Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o Rusku, zatčení Alexeje Navalného a dalších protestujících (2017/2646(RSP))

P8_TA(2017)0125 RC-B8-0245/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Rusku, zejména na usnesení ze dne 23. října 2012(1), usnesení ze dne 13. června 2013 o právním státě v Rusku(2) a usnesení ze dne 13. března 2014 o Rusku: rozsudky vynesené nad demonstranty účastnícími se protestů na Blatném náměstí(3), na své doporučení ze dne 2. dubna 2014, na své usnesení ze dne 23. října 2014 o zrušení nevládní organizace Memorial (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku(4), usnesení ze dne 15. ledna 2015 o Rusku, zejména o případu Alexeje Navalného(5), usnesení ze dne 12. března 2015 o vraždě vedoucího představitele ruské opozice Borise Němcova a stavu demokracie v Rusku(6) a usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o případu Ildara Dadina, vězně svědomí v Rusku(7),

–  s ohledem na ruskou ústavu, zejména na její článek 29 na ochranu svobody slova a článek 31, který obsahuje právo na pokojné shromažďování, a na mezinárodní závazky v oblasti lidských práva, které se Rusko jakožto člen Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a OSN zavázalo dodržovat,

–  s ohledem na „partnerství pro modernizaci“ zahájené v roce 2010 v Rostově na Donu a na závazek ruského politického vedení, že se dodržování právního státu stane základem modernizace Ruska,

–  s ohledem na článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které oba stanovují, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, a jichž je Ruská federace smluvní stranou,

–  s ohledem na prohlášení OSN o obráncích lidských práv, které přijalo Valné shromáždění OSN dne 9. prosince 1998,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o ukrajinských vězních v Rusku a o situaci na Krymu(8),

–  s ohledem na sedmou pravidelnou zprávu o Ruské federaci, kterou na svém 3136. a 3137. zasedání konaném ve dnech 16. a 17. března 2015 posoudil Výbor OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 26. března 2017 se demonstrací, pochodů a shromáždění proti korupci konaných ve více než 80 městech po celém Rusku zúčastnilo mezi 33 000 a 93 000 lidí; vzhledem k tomu, že v ruských městech policie pozatýkala více než 2 000 protestujících, včetně 1 000 demonstrantů v Moskvě; vzhledem k tomu, že opoziční politik Alexej Navalnyj byl zadržen za organizaci nepovolených protestů, odsouzen k pokutě ve výši 350 USD a k patnáctidennímu trestu odnětí svobody; vzhledem k tomu, že jde o největší protesty od protikremelských demonstrací v letech 2011 a 2012;

B.  vzhledem k tomu, že rozsudek Leninského obvodního soudu města Kirova (8. února 2017) proti ruskému opozičnímu politikovi Alexeji Navalnému na základě obvinění z pokusu o zpronevěru posloužil k umlčení dalšího nezávislého politického hlasu v Ruské federaci; vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva bylo Navalnému v roce 2013 odepřeno v rámci stíhání na základě stejného obvinění právo na spravedlivý proces;

C.  vzhledem k tomu, že ruská vláda zahájila trestní stíhání proti nezjištěným osobám, které na Internetu dne 2. dubna 2017 vyzývaly k demonstraci v Moskvě a požadovaly odstoupení předsedy vlády Dmitrije Medvěděva, ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině a v Sýrii, propuštění Navalného a vyplacení odškodnění aktivistům zadrženým při moskevských protestech konaných dne 26. března 2017; vzhledem k tomu, že dne 2. dubna 2017 bylo při opozičních protestech v Moskvě zatčeno a následně zadrženo za „porušování veřejného pořádku“ nejméně 31 osob;

D.  vzhledem k tomu, že Ruská federace se jakožto řádný člen Rady Evropy a signatář Všeobecné deklarace lidských práv OSN a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu a základních svobod a lidských práv; vzhledem k tomu, že Evropská unie Rusku opakovaně nabízela další pomoc a odborné poradenství při modernizaci jeho ústavního a právního řádu a při jeho dodržování, a to v souladu se standardy Rady Evropy;

E.  vzhledem k tomu, že panují obavy z vývoje v Ruské federaci, pokud jde o respektování a ochranu lidských práv a dodržování společně dohodnutých demokratických zásad a právního státu; vzhledem k tomu, že Ruská federace ratifikovala 11 z 18 mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv;

F.  vzhledem k tomu, že nehledě na to, že tato novela omezuje svobodu projevu a shromažďování, došlo k novelizaci trestního zákona Ruské federace, v rámci níž byl zaveden nový článek 212.1, podle něhož lze osobu obvinit z porušování zákona o veřejném shromažďování;

G.  vzhledem k tomu, že podle Střediska pro lidská práva Memorial došlo v posledních letech k výraznému nárůstu počtu politických vězňů a jejich počet v roce 2016 činil 102 osoby;

1.  odsuzuje policejní operace v Ruské federaci, jejichž cílem bylo zabránit pokojným protikorupčním demonstracím a rozehnat je a při nichž došlo k zadržení stovek občanů, včetně Alexeje Navalného, jehož organizace byla iniciátorem těchto demonstrací;

2.  vyzývá ruské orgány, aby okamžitě propustily Alexeje Navalného a všechny pokojné protestující, novináře a aktivisty zadržené při protikorupčních demonstracích konaných ve dnech 26. března a 2. dubna 2017 v Moskvě a mnoha dalších ruských městech a aby upustily od jejich stíhání; zdůrazňuje, že ruské orgány nesou plnou odpovědnost za bezpečnost zadržených osob a dobré zacházení s nimi;

3.  poukazuje na to, že uložené tresty jsou politicky motivované, a naléhavě vyzývá ruské soudnictví, aby prokázalo, že je nezávislé na politickém vměšování; vyzývá ruské orgány, aby ukončily pronásledování novinářů, politických oponentů a politických a občanských aktivistů, plně dodržovaly mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a zaručily svobodu sdělovacích prostředků a svobodu shromažďování;

4.  poukazuje na vysokou účast na rozsáhlých protikorupčních protestech na území celé Ruské federace, které se konaly v neděli 26. března 2017, zejména na vysokou mobilizaci mladých lidí, kteří demonstrovali proti korupci a stále více autoritářskému vedení v Rusku; vítá tuto angažovanost jakožto nadějný náznak zvýšeného zájmu o veřejné a politické dění;

5.  vyjadřuje značné znepokojení nad tím, že zadržení Alexeje Navalného je ukázkou toho, jak ruské orgány využívají zákon o veřejném shromažďování k tomu, aby protestující rychle dostaly do vězení a poté se systematicky dopouštěly zneužívání úřední pravomoci;

6.  odsuzuje neustálé pokusy o umlčení Alexeje Navalného a vyjadřuje podporu snahám jeho organizace upozorňovat na korupci ve veřejných orgánech a mezi politickými představiteli a veřejnými činiteli a bojovat s ní; se značným znepokojením sleduje rozhodnutí soudu z února 2017, které v podstatě vylučuje Alexeje Navalného z politického života, ještě více omezuje politickou pluralitu v Rusku a vyvolává vážné otázky ohledně spravedlnosti demokratických procesů v Rusku;

7.  připomíná, že svoboda pokojného shromažďování je právo, nikoli privilegium, a že toto právo hraje spolu s právem na svobodu názoru a projevu a na svobodu shromažďování rozhodující úlohu při vzniku a fungování účinného demokratického systému; vyzývá ruské orgány, aby dodržovaly veškeré své mezinárodní závazky, mj. v rámci Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), aby dodržovaly základní svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování, což jsou základní práva zakotvená v jeho ústavě, a aby neodkladně propustily pokojné demonstranty, kteří jsou zadržováni;

8.  vyzývá ruské orgány, aby ukončily veškeré pronásledování politických oponentů, novinářů a ochránců lidských práv v Ruské federaci, mj. i na úrovni soudů, a aby za všech okolností zajistily, aby byly schopny vykonávat svou legitimní činnost bez jakéhokoli vměšování;

9.  domnívá se, že řada soudních procesů a řízení proti členům opozice a nevládním organizacím z posledních let vzbuzuje pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti soudních orgánů v Ruské federaci; naléhavě vyzývá ruské soudní a donucovací orgány, aby své povinnosti vykonávaly nestranně a nezávisle a nepodléhaly politickým vlivům;

10.  zdůrazňuje, že svobodu shromažďování v Ruské federaci zajišťuje článek 31 ruské ústavy a Evropská úmluva o lidských právech, jíž je Rusko smluvní stranou, což zavazuje ruské orgány k jejímu dodržování; vyzývá Ruskou federaci, aby dodržovala zásadu právního státu, svobody projevu a svobody shromažďování;

11.  připomíná, že je důležité, aby Rusko dodržovalo veškeré své mezinárodní závazky, které vyplývají z jeho členství v Radě Evropy a v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a základní lidská práva a zásady právního státu zakotvené v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;

12.  vyzývá Ruskou federaci, aby novelizovala právní předpisy, které nepřiměřeně omezují a kriminalizují svobodu shromažďování; odsuzuje skutečnost, že Ruská federace zmocnila na základě nových právních předpisů přijatých v prosinci 2015 svůj Ústavní soud ke zrušení platnosti rozsudků Evropského soudu pro lidská práva;

13.  bere na vědomí obvinění čelných ruských politiků z údajné korupce; vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby systematicky potíraly veškeré pokusy o praní špinavých peněz a nelegálního majetku v rámci EU; kromě toho pověřuje parlamentní výbor pro vyšetření panamských dokumentů, aby věnoval další pozornost veškerým náznakům podezřelých toků ruských finančních prostředků přes banky se sídlem v EU;

14.  naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby vypracovaly jednotnou politiku vůči Rusku zavazující členské státy a orgány EU předávat důrazné společné poselství o úloze lidských práv ve vzájemných vztazích mezi EU a Ruskem a o potřebě ukončit závažné porušování svobody projevu, shromažďování a sdružování v Rusku;

15.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Evropskou službu pro vnější činnost, aby zajistily, aby při konzultacích mezi EU a Ruskem o lidských právech, jakmile budou obnoveny, bylo upozorňováno na případy všech osob stíhaných z politických důvodů a aby zástupci Ruska byli při těchto konzultacích oficiálně požádáni o vyjádření ke každému jednotlivému případu; vybízí předsedy Rady a Komise a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby tyto případy i nadále pečlivě sledovali, aby na ně různými prostředky při schůzkách s Ruskem upozorňovali a aby o jednáních s ruskými úřady informovali Parlament;

16.  odsuzuje teroristický útok v Petrohradu a žádá svého předsedu, aby vyjádřil hlubokou soustrast a spoluúčast s obětmi, jejich rodinami a ruským národem;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.

