Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. června 2017 o situaci v oblasti lidských práv v Indonésii (2017/2724(RSP))
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Indonésii, zejména na usnesení ze dne 19. ledna 2017(1),
– s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Indonésií, která vstoupila v platnost dne 1. května 2014, a na společné tiskové prohlášení ze dne 29. listopadu 2016 po první schůzce smíšeného výboru EU–Indonésie zřízeného touto dohodou,
– s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 9. května 2017 o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení a svobodě projevu,
– s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva – kompilaci o Indonésii ze dne 17. února 2017 a na všeobecný pravidelný přezkum (třetí cyklus) a shrnutí příspěvků zúčastněných stran týkající se Indonésie ze dne 20. února 2017,
– s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 27. července 2016 o plánovaných popravách v Indonésii,
– s ohledem na šestý dialog o lidských právech mezi EU a Indonésií, který proběhl dne 28. června 2016,
– s ohledem na prohlášení z Bangkoku týkající se podpory globálního partnerství ASEAN–EU v oblasti společných strategických cílů ze dne 14. října 2016,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,
– s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech (ICCPR), kterou Indonésie ratifikovala v roce 2006,
– s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1987,
– s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí světa, třetí největší demokracií, největší převážně muslimskou zemí a různorodou společností, která čítá 255 milionů obyvatel různých etnik, jazyků a kultur;
B. vzhledem k tomu, že Indonésie je důležitým partnerem EU; vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a Indonésií, která je členskou zemí G20, jsou silné; vzhledem k tomu, že EU a Indonésie sdílejí stejné hodnoty, pokud jde o lidská práva, správu věcí veřejných a demokracii;
C. vzhledem k tomu, že v roce 2016 došlo k bezprecedentnímu množství agresivních, diskriminačních, ponižujících slovních útoků a hystericky nenávistných výroků na adresu osob LGBTI v Indonésii; vzhledem k tomu, že tyto útoky byly údajně přímo či nepřímo podněcovány vládními představiteli, státními institucemi a extremisty; vzhledem k tomu, že v roce 2017 se navíc charakter těchto útoků ještě zhoršil;
D. vzhledem k tomu, že ve zvláštní autonomní provincii Aceh, v níž vládne právo šaría, jsou kriminalizovány konsenzuální sexuální styky osob téhož pohlaví a nemanželské sexuální vztahy a hrozí za ně trest do výše 100 ran a 100 měsíců odnětí svobody; vzhledem k tomu, že v květnu 2017 byli dva mladí muži usvědčení z homosexuálního vztahu odsouzeni k 85 ranám rákoskou; vzhledem k tomu, že zákaz mučení patří mezi základní a nezcizitelná práva;
E. vzhledem k tomu, že v ostatních částech Indonésie není homosexualita nezákonná; vzhledem k tomu, že i přesto byla komunita LGBTI v posledních letech pod neustálým tlakem;
F. vzhledem k tomu, že dne 21. května 2017 bylo v Jakartě během policejního zátahu v gay klubu zatčeno 141 mužů na základě obvinění z „porušení zákonů o pornografii“;
G. vzhledem k tomu, že od ledna 2016 se ústavní soud v Indonésii zabývá peticí požadující, aby byl homosexuální a nemanželský sex prohlášen za trestný čin;
H. vzhledem k tomu, že v Indonésii vzrůstá netolerantnost vůči náboženským menšinám, čemuž nahrávají diskriminační zákony a podzákonné předpisy, mj. zákon o rouhání, který oficiálně uznává pouze šest náboženských vyznání; vzhledem k tomu, že v červenci 2017 bylo podle zákonů o rouhání odsouzeno a posláno do vězení několik lidí;
I. vzhledem k tomu, že v lednu 2017 Národní komise pro lidská práva (Komisi Nasional Hak Asaki Manusia) zjistila, že v některých provinciích, jako na Západní Jávě, se projevuje náboženská nesnášenlivost více než v jiných a že představitelé regionální státní správy často buď nesou odpovědnost za to, že příkoří tohoto druhu bylo trpěno, nebo se jej přímo dopouštěli;
J. vzhledem k tomu, že je vážné znepokojení nad zastrašováním novinářů a násilnými útoky na ně; vzhledem k tomu, že by novináři měli mít přístup do všech částí země;
K. vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch se v letech 2010–2015 stalo obětí mrzačení ženských pohlavních orgánů 49 % dívek ve věku 14 let a mladších;
L. vzhledem k tomu, že orgány v červenci 2016 popravily čtyři odsouzené překupníky drog a oznámily, že dalších 10 vězňů odsouzených k trestu smrti bude popraveno v roce 2017;
1. váží si silného vztahu mezi EU a Indonésií a znovu připomíná důležitost pevných a dlouhodobých politických, hospodářských a kulturních vazeb mezi oběma stranami; zdůrazňuje důležitost dialogu o lidských právech mezi EU a Indonésií, který umožňuje otevřeně hovořit o lidských právech a demokracii, které jsou rovněž základem dohody o partnerství a spolupráci;
2. požaduje intenzivnější parlamentní kontakty mezi EU a Indonésií, skrze něž lze konstruktivně diskutovat o různých otázkách, které zajímají jednu i druhou stranu, a jednou z nich jsou lidská práva; vyzývá indonéský parlament k posílení těchto meziparlamentních vztahů;
