Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 5. října 2017 - Štrasburk
Situace osob s albinismem v Malawi a dalších afrických zemích
 Případy vůdce krymských Tatarů Achtema Čijgoze a novináře Mykoly Semeny
 Situace na Maledivách
 Posílená spolupráce: Úřad evropského veřejného žalobce ***
 Vězeňské systémy a podmínky ve věznicích

Situace osob s albinismem v Malawi a dalších afrických zemích
PDF 342kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2017 o situaci albínů v Africe, zejména v Malawi (2017/2868(RSP))
P8_TA(2017)0381RC-B8-0543/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o albinismu v Africe, především na usnesení ze dne 7. července 2016 o situaci osob s albinismem v Africe, zejména v Malawi(1), a na usnesení ze dne 4. září 2008 o zabíjení albínů v Tanzanii(2),

–  s ohledem na zprávy nezávislého experta OSN ze dne 24. března 2017 a 18. ledna 2016 o uplatňování lidských práv u albínů,

–  s ohledem na prohlášení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 13. června 2017 o Mezinárodním dnu osvěty o albinismu,

–  s ohledem na tiskovou zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 19. září 2017 nazvanou „Průlomový krok k řešení beztrestnosti v případech porušování lidských práv souvisejícího s čarodějnictvím“ a na tiskovou zprávu ze dne 28. července 2017 nazvanou „Počet hlášených útoků proti albínům klesá, avšak základní příčiny nejsou ve venkovských zdaleka vymýceny“,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 69/170 ze dne 18. prosince 2014 o Mezinárodním dni osvěty o albinismu,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 70/229 ze dne 23. prosince 2015 o albínech,

–  s ohledem na usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů č. 263 ze dne 5. listopadu 2013 o předcházení útokům proti albínům a jejich diskriminaci,

–  s ohledem na regionální akční plán pro období let 2017 až 2021, jehož cílem je vymýtit útoky na albíny v Africe, a na související usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů č. 373 ze dne 22. května 2017,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin ze dne 18. prosince 1992,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství z Cotonou,

–  s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že albinismus je dědičné genetické onemocnění, kterým trpí na celém světě asi 20 000 osob, přičemž výskyt tohoto onemocnění je výrazně vyšší v zemích subsaharské Afriky, konkrétně v Tanzanii, Malawi a Burundi, které mají největší koncentraci albínů;

B.  vzhledem k tomu, že největší hrozbou pro albíny jsou ve většině afrických zemí zavádějící představy a pověry spojované s tímto onemocněním; vzhledem k tomu, že pro albíny je nejzávažnější hrozbou to, že jsou jim přičítány magické schopnosti; vzhledem k tomu, že takovéto mylné představy vyvolávají násilí a vedou k obchodování s částmi jejich těl, které mají údajně přinášet štěstí, zdraví a bohatství; vzhledem k tomu, že albínky jsou často obětí znásilnění, neboť panuje falešné přesvědčení, že pohlavním stykem s albínkou lze vyléčit HIV/AIDS;

C.  vzhledem k tomu, že podle sdružení zabývajících se lidskými právy došlo v Africe v posledním desetiletí k více než 600 útokům na albíny, přičemž tento údaj je s největší pravděpodobností podhodnocený; vzhledem k tomu, že počet těchto útoků v posledních letech výrazně stoupl, především v Malawi, Tanzanii a Mosambiku;

D.  vzhledem k tomu, že v 25 afrických zemích došlo v roce 2016 ke 172 vraždám albínů a k 276 případům jiného typu napadení těchto osob; vzhledem k tomu, že v tomto roce byly útoky na albíny kromě Malawi hlášeny také v Burundi, Mosambiku, Zambii a Tanzanii, přičemž ve většině případů se podle zpráv jednalo o děti;

E.  vzhledem k tomu, že novou vlnu útoků na albíny a jejich zabíjení, která vypukla na začátku roku 2017, dále rozdmýchávají selhání systému trestního soudnictví Malawi, v jejichž důsledku je tato zranitelná skupiny vydána na pospas zločineckým gangům; vzhledem k tomu, že od ledna 2017 byli zabiti nejméně dva albíni, přičemž sedm dalších osob nahlásilo trestné činy, jako je pokus o vraždu nebo únos;

F.  vzhledem k tomu, že i když byly v roce 2016 v Malawi přijaty přísnější právní předpisy, včetně reformy trestního zákoníku a tzv. zákona o anatomii („Anatomy Act“), nezabránilo to opětovnému vypuknutí zabíjení a útoků namířených proti této zranitelné skupině, a to zejména v důsledku slabého vymáhání práva a nedostatečné soudní kapacity, základních příčin a společenského a kulturního klimatu a skutečnosti, že jen ve velmi málo případech jsou pachatelé označeni, pohnáni k odpovědnosti nebo odsouzeni;

G.  vzhledem k tomu, že albíni čelí extrémnímu porušování lidských práv, od obtěžování, pronásledování, společenské diskriminace a vyloučení až po únosy, znásilnění a vraždy;

H.  vzhledem k tomu, že sociálním vyloučením jsou zvláště ohroženy ženy a děti s albinismem; vzhledem k tomu, že nemluvňat trpících albinismem se jejich rodiny zříkají; vzhledem k tomu, že tato situace má negativní dopad na vzdělávání dětí v důsledku šikany, stigmatizace a obecného strachu z útoků;

I.  vzhledem k tomu, že tanzanská vláda zahájila důrazné a citelné kroky s cílem vymýtit čarodějnictví v zemi, mimo jiné pozastavila licence tradičním léčitelům a zatkla řadu šamanů; vzhledem k tomu, že tanzanský prezident jmenoval v roce 2008 prvního poslance parlamentu s albinismem a v prosinci 2015 prvního albínského náměstka ministra;

J.  vzhledem k tomu, že Mosambik, Nigérie a Keňa přijaly akční plán pro reakci na útoky, jehož účelem je podpora vzdělávání veřejnosti týkajícího se albinismu a zvyšování informovanosti o této otázce v rodinách a komunitách, zajištění ochrany a sociální pomoci albínům, zajištění právní pomoci, procesní rychlosti a prevence útoků, sdílení a zveřejňování soudních rozhodnutí jakožto odrazujícího prostředku a provádění dalšího výzkumu s cílem zlepšit opatření určená v tomto plánu a podpořit tvorbu politik vycházející z průkazných údajů;

K.  vzhledem k tomu, že Africká komise pro lidská práva a práva národů přijala v červnu 2017 regionální akční plán pro období let 2017 až 2021, jehož cílem je zastavit útoky na albíny a který podpořila OSN i různí regionální a mezinárodní aktéři; vzhledem k tomu, že tento akční plán má sloužit k podpoře společného úsilí a opatření zaměřených na boj proti násilí páchanému na albínech a k ochraně jejich práv i práv jejich rodin;

L.  vzhledem k tomu, že i přes stále větší mezinárodní zviditelňování tohoto problému a přijetí nových právních předpisů v daných zemích je i nadále jen velmi málo stíhaných a odsouzených a v mnoha afrických zemích stále dochází k trestným činům a k mučení, které zůstávají zcela nepotrestány;

M.  vzhledem k tomu, že kvůli zabíjení, mrzačení, obtěžování a stigmatizaci musely stovky albínů opustit své domovy a hledat útočiště v provizorních ubytovacích zařízeních; vzhledem k tomu, že tato situace uvedla albíny do nejistoty a vyvolala u nich pocit ohrožení a omezuje také jejich přístup k základním službám, jako je zdravotní péče a vzdělávání, a k pracovním příležitostem a účasti na společenském dění; vzhledem k tomu, že přístup k odpovídající zdravotní péči, včetně preventivní medikace proti rakovině kůže, ztěžují problémy, kterým albíni čelí a které by bylo možné odstranit rozvojem zdravotních zařízení a lékařských znalostí v tomto regionu;

N.  vzhledem k tomu, že dlouhotrvající a dokonce stálá psychosociální újma je zapříčiněna celoživotními obavami a diskriminací;

O.  vzhledem k tomu, že byl v březnu 2015 Organizací spojených národů jmenován první nezávislý odborník na otázku lidských práv albínů, Ikponwosa Ero, a že byl 13. červen oficiálně prohlášen Mezinárodním dnem osvěty o albinismu;

P.  vzhledem k tomu, že EU uspořádala veřejné osvětové kampaně, aby zajistila větší informovanost o tomto problému a podpořila zapojení organizací občanské společnosti a rovněž úsilí místních orgánů zaměřené na budování kapacit v rámci boje proti zabíjení albínů;

Q.  vzhledem k tomu, že albíni jsou neúměrně zatíženi chudobou z důvodu násilí, diskriminace a marginalizace, jimž musí čelit;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávající a rozšířenou diskriminací a perzekucí albínů v Africe, zejména po nedávném vzedmutí vlny násilí v Malawi; důrazně odsuzuje veškeré případy zabíjení, únosů, mrzačení a jiného nelidského a ponižujícího zacházení s albíny a vyslovuje rodinám obětí soustrast a sounáležitost; odsuzuje kromě toho veškeré spekulativní obchodování s částmi těl albínů;

2.  zůstává hluboce znepokojen tím, že zavedení přísnějších právních předpisů v Malawi nezabránilo nedávnému obnovení útoků proti albínům; vítá reformy trestního zákoníků a zákona o anatomii; nicméně vyzývá malawské orgány, aby plně vyšetřily řadu trestných činů, ke kterým došlo v nedávné době a které byly namířeny proti albínům, a aby pohnaly pachatele trestných činů spojených s albinismem k odpovědnosti;

3.  připomíná, že stát je primárně odpovědný za ochranu svých občanů, včetně zranitelných skupin, a vyzývá malawskou vládu, aby albínům v souladu s mezinárodními závazky a povinnostmi své země v oblasti lidských práv poskytla účinnou ochranu za účelem prosazení jejich práva na život a zajištění osobní bezpečnosti;

4.  naléhavě žádá malawské orgány, aby aktivně zakročily proti veškerým zločineckým organizacím, které využívají čarodějnické praktiky a obchodují s lidmi, poskytly policejním složkám náležitou odbornou přípravu a zdroje, důkladně vyšetřily trestné činy spojené s albinismem, ukončily stav beztrestnosti, se vší naléhavostí usilovaly o mezinárodní podporu pro vedení nestranného a účinného vyšetřování všech zaznamenaných útoků proti albínům a aby byli pachatelé těchto činů postaveni před soud a museli se zodpovídat ze svého jednání;