(1) Úř. věst. C 68 E, 7.3.2014, s. 13. (2) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 150. (3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0253. (4) Úř. věst. C 274, 27.7.2016, s. 21. (5) Úř. věst. C 300, 18.8.2016, s. 2. (6) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 126. (7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0446. (8) Přijaté texty, P8_TA(2017)0087.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o situaci v Bělorusku (2017/2647(RSP))

P8_TA(2017)0126 RC-B8-0253/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení o Bělorusku, mimo jiné o evropské politice sousedství,

–  s ohledem na prohlášení předsedy delegace EP pro vztahy s Běloruskem ze dne 27. března 2017, mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 17. března 2017, zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku ze dnů 14. a 28. března 2017, Parlamentního shromáždění OBSE ze dne 24. března 2017, ředitele OBSE/ODIHR ze dnů 17. a 26. března 2017, výboru Parlamentního shromáždění OBSE pro lidská práva ze dne 27. března 2017 a Dohlížitelů na ochranu obránců lidských práv Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) a Světové organizace proti mučení (OMCT) ze dne 29. března 2017 o nedávném zatýkání pokojných demonstrantů a nezákonném zadržování v Bělorusku,

–  s ohledem na závěry Rady o Bělorusku, zejména na závěry ze dne 15. února 2016, které zrušily omezující opatření vůči 170 osobám a třem běloruským společnostem,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/350 ze dne 27. února 2017(1), kterým se prodlužuje platnost omezujících opatření vůči Bělorusku do dne 28. února 2018, jež zahrnují zbrojní embargo a zmrazení majetku a zákaz vstupu na území EU týkající se čtyř osob zařazených na seznam v souvislosti s neobjasněnými zmizeními dvou opozičních politiků, jednoho podnikatele a jednoho novináře v letech 1999 a 2000,

–  s ohledem na parlamentní volby konané dne 11. září 2016 a prezidentské volby konané dne 11. října 2015; s ohledem na řadu prohlášení běloruských orgánů o tom, že některá z doporučení OBSE/ODIHR vydaná po prezidentských volbách v roce 2015 budou realizována před parlamentními volbami v roce 2016, a na závěrečnou zprávu OBSE/ODIHR ze dne 28. ledna 2016 o prezidentských volbách v Bělorusku konaných dne 11. října 2015,

–  s ohledem na zprávu federace FIDH a centra lidských práv „Vjasna“ o nucené práci a všudypřítomném porušování práv pracovníků v Bělorusku,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv, Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech, Evropskou úmluvu o lidských právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že běloruská vláda přijala prezidentský dekret č. 3 „o prevenci sociální závislosti“ zavádějící tzv. daň na „sociální parazity“, jejž podepsal prezident Alexandr Lukašenko v roce 2015 a který vstoupil v platnost od února 2017 – tento dekret postihuje nezaměstnanost uvalením zvláštní povinnosti financovat veřejné výdaje, a to ve formě sahající od poplatku ve výši přibližně 240 EUR, což v Bělorusku představuje přibližně dvě třetiny průměrné měsíční mzdy, až po nucené práce občanů, kteří pracovali po dobu kratší než 183 dnů v roce; vzhledem k tomu, že dekret byl přijat nehledě na kritické ohlasy občanů, aktivistů a novinářů;

B.  vzhledem k tomu, že od 17. února a v průběhu března 2017 i navzdory tlaku státních sdělovacích prostředků a bezpečnostních sil, včetně ozbrojených policistů nasazených při rozhánění demonstrací, docházelo v mnohých městech Běloruska k hromadným pokojným protestům tisíců občanů, kteří tím reagovali na přijetí prezidentského dekretu č. 3 a výstavbu podnikatelského centra nedaleko lesního komplexu Kurapaty, památníku obětem stalinismu;

C.  vzhledem k tomu, že vládní orgány na tyto demonstrace reagovaly násilně, zejména ve dnech 25. a 26. března 2017; vzhledem k tomu, že dne 25. března se pokojní demonstranti pokusili při příležitosti oslav Dne svobody o pochod hlavní minskou třídou, který byl ale zastaven kordonem policejních pořádkových jednotek; vzhledem k tomu, že bezpečnostní složky zaútočily na demonstranty a bily ženy, děti a starší osoby; vzhledem k tomu, že byly zatčeny stovky demonstrantů, mezi nimiž byli i domácí a zahraniční novináři, kteří o této události informovali; vzhledem k tomu, že v Minsku bylo zadrženo minimálně 700 osob, včetně několika náhodných diváků;

D.  vzhledem k tomu, že byla zadržena velká skupina obránců lidských práv, jež pokojné demonstrace pozorovala; vzhledem k tomu, že podle centra pro lidská práva „Vjasna“ bylo navečer 27. března 2017 podáno proti 177 osobám soudní rozhodnutí o správních trestech za jejich účast na protestech uskutečněných dne 25. března, z nichž 74 vyústilo v administrativní zadržení a 93 v udělení pokut; vzhledem k tomu, že preventivně bylo před protesty zatčeno více než sto členů opozice;

E.  vzhledem k tomu, že 27 osob, včetně bývalého politického vězně a vedoucího představitele mládežnické organizace „Malady Front“ Zmicera Daškeviče, bylo zatčeno na základě obvinění ze zosnování vzpoury, kterou údajně připravovaly skupiny vyškolené na Ukrajině, v Polsku a Litvě; vzhledem k tomu, že jsou obviněni z trestného činu, který se trestá odnětím svobody až na tři roky; vzhledem k tomu, že Výbor státní bezpečnosti (KGB) odmítá zveřejnit počet osob, které byly zatčeny v souvislosti s tzv. „masovými nepokoji“;

F.  vzhledem k tomu, že Mikalaj Statkevič, přední představitel opozice a bývalý kandidát na úřad prezidenta, který měl vést demonstraci v Minsku, byl zatčen a tři dny zadržován ve vazební věznici KGB bez poskytnutí jakýchkoli informací o tom, kde se nachází; vzhledem k tomu, že byl zatčen i Sergej Kulinič a Sergej Kuncevič; vzhledem k tomu, že před demonstrací dne 25. března 2017 byl protiprávně zadržen Uladzimir Njakljajev, známý běloruský básník a kandidát na úřad prezidenta v roce 2010, a v důsledku toho musel být hospitalizován kvůli oslabení organizmu; vzhledem k tomu, že Pavel Sevjaryněc, Vitali Rymaševský, Anatol Ljabedzka a Jurij Hubarevič byli společně s několika občanskými aktivisty zatčeni v průběhu března 2017; vzhledem k tomu, že dne 23. března byl v Minsku zatčen Ales Lahvinec, místopředseda Hnutí za svobodu; vzhledem k tomu, že bylo preventivně zadrženo zhruba 60 pozorovatelů v oblasti lidských práv;

G.  vzhledem k tomu, že dne 25. března 2017 policie provedla razii v kancelářských prostorách centra pro lidská práva „Vjasna“ v běloruském hlavním městě, při níž preventivně zadržela nejméně 57 osob zapojených do sledování probíhajících pokojných protestů; vzhledem k tomu, že před touto událostí byli zadrženi a odsouzeni ke krátkým trestům odnětí svobody i jiní obránci lidských práv, např. Oleg Volček, vedoucí střediska pro lidská práva „Právní pomoc obyvatelstvu“, a Anatolij Poplavni, člen pobočky centra pro lidská práva „Vjasna“ ve městě Homel; vzhledem k tomu, že Leonid Sudalenka, člen centra „Vjasna“, byl rovněž zatčen a odsouzen za to, že předložil více než 200 protestů občanů proti ustanovením uvedeného prezidentského dekretu č. 3;

H.  vzhledem k tomu, že podle Běloruské asociace novinářů (BAN) bylo zaznamenáno 120 případů porušování práv novinářů; vzhledem k tomu, že v celé zemi byl odstaven internet a novináři, kteří o událostech psali, byli potrestáni nebo odsouzeni k trestu odnětí svobody na základě obvinění z výtržnictví nebo neuposlechnutí příkazů policie; vzhledem k tomu, že některé z nich ještě čeká soudní proces; vzhledem k tomu, že od 12. března 2017 bylo zaznamenáno více než 20 případů šikanování reportérů televize Belsat a že dne 31. března 2017 byly kanceláře televize Belsat podrobeny raziím a prohledávány policií a že některá zařízení byla zabavena a odstraněna;

I.  vzhledem k tomu, že tyto události jsou nejzávažnějšími událostmi, k nimž došlo po tvrdém zákroku proti demonstracím v roce 2010, a lze je považovat za politováníhodný krok zpět; vzhledem k tomu, že tato nová vlna represí probíhá přesně jeden rok poté, co bylo učiněno rozhodnutí EU zahájit politiku tzv. postupného obnovování vztahů s Běloruskem;

J.  vzhledem k tomu, že Bělorusko patří mezi státy zapojené do OBSE a souhlasilo s dodržováním práva na svobodu pokojného shromažďování a sdružování; vzhledem k tomu, že zmíněné hromadné zatýkání, nadměrné používání síly proti demonstrantům a hlášené razie v organizacích občanské společnosti představují jasné porušení těchto závazků;

