Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku proti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 19. června 2017, kterým se nahrazuje příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (C(2017)03984 – 2017/2747(DEA))

P8_TA(2017)0291 B8-0437/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2017)03984),

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 19. června 2017, kterým Komise žádá Evropský parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti předsedovi Konference předsedů výborů ze dne 22. června 2017,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu(1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2421(2), a zejména na článek 30 a čl. 31 odst. 5 tohoto nařízení,

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Výboru pro právní záležitosti,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 4. července 2017, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že přílohy nařízení (ES) č. 1896/2006 stanoví formuláře, které mají být používány, za účelem usnadnění jeho uplatňování;

B.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1896/2006 bylo pozměněno nařízením (EU) 2015/2421, které se použije od 14. července 2017; vzhledem k tomu, že změny provedené v řízení o evropském platebním rozkazu by se měly odrazit v příloze I nařízení (ES) č. 1896/2006;

C.  vzhledem k tomu, že je nutné nahradit přílohu I nařízení (ES) č. 1896/2006, a vzhledem k tomu, že by nová příloha I měla být použitelná ve stejnou dobu jako nařízení (EU) 2015/2421;

D.  vzhledem k tomu, že změny nařízení (ES) č. 1896/2006 se použijí od 14. července 2017, a nařízení v přenesené pravomoci by proto mělo vstoupit v platnost dne 14. července 2017;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí předal Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 399, 30.12.2006, s. 1. (2) Úř. věst. L 341, 24.12.2015, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku proti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 19. června 2017, kterým se nahrazují přílohy I, II, III a IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (C(2017)03982 – 2017/2748(DEA))

P8_TA(2017)0292 B8-0438/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2017)03982),

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 19. června 2017, kterým Komise žádá Parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku k nařízení přenesené pravomoci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti předsedkyni Konference předsedů výborů ze dne 22. června 2017,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích(1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2421(2), a zejména na článek 26 a čl. 27 odst. 5 tohoto nařízení,

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Výboru pro právní záležitosti,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 4. července 2017, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že přílohy nařízení (ES) č. 861/2007 stanoví formuláře, které mají být používány za účelem usnadnění jeho uplatňování;

B.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 861/2007 bylo pozměněno nařízením (EU) 2015/2421, které se použije od 14. července 2017; vzhledem k tomu, že změny provedené v evropském řízení o drobných nárocích by se měly odrazit v uvedených formulářích, které jsou obsaženy v přílohách;

C.  vzhledem k tomu, že je nutné přílohy I až IV nařízení (ES) č. 861/2007 nahradit, a vzhledem k tomu, že nové přílohy I až IV by se měly použít ke stejnému datu jako nařízení (EU) 2015/2421;

D.  vzhledem k tomu, že změny nařízení (ES) č. 861/2007 se použijí od 14. července 2017, a nařízení v přenesené pravomoci by proto mělo vstoupit v platnost dne 14. července 2017;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 1. (2) Úř. věst. L 341, 24.12.2015, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 týkající se přístupu k důvěrným informacím (výklad čl. 5 odst. 5 a článku 210a jednacího řádu) (2017/2095(REG))

Evropský parlament,

–  s ohledem na dopis předsedkyně Výboru pro ústavní záležitosti ze dne 23. června 2017,

–  s ohledem na článek 226 jednacího řádu,

1.  rozhodl, že výklad čl. 5 odst. 5 jednacího řádu zní:"„Přístup k důvěrným informacím podléhá pravidlům stanoveným v interinstitucionálních dohodách týkajích se nakládání s důvěrnými informacemi uzavřených Parlamentem1a a vnitřních pravidel pro jejich provádění přijatých příslušnými orgány Parlamentu1b.____________________1a Interinstitucionální dohoda ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou o přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky (Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1). Rámcová dohoda ze dne 20. října 2010 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47). Interinstitucionální dohoda ze dne 12. března 2014 mezi Evropským parlamentem a Radou o předávání utajovaných informací v držení Rady, jež se týkají záležitostí mimo oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky, Evropskému parlamentu a o jeho nakládání s nimi (Úř. věst. C 95, 1.4.2014, s. 1).1b Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. října 2002 o uplatňování interinstitucionální dohody o přístupu Parlamentu k citlivým skutečnostem Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky (Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 4). Rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2013 týkající se pravidel pro nakládání s důvěrnými informacemi ze strany Evropského parlamentu (Úř. věst. C 96, 1.4.2014, s. 1).”"

2.  rozhodl, že výklad čl. 210a jednacího řádu zní:"„Toto pravidlo se uplatní v rozsahu, v jakém uplatňovaný právní rámec týkající se nakládání s důvěrnými informacemi stanoví možnost jejich zpřístupnění na neveřejné schůzi mimo zabezpečené prostory.”"

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí pro informaci Radě a Komisi.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření kigalské změny Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, jménem Evropské unie (07725/2017 – C8-0157/2017 – 2017/0016(NLE))

P8_TA(2017)0294 A8-0237/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07725/2017),

–  s ohledem na kigalskou změnu Montrealského protokolu přijatou na 28. zasedání smluvních stran tohoto protokolu, které se konalo v Kigali ve Rwandě v říjnu 2016,

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0157/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0237/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením změny;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o přijetí změny Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999 k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 jménem Evropské unie (07524/2017 – C8-0143/2017 – 2013/0448(NLE))

P8_TA(2017)0295 A8-0241/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07524/2017),

–  s ohledem na změnu znění a příloh II až IX Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999 a doplnění nových příloh X a XI (07524/2017),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl.  192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0143/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0241/2017),

1.  uděluje souhlas s přijetím změny tohoto protokolu;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé (12502/2016 – C8-0517/2016 – 2016/0298(NLE))

P8_TA(2017)0296 A8-0232/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12502/2016),

–  s ohledem na návrh dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé (12504/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 207 a 209 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem, Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0517/2016),

–  s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 5. července 2017(1) o návrhu rozhodnutí Rady,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0232/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Kubánské republiky.

(1) Texty tohoto dne, P8_TA(2017)0297.

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé (12502/2016 – C8-0517/2016 – 2016/0298(NLE) – 2017/2036(INI))

P8_TA(2017)0297 A8-0233/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na navázání diplomatických vztahů mezi EU a Kubou v roce 1988,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12502/2016),

–  s ohledem na návrh Dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé (12504/2016),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 207 a 209 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (C8-0517/2016),

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na hlavu V této smlouvy týkající se vnější činnosti Unie,

–  s ohledem na SFEU, a zejména na pátou část, hlavy I–III a hlavu V této smlouvy;

–  s ohledem na společný postoj 96/697/CFSP ze dne 2. prosince 1996 ke Kubě, vymezený Radou na základě článku J.2 Smlouvy o Evropské unii(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/2233 ze dne 6. prosince 2016, kterým se zrušuje společný postoj 96/697/SZBP ke Kubě(2),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. října 2016 o Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. září 2009 nazvané „Evropská unie a Latinská Amerika: globální hráči v partnerství“ (COM(2009)0495),

–  s ohledem na prohlášení učiněná na summitech představitelů států a vlád Latinské Ameriky, Karibiku a Evropské unie, které se doposud konaly, a zejména na prohlášení z druhého summitu EU a Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), který se uskutečnil v Bruselu ve dnech 10.–11. června 2015 na téma „Vytváření společné budoucnosti: společná cesta k prosperujícím, soudržným a udržitelným společnostem pro naše občany“ a v rámci kterého bylo přijato politické prohlášení „Partnerství pro příští generaci“,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. listopadu 2012 o společné strategii partnerství mezi Karibikem a EU,

–  s ohledem na vystoupení zvláštního zástupce pro lidská práva na společné schůzi Výboru pro zahraniční věci a podvýboru pro lidská práva, která se konala dne 12. října 2016, v rámci něhož představil výsledky dialogu o lidských právech mezi Kubou a EU,

–  s ohledem na zprávy kubánských organizací občanské společnosti,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 5. července 2017(3)o návrhu rozhodnutí Rady,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kubě, zejména na usnesení ze dne 17. listopadu 2004 o Kubě(4), ze dne 2. února 2006 o postoji Evropské unie ke kubánské vládě(5), ze dne 21. června 2007 o Kubě(6) a ze dne 11. března 2010 o vězních svědomí na Kubě(7),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další mezinárodní smlouvy a nástroje týkající se lidských práv,

–  s ohledem na čl. 99 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0233/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Evropu a Kubu pojí hluboké historické, hospodářské a kulturní vazby;

B.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku jsou rozmanité a mají široký záběr;

C.  vzhledem k tomu, že EU udržuje vztahy se Společenstvím latinskoamerických a karibských států (CELAC); vzhledem k tomu, že CELAC vítá možnost rozšíření vztahů mezi EU a Kubou;

D.  vzhledem k tomu, že Kuba byla jedinou zemí Latinské Ameriky a Karibiku, s níž EU nepodepsala žádnou smlouvu; vzhledem k tomu, že 20 členských států EU podepsalo s ostrovem různé druhy dvoustranných dohod a udržuje s ním dobré vztahy;

E.  vzhledem k tomu, že společný postoj 96/697/SZBP byl zrušen rozhodnutím Rady (SZBP) 2016/2233 ze dne 6. prosince 2016;

F.  vzhledem k tomu, že v roce 2008 byl obnoven dialog na vysoké úrovni mezi EU a Kubou a znovu navázána dvoustranná rozvojová spolupráce; vzhledem k tomu, že Rada zahájila v roce 2010 jednání o budoucnosti vztahů mezi EU a Kubou a v únoru 2014 přijala směrnice pro jednání, na jejichž základě byla v dubnu 2014 zahájena oficiální jednání o dohodě o politickém dialogu a spolupráci a dne 11. března 2016 byla tato jednání uzavřena;

G.  vzhledem k tomu, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci vymezuje obecné zásady a cíle vztahů mezi EU a Kubou, včetně tří hlavních kapitol o politickém dialogu, spolupráci, dialogu o odvětvové politice a také o obchodu a obchodní spolupráci;

H.  vzhledem k tomu, že lidská práva figurují jak v kapitole o politickém dialogu, tak v kapitole o spolupráci; vzhledem k tomu, že v dohodě o politickém dialogu a spolupráci obě strany potvrzují respektování všeobecných lidských práv, jak je stanoveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a dalších příslušných mezinárodních nástrojích týkajících se lidských práv; vzhledem k tomu, že v dohodě o politickém dialogu a spolupráci obě strany potvrzují svůj závazek posilovat úlohu OSN a uplatňovat všechny zásady a cíle zakotvené v Chartě Organizace spojených národů; vzhledem k tomu, že podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii by se měla vnější činnost Unie řídit zásadami demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv – včetně občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv – a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, zásadami rovnosti a solidarity a měla by respektovat zásady Charty OSN a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že v tomto smyslu by mělo být dodržování lidských práv a obrana demokracie a právního státu hlavní ambicí dohody o politickém dialogu a spolupráci;

I.  vzhledem k tomu, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci obsahuje tzv. „doložku o lidských právech“, což je základní standardní prvek mezinárodních dohod EU, který umožňuje pozastavení dohody o politickém dialogu a spolupráci v případě porušení ustanovení o lidských právech;

J.  vzhledem k tomu, že se obě strany v kapitole o spolupráci dohodly na obecných podmínkách a oblastech spolupráce, a to i pokud jde o otázky, jako jsou lidská práva, veřejná správa, soudnictví a občanská společnost;

K.  vzhledem k tomu, že Kuba je ochotna spolupracovat s EU v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva; vzhledem k tomu, že hlavními cíli tohoto nástroje jsou podpora, rozvoj a upevnění demokracie ve třetích zemích a zlepšování úcty k lidským právům a základním svobodám a jejich dodržování; vzhledem k tomu, že v dohodě o politickém dialogu a spolupráci obě strany uznávají, že demokracie je založena na svobodně projevené vůli lidu při volbě vlastních politických, hospodářských, sociálních a kulturních systémů a na plné účasti občanů na všech aspektech života;

L.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 byl navázán dialog o lidských právech mezi EU a Kubou pod vedením zvláštního zástupce EU pro lidská práva; vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv i nadále vzbuzuje obavy;

M.  vzhledem k tomu, že záležitosti projednávané na druhé schůzi v rámci dialogu o lidských právech, která se uskutečnila v červnu 2016 na Kubě se zapojením rezortních ministerstev a agentur, zahrnovaly otázky svobody sdružování a lidských práv v mnohostranném kontextu, jako je např. trest smrti; vzhledem k tomu, že dne 22. května 2017 se v Bruselu konala třetí schůze v rámci dialogu o lidských právech;

N.  vzhledem k tomu, že Parlament při třech různých příležitostech udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení kubánským aktivistům, a sice Oswaldu Payáovi v roce 2002, hnutí Dámy v bílém v roce 2005 a Guillermu Fariñasovi v roce 2010;

O.  vzhledem k tomu, že EU se stala největším zahraničním investorem na Kubě a také jejím hlavním vývozním a vůbec obchodním partnerem, přičemž celkově se obchod s Kubou a vývoz EU do této země mezi roky 2009 a 2015 zdvojnásobil;

P.  vzhledem k tomu, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci obsahuje kapitolu věnovanou zásadám mezinárodního obchodu, která se zabývá celní spoluprací, usnadňováním a diverzifikací obchodu, technickými standardy a normami, udržitelným obchodem a podporou stabilního, transparentního a nediskriminačního režimu obchodu a investic; vzhledem k tomu, že díky liberalizaci obchodu, hospodářským a finančním investicím, technologickým inovacím a celkové svobodě trhu by Kuba mohla modernizovat své hospodářství;

Q.  vzhledem k tomu, že „Pokyny pro hospodářskou a sociální politiku“ pro Kubu, které byly přijaty v návaznosti na veřejnou rozpravu v roce 2011, obsahují návrh reformy, aktualizace a modernizace;

R.  vzhledem k tomu, že na Kubě byly v roce 2016 zahájeny dvě nové veřejné rozpravy, a sice na téma „Konceptualizace hospodářského a sociálního modelu“ a „Národní plán pro hospodářský a sociální rozvoj do roku 2030: národní vize, směry a strategická odvětví“;

S.  vzhledem k tomu, že EU a Kuba se dohodly na tom, že začlení hledisko rovnosti žen a mužů do všech oblastí spolupráce a že budou věnovat zvláštní pozornost předcházení a boji proti všem formám násilí páchaného na ženách;

T.  vzhledem k tomu, že Kuba je signatářem jedenácti z osmnácti úmluv OSN o lidských právech a osm z nich ratifikovala; vzhledem k tomu, že Kuba neratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ani Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

U.  vzhledem k tomu, že Kuba ratifikovala všech osm základních úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP);

V.  vzhledem k tomu, že kubánské Národní shromáždění je od roku 1977 členem celosvětové Meziparlamentní unie;

W.  vzhledem k tomu, že Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo 26 následných rezolucí, ve kterých žádá o ukončení embarga USA vůči Kubě, a že v říjnu roku 2016 byla vůbec poprvé tato rezoluce přijata jednomyslně;

X.  vzhledem ke svému dlouhodobému postoji projevenému při četných příležitostech a sdílenému uvnitř evropských orgánů, jenž odporuje zákonům o exteritorialitě v rozsahu, v jakém přímo škodí kubánskému obyvatelstvu a dopadají na činnosti evropských podniků;

1.  vítá skutečnost, že dne 12. prosince 2016 byla v Bruselu podepsána Dohoda o politickém dialogu a spolupráci mezi EU a Kubou, a konstatuje, že tato dohoda představuje nástroj, který poskytne nový rámec pro vztahy mezi EU a Kubou, přičemž bude dále chránit zájmy EU, a který nahradí společný postoj z roku 1996; zdůrazňuje, že úspěch této dohody závisí na jejím plném provádění a dodržování;

2.  potvrzuje vysokou strategickou hodnotu vztahů mezi EU a Kubou;

3.  konstatuje, že struktura, obsah i dynamika dohody odpovídají zásadám a hodnotám, které si stanovily orgány EU pro účely svých zahraničních vztahů;

4.  zdůrazňuje skutečnost, že Rada EU souhlasila se zavedením nového rámce pro vztahy s Kubou a že se rozhodla zahájit jednání a úspěšně je ve velmi krátkém časovém rámci ukončit;

5.  poukazuje na závazek, který Kuba spolu s EU přijímá, a na zodpovědnost obou stran, pokud jde o plnění ustanovení dohody, mimo jiné prostřednictvím politického dialogu;

6.  připomíná, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci jako vůbec první dohoda mezi EU a Kubou bude znamenat zásadní obrat v rámci dvoustranných vztahů mezi těmito stranami; vítá skutečnost, že se obě strany dohodly na rozvíjení tohoto vztahu strukturovaným způsobem a vzájemným uznáváním agendy a povinností, které jsou závazné pro obě smluvní strany;

7.  zdůrazňuje význam zahrnutí kapitoly o politickém dialogu a navázání institucionalizovaného dialogu o lidských právech mezi EU a Kubou; vyzývá EU, aby v rámci tohoto dialogu podpořila postoj Parlamentu, pokud jde o demokracii, všeobecná lidská práva a základní svobody, jako je svoboda projevu, svoboda shromažďování a politického sdružování a svoboda informací ve všech formách, i jeho „celosvětovou politiku na podporu obránců lidských práv“; vybízí obě strany, aby stanovily záruky pro práci obránců lidských práv a pro aktivní zapojení všech subjektů občanské společnosti a politické opozice do tohoto dialogu, a to bez omezení; konstatuje však, že dialog o lidských právech dosud neukončil politicky motivované zadržování osob na Kubě a že podle informací Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření se v posledních letech naopak počet tvrdých zákroků zvyšuje;

8.  zdůrazňuje význam dialogu o lidských právech mezi EU a Kubou a vítá skutečnost, že byl zahájen ještě před ukončením jednání o dohodě o politickém dialogu a spolupráci; znovu opakuje, že mezi cíle politiky EU vůči Kubě patří dodržování lidských práv a základních svobod a usnadnění hospodářské a sociální modernizace zaměřené na zlepšení životní úrovně kubánského obyvatelstva;

9.  bere na vědomí úsilí, které Kuba vyvíjí s cílem začlenit do svého právního řádu základní zásady Organizace spojených národů týkající se lidských a pracovních práv, a naléhavě vyzývá Kubu, aby ratifikovala zbývající úmluvy Organizace spojených národů týkající se lidských práv, a především pak Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen; bere na vědomí činnost kubánského národního centra pro sexuální výchovu; vyzývá kubánskou vládu, aby pokračovala ve svém úsilí o ukončení všech forem diskriminace a marginalizace komunity LGBT;

10.  naléhavě vyzývá kubánskou vládu, aby uvedla svou politiku v oblasti lidských práv do souladu s mezinárodními normami obsaženými v chartách, prohlášeních a mezinárodních nástrojích, jejichž je Kuba signatářem; trvá na tom, že pronásledování a věznění osob pro jejich ideály a jejich nenásilnou politickou činnost je v rozporu s ustanoveními Všeobecné deklarace lidských práv, a vyzývá proto k propuštění všech osob vězněných z takových důvodů;

11.  připomíná, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci obsahuje ustanovení o pozastavení platnosti dohody v případě porušení ustanovení o lidských právech; naléhavě vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby zajistily pravidelnou výměnu informací s Parlamentem o provádění dohody o politickém dialogu a spolupráci, o plnění vzájemných závazků stanovených v této dohodě a zejména pak o uplatňování všech ustanovení týkajících se lidských, environmentálních a pracovních práv uvedených v tomto usnesení; vyzývá ESVČ, aby – zejména prostřednictvím delegace EU – učinila, co je v jejích silách, a při provádění dohody o politickém dialogu a spolupráci bedlivě sledovala situaci v oblasti lidských práv a základních svobod na Kubě a podávala o tom Parlamentu informace;

12.  zdůrazňuje, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci by měla přispět ke zlepšení životních podmínek a sociálních práv kubánských občanů a znovu potvrdit význam systematického úsilí o prosazování hodnot demokracie a lidských práv, včetně svobody projevu, sdružování a shromažďování;

13.  vítá skutečnost, že se dohoda o politickém dialogu a spolupráci výslovně odkazuje na občanskou společnost jakožto aktéra spolupráce; vyjadřuje hlubokou solidaritu s kubánským lidem a podporuje pokrok směrem k demokracii a dodržování a prosazování základních svobod; vybízí obě strany dohody, aby v průběhu fáze provádění dohody podporovaly aktivní úlohu kubánské občanské společnosti;

14.  připomíná důležitou úlohu kubánské občanské společnosti v hospodářském a demokratickém rozvoji této země; zdůrazňuje, že je třeba, aby vedoucím aktérem ve všech oblastech dohody byla občanská společnost, včetně oblastí spojených s rozvojovou pomocí; připomíná, že Parlament podporuje prostřednictvím Sacharovovy ceny kubánskou občanskou společnost v její úloze spočívající v prosazování lidských práv a demokracie na Kubě;

15.  připomíná, že připojení k internetu na Kuba patří k nejslabším na světě a že přístup k internetu je velmi drahý a obsah zůstává omezen; vítá skutečnost, že stále více Kubánců získává přístup k internetu, je však přesvědčen, že vláda by měla přijmout další opatření k posílení necenzurovaného přístupu a posílení digitálních práv obyvatelstva;

16.  vyzývá ESVČ, aby v přiměřených intervalech a v souladu se systémem koordinace stanoveným v rámci dohody Parlament průběžně informovala o pokroku při provádění dohody a při jejím uplatňování;

17.  bere na vědomí proces normalizace vztahů mezi Kubou a Spojenými státy americkými, který zahrnuje obnovení diplomatických vztahů v roce 2015, a vybízí k dalšímu úsilí;

18.  opětovně zmiňuje svou dlouhodobou doktrínu, kterou sdílí další evropské orgány, která byla schválena při četných příležitostech a podle které se staví proti zákonům a opatřením s exteritoriálním účinkem v rozsahu, v jakém škodí kubánskému obyvatelstvu a dopadají na běžný rozvoj evropských podniků;

19.  uznává, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci může přispět k reformě, úpravě a modernizaci procesů, které byly na Kubě již navrženy, zejména pokud jde o diverzifikaci mezinárodních partnerů Kuby a zavedení obecného rámce politického a hospodářského rozvoje; zdůrazňuje, že užší politické a hospodářské vztahy s Kubou mohou pomoci při prosazování politických reforem v zemi v souladu s touhami všech jejích občanů; naléhavě vyzývá evropské orgány a členské státy, aby pomohly hospodářské a politické transformaci na Kubě a podporovaly přechod směrem k demokratickým a volebním standardům, které respektují základní práva všech jejích občanů; podporuje používání různých nástrojů zahraniční politiky EU, a zejména evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, za účelem posílení dialogu EU s kubánskou občanskou společností a těmi, kdo podporují nenásilnou transformaci na Kubě;

20.  konstatuje, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci coby vůbec první dohoda mezi EU a Kubou představuje nový právní rámec pro tyto vztahy a zahrnuje kapitolu o obchodu a obchodní spolupráci, jejímž cílem je vytvořit předvídatelnější a transparentnější prostředí pro místní a evropské hospodářské subjekty;

21.  upozorňuje, že pilíř obchodu a obchodní spolupráce v dohodě o politickém dialogu a spolupráci neposkytuje Kubě žádné obchodní preference; připomíná, že tento pilíř zahrnuje celní spolupráci, usnadnění obchodu, duševní vlastnictví, sanitární a fytosanitární opatření, technické překážky obchodu, tradiční a řemeslné zboží, obchod a udržitelný rozvoj, spolupráci v oblasti ochrany obchodu, pravidla původu a investice;

22.  konstatuje, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci poskytuje platformu pro rozšíření bilaterálních obchodních a investičních vztahů a pro vytvoření smluvních základů pro obchodní a hospodářské vztahy mezi EU a Kubou;

