Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 26. října 2017 - ŠtrasburkKonečné znění
Uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí
 Rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci ***I
 Obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky ***I
 Boj proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání v EU
 Hospodářská politika eurozóny
 Mandát k vyjednávání v souvislosti s obchodními jednáními s Austrálií
 Mandát k vyjednávání v souvislosti s obchodními jednáními s Novým Zélandem
 Kontrola uplatňování právních předpisů EU v roce 2015

Uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí
PDF 447kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 k uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (2016/2251(INI))
P8_TA(2017)0414A8-0297/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(1) (dále jen směrnice o odpovědnosti za životní prostředí),

–  s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu podle čl. 18 odst. 2 směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (COM(2016)0204),

–  s ohledem na články 4 a 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 37 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS(2),

–  s ohledem na změnu směrnice o odpovědnosti za životní prostředí prostřednictvím směrnice 2006/21/ES(3) o nakládání s odpady z těžebního průmyslu, směrnice 2009/31/ES(4) o geologickém ukládání oxidu uhličitého a směrnice 2013/30/EU(5) o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o hodnocení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v rámci REFIT (SWD(2016)0121), který je připojen ke zprávě Komise (COM(2016)0204),

–  s ohledem na informační sdělení výzkumné služby Evropského parlamentu ze dne 6. června 2016 s názvem „The implementation of the Environmental Liability Directive: a survey of the assessment process carried out by the Commission“(6),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0297/2017),

A.  vzhledem k tomu, že podle čl. 191 odst. 1 SFEU musí politika Unie v oblasti životního prostředí přispívat k sledování cílů, jako je ochrana zdraví jejích občanů, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, podpora uvážlivého a racionálního využívání přírodních zdrojů a podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení celosvětových a regionálních problémů v oblasti životního prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že se v čl. 191 odst. 2 SFEU uvádí, že politika Unie v oblasti životního prostředí musí být zaměřena na vysokou úroveň ochrany a založena na zásadě předběžné opatrnosti a na zásadách, že je nutné přijímat preventivní opatření, že škody na životním prostředí je nutné odstraňovat pokud možno na místě jejich vzniku a že znečišťovatel by za ně měl platit;

C.  vzhledem k tomu, že článek 11 SFEU stanoví, že do vymezení a provádění politik a činností Unie musí být zahrnuty požadavky na ochranu životního prostředí, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje;

D.  vzhledem k tomu, že článek 192 SFEU pověřuje Evropský parlament a Radu vymezením opatření, která je třeba přijmout, aby byly dosaženy obecné cíle Unie v oblasti životního prostředí(7);

E.  vzhledem k tomu, že článek 37 Listiny základních práv stanoví, že vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zlepšování jeho kvality musí být součástí politik Unie a musí být zaručeny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje;

F.  vzhledem k tomu, že způsobem, jak podpořit spolupráci a zajistit, aby všechny politiky Unie byly ve vzájemném souladu, je koordinovaná strategie v oblasti životního prostředí pro celou Unii;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí se v současné době vztahuje výlučně na škody na biologické rozmanitosti (chráněné druhy a přírodní stanoviště), vodě a půdě, které způsobí provozovatelé;

H.  vzhledem k tomu, že aby mohla být pokryta odpovědnost za škody na životním prostředí, vznikl spontánně trh finančního zajištění, který by ovšem nemusel stačit na to, aby pokryl specifické případy, například pokud jde o malé a střední podniky či specifické druhy operací (těžební plošiny, nukleární zařízení atd.);

I.  vzhledem k tomu, že k hlavním příčinám nejednotného uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí patří mimo jiné obtížný odhad v případě, že škoda na přírodním zdroji přesáhne stanovenou hranici, a skutečnost, že celá řada členských států nezavedla postup pro posuzování komentářů a připomínek nevládních organizací činných v oblasti životního prostředí a dalších příslušných sdružení;

J.  vzhledem k tomu, že v celé řadě členských států mají mnohé zúčastněné strany (nevládní organizace v oblasti životního prostředí, pojišťovny, provozovatelé a především dotyčné orgány) o směrnici o odpovědnosti za životní prostředí malé povědomí – a v některých případech žádné –, což je způsobeno mimo jiné tím, že nejsou k dispozici žádné pokyny, které by mohly pomoci při provádění těchto právních předpisů;

K.  vzhledem k tomu, že mnohé členské státy dosáhly pokroku při účinném plnění hlavních cílů spočívajících v prevenci a nápravě škod na životním prostředí; nicméně vzhledem k tomu, že v některých členských státech je směrnice o odpovědnosti za životní prostředí nadále prosazována nedostatečně;

L.  vzhledem k tomu, že z nejnovějších vědeckých objevů vyplývá, že znečištění z průmyslové činnosti může působit na životní prostředí i lidský organismus dosud netušeným nezpůsobem a že může ohrozit lidské zdraví, udržitelnost a rovnováhu biologických a biologicko-evolučních procesů;

1.  je si vědom významu studií a zpráv Komise zabývajících se posouzením provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a jeho dopadem na členské státy, jakož i významu doporučení pro účinné a souvislé provádění směrnice, podle nichž je třeba upřednostňovat harmonizaci vnitrostátních řešení a postupů v širším rámci právní odpovědnosti; v této souvislosti vítá vytvoření víceletého pracovního programu týkajícího se směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na období 2017–2020;

2.  se znepokojením konstatuje, že výsledky těchto zpráv svědčí o alarmující situaci ohledně účinného uplatňování dotyčné směrnice, a konstatuje, že v celé řadě členských států byla směrnice provedena nerovnoměrně a povrchně;

Aktuální stav provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

3.  konstatuje, že řada členských států nedodržela lhůtu pro provedení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a že dotyčná směrnice byla ve všech 27 členských státech provedena až v polovině roku 2010;

4.  domnívá se, že v důsledku diskrečních pravomocí stanovených ve směrnici o odpovědnosti za životní prostředí a značné jasnosti a nejednotného uplatňování klíčových pojmů, jakož i nedostatečně rozvinutých schopností a odbornosti nevedlo provedení této směrnice do vnitrostátních systémů odpovědnosti k vytvoření rovných podmínek a že, jak potvrdila Komise ve své zprávě, byla směrnice provedena velmi různorodě, a to pokud jde o právní i praktická hlediska, s tím, že počet případů se mezi členskými státy značně liší; domnívá se proto, že je třeba vyvinout další úsilí, aby bylo možné zajistit na evropské úrovni standardizaci právních předpisů;

5.  konstatuje, že tato nesourodost je také způsobena přílišnou obecností dotyčné směrnice, která byla vypracována podle modelu rámcové směrnice;

6.  lituje toho, že navzdory opatřením, která přijala Komise v souvislosti s pozdním provedením a záležitostmi souvisejícími s neplněním povinností, a navzdory skutečnosti, že se dotyčná směrnice vyznačuje mimořádnou pružností, sedm členských států se stále potýká s problémem nedodržení povinností;

7.  konstatuje, že členské státy oznamují případy škod na životním prostředí, které vedly k použití směrnice o odpovědnosti za životní prostředí(8), velmi rozdílným způsobem, což lze vysvětlit tím, že namísto dotyčné směrnice uplatňují vnitrostátní právní předpisy;

Omezená účinnost směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

8.  konstatuje, že účinnost směrnice o odpovědnosti za životní prostředí je v jednotlivých členských státech značně různorodá;

9.  zdůrazňuje, že jednou z hlavních překážek bránících účinnému a jednotnému uplatňování dotyčné směrnice je různý výklad a uplatňování „prahu významnosti“ u škod na životním prostředí, jakož i skutečnost, že není k dispozici dostatečný počet přesných údajů o správních nákladech pro veřejné orgány, včetně údajů o doplňkových a vyrovnávacích nápravách škod, a že se tyto údaje navíc rozcházejí a pro podniky nejsou k dispozici vůbec;

10.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí jsou jako „závažné“ označeny pouze ty incidenty, které způsobí smrt či vážné zranění, aniž by se odkazovalo na důsledky pro životní prostředí; zdůrazňuje proto, že i incident, který nezpůsobí smrt či vážné zranění, může mít závažný dopad na životní prostředí, a to kvůli svému rozsahu či dopadům např. na chráněné oblasti, chráněné druhy či obzvláště zranitelná stanoviště;

11.  lituje toho, že jsou některé činnosti s potenciálními negativními dopady na biologickou rozmanitost a životní prostředí – například potrubní přeprava nebezpečných látek, těžba a implantace invazivních nepůvodních druhů –, na které se v současnosti požadavek na objektivní odpovědnost nevztahuje; konstatuje, že zejména v případě škod na biologické rozmanitosti nepokrývají činnosti ve výčtu v příloze III dostatečně oblasti, jež potenciálně způsobují škody;

12.  poznamenává, že v článku 1 směrnice o odpovědnosti za životní prostředí by měl být rámec odpovědnosti za životní prostředí rozšířen tak, aby zahrnoval environmentální sanaci a ekologickou obnovu do původního stavu po ukončení pracovních činností, a to i v případě, kdy byly škody na životním prostředí způsobeny činnostmi nebo emisemi, jež byly výslovně schváleny příslušnými orgány;

13.  zdůrazňuje, že všechny zainteresované strany poukázaly na problémy spojené s ukládáním objektivní odpovědnosti za nebezpečnou činnost podle přílohy III směrnice o odpovědnosti za životní třetím stranám představujícím právní nástupce zodpovědného subjektu(9);

14.  připomíná zkušenosti s prováděním stávajících finančních zajištění, které ukázaly nedostatky, pokud jde o zajištění toho, aby provozovatelé byli schopni účinně pokrýt finanční povinnosti v případě, že jsou odpovědní za škody na životním prostředí, a je znepokojen případy, kdy provozovatelé nebyli schopni nést náklady na nápravu těchto škod;

15.  zdůrazňuje, že přetrvávají problémy, pokud jde o uplatňování směrnice na incidenty velkého rozsahu, zejména není-li možné identifikovat odpovědného znečišťovatele nebo pokud je znečišťovatel v platební neschopnosti nebo v úpadku;

16.  konstatuje, že náklady související se škodami na životním prostředí pro provozovatele, kteří za ně nesou odpovědnost, lze snížit prostřednictvím využívání nástrojů finančního zajištění (pokrývajících pojištění a alternativní nástroje, jako jsou bankovní záruky, dluhopisy, fondy či cenné papíry); domnívá se, že v rámci trhu finančního zajištění, na nějž se vztahuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, je poptávka nízká z důvodu nízkého počtu případů, k nimž v členských státech dochází, nedostatečné jasnosti některých pojmů směrnice a skutečnosti, že pojišťovací modely vznikají v mnoha členských státech pomalu v závislosti na vyspělosti trhu pro tyto nástroje;

17.  konstatuje, že možnosti zlepšit nabídku finančního zajištění brání nedostatek a rozporuplnost údajů týkajících se případů, na něž se vztahuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, jimiž EU disponuje;

18.  podněcuje členské státy k tomu, aby přijaly opatření ke zrychlení vytváření nástrojů finančního zajištění, včetně finančních mechanismů v případě platební neschopnosti, a trhů vhodnými hospodářskými a finančními subjekty, s cílem umožnit provozovatelům využití finančních záruk k pokrytí svých odpovědností;

19.  upozorňuje na studii proveditelnosti Komise týkající se konceptu celounijního nástroje pro sdílení rizik v případě průmyslových katastrof(10) a zdůrazňuje, že je třeba provést další analýzu a důkladnější studii proveditelnosti, pokud jde o klíčové právní a finanční otázky;

20.  s potěšením konstatuje, že pokud jde o uplatňování dotyčné směrnice v souvislosti s chráněnými druhy a přírodními stanovišti, polovina členských států uplatňuje širší oblast působnosti (Belgie, Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko);