K.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že první rozsudek smrti v roce 2017 byl vynesen dne 17. března 2017;

L.  vzhledem k tomu, že v únoru 2016 EU zrušila většinu omezujících opatření vůči běloruským představitelům a právním subjektům jako gesto dobré vůle s cílem povzbudit Bělorusko, aby zlepšilo situaci v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech o Bělorusku ze dne 15. února 2016 zdůraznila, že je třeba posílit spolupráci mezi EU a Běloruskem v řadě oblastí souvisejících s hospodářstvím, obchodem a pomocí, což by Bělorusku otevřelo možnost žádat o financování z prostředků Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj;

M.  vzhledem k tomu, že se obtížná hospodářská situace v Bělorusku může dále zhoršovat, neboť hlavní odvětví stále zůstávají ve vlastnictví státu a podléhají správnímu řídicímu a kontrolnímu systému; vzhledem k tomu, že se závislost Běloruska na ruské hospodářské pomoci neustále zvyšuje;

N.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů zapojení Běloruska do Východního partnerství a jeho parlamentní odnože Euronest je intenzivnější spolupráce mezi Běloruskem a EU; vzhledem k tomu, že běloruský parlament nemá v Parlamentním shromáždění Euronest žádný oficiální status;

O.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a účastní se společně s Ruskem vojenských manévrů pojmenovaných „Západ 2017“, při nichž se mimo jiné nacvičují útoky na jejich západní sousedy, jež zahrnují simulaci nasazení jaderných zbraní, a které mohou mít nepříznivý dopad na bezpečnost a národní svrchovanost Běloruské republiky i celého regionu;

P.  vzhledem k tomu, že se EU zasazuje o stabilní, demokratickou a prosperující budoucnost Běloruska ve prospěch jeho obyvatel; vzhledem k tomu, že mezi nutné předpoklady lepších vztahů mezi EU a Běloruskem patří výrazné zlepšení svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, dodržování politických práv běžných občanů i opozičních aktivistů a dodržování zásad právního státu a základních práv;

1.  odsuzuje tvrdý zákrok proti pokojným demonstrantům i represe, k nimž docházelo před demonstracemi ze dne 25. března 2017 i během nich; zdůrazňuje, že navzdory výzvám mezinárodního společenství ke zdrženlivosti byla reakce bezpečnostních služeb nevybíravá a nepřiměřená; vyjadřuje znepokojení nad nejnovějším vývojem situace v Bělorusku a zdůrazňuje, že je zjevně třeba, aby v zemi proběhl rozsáhlejší demokratizační proces;

2.  odsuzuje neoprávněné omezování práva na pokojné shromažďování, svobody projevu a svobody sdružování, mj. omezování svobody vyjadřování názorů týkajících se sociálních a dalších veřejných otázek, a zejména odsuzuje pronásledování a zadržování nezávislých novinářů, členů opozice, aktivistů bojujících za lidská práva a dalších demonstrantů;

3.  vyzývá běloruské orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny pokojné demonstranty, novináře, obránce lidských práv, aktivisty z řad občanské společnosti a členy opozice, kteří byli zadrženi v souvislosti se současnou vlnou demonstrací, a aby stáhly veškerá obvinění, která proti nim byla vznesena; považuje praxi preventivního zatýkání za naprosto nepřijatelnou; naléhavě vyzývá orgány, aby neprodleně poskytly informace o všech zadržených osobách jak jejich rodinám, tak široké veřejnosti;

4.  znovu opakuje, že použití síly proti jakékoli osobě, která uplatňuje své právo na nenásilný protest, nelze za žádných okolností odůvodnit a že represivní opatření, která porušují právo na svobodu projevu a svobodu shromažďování, jsou v rozporu s mezinárodními závazky Běloruska i s ústavou Běloruské republiky; naléhavě vyzývá vládu Běloruska, aby se zapojila do otevřeného dialogu se svými občany, nezávislými organizacemi občanské společnosti a nezávislými sdělovacími prostředky;

5.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby neprodleně provedly důkladné a nestranné vyšetřování všech případů údajného svévolného zadržování a dalšího porušování práv demonstrantů v souvislosti s nedávnými demonstracemi; upozorňuje, že v případě, že toto vyšetřování nebude provedeno, může EU zavést nová omezující opatření vůči nejvyšším představitelům Běloruska, kteří nesou za nedávné tvrdé zásahy odpovědnost;

6.  naléhavě vyzývá orgány, aby ukončily pronásledování nezávislých médií z politických důvodů a učinily přítrž praxi správního stíhání a svévolného uplatňování čl. 22 odst. 9 bodu 2 správního řádu proti nezávislým novinářům za spolupráci se zahraničními médii bez akreditace, což omezuje právo na svobodu projevu a šíření informací;

7.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby zastavily pronásledování občanské společnosti, umožnily plné a svobodné zákonné fungování veřejných organizací, neprodleně zrušily čl. 193 odst. 1 trestního zákoníku, který postihuje pořádání akcí neregistrovaných veřejných sdružení a organizací a účast na nich, a aby umožnily plné, svobodné a nezávislé zákonné fungování veřejných sdružení a organizací, a to i pokud jde o národnostní menšiny a jejich nezávislé organizace;

8.  naléhavě vyzývá Parlamentní shromáždění OBSE, jehož 26. výroční zasedání by se mělo konat v červenci 2017 v Minsku, aby zohlednilo nedávné události v Bělorusku a zajistilo minimálně zapojení politických demokratických opozičních stran, nezávislých sdělovacích prostředků a organizací občanské společnosti;

9.  vyzývá běloruskou vládu, aby zahájila konstruktivní dialog s opozicí a organizacemi občanské společnosti, plně spolupracovala se zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v Bělorusku a provedla dlouho odkládané reformy na ochranu lidských práv a posílení demokracie; vyzývá ESVČ a Komisi, aby nadále poskytovaly a rozšiřovaly podporu organizacím občanské společnosti působícím v Bělorusku a v zahraničí; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu podporovat všechny nezávislé informační zdroje pro běloruskou společnost, včetně vysílání sdělovacích prostředků v běloruském jazyce a ze zahraničí; kromě toho vyzývá zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby posoudil způsoby a prostředky, jak v Bělorusku podporovat úplnou a účinnou ochranu lidských práv;

10.  doporučuje, aby byl zrušen prezidentský dekret č. 3 coby svévolné, tvrdé a morálně pochybné opatření porušující mezinárodní lidská práva, které má podle odhadů dopad na více než 470 000 Bělorusů;

11.  žádá o prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku; vyzývá běloruskou vládu, aby tento mandát uznala a plně se zvláštním zpravodajem spolupracovala; vyzývá ESVČ, aby se zvláštním zpravodajem OSN lépe koordinovala politiku EU vůči Bělorusku; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly a prosazovaly prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje OSN, aby mohla být situace v zemi i nadále monitorována;

12.  vyzývá běloruské úřady, aby bez zbytečných průtahů a ve spolupráci s mezinárodními partnery opět pokračovaly v práci na komplexní reformě volebního systému jako součásti širšího demokratizačního procesu; zdůrazňuje, že příslušná doporučení mise OBSE/ODIHR je třeba zavést v dostatečném předstihu před komunálními volbami, které se budou konat v březnu 2018;

13.  naléhavě žádá vládu, aby se připojila k celosvětovému moratoriu na používání trestu smrti, což by bylo prvním krokem na cestě k jeho trvalému zrušení;

14.  vyzývá Komisi, aby dále podporovala vzdělávací programy, které mladým Bělorusům umožňují studovat v EU, a to urychlením procesu vyřizování žádostí o víza a stipendia;

15.  vítá rozhodnutí Rady ze dne 27. února 2017 prodloužit platnost omezujících opatření vůči čtyřem osobám a zbrojního embarga na Bělorusko do 28. února 2018; vyzývá ESVČ, aby i nadále bedlivě sledovala a monitorovala situaci v zemi s cílem posoudit účinnost politiky EU v oblasti konstruktivního obnovení vztahů; domnívá se, že by EU měla stanovit jasná srovnávací kritéria a uplatňovat systematické požadavky na dodržování lidských práv s cílem zajistit provedení reforem za účelem ochrany základních svobod a lidských práv;

16.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda jsou v případě jaderné elektrárny Ostrovec, jejíž výstavba momentálně probíhá, zaručeny nejpřísnější normy jaderné bezpečnosti a zda by případně nemohla být k financování této jaderné elektrárny v Bělorusku použita záruka, kterou EU poskytne Evropské investiční bance, a aby posoudila, zda by tato záruka byla v souladu se sankcemi, které EU uvalila na Ruskou federaci;

17.  znovu opakuje své odhodlání pracovat ve prospěch obyvatel Běloruska, podporovat jejich prodemokratické snahy a iniciativy a přispívat ke stabilní, demokratické a prosperující budoucnosti země; znovu opakuje, že dodržování základních občanských svobod, zásad právního státu a lidských práv bude klíčovým faktorem při utváření další podoby vztahů mezi EU a Běloruskem;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, členským státům, OBSE/ODHIR, Radě Evropy, běloruským orgánům a Parlamentnímu shromáždění OBSE.

