Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 13. června 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Větší zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů
 Efektivnost nákladů sedmého rámcového programu pro výzkum a inovace
 Osoby bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii
 Přeshraniční fúze a rozdělení
 Účast Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) ***I
 Zvláštní opatření k poskytnutí dodatečné podpory členským státům zasaženým přírodními katastrofami ***I
 Označování energetické účinnosti štítky ***I
 Evropská hlavní města kultury pro roky 2020 až 2033 ***I
 Posouzení provádění programu Horizont 2020
 Stavební kameny politiky soudržnosti EU po roce 2020
 Stav rybích populací a sociálně-ekonomická situace v odvětví rybolovu ve Středomoří

Větší zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů
PDF 450kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o větším zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů (2016/2304(INI))
P8_TA(2017)0245A8-0201/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 174, 175 a 177 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 240/2014 ze dne 7. ledna 2014 o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizování příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI fondů – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti pro období 2014–2020: Integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 o snaze o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020(6),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. listopadu 2016 o výsledcích a nových prvcích politiky soudržnosti a evropských strukturálních a investičních fondů(7),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zajištění viditelnosti politiky soudržnosti: pravidla komunikace a poskytování informací v období 2014–2020“(8),

–  s ohledem na bleskový průzkum Eurobarometr č. 354 nazvaný „Povědomí občanů o EU a její vnímání: regionální politika“, který zadala Komise(9),

–  s ohledem na Van den Brandeho zprávu z října 2014 nazvanou „Víceúrovňová správa a partnerství“, která byla vypracována na žádost komisaře pro regionální a městskou politiku Johannese Hahna(10),

–  s ohledem na komunikační plán Evropského výboru regionů na rok 2016 nazvaný „Propojování regionů a měst pro silnější Evropu“(Connecting regions and cities for a stronger Europe)(11),

–  s ohledem na studii z července 2016, jejíž vypracování zadala Komise a jež byla nazvána „Uplatňování zásady partnerství a víceúrovňové správy v rámci ESI fondů na období 2014–2020“ (Implementation of the partnership principle and multi-level governance in the 2014-2020 ESI Funds)(12),

–  s ohledem na prezentaci sekretariátu programu Interreg Europe nazvanou „Vypracovávání komunikační strategie projektu“ (Designing a project communication strategy)(13),

–  s ohledem na zprávu vypracovanou v rámci hodnocení ex post a prognózy přínosů pro země EU-15 v souvislosti s prováděním politiky soudržnosti v zemích V4, kterou zadalo polské ministerstvo hospodářského vývoje a která se nazývá „Jaký prospěch přináší členským státům EU-15 politika soudržnosti prováděná v zemích V4?“ (How do EU-15 Member States benefit from the Cohesion Policy in the V4?)(14),

–  s ohledem na příručku Evropské sítě proti chudobě (EAPN) nazvanou „Poskytnout prostor občanům: větší zapojení zúčastněných stran do účinného přijímání rozhodnutí – Pokyny pro činitele s rozhodovací pravomocí na úrovni EU a členských států“ (Giving a voice to citizens: Building stakeholder engagement for effective decision-making – Guidelines for Decision-Makers at EU and national levels)(15),

–  s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství EP pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti), z listopadu 2014, nazvanou „Informování občanů o Evropě: aktuální stav a vyhlídky“,

–  s ohledem na briefing, který vypracovalo generální ředitelství EP pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti), z dubna 2016, nazvaný „Výzkum pro výbor REGI: přezkum VFR v polovině období a politika soudržnosti“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 19. září 2016 o následném hodnocení EFRR a Fondu soudržnosti za období 2007–2013 (SWD(2016)0318),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0201/2017),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti významným způsobem přispívá k posilování růstu a tvorbě pracovních míst a k snižování nerovností mezi regiony EU;

B.  vzhledem k tomu, že finanční prostředky přidělované v rámci politiky soudržnosti EU se příznivě odrážejí nejen na ekonomice, ale také na životech občanů, jak dokládá několik zpráv a nezávislých hodnocení, avšak o jejích výsledcích se ne vždy dostatečně informuje a povědomí o jejích přínosech tak zůstává poměrně malé; vzhledem k tomu, že přidaná hodnota politiky soudržnosti EU přesahuje prokázaný pozitivní hospodářský, sociální a územní dopad, jelikož ukazuje odhodlání členských států a regionů posilovat evropskou integraci;

C.  vzhledem k tomu, že povědomí konečných uživatelů a občanské společnosti o místních programech financovaných z prostředků EU má zásadní význam, a to bez ohledu na úroveň financovaní v konkrétním regionu;

D.  vzhledem k tomu, že zásada partnerství a model víceúrovňové správy založené na posílené koordinaci mezi orgány veřejné správy, ekonomickými a sociálními partnery a občanskou společností mohou účinně přispívat k lepší informovanosti o cílech a výsledcích politiky EU;

E.  vzhledem k tomu, že nepřetržitý dialog a zapojení občanské společnosti mají zásadní význam pro zajištění odpovědnosti a legitimity veřejných politik a vytváření pocitu sdílené odpovědnosti za rozhodovací proces a jeho transparentnosti;

F.  vzhledem k tomu, že zviditelněním ESI fondů lze přispět ke zlepšení vnímání účinnosti politiky soudržnosti, k obnovení důvěry občanů v evropský projekt a opětovnému vzbuzení jejich zájmu o něj;

G.  vzhledem k tomu, že soudržná komunikační linie má zásadní význam nejen pro konečnou fázi procesu, ve vztahu ke konkrétním výsledkům ESI fondů, ale také pro počáteční fázi, neboť předkladatelé projektů by měli být informováni o možnostech financování, aby mohla být zvýšena veřejná účast na procesu realizace;

H.  vzhledem k tomu, že by měly být nalezeny a zlepšovány další způsoby poskytování informací a využívány nejrůznější komunikační kanály;

Obecné úvahy

1.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti je jedním z hlavních veřejných nástrojů růstu, který prostřednictvím svých pěti ESI fondů zajišťuje investice do všech regionů EU a přispívá ke snižování rozdílů a podpoře konkurenceschopnosti a inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a ke zlepšování kvality života evropských občanů;

2.  se znepokojením konstatuje, že celková informovanost veřejnosti o regionální politice EU spolu s představami o tom, čeho se díky ní dosáhlo, však v posledních letech klesá; odkazuje na bleskový průzkum Eurobarometr č. 423 ze září 2015, v němž pouze o něco více než jedna třetina Evropanů (34 %) uvedla, že slyšela o projektech spolufinancovaných z prostředků EU, které byly realizovány v oblastech, kde žijí, s cílem zlepšit kvalitu života; poznamenává, že většina respondentů uvedla jako důležitou oblast vzdělání, zdravotnictví, sociální infrastrukturu a politiku v oblasti životního prostředí; má za to, že nezbytným předpokladem pozitivní komunikace o projektech financovaných z prostředků ESI fondů jsou nejen informace o jejich množství, ale také informace o jejich kvalitě a přidané hodnotě z hlediska hmatatelných výsledků; zdůrazňuje proto, že při hodnocení, výběru, provádění i finalizaci projektů je nutné se soustředit na dosahování předpokládaných výsledků, aby se zamezilo neúčelnému vynakládání prostředků, které by mohlo politice soudržnosti přinést negativní publicitu; upozorňuje na skutečnost, že komunikační opatření je nutné volit se zvláštním zřetelem na jejich obsah i rozsah, a připomíná, že nejlepší formou reklamy je ukázat význam a užitečnost realizovaných projektů;

3.  poznamenává, že zodpovědnost za zviditelňování investic vynakládaných v rámci politiky soudržnosti by měly i nadále sdílet Komise a členské státy, které by proto měly formulovat účinnou evropskou komunikační strategii pro zviditelňování investic v této oblasti; v této souvislosti upozorňuje na úlohu řídících orgánů a zejména příslušných místních a regionálních orgánů při zajišťování komunikace v rámci institucí, resp. s příjemci, neboť právě tyto orgány, které mohou poskytovat informace na místě, představují nejúčinnější rozhraní pro komunikaci s občany, a mohou jim tak Evropu nejlépe přiblížit; navíc připomíná, že tyto orgány znají místní a regionální podmínky a potřeby nejlépe a že k většímu zviditelnění je třeba zintenzivnit úsilí o lepší informovanost a transparentnost na místní úrovni;

4.  zdůrazňuje, že úsilí o zviditelnění určité politiky je dvoustranným procesem zahrnujícím komunikaci a interakci s partnery; mimoto zdůrazňuje, že vzhledem k složitým výzvám a v zájmu zajištění legitimity a účinných, dlouhodobých řešení musí veřejné orgány do všech fází jednání a provádění dohody o partnerství a operačních programů zapojit příslušné zúčastněné strany v souladu se zásadou partnerství; dále zdůrazňuje, že je třeba posílit institucionální kapacitu veřejných orgánů a partnerů, a připomíná úlohu, kterou může v tomto ohledu hrát Evropský sociální fond (ESF);

5.  zdůrazňuje v této souvislosti nerovnoměrný pokrok, který vykazují jednotlivé členské státy, pokud jde o zefektivňování administrativních postupů z hlediska širší mobilizace a zapojení regionálních a místních partnerů, včetně ekonomických a sociálních partnerů a subjektů zastupujících občanskou společnost; připomíná v této souvislosti význam sociálního dialogu;

Nadcházející výzvy

6.  poukazuje na zvýšený euroskepticismus a protievropskou populistickou propagandu, která zkresluje informace o politikách Unie, a vyzývá Komisi a Radu, aby analyzovaly a řešily základní příčiny tohoto jevu; zdůrazňuje proto, že je naléhavě třeba vytvářet účinnější komunikační strategie, které se zaměří na překonávání propasti mezi EU a jejími občany, včetně nezaměstnaných a osob, jimž hrozí sociální vyloučení, a v nichž se bude používat jazyk srozumitelný občanům a rozličné mediální platformy na celostátní, regionální a místní úrovni, které jsou s to předávat občanům přesné a srozumitelné informace o přínosu evropských projektů pro kvalitu jejich života a prosperitu;

7.  vyzývá Komisi a Radu, aby jak pro stávající rámec, tak pro reformu politiky soudržnosti po roce 2020 analyzovaly, jaký budou mít opatření zaměřená na posílení vazby s evropským semestrem a provádění strukturálních reforem prostřednictvím programů financovaných z ESI fondů dopad na vnímání politik EU;

8.  je si vědom omezení právního rámce, pokud jde o zajištění přiměřené viditelnosti politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že v důsledku toho nebyla komunikace zaměřená na hmatatelné výsledky této politiky pro různé zúčastněné strany vždy prioritou; soudí, že doporučené komunikační činnosti o hmatatelných výsledcích je třeba neustále aktualizovat; v této souvislosti poznamenává, že technická pomoc ESI fondů nezahrnuje na úrovni Unie ani na úrovni členských států zvláštní finanční prostředky určené na komunikaci; zdůrazňuje však, že řídící orgány a příjemci mají v souladu s článkem 115 a přílohou XII nařízení o společných ustanoveních povinnost pravidelně monitorovat soulad s informačními a komunikačními činnostmi;

9.  opakuje, že je nezbytné nalézt správnou rovnováhu mezi potřebou zjednodušení pravidel, jimiž se řídí provádění politiky soudržnosti, a potřebou zachovávání řádného a transparentního finančního řízení a bojovat proti podvodům a současně o těchto věcech náležitě informovat veřejnost; v této souvislosti připomíná, že je třeba jasně rozlišovat mezi nesrovnalostmi a podvody, aby se nezvýšila nedůvěra veřejnosti v řídící orgány a místní správu; trvá rovněž na tom, že je třeba zjednodušit pravidla a omezit administrativní zátěž pro příjemce, aniž by to mělo dopad na nezbytné provádění kontrol a auditů;

10.  zdůrazňuje, že je zásadní zvýšit odpovědnost za politiku na místní i regionální úrovni, aby se zajistilo její účinné provádění a informování o jejích výsledcích; je si vědom toho, že zásada partnerství znamená při provádění evropských veřejných politik přidanou hodnotu, jak potvrdila nedávná studie Komise; upozorňuje však na skutečnost, že mobilizovat partnery není i nadále v některých případech příliš snadné, neboť po formální stránce se sice zásada partnerství uplatňuje, ale skutečné zapojení do procesu řízení neumožňuje; připomíná, že je třeba vynakládat více úsilí a zdrojů, aby se dosáhlo většího zapojení do partnerství a výměny zkušeností mezi partnery prostřednictvím platforem pro dialog, přičemž cílem je také to, aby se jejich prostřednictvím násobily příležitosti pro financování z EU a úspěchy s nimi spojené;

11.  dále připomíná skutečnost, že investice v rámci politiky soudržnosti jsou zpravidla vázány na dlouhodobé strategie, z čehož vyplývá, že někdy nepřináší okamžité výsledky, což neprospívá viditelnosti nástrojů této politiky, zejména ve srovnání s jinými unijními nástroji, jako je Evropský fond pro strategické investice (EFSI); naléhavě proto žádá, aby komunikační činnost pokračovala případně i po dobu čtyř let po dokončení projektu; zdůrazňuje, že výsledky některých investic (zejména investic do lidského kapitálu) jsou méně viditelné a obtížněji vyčíslitelné než „fyzické“ investice, a vyzývá k provádění podrobnějšího a diferencovaného hodnocení dlouhodobého dopadu politiky soudržnosti na životy občanů; mimo to se domnívá, že by se měla věnovat zvláštní pozornost hodnocení ex post a komunikační činnosti týkající se přínosu ESI fondů pro strategii Unie v oblasti inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, což je dlouhodobá evropská strategie v oblasti rozvoje;

12.  poznamenává, že významnou úlohu při informování občanů o různých politikách a záležitostech EU obecně sehrávají sdělovací prostředky; vyjadřuje však politování nad poněkud omezeným prostorem, který je ve sdělovacích prostředcích věnován investicím v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet informační kampaně a komunikační strategie, které cílí na sdělovací prostředky a jsou přizpůsobeny současným informačním výzvám a poskytují informace v dostupné a atraktivní podobě; zdůrazňuje, že je třeba využít rostoucí vliv sociálních médií, pokrok v digitální oblasti a škálu různých dostupných druhů mediálních kanálů k lepší propagaci příležitostí, které nabízejí ESI fondy, a úspěchů, kterých bylo díky nim dosaženo;

Zlepšování komunikace a zapojení partnerů v druhé polovině období 2014–2020

13.  vyzývá Komisi a členské státy, aby při projednávání témat, která mají vliv na agendu EU, zlepšily koordinaci a přístupnost stávajících komunikačních prostředků a nástrojů na úrovni EU; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité poskytovat pokyny týkající se způsobů a metod, pomocí nichž lze účinně informovat o tom, jak provádění politiky soudržnosti přináší občanům EU v jejich každodenním životě konkrétní výsledky; vyzývá řídicí orgány a příjemce, aby aktivně a systematicky informovali o výsledcích, přínosech a dlouhodobém dopadu této politiky, přičemž by měli zohledňovat různé vývojové fáze projektů;

14.  poukazuje na to, že vzhledem k množství a kvalitě poskytovaných informací prostřednictvím tradičních i moderních sdělovacích prostředků již není dostačující pouze uvádět logo Komise na panelech s popisem projektu; vyzývá proto Komisi, aby navrhla účinnější formu identifikace;

15.  vítá současné konkrétní komunikační činnosti, jako je kampaň „Evropa v našem kraji“, internetová aplikace Komise „EU Budget for Results“ (Výsledky dosažené díky rozpočtu EU), spolupráce se sdružením CIRCOM Regional(16), program Evropa pro občany a možnosti, které skýtá nově vytvořený evropský sbor solidarity; zdůrazňuje navíc klíčovou roli, kterou hrají informační centra Europe Direct při decentralizované komunikaci, s cílem zvýšit informovanost o výsledcích uplatňování politiky soudržnosti v praxi, a to na místní i regionální úrovni; dále zdůrazňuje, že je třeba zaměřit úsilí na to, aby se sdělení dostala ke studentům a novinářům jakožto potenciálním šiřitelům komunikace, a na zajištění zeměpisné vyváženosti komunikačních kampaní;

16.  zdůrazňuje, že je třeba upravit ustanovení týkající se komunikace v nařízení o společných ustanoveních; vyzývá Komisi, aby zvážila přidanou hodnotu možnosti vyčlenit v rámci technické pomoci zvláštní příděl finančních prostředků na komunikaci a také zpřísnit tam, kde je to žádoucí, řadu závazných požadavků na propagaci projektů realizovaných v rámci politiky soudržnosti a na informování o nich; vyzývá Komisi, aby poskytla v roce 2017 jasné pokyny, jak by mohla být technická pomoc využívána pro účely komunikace ve stávajícím období financování, a to v zájmu zajištění právní jistoty pro místní a regionální orgány a další příjemce; opakuje dále, že obvyklé komunikační a reklamní modely, které dobře fungují v případě strukturálních a technologických investic, nejsou stejně účinné u nehmotných investic do lidského kapitálu;

17.  zdůrazňuje, že je zapotřebí více upřednostňovat komunikaci v rámci hierarchie priorit politiky soudržnosti EU, zejména v kontextu práce zaměstnanců v řídících pozicích, kteří nejsou přímo odpovědní za komunikaci, a učinit komunikaci součástí běžného postupu u ESI fondů; požaduje větší profesionalitu v oblasti komunikace, a to především v tom, že se bude maximálně snažit oslovit lidi na místní úrovni a nebude k nim hovořit eurospeakem;

18.  vítá hodnocení ex post u programů politiky soudržnosti na období 2007–2013, která provádí Komise a která jsou vynikajícími zdroji pro komunikaci o dosažených výsledcích a reálných dopadech této politiky; bere na vědomí iniciativu zemí V4 týkající se vnějších faktorů politiky soudržnosti v rámci zemí EU-15(17) a vyzývá Komisi k vypracování širší objektivní studie pokrývající země EU-28; dále naléhavě žádá Komisi, aby rozlišovala své komunikační strategie určené pro země, které jsou čistými plátci, a země, které jsou čistými příjemci, a poukazovala na konkrétní výhody, které politika soudržnosti přináší z hlediska reálné ekonomiky, podpory podnikání a inovací, vytváření růstu a pracovních příležitostí ve všech regionech EU a zlepšování komunitní a ekonomické infrastruktury, a to jak prostřednictvím přímých investic, tak prostřednictvím přímého a nepřímého vývozu (externality);

19.  vyzývá Komisi a řídící orgány, aby našly způsoby, jak usnadnit a standardizovat přístup k informacím, byla podpořena výměna poznatků a osvědčených postupů ve věci komunikačních strategií, abychom dokázali lépe těžit z dosavadních zkušeností a zvýšila se transparentnost a viditelnost možností financování;

20.  vítá skutečnost, že byl v současném programovém období zaveden nástroj e-soudržnost, jehož cílem je zjednodušit a zefektivnit provádění ESI fondů; zdůrazňuje, že tento nástroj může účinným způsobem přispívat k lepšímu přístupu k informacím, sledování vývoje programů a vytvoření užitečných vazeb mezi zúčastněnými stranami;

21.  domnívá se, že je zapotřebí lepší komunikace prostřednictvím nových mediálních kanálů, což bude vyžadovat strategii pro digitální platformy a sociální média, která by měla za cíl informovat občany a dát jim možnost vyjádřit své potřeby, zaměřila by se na oslovení koncových uživatelů prostřednictvím odlišného souboru nástrojů, například interaktivními on-line prostředky, vyvinula by přístupnější mobilní obsah a aplikace a zajistila by, aby byly podávané informace uzpůsobeny různým věkovým skupinám a byly v případě potřeby k dispozici v různých jazycích; vyzývá řídící orgány, aby poskytly příslušným GŘ aktualizované informace o finančních údajích a výsledcích a investicích, aby mohly být snadno srozumitelné údaje a grafy zobrazeny v rámci platformy pro otevřená data o ESI fondech a mohli je využívat novináři; žádá, aby byly zahájeny iniciativy udělování regionálních cen nejlepším projektů po vzoru ocenění RegioStars;

22.  navrhuje rovněž zlepšit monitorování a hodnocení stávajících komunikačních činností a zřídit regionální pracovní skupiny pro komunikaci, na jejichž práci se budou podílet subjekty z řady různých úrovní;

23.  zdůrazňuje důležitost evropského kodexu chování pro partnerskou spolupráci a roli zásady partnerství při posilování kolektivního odhodlání provádět politiku soudržnosti a odpovědnosti za ni; vyzývá k posílení vazby mezi orgány veřejné moci, potenciálními příjemci, soukromým sektorem, občanskou společností a občany prostřednictvím otevřeného dialogu a k tomu, aby bylo během provádění možné v případě nutnosti měnit podle potřeby složení partnerství, aby v zájmu zastoupení zájmů komunity byla v každé fázi tohoto procesu zajištěna ta správná skladba partnerů;

24.  vítá inovativní model víceúrovňové spolupráce zahrnující různé zúčastněné strany, jehož návrh byl představen v městské agendě EU, a doporučuje jej uplatňovat co nejčastěji také při provádění politiky soudržnosti;

25.  zdůrazňuje, že je třeba posílit komunikační rozměr přeshraniční a meziregionální spolupráce, a to i na úrovni stávajících makroregionálních strategií, které by měly být více zviditelněny pro občany EU, a to šířením osvědčených postupů a informací o úspěšných investičních projektech a investičních příležitostech;

Posilování komunikace na téma politiky soudržnosti v období po roce 2020

26.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily atraktivnost financování v rámci politiky soudržnosti EU tím, že ještě více zjednoduší přístup k němu a omezí praxi tzv. gold platingu, a zvážily snížení složitosti a tam, kde je to vhodné, i snížení počtu právních předpisů a pokynů s ohledem na nedávná doporučení skupiny nezávislých odborníků na vysoké úrovni pro monitorování zjednodušení požadavků pro příjemce prostředků z ESI fondů;

27.  vzhledem k tomu, jak politika soudržnosti EU přispívá k pozitivnímu ztotožnění se s projektem evropské integrace, vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvořit ve formulářích žádostí o financování projektu povinný oddíl věnovaný komunikaci jako součásti zvýšeného využívání technické pomoci formou přídělu prostředků vyčleněných na komunikaci, a to na úrovni programů, přičemž je třeba se vystříhat zvyšování počtu různých omezení a zajistit potřebnou flexibilitu; vyzývá rovněž řídící orgány a místní a regionální orgány, aby zlepšily kvalitu své komunikace o konečných výsledcích projektů;

28.  zdůrazňuje, že je naprosto nutné zintenzívnit dialog Unie s občany, přehodnotit komunikační kanály a strategie a vzhledem k tomu, jaké možnosti skýtají sociální sítě a nové digitální technologie, přizpůsobovat sdělení regionálním a místním podmínkám; zdůrazňuje navíc potenciální roli zúčastněných stran z řad občanské společnosti jako prostředníků komunikace; opakuje nicméně, že vzdělávací obsah je stejně důležitý jako mediální strategie a propagace prostřednictvím různých platforem;

29.  v souvislosti s komunikací a viditelností zdůrazňuje, že je třeba tuto politiku v období po roce 2020 ještě více zjednodušit, mimo jiné v souvislosti se sdíleným řízením a systémy auditu, aby se podařilo nastolit správnou rovnováhu mezi zaměřením politiky na výsledky, dostatečným počtem kontrol a zjednodušenými postupy;

30.  žádá, aby v rámci programového období po roce 2020 byla ještě posílena zásada partnerství; je přesvědčen, že aktivní zapojení zúčastněných subjektů, včetně organizací zastupujících občanskou společnost, v procesu sjednávání a provádění dohody o partnerství a operačních programů by mohlo přispět k převzetí větší odpovědnosti za provádění této politiky a ke zvýšení jeho transparentnosti s ohledem na rozpočet EU; vyzývá proto členské státy, aby zvážily uplatňování existujících modelů participativní správy, které by sdružily všechny relevantní partnery v rámci společnosti a zapojily by zúčastněné strany do participativního sestavování rozpočtu s cílem určit ve vhodných případech zdroje přidělené na vnitrostátní, regionální a místní spolufinancování, s cílem zvýšit vzájemnou důvěru a zapojení občanů do rozhodnutí o vynakládání veřejných prostředků; dále navrhuje, aby byla prováděna hodnocení výsledků za účasti příjemců a různých zúčastněných stran s cílem shromáždit relevantní údaje, které by mohly přispět ke zvýšení aktivního zapojení i viditelnosti, pokud jde o budoucí činnost;

31.  dále trvá na zvýšení spolupráce mezi městskými a venkovskými oblastmi s cílem vytvořit teritoriální partnerství mezi městy a venkovskými oblastmi, a to tím, že bude plně využit potenciál součinnosti mezi fondy EU a že se bude stavět na odborných zkušenostech městských oblastí a jejich větší kapacitě pro spravování fondů;

32.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby se ve svých akčních plánech týkajících se komunikace zaměřily také na posílení spolupráce mezi různými generálními ředitelstvími, ministerstvy a komunikátory na různých úrovních a na vytvoření přehledu cílových skupin, aby bylo možné vytvářet a předávat sdělení uzpůsobená potřebám konkrétních cílových skupin, a podařilo se tak bezprostředněji oslovit občany na místní úrovni a lépe je informovat;

33.  v této souvislosti zdůrazňuje význam přechodu na jinou kulturu, a to v tom smyslu, že komunikace se stane záležitostí, za níž odpovídají všechny zúčastněné strany, a že hlavními komunikátory se stanou i samotní příjemci;

34.  dále žádá Komisi a členské státy, aby posílily roli a postavení dosavadních komunikačních a informačních sítí a využívaly platformu EU pro elektronickou komunikaci týkající se provádění politiky soudržnosti, na níž by se shromažďovala všechna příslušná data o projektech financovaných z ESI a která by šla nad rámec pouhého popisu projektu a výdajů na něj a umožnila by zpětnou vazbu od koncových uživatelů k procesu jeho provádění a k dosaženým výsledkům; zastává názor, že takováto platforma by také usnadnila hodnocení komunikace o politice soudržnosti;

o
o   o

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů a vládám a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 74, 14.3.2014, s. 1.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0055.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0211.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.
(7) http://www.consilium.europa.eu/press-releases-pdf/2016/11/47244650399_cs.pdf
(8) http://ec.europa.eu/regional_policy/cs/information/publications/brochures/2014/ensuring-the-visibility-of-cohesion-policy-information-and-communication-rules-2014-2020
(9) http://ec.europa.eu/COMMFrontOffice/publicopinion/index.cfm/ResultDoc/download/DocumentKy/67400
(10) http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/informing/dialog/2014/5_vandenbrande_report.pdf
(11) http://cor.europa.eu/en/about/Documents/CoR-communication-plan-2016.pdf
(12) http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/policy/how/studies_integration/impl_partner_report_en.pdf
(13)http://www.interregeurope.eu/fileadmin/user_upload/events/Rotterdam/pdf/Designing_communication_strategy.pdf
(14) https://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/fdc8a04e-590d-47ac-9213-760d4ac76f75/V4_EU15_manazerske-shrnuti.pdf?ext=.pdf
(15) http://www.eapn.eu/images/stories/docs/EAPN-position-papers-and-reports/2014-eapn-handbook-Give-a-voice-to-citizens-Guidelines-for-Stakeholder-Engagement.pdf
(16) Profesní sdružení regionálních veřejnoprávních televizních stanic v Evropě.
(17) Zpráva vypracovaná v rámci hodnocení ex post a prognózy přínosů pro země EU-15 v souvislosti s prováděním politiky soudržnosti v zemích V4, kterou zadalo polské ministerstvo hospodářského vývoje a má název „Jaký prospěch přináší členským státům EU-15 politika soudržnosti prováděná v zemích V4?“.


