, kteří by se zabývali meziodvětvovým a multidisciplinárním sledováním robotických aplikací, zjišťovali osvědčené postupy a případně doporučovali regulační opatření, definovali nové zásady a řešili potenciální otázky ochrany spotřebitele a systémové výzvy; žádá Komisi (a evropskou agenturu, pokud vznikne), aby každoročně informovaly Evropský parlament o nejnovějším vývoji v robotice a o veškerých opatřeních, která je třeba přijmout;

Práva duševního vlastnictví a předávání údajů

18.  poukazuje na to, že ačkoli neexistují žádná právní ustanovení, která by se specificky týkala robotiky, lze na robotiku snadno uplatnit některé stávající právní režimy a doktríny, ačkoli některým aspektům bude pravděpodobně třeba věnovat zvýšenou pozornost; vyzývá Komisi, aby podporovala horizontální, technologicky neutrální přístup k duševnímu vlastnictví, který by se vztahoval na různá odvětví,v nichž by mohla být robotika uplatněna;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že občanskoprávní předpisy v odvětví robotiky budou slučitelné s všeobecným nařízením o ochraně údajů a budou v souladu se zásadou nezbytnosti a proporcionality; vyzývá Komisi a členské státy, aby braly v úvahu rychlý technologický vývoj v oblasti robotiky, včetně vývoje kyberneticko-fyzikálních systémů, a aby zajistily, že právo Unie nebude za vývojem a využíváním těchto technologií zaostávat;

20.  zdůrazňuje, že právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů, jak jsou zakotvena v článcích 7 a 8 Listiny a v článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie (Dále jen „Smlouva o fungování EU“), se uplatňují na všechny oblasti robotiky a umělé inteligence a že musí být plně dodržován unijní právní rámec ochrany údajů; v této souvislosti požaduje, aby byla v rámci pro provádění obecného nařízení o ochraně osobních údajů vyjasněna pravidla a kritéria týkající se používání kamer a senzorů v robotech; vyzývá Komisi, aby zajistila dodržování zásad ochrany údajů, jako je ochrana soukromí již od návrhu (privacy by design) a ochrana soukromí jako výchozí nastavení (privacy by default), minimalizace dat, omezení účelu, jakož i transparentní kontrolní mechanismy a přiměřené možnosti nápravy v souladu s právními předpisy Unie na ochranu údajů, a aby dbala na to, že přiměřená doporučení a standardy budou podporovány a začleňovány do politik Unie;

21.  zdůrazňuje, že volný pohyb údajů má obrovský význam pro digitální ekonomiku a rozvoj odvětví robotiky a umělé inteligence; zdůrazňuje, že vysoká úroveň bezpečnosti robotických systémů, včetně jejich interních datových systémů a datových toků, je pro přiměřené využívání robotů a umělé inteligence klíčová; klade důraz na to, že musí být zajištěna ochrana sítí vzájemně propojených robotů a umělé inteligence, aby se zabránilo možnému narušení bezpečnosti; zdůrazňuje, že zcela zásadní význam má vysoký stupeň bezpečnosti a ochrany osobních údajů, spolu s náležitým ohledem na ochranu soukromí v komunikaci mezi lidmi, roboty a umělou inteligencí; zdůrazňuje, že konstruktéři robotických systémů a systémů umělé inteligence nesou odpovědnost za to, že jimi vyvíjené výrobky budou bezpečné, spolehlivé a vhodné pro daný účel; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vývoj potřebných technologií, včetně koncepce vestavěné bezpečnosti (security by design);

Standardizace a bezpečnost

22.  zdůrazňuje, že otázka stanovení norem a zajištění interoperability má klíčový význam pro budoucí soutěž v oblasti technologií využívajících umělé inteligence a robotiky; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své práci na mezinárodní harmonizaci technických norem, zejména ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi a s Mezinárodní organizací pro normalizaci, s cílem podporovat inovace, zamezit tříštění jednotného trhu a zaručit vysokou úroveň bezpečnosti produktů a ochrany spotřebitelů, ve vhodných případech také stanovením minimálních norem bezpečnosti na pracovišti; poukazuje na význam legálního zpětného inženýrství (reverse engineering) a otevřených standardů, aby bylo možné maximálně využít inovací a zajistit, aby roboti mohli navzájem komunikovat; vítá proto zřízení zvláštních technických výborů, jako je ISO/TC 299 Robotics, které se věnují výhradně vypracovávání norem v oblasti robotiky;

23.  zdůrazňuje, že pro zjištění a posouzení rizik, které by roboti mohli přinášet, jakož i jejich technologického vývoje nad rámec čistě experimentální laboratorní fáze je nutné provádět jejich testování v reálných podmínkách; v této souvislosti zdůrazňuje, že testování robotů v reálných podmínkách, zejména ve městech a na silnicích, je spojeno s velkým množstvím problémů, včetně s překážkami, které zpomalují postup těchto testovacích fází a vyžadují účinné strategie a účinný mechanismus sledování; vyzývá Komisi, aby v souladu se zásadou předběžné opatrnosti vypracovala jednotná kritéria pro všechny členské státy, která by jednotlivé členské státy měly používat k určení oblastí, v nichž jsou pokusy s roboty povoleny;

Autonomní dopravní prostředky

a)Autonomní vozidla

24.  zdůrazňuje, že autonomní doprava zahrnuje veškeré formy dálkově řízených, automatizovaných, propojených a autonomních dopravních prostředků, a to silničních, železničních, vodních a leteckých, včetně vozidel, vlaků, plavidel, trajektů, letadel, dronů, jakož i všech budoucích forem vývoje a inovací v tomto odvětví;

25.  domnívá se, že automobilový průmysl akutně potřebuje účinná unijní a celosvětová pravidla k zajištění přeshraničního rozvoje automatických a autonomních vozidel, má-li být plně rozvinut jejich ekonomický potenciál a mají-li mít technologické trendy pozitivní účinky; zdůrazňuje, že roztříštěná regulace by bránila implementaci autonomních dopravních systémů a snižovala evropskou konkurenceschopnost;

26.  upozorňuje na skutečnost, že v případě neplánovaného převzetí kontroly nad vozidlem má zásadní význam reakční doba řidiče, a vyzývá tudíž k tomu, aby zúčastněné strany zajistily, že budou při řešení problémů spojených s bezpečností a odpovědností vycházet z realistických hodnot;

27.  domnívá se, že přechod na autonomní vozidla bude mít dopad na tyto oblasti: občanská odpovědnost (odpovědnost a pojištění), bezpečnost silničního provozu, veškeré aspekty ochrany životního prostředí (např. energetická účinnost, používání obnovitelných technologií a energetických zdrojů), otázky spojené s daty (např. přístup k datům, ochrana dat, soukromí a sdílení dat), otázky spojené s infrastrukturou IKT (např. vysoká hustota efektivních a spolehlivých komunikací) a zaměstnanost (např. tvorba a zánik pracovních míst, výcvik řidičů těžkých nákladních vozidel, aby uměli používat automatická vozidla); zdůrazňuje, že bude nezbytné výrazně investovat do silniční, energetické a IKT infrastruktury; vyzývá Komisi, aby ve své práci týkající se autonomních vozidel tyto aspekty zohlednila;

28.  poukazuje na to, že při zavádění autonomních vozidel mají zásadní význam polohovací a časové informace, které poskytují evropské programy družicové navigace Galileo a EGNOS, a vyzývá proto, aby byly dokončeny a vypuštěny satelity nutné k dokončení evropského geolokačního systému Galileo;

29.  upozorňuje na to, že autonomní vozidla mají velký přinos pro osoby se sníženou pohyblivostí, protože těmto osobám umožňují lépe se podílet na individuální silniční dopravě, a usnadňují tak jejich každodenní život;

b) Drony (dálkově řízené letadlové systémy)

30.  poukazuje na pozitivní vývoj technologie dronů, zejména pokud jde o pátrací a záchranné akce; vyzdvihuje význam unijního rámce pro používání dronů na ochranu bezpečnosti a soukromí občanů Unie a vyzývá Komisi, aby učinila patřičné kroky v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. října 2015 o bezpečném využívání dálkově řízených letadlových systémů (RPAS), obecně známých jako bezpilotní vzdušné prostředky, v oblasti civilního letectví(5); žádá Komisi, aby vypracovala hodnocení bezpečnostních otázek spojených s širokým využíváním dronů; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by systémy RPAS neměly být povinně vybaveny systémem pro sledování a identifikaci, který by umožňoval okamžitě zjistit pozici letounu v době letu; připomíná, že homogenita a bezpečnost bezpilotních letounů by měla být zajištěna prostřednictvím opatření stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008(6);

Roboti v pečovatelských službách

31.  zdůrazňuje, že výzkum a vývoj robotů pro péči o seniory se stává běžnějším a levnějším a jeho výsledkem jsou lépe fungující produkty, které spotřebitelé více přijímají; bere na vědomí širokou škálu využití těchto technologií, které poskytují prevenci, asistenci, monitorování, stimulaci a doprovod starším osobám a zdravotně postiženým osobám a osobám trpícím demencí, kognitivními poruchami či ztrátou paměti;

32.  poukazuje na to, že jedním z elementárních aspektů péče o člověka je lidský kontakt; je přesvědčen, že nahrazení lidského faktoru robotem by mohlo způsobit odlidštění pečovatelských služeb, na druhé straně však uznává, že roboti by mohli provádět automatizované pečovatelské úkony a díky nim by bylo možné ulehčit práci aisstentů pečovatelských služeb, přičemž by byla současně zlpešena lidská péče a proces rehabilitace by byl cílenější, tudíž by lékařům a ošetřovatelům bylo umožněno více času na diagnostiku a lepší plánování léčby; zdůrazňuje, že i když má robotika potenciál zvýšit mobilitu a integraci osob se zdravotním postižením a starších osob, lidé zůstanou i nadále v pečovatelské péči potřební a budou i nadále důležitým zdrojem sociální interakce, kterou nelze zcela nahradit;

Roboti ve zdravotní péči

33.  zdůrazňuje, že pro zajištění co nejvyšší profesní způsobilosti., jakož i zajištění a ochrany zdraví pacientů je důležité vhodné vzdělání, odborná průprava a příprava zdravotnického personálu, jako například lékařů a ošetřovatelů,; klade důraz na to, že je nutné definovat minimální odborné požadavky, které musí chirurg splňovat, aby mohl operovat a bylo mu povoleno používat chirurgické roboty; považuje za velmi důležité dodržovat zásadu autonomní činnosti robotů pod dohledem, podle níž počáteční plánování léčby a konečné rozhodnutí o jejím provedení vždy příslušelo lidskému chirurgovi; vyzdvihuje zvláštní význam vzdělávání uživatelů, které jim umožní obeznámit se s technologickými požadavky v této oblasti; upozorňuje na sílící trend samovyšetření za použití mobilního robota a s ním tak spojenou potřebu, aby lékaři byli na tyto případy, kdy se pacient vyšetří sám, odborně připraveni; domnívá se, že používání těchto technologií by nemělo omezovat nebo poškozovat vztah mezi lékařem a pacientem, nýbrž musí lékaři poskytovat pomoc při diagnostice nebo léčbě pacienta s cílem snižovat riziko lidského selhání a zvyšovat kvalitu a délku života;

34.  je přesvědčen, že lékařští roboti stále více pronikají do poskytování precizní chirurgie a provádějí opakující se úkony, a mohou zlepšovat výsledky při rehabilitaci, a že poskytují vysoce efektivní logistickou podporu v nemocnicích; poukazuje na to, že lékařští roboti mají potenciál snižovat náklady na zdravotní péči tím, že umožňují zdravotnickým pracovníkům zaměřit pozornost na prevenci místo léčby a že díky nim bude možné použít více rozpočtových prostředků na to, aby se péče lépe přizpůsobila potřebám pacientů a aby bylo možné zajistit průběžné vzdělávání zdravotnického personálu a financovat výzkum;

35.  vyzývá Komisi, aby  do datem použitelnosti nařízení (EU) 2017/745 zajistila, aby stávající postupy testování nových robotických zdravotnických prostředků byly bezpečné, zejména pokud jsou implantovány do lidského těla;

Opravy a vylepšování lidského těla

36.  poukazuje na značný pokrok a další potenciál robotiky v oblasti oprav a kompenzace poškozených orgánů a životních funkcí lidí, ale také na komplexní otázky týkající se zejména možností vylepšování lidského těla, protože lékařští roboti a zejména kyberneticko-fyzikální systémy mohou změnit naše představy o zdravém lidském těle, neboť mohou být připevněny přímo na lidském těle nebo do něho implantovány; zdůrazňuje, že je důležité, aby nemocnice a ostatní zdravotnická zařízení urgentně zřizovaly přiměřeně personálně zajištěné komise pro etiku robotiky, které by posuzovaly neobvyklé a složité etické problémy ovlivňující léčbu a péči o pacienty a pomáhaly při jejich řešení; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly pokyny, které by napomáhaly zřizování a fungování těchto komisí;

37.  zdůrazňuje, že v oblasti životně důležitých lékařských přístrojů, jako jsou robotické protézy, musí být zajištěn permanentní a udržitelná dostupnost údržby, úprav ke zlepšení funkčnosti a zejména aktualizace softwarových aktualizací, které odstraňují závady a rizika;

38.  doporučuje, aby byly vytvářeny nezávislé důvěryhodné subjekty, které budou vybaveny tak, aby mohly osobám, které mají na těle nebo v těle životně důležitá lékařská zařízení využívající pokročilých technologií, poskytovat služby spočívající v údržbě, opravách či zlepšování funkcí, včetně aktualizací softwaru, a to zejména v případě, kdy údržbu již neprovádí původní dodavatel; navrhuje, aby byla výrobcům uložena povinnost dodávat těmto nezávislým důvěryhodným subjektům úplnou konstrukční dokumentaci včetně zdrojového kódu, podobně jako se zasílá povinný výtisk publikací národním knihovnám;

39.  poukazuje na rizika spojená s možností neoprávněného ovládnutí nebo vypnutí kyberneticko-fyzikálních systémů v lidském těle či ke smazání jejich paměti, protože to by mohlo způsobit ohrožení lidského zdraví a v nejhorším případě i lidského života, a zdůrazňuje proto, že ochrana těchto systémů musí být prioritou;

40.  poukazuje na to, že je důležité zajistit, aby k těmto technickým inovacím, nástrojům a zákrokům měli rovný přístup všichni lidé; žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly vývoj asistenčních technologií s cílem napomoci vývoji těchto technologií a jejich přijetí osobami, které je potřebují, v souladu s článkem 4 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jejíž smluvní stranou Unie je;

Vzdělání a zaměstnanost;

41.  upozorňuje na to, že podle prognózy Komise bude v Evropě v roce 2020 chybět až 825 000 odborníků na IKT a že 90 % pracovních míst bude vyžadovat alespoň základní digitální dovednosti; vítá, že Komise hodlá předložit plán možného použití a revize rámce digitálních schopností a deskriptorů digitálních schopností pro studenty všech úrovní, a vyzývá Komisi, aby poskytovala podporu rozvoji digitálních schopností ve všech věkových skupinách bez ohledu na pracovní status, což by mělo být prvním krokem k vyrovnání nedostatků a poptávky na trhu práce; zdůrazňuje, že růst v odvětví robotiky vyžaduje, aby členské státy vytvořily pružnější systémy odborné přípravy a vzdělávání s cílem zajistit, aby strategie pro rozvoj dovedností odpovídaly potřebám hospodářství využívajícího robotů;

42.  domnívá se, že digitálnímu odvětví,samotným ženám i evropské ekonomice by prospělo probudit ve více mladých ženách zájem o kariéru v počítačovém oboru a zaměstnávat v tomto odvětví více žen; vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily iniciativy na podporu žen v oboru IKT a na rozvoj jejich dovedností v této oblasti;

43.  vyzývá Komisi, aby začala důsledněji monitorovat a analyzovat střednědobé a dlouhodobé trendy zaměstnanosti a zaměřila se přitom zvláště na tvorbu, přemísťování a zánik pracovních míst v různých oblastech či oborech s cílem zjistit, ve kterých oblastech místa vznikají a ve kterých naopak zanikají v důsledku většího používání robotů;

44.  zdůrazňuje důležitost předvídání změn ve společnosti s ohledem na dopady, které by mohl mít rozvoj a používání robotů a umělé inteligence; žádá Komisi, aby analyzovala různé scénáře a jejich dopady na dlouhodobé fungování systémů sociálního zabezpečení členských států;

45.  poukazuje na význam flexibility dovedností a sociálních, kreativních a digitálních dovedností ve vzdělávání; je jisté, že kromě toho, že školy zprostředkovávají akademické znalosti, je třeba se celý život účastnit celoživotního učení;

46.  poukazuje na to, že robotika má velký potenciál pro zlepšování bezpečnosti na pracovišti díky tomu, že přenáší velké množství nebezpečných a rizikových úkonů z člověka na roboty, ale současně upozorňuje na jejich potenciál k vytváření nových rizik způsobené zvýšením míry interakcí mezi člověkem a roboty na pracovišti; poukazuje tudíž na to, že pokud má být zajištěno zdraví, bezpečnost a dodržování základních práv na pracovišti, je třeba na interakce mezi člověkem a robotem uplatňovat přísná pravidla orientovaná na budoucnost;

Dopad na životní prostředí

47.  poukazuje na to, že vývoj robotiky a umělé inteligence by měl probíhat tak, aby měl co nejmenší dopad na životní prostředí, čehož lze dosáhnout efektivním využíváním energie, energetickou účinností díky podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a vzácných materiálů, vytvářením co nejmenšího množství odpadu, zejména elektrického a elektronického odpadu, a opravitelností; vyzývá proto Komisi, aby začlenila zásady oběhového hospodářství do veškerých politik Unie v oblasti robotiky; podotýká, že využívání robotiky bude mít pozitivní dopad na životní prostředí, především v oblasti zemědělství, dodávek potravin a dopravy, zejména díky snížení objemu strojních zařízení a omezeného využívání hnojiv, energie i vody, jakož i díky přesnému zemědělství a optimalizaci cest;

48.  zdůrazňuje, že kyberneticko-fyzikální systémy povedou k vytvoření systémů energetiky a infrastruktury, které jsou schopné kontrolovat tok elektřiny od výrobce ke spotřebiteli, a rovněž povedou ke vzniku „spotřebitelů-výrobců“, kteří energii vyrábějí i využívají, což přinese velké výhody pro životní prostředí;

Odpovědnost

49.  domnívá se, že občanskoprávní odpovědnost za škody způsobené roboty je otázkou velkého významu, kterou je třeba analyzovat a řešit na úrovni Unie, neboť pouze tak bude možné zajistit v celé Unii stejnou úroveň účinnosti, transparentnosti a jednoty při zajišťování právní jistoty v celé Evropské unii ve prospěch občanů, spotřebitelů i podniků;

50.  konstatuje, že rozvoj robotických technologií bude vyžadovat, abychom lépe porozuměli potřebnému společnému základu společné aktivity člověka a robotů, která by měla vycházet ze dvou základních vzájemně provázaných vztahů, konkrétně předvídatelnosti a ovladatelnosti; poukazuje na to, že tyto dva vzájemně provázané vztahy mají zásadní význam pro určení toho, jaké informace by měly být mezi člověkem a roboty sdíleny a jak se dobrat společného základu mezi člověkem a roboty, aby bylo možné zajistit hladký průběh společné činnosti člověka a robotů;

51.  žádá Komisi, aby na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU předložila návrh legislativního nástroje řešícího právní otázky vývoje robotiky a umělé inteligence a jejich používání, jaké lze předvídat v následujících 10 až 15 letech, spolu s nelegislativními nástroji, jako například pokyny a etické kodexy zmiňované v doporučeních uvedených v příloze;

52.  domnívá se, že ať bude zvoleno jakékoli právní řešení problému občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené roboty v případech, které se netýkají škody na majetku, neměl by budoucí legislativní nástroj žádným způsobem omezovat druh nebo rozsah škody, jejíž nahrazení lze vymáhat, a neměl by ani omezovat formu náhrady, jež může být nabídnuta poškozené straně, pouze na základě toho, že škodu nezpůsobil člověk;

53.  domnívá se, že tento budoucí legislativní nástroj by měl vycházet z důkladné analýzy, kterou provede Komise s cílem stanovit, zda má být uplatňován přístup absolutní odpovědnosti, nebo přístup založený na řízení rizik;

54.  zároveň konstatuje, že absolutní odpovědnost vyžaduje pouze důkaz, že došlo ke vzniku škody a že existuje příčinná souvislost mezi škodlivým jednáním robota a škodou způsobenou poškozené straně;

55.  konstatuje, že přístup založený na řízení rizik se nezaměřuje na osobu, „která se dopustila nedbalosti“ a která nese osobní odpovědnost, nýbrž na osobu, která je za určitých okolností schopna minimalizovat rizika a řešit negativní dopady;

56.  domnívá se, že jakmile by byly zjištěny strany, které nesou konečnou odpovědnost, měla by být odpovědnost těchto stran úměrná skutečnému rozsahu příkazů daných robotovi a míře jeho autonomie, takže by platilo, že čím má robot větší schopnost učení nebo vyšší autonomii a čím delší je doba jeho učení, tím větší by měla být odpovědnost jeho „učitele“; upozorňuje zejména na to, že při určování osoby, která je odpovědná za škodlivé jednání robota, by neměly být dovednosti, které robot získá formou „výcviku“, zaměňovány s dovednostmi nabytými výhradně prostřednictvím jeho schopnosti samostatného učení; podotýká, že alespoň v nynější fázi by měl odpovědnost nést člověk, a nikoli robot;

57.  poukazuje na to, že složitou otázku určení odpovědnost za škodu způsobenou roboty s vyšší mírou autonomie by bylo možné vyřešit vytvořením povinného systému pojištění, jako je tomu již dnes v případě automobilů; konstatuje však, že na rozdíl od systému pojištění používaného v silničním provozu, kde se toto pojištění vztahuje na jednání a chyby lidského činitele, by pojištění v oblasti robotiky mělo zohledňovat veškerou potenciální odpovědnost v rámci celého řetězce;

58.  domnívá se, že jako je tomu v případě pojištění motorových vozidel, mohl by být tento systém pojištění doplněn fondem, který by zajistil, aby bylo možné kompenzovat škodu i v případech, kdy pojistné krytí neexistuje; vyzývá odvětví pojišťovnictví, aby vytvářelo nové produkty a typy nabídek, které by byly v souladu s pokrokem v robotice;