3. vítá aktivní zapojení Indonésie na regionální i mnohostranné úrovni; zdůrazňuje, že Indonésie byla nedávno prověřována v rámci všeobecného pravidelného přezkumu během zasedání Rady pro lidská práva v květnu 2017; zdůrazňuje, že podobně jako v předchozích cyklech se Indonésie tomuto přezkumu podrobila dobrovolně;
4. vyzývá orgány zvláštní autonomní provincie Aceh, aby zabránily dalšímu pronásledování homosexuálů a dekriminalizovaly homosexualitu prostřednictvím novelizace islámského trestního zákoníku; důrazně odsuzuje to, že dne 22. května 2017 byli v Acehu dva homosexuální muži ve věku 20 a 23 let potrestáni bitím rákoskou, přičemž to bylo poprvé, co orgány provincie Aceh přistoupily k trestu bití rákoskou za homosexuální praktiky; důrazně odsuzuje skutečnost, že homosexualita je podle islámského trestního zákoníku Acehu, který vychází z práva šaría, nezákonná; zdůrazňuje, že potrestání těchto dvou mužů představuje kruté, nelidské a ponižující zacházení a může se podle mezinárodního práva rovnat mučení; vyzývá navíc orgány, aby okamžitě opustily praxi veřejného bičování;
5. vyjadřuje také znepokojení nad tím, že nesnášenlivost vůči indonéské komunitě LGBTI narůstá i za hranicemi zvláštní autonomní provincie Aceh; důrazně odsuzuje skutečnost, že navzdory tomu, že homosexualita není podle indonéského trestního zákoníku trestným činem, bylo dne 21. května 2017 v Jakartě během policejního zátahu v gay klubu zatčeno 141 mužů; naléhavě vyzývá orgány a vládní představitele, aby nevydávali veřejná prohlášení, která by diskriminovala osoby LGBTI nebo jiné menšiny v zemi; zdůrazňuje, že úkolem policie je vymáhat dodržování práva a chránit zranitelné menšiny, a nikoli je pronásledovat;
6. odmítá tvrzení Indonéské psychiatrické společnosti, že homosexualita a „transgenderismus“ jsou duševními poruchami; vyzývá orgány, aby ukončily násilné zadržování osob LGBTI a skoncovaly i s veškerými formami „léčby“, která má tyto osoby „vyléčit“ z homosexuality, bisexuality či transsexuality, a aby tento zákaz důrazně prosazovaly;
7. vítá prohlášení prezidenta Widoda ze dne 19. října 2016, v němž odsoudil diskriminaci osob LGBTI; vyzývá prezidenta Widoda, aby využil své klíčové pozice a veřejně odsoudil nesnášenlivost a trestné činy vůči osobám LGBTI, menšinám, ženám a organizacím či shromážděním v zemi;
8. požaduje revizi zákona o rouhání, jelikož ohrožuje náboženské menšiny; podporuje doporučení OSN zrušit ustanovení článku 156 a čl. 156 písm. a) trestního zákoníku, zákon o předcházení zneužívání a hanobení náboženství a zákon o elektronických transakcích a údajích a stáhnout obvinění a zanechat stíhání osob obviněných z rouhání;
9. vyjadřuje znepokojení nad tím, že v Indonésii narůstá nesnášenlivost vůči etnickým, náboženským a sexuálním menšinám; naléhavě vyzývá indonéské orgány, aby vytrvaly ve svém úsilí o posílení náboženské tolerance a sociální rozmanitosti a aby toto úsilí zintenzivnily; důrazně odsuzuje veškeré projevy násilí, obtěžování a zastrašování namířené proti menšinám; žádá, aby se ti, kdo tyto činy páchají, ze svého jednání zodpovídali;
10. vyjadřuje znepokojení nad vážným porušováním svobody sdělovacích prostředků; naléhavě vyzývá indonéskou vládu, aby trvala na tom, aby státní agentury uplatňovaly politiku nulové tolerance vůči fyzickému týrání novinářů, a aby zahraničním médiím zajistila volný vstup do země;
11. vyzývá indonéské orgány, aby zrušily veškerá právní ustanovení, která nepřiměřeně omezují základní svobody a lidská práva; vyzývá indonéské orgány, aby provedly přezkum veškerých svých právních předpisů a zajistily jejich soulad s mezinárodními závazky země, zejména se závazky týkajícími se svobody projevu, myšlení, svědomí a náboženského vyznání, rovnosti před zákonem, zákazu diskriminace a práva na svobodu projevu a veřejné shromažďování;
12. je znepokojen zprávami o přetrvávajícím násilí páchaném na ženách a o praktikách, které ženám ubližují, jako je například mrzačení ženských pohlavních orgánů; vyzývá indonéské orgány, aby prosazovaly dodržování právních předpisů týkajících se násilí páchaného na ženách, ukládaly tresty za všechny formy sexuálního násilí a přijaly právní předpisy za účelem odstranění nerovností mezi ženami a muži a posílení postavení žen;
13. vítá pozastavení poprav osob odsouzených k trestu smrti za obchod s drogami do doby, než bude jejich případ přezkoumán; naléhavě vyzývá indonéskou vládu, aby všechny takové popravy i nadále zastavovala a konala s obviněnými nová soudní řízení v souladu s mezinárodními normami; vyzývá k okamžitému obnovení moratoria na trest smrti s vyhlídkou na jeho úplné zrušení;
14. vyzývá indonéskou vládu, aby plnila veškeré své závazky a respektovala, chránila a prosazovala práva a svobody zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;
15. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Indonésie, generálnímu tajemníkovi Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Mezivládní komisi sdružení ASEAN pro lidská práva a Radě OSN pro lidská práva.