21.  domnívá se, že k příčinám nedostatečné harmonizace směrnice o odpovědnosti za životní prostředí patří i absence ustanovení o standardním administrativním postupu pro hlášení bezprostřední hrozby škod na životním prostředí či skutečných škod příslušným orgánům; lituje proto, že ze směrnice nevyplývá povinnost zveřejňovat oznámení či informace o tom, jak byly dotyčné případy vyřešeny; konstatuje, že některé členské státy poukázaly na toto omezení ve svých vnitrostátních právních předpisech a zřídily databáze o oznámeních/incidentech/případech; upozorňuje nicméně na to, že tato praxe se mezi členskými státy značně rozchází a je spíše omezená;

22.  zdůrazňuje, že režimy náhrad musí být schopny řešit přeshraniční žádosti účinně, rychle, v přiměřených lhůtách a bez rozlišování mezi žadateli pocházejícími z různých zemí Evropského hospodářského prostoru; doporučuje, aby byly zaznamenány jak hlavní, tak i vedlejší škody ve všech postižených oblastech s přihlédnutím ke skutečnosti, že při některých nehodách jsou zasaženy větší plochy a následky jsou citelné ještě dlouho poté; zdůrazňuje, že zejména sousední země, které nejsou členy Evropského hospodářského prostoru, musí dodržovat mezinárodní právo v oblasti ochrany životního prostředí a odpovědnosti;

23.  připomíná, že podle čl. 4 odst. 5 směrnice o odpovědnosti za životní prostředí se směrnice vztahuje pouze na škody na životním prostředí způsobené znečištěním neohraničené povahy a na bezprostřední hrozbu takových škod tam, kde je možné najít příčinnou souvislost mezi škodami a činnostmi jednotlivých provozovatelů; opakuje rovněž, že Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) již ve své zprávě z roku 2013 stanovil nepopiratelnou příčinnou souvislost mezi emisemi plynů a škodou související se změnou klimatu a s životním prostředím(11);

Návrhy na zlepšení harmonizace směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

24.  žádá, aby směrnice o odpovědnosti za životní prostředí byla co nejdříve podrobena přezkumu a aby byla revidována definice „škod na životním prostředí“ uvedená v čl. 2 odst. 1 této směrnice, konkrétně pokud jde o kritéria pro určení závažných nepříznivých účinků na chráněné druhy a stanoviště (v příloze I) a o rizika škod na vodách a půdě, s cílem učinit ji dostatečně účinnou, jednotnou a ucelenou, aby bylo možné držet krok s rychlým vývojem znečišťujících látek z průmyslové činnosti;

25.  žádá Komisi, aby objasnila, definovala a podrobně vymezila pojem „práh významnosti“ a posoudila rozdílné maximální limity odpovědnosti pro činnosti s cílem umožnit stejnorodé a jednotné uplatňování dotyčné směrnice ve všech členských státech;

26.  vyzývá Komisi, aby poskytla jasný a souvislý výklad zeměpisného rozsahu pojmu „příznivý stav z hlediska ochrany“, který je součástí směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (území EU, území členské státu, přírodní krajina); v tomto ohledu se domnívá, že je třeba uplatňovat přístup založený na určité lokalitě s cílem zajistit správné a účinné uplatňování;

27.  vyzývá Komisi, aby stanovila pravidla nutná k jasnému a nespornému vymezení případů, na něž se vztahuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, a případů, na něž by měly být uplatněny vnitrostátní standardy, jsou-li přísnější;

28.  konstatuje, že znečištění ovzduší poškozuje lidské zdraví a životní prostředí a že podle úřadu Eurostat představuje znečištění oxidem dusičitým a pevnými částicemi vážná zdravotní rizika; v tomto ohledu vyzývá k tomu, aby do definic „škod na životním prostředí“ a „přírodních zdrojů“ v článku 2 byly zahrnuty „ekosystémy“; dále vyzývá Komisi, aby zvážila možnost rozšíření oblasti působnosti této směrnice a uložení odpovědnosti za škody na lidském zdraví a životním prostředí, včetně škod na ovzduší(12);

29.  vyzývá Komisi, aby zavedla povinnost finančního zajištění, například povinného pojištění odpovědnosti za životní prostředí pro provozovatele, a vytvořila harmonizovanou metodiku EU pro výpočet maximálních limitů odpovědnosti s přihlédnutím k charakteristikám každé činnosti a jejímu okolí; dále vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření evropského fondu pro ochranu životního prostředí proti škodám způsobeným průmyslovou činností, na níž se vztahuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí(13), aniž by byla oslabena zásada „znečišťovatel platí“, pokud jde o riziko úplatku a pouze v případech, že nemohou být uplatněny trhy finančního zajištění; domnívá se, že totéž by se mělo vztahovat na případy rozsáhlých nehod, není-li možné vysledovat provozovatele odpovědného za škody;

30.  požaduje, aby každý provozovatel, který má užitek z provádění určitých činností, rovněž nesl odpovědnost za veškeré škody na životním prostředí nebo za jeho znečištění, které tyto činnosti způsobí;

31.  je toho názoru, že vzhledem k závažnosti a potenciálním dopadům katastrof souvisejících s průmyslem a s nimi souvisejícím rizikům pro lidské zdraví, životní prostředí a majetek musí být přidány další záruky, aby se evropským občanům dostalo bezpečného a spolehlivého systému prevence a zvládání katastrof založeného na sdílení rizik, zvýšené odpovědnosti provozovatelů průmyslových podniků a zásadě „znečišťovatel platí“; vyzývá k posouzení toho, zda je třeba začlenit do směrnice o odpovědnosti za životní prostředí systém občanskoprávní odpovědnosti za škody na lidském zdraví a životním prostředí(14);

32.  žádá o zavedení systému druhotné odpovědnosti třetích stran představujících právní nástupce zodpovědného subjektu;

33.  doporučuje, aby se možnost požadovat dodatečnou odpovědnost státu stala povinností, aby bylo zajištěno účinné a proaktivní provádění tohoto právního předpisu;

34.  dále vyzývá k odstranění možnosti zproštění odpovědnosti na základě povolení a zproštění odpovědnosti na základě stavu znalostí s cílem vytvořit rovné podmínky, podpořit zásadu „znečišťovatel platí“ a zlepšit účinnost právních předpisů;

35.  žádá Komisi, aby neprodleně předložila návrh ve věci inspekcí v oblasti životního prostředí na evropské úrovni.

36.  domnívá se, že v rámci přezkumu směrnice o odpovědnosti za životní prostředí je mimořádně důležité rozšířit objektivní odpovědnost za jakoukoli škodu na životním prostředí, která má nepříznivé účinky, na činnosti, které nejsou uvedeny v příloze III, aby byl tento právní předpis účinnější při uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ a aby byli provozovatelé motivováni k tomu, aby pro své činnosti zavedli řádný systém řízení rizik; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby vytvořila registr provozovatelů, kteří vykonávají nebezpečnou činnost, a systém finančního monitorování, který by zaručil jejich solventnost;

37.  žádá Komisi, aby zajistila, aby se směrnice o odpovědnosti za životní prostředí vztahovala na škody na životním prostředí způsobené jakoukoli pracovní činností a aby zajistila objektivní odpovědnost výrobce;

38.  požaduje vytvoření veřejně přístupného evropského registru případů škod na životním prostředí, na něž se vztahuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, například podle vzoru Irska, kde případy škod na životním prostředí mohou být hlášeny elektronicky, s cílem vytvořit větší důvěru v systém vyplývající z této směrnice a zajistit jeho lepší provádění; domnívá se, že tato veřejná databáze by zúčastněným stranám, provozovatelům a občanům poskytla větší informovanost o existenci režimu vytvořeného na základě této směrnice a jejím prosazování, a přispěla by tak k lepšímu předcházení škodám na životním prostředí a jejich nápravě;

39.  s cílem zajistit, aby byly veřejné databáze případů, na něž se vztahuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, snadno přístupné a účinné, doporučuje, aby byly vytvořeny podle těchto kritérií:

   měly by být dostupné na internetu s tím, že dodatečné informace týkající se dotyčných případů by měly být zpřístupněny na požádání,
   každá země by měla mít centrální databázi místo toho, aby pro každý region existovala zvláštní databáze,
   oznámení o nových incidentech by měla být okamžitě zveřejněna na internetu,
   součástí každého případu registrovaného v databázi by měly být informace o jménu znečišťovatele, povaze a rozsahu způsobené škody, preventivních a nápravných opatřeních, která byla přijata či budou přijata, a řízeních prováděných příslušnými orgány či s těmito orgány;

40.  žádá, aby byly rozšířeny kategorie nebezpečných činností stanovených v příloze III s cílem zahrnout všechny činnosti, které by mohly ohrozit životní prostředí a lidské zdraví;

41.  zdůrazňuje význam kultury prevence škod na životním prostředí prostřednictvím systematické informační kampaně, v rámci níž by členské státy měly zaručit, aby potenciální znečišťovatelé a potenciální oběti byli informováni o rizicích, které postupují, o možnosti pojištění a dalších finančních a právních prostředcích, které je mohou před těmito riziky chránit, jakož i o výhodách, které z nich mohou vyplývat;

42.  domnívá se, že všechny případy prokázané odpovědnosti, jakož i podrobnosti v souvislosti s uloženými sankcemi, by se měly zveřejňovat, aby skutečné náklady na škody na životním prostředí byly pro všechny transparentní;

43.  navrhuje vytvořit mechanismus, který by přiměl nevládní organizace činné v oblasti životního prostředí a další zúčastněná sdružení předkládat komentáře a připomínky;

44.  navrhuje zavést daňové úlevy a další formy zvýhodnění pro podniky, které úspěšně předcházejí škodám na životním prostředí;

45.  doporučuje zřídit zvláštní nezávislé orgány, kterým by na základě směrnice o odpovědnosti za životní prostředí byly svěřeny řídící a kontrolní pravomoci, jakož i pravomoc ukládat sankce, včetně možnosti požádat potenciálně odpovědné strany o poskytnutí finančního zajištění, a to s ohledem na konkrétní situaci potenciálního znečišťovatele, například v oblasti povolení týkajících se životního prostředí;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí bude dostatečně podporovat úsilí o dosažení cílů směrnice EU o ochraně ptáků a směrnice EU o ochraně přírodních stanovišť; trvá na tom, že do uplatňování a vymáhání právních předpisů týkajících se odpovědnosti za životní prostředí musí být zapojeny orgány příslušné pro inspekce v oblasti životního prostředí;

47.  vyzývá Komisi, aby zintenzivnila program odborné přípravy ohledně uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v členských státech a aby zřídila asistenční služby, kde by provozovatelé získávali informace, pomoc a podporu pro hodnocení rizik a škod; dále doporučuje přijmout pokyny, které by členským státům pomohly provést tyto právní předpisy správně;

48.  připomíná, že v souladu se směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí mají osoby nepříznivě ovlivněné škodami na životním prostředí nárok požádat odpovědné orgány, aby učinily příslušná opatření; dále konstatuje, že z práva Unie vyplývá, že evropským občanům by měl být zaručen účinný a včasný přístup ke spravedlnosti (čl. 9 odst. 3 Aarhurské úmluvy, článek 6 Smlouvy o Evropské unii a příslušná ustanovení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) a že náklady na škody na životním prostředí by měl hradit znečišťovatel (článek 191 SFEU); vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se minimálních standardů pro uplatňování ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k právní ochraně; žádá Komisi, aby posoudila možnost zavedení mechanismu kolektivního odškodnění pro porušování právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí;

49.  vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu směrnice o odpovědnosti za životní prostředí zvážila, zda by mohla uložit členským státům povinnost předkládat každé dva roky zprávu o uplatňování této směrnice;