59.  vyzývá Komisi, aby se při posuzování dopadu svého budoucího legislativního nástroje věnovala ve svém zkoumání a ve svých analýzách a úvahách důsledkům všech možných právních řešení, jako například:

   a) vznik případného povinného systému pojištění pro jednotlivé kategorie robotů, v němž budou mít výrobci nebo vlastníci robotů povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jejich roboty, podobně jako je tomu u pojištění automobilů,
   b) zajištění toho, aby kompenzační fond nesloužil pouze k poskytování kompenzací za škody způsobené robotem, na něž se nevztahuje pojistné krytí;
   c) umožnění toho, aby výrobce, programátor, vlastník nebo uživatel měli omezenou odpovědnost, pokud přispívají do kompenzačního fondu, jakož i pokud společně uzavřou pojištění, z něhož bude kompenzována škoda způsobená robotem;
   d) rozhodnutí, zda vytvořit všeobecný fond pro všechny inteligentní autonomní roboty nebo zvláštní fond pro každou jednotlivou kategorii robotů, a zda by byl příspěvek do fondu placen buď jednorázově při uvedení robota na trh, nebo pravidelně po celý životní cyklus robota;
   e) zajištění toho, aby byl viditelně patrný vztah mezi robotem a jeho fondem prostřednictvím individuálního registračního čísla vedeného ve zvláštním rejstříku Unie, které umožní komukoli, kdo přijde do kontaktu s robotem, zjistit, jakou povahu má příslušný fond, jak je omezena jeho odpovědnost za škody na majetku, jméno a funkce přispěvatele do fondu a další užitečné údaje;
   f) vytvoření zvláštního právního statutu robota v dlouhodobém výhledu, aby alespoň ti nejsložitější autonomní roboti mohli mít status elektronické osoby odpovědné za náhradu jimi způsobené škody, a možné použití elektronické osoby v případech, kdy roboti činí autonomní rozhodnutí nebo jsou jiným způsobem samostatně v kontaktu se třetími stranami;

Mezinárodní aspekty

60.  poukazuje na to, že vývoj autonomních vozidel zatím naléhavě nevyžaduje podstatnou změnu stávajících obecných pravidel mezinárodního práva soukromého o dopravních nehodách platných v Unii, nicméně zjedodušení současného duálního systému pro určování rozhodného práva (vycházejícího z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007(7) a Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehodyze dne 4. května 1971) by zvýšilo právní jistotu a omezilo možnosti spekulativního výběru nejpříznivější jurisdikce;

61.  poukazuje na to, že je třeba uvažovat o změnách mezinárodních dohod, jako jsou Vídeňská úmluva o silničním provozu ze dne 8. listopadu 1968 a Haagská úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody;

62.  očekává, že Komise zajistí, aby členské státy jednotným způsobem prováděly mezinárodní právo, jako napříkla Vídeňskou úmluva o silničním provozu, kterou je třeba pozměnit, s cílem učinit vozidla bez řidiče možnými, a vyzývá Komisi, členské státy a průmysl, aby co nejdříve realizovaly cíle Amsterodamského prohlášení;

63.  důrazně vybízí k mezinárodní spolupráci při zkoumání společenských, etických a právních otázek a následně i při vytváření regulačních standardů pod záštitou OSN;

64.  poukazuje na to, že omezení a podmínky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 428/2009 o obchodu se zbožím dvojího užití(8) - zbožím, softwarem a technologiemi, které lze použít pro civilní i vojenské účely nebo které mohou přispívat k šíření zbraní hromadného ničení - by se měly vztahovat i na robotické aplikace;

Závěr

65.  žádá v souladu s článkem 225 Smlouvy o fungování EU Komisi, aby na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU předložila návrh směrnice o občanskoprávních pravidlech pro robotiku a řídila se přitom doporučeními uvedenými v příloze k tomuto usnesení;

66.  potvrzuje, že doporučení ctí základní práva a zásadu subsidiarity;

67.  domnívá se, že požadovaný návrh bude mít finanční dopady, bude-li zřízena nová evropská agentura;

o
o   o

68.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená doporučení Komisi a Radě.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Definice a klasifikace „inteligentních robotů“

Měla by být zavedena společná evropská definice inteligentních autonomních robotů, která by případně zahrnovala definice příslušných podkategorií a zohledňovala by tyto jejich vlastnosti:

–  schopnost nabýt autonomie díky senzorům nebo výměně dat s okolním prostředím (propojenost) a analýza těchto dat;

–  schopnost učit se prostřednictvím zkušenosti a interakce;

–  podoba fyzické struktury robota;

–  schopnost přizpůsobit své jednání a svou činnost okolnímu prostředí.

Registrace „inteligentních robotů“

Pro účely dohledatelnosti a s cílem usnadnit provádění dalších doporučení by měl být zaveden systém registrace pokročilých robotů založený na kritériích pro klasifikaci robotů. Systém registrace a rejstřík by měly být celounijní a pokrývat celý vnitřní trh, a mohla by je spravovat zvláštní agentura EU pro robotiku a umělou inteligenci, bude-li taková agentura vytvořena.

Občanskoprávní odpovědnost

Zvolené právní řešení problému odpovědnosti robotů a umělé inteligence v případech, které se netýkají škody na majetku, by nemělo žádným způsobem omezit druh nebo rozsah náhrady škody, kterou lze vymáhat, a nemělo by ani omezit podobu náhrady, jež může být nabídnuta poškozené straně, pouze na základě toho, že škodu nezpůsobil člověk.

Budoucí legislativní nástroj by měl vycházet z důkladného posouzení provedeného Komisí, vymezujícího to, zda má být uplatňován přístup absolutní odpovědnosti nebo přístup založený na řízení rizik.

Měl by být zaveden systém povinného pojištění, který by mohl být založen na povinnosti výrobce pojistit autonomní roboty, které vyrábí.

Systém pojištění by měl být doplněn fondem s cílem zajistit, aby bylo možné kompenzovat škodu v případech, ve kterých pojištění škodu nepokrývá.

Jakékoliv rozhodnutí o politice týkající se pravidel občanskoprávní odpovědnosti robotů a umělé inteligence by mělo být v každém případě přijato po řádné konzultaci s celoevropským projektem výzkumu a vývoje robotiky a neurovědy za účasti vědců a odborníků schopných posoudit veškerá související rizika a důsledky;

Interoperabilita, přístup ke zdrojovému kódu a práva duševního vlastnictví

Měla by být zajištěna interoperabilita autonomních robotů, kteří jsou vzájemně síťově propojeni a jsou spolu v kontaktu. V případě potřeby by měl být poskytnut přístup ke zdrojovému kódu a ke vstupním datům a konstrukčním údajům, aby bylo možné vyšetřovat nehody a škody způsobené inteligentními roboty, jakož i zajistit jejich další provoz, dostupnost, spolehlivost a bezpečnost.

Charta robotiky

Při navrhování právních aktů v oblasti robotiky by Komise měla zohlednit zásady zakotvené v této Chartě robotiky.

CHARTA ROBOTIKY

Navrhovaný kodex etického jednání v oblasti robotiky stanoví základ pro určení a dodržování základních etických principů a pro dohled nad nimi, počínaje fází návrhu a rozvoje,.

Rámec vytvořený po konzultaci s celoevropským projektem výzkumu a vývoje robotiky a neurovědy musí být reflexivní povahy, aby umožňoval individuální přizpůsobení v daném konkrétním případě s cílem vyhodnotit, zda je určité jednání v dané situaci správné či nesprávné, a učinit rozhodnutí odpovídající předem stanovené hierarchii hodnot.

Tento kodex by neměl nahradit potřebu řešit veškeré zásadní právní problémy v této oblasti, nýbrž by měl mít doplňující úlohu. Kodex spíše napomůže etické kategorizaci robotiky, zvýší zodpovědné úsilí o inovace v této oblasti a odpovědět na otázky, které si klade veřejnost.

Je třeba obzvláště zdůraznit výzkumné a vývojové fáze příslušné technologické trajektorie (navrhování, etický přezkum, auditní kontrola atd.). Kodex by měl usilovat o to, aby práce výzkumných pracovníků, provozovatelů, uživatelů a konstruktérů byla v souladu s etickými standardy, ale rovněž by měl stanovit postup pro hledání způsobu, jak vyřešit příslušná etická dilemata a umožnit těmto systémům fungovat eticky odpovědným způsobem.

KODEX ETICKÉHO CHOVÁNÍ INŽENÝRŮ ROBOTIKY

PREAMBULE

Tento kodex chování vybízí všechny výzkumné pracovníky a projektanty, aby jednali zodpovědně a aby za všech okolností přihlíželi k tomu, že je třeba ctít lidskou důstojnost, soukromí a bezpečnost.

Kodex požaduje úzkou spolupráci napříč všemi obory s cílem zajistit, aby byl výzkum v oblasti robotiky v Evropské unii prováděn bezpečným, etickým a účinným způsobem.

Kodex chování se vztahuje na všechny aktivity výzkumu a vývoje v oblasti robotiky.

Kodex chování je dobrovolný a nabízí soubor obecných zásad a pokynů pro kroky, které mají činit všechny zainteresované strany.

Orgány financující výzkum v oblasti robotiky, výzkumné organizace, výzkumní pracovníci a etické komise se vybízejí, aby již od počátečních fází zvažovali budoucí dopady technologií či výrobků, kterých se výzkum týká, a aby rozvíjeli kulturu odpovědnosti vůči výzvám a příležitostem, které se mohou objevit v budoucnu.

Veřejné i soukromé subjekty financující výzkum v oblasti robotiky by měly požadovat, aby s každým podaným návrhem na financování výzkumu v této oblasti bylo vypracováno a předloženo posouzení rizik. Tento kodex by měl za odpovědné osoby považovat lidské bytosti a nikoli roboty.

Výzkumní pracovníci v oblasti robotiky by se měli zavázat, že budou dodržovat nejpřísnější standardy etického a profesního jednání a uplatňovat následující zásady:

Prospěšnost - roboti by měli jednat v nejlepším zájmu lidí.

Neškodlivost - doktrína „především nepáchat škodu“, podle níž by roboti neměli způsobovat újmu lidem.

Autonomie - schopnost přijímat informovaná a nevynucená rozhodnutí ohledně pravidel interakce s roboty.

Spravedlivost - spravedlivá distribuce přínosů spojených s robotikou a cenová dostupnost, především u robotů specializovaných na domácí a zdravotní péči.

Základní práva

Výzkum v oblasti robotiky by měl ctít základní práva a při navrhování, provádění, šíření a využívání by měl být prováděn v zájmu dobrých životních podmínek a sebeurčení jednotlivců i celé společnosti. Lidská důstojnost a autonomie - po fyzické i duševní stránce - má být vždy respektována.

Opatrnost

Výzkumné činnosti v oblasti robotiky by měly být prováděny v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, měly by předvídat potenciální bezpečnostní dopady svých výsledků a měly by přijímat vhodná preventivní opatření úměrná potřebné úrovni ochrany, přičemž by zároveň měly podporovat pokrok ve prospěch společnosti i životního prostředí.

Inkluzivita

Inženýři v robotice zaručí transparentnost a dodržování legitimního práva na přístup k informacím ze strany všech zainteresovaných stran. Inkluzivita umožňuje, aby se všechny zatinteresované strany, které jsou zapojeny do výzkumných činností v robotice nebo se jich tyto činnosti týkají, podílely na rozhodovacích procesech.

Odpovědnost

Inženýři v robotice by měli i nadále zodpovídat za sociální a environmentální dopday a na dopady na lidské zdraví, jež může robotika přinést dnešním i budoucím generacím.

Bezpečnost

Konstruktéři robotů by měli zohledňovat a respektovat dobré fyzické životní podmínky, bezpečnost, zdraví a práva lidí. Inženýr v robotice musí chránit dobré životní podmínky lidí a současně též dodržovat lidská práva a neprodleně oznámit faktory, které by mohly ohrozit veřejnost či životní prostředí.

Reverzibilita

Reverzibilita, která je základním předpokladem pro kontrolu, je klíčovým konceptem při programování robotů, mají-li jednat bezpečně a spolehlivě. Model reverzibility robotovi sděluje, které činnosti jsou reverzibilní a jak je vrátit, pokud je to možné. Schopnost anulovat poslední krok nebo sekvenci kroků umožňuje uživatelům zrušit nežádoucí činnosti a vrátit se zpět do žádoucí fáze jejich práce.

Soukromí

Právo na soukromí musí být vždy dodržováno. Inženýr v robotice by měl zajistit, aby byly soukromé informace zabezpečeny a využívány výlučně řádným způsobem. Inženýr v robotice by měl mimoto zaručit, aby nebyli jednotlivci osobně identifikovatelní, kromě výjimečných situací, a i v těchto situacích jedině s jejich jednoznačným a nesporným informovaným souhlasem. Před jakoukoli interakcí mezi člověkem a strojem by měl být požadován a získán informovaný souhlas člověka. Konstruktéři v robotice jako takoví zodpovídají za vývoj a dodržování postupů pro platný souhlas, důvěrnost, anonymitu, spravedlivé zacházení a náležitý postup. Konstruktéři vyhoví veškerým žádostem o to, aby byly příslušné údaje smazány a odstraněny ze všech souborů dat.

Maximalizace přínosů a minimalizace škod

Výzkumní pracovníci by měli usilovat o maximalizaci přínosů své práce ve všech fázích, od nápadu až po šíření výsledku. Nesmí dojít k tomu, aby byla kterémukoli účastníkovi výzkumu, lidskému subjektu či účastníkovi experimentu, testu nebo studie způsobena újma. V případech, kdy jsou určitá rizika nevyhnutelnou a nedílnou součástí výzkumu, by měly být vypracovány a následně i dodržovány přísné protokoly pro vyhodnocování rizik a jejich řízení. Riziko újmy by v normálním případě nemělo převyšovat riziko, s nímž se setkáváme v běžném životě, což znamená, že by lidé neměli být vystaveni větším rizikům, než jakým jsou vystaveni v rámci svého běžného životního stylu, ani žádným dalším rizikům. Fungování robotického systému by se mělo vždy zakládat na podrobném postupu vyhodnocování rizik, který by se měl řídit zásadami předběžné opatrnosti a proporcionality.

KODEX PRO KOMISE PRO ETIKU VÝZKUMU

Zásady

Nezávislost

Postup posuzování etické správnosti by měl být nezávislý na samotném výzkumu. Tato zásada vychází z nutnosti vyhnout se střetům zájmů mezi výzkumnými pracovníky a osobami, které posuzují etický protokol, a mezi těmito osobami a vedením organizací.

Způsobilost

Posuzování etické správnost by měly provádět osoby s přiměřenou odbornou způsobilostí s přihlédnutím k tomuz, že členové komise by měli pokrývat dostatečně širokou škálu a měli by být řádně proškoleni v etických otázkách.

Transparentnost a odpovědnost

Monitorovací proces by měl probíhat odpovědným způsobem a podléhat kontrole. Komise pro etiku výzkumu musejí řádně vykonávat své úkoly a musejí se nacházet na vhodném místě v rámci organizační struktury, aby byla jejich činnost a postupy pro dodržování a přezkum standardů transparentní.

Úloha komisí pro etiku výzkumu

Komise pro etiku výzkumu obvykle zodpovídá za přezkum veškerého výzkumu zahrnujícího lidské účastníky a vedeného jednotlivci zaměstnanými v rámci dotčené instituce nebo touto institucí; zajišťuje, aby byl etický přezkum nezávislý, kompetentní a proběhl včas; chrání lidskou důstojnost, práva a dobré životní podmínky účastníků výzkumu; dbá na bezpečnost výzkumných pracovníků; chrání legitimní zájmy dalších zainteresovaných stran; vypracovává informovanározhodnutí o tom, zda jsou předložené návrhy dostatečně vědecky podložené; a adresuje výzkumným pracovníkům informovaná doporučení, dospěje-li k závěru, že daný návrh má v některém ohledu nedostatky.

Složení komisí pro etiku výzkumu

Komise pro etiku výzkumu by měla být obvykle multidisciplinární, měla by být složena z mužů i žen, její členové by měli mít rozsáhlé zkušenosti a odborné znalosti v oblasti výzkumu robotiky. Mechanismus jmenování by měl zajistit, aby složení komise odráželo vhodnou rovnováhu mezi vědeckými znalostmi, filozofickým, právním či etickým zázemím a laickými postoji a aby komise zahrnovala přinejmenším jednoho člena se specializovanými znalostmi etiky, uživatele specializovaných zdravotnických, vzdělávacích nebo sociálních služeb v případech, kdy se na tyto služby zaměřuje daný výzkum, a jednotlivce se specifickými metodologickými znalostmi relevantními pro výzkum, který je předmětem přezkumu; složení komise musí rovněž bránit střetům zájmů.

Monitorování

Všechny výzkumné organizace by měly zavést vhodné postupy monitorování způsobu, jímž je veden výzkum, schválený etickou komisí až do jeho dokončení, a zajistit setrvalý dohled v případech, kdy plán daného výzkumu předvídá do budoucna možné změny, jimiž bude možná třeba se zabývat. Monitorování by mělo odpovídat povaze a míře rizika spojeného s daným výzkumem. Pokud se komise domnívá, že monitorovací zpráva identifikovala významné problémy týkající se etického aspektu provádění dané studie, měla by si vyžádat plnohodnotný a podrobný souhrn výzkumu pro účely plného etického přezkumu. Domnívá-li se, že je určitá studie vedena neetickým způsobem, měla by komise zvážit odnětí souhlasu a požadovat, aby byl tento výzkum dočasně nebo úplně zastaven.

LICENCE KONSTRUKTÉRŮ

–  Měli byste zohledňovat evropské hodnoty důstojnosti, autonomie a sebeurčení, svobody a spravedlnosti, a to v průběhu postupu navrhování, vývoje a dodávání takových technologií i po jeho skončení, včetně nutnosti nepoškodit, nezranit, neklamat a nevykořisťovat (zranitelné) uživatele.

–  Měli byste ve všech aspektech fungování daného robota uplatnit důvěryhodné systémové konstrukční principy, a to pro jeho hardware i software, a pro veškeré zpracovávání údajů v rámci i mimo platformy pro bezpečnostní účely.

–  Měli byste uplatňovat ochranu soukromí již od návrhu, a tím zajistit, že budou soukromé informace zabezpečeny a využívány výlučně řádným způsobem.

–  Měli byste používat jednoznačné mechanismy umožňující vypnutí, které by měly být v souladu s přiměřenými konstrukčními cíli.

–  Měli byste zajistit, aby robot fungoval způsobem, který je v souladu s místními, vnitrostátními a mezinárodními etickými a právními zásadami.

–  Měli byste zajistit, aby rozhodovací kroky robota umožňovaly rekonstrukci a sledovatelnost.

–  Měli byste zajistit, aby byla u programování robotických systémů požadována maximální transparentnost, jakož i předvídatelnost jednání robota.

–  Měli byste analyzovat předvídatelnost systému interakce člověka a robota, přičemž zohledníte nejistotu výkladu a činnosti a možná selhání na straně robota či člověka.

–  Měli byste vypracovat nástroje na sledování, a to již ve fázi návrhu. Tyto nástroje usnadní sledování a vysvětlování robotova jednání, byť jen do určité míry, na různých úrovních odborníkům, provozovatelům a uživatelům.

–  Měli byste vypracovat konstrukční a hodnotící protokoly a při vyhodnocování přínosů a rizik robotiky, včetně kognitivních, psychologických a environmentálních,se spojit s potenciálními uživateli a zainteresovanými stranami.

–  Měli byste zajistit, aby byli roboti při interakci s člověkem rozpoznatelní jakožto roboti.

–  Měli byste chránit bezpečnost a zdraví osob, které jsou v kontaktu s roboty a dostávají se do styku s robotikou, vzhledem k tomu, že roboti jakožto výrobky by měli být konstruováni za využití postupů, které zajistí jejich bezpečnost a ochranu. Inženýr v robotice musí chránit životní podmínky osob a současně dodržovat lidská práva a nesmí uvést do provozu robota, aniž by předtím zajistil bezpečnost, účinnost a reverzibilitu fungování systému.

–  Než začnete testovat robota v reálném prostředí nebo zapojíte lidské účastníky do postupů jeho navrhování a rozvoje, měli byste získat kladné stanovisko komise pro etiku výzkumu.

LICENCE UŽIVATELŮ

–  Máte právo využívat roboty, aniž byste riskovali fyzickou či psychickou újmu, nebo z ní museli mít strach.

–  Měli byste mít právo očekávat, že robot bude vykonávat úkoly, pro něž byl výslovně konstruován.

–  Měli byste si být vědomi toho, že robot může mít omezené vnímání, chápání a reakce.

–  Měli byste respektovat lidskou zranitelnost, a to fyzickou i psychickou, a emoční potřeby lidských bytostí.

–  Měli byste zohlednit lidské právo na ochranu soukromí, a to včetně deaktivace videomonitorů v průběhu intimních vztahů.

–  Nemáte právo shromažďovat, využívat ani zveřejňovat osobní informace bez výslovného souhlasu subjektu údajů.

–  Nemáte právo využívat robota jakýmkoliv způsobem, který by byl v rozporu s etickými nebo právními zásadami a standardy.

–  Nemáte právo pozměnit robota tak, aby mohl fungovat jako zbraň.

(1) Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(3) (1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. (2) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. (3) Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem (viz Hra na honěnou, I. Asimov, 1943, česky 1981). (0) Robot nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.
(4) Schumanova deklarace z roku 1950: „Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu.“
(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0390.
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).
(8) Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1).


Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu
PDF 473kWORD 63k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o Evropské iniciativě v oblasti cloud computingu (2016/2145(INI))
P8_TA(2017)0052A8-0006/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ (COM(2016)0178) a na průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0106),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192) a na průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2015)0100),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2014 nazvané „Na cestě k prosperující ekonomice založené na datech“ (COM(2014)0442),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ (COM(2012)0582),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. září 2012 nazvané „Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě“ (COM(2012)0529),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. února 2012 nazvané „Vysoce výkonná výpočetní technika: evropská pozice v celosvětovém závodu“ (COM(2012)0045),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 27. května 2016 o přechodu k systému otevřené vědy,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 29. května 2015 o otevřeném, datově náročném a vzájemně propojeném výzkumu jakožto hnací síle pro rychlejší a širší inovace,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o nové digitální agendě pro Evropu:2015.eu(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se zavádí program pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA2) jako prostředek modernizace veřejného sektoru(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru(3) (směrnice o informacích veřejného sektoru),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2016 na téma „Na cestě k prosperující ekonomice založené na datech“(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 „Nová industrializace Evropy na podporu konkurenceschopnosti a udržitelnosti“(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě(7),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. ledna 2013 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě“ (TEN/494),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ (2016 TEN/592 EESC-2016),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu a k prioritám pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh“ z roku 2016 (SEDEC-VI-012),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 s názvem „Nová agenda dovedností pro Evropu: Společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2016)0381),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních pro zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v celé Unii(9),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, předložený Komisí dne 14. září 2016 (COM(2016)0590),

–  s ohledem sdělení Komise ze dne 25. května 2016 nazvané „On-line platformy a jednotný digitální trh, Příležitosti a výzvy pro Evropu“ (COM(2016)0288),

–  s ohledem sdělení Komise ze dne 9. prosince 2015 nazvané „Směřování k modernějšímu a evropštějšímu rámci v oblasti autorského práva“ COM(2015)0626,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvané „Priority pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh“ (COM(2016)0176),

–  s ohledem na zprávu „Otevřené inovace, otevřená věda, otevření světu – vize pro Evropu“, kterou vypracovalo Generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace a která byla zveřejněna v květnu 2016,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0006/2017),

A.  vzhledem k tomu, že současná dostupná cloudová kapacita v EU je nedostatečná, a proto se data vytvářená výzkumem a průmyslem EU často zpracovávají jinde, což vědce a inovátory z EU nutí přesunout se mimo EU, kde jsou kapacity pro data velkého objemu a výpočetní kapacity rychleji k dispozici;

B.  vzhledem k tomu, že neexistence jasné struktury pobídek ke sdílení údajů, nedostatek interoperability vědeckých datových systémů a roztříštěnost infrastruktur vědeckých dat napříč obory a hranicemi brání rozvinutí plného potenciálu vědy založené na datech;

C.  vzhledem k tomu, že EU ve vývoji vysoce výkonné výpočetní techniky zaostává z toho důvodu, že nedostatečně investuje do vytváření kompletního systému vysoce výkonné výpočetní techniky, zatímco země jako USA, Čína, Japonsko a Rusko do těchto systémů výrazně investují a vytyčují si tyto systémy jako strategickou prioritu prostřednictvím vnitrostátních programů pro jeho vývoj;

D.  vzhledem k tomu, že plný potenciál cloud computingu pro Evropu může být naplněn pouze tehdy, pokud mohou data volně proudit celou Unií za jasných pravidel, a k tomu, že mezinárodní toky dat hrají stále důležitější úlohu v evropském a světové hospodářství;

E.  vzhledem k tomu, že schopnost analyzovat a využívat data velkého objemu mění způsob, jakým se provádí vědecký výzkum;

F.  vzhledem k tomu, že sdělení Komise s názvem „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ uznává transformační potenciál otevřené vědy a cloud computingu jako součásti evropské digitální ekonomiky;

G.  vzhledem k tomu, že se politiky přístupu k sítím, ukládání dat a výpočetním systémům v jednotlivých členských státech liší, což vede k oddělování systémů a zpomalování oběhu znalostí;

H.  vzhledem k tomu, že obecné nařízení o ochraně údajů, směrnice o bezpečnosti sítí a informací a strategie pro jednotný digitální trh mohou poskytnout základ pro konkurenceschopnou a prosperující evropskou digitální ekonomiku otevřenou všem účastníkům trhu, kteří se řídí danými pravidly;

I.  vzhledem k tomu, že údaje představují surovinu digitální ekonomiky a že využívání údajů je nezbytné pro digitalizaci evropské vědy a průmyslu, vývoj nových technologií a vytváření nových pracovních míst;

J.  vzhledem k tomu, že nedávno přijaté obecné nařízení o ochraně údajů poskytuje silné záruky pro ochranu osobních údajů a měl by se zajistit harmonizovaný přístup k jeho provádění;

K.  vzhledem k tomu, že strategie Evropské komise pro jednotný digitální trh z roku 2015 slíbila řešit omezení volného toku dat a neodůvodněná omezení umístění dat při uchovávání nebo zpracovávání;

L.  vzhledem k tomu, že je nutné, aby Komise předložila konkrétní návrhy na odstranění omezení volného toku dat s cílem vytvořit a zajistit co nejlepší jednotný digitální trh;

M.  vzhledem k tomu, že se nasazení a vývoj cloudových služeb potýkají s problémy způsobenými nedostatečnou dostupností nezbytné vysokorychlostní infrastruktury a sítí v Evropě;

N.  vzhledem k tomu, že cíl usnadnit a podporovat provádění dlouhodobé udržitelnosti výzkumu a datových infrastruktur, včetně center vysoce výkonné výpočetní techniky na světové úrovni a dalších sítí výzkumných infrastruktur, pomůže v úsilí reagovat na velké výzvy v oblasti vědy, průmyslu a společnosti prostřednictvím intenzivnější spolupráce a výměny výsledků;

O.  vzhledem k tomu, že objem dat roste bezprecedentním tempem a očekává se, že do roku 2020 bude dostupných 16 bilionů gigabajtů dat, což odpovídá ročnímu tempu růstu vytváření dat ve výši 236 %;

P.  vzhledem k tomu, že hospodářství založené na datech závisí na úspěchu širšího ekosystému IKT, včetně internetu věcí pro získávání dat, vysokorychlostních širokopásmových sítí pro přepravu a cloud computingu pro zpracování dat a zároveň na zkušených vědcích a zaměstnancích;

Q.  vzhledem k tomu, že spolupráce mezi evropskými vědci, používání a výměna dat, vždy v souladu s požadavky úřadů pro ochranu osobních údajů, a využívání nových technologických řešení, včetně cloud computingu a digitalizace evropské vědy, jsou klíčové pro rozvoj jednotného digitálního trhu; vzhledem k tomu, že evropský cloud pro otevřenou vědu bude mít pozitivní vliv na vědecký vývoj v Evropě; a vzhledem k tomu, že musí být vyvinut a používán s ohledem na základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie;

Obecné

1.  vítá evropský cloud pro otevřenou vědu jako vzor pro využití cloudu v soukromém i veřejném sektoru; vítá plán Komise co nejrychleji rozšířit uživatelskou základnu na průmysl a veřejnou správu;

2.  vítá sdělení Komise nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ a věří, že se jedná o první krok k položení správného základu pro otevřená a konkurenceschopná evropská opatření v oblasti cloud computingu a vysoce výkonné výpočetní techniky;

3.  vítá „Evropskou iniciativu v oblasti cloud computingu“, již vypracovala Komise, jako součást provádění strategie pro jednotný digitální trh a balíčku pro digitalizaci evropského průmyslu, která posiluje růst evropské digitální ekonomiky a přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských podniků a služeb a zlepšení pozice na světovém trhu; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím jasně definovaných opatření zajistila, že tato iniciativa bude pro daný účel vhodná, orientovaná na vnější svět, schopná obstát i v budoucnu a že nebude vytvářet nepřiměřené nebo neopodstatněné překážky;

4.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit z Evropské unie centrum globálního výzkumu, dosáhnout kritického množství a vytvořit klastry excelence; zdůrazňuje, že má-li Evropská unie přilákat přední světový výzkum, jsou nutné jak kapacity z hlediska zdrojů, tak i atraktivní prostředí; dále zdůrazňuje, že aby se EU stala nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou na světě, je nanejvýš důležitá otevřenost vůči mezinárodním výzkumným pracovníkům, což by přilákalo zahraniční investice;

5.  zdůrazňuje, že by se měla urychlit práce na normalizaci v cloud computingu; zdůrazňuje, že lepší normy a interoperabilita umožní komunikaci mezi různými systémy v oblasti cloud computingu a zabrání prodejním uzamčením pro cloudové produkty a služby; vyzývá Komisi, aby při vývoji otevřených norem v této oblasti úzce spolupracovala s komerčními poskytovateli cloudových služeb;

6.  zdůrazňuje, že přidaná hodnota této evropské iniciativy je založena na sdílení otevřených dat, vytvoření důvěryhodného a otevřené prostředí v oblasti ukládání, sdílení a opětovného využití vědeckých údajů a výsledků;

7.  zdůrazňuje, že je zásadní vytvořit větší povědomí o výhodách cloud computingu, protože poptávka po cloudových službách je v Evropě stále příliš nízká; poukazuje na to, že cloud computing povede k hospodářskému růstu v důsledku své nákladové účinnosti a rozšiřitelnosti; připomíná, že malé a střední podniky jsou v Evropě nejdůležitější hnací silou růstu a zaměstnanosti; zdůrazňuje, že cloud může přinášet zvláště podstatné výhody malým a středním podnikům, protože ty často nemají prostředky na investice do rozsáhlých fyzických systémů informačních technologií na místě;

8.  vítá přístup otevřené vědy a její úlohu spočívající v budování evropské znalostní ekonomiky a v dalším posilování kvality výzkumu a jeho rozvoje v Evropské unii; zdůrazňuje, že v současné době není hodnota shromážděných výzkumných údajů tímto odvětvím, zejména malými a středními podniky, optimálně využita v důsledku nedostatku volného přeshraničního toku dat a přístupu k jednotné platformě nebo portálu, a poznamenává, že Komise zamýšlí zajistit, aby byl přístup ke všem vědeckým údajům vzniklým v rámci programu Horizont 2020 standardně otevřený;

9.  zdůrazňuje, že evropský cloud pro otevřenou vědu by měla doprovázet komplexní strategie kybernetické bezpečnosti, protože vědecká obec potřebuje spolehlivou datovou infrastrukturu, kterou lze využít, aniž by byla výzkumná práce vystavena riziku ztráty údajů, poškození nebo narušování; vyzývá Komisi, aby zohlednila bezpečnostní otázky již od úplně prvních fází všech svých iniciativ v oblasti informačních technologií;

10.  vyzývá Komisi, aby šla příkladem a učinila všechna výzkumná data a jejich výsledky, financované z evropských programů, jako jsou Horizont 2020, EFSI, ESI fondy a další, standardně otevřenými, a to na základě zjistitelných, přístupných, interoperabilních a opakovaně použitelných zásad (zásady FAIR);

11.  je znepokojen mezerou ve financování evropské iniciativy v oblasti cloud computingu, která činí 4,7 milionu EUR; vyzývá Komisi, aby stanovila vhodné mechanismy financování evropského cloudu pro otevřenou vědu a infrastrukturu evropských údajů; dále vyzývá Komisi, aby pro tuto oblast politiky poskytla dostatečné finanční prostředky v rámci programu Horizont 2020 a v rámci svého návrhu devátého rámcového programu;

12.  doporučuje Komisi, aby zajistila, že z evropského cloudu pro otevřenou vědu budou mít přínos všechny regiony Unie, a prozkoumala přitom využití fondů pro regionální rozvoj za účelem rozšíření této iniciativy;

13.  zdůrazňuje, že v současnosti se pouze 12 % finančních prostředků z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) vynakládá na opatření v digitální oblasti; naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrh cílených kroků, které by mohly umožnit větší zapojení všech fondů EU, zejména EFSI, do projektů v oblasti jednotného digitálního trhu, včetně iniciativ v oblasti sdílení údajů, digitální přístupnosti, infrastruktury a digitálního připojení v měřítku celé Unie, a aby směrovala více zdrojů na posílení evropského výzkumu, vývoje a inovací, mj. v oblasti technologií zvyšujících ochranu soukromí a bezpečnosti otevřených zdrojů; je přesvědčen, že by se tato iniciativa měla rozvíjet v součinnosti s jinými programy Horizontu 2020, včetně soukromého cloud computingu a služeb elektronické správy;

14.  je přesvědčen, že soukromý sektor by měl být od počátku zapojen do uživatelské základny evropského cloudu pro otevřenou vědu, například prostřednictvím nabídky softwaru jako služby; poukazuje na to, že se od evropských podniků očekává, že přispějí k překlenutí finanční mezery iniciativy v oblasti cloud computingu ve výši 4,7 milionů EUR; konstatuje, že je nepravděpodobné, že podniky budou investovat do tohoto programu, pokud nebudou schopny též využít jeho výhod;

15.  zdůrazňuje, že současná úroveň superpočítačové infrastruktury má pro konkurenceschopnost EU zásadní význam; vyzývá Komisi, aby do roku 2022 zajistila v EU dostupnost provozuschopných počítačů s exa-kapacitou;

16.  vyzývá Komisi, aby motivovala evropské malé a střední podniky a průmysl k účasti na výrobě hardwaru a softwaru infrastruktury evropských údajů, a podpořila tím evropské hospodářství, udržitelný růst a vytváření pracovních míst;

17.  vyzývá Komisi, aby se společně s členskými státy a dalšími subjekty financujícími výzkum zapojila do navrhování a provádění plánu pro řízení a financování, čímž zajistí, aby se této iniciativě přidělily příslušné prostředky, s cílem usnadnit koordinaci úsilí států, aby se zabránilo zbytečnému zdvojenému úsilí a výdajům;

18.  souhlasí s tím, že interoperabilita a přenositelnost údajů jsou klíčovými prvky při řešení významných společenských výzev, které vyžadují účinné sdílení údajů a víceoborový přístup a přístup orientovaný na více subjektů; konstatuje, že akční plán stanovený ve sdělení Komise „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu“ (COM(2016)0178) je nutným nástrojem ke snížení roztříštěnosti a k zajištění využívání výzkumných údajů podle zásady FAIR;

19.  žádá Komisi, aby předložila akční plán založený na zásadách plné transparentnosti a zveřejňování údajů, jehož součástí jsou jasné fungující balíčky a časové harmonogramy, které vymezují výsledky, jichž se má dosáhnout, zdroje financování a zúčastněné strany zapojené do celého procesu;

20.  podporuje evropský cloud pro otevřenou vědu jakožto součást evropské iniciativy v oblasti cloud computingu, neboť vytvoří virtuální prostředí, ve kterém mohou vědci a odborníci ze všech regionů ukládat, sdílet, spravovat, analyzovat a znovu využívat své výzkumné údaje, včetně údajů, které jsou výsledkem veřejně financovaného výzkumu, a to napříč obory a hranicemi, a tím přispět k odstranění roztříštěnosti jednotného trhu; vyzývá Komisi, aby k otevřené vědě uplatňovala komplexní přístup, tj. přístup, který bude inkluzivní ve vztahu k otevřené vědecké obci a nezávislým vědcům, vnesla větší srozumitelnost do definicí používaných ve sdělení, a zvláště aby jasně rozlišila mezi evropskou iniciativou v oblasti cloud computingu a evropským cloudem pro otevřenou vědu a aby odpovídajícím způsobem aktualizovala právní předpisy s cílem usnadnit opětovné využívání výsledků výzkumu;

21.  je přesvědčen, že evropská iniciativa v oblasti cloud computingu zajišťuje investice do oblasti vědy a výzkumu s cílem vytvořit pobídky a nástroje pro sdílení a využívání údaje v co největší míře, přičemž základem je vybudování silné cloudové a datové infrastruktury v Evropské unii;

22.  zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou základem hospodářství EU a že jsou zapotřebí další opatření na podporu celosvětové konkurenceschopnosti malých a středních podniků a začínajících podniků s cílem vytvořit optimální prostředí s vysokou kvalitou dat, datových analýz, bezpečných služeb a předpokládané nákladové účinnosti pro rozšiřování nových slibných technologických změn;

23.  vyzývá Komisi, aby vytvořila hospodářsky životaschopný základ pro evropský cloud a podnikla jasné kroky k tomu, aby podpořila malé a střední podniky v nabízení konkurenčních řešení pro zpracování a ukládání údajů v zařízeních, která mají sídlo v členských státech;

24.  připomíná pozitivní výsledky dosažené v rámci stávajících celoevropských struktur a volně přístupné údaje v rámci zařízení pro uchovávání údajů na vnitrostátní úrovni; je si vědom toho, že na jednotném trhu stále existuje mnoho překážek, které brání plnému rozvinutí této iniciativy; vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly potenciál již dostupných údajů a zajistily soudržnou strategii týkající se otevřených údajů a možnosti opakovaného využití těchto údajů ve všech členských státech; poznamenává, že Komise a členské státy musí zvážit, zda jsou nutné další investice do přeshraniční fyzické infrastruktury se zvláštním zaměřením na kombinaci vysoce výkonné výpočetní techniky, vysokorychlostních širokopásmových sítí a velkokapacitních zařízení pro ukládání údajů, aby se docílilo prosperující evropské ekonomiky založené na datech; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti analyzovala globální průmyslová a další mezinárodní partnerství;

25.  konstatuje, že je nutné dále podporovat rozšiřování cloudových služeb mezi evropskými malými a středními podniky; konstatuje, že poskytovatelé evropského cloudu potřebují další koordinovanou podporu, která se bude týkat účasti v digitálním světě, posílí důvěru na straně uživatele a zvýší povědomí o výhodách plynoucích z přijetí cloud computingu;

26.  zdůrazňuje, že přístup podniků a občanů k širokopásmovému internetu je nezbytným prvkem konkurenceschopného hospodářství v oblasti údajů a znalostí v EU; v této souvislosti se domnívá, že rozvoj cloudu by měl jít ruku v ruce s iniciativami, které zlepšují přístup podniků a občanů k širokopásmovému internetu, zejména ve venkovských oblastech;

27.  konstatuje, že akce v oblasti digitálního vzdělávání napříč generacemi, včetně počítačových dovedností, jsou pro vývoj cloudu rozhodující pro rozpoznání a reakci na hlavní mezery v oblasti technických a účinných dovedností za účelem dosažení digitálních cílů; vítá návrhy uvedené v rámci nové agendy dovedností pro Evropu nedávno přijaté Komisí a zdůrazňuje potřebu patřičných finančních prostředků;

28.  domnívá se, že začínající podniky v oblasti cloud computingu přicházejí s řešeními, jak učinit cloud computing rychlejší, jednodušší, spolehlivější, pružnější a bezpečnější;

29.  zdůrazňuje, že s vysoce výkonnou výpočetní technikou, která je důležitá pro vývoj cloudu, by se mělo zacházet jako s nedílnou součástí infrastruktury evropských údajů napříč celým ekosystémem a že by se měly široce podporovat její výhody;

30.  konstatuje, že by se mělo podporovat zapojení akademických a výzkumných institucí a dalších zúčastněných stran s cílem zachovat a podpořit integrované infrastruktury vědeckých údajů a vysoce výkonnou počítačovou techniku;

31.  konstatuje, že vzhledem ke stávajícím službám a službám, které bude v budoucnosti nabízet soukromý sektor a země mimo EU, musí evropský cloud pro otevřenou vědu poskytovat pobídky a také nové služby, které naruší dlouhodobý zvyk spoléhat na stávající výzkumné postupy;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zaměření na evropský růst orientovaný na budoucnost s cílem vytvořit konkurenceschopné odvětví cloudu v EU; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby se tržní poptávka po cloudových řešení stále zvyšovala a aby se podporovalo přijetí cloudu ve vertikálních odvětvích, jako jsou finance, daně a sociální zabezpečení, výroba, bankovnictví, zdravotnictví, média a zábavní průmysl a zemědělství;

33.  je přesvědčen, že obecné nařízení o ochraně údajů poskytuje rámec pro ochranu osobních údajů; konstatuje však, že roztříštěnost při jeho provádění ve všech členských státech by ztížila výzkumným pracovníkům výkon práce a sdílení poznatků, což by narušilo úsilí o vytvoření spolupráce mezi výzkumnými pracovníky, kterou umožňuje cloud computing; vyzývá tedy k řádnému provedení a vymáhání tohoto nařízení;

34.  zdůrazňuje, že řešení v rámci evropské iniciativy v oblasti cloud computingu by měla být vytvořena s náležitým zřetelem k základním právům zakotveným v Listině základních práv, zejména k právům na ochranu údajů, soukromí, svobodu a bezpečnost;

35.  konstatuje, že ekonomika založená na datech je stále ve velmi rané fázi, že obchodní modely jsou stále ve vývoji a ty, které existují, jsou již narušovány a vyvíjejí se; vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré právní předpisy v této oblasti budou v souladu s technologicky neutrální „zásadou inovací“ a nebudou klást závažné překážky pro inovace, digitalizaci odvětví a vývoj nových technologií, jako je internet věcí a umělá inteligence v Evropě;

36.  vyzývá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy a všemi zúčastněnými stranami s cílem zapojit se do určování nezbytných prováděcích opatření nezbytných za účelem maximalizovat potenciál, který evropská iniciativa v oblasti cloud computingu nabízí; domnívá se, že otevřené inovace a otevřená věda zahrnují mnohem více aktérů inovačního procesu od výzkumných pracovníků po podnikatele, uživatele, vlády a občanskou společnost;

Cloud pro otevřenou vědu

37.  konstatuje nedostatečné zastoupení klíčových zainteresovaných stran v diskusích a rozsáhlých pilotních projektech; domnívá se, že základním předpokladem účinné výměny informací je aktivní zapojení zainteresovaných stran z veřejného i soukromého sektoru a občanské společnosti na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, přičemž je nezbytné, aby se předešlo administrativní zátěži; zdůrazňuje, že evropská iniciativa v oblasti cloud computingu by měla odpovídat potřebám a být ku prospěchu nejen vědecké obce, ale také daného odvětví, včetně malých a středních podniků a začínajících podniků, veřejné správy a spotřebitelů;

38.  zdůrazňuje, že evropský cloud pro otevřenou vědu (EOSC) musí být vyvíjen s patřičným ohledem na základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie a že je nutné věnovat zvláštní pozornost právu na ochranu údajů, na soukromí, svobodu a bezpečnost a že standardně a již od návrhu musí splňovat zásady týkající se soukromí a také zásadu proporcionality, nezbytnosti, minimalizace dat a účelového omezení; je si vědom toho, že uplatňování dodatečných ochranných opatření, jako jsou pseudonymizace, anonymizace nebo kryptografie, včetně šifrování, může snížit rizika a zlepšit ochranu dotčených subjektů údajů při použití osobních údajů v aplikacích využívajících data velkého objemu nebo v cloud computingu; připomíná, že anonymizace je nevratný proces, a vyzývá Komisi, aby připravila pokyny týkající se způsobu anonymizace dat; připomíná potřebu zvláštní ochrany citlivých údajů v souladu se stávajícími právními předpisy; zdůrazňuje, že jsou výše uvedené zásady, spolu s vysokými standardy kvality, spolehlivosti a ochrany důvěrnosti, nutné k zajištění důvěry spotřebitelů v evropskou iniciativu v oblasti cloud computingu;

39.  zdůrazňuje, že iniciativa Cloud computing pro otevřenou vědu by měla vést k důvěryhodnému cloudu pro všechny: pro vědce, podniky a veřejné služby;

40.  konstatuje, že je nutné rozvíjet otevřenou a důvěryhodnou platformu spolupráce pro správu, analýzu, sdílení, opakované využití a uchovávání výzkumných dat, na nichž lze na základě určitých podmínek vyvíjet a poskytovat inovativní služby;

41.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly vhodné rámce pro správu a financování a současně věnovaly dostatečnou pozornost stávajícím iniciativám, jejich udržitelnosti a schopnosti podporovat rovné podmínky po celé EU; zdůrazňuje, že členské státy by měly zvážit integraci svých vnitrostátních programů financování s programy financování EU;

42.  vyzývá Komisi, aby analyzovala celý rozsah finančních zdrojů pro zřízení evropského cloudu pro otevřenou vědu (EOSC) a posílila stávající nástroje k zajištění rychlejšího vývoje, zejména se zaměřením na osvědčené postupy;

43.  žádá Komisi, aby zajistila, že veškeré vědecké výzkumy provedené v rámci programu Horizont 2020 budou standardně v režimu otevřeného přístupu, a žádá členské státy, aby odpovídajícím způsobem upravily své vnitrostátní výzkumné programy;