5.  vyzývá africké státy, jichž se tento problém týká, aby podle potřeby upravily právní předpisy s cílem kriminalizovat držení částí lidského těla a obchodování s nimi;

6.  vyzývá malawskou vládu, aby účinně naplňovala zdravotní, psychologické a sociální potřeby albínů tak, že jim v rámci politik začleňování zaručí rovný přístup ke zdravotní péči a vzdělání; připomíná, že přístup ke zdravotní péči a vzdělání zůstává v případě albínů značnou výzvou, již je třeba řešit; vyzývá k navýšení investic do vytváření vhodných sociálních, pečovatelských a poradenských struktur pro oběti, zejména ženy a děti, a k lepšímu naplňování jejich zdravotních a psychologických potřeb; trvá na tom, že by měly být zavedeny politiky k usnadnění opětovného začlenění těchto osob do jejich komunit;

7.  zdůrazňuje, že všeobecná neznalost toho, co je albinismus a jaká mají albíni zdravotní specifika, často vede ke zhoršení zdravotního stavu těchto osob; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby albíni měli přístup ke zdravotní péči, a to zejména ve venkovských a odlehlých oblastech; domnívá se, že zdravotnický personál by měl být proškolen, aby byl obeznámen se specifiky albinismu; žádá lepší odbornou přípravu učitelů a vedení škol v otázce albinismu a žádá, aby malawské orgány usnadnily přístup albínů ke vzdělání a k možnostem, které přináší;

8.  vítá úsilí, které vyvíjí tanzanská vláda při boji proti diskriminaci albínů, a rovněž její rozhodnutí postavit mimo zákon šamany ve snaze zastavit zabíjení albínů, přičemž si ovšem uvědomuje, že k soudnímu řízení dospěje příliš málo případů; kromě toho vítá úsilí Mosambiku, Keni a Nigérie;

9.  opakuje, že je třeba vložit více úsilí do řešení základních příčin diskriminace a násilí namířených proti albínům, a to formou veřejných osvětových kampaní; zdůrazňuje klíčovou roli místních orgánů a organizací občanské společnosti při prosazování práv albínů, při informování a vzdělávání obyvatel a při vyvracení mýtů a předsudků spojených s albinismem;

10.  je znepokojen specifickými obtížemi, s nimiž se potýkají ženy a děti s albinismem a kvůli nimž jsou ve větší míře ohroženy chudobou, nejistotou a izolací; trvá na tom, že by všechny oběti měly mít přístup k náležité lékařské a psychologické péči a že by měly být zavedeny vhodné politiky, které usnadní opětovné začlenění těchto osob do jejich komunit;

11.  vyzývá orgány zemí, jichž se tento problém týká, aby se ve spolupráci se svými mezinárodními a regionálními partnery zavázaly k potírání škodlivých pověr, na jejichž základě jsou albíni i nadále pronásledováni, a aby zároveň přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem předcházet a zabránit nelegálnímu obchodu s částmi těl albínů, znovu otevřít případy podezření z vykrádání hrobů, vysledovat a identifikovat zdroj poptávky po těchto částech těl a pohnat „lovce albínů“ k odpovědnosti;

12.  připomíná, že násilí namířené proti albínům má často přeshraniční rozměr, a trvá na tom, že je v této záležitosti zapotřebí posílit regionální spolupráci; vítá proto veškeré iniciativy na regionální a mezinárodní úrovni k potírání násilí namířeného proti albínům a zejména skutečnost, že Africká unie a OSN nedávno přijaly regionální akční plán pro otázku albinismu na období 2017–2021, což je pozitivní a konkrétní známka odhodlání vedoucích afrických politických činitelů; vyzývá k okamžitému a účinnému provedení tohoto plánu;

13.  vyzývá EU a její členské státy, aby byly i nadále v kontaktu se zeměmi, jichž se tento problém týká, a aby účinně podporovaly jejich úsilí formulovat politiky určené k naplňování zvláštních potřeb albínů a zaručení jejich práv na základě zásady nediskriminace a sociálního začlenění, a to tím, že jim poskytnou potřebnou finanční a technickou pomoc;

14.  vyzývá EU, aby i nadále bedlivě sledovala stav dodržování lidských práv albínů v Africe, zejména formou pravidelných zpráv a návazné činnosti svých delegací, a aby i nadále prosazovala výrazné zkvalitnění ochrany těchto osob a posílení jejich sociální integrace;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům Malawi a Tanzanie, Africké unii a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0314.
(2) Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 94.


Případy vůdce krymských Tatarů Achtema Čijgoze a novináře Mykoly Semeny
PDF 340kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2017 o případu krymskotatarských vůdců Achtema Čijgoze a Ilmiho Umerova a novináře Mykoly Semena (2017/2869(RSP))
P8_TA(2017)0382RC-B8-0545/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou a na prohloubenou a komplexní obchodní zónu volného obchodu,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Ukrajině a Krymu, o evropské politice sousedství a východním partnerství, a zejména na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o dohodách o přidružení a prohloubené a komplexní zóně volného obchodu s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou(1), na své usnesení ze dne 4. února 2016 o situaci v oblasti lidských práv na Krymu, zejména o situaci krymských Tatarů(2), na své usnesení ze dne 12. května 2016 o krymských Tatarech(3) a na své usnesení ze dne 16. března 2017 o ukrajinských vězních v Rusku a o situaci na Krymu(4),

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 25. září 2017 o situaci v oblasti lidských práv v dočasně okupované Autonomní republice Krym a v ukrajinském městě Sevastopol,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/262 ze dne 27. března 2014 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“ a na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 71/205 ze dne 19. prosince 2016 s názvem „Situace v oblasti lidských práv v Autonomní republice Krym a v ukrajinském městě Sevastopol“,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady, na základě nichž došlo k prodloužení sankcí uvalených na Ruskou federaci za její nezákonnou anexi Krymského poloostrova,

–  s ohledem na mezinárodní humanitární právo, a zejména na jeho ustanovení o okupovaných územích a o zacházení s civilním obyvatelstvem a jeho ochraně,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v řadě důvěryhodných zpráv, včetně nejnovější zprávy vysokého komisaře OSN pro lidská práva, se objevují důkazy o stále častějším porušování lidských práv na Krymu, které se dotýká zástupců krymských Tatarů, novinářů, pracovníků sdělovacích prostředků, blogerů i obyčejných lidí, kteří vystupují proti ruské okupaci či se jen snaží zdokumentovat zvěrstva páchaná faktickými orgány;

B.  vzhledem k tomu, že ve zprávě Úřadu OSN pro lidská práva ze dne 25. září 2017 o situaci v oblasti lidských práv v dočasně okupované Autonomní republice Krym a v ukrajinském městě Sevastopol se uvádí, že „byly zdokumentovány závažné případy porušování lidských práv, jako např. případy svévolného zatýkání a zadržování, nuceného zmizení, špatného zacházení a mučení a alespoň jeden případ mimosoudní popravy“;

C.  vzhledem k tomu, že krymský Tatar a místopředseda Medžlisu Ilmi Umerov byl za vyjádření nesouhlasu s nezákonnou anexí Krymského poloostrova odsouzen podle čl. 280 odst. 1 ruského trestního zákoníku, který se týká „veřejného vyzývání k činnosti zaměřené na porušování územní celistvosti Ruska“ ke dvěma letům odnětí svobody;

D.  vzhledem k tomu, že místopředseda Medžlisu Achtem Čijgoz byl za „organizování masových nepokojů“ dne 26. února 2014 odsouzen k osmi letům odnětí svobody;

E.  vzhledem k tomu, že novinář Mykola Semena byl podle čl. 280 odst. 1 ruského trestního zákoníku, který se týká „veřejného vyzývání k činnosti zaměřené na porušování územní celistvosti Ruska“ odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce dvou a půl let a ke tříletému zákazu provozování novinářské činnosti;

F.  vzhledem k tomu, že nedávná rozhodnutí soudu ukazují, že soudní systém se používá jako politický nástroj k represím vůči osobám, které vystupují proti ruské anexi Krymského poloostrova;

G.  vzhledem k tomu, že podle informací dochází ve věznicích v řadě případů k únosům, nucenému zmizení a používá se v nich také mučení a kruté a ponižující zacházení; vzhledem k tomu, že se mučení používá k získání falešných důkazů o vině; vzhledem k tomu, že tato údajná obvinění nebyla dodnes řádně vyšetřena;

H.  vzhledem k tomu, že na Krymu probíhá rozsáhlé vyvlastňování veřejného a soukromého majetku bez náhrady, aniž by se přihlíželo k ustanovením mezinárodního humanitárního práva, která chrání majetek před zabavením nebo zničením;

I.  vzhledem k tomu, že na Krymu došlo k výraznému omezení možnosti občanské společnosti fungovat, jelikož byla ukončena činnost sdělovacích prostředků, což nadměrně zasáhlo komunitu krymských Tatarů, jejich právo na informace a právo na zachování vlastní kultury a identity;

J.  vzhledem tomu, že anexe Krymu Ruskou federací je nezákonná a porušuje mezinárodní právo a evropské dohody, které podepsala jak Ruská federace, tak i Ukrajina, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda z roku 1994 a Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ukrajinou a Ruskou federací z roku 1997;

K.  vzhledem k tomu, že v průběhu anexe musí být za ochranu obyvatel a občanů Krymu odpovědná Ruská federace, a to prostřednictvím faktických orgánů přítomných v dané oblasti;

1.  odsuzuje odsouzení krymskotatarského vůdce a místopředsedy Medžlisu Ilmiho Umerova, místopředsedy Medžlisu Achtema Čijgoze a novináře Mykoly Semeny; požaduje zrušení těchto rozsudků a okamžité a bezpodmínečné propuštění I. Umerova a A. Čijgoze a okamžité a bezpodmínečné zrušení všech bodů obžaloby vznesené proti panu Semenovi;