50.  za další důležitý prostředek odrazování od škod na životním prostředí pokládá trestněprávní sankce a s lítostí konstatuje, že směrnice 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí neodpovídá aktuálním potřebám; vyzývá Komisi, aby bez dalšího prodlení jednala a přezkoumala oblast působnosti uvedené směrnice tak, aby pokrývala veškeré platné právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí;

o
o   o

51.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.
(2) Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.
(3) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 15.
(4) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114.
(5) Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66.
(6) PE 556.943.
(7) Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 2010 ve věci ERG a další, C-378/08, ECLI:EU:C:2010:126, bod č. 45; rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 2010 ve věci ERG a další, C-379/08 a C-380/08, ECLI:EU:C:2010:127, bod č. 38; rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 2010 ve věci Buzzi Unicem SpA a další, C‑478/08 a C‑479/08, ECLI:EU:C:2010:129, bod č. 35.
(8) Podle zprávy Komise (COM(2016)0204) nahlásily členské státy mezi dubnem 2007 a dubnem 2013 přibližně 1 245 prokázaných případů škod na životním prostředí, které vedly k uplatnění dotyčné směrnice. Podle této zprávy se navíc počet případů mezi jednotlivými členskými státy značně liší. Ve dvou členských státech bylo nahlášeno přes 86 % všech případů (Maďarsko: 563, Polsko: 506 případů), přičemž většinu zbývajících případů nahlásilo šest členských států (60 Německo, 40 Řecko, 17 Itálie a 8 Lotyšsko, Španělsko a Spojené království). 11 členských států nenahlásilo v roce 2007 žádné takové případy, pravděpodobně proto, že je řeší výhradně v rámci svého vnitrostátního systému.
(9) Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2015, Ministerstvo životního prostředí, ochrany půdy a moře a další v. Fipa Group srl a další, věc C-534/13,ECLI:EU:C:2015:140.
(10) Studie s cílem zjistit proveditelnost vytvoření fondu na pokrytí odpovědnosti za životní prostředí a ztrát, ke kterým došlo v důsledku průmyslové havárie, závěrečná zpráva, Evropská komise, GŘ ENV, 17. dubna 2013.
(11) IPCC, 2013: Změna klimatu v roce 2013: Základ fyzikální vědy. Příspěvek pracovní skupiny I k páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Stocker, T.F. a další, Cambridge University Press, Cambridge, Spojené království a New York, NY, USA, 1535 s, doi:10.1017/CBO9781107415324).
(12) Touto možností se zabývá Komise ve svém dokumentu ze dne 19. února 2014 s názvem „Study on ELD Effectiveness: Scope and Exceptions“ str. 84.
(13) O této možnosti pojednává dokument zveřejněný Komisí dne 17. dubna 2013 s názvem „Study to explore the feasibility of creating a fund to cover environmental liability and losses occurring from industrial accidents“.
(14) Tento systém zavedlo Portugalsko. Komise jej zhodnotila ve studii z 16. května 2013 s názvem „Implementation challenges and obstacles of the Environmental Liability Directive (ELD)“ str. 75.


Rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci ***I
PDF 398kWORD 55k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro sekuritizaci a vytváří se evropský rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (COM(2015)0472 – C8-0288/2015 – 2015/0226(COD))
P8_TA(2017)0415A8-0387/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0472),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0288/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 11. března 2016(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. ledna 2016(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 28. června 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0387/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 26. října 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/2402.)

(1) Úř. věst. C 219, 17.6.2016, s.2.
(2) Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s.1.


Obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky ***I
PDF 396kWORD 55k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (COM(2015)0473 – C8-0289/2015 – 2015/0225(COD))
P8_TA(2017)0416A8-0388/2016

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0473),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0289/2015),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 11. března 2016(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. ledna 2016(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 28. června 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0388/2016),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 26. října 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/..., kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/2401.)

(1) Úř. věst. C 219, 17.6.2016, s. 2.
(2) Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s. 1.


Boj proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání v EU
PDF 440kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU (2017/2897(RSP))
P8_TA(2017)0417RC-B8-0576/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 10, 19 a 157 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009, a zejména na články 20, 21, 23 a 31 této listiny,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z roku 2014 nazvanou „Násilí na ženách“(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(2),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(3) a která definuje a odsuzuje obtěžování a sexuální obtěžování,

–  s ohledem na zprávu o ukazatelích rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na prohlášení trojice předsednictví EU (Estonsko, Bulharsko a Rakousko) z července 2017 o rovnosti žen a mužů,

–  s ohledem na deklaraci OSN o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005), Peking +15 (2010) a Peking +20 (2015) a na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a opční protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(4) („směrnice o právech obětí“),

–  s ohledem na rámcovou dohodu ohledně obtěžování a násilí na pracovišti (2007), kterou mezi sebou uzavřely organizace EKOS, BUSINESSEUROPE, UEAPME a CEEP,

–  s ohledem na zprávu Evropské sítě orgánů pro rovné zacházení (EQUINET) s názvem „Přetrvávající diskriminace, obtěžování a nerovnost žen. Činnost orgánů pro rovné zacházení ovlivňující novou strategii Evropské komise pro rovnost žen a mužů“, která byla zveřejněna v roce 2015,

–  s ohledem na Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí(5), zejména na články 2 a 40 této úmluvy, a na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí(6),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 20. září 2001 o obtěžování na pracovišti(7), ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách(8), ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(9), ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období(10), ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(11) a připojené posouzení evropské přidané hodnoty z listopadu 2013 a ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2014–2015(13), ze dne 10. března 2015 o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v Evropské unii v roce 2013(14) a ze dne 24. října 2017 o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů(15),

–  s ohledem na článek 12a služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie,

–  s ohledem na příručku pro poslance Evropského parlamentu nazvanou „Nulové obtěžování na pracovišti“, která byla vydána v září 2017, a na akční plán správních útvarů Parlamentu zabývající se tímto klíčovým tématem,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU, jak je uvedeno ve Smlouvách a v Listině základních práv, kterou se EU zavázala prosazovat ve všech svých činnostech;

B.  vzhledem k tomu, že EU je společenství hodnot založené na demokracii, právním státu a základních právech, což je zakotveno v jeho klíčových zásadách a cílech uvedených v prvních článcích SEU a v kritériích pro vstup do Unie;

C.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování je v právních předpisech EU definováno jako „jakákoli forma nežádoucího chování sexuální povahy vyjádřeného verbálně, neverbálně nebo fyzicky, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, a zejména vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry“(16);

D.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování je formou násilí páchaného na ženách a dívkách a nejextrémnějším typem diskriminace na základě pohlaví, která dosud přetrvává; vzhledem k tomu, že přibližně 90 % obětí sexuálního obtěžování představují ženy a asi 10 % muži; vzhledem k tomu, že podle celounijní studie Agentury pro základní práva z roku 2014 nazvané „Násilí na ženách“ zažila každá třetí žena během své dospělosti fyzické nebo sexuální násilí; vzhledem k tomu, že 55 % žen v EU bylo sexuálně obtěžováno; vzhledem k tomu, že 32 % obětí v EU uvedlo, že pachatelem byl nadřízený, kolega nebo zákazník; vzhledem k tomu, že 75 % žen v povoláních vyžadujících kvalifikaci nebo ve vrcholových řídících pozicích bylo sexuálně obtěžováno; vzhledem k tomu, že 61 % žen pracujících v odvětví služeb bylo vystaveno sexuálnímu obtěžování; vzhledem k tomu, že 20 % mladých žen (ve věku 18 až 29 let) v EU-28 bylo vystaveno kybernetickému obtěžování; vzhledem k tomu, že jedna z deseti žen se stala obětí sexuálního obtěžování nebo stalkingu prostřednictvím nových technologií;

E.  vzhledem k tomu, že úřadům je nahlášena pouze malá část případů sexuálního obtěžování a šikany, jelikož o této problematice přetrvává nízké společenské povědomí, je nedostatek způsobů, jak poskytnout pomoc obětem, a panuje představa, že se jedná o společensky citlivé téma, a to navzdory existenci formálních postupů k řešení tohoto jevu na pracovišti a v jiných oblastech;

F.  vzhledem k tomu, že sexuální násilí a obtěžování na pracovišti je otázkou zdraví a bezpečnosti a tímto způsobem je zapotřebí k nim přistupovat a usilovat o jejich prevenci;

G.  vzhledem k tomu, že podle právních předpisů EU je diskriminace na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace zakázána;

H.  vzhledem k tomu, že sexuální násilí a obtěžování je v rozporu se zásadou rovnosti žen a mužů a rovného zacházení a je diskriminací na základě pohlaví, a je proto zakázáno v zaměstnání, včetně přístupu k němu, odborného vzdělávání i postupu v zaměstnání;

I.  vzhledem k tomu, že přetrvávání genderových stereotypů, sexismu, sexuálního obtěžování a zneužívání je v celé Evropě i ve světě strukturálním a široce rozšířeným problémem a je jevem, u něhož jsou oběti i pachatelé všech věkových skupin, všech profilů vzdělání, příjmových skupin a společenského postavení, a že má fyzické, sexuální, emoční a psychologické důsledky pro jeho oběť; vzhledem k tomu, že nerovnoměrné rozdělení moci mezi muži a ženami, genderové stereotypy a sexismus, včetně nenávistných sexistických projevů mimo internet i na něm, jsou základní příčiny násilí páchaného na ženách, které vedly k dominanci mužů nad ženami, k diskriminaci žen a k bránění ženám v plném rozvoji;

J.  vzhledem k tomu, že definice násilí na ženách vypracovaná pekingskou akční platformou zahrnuje mimo jiné fyzické, sexuální a psychologické násilí, k němuž dochází v rámci celé společnosti, včetně znásilnění, pohlavního zneužívání, sexuálního obtěžování a zastrašování na pracovišti, ve vzdělávacích institucích i na jiných místech(17);

K.  vzhledem k tomu, že směrnice o právech obětí definuje násilí na základě pohlaví jako formu diskriminace a porušení základních svobod oběti a zahrnuje násilí v rámci úzkých svazků, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování), obchodování s lidmi, zotročování a různé druhy škodlivých praktik, jako jsou nucené sňatky, mrzačení ženských pohlavních orgánů a takzvané „zločiny ze cti“; vzhledem k tomu, že ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často vyžadují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety, které jsou s tímto násilím spojeny(18);

L.  vzhledem k tomu, že právní předpisy EU vyžadují, aby členské státy zajistily zřízení orgánu pro rovnost žen a mužů, který by poskytoval obětem diskriminace a sexuálního obtěžování nezávislou pomoc, vedl by nezávislé průzkumy, zveřejňoval by nezávislé zprávy a vydával by doporučení, pokud jde o zaměstnání a odborné vzdělávání, přístup ke zboží a službám a jejich poskytování, a doporučení pro osoby samostatně výdělečně činné;

M.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování a zneužívání, jež páchají převážně muži na ženách, představuje v celé Evropě a ve světě strukturální a široce rozšířený problém a je jevem zahrnujícím oběti a pachatele bez ohledu na věk, vzdělání, příjmy a společenské postavení, který souvisí s nerovnoměrným rozdělením moci mezi ženami a muži v naší společnosti;

N.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je odpovědností všech jednotlivců ve společnosti a vyžaduje aktivní přístup žen i mužů; vzhledem k tomu, že veřejné orgány by se měly zavázat, že vypracují vzdělávací a informační kampaně zaměřené na muže a mladší generace s cílem zapojit muže a chlapce jako partnery a postupně předcházet všem podobám násilí na základě pohlaví a odstraňovat je a prosazovat nebo posilovat postavení žen;

O.  vzhledem k tomu, že ženy v Evropské unii nejsou vůči násilí na základě pohlaví a sexuálnímu obtěžování a zneužívání chráněny stejnou měrou kvůli odlišným politikám a právním předpisům v jednotlivých členských státech; vzhledem k tomu, že soudní systémy neposkytují ženám dostatečnou podporu; vzhledem k tomu, že pachatelé násilí na základě pohlaví jsou své oběti často již známi, a vzhledem k tomu, že oběť je mnohdy v pozici závislosti, což zvyšuje její strach toto násilí ohlásit;