44.  je si vědom toho, že evropský cloud pro otevřenou vědu podpoří digitální vědu prostřednictvím začlenění informačních technologií jako služby pro odvětví veřejného výzkumu v EU; vyzývá k přijetí „federálního modelu vědeckého cloudu“, který sdružuje veřejné výzkumné organizace, zúčastněné strany, malé a střední podniky, začínající podniky, elektronickou infrastrukturu a komerční dodavatele s cílem vybudovat společnou platformu, která evropským výzkumným obcím nabídne celou řadu služeb;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s dalšími zúčastněnými stranami vytvořily plán pro co nejrychlejší stanovení jasného časového rámce pro provedení kroků, které evropský cloud pro otevřenou vědu předpokládá;

46.  vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila potřeby evropských veřejných výzkumných pracovníků s cílem odhalit případné nedostatky v dodávání cloudové infrastruktury v EU; je přesvědčen, že pokud budou nedostatky zjištěny, měla by Komise evropské poskytovatele cloudové infrastruktury vyzvat, aby jí poskytli své rozvojové plány s cílem posoudit, zda soukromé investice k řešení těchto nedostatků postačují, nebo zda je k jejich překlenutí nutné další financování z veřejných zdrojů;

47.  žádá Komisi, aby zajistila, aby veškeré vědecké výzkumy a data vytvořená v rámci programu Horizont 2020 byly ku prospěchu evropským podnikům a veřejnosti; hájí změnu pobídkových struktur pro akademickou obec, průmysl a veřejné služby a za účelem sdílení údajů a zlepšení jejich správy, odborné přípravy, technických dovedností a gramotnosti;

48.  vítá skutečnost, že se iniciativa v oblasti cloud computingu zaměřuje na vytváření širokopásmových sítí, rozsáhlých úložných zařízení, vysoce výkonné výpočetní techniky a na budování evropského ekosystému pro zpracování dat velkého objemu;

49.  zdůrazňuje, že rozvoj 5G a pravidel evropského kodexu pro elektronické komunikace by měl evropský cloud pro otevřenou vědu více zatraktivnit tím, že nabídne vysoce kvalitní internet a moderní nejkvalitnější infrastrukturu;

50.  schvaluje ambice Komise zaměřené na to, aby byla Unie schopna zpracovávat velké objemy dat s využitím infrastruktury provozované službami, které využívají data v reálném čase ze senzorů nebo aplikací, které propojují data z různých zdrojů; konstatuje, že si evropská iniciativa v oblasti cloud computingu klade za cíl zajistit dokonalejší a harmonizovanější práci na rozvoji infrastruktury;

51.  podporuje další rozvoj sítě GÉANT, aby se tak stala nejvyspělejší mezinárodní sítí a aby tak bylo zachováno vedoucí postavení EU v oblasti výzkumu;

52.  vyzývá Komisi a členské státy, aby sladily činnost se zúčastněnými stranami s cílem omezit roztříštěnost digitální infrastruktury tím, že bude vytvořen plán činností a silná řídicí struktura zahrnující investory, dodavatele a uživatele, a také zdůrazňuje nutnost podporovat zásady otevřené vědy při správě a sdílení údajů, aniž by to překáželo inovacím a aniž by bylo narušeno soukromí a duševní vlastnictví v digitálním věku;

53.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byla evropská iniciativa v oblasti cloud computingu založena na stavebních prvcích Nástroje pro propojení Evropy, zejména na systémech elektronické identifikace (eID) a elektronických podpisech, a to s cílem posílit důvěru uživatelů v bezpečnou, interoperabilní a bezproblémovou elektronickou komunikaci po celé Evropě;

54.  vyzývá Komisi, aby nasměrovala více prostředků na posílení evropského výzkumu, vývoje, inovací a odborné přípravy v oblasti cloud computingu, a zároveň zdůrazňuje potřebu zavedení infrastruktury a postupů, které zabezpečí otevřenost údajů a soukromí uživatelů;

55.  trvá na tom, že by normy měly umožnit snadnou a úplnou přenosnost a vysoký stupeň interoperability mezi cloudovými službami;

56.  je pevně přesvědčen, že iniciativa v oblasti cloud computingu pro otevřenou vědu by měla vycházet z otevřených norem s cílem zajistit interoperabilitu a bezproblémovou komunikaci a vyhnout se uzamčení;

57.  zdůrazňuje, že používání otevřených norem a bezplatného softwaru s otevřeným zdrojovým kódem je zvláště důležité pro zabezpečení dostatečné transparentnosti ve vztahu k tomu, jak jsou osobní údaje a jiné druhy citlivých údajů skutečně chráněny;

58.  konstatuje, že evropské hospodářství stále více spoléhá na schopnost superpočítačů nalézt inovativní řešení, snížit náklady a zkrátit dobu uvedení výrobků a služeb na trh; podporuje snahy Komise o vytvoření superpočítačového systému s exa kapacitou založeného na evropských hardwarových technologiích;

59.  je přesvědčen, že Evropa potřebuje dokončený ekosystém vysoce výkonné výpočetní techniky s cílem získat superpočítače na špičkové úrovni, zabezpečit dodávky systémů vysoce výkonné výpočetní techniky a nasadit služby vysoce výkonné výpočetní techniky do průmyslu a malých a středních podniků za účelem simulace, vizualizace a vývoje prototypů; považuje za nanejvýš důležité, aby se EU do roku 2022 zařadila mezi vrcholné superpočítačové velmoci světa;

60.  je přesvědčen, že evropská technologická platforma a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) pro vysoce výkonnou výpočetní techniku mají zásadní význam pro určování priorit výzkumu EU prováděného v oblasti vývoje evropské technologie na všech úsecích dodavatelského řetězce poskytujícího řešení v oblasti vysoce výkonné výpočetní techniky;

61.  vítá návrh Komise, aby byla v souladu s prohlášením „Quantum Manifesto“ zahájena stěžejní iniciativa v oblasti kvantové technologie s objemem prostředků ve výši 1 miliardy EUR;

62.  připomíná Komisi, že odvětví cloudových služeb již investovalo do budování špičkové infrastruktury v Evropě miliardy EUR; upozorňuje na skutečnost, že vědci a výzkumní pracovníci dnes mohou v EU využívat cloudovou infrastrukturu, která jim nabízí možnost experimentovat a rychle inovovat prostřednictvím přístupu k široké škále služeb, přičemž platí pouze za to, co skutečně využívají, čímž získávají více času na vědeckou činnost; konstatuje, že zásadní podpora výzkumu a vývoje ze strany EU by neměla být vynaložena na zdvojování stávajících zdrojů, ale spíše na podporu průlomových objevů v nových vědeckých oblastech, které mohou podnítit růst a konkurenceschopnost;

63.  zdůrazňuje, že vědecká obec potřebuje zabezpečenou, bezpečnou a otevřenou vysokokapacitní infrastrukturu, aby mohla pokročit ve výzkumu a zabránit možnému narušení bezpečnosti, kybernetickým útokům nebo zneužití osobních údajů, zvláště pokud se shromažďuje, ukládá a zpracovává velký objem dat; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily a podnítily vývoj potřebné technologie, včetně kryptografické, a zároveň při tom zohlednily přístup „bezpečnost již od stadia návrhu“ (security by design); podporuje úsilí Komise o zlepšení spolupráce mezi orgány veřejné moci, evropským průmyslem (včetně malých a středních podniků a začínajících podniků), výzkumnými pracovníky a akademickou obcí v oblasti dat velkého objemu a kybernetické bezpečnosti již od raných fází procesu výzkumu a inovací s cílem umožnit vytvoření inovativních a důvěryhodných evropských řešení a tržních příležitostí při současném zajištění odpovídající úrovně bezpečnosti;

64.  je přesvědčen, že vypracování jasných norem pro cloudovou interoperabilitu, přenositelnost údajů a dohody o úrovni služeb zajistí jistotu a transparentnost jak pro poskytovatele cloudu, tak pro koncové uživatele;

65.  zdůrazňuje, že pro získání důvěry spotřebitelů, která je základem zdravé konkurenceschopnosti, je nutná spolehlivost, bezpečnost a ochrana osobních údajů;

66.  konstatuje, že průmysl by měl hrát klíčovou úlohu ve vypracovávání všeobecně uznávaných norem vhodných pro digitální věk, díky nimž by získali poskytovatelé cloudu důvěru v provádění neustálých inovací a uživatelé důvěru v další využívání cloudových služeb na unijní úrovni;

67.  vyzývá Komisi, aby se ujala vedení v prosazování mezioborové, vícejazyčné a přeshraniční interoperability, cloudových norem a v podpoře cloudových služeb, které respektují soukromí, jsou spolehlivé, bezpečné a energeticky úsporné, jako nedílné součásti společné strategie zaměřené na maximalizaci příležitostí, jak vypracovat normy, které se mohou stát normami celosvětovými;

68.  konstatuje, že akční plán pro interoperabilitu dat je nutný k využití velkého množství dat, která vytváří evropští vědci, a k zlepšení možnosti jejich opětovného využití ve vědě a průmyslu; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s klíčovými zúčastněnými stranami v oblasti vědy s cílem vytvořit účinné systémy, které umožní zjistitelnost, přístupnost, interoperabilitu a opakované použití dat (zásada FAIR), včetně metadat, obecných specifikací a identifikátorů datových objektů;

69.  konstatuje, že EU se nedaří investovat do ekosystému vysoce výkonné výpočetní techniky v takové míře jako ostatním regionům světa, což odporuje jejímu hospodářskému a znalostnímu potenciálu;

70.  vyzývá Komisi, aby podporovala interoperabilitu a zabránila uzamčení prodejce tím, že povzbudí mnohé poskytovatele infrastruktury v oblasti cloud computingu v Evropě k tomu, aby poskytovali možnost zvolit si z konkurenceschopných, interoperabilních a přenosných infrastrukturních služeb;

71.  vyzývá k přijetí opatření k zachování vysoce kvalitního systému normalizace, který může přilákat ty nejlepší přínosy v oblasti technologie; žádá Komisi, aby přijala politiky, které odstraní nadměrné překážky v inovativních odvětvích, s cílem podnítit investování do výzkumu a vývoje a do normalizace na celounijní úrovni;

72.  vyzývá Komisi, aby vyvinula maximální úsilí s cílem od počátku bránit možnosti uzamčení prodejce na digitálním trhu, zejména v rozvíjejících se oblastech, jako je například evropská iniciativa v oblasti cloud computingu;

73.  uznává význam interoperability a norem při zvyšování konkurenceschopnosti v odvětví IKT; žádá Komisi, aby určila mezery v normách týkajících se evropského cloudu pro otevřenou vědu, i pokud jde o malé a střední podniky, začínající podniky a klíčová evropská odvětví; podporuje vývoj dobrovolných, technologicky neutrálních, transparentních, celosvětově kompatibilních norem řízených trhem a majících význam pro trh;

74.  domnívá se, že program ISA2 nabízí příležitost k rozvoji norem interoperability pro správu dat velkého objemu v rámci veřejné správy a jejího jednání s podniky a občany;

75.  je si vědom toho, že normy by měly odpovídat na projevené potřeby daného odvětví a dalších zúčastněných stran; zdůrazňuje, že je nezbytné vypracovat a schválit společné přísné normy, aby se zajistilo účinné využití a sdílení údajů nad rámec jednotlivých oborů, orgánů a státních hranic; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby určila osvědčené systémy certifikace v rámci členských států, s cílem vypracovat na základě poptávky a se zapojením příslušných zainteresovaných stran soubor celoevropských norem, jež by usnadnily sdílení údajů, přičemž by tento soubor v odůvodněných případech měl být založen na otevřených a globálních normách; zdůrazňuje, že při přijímání opatření v souvislosti s evropskou iniciativou v oblasti cloud computingu musí být zajištěno, aby byly zohledněny potřeby jednotného trhu, aby byl tento trh i nadále celosvětově přístupný a aby reagoval na technologický vývoj;

76.  podporuje záměr Komise, jímž je odstranit překážky, zejména technické a právní, jež brání volnému pohybu dat a s nimi souvisejících služeb, a nepřiměřené požadavky na lokalizaci dat a rovněž podpořit interoperabilitu dat spojením evropské iniciativy v oblasti cloud computingu s iniciativou pro volný tok dat; domnívá se, že v zájmu vytvoření digitální společnosti je nutné považovat volný tok dat za pátou svobodu jednotného trhu; konstatuje, že nutným předpokladem pro to, aby se rozvinul plný potenciál cloud computingu, jsou jednoznačný právní rámec, dostatečné dovednosti a zdroje související s řízením dat velkého objemu a rovněž uznávání příslušných odborných kvalifikací; naléhavě žádá Komisi, aby se spojila se zainteresovanými stranami, zejména s průmyslem, při zjišťování možností spojených se vzděláváním v oblasti dat velkého objemu a kódování, mimo jiné v rámci nové agendy dovedností, a vytvářela pobídky pro zúčastněné strany, zejména malé a střední podniky a začínající podniky, k využití, zpřístupnění a sdílení dat na jednotném trhu;

77.  vítá návrh Komise, aby byla v souladu s prohlášením „Quantum Manifesto“ zahájena stěžejní iniciativa v oblasti kvantové technologie s objemem prostředků ve výši 1 miliardy EUR; zdůrazňuje však, že pro urychlení vývoje těchto technologií a poskytnutí obchodních produktů veřejným a soukromým uživatelům mají zásadní význam transparentní a otevřené konzultace zúčastněných stran;

Sdílení otevřených dat a výzkumných dat

78.  vítá skutečnost, že rozvoj evropského cloudu pro otevřenou vědu umožní výzkumným pracovníkům a vědeckým odborníkům získat místo pro ukládání, sdílení, využívání a opakované využití údajů a že také může položit v EU základy pro daty podloženou inovaci; zdůrazňuje, že přínosy sdílení dat jsou široce uznávány;

79.  konstatuje, že se data stala nezbytná pro rozhodování na místní, státní i celosvětové úrovni; konstatuje, že sdílení dat má rovněž významný přínos pro místní a regionální orgány a že zpřístupnění vládních dat zkvalitňuje demokracii a nabízí nové podnikatelské příležitosti;

80.  podporuje úsilí Komise a evropských výzkumných pracovníků činných v průmyslu a akademické obci o rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti hodnoty dat velkého objemu v součinnosti se smluvním partnerstvím veřejného a soukromého sektoru pro vysoce výkonnou výpočetní techniku, které zkvalitňuje budování komunity v oblasti dat a vysoce výkonné výpočetní techniky a pokládá základy prosperující ekonomiky EU založené na datech; podporuje partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti kybernetické bezpečnosti, které posiluje spolupráci mezi veřejnými a soukromými subjekty v raných fázích procesu výzkumu a inovací s cílem zpřístupnit inovativní a věrohodná evropská řešení;

81.  zdůrazňuje, že by měla Komise co nejdříve začít jednat s průmyslovými partnery, zejména s malými a středními podniky a začínajícími podniky, aby bylo zaručeno, že obchodní a průmyslové požadavky budou odpovídajícím způsobem řešeny a začleněny do pozdějších fází této iniciativy;

82.  vybízí orgány veřejné správy, aby zohlednily bezpečné, spolehlivé a zabezpečené cloudové služby tím, že vytvoří jednoznačný právní rámec a budou dále pracovat na vývoji specifických systémů certifikace v oblasti cloudu; konstatuje, že podniky a spotřebitelé potřebují při přijímání nových technologií pocit jistoty;

83.  domnívá se, že orgány veřejné správy by měly standardně mít otevřený přístup k vládním veřejným údajům; naléhavě vyzývá k tomu, aby se pokročilo v určení stupně a rychlosti zveřejňování informací jako otevřených dat, určení klíčových datových souborů, které mají být zpřístupněny, a v podpoře opětovného používání otevřených dat otevřeným způsobem;

84.  konstatuje, že ohromující růst v oblasti digitálních technologií je klíčovou hnací silou pro vytváření obrovských toků výchozích informací v cloudových prostředích a že tento obrovský soubor toků výchozích informací v systémech dat velkého objemu zvyšuje složitost výpočtu a spotřebu zdrojů v systémech vytěžování dat s podporou cloudu; konstatuje, že koncepce sdílení údajů založená na určitém modelu umožňuje místní zpracování dat v blízkosti jejich zdrojů a přetváří toky výchozích informací do využitelných znalostních modelů; upozorňuje na skutečnost, že tyto znalostní modely jsou užitečné hned dvakrát, a to jednak díky dostupnosti místních znalostních modelů pro okamžité využívání, jednak pro participativní sdílení dat v cloudových prostředích;

85.  podporuje závěry Rady z května 2016 o přechodu k systému otevřené vědy, zejména závěr, podle něhož základní zásada pro optimální opětovné využití výzkumných dat by měla znít „co možná nejotevřenější, uzavřená podle potřeby“;

Vytěžování textů a dat

86.  zdůrazňuje, že plné zpřístupnění veřejných údajů v rámci evropského cloudu pro otevřenou vědu nebude pro odstranění všech překážek výzkumu založeného na datech dostatečné;

87.  konstatuje, že tato iniciativa musí být doplněna o moderní rámec autorských práv, který by měl umožnit odstranění roztříštěnosti a nedostatečné interoperability z procesu evropského výzkumu v oblasti dat;

88.  je přesvědčen, že tato iniciativa by měla udržovat rovnováhu mezi právy výzkumných pracovníků, držiteli práv a dalšími subjekty ve vědecké sféře, plně dodržovat práva autorů a vydavatelů a současně podporovat inovativní výzkum v Evropě;

89.  je přesvědčen, že výzkumné údaje mohou být v rámci evropského cloudu pro otevřenou vědu sdíleny, aniž by byla dotčena autorská práva výzkumných pracovníků nebo výzkumných institucí, a to prostřednictvím vytvoření licenčních modelů podle potřeby; je přesvědčen, že osvědčené postupy v tomto ohledu jsou nyní stanovovány v rámci pilotního projektu týkajícího se veřejně přístupných výzkumných dat v programu Horizont 2020;

90.  je přesvědčen, že směrnice 96/9/ES o databázích, kterou je zapotřebí revidovat, omezuje využívání dat, aniž by bylo prokázáno vytváření přidané hospodářské nebo vědecké hodnoty;

Ochrana údajů, základní práva a zabezpečení údajů

91.  naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala opatření na podporu další harmonizace právních předpisů v členských státech s cílem předejít nejasnostem ohledně soudní příslušnosti a její roztříštěnosti a zajistit transparentnost jednotného digitálního trhu;

92.  je přesvědčen, že Evropa je průkopníkem v oblasti ochrany soukromí a že se zasazuje o vysokou úroveň ochrany údajů na celém světě;

93.  zdůrazňuje, že je nutné, aby orgány pro ochranu údajů, tvůrci politik a průmysl zaujaly koordinovaný přístup ve prospěch organizací nacházejících se ve fázi tohoto přechodu tím, že jim poskytnou nástroje pro dodržování předpisů, budou jednotně vykládat a vymáhat právní povinnosti a zvýší informovanost občanů a podniků o klíčových otázkách;

94.  zdůrazňuje, že Evropa je celosvětový dovozce a vývozce digitálních služeb a že pro svou konkurenceschopnost potřebuje silný cloud computing a ekonomiku založenou na datech; vyzývá Komisi, aby se ujala vedení v úsilí o vytvoření jednotných a celosvětově uznávaných norem pro ochranu osobních údajů;

95.  je přesvědčen, že globální datové toky jsou životně důležité pro mezinárodní obchod a hospodářský růst a že iniciativa Komise na podporu volného toku dat by měla umožnit podnikům působícím v Evropě, zejména v rozvíjejícím se odvětví cloud computingu, být v čele celosvětové inovační soutěže; zdůrazňuje, že tato iniciativa by rovněž měla usilovat o zrušení veškerých svévolných omezení ohledně toho, kde by společnosti měly umisťovat infrastrukturu nebo ukládat údaje, neboť by to bránilo rozvoji evropského hospodářství;

96.  je přesvědčen, že stávající právní předpisy EU upravující ochranu údajů, zejména nedávno přijaté obecné nařízení o ochraně osobních údajů a směrnice o prosazování práva (směrnice (EU) 2016/680)(10), poskytují silné záruky pro ochranu osobních údajů, včetně údajů shromážděných, agregovaných a pseudonymizovaných pro účely vědeckého výzkumu a citlivých údajů týkajících se zdravotního stavu, což se týká i specifických podmínek pro jejich zveřejňování a zpřístupnění, práva subjektů, jichž se tyto údaje týkají, vznést námitku proti jejich dalšímu zpracování a pravidly přístupu donucovacích orgánů k těmto údajům v rámci vyšetřování trestných činů; vyzývá Komisi, aby tyto záruky zohlednila při vývoji evropského cloudu pro otevřenou vědu a při provádění pravidel, která upravují přístup k datům v něm uložených; je si vědom skutečnosti, že harmonizovaný přístup k provádění obecného nařízení o ochraně osobních údajů, včetně pokynů, nástrojů pro dodržování předpisů a informačních kampaní pro občany, výzkumné pracovníky a podniky, je rozhodující zejména pro vývoj evropského cloudu pro otevřenou vědu a usnadnění výzkumné spolupráce, mimo jiné i za využití vysoce výkonné výpočetní techniky;

97.  je přesvědčen, že volný tok dat je prospěšný pro digitální ekonomiku i rozvoj vědy a výzkumu; zdůrazňuje, že iniciativa Komise na podporu volného toku dat by měla umožnit rozvíjejícímu se evropskému odvětví cloud computingu být v čele celosvětového inovační soutěže, a to i pro účely vědy a inovací; připomíná, že jakýkoli přenos osobních údajů do cloudových infrastruktur nebo směrem k jiným příjemcům nacházejícím se mimo Unii by měl probíhat v souladu s pravidly pro přenos stanovenými v obecném nařízení o ochraně osobních údajů a že by iniciativa Komise na podporu volného toku dat měla být s těmito ustanoveními rovněž v souladu; zdůrazňuje, že tato iniciativa by rovněž měla usilovat o zrušení veškerých svévolných omezení ohledně toho, kde by společnosti měly umisťovat infrastrukturu nebo ukládat údaje, neboť by to bránilo rozvoji evropského hospodářství a znemožnilo vědcům plně využívat výhod vědy založené na datech, přičemž by měla být zachována omezení v souladu s právními předpisy týkajícími se ochrany údajů, aby se zabránilo případnému zneužití evropského cloudu pro otevřenou vědu v budoucnu;

98.  je pevně přesvědčen o tom, že by Evropská unie měla zaujímat vedoucí postavení na poli bezpečnosti a ochrany osobních údajů, včetně citlivých údajů, a že by se měla zasazovat o celosvětově vysokou úroveň ochrany a bezpečnosti údajů; je přesvědčen, že rámec EU pro ochranu údajů spolu s inkluzivní strategií kybernetické bezpečnosti, která zajistí spolehlivé datové infrastruktury chráněné proti ztrátě dat, vniknutí nebo útokům, by se mohly stát konkurenční výhodou evropských společností, pokud jde o soukromí; naléhavě vyzývá Komisi k tomu, aby zajistila, aby evropský cloud pro otevřenou vědu zachovával vědeckou nezávislost a objektivitu výzkumu a rovněž ochraňoval práci vědecké obce v rámci Unie.