23.  podporuje dlouhodobě zavedený postup, který nedávno potvrdila i komisařka Cecilia Malmströmová na svém slyšení dne 29. září 2014 a podle kterého se obchodní a investiční ustanovení politicky důležitých dohod prozatímně neprovádějí, dokud jim Parlament neudělí svůj souhlas; vyzývá Radu, Komisi a ESVČ, aby v tomto postupu pokračovaly a rozšířily jej na všechny mezinárodní dohody související s politikou EU zaměřenou na vnější činnost, pokud jde o obchodní aspekty, jako je tomu v případě dohody o politickém dialogu a spolupráci;

24.  domnívá se, že tato dohoda poslouží k podpoře dialogu a hospodářské spolupráce a zároveň poskytne předvídatelné a transparentní podnikatelské prostředí a do budoucnosti poslouží k vytvoření spolehlivějšího a stabilnějšího rámce, který zaručí, že Kubánci se budou moci na investicích podílet společně s podniky a jednotlivci z EU;

25.  vyzývá rovněž evropské společnosti působící na Kubě, zejména ty, které obdržely úvěry nebo jakoukoli finanční pomoc z veřejných zdrojů, aby uplatňovaly stejné pracovní a etické standardy, jaké jsou vyžadovány v jejich zemi původu;

26.  vítá skutečnost, že Kuba ratifikovala všech osm základních úmluv MOP, a žádá, aby učinila závazky ohledně jejich rychlého provedení; důrazně vyzývá Kubu a všechny země, s nimiž má dohody nebo o nich jedná, aby ratifikovaly a dodržovaly předpisy MOP a agendu důstojné práce a zakázaly všechny formy vykořisťování pracovní síly; konstatuje, že existují oblasti, v nichž jsou sociální a pracovní práva v sázce, jako je například přijímání pracovníků do podniků, které vlastní kubánský stát, a konfiskace mezd v odvětví cestovního ruchu; zdůrazňuje v této souvislosti, že všichni pracovníci musí požívat základních pracovních práv a náležité sociální ochrany v souladu s úmluvami MOP, a vyzývá obě strany, aby za tímto účelem spolupracovaly v souladu s článkem 38 dohody o politickém dialogu a spolupráci;

27.  konstatuje, že EU je pro Kubu hlavním vývozním a druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem a největším zahraničním investorem; zdůrazňuje, že politika zahraničního obchodu EU neposkytuje Kubě žádné obchodní preference a že podle Světové obchodní organizace (WTO) se uplatňují celní sazby EU; připomíná, že v důsledku reformy všeobecného systému preferencí EU (GSP) platné od ledna 2014 Kuba ztratila své obchodní preference pro vývoz do EU, protože dosáhla kategorie zemí s vyššími středními příjmy a nesplňovala již kritéria způsobilosti; dále poukazuje na to, že obchod stále představuje jen nevelkou část kubánského hospodářství, přičemž vývoz a dovoz společně tvoří 26,4 % HDP;

28.  navrhuje prozkoumat budoucí možnosti zapojení Kuby do Dohody o hospodářském partnerství mezi státy CARIFORA a EU, která obsahuje mnoho konkrétních a užitečných kapitol o obchodní spolupráci a umožnila by Kubě dále se regionálně integrovat;

29.  bere na vědomí, že Kuba je členem Světové obchodní organizace, a zdůrazňuje tudíž, že je třeba respektovat hlavní zásady WTO, například usnadnění obchodu, dohody o překážkách obchodu, sanitární a fytosanitární opatření a nástroje na ochranu obchodu;

30.  vyzývá Kubu, aby ratifikovala dohodu WTO o usnadnění obchodu, která vstoupila v platnost v únoru 2017; vítá skutečnost, že v zemi byl vytvořen výbor pro usnadnění obchodu a v tomto smyslu vyzývá Komisi a ESVČ, aby poskytovaly technickou podporu;

31.  zdůrazňuje, že celní spolupráce je zásadní oblastí, kterou je třeba rozvíjet, aby bylo možné řešit důležité problémy, jako je ochrana hranic, veřejné zdraví, ochrana zeměpisných označení, boj proti padělanému zboží, boj proti terorismu a další; vyzývá Komisi a ESVČ, aby poskytly technickou a finanční pomoc a na základě vzájemné dohody vytvořily dvoustranné nástroje, jež by Kubě pomohly s provedením opatření na usnadnění obchodu a informačních služeb;

32.  zdůrazňuje, že je třeba diverzifikovat vývoz z Kuby, aby se neomezoval pouze na tradiční výrobky, a žádá Komisi, aby vytvořila ad hoc obchodní panely, na kterých by bylo možné sdílet osvědčené postupy a poskytovat kubánským vývozcům znalosti nezbytné pro zlepšení přístupu zboží na trh EU;

33.  vítá úlohu Světové celní organizace (WCO), jež poskytuje strategickou podporu kubánské celní správě (Aduanas General de la República – AGR) v rámci programu Mercator, aby bylo možno zhodnotit připravenost k provedení dohody o usnadnění obchodu WTO; zdůrazňuje, že je důležité, aby AGR aktivně prováděla dohodu o usnadnění obchodu, a žádá Komisi, aby Kubě v tomto procesu pomáhala;

34.  bere na vědomí opatření, která kubánské orgány přijaly s cílem podpořit svobodné podnikání a hospodářskou liberalizaci; zdůrazňuje význam postupného posilování soukromého sektoru; poukazuje na skutečnost, že rozvoj významných zahraničních investic ke zlepšení fyzické a technologické infrastruktury země a vybudování konkurenceschopného kubánského systému výroby bude vyžadovat další hospodářské a finanční opatření a předpisy, které zemi poskytnou právní jistotu, mimo jiné prostřednictvím nezávislých, transparentních a nestranných institucí, a hospodářskou stabilitu; upozorňuje, že v tomto ohledu může Kuba využívat zkušeností členských států EU;

35.  žádá, aby byla Kuba začleněna jako země způsobilá pro financování v rámci vnějšího mandátu EIB, pokud bude splňovat požadavky stanovené EIB;

36.  vítá, že do dohody o politickém dialogu a spolupráci byla začleněna ustanovení na podporu udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje a rozvoje v oblasti životního prostředí na Kubě, zejména závazek pracovat na splnění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích cílů udržitelného rozvoje, se zohledněním akčního programu z Addis Abeby o financování rozvoje; naléhavě vyzývá strany dohody o politickém dialogu a spolupráci, aby po její ratifikaci urychleně navázaly zvláštní dialog o provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

37.  připomíná, že diplomatické vztahy mezi EU a Kubou byly navázány v roce 1988 a že Kuba je od roku 1984 příjemcem rozvojové a humanitární pomoci EU a že v současnosti je příjemcem pomoci EU ve výši 50 milionů EUR na základě nařízení o nástroji pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020;

38.  připomíná, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci usnadní zapojení Kuby do programů EU a intenzivnější provádění víceletého orientačního programu pro období 2014–2020 s cílem podpořit strategii hospodářské a sociální modernizace, kterou přijala kubánská vláda;

39.  je znepokojen tím, že Kubě, která je Výborem pro rozvojovou spolupráci OECD zařazena mezi země s vyšším středním příjmem, hrozí, že postupně dojde k omezení rozvojové pomoci v rámci nařízení o nástroji pro rozvojovou spolupráci; domnívá se, že stav země jakožto ostrovního rozvojového státu a ekonomická situace, které země čelí a která se zhoršila z důvodu negativního dopadu jednostranných sankčních opatření, odůvodňují přijetí opatření umožňujících pokračování rozvojové pomoci Unie na Kubě, což by mělo být zvláště zohledněno v rámci příštího hodnocení nařízení o nástroji pro rozvojovou spolupráci v polovině období;

40.  podporuje opakované tvrzení smluvních stran, že je třeba, aby všechny rozvinuté země vyčlenily 0,7 % svého hrubého národního důchodu na oficiální rozvojovou pomoc, a že pro rozvíjející se ekonomiky a země s vyššími středními příjmy je třeba stanovit cíle pro zvýšení jejich příspěvku k mezinárodním veřejným financím;

41.  vítá prosazování perspektivy rovnosti žen a mužů ve všech příslušných oblastech spolupráce, včetně udržitelného rozvoje;

42.  uznává a vítá důležitou úlohu, kterou hraje Kuba v rámci spolupráce jih–jih, její závazek a mezinárodní solidaritu v podobě zaslání humanitární pomoci, zejména pro oblast zdravotnictví a vzdělávání;

43.  konstatuje, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci je pro Kubu příležitostí, aby se více zapojila do programů EU a aby k nim měla větší přístup, včetně programu Horizont 2020, rámcového programu pro výzkum a inovace, a programu Erasmus+, tzn. programu pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport, což následně podpoří užší akademické a mezilidské kontakty;

44.  konstatuje, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci bude rovněž na mnohostranných fórech představovat nástroj k podpoře společných řešení globálních výzev, jako je např. migrace a boj proti terorismu a změně klimatu;

45.  potvrzuje své rozhodnutí vyslat oficiální delegaci Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu na Kubu; žádá kubánské orgány, aby umožnily delegacím EP vstup do země a přístup k jejich partnerům;

46.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Kuby.

(1) Úř. věst. L 322, 12.12.1996, s. 1. (2) Úř. věst. L 337 I, 13.12.2016, s. 41. (3) Texty tohoto dne, P8_TA(2017)0296. (4) Úř. věst. C 201 E, 18.8.2005, s. 83. (5) Úř. věst. C 288 E, 25.11.2006, s. 81. (6) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 377. (7) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 82.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 k návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření memoranda o porozumění mezi Evropskou agenturou pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva a Eurojustem ze strany Eurojustu (07536/2017 – C8-0136/2017 – 2017/0804(CNS))

P8_TA(2017)0298 A8-0215/2017

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (07536/2017),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0136/2017),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti(1), a zejména na čl. 26 odst. 2 tohoto rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0215/2017),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (06182/1/2017 – C8-0150/2017 – 2012/0193(COD))

P8_TA(2017)0299 A8-0230/2017

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (06182/1/2017 – C8-0150/2017),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0363),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 67a jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro rozpočtovou kontrolu a Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0230/2017),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, 16.4.2014, P7_TA(2014)0427.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí (COM(2013)0884 – C8-0033/2014 – 2013/0432(COD))

P8_TA(2017)0300 A8-0239/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0884),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 33 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0033/2014),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a články 33 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená litevským a švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko  Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. září 2016(1),

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0239/2016),

1.  přijímá jako svůj postoj v prvním čtení text přijatý dne 25. října 2016(2);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2017 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek články 33 a 114 této smlouvy, [pozm. návrh 1]

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Právní předpisy v oblasti celní unie jsou harmonizovány prostřednictvím práva Unie. Jejich prosazování však spadá do oblasti působnosti vnitrostátního práva členských států.

(1a)   Tato směrnice by měla být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013(5) (dále jen „kodex“). [pozm. návrh 2]

(2)  Porušení v oblasti cel a související sankce se proto řídí 28 odlišnými soubory právních pravidel. Porušení unijních celních předpisů tudíž není v rámci Unie upraveno jednotně a sankce, jež mohou být v jednotlivých případech uloženy, se liší ve své povaze a přísnosti podle členského státu, jenž je ukládá, což může mít za následek ztrátu příjmů pro členské státy a narušení obchodu. [pozm. návrh 3]

(3)  Tyto rozdíly v právních řádech členských států dopadají nejen nejenže mají nepříznivý dopad na optimální řízení celní unie a transparentnost nutnou k zajištění řádného fungování vnitřního trhu, pokud jde o způsoby, jak různé celní orgány řeší porušení předpisů, ale brání i tomu, aby bylo mezi hospodářskými subjekty v rámci celní unie dosaženo rovných podmínek mezi hospodářskými subjekty, které již podléhají různým souborům pravidel uvnitř Unie, neboť je tím ovlivněn i jejich přístup k celním zjednodušením a usnadněním. [pozm. návrh 4]

(4)  Kodex je koncipován pro mezinárodní elektronické prostředí, v němž probíhá vzájemná komunikace mezi celními orgány v reálném čase a v němž jsou rozhodnutí přijatá určitým členským státem uplatňována všemi ostatními členskými státy. Takový právní rámec tudíž vyžaduje harmonizované prosazování. Tento kodex rovněž zahrnuje ustanovení, na jehož základě mají členské státy povinnost stanovit účinné, odrazující a přiměřené sankce.

(5)  Právní rámec pro prosazování celních předpisů Unie stanovený touto směrnicí je v souladu s platnými právními předpisy upravujícími ochranu finančních zájmů Unie a zejména se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/…ze dne …(6). Porušení celních předpisů, na něž se vztahuje rámec ustavený touto směrnicí, zahrnují porušení celních předpisů, jež mají dopad na takové finanční zájmy, avšak nespadají do oblasti působnosti právních předpisů určených k jejich ochraně prostřednictvím trestního práva, a porušení celních předpisů, jimiž nejsou nikterak dotčeny finanční zájmy Unie.

(6)  Měl Tato směrnice by měla stanovit by být stanoven seznam jednání, která se považují za porušení unijních celních předpisů, za něž se ukládají příslušné sankce. Taková porušení celních předpisů by měla plně vycházet z povinností uložených na základě celních předpisů a měla by přímo odkazovat na kodex. Tato směrnice nestanovuje, zda by měla stanovit, že členské státy mají s ohledem na tato mají za uvedená porušení celních předpisů uplatňovat správní či trestněprávní sankce jiné než trestněprávní povahy. Členské státy by měly mít rovněž možnost namísto sankcí jiné než trestněprávní povahy stanovit a ukládat sankce trestněprávní, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a právem Unie, pokud to vyžaduje povaha a závažnost daného porušení, aby ukládané sankce byly odrazující, účinné a přiměřené. [pozm. návrh 5]

(7)  První kategorie jednání by měla zahrnovat porušení celních předpisů vycházející z objektivní odpovědnosti, u nichž není vyžadován prvek zavinění vzhledem k objektivnímu charakteru dotčené povinnosti a skutečnosti, že osoby, které odpovídají za splnění příslušné povinnosti, si musí být vědomy její existence a závazné povahy. [pozm. návrh 6]

(8)  Druhá a třetí kategorie by měla zahrnovat porušení celních předpisů spáchaných z nedbalosti či úmyslně, pokud je ke stanovení odpovědnosti za porušení zapotřebí prokázání subjektivního prvku zavinění. [pozm. návrh 7]

(9)  Za porušení celních předpisů by se měla považovat jednání spočívající v podněcování, napomáhání či navádění k úmyslnému porušení celních předpisů, stejně jako pokus o určitá úmyslná porušení celních předpisů.

(10)  V zájmu zajištění právní jistoty by mělo být stanoveno, že jakékoli jednání či opomenutí, k němuž došlo v důsledku chyby, které se dopustil celní orgán ve smyslu kodexu, by nemělo být považováno za porušení celních předpisů. [pozm. návrh 8]

(11)  Členské státy by měly zajistit, aby bylo možné v případě stejných druhů porušení celních předpisů vyvodit odpovědnost jak u právnických, tak fyzických osob, má-li z porušení celních předpisů taková právnická osoba prospěch.

(12)  V zájmu sblížení vnitrostátních sankčních režimů členských států by měl být stanoven soubor odstupňovaných sankcí, které odpovídají rozdílných kategoriím který zohlední závažnost porušení celních předpisů a jejich závažnosti. V zájmu uložení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí by členské státy rovněž měly zajistit, aby jejich příslušné orgány při rozhodování o druhu a rozsahu sankce, která má být uložena, zohlednily konkrétní přitěžující či polehčující okolnosti. [pozm. návrh 9]

(12a)   Celní orgány by měly stanovit výši uložené sankce na základě hodnoty daného zboží pouze v případech, kdy je závažné porušení spojeno nikoli s ušlým clem, nýbrž s hodnotou dotčeného zboží, například v případech porušení povinností v souvislosti s právy duševního vlastnictví či se zbožím, na něž se vztahuje zákaz či omezení. [pozm. návrh 10]

(13)  Promlčecí lhůta pro zahájení řízení v souvislosti s porušením celních předpisů by měla být stanovena v trvání čtyři roky ode dne, kdy bylo spácháno porušení celních předpisů, či v případě pokračujícího či opakujícího se porušení na čtyři roky od okamžiku, kdy skončilo jednání zakládající porušení. Členské státy by měly zajistit, že úkonem v souvislosti s vyšetřováním či právním řízením ve věci stejného porušení celních předpisů či úkonem osoby, která odpovídá za porušení, dochází k přerušení promlčecí lhůty. Členské státy mohou by měly mít možnost vymezit případy, v nichž dochází k stavení promlčecí lhůty. Zahájit či obnovit taková řízení by nemělo být možné Všechny postupy by měly být časově omezené, nezávisle na případném přerušení promlčecí lhůty, po uplynutí prekluzivní lhůty v trvání osmi let, zatímco promlčecí lhůta pro vykonání vymáhání sankce by měla být stanovena v délce tří let. [pozm. návrh 11]

(14)  Mělo by být stanoveno, že správní řízení vedené v souvislosti s porušením celních předpisů se pozastavuje po dobu, od které je proti stejné osobě za stejný skutek zahájeno trestní řízení. Pokračování správního řízení po ukončení trestního řízení by mělo být umožněno pouze za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem, což znamená, že totéž porušení předpisů nesmí být trestáno dvakrát. [pozm. návrh 12]

(15)  Aby nedocházelo k pozitivním střetům příslušnosti pro projednání dané věci, měla by být stanovena kolizní pravidla o určení příslušnosti členského státu pro projednání věci.

(15a)   Hlavním cílem této směrnice je zajistit účinné vymáhání celních předpisů Unie. Právní rámec stanovený touto směrnicí však neumožňuje přijmout integrovaný přístup k vymáhání předpisů, včetně dohledu, kontroly a vyšetřování. Komise by tudíž měla mít povinnost předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o těchto aspektech, včetně provádění společného rámce pro řízení rizik, s cílem posoudit, zda je zapotřebí přijmout další právní předpisy. [pozm. návrh 13]

(16)  Tato směrnice by měla ustavit spolupráci mezi členskými státy a Komisí v zájmu zajištění účinných opatření vůči porušení celních předpisů.

(17)  Příslušné orgány by měly mít možnost v zájmu usnadnění vyšetřování porušení celních předpisů dočasně zabavit zboží, dopravní prostředky či jiné nástroje použité v souvislosti s takovým porušením.

(18)  V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011(7) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(18a)   Cílem této směrnice je posílit celní spolupráci prostřednictvím sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se sankcí za porušení celních předpisů. Jelikož právní tradice členských států jsou v současnosti velmi odlišné, harmonizace v této oblasti nemůže být úplná. [pozm. návrh 14]

(19)  Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovit pro všechny členské státy společný seznam případů porušení celních předpisů a základy pro účinné, odrazující a přiměřené sankce, které mají být ukládány členskými státy v prostoru celní unie, přičemž se jedná o plně harmonizovanou oblast, nemůže být pro odlišné právní tradice uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato Cílem této směrnice stanovuje je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a stanovit rámec týkající se porušení celních předpisů Unie a stanovuje stanovit sankce jiné než trestněprávní povahy za taková porušení pomocí sblížení právních a správních předpisů nebo správních opatření členských států. [pozm. návrh 15]

2.  Tato směrnice se použije v případě porušení povinností stanovených v nařízení (EU) č. 952/2013 ( „kodex“) a stejných povinností stanovených jinými celními předpisy Unie vymezenými v čl. 5 odst. 2 kodexu.

2a.   Tato směrnice se vztahuje na povinnosti členských států vůči obchodním partnerům Evropské unie a také Světové obchodní organizace (WTO) a Světové celní organizace s cílem vytvořit homogenní a výkonný vnitřní trh a zároveň usnadnit obchod a poskytnout jistotu. [pozm. návrh 16]

Článek 2

Porušení celních přepisů a sankceObecné zásady

1.   Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí ukládaných za porušení celních předpisů stanovených v článcích 3 až a 6 za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem.

Členské státy zajistí, aby jednání či opomenutí stanovená v článcích 3 a 6 zakládala porušení celních předpisů, ať už jsou spáchána z nedbalosti nebo úmyslně.

Členské státy mohou namísto sankcí jiné než trestněprávní povahy stanovit a ukládat sankce trestněprávní, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a právem Unie, pokud to vyžaduje povaha a závažnost daného porušení, aby ukládané sankce byly odrazující, účinné a přiměřené.

2.   Pro účely této směrnice:

a)   celní orgány určí, zda byly předpisy porušeny z nedbalosti, což znamená, že osoba, která odpovídá za porušení, nevynaložila přiměřenou péči kontrole svých činností, či přijetím zjevně nedostatečných opatření za účelem zamezení výskytu okolností, které způsobily porušení předpisů, lze-li dané riziko rozumně předvídat;

b)   celní orgány určí, zda bylo porušení předpisů způsobeno úmyslně, což znamená, že osoba, která odpovídá za porušení, jednala s vědomím, že se dopouští jednání či opomenutí, které zakládá porušení předpisů, či se svobodným a vědomým úmyslem porušit celní předpisy;

c)   administrativní chyby či nepřesnosti nezakládají porušení celních předpisů, kromě případů, kdy ze všech okolností jasně vyplývá, že k nim došlo v důsledku nedbalosti či úmyslně. [pozm. návrh 17]

Článek 2a

Usnadnění obchodu

S cílem plnit závazky Unie v rámci dohody Světové obchodní organizace o usnadnění obchodu členské státy spolupracují s cílem zavést systém spolupráce zahrnující všechny členské státy. Cílem tohoto systému je koordinace klíčových ukazatelů výkonnosti celních sankcí (analýza počtu odvolání a míry opakovaného porušení atd.); šíření osvědčených postupů mezi celními orgány (účinnost kontrol a sankcí, snižování administrativních nákladů atd.); předávání zkušeností hospodářských subjektů a vytváření vazeb mezi nimi; monitorování, jakým způsobem celní orgány vykonávají svou činnost, a provádění statistických činností ohledně porušení, jichž se dopouštějí společnosti ze třetích zemí. V rámci systému spolupráce jsou všechny členské státy neprodleně informovány o vyšetřování porušení celních předpisů a zjištěných porušeních předpisů, a to za účelem usnadnění obchodu, zamezení vstupu nelegálního zboží na vnitřní trh a zlepšení účinnosti kontrol. [pozm. návrh 18]

Článek 3

Objektivní odpovědnost za Porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů bez ohledu na prvek zavinění:

a)  osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti podle čl. 15 odst. 2 písm. a) kodexu;

b)  osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila pravost, správnost a platnost podpůrného dokladu podle čl. 15 odst. 2 písm. b) kodexu;

c)  osoba neučinila podání vstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 127 kodexu, oznámení příjezdu námořního plavidla nebo letadla podle článku 133 kodexu, prohlášení pro dočasné uskladnění podle článku 145 kodexu, celní prohlášení podle článku 158 kodexu, oznámení činnosti ve svobodných pásmech podle čl. 244 odst. 2 kodexu, prohlášení před výstupem zboží podle článku 263 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu podle článku 270 kodexu, výstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 271 kodexu či oznámení o zpětném vývozu podle článku 274 kodexu;

d)  hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy v souladu s článkem 51 kodexu;

e)  zboží, které vstoupilo na celní území Unie, bylo vyjmuto z celního dohledu bez povolení celních orgánů v rozporu s čl. 134 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem kodexu;

f)  zboží bylo vyjmuto z celního dohledu v rozporu s čl. 134 odst. 1 čtvrtým pododstavcem a s čl. 158 odst. 3 a článkem 242 kodexu;

g)  osoba, která přepravuje zboží na celní území Unie, porušila povinnost týkající se dopravy zboží na příslušné místo uloženou čl. 135 odst. 1 kodexu, či povinnost neprodleně oznámit v souladu s čl. 137 odst. 1 a 2 kodexu celním orgánům nemožnost splnění takové povinnosti a sdělit jim, kde se zboží nachází;

h)  osoba, která přepravuje zboží do daného svobodného pásma, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí, nedodržela svou povinnost přepravit takové zboží přímo do daného svobodného pásma, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie podle čl. 135 odst. 2 kodexu;

i)  deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení či návrh na propuštění zboží do celního režimu neposkytl celním orgánům příslušné doklady, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly podle čl. 145 odst. 2 a čl. 163 odst. 2 kodexu;

j)  hospodářský subjekt deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení nebo osoba, která uchovává zboží na jiných místech určených nebo schválených celními orgány, odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil nepropustili zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl nevyvezli ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

k)  deklarant podávající celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu neměl v rozporu s čl. 163 odst. 1 a čl. 167 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu v okamžiku podání celního prohlášení či doplňkového celního prohlášení k dispozici podklady, které jsou nezbytné pro použití příslušného režimu, a takové podklady nebyly k dispozici celním orgánům;

l)  deklarant nepodal v rozporu s čl. 167 odst. 1 kodexu v případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu či v souvislosti se zápisem do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě doplňkové celní prohlášení;

m)  bez předchozího oprávnění, jež udělují podle čl. 192 odst. 2 kodexu celní orgány, došlo k odstranění či zničení prostředků k identifikaci umístěných na zboží, obalu nebo dopravních prostředcích celními orgány;

n)  držitel povolení pro aktivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu pro vyřízení takového režimu stanovenou podle článku 257 kodexu;

o)  držitel povolení pro pasivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu stanovenou pro vývoz vadného zboží stanovenou podle článku 262 kodexu;

p)  stavba budovy ve svobodném pásmu bez předchozího povolení celních orgánů podle čl. 244 odst. 1 kodexu;

q)  nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou, jež odpovídá za zaplacení takového cla, ve lhůtě stanovené podle článku 108 kodexu.