P.  vzhledem k tomu, že Istanbulskou úmluvu podepsaly všechny členské státy, ale jen patnáct ji ratifikovalo; vzhledem k tomu, že přistoupení EU k této úmluvě nezbavuje členské státy povinnosti ratifikovat ji na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že článek 40 Istanbulské úmluvy stanovuje, že „smluvní strany přijmou nezbytná legislativní nebo jiná opatření k zajištění, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního nebo fyzického jednání sexuální povahy, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, zejména při vytváření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážejícího prostředí, podléhala trestním nebo jiným právním sankcím“;

Q.  vzhledem k tomu, že násilí a obtěžování v politickém životě se neúměrně zaměřuje na ženy; vzhledem k tomu, že takovéto násilí je porušením lidských práv a základních svobod, včetně povinnosti zajistit, aby se ženy mohly svobodně podílet na politickém zastoupení;

R.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování je definováno v článku 12a služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie;

S.  vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování nebo sexistické chování nejsou něčím neškodným a že trivializace sexuálního obtěžování nebo sexuálního násilí jeho zlehčováním při vyjadřování se o něm je projevem sexistických postojů vůči ženám a vysílá signály o snaze o kontrolu a vystupování z pozice síly ve vztahu mezi muži a ženami, což se dotýká důstojnosti žen, jejich možnosti samostatného rozhodování a svobody;

T.  vzhledem k tomu, že Parlament vytvořil zvláštní struktury a vnitřní pravidla pro řešení sexuálního obtěžování na půdě Parlamentu, konkrétně ustavil poradní výbor, který se zabývá stížnostmi na obtěžování ve vztahu mezi akreditovanými parlamentními asistenty a poslanci Evropského parlamentu, zatímco poradní výbor pro otázky obtěžování na pracovišti a jeho předcházení se zabývá jinými formálními postupy týkajícími se zaměstnanců správy Parlamentu a politických skupin s cílem podchytit možné případy takovéhoto jednání a předcházet sexuálnímu obtěžování a zneužívání;

U.  vzhledem k tomu, že politici jakožto zvolení zástupci občanů nesou zásadní odpovědnost za to, že půjdou příkladem při prevenci a potírání sexuálního obtěžování ve společnosti;

Nulová tolerance a boj proti sexuálnímu obtěžování a sexuálnímu zneužívání v EU

1.  důrazně odsuzuje všechny formy sexuálního násilí a fyzického nebo psychického obtěžování a vyjadřuje politování nad tím, že jsou tyto akty příliš snadno tolerovány, ačkoli představují systémové porušení základních práv a závažný trestný čin a jako takové musí být potrestány; zdůrazňuje, že beztrestnost musí skončit a je třeba zajistit, aby byli pachatelé trestně stíháni;

2.  trvá na účinném provádění stávajícího právního rámce při řešení sexuálního obtěžování a zneužívání a zároveň vybízí členské státy EU, stejně jako veřejné a soukromé společnosti, aby přijaly další opatření s cílem účinně předcházet sexuálnímu obtěžování na pracovišti i jinde a učinit mu přítrž; zdůrazňuje, že je nutné se řídit zvláštními právními postupy, jež byly vytvořeny s cílem řešit případy sexuálního obtěžování na pracovišti;

3.  vítá iniciativy, jako je hnutí #MeToo, které se zaměřují na oznamování případů sexuálního obtěžování a násilí páchaného na ženách; vyjadřuje rozhodnou podporu všem ženám a dívkám, které se do této kampaně zapojily, i všem, které ukázaly na ty, kteří se na nich těchto činů dopustili;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby odpovídajícím způsobem sledovaly správné uplatňování směrnic EU, které zakazují obtěžování na základě pohlaví a sexuální obtěžování, a aby zajistily, aby členské státy EU posílily kapacitu lidských zdrojů subjektů zabývajících se rovností pohlaví, které vykonávají dohled v oblasti diskriminačních praktik, a ujistily se, že mají jasný mandát a odpovídající zdroje k pokrytí všech tří oblastí: zaměstnaneckého poměru, samostatné výdělečné činnosti a přístupu ke zboží a službám;

5.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, vyměňovala a porovnávala stávající osvědčené postupy v boji proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti a šířila výsledky tohoto hodnocení, pokud jde o účinnost opatření, která mohou členské státy přijmout za účelem vybídnutí podniků, sociálních partnerů a organizací z oblasti odborné přípravy k předcházení všem formám diskriminace na základě pohlaví, zejména pokud jde o obtěžování a sexuální obtěžování na pracovišti;

6.  zdůrazňuje ústřední úlohu všech mužů, protože ti se musí angažovat ve snahách o změnu a ukončení všech forem obtěžování a sexuálního násilí, a to bojem proti podmínkám a strukturám, které – byť i nepřímo – umožňují chování, jež vede k takovému obtěžování a násilí, a potíráním veškerých škodlivých praktik či nevhodného chování; vyzývá členské státy, aby aktivně zapojovaly muže do osvětových a preventivních kampaní;

7.  domnívá se, že mezi hlavní opatření pro boj proti sexuálnímu obtěžování patří řešení problému nedostatečného oznamování a sociálního stigmatu, zavedení postupů pro odpovědnost na pracovišti, aktivní zapojení mužů a chlapců do prevence násilí a opatření proti novým formám násilí, např. v kybernetickém prostoru;

8.  je zděšen tím, že obtěžování žen přes internet a zejména prostřednictvím sociálních médií, které sahá od nevyžádaných kontaktů přes internetové trollování a kybernetickou šikanu až po sexuální obtěžování a výhrůžky znásilnění a smrti, je v naší digitální společnosti stále více rozšířené, což vede také ke vzniku nových forem násilí páchaného na ženách a dívkách, jako je kybernetická šikana, kybernetické obtěžování, používání ponižujících vyobrazení na internetu a šíření soukromých fotografií a videozáznamů na sociálních sítích bez souhlasu dotčených osob;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily možnost využívat mechanismy financování programů určených k potírání násilí páchaného na ženách ke zvyšování povědomí a k podpoře organizací občanské společnosti, které se zabývají násilím na ženách, a to i sexuálním obtěžováním;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily ratifikaci Istanbulské úmluvy; vyzývá členské státy, aby tuto úmluvu v plném rozsahu provedly, mimo jiné aby vytvořily systém shromažďování údajů rozčleněných podle různých kritérií, včetně dat rozdělených podle věku a pohlaví pachatelů a vztahu mezi pachatelem a obětí a dat o případech sexuálního obtěžování;

11.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh směrnice proti všem formám násilí na ženách a dívkách a genderově podmíněnému násilí; opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila komplexní strategii proti všem formám genderově podmíněného násilí včetně sexuálního obtěžování a sexuálního zneužívání žen a dívek;

12.  vyzývá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí o tom, že násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy genderově podmíněného násilí) představuje oblast trestné činnosti podle čl. 83 odst. 1 SFEU;

13.  vyzývá k lepšímu začleňování žen do rozhodovacích procesů, odborů a k jejich přijímání na vyšší pozice v organizacích veřejného i soukromého sektoru; vyzývá Komisi a členské státy, aby společně s nevládními organizacemi, sociálními partnery a orgány pro rovnost pohlaví posílily výrazná opatření ke zvyšování povědomí, pokud jde o práva obětí sexuálního obtěžování a genderově podmíněné diskriminace; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby členské státy, organizace zaměstnavatelů a odbory prosazovaly povědomí o sexuálním obtěžování a podporovaly a vybízely ženy k tomu, aby toto obtěžování okamžitě nahlašovaly;

14.  zdůrazňuje význam zvláštních vzdělávacích a osvětových kampaní, jež se týkají stávajících formálních postupů pro hlášení sexuálního obtěžování na pracovišti i práv obětí a které prosazují zásadu důstojnosti na pracovišti a podporují přístup nulové tolerance jako standardní pravidlo;

Sexuální obtěžování v parlamentech, včetně Evropského parlamentu

15.  ostře odsuzuje případy sexuálního obtěžování, o nichž informovaly sdělovací prostředky, a vyjadřuje svou plnou podporu obětem sexuálního obtěžování a zneužívání; zdůrazňuje, že mají-li být orgány EU brány vážně, musí se pevně postavit proti veškerým formám genderové diskriminace a veškerému jednání, které brání rovnosti žen a mužů;

16.  bere na vědomí skutečnost, že rozhodnutím předsednictva ze dne 14. dubna 2014 přijal Evropský parlament nová pravidla zahrnující vytvoření specializovaných subjektů, jako je poradní výbor, který se zabývá stížnostmi ohledně obtěžování mezi akreditovanými parlamentními asistenty a poslanci Evropského parlamentu i prevencí obtěžování na pracovišti; ještě dříve byl vytvořen poradní výbor zabývající se stížnostmi na obtěžování na pracovišti a předcházení tomuto jevu pro zaměstnance EP; s uspokojením bere na vědomí zavedení podávání důvěrných zpráv a zahájení informační kampaně zaměřené na boj proti sexuálnímu obtěžování uvnitř Parlamentu; bere na vědomí skutečnost, že jiné orgány EU vytvořily podobné subjekty;

17.  vyzývá předsedu a správní útvary Parlamentu, aby:

   urychleně a důkladně prošetřili nedávné zprávy sdělovacích prostředků o sexuálním obtěžování a zneužívání v Evropském parlamentu, aniž by tím ovšem porušili právo obětí na soukromí, aby svá zjištění sdělili poslancům Parlamentu a navrhli vhodná opatření, která by zabránila výskytu nových případů;
   vyhodnotili a případně změnili složení příslušných orgánů s cílem zajistit jejich nezávislost a genderovou vyváženost a dále posilovali a podporovali fungování poradního výboru, který řeší stížnosti na obtěžování mezi akreditovanými parlamentními asistenty a poslanci Parlamentu, stejně jako poradního výboru pro prevenci obtěžování mezi pracovníky Parlamentu, a současně ocenili důležitou práci těchto útvarů;
   pozměnili předpisy s cílem zahrnout do všech poradních výborů pro předcházení obtěžování také stážisty a zvýšit zájem na posílení jejich pozitivních opatření a bránit konfliktům zájmů členů těchto důležitých výborů; vyšetřili oficiálně nahlášené případy, vedli důvěrný rejstřík případů a nasadili nejlepší možné prostředky k zajištění nulové tolerance na všech úrovních Parlamentu;
   zřídili pracovní skupinu nezávislých odborníků, která bude svolána s mandátem posoudit situaci ohledně sexuálního obtěžování a zneužívání v Parlamentu a vypracuje hodnocení stávajícího poradního výboru zabývajícího se stížnostmi na sexuální obtěžování mezi akreditovanými parlamentními asistenty a poslanci Parlamentu a poradního výboru pro prevenci obtěžování mezi pracovníky Parlamentu, a navrhli přiměřené změny;
   plně podporovali oběti v průběhu řízení v rámci Parlamentu anebo řízení probíhajících s místní policií; případně zavedli nouzovou ochranu nebo ochranná opatření a plně prováděli článek 12a služebního řádu a zajistili přitom, aby tyto případy byly plně vyšetřeny a byla uplatněna disciplinární opatření;
   v zájmu prevence a podpory zajistili uplatňování promyšleného účinného akčního plánu proti sexuálnímu obtěžování a zavedení povinného vzdělávání všech zaměstnanců a poslanců v otázkách respektu a důstojnosti při práci, a to s cílem zajistit, aby se normou stal přístup nulové tolerance; plně se zapojili do informačních kampaní zaměřených na všechny poslance a správní oddělení, se zvláštním zaměřením na nejvíce ohrožené skupiny, jako jsou stážisté, akreditovaní parlamentní asistenti a smluvní zaměstnanci;
   vytvořili institucionální síť důvěrných poradců uzpůsobenou struktuře Parlamentu, která by poskytovala obětem podporu a poradenství a v případě potřeby za ně hovořila, jak je to běžné u pracovníků Komise;