(1) Úř. věst. L 50, 28.2.2017, s. 81.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o Bangladéši a rovněž o dětských sňatcích (2017/2648(RSP))

P8_TA(2017)0127 RC-B8-0252/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši, zejména na usnesení ze dne 18. září 2014 o porušování lidských práv v Bangladéši(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o prioritách EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2017(2),

–  s ohledem na závěrečné připomínky Rady pro lidská práva OSN týkající se Bangladéše, které byly zveřejněny dne 22. března 2017,

–  s ohledem na rezoluci o posílení úsilí o předcházení dětským sňatkům, sňatkům v raném věku a nuceným sňatkům a odstranění takových sňatků, kterou přijala Rada OSN pro lidská práva dne 2. července 2015,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte, které přijala Rada dne 6. března 2017,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR),

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách v roce 1995 a jež Bangladéš podepsal, a na pravidelné přezkumy pokroku při jejich uplatňování v Bangladéši, které se uskutečnily v letech 2000, 2005, 2009 a 2014,

–  s ohledem na článek 16 Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšem o partnerství a rozvoji z roku 2001,

–  s ohledem na bangladéšský zákon o omezení dětských sňatků, který byl přijat dne 11. března 2017, a zákon o předcházení dětským sňatkům,, který byl přijat dne 15. září 2014,

–  s ohledem na bangladéšský národní akční plán pro odstranění dětských sňatků na období 2015–2021,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU udržuje s Bangladéšem dlouhodobé vztahy, založené mimo jiné na dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje; vzhledem k tomu, že dodržování a podpora lidských práv a demokratických zásad je jedním ze stěžejních bodů domácí a mezinárodní politiky obou stran a musí být klíčovou součástí vnější činnosti EU;

B.  vzhledem k tomu, že nevládní organizace a nezávislé sdělovací prostředky přinesly v posledních měsících zprávy o řadě případů porušení lidských práv, k nimž patřila násilná zmizení, represe vůči občanské společnosti, útoky na politické aktivisty a mučení;

C.  vzhledem k tomu, že podle posledních údajů OSN je Bangladéš i nadále jednou ze zemí s nejvyšším počtem dětských sňatků na světě a s nejvyšším počtem těchto sňatků v Asii; vzhledem k tomu, že 52 % bangladéšských dívek se vdá dříve, než dosáhne věku 18 let, a 18 % dívek dříve, než dosáhne 15 let;

D.  vzhledem k tomu, že OSN považuje dětský sňatek za formu porušení lidských práv, při níž děti nemají možnost nebo nejsou schopny vyjádřit naprostý souhlas a často jim hrozí psychický a fyzický nátlak;

E.  vzhledem k tomu, že Bangladéš patří k dvanácti zemím, jimž je určen globální program Populačního fondu OSN a organizace UNICEF na urychlení opatření k odstranění dětských sňatků, který podporuje EU;

F.  vzhledem k tomu, že Bangladéš je členem jihoasijské iniciativy bojující za ukončení násilí na dětech, která přijala regionální akční plán s cílem skoncovat s dětskými sňatky;

G.  vzhledem k tomu, že bangladéšská vláda se na summitu věnovaném otázce dívek (Girl Summit) v červenci 2014 zavázala, že do roku 2021 o třetinu sníží počet dívek, které se vdávají mezi 15. a 18. rokem, že do téhož roku odstraní sňatky dětí mladších 15 let a do roku 2041 skoncuje se sňatky dětí mladších 18 let;

H.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 se Bangladéš umístil na indexu rovnosti žen a mužů, kterým Rozvojový program OSN hodnotí 159 zemí, na 119 místě;

I.  vzhledem k tomu, že dne 27. února 2017 schválila bangladéšská vláda zákon o omezení dětských sňatků, který sice zachovává hranici 18 let jako minimální věk pro vstup do manželství u dívek a 21 let u mužů, avšak zavádí výjimky pro „zvláštní případy“ nebo případy, kdy se jedná o „nejlepší zájem“ mladistvé osoby, které musí povolit soud, a nestanovuje příslušná kritéria ani minimální věk pro vstup do manželství v takových případech; vzhledem k tomu, že souhlas dítěte není nutný; vzhledem k tomu, že zákon vstoupil v platnost poté, co jej dne 11. března 2017 schválil prezident;

J.  vzhledem k tomu, že tento zákon by mohl vystupňovat zneužívání věna, sexuální obtěžování, znásilňování, útoky kyselinou a vést k legitimizaci znásilnění mladistvých; vzhledem k tomu, že zákon by mohl dát rovněž rodičům možnost nutit dceru ke sňatku s mužem, který ji znásilnil;

K.  vzhledem k tomu, že v obecných zásadách EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte je potvrzen závazek EU komplexně chránit a prosazovat práva dětí v rámci její vnější politiky lidských práv;

1.  znovu odsuzuje všechny případy nucených a dětských sňatků a sexuálního násilí páchaného na ženách a dívkách na celém světě;

2.  bere na vědomí pokrok, kterého Bangladéš dosáhl v úsilí o snížení míry dětských sňatků;

3.  vítá skutečnost, že v uplynulých několika letech Bangladéš přijal několik legislativních a institucionálních opatření, jejichž cílem je chránit děti; je nicméně znepokojen tím, že tato opatření jsou prováděna nedostatečně nebo nejsou prováděna vůbec;

4.  vyjadřuje hluboké politování nad přijetím zákona o omezení dětských sňatků v roce 2017 a nad nedostatky v tomto právním předpise, které poskytují zákonné oprávnění pro uzavírání dětských sňatků; vyjadřuje rovněž politování nad tím, že v zákoně nejsou stanovena právní kritéria, což zvyšuje riziko možného rozsáhlého zneužívání;

5.  vyzývá bangladéšskou vládu, aby zákon změnila a odstranila nedostatky a aby prohlásila sňatky dětí za nezákonné;

6.  trvá na tom, že do doby, než budou odstraněny nedostatky v uvedeném zákoně, musí bangladéšská vláda přijmout jasná kritéria, na jejichž základě a po pohovoru s dotčenou dívkou bez přítomnosti rodinných příslušníků budou soudy spolu s pracovníky zdravotní a sociální péče rozhodovat o povolení sňatku nezletilých osob;

7.  se znepokojením konstatuje, že nedávno přijatý zákon je pro Bangladéš krokem zpět v jeho úsilí o odstranění dětských sňatků; připomíná, že toto zmírnění zákona ohrožuje cíle, které si sama bangladéšská vláda stanovila pro omezení dětských sňatků;

8.  uznává dopad, který mohou mít dětské sňatky, včetně omezení přístupu ke vzdělání, izolace, chudoby, ekonomické závislosti a nevolnictví, zejména pro dívky ve venkovských oblastech, a se znepokojením konstatuje, že v dětských manželstvích je vyšší riziko znásilnění, fyzického násilí a nuceného těhotenství;

9.  s obavami konstatuje, že dětské sňatky jsou často spojeny s nechtěným těhotenstvím a těhotenstvím nezletilých matek; připomíná v tomto ohledu, že je důležité zajistit ženám a dívkám přístup k informacím o sexuálním a reprodukčním zdraví a jejich právech v této oblasti a k pomoci a bezpečné zdravotní péči, včetně bezpečného a legálního umělého přerušení těhotenství;

10.  vyzývá bangladéšskou vládu, aby pokračovala v rozvíjení národního akčního plánu pro odstranění dětských sňatků na období 2015–2021 a vysvětlila, jak hodlá dosáhnout jeho cílů a odstranit veškeré dětské sňatky;

11.  vyzývá bangladéšské orgány, aby účinně přispívaly k dosažení cílů udržitelného rozvoje přijatých nedávno na mezinárodní úrovni, zejména s cílem snížit rozdíly a zajistit genderovou rovnost a práva žen;

12.  domnívá se, že dětské sňatky lze účinně řešit podporou lidských práv a lidské důstojnosti a prostřednictvím veřejných sociálních politik; vyzývá proto bangladéšské orgány, aby systematicky zapojovaly komunity a občanskou společnost, včetně nevládních organizací a organizací pro práva dětí, do boje proti hlavním příčinám dětských sňatků v Bangladéši a aby zvyšovaly informovanost ve školách;

13.  vyzývá v tomto ohledu bangladéšské orgány, aby změnily zákon o regulaci zahraničních darů (dobrovolné činnosti) z roku 2014 s cílem zajistit, aby činnost organizací občanské společnosti nepodléhala svévolné kontrole vlády a aby všechna rozhodnutí přijatá podle tohoto zákona podléhala nezávislému přezkumu;

14.  naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby odsoudily pokračující odsouzeníhodné činy proti svobodě projevu a zajistily okamžité ukončení veškerých projevů násilí, obtěžování, zastrašování a cenzury směřujících proti novinářům, blogerům a občanské společnosti; dále naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby nezávisle vyšetřily případy mimosoudních poprav, násilných zmizení a nadměrného použití síly a aby osoby odpovědné za tyto případy v souladu s mezinárodními normami postavily před soud;

15.  vyzývá Komisi a delegaci EU v Bangladéši, aby tyto otázky nastolily při jednáních s bangladéšskými orgány, a Evropskou službu pro vnější činnost, aby na příštím zasedání společné komise EU-Bangladéš nastolila otázku uvedeného zákona;

16.  vyzývá EU, aby s využitím všech dostupných nástrojů podporovala bangladéšskou vládu při dodržování jejích mezinárodních závazků v oblasti lidských práv;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Evropské komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a vládě a parlamentu Bangladéše.

(1) Úř. věst. C 234, 28.6.2016, s. 10. (2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0089.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 531/2012, pokud jde o pravidla pro velkoobchodní trhy s roamingem (COM(2016)0399 – C8-0219/2016 – 2016/0185(COD))

P8_TA(2017)0128 A8-0372/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0399),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0219/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. října 2016(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 8. února 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0372/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. dubna 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 531/2012, pokud jde o pravidla pro velkoobchodní trhy s roamingem

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/920.)