qa)  hospodářský subjekt nepodal na žádost celních orgánů požadované dokumenty a informace ve vhodné formě a v přiměřené lhůtě a neposkytl veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;

qb)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

qc)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

qd)  držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;

qe)  vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;

qf)  uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s články 147 a 148 kodexu;

qg)  držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b) kodexu;

qh)  celním orgánům byly poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty, jež tyto orgány vyžadují podle článku 15 či 163 kodexu;

qi)  hospodářský subjekt předložil celním orgánům nesprávné či neúplné údaje nebo nepravé, nesprávné či neplatné doklady za účelem udělení:

i)  statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu;

ii)  povolení k využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu;

iii)  povolení k využívání jiných celních zjednodušení podle článku 177, 179, 182 nebo 185 kodexu; nebo

iv)  povolení k zařazení zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;

qj)  přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánům podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;

qk)  zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;

ql)  nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v písm. qd) a qj) tohoto článku. [pozm. návrh 19]

Článek 4

Porušení celních předpisů z nedbalosti

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena z nedbalosti:

a)  hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

b)  hospodářský subjekt neposkytl celním orgánům veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;

c)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

d)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

e)  hospodářský subjekt nepředložil zboží, které vstoupilo na území Unie, celním orgánům podle článku 139 kodexu;

f)  držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;

g)  hospodářský subjekt nepředložil zboží, které bylo přepraveno do svobodného pásma, celnímu úřadu podle článku 245 kodexu;

h)  hospodářský subjekt nepředložil zboží, které má opustit celní území Unie, celnímu úřadu na výstupu podle čl. 267 odst. 2 kodexu;

i)  vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;

j)  uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s článkem 147 a 148 kodexu;

k)  držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b). [pozm. návrh 20]

Článek 5

Úmyslná porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena úmyslně:

a)  v případě informací či dokumentů, jež jsou vyžadovány celními orgány podle článků 15 či 163 kodexu, byly celním orgánům poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty;

b)  pro získání následujících povolení, která vydávají celní orgány, byly použity nepravdivá prohlášení či jiné nezákonné prostředky:

i)  povolení pro udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu,

ii)  povolení pro využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu,

iii)  povolení pro využívání jiných celních zjednodušení podle článků 177, 179, 182 a 185 kodexu,

iv)  povolení k propuštění zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;

c)  přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánů podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;

d)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

e)  držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

f)  zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;

g)  nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v čl. 4 písm. f) a písm. c) tohoto článku. [pozm. návrh 21]

Článek 6

Návod, pomoc, účastenství a pokus

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy návodu, pomoci a účastenství související s jednáním či opomenutím, na které odkazuje článek 5 čl. 8b odst. 2, považovány za porušení celních předpisů.

2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy pokusu v souvislosti s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 5 písm. b qi) nebo c qj), považovány za porušení celních předpisů. [pozm. návrh 22]

Článek 7

Chyba na straně celních orgánů

Jednání či opomenutí uvedená v článcích 3 až a 6 nezakládají porušení celních předpisů, došlo-li k nim v souladu s článkem 119 kodexu v důsledku chyby na straně celních orgánů, a celní orgány nesou odpovědnost v případě, že chybou byla způsobena škoda. [pozm. návrh 23]

Článek 8

Odpovědnost právnických osob

1.  Členské státy zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 a 6, kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

a)  oprávnění jednat jménem této právnické osoby;

b)  oprávnění přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby;

c)  oprávnění vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby. [pozm. návrh 24]

2.  Členské státy rovněž zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, bylo-li v důsledku nedostatečného dohledu či nedostatečné kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožněno porušení celních předpisů ve prospěch takové právnické osoby, kterého se dopustila osoba v podřízeném postavení vůči osobě uvedené v odstavci 1.

3.  Odpovědností právnické osoby podle odstavců 1 a 2 není dotčena odpovědnost fyzických osob, jež se dopustily porušení celních předpisů.

3a.   Pro účely této směrnice se „právnickou osobou“ rozumí každý subjekt, který má podle příslušné právní úpravy právní subjektivitu, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací. [pozm. návrh 26]

Článek 8a

Faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda je porušení méně závažné

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování toho, zda je porušení uvedené v článku 3 méně závažné, již od počátku příslušného postupu, tj. od okamžiku určení, zda došlo k porušení celních předpisů, zohlednily všechny tyto okolnosti, které mohou nastat:

a)  k porušení došlo z nedbalosti;

b)  na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty kodexu a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) celního kodexu;

c)  porušení má pouze malý vliv na výši cla, jež má být zaplaceno, nebo nemá vliv žádný;

d)  osoba, která odpovídá za porušení, při řízení účinně spolupracuje s příslušným orgánem;

e)  osoba, která odpovídá za porušení, dobrovolně sdělila informace o porušení, které dosud nebylo předmětem vyšetřování, jehož by si osoba, která odpovídá za porušení, byla vědoma;

f)  osoba, která odpovídá za porušení, může prokázat vysokou míru kontroly svých činností, například pomocí systému dohledu nad dodržováním předpisů, a doložit tak, že vyvíjí značné úsilí o zajištění souladu s celními předpisy Unie;

g)  osobou, která odpovídá za porušení, je malý nebo střední podnik, který dosud neměl s celní problematikou zkušenosti.

2.  Příslušné orgány posoudí porušení jako méně závažné pouze v případě, že neexistuje žádná přitěžující okolnost podle článku 8b. [pozm. návrh 27]

Článek 8b

Faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda je porušení závažné

1.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování toho, zda je porušení uvedené v článku 3 nebo 6 závažné, již od počátku příslušného postupu, tj. od okamžiku určení, zda došlo k porušení celních předpisů, zohlednily všechny tyto okolnosti, které mohou nastat:

a)  porušení bylo spácháno úmyslně;

b)  k porušení docházelo po delší období a byl zjevný úmysl v něm pokračovat;

c)  nadále dochází k obdobnému či souvisejícímu porušení nebo se toto porušení opakuje, tj. došlo k němu více než jednou;

d)  porušení má významný vliv na výši ušlých dovozních nebo vývozních cel;

e)  na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty kodexu a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) o kodexu;

f)  osoba, která odpovídá za porušení, odmítá spolupracovat či plně spolupracovat s příslušným orgánem;

g)  osoba, která odpovídá za porušení, porušila celní předpisy již v minulosti.

2.  Porušení uvedené v čl. 3 písm. f), g), p), qi) a qj) jsou sama o sobě považována za závažná. [pozm. návrh 28]

Článek 9

Sankce jiné než trestněprávní povahy za méně závažné porušení celních předpisů uvedená v článku 3

1.  Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 3, jež jsou v souladu s článkem 8a považována za méně závažná, kromě vrácení ušlého cla, uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce jiné než trestněprávní povahy v následujícím rozpětí:

a)  týká-li je-li se porušení celních předpisů určitého zboží spojeno s ušlým clem, uloží se peněžitá pokuta ve výši 1 až 5 70 % hodnoty takového zboží ušlého cla;

b)  netýká-li se není-li porušení celních předpisů určitého zboží spojeno s ušlým clem, uloží se peněžitá pokuta v rozmezí 150 ve výši až 7 500 EUR.

2.   Při určování výše sankcí ukládaných v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku členské státy zajistí, aby byly zohledněny všechny relevantní okolnosti uvedené v článku 8a. [pozm. návrh 29]

Článek 10

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 4

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 4 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

a)  týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 15 % hodnoty takového zboží;

b)  netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 22 500 EUR. [pozm. návrh 30]

Článek 11

Sankce Sankce jiné než trestněprávní povahy za závažné porušení celních předpisů uvedená v článcích 5 a 6

1.   Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článcích 5 článcích 3 a 6, jež jsou v souladu s článkem 8b považována za závažná, kromě vrácení ušlého cla, uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce jiné než trestněprávní povahy v následujícím rozpětí:

a)  týká-li se je-li porušení celních předpisů konkrétního zboží spojeno s ušlým clem, uloží se peněžitá pokuta ve výši 70 až 30 140 % hodnoty takového zboží ušlého cla;

aa)   není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem, nýbrž s hodnotou zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 15 až 30 % hodnoty zboží;

b)  netýká-li se není-li porušení celních předpisů určitého spojeno s ušlým clem ani s hodnotou zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 7 500 až 45 000 EUR.

2.   Při určování výše ukládaných sankcí v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku členské státy zajistí, aby byly zohledněny všechny relevantní okolnosti uvedené v článku 8a a čl. 8b odst. 1. [pozm. návrh 31]

Článek 11a

Další sankce jiné než trestněprávní povahy za závažné porušení celních předpisů

1.  Kromě sankcí uvedených v článku 11 a v souladu s kodexem mohou členské státy v případě závažného porušení uložit tyto nepeněžité sankce:

a)  trvalé nebo dočasné zabavení zboží;

b)  pozastavení platnosti uděleného povolení.

2.  V souladu s kodexem členské státy stanoví, že rozhodnutí o udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu mají být v případně závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů zrušena. [pozm. návrh 32]

Článek 11b

Přezkum

1.  Po … [pět let po datu vstupu této směrnice v platnost] přezkoumá Komise společně s příslušnými orgány členských států výši peněžitých pokut ukládaných v souladu s články 9 a 11. Cílem tohoto přezkumu je zajistit sbližování výše peněžitých pokut ukládaných v rámci celní unie s cílem harmonizovat jejich fungování.

2.  Komise každoročně zveřejní podrobné informace o sankcích uložených členskými státy za porušení celních předpisů podle článků 3 a 6.

3.  Členské státy zajistí dodržování celních předpisů ve smyslu čl. 5 bodu 2 Kodexu, jakož i nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012(8). [pozm. návrh 33]

Článek 11c

Narovnání

Členské státy zajistí možnost narovnání, jímž se rozumí postup, v jehož rámci mohou příslušné orgány s osobou, která odpovídá za porušení, uzavřít dohodu o narovnání v příslušné věci jako alternativu zahájení nebo pokračování soudního řízení, kdy tato osoba akceptuje okamžitě vymahatelné sankce.

Pokud však již bylo zahájeno soudní řízení, příslušné orgány mohou uzavřít dohodu o narovnání pouze se souhlasem soudního orgánu.

Komise vypracuje pokyny pro postupy narovnání, které zajistí, aby osoba, která odpovídá za porušení, měla možnost dosáhnout narovnání v souladu se zásadou rovného zacházení a transparentním způsobem a aby součástí narovnání vždy bylo zveřejnění výsledků postupu. [pozm. návrh 34]

Článek 12

Účinné ukládání sankcí a výkon pravomoci příslušných orgánů ukládat sankce

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při rozhodování o druhu a výši sankcí za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 až 6 zohlednily veškeré konkrétní okolnosti, případně včetně:

a)  závažnosti a délky trvání protiprávního jednání;

b)  skutečnosti, že osoba, která odpovídá za porušení, je oprávněným hospodářským subjektem;

c)  výše ušlého dovozního či vývozního cla;

d)  skutečnosti, že na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) kodexu nebo ohrožují veřejnou bezpečnost;

e)  míry spolupráce osoby, která odpovídá za porušení, s příslušným orgánem;

f)  předchozích porušení, jichž se dopustila osoba, která odpovídá za porušení. [pozm. návrh 35]

Článek 12a

Soulad s předpisy

Členské státy zajistí, aby pokyny a publikace týkající se toho, jak zajistit soulad s celními předpisy Unie a nadále jej dodržovat, byly zpřístupněny zainteresovaným stranám ve snadno přístupné, srozumitelné a aktualizované podobě. [pozm. návrh 36]

Článek 13

Promlčení

1.  Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro zahájení řízení související souvisejícího s porušením celních předpisů uvedeným v článcích 3 až 6 činila čtyři roky a počala běžet ode dne, kdy došlo k porušení celních předpisů.

2.  Členské státy zajistí, aby v případě pokračujícího či opakujícího se porušení celních předpisů počala promlčecí lhůta běžet dnem, v němž je ukončeno jednání či opomenutí zakládající porušení celních předpisů.

3.  Členské státy zajistí, aby se promlčecí lhůta přerušila úkonem příslušného orgánu, který byl oznámen dotčené osobě a který se týká vyšetřování či právního řízení vedeného v souvislosti se stejným porušením celních předpisů, nebo úkonem osoby, která odpovídá za porušení. Promlčecí lhůta počíná běžet nadále běží ode dne přijetí ukončení úkonu přerušujícího běh lhůty.

4.  Členské Aniž je dotčen čl. 14 odst. 2, členské státy zajistí, aby po uplynutí osmi let ode dne uvedeného v odstavci 1 nebo 2 nebylo možné zahájit či obnovit tohoto článku byla řízení týkající se porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 až nebo 6 časově omezená, a to bez ohledu na přerušení promlčecí lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku.

5.  Členské státy zajistí, aby délka promlčecí lhůty pro vykonání rozhodnutí, kterým se ukládá příslušná sankce, činila tři roky. Taková lhůta počíná běžet dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí.

6.  Členské státy stanoví případy, v nichž dochází ke stavení běhu promlčecích lhůt stanovených v odstavcích 1, 4 a 5. [pozm. návrh 37]

Článek 14

Pozastavení řízení

1.  Členské státy zajistí, aby došlo k pozastavení správního řízení souvisejícího s porušením celních předpisů, na které odkazují články 3 a 6, zahájením trestního řízení vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi.

2.  Členské státy zajistí, aby bylo pozastavené správní řízení související s porušením celních předpisů, na které odkazují články 3 a 6, zastaveno vynesením konečného rozsudku v trestním řízení, na které odkazuje odstavec 1 tohoto článku. V ostatních případech lze v pozastavených správních řízeních souvisejících s porušením celních předpisů, na které odkazují články 3 a 6, pokračovat.

Článek 15

Soudní příslušnost

1.  Členské státy zajistí uplatnění soudní příslušnosti v souvislosti s porušeními celních předpisů, na která odkazují články 3 a 6, a to na základě jakéhokoli z následujících kritérií:

a)  k porušení celních předpisů došlo zcela nebo částečně na území takového členského státu;

b)  osoba, jež se dopustila porušení celních předpisů, je státním příslušníkem takového členského státu;

c)  zboží, kterého se porušení celních předpisů týká, se nachází na území takového členského státu.

2.  Členské státy zajistí pro případy, v nichž si nárokuje oprávnění projednat stejný případ porušení celních případů více než jeden členský stát, aby se projednání případu ujal členský stát, v němž probíhá trestní řízení vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi. Není-li možné určit příslušnost k projednání věci podle odstavce 1, členské státy zajistí, aby se projednávání případu ujal členský stát, jehož příslušný orgán jako první zahájil řízení ve věci porušení celních předpisů vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi.

Článek 16

Spolupráce mezi členskými státy

Členské státy při řízeních týkajících se jednání či opomenutí, které zakládá porušení celních předpisů podle článků 3 až a 6, společně vzájemně spolupracují a vyměňují si nezbytné informace, a to zejména, byla-li vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi zahájena řízení ve více členských státech. Cílem spolupráce mezi členskými státy je zvýšit účinnost celních kontrol zboží a sladit postupy v rámci Unie. [pozm. návrh 38]

Komise dohlíží na spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o vytvoření klíčových ukazatelů výkonnosti v oblasti celních kontrol a sankcí, šíření osvědčených postupů a koordinaci odborné přípravy celních úředníků. [pozm. návrh 39]

Článek 17

Zabavení

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly přistoupit k dočasnému zabavení zboží, dopravních prostředků či jakýchkoli jiných nástrojů využitých v souvislosti s porušením celních předpisů, na která odkazují články 3 až a 6. Pokud po uložení sankce členský stát takové zboží trvale zabaví, může se rozhodnout je zničit, opětovně použít nebo případně recyklovat. [pozm. návrh 40]

Článek 18

Zprávy Komise a přezkum

Komise předloží do [1. května 2019] Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, ve které zhodnotí, v jaké míře členské státy přijaly nezbytná opatření k dosažení souladu s touto směrnicí.

Do 31. prosince 2017 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o ostatních aspektech vymáhání celních předpisů Unie, jako je dohled, kontrola a vyšetřování, k níž bude v případě potřeby připojen legislativní návrh na doplnění této směrnice. [pozm. návrh 41]

Článek 18a

Zprávy členských států

Členské státy zasílají Komisi statistiky týkající se porušení celních předpisů a ukazující, jaké sankce byly v jejich důsledku uloženy, aby Komise mohla posoudit uplatňování této směrnice. Tyto informace se po vstupu této směrnice v platnost zasílají každoročně. Komise může tyto údaje použít při revizi směrnice v zájmu sblížení vnitrostátních systémů pro ukládání sankcí. [pozm. návrh 42]

Článek 19

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. května 2017. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 20

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 21

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne

Za Evropský parlament Za Radu

Předseda nebo předsedkyně Předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 57. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0400. (3) Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 57. (4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017. (5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1). (6) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie, dokument (Úř. věst. L…). (7) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14. (8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 o reakci EU na HIV/AIDS, tuberkulózu a hepatitidu C (2017/2576(RSP))

P8_TA(2017)0301 B8-0436/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES(1),

–  s ohledem na akční plán Světové zdravotnické organizace (WHO) pro reakci zdravotnictví na HIV v evropském regionu WHO, který se zabývá globální zdravotnickou strategií Světového zdravotnického shromáždění zaměřenou na HIV na období 2016–2021,

–  s ohledem na výroční epidemiologickou zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o pohlavně přenosných chorobách, včetně HIV a virů přenášených krví, za rok 2014,

–  s ohledem na systematické posuzování výskytu hepatitidy B a C v EU/EHP provedené střediskem ECDC v roce 2016,

–  s ohledem na své písemné prohlášení o hepatitidě C ze dne 29. března 2007(2),

–  s ohledem na dokument obsahující pokyny k léčbě tuberkulózy u ohrožených a těžce dosažitelných skupin obyvatelstva na rok 2016 vydané střediskem ECDC,

–  s ohledem na akční plán boje proti tuberkulóze pro evropský region WHO na období 2016–2020(3),

–  s ohledem na výsledek neformální schůzky ministrů zdravotnictví EU, která se konala ve dnech 3. a 4. října 2016 v Bratislavě a na níž se členské státy dohodly na tom, že podpoří vytvoření integrovaného politického rámce EU pro HIV, tuberkulózu a virovou hepatitidu,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“, které zahrnuje ekonomickou, sociální a environmentální dimenzi udržitelného rozvoje a správy v rámci EU a celosvětově, v němž Komise uvádí, že „k tomu přispěje sledováním, vykazováním a kontrolou pokroku při plnění cílů udržitelného rozvoje v kontextu Evropské unie“ (COM(2016)0739),

–  s ohledem na společné rižské prohlášení o tuberkulóze a její multirezistenci učiněné na první ministerské konferenci Východního partnerství o tomto tématu, jež se konala ve dnech 30.–31. března 2015 v Rize,

–  s ohledem na první globální zdravotní strategii WHO proti virové hepatitidě (2016–2021), kterou přijalo Světové zdravotnické shromáždění v květnu 2016, v níž se zdůrazňuje klíčová úloha všeobecné zdravotní péče a jejíž cílem, který odpovídá cílům udržitelného rozvoje, je snížit do roku 2030 počet nových případů virové hepatitidy o 90 % a úmrtnost o 65 % a nakonec vymýtit virovou hepatitidu jako problém z hlediska veřejné zdraví,

–  s ohledem na akční plán reakce na virovou hepatitidu v evropském regionu WHO, jehož celkovým cílem je odstranění virové hepatitidy jako hrozby z hlediska veřejného zdraví v evropském regionu do roku 2030 snížením morbidity a mortality v důsledku virové hepatitidy a jejích komplikací a zajištěním rovného přístupu k doporučovaným službám prevence, testování, péče a léčby pro všechny;

–  s ohledem na akční plán evropského regionu WHO pro HIV/AIDS na období 2012–2015,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. března 2017 o možnostech EU, jak zlepšit přístup k lékům(4), jež vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly strategické plány zaměřené na zaručení přístupu k lékům přispívajícím k záchraně života a vypracovaly koordinovaný plán na vymýcení hepatitidy C v Evropské unii za použití nástrojů, jako je společný evropský postup při zadávání veřejných zakázek;

–  s ohledem na rámec cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 3, jehož součástí je cíl ukončit do roku 2030 epidemii HIV a tuberkulózy a bojovat proti hepatitidě,

–  s ohledem na berlínské prohlášení o tuberkulóze – „All Against Tuberculosis“ (Všichni proti tuberkulóze, EUR/07/5061622/5, evropské ministerské fórum WHO, 74415) ze dne 22. října 2007,

–  s ohledem na otázku pro Komisi týkající se HIV/AIDS, tuberkulózy a hepatitidy C (O-000045/2017 – B8-0321/2017),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle ECDC si jedna ze sedmi osob, jež žijí s HIV, není své nákazy vědoma, přičemž odhadovaná průměrná doba mezi nákazou HIV a diagnózou jsou čtyři roky; vzhledem k tomu, že u nediagnostikovaných pacientů je 3,5krát vyšší pravděpodobnost, že přenesou HIV, než u osob, u nichž byl HIV diagnostikován;

B.  vzhledem k tomu, že dublinské prohlášení o partnerství v boji proti HIV/AIDS v Evropě a Střední Asii významným způsobem přispělo k vytvoření harmonizovaného rámce pro monitorování v EU a sousedních zemích, jenž umožňuje sledovat pokrok dosažený v boji proti HIV;

C.  vzhledem k tomu, že existují přesvědčivé důkazy o tom, že profylaxe před působením viru působí účinně na prevenci této infekce a že používání antiretrovirové léčby snižuje riziko přenosu, pokud je virová nálož snížena na nedetekovatelnou hladinu(5);

D.  vzhledem k tomu, že přestože v roce 2015 byl patrný další pokles počtu případů nové nákazy HIV u injekčních uživatelů drog ve většině zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (EU/EHS), čtvrtina všech nově diagnostikovaných a hlášených případů ve čtyřech zemích je připisována injekčnímu užívání drog;

E.  vzhledem k tomu, že nové případy nákazy HIV způsobené přenosem z rodičů na děti a transfuzí krve v EU/EHS prakticky vymizely;

F.  vzhledem k tomu, že tuberkulóza (TBC) a multirezistentní tuberkulóza (MDR-TBC) jsou nemoci přenášené vzduchem, jež představují v globalizovaném světě, kde roste mobilita obyvatelstva, závažné přeshraniční zdravotní riziko;