18.  vyzývá všechny kolegy, aby podporovali a motivovali oběti k tomu, aby se nebály promluvit a aby případy sexuálního obtěžování vždy nahlašovaly prostřednictvím lepších formálních postupů v rámci parlamentní správy anebo je oznamovaly policii;

19.  je odhodlán přijmout interní pravidla pro oznamování (whistle-blowing), která budou chránit práva a zájmy oznamovatelů a poskytovat účinnou nápravu, pokud se jim nedostane řádného a spravedlivého zacházení ve vztahu k jejich rozhodnutí vystoupit s informacemi;

20.  je velmi znepokojen tím, že až příliš často mají asistenti poslanců obavy otevřeně promluvit o případech sexuálního obtěžování, protože ustanovení o „ztrátě důvěry“ ve statutu akreditovaných parlamentních asistentů znamená, že mohou být téměř ze dne na den propuštěni; žádá, aby se postupů propouštění vedle zástupců správy účastnili i nezávislí experti, aby se podařilo dospět k nestrannému rozhodnutí;

21.  doporučuje, aby evropský veřejný ochránce práv každoročně poskytoval parlamentní skupině na vysoké úrovni pro rovnost pohlaví a rozmanitost údaje o stížnostech na nesprávný úřední postup v souvislosti s rovností žen a mužů v Parlamentu, a to při náležitém zohlednění rozhodnutí Evropského parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv;

22.  vyzývá členské státy, aby posoudily situaci v oblasti sexuálního obtěžování a zneužívání ve svých vnitrostátních parlamentech, přijaly aktivní opatření zaměřená na boj proti tomuto fenoménu a v případě zvolených členů a pracovníků adekvátně prosazovaly zásadu respektu a dodržování lidské důstojnosti na pracovišti; požaduje, aby provádění těchto opatření bylo monitorováno;

23.  vyzývá členské státy, aby poslancům angažujícím se ve veřejném životě, zejména těm, kteří zažili sexuální zneužívání a hrozby genderově podmíněným násilím, mimo jiné na internetu, poskytovaly ochranu a podporu;

24.  vyzývá k tomu, aby v rámci všech orgánů, institucí a organizací, jako je orgán OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen, Rada Evropy, orgány EU a zainteresované strany zapojené do prosazování rovnosti žen a mužů, došlo na všech úrovních k výměně osvědčených postupů;

25.  vyzývá všechny politiky, aby jednali odpovědně a šli příkladem při prevenci a potírání sexuálního obtěžování v parlamentech i mimo ně;

o
o   o

26.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) http://fra.europa.eu/en/publication/2014/violence-against-women-eu-wide-survey-main-results-report
(2) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(3) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
(4) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
(5) https://rm.coe.int/168008482e
(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0329.
(7) Úř. věst. C 77 E, 28.3.2002, s. 138.
(8) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.
(9) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.
(10) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 102.
(11) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 2.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0451.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2017)0073.
(14) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 2.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2017)0402.
(16) http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/your_rights/final_harassement_en.pdf
(17) http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/violence.htm
(18) Viz bod odůvodnění 17 směrnice o právech obětí.


Hospodářská politika eurozóny
PDF 561kWORD 64k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 o hospodářských politikách eurozóny 2017/2114(INI))
P8_TA(2017)0418A8-0310/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na čl. 121 odst. 2 a článek 136 a protokoly č. 1 a č. 2 této smlouvy,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. května 2017 týkající se doporučení pro jednotlivé země na rok 2017 (COM(2017)0500),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2017 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2017(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. února 2017 s názvem „Evropský semestr 2017: posouzení pokroku ve strukturálních reformách, předcházení a nápravě makroekonomické nerovnováhy a výsledky hloubkových přezkumů strukturálních reforem podle nařízení (EU) č. 1176/2011“ (COM(2017)0090),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Roční analýza růstu na rok 2017“, (COM(2016)0725), na zprávvy nazvané „Zpráva mechanismu varování 2017“ (COM(2016)0728) a „návrh Společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti 2017“ (COM(2016)0729) a na doporučení Komise pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky (COM(2015)0692),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 s názvem „Směrem k pozitivní orientaci fiskální politiky pro eurozónu“ (COM(2016)0727),

—  s ohledem na zprávu Evropské fiskální rady ze dne 20. června 2017 týkající se „posouzení vhodné budoucí orientace fiskální politiky eurozóny“,

—  s ohledem na příležitostný dokument Evropské centrální banky č. 182 nazvaný "Fiskální politika eurozóny" (Euro area fiscal stance) z ledna 2017,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 21. března 2017 týkající se hospodářské politiky eurozóny(2),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 23. května 2017 o hloubkových přezkumech a plnění doporučení pro jednotlivé země z roku 2016,

—  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. června 2017 o uzavření postupu při nadměrném schodku v případě dvou členských států a o hospodářských a fiskálních politikách,

–  s ohledem na evropskou hospodářskou prognózu – jaro 2017, již v květnu roku 2017 vydala Komise,

–  s ohledem na podrobné údaje z datových souborů agentury Eurostat ze dne 31. května 2017 týkající se HDP na obyvatele, míry růstu a celkových částek,

–  s ohledem na statistické údaje OECD ze dne 30. listopadu 2016 týkající se celkového daňového příjmu,

–  s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

—  s ohledem na dohodu COP 21, která byla přijata na pařížské konferenci o klimatu dne 12. prosince 2015,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik(3),

–  s ohledem na směrnici Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 473/2013 ze dne 21. května 2013 o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi(10),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0310/2017),

A.  vzhledem k tomu, že podle prognóz Komise v roce 2016 dosahovala míra růstu eurozóny 1,8 % a v roce 2017 zřejmě setrvá na úrovni 1,7 % a v celé EU pak na úrovni 1,9 %, což je sice více než v době před krizí, stále to však není dostatečné a napříč EU jsou v míře růstu výrazné rozdíly; vzhledem k tomu, že v posledních letech byla hlavním motorem růstu soukromá spotřeba, letos se sice tento trend možná zmírní v důsledku přechodného zvýšení spotřebitelské inflace, nicméně domácí poptávka by měla podle očekávání ve střednědobém výhledu zvyšovat růst; vzhledem k tomu, že růst v EU zůstává příliš nízký na to, aby se v členských státech dařilo vytvářet pracovní místa, a je mnohem nižší než odhadovaný růst v celosvětovém měřítku;

B.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2017 byla v eurozóně míra nezaměstnanosti 9,3 % a v zemích EU28 7,8 %, což jsou od března 2009 a prosince 2008 nejnižší hodnoty míry nezaměstnanosti; jsou však stále vyšší než v době před krizí; vzhledem k tomu, že v míře nezaměstnanosti existují v EU nadále značné rozdíly a její hodnoty se pohybují v rozpětí od 3,2 % do 23,2 %; vzhledem k tomu, že míry nezaměstnanosti mladých lidí v eurozóně a v EU 28 byly v dubnu 2017 stále vysoké, konkrétně činily 18,7 % a 16,7 %;

C.  vzhledem k tomu, že celkový schodek veřejných financí v eurozóně má podle předpokladů v roce 2017 činit 1,4 % a v roce 2018 pak 1,3 %, přičemž se očekávají různorodé hospodářské výsledky jednotlivých členských států; vzhledem k tomu, že podle prognóz má poměr celkového veřejného zadlužení k HDP v eurozóny v roce 2017 dosáhnout 90,3 % a v roce příštím 89,0 %;

D.  vzhledem k tomu, že globální hospodářský růst je stále křehký a hospodářství eurozóny čelí nejistotě a významným vnitřním i vnějším politickým výzvám;

E.  vzhledem k tomu, že mimořádně nízká produktivita a globální konkurenceschopnost EU vyžaduje sociálně vyvážené strukturální reformy, další úsilí ve fiskální oblasti a investice v členských státech, které přinesou udržitelný a inkluzivní růst a zaměstnanost a umožní vzestupné sbližování s jinými globálními ekonomikami i uvnitř EU;

F.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v eurozóně se v roce 2016 zvýšila o 1,4 %; vzhledem k tomu, že v březnu 2017 představovala míra nezaměstnanosti 9,5 %, což je pokles proti 10,2 % v březnu 2016; vzhledem k tomu, že i přes nedávné zlepšení se míra nezaměstnanosti ještě stále nevrátila na úroveň před krizí;

G.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v EU-28 vzrostla v roce 2016 o 1,2 % a v prvním čtvrtletí roku 2017 bylo zaměstnáno 234,2 milionu osob, což je nejvyšší počet, jaký byl kdy zaznamenán(11); vzhledem k tomu, že značný počet pracovních míst vytvořených v souvislosti s hospodářským růstem však skrývá problémy, jako je neúplná obnova počtu odpracovaných hodin a jen mírný růst produktivity; vzhledem k tomu, že jestliže tyto faktory přetrvají, mohou znamenat dodatečný tlak na aspekty dlouhodobého hospodářského růstu a sociální soudržnost v EU(12);

H.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen je zpravidla nižší: v roce 2015 činila míra zaměstnanosti mužů ve věku 20–64 let v EU-28 75,9 % oproti 64,3 % v případě žen;

I.  vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí v eurozóně v březnu 2017 dosahovala 19,4 %, přičemž v březnu 2016 činila 21,3 %; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mladých lidí zůstává nepřijatelně vysoká; vzhledem k tomu, že v roce 2015 byl podíl osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), i nadále vysoký a představoval 14,8 % osob ve věku 15–29 let, tj. 14 milionů osob; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že tyto osoby v kategorii NEET představují pro EU náklady ve výši 153 miliard EUR (1,21 % HDP) ročně na dávkách, ušlém zisku a daních(13), zatímco celkové odhadované náklady na vybudování systémů záruk pro mladé lidi v eurozóně by dosáhly 21 miliard EUR ročně, tedy 0,22 % HDP; vzhledem k tomu, že na plán Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí je aktuálně vyčleněna částka ve výši 1 miliardy EUR, které má odpovídat 1 mld. EUR z Evropského sociálního fondu na období 2017–2020;

J.  vzhledem k tomu, že dlouhodobá nezaměstnanost v EU-28 se sice snížila z 5 % v roce 2014 na 4 % v roce 2016, zůstává však problémem, na který připadá téměř polovina celkové nezaměstnanosti; se znepokojením konstatuje, že míra velmi dlouhodobé nezaměstnanosti, která v roce 2016 činila 2,5 %, je stále o 1 % vyšší než její výše v roce 2008; vzhledem k tomu, že mezi členskými státy přetrvávají hluboké rozdíly;

K.  vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech podíl obyvatel v produktivním věku a pracovní síly dále klesá, zejména v důsledku nízké porodnosti; vzhledem k tomu, že zaměstnatelnost žen společně s pokračujícím příchodem migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl představují pro členské státy příležitosti, jak se s tímto problémem vypořádat a posílit pracovní sílu v EU;

L.  vzhledem k tomu, že jeden z pěti cílů strategie Evropa 2020 se týká snížení počtu osob ohrožených nebo postižených chudobou a sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů; vzhledem k tomu, že chudoba klesá a v roce 2015 bylo chudobou a sociálním vyloučením ohroženo o 4,8 milionu osob méně než v roce 2012; vzhledem k tomu, že toto číslo z roku 2015 je však i nadále vyšší než odpovídající číslo z roku 2008, a to o 1,6 milionu; vzhledem k tomu, že v roce 2012 bylo v EU chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 32,2 milionu osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že v roce 2013 bylo v EU-28 celkem 26,5 milionu dětí ohrožených chudobou či sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že míra ohrožení chudobou či vyloučením je i nadále nepřijatelně vysoká (23,7 %), přičemž tato míra je v některých členských státech i nadále velmi vysoká; vzhledem k tomu, že kromě toho zůstává energetická chudoba tak vysoká, že u dotčených 11 % obyvatelstva EU vede k cyklu ekonomického znevýhodnění;