99.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby bylo k otázkám týkajícím se základních práv, soukromí, ochrany údajů, autorských práv a citlivých informací přistupováno v naprostém souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů a směrnicí o ochraně údajů (95/46/ES); zdůrazňuje, že bezpečnostní hrozby pro cloudovou infrastrukturu nabyly více mezinárodního charakteru, jsou složitější a brání intenzivnějšímu využívání této infrastruktury, a tudíž vyžadují celoevropskou spolupráci; naléhavě žádá Komisi a orgány členských států, aby spolupracovaly při vytváření bezpečné a spolehlivé digitální infrastruktury, zajistily vyšší úroveň kybernetické bezpečnosti v souladu se směrnicí o bezpečnosti sítí a informací a aby při tom konzultovaly s Agenturou Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA);

100.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby tato iniciativa byla pro daný účel vhodná a navenek zaměřená, obstála v budoucnosti a byla technologicky neutrální, a zdůrazňuje, že Komise a členské státy musí od trhu a od odvětví cloud computingu samotného převzít vedoucí úlohu s cílem co nejlépe uspokojit současné a budoucí požadavky tohoto odvětví a stát se hnací silou inovací v technologiích založených na cloud computingu;

101.  bere na vědomí potenciál dat velkého objemu pro podněcování technologických inovací a budování znalostní ekonomiky; konstatuje, že omezování překážek pro sdílení znalostí zvýší konkurenceschopnost podniků a zároveň bude ku prospěchu místním a regionálním orgánům; zdůrazňuje, že je důležité usnadňovat přenositelnost údajů;

102.  vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s iniciativami, které jsou vedeny průmyslem a zaměřeny na stanovování norem, s cílem zajistit, aby jednotný trh zůstával i nadále přístupný třetím zemím a reagoval na technologický vývoj, přičemž je třeba se vyhnout překážkám, které by bránily inovacím a snižovaly konkurenceschopnost v Evropě; konstatuje, že stanovování norem v souvislosti se zabezpečením údajů a soukromí je úzce spjato s otázkou soudní příslušnosti a že vnitrostátní orgány v tomto hrají klíčovou úlohu;

103.  zdůrazňuje, že se musí věnovat pozornost stávajícím iniciativám, aby se předešlo zdvojování, které by mohlo bránit otevřenosti, hospodářské soutěži a růstu, a že trhem iniciované celoevropské normy pro sdílení údajů musí být v souladu s mezinárodními normami;

104.  zdůrazňuje, že je nutné nalézt rovnováhu mezi oprávněnými obavami týkajícími se ochrany dat a nutností zabezpečit nevyužitý „volný datový tok“; vyzývá k dodržování stávajících pravidel pro ochranu údajů na otevřeném trhu dat velkého objemu;

105.  podporuje návrh na to, aby pro nové projekty v rámci programu Horizont 2020 bylo výchozí možností využití veřejně přístupných výzkumných dat, neboť veřejně financovaná výzkumná data jsou veřejným statkem vytvořeným ve veřejném zájmu, která by měla být dávána k dispozici veřejně, včas, odpovědným způsobem a s co nejmenším počtem omezení;

106.  konstatuje, že evropská iniciativa v oblasti cloud computingu se zaměřuje na potenciálně citlivé odvětví výzkumu a vývoje a na vládní elektronické portály; opakuje, že kybernetickou bezpečnost pro cloudové služby lze nejlépe řešit v rámci směrnice o bezpečnosti sítí a informací;

107.  konstatuje, že je důležité usnadnit interoperabilitu různých zařízení v rámci sítí, poskytnout záruku bezpečnosti a podpořit dodavatelské řetězce pro komponenty, jež jsou všechny pro uvádění technologií na trh důležité;

o
o   o

108.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 45.
(2) Úř. věst. L 318, 4.12.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 1.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0089.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0009.
(6) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 89.
(7) Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 19.
(8) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(9) Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1.
(10) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89


Investice do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů
PDF 464kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizování příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních (2016/2148(INI))
P8_TA(2017)0053A8-0385/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 174 Smlouvy o fungování EU,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“)(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(8),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2016 o urychlení provádění politiky soudržnosti(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o součinnosti v oblasti inovací: evropské strukturální a investiční fondy, program Horizont 2020 a další evropské fondy pro inovace a programy EU(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 s názvem „Snaha o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020“(11),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. února 2016 týkající se investic do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“(12),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 9. července 2015 s názvem „Výsledek jednání o dohodách o partnerství a operačních programech“(13),

–  s ohledem na šestou zprávu o hospodářské, sociální a územní soudržnosti (COM(2014)0473),

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v červnu 2016, s názvem „Maximalizace synergií mezi evropskými strukturálními a investičními fondy a dalšími nástroji EU v zájmu dosažení cílů strategie Evropa 2020“,

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v září 2016, s názvem „Hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“,

–  s ohledem na analýzu, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v září 2016, s názvem „Finanční nástroje v programovém období 2014–2020: první zkušenosti členských států“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Rozpočtového výboru, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0385/2016),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti představuje významnou část rozpočtu EU, přičemž dosahuje téměř jedné třetiny všech výdajů;

B.  vzhledem k tomu, že Evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou s rozpočtem 454 miliard EUR na období 2014–2020 hlavním nástrojem investiční politiky EU a v mnoha členských státech jsou zásadním zdrojem veřejných investic, přičemž vedou k vytvoření více pracovních míst, ke zvýšení růstu a investic na celém území EU a rovněž ke snížení rozdílů na regionální a místní úrovni, což podporuje hospodářství a sociální a územní soudržnost;

C.  vzhledem k tomu, že dohody o partnerství tvoří základ zprávy předložené podle čl. 16 odst. 3 Komisí;

D.  vzhledem k tomu, že jednání ohledně dohod o partnerství a operačních programů pro období 2014–2020 jsou modernizovaným, zvláštně upraveným a intenzivním procesem s novým rámcem pro výkonost, s předběžnými podmínkami a tematickým zaměřením, zároveň však způsobila vážná zpoždění v současném provádění politiky soudržnosti, za která mohou rovněž nedostatky ve správní kapacitě několika regionů a členských států a jež dále zpomalil postup jmenování řídicích orgánů;

E.  vzhledem k tomu, že operační programy nesporně nemohly být přijaty včas kvůli pozdnímu přijetí regulačního rámce na konci roku 2013 v důsledku dlouhých jednání a pozdní dohody o víceletém finančním rámci; vzhledem k tomu, že provádění operačních programů mělo v důsledku toho pomalý start, což ovlivnilo uplatňování této politiky v praxi;

F.  vzhledem k tomu, že pro všech pět ESI fondů byla zavedena společná ustanovení, a tím se posílily vztahy mezi nimi;

G.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti se v současné době potýká s mnoha politickými a hospodářskými problémy plynoucími z uprchlické krize i z finanční krize, což vede k poklesu veřejných investic v mnoha členských státech a činí z ESI fondů a spolufinancování členskými státy hlavní nástroj pro veřejné investice v mnoha členských státech;

H.  vzhledem k tomu, že v programovém období 2014–2020 dosáhla politika soudržnosti prostřednictvím tematického zaměření a podpořením priorit a cílů Junckerovy Komise cílenějšího politického přístupu;

I.  vzhledem k tomu, že ESI fondy jsou v tomto finančním období důrazněji zaměřené na výsledky a jsou založené na investičním prostředí, což přispívá k vyšší účinnosti;

J.  vzhledem k nutnosti většího sladění investic v rámci politiky soudržnosti s prioritami strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a rovněž s evropským semestrem;

K.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina pro lepší provádění pomohla odstranit slabiny a nevyřešené případy přidělování finančních prostředků;

Sdílení výsledků, komunikace a viditelnost

1.  konstatuje, že Evropa prochází jak z hospodářského, tak i ze sociálního a politického hlediska těžkým obdobím, a proto je víc než kdy předtím nutná účinná investiční politika zaměřená na hospodářský růst a zaměstnanost, blízká občanům a lépe vyhovující daným územním celkům, která by se měla snažit bojovat s nezaměstnaností a sociální nerovností v rámci Unie a přitom vytvářet evropskou přidanou hodnotu; domnívá se, že aby EU znovu získala důvěru svých občanů, musí zahájit postupy úpravy, aby byly splněny požadavky, které stanoví článek 9 Smlouvy o fungování EU;

2.  konstatuje, že politika soudržnosti pro období 2014–2020 byla důkladně revidována, což si vyžádalo změnu mentality a pracovních metod na všech úrovních správy včetně horizontální koordinace a zapojení zainteresovaných subjektů a v co největší míře rovněž komunitně vedeného místního rozvoje; poukazuje na to, že nedávné výhledové a příkladné reformy jsou často přehlíženy a na politiku soudržnosti je nadále často pohlíženo spíše jako na tradiční výdajovou politiku než na rozvojovou a investiční politiku s hmatatelnými výsledky;

3.  domnívá se, že klíčová komunikace o projektech politiky soudržnosti by se měla zaměřit na evropskou přidanou hodnotu, solidaritu a na viditelnost úspěšných příkladů a současně by měla zdůrazňovat, že je důležité se z projektů, které nedosáhnou svých cílů, poučit; trvá na tom, že komunikace na téma ESI fondů by se měla zmodernizovat a zintenzivnit; zdůrazňuje, že je třeba identifikovat a uplatnit nové nástroje pro sdělování výsledků politiky soudržnosti; považuje za nezbytné investovat do regionálního zpravodajství a do sběru dat, jež jsou součástí nepřetržitého úsilí o vytvoření a aktualizování databází, které by jako v případě již existující platformy S3 zohledňovaly místní a regionální potřeby, zvláštnosti a priority a umožňovaly by zainteresované veřejnosti účinně ověřovat evropskou přidanou hodnotu jednotlivých projektů;

4.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení a zviditelnění ESI fondů se musí věnovat větší pozornost účasti zainteresovaných subjektů a příjemců a zapojení občanů do vytváření a provádění politiky soudržnosti smysluplným způsobem; kromě toho vybízí Komisi, členské státy, regiony a města k větší komunikaci jak o dosažených úspěších politiky soudržnosti, tak i o náležitých poučeních, a rovněž k předložení koordinovaného cíleného akčního plánu;

Tematické zaměření

5.  vítá tematické zaměření, jež se projevilo jako nástroj nápomocný k vytvoření cílené politiky a ke zvýšení účinnosti, pokud jde o priority EU a strategii Evropa 2020, a posilující proces přeměny znalostí na inovace, zaměstnanost a růst; vyzývá proto členské státy a regionální i místní orgány, aby přijímaly jednoznačná rozhodnutí o investičních prioritách, vybíraly projekty na základě priorit stanovených pro ESI fondy a využívaly rychlých a účinných prováděcích postupů;

6.  bere na vědomí, že analýza tematického zaměření by měla poukázat na to, jak strategická rozhodnutí členských států a přidělování zdrojů podle tematických cílů splňují konkrétní potřeby těchto území; lituje, že je tento aspekt ze zprávy Komise podle článku 16 méně patrný;

7.  domnívá se, že výsledky a přínosy politiky soudržnosti je třeba vykládat účinněji, a to v neposlední řadě proto, aby došlo k obnovení důvěry v evropský projekt;

8.  trvá na tom, že politika soudržnosti by měla být i nadále tematicky zaměřená, přičemž by si měla zachovat takový stupeň flexibility, který je dostačující k zohlednění zvláštních potřeb každého regionu, zejména zvláštních potřeb nejméně rozvinutých regionů, jak stanovují nařízení; požaduje, aby se z ESI fondů nadále investovalo do přechodových regionů tak, aby byly zachovány účinky již přijatých opatření a vynaložených zdrojů a snah;

9.  zdůrazňuje především, že by se měla zohlednit situace městských a venkovských regionů, tzv. „zaostávajících regionů“, přechodných regionů a regionů s trvalým přírodním či geografickým znevýhodněním a že by se měly vypracovat odpovídající politiky na podporu rozvoje těchto oblastí, kterým by politika soudržnosti mohla pomoci dohnat rozvinutější regiony; vyzývá Komisi, aby prováděla a rozšiřovala strategie provádění městské agendy společně s místními orgány a metropolitními oblastmi koncipovanými jako centra růstu EU; v této souvislosti připomíná, že je důležité ponechat členským státům a regionům dostatečnou flexibilitu, aby se mohly vypořádat s novými politickými výzvami, jako jsou ty, které s sebou přináší přistěhovalectví (a zároveň mít na paměti původní a stále aktuální cíle politiky soudržnosti a konkrétní potřeby regionů), a rovněž se všeobecně známým digitálním rozměrem politiky soudržnosti (včetně problémů s přístupem k IKT a s širokopásmovým přístupem, které úzce souvisejí s dokončením jednotného digitálního trhu); poukazuje na strategii energetické unie, na strategii pro oběhové hospodářství a na závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu, při jejichž provádění hrají ESI fondy důležitou roli;

10.  domnívá se, že větší pozornost by se měla věnovat subregionálním oblastem, které se potýkají se značným množstvím nahromaděných problémů, které jdou často ruku v ruce s chudobou, segregovanými komunitami a sociálně slabým prostředím s nadměrným zastoupením skupin na okraji společnosti, jako jsou Romové;

11.  podporuje postupný přesun pozornosti od velkých projektů v oblasti infrastruktury k rozvoji znalostní ekonomiky, inovací a sociálního začleňování a rovněž k budování kapacit a posilování postavení aktérů, a to i z řad občanské společnosti, v rámci politiky soudržnosti, přičemž zohledňuje zvláštnosti méně rozvinutých regionů, které ještě stále potřebují podporu, pokud jde o rozvoj infrastruktury, a pro které nejsou tržně orientovaná řešení vždy proveditelná, a také bere v úvahu, že je zapotřebí jistá flexibilita, aby mohl každý členský stát investovat podle svých priorit, jak stanovují dohody o partnerství, aby podpořil svůj hospodářský, sociální a územní rozvoj;

12.  je toho názoru, že ESI fondy, včetně programů Evropské územní spolupráce, by se měly využívat na tvorbu a podporu kvalitních pracovních míst a rovněž systémů kvalitního celoživotního učení, odborného vzdělávání a rekvalifikace, včetně školní infrastruktury, které umožní pracovníkům přizpůsobit se za dobrých podmínek změnám ve světě práce a povzbudí udržitelný růst, konkurenceschopnost, rozvoj a sdílenou prosperitu usilující o sociálně spravedlivou a udržitelnou Evropu podporující začlenění, se zvláštním zaměřením na nejméně rozvinuté oblasti a odvětví, jež mají strukturální problémy, na podporu nejzranitelnějších a nejméně chráněných skupin společnosti, zejména mladých lidí (ve spojení s programy, jako je Erasmus+) a lidí s minimálními dovednostmi a kvalifikacemi, na prosazování větší zaměstnanosti prostřednictvím oběhového hospodářství a na prevenci předčasného ukončování školní docházky; upozorňuje na skutečnost, že ESF je nástroj, který podporuje provádění politik veřejného zájmu;

13.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že nezaměstnanost, zejména nezaměstnanost mladých lidí a žen a nezaměstnanost ve venkovských oblastech, zůstává v mnoha členských státech i přes veškeré snahy velmi vysoká a že politika soudržnosti musí reagovat i v této oblasti; doporučuje Komisi, aby věnovala více pozornosti dopadu politiky soudržnosti na podporu zaměstnanosti a na snižování nezaměstnanosti; v této souvislosti konstatuje, že Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) byla integrována do 34 programů ESF ve 20 způsobilých členských státech, což má přínos pro nezaměstnané mladé lidi, kterým pomůže najít vhodné dovednosti a kvalifikace; je však znepokojen opožděným zahájením provádění této iniciativy a způsobem, jakým se v určitých regionech provádějí záruky pro mladé lidi; naléhavě žádá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí s cílem získat z investovaných prostředků rychle a úspěšně podstatné a hmatatelné účinky, a to především v souvislosti s prostředky uvolněnými v podobě předběžných plateb, aby YEI prováděly řádně a aby zajistily důstojné pracovní podmínky pro mladé pracovníky; vyzývá především k tomu, aby se při využívání ESI fondů zohledňovaly skutečné potřeby obchodního společenství, aby bylo možné splnit požadavky na odbornou přípravu, a tak vytvořit skutečné pracovní příležitosti a dosáhnout dlouhodobé zaměstnanosti; domnívá se, že hlavními oblastmi, na které by se měla politika soudržnosti zaměřit, by měly být boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, sociální začleňování a budoucí demografické výzvy, kterým Evropa v současné době i ve střednědobém horizontu čelí; požaduje, aby YEI pokračovala i po roce 2016, čímž se udrží snahy o boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, a aby zároveň podstoupila hloubkovou analýzu, která odhalí její případné nedostatky a pomůže posílit její účinnost;

14.  je vážně znepokojen, že v případě systému záruk pro mladé lidi, který v období 2014–2020 obdrží celkem 12,7 miliardy EUR z ESF a z YEI a na který se kvůli tomuto financování již nyní nahlíží jako na hybnou sílu veškerých snah o podporu zaměstnanosti mladých lidí, Komise neprovedla analýzu nákladů a přínosů, což je u všech jejích hlavních iniciativ standardní postup; v důsledku toho chybí informace o přibližných celkových nákladech, které si provádění těchto záruk v celé EU vyžádá, a existuje riziko, jak zdůraznil Evropský účetní dvůr, že celková částka financování nebude stačit;

15.  zdůrazňuje význam komunikace, především té digitální, prostřednictvím které se mohou informace o případné pomoci při hledání odborné přípravy, stáže či zaměstnání spolufinancovaných z fondů EU dostat k co největšímu počtu mladých lidí; vyzývá k větší komunikaci, která podpoří takové portály, jako jsou DROP’PIN a EURES, a zvýší počet příležitostí pro mladé lidi v rámci mobility na vnitřním trhu, jež se považuje za největší a nevyužitý potenciál v boji proti nezaměstnanosti v EU;

16.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby členské státy při realizaci projektů podporovaných z ESI fondů dodržovaly Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a podporovaly přechod od ústavní péče o osoby s postižením k péči komunitní;

17.  připomíná, že dokončení základní sítě TEN-T je prioritou evropské dopravní politiky a že ESI fondy jsou velmi důležitým nástrojem při uskutečňování tohoto projektu; zdůrazňuje, že je třeba využít potenciál ESI fondů k propojení potenciálu základních a doplňkových sítí TEN-T s regionální a místní dopravní infrastrukturou; uznává důležitost Fondu soudržnosti pro zlepšení infrastruktury a propojenosti v rámci Evropy a trvá na tom, aby byl v novém finančním rámci na období po roce 2020 tento fond zachován;

18.  zdůrazňuje, že zásadním faktorem při hodnocení infrastrukturních projektů financovaných z ESI fondů by měla být multimodalita dopravy, ale že by nicméně neměla být jediným kritériem pro hodnocení navrhovaných projektů, a to zejména jedná-li se o členské státy, v nichž je přítomna silná potřeba investovat do dopravní infrastruktury;

19.  zdůrazňuje, že je nutné zachovat tradiční obchodní činnosti a rovněž i řemeslnou tradici a s ní spjaté dovednosti, a zavést strategie na podporu rozvoje tradičního podnikání v obchodě za účelem zachování kulturní identity tradičních obchodních odvětví; poukazuje na to, že je důležité podporovat práci spojenou s odbornou přípravou a mobilitou mladých řemeslníků a řemeslnic;

Předběžné podmínky

20.  zdůrazňuje, že je nutné účinně sledovat předběžné podmínky, aby bylo možné zaznamenávat snahy a úspěchy; domnívá se, že předběžné podmínky, zejména podmínka týkající se strategie výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3), se prokázaly jako užitečné a navrhuje jejich další zlepšování; poukazuje na to, že větší pozornost by se měla věnovat posilování mikropodniků a malých a středních podniků;

21.  upozorňuje na skutečnost, že značná část předběžných podmínek nebyla dosud splněna; vyzývá proto, aby se vyhodnotila současná situace a podnikly cílené kroky k urychlené nápravě, přičemž by se nemělo narušit optimální čerpání z fondů ani by se neměla snížit účinnost politiky soudržnosti;

Sestavování rozpočtu podle výkonnosti

22.  zdůrazňuje, že regulační rámec na období 2014–2020 a dohody o partnerství vedly v programech soudržnosti ke striktnímu zaměření na výsledky a že tento přístup může rovněž sloužit jako příklad pro ostatní části rozpočtových výdajů EU; vítá zavedení společných ukazatelů, které umožní měření a porovnávání výsledků; domnívá se, že práce na ukazatelích musí pokračovat, aby bylo možné zlepšit záznamy o výdajích ESI fondů a optimalizovat výběr projektů;

23.  poukazuje na významnou inovaci, kterou bylo zavedení tematického zaměření, v jehož rámci se investice orientují na konkrétní cíle a priority v souladu s ukazateli výkonnosti a cílovými hodnotami dohodnutými speciálně ke každému tématu;

24.  připomíná, že výkonnostní rezerva 6 % z prostředků přidělených ESI fondům byla zavedena pro každý z členských států; připomíná, že na základě zpráv z členských států z roku 2017 a přezkumu výkonnosti z roku 2019 bude tato rezerva rozdělena pouze mezi ty programy a priority, které dosáhly svých milníků; vyzývá k pružnosti při zavádění nových závazků z výkonnostní rezervy poté, co tyto programy v nadcházejících letech dosáhnou svých cílů a milníků; žádá Komisi, aby provedla hodnocení, zda výkonnostní rezerva skutečně přináší přidanou hodnotu, nebo způsobuje další byrokracii;

Evropský semestr

25.  bere na vědomí, že v průběhu procesu programování členské státy shledaly, že více než dvě třetiny doporučení pro jednotlivé země přijatých v roce 2014 jsou ve vztahu k investicím v rámci politiky soudržnosti relevantní, a oceňuje, že tuto skutečnost zohlednily ve svých programových prioritách; uznává, že v blízké budoucnosti by mohla doporučení pro jednotlivé země vyvolat změny programů ESI fondů, čímž zajistí podporu strukturálním reformám v členských státech; poukazuje na to, že doporučení pro jednotlivé země a národní programy reforem (NPR) představují jasnou vazbu mezi ESI fondy a postupy evropského semestru;