(1) Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 162.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Ukrajina) (COM(2016)0236 – C8-0150/2016) – 2016/0125(COD))

P8_TA(2017)0129 A8-0274/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0236),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0150/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 2. března 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro právní záležitosti (A8-0274/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. dubna 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Ukrajina)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/850.)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o Evropském sboru solidarity (2017/2629(RSP))

P8_TA(2017)0130 B8-0238/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. prosince 2016 s názvem „Evropský sbor solidarity“ (COM(2016)0942),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2016 o Evropské dobrovolné službě a podpoře dobrovolnictví v Evropě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2008 o úloze dobrovolné činnosti při posilování hospodářské a sociální soudržnosti(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. července 2014 o zaměstnanosti mladých lidí(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2013 o zřízení záruky pro mladé lidi(5),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení(6),

–  s ohledem na Politický program pro dobrovolnictví v Evropě (PAVE) a na návrh Evropské listiny práv a povinností dobrovolníků(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES(9),

–  s ohledem na otázku o dobrovolnictví a evropské dobrovolné službě položenou Komisi (O-000107/2016 – B8-1803/2016),

–  s ohledem na otázky týkající se Evropského sboru solidarity položenou Komisi (O-000020/2017 – B8-0210/2017 a O-000022/2017 – B8-0211/2017),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro kulturu a vzdělávání,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se Evropská unie zakládá na základních myšlenkách, hodnotách a zásadách, na nichž se členské státy dohodly a které se zavázaly dodržovat;

B.  vzhledem k tomu, že jednou ze základních zásad Evropská unie je zásada solidarity, která spočívá ve společném vyžívání výhod a řešení problémů;

C.  vzhledem k tomu, že zásada solidarity je vůdčí silou rozvoje evropské dobrovolné služby, která v průběhu své dvacetileté historie dosáhla pozoruhodných výsledků, jež by neměly být opomíjeny;

D.  vzhledem k tomu, že orgány EU a členské státy by měly přijmout jednoznačný postoj k aktivní podpoře občanské angažovanosti obyvatel a uznat, že dobrovolná činnost přispívá k upevňování pocitu solidarity, sociální odpovědnosti a společných občanských hodnot a zkušeností;

E.  vzhledem k tomu, že vytvoření Evropského sboru solidarity se musí zakládat na společných hodnotách EU, jak jsou vymezeny ve Smlouvách a v Listině základních práv; vzhledem k tomu, že cílem tohoto sboru by mělo být vytvoření pocitu sounáležitosti, solidarity a odpovědnosti v Evropě a zároveň získání smysluplných a obohacujících zkušeností s dobrovolnou činností, prací, stážemi a učňovskou přípravou;

F.  vzhledem k tomu, že kvalitní dobrovolnická činnost může vytvořit cestu k získání zaměstnání a otevřít možnosti, jak se zapojit se do společnosti;

G.  vzhledem k tomu, že se většina dobrovolnické činnosti odehrává mimo programy EU a musí být podporována v rámci příznivého právního a finančního prostředí;

H.  vzhledem k tomu, že stávající referenční rámec pro dobrovolnickou činnost v EU představuje evropská dobrovolná služba, která má za sebou dvacetiletou úspěšnou historii, pokud jde o účinnost, know-how a výsledky vzdělávání; vzhledem k tomu, že nové celounijní dobrovolnické programy by měly jednak doplňovat zkušenosti v rámci evropské dobrovolné služby a dalších úspěšných dobrovolnických programů EU, jako je program Humanitární dobrovolníci EU, a jednak na ně navazovat;

I.  vzhledem k tomu, že Evropský sbor solidarity by mohl pro mládež, na niž se tento program zaměřuje především (zejména na mládež z marginalizovaných komunit a znevýhodněného sociálně-ekonomického prostředí), představovat příležitost k tomu, aby se stala pro společnost přínosem, aby zviditelnila angažovanost v rámci EU a dala nový impulz širší diskuzi o dobrovolnictví v Evropě a jeho přínosu pro společnost;

J.  vzhledem k tomu, že občanská společnost a mládežnické organizace hrají při poskytování kvalitních dobrovolnických zkušenosti v místním, celostátním a mezinárodním měřítku důležitou úlohu; vzhledem k tomu, že v tomto ohledu je nutné zajistit trvalou podporu, která by byla doprovázena příznivým právním a finančním prostředím;

K.  vzhledem k tomu, že od zahájení internetové platformy Komise v prosinci 2016 se v rámci Evropského sboru solidarity zaregistrovalo více než 20 000 osob;

L.  vzhledem k tomu, že Komise by měla pro Evropský sbor solidarity urychleně vytvořit jasný a podrobný právní rámec a přihlédnout přitom k následujícím doporučením Evropského parlamentu;

Evropská solidarita

1.  domnívá se, že je nutné vytvořit jasnou definici solidární činnosti na úrovni EU; žádá Komisi, aby definovala cíle Evropského sboru solidarity a zajistila měřitelnost a účinnost jeho činnosti a přihlédla přitom k pozitivnímu dopadu solidární činnosti jak na jednotlivé účastníky, tak i na společnost; poukazuje na to, že definice, které by to umožnily, by měly být vypracovány v úzké spolupráci s členskými státy a příslušnými zainteresovanými stranami, které se aktivně podílejí na dobrovolnické činnosti, občanských službách a činnosti mládeže, a to v souladu se základními hodnotami EU stanovenými ve Smlouvách a v Listině základních práv;

2.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit rovný přístup všech občanů EU k Evropskému sboru solidarity; vybízí k větší propagaci možností, jak se mohou osoby se zvláštními potřebami a osoby pocházející ze znevýhodněného prostředí zúčastnit této iniciativy;

3.  je pevně přesvědčen o tom, že přestože vzdělávací prvek, a to i vzdělávání na základě neformálních a informálních zkušeností, a jeho dopad na každého jednotlivého účastníka, mladého pracovníka, stážistu nebo učně představují velmi důležitou součást Evropského sboru solidarity, mělo by být hlavním cílem této iniciativy dosažení pozitivního vlivu na příjemce v rámci projektů a opatření a na širší společnost, což by byl jasný výraz solidarity a sociální odpovědnosti;

4.  domnívá se navíc, že pracovní místa získaná prostřednictvím Evropského sboru solidarity by pomohla rozvíjet dovednosti účastníků nutné pro život, jejich povinnosti a smysl pro zodpovědnost a nezištnost a překonat jazykové, kulturní a náboženské rozdíly a rozdíly týkající se víry nebo ekonomických podmínek a také odstranit mylné představy a předsudky; domnívá se, že Evropský sbor solidarity by mohl být nápomocen také při propagaci aktivních občanských zkušeností a mohl by účastníkům pomoci kriticky zhodnotit skutečnost a sociální problémy, s nimiž se setkávají; vyzývá Komisi, aby při realizaci Evropského sboru solidarity přihlížela k problematice rovnosti žen a mužů;

5.  zdůrazňuje, že civilní ochrana a humanitární pomoc nemůže záviset na činnosti mladých lidí provozované v rámci Evropského sboru solidarity; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby zaručily, že se do oblasti strukturované civilní ochrany a humanitární pomoci bude i nadále investovat;

Financování Evropského sboru solidarity

6.  je velmi znepokojen záměrem Komise zavést Evropský sbor solidarity v počáteční fázi na základě jeho začlenění do stávajících programů a iniciativ, zejména vzdělávacích a kulturních programů, jako je program Erasmus+ a Evropa pro občany, záruka pro mladé lidi a program pro zaměstnanost a sociální inovace, aniž by poskytla dostatečně jasné informace o tom, jaké finanční a lidské zdroje budou na tento program vyčleněny; připomíná, že Parlament jakožto spolutvůrce právních předpisů týkajících se programů EU a rozpočtový orgán se staví k přerozdělování finančních prostředků z prioritních programů negativně a často nemá k dispozici dostatečné zdroje na financování hlavní činnosti a nových politických iniciativ;

7.  vyzývá Komisi, aby do svého budoucího legislativního návrhu týkajícího se Evropského sboru solidarity začlenila jasnou definici rozpočtových mechanismů, které by umožnily jeho účinné fungování; zdůrazňuje, že financování Evropského sboru solidarity nesmí mít negativní vliv na stávající programy zaměřené na mládež a iniciativy, jako jsou programy Evropa pro občany a Erasmus+, program pro zaměstnanost a sociální inovace, a iniciativy jako např. záruka pro mladé lidi a narušovat fungování stávajících úspěšných nástrojů jako např. evropské dobrovolné služby;

8.  vyzývá Komisi, aby zajistila účinný mechanismus ke sledování a vyhodnocení Evropského sboru solidarity, aby bylo zajištěno jeho řádné uplatňování, nabídnuty kvalitní možnosti a dosaženo trvalých výsledků;

Začlenění Evropského sboru solidarity do širší dobrovolnické strategie

9.  navrhuje, aby pokud má být Evropský sbor solidarity úspěšný, Komise zapojila tuto iniciativu do širší politické strategie zaměřené na vytvoření příznivého prostředí pro dobrovolnictví v Evropě, tak aby se se stávajícími úspěšnými iniciativami, jako je např. evropská dobrovolná služba, nepřekrývala, ale spíše je doplňovala;

10.  zdůrazňuje, že velká většina dobrovolné činnosti probíhá v daném místě a je zaměřená na plnění místních potřeb, a že Evropský sbor solidarity by se proto spíše než na přeshraniční možnosti, které vyžadují mezinárodní mobilitu a mohou vylučovat osoby ze znevýhodněného prostředí, měl na začátku soustředit na dobrovolníky v daném místě;

11.  poukazuje na to, že Evropský sbor solidarity by neměl pro jednotlivce nebo účastnící se organizace přestavovat žádnou další zátěž a měl by co nejúžeji spolupracovat se stávajícími zavedenými dobrovolnickými programy, které zajišťují organizace občanské společnosti;

12.  naléhavě žádá Komisi, aby se snažila o dosažení rovnováhy mezi vysokým počtem registrací do Evropského sboru solidarity zaslaných v rámci internetové platformy a počtem dostupných míst pro dobrovolnou činnost, aby nedocházelo k frustraci mladých lidí, kteří se ucházejí o místo prostřednictvím Evropského sboru solidarity;

13.  žádá Komisi, aby dobrovolnictví začlenila do různých evropských programů a fondů, jako jsou strukturální fondy, Azylový, migrační a integrační fond, program LIFE a programy a fondy v rámci vnější činnosti EU; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zavést jediné místo pro koordinaci opatření a programů EU v oblasti dobrovolnictví;

14.  navrhuje, aby vzdělávací zařízení do svých osnov zavedla vzdělávání v oblasti dobrovolnictví se zaměřením na solidární opatření, s cílem zajistit podporu realizace Evropského sboru solidarity;