G.  vzhledem k tomu, že epidemiologie tuberkulózy se v rámci EU/EHS liší a závisí mimo jiné na tom, jakého pokroku dosáhl daný členský stát na cestě k jejímu vymýcení;

H.  vzhledem k tomu, že z celkového počtu 10 milionů úmrtí, jež by do roku 2050 mohly být každoročně spojeny s rezistencí vůči lékům, bude přibližně čtvrtina souviset s rezistentními kmeny tuberkulózy, což bude ekonomiku celosvětově stát nejméně 16,7 miliardy dolarů a Evropu pak nejméně 1,1 miliardy dolarů;

I.  vzhledem k tomu, že by měla být věnována pozornost problému souběžné nákazy, zejména tuberkulózou a virovou hepatitidou B a C; vzhledem k tomu, že tuberkulóza a virová hepatitida, které se vyskytují nejčastěji, postupují u lidí nakažených virem HIV rychleji a vedou u nich k závažné nemocnosti a úmrtnosti;

J.  vzhledem k tomu, že při řešení těchto epidemií je bezpodmínečně nutné spolupracovat na nadnárodní a interdisciplinární úrovni;

K.  vzhledem k tomu, že virová hepatitida je jednou z nejvážnějších hrozeb pro veřejné zdraví a celosvětově postihuje přibližně 240 milionů lidí, kteří trpí chronickou hepatitidou B(6), a asi 150 milionů lidí, kteří trpí chronickou hepatitidou C; vzhledem k tomu, že v rámci evropského regionu WHO žije odhadem 13,3 milionů lidí s chronickou hepatitidou B a 15 milionů lidí s chronickou hepatitidou C; vzhledem k tomu, že hepatitida B navíc vede v evropském regionu WHO přibližně k 36 000 úmrtí a hepatitida C přibližně k 86 000 úmrtí ročně;

L.  vzhledem k tomu, že podle WHO je v evropském regionu hlavním původcem epidemie hepatitidy C injekční aplikace drog, kdy většinu nových případů představují lidé, kteří si injekčně aplikují drogy;

M.  vzhledem k tomu, že národní důchody všeobecně rostou a mění se kritéria způsobilosti k financování od externích dárců, dochází k rychlému omezování přístupu k mezinárodní finanční podpoře, jež je k dispozici pro zdravotní programy v evropském regionu; vzhledem k tomu, že to má dopad zejména na země východní Evropy a střední Asie, kde se HIV, tuberkulóza a hepatitida C vyskytují nejvíce, a je tím vážně ohrožena účinná reakce na tyto nemoci; vzhledem k tomu, že mnoho zemí z evropského regionu WHO stále příliš silně spoléhá na vnější financování svých zdravotních programů, zejména proto, aby pomohly ohroženým skupinám osob a hlavním postiženým populacím;

N.  vzhledem k tomu, že pro Komisi bude obtížné sledovat pokrok při dosahování cílů udržitelného rozvoje v případě virové hepatitidy, protože údaje o sledování této choroby v členských státech často chybí nebo jsou nedostatečné;

O.  vzhledem k tomu, že přístup k boji s virovou hepatitidou na úrovni EU je stále nedůsledný, kdy některé členské státy postrádají národní plán, zatímco jiné členské státy přijaly značné finanční závazky, zavedly strategie a vypracovaly národní plán za účelem komplexní reakce na problém virové hepatitidy;

P.  vzhledem k tomu, že chronickou hepatitidou C trpí na celém světě 130 až 150 milionů osob a že na choroby jater spojené s hepatitidou C každoročně umírá na 700 000 osob;

Q.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo v 28 zemích EU/EHP nahlášeno 35 321 případů hepatitidy C, což představuje přibližně 8,8 případu na 100 000 obyvatel(7);

R.  vzhledem k tomu, že mezi rokem 2006 a 2014 se celkový počet diagnostikovaných a nahlášených případů ve všech členských státech EU/EHP zvýšil o 28,7 %, přičemž větší část tohoto zvýšení byla pozorována od roku 2010(8);

S.  vzhledem k tomu, že interpretaci údajů o hepatitidě C v jednotlivých zemích brání rozdíly v systémech dohledu, testovacích postupech a programech a obtíže při stanovování, zda se jedná o akutní, či chronické případy(9);

Rámec pro komplexní a integrovanou politiku EU

1.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly rámec pro komplexní politiku EU zaměřenou na HIV/AIDS, tuberkulózu a virovou hepatitidu, s přihlédnutím k rozdílné situaci a specifickým problémům členských států a jejich sousedních zemí, pro něž představuje HIV a multirezistentní tuberkulóza největší zátěž;

2.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily takovou úroveň výdajů a mobilizace zdrojů, která je nutná k dosažení cíle udržitelného cíle tisíciletí č. 3;

3.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly práci s komunitami a ohroženými osobami prostřednictvím spolupráce mezi odvětvími a tím, že zajistí zapojení nevládních organizací a poskytování služeb postiženým skupinám obyvatelstva;

4.  vyzývá Komisi a Radu, aby v dialogu se sousedními zeměmi ve východní Evropě a střední Asii hrály prominentní politickou úlohu a aby zajistily vypracování plánů pro udržitelný přechod k národnímu financování, tak aby byly programy pro boj s HIV, virovou hepatitidou a tuberkulózou účinné, soustavné a aby po zastavení mezinárodní dárcovské podpory došlo k jejich rozšíření; vyzývá Komisi a Radu, aby s těmito zeměmi nadále úzce spolupracovaly s cílem zajistit, aby za reakci na HIV, virovou hepatitidu a tuberkulózu převzaly a pociťovaly vlastní odpovědnost;

5.  vyzývá Komisi, aby s členskými státy a budoucími předsednictvími Rady projednala možnost aktualizace dublinského prohlášení, aby zahrnovalo stejným způsobem HIV, virovou hepatitidu a tuberkulózu;

HIV/AIDS

6.  zdůrazňuje, že HIV je nadále přenosnou nemocí, s níž se pojí největší sociální stigma, což může mít závažný dopad na kvalitu života postiženého jedince; zdůrazňuje, že v roce 2015 bylo v 31 zemích EU/EHP nahlášeno téměř 30 000 nově diagnostikovaných nákaz virem HIV, které nevykazovaly jasné známky celkového onemocnění;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily přístup k inovativním léčebným postupům i těm nejvíce ohroženým skupinám a aby bojovaly se sociálním stigmatem, jež se s nákazou HIV pojí;

8.  zdůrazňuje, že v EU/EHS je pohlavní styk stále nejčastěji hlášeným způsobem přenosu HIV a že za ním následuje přenos injekční jehlou u uživatelů drog; upozorňuje na zranitelnost žen a dětí vůči této nákaze;

9.  vyzývá Komisi a Radu, aby nejen zvýšily investice do výzkumu v zájmu vývoje účinných léků, nových nástrojů a inovativních přístupů k boji s těmito nemocemi, jež by byly zaměřeny na pacienty, ale také zajistily dostupnost a cenovou přijatelnost těchto nástrojů a účinněji řešily souběžné nákazy, zejména tuberkulózu a virovou hepatitidu B a C a jejich komplikace;

10.  zdůrazňuje, že hlavním nástrojem v boji s HIV/AIDS je nadále prevence, ale že dvě ze tří zemí EU/EHS hlásí, že finanční prostředky, které mají k dispozici na prevenci, nestačí ke snížení počtu nových případů nákazy HIV;

11.  vyzývá členské státy, Komisi a Radu, aby nadále podporovaly prevenci HIV/AIDS a provázanost s péčí prostřednictvím společných opatření a projektů v rámci programu EU v oblasti zdraví a aby prosazovaly prokazatelně účinná opatření k prevenci HIV v rámci veřejného zdraví, včetně komplexních služeb v oblasti snižování nepříznivých důsledků užívání drog, léčby jako prevence, používání kondomů, preexpoziční profylaxe a účinné výchovy v oblasti sexuálního zdraví;

12.  vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučeními WHO zaměřily v oblastech s nejvyšším výskytem HIV testování na tuto chorobu na klíčové skupiny obyvatelstva;

13.  vyzývá členské státy, aby účinně bojovaly proti sexuálně přenosným nákazám, jež zvyšují riziko nákazy HIV;

14.  vyzývá členské státy, aby testy na HIV poskytovaly zdarma, zejména ohroženým skupinám, aby zajistily včasné odhalování nákazy a aby zlepšily hlášení počtu nákaz, což je důležité z hlediska poskytování adekvátních informací a varování týkajících se této nemoci;

Tuberkulóza

15.  zdůrazňuje, že počet nakažených tuberkulózou v Evropské unii patří mezi nejnižší na světě; upozorňuje však na to, že přibližně 95 % úmrtí způsobených tuberkulózou se vyskytuje v zemích s nízkými a středními příjmy; dále zdůrazňuje, že evropský region WHO, a zejména země východní Evropy a střední Asie, je silně zasažen multirezistentní tuberkulózou a že se v něm vyskytuje zhruba čtvrtina všech případů na světě; vzhledem k tomu, že podle zjištění WHO se 15 z 27 zemí s vysokou zátěží multirezistentní tuberkulózy nachází v evropském regionu;

16.  poukazuje na to, že tuberkulóza je nejčastější příčinou úmrtí osob žijících s HIV, kdy přibližně každé třetí úmrtí lidí s HIV je způsobeno tuberkulózou(10); zdůrazňuje, že počet onemocnění tuberkulózou už třetím rokem po sobě roste, přičemž z 9 milionů v roce 2013 vzrostl na 9,6 milionu v roce 2014; zdůrazňuje, že je diagnostikován pouze každý čtvrtý případ multirezistentní tuberkulózy, což poukazuje na značné nedostatky v odhalování tohoto onemocnění a jeho diagnostice;

17.  zdůrazňuje, že jedním z nejzávažnějších problémů při léčbě infekcí a onemocnění, včetně tuberkulózy, je rezistence na antimikrobiální léky;

18.  připomíná, že přerušení léčby přispívá k rozvoji rezistence vůči lékům, přenosu tuberkulózy a ke špatným výsledkům léčby u jednotlivých pacientů;

19.  zdůrazňuje, že v zájmu zlepšení prevence, odhalování a dodržování léčby tuberkulózy musí Komise a členské státy vypracovat programy pro boj s tuberkulózou a zajistit finanční podporu, která by vedla k intenzivnější práci s komunitami a ohroženými osobami prostřednictvím spolupráce mezi jednotlivými odvětvími, která by měla zahrnovat účast nevládních organizací, zejména v rozvojových zemích; upozorňuje navíc na to, že zapojení všech subjektů do financování léčby tuberkulózy má při poskytování soustavné péče zásadní význam, protože vysoké náklady na léčbu ji mohou znemožňovat;

20.  poukazuje na to, jak důležité je řešit vznikající krizi spojenou s antimikrobiální rezistencí, mj. na základě financování výzkumu a vývoje nových vakcín a inovativních přístupů zaměřených na pacienty a na základě diagnostiky a léčby tuberkulózy;

21.  vyzývá Komisi a Radu, aby hrály silnou politickou úlohu a zajistily tak, aby byla spojitost mezi antimikrobiální rezistencí a multirezistentní tuberkulózou zohledněna ve výsledku summitu G20, který se bude v červenci 2017 konat v Německu, i v novém akčním plánu EU pro antimikrobiální rezistenci, který má být zveřejněn v roce 2017;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím bilaterálních dohod mezi zeměmi a společných akcí spolupracovaly na zavedení přeshraničních opatření zaměřených na prevenci šíření tuberkulózy;

23.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby napříč různými odvětvími prohloubily a formalizovaly regionální spolupráci v oblasti tuberkulózy a multirezistentní tuberkulózy na nejvyšší politické úrovni a aby v zájmu pokračování v této práci budovaly partnerství s nadcházejícími předsednictvími EU;

Hepatitida C

24.  zdůrazňuje, že v Evropské unii je virová hepatitida přenášena zejména společným používáním kontaminovaných jehel u injekčních uživatelů drog z důvodu použití nesterilních injekčních stříkaček; zdůrazňuje, že míra nákazy zdravotníků hepatitidou z důvodu zranění způsobených injekčními jehlami je stále nadprůměrná; zdůrazňuje, že poskytování služeb snižujících škody, včetně substituční léčby opiáty a programů na distribuci jehel a injekčních stříkaček je kriticky důležitou strategií k prevenci hepatitidy, a mělo by zahrnovat opatření na překonání stigmatizace a diskriminace; zdůrazňuje, že testy na protilátky proti HCV a HbsAg často nejsou součástí hrazených zdravotních prohlídek; upozorňuje na to, že ve vzácných případech může být virus přenášen sexuálně nebo v prostředí zdravotní a kosmetické péče při neadekvátní léčbě infekcí nebo perinatálně přenosem z nakažené matky na dítě;

25.  zdůrazňuje, že více než 90 % pacientů nemá po nakažení žádné symptomy a onemocnění se obvykle zjistí jen náhodně při testech, nebo když se začnou projevovat symptomy, což vede k tomu, že v 55–85 % případů dochází k rozvoji chronické hepatitidy; poukazuje na to, že v těchto případech existuje po 20 letech 15–30% riziko rozvoje cirhózy jater, která je hlavní příčinou rakoviny jater;

26.  zdůrazňuje, že v 75 % případů rakoviny jater mají pacienti pozitivní výsledek testu na hepatitidu typu C;

27.  zdůrazňuje, že v členských státech neexistuje standardizovaný protokol pro testování na hepatitidu typu C a že údaje o počtech osob trpících tímto onemocněním mohou být podhodnocené;

28.  zdůrazňuje, že WHO v dubnu 2016 aktualizovala své pokyny pro testování a léčbu osob nakažených hepatitidou typu C a pro péči o ně a že tyto pokyny doplňují stávající pokyny WHO pro prevenci přenosu virů přenášených krví, včetně hepatitidy typu C; poukazuje na to, že tyto pokyny obsahují klíčová doporučení v daných oblastech a projednávají způsoby jejich uplatňování;

29.  zdůrazňuje, že infekci hepatitidou C lze vyléčit, zejména pokud je zjištěna a léčena vhodnou kombinací antivirových léků; poukazuje zejména na to, že antivirová léčba dokáže v dnešní době vyléčit přes 90 % osob nakažených hepatitidou C; zdůrazňuje, že virové hepatitidě B lze předejít očkováním a lze ji léčit, že však toto onemocnění je u méně než 50 % osob s chronickou virovou hepatitidou diagnostikováno až po několika desetiletích po nákaze;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily trvalé financování vnitrostátních plánů na vymýcení virové hepatitidy a používaly k tomu strukturální fondy EU a další dostupné prostředky z EU;

31.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zavedly celounijní harmonizované programy dohledu nad infekcemi, které by mohly včas detekovat případy propuknutí virové hepatitidy, tuberkulózy a HIV, posuzovat trendy jejich výskytu, poskytovat informace pro odhady zátěže spojené s nemocí a účinně v reálném čase sledovat diagnózy, léčbu a postup péče, a to i u konkrétních ohrožených skupin;

32.  vyzývá Komisi, aby vedla diskuze s členskými státy o tom, jak s cílem zvýšit úspěšnost diagnostiky a zajistit léčbu v souladu s uvedenými pokyny nejlépe vybavit odborníky v oblasti primární péče (jedná se např. o zahrnutí testů na protilátky proti HCV a HbsAg do zdravotních prohlídek, anamnézy, kontrolní testy, předávání případů specialistům);

33.  vyjadřuje politování nad tím, že v současnosti neexistuje vakcína proti hepatitidě typu C, v důsledku čehož má zásadní význam primární a sekundární prevence; zdůrazňuje však, že testování v mnoha případech brání specifické vlastnosti infekce hepatitidou C a nedostatek testovacích protokolů;

34.  vyzývá Komisi, aby pod vedením ECDC v koordinaci s členskými státy zahájila vypracování multidisciplinárního plánu na vymýcení hepatitidy typu C v EU do roku 2030, který povede ke standardizaci protokolů pro její skríning, testování a léčbu;

o
o   o

35.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, Světové zdravotnické organizaci a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1. (2) Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 247. (3)  http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0007/283804/65wd17e_Rev1_TBActionPlan_150588_withCover.pdf (4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0061. (5) https://thinkprogress.org/massive-hiv-treatment-study-found-zero-transmissions-between-mixed-status-couples-73d4a497f77b (6) http://www.euro.who.int/en/health-topics/communicable-diseases/hepatitis/data-and-statistics (7) Výroční epidemiologická zpráva – ECDC:http://ecdc.europa.eu/en/healthtopics/hepatitis_C/Documents/aer2016/AER-hepatitis-C.pdf (8) Tamtéž. (9) Tamtéž. (10) Světová zpráva WHO o tuberkulóze za rok 2015.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 o mandátu pro třístranná jednání o návrhu rozpočtu na rozpočtový rok 2018 (2017/2043(BUD))

P8_TA(2017)0302 A8-0249/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2018, který Komise přijala dne 30. května 2017 (COM(2017)0400),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2017 o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2018, oddíl III – Komise(4),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. února 2017 o rozpočtových směrech na rok 2018 (06522/2017),

–  s ohledem na článek 86a jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska ostatních dotčených výborů (A8-0249/2017),

Návrh rozpočtu na rok 2018: zajištění růstu, pracovních míst a bezpečnosti

1.  připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 15. března 2017 potvrdil, že udržitelný růst, důstojná, kvalitní a stabilní pracovní místa, sociálně-ekonomická soudržnost, bezpečnost, migrace a změna klimatu jsou základními problémy a hlavními prioritami rozpočtu EU na rok 2018;

2.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že rozpočet EU na rok 2018 musí Evropské unii umožnit i nadále vytvářet udržitelný růst a pracovní místa a zároveň zajišťovat bezpečnost jejích občanů a řešit problémy v oblasti migrace, je návrh Komise dobrým výchozím bodem letošních jednání; lituje však, že návrh Komise neodpovídá v plné míře výzvě Parlamentu k přijetí opatření proti změně klimatu;

3.  vítá rozhodnutí Komise zohlednit již nyní v návrhu rozpočtu výsledky přezkumu víceletého finančního rámce (VFR) na období let 2014–2020 v polovině období, ještě před jeho formálním schválením Radou, a vyslat tak jasný signál o důležitosti tohoto přezkumu a o potřebě větší pružnosti rozpočtu EU, která by měla Unii umožnit účinným způsobem reagovat na nové mimořádné situace a financovat své politické priority;

4.  opětovně vyjadřuje své pevné přesvědčení o tom, že předpokladem udržitelného růstu a tvorby stabilních a kvalitních pracovních míst v EU je zvýšení investic do výzkumu, inovací, infrastruktury, vzdělání a malých a středních podniků; vítá v této souvislosti navržené posílení programu Horizont 2020, nástroje pro propojení Evropy a programu Erasmus+, neboť tyto programy budou přímo přispívat k plnění těchto cílů; domnívá se nicméně, že bude nutné je dále posílit, zejména vzhledem ke škrtům, k nimž v souvislosti s financováním těchto opatření došlo ve prospěch financování vynaloženého z EFSI;

5.  připomíná zcela zásadní úlohu malých a středních podniků při tvorbě pracovních míst a řešení problému nedostatku investic a podtrhuje, že jejich odpovídající financování musí zůstat jednou z hlavních priorit rozpočtu EU; s politováním v tomto ohledu konstatuje, že na program COSME má být podle návrhu přiděleno ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 o 2,9 % méně prostředků, a vyjadřuje svůj úmysl zasadit se o posílení tohoto programu v rámci rozpočtu na rok 2018; poukazuje na potřebu další podpory malých a středních podniků a vyzývá k plné realizaci finančních závazků v případě tohoto programu po zbývající období stávajícího VFR; vítá, že se Komise snaží o jednodušší financování malých a středních podniků v rámci programu Horizont 2020;

6.  vyzdvihuje úlohu Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) v souvislosti s řešením problému nedostatku investic v celé EU a mezi jednotlivými územími EU a v souvislosti s tím, že napomáhá při provádění strategických investic, které ve vztahu k hospodářství, životnímu prostředí a společnosti zajišťují vysokou úroveň přidané hodnoty; podporuje proto prodloužení jeho existence až do roku 2020; poukazuje na rychlé odčerpávání prostředků z nástroje pro malé a střední podniky v rámci fondu EFSI a vítá jejich zamýšlené navýšení; s politováním konstatuje, že neexistuje ucelený přístup k financování malých a středních podniků, který by poskytoval jasný přehled o celkových dostupných finančních prostředcích; zdůrazňuje, že v rámci probíhajících legislativních jednání trvá na tom, že kvůli tomuto prodloužení existence fondu by se ve stávajících programech EU neměly provádět žádné další škrty; má za to, že z fondu EFSI, jehož záruční fond je většinou financován z rozpočtu EU, by neměly být podporovány subjekty usazené nebo zaregistrované v jurisdikcích, které jsou na seznamu příslušné politiky EU týkající se nespolupracujících jurisdikcí nebo které nedodržují unijní či mezinárodní daňové standardy týkající se transparentnosti a výměny informací;

7.  s uspokojením bere na vědomí iniciativy EU v oblasti obranného výzkumu a ve vývoji a pořizování technologií, které v tomto odvětví přispějí k dosažení úspor z rozsahu a k větší koordinaci postupu členských států, a pokud budou správně vypracovány, povedou na úrovni členských států k racionálnějším výdajům na obranu a k dosažení úspor; zdůrazňuje také, že je nutné zvýšit konkurenceschopnost a zlepšit inovační schopnost evropského obranného průmyslu; připomíná svůj dřívější postoj, že nové iniciativy v této oblasti by měly být financovány z nových zdrojů, a nikoli na úkor stávajících programů, včetně nástroje na propojení Evropy;

8.  poznamenává, že Komise nevyhověla žádosti Parlamentu, aby předložila posouzení možnosti poskytovat síťovou jízdenku Interrail po Evropě k 18. narozeninám a aby spolu s tím předložila příslušné návrhy; domnívá se, že tyto návrhy mají potenciál zvýšit evropské povědomí a identitu; poukazuje však na to, že veškeré nové projekty je nutné financovat na základě nových finančních zdrojů, aby neměly negativní vliv na stávající programy, a že by měly zahrnovat co největší část společnosti; důrazně opakuje svou předchozí výzvu, aby Komise v této věci předložila příslušné návrhy;

9.  s potěšením konstatuje, že návrh rozpočtu na rok 2018 počítá s přidělením dodatečných prostředků na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, a zohledňuje tak předchozí výzvy Parlamentu k zachování tohoto programu; současně bere na vědomí návrh opravného rozpočtu na třetí čtvrtletí roku 2017, jehož součástí je uvolnění 500 milionů EUR na závazcích na uvedenou iniciativu, jak se na tom v rámci dohodovacího řízení o rozpočtu v roce 2017 dohodly Parlament a Rada; je přesvědčen, že navržené částky nebudou stačit k tomu, aby tato iniciativa dosáhla svých cílů, a domnívá se, že aby bylo možné účinně řešit problém nezaměstnanosti mládeže, musí tato iniciativa i nadále přispívat k plnění prioritního cíle Unie v oblasti růstu a pracovních míst; trvá na tom, že je zapotřebí účinně reagovat na nezaměstnanost mladých lidí v celé Unii, a zdůrazňuje, že Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí může být dále zlepšována a může být efektivnější, zejména tím, že bude zajištěno, aby byla skutečným evropským přínosem, pokud jde o politiku zaměstnanosti mladých lidí v členských státech a že nebude nahrazovat financování někdejších opatření členských států;

10.  připomíná, že politika soudržnosti sehrává z hlediska rozvoje a růstu EU primární úlohu; zdůrazňuje, že v roce 2018 by programy politiky soudržnosti měly dohnat zpoždění a dosáhnout plného pracovního tempa; poukazuje na to, že se Parlament zavázal k zajištění náležitého množství prostředků na tyto programy, které představují jednu z hlavních součástí politiky EU; je nicméně znepokojen nepřijatelným zpožděním, k němuž při provádění operačních programů na úrovni členských států dochází; vyzývá členské státy, aby zajistily dokončení procesu jmenování řídicích, auditních a certifikačních orgánů a jeho rychlejší provádění; je si vědom toho, že dlouhé vyjednávání o právním základu vedlo k tomu, že orgány EU, které toto jednání vedly, nesou za nízkou míru realizace programů svůj díl odpovědnosti; konstatuje, že se některé členské státy domnívají, že by fondy soudržnosti měly být nástrojem pro zaručení solidarity v rámci všech oblastí politiky Unie;