26.  zdůrazňuje, že je důležité vyváženě propojit politiku soudržnosti s evropským semestrem, jelikož v rámci strategie Evropa 2020 usilují o stejné cíle, aniž by bylo dotčeno dosažení cílů sociální, hospodářské a územní soudržnosti zaměřených na snížení rozdílů, jak se stanoví ve Smlouvách; je toho názoru, že bychom měli znovu zvážit, zda je opodstatněné pozastavit čerpání z ESI fondů v případě, že dojde k odchylce od cílů evropského semestru, protože by to mohlo být pro podporu růstu a zaměstnanosti kontraproduktivní;

Synergie a finanční nástroje

27.  konstatuje, že regulační rámec pro ESI fondy na období 2014–2020 podporuje finanční nástroje; zdůrazňuje však, že využití grantů je stále nezbytné; všímá si, že zřejmě existuje orientace na postupný přesun z grantů k úvěrům a zárukám; zdůrazňuje, že tento trend byl posílen investičním plánem pro Evropu a nově vzniklým Evropským fondem pro strategické investice (EFSI); konstatuje také, že využívání přístupu založeného na financování z několika fondů se zdá být stále problematické; vzhledem ke složitosti těchto nástrojů zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby byla poskytnuta odpovídající podpora místním a regionálním institucím, pokud jde o odbornou přípravu úředníků odpovědných za jejich správu; zdůrazňuje, že finanční nástroje by mohly nabídnout řešení k účinnějšímu využívání rozpočtu EU, a mohly by tak spolu s granty přispívat k přílivu investic na stimulaci hospodářského růstu a tvorbu udržitelných pracovních míst;

28.  poukazuje na to, že pomocí EFSI se sleduje samostatný plán, což slouží jako vzorný příklad rychlé realizace a dosažení výsledků v podobě skutečných operací, a to navzdory značným nedostatkům, jako je nedostatek doplňkovosti; v této souvislosti žádá Komisi, aby poskytla konkrétní údaje o dopadu EFSI na růst a zaměstnanost a aby po jejich posouzení předložila vodítka, která umožní, aby byly ESI fondy v novém programovém období počínaje rokem 2021 využívány úspěšněji; požaduje, vedle stanoviska Evropského účetního dvora č. 2/2016(14), aby se vyhodnotilo, jak EFSI přispívá k cílům ESI fondů a jaké jsou jeho výsledky, pokud jde o jeho vlastní priority;

29.  poukazuje nicméně na nedostatek průkazných údajů o výstupech a výsledcích finančních nástrojů a na velmi volnou vazbu těchto finančních nástrojů na zastřešující cíle a priority EU;

30.  konstatuje, že zpráva Komise podle článku 16 neobsahuje mnoho informací o koordinaci a součinnosti mezi různými programy a s nástroji jiných oblastí politiky a především ne vždy předložila spolehlivé údaje o očekávaných výsledcích programů ESF a YEI; zdůrazňuje, že společné nařízení pro pět ESI fondů zvýšilo jejich vzájemnou součinnost, a to i v druhém pilíři společné zemědělské politiky; je přesvědčen, že by se měla posílit součinnost s ostatními politikami a nástroji, včetně EFSI a dalších finančních nástrojů, aby se maximalizoval dopad investic; zdůrazňuje, že pravidla státní podpory se uplatňují u ESI fondů, ale nikoli u EFSI či Horizontu 2020, a že tím se posilování součinnosti mezi těmito fondy, programy a nástroji komplikuje; podotýká, že v zájmu zajištění nezbytné doplňkovosti a součinnosti mezi EFSI, finančními nástroji a ESI fondy je třeba otázku pravidel státní podpory dále zkoumat, aby ji bylo možné náležitě ujasnit, zjednodušit a upravit; vyzývá Komisi, aby řídicím orgánům předložila souhrnné pokyny pro spojení EFSI se sdílenými a přímými nástroji řízení, včetně ESI fondů, Nástrojem pro propojení Evropy a programu Horizont 2020;

31.  je zastáncem pokračujícího vyváženého využívání finančních nástrojů, pokud mají přidanou hodnotu a neohrožují tradiční podporu v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje však, že k tomu by mělo dojít teprve poté, co se pečlivě posoudí přínos finančních nástrojů k cílům politiky soudržnosti; upozorňuje na to, že všechny regiony musí udržovat rozmanitou škálu zdrojů financování, přičemž v určitých odvětvích zůstávají nejvhodnějším nástrojem k dosažení cílů spojených s růstem a zaměstnaností dotace; žádá Komisi, aby předložila pobídky, které zajistí, aby měly řídicí orgány veškeré informace o příležitostech k využívání finančních nástrojů a o jejich rozsahu, a aby prozkoumala náklady na řízení grantů a na návratnou pomoc prováděnou v rámci sdílených a centrálně řízených programů; zdůrazňuje, že klíčem ke zlepšení účinného provádění finančních nástrojů jsou jasná, důsledná a cílená pravidla, která správcům fondů a příjemcům pomohou zjednodušit přípravu a proces provádění; upozorňuje na nadcházející zprávu z vlastního podnětu Výboru pro regionální rozvoj s názvem „Správná skladba financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“ (2016/2302(INI));

Zjednodušení

32.  konstatuje, že zjednodušení pro příjemce ESI fondů je jedním z hlavních cílů v programovém období 2014–2020, a uznává, že zjednodušení je jedním ze zásadních faktorů pro zlepšení přístupu k financování;

33.  vítá skutečnost, že současný modernizovaný regulační rámec pro ESI fondy nabízí nové možnosti zjednodušení, pokud jde o společná pravidla způsobilosti, zjednodušené vykazování nákladů a elektronickou správu; lituje však, že sdělení Komise týkající se čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních neobsahuje z hlediska zjednodušeného vykazování nákladů žádné konkrétní informace; zdůrazňuje, že v zájmu zmírnění administrativní zátěže je nutné vyvinout další úsilí o rozvoj plného potenciálu zjednodušeného vykazování nákladů; konstatuje, že jsou stále zapotřebí významná zjednodušující opatření jak pro příjemce, tak pro řídicí orgány, která se zaměří na zadávání veřejných zakázek, správu projektů a audity během i po těchto činnostech;

34.  vyzývá Komisi, aby poskytla průběžné posouzení administrativní zátěže, které bude zahrnovat především takové složky, jako je čas, náklady a administrativní formality ve financování z EU v podobě grantů i finančních nástrojů, a bude založené na zaznamenaných výsledcích z let 2007–2013 a z počátku nového období počínaje rokem 2014;

35.  doporučuje, aby se v programovém období počínaje rokem 2021 směřovalo na všech úrovních správy k systému jednotného auditu, který eliminuje duplikace kontrol mezi různými úrovněmi veřejné správy; vyzývá Komisi, aby objasnila rozsah a právní status stávajících pokynů pro různé ESI fondy a zároveň aby v úzké spolupráci s řídicími orgány a všemi auditními orgány na příslušných úrovních vypracovala společný výklad pro otázky auditu; opakuje, že v oblasti zjednodušení je třeba podniknout další kroky, především v programech věnovaných mladým lidem, a zavést mimo jiné dostatečnou proporcionalitu do kontrol; oceňuje předběžné výsledky skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení, kterou založila Evropská komise;

36.  doporučuje, aby byly pro navrhování a řízení operačních programů zavedeny standardní postupy, a to zejména pokud jde o řadu programů územní spolupráce;

Správní kapacita

37.  konstatuje, že členské státy mají ve svých politických rámcích odlišné správní kultury a úrovně výkonnosti, k jejichž překonání by měly napomoci předběžné podmínky; zdůrazňuje, že je třeba posílit správní kapacitu, která je v souvislosti s politikou soudržnosti a prováděním evropského semestru prioritou, a to zejména v členských státech s nízkou mírou čerpání finančních prostředků; konstatuje, že je třeba zajistit technickou, odbornou a praktickou podporu členským státům, regionům a oblastem při podávání žádostí o dotace; oceňuje dopad nástroje Jaspers a opakuje, že špatné plánování investic má za důsledek značná zpoždění při dokončování projektů a neefektivní vynakládání finančních prostředků;

38.  zdůrazňuje, že hlavními překážkami při provádění politiky soudržnosti jsou pomalý start některých programů, nedostatečné řídicí schopnosti pro složité projekty, zpoždění zaznamenaná při dokončování projektů, administrativní zátěž v členských státech, nadměrná regulace a chyby v zadávacích řízeních; považuje za zásadní odhalit a zjednodušit zbytečně složité procesy a postupy ve sdíleném řízení, které pro orgány a příjemce vytvářejí zátěž navíc; poukazuje na to, že správní kapacita se musí neustále zkvalitňovat, sledovat a posilovat; zastává proto názor, že se v tomto ohledu musí využít funkční a pružná řešení elektronické veřejné správy a rovněž kvalitnější informace a koordinace mezi členskými státy; navíc zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se více na odbornou přípravu správy;

39.  poukazuje na to, že co se týče správní kapacity, potřebám a problémům různých regionů se mohou účinněji věnovat přizpůsobené regulační rámce, podmínky a řešení zaměřené na zjednodušení (jako mechanismus vzájemné výměny zkušeností Taiex Regio Peer 2 Peer mezi různými oblastmi);

Evropská územní spolupráce

40.  vyzdvihuje – zejména z hlediska snižování rozdílů mezi příhraničními regiony – evropskou přidanou hodnotu Evropské územní spolupráce, jež by se měla odrazit v navýšení prostředků pro tento cíl politiky soudržnosti a měla by se co nejdříve zavést; zároveň vyzývá členské státy, aby poskytly potřebné prostředky na spolufinancování; zdůrazňuje nutnost zachovat tento nástroj jako jeden ze základních prvků politiky soudržnosti po roce 2020;

41.  zdůrazňuje význam makroregionálních strategií, jelikož tyto nástroje se ukázaly jako užitečné pro rozvoj územní spolupráce a hospodářský rozvoj dotčených oblastí; připomíná, že při dosahování úspěchu iniciativ, které jsou v rámci těchto strategií stanoveny, mají rozhodující úlohu místní a regionální orgány;

42.  doporučuje intenzivněji využívat jako právní základ územní spolupráce upravený a rozšířený právní nástroj ESÚS;

43.  navrhuje trvalé propojení strategie RIS3 s mezinárodní spoluprací na úrovni celé EU, nejlépe jako nedílné součásti programu INTERREG;

44.  zdůrazňuje, že zaměření na výsledky vyžaduje, aby programy INTERREG zajišťovaly vysokou kvalitu spolupráce na úrovni projektu a přizpůsobily metody a kritéria hodnocení specifické povaze jednotlivých programů; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby spolupracovaly a vyměňovaly si informace a osvědčené postupy, aby se zajistilo, že orientace na výsledky bude s ohledem na zvláštnosti Evropské územní spolupráce provedena a zacílena co nejúčinněji;

45.  zdůrazňuje potenciál využívání finančních nástrojů v rámci programů INTERREG, které doplní granty, a přispějí tak k podpoře malých a středních podniků a k rozvoji výzkumu a inovací, navýší investice, vytvoří nová pracovní místa a umožní dosáhnout lepších výsledků a zvýšit účinnost projektů;

46.  vyjadřuje politování nad nízkým povědomím veřejnosti a nedostatečnou viditelností programů Evropské územní spolupráce a požaduje, aby byla veřejnost účinněji informována o výsledcích dokončených projektů; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a zvyšování povědomí; vyzývá Komisi, aby zmapovala dosavadní úspěchy programů a projektů Evropské územní spolupráce;

Zásada partnerství a víceúrovňová správa

47.  vítá kodex chování dohodnutý během jednání o současném období financování, který stanovuje minimální normy pro dobře fungující partnerství; konstatuje, že kodex zlepšil uplatňování zásady partnerství ve většině členských států, avšak vyjadřuje politování nad tím, že pro mnohé členské státy jsou jednání o dohodách o partnerství a operačních programech a jejich uplatňování bohužel z velké části centralizované; zdůrazňuje, že je zapotřebí aktivně zapojit místní a regionální orgány i další zúčastněné strany do všech fází, a vyzývá proto k tomu, aby se do budoucna zaručila jejich skutečná účast na procesu vyjednávání a provádění s ohledem na konkrétní strukturu jednotlivých zemí; je přesvědčen, že nadměrná centralizace a nedostatek důvěry mohou rovněž přispět ke zpoždění při provádění ESI fondů, přičemž některé členské státy a řídicí orgány se zdráhají vložit větší odpovědnost za správu finančních prostředků EU do rukou místních a regionálních orgánů;

48.  zdůrazňuje, že Komise musí objasnit, jak členské státy a regiony plní zásady uvedené v článku 5 nařízení o společných ustanoveních, přičemž by měla klást důraz na způsob, jakým by bylo možné podpořit vlády, aby zásadu partnerství plně uplatňovaly; zdůrazňuje, že předpokladem pro větší uznání politiky soudržnosti EU je sdílená odpovědnost;

49.  podporuje nový přístup Komise spočívající v zakládání zvláštních pracovních skupin, tedy projektových týmů, jejichž úkolem je zajišťovat lepší řízení ESI fondů v členských státech, a vyzývá k tomu, aby byl tento přístup dále rozvíjen;

50.  zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti musí začlenit podpůrná opatření, která uprchlíkům pomohou úspěšně se začlenit na trhu práce EU, čímž se podpoří hospodářský růst a pomůže se zajistit obecná bezpečnost v EU;

Budoucí politika soudržnosti

51.  zdůrazňuje, že ESI fondy se podílejí na DPH, zaměstnanosti a růstu v členských státech, což jsou zásadní prvky, které by se měly vzít v potaz v 7. zprávě o soudržnosti chystané na rok 2017; dále poukazuje na to, že k HDP v rozvinutějších členských státech přispívají také značné investice do méně rozvinutých regionů; domnívá se, že pokud vláda Spojeného království formálně uplatní článek 50 Smlouvy o EU, měla by 7. zpráva o soudržnosti vzít v potaz také případné důsledky brexitu na strukturální politiku;

52.  domnívá se, že HDP by nemuselo být jediným legitimním ukazatelem k zajištění spravedlivého přidělování financí a že při rozhodování o budoucím rozdělování prostředků by měly být zohledněny specifické územní potřeby a význam dohodnutých programových priorit pro rozvoj programových oblastí; považuje za důležité, aby se v budoucnu zvážila možnost zavést vedle HDP nové dynamické ukazatele; konstatuje, že řada regionů v Evropě se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a s poklesem počtu obyvatel; vybízí proto Komisi, aby uvažovala o případném vypracování a zavedení „demografického ukazatele“;

53.   připomíná, že podstatný objem veřejných investic se uskutečňuje na místní a regionální úrovni; zdůrazňuje, že evropský systém účtů (ESA) nesmí omezovat schopnost místních a regionálních orgánů provádět potřebné investice, jelikož to by členským státům zabránilo navýšit svůj podíl na spolufinancování strukturálních fondů a následně využívat tento důležitý zdroj finančních prostředků k překonání hospodářské krize a na obnovu růstu a zaměstnanosti; důrazně doporučuje Komisi, aby přehodnotila striktně roční přístup evropského systému účtů tak, aby byly veřejné výdaje financované z ESI fondů považovány za kapitálové investice, nikoli pouze za dluhové nebo provozní náklady;

54.  zdůrazňuje, že Evropská územní spolupráce, která slouží širší zásadě územní soudržnosti zavedené Lisabonskou smlouvou, by mohla být zlepšena; vybízí proto všechny zúčastněné subjekty, které se podílejí na jednání o budoucí politice, aby posílily tento rozměr územní spolupráce; vyzývá Komisi, aby evropské územní spolupráci přisoudila v 7. zprávě o soudržnosti náležitý význam;

55.  domnívá se, že tematické zaměření se musí vzhledem ke své prokázané životaschopnosti zachovat i v budoucnu; očekává, že Komise vypracuje přehled výsledků, kterými tematické zaměření do politiky soudržnosti přispělo;

56.  je přesvědčen, že budoucí, na výsledky zaměřená politika soudržnosti se musí zakládat na údajích a ukazatelích vhodných k měření vynaloženého úsilí a dosažených výsledků a dopadů a rovněž na předchozích zkušenostech v této oblasti na regionální a místní úrovni (na sestavování rozpočtu podle výkonnosti, předběžných podmínkách a tematickém zaměření), jelikož právě ty poskytují místním a regionálním orgánům – včetně těch, které se dosud o uplatnění tohoto přístupu nepokusily – jasné praktické pokyny k zavedení těchto zásad;

57.  zdůrazňuje, že do budoucna je zapotřebí zrychlit využívání dostupných finančních prostředků a zajistit vyváženější rozvržení výdajů v průběhu programového cyklu, a to také proto, aby se zabránilo častému využívání „projektů se zpětnou platností“, jejichž cílem je často zabránit automatickému zrušení závazku na konci programového období; je toho názoru, že realizaci operačních programů v nadcházejícím období financování počínaje rokem 2021 bude po přijetí všeobecného nařízení a rovněž nařízení týkajících se jednotlivých fondů možné zahájit rychleji, jelikož členské státy budou mít po úsilí vynaloženém na politiku soudržnosti v období 2014–2020 již zkušenosti s politikou zaměřenou na výsledky; v této souvislosti upozorňuje na to, že členské státy by se při jmenování řídicích orgánů operačních programů měly vyvarovat zpožděním;

58.  trvá na tom, že legislativní proces pro přijetí příštího víceletého finančního rámce (VFR) by měl být uzavřen do konce roku 2018, aby bylo možné urychleně přijmout regulační rámec pro budoucí politiku soudržnosti, který by mohl začít platit bez odkladu od 1. ledna 2021;

59.  je toho názoru, že politika soudržnosti musí nadále zahrnovat všechny členské státy a všechny evropské regiony a že nezbytnou podmínkou úspěchu politiky soudržnosti v budoucnosti je zjednodušení přístupu k evropským fondům;

60.  je přesvědčen, že inovativní myšlení a inteligentní specializace po boku udržitelného rozvoje musí zůstat i nadále důležitým faktorem politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že inteligentní specializace by měla být hlavním mechanismem pro budoucí politiku soudržnosti;

61.  zdůrazňuje velké riziko plynoucí z nahromadění žádostí o platby v rámci okruhu 1b ve druhé polovině stávajícího VFR a vyzývá k tomu, aby až do konce stávajícího finančního výhledu byly na platby každoročně uvolňovány dostatečné prostředky, čímž se předejde opakovanému hromadění nevyřízených neuhrazených plateb; podtrhuje, že za tímto účelem je nutné, aby všechny tři orgány EU vypracovaly a dohodly nový společný platební plán na období 2016–2020, který by měl stanovit jasnou strategii plnění všech potřeb, pokud jde o prostředky na platby, až do konce stávajícího VFR;

62.  doporučuje Komisi, aby provedla analýzu skutečného dopadu investic z ESI fondů v průběhu předchozího programového období a rovněž míry, do jaké byly díky investovaným finančním prostředkům dosaženy evropské cíle, a aby pro začátek učinila závěry ohledně pozitivních a negativních zkušeností, čímž se investičnímu procesu dodá přidaná hodnota;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, jakož i vládám a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
(7) Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.
(8) Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0217.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0311.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.
(12) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94.
(13) Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 31.
(14) Stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2016 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) 2015/1017, a k připojenému hodnocení Komise v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení (EU) 2015/1017.


Strategie pro evropské letectví
PDF 451kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o strategii pro evropské letectví (2016/2062(INI))
P8_TA(2017)0054A8-0021/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. prosince 2015 nazvané „Strategie pro evropské letectví“ (COM(2015)0598),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na čl. 4 odst. 2 písm. b) a g), článek 16 a na hlavy VI a X této smlouvy,

–  s ohledem na Protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2016 ke strategii pro evropské letectví(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu(2),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností“(3)

–  s ohledem na sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie(4),

–  s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy(5) prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem,

–  s ohledem na návrh nařízení o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, kterým se ruší nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, který Komise předložila dne 7. prosince 2015 (COM(2015)0613)

–  s ohledem na závěry konference na vysoké úrovni „Sociální agenda pro dopravu“, která se konala dne 4. června 2015 v Bruselu(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2016 o zvláštní situaci ostrovů(7),

–  s ohledem na závěry 39. zasedání shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), které se konalo v roce 2016,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o letectví(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. října 2015 o přidělení pásma rádiového spektra nezbytného na podporu budoucího vývoje satelitních technologií, které umožní zavedení systémů pro celosvětové sledování letů, stanoveného Světovou radiokomunikační konferencí (WRC 15), která se bude konat ve dnech od 2. do 27. listopadu 2015 v Ženevě(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2011 o mezinárodních dohodách v oblasti letectví podle Lisabonské smlouvy(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2007 o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru(11),

–  s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o provádění jednotného evropského nebe (přepracované znění)(12),

–  s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008, pokud jde o letiště, uspořádání letového provozu a letové navigační služby(13),

–  s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 5. února 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel(14),

–  s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. prosince 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Evropské unie (přepracované znění)(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. října 2015 o bezpečném využívání dálkově řízených letadlových systémů (RPAS), obecně známých jako bezpilotní vzdušné prostředky, v oblasti civilního letectví(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o vnější politice EU v oblasti letecké dopravy – řešení budoucích výzev(17),

–  s ohledem na závěry z evropského summitu o letecké dopravě, který se konal na letišti Schiphol (Nizozemsko) ve dnech 20. a 21. ledna 2016(18),

–  s ohledem na Chicagskou úmluvu ze dne 7. prosince 1944,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0021/2017),

A.  vzhledem k tomu, že konečným cílem dopravní politiky EU je sloužit zájmům evropských občanů a podniků tím, že bude zajištěno stále větší propojení, co nejvyšší úroveň bezpečnosti a ochrany a bezbariérové trhy;

B.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů při dosahování konkurenceschopnosti v letecké dopravě by měly zůstat vysoké standardy bezpečnosti;

C.  vzhledem k tomu, že jednotný trh letecké dopravy v EU je jedním z nejlepších příkladů úspěchu regionální liberalizace letecké dopravy, která významně přispěla k nebývalé míře propojenosti tím, že rozšířila nabídku cestovních možností v rámci Evropy i za její hranice a současně snížila ceny; vzhledem k tomu, že odvětví letectví je základní součástí evropské dopravní sítě, která je nezbytná pro zajištění propojení zemí EU i ostatních částí světa a pro územní soudržnost; vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony nemají kvůli své odlehlé a izolované poloze na rozdíl od centrálněji umístěných a dobře začleněných regionů žádnou jinou možnost než leteckou dopravu; vzhledem k tomu, že podpora větší propojenosti díky letecké dopravě by neměla usilovat pouze o rozšíření sítě spojení, ale také o zajištění přiměřené kvality propojení ve smyslu frekvence letů, rozsahu sítě a praktičnosti letových řádů;