Jasné odlišení dobrovolnictví od zaměstnání a kvalitní možnosti pro mladé lidi v rámci zaměstnanecké složky

15.  vyzývá Komisi, aby při realizaci Evropského sboru solidarity jasně rozlišovala mezi dobrovolnickou činností a pracovními místy, tak aby zůstaly zachovány zásadní rozdíly mezi dobrovolnictvím a prací, kdy je hlavní důraz kladen buď na potřeby příjemců, nebo na potřeby účastníků v oblasti odborné přípravy a rozvoje, a aby nedocházelo k náhradě potenciálních kvalitních placených pracovních míst; v tomto smyslu zdůrazňuje, že dobrovolnická místa by neměla mít nárok na financování z prostředků, které jsou zamýšleny konkrétně na boj proti nezaměstnanosti mládeže, jako je Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

16.  poukazuje na to, že dobrovolnická složka by se měla opírat o jednoznačné pochopení zásad kvalitního dobrovolnictví, jako jsou zásady uvedené v Evropské listině práv a povinností dobrovolníků; zdůrazňuje navíc, že veškeré dobrovolnictví by mělo probíhat vždy za účelem podpory neziskové solidární činnosti zaměřené na plnění konkrétních potřeb obce;

17.  poukazuje na to, že zaměstnanecká složka by se měla zaměřovat na zajištění kvalitních pracovních míst, stáží a učňovské přípravy v neziskových solidárních a sociálních podnicích v rámci solidárního hospodářství;

18.  zdůrazňuje, že je důležité poskytovat hostitelským organizacím a subjektům v rámci obou těchto složek vhodnou administrativní a finanční podporu a zajistit, aby měly nezbytné znalosti a dovednosti potřebné k řádné organizaci činnosti účastníků programu „Evropský sbor solidarity“;

19.  požaduje, aby se hostitelské organizace připojily k chartě kvality, která by obsahovala dohodnuté cíle, zásady a normy, jako jsou ty, které jsou uvedeny v Evropské chartě kvality stáží a učňovské přípravy(10); vybízí hostitelské organizace, aby předem uvedly, jaké dovednosti a kompetence by se měly na základě daných zkušeností získat; vyzývá k tomu, aby bylo možné porovnávat, uznávat a potvrzovat schopnosti a dovednosti získané na základě těchto zkušeností, jak se požaduje v doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení, tak aby to přispělo k trvalému začleňování mladých lidí na pracovní trh; poukazuje na to, že sledovat realizaci Evropského sboru solidarity pomohou jasné normy;

20.  poukazuje na to, že je nutné mladým dobrovolníkům nabídnout přiměřenou finanční odměnu a mladým pracovníkům přiměřenou odměnu, jakož i zdravotní pojištění, školení a poradenství; zdůrazňuje, že je nutné zajistit sledování pracovní zátěže a prostředí dobrovolníků s ohledem na specifické úkoly, které by museli plnit jako dobrovolníci nebo pracovníci Evropského sboru solidarity;

21.  opakuje svou výzvu adresovanou členským státům, aby politiku zaměstnanosti mládeže propojily s kvalitními trvalými pracovními smlouvami, aby bylo možné řešit problematiku nejistých podmínek zaměstnání a podzaměstnanosti;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby mladým lidem ze znevýhodněného prostředí nebo se zvláštními potřebami zajistily úplný přístup k Evropskému sboru solidarity; zdůrazňuje proto, že aby bylo možné hradit náklady na osobní asistenty nebo zvláštní podporu těchto mladých lidí, je nutné na to vyčlenit konkrétní rozpočtové prostředky; domnívá se, že Evropský sbor solidarity lze v tomto ohledu považovat za dobrý příklad;

Koordinace mezi jednotlivými útvary a konzultace se zainteresovanými stranami

23.  vyzývá Komisi, aby v rámci všech svých útvarů a ve spolupráci se všemi dalšími institucemi EU a členských států řádně koordinovala a prosazovala iniciativu „Evropský sbor solidarity“, tak aby byla zajištěna její jednotná a důsledná realizace; navrhuje, aby za koordinaci a prosazování této iniciativy odpovídalo generální ředitelství Komise pro vzdělávání, mládež, sport a kulturu;

24.  připomíná Komisi, že je nutné zajistit, aby pro hlavní zainteresované strany, jako jsou mládežnické organizace, evropští sociální partneři, dobrovolnické organizace, odbory a členské státy, byly před vytvořením legislativního návrhu vytvořeny správné podmínky; zdůrazňuje, že tyto zainteresované strany by se měly pravidelně podílet na realizaci této iniciativy, příp. na jejím monitorování, aby bylo zajištěno její řádné uplatňování a kvalita nabízených míst a dosaženo trvalých výsledků;

o
o   o

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0425. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0005. (3) Úř. věst. C 259 E, 29.10.2009, s. 9. (4) Úř. věst. C 224, 21.6.2016, s. 19. (5) Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 67. (6) Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1. (7) http://ec.europa.eu/citizenship/pdf/volunteering_charter_en.pdf (8) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470. (9) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50. (10) http://www.youthforum.org/assets/2014/04/internship_charter_EN.pdf

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o přiměřenosti ochrany poskytované štítem EU – USA na ochranu soukromí (2016/3018(RSP))

P8_TA(2017)0131 B8-0235/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 6, 7, 8, 11, 16, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(1) (směrnice o ochraně údajů),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně údajů)(3) a na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(4),

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů(5),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 6. listopadu 2015 o předávání osobních údajů Evropskou unií Spojeným státům americkým na základě směrnice 95/46/ES v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve věci C-362/14 (Schrems) (COM(2015)0566),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10. ledna 2017 o výměně a ochraně osobních údajů v globalizovaném světě (COM(2017)0007),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. prosince 2016 ve spojených věcech C-203/15 Tele2 Sverige AB v. Post- och telestyrelsen a C-698/15 Secretary of State for the Home Department v. Tom Watson a další(6),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí (EU) 2016/1250, které přijala Komise dne 12. července 2016 podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí(7),

–  s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů č. 4/2016 k rozhodnutí ve věci přiměřenosti návrhu systému EU–USA na ochranu soukromí(8),

–  s ohledem na stanovisko pracovní skupiny pro ochranu údajů zřízené podle článku 29 ze dne 13. dubna 2016 ve věci přiměřenosti návrhu systému EU–USA na ochranu soukromí(9) a na prohlášení pracovní skupiny ze dne 26. července 2016(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o transatlantickém toku údajů(11),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů prohlásil rozhodnutí o bezpečném přístavu za neplatné a objasnil, že odpovídající úroveň ochrany ve třetí zemi musí být chápána jako „v zásadě rovnocenná“ úrovni, již v Evropské unii zaručuje směrnice 95/46/ES vykládaná ve světle Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina EU“), což vyžaduje dokončení jednání o nové dohodě, aby byla zajištěna právní jistota ohledně toho, jak mají být soukromé údaje předávány z EU do USA;

B.  vzhledem k tomu, že při přezkumu úrovně ochrany poskytované třetí zemí je Komise povinna posoudit obsah pravidel platných v této zemi, která vyplývají z vnitrostátních předpisů nebo mezinárodních závazků této země, i praxi zajišťující dodržování těchto pravidel, neboť Komise musí podle čl. 25 odst. 2 směrnice 95/46/ES přihlédnout ke všem okolnostem souvisejícím s předáním osobních údajů do třetí země; vzhledem k tomu, že toto posouzení musí zahrnovat nejen předpisy a praxi související s ochranou osobních údajů pro obchodní a soukromé účely, ale musí se zabývat všemi aspekty rámce platného v dotčené zemi či oblasti, k nimž patří mj. zejména vymáhání práva, národní bezpečnost a dodržování základních práv;

C.  vzhledem k tomu, že předávání osobních údajů mezi komerčními organizacemi v EU a USA je důležitým prvkem transatlantických vztahů; vzhledem k tomu, že toto předávání by mělo probíhat plně v souladu s právem na ochranu osobních údajů a právem na ochranu soukromí; vzhledem k tomu, že jedním ze základních cílů EU je ochrana základních práv zakotvených v Listině EU;

D.  vzhledem k tomu, že evropský inspektor ochrany údajů ve svém stanovisku 4/2016 poukázal na několik problémů spojených s návrhem štítu na ochranu soukromí; vzhledem k tomu, že ve stejném stanovisku vítá úsilí všech stran o nalezení řešení pro předávání osobních údajů z EU do USA pro obchodní účely na základě systému autocertifikace (dobrovolného přihlášení organizací z USA do rejstříku federálního ministerstva obchodu);

E.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina zřízená podle článku 29 ve svém stanovisku č. 01/2016 o přiměřenosti návrhu rozhodnutí o štítu EU–USA na ochranu soukromí uvítala značný pokrok v porovnání s rozhodnutím o bezpečném přístavu, ale vyjádřila také vážné znepokojení nad komerčními aspekty předávání údajů v rámci navrženého štítu a nad přístupem veřejných orgánů k těmto údajům;

F.  vzhledem k tomu, že Komise dne 12. července 2016 po dalším jednání s úřady USA přijala prováděcí rozhodnutí (EU) 2016/1250 o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí, které zaručuje ochranu osobních údajů předávaných z Unie organizacím ve Spojených státech;

G.  vzhledem k tomu, že štít EU–USA na ochranu soukromí doprovází několik dopisů a jednostranných prohlášení úřadů USA vysvětlujících mj. zásady ochrany údajů, fungování dohledu, vynucování, opravné prostředky a záruky, v jejichž rámci získávají bezpečnostní agentury přístup k osobním údajům a mohou je zpracovávat;