Efektivnost nákladů sedmého rámcového programu pro výzkum a inovace
PDF 468kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 k efektivnosti nákladů sedmého rámcového programu pro výzkum a inovace (2015/2318(INI))
P8_TA(2017)0246A8-0194/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na hlavu XIX Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozhodnutí č. 1982/2006/ES Evropského Parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013)(1),

–  s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,,

–  s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie(3) („finančního nařízení“),

–  s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2014 spolu s odpověďmi orgánů(4),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 2/2013 s názvem „Zajišťuje Komise efektivní provádění sedmého rámcového programu pro výzkum?“,

–  s ohledem na zprávu výboru pro vědu a techniku Dolní sněmovny Spojeného království nazvanou „Vystoupení z EU: dopady a příležitosti pro vědu a výzkum“ ze dne 16. listopadu 2016(5),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie za rozpočtový rok 2014, oddíl III – Komise(6),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0194/2017),

A.  vzhledem k tomu, že víceletý finanční rámec (VFR) na období 2007–2013 skončil, ale provádění sedmého rámcového programu pro výzkum a inovace (RP7) stále probíhá;

B.  vzhledem k tomu, že výzkumné a inovační projekty v průběhu víceletého finančního rámce 2014–2020 spadají do oblasti působnosti nařízení o programu Horizont 2020;

C.  vzhledem k tomu, že pokud jde o sedmý rámcový program pro výzkum a inovace, neexistuje podle informací Parlamentu žádná komplexní analýza efektivity nákladů;

D.  vzhledem k tomu, že souhrnné hodnocení uvedeného rámcového programu by mělo – v ideálním případě – předcházet vstupu programu Horizont 2020 v platnost;

E.  vzhledem k tomu, že míra chyb a následné hodnocení programu neposkytují komplexní informace o nákladové efektivnosti;

Sedmý rámcový program (RP7)

1.  upozorňuje na to, že sedmý rámcový program činí v celkové výši rozpočtu 55 miliard EUR, což představuje přibližně 3 % celkových výdajů na výzkum a technický rozvoj v Evropě, neboli 25 % konkurenčního financování; během sedmiletého trvání rámcového programu bylo předloženo více než 139 000 výzkumných návrhů, z nichž bylo vybráno 25 000 projektů nejvyšší kvality, které obdržely finanční prostředky; hlavními příjemci u 29 000 organizací, které se účastní rámcového programu, byly mimo jiné univerzity (44 % finančních prostředků sedmého rámcového programu), výzkumné a technologické organizace (27 %), velké soukromé společnosti (11 %) a malé a střední podniky (13 %), zatímco podíl veřejného sektoru (3 %) a organizací občanské společnosti (2 %) byl mnohem méně významný;

2.  je si vědom toho, že sedmý rámcový program slouží příjemcům ze všech členských států EU, přidružených a kandidátských zemí, jako je Švýcarsko, Izrael, Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Turecko, Chorvatsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Srbsko, Albánie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Faerské ostrovy a Moldavsko, a z partnerských zemí v rámci mezinárodní spolupráce;

3.  poukazuje na následné hodnocení sedmého rámcového programu, které bylo provedeno skupinou odborníků na vysoké úrovni(7), jež tento program vyhodnotila jako úspěšný; tato skupina na vysoké úrovni zdůraznila zejména, že tento program:

   podporuje špičkovou vědeckou činnost na individuální a institucionální úrovni,
   podporuje průkopnický výzkum prostřednictvím nového sedmého rámcového programu – NÁPADY (Evropská rada pro výzkum),
   strategicky zapojuje průmysl a malé a střední podniky,
   posiluje nový způsob spolupráce a rámce otevřených inovací,
   je průkopníkem kultury spolupráce a buduje komplexní sítě schopné řešit tematické výzvy, čímž posiluje Evropský výzkumný prostor,
   zabývá se určitými společenskými výzvami prostřednictvím výzkumu, techniky a inovací – sedmý rámcový program – SPOLUPRÁCE;
   podporuje harmonizaci vnitrostátních výzkumných a inovačních systémů a opatření,
   podporuje mobilitu výzkumných pracovníků v Evropě – sedmý rámcový program – LIDÉ vytvořil nezbytné podmínky pro otevřený trh práce pro výzkumné pracovníky,
   podporuje investice do evropských výzkumných infrastruktur,
   dosahuje kritického množství výzkumné činnosti v této oblasti v Evropě a na celém světě;

4.  bere na vědomí, že veřejná konzultace se zúčastněnými subjekty v rámci hodnocení sedmého rámcového programu, která se konala v období od února do května 2015, poukázala na tyto nedostatky:

   vysokou administrativní zátěž a složité právní a finanční předpisy,
   vysokou míra nadměrného zájmu,
   nedostatečné zaměření na společenský dopad,
   příliš úzký rozsah témat a výzev,
   nedostatečný důraz na účast průmyslu,
   vyšší prahovou hodnotou pro nově příchozí, nízkou průměrnou míru úspěšnosti návrhů na úrovni 19 % a žadatelů na úrovni 22 %,
   špatnou komunikace;

5.  je znepokojen tím, že podle komisaře nebude sedmý rámcový program plně proveden a vyhodnocen dříve než v roce 2020, což by mohlo vést ke zpoždění u budoucích následných programů; naléhavě vyzývá Komisi, aby co nejdříve, nejpozději před tím, než představí výzkumný program následující po programu Horizont-2020, zveřejnila hodnotící zprávu;

Zjištění Evropského účetního dvora

6.  se znepokojením zdůrazňuje, že Účetní dvůr se domnívá, že systémy dohledu a kontroly v oblasti výzkumu a jiná vnitřní opatření jsou „částečně účinné“;

7.  žádá Komisi, aby podrobně informovala svůj příslušný výbor o 10 transakcích, které představovaly 77 % chyb v roce 2015, a o přijatých nápravných opatřeních;

8.  se znepokojením konstatuje, že míra chyb v oblasti výzkumu, vývoje a inovací byla v posledních rozpočtových letech vždy vyšší než 5 %;

9.  konstatuje, že v roce 2015 bylo ze 150 operací, které Účetní dvůr kontroloval, 72 (48 %) zatíženo chybami; na základě 38 chyb, které Účetní dvůr vyčíslil, je míra chyb odhadována na 4,4 %; dále v 16 případech vyčíslitelných chyb měli Komise, vnitrostátní orgány nebo nezávislí auditoři dostatek informací k tomu, aby těmto chybám předešli nebo je odhalili a napravili ještě před schválením příslušných výdajů; pokud by se na základě všech těchto informací chyby opravily, byla by míra chyb odhadovaná u této kapitoly o 0,6 procentních bodů nižší;

10.  vyjadřuje politování nad tím, že u 10 z 38 operací, u nichž byla zjištěna vyčíslitelná chyba, Účetní dvůr vykázal chyby přesahující 20 % kontrolovaných položek; na těchto 10 případů (devět ze sedmého rámcového programu pro výzkum a jeden z programu pro konkurenceschopnost a inovace na období 2007–2013) připadá 77 % celkové odhadované míry chyb v oblasti „Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost“ v roce 2015;

11.  s politováním konstatuje, že většina vyčíslitelných chyb, které Účetní dvůr zjistil (33 z 38), se týkala úhrad nezpůsobilých osobních a nepřímých nákladů vykázaných příjemci a že příčinou chyb zjištěných Účetním dvorem ve výkazech nákladů byla téměř ve všech případech mylná interpretace složitých pravidel způsobilosti nebo nesprávně vypočtené způsobilé náklady, což vede k jasnému závěru, že tato pravidla je třeba zjednodušit;

12.  bere na vědomí, že míru zbytkových chyb vypočetla Komise (na konci programu a po opravách) v roce 2014 na 3 % (v roce 2015 na 2,88 %);

13.  připomíná svůj postoj, který vyjádřil v rozhodnutí o udělení absolutoria Komisi za rok 2012 a 2014: „je stále přesvědčen, že Komise by měla i nadále usilovat o dosažení přijatelné rovnováhy mezi atraktivitou programů pro účastníky a legitimní potřebou odpovědnosti a finanční kontroly; v této souvislosti připomíná prohlášení generálního ředitele z roku 2012, že snaha o dosažení 2% míry zbytkových chyb za každou cenu nepředstavuje praktickou strategii“;

14.  vyjadřuje politování nad tím, že hlavním zdrojem chyb jsou nesprávně vypočtené osobní náklady a nezpůsobilé přímé i nepřímé náklady;

15.  poukazuje na zjištění uvedená ve zvláštní zprávě Účetního dvora č. 2/2013, v níž dospěl k závěru, že procesy Komise jsou zaměřeny na zajištění toho, aby financování směřovalo na investice kvalitního výzkumu, a je jimi znepokojen; klade však menší důraz na účinnost;

   stávající informační technologie (IT) neumožňují efektivní provádění projektů a v příslušných osmi útvarech Komise je zaměstnáno za účelem provádění sedmého rámcového programu více než 2 500 zaměstnanců, z nichž 1 500 (60 %) je přímo přiřazeno na provádění specifického programu spolupráce,
   doba pro udělení grantu by měla být dále zkrácena a
   model finanční kontroly u sedmého rámcového programu dostatečně nezohledňuje riziko chyb;

16.  bere na vědomí odpovědi Komise na závěry Účetního dvora, v nichž poukázala na to, že přesto bylo podepsáno 4 324 grantů s téměř 20 000 účastníky, že doba pro udělení grantu se již zkrátila a že kontrolní struktura byla navržena takovým způsobem, aby co nejvíce spoléhala na následné kontroly;

Efektivita nákladů v rámci RP7

17.  zdůrazňuje, že nákladová efektivita by měla být při dosahování politických cílů měřena na základě hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (zásada řádného finančního řízení)(8);

18.  konstatuje, že provádění rámcových programů pro výzkum bylo rozděleno mezi různá generální ředitelství, výkonné agentury, společné podniky, tzv. orgány podle článku 185, Evropskou investiční banku (EIB) a Evropský inovační a technologický institut (EIT);

19.  poukazuje na to, že Generální ředitelství pro výzkum a inovace (GŘ RTD) schválilo v roce 2015 prostředky ve výši 3,8 miliard EUR, z nichž 67,4 % bylo uhrazeno v rámci přímé odpovědnosti generálního ředitelství, 12,6 % uhradily společné podniky, 10,7 % Evropská investiční banka (EIB) a Evropský investiční fond (EIF) a 2,4 % výkonné agentury;

20.  bere na vědomí, že podle výroční zprávy o činnosti GŘ RTD za rok 2015 přispěla Evropská unie na sedmý rámcový program částkou ve výši 44,56 miliard EUR, z nichž 58 % připadlo na Německo (16 %), Spojené království (16 %), Francii (11 %), Itálií (8 %) a Španělsko (7 %);

21.  podotýká, že ředitelství pro výzkum a inovace (GŘ RTD) vytvořilo kontrolní rámec zaměřený na snižování inherentních rizik v různých fázích přímého a nepřímého řízení grantů; kromě toho GŘ RTD zavedlo strategii dozoru u finančních nástrojů, které uplatňuje Evropská investiční banka (EIB) a Evropský investiční fond (EIF);

22.  bere na vědomí skutečnost, že GŘ RTD v rámci sedmého rámcového programu na období let 2007–2013 do konce roku 2015 dokončilo a uzavřelo 3 035 grantových dohod z celkového počtu 4 950 a 1 915 projektů, s tím, že je nutné ještě uhradit částku ve výši 1,6 miliard EUR; v roce 2015 GŘ RTD vydalo 826 konečných plateb; vybízí GŘ, aby tyto statistiky vypracovalo i v následujících rozpočtových letech;

23.  poukazuje zejména na to, že ukazatele, jako je doba mezi podáním žádosti a udělením grantu, podáním žádosti a získáním příslušných informací a podáním žádosti a uskutečněním platby, vykazovaly pozitivní trend a byly považovány za uspokojivé (93–100% shoda);

24.  bere na vědomí, že GŘ RTD provedlo 1 550 auditů, které zahrnovaly 1 404 příjemců a 58,7 % rozpočtu během sedmého programovacího období;

25.  poznamenává, že podle GŘ RTD byly pro dohled a koordinaci činnosti týkající se výkonných agentur zaměstnány lidské zdroje, které činí ekvivalent 9,4 zaměstnance na plný úvazek, což představuje 1,26 milionu EUR neboli 1,35 % celkových administrativních nákladů; kromě toho v roce 2015 vynaložila Výkonná agentura pro výzkum (REA) a Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERCEA) provozní rozpočet ve výši 1,94 miliard EUR a Výkonná agentura pro malé a střední podniky (EASME) a Výkonná agentura pro inovace a sítě (INEA) prostředky na platby ve výši 480,5 milionu EUR;

26.  poukazuje na to, že GŘ RTD vznikly náklady ve výši 1,67 milionu EUR, tj. 0,35 % ze 479,9 milionu EUR vyplacených do společných podniků pro dohled nad jejich činností; dále konstatuje, že GŘ RTD vznikly náklady ve výši 0,7 milionu EUR, což představuje 0,78 % plateb uhrazených orgánům podle článku 185 pro dohled nad jejich činností;

27.  zdůrazňuje, že společné podniky a subjekty podle článku 185 jsou zodpovědné za provádění svých vlastních auditů, jejichž výsledky musejí být sděleny GŘ RTD;

28.  se znepokojením konstatuje, že GŘ RTD odhadlo celkovou zjištěnou míru chyb na 4,35 %, a že současně s tím má generální ředitelství za to, že míra zbytkových chyb (po ukončení programu a po opravách) je na úrovni 2,88 %;

29.  konstatuje, že do konce roku 2016 činí částka, která má být navrácena, 68 milionu EUR, z čehož 49,7 milionu EUR bylo skutečně vybráno;

30.  konstatuje však, že pravidla sedmého programovacího období se dostatečně neslučovala s obecnými obchodními postupy, že kontrolní systém měl být lépe vyvážen z hlediska rizik a kontroly, že příjemci potřebovali lepší pokyny, aby se vyrovnali se složitostí režimu, a že metody proplácení měly být účinnější;

31.  je znepokojen tím, že výroční zpráva o činnosti GŘ RTD ukázala, že na konci roku 2015 stále nebylo dokončeno 1 915 projektů RP7 v hodnotě 1,63 miliardy EUR, což by mohlo zdržet provádění programu Horizont 2020;

32.  bere na vědomí zájem Evropské unie na vytvoření synergií mezi odvětvím výzkumu a inovací na jedné straně a strukturálními fondy na straně druhé;

33.  konstatuje, že Komise by měla zajistit, aby byl sedmý rámcový program a vnitrostátní financování výzkumu v souladu s pravidly státní podpory EU, aby se zabránilo nesrovnalostem a dvojímu financování; zdůrazňuje, že by se měly zohlednit zvláštní vnitrostátní rysy;

34.  poukazuje na význam finančních nástrojů v oblasti výzkumu a inovací; zdůrazňuje, že pokud jde o konkurenceschopnost výzkumu, může použití finančních nástrojů na projekty s vyšší úrovní technické připravenosti zajistit dostatečnou návratnost veřejných investic; poukazuje v této souvislosti na to, že „finanční nástroj na sdílení rizik (RSFF, 2007–2013) poskytuje úvěry a hybridní nebo mezaninové financování s cílem zlepšit přístup projektů v oblasti výzkumu a inovací k rizikovému financování, bere na vědomí, že příspěvek Unie na finanční nástroj pro sdílení rizik (RSFF) 2007–2015 ve výši 961 milionů EUR podpořil činnosti, které představují více než 10,22 miliardy EUR z očekávané částky 11,31 miliard EUR“; poukazuje na to, že nástroj pro sdílení rizik (RSI) pro malé a střední podniky poskytl financování ve výši více než 2,3 miliardy EUR, přičemž Unie přispěla částkou 270 milionů EUR(9); je toho názoru, že tyto údaje podtrhují velký zájem podniků a ostatních příjemců o rizikové financování;

35.  konstatuje, že finanční nástroje sedmého programovacího období by se měly více zaměřit na to, aby byli podporováni nováčci s omezeným přístupem k financování v oblasti výzkumu a inovací;

36.  konstatuje, že určitá opatření doporučená externím auditorem nebo útvarem interního auditu Komise, konkrétně dvě opatření týkající se kontrolních systémů pro dohled nad externími subjekty a tři opatření ve prospěch účastnického záručního fondu, nebyla zohledněna;

37.  navrhuje lepší sdělování výsledků v členských státech a provádění informačních kampaní k programu;

Budoucí perspektivy v rámci programu Horizont 2020

38.  zdůrazňuje, že v rámci programu Horizont 2020 bylo do konce roku 2015 uveřejněno 198 výzev se lhůtou pro předkládání návrhů do tohoto data a že v reakci na tyto výzvy bylo obdrženo celkem 78 268 návrhů, z nichž 10 658 bylo zařazeno na hlavní nebo rezervní seznam, což při zohlednění pouze způsobilých návrhů znamená přibližně 14% míru úspěšnosti; poukazuje na to, že ve stejném období bylo s příjemci uzavřeno 8 832 grantových dohod, z nichž 528 podepsalo GŘ RTD;

39.  uznává, že v sedmém rámcovém programu bylo oproti šestému rámcovému programu ušetřeno 551 milionů EUR a že Komise usilovala o další zjednodušení provádění programu Horizont 2020 ve srovnání se sedmým programovacího období; zdůrazňuje, že je důležité, aby v zájmu zachování rovného zacházení s příjemci evropské finanční pomoci bylo zjednodušení prospěšné pro všechny oblasti politiky, včetně strukturálních fondů;

40.  s uspokojením konstatuje, že GŘ RTD usiluje o další snížení režijních nákladů tím, že správu smluv svěřuje výkonným agenturám a ostatním subjektům; zdůrazňuje v tomto ohledu, že v rámci programu Horizont 2020 bude 55 % rozpočtu spravováno výkonnými agenturami;

41.  zdůrazňuje, že velký počet politických aktérů, včetně generálních ředitelství Komise, výkonných agentur, společných podniků a orgánů podle článku 185 vyžaduje značnou koordinaci, jejíž účinnost má zásadní význam;

42.  bere na vědomí, že pokud jde o legalitu těchto plateb, existují mezi názorem Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) a Komise na straně jedné a názorem Účetního dvora na straně druhé rozdíly; je toho názoru, že tento spor nesmí být vyřešen na úkor příjemců, kteří jednali v dobré víře;

43.  vítá skutečnost, že v rámci programu Horizont 2020:

   je programová struktura jednodušší a zajišťuje interoperabilitu mezi různými částmi,
   je uplatňován společný soubor jednotně uplatňovaných pravidel,
   nyní existuje jedna sazba financování jednoho projektu,
   na nepřímé náklady se vztahuje paušální sazba (25 %),
   je kontrolována pouze finanční životaschopnost koordinátorů projektu,
   byl zaveden lépe měřitelný přístup založený na výkonnosti,
   na oblast výzkumu a inovací se uplatňuje jednotná auditní strategie,
   byl vytvořen jednotný portál pro účastníky řízení grantů a odborníky,
   granty, smlouvy s odborníky a archivace jsou řízeny elektronicky;

44.  vítá vytvoření společného centra podpory, které pomůže koordinovat a provádět program účinným a harmonizovaným způsobem ve všech sedmi generálních ředitelstvích Komise, čtyřech výkonných agenturách a společných podnicích; poukazuje na to, že ode dne 1. ledna 2014 poskytuje společné centrum podpory společné služby v oblasti právní podpory, auditů ex post, IT systémů a operací, obchodních procesů, informací o programu a údajů pro všechna generální ředitelství zabývající se výzkumem, výkonné agentury a společné podniky, které provádějí program Horizont 2020;

45.  navrhuje, aby byla za účelem poskytování kvalitní technické podpory v terénu posílena úloha národních kontaktních míst; konstatuje, že výroční posouzení výsledků, odborná příprava a podpora efektivně fungujících národních kontaktních míst zvýší míru úspěšnosti programu Horizont 2020;

46.  vítá skutečnost, že podíl finančních prostředků přidělených z programu Horizont 2020 malým a středním podnikům se zvýšil z 19,4 % v roce 2014 na 23,4 % v roce 2015, a doporučuje tento trend aktivně podporovat;

47.  považuje za nepřijatelné, že GŘ RTD nedodrželo požadavek Parlamentu, aby generální ředitelství Komise ve svých výročních zprávách o činnosti zveřejňovala veškerá svá doporučení pro jednotlivé země;

48.  žádá Komisi, aby přijala opatření, která by zajistila stejné odměny pro výzkumné pracovníky provádějící tutéž činnost v rámci téhož projektu, a aby poskytla seznam všech kotovaných společností, které ve svých ročních účetních závěrkách vykazují zisk a jež získávají finanční prostředky z programu Horizont 2020, rozdělený podle státní příslušnosti;

49.  bere na vědomí, že prvky nově zařazené do programu Horizont 2020 rovněž odráží připomínky Účetního dvora;

50.  připomíná, že se připravuje devátý rámcový program pro výzkum; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se při jeho definici použily osvědčené postupy z programu Horizont 2020; navrhuje přidělit více finančních prostředků na inovace, což je hospodářsky účinné pro podnikatelský sektor, a zajistit větší flexibilitu v rámci rozpočtů jednotlivých dílčích programů, aby se zabránilo nedostatku finančních prostředků v případě těch, jež jsou klasifikovány jako „vynikající“;

Dopady vystoupení Spojeného království z Evropské unie na RP7

51.  respektuje hlasování občanů Spojeného království ze dne 23. června 2016, v němž vyjádřili politickou vůli opustit Evropskou unii;

52.  vítá práci Dolní sněmovny Spojeného království při hodnocení dopadů tohoto hlasování na poli vědy a výzkumu(10) a ve snaze udržet negativní dopad na evropskou konkurenceschopnost na minimu;

53.  poukazuje na to, že organizace se sídlem ve Spojeném království obdržely prostřednictvím výzev grantového financování v roce 2014 částku ve výši 1,27 miliardy EUR, což představuje 15 % z celkového financování, a v roce 2015 částku ve výši 1,18 miliardy EUR, což představuje 15,9 % z celkového financování – nejvyšší podíl finančních prostředků EU, které v daném roce obdržel členský stát EU(11);

Závěry

54.  dospěl k závěru, že celkově bylo řízení sedmého rámcového programu ze strany Komise z hlediska nákladů efektivní; konstatuje, že tento program rovněž zvýšil svou efektivnost navzdory prodlevám a opakovaným chybám při jeho provádění;

55.  s potěšením konstatuje, že obavy Účetního dvora byly vzaty v úvahu;

56.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly prvky modernizace zavedené v rámci programu Horizont 2020, jako jsou například pevné sazby u nepřímých nákladů, jednotná auditní strategie, jednotný portál účastníků atd., používány podobným způsobem i v jiných oblastech politiky, např. v případě strukturálních fondů; zdůrazňuje, že se všemi příjemci grantů by mělo být zacházeno spravedlivě a rovnocenně;

57.  žádá členské státy, aby vyvinuly mimořádné úsilí za účelem dosažení cíle investovat 3 % HDP do oblasti výzkumu; domnívá se, že by to podnítilo dosahování špičkových výsledků a inovace; žádá v tomto smyslu Komisi, aby prozkoumala možnost navrhnout Pakt pro vědu na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a navázala přitom na stávající dynamiku Paktu starostů a primátorů;

58.  je znepokojen tím, že obě agentury, Výkonná agentura pro výzkum (REA) a Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERCEA), ve své hodnotící zprávě poukazují na to, že pokud jde o cyklickou zpětnou vazbu a komunikaci mezi Komisí a výkonnými agenturami, ještě stále existuje prostor ke zlepšení;

o
o   o

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládám a parlamentům členských států, Evropskému účetnímu dvoru a Komisi.

(1) Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.
(3) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(4) Úř. věst. C 373, 10.11.2015, s. 1.
(5) http://www.parliament.uk/business/committees/committees-a-z/commons-select/science-and-technology-committee/inquiries/parliament-2015/leaving-the-eu-inquiry-16-17/publications/
(6) Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 25.
(7) Závazek a soudržnost, následné hodnocení sedmého rámcového programu EU, listopad 2015 https://ec.europa.eu/research/evaluations/pdf/fp7_final_evaluation_expert_group_report.pdf
(8) Hlava II Kapitola 7 finančního nařízení.
(9)COM(2016)0675, s. 18 a 19.
(10) Viz zpráva výboru pro vědu a techniku Dolní sněmovny Spojeného království ze dne 16. listopadu 2016.
(11) Zpráva o monitorování programu Horizont 2020 za rok 2015, s. 21 a násl.