11.  je obzvláště znepokojen tím, že by se na konci stávajícího období VFR mohly opětovně nahromadit nevyřízené žádosti o platby, a připomíná, že na konci roku 2014 dosáhly bezprecedentní částky 24,7 miliardy EUR; s potěšením konstatuje, že Komise při příležitosti revize VFR v polovině období poskytla poprvé odhad plateb do roku 2020, zdůrazňuje však, že je nezbytné jej každý rok náležitě aktualizovat, aby mohl rozpočtový orgán včas přijmout nezbytná opatření; varuje před nežádoucími účinky, které by mohla mít nová platební krize zejména na příjemce finančních prostředků z rozpočtu EU; je přesvědčen, že věrohodnost EU je rovněž spojena s její schopností zajistit, aby ve svém rozpočtu měla náležité množství prostředků na platby, které jí umožní plnit její závazky; poukazuje na škodlivý dopad, který mají opožděné platby na soukromý sektor a konkrétně malé a střední podniky EU, které mají smlouvy s veřejnými orgány;

12.  poukazuje na význam splnění závazku EU týkajícího se dosažení cílů stanovených COP 21, zejména s ohledem na nedávné rozhodnutí americké vlády od této dohody odstoupit; zdůrazňuje v této souvislosti, že existuje vážné riziko, že cíl věnovat alespoň 20 % výdajů EU za období let 2014–2020 v kontextu VFR na opatření v oblasti klimatu nebude splněn, nebude-li v boji proti změně klimatu vyvinuto větší úsilí; se znepokojením poukazuje na mírný nárůst prostředků věnovaných na biologickou rozmanitost ve výši 0,1 %; poukazuje na význam začleňování ochrany biologické rozmanitosti do všech částí rozpočtu EU a připomíná svou dřívější výzvu k vypracování metodiky sledování, která by zohledňovala všechny příslušné výdaje související s biologickou rozmanitostí a jejich účinnost; zdůrazňuje také, že projekty financované z evropských prostředků by neměly mít negativní dopad na zmírňování změny klimatu a na přechod k oběhovému a nízkouhlíkovému hospodářství;

13.  zdůrazňuje, že jak ukázalo dosud nebývalé uvolňování zvláštních nástrojů, rozpočet EU nebyl původně koncipován tak, aby umožňoval řešit otázky jako současná migrační a uprchlická krize; domnívá se, že přechod k pokrizovým postupům by byl předčasný; pochybuje proto o navržených škrtech, které mají být oproti rozpočtu na rok 2017 provedeny v rámci okruhu 3 a které nejsou v souladu s příslibem EU řešit účinným způsobem migrační a uprchlickou krizi; zdůrazňuje však, že po reakci na naléhavou, bezprecedentní situaci by měl následovat systematičtější a proaktivnější přístup, doplněný účinným využíváním rozpočtu EU; znovu opakuje, že ochrana a bezpečnost občanů je prioritou EU;

14.  opětovně zdůrazňuje, že řešení základních příčin migrační a uprchlické krize vyžaduje dlouhodobě udržitelné řešení, spolu se stabilizací situace v sousedství EU, a že klíčem k dosažení tohoto cíle jsou dlouhodobé investice v zemích původu migrantů a uprchlíků; vítá v tomto ohledu evropský plán vnějších investic a dohodu mezi orgány ohledně Evropského fondu pro udržitelný rozvoj a požaduje, aby byl urychleně využíván; vyjadřuje proto svůj podiv nad snižováním rozpočtu v okruhu 4, které nemůže být v rámci zvyšování rozpočtu v minulosti nebo pomalého tempa jeho plnění plně opodstatněno; znovu opakuje, že řešení hlavních příčin migrace zahrnuje mj. řešení problémů, jako je chudoba, nezaměstnanost, vzdělávání a ekonomické příležitosti a rovněž nestabilita, konflikty a změna klimatu;

15.  vítá navrhované zvýšení východní složky evropského nástroje sousedství, které reaguje na předchozí výzvy Parlamentu; domnívá se, že s ohledem na zlepšení hospodářské integrace a dosažení sbližování s EU a za účelem upevnění demokracie, právního státu a lidských práv v našem východním sousedství je naprosto nutné zajistit podporu EU, zejména v případě zemí, které podepsaly dohodu o přidružení; zdůrazňuje, že by se taková podpora měla uplatnit, pouze pokud tyto země splní kritéria způsobilosti, zejména co se týká právního státu, boje proti korupci a posilování demokratických institucí;

16.  zdůrazňuje význam Fondu solidarity Evropské unie (EUSF), který byl vytvořen, aby bylo možné reagovat na velké přírodní katastrofy, a vyjadřuje evropskou solidaritu regionům, které byly v Evropě zasaženy nějakou přírodní katastrofou, a bere na vědomí navržené zvýšení v prostředcích na závazky a na platby pro EUSF; vyzývá Komisi, aby neprodleně posoudila, zda bude nezbytné další navýšení, zejména s přihlédnutím k zemětřesením v Itálii a požárům ve Španělsku a Portugalsku (kde došlo k tragickým úmrtím), které měly dramatický a výrazný dopad na život lidí, obzvláště v chudých regionech; vyzývá k tomu, aby pravidla pro mobilizaci tohoto fondu byla upravena tak, že umožní včasné a pružné využití prostředků z fondu, zahrnou širší okruh katastrof se značnými následky a zkrátí dobu mezi katastrofou a dostupností příslušných fondů;

17.  konstatuje, že návrh rozpočtu na rok 2018 ponechává při současných stropech VFR v rámci okruhu 1, 3 a 4 jen velmi omezené, resp. neponechává žádné rezervy; považuje to za důsledek významných nových iniciativ, které vznikly od roku 2014 (EFSI, návrhy vztahující se k migraci, v poslední době též výzkum v oblasti obrany a Evropský sbor solidarity) a které se musely začlenit do rozpočtů omezených stropy VFR dohodnutými v roce 2013; připomíná, že VFR, zvláště pak po jeho přezkumu v polovině období, bude obsahovat ustanovení nabízející pružné podmínky, která by i při jejich omezenosti měla být využívána v co nejvyšší míře, aby byla zachována ambicióznost úspěšných programů a nalezena řešení nepředvídatelných problémů; konstatuje, že Parlament má v úmyslu mobilizovat v rámci zlepšování právních předpisů takováto ustanovení o pružných podmínkách v ještě větší míře; znovu požaduje zavedení nových skutečných vlastních zdrojů v rámci rozpočtu EU;

18.  poukazuje v této souvislosti na to, že návrh rozpočtu obsahuje množství odkazů na nutnost návrhu na změnu, což může částečně oslabovat postavení Parlamentu v rámci rozpočtového procesu; vyjadřuje politování nad tím, že Komise namísto toho, aby případné nové iniciativy v oblasti bezpečnosti a migrace a případné prodloužení doby trvání nástroje pro uprchlíky v Turecku zahrnula přímo do návrhu rozpočtu, ohlásila, že mohou být navrženy jako součást chystaného návrhu na jeho změnu; naléhavě vyzývá Komisi, aby o těchto chystaných návrzích poskytla včas podrobné informace, tak aby je rozpočtový orgán mohl náležitě posoudit; zdůrazňuje, že tyto případné iniciativy by neměly zanedbat, nebo dokonce nahradit požadavky a návrhy na změnu, které v rámci tohoto rozpočtového procesu předložil Parlament;

19.  opětovně poukazuje na to, že podporuje provádění strategie rozpočtu zaměřeného na výsledky, který navrhla Komise, a naléhavě vyzývá k trvalému zlepšování kvality a prezentace údajů o výkonnosti, s cílem zajistit poskytování přesných, jasných a srozumitelných informací o výkonnosti programů EU;

Podokruh 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

20.  konstatuje, že ve srovnání s rokem 2017 znamená návrh Komise na rok 2018 zvýšení prostředků na závazky v podokruhu 1a o 2,5 % na 21 841,3 milionu EUR; s potěšením konstatuje, že program Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy a Erasmus+ tvoří významnou část tohoto zvýšení, protože prostředky na závazky se těmto programům zvýšily o 7,3 %, 8,7 % a 9,5 %, konstatuje však, že je to stále ještě mírně pod úrovní jejich finančního plánu; poukazuje zejména na velmi nízkou míru úspěšnosti u žádostí týkajících se programu Horizont 2020;

21.  je nicméně překvapen, že prostředky na závazky a platby přidělené na program COSME se snížily o 2,9 %, resp. 31,3 %, třebaže podpora malých a středních podniků je považována za jednu z hlavních priorit EU;

22.  opětovně zdůrazňuje, že pokud jde o prodloužení existence Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), Parlament se staví proti jakýmkoli dalším škrtům v Nástroji pro propojení Evropy a zastává názor, že dodatečná částka ve výši 1,1 miliardy EUR, která byla přidělena na záruku EU, by měla být vzata pouze z nepřidělených rezerv (v případě částky 650 miliard EUR) a očekávaného čistého kladného příjmu (v případě částky 450 miliard EUR); připomíná, že portfolio Nástroje pro propojení Evropy (složka IKT) zahrnuje rovněž novou iniciativu Wifi4EU; připomíná, že v případě rozpočtu Nástroje pro propojení Evropy se vzhledem k jeho nedostatečné výši položek, zejména v okruhu infrastruktura, vytváří soustavná nadměrná poptávka;

23.  bere na vědomí návrh Komise na zřízení Evropského sboru solidarity (ESC); se znepokojením však konstatuje, že navzdory varování ze strany Parlamentu počítá legislativní návrh, který byl přijat dne 30. května 2017, s tím, že rozpočet na ESC by byl ze tří čtvrtin financován z prostředků přerozdělených ze stávajících programů, zejména z programu Erasmus+ (197,7 milionu EUR); je znepokojen rizikem, které by tato situace pro uvedené programy EU představovala, a vyjadřuje svůj úmysl zasadit se o další posílení programu Erasmus+ v rámci rozpočtu na rok 2018; znovu zdůrazňuje, že veškeré nové politické závazky by měly být financovány na základě nových položek, a nikoli přerozděleném prostředků ze stávajících programů;

24.  vítá navrhované rozšíření přípravného opatření týkajícího se výzkumu v oblasti obrany a legislativní návrh programu rozvoje obranného průmyslu, který představila Komise;

Podokruh 1b – Hospodářská, sociální a územní soudržnost

25.  konstatuje, že v případě, že bude přijat návrh opravného rozpočtu č. 3, bude celková výše prostředků na závazky určených na podokruh 1b činit 55 407,9 milionu EUR, což ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 představuje zvýšení o 2,4 %;

26.  konstatuje, že navrhovaná částka 46 763,5 milionu EUR na prostředky na platby je o 25,7 % vyšší než v roce 2017, což z větší částí odráží pokles, k němuž došlo v roce 2017 v důsledku opoždění reálného zahájení nových operačních programů; připomíná, že nepřesné prognózy členských států vedly k tomu, že prostředky na platby v okruhu 1b zůstaly v roce 2016 do značné míry (více než 11 miliard EU) nevyužity, a konstatuje, že částky navrhované na rok 2018 byly od vydání předchozích prognóz už revidovány a sníženy o 1,6 miliardy EUR;

27.  zdůrazňuje, že je třeba, aby provádění programů na období let 2014–2020 dosáhlo optimálního tempa, a je pevně přesvědčen, že v budoucnu je třeba předejít jakémukoli „abnormálnímu“ hromadění neuhrazených faktur; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby přednostně řešily veškeré zbývající problémy spojené se zpožděným jmenováním vnitrostátních řídicích a certifikačních orgánů a rovněž další potíže, na nichž vázne předkládání žádostí o platby; upřímně věří, že vnitrostátní orgány i Komise zdokonalily své odhady týkající se nutnosti úhrad v rámci rozpočtu na rok 2018 a že navrhované prostředky na platby budou v plné výši vyplaceny; uznává, že mezi hlavní příčiny této současné nízké míry plnění rozpočtu patří to, že mezi orgány EU došlo k zdlouhavým jednáním o právním základu;

28.  vítá návrh Komise na financování pokračování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a bere na vědomí, že podle návrhu má být z celkové rezervy na závazky uvolněno 233,3 milionu EUR; vyzývá Komisi a členské státy, aby se věnovaly tomu, co bylo uvedeno v nedávné zprávě Evropského účetního dvora; připomíná, že jakékoli zvyšování prostředků přidělených na uvedenou iniciativu by mělo odpovídat příslušným částkám z Evropského sociálního fondu (ESF); vyjadřuje svůj úmysl prozkoumat veškeré způsoby, jak by bylo možné dále posílit tento program v rámci rozpočtu na rok 2018;

29.  poukazuje na důležitost Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) při řešení problému chudoby a sociálního vyloučení a žádá, aby na něj byly v rozpočtu na rok 2018 přiděleny dostatečné zdroje, které by umožnily odpovídajícím způsobem uspokojovat potřeby cílových skupin a plnit cíle fondu;

Okruh 2 – Udržitelný růst: přírodní zdroje

30.  bere na vědomí, že pro okruh 2 byly naplánovány prostředky na závazky v navrhované výši 59 553,5 milionu EUR (ve srovnání s rokem 2017 jde o zvýšení o 1,7 %) a prostředky na platby (+2,6 %) v navrhované výši 56 359,8 milionu EUR, takže v příspěvcích na závazky zbývá rezerva ve výši 713,5 milionu EUR; poznamenává, že navýšení objemu prostředků na závazky uvolněných na financování potřeb Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v roce 2018 (zvýšení o 2,1 %) je z větší části důsledkem výrazně nižších účelově vázaných příjmů, které mají být v roce 2018 podle očekávání k dispozici;

31.  poznamenává, že Komise v rámci okruhu 2 ponechala rezervu ve výši 713,5 milionu EUR; poukazuje na to, že zvýšená volatilita zemědělských trhů, jejímž příkladem byla v minulosti krize v mlékárenském průmyslu, by mohla naznačovat, že této rezervy bude využito; vyzývá Komisi, aby zajistila, že rezerva ponechaná v rámci tohoto okruhu bude stačit k řešení jakékoli případné další krize;

32.  poukazuje na prodloužení doby trvání výjimečných opatření na podporu některých druhů ovoce, v jejichž případě je situace na trhu stále obtížná; s politováním však konstatuje, že Komise v současnosti nenavrhuje opatření na podporu odvětví chovu dobytka, a to zejména v mlékárenském odvětví, která by byla spojena s ruským zákazem dovozu z EU, a očekává proto změnu v tomto ohledu; očekává tedy, že pokud se rezerva v okruhu 2 využije, část z ní bude přidělena zemědělcům zaměřeným na produkci mléka a mléčných výrobků v zemích, které jsou nejvíce postiženy ruským embargem; očekává, že Komise předloží návrh na změnu, který by měl být předložen v říjnu 2017 a který by měl vycházet z aktualizovaných informací o financování Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a umožnit tak ověření skutečných potřeb zemědělského odvětví, s řádným přihlédnutím k dopadu ruského embarga na další volatilitu trhu;

33.  s potěšením konstatuje, že v souladu s finančními plány došlo k navýšení prostředků na závazky pro Evropský námořní a rybářský fond (o 2,4 %) a program LIFE+ (o 5,9 %), vyjadřuje však politování nad tím, že značně omezené prostředky na platby svědčí o tom, že zahájení těchto dvou programů v období let 2014–2020 bude stále ještě pomalé;

Okruh 3 – Bezpečnost a občanství

34.  bere na vědomí, že pro okruh 3 mají být podle návrhu uvolněny prostředky na závazky ve výši 3 473,1 milionu EUR; poukazuje na potřebu společného uceleného a trvalého řešení migrační a uprchlické situace a s ní spojených problémů;

35.  vítá návrh Komise na vyčlenění dalších 800 milionů EU, které by byly věnovány na řešení bezpečnostních problémů, zejména po sérii teroristických útoků v EU;

36.  je toho názoru, že důležitost a naléhavost těchto problémů se neslučuje s výrazným snížením prostředků na závazky (o 18,9 %) a na platby (o 21,7 %), k němuž má ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 dojít okruhu 3, zejména v případě Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF), Fondu pro vnitřní bezpečnost (ISF) a programu Spravedlnost; požaduje, aby byly těmto fondům přiděleny odpovídající prostředky; trvá na tom, že vzhledem ke zpoždění, které provází provádění dohodnutých opatření a přijímání nových návrhů právních přepisů, nejsou tyto škrty opodstatněné; vyzývá proto Komisi, aby zajistila vyčlenění dostatečných rozpočtových zdrojů a aby urychleně řešila veškeré nově vznikající potřeby;

37.  s politováním konstatuje, že dosud neexistuje žádný účinný systém přerozdělování uprchlíků, což způsobuje nerovnoměrné zatížení některých členských států, zejména Itálie a Řecka; připomíná, že v roce 2016 přicestovalo do Evropy 361 678 uprchlíků a migrantů, z toho 181 405 do Itálie a 173 447 do Řecka, a že v roce 2017 samotná Itálie už přijala 85 % uprchlíků a migrantů, kteří přicestovali do EU; s politováním konstatuje, že Itálie dosud obdržela z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) jen 147,6 milionu EUR, což představuje pouhá 3 % jejích celkových výdajů určených na řešení migrační krize;

38.  domnívá se také, že spolupráci mezi členskými státy v záležitostech, které se týkají bezpečnosti, by bylo možné dále prohloubit prostřednictvím rozsáhlejší podpory z rozpočtu EU; klade si však otázku, jak lze takového cíle dosáhnout v situaci, kdy ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 došlo k výraznému snížení příslušných rozpočtových položek Fondu pro vnitřní bezpečnost (ISF); zdůrazňuje, že je zapotřebí zaručit nezbytné financování nutné k zavedení nových informačních a pohraničních kontrolních systémů, jako je Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a systémy vstupu a výstupu.

39.  domnívá se, že rok 2018 bude z hlediska vytvoření evropského programu pro migraci přelomovým rokem, neboť se změní několik jeho klíčových složek; zdůrazňuje, že je nutné pečlivě posoudit rozpočtové dopady několika předložených legislativních návrhů, mezi něž patří reforma dublinského společného azylového systému, nové systémy vstupu a výstupu a evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS), včetně možnosti jejich opožděného přijetí; poukazuje na význam dostatečného financování, které by odpovídalo ambicím Unie v této oblasti a které by umožnilo v co nejkratší době vytvořit účinně fungující evropskou azylovou a migrační politiku při plném respektování mezinárodního práva a na základě solidarity mezi členskými státy;

40.  poukazuje na to, že návrh Komise neponechává v okruhu 3 už třetím rokem žádnou rezervu, což je dokladem toho, že velikost tohoto nejmenšího okruhu VFR neodpovídá současným potřebám, jak na to v rámci přezkumu v polovině období upozornil Parlament; vítá v této souvislosti návrh Komise na uvolnění částky 817 milionů EUR z nástroje pružnosti na prostředky na závazky, čehož bude možné dosáhnout jen za předpokladu, že se v revidovaném nařízení o VFR podaří zajistit dodatečnou flexibilitu; trvá na tom, že výše výdajů je stále nedostatečná, a vyjadřuje politování nad tím, že Komise veškeré další návrhy odložila a hodlá je předložit až v rámci některého ze svých budoucích návrhů na jeho změnu;

41.  připomíná, že Parlament soustavně vyjadřuje silnou podporu kulturním a mediálním programům; vítá návrh, aby se ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 zvýšil objem prostředků určených na program Kreativní Evropa, včetně prostředků na Evropský rok kulturního dědictví v rámci „Opatření v multimediální oblasti“; trvá navíc na tom, že je třeba zajistit dostatečné financování programu „Evropa pro občany“; vyzývá Komisi, aby přezkoumala iniciativy v rámci rozpočtové položky „Opatření v multimediální oblasti“, s cílem zajistit, aby tato položka účinně podporovala kvalitní nezávislé zpravodajství o záležitostech EU; opětovně poukazuje na podporu, kterou Parlament věnuje udržitelnému způsobu víceletého financování programu Euranet+; oceňuje také, že u programu v oblasti potravin a krmiv a u programu pro spotřebitele došlo oproti rozpočtu na rok 2017 ke zvýšení prostředků na závazky; a konečně poukazuje na význam promyšleného programu v oblasti zdraví a přiměřeného rozpočtu, který by umožnil evropskou spolupráci v oblasti zdraví, včetně zcela nových řešení v oblasti zdravotní péče, nerovného přístupu k péči o zdraví, zátěže způsobené chronickými onemocněními, antimikrobiální rezistence, přeshraniční zdravotní péče a přístupu k péči;

Okruh 4 – Globální Evropa

42.  s politováním konstatuje, že došlo k celkovému snížení objemu financování okruhu 4, který v prostředcích na závazky činí 9,6 miliardy EUR (ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 jde o snížení o 5,6 %); konstatuje, že v případě hlavních nástrojů okruhu 4 došlo k tomuto snížení především v souvislosti s dřívějším posílením nástroje pro uprchlíky v Turecku (FRT) a nového rámce pro partnerství v Evropském programu pro migraci, které bylo schváleno v rozpočtu na rok 2017;

43.  domnívá se však, že výše škrtů v rozpočtu nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) a evropského nástroje sousedství (ENI), zejména co se týče jeho jižní složky, není vzhledem k dlouhodobé potřebě opatření EU v oblasti migrace, která by přesahovala migrační pakty uzavírané v rámci pro partnerství a její závazek podpořit mezinárodní rozvoj, opodstatněná; vyzývá v této souvislosti k nárůstu finančních zdrojů, které je nutné věnovat na podporu mírového procesu a na finanční pomoc věnovanou Palestině a Agentuře OSN pro pomoc a podporu palestinským uprchlíkům (UNRWA); připomíná, že je důležité zajistit dostatečné finanční prostředky pro jižní sousedství, neboť stabilita na Blízkém východě je klíčovým prvkem při řešení hlavních příčin migrace;

44.  vítá nicméně navrhované navýšení prostředků pro východní složku evropského nástroje sousedství (ENI), které bude přispívat k demokratickým reformám a hospodářské integraci s EU, zejména v případě zemí, které s Unií podepsaly dohodu o přidružení;

45.  konstatuje, že došlo k nárůstu podpory politických reforem v Turecku (nástroj předvstupní pomoci II), zejména vzhledem k tomu, že v této zemi dochází k výraznému kroku zpět v oblasti právního státu, svobody projevu a základních práv; vyzývá Komisi, aby pozastavila vyplácení předvstupní pomoci, pokud dojde o přerušení přístupových jednání, a aby v případě, že scénář neproběhne podle očekávání, použila tyto prostředky na přímou podporu turecké občanské společnosti a aby investovala více prostředků do programů mezilidských výměn, jako je Erasmus+ pro studenty, akademické pracovníky a novináře; očekává, že bude zajištěno dostatečné financování ve vztahu k zemím západního Balkánu, jež jsou příjemci pomoci z Nástroje předvstupní pomoci a které pro své reformy naléhavě potřebují finanční podporu;

46.  domnívá se, že vzhledem k významu vyššího vzdělávání pro celkové reformy v partnerských zemích by studentská mobilita a vysokoškolská spolupráce mezi EU a zeměmi sousedství měly získávat soustavnou podporu; lituje proto, že došlo ke snížení položek pro odbornou a finanční pomoc v rámci tří vnějších nástrojů – nástroje předvstupní pomoci, evropského nástroje sousedství (ENI) a nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI), jejichž cílem je podpořit mezinárodní rozměr vysokoškolského vzdělávání při provádění programu „Erasmus+“;