D.  vzhledem k tomu, že odvětví letectví je motorem růstu a tvorby pracovních míst s multiplikačním účinkem a že je důležitým pilířem hospodářství EU, neboť přispívá k inovacím, rozvoji obchodu a k tvorbě kvalitních pracovních míst, což občanům přináší značný přímý i nepřímý prospěch; vzhledem k tomu, že růst letového provozu a dostupnost různých leteckých spojení napomáhá hospodářskému růstu, takže letecká doprava je katalyzátorem hospodářského rozvoje; vzhledem k tomu, že regionální a místní letiště hrají významnou úlohu také při rozvoji regionů tím, že zvyšují jejich konkurenceschopnost a usnadňují přístup pro cestovní ruch;

E.  vzhledem k tomu, že letecká doprava, letiště a související výrobní průmysl vytvářejí v Unii 4,7 milionu pracovních míst, ať již přímo (1,9 milionu), nebo nepřímo (2,8 milionu); vzhledem k tomu, že evropské odvětví letectví podporuje jinde v celosvětové ekonomice dalších 917 000 pracovních míst; vzhledem k tomu, že kvůli mobilnímu a nadnárodnímu charakteru letectví je obtížné odhalit případy sociálního zneužívání a obcházení pracovních norem a nemožné řešit problémy výhradně na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že nedávná zjištění MOP naznačují zhoršování pracovních podmínek v leteckém odvětví; vzhledem k tomu, že větší diverzifikace smluv může být nástrojem zajišťujícím větší flexibilitu, může však být rovněž zneužívána k účelovému výběru jurisdikcí s cílem vyhnout se odvádění příspěvků na sociální zabezpečení;

F.  vzhledem k tomu, že nedostatečné provádění právních předpisů EU a politická neochota v Radě brání odvětví letectví v tom, aby uvolnilo svůj plný potenciál, a poškozují tak jeho konkurenceschopnost a způsobují vyšší náklady v neprospěch podniků, cestujících a hospodářství;

G.  vzhledem k tomu, že úspěch strategie v odvětví založeném na technologiích, výzkumu a inovacích, které vyžaduje značné investice i rozvinutou infrastrukturu, spočívá v její schopnosti přijmout dlouhodobou vizi s řádně plánovanými investicemi a v plné míře zohlednit veškeré způsoby dopravy;

H.  vzhledem k tomu, že letecká doprava hraje důležitou úlohu při plnění cílů EU v oblasti klimatu tím, že zavádí opatření na snížení emisí skleníkových plynů;

I.  vzhledem k tomu, že ačkoli mají v rámci jednotného evropského nebe vzniknout funkční bloky vzdušného prostoru, jejich zavádění zatím nabírá značných zpoždění; vzhledem k tomu, že Komise odhaduje, že kvůli nedostatečnému pokroku v této oblasti dochází ke ztrátě 5 miliard EUR ročně;

J.  vzhledem k tomu, že jednou z největších bezprostředních výzev pro letecké odvětví je bezpečnost;

1.  vítá sdělení Komise o strategii pro evropské letectví a úsilí, které věnuje hledání zdrojů na podporu tohoto odvětví vymezením nových příležitostí na trhu a odstraněním překážek, jakož i její návrhy vyřešit a předjímat nové výzvy na základě společné evropské vize prostřednictvím vypracování moderních regulačních rámců; domnívá se, že z dlouhodobějšího hlediska by měl být uplatňován celostnější a ambicióznější přístup, aby se evropskému leteckému odvětví dostalo nezbytné vzpruhy a mohlo zvýšit svou udržitelnost a konkurenceschopnost;

2.  je přesvědčen, že vůdčím principem evropské strategie v oblasti letectví je bezpečnost, kterou je třeba neustále zlepšovat; vítá proto přezkum základního nařízení o Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA) (nařízení (ES) č. 216/2008), jehož cílem je dosáhnout nejvyšší úrovně bezpečnosti v letectví; v tomto ohledu vyzývá Komisi a Radu, aby agentuře EASA poskytly dostatečné finanční i lidské zdroje, a zajistily tak vysoké bezpečnostní standardy a posílily její úlohu na mezinárodní scéně;

3.  naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby konečně učinily rychlý pokrok v řešení dalších zásadních legislativních návrhů, které jsou v současné chvíli blokovány a k nimž patří např. přepracované znění nařízení o provádění jednotného evropského nebe (SES2+) a přezkum nařízení o letištních časech a nařízení o právech cestujících v letecké dopravě; vyzývá Komisi, aby přehodnotila probíhající iniciativy a navrhla realistická alternativní řešení k odstranění nedostatků, s nimiž se odvětví letectví potýká a které jsou důsledkem opožděného a neúplného provádění právních předpisů EU, jako je jednotné evropské nebe; zdůrazňuje, že má-li být zajištěna právní jasnost a jistota, nemělo by zveřejnění pokynů, ačkoli se jedná o užitečný nástroj, nahradit řádný přezkum platných předpisů;

4.  zdůrazňuje, že návrhy v oblasti letectví, které jsou blokovány v Radě, mají EU zajistit lepší právní jistotu a posílený rámec pro ochranu práv cestujících v letecké dopravě, účinnější a racionálnější využívání vzdušného prostoru EU a lepší ustanovení k provádění jednotného evropského nebe, což jsou prvky nezbytné k realizaci strategie pro letectví; vyzývá Radu, aby učinila kroky s cílem pokročit v jednání o těchto návrzích;

Mezinárodní rozměr strategie pro letectví

5.  vítá návrh Komise revidovat nařízení (ES) č. 868/2004, a zabývat se tak nekalými praktikami, které jsou v současnosti provozovány, např. nepřijatelnou státní podporou, která není přiměřená ani účinná, a upozornit tak na hlavní problémy související s případným narušováním hospodářské soutěže v souladu s evropskými pravidly; zdůrazňuje nicméně, že ani nepřijatelná tendence směrem k protekcionismu ani opatření k zajištění spravedlivé soutěže nemohou samy o sobě zajistit konkurenceschopnost evropského letectví;

6.  je přesvědčen, že odvětví evropského letectví může i přesto, že čelí vzrůstajícímu tlaku nových konkurentů, z nichž mnozí využívají letecké dopravy jako strategického nástroje pro mezinárodní rozvoj, v celosvětovém konkurenčním prostředí dobře obstát, bude-li dále stavět na svých přednostech, k nimž patří vysoké bezpečnostní normy, úloha agentury EASA, geografická poloha, inovační průmysl a sociální a environmentální cíle, a tyto přednosti rozvíjet; je pevně přesvědčen, že konkurence dopravců ze třetích zemí, je-li spravedlivá, by měla být vnímána jako příležitost k dalšímu rozvoji inovativního evropského leteckého modelu, který má potenciál stát se jedinečnou a konkurenceschopnou odpovědí na specifika konkurentů;

7.  domnívá se, že možnost přilákat zahraniční investice je důležitá pro konkurenceschopnost evropských leteckých společností a nemělo by jí být bráněno; vítá proto záměr Komise vydat pokyny, které objasní pravidla týkající se vlastnictví a kontroly, jak stanoví nařízení (ES) č. 1008/2008, se zvláštním důrazem na kritéria „účinné kontroly“, s cílem zajistit účelnost těchto pravidel;

8.  vítá iniciativu zahájit vyjednávání o dohodách o letecké dopravě na úrovni EU a o dvoustranných dohodách o bezpečnosti letectví se třetími zeměmi představujícími nově vznikající a strategické trhy (Čína, Japonsko, ASEAN, Turecko, Katar, Spojené arabské emiráty, Arménie, Mexiko, Čína, Bahrajn, Kuvajt, Omán a Saudská Arábie) a vybízí k tomu, aby jednání probíhala rychle a konstruktivně; připomíná, že nové dohody je třeba řádně uplatňovat a prosazovat všemi stranami a že je třeba do nich začlenit ustanovení o spravedlivé hospodářské soutěži vycházející z mezinárodních standardů (ICAO, MOP); vyzývá Komisi a Radu, aby na základě ustanovení článku 218 SFEU plně zapojily do všech fází vyjednávání Parlament;

9.  vyzývá Komisi, aby jednání o dohodách v letecké dopravě s třetími zeměmi podmiňovala vysokými bezpečnostními standardy, řádnými pracovními a sociálními normami a zapojením do tržního nástroje v oblasti změny klimatu zaměřeného na emise z letecké dopravy a aby v rámci dohod o letecké dopravě zajistila rovný přístup na trh, rovné podmínky související s vlastnictvím a rovné podmínky hospodářské soutěže na základě reciprocity;

10.  žádá Komisi, aby urychleně uzavřela probíhající jednání a aby v budoucnu navázala nové dialogy týkající se letectví s dalšími strategickými partnery; zdůrazňuje, že dohody o leteckých službách přispívají rovněž k podpoře technologického pokroku i k provádění a posilování dalších evropských politik, například politiky sousedství;

Konsolidace jednotného trhu EU v oblasti letectví

11.  připomíná, že vzdušný prostor je rovněž součástí jednotného trhu EU a že jakákoli roztříštěnost způsobená jeho neúčinným využíváním a rozdílnými vnitrostátními postupy (týkajícími se např. provozních postupů, daní, poplatků atd.) vede kromě toho, že má dopad na zbytek trhu a brání konkurenceschopnosti EU, k delší době letů, zpoždění, zbytečné spotřebě paliva a vyšším úrovním emisí CO2;

12.  podotýká, že článek 3 nařízení (ES) č. 551/2004 stanoví, aniž je dotčena svrchovanost členských států nad svým vzdušným prostorem, zřízení jednotné evropské letové informační oblasti pro horní vzdušný prostor (EUIR), a vyzývá Komisi, aby toto ustanovení naplnila, což umožní překonat oblastní problematická místa a zajistit kontinuitu leteckých služeb v nejhustších částech vzdušného prostoru v případě nepředvídaných okolností či narušení letecké dopravy; je přesvědčen, že EUIR umožní postupné vytvoření „transevropské dálnice na nebi“, která bude představovat další krok k dokončení jednotného evropského nebe a nákladově efektivnímu řízení vzdušného prostoru EU; vítá již dosažený pokrok v oblasti řízení letového provozu vedoucího ke zvýšení efektivity a snížení nákladů a emisí, a to zejména díky práci manažera struktury vzdušného prostoru, a vyzývá členské státy, aby neprodleně dokončily funkční bloky vzdušného prostoru s cílem usnadnit další pokrok při vytváření jednotného evropského nebe;

13.  je pevně přesvědčen, že letecké odvětví by mělo v plné míře využívat výhod evropských satelitních technologií, jako je EGNOS a Galileo, které umožňují jednak bezpečnější a účinnější navigaci a přibližovací manévry, a jednak kompletní zavedení projektu výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR); trvá proto na rozsáhlém uplatňování těchto technologií; podotýká, že má-li být SESAR řádně zaveden – a v zájmu dosažení globální interoperability –, měl by být na jeho uplatňování vyčleněn zvláštní a ambiciózní rozpočet, a to z jiných prostředků než z rozpočtu Nástroje pro propojení Evropy;

14.  je si vědom objemu letecké dopravy, který je již dnes značný a podle předpokladů v příštích letech ještě poroste, i kapacitních omezení evropských letišť, která by do roku 2035 měla pojmout asi 2 miliony letů; zdůrazňuje, že má-li být omezeno přetížení letišť, bude třeba využívat kapacity letišť a vzdušného prostoru koordinovaně a účinně;

15.  poukazuje na zásadní význam odvětví letectví z hlediska růstu, tvorby pracovních míst a rozvoje cestovního ruchu; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu při podpoře propojení, územní soudržnosti, sociálního začleňování a hospodářského růstu, zejména v nejvzdálenějších regionech a na ostrovech, hrají malá a regionální letiště; v tomto ohledu je přesvědčen o nezbytnosti strategického plánování evropského systému letišť, v rámci něhož by bylo možné zjistit stávající kapacity a problematická místa, předpovědět poptávku a budoucí potřeby EU v oblasti infrastruktury a zachovat přístup občanů EU k leteckým službám;

16.  je si vědom značných nedostatků v propojenosti v rámci EU, charakterizovaných nižším počtem leteckých spojů v některých částech Unie, a významu propojení jednotlivých regionů (včetně zeměpisných oblastí, jež nespadají do sítí TEN-T); vybízí Komisi, aby otázku letecké propojenosti v rámci EU i nadále sledovala a zabývala se jí;

17.  domnívá se, že mnoho z faktorů bránících růstu ve vzduchu i na zemi (např. nedostatečnou kapacitu, nedostatečné a nadměrné využívání infrastruktury, problematiku odlišných poskytovatelů letových navigačních služeb nebo omezených investic), jakož i nedostatky v propojenosti mezi jednotlivými regiony EU lze řešit tím, že se propojenost na všech úrovních (vnitrostátní, evropské a mezinárodní) stane jedním z hlavních ukazatelů při posuzování a plánování činností v tomto odvětví;

18.  domnívá se, že propojenost by se neměla omezovat jen na počet, frekvenci a kvalitu leteckých přepravních služeb, ale že je třeba ji rovněž posuzovat v kontextu integrované moderní dopravní sítě a rozšířit o další kritéria, jako je čas, územní návaznost, vyšší stupeň integrace sítí, přístupnost, dostupnost alternativní přepravy, cenová dostupnost a náklady na životní prostředí, s cílem reflektovat skutečnou přidanou hodnotu dotyčné trasy; vyzývá proto Komisi, aby se zabývala možností vytvořit unijní ukazatel založený na dalších stávajících indexech a na předběžném výzkumu, který provedly organizace Eurocontrol a Středisko pro sledování kapacity a kvality letišť;

19.  domnívá se, že takový index propojenosti, včetně pozitivních výsledků analýzy nákladů a přínosů, by měl posuzovat letecká spojení v širokém kontextu a neměl by oslabovat cíl EU v oblasti územní soudržnosti, který má být zvýrazněn v připravovaných pokynech pro výklad stávajících pravidel, jimiž se řídí závazky veřejné služby; zdůrazňuje, že tento index může sloužit potřebám celkového strategického plánování, a může tak zabránit plýtvání penězi daňových poplatníků tím, že bude z hospodářského hlediska rozlišovat mezi životaschopnými příležitostmi a nerentabilními projekty, s cílem mj. upřednostňovat výdělečnou specializaci letišť, včetně seskupení či sítí letišť, zabránit budoucímu vzniku opuštěných letišť a zajistit efektivní využívání letištní kapacity a vzdušného prostoru, a rovněž tím, že nalezne intermodální, nákladově efektivní a udržitelná řešení;

20.  domnívá se, že by měly být naplno využity výhody, které přináší doplňkovost všech způsobů dopravy bez výjimky, a tím zlepšena mobilita a vytvořena odolná dopravní síť, což je v zájmu uživatelů osobní i nákladní dopravy; poukazuje na to, že intermodalita – jelikož umožňuje modální přechod – je jediným způsobem, jak zajistit dynamický a udržitelný rozvoj konkurenceschopného odvětví letectví EU; zdůrazňuje, že intermodalita umožňuje účinněji využívat infrastrukturu, neboť rozšiřuje a zohledňuje spádové oblasti letišť a brání jejich překrývání, čímž může rovněž uvolňovat letištní časy a přispívat k vytváření příznivého prostředí pro obchod, cestovní ruch a přepravu nákladu; uznává úspěch, jehož bylo v této oblasti dosaženo integrací železniční a letecké infrastruktury, a vybízí k dalšímu pokroku v této oblasti;

21.  opakuje, že koridory TEN-T jsou páteří rozvoje multimodálních možností dopravy, kde jsou letiště hlavními uzly; vyjadřuje politování nad tím, že multimodální iniciativy v Evropě jsou roztříštěné a jejich počet je omezený; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí rychlá, účinná a uživatelsky vstřícná propojení mezi sítěmi veřejné dopravy a letištní infrastrukturou; vyzývá Komisi i členské státy, aby dávaly cíli multimodality větší prioritu v rámci koridorů TEN-T a současně odstraňovaly úzká místa; vyzývá Komisi, aby urychleně předložila návrh multimodálního a interoperabilního přístupu k dopravě, do nějž bude plně zahrnuto odvětví letectví, a žádá členské státy, aby na podporu intermodálních spojení lépe využívaly finanční nástroje, které mají k dispozici;

22.  domnívá se, že ke zvýšení přitažlivosti intermodální dopravy v celé Evropě je třeba všem cestujícím (včetně osob se sníženou pohyblivostí) nabízet bezbariérová řešení a poskytovat informace v reálném čase a integrované služby (např. integrovaný prodej jízdenek); upozorňuje, že projekty financované Unií prokázaly technickou proveditelnost rozvoje multimodálních informačních systémů a multimodálních systémů prodeje jízdenek; vybízí proto Komisi, aby podporovala reálné zavedení takových systémů pro cestující v celé EU;

23.  domnívá se, že dopravci a poskytovatelé služeb v oblasti dopravy budou usilovat o nalezení intermodálních a multimodálních řešení, bude-li regulační rámec EU poskytovat vyjasnění a právní jistotu, pokud jde o práva cestujících, odpovědnost, zpoždění a zrušení, bezpečnostní prověrku, otevřená data a standardy pro sdílení údajů; vyzývá Komisi, aby podnikla v této oblasti kroky;

24.  konstatuje, že má-li být zaručena územní soudržnost a podpora inovací a má-li si Evropa v odvětví letectví zachovat či znovu získat vůdčí postavení, je zapotřebí financovat toto odvětví z veřejných i soukromých zdrojů; připomíná, že veškeré financování se musí řídit pokyny EU týkajícími se státní podpory a právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže; trvá na tom, že při poskytování veřejné podpory musí být zajištěna nákladová efektivita a účelnost příslušných investic;

25.  žádá Komisi a členské státy, aby v souladu s dokumentem Komise nazvaným „Pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností“ a oznámení Komise týkajícím se působnosti státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nadále prováděly dlouhodobou strategii, která by se zabývala jak nadbytkem ztrátových letišť v regionech, v nichž jsou k dispozici jiné druhy dopravy, tak příspěvkem sekundárních letišť k rozvoji, konkurenceschopnosti a integraci regionů EU;

26.  bere na vědomí význam příznivého regulačního prostředí pro to, aby mohla letiště přilákat a aktivovat soukromé investice; domnívá se, že hodnocení Komise týkající se směrnice o letištních poplatcích by spolu s účinnými konzultacemi s leteckými společnostmi a letišti mělo přispět k vyjasnění otázky, zda stávající ustanovení představují účinný nástroj k ochraně hospodářské soutěže před rizikem zneužívání monopolního postavení a k prosazování zájmů evropských spotřebitelů a podpoře hospodářské soutěže, nebo zda je třeba je reformovat; uznává příspěvek příjmů z jiných než leteckých činností k obchodní životaschopnosti letišť;

27.  konstatuje, že Komise ve své strategii pro odvětví letectví zveřejněné v prosinci 2015 oznámila, že bude provedeno hodnocení směrnice Rady 96/67/ES o odbavovacích službách na letištích EU; podporuje, aby byly služby pozemního odbavování zahrnuty do působnosti agentury EASA, s cílem pokrýt celý bezpečnostní řetězec letecké dopravy;

Strategie pro letectví: výhled

28.  domnívá se, že celý hodnotový řetězec letectví má potenciál, aby se stal strategickým odvětvím pro investice, což je třeba více zužitkovat vytyčením dlouhodobých cílů a poskytnutím pobídek pro inteligentní iniciativy splňující příslušné cíle, jako jsou ekologičtější letiště a letadla, snížení hluku a propojení mezi letišti a veřejnou dopravou; vybízí Komisi a členské státy, aby prozkoumaly další opatření, která by takové iniciativy podpořila, mj. účinné využívání prostředků z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), a aby dále podporovaly a financovaly programy, jako je Clean Sky a SESAR; zdůrazňuje, že letecký průmysl se významně podílí na konkurenceschopnosti v odvětví letectví v EU, neboť silně podporuje prosazování čistších technologií a zavádění systému SESAR;

29.  bere na vědomí emise CO2 produkované odvětvím letectví; upozorňuje na širokou škálu již přijatých opatření nebo opatření, která je třeba přijmout, aby bylo dosaženo snížení emisí CO2 a skleníkových plynů, ať už technicky, tj. vývojem alternativních paliv a efektivnějších letadel, nebo politicky, tj. dodržováním mezinárodních dohod; vítá dohodu dosaženou na 39. zasedání shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) dne 6. října 2016, kde bylo přijato tzv. celosvětové tržní opatření pro snížení emisí z mezinárodní letecké dopravy, a závazek 65 zemí účastnit se dobrovolné fáze, jež potrvá do roku 2027, což znamená, že do roku 2035 bude tímto mechanismem kompenzováno zhruba 80 % emisí nad úrovní emisí roku 2020; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla i po 31. prosinci 2016 zachována výjimka udělená v rámci systému pro obchodování s emisemi (ETS) v souvislosti s emisemi z letů směřujících na letiště nebo z letišť v nejvzdálenějších regionech, jak jsou definovány v článku 349 SFEU; vítá záměr Komise přezkoumat s ohledem na tuto dohodu opatření EU na snižování emisí CO2 z letecké dopravy;

30.  zastává názor, že by měly být – i s ohledem na balíček opatření pro oběhové hospodářství, který předložila Komise – podporovány další iniciativy zaměřené na zvýšení environmentální kapacity a snížení emisí a hluku z provozních činností z letišť, na letiště nebo v rámci letišť, a to např. používáním obnovitelných paliv (např. biopaliv), rozvojem efektivních systémů certifikované recyklace šetrné k životnímu prostředí, demontáží a opětovným použitím letadel, podporou „zelených letišť“ a „zelených cest k letištím“ a dosažením co nejefektivnějšího řízení logistiky;

31.  žádá, aby byly shromažďovány a rozšiřovány osvědčené postupy snižování emisí v tomto odvětví, a uvědomuje si, že má-li se zajistit udržitelný rozvoj letectví, je třeba zachovat, a postupně ještě zlepšit vysoké environmentální standardy;

32.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby důsledně monitorovaly nové postupy, jež jsou v platnosti od června 2016 a jejichž cílem je snížení hluku a omezení jemných částic ve výfukových plynech z letadel, která vzlétají z letišť v blízkosti měst a ve vysoce zalidněných oblastech, aby se zlepšila kvalita života, a především kvalita ovzduší;

33.  uznává vysoké náklady spojené s bezpečnostními opatřeními; zdůrazňuje, že bezpečnostní výzvy, k nimž patří kybernetická bezpečnost, kterým odvětví letecké dopravy čelí, v budoucnu ještě porostou, což si žádá okamžitý přechod na přístup více vycházející z rizik a ze zpravodajských informací a na reaktivní bezpečnostní systém, který zlepší bezpečnost letištních zařízení a umožní přizpůsobovat se měnícím se hrozbám, aniž by bylo třeba neustále reagovat pomocí nových opatření nebo riziko pouze přesouvat, aniž by se snížilo;