Osoby bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii
PDF 435kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii (2016/2220(INI))
P8_TA(2017)0247A8-0182/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na ustanovení nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, včetně těch, které se týkají práva na občanství, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Úmluva o právech dítěte, Úmluva o odstranění rasové diskriminace, Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin,

–  s ohledem na další nástroje Organizace spojených národů pro absenci státní příslušnosti a práva na občanství, jako je např. závěr Výkonného výboru vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) č. 106 o identifikaci, prevenci a omezení případů bezdomovectví a ochraně osob bez státní příslušnosti(1) podpořený rezolucí Valného shromáždění OSN č. A/RES/61/137 z roku 2006,

–  s ohledem na kampaň UNHCR s cílem odstranit do roku 2024 problém osob bez státní příslušnosti(2) a na celosvětovou kampaň za rovná práva týkající se státní příslušnosti, podporované mimo jiné úřadem UNHCR a agenturou UN Women a schválené Radou OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 15. července 2016 o lidských právech a svévolném zbavování občanství (A/HRC/RES/32/5),

–  s ohledem na Vídeňskou deklaraci a akční plán(3), které přijala Světová konference OSN o lidských právech dne 25. června 1993,

–  s ohledem na obecné doporučení č. 32 Výboru pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) o genderových aspektech postavení uprchlíka, azylu, státní příslušnosti a ztráty státní příslušnosti žen(4),

–  s ohledem na Deklaraci lidských práv Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN)(5),

–  s ohledem na čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii, který uvádí, že „ve svých vztazích s okolním světem“ musí Unie přispívat k „vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů“,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 20. července 2015 o akčním plánu pro lidská práva a demokracii 2015–2019(6),

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii ze dne 25. června 2012(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 4. prosince 2015 o problematice osob bez státní příslušnosti(8),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. června 2016 o strategii EU vůči Myanmaru/Barmě(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o Myanmaru a zvláště o situaci Rohingyů(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(12),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnější politiky z listopadu 2014 nazvanou „Řešení dopadu absence státní příslušnosti na lidská práva v rámci vnějších vztahů EU“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0182/2017),

A.  vzhledem k tomu, že region jižní a jihovýchodní Asie tvoří státy Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Brunej, Filipíny, Indie, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Maledivy, Myanmar, Nepál, Pákistán, Singapur, Šrí Lanka, Thajsko, Východní Timor a Vietnam a všechny tyto státy jsou členy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) nebo Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC) nebo mají v těchto sdruženích status pozorovatele;

B.  vzhledem k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv potvrzuje, že všichni lidé se rodí sobě rovni co do důstojnosti a práv; vzhledem k tomu, že právo na státní příslušnost a právo nebýt svévolně zbaven své státní příslušnosti je zakotveno v článku 15 této deklarace i v dalších mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že tyto mezinárodní právní nástroje však svého prvořadého cíle – zajistit právo každého člověka na státní příslušnost – musí teprve dosáhnout;

C.  vzhledem k tomu, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná a vzájemně závislá; vzhledem k tomu, že lidská práva a základní svobody jsou od narození právy všech lidí a jejich ochrana a podpora je tím nejdůležitějším úkolem vlády;

D.  vzhledem k tomu, že Úmluva o právech dítěte, která byla ratifikována ve všech zemích jižní a jihovýchodní Asie, stanovuje, že dítě je registrováno ihned po narození a má právo na státní příslušnost; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že polovina osob bez státní příslušnosti na světě jsou děti a že mnohé z nich jsou od narození bez státní příslušnosti;

E.  vzhledem k tomu, že v Deklaraci lidských práv sdružení ASEAN se uvádí, že každý člověk má podle zákona právo na státní příslušnost a nikdo „nesmí být svévolně zbaven občanství ani mu nesmí být odpíráno právo na změnu občanství“;

F.  vzhledem k tomu, že osoba bez státní příslušnosti je v Úmluvě o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 definována jako osoba, „kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana“; vzhledem k tomu, že příčiny absence státní příslušnosti mohou být různé – jsou jimi například: vznik následnických států, události související s nuceným útěkem, migrace a obchodování s lidmi a také změny a mezery v právních předpisech o státní příslušnosti, skončení platnosti občanství následkem dlouhodobého pobytu mimo zemi původu, svévolné zbavení státní příslušnosti, diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu nebo jiných důvodů, administrativní a byrokratické překážky, mimo jiné při získávání nebo registraci rodných listů; vzhledem k tomu, že většinu těchto příčin, ne-li všechny, lze shledat u případů osob bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii;

G.  vzhledem k tomu, že je důležité si uvědomit, že jinou otázku představuje osoba bez státní příslušnosti a jinou uprchlíci; většina lidí bez státní příslušnosti nikdy neopustila místo, kde narodila, ani nikdy nepřekročila mezinárodní hranice;

H.  vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti je komplexním problémem a vede k široké škále případů porušování lidských práv, která mimo jiné zahrnuje problémy s rodnými listy a dalšími matričními dokumenty stejně jako problémy týkající se majetkových práv, vyloučení z programů péče o zdraví dětí a ze systémů veřejného školství, vlastnictví podniků, politického zastoupení a volební účasti, přístupu k sociálnímu zabezpečení a k veřejným službám; vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti může přispívat k obchodu s lidmi, svévolnému zadržování, porušování svobody pohybu, vykořisťování a zneužívání dětí a diskriminaci žen;

I.  vzhledem k tomu, že i přes velmi znepokojivý dopad na celosvětová a regionální lidská práva se absenci státní příslušnosti nadále věnuje omezená mezinárodní pozornost a nadále je vnímána jako vnitřní záležitost jednotlivých států; vzhledem k tomu, že by se snížení míry a posléze úplné odstranění absence státní příslušnosti mělo na mezinárodní úrovni stát prioritou v oblasti lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že v jižní a jihovýchodní Asii, v zemích, jako je Nepál, Malajsie a Brunej, stále existuje legislativní diskriminace na základě pohlaví, například při získávání nebo udělování státní příslušnosti dítěti nebo manželce/manželovi státního příslušníka dané země;

K.  vzhledem k tomu, že úřad UNHCR odhadl, že 135 milionů dětí v celém regionu mladších 5 let není registrováno a je vystaveno riziku, že nebude mít žádnou státní příslušnost;

L.  vzhledem k tomu, že odstranění absence státní příslušnosti zároveň povede k větší demokracii, protože bývalé osoby bez státní příslušnosti budou součástí demokratického procesu a budou k němu moci přispívat;

M.  vzhledem k tomu, že složitý problém, který absence státní příslušnosti představuje, zůstává na nejzazším okraji mezinárodního práva a politiky, přestože se nejedná o zanedbatelnou otázku;

N.  vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti oslabuje vyhlídky dotčených obyvatel na rozvoj a účinné provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

O.  vzhledem k tomu, že globální akční plán UNHRC týkající se odstranění problému osob bez státní příslušnosti (na období 2014–2024) má za cíl podpořit vlády při řešení nejvážnějších případů absence státní příslušnosti, předejít vzniku nových případů a lépe skupiny lidí bez státní příslušnosti identifikovat a chránit; vzhledem k tomu, že opatření 10 tohoto akčního plánu poukazuje také na potřebu zlepšit kvalitativní a kvantitativní údaje o osobách bez státní příslušnosti; vzhledem k tomu, že se EU zavázala aktivně podporovat tento akční plán;

P.  vzhledem k tomu, že závěry Rady o akčním plánu pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 potvrzují, že je důležité se problematikou osob bez státní příslušnosti zabývat v rámci vztahů s prioritními zeměmi a zaměřit se na předcházení vzniku rozsáhlých skupin osob bez státní příslušnosti v důsledku konfliktů, vysídlení a rozpadu státních útvarů;

Q.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě – otázky týkající se jednotlivých zemí a regionů ze dne 20. září 2016 potvrzuje, že cílem EU je zvýšit důslednost, účinnost a viditelnost politiky lidských práv v rámci zahraniční politiky EU a zviditelnit spolupráci EU s OSN a regionálními lidskoprávními mechanismy s cílem podpořit regionální odpovědnost a prosazovat univerzálnost lidských práv, a vzhledem k tomu, že zpráva výslovně uvádí, že tento cíl zahrnuje zahájení prvního politického dialogu o lidských právech s mechanismy sdružení ASEAN na podporu lidských práv;

R.  vzhledem k tomu, že se EU rozhodla klást na lidská práva stěžejní důraz ve svých vztazích se zeměmi mimo EU;

S.  vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti podporuje přesuny obyvatelstva, emigraci a obchodování s lidmi, což destabilizuje celé subregiony;

T.  vzhledem k tomu, že velká část z celosvětových 10 milionů osob bez státní příslušnosti žije v jižní a jihovýchodní Asii, přičemž největší skupinu osob bez státní příslušnosti na světě představují Rohingyové v Myanmaru s 1 milionem jedinců evidovaným v rámci mandátu UNHCR, a další velké skupiny osob bez státní příslušnosti se nacházejí v Thajsku, Malajsii, Bruneji, Vietnamu, na Filipínách a v dalších zemích; vzhledem k tomu, že Tibeťané bez státní příslušnosti žijí v zemích jako Indie a Nepál; vzhledem k tomu, že některé z těchto skupin spadají pod mandát UNHCR v otázce osob bez státní příslušnosti, jiné ovšem nikoli; vzhledem k tomu, že statistické pokrytí a podávání zpráv o obyvatelstvu bez státní příslušnosti po celém světě je neúplné, ne všechny země totiž vedou statistiky podchycující tento jev; vzhledem k tomu, že státy jižní a jihovýchodní Asie evidují vleklé a nevyřešené případy stejně jako případy, v nichž došlo k pokroku;

U.  vzhledem k tomu, že státy jižní a jihovýchodní Asie dosáhly v uplynulých letech pokroku novelizacemi právních předpisů o státní příslušnosti, kterými byla zavedena náležitá opatření předcházející výskytu osob bez státní příslušnosti a umožňující těmto osobám získat občanství; vzhledem k tomu, že toto úsilí je třeba zvýšit a přijaté právní předpisy se také musí v praxi dodržovat;

V.  vzhledem k tomu, že Rohingyové jsou podle OSN jednou z nejpronásledovanějších menšin na světě, tvoří jednu z největších skupin osob bez státní příslušnosti a bez státní příslušnosti jsou oficiálně od přijetí zákona o barmském občanství v roce 1982; vzhledem k tomu, že Myanmar i okolní státy považují Rohingye za nežádoucí, přestože v některých z těchto států žijí velké skupiny uprchlíků; vzhledem k tomu, že v Arakanském státě neustále dochází ke střetům; vzhledem k tomu, že tisíce uprchlíků, kterým se podařilo se dostat přes hranici do Bangladéše, zoufale potřebují humanitární pomoc a jsou násilně odsouvány zpět, což je porušením mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že Rohingyové prchají před politikou kolektivního trestání v Arakanském státě, kde bezpečnostní síly stupňují nevybíravé odvetné útoky, údajně ostřelují vesničany z bitevních vrtulníků, vypalují domovy, provádějí svévolné zatýkání a znásilňují ženy a dívky; vzhledem k tomu, že dosavadní domácí i mezinárodní reakce na zhoršení stavu dodržování lidských práv a humanitární krizi Rohingyů byly do značné míry nedostatečné a mnoho nástrojů k vyřešení tohoto problému dosud nebylo využito;

W.  vzhledem k tomu, že statisíce tzv. Bihárců nebyly po bangladéšské válce za nezávislost považovány za občany Bangladéše, když Pákistán odmítl jejich repatriaci; vzhledem k tomu, že od roku 2003 soudy nicméně několikrát potvrdily, že Bihárci jsou občany Bangladéše; vzhledem k tomu, že velké množství Bihárců stále není plně začleněno do bangladéšské společnosti a rozvojových programů a mnoho z nich nemůže svá znovu potvrzená práva naplno uplatňovat;

X.  vzhledem k tomu, že v jižní a jihovýchodní Asii žije mnoho dalších skupin osob bez státní příslušnosti; vzhledem k tomu, že v posledních letech však byla zaznamenána řada pozitivních změn, jako např. v Indonésii, která v roce 2006 odstranila diskriminaci na základě pohlaví při nabývání státní příslušnosti a reformovala svůj zákon o státní příslušnosti, takže indonéští migranti pobývající déle než pět let v zahraničí již nemohou být zbaveni občanství, pokud by to mělo za následek, že se ocitnou bez státní příslušnosti; v Kambodži bylo zrušeno zpoplatnění zápisu do matriky, pokud je proveden do 30 dnů po narození; ve Vietnamu, který v roce 2008 usnadnil možnost získat občanství pro každého, kdo je bez státní příslušnosti a má ve Vietnamu dlouhodobý pobyt po více než 20 let; a v Thajsku, kde po reformě zákonů o státní příslušnosti a o registraci obyvatelstva získalo o roku 2011 státní příslušnost 23 000 osob bez státní příslušnosti;

Y.  vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby vlády a příslušné orgány všech zemí v tomto regionu jednaly plně v souladu se zásadou nenavracení a ochranou uprchlíků, v souladu se svými mezinárodními závazky a mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

Z.   vzhledem k tomu, že skupiny osob bez státní příslušnosti by měly mít přístup k humanitárním programům poskytujícím zdravotní péči, potraviny, vzdělávání a pomoc v oblasti výživy;

1.  je znepokojen miliony případů osob bez státní příslušnosti po celém světě, zejména v jižní a jihovýchodní Asii, a vyjadřuje svou solidaritu s těmito osobami;

2.  je krajně znepokojen situací menšiny Rohingyů v Myanmaru; je zděšen zprávami o masivním porušování lidských práv a pokračující represi a diskriminaci Rohingyů a tím, že nejsou uznáni za členy myanmarské společnosti, což vypadá jako koordinovaná kampaň etnických čistek; zdůrazňuje, že Rohingyové žili na území Myanmaru po mnoho generací a mají plné právo na myanmarské občanství, protože je v minulosti měli, a na všechna práva a povinnosti, které z něho vyplývají; naléhavě vyzývá vládu a orgány Myanmaru, aby obnovily myanmarské občanství menšině Rohingyů; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby byl do Arakanského státu umožněn přístup humanitárním organizacím, mezinárodním pozorovatelům, nevládním organizacím a novinářům; je přesvědčen, že bude třeba zorganizovat nestranné vyšetřování, aby se ti, kteří se porušování lidských práv dopouštějí, ze svých činů zodpovídali; dále je přesvědčen, že jsou naléhavě zapotřebí opatření, která zabrání další diskriminaci, projevům nepřátelství a násilnostem vůči menšinám nebo podněcování k takovému jednání; očekává, že nositelka Nobelovy ceny za mír a laureátka Sacharovovy ceny paní Su Ťij využije různých funkcí, které zastává v myanmarské vládě, k tomu, aby se přiblížilo vyřešení tohoto problému;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že se absence státní příslušnosti v některých případech využívá k tomu, aby byly určité komunity marginalizovány a zbaveny svých práv; je přesvědčen, že právní, politické a sociální začlenění menšin je klíčovým prvkem přechodu k demokracii a že řešení problémů spojených s absencí státní příslušnosti by přispělo k lepší sociální soudržnosti a politické stabilitě;

4.  upozorňuje na to, že absence státní příslušnosti může vyvolat velmi vážné humanitární krize, a opakuje, že by osoby bez státní příslušnosti měly mít přístup k humanitárním programům; zdůrazňuje skutečnost, že absence státní příslušnosti často znamená nedostatečný přístup ke vzdělání, zdravotnictví, práci, svobodě volného pohybu a bezpečnosti;

5.  je znepokojen nedostatkem údajů o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii, je k dispozici jen málo údajů nebo vůbec žádné například z Bhútánu, Indie, Nepálu a Východního Timoru; dále je znepokojen tím, že i když jsou k dispozici celková čísla, scházejí rozčleněné údaje například pro ženy, děti a jiné zranitelné skupiny; poukazuje na to, že v důsledku toho, že tyto informace chybějí, je obtížnější formulovat cílené kroky, mimo jiné v rámci kampaně UNHCR s cílem odstranit do roku 2024 problém osob bez státní příslušnosti; důrazně vybízí země v jižní a jihovýchodní Asii, aby zpracovaly a poskytly spolehlivé a veřejné členěné údaje o osobách bez státní příslušnosti;

6.  poukazuje na to, že jsou i pozitivní příklady, například filipínská iniciativa z května 2016 s cílem řešit potřebu údajů o rozsahu a situaci dětí bez státní příslušnosti v tomto regionu; vyzývá EU, aby nabídla svou spolupráci a podporu s cílem komplexně zmapovat případy osob bez státní příslušnosti a určit projekty k odstranění tohoto problému v daném regionu;

7.  je hluboce znepokojen tím, že ve státech Brunej, Malajsie a Nepál existuje diskriminační legislativa na základě pohlaví; zdůrazňuje, že je třeba provést přezkum ustanovení souvisejících s právními předpisy o státní příslušnosti, konkrétně v Úmluvě o právech dítěte a Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen;

8.  vítá pozitivní vývoj v tomto regionu a úsilí na Filipínách, ve Vietnamu a v Thajsku a podněcuje země v tomto regionu k tomu, aby postupovaly společně a sdílely příklady dobré praxe a úsilí s cílem odstranit absenci státní příslušnosti v celém regionu;

9.  připomíná situaci v tomto regionu po odstranění absence státní příslušnosti a lidskoprávní princip participace; podporuje začleňování komunit postižených absencí státní příslušnosti a bývalých osob bez státní příslušnosti do rozvojových projektů a plánování; podněcuje vlády a rozvojové projekty k tomu, aby se zabývaly diskriminací v situaci po odstranění absence státní příslušnosti po vzoru čl. 4 odst. 1 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, jehož cílem je urychlit dosažení skutečné rovnosti;

10.  jakkoli uznává svrchované právo jednotlivých států rozhodovat v záležitostech občanství, naléhavě vyzývá země, v nichž žijí skupiny osob bez státní příslušnosti, aby podnikly konkrétní kroky k vyřešení tohoto problému v souladu se zásadami zakotvenými v mezinárodních úmluvách, které všechny tyto státy ratifikovaly, zejména v Úmluvě o právech dítěte; bere na vědomí řadu pozitivních změn, k nimž v tomto regionu došlo;

11.  naléhavě vyzývá vládu Bangladéše, aby se zavázala k jasnému plánu umožňujícímu plné provádění mírové dohody o Čittágongských horách z roku 1997, což umožní rehabilitaci vysídlených lidí etnika Jumma, kteří v současné době žijí v Indii a nemají státní příslušnost;

12.  důrazně vybízí státy, aby zavedly záruku, která je rovněž zakotvena v Úmluvě o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, že osoba narozená v určitém státě zároveň získá státní příslušnost tohoto státu, pokud by jinak zůstala bez státní příslušnosti;

13.  zdůrazňuje souvislost mezi absencí státní příslušností a sociální a ekonomickou zranitelností; naléhavě vyzývá vlády rozvojových zemí, aby předcházely odpírání, ztrátě nebo odebírání státní příslušnosti z diskriminačních důvodů, přijaly spravedlivé zákony upravující otázku státní příslušnosti a zavedly přístupná, finančně dosažitelná a nediskriminační řízení pro vydávání dokladů o státní příslušnosti;

14.  vítá závazek Rady zabývat se problematikou osob bez státní příslušnosti v rámci vztahů s prioritními zeměmi, vyjádřený v závěrech k akčnímu plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019, a také vítá závazek Rady posílit vztah se sdružením ASEAN; doporučuje, aby se úsilí nezaměřovalo pouze na vznik obyvatelstva bez státní příslušnosti v důsledku konfliktu, vysídlení a rozpadu státních útvarů, ale aby se rozšířilo též o další příslušná hlediska, jako je absence státní příslušnosti v důsledku diskriminace a také v důsledku toho, že neprobíhá řádný zápis novorozenců do matrik a registrace obyvatel;

15.  připomíná kroky slíbené v akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 ve věci vytvoření společného rámce ze strany Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) pro účely řešení problematiky osob bez státní příslušnosti se třetími zeměmi; zdůrazňuje, že vytvoření a šíření formálního rámce by bylo prostředkem k tomu, jak Evropská unie podpoří cíl UNHCR odstranit problém osob bez státní příslušnosti ve světě do roku 2024;

16.  vyzývá EU, aby prosazovala vytvoření globálních řešení problému osob bez státní příslušnosti spolu s konkrétními regionálními nebo místními strategiemi, protože univerzální přístup nebude k odstranění tohoto problému stačit;

17.  je přesvědčen, že EU by měla více zdůrazňovat výrazný dopad absence státní příslušnosti na globální otázky, jako je vymýcení chudoby, provádění Agendy udržitelného rozvoje 2030 a cílů udržitelného rozvoje, prosazování práv dítěte a nutnost řešit problém nelegální migrace a obchodování s lidmi;

18.  vítá přijetí cíle udržitelného rozvoje č. 16.9, podle kterého by se právní identita a registrace při narození měly vztahovat na všechny osoby; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že problém absence státní příslušnosti není v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 výslovně uveden ani jako důvod pro diskriminaci, ani jako cíl pro snížení chudoby; vyzývá EU a členské státy, aby v rámci provádění cílů udržitelného rozvoje zvážily zavedení ukazatelů absence státní příslušnosti do svých mechanismů sledování a podávání zpráv;

19.   zdůrazňuje důležitost účinné strategie komunikace o problému absence státní příslušnosti s cílem zvýšit informovanost o této otázce; vyzývá EU, aby více a lépe komunikovala o problému absence státní příslušnosti ve spolupráci s UNHCR a prostřednictvím svých delegací v příslušných třetích zemích a zaměřila se na porušování lidských práv v důsledku absence státní příslušnosti;

20.  vyzývá EU, aby vypracovala komplexní strategii pro řešení problému absence státní příslušnosti na základě dvou souborů opatření; domnívá se, že první soubor by měl řešit naléhavé situace a druhý by měl vymezit dlouhodobá opatření k odstranění problému absence státní příslušnosti; je přesvědčen, že by se tato strategie měla zaměřit na omezený počet priorit a že by EU měla převzít iniciativu v případě naléhavých situací s cílem zvýšit informovanost o problému absence státní příslušnosti na mezinárodní úrovni;

21.  zdůrazňuje, že komplexní strategie EU pro odstranění absence státní příslušnosti by měla být přizpůsobitelná specifickým situacím, jimž čelí osoby bez státní příslušnosti; zdůrazňuje, že mají-li být vymezena vhodná opatření, je třeba rozlišovat mezi absencí státní příslušnosti v důsledku nedostatečné administrativní kapacity a absencí státní příslušnosti v důsledku diskriminační státní politiky vůči některým komunitám nebo menšinám;

22.  doporučuje členským státům, aby si podporu pokroku při řešení problematiky osob bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii stanovily jako prioritu, a navrhuje nový komplexní politický přístup, v rámci něhož by měly mimo jiné:

   podněcovat státy k přistoupení k úmluvám týkajícím se problematiky osob bez státní příslušnosti tím, že budou při bilaterálních kontaktech mezi parlamenty a ministerstvy vyzdvihovat výhody tohoto přistoupení;
   podporovat odvětvové subjekty ASEAN a SAARC při podpoře příslušných členských států těchto sdružení v tom, aby dále naplňovaly vykonávat právo na státní příslušnost a snažily se odstranit problém absence státní příslušnosti;
   zdůrazňovat na mnohostranných fórech význam úmluv o problematice osob bez státní příslušnosti;
   hovořit se státy a hájit výhody výhody celostátního sběru mezisektorových, rozčleněných a ověřitelných údajů o osobách bez státní příslušnosti a osobách s neurčenou státní příslušností, protože identifikace osob bez státní příslušnosti je pro dotyčné státy prvním krokem k přijetí nezbytných opatření k odstranění problému absence státní příslušnosti; shromážděné údaje budou následně využity při registraci, evidenci, poskytování veřejných služeb, udržování právního státu a pořádku a plánování rozvoje;
   neustále zdůrazňovat, že registrování novorozenců musí být bezplatné, snadno dostupné a nediskriminační;
   soustavně zdůrazňovat, že režimy řízení státní příslušnosti musí zahrnovat a poskytovat dokumentaci o totožnosti všem osobám na daném území, včetně obtížně dostupných a marginalizovaných skupin, kterým může hrozit, že se ocitnou bez státní příslušnosti nebo nebudou mít občanství;
   podporovat země jižní a jihovýchodní Asie v tom, aby zajistily přístup ke vzdělávání všem, včetně dětí bez státní příslušnosti, protože problém absence státní příslušnosti je vážnou překážkou, která dětem znemožňuje přístup k rovným příležitostem ve vzdělávání;
   podporovat důležitou úlohu inovativní technologie prostřednictvím využívání digitálních programů pro registraci narození s cílem zlepšit registraci a archivaci záznamů;
   řešit otázku obsahu a uplatňování zákonů spojených se státní příslušností a svévolným zbavováním občanství nebo odepíráním práva na státní příslušnost na základě etnického původu, což je hlavní příčinou problému absence státní příslušnosti v tomto regionu;
   podněcovat státy v tomto regionu k tomu, aby se zabývaly potřebami žen a otázkami týkajícími se sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví, a to prostřednictvím přístupů založených na lidských právech a komunitní pospolitosti, zejména v případě obětí obchodování s lidmi;
   zabývat se otázkou právních předpisů o státní příslušnosti a genderové diskriminace, protože v některých státech je obtížné a někdy dokonce nemožné, aby dítě získalo občanství po matce;
   zajistit, aby veškerá humanitární pomoc a rozvojové projekty financované Unií byly koncipovány tak, aby v relevantních případech vždy řešily také problematiku osob bez státní příslušnosti;
   budovat kapacity příslušných institucí a subjektů EU, aby rozuměly problémům osob bez státní příslušnosti a byly schopny vyhodnocovat situaci, plánovat činnost a podávat zprávy, a zavést pravidelné podávání zpráv o výsledcích EU v boji s problémem osob bez státní příslušnosti, a to i tím, že do výroční zprávy EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě bude zařazen oddíl o problému osob bez státní příslušnosti;
   zajistit, aby byl absenci státní příslušnosti, státní příslušnosti a občanství věnován odpovídající prostor v národních strategiích na podporu lidských práv a demokracie a aby ty vycházely ze zásady, že právo na státní příslušnost má každý bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu, pleť, víru nebo náboženské vyznání, národní původ nebo příslušnost k národnostní nebo etnické menšině; řešit problém absence státní příslušnosti během každého politického dialogu a dialogu v oblasti lidských s příslušnými zeměmi;
   zavést pokyny EU ve věci lidských práv v souvislosti s absencí státní příslušnosti s cílem poskytnout konkrétní měřitelné cíle pro úsilí EU o odstranění absence státní příslušnosti na celém světě;
   rozšířit dialog o problému absence státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii s příslušnými regionálními a mezinárodními organizacemi i se státy sousedícími se zeměmi jižní a jihovýchodní Asie a dalšími aktivními státy v tomto regionu;
   zajistit, aby si členové volebních pozorovatelských misí byli v relevantních případech vědomi problematiky osob bez státní příslušnosti;
   zdůrazňovat nutnost posílit postavení regionálních subjektů zabývajících se dodržováním lidských práv, aby mohly hrát aktivnější úlohu při zjišťování a odstraňování absence státní příslušnosti;
   vyhradit dostatečné finanční prostředky z rozpočtů nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva pro nevládní organizace a další organizace zaměřující se na pomoc komunitám osob bez státní příslušnosti; podporovat partnerství mezi organizacemi občanské společnosti a komunitami osob bez státní příslušnosti s cílem umožnit jim, aby mohly bojovat za svá práva;
   podněcovat ke koordinaci postupu zemí při řešení problému osob bez státní příslušnosti, zvláště pokud má přeshraniční dopady, a to mimo jiné výměnou osvědčených postupů při uplatňování mezinárodních standardů pro boj proti absenci státní příslušnosti;
   zajistit následná opatření, jakými je zvyšování informovanosti a technická podpora orgánů veřejné správy jako prostředek budování kapacit, a to včetně místní úrovně, v případě, že došlo k pozitivním změnám, které je nutné uplatňovat v praxi, jako např. v Thajsku, na Filipínách, ve Vietnamu a v Bangladéši, kde bylo navráceno občanství Bihárcům a bylo rovněž obnoveno jejich volební právo;

23.  vyzývá vlády Bruneje Darussalamu, Malajsie a Nepálu, aby bojovaly proti formám diskriminace na základě pohlaví, které se vyskytují v jejich právních předpisech upravujících otázku státní příslušnosti, a aby prosazovaly právo dětí na státní příslušnost;

24.  konstatuje, že je souvislost mezi absencí státní příslušnosti a násilným vysídlováním obyvatelstva, zejména v oblastech zasažených konflikty; připomíná, že mezi osobami bez státní příslušnosti je celosvětově nejméně 1,5 milionu uprchlíků nebo bývalých uprchlíků, včetně mnoha mladých žen a dívek;

25.  připomíná, že problém absence státní příslušnosti zůstává v celosvětovém měřítku z velké části nezmapován a hovoří se o něm méně, než si zaslouží, a že stávající údaje se zakládají na odlišných definicích; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo jednotnou definici absence státní příslušnosti a řešilo nedostatky, které se vyskytují při shromažďování údajů pro účely zaznamenání míry absence státní příslušnosti v rozvojových zemích, a to především poskytnutím pomoci místním orgánům při zavádění odpovídajících metod sčítání, identifikace a registrace osob bez státní příslušnosti a posílením jejich statistické kapacity;

26.  vyzývá Komisi, aby zahájila výměny osvědčených postupů mezi členskými státy, vybízí k aktivní koordinaci vnitrostátních kontaktních center pro osoby bez státní příslušnosti a vítá kampaň #IBelong;

27.  vyzdvihuje klíčovou úlohu Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a Úmluvy o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, které vyžadují stanovení právních rámců pro identifikaci a ochranu osob bez státní příslušnosti a pro prevenci případů absence státní příslušnosti, a mohou posloužit jako důležitý odrazový můstek pro státy, které chtějí při řešení problému osob bez státní příslušnosti dosáhnout pokroku;

28.  vítá podporu, kterou EU pomocí různých nástrojů poskytuje osobám bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii, a podněcuje Unii k tomu, aby pokračovala ve svém úsilí s cílem zabývat se dopadem absence státní příslušnosti na rozvoj, mír a stabilitu, a aby toto úsilí bylo nedílnou součástí jejích programů rozvojové spolupráce a v širším smyslu také její vnější činnosti;

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám členských států.