M.  vzhledem k tomu, že podmínky a výkony na trzích práce vykazují mezi členskými státy podstatné rozdíly, i když se tyto rozdíly snižují;

N.  vzhledem k tomu, že s digitální revolucí na trhu práce se nové formy zaměstnání a práce stávají stále rozšířenějšími;

1.  vítá zlepšenou výkonnost evropského hospodářství, která má stále větší měrou široký základ a je podporována mírným růstem HDP, který překonal období před krizí, a klesající, byť stále ještě vysokou mírou nezaměstnanosti; domnívá se, že tento pozitivní trend je výsledkem politik v posledních několika letech; konstatuje, že pozvolné hospodářské oživení je stále ještě křehké a nerovnoměrně rozložené napříč společností a regiony, zatímco růst HDP na obyvatele téměř stagnuje; lituje toho, že hospodářský vývoj je zatížen důsledky krize; konstatuje, že i přes značný pokrok míry zadlužení v mnoha členských státech nadále převyšují limit stanovený v Paktu stability a růstu;

2.  se znepokojením konstatuje, že míry růstu HDP a produktivity stále nedosahují svého plného potenciálu, a zdůrazňuje, že bychom proto neměli usnout na vavřínech a že toto mírné oživení vyžaduje neutuchající úsilí, máme-li dosáhnout větší odolnosti a středně- až dlouhodobé udržitelnosti prostřednictvím vyššího růstu a zaměstnanosti;

3.  konstatuje, že Evropa má dosud nevyužitý hospodářský potenciál, protože zvyšování růstu a zaměstnanosti postupuje nerovnoměrně; zdůrazňuje, že je to výsledek rozdílné výkonnosti ekonomik členských států; zdůrazňuje, že provedení sociálně vyvážených strukturálních reforem a zvýšené soukromé a veřejné investice jak ve členských státech, tak na úrovni EU by mohlo umožnit nejméně o 1 % vyšší růst; připomíná, že koordinace hospodářských a fiskálních politik s cílem přispět k zajištění konvergence a stability v EU by měla zůstat hlavní prioritou evropského semestru;

4.  zastává názor, že by také byla třeba větší míra vzestupné konvergence a celkové konkurenceschopnosti k dlouhodobějšímu zachování hospodářského oživení v EU a v eurozóně; domnívá se, že stávající ekonomické ukazatele a ukazatele zaměstnanosti jsou zásadní k zajištění udržitelného a inkluzivního růstu;

5.  domnívá se, že k uskutečnění tohoto cíle je třeba zlepšit strukturální podmínky růstu; zastává názor, že potenciální růst všech členských států by se měl dlouhodobě zvýšit alespoň na 3 %; za tímto účelem musí být kladen větší důraz na hospodářskou konvergenci, přičemž stanovení jasných referenčních hodnot pro to, jak zlepšovat potenciální růst členských států, by mohlo sloužit jako nezbytná vodítka pro politická opatření; poukazuje na to, že při takovémto pravidelném referenčním srovnávání by měly být náležitě zohledněny individuální strukturální silné i slabé stránky členských států a měl by být sledován cíl udržitelného růstu podporujícího začlenění; toto srovnávání by mělo zahrnovat oblasti, jako je digitální hospodářství, odvětví služeb, trh s energií, ale také kvalita veřejných služeb, podmínky pro investice, inkluzivita a připravenost vzdělávacích systémů;

6.  zdůrazňuje, že by tak bylo možné doplnit stávající úsilí o zvyšování kvality a řízení vnitrostátních rozpočtů a stanovit za tím účelem faktory napomáhající oživení růstu v souladu s fiskálními pravidly Unie a za plného dodržování jeho stávajících ustanovení zajišťujících flexibilitu;

Strukturální politiky

7.  domnívá se, že nerovnoměrný růst a stav zaměstnanosti v eurozóně vyžadují lepší koordinaci hospodářských politik, zejména lepším a konzistentním angažováním se jednotlivých členských států a řádným uskutečňováním doporučení pro jednotlivé země, a to i s cílem podporovat vzestupnou konvergenci, mimo jiné lepším uplatňováním a naplňováním právních předpisů EU; upozorňuje na to, že reformy musí řádně zohledňovat konkrétní situaci a výzvy v jednotlivých členských státech; vyzývá Komisi, aby zajistila konzistenci mezi strukturálními reformami a výdaji EU; připomíná z tohoto hlediska také důležitost technické pomoci, která má členským státům pomoci budovat kapacity a dosáhnout konvergence, a přístup založený na partnerství by mohl zajistit větší zodpovědnost a angažovanost, pokud jde o výsledky provádění doporučení pro jednotlivé země;

8.  konstatuje, že v zemích eurozóny je nezaměstnanost mladých lidí i nadále příliš vysoká, a upozorňuje na to, že vysoká a dlouhotrvající nezaměstnanost mladých lidí představuje pro hospodářství eurozóny dlouhodobé strukturální riziko; souhlasí s tím, že řešení pozůstatků krize, od dlouhodobé nezaměstnanosti, zaměstnání, které nevyužívá plně dovedností a stárnoucích společností až po vysokou míru veřejného i soukromého zadlužení, zůstává naléhavou prioritu, která vyžaduje provádění udržitelných a inkluzivních reforem;

9.  je toho názoru, že pozůstatky krize, jako je vysoká míra zadlužení a nezaměstnanosti v některých odvětvích ekonomiky stále působí jako brzda udržitelného růstu a jsou zdrojem potenciálních rizik poklesu; vyzývá členské státy, aby snížily nadměrné míry zadlužení; v této souvislosti je znepokojen skutečností, že vysoká míra úvěrů v selhání, která v některých členských státech stále přetrvává, může mít významné vedlejší účinky, které se mohou šířit mezi jednotlivými členskými státy i mezi bankami a státy, a může tak představovat riziko pro finanční stabilitu v Evropě; konstatuje, že kapitálové rezervy ve finančním odvětví byly sice posíleny, avšak problémy vyplývají z nízké výnosnosti spolu s vysokou mírou úvěrů v selhání; je přesvědčen, že strategie EU s cílem řešit problém úvěrů v selhání by mohla přinést komplexnější řešení v podobě kombinace mixu doplňujících se politických opatření na vnitrostátní a na evropské úrovni tam, kde je to vhodné;

10.  zastává názor, že je třeba provést reformy a vyvinout iniciativy zaměřené na zlepšování podnikatelského prostředí, které v eurozóně posílí produktivitu, cenovou i jinou než cenovou konkurenceschopnost, investice a zaměstnanost; domnívá se, že je zapotřebí více úsilí na podporu přístupu malých a středních podniků k financování, což je klíčový faktor pro to, aby podniky mohly inovovat a expandovat; v této souvislosti vyzdvihuje význam na budoucnost zaměřených reforem, které jsou přizpůsobeny straně nabídky i poptávky;

11.  domnívá se, že dobře fungující a produktivní trh práce v kombinaci s odpovídající mírou sociální ochrany a dialogu pomáhá zvyšovat zaměstnanost a zajistit udržitelný růst; zdůrazňuje důležitost udržení vysoké míry zaměstnanosti tam, kde se jí již podařilo dosáhnout; konstatuje, že možnosti dalšího růstu zaměstnanosti a snižování míry nezaměstnanosti v jednotlivých členských státech také komplikuje nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, stárnoucí společnosti a řada dalších výzev;

12.  zdůrazňuje, jak důležitý je zodpovědný a růstu svědčící vývoj mezd, zajišťující slušnou životní úroveň, odpovídající produktivitě se zřetelem ke konkurenceschopnosti; bere na vědomí skutečnost, že růst mezd bude podle předpovědí relativně nízký; domnívá se, že prioritním cílem strukturálních reforem by měl být růst produktivity; souhlasí s Komisí v tom, že je prostor pro zvyšování mezd, které by mohlo ve svém důsledku mít pozitivní dopady na celkovou spotřebu;

13.  zdůrazňuje, že také míry zdanění by měly podporovat konkurenceschopnost, investice a vytváření pracovních míst; vyzývá k provedení daňových reforem s cílem zlepšit výběr daní, předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem, daňovým únikům a agresivními daňovému plánování, jakož i odstranit vysoké daňové zatížení práce v Evropě a současně zajistit udržitelnost systémů sociální ochrany; domnívá se, že snížení daňového zatížení práce by zvýšilo zaměstnanost a podpořilo růst; zdůrazňuje, že fiskální stimuly mohou tak, kde je to možné, mimo jiné i prostřednictvím nižších daní podpořit domácí poptávku, sociální zabezpečení a nabídku investic a pracovní síly;

Investice

14.  souhlasí s tím, že hospodářský vzestup je třeba podporovat prostřednictvím veřejných a soukromých investic, zejména v oblasti inovací, a poukazuje na to, že v eurozóně je investic stále nedostatek; vítá skutečnost, že v některých členských státech již investice převyšují předkrizovou úroveň, a lituje toho, že v jiných členských státech je jich stále málo nebo se nezvyšují tak rychle, jak by bylo zapotřebí; zdůrazňuje, že jsou také zapotřebí další opatření s cílem řešit problém nedostatku investic, který narostl od vypuknutí krize;;

15.  domnívá se, že reformy, které odstraní úzké profily v oblasti soukromých a veřejných investic, by umožnily přímou podporu hospodářské činnosti a zároveň by pomohly vytvořit podmínky pro dlouhodobý udržitelný růst; poukazuje na to, že investice do vzdělávání, inovací a výzkumu a vývoje by umožnily se lépe přizpůsobit znalostní ekonomice; zdůrazňuje dále, že dokončení unie kapitálových trhů je zásadním faktorem pro přilákání a zvýšení investic a zlepšení financování růstu a zaměstnanosti;

16.  domnívá se, že výzkum, technologie a vzdělávání mají zásadní význam pro dlouhodobý hospodářský rozvoj eurozóny; zdůrazňuje rozdíly mezi členskými státy v investicích do těchto oblastí, a  konstatuje, že investice by přispěly k rozvoji inovací v EU umožnily by se lépe přizpůsobit znalostní ekonomice, v souladu se strategií Evropa 2020;

17.  vítá skutečnost, že včasné uzavření dohody na základě probíhajících jednání o revizi Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) pomůže zlepšit účinnost tohoto nástroje a řešit nedostatky, které byly dosud při jeho provádění zjištěny, a to usnadňováním financování více projektů s velkým potenciálem a zajištěním přísného prosazování konceptu doplňkovosti, a rozšířit geografické pokrytí a čerpání prostředků, aby byly podpořeny investice, které by se jinak neuskutečnily;

18.  konstatuje, že cíle evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) jsou odlišné od EFSI, a proto jsou ESI fondy i nadále důležité, včetně podpory udržitelných strukturálních reforem;

19.  zdůrazňuje, že plně funkční unie kapitálových trhů může z dlouhodobého hlediska zajišťovat nové financování pro MSP, které bude doplňovat financování poskytované bankovním sektorem; zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou páteří evropského hospodářství, a proto se domnívá, že by jednou z klíčových priorit mělo být zlepšování jejich přístupu k finančním prostředkům a boj s podnikatelskou nejistotou spojenou s jejich činnostmi, aby se zlepšila jejich konkurenceschopnost v eurozóně; zdůrazňuje, že je třeba omezit byrokracii, racionalizovat útvary státní správy a zefektivnit jejich činnost;

Fiskální politiky

20.  domnívá se, že obezřetná a prozíravá fiskální politika hraje zásadní úlohu pro stabilitu eurozóny a Unie jako celku; zdůrazňuje, že důsledná koordinace fiskálních politik a řádné provádění a dodržování unijních pravidel v této oblasti včetně úplného dodržování stávajících doložek flexibility jsou zákonným požadavkem a klíčovým předpokladem řádného fungování hospodářské a měnové unie (HMU);

