Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2016/2066(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0238/2017

Předložené texty :

A8-0238/2017

Rozpravy :

Hlasování :

PV 12/09/2017 - 7.6

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0321

Přijaté texty
PDF 414kWORD 49k
Úterý, 12. září 2017 - Štrasburk
Provádění směrnice o mediaci
P8_TA(2017)0321A8-0238/2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2017 o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech („směrnice o mediaci“) (2016/2066(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech(1) („směrnici o mediaci“),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (COM(2016)0542),

–  s ohledem na kompilaci hloubkových analýz Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „The implementation of the Mediation Directive – 29 November 2016“ (Provádění směrnice o mediaci – 29. listopadu 2016)(2),

–  s ohledem na studii Komise s názvem „Study for an evaluation and implementation of Directive 2008/52/EC – the ‚Mediation Directive‘“ (Studie za účelem hodnocení a provádění směrnice 2008/52/ES – směrnice o mediaci) z roku 2014(3),

–  s ohledem na studii Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „Rebooting the Mediation Directive: Assessing the limited impact of its implementation and proposing measures to increase the number of mediations in the EU“ (Restart směrnice o mediaci: posouzení omezeného dopadu jejího provádění a návrh opatření ke zvýšení počtu mediací v EU)(4),

–  s ohledem na hodnocení provádění směrnice o mediaci vypracované Oddělením pro následné posuzování dopadů výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS)(5),

–  s ohledem na studii Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu s názvem „Quantifying the cost of not using mediation – a data analysis“ (Vyčíslení nákladů na nevyužívání mediace – analýza dat)(6),

–  s ohledem na článek 67 a čl. 81 odst. 2 písm. g) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0238/2017),

A.  vzhledem k tomu, že směrnice 2008/52/ES je důležitým mezníkem v souvislosti se zaváděním a využíváním mediačních postupů v Evropské unii; nicméně vzhledem k tomu, že její provádění v jednotlivých členských státech se velmi liší v závislosti na tom, zda v nich již dříve vnitrostátní mediační systémy existovaly, přičemž některé členské státy zvolily poměrně doslovné provedení jejích ustanovení, jiné zvolily hloubkovou revizi alternativních způsobů řešení sporů (jako například Itálie, která využívá mediace v šestkrát vyšší míře než zbytek Evropy) a ostatní měly za to, že jejich stávající právní předpisy jsou již se směrnicí o mediaci v souladu;

B.  vzhledem k tomu, že většina členských států rozšířila oblast působnosti svých opatření provádějících tuto směrnici rovněž na vnitrostátní případy – přičemž pouze tři členské státy se rozhodly provést směrnici pouze s ohledem na přeshraniční případy(7), – což má rozhodně pozitivní dopad na právní předpisy členských států a kategorie předmětných sporů;

C.  vzhledem k tomu, že obtíže, které se ve stadiu provádění směrnice objevily, do značné míry odrážejí rozdíly v právní kultuře napříč vnitrostátními právními systémy; vzhledem k tomu, že prioritou by proto měla být změna právního způsobu myšlení prostřednictvím rozvoje mediační kultury založené na smírném řešení sporů, jak na to během vypracovávání této směrnice Unie a následně při jejím provádění členskými státy opakovaně upozorňovaly evropské sítě odborníků z oblasti práva;

D.  vzhledem k tomu, že provádění směrnice o mediaci poskytuje EU přidanou hodnotu tím, že zvyšuje povědomí vnitrostátních normotvůrců o výhodách mediace a přináší určitou míru souladu s procesním právem a odlišnými postupy ve členských státech;

E.  vzhledem k tomu, že mediace, jako alternativní, dobrovolný a důvěrný mimosoudní postup, může být v určitých případech a s nezbytnými zárukami užitečným nástrojem pro zmírnění přetíženosti soudních systémů, jelikož umožňuje fyzickým a právnickým osobám řešit spory rychle a levně mimosoudní cestou – přičemž je třeba mít na paměti, že příliš dlouhá soudní řízení představují porušení Listiny základních práv –, a zároveň zaručuje lepší přístup ke spravedlnosti a přispívá k hospodářskému růstu;

F.  vzhledem k tomu, že cílů stanovených v článku 1 směrnice o mediaci zaměřených na podporu využívání mediace a zejména dosažení „vyváženého vztahu mezi mediací a soudním řízením“ zjevně nebylo dosaženo, neboť mediace je ve většině členských států využívána v průměru v méně než 1 % případů u soudu(8);