2.  důrazně odsuzuje tvrdé rozsudky udělené na základě absurdních soudních řízení a pochybných obvinění vůdčím osobnostem krymskotatarské komunity a dalším osobám vystupujícím proti ruské anexi, jako jsou Uzair Abdullajev, Tejmur Abdullajev, Zevri Abseutov, Rustem Abiltarov, Muslim Alijev, Refat Alimov, Ali Asanov, Volodymyr Baluch, Enver Bekirov, Oleksij Bessarabov, Hlib Šablij, Oleksij Čirnij, Mustafa Degermendži, Emil Džemadenov, Arsen Džeparov, Volodymyr Dudka, Pavlo Hryb, Rustem Ismajlov, Mykola Karpjuk, Stanislav Klych, Andrij Kolomyjec, Oleksandr Kolčenko, Oleksandr Kostěnko, Emir-Usein Kuku, Sergej Litvinov, Enver Mamutov, Remzi Memetov, Jevhen Panov, Jurij Primov, Volodymyr Prysyč, Ferat Sajfullajev, Ejder Saledinov, Oleg Sencov, Vadym Siruk, Oleksij Stohnij, Redvan Sulejmanov, Roman Suščenko, Mykola Šiptur, Dmytro Štyblikov, Viktor Ščur, Rustem Vajtov, Valentyn Vyhovskij, Andriy Zachtěj a Ruslan Zejtullajev; požaduje zrušení jejich rozsudků a okamžité propuštění zadržovaných;

3.  odsuzuje diskriminační opatření, která zavedly tzv. orgány zejména proti původní komunitě krymských Tatarů, porušování jejich majetkových práv a stále častější zastrašování tohoto společenství a osob, které se stavějí proti ruské anexi, v rámci jejich politického, společenského a ekonomického života;

4.  domnívá se, že na základě zákazu činnosti Medžlisu a jeho označením za extremistickou organizaci dne 26. dubna 2016 a na základě zákazu návratu jeho vedoucích představitelů na poloostrov došlo k závažnému porušení práv krymských Tatarů; znovu důrazně opakuje svou výzvu k okamžitému zrušení souvisejících rozhodnutí a jejich účinku a k dodržování nařízení Mezinárodního soudního dvora ze dne 19. dubna 2017 o dočasných opatřeních v rámci řízení, které zahájila Ukrajina proti Ruské federaci, v němž se uvádí, že Ruská federace nesmí „žádným způsobem omezovat možnost společenství krymských Tatarů ponechat si své zastupitelské orgány, včetně Medžlisu“;

5.  připomíná, že represivní opatření a uplatňování právních předpisů týkajících se extremizmu, terorizmu a separatizmu vedly k výraznému zhoršení situace v oblasti lidských práv na Krymském poloostrově a k rozsáhlému porušování svobody projevu a sdružování, že lidé jsou systematicky nuceni přijmout ruské občanství a že na Krymu nejsou zaručeny základní svobody; požaduje zrušení diskriminačních právních předpisů a poukazuje na to, že je nutné zajistit zodpovědnost za porušování lidských práv na tomto poloostrově;

6.  důrazně odsuzuje převládající praxi, kdy jsou vězněné osoby převáženy do vzdálených regionů Ruska, jelikož jim to velmi znesnadňuje komunikaci s rodinnými příslušníky a přáteli a organizacím na ochranu lidských práv to znemožňuje sledovat jejich zdravotní stav; poukazuje na to, že tato praxe je v rozporu s platnými ruskými právními předpisy, zejména s článkem 73 trestního zákoníku, podle něhož se má trest vykonávat v regionu, v němž má odsouzený trvalé bydliště nebo v němž byl vynesen rozsudek;

7.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a delegaci EU v Rusku, aby pozorně sledovaly probíhající soudní řízení a věnovaly pozornost tomu, jak se se zadrženými osobami zachází; vyjadřuje znepokojení zejména nad zprávami o používání psychiatrické léčby jako určité formy trestu; očekává, že delegace EU, ESVČ a velvyslanectví členských států budou tato soudní řízení pozorně sledovat a že se budou snažit získat přístup k zadrženým osobám před zahájením soudního řízení, v jeho průběhu i po jeho ukončení;

8.  vyzývá Evropský soud pro lidská práva, aby veškeré žádosti obyvatel Krymu o nápravu projednal jako nejvyšší prioritu, jelikož ruský soudní systém není schopen zajistit v těchto případech nápravu, resp. ji nezajišťuje;

9.  odsuzuje represivní opatření proti nezávislým sdělovacím prostředkům zastupujícím menšinová společenství a naléhavě vyzývá ruské orgány, aby přestaly vytvářet právní a správní překážky, jež brání jejich fungování;

10.  vyzývá k tomu, aby měli mezinárodní pozorovatele situace v oblasti lidských práv, včetně specializovaných struktur v rámci OSN, OBSE a Rady Evropy, neomezený přístup na Krymský poloostrov, aby mohli vyšetřit situaci na Krymu, a aby byly vytvořeny nezávislé monitorovací mechanismy; podporuje iniciativy pod vedením Ukrajiny, jejichž cílem je vyřešit tyto problémy na půdě Rady pro lidská práva a Valného shromáždění; vyzývá ESVČ a zvláštního zpravodaje Evropské unie pro oblast lidských práv, aby věnovali trvalou pozornost situaci v oblasti lidských práv na Krymském poloostrově a poskytovaly Parlamentu pravidelné informace;

11.  vyzývá Komisi, aby podporovala projekty a výměny zaměřené na zlepšení kontaktů mezi lidmi a také ty, které prosazují budování míru, řešení konfliktů, usmíření a mezikulturní dialog, včetně projektů a výměn na území Krymu; podporuje možnost vyhnout se po dohodě s Kyjevem byrokratickým překážkám a podporuje flexibilnější postupy, které by mezinárodním pozorovatelům, včetně poslanců, zajistily snadnější přístup na poloostrov, aniž by se to vykládalo jako uznání anexe;

12.  poukazuje na to, že restriktivní opatření by měla být uložena vůči všem osobám odpovědným za hrubé porušování lidských práv, včetně těch krymských a ruských úředníků, kteří jsou přímo odpovědni za obvinění a odsouzení Achtema Čijgoze, Mykoly Semeny a Ilmiho Umerova, přičemž mezi tato opatření by mělo patřit zmrazení jejich majetku v unijních bankách a zákaz cestování; znovu opakuje, že podporuje rozhodnutí EU zakázat dovoz z Krymu a vývoz určitého zboží a technologií, investic, obchodu a služeb na Krym;

13.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že řada dětí na Krymu musí vyrůstat bez otce, protože jejich otcové, včetně osob, které byly převezeny do vzdálených částí Ruské federace, byli de facto jako političtí vězni nezákonně zbaveni svobody; považuje to za zcela zjevné porušení mezinárodních lidských práv, práv dítěte a mezinárodních povinností Ruské federace, jako je Úmluva OSN o právech dítěte; vyzývá ruské orgány a faktické krymské orgány, aby uvedeným osobám umožnily se pravidelně stýkat se svými rodinnými příslušníky, zejména s nezletilými;

14.  připomíná Ruské federaci coby de facto okupační mocnosti, která má nad Krymem faktickou kontrolu, že je plně odpovědná za ochranu krymských občanů před svévolnými soudními či správními opatřeními a že je ze stejného důvodu vázána mezinárodním humanitárním právem a má povinnost zajistit ochranu lidských práv na poloostrově;

15.  podporuje svrchovanost, nezávislost, jednotu a územní celistvost Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a znovu odsuzuje nezákonnou anexi Autonomní republiky Krym a města Sevastopol ze strany Ruské federace; podporuje politiku EU a jejích členských států, která spočívá v neuznání nezákonné anexe Krymu a v uvalení restriktivních opatření přijatých v této souvislosti; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad pokračující rozsáhlou militarizací krymského poloostrova ze strany Ruska, která ohrožuje regionální i celoevropskou bezpečnost;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům, prezidentu Ukrajiny, vládě a parlamentu Ukrajiny a Ruské federace, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Medžlisu krymskotatarského národa a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0018.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0043.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0218.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0087.


Situace na Maledivách
PDF 334kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2017 o situaci na Maledivách (2017/2870(RSP))
P8_TA(2017)0383RC-B8-0549/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Maledivách, zejména na usnesení ze dne 16. září 2004(1), ze dne 30. dubna 2015(2) a ze dne 17. prosince 2015(3),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), mezi jehož smluvní strany patří i Maledivy,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na obecné pokyny EU týkající se trestu smrti,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, zejména na její články 2, 7 a 19,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989,

–  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese ze dne 27. července 2017,

–  s ohledem na zprávu z pracovní cesty předloženou na 5. meziparlamentním setkání výborů EU-Maledivy, které se konalo ve dnech 8. a 9. února 2016,

–  s ohledem na prohlášení o situaci na Maledivách, které dne 25. července 2017 vydala delegace EU na Maledivách společně s velvyslanectvími členských států EU a velvyslanectvími Kanady, Norska, Švýcarska a Spojených států akreditovanými na Maledivách,

–  s ohledem na prohlášení tiskového mluvčího místopředsedkyně Evropské komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o odsouzení bývalého prezidenta Malediv Muhammada Našída ze dne 14. března 2016,

–  s ohledem na prohlášení zvláštní zpravodajky OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy Agnès Callamardové ze dne 3. srpna 2017 o „bezprostředně hrozícím“ obnovení poprav na Maledivách,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU udržuje s Maledivami dlouhodobé vztahy a statisíce evropských turistů každoročně cestuje na Maledivy;

B.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv na Maledivách se od prvních demokratických voleb v této zemi, které se konaly v roce 2008, a od okamžiku, kdy byl její první demokraticky zvolený prezident Muhammad Našíd v roce 2012 vyhnán, dramaticky zhoršila;

C.  vzhledem k tomu, že dochází k oslabování politických a občanských svobod, svévolnému zadržování vedoucích představitelů opozice, útokům na sdělovací prostředky, rostoucí náboženský konzervatismus vede k poklesu náboženské svobody a tolerance a prezident Abdalláh Jamín, bývalý vůdce Pokrokové strany Malediv, a jeho vláda usilují o pevnější uchopení moci;

D.  vzhledem k tomu, že dne 22. srpna 2017 bezpečnostní síly násilně uzavřely parlament (Majlis), což opoziční poslanci popsali jako pokus znemožnit projednání návrhu na odvolání předsedy parlamentu;