21.  vítá v tomto ohledu skutečnost, že se veřejné finance zřejmě zlepšují, neboť se očekává, že schodky veřejných financí v eurozóně klesnou; má-li se však předejít tomu, aby byly členské státy zranitelné vůči vnějším otřesům, je třeba pokračovat v úsilí o snížení dluhového zatížení a současně podporovat hospodářský růst;

22.  souhlasí s Komisí, že veřejný dluh zůstává v některých členských státech vysoký a že je třeba dosáhnout udržitelnosti veřejných financí a zároveň podporovat hospodářský růst a pracovní místa; upozorňuje v této souvislosti, že nízké úrokové sazby, expanzivní měnová politika, jednorázová opatření a další faktory zmírňující současné dluhové břemeno jsou pouze dočasné, a zdůrazňuje proto, že je zapotřebí dosáhnout udržitelnosti veřejných financí, brát v potaz budoucí závazky a usilovat o dlouhodobý růst; poukazuje na možnost, že porostou náklady na dluhovou službu; podtrhuje význam snížení celkové úrovně dluhů;

23.  zdůrazňuje, že nastavení fiskální politiky na úrovni členských států i eurozóny musí zajišťovat rovnováhu mezi dlouhodobou udržitelností veřejných financí na straně jedné – v plném souladu s Paktem o stabilitě a růstu a při dodržování jeho ustanovení týkajících se flexibility – a krátkodobou makroekonomickou stabilizací na straně druhé;

24.  poukazuje na to, že stávající celkové nastavení fiskální politiky pro eurozónu bylo v roce 2016 vesměs neutrální a podle všeho takovým zůstane i v roce 2017; připomíná, že Komise ve svém sdělení z roku 2016 vyzvala k pozitivnímu nastavení fiskální politiky a euroskupina dospěla k závěru, že vesměs neutrální nastavení fiskální politiky v roce 2017 dosáhlo náležité rovnováhy, a poté se shodla na tom, že má-li se přispět k vyváženější kombinaci politik, je důležité dosáhnout náležité rovnováhy mezi zajištěním udržitelnosti a podporou investic posilujících hospodářskou obnovu; v této souvislosti bere na vědomí první posouzení budoucí orientace fiskální politiky vhodné pro eurozóny ze dne 20. června 2017, předložené nezávislou Evropskou fiskální radou (EFB); žádá Komisi a členské státy, aby připravovaly takové nastavení fiskální politiky, jež bude odpovídat okolnostem;

25.  zdůrazňuje však, že tento celkový pohled by měl zohledňovat různorodost situace v jednotlivých členských státech, a že tudíž fiskální politiky, které si žádá každý členský stát, je třeba diferenciovat; zdůrazňuje, že koncepce celkového nastavení fiskální politiky nesmí vést k tomu, aby se přebytky a schodky jednotlivých členských států vzájemně vyrovnávaly;

Doporučení pro jednotlivé země

26.  konstatuje, že v průběhu doby dosáhly členské státy alespoň nějakého pokroku u dvou třetin doporučení pro rok 2016; zastává nicméně názor, že provádění doporučení pro jednotlivé země stále zaostává, čímž narušuje proces sbližování v eurozóně; zastává názor, že odpovědnost za důsledky neprovádění doporučení pro jednotlivé země nesou členské státy, a očekává tedy, že členské státy budou nezbytná politická opatření vycházející z dohodnutých doporučení pro jednotlivé země přijímat s větším nasazením;

27.  uznává, že při provádění doporučení pro jednotlivé země v oblasti fiskální politiky a aktivní politiky na trhu práce učinily členské státy pokrok, avšak nedosáhly dostatečného pokroku v oblastech, jako je hospodářská soutěž ve službách a podnikatelské prostředí; očekává od členských států větší odhodlání k přijetí nezbytných politických opatření založených na těch doporučeních pro jednotlivé země, jejichž provedení je zásadně důležité pro řešení nerovnováhy v eurozóně;

28.  vítá doporučení Komise uzavřít v případě několika členských států postup při nadměrném schodku; vítá minulé i současné fiskální a reformní úsilí, které těmto členským státům umožnilo opustit postup při nadměrném schodku, ale trvá na tom, že v tomto úsilí bude nutné pokračovat a zajistit udržitelnost veřejných financí i v dlouhodobém horizontu a současně podporovat růst a vytváření pracovních míst; vyzývá Komisi, aby zajistila řádné provádění Paktu o stabilitě a růstu konzistentním uplatňováním jeho pravidel;

29.  bere na vědomí, že 12 členských států má potíže s makroekonomickou nerovnováhou různé povahy a míry závažnosti a že v šesti členských státech je tato nerovnováha nadměrná; bere na vědomí závěr Komise, že v současné době neexistují důvody pro vystupňování postupu při makroekonomické nerovnováze pro kterýkoli členský stát;

30.  zdůrazňuje, že účelem postupu při makroekonomické nerovnováze je předcházet nerovnováhám uvnitř členských států a zabránit negativnímu efektu přelévání do dalších členských států;

31.  považuje proto za zásadně důležité, aby všechny členské státy učinily nezbytné politické kroky k řešení makroekonomické nerovnováhy, zejména vysoké míry zadlužení, přebytků běžného účtu a nerovnováhy v oblasti konkurenceschopnosti, a aby se zavázaly k uskutečňování sociálně vyvážených strukturálních reforem podporujících začlenění, které každému jednotlivému členskému státu zajistí hospodářskou udržitelnost, čímž zároveň zajistí celkovou konkurenceschopnost a odolnost evropskému hospodářství;

Odvětvové příspěvky ke zprávě o hospodářských politikách eurozóny

Politika zaměstnanosti a sociální politika

32.  má za to, že je třeba setrvale usilovat o dosažení rovnováhy mezi hospodářským a sociálním rozměrem procesu evropského semestru a podporovat sociálně a hospodářsky vyvážené strukturální reformy, které omezí nerovnost a podpoří důstojná pracovní místa, což povede ke kvalitnímu zaměstnávání, udržitelnému růstu a sociálním investicím; podporuje používání srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů v rámci evropského semestru; žádá, aby byla v doporučeních pro jednotlivé země věnována větší pozornost strukturálním nerovnováhám na trhu práce;

33.  znovu žádá, aby byly tři nové hlavní ukazatele zaměstnanosti postaveny naroveň s ostatními ekonomickými ukazateli, což by zaručilo, že budou lépe posuzovány vnitřní nerovnováhy a zvýší se účinnost strukturálních reforem; navrhuje, aby byl do formátu doporučení pro jednotlivé země začleněn nesankční postup při sociální nerovnováze, jenž by vycházel z účinného využívání sociálních ukazatelů a ukazatelů zaměstnanosti při makroekonomickém dohledu a jehož cílem by bylo zabránit závodům o co nejnižší sociální normy; konstatuje, že v přibližně deseti členských státech zesílila nerovnost, která představuje jednu z hlavních socioekonomických výzev EU(14);

34.  zdůrazňuje, že sociálně a hospodářsky odpovědné reformy musí být založeny na solidaritě, integraci a sociální spravedlnosti; zdůrazňuje, že reformy by rovněž měly zohledňovat setrvalou podporu pro sociální a hospodářské oživení, vytvářet kvalitní pracovní místa, posilovat sociální a územní soudržnost, chránit zranitelné skupiny a zlepšovat životní úroveň všech občanů;

35.  je přesvědčen, že proces evropského semestru by měl pomoci řešit nejen stávající, ale i nové společenské výzvy a zajistit větší ekonomickou efektivitu a sociálně soudržnější Evropskou unii; v tomto ohledu uznává, že je třeba posuzovat sociální dopady politik EU;

36.  vyzývá Komisi, aby zajistila odpovídající financování pro boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, která zůstává v EU nepřijatelně vysoká, a aby pokračovala v Iniciativě na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) i po skončení stávajícího víceletého finančního rámce (VFR) a zároveň zlepšovala její fungování a provádění a zohledňovala nejnovější zjištění zvláštní zprávy Evropského účetního dvora týkající se nezaměstnanosti mladých lidí a využívání Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí; vyzývá členské státy, aby provedly doporučení Evropského účetního dvora a zajistily, aby byla Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí plně přístupná; s politováním konstatuje, že dochází k přesunu rozpočtových prostředků z Evropského sociálního fondu (ESF) – včetně Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí – do Evropského sboru solidarity, který by však měl být financován z celku finančních prostředků dostupných v rámci stávajícího nařízení o VFR; zdůrazňuje, že je zapotřebí provést kvalitativní a kvantitativní posouzení vytvořených pracovních míst; zdůrazňuje, že financování EU by se nemělo používat jako náhrada plateb v rámci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení;

37.  zdůrazňuje skutečnost, že je třeba posílit provádění systému záruk pro mladé lidi na celostátní, regionální a místní úrovni, a zdůrazňuje důležitost tohoto systému pro přechod ze školy do zaměstnání; upozorňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat mladým ženám a dívkám, které by mohly při získávání kvalitních nabídek zaměstnání, dalšího vzdělávání, vyučení nebo stáže čelit genderovým překážkám; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit, aby systém záruk pro mladé lidi dosáhl i na mladé lidi, kteří čelí vícenásobnému vyloučení a extrémní chudobě;

38.  vyzývá členské státy, aby uskutečnily návrhy obsažené v doporučení Rady ze dne 15. února 2016 o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce(15);

39.  domnívá se, že by se rozsah, účinnost a účelnost aktivních a udržitelných politik na trhu práce měly zvýšit, a to s řádným a odpovídajícím financováním a se zaměřením na ochranu životního prostředí, zaměstnavatelů, pracovníků, zdraví a spotřebitelů; zastává názor, že je nutné se zabývat fenoménem chudoby pracujících;

40.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise ve svém balíčku hodnocení/doporučení přehlíží sociální ekonomiku; připomíná, že toto odvětví zahrnuje 2 miliony podniků, zaměstnává více než 14 milionů lidí a přispívá k plnění cílů pro rok 2020; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyjadřovaly podnikům sociální ekonomiky větší uznání a více je zviditelňovaly, a to prostřednictvím evropského akčního plánu pro sociální ekonomiku; domnívá se, že kvůli nedostatečnému uznání mají tyto podniky obtížnější přístup k financování; vyzývá Komisi, aby navrhla evropský statut sdružení, nadací a vzájemných společností;

41.  připomíná, že je třeba podporovat a zlepšovat kolektivní vyjednávání a postavení pracovníků v systémech stanovování mezd, jež mají zásadní význam pro dosahování kvalitních pracovních podmínek; zdůrazňuje, že pracovní právo a vysoké sociální normy hrají v sociálně-tržném hospodářství klíčovou úlohu, neboť podporují příjmy a podněcují k investicím do kapacity; zdůrazňuje, že právní předpisy EU musí respektovat práva a svobody odborů, být v souladu s kolektivními smlouvami odpovídajícími praxi členských států a dodržovat rovné zacházení v zaměstnání a povolání;

42.  vyzývá Komisi, aby navázala na usnesení Evropského parlamentu tím, že předloží ambiciózní návrhy směřující k vytvoření silného evropského pilíře sociálních práv a k plnému uskutečňování sociálních cílů Smluv s cílem zlepšit životní a pracovní podmínky všech lidí a zajistit dobré příležitosti pro všechny;

43.  varuje před klesajícím podílem mezd v EU, prohlubující se nerovností ve mzdách a příjmech a zvyšováním chudoby pracujících osob; připomíná, že Všeobecná deklarace lidských práv Organizace spojených národů z roku 1948 i stanovy Mezinárodní organizace práce z roku 1919 uznávají, že je třeba, aby pracovníci vydělávali mzdu zajišťující vyžití, a že všechna prohlášení o lidských právech se shodují na tom, že odměňování by mělo být dostatečně vysoké na to, aby bylo možné živit rodinu;