(1) http://www.unhcr.org/excom/exconc/453497302/conclusion-identification-prevention-reduction-statelessness-protection.html
(2) http://www.unhcr.org/protection/statelessness/54621bf49/global-action-plan-end-statelessness-2014-2024.html
(3) http://www.ohchr.org/Documents/ProfessionalInterest/vienna.pdf
(4) http://www.refworld.org/docid/54620fb54.html
(5) http://www.asean.org/wp-content/uploads/images/ASEAN_RTK_2014/6_AHRD_Booklet.pdf
(6) https://ec.europa.eu/anti-trafficking/sites/antitrafficking/files/council_conclusions_on_the_action_plan_on_human_rights_and_democracy_2015_-_2019.pdf
(7) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/131181.pdf
(8) http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2015/12/04-council-adopts-conclusions-on-statelessness/
(9) http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/06/20-fac-conclusions-myanmar-burma/
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0404.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0316.
(12) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 141.


Přeshraniční fúze a rozdělení
PDF 421kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o provádění přeshraničních fúzí a rozdělení (2016/2065(INI))
P8_TA(2017)0248A8-0190/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 49, 54 a 153 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na šestou směrnici Rady 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982, založenou na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o rozdělení akciových společností(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE)(3),

–  s ohledem na směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství(5),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. prosince 2012 nazvané „Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti“, (COM(2012)0740),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 o budoucnosti evropského práva obchodních společností(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 s doporučeními Komisi o přemístění sídla obchodních společností do jiného členského státu(7),

–   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 25. října 2016 nazvané „Budování spravedlivého, konkurenceschopného a stabilního systému zdanění právnických osob pro EU“ (COM(2016)0682),

–  s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci svobody usazování, zejména ve věcech SEVIC Systems AG(8), Cadbury Schweppes plc & Cadbury Schweppes Overseas Ltd v Commissioners of Inland Revenue(9), CARTESIO Oktató és Szolgáltató bt.(10), VALE Építési kft.(11), KA Finanz AG v Sparkassen Versicherung AG Vienna Insurance Group(12), Kamer van Koophandel en Fabrieken voor Amsterdam v Inspire Art Ltd.(13), Überseering BV v Nordic Construction Company Baumanagement GmbH (NCC)(14), Centros Ltd v Erhvervs- og Selskabsstyrelsen (15), a The Queen v H. M. Treasury and Commissioners of Inland Revenue, ex parte Daily Mail and General Trust plc.(16),

–  s ohledem na prohlášení Komise z října 2015, které poskytuje zpětnou vazbu a shrnuje odpovědi na veřejnou konzultaci o přeshraničních fúzích a rozděleních, která byla uskutečněna v období od 8. září 2014 do 2. února 2015(17);

–  s ohledem na studii z června 2016, kterou vypracovala tematická sekce C Evropského parlamentu (občanská práva a ústavní záležitosti), nazvanou „Přeshraniční fúze a rozdělení, přemístění sídla: je třeba přijmout právní předpisy?“(18),

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu nazvanou „Analýza ex post týkající se rámce EU v oblasti přeshraničních fúzí a rozdělení“(19),

–  s ohledem na pracovní program Komise na rok 2017 „Pro Evropu, která chrání, posiluje a brání“, zejména na kapitolu II bod 4 (COM(2016)0710),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu vydávání svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0190/2017),

A.  vzhledem k tomu, že komplexní reforma práva společností, jakož i překážky, které se staví do cesty plnému provádění směrnice o přeshraničních fúzích, mají důležitý dopad na konkurenceschopnost EU;

B.  vzhledem k tomu, že přeshraniční rozdělení podniků doposud nejsou předmětem společných právních předpisů; vzhledem k tomu, že za současného stavu mají zúčastněné podniky zjevné procesní, správní a finanční obtíže a existuje riziko zneužívání a dumpingu;

C.  vzhledem k tomu, že Parlament důrazně a opakovaně vyzývá k zavedení evropských právních předpisů o přeshraničním přemístění sídla nebo správního ústředí podniků; vzhledem k tomu, že většina zúčastněných stran žádosti Parlamentu obecně podporuje;

D.  vzhledem k tomu, že s ohledem na zlepšení mobility společností v rámci EU je důležité, aby existoval společný právní rámec pro fúze, rozdělení a přemisťovací operace podniků;

E.  vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy, v nichž jsou prováděny přeshraniční fúze a rozdělení nebo přemístění sídla nebo správního ústředí, mají předpisy, které přiznávají zaměstnancům práva, aby byli konzultováni a informováni či se zapojili do spolurozhodování;

F.  vzhledem k tomu, že přemístění sídla by nemělo obcházet právní, sociální a fiskální požadavky stanovené právními předpisy Evropské unie a členských států původu, ale jeho cílem by naopak mělo být nastolení jednotného právního rámce zajišťujícího maximální transparentnost a zjednodušení postupů a bojujícího proti daňovým podvodům;

G.  vzhledem k tomu, že příslušné acquis EU stanoví širokou škálu práv týkajících se informování a účasti zaměstnanců a projednání se zaměstnanci; vzhledem k tomu, že směrnice 2009/38/ES(20) a směrnice 2005/56/ES zaručují účast přeshraničních zaměstnanců a stanoví zásadu dříve vzniklých práv; vzhledem k tomu, že se má za to, že by tato práva zaměstnanců měla být chráněna i v případě přemístění sídla;

H.  vzhledem k tomu, že by všechny nové iniciativy v oblasti evropského práva obchodních společností měly vycházet z hloubkového vyhodnocení a posouzení stávajících forem práva obchodních společností a z příslušných rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie týkajících se přeshraniční mobility společností, jakož i z posouzení dopadů, jež odrážejí zájmy všech zúčastněných stran, včetně akcionářů, věřitelů, investorů a zaměstnanců, a zajišťovat zásady subsidiarity a proporcionality;

Horizontální otázky

1.  potvrzuje, že je důležité zřídit rámec, který by komplexně reguloval mobilitu podniků na evropské úrovni, s cílem zjednodušit postupy a požadavky vztahující se na přemístění, rozdělení a fúze a zabránit zneužívání a fiktivnímu přemisťování za účelem sociálního a fiskálního dumpingu;

2.  vyzývá Komisi, aby věnovala pozornost výsledkům veřejné konzultace pořádané od 8. září 2014 do 2. února 2015 k možné revizi směrnice 2005/56/ES a k případnému zavedení právního rámce, který by upravoval přeshraniční rozdělení podniků; připomíná, že výsledky konzultace naznačily existenci určitého konsenzu, pokud jde o priority právních předpisů v oblasti přeshraničních fúzí a rozdělení, a to v souvislosti s cíli posílení vnitřního trhu a podpory práv zaměstnanců;

3.  považuje za důležité, aby součástí budoucích návrhů právních předpisů v oblasti mobility podniků byla ustanovení o maximální harmonizaci – zejména pokud jde o procesní normy, práva aktérů správy a řízení podniků, a to zejména menších aktérů, a rozšíření jejich uplatňování na všechny subjekty definované jako společnosti ve smyslu článku 54 SFEU – a následně další odvětvové předpisy, například ve věci práv zaměstnanců;

4.  domnívá se, že nové právní předpisy týkající se fúzí, rozdělení a přemístění sídla podniků by měly ulehčovat mobilitu společností v rámci Unie a zohledňovat jejich podnikatelské potřeby týkající se restrukturalizace, aby bylo možné lépe využívat příležitosti na vnitřním trhu, a usnadňovat svobodu podniků v oblasti organizace, přičemž budou řádně zohledňována práva zaměstnanců na zastoupení; upozorňuje v této souvislosti na význam odstranění překážek spojených s kolizí norem za účelem stanovení platného vnitrostátního právního předpisu; domnívá se, že problematika ochrany pracovních práv by mohla být řešena prostřednictvím různých právních aktů EU, zejména prostřednictvím návrhu směrnice o minimálních normách pro zaměstnance a o účasti zaměstnanců na evropských formách práva obchodních společností a ve správních radách vytvořených podle evropských právních předpisů;

Přeshraniční fúze

5.  zdůrazňuje pozitivní účinek směrnice 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností, jež vedla ke zjednodušení přeshraničních fúzí kapitálových společností v Evropské unii (jak ukazují oficiální čísla, jež dokládají značný nárůst v počtu přeshraničních fúzí v posledních letech), snížení souvisejících nákladů a k omezení administrativních postupů;

6.  považuje za nezbytné provést přezkum směrnice 2005/56/ES s cílem zlepšit její provádění a zohlednit jak vývoj v oblasti judikatury Soudního dvora Evropské unie týkající se svobody usazování společností, tak v oblasti evropského práva obchodních společností v posledních letech; domnívá se, že budoucí legislativní návrh na změnu směrnice 2005/56/ES by měl obsahovat nový soubor pravidel upravujících rozdělení společností a stanovit pokyny pro další právní předpisy týkající se mobility společností;

7.  vyzývá Komisi, aby zohlednila výsledky konzultace z října 2015, které zejména ukazují, že je zapotřebí maximální harmonizace kritérií, jimiž se řídí dopady fúzí na různé zúčastněné strany v rámci podniků;

8.  považuje za prvořadé, aby byl pro škálu aktérů a kategorií v rámci řízení a správy podniků stanoven soubor pokročilejších pravidel a aby tato pravidla byla použita i pro budoucí společné modely týkající se přeshraničních rozdělení a přemístění sídla či správního ústředí; považuje za nezbytné, aby byly přeshraniční fúze zjednodušeny díky jasnější definici norem pro právní dokumentaci – počínaje otázkami informování akcionářů a shromažďováním dokumentace o fúzi – a novým digitalizačním postupům, a to za předpokladu, že budou zachovány základní procesní normy a požadavky stanovené ve směrnici 2005/56/ES (včetně vydávání potvrzení předcházejícího fúzi a kontroly zákonnosti fúze v souladu s články 10 a 11 této směrnice) a ochráněny veřejné zájmy, jako je právní jistota a spolehlivost obchodních rejstříků;

9.  očekává, že nová ustanovení v oblasti práv zaměstnanců budou formulována takovým způsobem, aby zabránila tomu, že budou některé podniky směrnici o přeshraničních fúzích využívat pouze k přemístění svého sídla nebo správního ústředí z nekalých fiskálních, sociálních či právních důvodů; zdůrazňuje, že je důležité zabránit dvojznačnostem při uplatňování vnitrostátních sankcí za nedodržování právních předpisů týkajících se práv zaměstnanců;

10.  považuje za důležité zlepšit některé níže uvedené základní aspekty:

   správu aktiv a pasiv,
   metodu oceňování aktiv,
   předpisy týkající se ochrany věřitelů,
   datum zahájení ochrany věřitelů a dobu jejího trvání v souladu se zásadou svěření odpovědnosti valné hromadě,
   sdělování informací o společnosti prostřednictvím vzájemně propojených a standardizovaných obchodních rejstříků v členských státech,
   práva menšinových akcionářů,
   zavedení minimálních norem týkajících se informování a spolurozohodování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci,
   určité konkrétní výjimky z procedurálních požadavků;

11.  připisuje velký význam ochraně některých práv menšinových akcionářů, mimo jiné práva na prošetření fúze, práva akcionáře na náhradu, pokud se vzdá svého podílu kvůli nesouhlasu s fúzí a práva na napadení spravedlnosti poměru pro výměnu cenných papírů;

12.  podporuje možnost zavést zrychlené přeshraniční postupy v případě souhlasu všech akcionářů, neúčasti zaměstnanců nebo bezvýznamného dopadu na věřitele;

Přeshraniční rozdělení

13.  připomíná, že směrnice 82/891/EHS upravuje pouze rozdělení podniků v rámci členského státu; bere na vědomí, že ačkoli je výskyt konkrétních případů rozdělení podniků mezi různé členské státy méně častý, jak zaznělo při konzultaci prováděné Komisí v roce 2015, čísla o vnitrostátních rozděleních ukazují, že je skutečně zapotřebí zřídit zvláštní rámec EU pro přeshraniční rozdělení; zdůrazňuje, že žádná nová směrnice by neměla být podniky zneužívána jako formální nástroj k provedení rozdělení za účelem výběru nejvhodnější jurisdikce s cílem vyhnout se zákonným povinnostem plynoucím z vnitrostátního práva;

14.  vyzývá Komisi, aby zvážila významné hospodářské dopady, jež by plynuly z právní úpravy přeshraničních rozdělení, jako je zjednodušení organizační struktury, lepší schopnost přizpůsobení se a nové příležitosti na vnitřním trhu;

15.  bere na vědomí zdlouhavé a složité postupy, které jsou v současné době nutné pro provedení přeshraničního rozdělení, jež obvykle probíhá ve dvou fázích: počáteční domácí rozdělení, po němž následuje přeshraniční fúze; domnívá se, že zavedení harmonizovaných norem pro přeshraniční rozdělení na úrovni EU by vedlo ke zjednodušení operací a snížení nákladů, jakož i ke zkrácení postupů;

16.  upozorňuje, že je důležité odstranit překážky plynoucí z kolize norem za účelem stanovení platného vnitrostátního právního předpisu;

17.  připomíná, že v některých členských státech neexistují žádné vnitrostátní právní předpisy ad hoc pro provedení přeshraničního rozdělení;

18.  je toho názoru, že budoucí legislativní iniciativa týkající se přeshraničních rozdělení by měla být založena na těchto zásadách a požadavcích uvedených v rámci směrnice o přeshraničních fúzích:

   procedurální otázky a zjednodušení, včetně všech hlavních způsobů rozdělení společností, které se dnes provádějí („split-ups“, „spin-offs“, „hive-downs“),
   práva věřitelů a menšinových akcionářů při potvrzení zásad ochrany a účinnosti,
   dodržování norem pro účast, zastoupení a zabezpečení zaměstnanců s cílem posílit jejich ochranu, zvláště před sociálním dumpingem,
   otázky účetnictví,
   aktiva a pasiva,
   harmonizace předpisů a postupů, například: práv spojených s akciemi, požadavků na registraci a komunikaci mezi obchodními rejstříky, data dokončení operace, minimálního obsahu podmínek rozdělení, většinových pravidel a orgánu příslušného pro sledování legality a správnosti dané operace;

o
o   o

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

(1) Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 47.
(2) Úř. věst. L 310, 25.11.2005, s. 1.
(3) Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 1.
(4) Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 22.
(5) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29.
(6) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 78.
(7) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 5.
(8) Věc C-411/03, SEVIC Systems AG, 13.12.2005, ECLI:EU:C:2005:762.
(9) Věc C-196/04, Cadbury Schweppes Overseas Ltd v Commissioners of Inland Revenue, 12.9.2006, ECLI:EU:C:2006:544.
(10) Věc C-210/06, CARTESIO Oktató és Szolgáltató bt., 16.12.2008, ECLI:EU:C:2008:723.
(11) Věc C-378/10, VALE Építési kft., 12.7.2012, ECLI:EU:C:2012:440.
(12) Věc C-483/14, KA Finanz AG/Sparkassen Versicherung AG Vienna Insurance Group, 7.4.2016, ECLI:EU:C:2016:205.
(13) Věc C-167/01, Kamer van Koophandel en Fabrieken voor Amsterdam/Inspire Art Ltd., 30.9.2003, ECLI:EU:C:2003:512.
(14) Věc C-208/00, Überseering BV/Nordic Construction Company Baumanagement GmbH (NCC), 5.11.2002, ECLI:EU:C:2002:632.
(15) Věc C-212/97, Centros Ltd/Erhvervs- og Selskabsstyrelsen, 9.3.1999, ECLI:EU:C:1999:126.
(16) Věc C81, The Queen v H. M. Treasury and Commissioners of Inland Revenue, ex parte Daily Mail and General Trust plc., 27.09.1988, ECLI:EU:C:1988:456.
(17) http://ec.europa.eu/internal_market/consultations/2014/cross-border-mergers-divisions/docs/summary-of-responses_en.pdf
(18) PE 556.960, http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2016/556960/IPOL_STU(2016)556960_EN.pdf
(19) PE 593.796,
(20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 28).


Účast Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) ***I
PDF 421kWORD 46k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA), realizovaném společně několika členskými státy (COM(2016)0662 – C8-0421/2016 – 2016/0325(COD))
P8_TA(2017)0249A8-0112/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2016)0662),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 185 a 188 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0421/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. ledna 2017(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 26. dubna 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0112/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. června 2017 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/... o účasti Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA), realizovaném společně několika členskými státy

P8_TC1-COD(2016)0325


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2017/1324.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise o finančních zárukách pro prováděcí strukturu PRIMA

1.  V souvislosti s iniciativou PRIMA stanoví finanční nařízení EU ve svém čl. 58 odst. 1 písm. c) bodu vi), že Komise může svěřit plnění rozpočtu Unie subjektu soukromého práva pověřenému výkonem veřejné služby (prováděcí struktura – IS). Takový subjekt musí poskytnout dostatečné finanční záruky.

2.  V zájmu dodržování řádného finančního řízení finančních prostředků EU by tyto záruky měly bez omezení rozsahu nebo částek krýt veškeré dluhy IS vůči Unii v souvislosti se všemi úkoly plnění rozpočtu Unie, jak je uvedeno v pověřovací dohodě. Komise obvykle předpokládá, že ručitelé přijmou společnou a nerozdílnou odpovědnost za dluhy IS.

3.  Nicméně na základě podrobného posouzení rizik, zejména pokud se výsledek posouzení pilířů ex ante, které se pro dané IS provádí podle článku č. 61 finančního nařízení, považuje za odpovídající, schvalující osoba Komise odpovědná za iniciativu PRIMA předpokládá, že:

–  s ohledem na zásadu proporcionality smějí být finanční záruky požadované od IS omezeny na maximální výši příspěvku Unie.

–  v souladu se závazkem každého ručitele může být odpovědnost každého ručitele přiměřená podílu jeho příspěvku k PRIMA.

Ručitelé se mohou dohodnout na způsobu, jakým budou tuto odpovědnost krýt, ve svých písemných prohlášení o závazcích.

(1) Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 80.


Zvláštní opatření k poskytnutí dodatečné podpory členským státům zasaženým přírodními katastrofami ***I
PDF 399kWORD 45k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zvláštní opatření k poskytnutí dodatečné podpory členským státům zasaženým přírodními katastrofami (COM(2016)0778 – C8-0489/2016 – 2016/0384(COD))
P8_TA(2017)0250A8-0070/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0778),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 177 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0489/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2017(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 24. května 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0070/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. června 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zvláštní opatření k poskytnutí dodatečné podpory členským státům zasaženým přírodními katastrofami

P8_TC1-COD(2016)0384


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1199.)

(1) Úř. věst. C 173, 31.5.2017, s. 38.


Označování energetické účinnosti štítky ***I
PDF 409kWORD 54k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro uvádění spotřeby energie na energetických štítcích a zrušuje směrnice 2010/30/EU (COM(2015)0341 – C8-0189/2015 – 2015/0149(COD))
P8_TA(2017)0251A8-0213/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0341),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0189/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. ledna 2016(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 5. dubna 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0213/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijetý v prvním čtení dne 13. června 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU

P8_TC1-COD(2015)0149


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/1369.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise

ohledně článků 290 a 291 SFEU

Evropský parlament, Rada a Komise připomínají interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů, zejména její odstavec 26, a prohlašují, že ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny budoucí postoje těchto orgánů, pokud jde o uplatňování článků 290 a 291 SFEU v jiných legislativních návrzích.

Prohlášení Komise o finančním odškodnění spotřebitelů

V rámci současného úsilí o rozhodnější prosazování harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků by se Komise měla zabývat otázkou, zda lze za účelem řešení potenciálních finančních ztrát, které mohou spotřebitelům vzniknout z důvodu nesprávného označení výrobků nebo jejich větší energetické náročnosti a vlivu na životní prostředí v porovnání s tímto označením, řešit odškodnění spotřebitelů v případě nesouladu s energetickou třídou uvedenou na štítku.

(1) Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s. 6.
(2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 6. července 2016 (Přijaté texty P8_TA(2016)0304).


Evropská hlavní města kultury pro roky 2020 až 2033 ***I
PDF 395kWORD 42k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 445/2014/EU o zavedení akce Unie ve prospěch Evropských hlavních měst kultury pro roky 2020 až 2033 (COM(2016)0400 – C8-0223/2016 – 2016/0186(COD))
P8_TA(2017)0252A8-0061/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2016)0400),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 167 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0223/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 24. května 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0061/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. června 2017 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění rozhodnutí č. 445/2014/EU o zavedení akce Unie ve prospěch Evropských hlavních měst kultury pro roky 2020 až 2033

P8_TC1-COD(2016)0186


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2017/1545.)


Posouzení provádění programu Horizont 2020
PDF 476kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o posouzení provádění programu Horizont 2020 s ohledem na jeho průběžné hodnocení a návrh devátého rámcového programu (2016/2147(INI))
P8_TA(2017)0253A8-0209/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (Euratom) č. 1314/2013 ze dne 16. prosince 2013 o programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu (2014–2018), který doplňuje Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1290/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků programu „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)“(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/743/EU ze dne 3. prosince 2013 o zavedení zvláštního programu, kterým se provádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1292/2013 ze dne 11. prosince 2013 o změně nařízení (ES) č. 294/2008, kterým se zřizuje Evropský inovační a technologický institut(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1312/2013/EU ze dne 11. prosince 2013 o strategickém programu inovací Evropského inovačního a technologického institutu (EIT): přínos EIT pro inovativnější Evropu(6),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 557/2014, 558/2014, 559/2014, 560/2014 a 561/2014 ze dne 6. května 2014(7) a nařízení Rady (EU) č. 642/2014(8) a 721/2014(9) ze dne 16. června 2014 o založení společných podniků financovaných z programu Horizont 2020,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 553/2014/EU, 554/2014/EU, 555/2014/EU a 556/2014/EU ze dne 15. května 2014(10) o založení partnerství v rámci veřejného sektoru podle článku 185 financovaných z programu Horizont 2020,

–  s ohledem na dokumenty ze dne 3. února 2017 o otázkách pro skupinu na vysoké úrovni o maximalizaci dopadů programů EU pro výzkum a inovace(11),

–  s ohledem na monitorovací zprávy Komise z roku 2014 a 2015 týkající se programu Horizont 2020,

–  s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvanou Evropský výzkumný prostor: čas k provádění a sledování pokroku (COM(2017)0035),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Evropský obranný akční plán (COM(2016)0950),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanou Provádění strategie mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu a inovací (COM(2016)0657),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech (COM(2016)0178) a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0106),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů týkající se reakce na zprávu odborné skupiny na vysoké úrovni o následném hodnocení sedmého rámcového programu (COM(2016)0005),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvanou Výroční zpráva o činnostech Evropské unie v oblasti výzkumu a technologického rozvoje v roce 2014 (COM(2015)0401),

–  s ohledem na zprávy Komise z roku 2014 a 2015 nazvané „Začlenění společenských a humanitních věd do programu Horizont 2020: účastníci, rozpočty a obory“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Lepší právní předpisy pro investice motivované inovacemi na úrovni EU“ (SWD(2015)0298),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Evropský výzkumný prostor: Zpráva o pokroku za rok 2014“ (COM(2014)0575),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Výzkum a inovace jako zdroj růstu v budoucnu“ (COM(2014)0339),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Druhá zpráva o situaci vzdělávání a odborné přípravy v oblasti jaderné energetiky v Evropské unii“ (SWD(2014)0299),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise pod názvem „Stěžejní iniciativy FET: nová koncepce partnerství za účelem řešení velkých vědeckých výzev a oživení inovací v Evropě“ (SWD(2014)0283),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanou „Druhé průběžné hodnocení společných podniků pro provádění společných technologických iniciativ Clean Sky, palivové články a vodík a iniciativy pro inovativní léčiva(COM(2014)0252),

–  s ohledem na Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k úloze a účinkům společných technologických iniciativ a partnerství veřejného a soukromého sektoru při provádění programu Horizont 2020 pro udržitelné průmyslové změny(12),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o Evropské iniciativě v oblasti cloud computingu(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o fondech EU pro rovnost žen a mužů(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o součinnosti pro inovace: evropské strukturální a investiční fondy, program Horizont 2020 a další evropské fondy pro inovace a programy EU(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)(16),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0209/2017),

A.  vzhledem k tomu, že program Horizont 2020 je největším centrálně řízeným programem EU v oblasti výzkumu a inovací a v celosvětovém měřítku vůbec největším veřejně financovaným programem v této oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že při vyjednávání programu Horizont 2020 a současného víceletého finančního rámce Parlament požádal o 100 miliard EUR, nikoli o původně schválených 77 miliard EUR; vzhledem k tomu, že se rozpočet zdá být velmi omezený, pokud má program Horizont 2020 plně prozkoumat potenciál excelence a náležitě reagovat na společenské výzvy, před nimiž v současnosti stojí evropská i celosvětová společnost;

C.  vzhledem k tomu, že zpráva skupiny na vysoké úrovni o maximalizaci dopadů programů EU pro výzkum a inovace a průběžné hodnocení plánované na třetí čtvrtletí roku 2017 stanoví základy struktury a obsahu 9. rámcového programu, z nichž bude vycházet návrh zveřejněný v první polovině roku 2018;