E.  vzhledem k tomu, že členové opozičních stran, nezávislí novináři a obránci lidských práv informují o zvýšeném počtu hrozeb a útoků ze strany úřadů, policie a extremistických skupin;

F.  vzhledem k tomu, že v březnu 2015 byl Muhammad Našíd, první demokratický zvolený prezident Malediv, odsouzen k 13. letům odnětí svobody na základě obvinění z terorismu; vzhledem k tomu, že z 85 poslanců parlamentu je 12 členů opozice postaveno před soud, nejméně třem byly zabaveny jejich cestovní pasy a alespoň jeden je nadále svévolně zadržován; vzhledem k tomu, že v roce 2018 se mají v zemi uskutečnit prezidentské volby;

G.  vzhledem k tomu, že se se znepokojením hovořilo o značně zpolitizované maledivské soudní moci, která po léta zneužívala své pravomoci a rozhodovala ve prospěch strany, která je právě u moci, a proti opozičním politikům; vzhledem k tomu, že právo na spravedlivý proces stále ještě není zaručeno a příslušné zásady představují základní prvky právního státu;

H.  vzhledem k tomu, že parlament Malediv přijal dne 9. srpna 2016 „zákon o ochraně pověsti a dobrého jména a o svobodě projevu“, který stanoví řadu omezení svobody projevu a uděluje vládě pravomoc zrušit nebo pozastavit licence provozovatelům vysílání, vydavatelům, internetovým stránkám a jiným sdělovacím prostředkům;

I.  vzhledem k tomu, že prezident Malediv v srpnu 2016 ratifikoval řadu změn zákona o svobodě shromažďování, které omezily prostory vyhrazené pro zákonné protesty;

J.  vzhledem k tomu, že podle zjištění výboru Meziparlamentní unie pro lidská práva poslanců jsou Maledivy jednou ze zemí s nejhorší situací na světě, pokud jde o útoky na opoziční poslance parlamentu, protože tamní opoziční politici jsou běžně zastrašováni, zatýkáni a vězněni; vzhledem k tomu, že svoboda projevu, svoboda sdělovacích prostředků, svoboda sdružování a demokratický pluralismus jsou stále více v ohrožení, neboť došlo k zatčení a obvinění stovek účastníků protivládních protestů; vzhledem k tomu, že roste počet důkazů o tom, že trestní obvinění vznesená proti politickým oponentům prezidenta Jamína mohla být politicky motivována;

K.  vzhledem k tomu, že prezident Jamín opakovaně ohlásil svůj záměr pokračovat v provádění státem schválených poprav a ukončit 60 let trvající moratorium; vzhledem k tomu, že v asijsko-tichomořském regionu zrušilo dvacet států trest smrti a sedm dalších trest smrti v praxi neprovádí;

L.  vzhledem k tomu, že na Maledivách je v současné době nejméně 20 osob odsouzeno k trestu smrti a z toho alespoň pět osob bylo v době zatčení mladších 18 let; vzhledem k tomu, že maledivské právní předpisy v rozporu s mezinárodním právem umožňují odsoudit nezletilé osoby k trestu smrti, který je odložen do doby, než nezletilá osoba dosáhne věku 18 let; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy naléhavě vyzvala vládu Malediv, aby popravy neobnovovala;

M.  vzhledem k tomu, že nejméně ve třech případech, a to v případě Husseina Humaama Ahmeda, Ahmeda Murratha a Mohameda Nabíla, potvrdil nejvyšší soud Malediv trest smrti vynesený v soudních procesech, které nesplňovaly mezinárodně uznávané normy; vzhledem k tomu, že všem třem nyní bezprostředně hrozí poprava;

N.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní komise právníků nedávno odsoudila pozastavení oprávnění 56 maledivským právníkům, což je třetina právníků, kteří v této zemi vykonávají právnickou praxi, přičemž všichni se připojili k výzvě k reformám soudního systému, které by zajistily nezávislost soudnictví;

O.  vzhledem k tomu, že panuje také znepokojení nad rostoucí militantností radikálních islamistů a nad množstvím zradikalizovaných mladých mužů a žen, kteří údajně vstoupili do řad IS/Dá´iše;

P.  vzhledem k tomu, že blogger a důrazný kritik vlády Jamín Rašíd byl dne 23. dubna 2017 zavražděn; vzhledem k tomu, že novinář Ahmed Rilwan se od srpna 2014 pohřešuje a jsou obavy, že je mrtev; vzhledem k tomu, že blogger Ismail Rašíd byl v roce 2012 pobodán a zraněn;

1.  vyjadřuje hluboké politování nad zhoršující se politickou a lidskoprávní situací na Maledivách a nad stále více autoritářským režimem prezidenta Abdalláha Jamína a jeho vlády, což vytváří atmosféru strachu a ohrožuje pokrok dosažený v této zemi v posledních letech v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu, zejména s ohledem na volby, které se mají konat v roce 2018;

2.  odsuzuje schválení zákona o hanobení a svobodě projevu v roce 2016, jehož cílem je omezit svobodu projevu, a změny zákona o svobodě shromažďování z roku 2016 omezující právo na shromažďování; vyzývá vládu Malediv, aby uvedla všechny vnitrostátní právní předpisy do souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv a zrušila výše uvedené zákony;

3.  vyjadřuje politování nad zákroky proti politickým oponentům na Maledivách a vyzývá vládu, aby v plném rozsahu zprostila obvinění bývalého prezidenta Muhammada Našída a aby okamžitě a bezpodmínečně propustila všechny osoby, které jsou zadržovány z politických důvodů, včetně Qasima Ibrahima, vůdce Republikánské strany (Jumhoory Party); připomíná vládě její mezinárodní závazky dodržovat základní svobody a práva vyplývající z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, k nimž patří minimální záruky spravedlivého procesu;

4.  vyzývá nejvyšší soud Malediv, aby okamžitě odvolal pozastavení činnosti v případě těch z celkem 56 právníků, vůči nimž bylo toto opatření v září 2017 přijato a je stále v platnosti; znovu vyzývá vládu, aby zajistila plnou nezávislost a nestrannost soudní moci a zaručila všem občanům právo na spravedlivé a transparentní soudnictví bez politického ovlivňování;

5.  znovu zdůrazňuje důsledné odmítání trestu smrti ze strany EU, a to ve všech případech bez výjimky; vyzývá ke všeobecnému zrušení tohoto trestu; důrazně odsuzuje oznámení o znovuzavedení trestu smrti na Maledivách a naléhavě vyzývá vládu a parlament Malediv, aby respektovaly moratorium na používání trestu smrti, které je v platnosti již více než 60 let;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby veřejně vyzvaly prezidenta Jamína a vládu Malediv, aby přezkoumaly všechny případy, kdy byl udělen trest smrti, s cílem zajistit dodržování mezinárodně uznávaných a ústavně zaručených práv na spravedlivý proces; vyzývá vládu, aby okamžitě zrušila všechny tresty smrti udělené nezletilým a aby zakázala popravy mladistvých pachatelů;

7.  domnívá se, že jediným způsobem, jak vyřešit zhoršující se situaci v oblasti demokracie, lidských práv a svobod na Maledivách, je prostřednictvím skutečného dialogu za účasti všech politických stran a ostatních představitelů občanské společnosti;

8.  vyzývá vládu Malediv, aby dodržovala a plně prosazovala právo protestovat, svobodu projevu, sdružování a shromažďování a svobodu svědomí, stejně jako svobodu náboženského vyznání a přesvědčení, a to bez ohledu na většinové náboženství;

9.  vyzývá vládu Malediv, aby ukončila beztrestnost samozvaných „strážců zákona“, kteří používali násilí proti lidem zasazujícím se o náboženskou toleranci, proti poklidným demonstrantům, kritickým sdělovacím prostředkům a občanské společnosti;

10.  odsuzuje násilné uzavření maledivského parlamentu jeho členům a obtěžování, zastrašování a zatýkání zvolených členů parlamentu;

11.  odsuzuje přetrvávající zastrašování novinářů, bloggerů a obránců lidských práv na Maledivách a hrozby namířené proti nim, zatýkání novinářů a útoky na ně a vynucené zavírání zpravodajských agentur;

12.  vyzývá vládu, aby zajistila nestranné a nezávislé vyšetření smrti Jamína Rašída a únos Ahmeda Rilwana s cílem odhalit všechny osoby, které jsou za tyto činy odpovědné, a zajistit jejich postavení před soud;

13.  vyzývá maledivské orgány, aby zajistily, aby Komise pro lidská práva na Maledivách, Národní komise pro otázky integrity a volební komise mohly fungovat nezávisle a bez vměšování vlády; vyzývá vládu Malediv, aby plně spolupracovala s lidskoprávními mechanismy OSN, včetně zvláštních postupů a Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva;

14.  vyzývá EU, aby v plné míře využívala všechny nástroje, které má k dispozici, v zájmu podpory dodržování lidských práv a demokratických zásad na Maledivách, a to i tím, že zváží zavedení dočasných individuálně cílených sankcí proti osobám, které ohrožují lidská práva;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, OBSE/ODHIR, Radě Evropy a maledivské vládě.

(1) Úř. věst. C 140 E, 9.6.2005, s. 165.
(2) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 60.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0464.


Posílená spolupráce: Úřad evropského veřejného žalobce ***
PDF 310kWORD 41k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2017 k návrhu nařízení Rady, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (09941/2017 – C8-0229/2017 – 2013/0255(APP))
P8_TA(2017)0384A8-0290/2017

(Zvláštní legislativní postup – souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady (09941/2017),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0229/2017),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0290/2017),

1.  uděluje souhlas s návrhem nařízení Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.