H.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina zřízená podle článku 29 ve svém prohlášení ze dne 26. července 2016 vítá pokrok, který představuje štít EU–USA na ochranu soukromí ve srovnání s bezpečným přístavem, a oceňuje, že Komise a orgány USA zohlednily její připomínky; vzhledem k tomu, že pracovní skupina nicméně uvádí, že je stále znepokojena několika problematickými body v souvislosti s komerčním hlediskem i s přístupem veřejných orgánů USA k údajům předaným z EU, jako jsou chybějící konkrétní pravidla pro automatizovaná rozhodnutí a absence obecného práva vznést námitku, potřeba přísnějších záruk nezávislosti a pravomocí mechanismu veřejného ochránce práv a absence konkrétních záruk, že nebude prováděn masový a neselektivní sběr osobních údajů (hromadný sběr);

1.  vítá úsilí Komise i orgánů USA o vyřešení problémů, na něž poukázal Evropský soudní dvůr, členské státy, Evropský parlament, úřady pro ochranu údajů a zúčastněné strany, což Komisi umožnilo přijmout prováděcí rozhodnutí, v němž štít EU–USA na ochranu soukromí prohlašuje za přiměřený;

2.  uznává, že štít EU–USA na ochranu soukromí obsahuje oproti předchozímu systému EU–USA bezpečný přístav výrazná zlepšení a že organizace z USA, které se samy přihlásí k tomuto systému, budou muset splňovat jasnější normy pro ochranu údajů, než byly normy bezpečného přístavu;

3.  bere na vědomí, že 23. březnu 2017 se ke štítu EU–USA na ochranu soukromí připojilo 1 893 organizací z USA; vyjadřuje politování nad tím, že štít na ochranu soukromí se zakládá pouze na dobrovolné autocertifikaci, a tudíž platí jenom pro americké organizace, které se k němu dobrovolně přihlásily, což znamená, že na řadu společností se systém nevztahuje;

4.  uznává, že štít EU–USA na ochranu soukromí usnadňuje přenos údajů MSP a podniků v Unii do USA;

5.  konstatuje, že v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Schrems nejsou rozhodnutím o přiměřenosti nového systému dotčeny pravomoci evropských úřadů pro ochranu údajů, a tudíž je mohou nadále uplatňovat, včetně možnosti pozastavit nebo zakázat přenos údajů ve prospěch organizace, která je zaregistrována v systému štít EU–USA na ochranu soukromí; v tomto ohledu vítá, že štít na ochranu soukromí přisuzuje úřadům pro ochranu údajů členských států EU prominentní roli zkoumat a prošetřovat stížnosti týkající se ochrany práva na soukromí a rodinný život podle Listiny EU a  pozastavovat předávání údajů a že ministerstvu obchodu USA ukládá povinnost tyto stížnosti vyřešit;

6.  konstatuje, že v rámci štítu na ochranu soukromí mají subjekty údajů z EU k dispozici několik způsobů, jak v USA usilovat o právní nápravu: 1) stížnosti lze podat buď přímo dané společnosti, nebo prostřednictvím federálního ministerstva obchodu USA, kterému stížnost předá příslušný úřad pro ochranu údajů, nebo prostřednictvím nezávislého subjektu pro řešení sporů; 2) v případě zásahů do základních práv v zájmu národní bezpečnosti lze podat občanskoprávní žalobu k soudu v USA a podobné stížnosti může řešit i nové zřízený nezávislý úřad ochránce práv; a 3) stížnosti na zásahy do základních práv v důsledku vymáhání práva či ve veřejném zájmu lze řešit návrhy na zrušení výzvy k podání svědectví či předložení důkazu; vyzývá k tomu, aby Komise a úřady pro ochranu údajů poskytly další pokyny, aby byly tyto právní prostředky nápravy snáze přístupné a dostupné;

7.  oceňuje, že ministerstvo obchodu USA se jasně zavázalo k přísnému sledování toho, jak organizace z USA dodržují zásady štítu EU–USA na ochranu soukromí, a k přijetí donucovacích opatření proti subjektům, které je dodržovat nebudou;

8.  znovu vyzývá Komisi, aby usilovala o ujasnění právního vymezení „písemných ujištění“ poskytovaných Spojenými státy a aby zajistila zachování všech závazků či ujednání stanovených v rámci štítu na ochranu soukromí i po nástupu nové vlády Spojených států;

9.  domnívá se, že navzdory závazkům a ujišťování ze strany vlády USA, které jsou předmětem dopisů připojených k ujednání o štítu na ochranu soukromí, i nadále zůstávají nevyřešeny důležité otázky ohledně jistých komerčních aspektů, národní bezpečnosti a prosazování práva;

10.  obzvlášť si všímá výrazného rozdílu mezi ochranou, kterou zaručuje článek 7 směrnice 95/46/ES, a zásadou „oznamovací povinnosti a možnosti volby“ obsaženou v ujednání o štítu na ochranu soukromí a rovněž značných rozdílů mezi článkem 6 směrnice 95/46/ES a zásadou „úplnosti údajů a omezení účelu“ obsaženou v ujednání o štítu na ochranu soukromí; upozorňuje na to, že místo právního základu (jako je souhlas či smlouva), který by platil pro veškeré úkony zpracování, se práva subjektů údajů podle zásad štítu na ochranu soukromí vztahují jen na dva konkrétní úkony zpracování (zveřejňování údajů a změnu účelu) a zaručují pouze právo na námitku (ustanovení o výjimce);

11.  zastává názor, že tyto četné obavy by mohly podnítit k novému zpochybnění rozhodnutí o přiměřené ochraně a v budoucnu k jeho napadnutí u soudů; zdůrazňuje negativní důsledky, ať už jde o dodržování základních práv, či potřebnou právní jistotu pro zúčastněné strany;

12.  poukazuje mj. na absenci konkrétních pravidel pro automatické rozhodování a pro obecné právo vznést námitku a na absenci jednoznačných pravidel k tomu, jak se zásady štítu na ochranu soukromí uplatní na zpracovatele (zmocněnce);

13.  konstatuje, že zatímco fyzické osoby mají možnost vznést u správce EU námitku vůči jakémukoli předání svých osobních údajů do USA a jejich dalšímu zpracování v USA, kde společnosti, které se účastní štítu na ochranu soukromí, jednají jako zpracovatelé v pověření správce EU, chybí štítu na ochranu soukromí konkrétní pravidla pro obecné právo na vznesení námitky vůči autocertifikované společnosti z USA;

14.  konstatuje, že pouze zlomek organizací z USA přidružených ke štítu na ochranu soukromí si zvolil některý z úřadů pro ochranu údajů z EU jako mechanismus pro řešení sporů; vyjadřuje znepokojení nad tím, že by to mohlo znevýhodnit občany Unie, když by se snažili prosadit svá práva;

15.  konstatuje, že chybí jasná pravidla uplatňování zásad štítu na ochranu soukromí pro zpracovatele (zmocněnce), přičemž uznává, že všechny tyto zásady se vztahují na zpracovávání osobních údajů jakoukoli americkou autocertifikovanou společností, „pokud není stanoveno jinak“, a že předání údajů pro účely zpracování vždy vyžaduje smlouvu se správcem EU, která vymezí účely a prostředky zpracování i to, zda je zpracovatel oprávněn k dalšímu předávání (např. k dílčímu zpracování);

16.  zdůrazňuje, že pokud jde o národní bezpečnost a sledování, zůstává „hromadné sledování“, navzdory vyjasněním, která v dopisech připojených k právnímu rámci štítu na ochranu soukromí uvedl ředitel Národní zpravodajské kanceláře (National Intelligence Office), a rozdílné terminologii, již používají úřady USA, i nadále možné; vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje jednotná definice pojmu „hromadné sledování“ a že se přejímá americká terminologie, a požaduje proto jednotnou definici „hromadného sledování“, která bude vycházet z evropského chápání tohoto výrazu a v níž hodnocení nebude záviset na výběru; zdůrazňuje, že hromadné sledování v jakékoli podobě je v rozporu s Listinou EU;

17.  připomíná, že v příloze VI (dopis Roberta S. Litta z Úřadu ředitele národního zpravodajství (ODNI)) je uvedeno, že podle prezidentské politické směrnice č. 28 („PPD-28“) je hromadné shromažďování osobních údajů a komunikace osob, které nejsou občany USA, v šesti případech nadále povoleno; poukazuje na to, že hromadný sběr údajů musí být pouze „co nejúčelnější“ a „přiměřený“, což nesplňuje přísnější kritéria nutnosti a proporcionality uvedená v Listině EU;

18.  s velkým znepokojením konstatuje, že komise pro dohled nad ochranou soukromí a občanských svobod (Privacy and Civil Liberties Oversight Board, PCLOB), o níž se v příloze VI (dopis Roberta S. Litta, ODNI) hovoří jako o nezávislém statutárním orgánu, jehož úkolem je analyzovat a přezkoumávat programy a politiky, včetně používání signálového zpravodajství, za účelem zajištění přiměřené ochrany soukromí a občanských svobod, ztratila dne 7. ledna 2017 svou usnášeníschopnost, kterou znovu nabude až poté, co prezident USA jmenuje nové členy, které musí potvrdit Senát USA; poukazuje na to, že v současném stavu, kdy není usnášeníschopný, má tento orgán omezenější pravomoci a nemůže vykonávat některé činnosti, jako je zahajování projektů v oblasti dohledu nebo vydávání dohledových doporučení, takže záruky týkající se souladu a dohledu a ujištění orgánů USA v této oblasti do značné míry ztrácejí svou platnost;

19.  vyjadřuje politování nad tím, že štít EU–USA na ochranu soukromí nezakazuje hromadný sběr údajů pro účely vymáhání práva;

20.  zdůrazňuje, že Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 21. prosince 2016 jasně stanovil, že Listina EU „musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která za účelem boje proti trestné činnosti stanoví plošné a nerozlišující uchovávání veškerých provozních a lokalizačních údajů všech účastníků a registrovaných uživatelů všech prostředků elektronické komunikace“; poukazuje na to, že hromadné sledování v USA tudíž nezaručuje v zásadě rovnocennou úroveň ochrany osobních údajů a komunikace;