D.  vzhledem k tomu, že rozhodujícím faktorem při návrhu programu Horizont 2020 byla hospodářská a finanční krize; vzhledem k tomu, že příští rámcový program by mohly utvářet nově vznikající výzvy, nová politická a socioekonomická paradigmata a přetrvávající globální trendy;

E.  vzhledem k tomu, že rámcový program musí být založen na evropských hodnotách, vědecké nezávislosti, otevřenosti, rozmanitosti, přísných evropských etických normách, sociální soudržnosti a rovném přístupu občanů k řešením a odpovědím, které poskytuje;

F.  vzhledem k tomu, že investice do výzkumu a vývoje mají zásadní význam pro evropský hospodářský a sociální rozvoj a globální konkurenceschopnost; vzhledem k tomu, že financování 9. rámcového programu musí odrážet význam vynikající vědy pro podporu inovací a dlouhodobých konkurenčních výhod;

Struktura, filosofie a provádění programu Horizont 2020

1.  domnívá se, že více než tři roky po zahájení programu Horizont 2020 nastal okamžik, aby Parlament vypracoval svůj postoj k jeho průběžnému hodnocení a vizi budoucnosti 9. rámcového programu;

2.  připomíná, že cílem programu Horizont 2020 je přispět k budování společnosti a hospodářství založených na znalostech a inovacích a posílit vědecký a technologický základ a nakonec i konkurenceschopnost Evropy tím, že bude mobilizováno dodatečné vnitrostátní veřejné i soukromé financování v oblasti výzkumu a vývoje a že se napomůže tomu, aby bylo do roku 2020 dosaženo cíle 3 % HDP určených na výzkum a vývoj; vyjadřuje politování nad tím, že EU investovala v roce 2015 do výzkumu a vývoje jen 2,03 % HDP, přičemž se tento údaj u jednotlivých zemí pohyboval od 0,46 % do 3,26 %(17), zatímco hlavní celosvětoví konkurenti Evropskou unii v oblasti výdajů na vývoj a výzkum předstihují;

3.  připomíná, že Evropský výzkumný prostor čelí přímé konkurenci ze strany celosvětově nejvýkonnějších výzkumných regionů a že posilování Evropského výzkumného prostoru je proto kolektivní povinností Evropy; vybízí příslušné členské státy, aby dostatečně přispívaly ke splnění cíle zajistit 3 % HDP EU na výzkum a vývoj; poznamenává, že celkové zvýšení na 3 % by do výzkumu a inovací v Evropě přineslo dodatečnou částku více než 100 miliard EUR ročně;

4.  zdůrazňuje, že hodnocení sedmého rámcového programu a sledování programu Horizont 2020 ukazují, že rámcový program EU pro výzkum a inovace je úspěchem a přináší zřetelnou přidanou hodnotu pro EU(18); uznává, že stále existují možnosti zlepšení rámcového programu i budoucích programů;

5.  domnívá se, že důvodem jeho úspěchu je multidisciplinární a kooperativní nastavení a požadavky týkající se excelence a dopadu;

6.  chápe, že je rámcový program zaměřen na stimulaci účasti průmyslu s cílem zvýšit jeho výdaje v oblasti výzkumu a vývoje(19); poznamenává, že účast průmyslu včetně MSP je výrazně vyšší než v 7. rámcovém programu; připomíná však, že v průměru průmysl dostatečně nezvýšil svůj podíl na výdajích v oblasti výzkumu a vývoje, jak bylo dohodnuto v závěrech ze zasedání Rady v Barceloně(20); žádá Komisi, aby posoudila evropskou přidanou hodnotu a relevantnost pro veřejnost, pokud jde o financování nástrojů zaměřených na podniky, jako jsou společné technologické iniciativy(21), a soudržnost, otevřenost a transparentnost všech společných iniciativ(22);

7.  konstatuje, že rozpočet, řízení a provádění programu jsou rozloženy mezi 20 různých orgánů EU; táže se, zda to nevede k nadměrným snahám o koordinaci a složité a duplicitní administrativě; vyzývá Komisi, aby se zasadila o její zefektivnění a zjednodušení;

8.  konstatuje, že pilíře 2 a 3 jsou zejména zaměřeny na vyšší úrovně technologické připravenosti, což by mohlo omezovat budoucí absorpci rušivých inovací, jež jsou stále naplánovány v rámci výzkumných projektů s nižší úrovní technologické připravenosti; vyzývá k tomu, aby úrovně technologické připravenosti byly pečlivě vyváženy tak, aby podporovaly celý hodnotový řetězec; domnívá se, že úroveň technologické připravenosti může vyloučit netechnologické formy inovací vytvářené v rámci základního nebo aplikovaného výzkumu, zejména v oblasti sociálních a humanitních věd;

9.  vyzývá Komisi, aby nabídla vyváženou kombinaci malých, středních a velkých projektů; konstatuje, že průměrný rozpočet na projekty se v rámci programu Horizont 2020 zvýšil a že větší projekty jsou náročnější, pokud jde o přípravu návrhu a projektové řízení, což zvýhodňuje účastníky, kteří mají s rámcovými programy větší zkušenost, vytváří překážky pro nově příchozí a soustřeďuje financování do rukou omezeného počtu institucí;

Rozpočet

10.  zdůrazňuje, že současná znepokojivě nízká míra úspěšnosti dosahující méně než 14 %(23) představuje v porovnání se 7. rámcovým programem negativní tendenci; zdůrazňuje, že nadměrný počet žádostí neumožňuje, aby bylo financování dostupné pro větší počet velmi kvalitních projektů, a vyjadřuje politování nad tím, že škrty provedené Evropským fondem pro strategické investice (EFSI) tento problém prohloubily; vyzývá Komisi, aby v rozpočtu programu Horizont 2020 již další škrty neprováděla;

11.  zdůrazňuje rozpočtové tlaky, jimž rámcové programy Unie pro výzkum a inovace čelí; vyjadřuje politování nad negativním dopadem, který měla platební krize v rozpočtu EU na provádění tohoto programu během prvních let stávajícího víceletého finančního rámce; bere mimo jiné na vědomí umělé zpoždění dosahující výše 1 miliardy EUR v případě výzev v roce 2014 a významné snížení výše předběžného financování u nových programů; v této souvislosti zdůrazňuje, že v souladu s článkem 15 nařízení o víceletém finančním rámci se předsunutí finančních prostředků pro program Horizont 2020 uskutečnilo v letech 2014 až 2015; zdůrazňuje, že toto předsunutí bylo v plné míře vyčerpáno programem, čímž se prokázala jeho výborná výkonnost a ještě větší absorpční schopnost; zdůrazňuje, že tímto předsunutím prostředků se nemění celkový objem finančních prostředků v těchto programech, což vede k tomu, že v druhé polovině VFR bude k dispozici méně prostředků; vyzývá oba rozpočtové orgány a Komisi, aby zajistily přiměřenou úroveň prostředků na platby v následujících letech a aby vynaložily veškeré úsilí s cílem zabránit vzniku nové platební krize v posledních letech současného VFR;

12.  zdůrazňuje, že program Horizont 2020 musí být primárně založen na grantech a zaměřen zvláště na financování základního a kooperativního výzkumu; trvá na tom, že výzkum může být pro investory vysoce rizikovou investicí a že financování výzkumu pomocí grantů je nezbytností; zdůrazňuje v této souvislosti, že mnohé veřejné orgány jsou každopádně z právního hlediska vyloučeny z přijímání úvěrů; vyjadřuje politování nad tendencí přecházet v některých případech od grantů k využívání úvěrů; uznává, že by finanční nástroje měly být jako součást finančních nástrojů programu InnovFin dostupné pro vysoké úrovně technologické připravenosti, které jsou blízké tržním činnostem, mimo rámcový program (např. režimy EIB, EIF);

13.  zdůrazňuje skutečnost, že několik členských států nedodržuje své vnitrostátní závazky týkající se investic do výzkumu a vývoje; zdůrazňuje, že je třeba splnit cíl ve výši 3% HDP, a doufá, že bude možné tento cíl co nejdříve zvýšit na úroveň největších celosvětových konkurentů EU; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby prováděly vnitrostátní strategie s cílem dosáhnout těchto záměrů, a požaduje, aby některé části strukturálních fondů byly určeny na činnosti a programy v oblasti výzkumu a vývoje, zvláště na investice do budování kapacit, výzkumnou infrastrukturu a mzdy i na podpůrné činnosti spojené s přípravou návrhů a projektového řízení rámcového programu;

Hodnocení

14.  potvrzuje, že „excelence“ by měla zůstat hlavním hodnoticím kritériem ve všech třech pilířích rámcového programu, ačkoli bere na vědomí současná kritéria „dopadu“ a „kvality a účinnosti provádění“, která mohou pomoci prokázat přidanou hodnotu projektu pro EU; vyzývá proto Komisi, aby přezkoumala způsoby zohledňování kritérií „dopadu“ a „kvality a účinnosti provádění“, jimiž jsou: nedostatečná účast nedostatečně zastoupených regionů EU, začlenění nedostatečně zastoupených oblastí vědy, jako jsou sociální a humanitní vědy, a využívání výzkumné infrastruktury financované z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), které se jeví jako důležité pro úspěšné provádění ERA a pro zajištění synergií mezi rámcovými programy a evropskými strukturálními a investičními fondy;

15.  požaduje, aby hodnotitelé zajistili lepší a transparentnější hodnocení a kvalitu; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit zpětnou vazbu vůči účastníkům v průběhu hodnoticího procesu, a naléhavě vyzývá k tomu, aby byly zohledněny stížnosti neúspěšných žadatelů týkající se toho, že souhrnné hodnotící zprávy ne dost podrobně a jasně informují o tom, co je třeba provést jinak, aby bylo dosaženo úspěchu; vyzývá proto Komisi, aby spolu s výzvou k předkládání návrhů uveřejnila podrobná kritéria hodnocení projektů s cílem zajistit účastníkům podrobnější a informativnější souhrnné hodnoticí zprávy a aby výzvy k předkládání návrhů organizovala tak, aby se zabránilo podávání nadměrného počtu žádostí, který negativně ovlivňuje motivaci badatelů a dobrou pověst programu;

16.  vyzývá Komisi, aby stanovila širší definici „dopadu“, která zohlední ekonomické i sociální účinky; zdůrazňuje, že posouzení dopadu projektů základního výzkumu by mělo zůstat flexibilní; žádá Komisi, aby zachovala vyváženost mezi výzvami jdoucími zdola nahoru a shora dolů a aby analyzovala, který postup hodnocení (jednofázový nebo dvoufázový) je užitečnější s cílem zabránit nadměrnému podávání žádostí a provádět kvalitní výzkum;

17.  vyzývá Komisi, aby posoudila, nakolik by bylo smysluplné přesnější tematické zaměření v souvislosti s udržitelností;

18.  vyzývá Komisi, aby lépe zpřístupnila účastnický portál, rozšířila síť vnitrostátních kontaktních míst a uvolnila pro ni větší množství prostředků s cílem zajistit dobře fungující službu pro mikropodniky a malé a střední podniky, zejména v průběhu předkládání projektů a jejich hodnocení;

19.  domnívá se, že by se Evropská rada pro výzkum měla podílet na větším počtu kooperativních projektů v celé Evropě, a zejména by měla umožnit účast regionů a institucí s nízkou kapacitou, tak aby se politika EU v oblasti výzkumu a inovací a know-how rozšířily po celé EU;

Průřezové otázky

20.  konstatuje, že struktura programu Horizont 2020 a zvláště přístup zaměřený na společenské výzvy se mezi zúčastněnými stranami setkávají s širokým přijetím; vyzývá Komisi, aby nadále zlepšovala přístup týkající se společenských výzev, a zdůrazňuje význam kooperativního výzkumu zahrnujícího univerzity, výzkumné organizace, průmysl (zejména malé a střední podniky) a další subjekty; žádá Komisi, aby během provádění rámcového programu a v úzké spolupráci s Evropským parlamentem zvážila posouzení dostatečnosti a jednotlivých rozpočtů na pokrytí společenských výzev na základě současné hospodářské, společenské a politické situace;

21.  oceňuje úsilí Komise o zefektivnění správy a zkrácení doby mezi zveřejněním výzvy a přidělením grantu; vyzývá Komisi, aby i nadále pokračovala v úsilí o omezování byrokracie a zjednodušování administrativy; vítá návrh Komise na zavedení paušálních plateb, které umožní zjednodušení administrativy a auditů;

22.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda zjednodušený model financování zavedený pro účely programu Horizont 2020 vede v souladu se záměrem k většímu zapojení průmyslu; žádá v této souvislosti, aby byla posouzena efektivita tohoto modelu financování;

23.  vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry může používání vnitrostátních nebo vlastních účetních systémů namísto systému uvedeného v pravidlech účasti v programu vést k výraznému zjednodušení účetního postupu, a snížit tak míru chyb zjišťovaných při auditech projektů podporovaných z evropských prostředků; vyzývá v této souvislosti k užší spolupráce s Evropským účetním dvorem a k zavedení jednorázového auditu („one-stop audit“);

24.  konstatuje, že synergie mezi fondy je zásadní pro zvýšení účinnosti investic; zdůrazňuje, že strategie pro inteligentní specializaci RIS3 jsou důležitým nástrojem urychlení synergií a ustavení vnitrostátních a regionálních rámců pro investice do výzkumu, vývoje a inovací a že by z tohoto důvodu měly být podporovány a posilovány; vyjadřuje politování nad tím, že existují značné překážky bránící zajištění plně funkční synergie(24); usiluje proto o sladění pravidel a postupů pro projekty výzkumu, vývoje a inovací v rámci evropských strukturálních a investičních fondů a rámcového programu a konstatuje, že účinné využívání systému založeného na pečeti excelence bude možné jen tehdy, když budou splněny výše uvedené podmínky; vyzývá Komisi, aby část prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů vyčlenila pro synergii RIS3 s programem Horizont 2020; vyzývá Komisi, aby přezkoumala pravidla státní podpory a umožnila, aby projekty ze strukturálních fondů v oblasti výzkumu a vývoje bylo možné odůvodnit v rámci procesních pravidel rámcového programu, aby však zároveň zaručila jejich transparentnost; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné uplatňování zásady adicionality, která v praxi znamená, že příspěvky evropských fondů by neměly nahrazovat vnitrostátní nebo rovnocenné výdaje členského státu v regionech, kde se tato zásada uplatňuje;

25.  konstatuje, že úspěšné zavedení Evropského výzkumného prostoru (ERA) vyžaduje plné využívání potenciálu výzkumu, vývoje a inovací všech členských států; uznává, že existuje problém rozdílné účasti v programu Horizont 2020, který je třeba řešit jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států, a to i prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů; vyzývá Komisi a členské státy, aby upravily existující nástroje nebo aby přijaly nová opatření s cílem překlenout tento rozdíl, například pomocí vývoje nástrojů pro vytváření výzkumných sítí; vítá politiku šíření excelence a rozšiřování účasti; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda tři nástroje rozšiřování dosáhly svých konkrétních cílů: poskytnutí odpovídajícího rozpočtu a vyváženého souboru nástrojů reagujících na nerovnosti, které v EU existují na poli výzkumu a inovací; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly jasná pravidla, která umožní plné provádění systému založeného na pečeti excelence, a aby zvážily financování při využití synergií; vyzývá Komisi, aby vytvořila mechanismus umožňující začlenit do rámcového programu projekty výzkumné infrastruktury financované pomoci evropských strukturálních a investičních fondů; vyzývá k přezkumu ukazatelů používaných k definici „nedostatečně zastoupených“ zemí a regionů a k pravidelnému ověřování seznamu těchto zemí a regionů v průběhu provádění rámcového programu;

26.  konstatuje, že podle výročních zpráv Komise o provádění programu Horizont 2020 v roce 2014 a 2015 země EU-15 získaly 88,6 % prostředků, zatímco země EU-13 získaly pouze 4,5 %, což je méně než objem financování pro přidružené země (6,4 %);

27.  vítá úsilí o zajištění lepších vazeb mezi Evropským výzkumným prostorem a Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání, které usnadní přípravu příští generace výzkumných pracovníků; uznává, že je důležité začlenit dovednosti v oblasti přírodních věd, techniky, inženýrství a matematiky, výzkumu a podnikání již od rané fáze do vzdělávacích systémů členských států s cílem povzbudit mladé lidi k rozvoji těchto dovedností, neboť na výzkum a vývoj je třeba pohlížet spíše ze strukturálního hlediska, nikoli z cyklického nebo dočasného hlediska; vyzývá členské státy a Komisi k posílení stability a atraktivity zaměstnání pro mladé výzkumné pracovníky;

28.  podtrhuje důležitost užší spolupráce mezi průmyslem a univerzitními a vědeckými ústavy s cílem usnadnit budování tematicky zaměřených struktur v rámci univerzit a vědeckých center za účelem vytváření těsnějších vazeb na výrobní odvětví;

29.  zdůrazňuje, že celosvětová spolupráce je důležitým prostředkem posilování evropského výzkumu; potvrzuje, že mezinárodní účast poklesla z 5 % v rámci sedmého rámcového programu na 2,8 % v rámci programu Horizont 2020; připomíná, že rámcový program by měl přispět k zajištění toho, aby Evropa zůstala hlavním globálním hráčem, přičemž současně by měl poukázat na význam vědecké diplomacie; vyzývá Komisi, aby přezkoumala podmínky mezinárodní spolupráce v rámcovém programu a zavedla konkrétní a okamžitá opatření i dlouhodobou strategickou vizi a strukturu na podporu tohoto cíle; vítá v této souvislosti iniciativy, jako je program BONUS a partnerství PRIMA;

30.  podtrhuje potřebu posilování mezinárodní spolupráce v rámci devátého rámcového programu a šíření vědecké diplomacie;

31.  připomíná, že začlenění sociálních a humanitních věd znamená výzkum v této oblasti v mezioborových projektech, nikoli jejich následné doplnění do jinak technologických projektů, a že nejnaléhavější problémy, kterým čelí EU, vyžadují metodický výzkum, který bude koncepčněji zaměřen na sociální a humanitní vědy; konstatuje, že humanitní a sociální vědy jsou v současném rámcovém programu nedostatečně zastoupeny; vyzývá Komisi, aby výzkumným pracovníkům v oblasti sociálních a humanitních věd umožnila širší účast v interdisciplinárních projektech rámcového programu a aby poskytla tématům sociálních a humanitních věd dostatečné financování;

32.  poukazuje na vyváženost výzkumu a inovací v rámci programu Horizont 2020 a požaduje, aby byl v následujícím rámcovém programu zaujat podobný přístup; vítá vytvoření Evropské rady pro inovace (EIC) (25), ale trvá na tom, že by neměla vést k oddělení výzkumu od inovací nebo k další fragmentaci financování; zdůrazňuje, že program Horizont 2020 není dostatečně zaměřen na „údolí smrti“, které představuje hlavní překážku bránící tomu, aby byly prototypy zaváděny do výroby;

33.  vyzývá Komisi, aby upřesnila nástroje a fungování EIC, a zdůrazňuje, že je třeba vyhodnotit pilotní výsledky EIC; vyzývá Komisi, aby nabídla vyváženou směs nástrojů pro portfolio EIC; zdůrazňuje zároveň, že by EIC v žádném případě neměla nahradit druhý pilíř a že z tohoto pilíře by se neměl stát nástroj podpory individuálních projektů, nýbrž jeho těžištěm by měl být i nadále kooperativní výzkum; poukazuje na to, že je třeba zachovat a posílit nástroj pro malé a střední podniky a projekt Rychlá cesta k inovacím; vyzývá Komisi, aby navrhla mechanismy na lepší zařazení MSP do širších interdisciplinárních projektů 9. rámcového programu s cílem využít jejich plný potenciál; vyzývá Komisi, aby zachovala znalostní a inovační společenství jako součást současné struktury Evropského inovačního a technologického institutu (EIT), se zdůrazněním důležitosti transparentnosti a extenzivního zapojení zúčastněných stran, a aby analyzovala, jak může EIT a znalostní a inovační společenství vzájemně spolupůsobit s EIC; žádá Komisi, aby navrhla rámec pro investice soukromého rizikového kapitálu ve spolupráci s EIC, aby v Evropě podnítila investice rizikového kapitálu;

34.  vítá iniciativy, které spojují soukromý a veřejný sektor s cílem podnítit výzkum a inovace; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit vedoucí postavení EU při upřednostňování veřejných potřeb v oblasti výzkumu a že je zapotřebí dostatečná transparentnost, sledovatelnost a spravedlivá veřejná návratnost investovaných veřejných prostředků v programu Horizont 2020, pokud jde o finanční dostupnost, přístupnost a vhodnost koncových produktů, a zejména v některých citlivých oblastech, jako je zdravotnictví, aby byl sledován veřejný zájem a spravedlivé sociální dopady; vyzývá Komisi, aby zejména s cílem dlouhodobého využívání všech projektů financovaných z grantů rámcového programu důkladněji prozkoumala příslušné mechanismy, které by spojovaly spravedlivou návratnost veřejných investic a dostatečné pobídky k účasti průmyslu v těchto projektech;

35.  vítá skutečnost, že otevřený přístup je nyní obecnou zásadou v rámci programu Horizont 2020; upozorňuje na to, že značný počet publikací spojených s projekty programu Horizont 2000(26) až do prosince 2016 ukazuje, že jsou zapotřebí nové politiky týkající se prosazování sdílení údajů a znalostí, aby bylo dostupných co nejvíce výsledků výzkumu a vědeckých údajů; vyzývá Komisi, aby přezkoumala kritéria pružnosti, jež mohou být tomuto cíli na překážku, a aby zvýšila znalosti a vývoj;

36.  vítá financování pilotního projektu otevřených výzkumných dat coby první krok směrem ke cloudu pro otevřenou vědu; uznává význam a potenciál elektronických infrastruktur a superpočítačů, nutnost zapojit zúčastněné strany veřejného a soukromého sektoru a občanskou společnost a význam občanské vědy pro zajištění toho, aby společnost hrála aktivnější úlohu při vymezování a vnímání problémů a při společném hledání řešení; vyzývá Komisi a veřejné a soukromé společenství pro výzkum, aby prozkoumaly nové modely, které začlení soukromé cloudové a síťové zdroje a veřejné elektronické infrastruktury, a zahájení programů občanů v oblasti vědy a inovací;

37.  vítá Komisí nově zavedenou koncepci center pro inovace, která podporou firem, a to zejména MSP, při posilování jejich obchodních modelů a výrobních procesů dále upevňuje evropské inovační prostředí;

38.  vybízí vnitrostátní kontaktní místa, aby se větší měrou podílela na propagaci projektů oceněných pečetí excelence a na poskytování pomoci při hledání dalších vnitrostátních či mezinárodních zdrojů veřejného či soukromého financování těchto projektů a aby v rámci sítě vnitrostátních kontaktních míst posilovala za tímto účelem spolupráci v této oblasti;

Doporučení 9. rámcového programu

39.  domnívá se, že EU má potenciál k tomu, aby se stala předním světovým střediskem výzkumu a vědy; domnívá se také, že za tímto účelem se v zájmu podpory růstu, zaměstnanosti a inovací musí stát 9. rámcový program pro Evropu jednou z nejvyšší priorit;

40.  vítá úspěch programu Horizont 2020 a pákový faktor 1:11; vyzývá Komisi, aby na 9. rámcový program navrhla zvýšený celkový rozpočet ve výši 120 miliard EUR; domnívá se, že kromě zvýšení rozpočtu je třeba vytvořit rovněž rámec zahrnující inovace, a vyzývá proto Komisi, aby vyjasnila pojem inovace a jejích různých druhů;

41.  konstatuje, že EU stojí před řadou významných a dynamických výzev, a vyzývá Komisi, aby spolu s Evropským parlamentem v rámci třetího pilíře poskytla vyvážený a pružný soubor nástrojů odpovídajících dynamické povaze nově vyvstávajících problémů; zdůrazňuje, že pro konkrétní výzvy spadající do třetího pilíře je třeba stanovit dostatečný rozpočet a že je třeba provádět pravidelný přezkum toho, zda jsou tyto výzvy odpovídající;

42.  vyzývá Komisi, aby v rámci 9. rámcového programu zachovala náležitou rovnováhu mezi základním výzkumem a inovacemi; poukazuje na potřebu posílení kooperativního výzkumu; zdůrazňuje důležitost lepšího zapojení MSP do kooperativních projektů a inovací;

43.  vybízí Komisi, aby posílila synergie mezi 9. rámcovým programem a dalšími evropskými fondy určenými na výzkum a inovace, a aby v úzké spolupráci s členskými státy zavedla harmonizované nástroje a harmonizovaná pravidla pro tyto fondy jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi, aby v budoucích rámcových programech i nadále zohledňovala důležitou úlohu, kterou v souvislosti s inovacemi plní standardizace;

44.  konstatuje, že 9. rámcový program by měl řešit možný problém s podáváním nadměrného počtu žádostí a nízkou mírou úspěšnosti, jako je tomu v případě programu Horizont 2020; navrhuje zvážit znovuzavedení dvoufázového postupu hodnocení, kde by první fáze byla jednotná a druhá fáze zaměřená různě podle vybraných žadatelů; vyzývá Komisi, aby zajistila dostatečně komplexní souhrnné hodnotící zprávy, v nichž bude uvedeno, jakým způsobem by bylo možné návrh zlepšit;

45.  zdůrazňuje, že nezpochybnitelnou základní složkou tohoto rámcového výzkumného programu musí zůstat evropská přidaná hodnota;

46.  vyzývá Komisi, aby v příštím víceletém finančním rámci oddělila výzkum v oblasti obrany od civilního, aby byly zajištěny dva různé programy se dvěma oddělenými rozpočty, které neovlivní rozpočtové ambice 9. rámcového programu v oblasti civilního výzkumu; vyzývá proto Komisi, aby předložila Parlamentu možné způsoby financování budoucího programu výzkumu v oblasti obrany v souladu se Smlouvami, který bude mít vlastní rozpočet s novými zdroji a zvláštními pravidly; zdůrazňuje důležitost parlamentního dohledu v této věci;

47.  domnívá se, že program pro budoucí a nově vznikající technologie má do budoucna velký potenciál a představuje dobrý nástroj pro šíření inovativních myšlenek a znalostí na vnitrostátní i regionální úrovni;

48.  zdůrazňuje, že v souvislosti s Pařížskou dohodou a cíli EU v oblasti klimatu je třeba stanovit jako prioritu financování výzkumu v oblasti změny klimatu a infrastrukturu pro sběr klimatických dat – zejména vzhledem k tomu, že Spojené státy zvažují významné škrty v rozpočtech institucí v USA zabývajících se environmentálním výzkumem;

49.  zdůrazňuje, že 9. rámcový program pro výzkum a inovace by měl posilovat společenský pokrok a konkurenceschopnost EU, tím, že bude vytvářet růst a pracovní místa, přinášet nové poznatky a inovace, které umožní řešit zásadní výzvy, před nimiž Evropa stojí, a dosahovat dalšího pokroku na cestě k vybudování udržitelného Evropského výzkumného prostoru; vítá v této souvislosti stávající pilířovou strukturu rámcového programu a vyzývá Komisi, aby tuto strukturu v zájmu kontinuity a předvídatelnosti zachovala; žádá proto Komisi, aby nadále pracovala na soudržnosti, zjednodušení, transparentnosti a jasnosti programu, na zlepšení procesu hodnocení, snížení roztříštěnosti, omezování duplicit a odstraňování zbytečné administrativní zátěže;