47.  bere na vědomí návrh Komise ponechat rezervu ve výši 232 milionů EUR; je přesvědčen, že výzvy, před nimiž vnější činnost EU stojí, vyžadují trvalé financování, jehož objem by měl být vyšší, než je současný objem financování okruhu 4; připomíná, že v rozpočtu na rok 2017 byla využita bezpečnostní rezerva, aby bylo možné zajistit financování nad úroveň stanoveného stropu; zastává názor, že nové iniciativy by měly být financovány z nově vyčleněných prostředků a že v mezích, které byly dohodnuty v rámci přezkumu VFR, by měly být v plné míře využívány veškeré možnosti flexibility;

48.  vyzývá Komisi, která se opakovaně zmiňuje o možnosti prodloužení doby trvání nástroje pro uprchlíky v Turecku (FRT), aby v případě, že tak hodlá učinit, předložila co nejdříve skutečný návrh na její prodloužení; připomíná, že Parlament, Rada a Komise přijaly závazek, že zajistí, aby zřízení nástroje pro uprchlíky v Turecku a svěřenských fondů proběhlo za transparentních a jasných podmínek, bylo v souladu se zásadou jednoty unijního rozpočtu a respektovalo výsady rozpočtového orgánu, včetně parlamentní kontroly; naléhavě znovu žádá členské státy, aby dostály svým závazkům spojeným s financováním současného nástroje pro uprchlíky v Turecku;

49.  plně podporuje závazky, které EU přijala na bruselské konferenci o Sýrii, kde byly potvrzeny předchozí závazky přijaté v Londýně; souhlasí s tím, aby za účelem splnění tohoto závazku bylo uvolněno 120 milionů EUR na posílení evropského nástroje sousedství (ENI) a stejná částka na rozšíření humanitární pomoci;

Okruh 5 – Správa

50.  konstatuje, že výdaje v rámci okruhu 5 se ve srovnání s rozpočtem na rok 2017 zvýšily o 3,1 % na 9 682,4 milionu EUR (zvýšení o 287,9 milionu EUR); podotýká, že toto zvýšení je z více než jedné třetiny jeho nominální hodnoty vysvětleno přidělením dodatečných prostředků na důchody (zvýšení o 108,5 milionu EUR); bere na vědomí, že přidělení dodatečných prostředků je většinou důsledkem očekávaného zvýšení počtu důchodců (o 4,2 %); bere na vědomí také to, že počet důchodců se má v nadcházejících letech dále zvyšovat; bere na vědomí rigorózní přístup ke správním výdajům a nominální zmrazení všech nemzdových výdajů;

51.  konstatuje, že po odečtení 570 milionů EUR, které měly sloužit jako bezpečnostní rezerva pro okruh 3 a které byly uvolněny v roce 2017, činí skutečná rezerva 93,6 milionu EUR; zdůrazňuje, že podíl okruhu 5 na rozpočtu EU se v důsledku důchodů mírně zvýšil, takže nyní dosahuje 6,0 % (v prostředcích na závazky);

Pilotní projekty – přípravné akce

52.  poukazuje na důležitost pilotních projektů a přípravných akcí jako nástrojů k formulování politických priorit a zahájení nových iniciativ, které se mohou vyvinout v trvalou činnost a trvalé programy EU; má v úmyslu provést výběr vyváženého souboru těchto projektů a akcí; konstatuje, že v současném návrhu je rezerva v některých okruzích značně omezená, nebo v nich dokonce úplně chybí, a má v úmyslu hledat způsoby, jak uvolnit prostor pro případné projekty a akce, aniž by se jiné politické priority dostaly do pozadí; domnívá se, že s cílem zajistit řádné dodržení ducha projektů a akcí by Komise o jejich realizaci měla krok za krokem informovat poslance Evropského parlamentu, kteří jsou jejich původci;

Agentury

53.  bere na vědomí, že decentralizovaným agenturám se v návrhu rozpočtu na rok 2018 celkově zvýšil objem prostředků o +3,1 % (bez započtení účelově vázaných příjmů) a počet pracovních míst o 146, poukazuje však na značné rozdíly mezi agenturami, které pracují na plný výkon (pokles o 11,2 %), a agenturami, které jsou pověřeny plněním nových úkolů (nárůst o 10,5 %); předpokládá, že tato čísla náležitě odrážejí skutečnost, že od roku 2013 došlo ve většině agentur ke snižování počtu zaměstnanců o pět nebo i více procent (v některých bude toto snížení probíhat ještě v roce 2018) a že zvyšování počtu zaměstnanců, k němuž docházelo v témže období, se týkalo pouze agentur, které se zabývají migrací a bezpečností (183 nových pracovních míst), agentur zabývajících se finančním dohledem (28 nových pracovních míst) a některých agentur pověřených plněním nových úkolů, jmenovitě Evropské agentury pro železnice (ERA), Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) a Agentury pro evropský globální navigační družicový systém (GSA) (18 nových pracovních míst); opakuje svou výzvu vyslovenou v postupu o udělení absolutoria z roku 2015(5), aby byly zaručeny a v případě potřeby poskytnuty dodatečné prostředky na zajištění řádného fungování agentur, včetně stálého sekretariátu sítě agentur EU (který se nyní nazývá „Společný podpůrný úřad“);

54.  opětovně zdůrazňuje, že je přesvědčen, že agentury EU, které jsou činné v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, musejí mít v co nejkratší době prostředky na nezbytné provozní výdaje a takové počty zaměstnanců, jež by jim umožnily úspěšně plnit dodatečné úkoly a povinnosti, které jim byly v předchozích letech uloženy; vítá v této souvislosti návrh na zvýšení počtu zaměstnanců Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), což považuje za minimální opatření, které má zajistit, aby tyto agentury mohly účinně provádět svou činnost; zdůrazňuje, že navrhovaný rozpočet a počet zaměstnanců agentury Europol je nedostatečný ke splnění úkolů, které jí byly přiděleny, neboť se Komise a členské státy v předchozích letech rozhodly, že prohloubí spolupráci členských států zejména v oblasti boje proti terorismu, organizovanému zločinu, počítačové trestné činnosti, obchodování s lidmi a ochrany dětí bez doprovodu; upozorňuje na zjištěné mezery ve stávajícím systému výměny informací a naléhavě žádá Komisi, aby poskytla na činnost agentury eu-LISA patřičné lidské a finanční zdroje k plnění dalších nových úkolů a povinností, které jí byly v tomto ohledu nedávno přiděleny; poukazuje na významnou úlohu, kterou plní úřad EASO při poskytování podpory členským státům v oblasti vyřizování žádostí o azyl, zejména v případě jednání s rostoucím počtem žadatelů o azyl; s politováním konstatuje, že došlo ke snížení financování provozních výdajů (ve srovnání s rokem 2017 o 23,6 %) a v počtu zaměstnanců agentury Eurojust (o 4 %), která v současné době čelí nárůstu počtu projednávaných případů;

55.  se znepokojením konstatuje, že snižování počtu zaměstnanců (o 5, resp. 12 pracovních míst) se bude zřejmě týkat zejména agentur EU v oblasti zaměstnanosti a odborné přípravy (CEDEFOP, ETF, EU-OSHA, EUROFOUND) a rovněž agentur pověřených úkoly v oblasti životního prostředí (ECDC, ECHA, EEA, EFSA, EMA); domnívá se, že je to v rozporu s celkovou politikou Unie v oblasti vytváření důstojných, kvalitních a stabilních pracovních míst a v oblasti boje proti změně klimatu; vítá navýšení počtu zaměstnanců a rozpočtu pro agentury ACER a GSA, avšak zdůrazňuje, že toto navýšení nepostačuje k tomu, aby tyto agentury odpovídajícím způsobem plnily své úkoly;

56.  konstatuje, že rok 2018 představuje třetí lhůtu pro registraci podle nařízení REACH, která postihne velké množství společností v Evropě a dosud nejvyšší počet malých a středních podniků, což bude mít následně značný dopad na pracovní vytížení Evropské agentury pro chemické látky (ECHA); vybízí proto Komisi, aby upustila od plánovaného snížení týkajícího se šesti pracovních míst dočasných zaměstnanců agentury v roce 2018 a odložila toto snížení až na rok 2019, tak aby agentura mohla účinně realizovat svůj celý pracovní program na rok 2018; v tomto ohledu konstatuje, že tato agentura od roku 2012 už snížila počet zaměstnanců na pracovních místech vytvořených za účelem uplatňování nařízení REACH;

o
o   o

57.  připomíná, že uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů je zákonnou povinností vyplývající přímo ze Smluv; žádá, aby bylo hledisko rovnosti žen a mužů prosazováno v průběhu celého rozpočtového procesu a aby byly rozpočtové výdaje využívány jako účinný nástroj k prosazování rovnosti žen a mužů; doporučuje vypracovat rozpočtový plán pro uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů v institucích EU, a to prostřednictvím schváleného pilotního projektu, a zavést v budoucnu zvláštní rozpočtovou položku na řízení koordinace uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů ve všech těchto institucích;

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ KE LHŮTÁM PRO ROZPOČTOVÝ PROCES A POSTUPY PRO FUNGOVÁNÍ DOHODOVACÍHO VÝBORU V ROCE 2018

A.  V souladu s částí A přílohy interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení se Evropský parlament, Rada a Komise dohodly na těchto klíčových lhůtách rozpočtového procesu pro rok 2018:

1.  trialog bude svolán na 13. července dopoledne před přijetím postoje Rady;

2.  Komise se vynasnaží předložit výkaz odhadu příjmů a výdajů na rok 2018 do konce května;

3.  Rada vyvine úsilí s cílem přijmout postoj a postoupit jej Evropskému parlamentu do 37. týdne (třetí týden v září), aby se usnadnilo včasné dosažení dohody s Evropským parlamentem;

4.  Rozpočtový výbor Evropského parlamentu se bude snažit o změnách k postoji Rady hlasovat nejpozději koncem 41. týdne (polovina října);

5.  trialog bude svolán na 18. října odpoledne před čtením v Evropském parlamentu;

6.  Evropský parlament bude hlasovat o svém čtení na plenárním zasedání v průběhu 43. týdne (plenární zasedání ve dnech 23.-26. října);

7.  dohodovací období začne 31. října. V souladu s čl. 314 odst. 4 písm. c) Smlouvy o fungování EU skončí lhůta pro dohodovací řízení dne 20. listopadu 2017;

8.  dne 6. listopadu odpoledne se uskuteční zasedání dohodovacího výboru v Evropském parlamentu a dne 17. listopadu v Radě a tato zasedání mohou pokračovat dle potřeby; zasedání dohodovacího výboru budou připravena jedním nebo více trialogy. Trialog je plánován na 9. listopadu dopoledne. Další trialog či trialogy mohou být svolány během 21denního dohodovacího období, případně též na 13. nebo 14. listopadu (ve Štrasburku).

B.  Postupy pro fungování dohodovacího výboru jsou uvedeny v části E přílohy výše uvedené interinstitucionální dohody.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1. (4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0085. (5) Viz. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. dubna 2017 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu agentur Evropské unie na rozpočtový rok 2015: výkonnost, finanční řízení a kontrola (Přijaté texty, P8_TA(2017)0155).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 Směrem ke strategii Evropské unie pro mezinárodní kulturní vztahy (2016/2240(INI))

P8_TA(2017)0303 A8-0220/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 167 odst. 3 a 4 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

‒  s ohledem na Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2347 ze dne 24. března 2017,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, zejména na cíle udržitelného rozvoje tisíciletí 4 a 17,

‒  s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 8. června 2016 s názvem „Směrem ke strategii Evropské unie pro mezinárodní kulturní vztahy“ (JOIN(2016)0029) adresované Evropskému parlamentu a Radě,

‒  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. května 2007 o Evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě (COM(2007)0242),

–  s ohledem na přípravnou akci pro kulturu v rámci vnějších vztahů EU a její doporučení(1),

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: Silnější Evropa – globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“, který dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka,

‒  s ohledem na usnesení Rady ze dne 16. listopadu 2007 týkající se Evropského programu pro kulturu(2),

‒  s ohledem na zprávu Komise o provádění evropského programu pro kulturu (COM(2010)0390),

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2016 o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany(3),

‒  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost (úmluva z Fara) z roku 2005(4),

‒  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. prosince 2008 o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států(5),

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o kulturních dimenzích vnější činnosti EU(6),

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o úloze EU v rámci OSN – jak lépe dosáhnout cílů EU v zahraniční politice(8),

‒  s ohledem na závěry Rady ze dne 23. prosince 2014 týkající se Evropského programu pro kulturu (2015–2018)(9),

‒  s ohledem na Úmluvu UNESCO o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972,

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 nazvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“(10),

–  s ohledem na rezoluci CM/RES (2010)53 Rady Evropy zakládající částečnou rozšířenou dohodu o kulturních trasách,

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2016 o soudržné politice EU pro kulturní a kreativní odvětví(11),

‒  s ohledem na závěry Rady ze dne 24. listopadu 2015 o kultuře ve vnějších vztazích EU se zaměřením na kulturu v rozvojové spolupráci(12),

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o ničení kulturních památek příslušníky ISIS/Dá´iš(13), zejména na jeho bod 3, v němž „vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby využila kulturní diplomacii a mezikulturní dialog jako nástroj pro smiřování různých komunit a obnovu zničených památek“;

‒  s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o Evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě(14),

‒  s ohledem na výsledky 3502. zasedání Rady pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport, které se konalo ve dnech 21. a 22. listopadu 2016,

‒  s ohledem na studii vyhotovenou na žádost parlamentního výboru pro kulturu a vzdělávání a nazvanou „Výzkum pro výbor CULT – evropské kulturní instituce v zahraničí“(15),

‒  s ohledem na studii vyhotovenou na žádost parlamentního výboru pro kulturu a vzdělávání a nazvanou „Výzkum pro výbor CULT – evropská hlavní města kultury: strategie úspěšnosti a dlouhodobé dopady“(16),

‒  s ohledem na studii z roku 2015 s názvem „Analýza toho, jak EU a její politiku vnímají v zahraničí“(17), kterou si vyžádala Služba nástrojů zahraniční politiky,

‒  s ohledem na stanovisko Výboru regionů k dokumentu „Směrem ke strategii Evropské unie pro mezinárodní kulturní vztahy“,

‒  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k dokumentu „Směrem ke strategii Evropské unie pro mezinárodní kulturní vztahy“,

‒  s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku kulturního dědictví (2018) (COM(2016)0543),

‒  s ohledem na sdělení Komise o Evropském sboru solidarity (COM(2016)0942),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství,

–  s ohledem na rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu ze dne 27. září 2016, podle něhož byl Ahmad Al Faqi Al Mahdi shledán vinným ze zničení několika mauzoleí v Timbuktu a v němž bylo poprvé v souladu s Římským statutem rozhodnuto, že zničení kulturního dědictví může být považováno za válečný zločin,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro kulturu a vzdělávání podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0220/2017),

A.  vzhledem k tomu, že EU je v zahraničních vztazích stále významnějším aktérem a měla by na základě článku 167 SFEU vynakládat další zdroje a energii na podporu své společné kultury, kulturního dědictví, umělecké tvorby a inovace v rámci regionální rozmanitosti;

B.  vzhledem k tomu, že EU je v zahraniční politice důležitým aktérem, který hraje také díky podpoře kulturní a jazykové rozmanitosti v mezinárodních vztazích stále důležitější úlohu v celosvětových záležitostech;

C.  vzhledem k tomu, že kultura má přirozenou hodnotu a zkušenosti EU ukázaly, že kulturní výměny mohou sloužit k podpoře cílů vnější činnosti a jako významný most mezi lidmi různého etnického, náboženského a sociálního původu, především podporou mezikulturního a mezináboženského dialogu a vzájemného porozumění, a to i prostřednictvím činností Evropské služby pro vnější činnost; v této souvislosti se domnívá, že kultura by se měla stát neodmyslitelnou součástí politického dialogu se třetími zeměmi a že je třeba ji systematicky začleňovat do projektů a programů;

D.  vzhledem k tomu, že EU bude muset pro podporu mezikulturního porozumění rozšířit společné komunikační nástroje v podobě skutečně evropských médií, jako je Arte, Euronews nebo Euranet;

E.  vzhledem k tomu, že kultura a ochrana kultury jsou neoddělitelně spojeny s dodržováním lidských práv a základních svobod;

F.  vzhledem k tomu, že vědecká spolupráce je základním prvkem zahraniční politiky, neboť staví mosty mezi jednotlivými zeměmi, zvyšuje kvalitu mezinárodního výzkumu a zvyšuje prestiž vědecké diplomacie;

G.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy mají řadu společných kulturních, jazykových, historických a náboženských kořenů, a vzhledem k tomu, díky inspiraci evropskému kulturnímu, náboženskému a humanistickému odkazu dokázaly dosáhnout ve své rozmanitosti jednoty; vzhledem k tomu, že evropská kultura a kulturní dědictví reprezentují rozmanitost evropských společností a regionů, jejich většinové společnosti i menšinové kultury;

H.  vzhledem k významu prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, které bylo přijato v Paříži v březnu 2015 a které zdůrazňuje potřebu podporovat aktivní mezikulturní dialog, celosvětovou solidaritu a vzájemný respekt;

I.  vzhledem k tomu, že během celé historie EU byly kulturní vztahy základním motorem sociální soudržnosti a udržitelného hospodářského a lidského rozvoje a že zároveň hrají zásadní úlohu při rozšiřování schopností občanské společnosti a mezilidských kontaktů a při předcházení radikalizaci s cílem ochrany kulturního dědictví, upevňování procesu demokratizace a při prevenci a řešení konfliktů a zvyšování odolnosti vůči nim;

J.  vzhledem k tomu, že kulturní diplomacie by měla podporovat kulturní a jazykovou rozmanitost včetně ochrany menšinových jazyků, neboť je to uznání toho, že má hodnotu sama o sobě a přispívá k evropskému kulturnímu dědictví;

K.  vzhledem k tomu, že mezi lidská práva patří také kulturní práva, a že by se proto měla věnovat stejná pozornost právu každého účastnit se kulturního života a těšit se z vlastní kultury, a to při plném respektování základních lidských práv všech;

L.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2014 byla zavedena restriktivní opatření s cílem bojovat proti obchodování s kulturními předměty ze Sýrie; vzhledem k tomu, že je jednoznačně nezbytné vytvořit mechanismus pohotovostní reakce k odhalování a prevenci ničení kulturního dědictví a přemisťování kulturních objektů, a to i v oblastech či zemích konfliktu, což jsou činy, které mohou být v konfliktech využívány k vyvolání nepokoje či zastrašování a jež v některých případech mají rozměr „kulturních čistek“;

M.  vzhledem k tomu, že kultura je společný statek a navrhování nového konsensu o rozvoji musí zahrnovat úvahu o znovuzískání společných veřejných statků, a to i prostřednictvím kultury;

N.  vzhledem k tomu, že EU a jednotlivé členské státy poskytují více než polovinu rozvojové pomoci na světě, což je skutečnost, která si zaslouží větší uznání;

O.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví patří k univerzálnímu odkazu, a proto je jeho ochrana základním předpokladem pro budování míru a odolnosti;

P.  vzhledem k tomu, že společné sdělení nazvané „Směrem ke strategii Evropské unie pro mezinárodní kulturní vztahy“ představuje rámec pro mezinárodní vztahy EU v oblasti kultury; vzhledem k tomu, že se v něm však nepodařilo stanovit tematické a zeměpisné priority, konkrétní cíle a výsledky, cílové skupiny, společné zájmy a iniciativy, finanční ustanovení, řádné finanční řízení, místní a regionální perspektivu a výzvy a možnosti jeho provádění;

Q.  vzhledem k tomu, že mezilidské kontakty, jako jsou výměny mládeže, twinningové programy partnerských měst a partnerství v profesní oblasti, jsou důležitým prostředkem pro podporu mezikulturního porozumění a EU by je měla podporovat ve svých zahraničně-politických vztazích;

R.  vzhledem k tomu, že mobilita je zásadní součástí mezinárodních kulturních vztahů EU, což vyžaduje, aby byl vytvořen mechanismus usnadňující přístup k vízům do a ze třetích zemí kulturním pracovníkům, výzkumníkům, akademikům, pedagogům, studentům a zaměstnancům a pro sítě absolventů škol, kteří se zúčastnili programů EU(18);

S.  vzhledem k tomu, že EU a sousední státy se historicky kulturně navzájem ovlivňovaly;

T.  vzhledem k tomu, že spolupráce, vzdělávání, mobilita umělců a profesionálních pracovníků v oblasti kultury a mobilita jejich děl, mj. prostřednictvím evropských a mezinárodních sítí, a studijní pobyty umělců jsou klíčovým faktorem při šíření a výměně evropské i mimoevropské kultury a umění, a proto je nutné je podporovat a rozšiřovat;

U.  vzhledem k tomu, že klíčem k úspěšné spolupráci a k volnému oběhu děl prostřednictvím evropských a mezinárodních sítí a pro zajištění pobytových programů pro umělce se zapojením občanské společnosti v různých zemích a oblastech světa je vízová politika uplatňovaná vůči umělcům a kulturním pracovníkům;

V.  vzhledem k tomu, že užitečným výchozím bodem by bylo vyhodnocení toho, čeho se v rámci programu EU pro kulturu dosáhlo, s cílem dále tuto strategii rozvíjet a zlepšovat, stanovit jasné a měřitelné cíle v souladu se specifikami jednotlivých zemí, priority a realistické výsledky a poučit se z osvědčených postupů;

W.  vzhledem k tomu, že EU by jako klíčový partner OSN měla úzce spolupracovat s UNESCO při ochraně světového kulturního dědictví;

X.  vzhledem k tomu, že na základě koordinace programů a zdrojů EU by mělo dojít k rozšíření kulturní dimenze mezinárodních vztahů EU, s cílem vytvořit společný prostor dialogu pro mezikulturní porozumění a důvěru;

Y.  vzhledem k tomu, že iniciativy a opatření EU by měly být ve třetích zemích, zejména v zemích, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, více vidět a jejich výsledky by se měly lépe přisuzovat, posuzovat a šířit(19);

Z.  vzhledem k tomu, že v audiovizuálním, kulturním a tvůrčím odvětví dochází k nárůstu počtu produktů a služeb a také ke zvyšování jejich příspěvku k HDP a jejich celosvětového šíření;

AA.  vzhledem k tomu, že mnoho z evropských kulturních tras, které získaly osvědčení Rady Evropy, prochází zeměmi východního a jižního sousedství EU, jakož i kandidátskými zeměmi, což přispívá k posílení vazeb mezi EU a jejími sousedními zeměmi;

AB.  s ohledem na to, že úsilí Unie na podporu odolnosti společnosti zintenzivněním práce v oblasti kultury, vzdělávání a mládeže podporuje pluralismus, soužití a respekt;

Cíle

1.  vítá uvedené společné sdělení, které nabízí přehled všech nástrojů, opatření, iniciativ, programů a projektů podporovaných a realizovaných ze strany EU a jejích členských států, jejichž společným jmenovatelem je kultura; vyzývá k vypracování účinné strategie EU v oblasti mezinárodních kulturních vztahů;

2.  uznává, že cílem společného sdělení je prosazování kulturní spolupráce v rámci EU i s jejími partnerskými zeměmi a podpora celosvětového pořádku, který by byl založen na udržování míru, boji proti extremismu a radikalizaci prostřednictvím mezikulturního a mezináboženského dialogu, dodržování demokratických zásad, předcházení konfliktům na základě dodržování zásady právního státu, svobody projevu, umělecké svobody, vzájemného porozumění, lidských práv, kulturní a lingvistické rozmanitosti a základních hodnot; mimoto poukazuje na důležitou úlohu, kterou při prohlubování společného základu univerzálních hodnot hrají kulturní diplomacie, vzdělávání a kulturní výměny;

3.  oceňuje úsilí, které vyvíjí ESVČ spolu s Komisí za účelem posílení vnějšího rozměru vědeckých a výzkumných politik, a naléhavě vybízí Komisi k podpoře rozvoje ambiciózní vědecké diplomacie;