Vězeňské systémy a podmínky ve věznicích
PDF 452kWORD 63k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2017 o vězeňských systémech a podmínkách ve věznicích (2015/2062(INI))
P8_TA(2017)0385A8-0251/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 4, 19, 47, 48 a 49,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (článek 3, článek 8), protokoly k této úmluvě a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, na Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1987 a na zprávy Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (články 3 a 5), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (článek 7) a Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na tyto obecné připomínky Výboru OSN pro práva dítěte: č. 10 (2007) o právech dětí v soudním systému pro mladistvé, č. 13 (2011) o právu dítěte na svobodu od všech forem násilí a č. 17 (2013) o právu dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti (článek 31),

–  s ohledem na Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězni a na deklarace a zásady přijaté Valným shromážděním; s ohledem na Standardní minimální pravidla OSN týkající se výkonu soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla) přijatá Valným shromážděním, s ohledem na pokyny Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem; s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy, zejména na doporučení CM/Rec (2006)2 k evropským vězeňským pravidlům, doporučení CM/Rec (2006)13 o vazbě, podmínkách jejího výkonu a zárukách proti jejímu zneužití, doporučení CM/Rec (2008)11 o evropských pravidlech pro mladistvé pachatele vystavené sankcím nebo opatřením, doporučení CM/Rec (2010)1 o pravidlech Rady Evropy pro výkon podmíněných trestů a doporučení CM/Rec (2017)3 o evropských pravidlech týkajících se sankcí a opatření uplatňovaných ve Společenství, s ohledem na doporučení přijatá Parlamentním shromážděním Rady Evropy,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 18. ledna 1996 o špatných podmínkách ve věznicích v Evropské unii(1), ze dne 17. prosince 1998 o vězeňských podmínkách v Evropské unii: zlepšení a alternativní tresty(2), ze dne 25. listopadu 2009 o víceletém programu 2010-2014 k prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Stockholmský program)(3) a ze dne 15. prosince 2011 o podmínkách zadržování osob v EU(4),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy(5),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii(6) („přemísťování vězňů“),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty(7) („probace a alternativní tresty“),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy Evropské unie(8) („evropský příkaz k dohledu “),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení(9),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva s názvem „Criminal detention and alternatives: fundamental rights aspects in EU cross-border transfers“ (Zadržení v rámci trestního řízení a alternativy k němu: aspekty základních práv při přeshraničním předávání osob v EU),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 14. června 2011 nazvanou „Posilování vzájemné důvěry v evropském soudním prostoru – Zelená kniha o uplatňování právních předpisů EU souvisejících s trestním soudnictvím v oblasti zadržení“ (COM(2011)0327),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C–404/15 a C–659/15 PPU, Pál Aranyosi a Robert Căldăraru,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů do teroristických organizací(10)na příručku Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) o zacházení s násilnými extremistickými vězni a o předcházení radikalizaci vedoucí k násilí ve věznicích(11),

–  s ohledem na písemné prohlášení 0006/2011 ze dne 14. února 2011 o porušování základních práv vězněných osob v Evropské unii,

–  s ohledem na úmluvy, doporučení a usnesení Rady Evropy týkající se otázek vězeňství,

–  s ohledem na bílou knihu Rady Evropy o přeplněnosti věznic ze dne 28. září 2016,

–  s ohledem na doporučení CM/Rec (2012) 12 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o zahraničních vězních, které přijal Výbor ministrů dne 10. října 2012,

–  s ohledem na doporučení CM/Rec (2012) 5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o evropském etickém kodexu vězeňské služby, které přijal Výbor ministrů dne 12. dubna 2012,

–  s ohledem na příručku Rady Evropy pro vězeňskou a probační službu ohledně radikalizace a násilného extremismu,

–  s ohledem na studie Evropského střediska pro sledování věznic (European Penal Observatory, EPO) „From national practices to European guidelines: interesting initiatives in prisons management“ (Od vnitrostátních postupů k evropským pokynům: zajímavé iniciativy v oblasti správy věznic) z roku 2013 a „National monitoring bodies of prison conditions and the European standards“ (Vnitrostátní orgány pro monitorování podmínek ve věznicích a evropské normy) z roku 2015,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0251/2017),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo ve věznicích v Evropské unii drženo více než půl milionu osob, přičemž toto číslo zahrnuje jak odsouzené osoby ve výkonu definitivního trestu, tak osoby obviněné ze spáchání trestného činu, které se nacházejí ve vazbě;

B.  vzhledem k tomu, že za vězeňské podmínky a správu věznic sice nesou odpovědnost členské státy, ale že i přesto hraje EU při ochraně základních práv zadržených osob a při budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva důležitou úlohu; vzhledem k tomu, že podpora výměny osvědčených postupů mezi členskými státy, které čelí společným problémům, v souvislosti s nimiž vyvstávají skutečné bezpečnostní otázky na území celé Evropy, spadá do pravomocí Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že situace ve věznicích a někdy ponižující a nelidské vězeňské podmínky, které panují v některých členských státech, vzbuzují krajní znepokojení, jak vyplývá ze zpráv mj. Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání při Radě Evropy;

D.  vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic je v Unii stále přetrvávajícím problémem, což uznala více než třetina členských států a o čemž svědčí zprávy, jako např. nejnovější vydání roční trestní statistiky Rady Evropy (SPACE) ze dne 14. března 2017; a vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic byla Evropským soudem pro lidská práva označena za porušení článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

E.  vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic komplikuje vydávání nebo předávání odsouzených osob kvůli obavám ze špatných podmínek ve věznicích v přijímacím státě; vzhledem k tomu, že se situace v některých členských státech dále zhoršuje, přičemž v některých věznicích se dokonce stává neudržitelnou;

F.  vzhledem k tomu, že přeplněnost věznic má velice neblahý vliv na kvalitu vězeňských podmínek, může přispět k radikalizaci, má nepříznivé účinky na zdraví a životní podmínky vězňů, je překážkou navrácení do běžného života a přispívá k tomu, že vězeňský personál musí pracovat v nebezpečném, komplikovaném a nezdravém prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku ze dne 6. října 2005 ve věci Hirst v. Spojené království potvrdil, že všeobecné a automatické odejmutí volebního práva vězňům není slučitelné s demokracií; vzhledem k tomu, že v roce 2011 se parlamentních voleb v Polsku zúčastnilo 58,7 % vězňů oprávněných volit;

H.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný vzájemný vztah mezi přísností trestů a poklesem míry kriminality;

I.  vzhledem k tomu, že pro některé zranitelné skupiny osob, jako jsou nezletilí, starší osoby, těhotné ženy a osoby trpící vážnými duševními nebo tělesnými chorobami či poruchami, představuje uvěznění obzvláště nevhodné řešení; vzhledem k tomu, že tyto osoby potřebují vhodný přístup přizpůsobený jejich potřebám;

J.  vzhledem k tomu, že článek 37 Úmluvy OSN o právech dítěte stanoví, že zbavení dítěte svobody se „používá pouze jako krajní opatření a na co nejkratší možnou dobu“ a že takové dítě „musí být umístěno odděleně od dospělých, ledaže by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním zájmu“;

K.  vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu tvořily 20 % všech uvězněných v roce 2014 osoby ve vyšetřovací vazbě;

L.  vzhledem k tomu, že vazba by se měla využívat pouze jako krajní opatření; vzhledem k tomu, že děti by nikdy neměly být drženy v zařízení, které na ně může mít negativní vliv; vzhledem k tomu, že by se vždy mělo přihlížet ke specifickým potřebám dětí, které odpovídají jejich stádiu vývoje;

M.  vzhledem k tomu, že uvěznění, včetně vazby, by se mělo používat jen v zákonem odůvodněných případech a v případě vězňů, kteří nepředstavují vážné nebezpečí pro společnost, by měly být upřednostňovány alternativní tresty, jako je domácí vězení nebo jiná opatření, díky nimž by tyto osoby mohly zůstat v otevřeném nebo rodinném prostředí a měly by lepší přístup k sociálním službám, zdravotní péči a reintegračním službám;

N.  vzhledem k tomu, že mladiství pachatelé by v zásadě vždy měli mít nárok na alternativní opatření k zadržení, a to bez ohledu na to, jaký trestný čin spáchali;

O.  vzhledem k tomu, že podle údajů Rady Evropy za rok 2015 tvoří v průměru až 10,8 % osob držených v evropských věznicích cizinci, přičemž v roce 2014 činil tento podíl 13,7 %, a že se tyto osoby nejčastěji nacházejí ve vazbě, jelikož u nich údajně hrozí větší riziko útěku;

P.  vzhledem k tomu, že vězeňský personál plní zásadní funkci ve prospěch společenství a měl by se těšit takovým pracovním podmínkám, které by odpovídaly jeho kvalifikaci a zohledňovaly náročnost jeho práce; vzhledem k tomu, že s ohledem na obtížnou a citlivou povahu této práce jsou klíčem k zajištění dobrých podmínek ve věznicích opatření, mezi něž se řadí lepší počáteční i průběžná odborná příprava vězeňského personálu, zvýšení přidělených finančních prostředků, sdílení osvědčených postupů, důstojné a bezpečné pracovní podmínky a zvýšení stavu pracovníků; vzhledem k tomu, že průběžná odborná příprava by vězeňskému personálu pomohla řešit nové i objevující se problémy, jako je radikalizace ve věznicích;

Q.  vzhledem k tomu, že základním předpokladem zajištění lidských podmínek ve věznicích, a tedy i úspěšné koncepce věznění zaměřené na zlepšení řízení věznic, úspěšnou reintegraci vězňů do společnosti a snížení rizika radikalizace a recidivy je motivovaný, oddaný a respektovaný vězeňský personál;

R.  vzhledem k tomu, že sebepoškozování a násilné chování vězňů je mnohdy vyvoláno přeplněností věznic a žalostnými vězeňskými podmínkami; vzhledem k tomu, že dalším faktorem je i nedostatečná odborná příprava nebo kvalifikace personálu; vzhledem k tomu, že kvůli tomuto napětí musí personál v mnoha věznicích pracovat v mimořádně náročných podmínkách, což v několika případech v členských státech vedlo k protestním akcím v kolektivním vyjednávání;

S.  vzhledem k tomu, že efektivní vězeňská správa potřebuje k plnění svého bezpečnostního a rehabilitačního poslání dostatek finančních prostředků a personálu;

T.  vzhledem k tomu, že zákaz mučení či jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání je všeobecně platnou normou, která se vztahuje na dospělé i na děti, a že jakékoli porušení základních práv vězňů, které neplyne z omezení, jimiž se vyznačuje odnětí svobody, má neblahý vliv na lidskou důstojnost;