50.  uznává, že správní úkoly a výzkum se do značné míry navzájem ruší; zdůrazňuje proto, že je důležité, aby vykazovací povinnosti zůstaly omezeny na minimum, tak aby administrativa nebránila inovacím a aby bylo zajištěno účinné využívání prostředků financování 9. rámcového programu, ale aby zároveň s tím byla zajištěna nezávislost výzkumu; vybízí za tímto účelem Komisi, aby se intenzivněji zasazovala o zjednodušování;

51.  konstatuje, že Komise se stále častěji uchyluje k podpoře založené na výstupech; vyzývá Komisi, aby pojem „výstupu“ definovala přesněji;

52.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily synergie mezi rámcovým programem a jinými fondy a aby řešily problematiku nedostatků v oblasti výzkumu, kterým čelí konvergenční regiony v některých členských státech při uplatňování zásady adicionality; vyjadřuje politování nad tím, že finanční příděly ze strukturálních a investičních fondů mohou vést ke snížení vnitrostátních výdajů na výzkum a vývoj v regionech, v nichž se tyto fondy uplatňují, a trvá na tom, že tyto příděly musí být dodatečným prvkem vedle vnitrostátních veřejných výdajů; vyzývá rovněž Komisi a členské státy, aby zajistily, že veřejné financování výzkumu a vývoje bude spíše považováno za investice do budoucna než za náklady;

53.  konstatuje, že účinné investování do výzkumu a inovací v rámci strukturálních fondů je možné pouze za předpokladu, že pro to členské státy připraví vhodnou půdu; vyzývá proto k užšímu propojení mezi doporučeními pro jednotlivé země v oblasti strukturálních reforem a investicemi do výzkumu a inovací;

54.  zdůrazňuje, že jsou zapotřebí nová pokročilejší centra a regiony excelence a že je důležité pokračovat v rozvoji Evropského výzkumného prostoru; zdůrazňuje, že je pro dosažení tohoto cíle třeba zajistit větší synergie mezi rámcovým programem, EFSI a ESIF; požaduje politiky, které odstraní překážky, jako jsou nižší mzdy, jimž čelí východní a jižní země, aby se zabránilo odlivu mozků; požaduje, aby se upřednostňovala excelence projektu před excelencí řídících „elitních“ institucí;

55.  domnívá se, že je třeba vytvořit přesvědčivější pobídky k využívání ESI fondů na investice do výzkumu a inovací, vyplývá-li to z doporučení pro jednotlivé země nebo jsou-li zjištěny nedostatky; dospívá k závěru, že investice z ESI fondů do výzkumu a inovací v období 2014–2020 vynesou 65 miliard EUR; navrhuje proto, aby pokud jde o výkonnostní rezervu v rámci ESI fondů, která byla vytvořena v členských státech, byla podstatná část příjmů ze strukturálních fondů použita k investicím do výzkumu a inovací;

56.  vítá zásadu a potenciál pečeti excelence jako známky kvality pro součinnost mezi ESI fondy a programem Horizont 2020, nicméně podotýká, že tento nástroj je v praxi nedostatečně uplatňován, což je způsobeno nedostatkem financí v členských státech; domnívá se, že projekty, které byly předloženy k financování v rámci programu Horizont 2020 a které úspěšně prošly přísnými kritérii pro výběr a udělování, ale nemohly být financovány z důvodu rozpočtových omezení, by měly být financovány z prostředků ESI fondů, jsou-li pro tento účel takové zdroje k dispozici; poukazuje na to, že by podobný mechanismus měl být vytvořen i pro výzkumné projekty založené na spolupráci;

57.  vyzývá Komisi, aby pro mladé výzkumné pracovníky zajistila v 9. rámcovém programu zvýšenou úroveň podpory, jako jsou celoevropské nástroje pro vytváření sítí, a aby posílila financování pro výzkumné pracovníky v rané fázi s pracovní zkušeností po dokončení doktorátu nepřesahující dva roky;

58.  konstatuje, že akce Marie Skłodowska-Curie jsou široce uznávaným zdrojem financování mezi výzkumnými pracovníky a podporují mobilitu výzkumných pracovníků a rozvoj mladých výzkumníků; zastává názor, že v zájmu kontinuity by bylo žádoucí, aby akce Marie Skłodowska-Curie byly v 9. rámcovém programu financovány i nadále;

59.  vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále podporovaly soukromé investice do výzkumu, vývoje a inovací, které musí doplňovat veřejné investice, a nikoli je nahrazovat; připomíná, že dvě třetiny z cíle vydávat 3 % HDP na výzkum a vývoj by měly pocházet ze soukromého sektoru(27); oceňuje úsilí, jež průmysl v tomto směru dosud vynaložil, a s ohledem na obecně nedostatečné zdroje na veřejné výdaje v oblasti výzkumu a vývoje vyzývá soukromý sektor, aby se ještě větší měrou podílel na výdajích v oblasti výzkumu a vývoje a v oblasti otevřeného přístupu (Open Access) a otevřené vědy (Open Science); vyzývá Komisi, aby stanovila míru účasti velkých podniků (prostřednictvím půjček, grantů nebo na vlastní náklady) v závislosti na míře evropské přidané hodnoty projektu a jeho potenciálu vést k rozmachu MSP, při zvážení specifik a potřeb každého odvětví; žádá Komisi, aby monitorovala „věcné“ příspěvky s cílem zajistit, aby tyto investice byly skutečné a nové;

60.  vyzývá Komisi, aby se v návaznosti na výsledky a doporučení vyplývající z hodnocení zasadila o větší transparentnost a jasnost pravidel platných pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru na projektech 9. rámcového programu; žádá Komisi, aby stávající nástroje partnerství veřejného a soukromého sektoru posoudila a prověřila;

61.  zdůrazňuje, že bez ohledu na nástroj pro MSP by měla být i nadále podporována účast průmyslu, protože průmysl má v mnoha oblastech nezbytné odborné znalosti a poskytuje významný finanční příspěvek;

62.  vyjadřuje politování nad smíšenými výsledky, kterých dosáhlo zaměření programu Horizont 2020 na rovnost žen a mužů, neboť jediným dosaženým cílem je podíl žen v poradních skupinách, zatímco podíl žen v panelech pro hodnocení projektů a mezi koordinátory projektů a genderový rozměr obsahu výzkumu a inovací zůstávají pod cílovou úrovní; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit zapojení žen a prosazování rovnosti žen a mužů v celém 9. rámcovém programu a dosáhnout cílových hodnot stanovených v nařízení o programu Horizont 2020, a vyzývá Komisi, aby vypracovala studii zkoumající překážky nebo obtíže, které mohou ovlivňovat nedostatečné zapojení žen do tohoto programu; vybízí členské státy, aby v souladu s cíli Evropského výzkumného prostoru vytvořily genderově vyvážené právní a politické prostředí a poskytly pobídky pro příslušnou změnu; vítá pokyny Komise k rovnosti žen a mužů v programu Horizont 2020(28); připomíná, že podle těchto pokynů je rovnost mužů a žen jedním z faktorů určujících priority návrhů převyšujících daný strop, které dosáhly stejného bodového hodnocení;

63.  konstatuje, že následující rámcový program bude muset zohlednit odchod Spojeného království z EU a jeho dopady; poznamenává, že pro výzkum a inovace jsou přínosem jasné a stabilní dlouhodobé rámce a že Spojené království má vedoucí postavení v oblasti vědy; vyjadřuje přání, aby mohly pokračovat sítě a spolupráce mezi Spojeným královstvím a EU v oblasti výzkumu, aby mohlo být za určitých podmínek rychle nalezeno stabilní a uspokojivé řešení, aby se zajistilo, že EU nepřijde o vědecké výsledky vytvořené v programu Horizont 2020 a v 9. rámcovém programu;

o
o   o

64.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 948.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 81.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 965.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 174.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 892.
(7) Úř. věst. L 169, 7.6.2014, ss. 54-178.
(8) Úř. věst. L 177, 17.6.2014, s. 9.
(9) Úř. věst. L 192, 1.7.2014, s. 1.
(10) Úř. věst. L 169, 7.6.2014, ss. 1-53.
(11) http://ec.europa.eu/research/evaluations/pdf/hlg_issue_papers.pdf.
(12) Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 24.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2017)0052.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2017)0075.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2016)0311.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0320.
(17) Studie výzkumné služby Evropského parlamentu z února 2017 nazvaná „Horizont 2020 – rámcový program EU pro výzkum a inovace. Evropské hodnocení provádění“.
(18) S více než 130 000 obdržených návrhů, 9 000 podepsaných grantů, 50 000 účastníků a 15,9 miliardy EUR finančních prostředků EU.
(19) Dvě třetiny z 3 % HDP na výzkum a vývoj by měly pocházet z průmyslu. Viz soukromé výdaje na výzkum a vývoj podle Eurostatu: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsc00031&plugin=1
(20) http://ec.europa.eu/invest-in-research/pdf/download_en/barcelona_european_council.pdf
(21) Celkově představuje sedm společných technologických iniciativ více než sedm miliard EUR finančních prostředků programu Horizont 2020, přibližně 10 % celého rozpočtu tohoto programu a více než 13 % skutečně dostupných finančních prostředků na výzvy programu Horizont 2020 (přibližně 8 miliard EUR ročně během sedmi let).
(22) Viz závěry Rady ze dne 29. května 2015.
(23) Studie výzkumné služby Evropského parlamentu z února 2017 nazvaná „Horizont 2020, rámcový program EU pro výzkum a inovace – evropské hodnocení provádění.“
(24) Velká výzkumná infrastruktura vyhovuje oblasti působnosti a cílům Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), ale finanční prostředky z tohoto fondu přidělené na vnitrostátní úrovni nemohou být využity k jejímu spolufinancování; stavební náklady spojené s novými výzkumnými infrastrukturami jsou v rámci EFRR způsobilé, ale provozní náklady a náklady na zaměstnance nikoli.
(25) Sdělení Komise nazvané Budoucí evropští lídři: Iniciativa pro začínající a rychle se rozvíjející podniky (COM(2016)0733).
(26) Zpráva infrastruktury OpenAIRE: V rámci programu Horizont 2020 bylo ukončeno 2 017 (19 %) projektů z celkového počtu 10 684 projektů a 8 667 projektů pokračuje. Infrastruktura OpenAIRE stanovila 6 133 publikací spojených s 1 375 projekty z programu Horizont 2020.
(27) Viz závěry Rady ze dne 29. května 2015.
(28) Viz Pokyny k rovnosti žen a mužů v programu Horizont 2020.http://eige.europa.eu/sites/default/files/h2020-hi-guide-gender_en.pdf


Stavební kameny politiky soudržnosti EU po roce 2020
PDF 451kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o stavebních kamenech politiky soudržnosti EU po roce 2020 (2016/2326(INI))
P8_TA(2017)0254A8-0202/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na článek 3 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 4, 162, 174 až 178 a 349 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(6),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(8),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 s názvem „Přezkum/revize víceletého finančního rámce na období 2014–2020 v polovině období – Rozpočet EU zaměřený na výsledky“ (COM(2016)0603),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizaci příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o Evropské územní spolupráci – osvědčené postupy a inovativní opatření(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2016 o urychlení provádění politiky soudržnosti(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2010 o evropské strategii pro Podunají(12), na své usnesení ze dne 6. července 2010 o strategii Evropské unie pro region Baltského moře a roli makroregionů v budoucí politice soudržnosti(13), na své usnesení ze dne 28. října 2015 o strategii Evropské unie pro jadranský a jónský region(14) a na své usnesení ze dne 13. září 2016 o strategii EU pro alpský region(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o součinnosti pro inovace: evropské strukturální a investiční fondy, program Horizont 2020 a další evropské fondy pro inovace a programy EU(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 o snaze o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU(20)

–  s ohledem na sdělení Komise a na svá usnesení o nejvzdálenějších regionech, zejména na své usnesení ze dne 18. dubna 2012 o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech EU v souvislosti se strategií „Evropa 2020“(21) a na své usnesení ze dne 26. února 2014 o optimalizaci rozvoje potenciálu nejvzdálenějších regionů vytvářením synergií mezi strukturálními fondy a ostatními programy Evropské unie(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o politice soudržnosti a přezkumu strategie Evropa 2020(23),

–  s ohledem na závěry a doporučení „skupiny na vysoké úrovni pro monitorování zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů“,

–  s ohledem na závěry Rady ke zvláštní zprávě Evropského účetního dvora č. 31 „Alespoň pětina rozpočtu EU by měla být vynaložena na opatření v oblasti klimatu: na tomto cíli se ambiciózně pracuje, ale existuje vážné riziko, že nebude splněn“ přijaté dne 21. března 2017,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015(24) o výkladu článku 349 SFEU,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2016 nazvanou „Plnění rozpočtu EU prostřednictvím finančních nástrojů – ponaučení z programového období 2007–2013“,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. února 2016 k vzájemné doplňkovosti evropských strukturálních a investičních fondů a Evropského fondu pro strategické investice – zajištění koordinace, součinnosti a doplňkovosti,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0202/2017),

A.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU, která se opírá o SEU a SFEU, vyjadřuje solidaritu v EU jako jednu ze základních zásad Unie naplňováním cíle stanoveného ve Smlouvě, kterým je zmenšování regionálních rozdílů a podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti mezi všemi regiony EU;

B.  vzhledem k tomu, že po roce 2008 již EU nefunguje jako „nástroj pro sbližování“, což vede k prohloubení stávajících rozdílů mezi členskými státy a v rámci členských států a k nárůstu sociálních a ekonomických nerovností v celé EU; připomíná, že politika soudržnosti na evropské úrovni je velmi účinná, zejména pokud jde o podporu různých forem územní spolupráce, a proto díky svému hospodářskému, sociálnímu a územnímu rozměru zůstává nezbytnou politikou, která propojuje specifické potřeby jednotlivých území s prioritami EU a přináší hmatatelné praktické výsledky, z nichž mají prospěch všichni občané;

C.  vzhledem k tomu, že i při prudkém poklesu veřejných a soukromých investic v mnoha členských státech a s ohledem na důsledky globalizace zůstává politika soudržnosti hlavní, a to velmi úspěšnou a oceňovanou, investiční a rozvojovou politikou EU pro vytváření udržitelných pracovních míst a pro zajištění inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a konkurenceschopnosti po roce 2020; připomíná, že politika soudržnosti hraje klíčovou úlohu a vykazuje vysokou schopnost reakce na makroekonomická omezení;

D.  vzhledem k tomu, že poslední reforma politiky soudržnosti v roce 2013 byla rozsáhlá a podstatná a posunula zaměření politiky směrem k orientaci na výsledky, tematickému zaměření, účinnosti a efektivitě na jedné straně a k zásadě partnerství, víceúrovňové správě, inteligentní specializaci a místnímu přístupu na straně druhé;

E.  vzhledem k tomu, že obnovená politika soudržnosti vedla k postupnému odklonu od velkých infrastrukturních projektů ve prospěch projektů podněcujících znalostní ekonomiku a inovace;

F.  vzhledem k tomu, že tyto zásady by měly být po roce 2020 zachovány a upevněny za účelem zajištění kontinuity, zviditelnění, právní jistoty, dostupnosti a transparentnosti provádění politiky;

G.  vzhledem k tomu, že má-li být politika soudržnosti úspěšná i po roce 2020, je nezbytné snížit administrativní zátěž pro příjemce a řídící orgány, nalézt rovnováhu mezi orientací této politiky na výsledky a úrovní ověřování a kontrol v zájmu větší přiměřenosti, diferencovat provádění programů a zjednodušit pravidla a postupy, neboť ve své stávající podobě je politika vnímána jako příliš složitá;

H.  vzhledem k tomu, že tyto prvky, ve spojení s integrovaným přístupem k provádění politiky a se zásadou partnerství, dokládají přidanou hodnotu politiky soudržnosti;

I.  vzhledem k tomu, že narůstající rozpočtová omezení na úrovni EU a členských států a důsledky brexitu nesmí vést k oslabení politiky soudržnosti EU; v této souvislosti vyzývá vyjednavače EU a Spojeného království, aby se zamýšleli nad výhodami a nevýhodami pokračující účasti Spojeného království v programech evropské územní spolupráce;

J.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti se již zabývá velmi širokou škálou problémů souvisejících s jejími cíli stanovenými ve Smlouvách a nelze očekávat, že se vypořádá se všemi novými výzvami, kterým bude EU čelit po roce 2020 se stejným, nebo dokonce omezenějším, rozpočtem, přestože efekt může být větší, pokud budou mít členské státy, regiony a města větší flexibilitu v podpoře nových politických výzev;

Přidaná hodnota politiky soudržnosti EU

1.  je zásadně proti jakémukoli scénáři pro EU27 do roku 2025 navrženému v bílé knize o budoucnosti Evropy, který by omezil úsilí EU ve vztahu k politice soudržnosti; vyzývá naopak Komisi, aby předložila komplexní legislativní návrh spolehlivé a účinné politiky soudržnosti po roce 2020;

2.  zdůrazňuje, že bez řádné správy, spolupráce, vzájemné důvěry všech zainteresovaných stran a skutečného zapojení partnerů na celostátní, regionální a místní úrovni, jak je zakotveno v zásadě partnerství (článek 5 nařízení o společných ustanoveních), nemůže být dosaženo růstu a regionálního, hospodářského a sociálního sbližování; znovu připomíná, že sdílené řízení politiky soudržnosti EU poskytuje EU jedinečný nástroj k bezprostřednímu řešení obav občanů souvisejících s vnitřními a vnějšími výzvami; zastává názor, že sdílené řízení založené na zásadě partnerství, víceúrovňové správě a koordinaci na různých úrovních správy, má zásadní význam pro zajištění větší odpovědnosti všech zainteresovaných stran při provádění politiky;

3.  zdůrazňuje katalytický účinek politiky soudržnosti a poučení, jež z ní plyne pro správní orgány, příjemce a další zainteresované strany; zdůrazňuje horizontální a průřezový přístup politiky soudržnosti jako inteligentní, udržitelné a inkluzivní politiky, která tvoří rámec pro mobilizaci a koordinaci subjektů na celostátní a nižších úrovních a přímo je zapojuje do společné práce s cílem dosáhnout priorit EU prostřednictvím spolufinancovaných projektů; v této souvislosti vyzývá k optimální koordinaci a spolupráci mezi GŘ Komise, která odpovídají za politiku soudržnosti, a dalšími GŘ a ve vztahu k celostátním, regionálním a místním orgánům;

4.  vyjadřuje politování nad pozdním přijetím některých operačních programů a pozdním jmenováním řídících orgánů v některých členských státech v tomto programovém období; vítá první známky zrychleného provádění operačních programů zaznamenané v roce 2016; naléhavě žádá Komisi, aby zachovala pracovní skupinu pro lepší provádění s cílem podpořit provádění a zjistit příčiny zpoždění a aby navrhla praktické způsoby a opatření, jak se těmto problémům v příštím programovém období již od počátku vyhnout; důrazně vybízí všechny zúčastněné strany, aby dále zlepšovaly a zrychlovaly provádění, aniž by docházelo k zahlcování;

5.  upozorňuje na nedostatky finančního plánování a systému provádění, které vedly k nahromadění neuhrazených plateb a k dosud nevídanému nárůstu nezaplacených faktur, které se přesunuly z minulého víceletého finančního rámce (VFR) do stávajícího; vyzývá Komisi, aby před koncem stávajícího VFR představila strukturované řešení těchto problémů, aby se zabránilo jejich rozšíření do nadcházejícího VFR; zdůrazňuje, že výše prostředků na platby musí pokrýt minulé závazky, zejména ke konci období, kdy má počet žádostí o platby ze strany členských států tendenci výrazně narůstat;

6.  uznává, že v některých členských státech sice zásada partnerství vedla k užší spolupráci s regionálními a místními úřady, je zde však stále prostor ke zlepšení, aby bylo zajištěno skutečné a včasné zapojení všech zainteresovaných stran, včetně občanské společnosti, s cílem zajistit větší odpovědnost a viditelnost při provádění politiky soudržnosti, aniž by se zvýšila administrativní zátěž nebo docházelo k prodlevám; zdůrazňuje, že v souladu s přístupem víceúrovňové správy by měly být zainteresované strany nadále zapojovány; zastává názor, že zásada partnerství a kodex chování by měly být v budoucnu dále posíleny, například zavedením jasně formulovaných minimálních požadavků na zapojení partnerů;

7.  zdůrazňuje, že ačkoli politika soudržnosti zmírnila dopad nedávné hospodářské a finanční krize v EU a úsporných opatření, rozdíly v konkurenceschopnosti a sociální nerovnost mezi jednotlivými regiony zůstávají značné; vyzývá ke zvýšení úsilí ke snižování těchto rozdílů a k předcházení vzniku nových ve všech typech regionů při současném zachování a posílení regionální podpory s cílem usnadnit přijetí politiky v regionech a naplnit cíle EU na celém jejím území; v této souvislosti se domnívá, že by měla být věnována větší pozornost zvyšování odolnosti regionů vůči náhlým otřesům;

8.  upozorňuje, že územní spolupráce ve všech svých podobách, včetně makroregionálních strategií, jejichž potenciál je ještě třeba plně prozkoumat, přenáší koncepci politické spolupráce a koordinace regionů a občanů za hranice EU; zdůrazňuje hodnotu politiky soudržnosti při řešení problémů v ostrovních, přeshraničních a nejsevernějších řídce osídlených regionech podle článku 174 SFEU, v nejvzdálenějších regionech podle článků 349 a 355 SFEU, které požívají zvláštního statusu a jejichž specifické nástroje a financování by měly být zachovány i po roce 2020, a v okrajových regionech;

9.  konstatuje, že evropská územní spolupráce (ETC) je jedním z důležitých cílů politiky soudržnosti na období 2014–2020 a výrazně přispívá k naplňování cílů EU, posiluje solidaritu mezi regiony EU a se sousedními zeměmi a usnadňuje výměnu zkušeností a přenos osvědčených postupů, například prostřednictvím standardizovaných dokumentů; trvá na tom, že je třeba i nadále vyvíjet přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráci jako součást cíle posílení územní soudržnosti zakotveného v článku 174 SFEU; domnívá se, že by měla zůstat důležitým nástrojem i po roce 2020; zdůrazňuje, že stávající rozpočet evropské územní spolupráce neodpovídá závažnosti výzev, které řeší programy Interreg, a nezajišťuje účinnou podporu přeshraniční spolupráce; proto požaduje výrazné zvýšení rozpočtu na evropskou územní spolupráci v příštím programovém období;

10.  zdůrazňuje význam stávajícího programu spolupráce Interreg Europe pro evropské orgány veřejné správy s cílem usnadnit výměnu zkušeností a přenos osvědčených postupů; navrhuje rozšíření možností financování v příštím programu Interreg Europe po roce 2020 s cílem umožnit investice do reálných pilotních a demonstračních projektů s tím, že bude rovněž zohledněno zapojení zainteresovaných stran v celé Evropě;

Architektura politiky soudržnosti po roce 2020 – kontinuita a oblasti zlepšení

11.  zdůrazňuje, že současná kategorizace regionů, zavedené reformy, jako je tematické zaměření, a výkonnostní rámec dokládají hodnotu politiky soudržnosti; žádá Komisi, aby předložila náměty pro větší flexibilitu při plnění rozpočtu EU jako celku; domnívá se, že vytvoření rezervy je v tomto směru zajímavou možností pro řešení závažných nepředvídatelných událostí během programového období a pro snadnější přerozdělování prostředků operačních programů s cílem uzpůsobit investice z ESI fondů měnícím se potřebám každého regionu a vyrovnat se s dopady globalizaci na regionální a místní úrovni, aniž by to však mělo negativní vliv na investice do politiky soudržnosti nebo na strategické zaměření a na jistotu plánování a stabilitu víceletých programů pro regionální a místní orgány;

12.  uznává hodnotu předběžných podmínek, zejména pokud jde o podmínky týkající se výzkumných a inovačních strategií pro inteligentní specializaci (RIS3), které nadále podporují strategické programování ESI fondů a vedly k větší orientaci na výkonnost; konstatuje, že předběžné podmínky umožňují, aby ESI fondy účinně přispívaly k cílům strategie Evropa na období po roce 2020, aniž by tím byly dotčeny cíle politiky soudržnosti vytýčené ve Smlouvě;

13.  staví se proti makroekonomické podmíněnosti a zdůrazňuje, že vazba mezi politikou soudržnosti a správou ekonomických záležitostí v rámci evropského semestru musí být vyvážená, reciproční a nerepresivní ve vztahu ke všem zúčastněným stranám; podporuje větší uznávání územního rozměru, které by pro evropský semestr mohlo být přínosné, tedy vyvážené zohledňování správy ekonomických záležitostí a hospodářských, sociálních a územních cílů politiky soudržnosti, jakož i udržitelného růstu, zaměstnanosti a ochrany životního prostředí;

14.  domnívá se, že mají-li fondy politiky soudržnosti stimulovat investice, růst a tvorbu pracovních míst na úrovni celé Unie, měla by se Komise v 7.  zprávě o soudržnosti a v úzké spolupráci s vládami členských států zabývat tím, jak řešit vliv těchto investic na rozpočtové schodky těchto vlád;

15.  poukazuje na to, že pro včasné a úspěšné naplňování politiky soudržnosti a sbližování s přísnějšími normami má klíčový význam zvýšení správních a institucionálních kapacit – a tedy posilování vnitrostátních a regionálních agentur na podporu investic – v oblasti přípravy, provádění a hodnocení operačních programů a v oblasti kvality odborné přípravy v členských státech a regionech; zdůrazňuje v této souvislosti význam iniciativy Taiex Regio Peer 2 Peer, jež zlepšuje správní a institucionální kapacitu a přináší lepší výsledky investic EU;

16.  zdůrazňuje, že je nezbytné zjednodušit celkový systém řízení politiky soudržnosti na všech úrovních správy a usnadnit plánování, správu a hodnocení operačních programů, aby tak byly přístupnější, pružnější a účinnější; zdůrazňuje v této souvislosti, že je důležité bojovat proti „gold-platingu“ v členských státech; žádá Komisi, aby rozšířila možnosti v oblasti e-soudržnosti a zvláštních druhů výdajů, mezi něž patří standardní stupnice jednotkových nákladů a paušální částky podle nařízení o společných ustanoveních, a aby zavedla digitální platformu nebo zřídila jednotná kontaktní místa pro žadatele a příjemce; podporuje závěry a doporučení, jež zatím přijala „skupina na vysoké úrovni pro monitorování zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů“, a vyzývá členské státy, aby tato doporučení prováděly;