34.  vítá návrh nařízení, kterým se zavádí certifikační systém Unie pro detekční zařízení pro zajištění ochrany letectví před protiprávními činy, jejž předložila Komise; trvá na tom, že je třeba důsledně provádět stávající právní předpisy týkající se přijímání pracovníků a jejich odborné přípravy; vyzývá Komisi, aby se zabývala možností prohloubení koncepce jednorázové bezpečnostní kontroly a možností vytvoření unijního systému předběžných kontrol, který by předběžně registrovaným cestujícím v EU umožňoval projít bezpečnostní kontrolou efektivněji; naléhavě vyzývá členské státy, aby se zavázaly k systematickému sdílení zpravodajských informací a k výměně osvědčených postupů týkajících se letištních bezpečnostních systémů;

35.  bere na vědomí zprávu skupiny na vysoké úrovni týkající se oblastí konfliktů a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily provedení doporučení uvedených v této zprávě, včetně sdílení informací, s cílem zajistit rozvoj systému EU pro posuzování rizik a schopnost rychle sdílet informace; dále zdůrazňuje, že je nutné nadále řešit bezpečnostní otázky vznikající v souvislosti s nespolupracujícími vojenskými lety bez aktivních transpondérů;

36.  má za to, že základním předpokladem pro konkurenceschopný evropský letecký průmysl jsou inovace; konstatuje, že ve srovnání s jinými druhy dopravy má letectví již nyní mezi odvětvími přední postavení, pokud jde o využívání přínosů digitalizace, informačních a komunikačních technologií a otevřených dat, a vybízí toto odvětví, aby v tomto procesu zaujímalo vůdčí postavení i nadále a aby současně zajišťovalo spravedlivou hospodářskou soutěž, interoperabilitu systémů, neutralitu a transparentnost, pokud jde o přístup všech spotřebitelů – jako jsou např. spotřebitelé, kteří si rezervují celou cestu, nebo přepravní společnosti zapojené do nákladní letecké dopravy – k jasným a stručným informacím; vítá návrh projektu týkající se dat velkého objemu v oblasti letectví, který předložila Komise, a žádá o podrobnosti, pokud jde o jeho provádění;

37.  připomíná kontrolní akci zaměřenou na webové stránky nabízející cestovní služby po celé Unii, kterou provedla v roce 2013 Komise a vnitrostátní donucovací orgány; konstatuje, že tato kontrolní akce odhalila významné problémy u více než dvou třetin kontrolovaných stránek; vyzývá Komisi, aby poskytla úplnější informace o pokroku při uvádění webových stránek věnovaných cestování do souladu s právem EU a o svých budoucích plánech prosazování právních předpisů v této oblasti, pokud jde o prodej letenek online i offline; připomíná, že spotřebitelé musí mít vždy k dispozici mechanismus, jak u obchodníků podat stížnost a požadovat náhradu; je přesvědčen o tom, že by tento mechanismus měl fungovat způsobem, který nebude spotřebitele od uplatnění svých práv odrazovat, a že by měl být pro spotřebitele dostatečně viditelný; vyzývá Komisi, aby ve snaze přimět obchodníky k dodržování těchto požadavků úzce spolupracovala s vnitrostátními vymáhacími orgány;

38.  vítá inovace a hospodářský rozvoj, které lze dále podpořit dalším rozvojem civilního využití systémů dálkově řízených letadel (RPAS); konstatuje, že trh systémů dálkově řízených letadel rychle roste a že tato letadla jsou čím dál více využívána pro soukromé účely a při obchodních činnostech a že je při plnění svých úkolů rostoucí měrou využívají i veřejné orgány; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné rychle přijmout pro systémy dálkově řízených letadel jednoznačný, přiměřený a harmonizovaný regulační rámec, který se bude zakládat na rizicích a jehož cílem bude stimulovat investice a inovace v tomto odvětví a plně využívat jeho obrovský potenciál a přitom zachovávat nejvyšší možné bezpečnostní standardy;

39.  připomíná, že regulace leteckého odvětví by měla zohledňovat zvláštní potřeby všeobecného letectví, a to způsobem, který zajišťuje jak individuální řešení v oblasti letecké dopravy, tak činnosti leteckého sportu;

Sociální agenda pro strategii pro letectví

40.  uznává, že je třeba vyjasnit kritérium „mateřského letiště“ a definici „hlavního místa obchodní činnosti“, neboť je třeba zajistit, aby se daly uplatňovat konzistentně a aby účinně předcházely praxi „výhodných vlajek“ a účelovému výběru jurisdikcí; připomíná, že jednou z ústředních odpovědností agentury EASA je vydávat osvědčení leteckého provozovatele a povolení pro provozovatele z třetích zemí, s cílem zaručit bezpečnost a přispívat ke zlepšování pracovních podmínek;

41.  vyzývá agenturu EASA a členské státy, aby v zájmu zajištění bezpečnosti letectví nadále prověřovaly nové obchodní modely a modely zaměstnávání, a žádá Komisi, aby v případě nutnosti regulovala; konstatuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat mj. smlouvám na nulový počet hodin, systémům „zaplať a leť“, fiktivní samostatné výdělečné činnosti a posádkám z třetích zemí na palubách letadel registrovaných v EU; zdůrazňuje význam nařízení o hlášení událostí v letectví a postupů „spravedlivého posuzování“ pro posílení a zlepšení bezpečnostních standardů i zdravotních a pracovních podmínek;

42.  připomíná, že k bezpečnosti letectví přispívá vysoce kvalitní odborná příprava; zdůrazňuje klíčový příspěvek agentury EASA k vytvoření společných norem v oblasti odborné přípravy a bezpečnosti pro piloty, členy posádky a řídící letového provozu, mj. prostřednictvím její virtuální akademie, a vyzývá členské státy, aby investovaly do celoživotního vzdělávání a odborné přípravy ve všech částech hodnotového řetězce leteckého odvětví, neboť úspěch evropského letectví do velké míry závisí na kvalifikovaných pracovnících a inovacích; uznává, že je zapotřebí řešit veškeré nedostatky v oblasti dovedností, které se objeví; zdůrazňuje význam partnerství mezi vzdělávacími institucemi, výzkumnými středisky a sociálními partnery s cílem aktualizovat programy odborné přípravy a zajistit, aby odrážely potřeby pracovního trhu;

43.  vyzývá Komisi a členské státy, aby rozšířily modely duální odborné přípravy v oblasti leteckého inženýrství a dále je šířily prostřednictvím mezinárodní spolupráce;

44.  vybízí Komisi, aby předložila konkrétní iniciativy na ochranu práv pracovníků; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby všem pracovníkům v leteckém odvětví byly zaručeny důstojné pracovní podmínky, včetně zdraví a bezpečnosti na pracovišti, a to bez ohledu na velikost a druh společnosti, která je zaměstnává, místo výkonu zaměstnání nebo uzavřenou smlouvu;

45.  konstatuje, že všechny letecké společnosti působící v Evropské unii musí v plném rozsahu splňovat sociální a pracovněprávní požadavky EU a daného členského státu; upozorňuje, že mezi členskými státy existují, pokud jde o pracovní podmínky a sociální ochranu, značné rozdíly a že podniky zneužívají svobodu usazování ke snižování svých nákladů; vyzývá členské státy, aby tuto škodlivou hospodářskou soutěž zastavily; vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily návrhy, jak předcházet zneužívání nepřímého zaměstnávání k obcházení právních předpisů EU a vnitrostátních právních předpisů týkajících se zdanění a sociálního zabezpečení v odvětví letectví; vyzývá Komisi a členské státy, aby předcházely sociálnímu zneužívání a obcházení pracovněprávních norem tak, že zaručí ochranu osob poskytujících informace, usnadní otevřené postupy poskytování informací a zlepší spolupráci mezi inspektoráty práce členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily uplatňování a řádné vymáhání pracovního práva, sociálních právních předpisů a kolektivních dohod, pokud jde o letecké společnosti provozující svou činnost v daném členském státě;

46.  zdůrazňuje, že právo na zakládání odborových organizací a členství v nich, jakož i právo na kolektivní akci je základním právem a musí být dodržováno, jak stanoví článek 12 Listiny základních práv Evropské unie; odmítá veškeré snahy o oslabení práva na stávku v odvětví letectví; vyzdvihuje význam silných a nezávislých sociálních partnerů v odvětví letectví, pravidelného a institucionalizovaného sociálního dialogu na všech úrovních a účasti a zastoupení zaměstnanců v dění ve společnosti; trvá na tom, aby před započetím veškerých iniciativ EU v odvětví letectví nejprve proběhl řádný proces konzultací a posílený sociální dialog; vítá úsilí sociálních partnerů o sjednání dohody o pracovních podmínkách a sociálních právech zaměstnanců v evropském odvětví letectví; povzbuzuje je, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi sjednávali kolektivní smlouvy pro všechny složky odvětví letectví, neboť tyto smlouvy jsou účinným nástrojem v boji proti závodění o co nejnižší sociální, pracovní a zaměstnanecké standardy a při zajišťování důstojného odměňování pro všechny pracovníky;

47.  domnívá se, že by žádný zaměstnanec neměl mít pochybnosti o tom, které pracovněprávní předpisy se na něj vztahují či kde má nárok na sociální zabezpečení; upozorňuje v tomto ohledu na zvláštní situaci vysoce mobilních pracovníků v odvětví letectví a vyzývá k lepší koordinaci systémů sociálního zabezpečení v rámci EU; trvá na tom, že by se potřebnost dalšího vyjasnění rozhodného práva a příslušnosti soudů ve vztahu k pracovním smlouvám mobilních pracovníků v odvětví letectví měla posuzovat v úzké spolupráci se zástupci těchto pracovníků;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) EHSV, AC TEN/581.
(2) Úř. věst. L 7, 11.1.2012, s. 3.
(3) Úř. věst. C 99, 4.4.2014, s. 3.
(4) Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1.
(5) Úř. věst. C 382, 15.10.2016, s. 1.
(6) https://ec.europa.eu/transport/media/events/event/high-level-conference-2015-social-agenda-transport_en.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0049.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0394.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2015)0392.
(10) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 5.
(11) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 658.
(12) Přijaté texty, P7_TA(2014)0220.
(13) Přijaté texty, P7_TA(2014)0221.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2014)0092.
(15) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 217.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2015)0390.
(17) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 2.
(18) https://english.eu2016.nl/documents/reports/2016/01/20/report-aviation-summit-2016.


Zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále
PDF 340kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI fondů – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále (2016/3008(RSP))
P8_TA(2017)0055B8-0149/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2016 o urychlení provádění politiky soudržnosti(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o odkládaném zahájení provádění politiky soudržnosti na období 2014–2020(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o připravenosti členských států EU na efektivní a včasný začátek nového programového období politiky soudržnosti(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2016 o revizi VFR na období 2014–2020 v polovině období(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizaci příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 o snaze o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020(6),

–  s ohledem na otázku pro Komisi ve věci zpoždění při provádění operačních programů financovaných z evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále (O-000005/2017 – B8-0202/2017),

–  s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v důsledku pozdního uzavření jednání o VFR na období 2014–2020 MFF a pozdního přijetí nařízení o ESI fondyech)došlo ke zpožděním v procesu přijímání a provádění dohod o partnerství a operačních programů, určení řídících, certifikačních a kontrolních orgánů, procesu stanovení a splnění předběžných podmínek a provádění projektů na místní, regionální a vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že ačkoli chybí informace a analýzy týkající se důvodů těchto zpoždění, mají v první části programového období dopad na potenciál ESI fondů zvýšit konkurenceschopnost a posílit sociální, ekonomickou a územní soudržnost;

B.  vzhledem k tomu, že bylo nyní přijato 564 operačních programů financovaných z ESI fondů a Komise obdržela oznámení o určení příslušných orgánů pro 374 operačních programů; vzhledem k tomu, že průběžné platby nemohou být prováděny, aniž by byly určeny řídicí orgány; vzhledem k tomu, že podle údajů dostupných ke dni 30. listopadu 2016 byly provedeny průběžné platby ve výši 14 750 EUR, což nasvědčuje tomu, že potřeby prostředků na platby budou nižší, než se původně předpokládalo;

C.  vzhledem k tomu, že ve stejné fázi minulého programového období byla i přes podobná zpoždění a technické překážky způsobené požadavkem na řídící a kontrolní systémy výše čerpaných průběžných plateb již zaznamenána již v červenci 2009 a soudě podle prostředků na platby zapsaných do rozpočtu na rok 2010 se očekávalo, že provádění programů politiky soudržnosti bude v plném tempu již v daném roce;

D.  vzhledem k tomu, že současná výše průběžných plateb představuje značně nízký podíl celkového přídělu prostředků na tyto programy, uvážíme-li, v jak pokročilé fázi programového období se nacházíme; vzhledem k tomu, že Parlament je znepokojen tím, že podle prognóz členských států z podzimu 2016 má čerpání pokračovat týmž tempem;

E.  vzhledem k tomu, že opožděné provádění programů a tudíž nižší potřeby prostředků na platby již vedly k tomu, že v roce 2016 byly sníženy prostředky na platby v okruhu 1b o 7,2 miliardy EUR, a to návrhem opravného rozpočtu 4/2016; vzhledem k tomu, že ve stejné fázi programového období 2007–2013 nebylo podobného návrhu opravného rozpočtu zapotřebí; vzhledem k tomu, že pro rok 2017 došlo k téměř 24% snížení prostředků na platby oproti roku 2016;

F.  vzhledem k tomu, že se důrazně doporučuje užší spolupráce mezi členskými státy a evropskými orgány s cílem zajistit, aby se prostředky na platby na politiku soudržnosti v rozpočtu EU na rok 2018 stabilizovaly na uspokojivé úrovni a aby byl dodržen celkový platební plán na období 2014–2020 nebo byl případně přizpůsoben podle aktuální situace;

G.  vzhledem k tomu, že správní kapacita jak na vnitrostátní, tak i regionální a místní úrovni je zásadním předpokladem pro úspěšné provádění politiky soudržnosti;

1.  znovu poukazuje na příspěvek investic z ESI fondů ke snižování hospodářských, sociálních a územních rozdílů v evropských regionech i mezi nimi a také k dosahování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a vytváření pracovních míst; vyjadřuje proto obavy, že další zpoždění při provádění operačních programů politiky soudržnosti bude mít nepříznivý dopad na dosahování těchto cílů a navíc přispěje k prohlubování rozdílů v regionálním rozvoji;

2.  konstatuje, že zavedení několika nových požadavků, jako je tematická koncentrace, předběžné podmínky a finanční řízení, jakkoli zajistí větší výkonnost programů, přispěly v situaci, kdy byl právní rámec přijat pozdě, ke zpožděním při provádění programů; upozorňuje na skutečnost, že nynější tempo čerpání prostředků může vést ke značným částkám zrušených prostředků v následujících letech, a zdůrazňuje, že je třeba přijmout nezbytná opatření, aby tomu zabránilo; vyzývá Komisi, aby určila opatření, jež v tomto ohledu plánuje;

3.  zdůrazňuje, že kvůli těmto zpožděním při provádění programů by mohlo u finančních nástrojů využívaných při operačních programech financovaných z ESI fondů vzrůst již existující nebezpečí nízké míry čerpání prostředků, nadměrných kapitálových dotací, neschopnosti přilákat dostatečná množství soukromého kapitálu, nízkého pákového efektu a problematického revolvingu; konstatuje, že je zapotřebí dalších upřesnění a opatření, aby bylo v členských státech dosaženo stejné úrovně kapacity pro práci s finančními nástroji jakožto nástroji pákového efektu, a vyzývá členské státy, aby těchto nástrojů zavedených Komisí a EIB využívaly vyváženě; připomíná také možnost kombinovat financování z ESI fondů a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) k řešení poklesu investic, především pak v odvětvích, které mají největší potenciál stimulovat růst a zaměstnanost;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly flexibility dostupné v rámci Paktu o stabilitě a růstu, neboť v mnoha členských státech způsobila hospodářská krize problémy s likviditou a vedla k tomu, že vlády mají k dispozici méně prostředků k veřejným investicím, a protože financování z politiky soudržnosti se stává hlavním zdrojem veřejných investic;

5.  vyzývá proto Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy a na základě objektivní analýzy faktorů přispívajících k nynějším zpožděním předložila v prvním čtvrtletí roku 2017 „plán k urychlení soudržnosti“, a usnadnila tak rychlejší provádění operačních programů financovaných z ESI fondů; zdůrazňuje v této souvislosti nicméně, že je nezbytné zajistit nízkou míru chybovosti, boj proti podvodům a posílení správní kapacity na vnitrostátní, regionální i místní úrovni, což je nezbytným předpokladem pro dosažení včasných a kladných výsledků; domnívá se, že cílená opatření by měla být stanovena na základě analýzy souhrnné zprávy o výročních zprávách o provádění programů za období 2014–2015, kterou Komise zpřístupnila na konci roku 2016, a vyzývá členské státy, aby průběžně sledovaly pokrok, jehož bylo dosaženo v provádění projektů; upozorňuje v této souvislosti na nutnost zaměřit úsilí na tematické cíle prioritních odvětví, což má přidanou hodnotu; vyzývá navíc Komisi, aby dále poskytovala podporu prostřednictvím pracovní skupiny pro lepší provádění programů a aby Parlamentu představila akční plán svých činností;

6.  je znepokojen zpožděními při určování řídících, certifikačních a kontrolních orgánů, jež způsobují zpoždění v předkládání žádostí o platby; vyzývá proto členské státy, aby dokončily proces určení těchto orgánů, a Komisi, aby řídícím, certifikačním a kontrolním orgánům poskytovala potřebnou technickou pomoc a poradenské služby ve snaze usnadnit a zrychlit provádění operačních programů v praxi, mimo jiné i pro účely přípravy souboru projektů, zjednodušení a zrychlení finančního řízení a kontrolního systému, jakož i pro účely uzavírání smluv a monitorování;

7.  konstatuje, že rychlejší a účinnější provádění operačních programů financovaných z ESI fondů je bezprostředně spjato s větším zjednodušením; bere v tomto ohledu na vědomí priority stanovené v rámci souhrnného návrhu finančního nařízení; konstatuje však, že je třeba vyvíjet další úsilí zejména při řešení nákladů na řízení projektů, rozmanitosti pravidel a jejich častých změn, složitých schvalovacích postupů u velkých projektů, zadávání veřejných zakázek, nevyřešených majetkových vztahů, zdlouhavých postupů pro získání povolení a vydání rozhodnutí, otázky retroaktivního použití pravidel kontroly a auditu, pozdních plateb příjemcům, obtíží při kombinování financování z ESI fondů s dalšími zdroji financování, pravidel státní podpory a pomalého řešení sporů; vyzývá Komisi, aby zajistila náležitou koordinaci a zjednodušila pravidla státní podpory a zajistila, aby byla v souladu s politikou soudržnosti; připomíná, že je třeba usilovat i o lepší předávání informací o výsledcích investic z ESI fondů;

8.  vyzývá Komisi, aby zvážila a vypracovala řešení, včetně dalších forem flexibility, jako je flexibilita priorit a operačních programů na žádost příslušných řídicích orgánů, a to v souladu s cíli strategie Evropa 2020 a aby současně zajistila požadovanou stabilitu a předvídatelnost, jakož i navrhované znovuzapsání zrušených prostředků, včetně prostředků z okruhu 1b, v důsledku jejich nečerpání nebo nedočerpání, do rozpočtu EU, také s ohledem na budoucí programové období;

9.  vyzývá k většímu úsilí o zajištění a usnadnění synergií mezi možnostmi financování EU, například ESI fondy, programem Horizont 2020 a fondem EFSI, prostřednictvím smíšeného financování, úzké spolupráce mezi příslušnými orgány, podpory činností v rámci inteligentní specializace a prostřednictvím užší spolupráce s vnitrostátními subjekty, které upisují zvýhodněné úvěry pro projekty v souladu s cíli operačních programů;

10.  žádá lepší komunikaci mezi útvary Komise (tj. příslušnými generálními ředitelstvími), mezi Komisí a členskými státy a také s vnitrostátními a regionálními orgány, neboť je to naprosto zásadní předpoklad pro zvýšení míry absorpce prostředků a zkvalitnění činností v rámci politiky soudržnosti;

11.  připomíná přidanou hodnotu přijetí přístupu zaměřeného na výkon a vítá úsilí Komise zajistit, aby tato politika měla výsledky; bere na vědomí závěry souhrnné zprávy o výročních zprávách o provádění programů za období 2014–2015 a očekává nadcházející strategickou zprávu, kterou Komise plánuje zveřejnit na konci roku 2017 a v níž poskytne více informací o uskutečňování priorit s odkazem na finanční údaje, na společné ukazatele a ukazatele specifické pro jednotlivé programy a vyčíslené cílové hodnoty a pokrok při dosahování mezníků a také situaci ohledně dokončení akčních plánů týkajících se nesplněných předběžných podmínek;(7)

12.  upozorňuje na stávající platební plán na období 2014–2020; s ohledem na pravidla pro zrušení prostředků vyzývá Komisi, aby vypracovala odpovídající platební plán až do roku 2023 a v případě nutnosti navrhla zvýšené stropy pro prostředky na platby v okruhu 1b až do konce současného programového období; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, že e-soudržnost bude plně funkční a snadno použitelná, a bylo tak možné přizpůsobit platební plán konkrétnímu vývoji, a aby vypracovala „plán k urychlení soudržnosti“; žádá proto, aby členské státy uváděly údaje o souborech projektů, plánech veřejných zakázek s plánovanými i skutečnými lhůtami pro nabídkové řízení, uzavírání smluv a realizaci, jakož i veškeré finanční a účetní údaje týkající se faktur, spolufinancování, způsobilosti výdajů atd.;

13.  očekává, že Komise bude pokračovat v diskusích o těchto otázkách na fóru o soudržnosti a navrhne řešení v 7. zprávě o soudržnosti, aby zajistila provádění politiky soudržnosti v plném rozsahu a pokrytí investičních potřeb EU; žádá také, aby byly učiněny nezbytné kroky pro včasný start programového období po roce 2020;

14.  žádá Komisi, aby s ohledem na diskusi o politice soudržnosti po roce 2020 pro sebe na základě informací uvedených ve výročních zprávách vyvodila závěry;

15.  naléhavě vyzývá Komisi, aby nejpozději do začátku roku 2018 předložila legislativní balíček týkající se příštího programového období a usnadnila hladké a včasné jednání o VFR na období po roce 2020, včetně regulačního a procedurálního polštáře, aby nedošlo k systémovým šokům u investic v rámci politiky soudržnosti a při provádění příslušných programů; domnívá se, že je třeba náležitě zohlednit výsledky britského referenda a nadcházející ujednání o podobě brexitu;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Výboru regionů a členským státům a jejich vnitrostátním a regionálním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0217.
(2) Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 50.
(3) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 56.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0412.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.
(7) Nezbytné aktuální informace po zveřejnění souhrnné zprávy o výročních zprávách o provádění programů za období 2014–2015.

Právní upozornění - Ochrana soukromí