U.  vzhledem k tomu, že míra sebevražd spáchaných ve věznicích v EU je obzvláště znepokojivá;

V.  vzhledem k tomu, že radikalizace, k níž dochází v mnoha věznicích v EU, je jevem, který vzbuzuje vážné obavy a vyžaduje zvláštní pozornost a který je třeba řešit odpovídajícími prostředky na základě bezvýhradného dodržování lidských práv a mezinárodních závazků; vzhledem k tomu, že mezi příčiny nárůstu tohoto jevu mohou patřit nelidské vězeňské podmínky a přeplněnost věznic, což může vést ke zvýšení vlivu osob nabádajících k násilnému extremismu;

W.  vzhledem k tomu, že Unie v rámci Evropského programu pro bezpečnost zpřístupnila finanční prostředky určené na boj proti radikalizaci ve věznicích; vzhledem k tomu, že s ohledem na bezpečnostní situaci v Evropě by měl každý členský stát urychleně přijmout opatření zaměřená na prevenci radikalizace ve věznicích; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je klíčová výměna osvědčených postupů na evropské úrovni;

X.  vzhledem k tomu, že některé ze stávajících vězeňských systémů a zařízení a značná část budov, které se v současné době v řadě evropských zemí používají jako věznice, pocházejí z 19. století; vzhledem k tomu, že některé z těchto budov již nejsou vhodné pro používání v 21. století, neboť jsou v žalostném stavu, který je v rozporu se základními lidskými právy;

Y.  vzhledem k tomu, že z výzkumu vyplývá, že rozvoj zastupitelské demokracie a konstruktivního dialogu ve věznicích je pro vězně, personál i širší společnost prospěšný, neboť napomáhá ke zlepšení vztahů mezi personálem a vězni;

1.  je znepokojen vězeňskými podmínkami v některých členských státech a stavem celé řady evropských věznic; žádá členské státy, aby dodržovaly pravidla v oblasti zadržování vyplývající z nástrojů mezinárodního práva a norem Rady Evropy; poznamenává, že odnětí svobody neznamená odnětí důstojnosti; vyzývá členské státy, aby přijaly nezávislý mechanismus dozoru nad věznicemi, jak je stanoveno v Opčním protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (OPCAT);

2.  vyzývá členské státy, aby posílily své soudní systémy a investovaly do vzdělávání soudců;

3.  opětovně potvrzuje, že vězeňské podmínky jsou rozhodujícím faktorem pro uplatňování zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v prostoru svobody, bezpečnosti a práva Evropské unie, jak uvedl Soudní dvůr v případech Aranyosi a Căldăraru; připomíná klíčový význam zásady vzájemného uznávání rozsudků, která je stanovena ve Smlouvě o Evropské unii;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že přeplněnost věznic je v Evropě velice rozšířeným jevem; je znepokojen novými zprávami o přeplněnosti v některých členských státech; zdůrazňuje, že podle nejnovějšího vydání roční trestní statistiky Rady Evropy ze dne 14. března 2017 ve třetině evropských vězeňských zařízení počet vězňů stále převyšuje počet míst, která jsou v nich k dispozici; vyzývá členské státy, aby se řídily doporučeními bílé knihy Rady Evropy o přeplněnosti věznic ze dne 28. září 2016 a doporučením R(99) 22 Rady ministrů Rady Evropy ze dne 30. září 1999 ohledně přeplněnosti věznic a nárůstu počtu vězňů;

5.  poukazuje na to, že členské státy vypočítávají kapacitu věznic, a tedy i míru přeplněnosti, na základě prostorových parametrů, které se v jednotlivých členských zemích významně liší, což velmi ztěžuje, ne-li znemožňuje celounijní srovnání;

6.  vyjadřuje politování také nad tím, že přeplněnost věznic má často vážný dopad na bezpečnost vězeňského personálu i vězňů, přičemž ovlivňuje životní podmínky a zdraví, dostupné aktivity, zdravotní a psychologickou péči, dohled nad vězni a jejich návrat do běžného života; naléhavě vyzývá členské státy, aby zřídily systémy a databáze umožňující monitorování podmínek vězňů ve věznicích v reálném čase a aby zajistily účinné rozmístění vězněných osob;

7.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že zvýšení kapacity věznic není jediným řešením jejich přeplněnosti; přesto vyzývá členské státy, aby poskytly přiměřené zdroje na renovaci a modernizaci věznic s cílem upřednostnit malá zařízení s ubytováním pro omezený počet vězňů, zajistit důstojné vězeňské podmínky, vytvořit společné prostory, které by naplňovaly záměr poskytovat činnosti a umožnit socializaci, podpořit návrat vězňů do běžného života a jejich reintegraci do společnosti, dále rozvíjet vzdělávací zařízení a zajistit bezpečnější prostředí pro vězně i personál;

8.  domnívá se, že dobrým způsobem, jak předcházet recidivě a napomoci reintegraci do společnosti, je zavést pravidla pro zadržování osob, která by se lišila v závislosti na vězních a jejich nebezpečnosti; opět poukazuje na to, že opatření k reintegraci do společnosti musí být internalizována a je třeba s nimi začít již během pobytu ve věznici; vybízí členské státy, aby při rozhodování o rozmístění vězňů zohledňovaly druh trestné činnosti, kterou tito vězni páchali, aby se vězni, kterým byl uložen krátkodobý trest, a vězni odsouzení za méně závažné trestné činy nedostali do styku s vězni, kteří si odbývají dlouhodobý trest;

9.  vyzývá členské státy, aby všem vězňům připravily vyvážený program činností tak, aby mohli strávit mimo své cely tolik času, kolik je potřeba pro odpovídající úroveň lidské a sociální interakce a pro zmírnění pocitu frustrace a sklonu k násilí; zdůrazňuje, že ubytování poskytované vězňům, zvláště podmínky na spaní, musí respektovat lidskou důstojnost a soukromí a splňovat zdravotní a hygienické požadavky, přičemž by se náležitá pozornost měla věnovat klimatickým podmínkám a zejména podlahové ploše, objemu vzduchu v metrech krychlových, osvětlení, zabránění vysoké hladině hluku, topení a větrání; vyzývá členské státy, aby přijaly společnou definici „minimálního prostoru“, který by měl být poskytnut každé zadržené osobě; připomíná, že Komise nedávno uvedla, že členské státy mají možnost získat financování ze strukturálních fondů Unie;

10.  vyzývá členské státy, aby v rámci uplatňování sankcí zvážily najímání dobrovolníků, kteří by pomáhali odbornému personálu, s cílem vytvořit vazby, které podpoří reintegraci osob do společnosti; domnívá se, že úkoly dobrovolníků by měly být zřetelně odlišeny od úkolů, které provádí odborný personál, a měly by odpovídat jejich schopnostem;

11.  navrhuje, aby členské státy zřídily inspektoráty pro vězeňská zařízení (jak se již v některých členských státech děje), a mohly tak při hodnocení vězeňských podmínek vycházet ze zjištění nezávislých orgánů;

12.  je znepokojen rostoucí privatizací vězeňských systémů v EU a připomíná, že privatizace trestních systémů za sebou často zanechává řadu nezodpovězených otázek, pokud jde o její dopad na vězeňské podmínky a dodržování základních práv; vyjadřuje politování nad tím, že bylo vypracováno jen velmi málo srovnávacích studií, v nichž by byly posouzeny náklady a kvalita řízení ve veřejných i soukromých věznicích; zdůrazňuje, že hlavní úkoly v oblasti vedení, dohledu a soudní administrativy musí zůstat pod kontrolou státu;

13.  zdůrazňuje, že vazba musí zůstat krajním opatřením používaným pouze tehdy, je-li to skutečně nezbytné, a na co nejkratší dobu v souladu s vnitrostátním trestním řádem; vyjadřuje politování nad tím, že v řadě členských států je vazba v praxi systematicky používána, což v kombinaci se špatnými vězeňskými podmínkami, ale nejen s nimi vede k porušování základních práv vězňů; domnívá se, že řešení problému nadužívání vyšetřovací vazby vyžaduje inovativní přístup, včetně modernizace trestního řádu a posílení soudnictví;

14.  připomíná, že Evropská vězeňská pravidla přijatá Radou ministrů Rady Evropy zdůrazňují, že vězni by měli mít možnost účastnit se voleb a referend i dalších aspektů veřejného života, pokud jejich právo tak činit není omezeno vnitrostátním právem; připomíná, že účast ve volbách umožňuje vězňům stát se opět aktivními členy společnosti, což jim pomáhá na cestě k reintegraci; naléhavě žádá členské státy, aby vězňům usnadnily praktický přístup k volebnímu právu například tím, že ve dnech voleb zřídí ve věznicích volební místnosti s plentou;

15.  trvá na tom, že by mělo být zavedeno efektivní dlouhodobé řízení vězeňských systémů, které by snížilo počet vězňů díky častějšímu využívání jiných trestů než odnětí svobody, jako jsou například obecně prospěšné práce nebo elektronický dohled, a minimalizovalo využívání vyšetřovací vazby;

16.  vyzývá členské státy, aby propojily kárný rozměr trestu s rozvojem praktických dovedností a reedukace vězňů, s cílem umožnit lepší zvládání trestu, úspěšné opětovné začlenění do společnosti a snížení počtu případů recidivy; připomíná, že trest odnětí svobody vede ve srovnání s alternativními opatřeními k častější recidivě u krátkých trestů;

17.  vyzývá členské státy, aby zavedly opatření úpravy trestů, zejména u nejkratších trestů, a používaly především režim částečného výkonu trestu na svobodě, výkon trestu v době dovolené, aby nedocházelo ke ztrátě zaměstnání, výkon trestu prostřednictvím obecně prospěšných prací nebo častějším používáním domácího vězení a elektronického dohledu; rovněž tvrdí, že tresty by měly být více přizpůsobeny konkrétním osobám, aby mohly být vykonány lépe;

18.  domnívá se, že mají být nová opatření, která nejsou spojena s odnětím svobody, účinná, měla by být doplněna o další opatření, jako jsou trestněprávní, výchovné a sociální reformy, které mají za cíl podporovat reintegraci a kontakt s vnější společností a hospodářstvím; v tomto ohledu je přesvědčen, že vězeňské správy by měly navazovat vztahy s místními komunitami a vypracovávat informační dokumenty a shromažďovat statistické údaje s cílem přesvědčit veřejnost o tom, že opatření, která nejsou spojena s odnětím svobody, jsou nezbytná ke snížení recidivity a k zajištění dlouhodobé bezpečnosti v naší společnosti; v této souvislosti poukazuje na osvědčené postupy používané ve skandinávských zemích;