17.  žádá Komisi, aby uvažovala o řešeních založených na proporcionalitě a diferenciaci při provádění programů, a to na základě rizik, objektivních kritérií a pozitivních podnětů pro programy, jejich rozsahu a správní kapacity, zejména pokud jde o víceúrovňový audit, který by se měl zaměřit na odstraňování nerovností, konkrétně na boj proti podvodům a korupci, a počet kontrol, aby bylo možné dosáhnout větší harmonizace politiky soudržnosti, politiky hospodářské soutěže a dalších politik Unie, především pravidel pro poskytování státní podpory, která se uplatňují u ESI fondů, ale nikoli u EFSI či Horizontu 2020, a rovněž pokud jde o možnost zavedení jediného souboru pravidel pro všechny ESI fondy za účelem zefektivnění financování při současném zohlednění specifik jednotlivých fondů;

18.  vyzývá Komisi, aby v zájmu skutečného zjednodušení a na základě dohody s orgány řídícími vnitrostátní a regionální programy stanovila proveditelný plán na rozšíření systému zjednodušených nákladů na EFRR, a to i v souladu s ustanoveními návrhu nařízení, kterým se mění finanční pravidla týkající se rozpočtu, tzv. souhrnné nařízení (Omnibus);

19.  domnívá se, že politika soudržnosti by měla být nadále financována zejména prostřednictvím grantů; bere však na vědomí rostoucí význam finančních nástrojů; upozorňuje na to, že půjčky, kapitál nebo záruky mohou hrát doplňkovou úlohu, ale že by měly být využívány obezřetně a na základě odpovídajícího předběžného hodnocení, přičemž granty by měly být doplněny pouze v případech, kdy tyto finanční nástroje vykazují přidanou hodnotu a mohly by mít pákový účinek spočívající v získání dodatečné finanční podpory, a že je třeba přihlédnout k regionálním rozdílům a rozmanitosti postupů a zkušeností;

20.  považuje za důležité zajistit, aby byla místním a regionálním orgánům poskytována pomoc Komise, EIB a členských států v souvislosti s inovativními finančními nástroji prostřednictvím platforem, jako je například fi-compass, nebo poskytováním podnětů pro příjemce; připomíná, že tyto nástroje nejsou vhodné pro všechny druhy intervencí v rámci politiky soudržnosti; zastává názor, že všechny regiony by měly mít možnost rozhodovat o provádění finančních nástrojů na dobrovolném základě a podle místních potřeb; staví se však proti závazným kvantitativním cílům pro používání finančních nástrojů a zdůrazňuje, že častější využívání finančních nástrojů by v obecné rovině nemělo vést ke snížení rozpočtu EU;

21.  vyzývá Komisi, aby zajistila lepší součinnost a komunikaci mezi ESI fondy a jinými unijními fondy a programy, včetně EFSI, a aby usnadnila provádění operací financovaných z více zdrojů; zdůrazňuje, že EFSI by neměl oslabovat strategickou koherenci, územní koncentraci a dlouhodobou perspektivu programování politiky soudržnosti a neměl by nahrazovat nebo vytlačovat granty, ani nahrazovat či snižovat rozpočet EFSI; trvá na skutečné adicionalitě jeho zdrojů; vyzývá k tomu, aby byly stanoveny jasné hranice mezi EFSI a politikou soudržnosti a zároveň vytvořeny příležitosti pro jejich propojení a usnadnění jejich využívání, aniž by byly směšovány, neboť by to mohlo zvýšit atraktivitu struktury financování a přispět k hospodárnému využívání omezených prostředků EU; domnívá se, že je třeba harmonizovat pravidla pro operace financované z více zdrojů a vyvinout jasnou komunikační strategii pro stávající možnosti financování; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti vypracovala soubor nástrojů pro příjemce;

22.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření dalšího souboru ukazatelů vedle ukazatele HDP, který zůstává hlavním legitimním a spolehlivým vodítkem pro spravedlivé rozdělování ESI fondů; domnívá se, že aby bylo možné poskytnout komplexní obraz o regionálním rozvoji, měl by se v této souvislosti vyhodnotit a zvážit index sociálního pokroku nebo demografický ukazatel; domnívá se, že takové ukazatele by mohly lépe reagovat na nové druhy nerovností mezi regiony EU, které se objevují; dále zdůrazňuje význam výsledných ukazatelů pro posílení orientace politiky na výsledky a výkonnost;

23.  vyzývá Komisi, aby zvážila opatření, jejichž cílem je řešit problematiku vnitrostátního financování projektů politiky soudržnosti s ohledem na problém, jemuž čelí orgány místní a regionální správy ve vysoce centralizovaných členských státech, které nemají dostatečné fiskální a finanční kapacity, mají velké potíže se spolufinancováním projektů a často i s přípravou projektové dokumentace v důsledku nedostatku dostupných finančních prostředků, což vede k nižšímu využívání politiky soudržnosti;

24.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost využít úroveň NUTS III coby klasifikaci regionů v rámci politiky soudržnosti u některých vybraných priorit;

Klíčové oblasti politiky a modernizovaná politika soudržnosti po roce 2020

25.  zdůrazňuje význam ESF, systému záruk pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, zejména v boji proti dlouhodobé nezaměstnanosti a proti nezaměstnanosti mladých lidí v Unii, které jsou na historicky vysoké úrovni, především v méně rozvinutých regionech, v nejvzdálenějších regionech a v regionech nejvíce zasažených krizí; poukazuje na klíčový význam MSP pro zaměstnanost, neboť tyto podniky představují 80 % pracovních míst v Unii a podporují inovativní odvětví, jako jsou digitální ekonomika či nízkouhlíkové hospodářství;

26.  domnívá se, že politika soudržnosti po roce 2020 by měla nadále pečovat o zranitelné a marginalizované osoby, řešit narůstající nerovnosti a budovat solidaritu; bere na vědomí pozitivní dopad přidané hodnoty investic do vzdělávání, odborné přípravy a kultury v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti; zdůrazňuje dále, že je třeba zachovat sociální začleňování, včetně výdajů ESF doplněných o investice EFRR v této oblasti;

27.  navrhuje lepší využívání ESI fondů na řešení demografické změny a jejích důsledků na regionální a místní úrovni; zastává názor, že v regionech, které čelí výzvám, jako je například vylidňování, by ESI fondy měly být optimálně zaměřeny na tvorbu pracovních míst a růst;

28.  poukazuje na stále větší význam Územní agendy a úspěšných partnerství měst a venkova a na úlohu chytrých měst coby vzorů, které představují mikrokosmos a katalyzátor inovativních řešení regionálních a místních problémů;

29.  vítá Amsterodamský pakt a větší uznání úlohy měst a městských oblastí při tvorbě evropské politiky a požaduje účinné uplatňování metod spolupráce prostřednictvím partnerství v duchu tohoto paktu; očekává zahrnutí výsledků do budoucích politik EU po roce 2020;

30.  poukazuje na posílený městský rozměr politiky soudržnosti v podobě specifických předpisů pro udržitelný rozvoj měst a městská inovativní opatření; domnívá se, že tato opatření je třeba nadále rozvíjet a po roce 2020 finančně posílit a že by mělo být podpořeno další přenesení pravomocí na nižší úrovně; vyzývá Komisi, aby zlepšila koordinaci mezi různými opatřeními, která jsou zaměřena na rozvoj měst, a posílila přímou podporu orgánů místní správy v rámci politiky soudržnosti tím, že podpoří financování a zajistí nástroje přizpůsobené pro územní rozvoj; zdůrazňuje budoucí úlohu nových nástrojů pro územní rozvoj, jako je komunitně vedený místní rozvoj a integrované územní investice;

31.  potvrzuje závazky EU přijaté v rámci Pařížské dohody o změně klimatu; připomíná v této souvislosti cíl, jemuž vyjádřily podporu všechny orgány a instituce EU a který spočívá v tom, že by nejméně 20 % prostředků z rozpočtu EU mělo být vynaloženo na opatření týkající se změny klimatu, a zdůrazňuje, že ESI fondy hrají v tomto směru klíčovou úlohu a měly by být i nadále co nejúčinněji využívány na zmírňování klimatické změny a přizpůsobení se jejím dopadům a na podporu zelené ekonomiky a obnovitelných zdrojů energie; považuje za nutné zlepšit systém monitorování a sledování výdajů v oblasti změny klimatu; v tomto ohledu upozorňuje na potenciál evropské územní spolupráce a na úlohu měst a regionů v souvislosti s městskou agendou;

32.  konstatuje, že RIS3 posiluje regionální inovační ekosystémy; zdůrazňuje, že pro to, aby EU obstála v celosvětové konkurenci, by měly i nadále hrát přední úlohu výzkum, inovace a technologický rozvoj; domnívá se, že model inteligentní specializace by se měl stát hlavním přístupem v politice soudržnosti po roce 2020 tím, že prohloubí spolupráci mezi různými regiony a městskými a venkovskými oblastmi, podpoří ekonomický rozvoj EU a vytvoří synergie mezi nadnárodním RIS3 a klastry na světové úrovni; připomíná stávající pilotní projekt EU s názvem Cesta ke špičkovému výzkumu, který i nadále podporuje regiony v rozvoji a využívání synergií mezi ESI fondy, programem Horizont 2020 a dalšími programy financování EU; domnívá se proto, že je třeba vynaložit další úsilí o maximalizaci synergií s cílem posílit inteligentní specializace a inovace po roce 2020;

33.   zdůrazňuje, že zviditelňování politiky soudržnosti je zvláště zásadní pro boj proti euroskepticismu a může přispět k obnovení důvěry a víry občanů; zdůrazňuje, že v zájmu zviditelnění ESI fondů je nutné více dbát na obsah a výsledky programů prostřednictvím přístupu shora dolů a zdola nahoru, jenž aktivně zapojuje zainteresované strany a příjemce, kteří mohou účinně šířit výsledky politiky soudržnosti; dále naléhavě vyzývá Komisi, členské státy, regiony a města, aby účinněji informovaly veřejnost o měřitelných výsledcích politiky soudržnosti, která vytváří přidanou hodnotu pro každodenní život občanů EU; naléhavě požaduje, aby komunikační činnosti financované ze zvláštní rozpočtové položky v rámci technické pomoci pokračovaly po uzavření projektů až do doby, kdy se projeví jejich výsledky;

Výhled

34.  žádá, aby se posílila podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity v celé EU a aby se řízení fondů EU směrem k růstu, tvorbě pracovních míst a konkurenceschopnosti stalo jednou z hlavních priorit agendy EU; žádá rovněž, aby se pokračovalo v boji proti regionálním rozdílům, chudobě a sociálnímu vyloučení a také proti diskriminaci; domnívá se, že politika soudržnosti by kromě cílů zakotvených ve Smlouvách měla i nadále sloužit jako nástroj k dosažení politických cílů EU, čímž přispěje také k lepší informovanosti o svých výsledcích a zůstane nejdůležitější investiční politikou Unie, která bude přístupná všem regionům;

35.  znovu opakuje, že je nejvyšší čas připravit politiku soudržnosti EU na období po roce 2020, aby mohla být uvedena do praxe hned na začátku nového programového období; žádá proto, aby Komise zahájila přípravu nového legislativního rámce v patřičnou dobu, totiž bezprostředně po představení návrhu Komise pro nadcházející VFR a jeho překladu do všech úředních jazyků; vyzývá dále k včasnému přijetí všech legislativních návrhů budoucí politiky soudržnosti a poskytnutí pokynů pro řízení a kontrolu před začátkem nového programového období, aniž by došlo k retroaktivnímu účinku; zdůrazňuje, že zpožděné provádění operačních programů ovlivňuje účinnost politiky soudržnosti;

36.  konstatuje, že jádro legislativního rámce současné politiky soudržnosti by mělo být zachováno i po roce 2020 s tím, že samotná politika by měla být zkvalitněna, posílena, měla by být snadno přístupná a orientovaná na výsledky a měla by představovat přidanou hodnotu, kterou je nutné lépe prezentovat občanům;

37.  s ohledem na návrh Komise 2016/0282(COD) zdůrazňuje, že přijímání migrantů a uprchlíků pod mezinárodní ochranou a jejich sociální a hospodářské začleňování vyžaduje jednotný nadnárodní přístup, který by měl být vymezen i v současné a budoucí politice soudržnosti EU;

38.  zdůrazňuje význam stabilního regulačního rámce; vyzývá Komisi, aby při vypracovávání prováděcích předpisů pro politiku soudržnosti v rámci nadcházejícího VFR provedla co nejméně změn; je přesvědčen, že je třeba, aby byl podíl rozpočtu EU věnovaný na politiku soudržnosti po roce 2020 zachován na odpovídající úrovni nebo i navýšen, aby byla politika soudržnosti s ohledem na své cíle schopna čelit složitým vnitřním a vnějším výzvám; domnívá se, že tato politika nesmí být za žádných okolností oslabena, a to ani brexitem, a že její podíl na celkovém rozpočtu EU by neměl být v budoucnosti snížen odčerpáváním prostředků určených na nové výzvy; zdůrazňuje dále víceletou povahu politiky soudržnosti a vyzývá k zachování jejího sedmiletého programového období nebo k zavedení programového období 5+5 let s povinným přezkumem v polovině období;

39.  vyzývá k rychlému přidělení výkonnostní rezervy; konstatuje, že doba mezi výkonem a otevřením rezervy je příliš dlouhá, a snižuje tak účinnost rezervy; naléhavě žádá Komisi, aby členským státům umožnila využívat výkonnostní rezervu ihned poté, co bude přezkum dokončen;

40.  v této souvislosti zdůrazňuje, že digitální agenda, včetně zajišťování nezbytné infrastruktury a pokročilých technologických řešení, musí být v rámci politiky soudržnosti prioritou, zejména v následujícím programovém období; konstatuje, že vývoj v rámci telekomunikačního odvětví musí být v každém případě doplněn odpovídající odbornou přípravou, která by rovněž měla být podporována z prostředků politiky soudržnosti;

o
o   o

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i členským státům a jejich parlamentům a Výboru regionů.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
(6) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.
(7) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(8) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0217.
(12) Úř. věst. C 305 E, 11.11.2010, s. 14.
(13) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 1.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0383.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2016)0336.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2016)0311.
(17) Přijaté texty, P8_TA(2016)0211.
(18) Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.
(19) Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.
(20) Přijaté texty, P8_TA(2015)0307.
(21) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 1.
(22) Přijaté texty, P7_TA(2014)0133.
(23) Přijaté texty, P8_TA(2015)0384.
(24) ECLI:EU:C:2015:813.


Stav rybích populací a sociálně-ekonomická situace v odvětví rybolovu ve Středomoří
PDF 459kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2017 o stavu rybích populací a sociálně-ekonomické situaci v odvětví rybolovu ve Středomoří (2016/2079(INI))
P8_TA(2017)0255A8-0179/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES(1) (nařízení o společné rybářské politice),

–  s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí)(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a o zrušení nařízení (ES) č. 1626/94(3);

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mění nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1936/2001 a (ES) č. 601/2004 a zrušují nařízení (ES) č. 1093/94 a (ES) č. 1447/1999(4) (nařízení NNN),

–  s ohledem na strategii v polovině období (2017–2020) Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM), která se týká udržitelnosti rybolovu ve Středozemním moři a v Černém moři,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o návrhu směrnice Rady, kterou se provádí dohoda týkající se provádění úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 uzavřená Všeobecnou konfederací zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a Sdružením vnitrostátních organizací rybářských podniků (EUROPÊCHE) dne 21. května 2012, ve znění změn ze dne 8. května 2013(5),

–  s ohledem na rezoluci OSN přijatou Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 pod názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“,

–  s ohledem na regionální konferenci nazvanou „Budování budoucnosti pro udržitelný drobný rybolov ve Středozemním a Černém moři“, která se konala ve dnech 7.–9. března 2016 v Alžíru v Alžírsku,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0179/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Středozemní moře je se svými 17 000 druhy mořských živočichů jednou z biologicky nejrozmanitějších oblastí na světě; vzhledem k tomu, že je proto při rozhodování o jeho řízení nezbytné zaujímat vícedruhový přístup;

B.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení nazvaném „Konzultace k rybolovným právům pro rok 2017 v rámci společné rybářské politiky“ (COM(2016)0396) tvrdí, že ve Středozemním moři nadále převládá nadměrný rybolov a že je pro zvrácení této situace nutný okamžitý zásah; vzhledem k tomu, že v tomtéž dokumentu vyjadřuje Komise znepokojení, že mnoho z posuzovaných populací je loveno značně nad odhadovanými cílovými úrovněmi maximálního udržitelného výnosu (MSY);

C.  vzhledem k tomu, že Středomoří musí čelit důležité výzvě dosáhnout cíle postupného obnovení a zachování populací ryb nad úrovněmi biomasy, které jsou schopny vytvářet maximální udržitelný výnos, a to nejpozději do roku 2020 pro všechny populace; vzhledem k tomu, že tato výzva si bude žádat účast a závazek zemí, které nejsou členy EU; vzhledem k tomu, že celková úroveň nadměrného rybolovu v oblasti Středozemního moře odpovídá zhruba dvojnásobku až trojnásobku FMSY; vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí v EU i mimo ni o zaručení provádění a dodržování právních předpisů v odvětví rybolovu je více než 93 % posuzovaných druhů ve Středozemním moři stále považováno za druhy, které jsou loveny nadměrně;

D.  vzhledem k tomu, že rybolov v tomto regionu má velký sociálně-ekonomický význam pro pobřežní obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že toto odvětví zaměstnává stovky tisíc lidí, mj. v sekundárním zpracovatelském odvětví, a že na rybolovu závisí, pokud jde o zaměstnání, zvláště značný počet žen; vzhledem k tomu, že Středomoří zásadním způsobem přispívá k potravinovému zabezpečení, zejména pokud jde o nejohroženější skupiny obyvatel tohoto regionu; vzhledem k tomu, že rybolov nabízí způsob, jak doplnit příjmy a dodávky potravin, a přispívá ke stabilitě regionu;

E.  vzhledem k tomu, že Středozemní moře je ovlivňováno celou řadou faktorů – jako je znečištění způsobené námořní dopravou –, které mají dopad na zdraví rybích populací spolu s rybolovem;

F.  vzhledem k tomu, že 80 % rybářského loďstva a 60 % pracovních míst v tomto odvětví v oblasti Středozemního moře představuje drobný rybolov; vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že na evropské úrovni neexistuje žádná společně přijímaná definice drobného rybolovu, i když je třeba uznat, že se vzhledem k různým zvláštnostem a charakteristikám mořského ekosystému a odvětví rybolovu jedná o obtížnou záležitost; vzhledem k tomu, že „drobný pobřežní rybolov“ je formálně definován pouze pro účely Evropského rybářského fondu (nařízení Rady (ES) č. 1198/2006) jako „rybolov prováděný rybářskými plavidly o celkové délce menší než 12 metrů, která nepoužívají vlečná zařízení“ (jako jsou vlečné sítě); vzhledem k tomu, že definice drobného rybolovu by měla zohledňovat celou řadu vnitrostátních a regionálních charakteristik;

G.  vzhledem k tomu, že na zasedání na vysoké úrovni o situaci populací ve Středozemním moři konané v únoru 2016 v Catanii bylo dosaženo shody na tom, že je naléhavě zapotřebí tyto negativní tendence zvrátit, a bylo uznáno, že čelíme významné výzvě obnovení a zachování populací ryb nad úrovněmi biomasy, které jsou schopny vytvářet maximální udržitelný výnos, při současném dodržování povinnosti společné rybářské politiky týkající se maximálního udržitelného výnosu pro všechny druhy, a to nejpozději do roku 2020;

H.  vzhledem k tomu, že vedle nadměrného rybolovu čelí Středozemní moře četným dalším problémům, z nichž většinu lze připsat hustě osídlenému pobřeží (nadměrné množství živin, znečišťující látky, změny přírodních stanovišť a pobřeží), ale i námořní dopravě a nadměrnému využíváním zdrojů, mj. těžbě ropy a zemního plynu; vzhledem k tomu, že Středozemní moře je nadto velmi zranitelné, pokud jde o změnu klimatu, což v kombinaci s intenzivní námořní dopravou usnadňuje zavlékání a usazování nových invazivních druhů;

I.  vzhledem k tomu, že nemožnost používat specifické zařízení a techniky, které jsou přijatelnější a mají menší dopady na stav ohrožených populací, má závažný vliv na životaschopnost již nyní marginalizovaných pobřežních a ostrovních společenství, brání rozvoji a zhoršuje vylidňování;

J.  vzhledem k tomu, že pobřežní společenství napříč středomořskými členskými státy jsou vysoce závislá na rybolovu, a zejména na drobném rybolovu, a jsou tak ohrožena nedostatkem udržitelnosti rybích populací;

K.  vzhledem k tomu, že v EU existuje velký počet pobřežních společenství, která do velké míry závisí na tradičních a drobných rybolovných činnostech v oblasti Středozemního moře;

L.  vzhledem k tomu, že rekreační rybolov má v mnoha regionech Středomoří sociálně-ekonomickou hodnotu a přímý i nepřímý dopad na zaměstnanost;

M.  vzhledem k tomu, že je nezbytné brát v potaz úlohu, kterou rekreační rybolov hraje, pokud jde o stav populací ve Středomoří;

1.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byly v krátké době v plném rozsahu vymáhány cíle a opatření stanovené ve společné rybářské politice a aby byly včas a účinně prováděny víceleté plány řízení v souladu s přístupem zaměřeným na regionalizaci a velký počet druhů; zvláště zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout cíle dobrého stavu prostředí stanoveného rámcovou směrnicí 2008/56/ES o strategii pro mořské prostředí, přičemž je třeba vzít v úvahu, že o opatřeních v oblasti řízení rybolovu by se mělo rozhodovat v souvislosti se společnou rybářskou politikou;

2.  domnívá se, že se Středomořím musí být v rámci společné rybářské politiky nadále zacházeno jinak než s ostatními mořskými oblastmi, neboť jeho velkou část pokrývají mezinárodní vody, v nichž hrají rozhodující úlohu, pokud jde o stav populací, třetí země;

3.  je přesvědčen o tom, že je zapotřebí reagovat kolektivně a na základě víceúrovňové spolupráce: mezinárodní, evropské, vnitrostátní a regionální; domnívá se, že všechny příslušné zúčastněné subjekty – včetně profesionálních i rekreačních rybářů, odvětví rybolovu, tradičního drobného rybolovu, vědeckých pracovníků, regionálních organizací, správců chráněných mořských oblastí, odborů a nevládních organizací – by měly být zapojeny do inkluzivního, zdola nahoru směřujícího procesu; zdůrazňuje strategickou úlohu, kterou má v této souvislosti Poradní rada pro Středomoří (MEDAC);

4.  zdůrazňuje, že bez informovanosti, plné podpory a zapojení pobřežních společenství, které musí vědět o nebezpečí, jež představuje vyčerpání populací a druhů pro jejich ekonomickou a sociální budoucnost, nedosáhnou kroky a předpisy v oblasti řízení svého plného potenciálu;

5.  upozorňuje, že neexistují společné podrobné definice drobného a tradičního rybolovu; zdůrazňuje, že v zájmu dalších politických kroků je zapotřebí tyto definice na úrovni EU co nejrychleji zavést;

6.  zdůrazňuje, že pokud jde o rybolov, měla by být tvorba politik taková, aby rybářům a jejich sdružením a organizacím producentů, odborovým organizacím, pobřežním akčním skupinám a místním společenstvím umožnila zapojovat se do rozhodovacího procesu a být jeho integrální součástí, v souladu se zásadou regionalizace společné rybářské politiky, a to včetně třetích zemí na východním a jižním pobřeží Středozemního moře; zdůrazňuje, že zajištění zdravých rybolovných zdrojů a udržitelného a ziskového rybolovu – a v důsledku toho i zachování současné úrovně zaměstnanosti a v ideálním případě i vytvoření více pracovních míst v odvětví rybolovu – bude možné pouze vytvořením spravedlivých, vyvážených a rovných podmínek pro všechny dotčené země a všechny subjekty v oblasti rybolovu ve Středomoří; zdůrazňuje význam silných a nezávislých sociálních partnerů v odvětví rybolovu, institucionalizovaného sociálního dialogu a účasti zaměstnanců na záležitostech podniků;

7.  konstatuje, že společná rybářská politika podněcuje k rybolovu – mj. prostřednictvím rybolovných práv – prováděnému selektivně a způsobem, jenž má malý dopad na mořský ekosystém a rybolovné zdroje; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba, aby členské státy uplatňovaly transparentní a objektivní kritéria, včetně kritérií environmentální, sociální a hospodářské povahy (článek 17 nařízení o společné rybářské politice); naléhavě vyzývá, aby bylo vynaloženo úsilí v tomto směru s cílem zajistit, aby více pobídek a preferenční přístup do oblastí pobřežního rybolovu získávaly lodě provozující drobný (tradiční) rybolov, pokud loví selektivně a způsobem, jenž má omezený dopad na mořský ekosystém; zdůrazňuje význam konzultací s dotčenými pobřežními společenstvími;

8.  bere na vědomí, že vliv rekreačního rybolovu na populace a jeho sociálně-ekonomický potenciál ve Středomoří nebyly dosud dostatečně zkoumány; domnívá se, že by v budoucnu měly být shromažďovány údaje o počtu rekreačních rybářů, objemu jejich úlovků a přidané hodnotě, kterou vytvářejí v pobřežních společenstvích;

9.  konstatuje, že rekreační rybolov vytváří pro místní společenství vysoký ekonomický příjem prostřednictvím aktivit, jako je cestovní ruch, a má malý dopad na životní prostředí, a proto by měl být podporován;

10.  považuje za zásadně důležité definovat pobřežní, drobný pobřežní a tradiční rybolov v souladu se sociálně-ekonomickými charakteristikami a současně za použití regionálního přístupu;

11.  zdůrazňuje, že pobřežní rybolov používá tradiční zařízení a techniky, které z podstaty svých specifických charakteristik vymezují identitu a způsob života pobřežních oblastí, a že je tudíž nezbytné zachovat jejich používání a chránit je jakožto prvek kulturního, historického a tradičního dědictví;

12.  domnívá se, že v souvislosti s regionalizací a s ohledem na specifika každého druhu rybolovu by měly být povoleny některé odůvodněné výjimky, pokud jde o používání specifických rybolovných zařízení a technik;

13.  zdůrazňuje, že podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) je třeba uplatňovat v úsilí o zachování, řízení a využívání živých mořských zdrojů obezřetnostní přístup, jenž při prosazování udržitelného rybolovu zohledňuje sociálně-ekonomické aspekty a současně chrání a zachovává mořské prostředí jako celek; zdůrazňuje, že nedostatek vědeckých informací nesmí být záminkou pro neprovádění opatření namířených na ochranu a řízení; považuje za zásadně důležité rychle napravit nedostatek údajů a hmatatelných vědeckých informací o stavu populací; zdůrazňuje, že v rámci tohoto procesu musí být konzultovány a zapojeny všechny zúčastněné strany;