4.  vyzývá k prosazování kulturních práv coby součásti základních lidských práv a k tomu, aby se kultura vzhledem ke své vnitřní hodnotě považovala vedle sociálního, hospodářského a ekologického rozměru za čtvrtý samostatný průřezový pilíř udržitelného rozvoje;

5.  vítá přístup společného sdělení, které stanovuje tři směry činnosti: podporu kultury jako hnací síly udržitelného sociálního a hospodářského rozvoje; prosazování kultury a mezikulturního dialogu pro mírové vztahy mezi komunitami; a posílení spolupráce v oblasti kulturního dědictví;

6.  vyzývá k podpoře umělecké svobody projevu jako hodnoty a úsilí Evropské unie, jež podporuje svobodný dialog a výměnu osvědčených postupů na mezinárodní úrovni;

7.  zdůrazňuje, že EU má rozsáhlé různorodé zkušenosti v oblasti inkluzivního řízení a že její silná stránka spočívá v tom, že je jednotná v rozmanitosti, což je právě ta oblast, v níž je EU přínosem;

8.  je si vědom toho, že i když je v oblasti kultury nutné dodržovat zásadu subsidiarity a proporcionality, a to také s ohledem na společné kulturní kořeny a dědictví EU a jejích členských států a vyplývající tradiční uměleckou a kulturní spolupráci, jsou vzájemné výměny a vytváření návyku pracovat a tvořit společně základem respektu vůči jiným kulturám a jejich pochopení;

9.  zdůrazňuje, že EU je scénou, kde se spojuje síla všech členských států, aby mohly hrát výraznější úlohu v oblasti mezinárodních kulturních vztahů a využít vzájemných přínosů spolupráce;

10.  navrhuje, aby každý členský stát zahájil společné akce s EU s cílem vyzdvihnout každý rok jinou zemi EU např. prostřednictvím výstav a společných akcí, přičemž by zvláštní úlohu mělo plnit rotující předsednictví, a posílit tak dodatečnou přirozenou hodnotu EU a jejích členských států a zvýšit viditelnost jejich akcí a iniciativ v zahraničí, i prostřednictvím delegací EU, a aby na tento účel byly vyčleněny zvláštní lidské a finanční zdroje;

11.  členské státy, zejména menší členské státy a jejich kulturní instituce a subjekty by mohly zvýšit přidanou hodnotu svých úspěchů v oblasti kultury tím, že by k jejich propagaci a sdílení v zahraničí využívaly EU;

12.  kulturní diplomacie může fungovat jako diplomatické zastoupení EU a jejích členských států;

13.  připomíná, že v souvislosti s hmotným i nehmotným kulturním dědictvím je důležité, aby členské státy a orgány a instituce EU spolupracovaly v oblasti dostupnosti výzkumu, podpory, zachování a správy kulturního dědictví a v oblasti boje proti nelegálnímu obchodování s kulturním dědictvím, rabování a ničení umění, mj. na základě regionálně vyčleněných finančních prostředků a pomoci a přeshraniční policejní spolupráce a v rámci EU i mimo ni;

14.  zdůrazňuje roli nezávislých sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a nutnost těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v sousedních zemích EU;

15.  vítá skutečnost, že společné sdělení představuje kulturní a tvůrčí odvětví jako důležitý prvek strategie EU pro mezinárodní kulturní vztahy; vzhledem k tomu, že tato odvětví přispívají k tzv. „měkké síle“ Evropy, neboť reprezentují evropské hodnoty, zvláště pokud jde o regionální tvůrčí centra a kulturní sítě, doporučuje, aby byla tato odvětví označena a byly jim poskytnuty pobídky i rozvoj dovedností; vyzývá Komisi, aby modernizovala sítě kreativních a kulturních zprostředkovatelů a subjektů, se zvláštním zaměřením na malé a střední podniky, evropské kreativní oblasti a kreativní platformy jakožto tvůrce multiplikačního účinku a inovací, a to i v jiných oblastech;

16.  vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby označily „kulturní subjekty“ za integrální součást provádění společného sdělení a upřesnily, že tyto subjekty zahrnují kromě jiných kategorií také umělce, kulturní a kreativní profesionály, kulturní instituce, soukromé a veřejné nadace, univerzity a kulturní a kreativní podniky;

Správa a nástroje

17.  vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby v této oblasti předkládaly výroční a víceleté akční plány, které by měly obsahovat opatření, strategické tematické a zeměpisné priority a společné cíle, a aby pravidelně prováděly přezkum uplatňování společného sdělení, přičemž by o výsledku tohoto přezkumu měl být informován Parlament;

18.  poukazuje na to, že je nutné zajistit větší provázanost politiky a opatření EU týkajících se třetích zemí; zdůrazňuje, že je třeba vycházet ze stávajících výsledků výzkumu, osvědčených postupů a dalších iniciativ a nástrojů financovaných z EU vztahujících se k ochraně kulturního dědictví, které by mohly být přínosné pro spolupráci s třetími zeměmi; požaduje pro posílení součinnosti všech zúčastněných subjektů a dalších iniciativ financovaných z EU, které by mohly být prospěšné pro dosažení cílů této strategie, za účelem zajištění účinného využívání zdrojů, optimalizace výsledků a lepšího dopadu akcí a iniciativ EU; doporučuje, aby byly vyhodnoceny dosavadní výsledky, aby se zaručil účinný přístup;

19.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v příštím víceletém finančním rámci vytvořila rozpočtovou položku věnovanou podpoře mezinárodních vztahů v oblasti kultury v rámci stávajících i budoucích akcí, a to zejména v příští generaci programů v oblasti kultury a vzdělávání, aby mohly řádně rozvíjet svou mezinárodní činnost;

20.  navrhuje, aby byl vytvořen nový program EU, který by se zaměřoval na mezinárodní mobilitu a výměnné pobyty, např. studijní programy zejména pro mladé kreativní odborníky z oblasti kultury a umělce, a bylo zajištěno jeho financování;

21.  v této souvislosti navrhuje, aby byli absolventi a bývalí účastníci programu Erasmus a jiných programů týkajících se mobility ve vzdělávání a dobrovolnické činnosti podporováni v tom, aby své interkulturní dovednosti a kompetence využívali ve prospěch druhých, a aby plnili významnou roli při rozvoji partnerství v oblasti kulturních vnějších vztahů;

22.  vyzývá Komisi, aby rozvíjela kulturní rozměr cestovního ruchu, např. vypracováním a výměnou tematických programů a osvědčených postupů s cílem usnadnit mezinárodní mobilitu a výměny s občany ze třetích zemí a rovněž přístup ke kultuře;

23.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby s cílem zajistit důslednost a učinit z mezinárodních vztahů v oblasti kultury účinný nástroj horizontálně začlenily do nástrojů a programů mezinárodní spolupráce a do jejich přezkumu v polovině období mezinárodní vztahy v oblasti kultury;

24.  vyzývá Komisi, aby posílila vliv kulturní dimenze v mezinárodních vztazích tím, že ji bude pravidelně zařazovat do jednání a dohod o přidružení; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU stanovila zásady chování pro spolupracující partnery v nadnárodních projektech a aby odstraněním překážek vytvořila flexibilní rámec pro usnadnění nadnárodní kulturní spolupráce;

25.  vyzývá Komisi, aby na základě odborné pomoci, odborné přípravy programů na budování kapacit, rozvoje dovedností a předávání znalosti – také v oblasti médií – dále podporovala kulturní vztahy se zeměmi evropského sousedství s cílem zlepšit jejich řízení a prosazovat nová partnerství na celostátní, regionální, místní i přeshraniční úrovni a zároveň zajistit opatření navazující na regionální programy v zemích jižního a východního sousedství včetně zemí západního Balkánu;

26.  zdůrazňuje, že financování vnějších kulturních aktivit EU musí být z důvodu udržitelnosti výsledkem výrazného zapojení místních partnerů, přizpůsobení programů místním podmínkám a řádného zvážení období po ukončení financování projektů, včetně přechodu na národní financování nebo jiné modely příjmů;

27.  zdůrazňuje význam kultury a iniciativ v oblasti lidských práv, které by se měly zaměřit na podporu odborných pracovníků v oblasti kultury v zemích nebo regionech, kde jsou jejich práva ohrožena; požaduje, aby tyto programy financovaly společně Evropská nadace pro demokracii a evropský nástroj sousedství;

28.  zdůrazňuje, že aktivní občanská společnost v partnerských zemích může mít významný dopad na šíření hodnot podporovaných EU a že je proto nezbytné, aby EU při rozvíjení svých dvoustranných vztahů posílila podporu organizací občanské společnosti v odvětví kultury v partnerských zemích;

29.  vyzývá Komisi, aby s patřičnými prostředky vyčleněnými v rozpočtu a s ohledem na závazky přijaté v rámci Úmluvy UNESCO o kulturní rozmanitosti začlenila oblast kultury do všech stávajících a budoucích dvoustranných a mnohostranných dohod s cílem zaměřit v rámci podpory udržitelného růstu a oblastí růstu a pracovních míst více pozornosti na hospodářský potenciál kulturního dědictví a kulturního a tvůrčího odvětví a na jejich dopad na sociální blaho; podotýká, že toho lze dosáhnout např. prostřednictvím příštího mandátu k vyjednávání o novém partnerství se státy AKT po roce 2020; vyzývá k vypracování unijních ukazatelů pro danou oblast, jejichž cílem bude přispět k diskusi o kulturní politice;

30.  zdůrazňuje význam programů mobility mládeže a univerzitní spolupráce jako vysoce hodnotných kroků pro vytváření dlouhodobých akademických a kulturních vztahů;

31.  vyzývá Komisi, aby posílila mezinárodní rozměr programu Erasmus+, Tvůrčí Evropa, Evropa pro občany a Horizont 2020; připomíná v tomto ohledu rozhodující úlohu programů EU v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu jako základních prvků, jejichž cílem je boj proti nesnášenlivosti a předsudkům, stejně jako posílení pocitu sounáležitosti a úcty ke kulturní rozmanitosti; vyzývá Komisi, aby prosazovala, zejména v rámci evropské politiky sousedství, účast nejbližších partnerských zemí EU na těchto programech;

32.  oceňuje úsilí Komise podporovat úlohu vědy, výzkumu, vzdělávání a kulturní spolupráce jako nástrojů měkké síly v evropských vnějších vztazích; zdůrazňuje, že vědecké a kulturní výměny přispívají k budování kapacit a řešení konfliktů, a to zejména ve vztazích se sousedními zeměmi;

33.  vyzývá Komisi, aby posílila a rozšířila program COSME (program pro konkurenceschopnost podniků s důrazem na malé a střední podniky) na strategii pro mezinárodní kulturní vztahy a aby prostřednictvím tematických programů EU posílila malé a střední podniky, které v zemích mimo EU působí v oblasti kultury;

34.  zdůrazňuje úlohu Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru a úlohu regionálních a místních orgánů a občanské společnosti při formulování strategie;

35.  zdůrazňuje, že Parlament by měl hrát při prosazování kultury v rámci vnější činnosti EU aktivní úlohu, mimo jiné prostřednictvím svých informačních a kontaktních míst;

36.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby v rámci každé delegace EU určily kontaktní místo s cílem navázat spolupráci s vnitrostátními kulturními institucemi a zástupci členských států a s místními občanskými společnostmi, aktéry a orgány v procesu strukturovaného dialogu, který by se zaměřoval na kolektivní vyhledávání společných prioritních oblastí, potřeb a metod spolupráce, a aby na tuto činnost poskytly příslušné finanční prostředky a zajistily odbornou přípravu; žádá Komisi a ESVČ, aby Evropskému parlamentu podávaly každé dva roky zprávu o stavu provádění a dosažených výsledcích;

37.  vyzývá k vyčlenění odpovídajících lidských a finančních zdrojů v rámci ESVČ na oblast mezinárodních kulturních vztahů, tak aby se ESVČ mohla v rámci jednotlivých útvarů EU, které se zabývají oblastí mezinárodních kulturních vztahů, ujmout katalytické vedoucí úlohy;

38.  zasazuje se o to, aby se mezinárodní kulturní vztahy staly předmětem vzdělání, školení a výzkumu, aby bylo možné v této oblasti rozšířit schopnosti příslušných aktérů a posílit kulturní účast prostřednictvím vzdělávání, mj. tím, že by byli zaměstnanci EU proškoleni v oblasti kulturních kompetencí;

39.  požaduje jasné vymezení úlohy kulturních institucí členských států z hlediska kulturního vlivu EU mimo její hranice a v souvislosti s inkluzivním a společným evropským popisem, prostřednictvím Evropské sítě národních kulturních institucí (EUNIC) a dalších sítí a fór, a doporučuje zajistit inkluzivní a rovný přístup ke všem zúčastněným stranám, včetně občanské společnosti; v této souvislosti oceňuje dosavadní práci kulturních institucí členských států; podporuje další spolupráci v zahraničí s cílem optimalizovat zájmy členských států se zvláštní pozorností zaměřenou na menší členské státy a členské státy, které nemají v zahraničí žádné kulturní instituce, a na potřeby jejich kulturních zastoupení;

40.  vyzývá k posílení strategického partnerství s UNESCO při provádění společného sdělení a využití jeho důvěryhodnosti v Evropě a jeho globálního dosahu pro znásobení účinků společných akcí se všemi zúčastněnými subjekty v Evropské unii i mimo ni a ke zvážení skutečnosti, že provádění společného sdělení by se mohlo spojit s náplní práce budoucích pracovních skupin nebo poradních orgánů, což by přispělo k jeho provádění;

41.  zdůrazňuje potřebu znovu definovat důležitou úlohu vnitrostátních kulturních institutů v mezikulturní výměně, s ohledem na to, že některé z nich mají dlouhou tradici a mnoho kontaktů ve třetích zemích, které by mohly sloužit jako pevný základ pro spolupráci a komunikaci mezi různými evropskými aktéry; vyzdvihuje dále jejich potenciál, pokud jde o podporu a usnadnění dvoustranných vztahů mezi zeměmi a pomoc s vytvořením a zaváděním evropské strategie pro kulturní diplomacii;

42.  vyzývá Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby dále podporovaly rozvoj individuálně přizpůsobeného studijního programu EUVP (Oddělení pro návštěvnický program EU) jako účinného nástroje pro posílení dialogu a podporu demokracie, který by mohl zároveň posloužit jako stálá platforma pro mladé a budoucí vedoucí pracovníky a tvůrce veřejného mínění ze třetích zemí a klíčové partnery v rámci evropských orgánů a organizací občanské společnosti;

43.  vítá vytvoření platformy pro kulturní diplomacii a vyzývá k zajištění její udržitelnosti a k pravidelným hodnocením jejích cílů, výsledků a správy; uznává, že v oblasti mezinárodních kulturních vztahů aktivně působí velké množství nejrůznějších institucionálních i neinstitucionálních subjektů(20), a vyzývá Komisi, aby mezi všemi zúčastněnými stranami podporovala strukturovaný dialog, a to i prostřednictvím otevřené metody koordinace;

44.  vyzývá neprodleně k vytvoření mechanismu pro prevenci, vyhodnocování a rekonstrukci dědictví v ohrožení a pro zhodnocení ztrát, včetně rychlého nouzového mechanismu na ochranu kulturního dědictví v zemích, v nichž probíhá konflikt, který by se zakládal na zkušenostech iniciativy pracovní skupiny modrých přileb OSN pro kulturu a vznikl by v rámci úzké a strukturované spolupráce s organizací UNESCO a za technické podpory Evropského programu monitorování Země s názvem Copernicus; vítá v tomto ohledu přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2347, v níž se uvádí, že ničení kulturního dědictví může představovat válečný zločin, a vyzývá EU a ESVČ, aby spolupracovaly se všemi partnery s cílem přispět k předcházení konfliktům, budování mírů a procesu obnovení a smíření všech oblastí zasažených konfliktem;

45.  vyzývá ke koordinaci na úrovni EU s cílem bojovat proti nezákonnému obchodu s kulturními předměty, které byly odcizeny během ozbrojených konfliktů a válek, a s cílem navrátit takový majetek, neboť je to uznání toho, že koordinace má při úsilí o zablokování financování teroristických skupin klíčovou roli;

46.  zdůrazňuje, že je třeba posílit strategické partnerství mezi EU a UNESCO vytvořením udržitelné platformy pro spolupráci a komunikaci v otázce společných priorit s cílem řešit společné výzvy v oblasti kultury a vzdělávání;

47.  navrhuje, aby Evropské kulturní fórum a Evropské rozvojové dny věnovaly zvláštní pozornost strukturovanému dialogu s občanskou společností a zúčastněnými stranami o tématu mezinárodních kulturních vztahů EU;

48.  vyzývá Komisi, aby v souladu s Bruselskou deklarací EU-AKT z dubna 2009 uspořádala zvláštní kolokvium / fórum kulturních činitelů v oblasti kultury a vývoje a aby bylo otevřené pro subjekty ze zemí v sousedství EU a z dalších strategických partnerských zemí;

49.  považuje rozhodnutí vyhlásit rok 2018 Evropským rokem kulturního dědictví za možnost, která přispěje k podpoře kulturního dědictví pomocí integrovaného přístupu, který je důležitou součástí mezinárodního rozměru EU, za využití zájmu partnerských zemí o evropské dědictví a evropské odborné znalosti;

50.  vyzývá k účinnému provádění stávajících právních nástrojů v zájmu lepší ochrany kulturního dědictví, autorských práv a duševního vlastnictví; žádá Komisi, aby předložila plánovaný legislativní návrh regulace dovozu kulturních statků do EU, zejména z oblastí konfliktu, jako prostředek boje proti nelegálnímu obchodování s kulturním dědictvím;

51.  vyzývá EU a členské státy, které podepsaly a ratifikovaly Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005, a tím se zavázaly k jejímu provádění, aby podpořily společné akce v zájmu jejího provádění;

Přístup na osobní úrovni

52.  souhlasí s návrhem společného sdělení, aby byl předváděcí přístup shora dolů nahrazen přístupem na osobní úrovni, a zároveň zdůrazňuje procesy společné tvorby a koprodukce v kulturním a tvůrčím odvětví; domnívá se, že kultura by měla oslovovat všechny občany;

53.  uznává, že mladí lidé jsou v EU a partnerských zemích jednou z cílových skupin a že vystavení vůči jiným kulturám a jazykům nabízí zkušenosti, které často vytváří celoživotní náklonnost, a bere na vědomí, že oslovit je lze nejlépe prostřednictvím scénického umění, výtvarného umění, pouličního umění, hudby, filmu, literatury, sociálních médií a digitálních platforem obecně;

54.  požaduje zhodnocení společných projektů mezi EU a třetími zeměmi v oblasti výzkumu a vývoje digitalizace kulturního dědictví s cílem usnadnit přístup ke znalostem, rozvoj nových služeb a produktů a propagaci nového kulturního cestovního ruchu;

55.  vyzývá k tomu, aby byly do evropské politiky začleněny hodnoty a role kulturního obsahu, jejichž je Evropa jedním z hlavních tvůrců, a to i v digitálním odvětví, s cílem vytvořit globální virtuální sítě občanů a zvýšit tak zapojení do kulturního života a kulturní výměny;

56.  vyzývá ke zřízení iniciativy EU v oblasti konektivity pro pomoc zeměpisně znevýhodněným mladým lidem, aby se mohli aktivněji zapojit;

57.  vítá iniciativy Komise na podporu vzájemného učení pro mladé podnikatele v oblasti kultury, jako je program Med Culture, nebo na podporu iniciativ pro odborné vzdělávání zaměřené na mezikulturní vztahy, jako je např. More Europe;

58.  zasazuje se o to, aby bylo třetím zemím umožněno se co nejsnazším způsobem účastnit přeshraničních a společných projektů, jako je např. program Kulturních tras Rady Evropy, a aby byly rovněž tyto země zahrnuty jako aktéři do budoucí strategie navrhované pro delegace EU ve třetích zemích a zároveň aby mohly plně využít práce v oblasti kulturních činností ve třetích zemích, jako je např. Evropské hlavní město kultury, ceny Lux; připomíná, že digitální nástroje, technologické platformy jako Europeana a kulturní sítě mohou hrát klíčovou úlohu při oslovení širšího publika a šíření osvědčených postupů;

59.  vyzývá k vytvoření programu víz pro pracovníky v kulturním odvětví po vzoru stávajícího programu víz pro vědecké pracovníky, státní příslušníky zemí mimo EU, umělce a další odborné pracovníky z oblasti kultury s cílem podpořit kulturní vztahy a odstranit překážky mobility v oblasti kultury;

60.  vyzývá Komisi, aby zintenzivnila spolupráci s Radou Evropy, a to zejména v rámci programů zaměřených na podporu kultury jako prostředku pro demokracii, mezikulturní dialog, kulturní a audiovizuální dědictví;

61.  uznává, že je potřeba mít důkladnou znalost prostředí, místních subjektů a občanské společnosti, aby tyto subjekty získaly lepší přístup k programům a financování a aby bylo zajištěno využití multiplikačního účinku, který má jejich účast v programech a iniciativách EU; doporučuje konzultovat místní subjekty včetně místních orgánů s cílem vytvářet programy společně; vyzývá k vyvinutí inovativních přístupů založených na spolupráci, které by se opíraly o již existující nástroje a sítě (granty, kaskádové granty)(21), a vybízí k přijetí navazujících opatření zohledňujících genderovou vyváženost;

62.  bere na vědomí, že rozvojové strategie a programy se výrazně zaměřují na hmotnou nouzi a sociokulturní deprivaci; vyzývá k většímu zapojení zranitelných komunit, včetně komunit ve venkovských a odlehlých oblastech, s cílem podpořit sociální soudržnost;

63.  vyzývá k většímu zviditelnění a lepšímu šíření činnosti EU a členských států v oblasti kultury na mezinárodní úrovni, mj. vytvořením společných pokynů(22) a oslovením cílových skupin v jejich místním jazyce;

64.  vyzývá ke změně paradigmatu mediálního zpravodajství, a to tak, že se podpoří poskytování evropských kulturních informací vytvořením kulturního portálu EU, zorganizováním festivalů a vypracováním konceptu Evropských domů kultury, mj. prostřednictvím zapojení místních sdělovacích prostředků a sociálních sítí a také kromě dalších subjektů ve spolupráci s EBU, EURONEWS a EURANET;

65.  vyzývá EU, aby plně využila potenciálu multimediálního výzkumu k porozumění současným výzvám a příležitostem v rozvojových zemích, včetně informací o otázkách souvisejících s kulturou a posouzení úlohy kultury v rozvoji a mezinárodní spolupráci;

Globální strategie EU

66.  zdůrazňuje, že kultura hraje ve vnější politice EU zásadní roli jako nástroj „měkké síly“, katalyzátor udržování míru, stability a usmíření a hnací motor udržitelného socioekonomického a lidského rozvoje;

67.  zdůrazňuje klíčovou úlohu vzdělání a kultury pro podporu občanství a mezikulturních dovedností a pro budování lepších sociálních, lidských a ekonomických vyhlídek;

68.  vyzdvihuje skutečnost, že pro lepší vzájemné porozumění je podle globální strategie EU nezbytné vést mezikulturní a mezináboženský dialog; nicméně lituje, že ve stejném dokumentu není zmíněna vnitřní hodnota kultury a umění jako prostředku k potlačení radikalismu a terorismu; požaduje proto, aby byly posíleny nástroje určené výhradně na podporu a spolupráci s odvětvím kultury;

69.  vyzývá Komisi, aby posílila spolupráci s mezinárodními organizacemi, jako je Organizace spojených národů, UNESCO, Interpol, Světová celní organizace a Mezinárodní rada muzeí, za účelem posílení boje proti obchodování s kulturními statky, které může sloužit k financování trestné činnosti včetně financování teroristických organizací;

70.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby v plánu provádění globální strategie EU přidělila kulturním otázkám zvláštní úlohu;

71.  zdůrazňuje, že EU, která je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, zásadách právního státu a dodržování základních práv, by měla ve vnější politice vycházet z vlastních zkušeností a ponaučení, což by se mělo odrazit na rozvoji vztahů se třetími zeměmi prostřednictvím kultury a kulturního dědictví, přičemž v této souvislosti poznamenává, že by to rovněž představovalo příležitost pro EU, aby představila a vyvážela své kulturní hodnoty;