19.  vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnávací studii s cílem analyzovat alternativní opatření členských států a podporovala šíření osvědčených postupů jednotlivých států;

20.  vyzývá všechny členské státy, aby zavedly přísnější opatření týkající se sledování vězňů po opuštění věznice, jestliže byli odsouzeni za závažné činy; navrhuje, aby byla zavedena opatření týkající se sledování po propuštění na svobodu a svolávání slyšení vedeného soudcem za účasti probačních a mediačních úředníků za účelem vyhodnocení reintegrace do společnosti a rizika recidivy;

21.  zdůrazňuje, že rámcové rozhodnutí „probace a alternativní tresty“ stanoví mechanismy vzájemného uznávání, které se vztahují na opatření uplatňovaná členskými státy, jako jsou omezení pohybu, obecně prospěšné práce, omezení komunikace a vyhoštění ze země, a že rámcové rozhodnutí „evropský příkaz k dohledu“ stanoví totéž pro vazbu;

22.  žádá členské státy, aby se řídily specifickými doporučeními, která se týkají vězeňských podmínek pro zranitelné skupiny vězňů; vyjadřuje politování nad tím, že osoby trpící duševní chorobou jsou poměrně často zavírány do vězení a zůstávají v něm pouze proto, že mimo vězeňská zařízení neexistují vhodné služby, a připomíná, že podle Evropského soudu pro lidská práva může být neadekvátní zacházení s osobami trpícími duševní chorobou v rozporu s článkem 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v případě vězňů, kteří mají sebevražedné sklony, i s jejím článkem 2 (právo na život);

23.  s politováním konstatuje, že v některých členských státech se dostatečně nepřihlíží ke komplikované situaci starších a zdravotně postižených vězňů; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byli propouštěni starší a již invalidní vězni a aby zdravotně postižení vězni měli k dispozici nezbytnou infrastrukturu;

24.  vyzývá členské státy, aby zasáhly proti jakékoli formě diskriminace založené na sexuální orientaci nebo genderové identitě při zacházení s vězni s cílem zaručit práva vězňů na sexualitu;

25.  poukazuje na zvláštní potřeby vězněných žen, které musí mít přístup k odpovídajícím zdravotnickým službám a lékařským vyšetřením a k odpovídajícím hygienickým opatřením; vyzývá členské státy, aby se řídily platnými doporučeními, která se týkají zacházení s vězněnými ženami, a vyhnuly se tak jakékoli diskriminaci na základě pohlaví;

26.  považuje za nezbytné, aby byla zvláštní pozornost věnována potřebám žen ve věznicích v období těhotenství a po porodu a aby jim byl poskytnut odpovídající prostor pro kojení a kvalifikovaná a specializovaná péče o dítě; považuje za vhodné, aby byly zváženy alternativní modely, které berou ohled na dobré životní podmínky dětí ve věznicích; trvá na tom, že automatické oddělování matek od dětí způsobuje dětem vážné emoční poruchy a může být dodatečným trestem postihujícím jak matku, tak dítě;

27.  je znepokojen vysokým počtem sebevražd spáchaných ve vězení; vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni vypracovaly akční plán pro prevenci sebevražd zadržených osob;

28.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby vězni za účelem udržování svých rodinných vazeb byli v pravidelném kontaktu se svými rodinami a přáteli tím, že budou moci vykonávat trest v zařízeních nacházejících se poblíž svého bydliště, budou moci přijímat návštěvy, se souhlasem soudu a pod dohledem vězeňské správy telefonovat a používat elektronickou komunikaci; připomíná, že pojem rodina by měl být vykládán v širším smyslu a zahrnovat i vztahy, které nejsou formalizované; považuje za důležité, aby byly zaručeny podmínky přizpůsobené udržování těchto vazeb;

29.  nesouhlasí s politikou umisťování nebezpečných vězňů na různá místa, kterou používají některé členské státy, neboť představuje dodatečný trest postihující rodiny vězňů; naléhavě žádá, aby byla zavedena opatření, která by vězňům, kteří jsou ve výkonu trestu daleko od svých domovů, umožňovala, aby byli přesunuti blíže k domovu, pokud justiční orgán na základě právně relevantních důvodů nerozhodne jinak; připomíná, že podle Evropského soudu pro lidská práva může držení osoby ve věznici, která je od její rodiny tak vzdálena, že návštěvy rodinných příslušníků jsou velmi obtížné nebo dokonce nemožné, představovat porušení článku 8 EÚLP (právo na respektování soukromého a rodinného života);

30.  opakuje, že s dětmi ve věznicích je třeba jednat tak, aby byly vždy zohledněny jejich nejlepší zájmy, mimo jiné je vždy umisťovat odděleně od dospělých, a to i během přesunů ve věznici, a zaručit jim právo na styk s rodinou, nerozhodne-li soud jinak; s politováním konstatuje, že v některých členských státech jsou mladiství pachatelé zadržováni v zařízeních společně s dospělými, jsou tak vystaveni riziku zneužívání a násilí a nedostává se jim zvláštní péče, jakou zranitelná skupina potřebuje; připomíná, že ve směrnici (EU) 2016/800 o procesních zárukách pro děti je uvedeno, že alternativní opatření jsou vhodnější; vyzývá členské státy, aby zřídily docházková střediska pro mladistvé;

31.  připomíná, že nezletilým osobám ve výkonu trestu odnětí svobody by se mělo dostávat péče, ochrany a veškeré nezbytné individuální pomoci – sociální, výchovné, profesní, psychologické, lékařské a fyzické, kterou mohou potřebovat v souvislosti se svým věkem, pohlavím a osobností; vyzývá členské státy, aby u nejproblematičtějších nezletilých osob upřednostňovaly uzavřená vzdělávací střediska s pedopsychiatrickou péčí před výkonem trestu ve věznici; vyzývá členské státy, aby rozšířily speciální péči a zvláštní ochranu na nezletilé osoby ve výkonu trestu odnětí svobody;

32.  vyzývá členské státy, aby nezletilým osobám ve věznicích zajistily odpovídající možnosti vzdělávání; konstatuje, že nezletilé osoby ve výkonu trestu odnětí svobody musí mít přístup k programům, které je předem připravují na návrat do jejich komunity a věnují jim plnou pozornost, pokud jde o jejich emocionální a fyzické potřeby, jejich rodinné vztahy, bydlení, školní docházku a možnosti zaměstnání a společensko-ekonomické postavení;

33.  vyzývá Komisi, aby zřídila zvláštní pracovní skupiny skládající se ze zástupců ministerstev spravedlnosti členských států a vnitrostátních orgánů, jakož i nevládních organizací působících v této oblasti s cílem usnadnit výměnu osvědčených postupů;

34.  zdůrazňuje, že nezletilé osoby ve výkonu trestu odnětí svobody by měli udržovat pravidelné a smysluplné kontakty s rodiči, rodinou a přáteli prostřednictvím návštěv a korespondence s výjimkou případů, kdy jsou vyžadována omezení v zájmu spravedlnosti a dítěte; připomíná, že omezení tohoto práva nesmí nikdy sloužit jako trest;

35.  žádá Komisi, aby podpořila politiky, jejichž cílem bude překonávat možnou diskriminaci dětí vězněných rodičů, z hlediska posilování sociální integrace a tvorby inkluzivní a spravedlivé společnosti;

36.  uznává právo dětí udržovat přímé kontakty se svým rodičem ve výkonu trestu odnětí svobody a zároveň opakovaně potvrzuje právo vězně na rodičovství; v tomto ohledu se domnívá, že by věznice měly být vybaveny vhodnými prostory pro děti, kde jsou děti pod dozorem příslušně vyškolených zaměstnanců věznice, sociálních pracovníků a dobrovolníků z nevládních organizací, kteří mohou asistovat dětem a rodinám během návštěv ve věznici;

37.  vyzývá Komisi, aby posoudila možnost vypracovat memorandum o porozumění na úrovni EU, jehož cílem bude chránit zájmy nezletilých tím, že zajistí, aby byly rodičovské vztahy s uvězněnými rodiči zachovány, a umožní rodičům účastnit se důležitých okamžiků výchovy jejich dětí;

38.  zdůrazňuje, že osoby zadržované v jiném členském státě, než je členský stát, v němž mají bydliště, mají větší problémy s udržováním kontaktů se svými rodinami;

39.  vyzývá členské státy, aby se řídily platnými doporučeními, která se týkají zacházení s vězni, kteří jsou cizí státní příslušníci, a která vycházejí z jejich práva nebýt diskriminováni, a usnadnily zejména působení kulturních mediátorů;

40.  vyzývá členské státy, aby používaly samovazbu pouze jako krajní řešení v případech, kdy daný vězeň představuje nebezpečí pro spoluvězně nebo sobě samotnému, a aby zavedly veškeré možné mechanismy pro prevenci zneužívání; vyzývá členské státy, aby přestaly používat samovazbu u nezletilých;

41.  vyzývá členské státy, aby účinněji bojovaly proti fenoménu obchodování se zakázanými látkami a drogami ve věznicích;

42.  připomíná zásadu universálního práva na zdraví a vyzývá členské státy, aby ve vězení zaručily přístup k odpovídajícím zdravotnickým službám a příslušným možnostem v oblasti lékařské péče a aby vězňům zajistily přístup ke zdravotní péči, kdykoli je to třeba, a dostatečný počet kvalifikovaných lékařů v každé věznici; vyjadřuje znepokojení nad tím, že v řadě členských států je pro vězně obtížné dostat se k lékaři nebo získat psychologickou podporu;

43.  naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, aby vězňům s vážnými nebo chronickými chorobami včetně rakoviny byla poskytována specifická péče, kterou potřebují;

44.  vyzývá členské státy, v nichž taková praxe dosud neexistuje, aby uvažovaly o úpravách trestů vážně nemocných vězňů z humanitárních důvodů se souhlasem soudu a s ohledem na stupeň nebezpečnosti zadržovaného a stanovisko odborné komise;