G.  vzhledem k tomu, že směrnice o mediaci nevytvořila unijní systém mimosoudního řešení sporů v nejužším slova smyslu, s výjimkou zavedení zvláštních ustanovení v oblasti uplynutí promlčecí nebo prekluzivní doby v soudním řízení při snaze o mediaci a v oblasti povinností týkajících se důvěrnosti pro mediátory a jejich administrativní pracovníky;

Hlavní závěry

1.  vítá skutečnost, že v mnoha členských státech byly mediační systémy v nedávné době předmětem změn a revizí a v jiných členských státech se změny platných právních předpisů plánují(9);

2.  vyjadřuje politování nad skutečností, že pouze tři členské státy se rozhodly provést směrnici pouze s ohledem na přeshraniční případy, a konstatuje, že existují určité obtíže týkající se fungování vnitrostátních mediačních systémů v praxi, které souvisejí především s kontradiktorní tradicí a chybějící mediační kulturou v členských státech, nízkou úrovní povědomí o mediaci ve většině členských států, nedostatečnými znalostmi o způsobu řešení přeshraničních případů a s fungováním mechanismů kontroly kvality pro mediátory(10);

3.  zdůrazňuje, že všechny členské státy počítají s možností, že soudy mohou vyzvat strany, aby k řešení sporu využily mediace nebo aby se alespoň zúčastnily informativních setkání o mediaci; poznamenává, že v některých členských státech je účast na těchto informativních setkáních povinná z podnětu soudce(11) nebo ve vztahu ke konkrétním sporům, u nichž to stanoví zákon, jako jsou například rodinné záležitosti(12); poukazuje rovněž na to, že některé členské státy vyžadují, aby právníci své klienty informovali o možnosti využití mediace, případně aby soudní žaloby potvrzovaly, zda došlo k pokusu o mediaci, nebo zda existují nějaké důvody, které takovému pokusu brání; konstatuje však, že článek 8 směrnice o mediaci zajišťuje, aby stranám, jež si ve snaze o urovnání sporu zvolí mediaci, nebylo následně bráněno v řízení u soudu, ačkoli již věnovaly čas mediaci; zdůrazňuje, že k tomuto bodu nebyly ze strany členských států zjevně vzneseny žádné konkrétní otázky;

4.  konstatuje rovněž, že mnoho členských států poskytuje stranám sporu finanční pobídky k využití mediace, ať už ve formě snížení nákladů, právní pomoci nebo sankcí za neoprávněné odmítnutí uvažovat o mediaci; podotýká, že výsledky dosažené v těchto zemích dokazují, že mediace může představovat nákladově efektivní a rychlé mimosoudní řešení sporů prostřednictvím řízení přizpůsobených potřebám stran sporu;

5.  domnívá se, že přijetí kodexů chování představuje důležitý nástroj k zajištění kvality mediace; v této souvislosti poznamenává, že Evropský kodex chování pro mediátory je buď přímo využíván zúčastněnými stranami, nebo inspiroval vnitrostátní či odvětvové kodexy; rovněž poznamenává, že ve většině členských států fungují povinná akreditační řízení pro mediátory a existují v nich registry mediátorů;

6.  vyjadřuje politování nad tím, jak obtížné je získat komplexní statistické údaje o mediaci, včetně počtu případů, kdy byla mediace využita, průměrné délky a úspěšnosti mediačních procesů; konstatuje, že bez spolehlivé databáze je velmi obtížné dále podporovat mediaci a zvyšovat důvěru veřejnosti v její účinnost; na druhou stranu zdůrazňuje rostoucí úlohu Evropské justiční sítě pro občanské a obchodní věci při zdokonalování sběru vnitrostátních údajů o používání směrnice o mediaci;

7.  vítá zvláštní význam mediace v oblasti rodinného práva (zejména v řízeních týkajících se péče o dítě, práva styku s dítětem a případů únosů dětí), kde může vytvořit konstruktivní atmosféru pro diskusi a zajistit spravedlivé jednání mezi rodiči; dále poznamenává, že smírná řešení budou pravděpodobně dlouhodobého trvání a v nejlepším zájmu dítěte, neboť mohou kromě primárního bydliště dítěte řešit i podmínky návštěv nebo dohody týkající se zajištění dítěte; poukazuje v této souvislosti na důležitou úlohu, kterou hraje Evropská soudní síť v občanských a obchodních věcech při vypracovávání doporučení zaměřených na větší využívání rodinné mediace v přeshraničním kontextu, zejména v případech únosů dětí;