21.  je zneklidněn nedávným zjištěním, že jistý americký poskytovatel služeb elektronické komunikace na výzvu Národní agentury pro bezpečnost (NSA) a FBI sledoval v roce 2015, tj. rok po přijetí prezidentské směrnice č. 28 a během jednání o štítu EU–USA na ochranu soukromí, všechny e-maily přicházející na jeho servery; trvá na tom, aby Komise po orgánech USA požadovala plné vysvětlení a jejich odpovědi poskytla Radě, Parlamentu a vnitrostátním úřadům pro ochranu údajů; spatřuje v tom důvod k vážným pochybám o ujištěních ze stany ODNI; je si vědom toho, že štít EU–USA na ochranu soukromí se opírá o prezidentskou politickou směrnici č. 28, kterou vydal prezident a jakýkoli budoucí prezident ji může bez souhlasu Kongresu kdykoli odvolat;

22.  se znepokojením konstatuje, že Senát i Sněmovna reprezentantů USA dne 23. resp. 28. března 2017 zamítly návrh předpisu Federální komise pro komunikace o ochraně soukromí zákazníků širokopásmových a jiných telekomunikačních služeb, čímž v praxi zrušily pravidla na ochranu širokopásmových služeb, podle nichž by poskytovatelé internetových služeb museli předtím, než budou údaje o prohlížení internetu a jiné soukromé informace prodávat reklamním a jiným společnostem nebo je s nimi sdílet, požádat zákazníka o výslovný souhlas; považuje to za další ohrožení záruk ochrany soukromí ve Spojených státech;

23.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad vydáním „Postupů pro dostupnost nebo šíření nezpracovaných signálových zpravodajských informací Národní bezpečnostní kanceláří (NSA) na základě oddílu 2.3 prezidentského výnosu 12333“, které dne 3. ledna 2017 schválila ministryně spravedlnosti, čímž Národní bezpečnostní kanceláři umožnila sdílet obrovské množství soukromých údajů nashromážděných bez povolení, soudního příkazu či svolení Kongresu s 16 jinými agenturami, včetně FBI, Agentury pro prosazování protidrogové politiky (DEA) a ministerstva vnitřní bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby bezodkladně posoudila slučitelnost těchto nových pravidel se závazky amerických orgánů v rámci štítu na ochranu soukromí i jejich dopad na stupeň ochrany osobních údajů ve Spojených státech;

24.  připomíná, že zatímco jednotlivci, včetně subjektů údajů z EU, mají k dispozici několik možností nápravy, pokud se staly předmětem nezákonného (elektronického) sledování pro účely národní bezpečnosti v USA, je stejně tak jasné, že tyto opravné prostředky nelze použít přinejmenším u některých právních základů, o něž se mohou zpravodajské orgány USA opřít (např. výkonné nařízení 12223); dále zdůrazňuje, že ačkoli možnosti nápravy v zásadě existují i pro osoby, které nejsou osobami USA, např. v případě  sledování podle zákona FISA, jsou dostupné právní kroky omezené a žaloby jednotlivců (včetně osob USA), které neprokáží „aktivní legitimaci“, budou prohlášeny za nepřípustné, což omezuje přístup k běžným soudům;

25.  vyzývá Komisi, aby posoudila dopad výkonného nařízení o zvýšení veřejné bezpečnosti ve vnitrozemí Spojených států ze dne 25. ledna 2017, zejména oddíl 14 o vyloučení cizích státních příslušníků z ochrany osobních údajů, kterou poskytuje zákon na ochranu soukromí (Privacy Act), protože toto nařízení je v rozporu s písemnými ujištěnými, že soudní opravné prostředky jsou k dispozici i pro jednotlivce, pokud jejich osobní údaje získaly státní orgány USA; žádá Komisi, aby poskytla podrobnou právní analýzu, jaké důsledky bude mít toto výkonné nařízení pro občany EU, pokud jde o možnosti využití opravných prostředků a právo na soudní nápravu v USA;

26.  s politováním konstatuje, že ani zásady štítu EU–USA na ochranu soukromí, ani dopisy úřadů USA, které vyjasňují a formulují určité záruky, neprokazují, že existují účinná práva na nápravu před soudem pro fyzické osoby z EU, jejichž osobní údaje jsou na základě výše uvedených zásad předány některé organizaci z USA, přičemž k těmto údajům mají přístup veřejné orgány Spojených států, které je také dále zpracovávají pro účely prosazování práva a ve veřejném zájmu; poukazuje na to, že Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. října 2015 zdůraznil, že tato práva na nápravu tvoří podstatu základního práva zakotveného v článku 47 Listiny EU;

27.  připomíná své usnesení ze dne 26. května 2016, podle nějž není úřad veřejného ochránce zavedený Ministerstvem zahraničních věcí USA dostatečně nezávislý a není ani obdařen dostatečně účinnými pravomocemi, které by mu umožňovaly provádět své úkoly a poskytovat účinnou nápravu jednotlivcům z EU; poukazuje na to, že nastupující americká vláda dosud nejmenovala nového veřejného ochránce práv po skončení funkčního období náměstkyně ministra zahraničí pro hospodářský růst, energetiku a životní prostředí, která byla do této funkce jmenována v červenci 2016; domnívá se, že v situaci, kdy není jmenován nezávislý veřejný ochránce práv s dostatečnými pravomocemi, by záruky USA ohledně zajištění účinné nápravy pro jednotlivce z EU byly neplatné; je obecně znepokojen tím, jednotlivec, jehož se porušení pravidel dotýká, může pouze žádat o informace a požadovat, aby byly údaje vymazány nebo aby bylo zabráněno jejich dalšímu zpracovávání, ale nemá nárok na odškodnění;

28.  se znepokojením konstatuje, že ve Federální obchodní komisi, která štít na ochranu soukromí provádí, nebyla ke dni 30. března 2017 obsazena tři z pěti míst;

29.  lituje toho, že postup přijímání rozhodnutí o přiměřenosti nepočítá s formální konzultací s relevantními zúčastněnými stranami, například s podniky a zejména s organizacemi zastupujícími MSP;

30.  s politováním konstatuje, že Komise zvolila v praxi postup pro přijímání prováděcích rozhodnutí Komise, který de facto Parlamentu znemožnil účinným způsobem uplatnit právo na účinný přezkum návrhu prováděcího aktu;

31.  vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl štít EU–USA na ochranu soukromí plně v souladu s nařízením (EU) 2016/679, které se má začít uplatňovat od 16. května 2018, a s Listinou EU;

32.  žádá Komisi, aby zejména zajistila, aby osobní údaje, které byly předány v rámci štítu EU–USA na ochranu soukromí do USA, mohly být předány další třetí zemi pouze tehdy, je-li to v souladu s účelem, pro který byly tyto údaje původně shromážděny, a pokud v dotčené třetí zemi platí stejná pravidla zvláštního a cíleného přístupu donucovacích orgánů k těmto údajům;

33.  vyzývá Komisi, aby sledovala, zda osobní údaje, které již nejsou nezbytné pro účel, za nímž byly původně shromážděny, jsou vymazány, a to i donucovacími orgány;

34.  vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala, zda štít EU–USA na ochranu soukromí umožňuje úřadům pro ochranu údajů vykonávat veškeré jejich pravomoci, a pokud ne, aby určila, která ustanovení těmto úřadům ve výkonu pravomocí brání;

35.  vyzývá Komisi, aby v průběhu prvního společného výročního přezkumu podrobně přezkoumala všechny nedostatky a slabiny uvedené v tomto usnesení a v usnesení ze dne 26. května 2016 o transatlantickém toku údajů a nedostatky zjištěné pracovní skupinou zřízenou podle článku 29, evropským inspektorem ochrany údajů a zúčastněnými stranami a aby doložila, jak byly tyto problémy vyřešeny tak, aby byla dodržována ustanovení Listiny EU a práva Unie, a aby důkladně vyhodnotila, zda jsou mechanismy a záruky uvedené v ujištěních a vyjasněních úřadů USA účinné a realizovatelné v praxi;

36.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby při provádění společného výročního přezkumu měli všichni členové týmu plný a neomezený přístup ke všem dokumentům a do všech prostor, jak bude nezbytné pro plnění jejich úkolů, a to včetně prvků umožňujících řádné posouzení nezbytnosti a přiměřenosti sběru údajů a přístupu k údajům předávaným veřejnými orgány za účelem vymáhání práva nebo národní bezpečnosti;

37.  zdůrazňuje, že všem členům týmu pro společný přezkum musí být zaručena nezávislost při provádění jejich úkolů a že tito členové jsou oprávněni vyjádřit v závěrečné zprávě společného přezkumu svá nesouhlasná stanoviska, která budou zveřejněna a připojena ke společné zprávě formou přílohy;

38.  vyzývá úřady pro ochranu údajů v Unii, aby monitorovaly fungování štítu EU–USA na ochranu soukromí a vykonávaly své pravomoci, včetně možnosti pozastavit nebo definitivně zakázat přenos osobních údajů ve prospěch organizace, která je zaregistrována ve štítu EU–USA na ochranu soukromí, pokud se domnívají, že nejsou zaručena základní práva subjektů údajů v Unii na ochranu soukromí a osobních údajů;

39.  zdůrazňuje, že Parlament by měl mít plný přístup ke všem důležitým dokumentům souvisejícím se společným ročním přezkumem;

40.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států a vládě a Kongresu USA.

(1) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. (2) Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60. (3) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1. (4) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89. (5) ECLI:EU:C:2015:650. (6) ECLI:EU:C:2016:970. (7) Úř. věst. L 207, 1.8.2016, s. 1. (8) Úř. věst. C 257, 15.7.2016, s. 8. (9) http://ec.europa.eu/justice/data-protection/article-29/documentation/opinion-recommendation/files/2016/wp238_en.pdf (10) http://ec.europa.eu/justice/data-protection/article-29/press-material/press-release/art29_press_material/2016/20160726_wp29_wp_statement_eu_us_privacy_shield_en.pdf (11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0233.