Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byla Marine Le Penová zbavena imunity, kterou dne 9. prosince 2016 předložil státní zástupce odvolacího soudu v Aix-en-Provence Pascal Guinot a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 19. ledna 2017,

–  poté, co paní Le Penová měla v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu dne 29. května a 12. června 2017 možnost vyjádřit se,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013(1),

–  s ohledem čl. 23 první pododstavec, čl. 29 první pododstavec, článek 30 a čl. 31 první pododstavec zákona ze dne 29. července 1881 a články 93-2 a 93-3 zákona ze dne 29. července 1982,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0223/2017),

A.  vzhledem k tomu, že státní zástupce odvolacího soudu v Aix-en-Provence požádal, aby byla poslankyně Evropského parlamentu Marine Le Penová zbavena poslanecké imunity v souvislosti s právními kroky týkajícími se údajného trestného činu;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie nemohou být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

C.  vzhledem k tomu, že článek 9 Protokolu č. 7 stanoví, že v průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

D.  vzhledem k tomu, že čl. 26 odst. 2 francouzské ústavy stanoví, že žádný člen parlamentu nesmí být v souvislosti s trestnou činností nebo jiným deliktním jednáním zadržen, vzat do vazby, ani proti němu nesmí být použita svobodu omezující opatření bez svolení předsednictva shromáždění, jehož je členem, a že toto svolení se nepožaduje v případě trestného činu nebo v případě jiného deliktního jednání, při němž byla osoba přistižena, nebo v případě konečného odsuzujícího rozsudku;

E.  vzhledem k tomu, že Marine Le Penová je obviněna ze skutku veřejné pomluvy občana vykonávajícího veřejnou volenou funkci, který je trestným činem podle francouzského práva, konkrétně podle čl. 23 prvního pododstavce, čl. 29 prvního pododstavce, článku 30 a čl. 31 prvního pododstavce zákona ze dne 29. července 1881 a článků 93-2 a 93-3 zákona ze dne 29. července 1982;

F.  vzhledem k tomu, že dne 28. července 2015 předložil Christian Estrosi hlavnímu vyšetřujícímu soudci v Nice žádost o připojení se k občanskoprávnímu řízení proti Marine Le Penové z důvodu veřejné pomluvy, jíž se dopustila vůči občanovi pověřenému výkonem dočasné veřejné volené funkce; vzhledem k tomu, že dotyčný uvádí, že dne 3. května 2015 v pořadu Le Grand Rendez-vous vysílaném současně na televizním kanálu iTÉLÉ a na rozhlasové stanici Europe 1 Marine Le Penová pronesla výroky, které představují tvrzení nebo obvinění na jeho adresu, kterými pohanila jeho čest a poškodila jeho pověst:

„Podívejte se, já jen vím, že pan Estrosi financoval Unii islámských organizací ve Francii (UOIF); byl odsouzen správním soudem, protože jedné mešitě UOIF dal tak nízké nájemné, že ho dokonce i správní soud klepl přes prsty, což ve skutečnosti odpovídá tomu, jak tito starostové nelegálně financují mešity, čímž porušují zákon z roku 1905; takže když někoho přistihnou, jak se chce přiživit na klientelismu, na koláči náboženské komunity, tak je samozřejmě třeba křičet hodně hlasitě, říkat věci, které šokují, ale já nijak nedbám na slova, větší váhu přikládám činům ...“; v odpovědi na otázku moderátora „Takže, je Estrosi komplicem džihádistů?“ měla paní Le Penová prohlásit: „Pomoc, poskytování prostředků, asistence – když někdo pomáhá islámskému fundamentalismu, aby se usadil, šířil a získával stoupence, pak je ten člověk tak nějak z morálního hlediska trochu jejich komplicem.“

G.  vzhledem k tomu, že Marine Le Penové byla v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu dána dvakrát možnost se k této věci osobně vyjádřit; vzhledem k tomu, že však nevyužila ani možnosti předložit příslušnému výboru své písemné vyjádření;

H.  vzhledem k tomu, že údajný skutek Marine Le Penové nemá přímou či zřejmou spojitost s výkonem jejího mandátu poslankyně Evropského parlamentu a její výroky nejsou vyjádřenými názory či hlasováním při výkonu mandátu poslankyně Evropského parlamentu pro účely článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

I.  vzhledem k tomu, že s ohledem na článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie daná obvinění zjevně nesouvisejí s postavením Marine Le Penové jako poslankyně Evropského parlamentu, nýbrž že se týkají činností čistě vnitrostátní nebo regionální povahy, a že se na ně tudíž článek 8 nevztahuje;

J.  vzhledem k tomu, že imunity ve smyslu článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie lze paní poslankyni zbavit;

K.  vzhledem k tomu, že s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie není důvod se domnívat, že byla žádost o zbavení imunity podána ve snaze zabránit Marine Le Penové v její práci poslankyně nebo se záměrem ji politicky poškodit (fumus persecutionis);

1.  rozhodl, aby byla Marine Le Penová zbavena imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby okamžitě předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Francouzské republiky a Marine Le Penové.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.