72.  vyzývá k vytvoření cílené kulturní a vzdělávací politiky, která může podpořit klíčové cíle zahraniční a bezpečnostní politiky EU a přispět k upevňování demokracie a právního státu a větší ochraně lidských práv; připomíná, že v roce 2018 uběhne 70 let od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv;

73.  uznává, že EU může svůj kulturní vliv využít prostřednictvím své rozmanité kulturní identity ke svému zviditelnění v mezinárodních záležitostech;

74.  připomíná, že vzdělávání a kultura jsou základními nástroji, pokud jde o usnadnění dosažení cílů v oblasti udržitelného rozvoje do roku 2030, se zvláštním důrazem na obnovu měst v Evropě a ve světě; žádá proto o návrh nového evropského konsensu o rozvoji s cílem vyzdvihnout úlohu kultury a ochrany a podpory kulturních projevů;

75.  vyzývá k prohloubení mezinárodních kulturních vztahů v rámci debat na téma migrace a uprchlická politika; naléhavě vyzývá EU, jejíž síla spočívá v tom, že je jednotná v rozmanitosti, aby zaujala vyvážený přístup, který by respektoval kulturní rozdíly a v rámci něhož by diaspory hrály klíčovou roli; zdůrazňuje, že kultura by měla být mostem ke vzájemnému porozumění, které by umožnilo žít spolu ve větší harmonii;

76.  uznává, že EU působí rovněž ve specifickém prostředí, jehož politický kontext a právní rámec je pro uskutečnění kulturních vztahů nepřátelský a represivní; uznává, že EU ve třetích zemích často dostává nepřesné, částečné a subjektivní informace a je terčem přímé propagandy; žádá, aby byla v tomto ohledu přijata zvláštní opatření a vhodné kroky;

77.  vyzývá EU a členské státy, aby posílily dostupné prostředky pro přístup ke vzdělání a kultuře, zejména pro migranty a uprchlíky z řad dětí a mladistvých v EU a ve třetích zemích; žádá o podporu „vzdělávacích koridorů“ pro vysokoškolské studenty na univerzitách v EU, a to i ve spolupráci s telematickými univerzitami a s ohledem na jazykovou a kulturní rozmanitost;

78.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby podporovaly kulturní vztahy s bezprostředními sousedy EU a pomohly tak podniknout konkrétní kroky zaměřené na podnícení mezikulturního dialogu(23) a vyřešení otázek migrace, bezpečnosti a radikalizace, kterým EU čelí;

79.  doporučuje, aby EU v rámci sledování svých cílů na poli mezinárodních kulturních vztahů spolupracovala se všemi příslušnými místními orgány a partnery, a to jak prostřednictvím mnohostranné spolupráce v rámci mezinárodních organizací, tak prostřednictvím partnerství s klíčovými aktéry na místě;

80.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby posílily spolupráci s rozšířenou částečnou dohodou o kulturních trasách Rady Evropy a institucionálním nástrojem pro posílení kořenů kulturních vztahů také se třetími zeměmi s cílem podporovat základní hodnoty kulturní rozmanitosti, mezikulturního dialogu a udržitelného územního vývoje méně známých kulturních destinací a zároveň zachovat jejich společné kulturní dědictví;

81.  vybízí EU, aby úzce spolupracovala se všemi státy, které sdílejí její cíle a hodnoty a jsou připraveny je aktivně podpořit; zdůrazňuje, že je to obzvláště důležité proto, aby bylo v tomto směru započato legitimní a stabilní úsilí EU, díky němuž by byla uznána jako „globální hráč“;

o
o   o

82.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost a vládám a parlamentům členských států.

(1) http://ec.europa.eu/culture/library/publications/global-cultural-citizenship_en.pdf (2) Úř. věst. C 287, 29.11.2007, s. 1. (3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0441. (4) http://www.coe.int/en/web/conventions/full-list/-/conventions/treaty/199 (5) Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 10. (6) Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 135. (7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0005. (8) Přijaté texty, P8_TA(2015)0403. (9) Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 4. (10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0293. (11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0486. (12) Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 41. (13) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 55. (14) Úř. věst. C 247 E, 15.10.2009, s. 32. (15) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2016/563418/IPOL_STU(2016)563418_EN.pdf (16) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/etudes/join/2013/513985/IPOL-CULT_ET(2013)513985_EN.pdf (17) http://ec.europa.eu/dgs/fpi/showcases/eu_perceptions_study_en.htm (18) Např. program Erasmus, Horizont 2020 nebo Tvůrčí Evropa. (19) Např. program pro návštěvníky EU, který v roce 1974 založil Parlament a Komise, je individuální studijní program pro nadějné mladé vedoucí pracovníky a tvůrce veřejného mínění ze zemí mimo Evropskou unii a jeho motem je „Sdílení hodnot EU na celém světě od roku 1974“. (20) Generální ředitelství Komise, zejména generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (EAC), mezinárodní spolupráci a rozvoj (DEVCO), sousedství a jednání o rozšíření (NEAR), výzkum a inovace (RTD) a pro komunikační sítě, obsah a technologie (CONNECT), ESVČ, Služba nástrojů zahraniční politiky, delegace EU, delegace členských států, kulturní instituce členských států v zahraničí, Rada Evropy, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, Evropská síť národních kulturních institucí (EUNIC), Mezinárodní rada muzeí (ICOM), Mezinárodní středisko pro studium ochrany a obnovy kulturních statků (ICCROM), UNESCO, mezinárodní organizace, organizace občanské společnosti, nevládní organizace, místní kulturní subjekty, pouliční umělci a další platformy a sítě. (21) Například program Med Culture financovaný z prostředků EU, který se zabývá vytvářením a zdokonalováním kulturní politiky a postupů souvisejících s kulturním odvětvím. Participativní přístup se týká subjektů občanské společnosti, ministerstev i soukromých a veřejných institucí působících na poli kultury i v dalších souvisejících odvětvích. (22) Jednou možností by bylo vytvoření role „velvyslanců kultury“, kteří by usilovali o evropskou integraci a podporovali mezinárodní vztahy (podobně jako velvyslanci dobré vůle OSN). Mohli by se jimi stát umělci, hudebníci, spisovatelé aj. (23) Například projekt Mladý arabský hlas, který je financován Evropskou unií.

Doporučení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 Radě k 72. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (2017/2041(INI))

P8_TA(2017)0304 A8-0216/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na úmluvy OSN o lidských právech společně s jejich opčními protokoly,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 21, 34 a 36 této smlouvy,

–  s ohledem na 71. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000), 1820 (2009), 1888 (2009), 1889 (2010), 1960 (2013), 2106 (2013), 2122 (2013) a 2242 (2015) o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o prioritách EU pro zasedání Rady OSN pro lidská práva v roce 2017(1),

–  s ohledem na svou výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2015 a politice Evropské unie v této oblasti,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva(2),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 7. července 2016 k 71. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. července 2016 týkající se priorit EU pro 71. zasedání Valného shromáždění OSN,

–  s ohledem na revidované obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů, která EU uděluje právo vystupovat na Valném shromáždění OSN, ústně předkládat návrhy a změny, o nichž se má na žádost členského státu hlasovat, a využívat práva na odpověď,

–  s ohledem na Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty ze dne 19. září 2016,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/71/L.48 ze dne 21. prosince 2016, kterou se stanoví „mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus na pomoc při vyšetřování a stíhání osob odpovědných v souladu s mezinárodním právem za nejvážnější zločiny spáchané v Syrské arabské republice od března 2011“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá'iš)(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci v severním Iráku / Mosulu(5),

–  s ohledem na článek 113 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0216/2017),

A.  vzhledem k tomu, že závazek EU prosazovat účinný multilateralismus a řádnou veřejnou správu v celosvětovém měřítku, v jejichž středu stojí OSN, je nedílnou součástí vnější politiky EU a vychází z přesvědčení, že multilaterální systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách je nejvhodnějším nástrojem k řešení celosvětových krizí, náročných úkolů a hrozeb;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní řád založený na spolupráci, dialogu, volném a spravedlivém obchodě a lidských právech je zpochybňován řadou nacionalistických a protekcionistických hnutí na celém světě;

C.  vzhledem k tomu, že by EU měla hrát aktivní úlohu při budování Organizace spojených národů, která může efektivně přispívat ke globálním řešením, míru, bezpečnosti, lidským právům, rozvoji, demokracii a mezinárodnímu řádu založenému na zásadách právního státu; vzhledem k tomu, že členské státy EU by měly v souladu s mandátem obsaženým v čl. 34 odst. 1 Smlouvy o EU všemi prostředky usilovat o další koordinaci a sloučení svých činností v orgánech a subjektech systému OSN;

D.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou i nadále kolektivně největším finančním přispěvatelem do systému OSN, neboť poskytují téměř 50 % všech příspěvků pro OSN, přičemž členské státy EU poskytují asi 40 % řádného rozpočtu OSN; vzhledem k tomu, že by příspěvky EU pro OSN měly být viditelnější;

E.  vzhledem k tomu, že EU usiluje o environmentální udržitelnost, zejména v rámci boje proti změně klimatu, tím, že podporuje mezinárodní opatření a akce usilující o zachování a zlepšování kvality životního prostředí a také prosazuje udržitelné hospodaření s přírodními zdroji;

F.  vzhledem k tomu, že EU patří k nejhorlivějším ochráncům a zastáncům lidských práv, základních svobod, kulturních hodnot a rozmanitosti, demokracie a právního státu;

G.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní prostředí EU se stává méně stabilním a proměnlivějším kvůli velkému počtu dlouhodobých nebo nových výzev, včetně násilných konfliktů, terorismu, organizované trestné činnosti, propagandy a kybernetické války, nebývalých vln uprchlíků a migračního tlaku a dopadů na změnu klimatu, což jsou otázky, které nelze vyřešit na úrovni jednotlivých států a které si vyžadují regionální a globální reakci a aktivní a konstruktivní spolupráci;

H.  vzhledem k tomu, že EU a OSN by měly hrát hlavní úlohu při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 s cílem vymýtit chudobu a vytvořit kolektivní blahobyt, vyřešit nerovnosti, vybudovat bezpečnější a spravedlivější svět, bojovat proti změně klimatu a chránit přírodní prostředí; vzhledem k tomu, že se Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodlo zintenzivnit úsilí této organizace, pokud jde o provedení nové agendy pro rozvoj;

1.  dává Radě tato doporučení:

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Evropské službě pro vnější činnost, Komisi a pro informaci Valnému shromáždění OSN a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0089. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0201. (3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0317. (4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0051. (5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0422.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 o vypracování ambiciózní průmyslové strategie EU jako strategické prioritě pro růst, zaměstnanost a inovace v Evropě (2017/2732(RSP))

P8_TA(2017)0305 RC-B8-0440/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 9, 151, 152, čl. 153 odst. 1 a 2 a článek 173 této smlouvy,

–  s ohledem na články 14, 27 a 30 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na SFEU a Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména čl. 5 odst. 3 SEU a protokol (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke Smlouvám,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o reindustrializaci Evropy s cílem podpořit konkurenceschopnost a udržitelnost(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Za obnovu evropského průmyslu“ (COM(2014)0014),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny: cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ (COM(2012)0582),

–  s ohledem na politické směry předsedy Junckera nazvané „Nový začátek pro Evropu: moje agenda pro zaměstnanost, růst, spravedlnost a demokratickou změnu“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. října 2016 o potřebě evropské politiky reindustrializace s ohledem na nedávné případy společností Caterpillar a Alstom(2),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 15. prosince 2016 a ze dne 23. června 2017,

–  s ohledem na závěry Rady o agendě v oblasti konkurenceschopnosti průmyslu, o digitální transformaci evropského průmyslu a o balíčku týkajícím se technologií pro jednotný digitální trh a modernizace veřejných služeb,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvané „Digitalizace evropského průmyslu: dosažení maximálních přínosů jednotného digitálního trhu“ (COM(2016)0180),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2017 o digitalizaci evropského průmyslu(4),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 29. května 2017 o strategii pro budoucnost průmyslové politiky EU,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, která byla ratifikována Evropským parlamentem dne 4. října 2016,

–  s ohledem na otázku Komisi na téma „Vypracování ambiciózní průmyslové strategie EU jako strategická priorita pro růst, zaměstnanost a inovace v Evropě“ (O-000047/2017 – B8-0319/2017),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že evropský průmysl zastává v řadě průmyslových odvětví v celosvětovém měřítku vedoucí postavení, tvoří více než polovinu evropského vývozu a přibližně 65 % investic do výzkumu a vývoje a poskytuje více než 50 milionů pracovních míst (prostřednictvím přímých a nepřímých pracovních míst), tj. 20 % pracovních míst v Evropě);

B.  vzhledem k tomu, že příspěvek evropského zpracovatelského průmyslu k HDP Evropské unie se za posledních dvacet let snížil z 19 % na méně než 15,5 % a jeho přínos, pokud se jedná o pracovní místa a investice do výzkumu a vývoje, se v tomto období rovněž snížil;

C.  vzhledem k tomu, že posílení naší průmyslové základny je tudíž zásadní pro zachování odborných znalostí a know-how v EU;

D.  vzhledem k tomu, že politika EU musí evropskému průmyslu umožnit zachovat si konkurenceschopnost a schopnost investovat v Evropě a řešit sociální a environmentální výzvy, včetně změny klimatu, a musí mu umožnit zachovat si své vedoucí postavení z hlediska společenské a environmentální odpovědnosti;

E.  vzhledem k tomu, že oběhové hospodářství může mít velmi příznivý dopad na reindustrializaci Evropy a snižování spotřeby energie a závislosti na surovinách ze třetích zemí a že významnou pobídkou směřující k průmyslové obnově, která může vytvářet pozitivní spirálu, jsou investice do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti;

F.  vzhledem k tomu, že ctižádostivá inovační politika podporující výrobu vysoce kvalitních, inovativních a energeticky účinných produktů a prosazující udržitelné postupy umožní EU posílit svou celosvětovou konkurenceschopnost; vzhledem k tomu, že inovace a investice do výzkumu a vývoje, pracovních míst a obnovy dovedností jsou zásadní pro udržitelný růst; vzhledem k tomu, že inovativní průmysl silně závisí zejména na kapacitě EU v oblasti výzkumu a na pokroku ve výzkumu a spolupráci v něm;

G.  vzhledem k tomu, že velký i malý evropský průmysl čelí celosvětové konkurenci a že pro průmysl EU má zásadní význam integrovaný a fungující vnitřní trh a volný a spravedlivý obchod se třetími zeměmi, přičemž spravedlivý obchod s průmyslovými výrobky musí dodržovat normy EU;

H.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky (MSP), které tvoří velkou většinu evropských podniků, a představují tak páteř průmyslu EU, čelí vážným výzvám v důsledku globálních změn v ekonomice a finančních a administrativních překážek;

I.  vzhledem k tomu, že podnikatelky představují jen 31 % osob samostatně výdělečně činných v EU a 30 % začínajících inovativních podnikatelů a že jsou v současnosti nedostatečně zastoupeny v průmyslu, zejména na vědeckých, inženýrských a manažerských postech;

J.  vzhledem k tomu, že rodinné podniky v současnosti tvoří více než 60 % všech podniků, které vytvářejí až 50 % všech pracovních míst v soukromém sektoru v Evropské unii;

K.  vzhledem k tomu, že pro konkurenceschopnost evropského hospodářství je klíčová podpůrná strategie digitalizace průmyslu;

L.  vzhledem k tomu, že finanční nástroje a programy EU hrají strategickou úlohu v posilování konkurenceschopnosti, přilákání investic do EU a předcházení jejich úniku;

1.  zdůrazňuje klíčovou úlohu průmyslu jakožto hybné síly růstu, zaměstnanosti a inovací v Evropě;

2.  zdůrazňuje, že je důležité posilovat a modernizovat průmyslovou základnu v Evropě, přičemž připomíná cíl EU zajistit, aby do roku 2020 pocházelo 20 % HDP Unie z průmyslové výroby;

3.  vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy vypracovala do počátku roku 2018 strategii a akční plán Unie pro soudržnou a komplexní průmyslovou politiku zaměřenou na reindustrializaci Evropy, která bude zahrnovat cíle, ukazatele, opatření a harmonogramy; vyzývá Komisi, aby tuto strategii založila na vyhodnocení dopadu systematického zohledňování průmyslové politiky ve strategických politických iniciativách EU a intenzivním dialogu s relevantními zúčastněnými stranami a aby ve všech svých důležitých politických iniciativách zohledňovala průmyslovou konkurenceschopnost a udržitelnost; zdůrazňuje skutečnost, že tato unijní strategie se musí zakládat mj. na digitalizaci, ekonomice účinně využívající energii a zdroje a přístupu vycházejícím z životního cyklu a oběhového hospodářství;

4.  je přesvědčen, že by evropský regulační rámec a veřejné a soukromé investice měly průmyslu umožnit přizpůsobit se těmto změnám a podniknout předjímající kroky s cílem přispět k tvorbě pracovních míst a růstu, k regionálnímu sbližování a k územní soudržnosti;

5.  zdůrazňuje úlohu MSP jakožto „páteře“ průmyslu v EU a vyzdvihuje potřebu dále posílit silné hodnotové řetězce mezi MSP, malými společnostmi se střední tržní kapitalizací a většími podniky a provádět průmyslovou politiku EU způsobem, který je s malými a středními podniky slučitelný a řeší problémy, s nimiž se tyto podniky potýkají; zdůrazňuje, že je třeba podporovat vytváření prostředí příznivého pro podnikání díky zavedení rovných podmínek pro všechny MSP, začínající inovativní podniky a rychle se rozvíjejí podniky, mladé podnikatele (zejména v nejinovativnějších oblastech) a podniky sociální ekonomiky v EU;

6.  zdůrazňuje, že klastry pro konkurenceschopnost, sítě podniků a centra zaměřená na digitální inovace představují velmi užitečné řešení umožňující zapojení všech relevantních zúčastněných stran; vyzývá EU, aby podporovala veřejné investice do inovací, neboť je to v této oblasti strategicky důležité; žádá Komisi, aby podporovala tyto klastry a jejich spolupráci na evropské úrovni a zajistila zapojení MSP, výzkumných středisek a univerzit na regionální a místní úrovni; vyzývá Komisi, aby vytvořila platformy pro inteligentní specializaci a povzbuzovala mezioborová a interdisciplinární propojení; zdůrazňuje potřebu posilovat meziregionální spolupráci s cílem rozvíjet nadnárodní příležitosti a průřezové inovační aliance;

7.  vyzývá Komisi, aby stanovila výčet problémů a překážek, které ženám zabraňují stát se podnikatelkami, a aby prosazovala a podporovala ženy na vedoucích pozicích a způsoby, jak řešit nerovnosti v platovém ohodnocení a v přístupu k pracovním pozicím;

8.  je přesvědčen, že evropský průmysl by měl být považován za strategickou výhodu pro konkurenceschopnost a udržitelnost EU; zdůrazňuje skutečnost, že pouze silný a odolný průmysl a průmyslová politika zaměřená na budoucnost umožní EU čelit různým budoucím výzvám, včetně její udržitelné reindustrializace, celosvětové konkurence, rychlého technologického pokroku a vytváření kvalitních pracovních míst;

9.  zdůrazňuje význam energetické unie, jednotného digitálního trhu, Digitální agendy a propojenosti Evropy prostřednictvím vhodné a účinné infrastruktury schopné obstát i do budoucna;

10.  zdůrazňuje, že pro EU je důležité, aby prostřednictvím reindustrializačních procesů, a zejména pak prostřednictvím výzkumu a digitalizace, podporovala zvyšování kvality evropských výrobků s cílem posílit konkurenceschopnost v Evropě;

11.  zdůrazňuje, že aby bylo možné podporovat unijní průmysl tak, aby byl v dnešním globalizovaném světě schopen čelit výzvám spojeným s rychlými změnami v hospodářství a regulaci, je nezbytné posílit přitažlivost evropského průmyslu pro evropské i zahraniční přímé investice;

12.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byla včas přijata průmyslová strategie EU, a v této souvislosti připomíná, že je třeba, aby v příštím víceletém finančním rámci zůstal dostatek finančních zdrojů pro průmysl, zejména prostřednictvím konkrétních nástrojů a fondů (jako jsou např. evropské strukturální a investiční fondy, Horizont 2020, Evropský fond pro strategické investice (EFSI), Nástroj pro propojení Evropy (CEF) a program COSME);

13.  připomíná závazky EU v rámci Pařížské dohody; žádá, aby byly do průmyslové strategie EU začleněny účinné finanční nástroje a opatření napomáhající snižovat „riziko z hlediska uhlíku“ a řešit rizika úniku uhlíku;

14.  upozorňuje na nutnost plně využít potenciál průmyslu, zejména v oblasti environmentálních technologií a zajistit, aby se průmyslová odvětví soustavně rozvíjela a šířila nejlepší dostupné techniky a nové inovace;

15.  zdůrazňuje, že je třeba snižovat administrativní zátěž a náklady na dodržování předpisů pro podniky, včetně podniků rodinných, a současně zajistit účinnost právních předpisů EU na ochranu spotřebitelů, zdraví, bezpečnosti a životního prostředí;

16.  zdůrazňuje význam otevřených trhů a svobodného a spravedlivého mezinárodního obchodu založeného na společných pravidlech a rovných podmínkách pro průmysl z EU; vyzývá k posílení soudržnosti mezi obchodní a průmyslovou politikou s cílem předcházet nesouladu, který by mohl vést k přesídlování a dalšímu omezování průmyslové výroby v EU;

17.  zdůrazňuje, že je třeba předcházet tomu, aby obchodní politika EU podporovala praktiky narušující hospodářskou soutěž; zdůrazňuje, že EU potřebuje soudržnou a účinnou strategii boje proti dumpingu a dotacím, která by byla slučitelná s pravidly WTO;

18.  zdůrazňuje, že evropský průmysl čelí celosvětové konkurenci, a vyzývá tudíž Komisi, aby vyhodnotila přiměřenost definice trhu a současný soubor pravidel hospodářské soutěže EU tak, aby přihlížel k vývoji příslušných globálních trhů a vzniku specifické úlohy klíčových národních subjektů ve třetích zemích;

19.  vyzývá Komisi, aby věnovala větší pozornost úloze státem vlastněných podniků sídlících v zahraničí, které jejich vlády podporují a dotují způsobem, který pro subjekty z EU zakazují pravidla jednotného trhu EU;

20.  vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy vyhodnocovala přímé zahraniční investice ze třetích zemí do strategických průmyslových odvětví, infrastruktury a klíčových technologií budoucnosti nebo do jiných aktiv, která jsou důležitá z hlediska bezpečnosti a zajištění toho, aby byla přístupná, přičemž si bude vědoma toho, že Evropa do značné míry závisí na přímých zahraničních investicích;

21.  zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet na úrovni EU a v konzultaci se všemi relevantními partnery (včetně sociálních partnerů a univerzit) koordinované úsilí na podporu nových dovedností i rekvalifikace, rozšiřování dovedností a celoživotního učení, jak se o to Komise zasazuje ve své agendě pro nové dovednosti a pracovní místa;

22.  připomíná důležitou úlohu, kterou sehrává normalizace EU, a zastává názor, že je třeba klást silný důraz na vedoucí postavení EU v mezinárodních organizacích pro normalizaci;

23.  bere na vědomí potřebu koordinace úsilí EU o snížení závislosti na zdrojích ze třetích zemí zaměřením na tyto čtyři oblasti:

24.  zdůrazňuje, že nová strategie průmyslové politiky musí zajišťovat soulad mezi různými oblastmi politiky a průmyslovou politikou – především oblastmi obchodu, životního prostředí, výzkumu, zdraví, investic, hospodářské soutěže, energetiky, klimatu a kreativních odvětví – aby společně tvořily jeden soudržný přístup;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 89. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0377. (3) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 131. (4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0240.