8.  zdůrazňuje význam vytvoření a udržování samostatné kapitoly na evropském portálu e-Justice věnované přeshraniční mediaci v rodinných věcech s cílem poskytovat informace o vnitrostátních mediačních systémech;

9.  vítá proto odhodlání Komise spolufinancovat různé projekty zaměřené na propagaci mediace a odbornou přípravu soudců a osob vykonávajících právní praxi v členských státech;

10.  zdůrazňuje, že i přes dobrovolnou povahu mediace musí být přijata další opatření k zajištění rychlé a cenové dostupné vykonatelnosti dohod dosažených na základě mediace, a to při plném dodržování základních práv i práva Unie a vnitrostátních právních předpisů; v této souvislosti připomíná, že vnitrostátní vykonatelnost dohody dosažené stranami v členském státě je zpravidla předmětem homologace ze strany orgánu veřejné správy, což způsobuje dodatečné náklady, je časově náročné pro strany sporu a mohlo by tedy negativně ovlivnit rozšíření urovnávání sporů mediací v zahraničí, zejména v případech malých sporů;

Doporučení

11.  vyzývá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí při podpoře využívání mediace v občanských a obchodních sporech i prostřednictvím vhodných informačních kampaní poskytujících vhodné a komplexní informace občanům i právnickým osobám o podstatě tohoto postupu a jeho výhodách z hlediska úspory času a nákladů, a aby za tímto účelem zajistily lepší spolupráci mezi odborníky z oblasti práva; zdůrazňuje v této souvislosti, že je potřebná výměna osvědčených postupů v různých vnitrostátních jurisdikcích, která za podpory vhodných opatření na úrovni Unie pomůže zvýšit povědomí o tom, jak užitečná mediace je;

12.  vyzývá Komisi, aby jakožto prostředek k další podpoře využívání mediace posoudila potřebu vytvoření norem kvality na úrovni EU pro poskytování mediačních služeb, a to zejména ve formě minimálních norem, které by zajistily soudržnost a přitom by zohledňovaly základní právo na přístup ke spravedlnosti i místní rozdíly v kultuře mediace;

13.  vyzývá Komisi rovněž k tomu, aby posoudila, zda by měly členské státy vytvořit a udržovat vnitrostátní registry řízení, u nichž byla využita mediace, které by mohly být pro Komisi zdrojem informací a které by mohli využívat i vnitrostátní mediátoři a těžit z osvědčených postupů z celé Evropy; zdůrazňuje, že každý takový registr musí být vytvořen v plném souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (nařízení (EU) 2016/679)(13);

14.  žádá Komisi o vypracování podrobné studie překážek volného šíření zahraničních mediačních dohod v Unii a různých možností podpory využívání mediace jakožto rozumného, cenově dostupného a účinného způsobu řešení konfliktů ve vnitřních i přeshraničních sporech v Unii, s přihlédnutím k dodržování zásad právního státu a aktuálnímu mezinárodnímu vývoji v této oblasti;

15.  vyzývá Komisi, aby při přezkumu pravidel hledala řešení s cílem účinně rozšířit oblast působnosti mediace případně i na jiné občanské nebo správní záležitosti; zdůrazňuje však, že zvláštní pozornost musí být věnována důsledkům, které by mohla mít mediace na některé sociální otázky, jako je rodinné právo; doporučuje v této souvislosti, aby Komise a členské státy v rámci mediačních postupů uplatnily a použily přiměřená ochranná opatření s cílem snížit rizika pro slabší strany a chránit je proti případnému zneužití řízení nebo postavení silnějšími stranami, a aby poskytly komplexní statistické údaje o těchto ochranných opatřeních; zdůrazňuje rovněž, že je důležité zajistit dodržení spravedlivých kritérií z hlediska nákladů, zejména s cílem chránit zájmy znevýhodněných skupin; konstatuje však, že mediace může ztratit svou přitažlivost a přidanou hodnotu, pokud se pro zúčastněné strany zavedou příliš přísné normy;

o
o   o

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3.
(2) PE 571.395.
(3) http://bookshop.europa.eu/en/study-for-an-evaluation-and-implementation-of-directive-2008-52-ec-the-mediation-directive--pbDS0114825/
(4) PE 493.042.
(5) PE 593.789.
(6) PE 453.180.
(7) Viz COM(2016)0542, s. 5.
(8) PE 571.395, s. 25.
(9) Estonsko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko a Španělsko.
(10) Viz COM(2016)0542, s. 4.
(11) Například v České republice.
(12) Například v Litvě, Lucembursku, Anglii a Walesu.
(13) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

Právní upozornění - Ochrana soukromí