14.  zastává názor, že mají-li politiky řízení rybolovu chránit a zabezpečovat středomořské rybolovné zdroje a životní prostředí, musí být účinné a musí se opírat o silné, široké a naléhavé politiky a opatření pro boj proti faktorům, které mají na tyto zdroje dopad a negativně je ovlivňují, jako jsou: změna klimatu (globální oteplování, acidifikace, deštný režim), znečištění (chemické, organické, makroskopické i mikroskopické), neřízený průzkum a těžba zemního plynu a ropy, námořní doprava, invazivní druhy a ničení nebo změny přírodních stanovišť, zejména v pobřežních oblastech; zdůrazňuje proto, že je důležité lépe chápat dopad těchto faktorů na rybí populace; žádá, aby byly v tomto ohledu posíleny stávající evropské kapacity pro pozorování a monitorování Středozemního moře, jako je síť EMODnet a program Copernicus a jeho námořní složka;

15.  domnívá se, že ochrana a zabezpečení rybolovných a mořských zdrojů v oblasti Středozemního moře by se neměla zakládat pouze na opatřeních týkajících se odvětví rybolovu, ale měla by zahrnovat i další odvětví činností, která mají dopad na mořské prostředí;

16.  zastává názor, že je třeba zvýšit úsilí při získávání poznatků o mořském prostředí a zvláště se při tom zaměřovat na komerčně využívané druhy a že získané poznatky by měly sloužit jako základ pro plánování jejich udržitelného využívání;

17.  rozhodně zdůrazňuje, že v oblasti Středozemního moře stále přetrvává rozsáhlý fenomén nedovoleného, nehlášeného a neregulovaného (NNN) rybolovu, a to i v zemích EU; domnívá se, že žádný zásah na ochranu zdrojů, včetně zásahů zaměřených především na hospodářství založená na drobném rybolovu, nemůže být účinný bez odhodlaného a rozhodného boje proti rybolovu NNN; je toho názoru, že je třeba, aby si EU pro boj s rybolovem NNN zajistila podporu třetích zemí v oblasti Středozemního moře; dále se domnívá, že vzhledem k velké různorodosti uplatňovaných postupů inspekcí a sankcí je třeba postupy inspekcí v celé oblasti Středozemního moře harmonizovat;

18.  opakuje, že pobřežní společenství mají velký vliv na účinnost opatření zaměřená na prevenci, odhalení a identifikaci rybolovu NNN;

19.  považuje za prioritu zintenzívnit kontrolní činnosti na pevnině, a to v celém distribučním řetězci (trhy a pohostinství), i na moři, zvláště v oblastech, v nichž je rybolov dočasně pozastaven nebo zakázán;

20.  je toho názoru, že v zájmu zabránění sociálním nerovnostem by měla být rybolovná práva přidělována na základě objektivních a transparentních kritérií, včetně kritérií environmentální, sociální a ekonomické povahy, s náležitým zohledněním metod pro dosažení malého dopadu; má za to, že rybolovná práva by měla být v rámci různých segmentů rybolovu, včetně tradičního a drobného rybolovu, rozdělena rovnoměrně; zastává názor, že je navíc třeba poskytovat pobídky pro lodě, aby používaly selektivnější rybolovná zařízení a techniky, které mají omezený dopad na mořské prostředí, v souladu s článkem 17 nařízení o společné rybářské politice;

21.  zastává názor, že vyčerpávání populací ve Středozemním moři je třeba řešit pomocí opatření týkajících se řízení a zachování komerčního i rekreačního rybolovu, jejichž součástí budou především omezení v určitém prostoru a čase a denní či týdenní limity rybolovu a v případě potřeby kvóty; domnívá se, že u sdílených populací by takový postup zaručoval rovné podmínky s třetími zeměmi; je toho názoru, že aby se zajistilo účinné provádění, mělo by se o těchto opatřeních rozhodovat v úzké spolupráci s dotčeným odvětvím;

22.  vítá zvýšení počtu inspekcí Evropské agentury pro kontrolu rybolovu a zdůrazňuje, že je potřeba zvýšit úsilí o řešení dvou hlavních problémů v souvislosti s dodržováním pravidel v roce 2016, kterými jsou: falšované dokumenty (lodní deníky, prohlášení o vykládce a převozu, doklady o prodeji atd.) a použití zakázaných nebo nevyhovujících lovných zařízení;

23.  zdůrazňuje, že odpovědnost vyplývající z povinnosti vykládky stanovené v reformované společné rybářské politice nesmí v žádném případě zůstat jen na rybářích;

24.  žádá, aby byly prozkoumány dopady vyplývající z ukončení výmětů, pokud jde o nedostatek živin u mořských organismů a dalších druhů, jako jsou rackové;

25.  konstatuje, že systém chráněných mořských oblastí ve Středozemním moři pokrývá nedostatečné území a že existují velké rozdíly v pokrytí mezi jednotlivými oblastmi; upozorňuje, že panuje všeobecný nedostatek ekonomických zdrojů; má za to, že je zásadně důležité uznat a posílit úlohu, kterou chráněné mořské oblasti již nyní hrají jako vyspělé laboratoře pro vědecký výzkum, pro provádění konkrétních kroků a pro spolupráci a řízení za účasti rybářů, a optimalizovat jejich využití s ohledem na vědecké poradenství a cíle ochrany; považuje za důležité v tomto ohledu stabilně zvyšovat objem finančních prostředků, které může systém využívat; má za to, že je zásadně důležité určit prostřednictvím užší spolupráce s Generální komisí pro rybolov ve Středozemním moři a s třetími zeměmi oblasti, na něž se budou vztahovat ochranná opatření, a přijmout účinný systém sledování a kontroly k ověření účinnosti těchto oblastí;

26.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby v souladu s cílem 14.5 udržitelného rozvoje OSN pokrývaly chráněné mořské oblasti do roku 2020 alespoň 10 % Středozemního moře; vyzývá Generální komisi pro rybolov ve Středozemním moři, aby se za účelem dosažení tohoto cíle během výročního zasedání v roce 2018 shodla na rozfázovaném harmonogramu zahrnujícím kvalifikované cíle; zdůrazňuje, že stávající chráněné mořské oblasti mnohdy nejsou řádně řízeny; zastává proto názor, že je kromě zavedení účinného systému sledování a kontroly zapotřebí vytvořit a uplatňovat opatření v oblasti řízení podle ekosystémového přístupu, aby bylo možné ověřovat účinnost ochranných opatření;

27.  zdůrazňuje zejména potřebu chránit spolupráci v řízení citlivých oblastí, které představují významné oblasti tření pro ekonomicky nejvýznamnější druhy (např. propast Jabuka v Jaderském moři);

28.  zdůrazňuje, že pro Středozemní moře je typická biologicky jedinečná populace, kterou loví loďstva z různých zemí, a že je proto nezbytná úzká spolupráce a koordinace opatření k regulaci rybolovu ze strany všech zúčastněných subjektů a na všech úrovních;

29.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem řešit problém odpadků a plastů v moři, které působí velmi vážné environmentální, ekologické, hospodářské a zdravotní škody;

30.  považuje za velmi důležité, aby politiky zaujímaly v rámci jednotlivých plánů řízení různorodý a modulovaný přístup s odlišnými kritérii založenými na biologických vlastnostech druhů a na technických vlastnostech způsobů rybolovu; mimoto se domnívá, že každý víceletý plán by měl stanovit odpovídající plánování v prostoru (oblasti bez rybolovu, oblasti s rotací, s celkovou nebo částečnou uzávěrou na základě systémů rybolovu) a v čase (biologický klid), stejně jako podporu technických opatření zaměřených na maximální selektivitu zařízení; zdůrazňuje, že by se mělo uvažovat o odpovídající finanční náhradě;

31.  vítá zapojení Komise ve prospěch víceletého plánu řízení pro Středozemního moře; trvá na významu regionalizace společné rybářské politiky pro řízení rybolovu v oblasti Středozemního moře; požaduje, aby byla po celou dobu přípravy a provádění víceletého plánu řízení a opatření pro jednotlivé regiony zapojena Poradní rada pro Středomoří (MEDAC);

32.  zdůrazňuje, že během období biologického klidu musí být rybářům zaručen důstojný příjem;

33.  zdůrazňuje, že v oblasti Středozemního moře by měla být na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků schválena pro všechny komerční i rekreačně lovené druhy minimální povolená velikost v závislosti na pohlavní dospělosti; upozorňuje, že je vhodné zajistit přísnější vymáhání těchto minimálních povolených velikostí;

34.  domnívá se, že je nezbytné zintenzivněním politické a technické spolupráce pod záštitou mezinárodních institucí působících v této oblasti podněcovat akce koordinované s třetími středomořskými zeměmi; vítá iniciativu, kterou zahájila Komise nedávným spuštěním programu MedFish4Ever, výzvy k akci za účelem zastavení snižování stavu rybích populací ve Středomoří; zdůrazňuje, že je nezbytné vyvinout v rámci tohoto programu veškeré úsilí s cílem podpořit udržitelný rybolov ve středomořských zemích;

35.  konstatuje, že je třeba podporovat a zavést dohodu o zákazech rybolovu v určitém čase / určité oblasti, která uloží dočasné sekvenční mezní hodnoty rybolovu v zónách tření určitých druhů během celého roku; upozorňuje, že toto sezónní uspořádání a specializace intenzity rybolovu budou velmi produktivní a je třeba je naplánovat se souhlasem rybářských společenství a vědeckých poradců;

Opatření ve vztahu k třetím zemím

36.  žádá Komisi, aby prostřednictvím Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři podpořila opatření s cílem zlepšit stav populací sdílených s třetími zeměmi a využila přitom i činnosti v rámci spolupráce, které jsou již navázány mezi subjekty zastupujícími loďstvo a podniky působícími v odvětví rybolovu a příslušnými orgány nebo subjekty dotčených třetích zemí;

37.  konstatuje, že chybějící společný právní rámec pro loďstva EU a třetích zemí působících ve Středozemním moři je příčinou nekalé soutěže mezi rybáři a zároveň ohrožuje u sdílených druhů dlouhodobou udržitelnost úlovků;

38.  zdůrazňuje význam spolupráce se třetími zeměmi a regionálními organizacemi pro řízení rybolovu a potřebu u nich podporovat dodržování předpisů a rovných podmínek v oblasti kontroly rybolovu a posílit horizontální koordinaci pro správu mořských oblastí a rybích populací za hranicí vnitrostátních jurisdikcí;

39.  vyzývá Komisi, aby pomohla zemím v oblasti Středozemního moře, které nejsou členy EU, dosáhnout udržitelného rybolovu prostřednictvím podpory drobného a pobřežního rybolovu, sdílením osvědčených postupů a udržováním otevřeného komunikačního kanálu a vytvořit nezbytný dialog mezi jednotlivými zapojenými vnitrostátními správními orgány s cílem náležitě podporovat provádění střednědobé strategie Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (2017–2020) a zvrátit alarmující trend stavu středomořských populací; vyzývá Komisi, aby zavedla účinné výměny informací s třetími zeměmi v oblasti Středozemního moře o činnostech loďstev třetích zemí působících ve Středomoří;

40.  žádá, aby byl v zájmu zajištění rovných podmínek pro všechna plavidla provádějící rybolov v oblasti Středozemního moře zahájen pod záštitou Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři regionální plán, jenž zajistí spravedlivou rovnováhu mezi rybolovnými zdroji a kapacitou loďstev všech států na pobřeží Středozemního moře; dále žádá, aby bylo zřízeno regionální středisko pro systém sledování plavidel a společnou inspekční činnost;

41.  doporučuje, aby Komise pozastavila dovozy ze třetích zemí, které neprovádějí opatření nezbytná pro předcházení rybolovu NNN, odrazování od něj a pro jeho vymýcení, jež jim ukládá mezinárodní právo jakožto státům vlajky, státům přístavu, pobřežním státům nebo státům trhu;

42.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly třetí země, poskytovaly jim veškerou možnou pomoc a spolupracovaly s nimi s cílem lépe bojovat proti rybolovu NNN v celém Středozemním moři;

43.  naléhavě vyzývá pobřežní státy, aby spolupracovaly s cílem vytvořit oblasti s omezením rybolovu a chráněné mořské oblasti, mj. v mezinárodních vodách;

44.  zdůrazňuje, že je nezbytné stanovit soubor základních norem pro řízení rekreačního rybolovu pro celé Středomoří;

Sociálně-ekonomické aspekty

45.  zdůrazňuje, že na palubách plavidel je přímo zaměstnáno 250 000 osob a že počet osob, které na odvětví rybolovu závisejí, je exponenciálně vyšší, pokud se berou v úvahu rodiny, jejichž obživa se odvíjí od regionálního rybolovu a které jsou zaměstnány v navazujících odvětvích, jako je údržba plavidel, a cestovní ruch, včetně cestovního ruchu spojeného s rekreačním rybolovem; bere na vědomí, že 60 % práce spojené s rybolovem se odehrává v rozvojových zemích v jižní a východní části Středomoří, což dokazuje, jak důležitá je úloha drobného (tradičního) a rekreačního rybolovu pro udržitelný rozvoj těchto oblastí, a zejména pro nejzranitelnější pobřežní společenství;

46.  považuje za zásadně důležité zlepšit pracovní podmínky rybářů, počínaje důstojnou odměnou a spravedlivou hospodářskou soutěží, se zvláštní pozorností věnovanou vysoké míře nehod v tomto odvětví a vysokému ohrožení nemocemi z povolání; navrhuje, aby členské státy vytvořily – při náležitém dodržování právních předpisů a zvyklostí každého členského státu – nástroje na podporu příjmu; konečně doporučuje, aby členské státy vytvořily stálý fond pro kompenzaci příjmu určený k pokrytí období, kdy je rybolov zakázán kvůli nepříznivému počasí, které rybolov znemožňuje, období hájení (období biologického klidu), jež slouží k ochraně životního cyklu lovených druhů, kvůli environmentálním katastrofám nebo událostem zahrnujícím dlouhotrvající znečištění nebo kontaminaci životního prostředí mořskými biotoxiny;

47.  konstatuje, že odvětví rybolovu EU prochází již několik let obtížným obdobím v důsledku zvýšení výrobních nákladů, klesajícího stavu rybích populací, snížení úlovků a soustavného poklesu příjmů;

48.  bere na vědomí, že sociálně-ekonomická situace v tomto odvětví se z různých důvodů zhoršuje, a to i v důsledku poklesu rybích populací, poklesu hodnoty ryb při prvním prodeji (který se kvůli nespravedlivému rozdělení přidané hodnoty napříč hodnotovým řetězcem v případě většiny zprostředkovatelů a v některých regionech kvůli distribučnímu monopolu dosud neprojevil v maloobchodních cenách) a nárůstu ceny paliva; poukazuje na skutečnost, že tento soubor problémů přispívá ke zvyšování intenzity rybolovu, což vyvolává znepokojení zvláště v případě drobného rybolovu a může skutečně ohrozit budoucnost tohoto tradičního způsobu života a přežití místních komunit, které jsou na rybolovu silně závislé;

49.  podtrhuje význam rozvoje iniciativ, které by mohly mít pozitivní dopad na zaměstnanost a jsou slučitelné se snižováním intenzity rybolovu, jako jsou rybářská turistika či výzkumné činnosti;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily přístup k důstojným pracovním podmínkám a náležité sociální ochraně pro všechny pracovníky v odvětví rybolovu bez ohledu na velikost a druh podniku, který je zaměstnává, místo výkonu práce nebo pracovní smlouvu, mj. využíváním partnerských dohod o udržitelném rybolovu podepsaných v daném regionu v rámci boje se sociálním dumpingem a zajišťování lepšího přístupu na trhy a k financím, jakož i spolupráce s veřejnými správami a institucemi a diverzifikace způsobu obživy; zdůrazňuje v této souvislosti význam účinných pracovních inspekcí a kontrol;

51.  zdůrazňuje, že vzhledem k vysoké míře úrazů v tomto odvětví a nepřiměřeně vysokému riziku nemocí z povolání, tělesných i duševních, je třeba zlepšit pracovní podmínky rybářů; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit řádnou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem rybářů; podtrhuje, jak je důležité mít odpovídající hygienická zařízení, a to jak na palubě rybářských lodí, tak na pevnině, jakož i důstojné ubytování a příležitosti k rekreaci; zdůrazňuje, že je třeba vždy zajistit, aby přístavy a vodní cesty zůstaly provozně bezpečné a splavné;

52.  zdůrazňuje, že je třeba zaručit, aby každá ryba a každý produkt rybolovu dovezené do EU splňovaly podmínky, které jsou v souladu s mezinárodními normami v oblasti životního prostředí, práce a lidských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily spravedlivou hospodářskou soutěž a udržitelnost v odvětví rybolovu s cílem zachovat pracovní místa a růst; zdůrazňuje, že je to zásadně důležité nejen s ohledem na konkurenci v rámci Unie, ale zejména s ohledem na konkurenty usazené ve třetích zemích;

53.  domnívá se, že Komise a členské státy by měly podporovat úplné využívání finančních prostředků z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) a evropského nástroje sousedství; je toho názoru, že by Komise měla co nejvíce pomáhat členským státům i státům mimo EU při využívání všech dostupných finančních prostředků co nejúčinnějším způsobem, zejména pokud jde o:

   zlepšení pracovních podmínky a bezpečnosti na palubě,
   zhodnocování práce a odborné přípravy a podporu vytváření a rozvíjení nových ekonomických aktivit v tomto odvětví prostřednictvím přijímání, vzdělávání a víceoborové odborné přípravy mladých lidí,
   zhodnocování úlohy žen v odvětví rybolovu a ve výrobních odvětvích, která jsou s ním přímo spjata, vzhledem ke skutečnosti, že ženy tvoří 12 % celkové pracovní síly v tomto odvětví;

54.  připomíná, že fond ENRF musí pomáhat odvětví drobného rybolovu obnovovat lovná zařízení, především aby mohlo splňovat výrazná omezení v souvislosti s povinností vykládky;

55.  vyzývá Komisi, aby podněcovala zakládání místních akčních skupin v oblasti rybolovu, které budou podporovat udržitelný model rybolovu, a jejich činnost;

56.  domnívá se, že je zásadně důležité podporovat, zdůrazňovat a poskytovat pobídky pro spolupráci mezi rybáři, zejména drobnými rybáři v téže oblasti či tomtéž regionu, aby společně řešili plánování a řízení místních rybolovných zdrojů s cílem dosáhnout účinné a konkrétní regionalizace v souladu s cíli společné rybářské politiky; domnívá se, že obrovská roztříštěnost a různorodost profesí, cílů, technických charakteristik a používaného vybavení je specifická pro rybolov ve Středozemním moři, a že horizontální a jednotný přístup by tudíž tyto místní zvláštnosti nerespektoval;

57.  bere na vědomí, že navzdory nedávným zlepšením zůstává počet populací bez skutečného posouzení stavu stále vysoký a že Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR) vyjádřil politování nad tím, že počet posouzení ve skutečnosti klesl, a to ze 44 v roce 2012 na pouhých 15 v roce 2014; zdůrazňuje, že je důležité zajistit rychlé a řádné shromažďování údajů a podněcovat a podporovat zvýšení počtu studií a druhů, o nichž jsou údaje k dispozici, a tím rozšiřovat znalosti o populacích, dopadu rekreačního rybolovu a vnějších faktorech, jako je znečištění, s cílem dosáhnout udržitelného řízení populací;

58.  domnívá se, že racionální a udržitelné řízení zdrojů je podmíněno objemem shromážděných údajů a vědeckým využitím údajů týkajících se faktorů, jako je rybolovná kapacita, prováděné rybolovné činnosti a jejich sociálně-ekonomická situace a biologický status lovené populace;

59.  konstatuje, že jen 40 % ryb vyložených v oblasti působnosti Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři pochází z populací, pro něž byla Komisi předložena vědecká posouzení, a že toto procento je ještě nižší u populací, na něž se vztahuje plán řízení; upozorňuje, že je nezbytné zlepšit rozsah vědeckých posouzení stavu populací a zvýšit procento vykládek pocházejících z druhů rybolovu regulovaných víceletými plány řízení;

60.  považuje za důležité posoudit intenzitu rekreačního rybolovu a rovněž shromažďovat údaje o úlovcích pro každou mořskou oblast a ve Středozemním moři;

61.  zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat integrované přístupy, které zohledňují zároveň různorodost mořského prostředí, složitost druhů (lovených i nelovených) v mořích, různé vlastnosti a průběh rybolovných činností, fenomén snížení hodnoty ryb při prvním prodeji a v některých oblastech monopol na distribuci, jakož i všechny další faktory, které mají vliv na zdraví rybích populací;

62.  uznává, že dostupné údaje pro měření rozsahu a dopadu činností drobného rybolovu jsou omezené a mohou se v jednotlivých zemích lišit; uznává, že z důvodu tohoto nedostatku údajů bývá neprůmyslový rybolov podceňován;

63.  zdůrazňuje, že lepší pochopení ekonomického a sociálního dopadu jednotlivých druhů rybolovu, zejména drobného a rekreačního rybolovu, by pomohlo při určování nejlepších opatření v oblasti řízení;

64.  rozhodně podporuje návrh Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři, aby byl vytvořen katalog rybolovných činností a byly do něj zahrnuty informace o rybolovných zařízeních a operacích, popis rybolovných oblastí, jakož i cílových druhů a vedlejších úlovků, s cílem vytvořit úplný popis rybolovných činností v oblasti a interakcí s dalšími odvětvími, jako je rekreační rybolov;

65.  domnívá se, že na rekreační rybolov by měla být uplatňována nová pravidla a že by měl být vypracován i katalog činností rekreačního rybolovu, který by obsahoval informace o rybolovných zařízeních a činnostech, popis rybolovných oblastí a cílových druhů a vedlejších úlovků;

66.  vyzývá Komisi, aby podporovala intenzivní vědeckou spolupráci a aby pracovala na zlepšení shromažďování údajů o nejdůležitějších populacích, na zkrácení doby mezi shromážděním údajů a jejich konečným posouzením a na požádání výboru VTHVR o posouzení nových populací; s politováním konstatuje, že ve Středozemním moři se většina vykládek týká druhů, o nichž existuje málo údajů („rybolov s nedostatkem údajů“);

67.  zdůrazňuje, že je rozhodně nezbytné a klíčové sdílet údaje a bojovat proti jejich nedostupnosti a roztříštěnosti pomocí vytvoření společné databáze s komplexními a spolehlivými údaji o rybolovných zdrojích a zřízení sítě odborníků a výzkumných institucí pokrývajících jednotlivé oblasti vědy v odvětví rybolovu; zdůrazňuje, že tuto databázi by měla financovat EU a měla by obsahovat veškeré údaje o rybolovu a rybolovných aktivitách podle geografické podoblasti, včetně údajů o rekreačním rybolovu, s cílem usnadnit sledování kvalitních, nezávislých a komplexních údajů, a tím zlepšit posuzování populací;

68.  konstatuje, že dopady, charakteristiky a rozsah rybolovu NNN nejsou v současné době dostatečné posouzeny, jejich hodnocení se v jednotlivých zemích oblasti Středozemního moře liší, a proto nejsou v informacích o aktuálním stavu rybolovu a dlouhodobějších trendech dané země řádně reprezentovány; zdůrazňuje, že tyto země by měly být při vědeckém posuzování pro účely řízení rybolovu odpovídajícím způsobem zohledňovány;

69.  vyzývá členské státy, aby bojovaly proti podvodům v oblasti mořských plodů prostřednictvím označování a zpětné vysledovatelnosti produktů a aby zvýšily své úsilí při potírání nezákonného rybolovu; vyjadřuje politování nad nedostatkem dostupných informací o stavu většiny populací („populace chudé na údaje“) a nad skutečností, že přibližně 50 % úlovků není oficiálně hlášeno a 80 % vykládek pochází z populací chudých na údaje;

70.  vyzývá členské státy, aby ratifikovaly a plně provedly všechny příslušné úmluvy Mezinárodní organizace práce pro pracovníky v odvětví rybolovu s cílem zajistit dobré pracovní podmínky a posílit instituce kolektivního vyjednávání, aby námořní pracovníci, včetně osob samostatně výdělečně činných, mohli požívat svých pracovních práv;

71.  vyzývá Komisi, aby stimulovala a podporovala investice do diverzifikace a inovací v odvětví rybolovu prostřednictvím rozvoje doplňkových činností;

Informovanost

72.  zdůrazňuje, že účinných výsledků a úplného úspěchu lze dosáhnout, pokud budou subjekty v tomto odvětví jednat s vysokou mírou odpovědnosti a informovanosti, což se zajistí rozvojem dovedností a vzděláváním všech rybářů (profesionálních i rekreačních), jejich zapojením do rozhodovacího procesu a přidáním konkrétních kroků s cílem šířit osvědčené postupy;

73.  domnívá se, že je důležité prosazovat povinné poskytování řádných informací pro spotřebitele zahrnujících podrobnosti o přesném původu produktu a způsobu a datu úlovku; domnívá se, že stejně tak by mělo být prozkoumáno a posouzeno, zda opatření stanovená v nové společné organizaci trhů přinesla v souvislosti s informacemi poskytovanými spotřebitelům zlepšení;

74.  považuje navíc za důležité spotřebitele informovat a vzdělávat je k odpovědné konzumaci ryb, jež spočívá v upřednostňování místních druhů ulovených udržitelným způsobem, případně ryb pocházejících z populací, které nejsou loveny nadměrně a široce prodávány; domnívá se, že je pro tento účel nezbytné podporovat, ve spolupráci s příslušnými zúčastněnými subjekty, účinný a spolehlivý systém zpětné vysledovatelnosti a označování, mj. s cílem informovat spotřebitele a bojovat proti podvodům v potravinářství;

75.  domnívá se, že je třeba nastolit rovnováhu mezi spravedlivou hospodářskou soutěží, požadavky spotřebitelů, udržitelností odvětví rybolovu a zachováním pracovních míst; zdůrazňuje, že aby bylo možné čelit výzvám a zlepšit situaci ve Středozemním moři, je zapotřebí komplexní přístup a silná politická vůle všech středomořských států;

76.  vítá kampaň MedFish4Ever, kterou zahájila Komise s cílem informovat veřejnost o situaci ve Středozemním moři;

77.  domnívá se, že školy, nemocnice a další veřejná zařízení by měly být zásobovány rybami z místního rybolovu;

78.  zdůrazňuje, že s ohledem na tento nový scénář a všechny tyto nové faktory, které se v oblasti Středozemního moře vzájemně propojují, je nutné, aby bylo pro Středomoří nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 revidováno s cílem přizpůsobit je současné situaci;

79.  zdůrazňuje, že nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 je třeba revidovat, zejména část, která poukazuje na zákaz používání určitých tradičních zařízení (např. zákaz používání tenatových sítí mimo kategorii komerčního rybolovu), a ustanovení týkající se konkrétních vlastností rybolovných zařízení, jako jsou výška či velikost ok rybolovných sítí a hloubka a vzdálenost od pobřeží, v nichž mohou být tato zařízení používána;

o
o   o

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22.
(2) Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19.
(3) Úř. věst. L 409, 30.12.2006, s. 11.
(4) Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0343.

Právní upozornění - Ochrana soukromí