45.  vyzývá členské státy, aby bojovaly proti stále častějšímu fenoménu radikalizace ve věznicích a současně dodržovaly svobodu vyznání a nedopouštěly se diskriminace na základě praktikované víry; zdůrazňuje, že každý jednotlivý program zaměřený na určitou skupinu vězňů, například na vězně považované za „radikalizované“, musí respektovat stejná kritéria lidských práv a mezinárodní závazky, které platí pro všechny ostatní vězně; doporučuje, aby vězeňské správy o radikalizaci jednotlivců informovaly příslušné orgány;

46.  zdůrazňuje, že nehumánní podmínky zadržování, špatné zacházení a přeplněnost věznic mohou představovat faktory, které zvyšují riziko radikalizace;

47.  domnívá se, že radikalizaci lze mimo jiné řešit lepším rozeznáváním prvotních příznaků tohoto fenoménu (např. prostřednictvím školení zaměstnanců a zkvalitnění zpravodajských služeb ve věznicích), zlepšením mechanismů k řešení extremistického chování, rozvíjením výchovných opatření a podporou mezináboženského dialogu a komunikace; domnívá se, že lepší poradenství, dostupnější psychologická péče a výměny zkušeností s deradikalizovanými jednotlivci mají pro boj proti radikalizaci zásadní význam; připomíná, že zejména mladí lidé jsou zranitelní tváří v tvář propagandě vedené teroristickými organizacemi; vyzývá členské státy, aby zavedly deradikalizační programy;

48.  je toho názoru, že mezi monitorovací činnost členských států by mělo patřit upozorňování justičních orgánů anebo vnitrostátních orgánů pověřených bojem proti terorismu na nejnebezpečnější radikalizované vězně;

49.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy s cílem předcházet radikalizaci ve věznicích a v zařízeních pro nezletilé a bojovat proti ní; připomíná, že prostřednictvím Evropského programu pro bezpečnost zpřístupnila EU finanční prostředky na podporu odborné přípravy vězeňského personálu s cílem bojovat proti radikalizaci ve věznicích; vyzývá členské státy, aby plně využívaly centrum excelence sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci (RAN) a obzvláště aby i nadále sdílely zkušenosti prostřednictvím související pracovní skupiny pro vězeňství a probaci;

50.  zdůrazňuje, že jedním z možných opatření pro omezení radikalizace ve věznicích je zavedení odlišných pravidel zadržení pro vězně, kteří jsou považováni za radikalizované nebo byli najati teroristickými organizacemi; varuje však, že jakákoli taková opatření by měla být zaváděna pouze po zvážení konkrétních případů a měla by se zakládat na soudním rozhodnutí a podléhat přezkumu, který budou provádět příslušné justiční orgány;

51.  zdůrazňuje, že vězeňský personál vykonává pro společnost velmi náročnou práci, a proto by měl dostávat odpovídající odměnu a těšit se důstojným pracovním podmínkám, mezi něž by mělo patřit bezplatné psychologické poradenství a specializované linky důvěry určené k zajištění podpory pro personál, jenž se potýká s problémy, které by mohly mít vliv na jeho práci;

52.  připomíná, že klíčem k zajištění bezpečných a odpovídajících podmínek zadržování ve věznicích je společenské uznání vězeňského personálu a jeho systematické vzdělávání; vybízí členské státy, aby sdílely informace a vyměňovaly si a uplatňovaly osvědčené postupy a přijaly pro svůj personál kodex chování a etiky; za tímto účelem vyzývá ke svolání „valného shromáždění“ vězeňské správy, jehož by se měli zúčastnit i zástupci vězeňského personálu;

53.  připomíná zásadní úlohu sociálního dialogu s vězeňským personálem a nutnost zapojit personál prostřednictvím informací a konzultací, zejména při přípravě nových koncepcí vězeňství určených ke zlepšení vězeňských systémů a podmínek, včetně těch, jejichž cílem je zabránit šíření hrozby radikalizace;

54.  vyzývá členské státy, aby zajistily pravidelný dialog mezi vězni a vězeňským personálem, neboť dobré pracovní vztahy mezi personálem a vězni jsou základem dynamické politiky bezpečnosti při zmírňování eskalace případných incidentů nebo při obnovování pořádku pomocí dialogu;

55.  vyzývá členské státy, aby přiměly ředitele věznic, aby se zavázali k tomu, že v každém zařízení zřídí vězeňskou radu;

56.  vyzývá Komisi, aby zorganizovala evropské fórum o podmínkách ve věznicích s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů mezi odborníky a pracovníky z praxe ve všech členských státech;

57.  vyzývá Komisi a orgány EU, aby v zájmu dodržování a ochrany základních práv vězňů, zejména zranitelných osob, dětí, duševně nemocných, osob se zdravotním postižením a žen, podnikly v rámci svých pravomocí nezbytné kroky, včetně přijetí společných evropských norem a pravidel pro zadržování, které budou platit ve všech členských státech;

58.  vyzývá Komisi, aby sledovala a shromažďovala informace a statistiky týkající se podmínek věznění ve všech členských státech a všech případů porušení základních práv vězněných osob na základě dodržování zásady subsidiarity; vyzývá členské státy, aby umožnily poslancům EP vstupovat do věznic a vazebních zařízení bez překážek;

59.  vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučením Rady Evropy č. 1656/2004 ze dne 27. dubna 2004 přijaly evropskou vězeňskou chartu;

60.  vyzývá členské státy, aby podporovaly politiku usilující o opětovné začlenění vězňů do civilního života, zejména politiku, jejímž cílem je odstranění strukturálních překážek, které brání reintegraci bývalých vězňů do společnosti, a aby zavedly politiky sledování trestů a alternativních trestů; připomíná, že recidiva je mnohem méně častá, jestliže vězni přejdou od života ve věznici k životu na svobodě postupně;

61.  domnívá se, že restorativní a ochranný charakter systémů trestního soudnictví s sebou automaticky nese větší respekt k lidské důstojnosti, neboť jeho cílem je ochrana společnosti a náprava osob prostřednictvím snazšího dosažení cílů trestu v oblasti reedukace, znovuzačlenění vězně do společnosti a snížení počtu případů recidivy; s politováním konstatuje, že rozvoj mediačních a restorativních postupů namísto používání disciplinárních řízení ve většině členských států EU naprosto chybí; vyzývá členské státy, aby upřednostňovaly takové politiky a právní předpisy, které se zaměřují na restorativní justici založenou na mediaci, jež využívá společenské, ekonomické a kulturní, nikoli čistě represivní nástroje;

62.  zdůrazňuje význam umožnění přístupu vězňů ke vzdělávání a odborným kvalifikacím; vyzývá členské státy, aby všem vězňům nabízely smysluplné činnosti, jako jsou možnosti vzdělávání nebo práce v souladu s mezinárodními normami s cílem resocializovat vězně a nabídnout jim nástroje pro život bez trestné činnosti po období stráveném ve vězení; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby vězni pracovali, připravovali se na zkoušky nebo navštěvovali během pobytu ve věznici vzdělávací kurzy, čímž by si lépe organizovali čas a připravovali se na opětovné začlenění do společnosti; domnívá se, že je nezbytné poskytnout nezletilým přístup ke školní docházce a k odborné přípravě;

63.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly nástroje na podporu návratu vězňů do pracovního života, které pomohou při vyhledávání pracovních možností v souladu s potřebami v dané oblasti, při organizaci co nejvíce individuálně přizpůsobeného vzdělávání a práce a dohledu nad nimi a při trvalém dialogu se zástupci zaměstnavatelů; nabádá členské státy, aby zavedly vzdělávací programy, které by motivovaly zaměstnavatele a soukromé společnosti k poskytování odborné přípravy vězňům s cílem zaměstnat tyto vězně po výkonu trestu; vyzývá členské státy, aby vytvořily pobídky, a to i finanční a daňové, pro zaměstnavatele, kteří zamýšlí zaměstnat vězně nebo pro bývalé vězně, aby si mohli založit vlastní podnik; rovněž vyzývá členské státy, aby zřídily kontaktní místa pro propuštěné vězně, která jim poskytnou informace a podporu při hledání zaměstnání i povinné distanční vzdělávání pod přísným dohledem;

64.  připomíná, že Evropský sociální fond je finančním nástrojem Unie, jehož cílem je zlepšovat vyhlídky na zaměstnání milionů Evropanů, zejména těch, pro něž je obtížné získat práci, včetně vězňů a bývalých pachatelů; vítá vytvoření projektů, které pomáhají vězňům opět se po výkonu trestu začlenit do společnosti a na trh práce;

65.  zdůrazňuje, že žádná práce, kterou vězeň vykonává, by neměla být považována za trest, a že je třeba bojovat proti případnému zneužívání; zdůrazňuje, že pracovní příležitosti nabízené vězňům by měly odpovídat současným pracovním normám a technikám a měly by být organizovány tak, aby odpovídaly moderním systémům řízení a výrobním postupům; vyzývá členské státy, aby odměňovaly práci ve věznicích lépe než dnes; vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnávací studii týkající se mezd vězňů v členských státech, jejímž cílem by bylo nalézt spravedlivou a udržitelnou výši odměňování, která by umožnila, aby každý vězeň pracoval;

66.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se programů pro výchovu, nápravu a reintegrace, především proto, aby zlepšily reintegraci vězňů po opuštění věznice, pomáhaly předcházet recidivitě a zabránily dalším případům radikalizace;

67.  vyzývá orgány EU, aby technicky a ekonomicky co nejvíce podporovaly zlepšení vězeňských systémů a podmínek, zejména v členských státech, které mají vážné finanční potíže;

68.  vyzývá Komisi, aby každých pět let od přijetí tohoto ustanovení zveřejňovala podrobné zprávy o stavu věznic/situaci ve věznicích v Evropě, včetně hloubkové analýzy kvality výchovy a vzdělávání poskytovaného vězňům a hodnocení výsledků (včetně míry recidivy) alternativních opatření uplatňovaných během zadržování;

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, komisaři Rady Evropy pro lidská práva a Evropskému výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

(1) Úř. věst. C 32, 5.2.1996, s. 102.
(2) Úř. věst. C 98, 9.4.1999, s. 299.
(3) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 12.
(4) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 82.
(5) Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.
(6) Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 27.
(7) Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102.
(8) Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20.
(9) Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 1.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2015)0410.
(11) www.unodc.org/documents/brussels/News/2016.10_Handbook_on_VEPs.pdf

Právní upozornění - Ochrana soukromí