44.  zdůrazňuje, že mzdy musí umožňovat pracovníkům uspokojovat potřeby své i svých rodin a že každý pracovník v Evropské unii by měl mít nárok na mzdu zajišťující vyžití, která postačí nejen na pokrytí základních potřeb, jako jsou potraviny, přístřeší a ošacení, ale pokryje i náklady na zdravotní péči, vzdělávání, dopravu a volnočasové aktivity a umožní našetřit si alespoň základní částku na úhradu výdajů na nepředvídané události, jakými jsou např. nemoci a úrazy; zdůrazňuje, že takto je nutné chápat důstojnou životní úroveň, jejíž dosažení by měla pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům v EU mzda zajišťující vyžití zajišťovat;

45.  žádá Komisi, aby prozkoumala, jak určit, co by měla mzda zajišťující vyžití zahrnovat a jak by se měla měřit, aby se stala referenčním nástrojem pro sociální partnery a napomáhala v tomto ohledu k výměně osvědčených postupů;

46.  připomíná, že důstojné mzdy jsou důležité nejen z hlediska sociální soudržnosti, ale i pro udržení silného hospodářství a produktivní pracovní síly; vyzývá Komisi a členské státy, aby prováděly opatření ke zlepšení kvality pracovních míst a snížení mzdového rozptylu;

47.  upozorňuje, že je na evropské úrovni soustavně zapotřebí lépe koordinovat systémy sociálního zabezpečení, za něž nesou odpovědnost členské státy; zdůrazňuje absolutní prioritu zajištění udržitelnosti a spravedlivosti systémů sociálního zabezpečení jakožto ústředních pilířů evropského sociálního modelu; zdůrazňuje, že odpovídající a udržitelný starobní důchod je univerzálním právem; vyzývá členské státy, aby s ohledem na pokračující demografickou změnu zajistily odpovídající a udržitelné starobní důchody; zdůrazňuje, že důchodové systémy by měly zajišťovat odpovídající důchodový příjem nad hranicí chudoby a umožnit důchodcům, aby si zachovali řádnou životní úroveň; domnívá se, že nejlepším způsobem, jak zajistit udržitelné, spolehlivé a odpovídající důchody pro ženy a muže, je zvýšit celkovou míru zaměstnanosti a počet důstojných pracovních míst dostupných pro osoby ve všech věkových skupinách a současně zlepšit pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání; upozorňuje na skutečnost, že rozdíly mezi důchody žen a mužů jsou i nadále značné a mají negativní sociální a hospodářské důsledky; v této souvislosti zdůrazňuje význam zapojení žen do trhu práce a dalších vhodných opatření v rámci boje proti rozdílům v odměňování žen a mužů a chudobě ve stáří; je přesvědčen, že reformy důchodových systémů a věku odchodu do důchodu by měly odrážet i trendy na trhu práce, porodnost, zdravotní stav a bohatství obyvatelstva, pracovní podmínky a poměr ekonomické závislosti;

48.  domnívá se, že tyto reformy musí brát rovněž v potaz situaci milionů pracovníků v Evropě – zejména žen, mladých lidí a samostatně výdělečně činných osob –, kteří doplácejí na nejisté formy zaměstnání, období nedobrovolné nezaměstnanosti a krácení pracovní doby;

49.  vyzývá Komisi, aby i nadále věnovala zvláštní pozornost zlepšování služeb péče o děti a režimům pružné pracovní doby a potřebám stárnoucích mužů a žen a dalších závislých osob z hlediska dlouhodobé péče;

50.  zdůrazňuje skutečnost, že nedostatečné a nevhodně zaměřené investice do rozvoje dovedností a celoživotního učení – zejména digitálních dovedností, programování a dovedností, jichž je zapotřebí v rychle rostoucích hospodářských odvětvích, jako je „zelená“ ekonomika – mohou ohrozit konkurenceschopnost Unie; vyzývá členské státy, aby zajistily lepší výměnu znalostí a osvědčených postupů a posílily spolupráci na úrovni EU s cílem podpořit rozvoj dovedností prostřednictvím aktualizace kvalifikací a odpovídajícího vzdělávání, odborné přípravy a učebních osnov; upozorňuje na význam dovedností a schopností získaných v neformálním a informálním vzdělávacím prostředí; zdůrazňuje proto, že je důležité vytvořit systém uznávání neformálních a informálních druhů znalostí, zejména znalostí získaných prostřednictvím dobrovolnické činnosti;

51.  zastává názor, že pro řešení problémů nedostatku kvalifikovaných pracovníků a nesouladu mezi nabízenými a požadovanými kvalifikacemi je třeba dovednosti lépe slaďovat a zlepšit vzájemné uznávání kvalifikací; podtrhuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát odborné vzdělávání a učňovská příprava; vyzývá Komisi, aby vytvořila celoevropský nástroj pro předvídání potřeb v oblasti dovedností, včetně dovedností potřebných v rychle rostoucích odvětvích; domnívá se, že předvídání budoucích potřeb v oblasti dovedností vyžaduje výraznou účast všech zainteresovaných subjektů na trhu práce, a to na všech úrovních;

52.  naléhavě žádá Komisi, aby zavedla veškeré vhodné mechanismy pro zvýšení mobility mladých lidí, zahrnující učňovskou přípravu; vyzývá členské státy, aby podporovaly učňovské vzdělávání a plně využívaly prostředky programu ERASMUS+, které jsou k dispozici pro učně, s cílem zaručit kvalitu a přitažlivost tohoto druhu odborné přípravy; vyzývá ke zlepšení provádění nařízení o síti EURES; zdůrazňuje, že dosah a dopad jednotlivých programů by zvýšila lepší spolupráce veřejných orgánů a zúčastněných stran na místní úrovni a lepší součinnost mezi jednotlivými úrovněmi státní správy;

53.  zastává názor, že je třeba zlepšit přístup ke vzdělávání a jeho kvalitu; připomíná, že úlohou členských států je zaručit finančně dostupný přístup ke kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě, nehledě na potřeby trhu práce v celé EU; podotýká, že v mnoha členských státech je nutné zvýšit úsilí při vzdělávání pracovní síly, mj. zlepšit příležitosti vzdělávání a odborné přípravy dospělých; klade zvláštní důraz na celoživotní učení, a to i u žen, neboť skýtá příležitost rozvíjet na stále se měnícím trhu práce nové dovednosti; vyzývá k další cílené podpoře studijních předmětů v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) zaměřené na dívky s cílem řešit stávající vzdělávací stereotypy a bojovat proti dlouhodobým rozdílům mezi ženami a muži v oblasti zaměstnávání, mezd a důchodů;

54.  zdůrazňuje, že je třeba do lidí investovat co možná nejdříve v jejich životě, aby se snížila nerovnost a podpořilo sociální začlenění již v nízkém věku; požaduje proto přístup ke kvalitnímu, inkluzivnímu a finančně dostupnému předškolnímu vzdělávání a péči pro všechny děti ve všech členských státech; rovněž zdůrazňuje, že je třeba od útlého mládí ve škole bojovat proti stereotypům podporou rovnosti mezi ženami a muži na všech úrovních vzdělávání; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně provedly doporučení „Investice do dětí“ a důsledně sledovaly dosažený pokrok; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a prováděly iniciativy, jako je záruka pro děti, a zaměřily stávající politiky určené pro boj proti chudobě na děti;

55.  upozorňuje na hluboké změny, které nastanou na budoucím trhu práce v návaznosti na nástup umělé inteligence; vyzývá členské státy a Komisi, aby se zapojením sociálních partnerů vyvinuly nástroje a iniciativy spolupráce s cílem zlepšit dovednosti v tomto odvětví prostřednictvím předběžné, úvodní a průběžné odborné přípravy;

56.  žádá za tímto účelem a také v zájmu dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, aby byla v konzultaci se sociálními partnery věnována pozornost režimům flexikurity, včetně práce z domova a pružné pracovní doby;

57.  zdůrazňuje význam investic do lidského kapitálu, neboť ten je hybnou silou rozvoje, konkurenceschopnosti a růstu;

58.  zdůrazňuje, že pro podporu účasti žen na trhu práce má zásadní význam lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a posílení rovnosti žen a mužů; zdůrazňuje, že klíčem ke zlepšení ekonomického postavení žen je přeměna a přizpůsobení trhu práce a systémů sociálního zabezpečení způsobem, který zohlední životní cyklus žen;

59.  vítá návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem a považuje jej za pozitivní první krok směrem k zajištění souladu pracovního a soukromého života mužů a žen, kteří pečují o své děti a jiné závislé osoby, a ke zvýšení účasti žen na trhu práce; trvá na tom, že pro dosažení uvedených cílů je klíčové zajištění odpovídající odměny a silné sociální jistoty a ochrany;

60.  vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely transformační politiku a investovaly do osvětových kampaní zaměřených na překonání genderových stereotypů a prosazování rovnoměrnějšího rozdělení pečovatelských a domácích povinností a kladly přitom důraz na právo a potřebu mužů převzít zodpovědnost za péči, aniž by se potýkali se stigmatizací nebo za to byli penalizováni;

61.  vyzývá členské státy, aby v souladu s článkem 27 Evropské sociální charty zavedly proaktivní politiky a uvolnily odpovídající investice specificky určené na podporu žen a mužů, kteří po návratu z dovolené z rodinných důvodů nebo z důvodů péče o blízké vstupují na trh práce, vracejí se na něj, nebo na trhu práce setrvávají, a aby tato podpora byla vázána na udržitelné a kvalitní zaměstnání;

62.  vyzývá členské státy, aby posílily ochranu před diskriminací a protiprávnímu propouštění z práce v souvislosti se sladěním pracovního a soukromého života; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby předložily návrhy politik, jejichž cílem bude zlepšit prosazování antidiskriminačních opatření na pracovišti, mj. prostřednictvím zvyšování povědomí pomocí informačních kampaní o zákonných právech na rovné zacházení, obrácení důkazního břemene a zmocnění vnitrostátních subjektů pro rovné zacházení k provádění oficiálních šetření z vlastního podnětu, pokud jde o otázky rovnosti, a poskytování pomoci potenciálním obětem diskriminace;

63.  zdůrazňuje, že integrace dlouhodobě nezaměstnaných prostřednictvím individuálně uzpůsobených opatření je klíčovým faktorem v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a v konečném důsledku přispěje k podpoře udržitelnosti vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení; vzhledem k sociální situaci těchto občanů a jejich potřebám, pokud se jedná o dostatečný příjem, odpovídající bydlení, veřejnou dopravu, zdravotní péči a péči o děti, považuje takovou integraci za nezbytnou; zdůrazňuje, že vnitrostátně prováděné politiky je třeba lépe monitorovat na evropské úrovni;

64.  zdůrazňuje, že má-li se zvýšit účinnost právních předpisů upravujících trh práce, a v konečném důsledku i zvýšit zaměstnanost a udržitelný růst, je důležité novým formám zaměstnání a práce rozumět a shromažďovat v této věci porovnatelné údaje;

65.  požaduje integrovanou strategii boje proti chudobě, jež umožní dosáhnout cíle, který v této oblasti vytyčila strategie Evropa 2020; vyzdvihuje úlohu systémů minimálního příjmu v členských státech v rámci úsilí o snížení chudoby, zejména ve spojení s opatřeními na sociální začlenění, která zapojují příjemce; požaduje, aby členské státy usilovaly o postupné zavedení takových systémů minimálního příjmu, které budou nejen přiměřené, ale zajistí rovněž dostatečné pokrytí a míru využívání; domnívá se, že přiměřený minimální příjem je příjem nezbytný k důstojnému životu a k plné účasti na společenském životě po celou délku života; poukazuje na to, že aby byl příjem přiměřený, musí být nad hranicí chudoby a uspokojovat lidské základní potřeby, včetně nepeněžních aspektů, jako jsou přístup ke vzdělávání a celoživotnímu učení, důstojné bydlení, kvalitní služby zdravotní péče, společenské aktivity a občanská účast;

66.  požaduje efektivnější, cílenější a pečlivěji monitorované využívání evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) ze strany celostátních, regionálních a místních orgánů s cílem podporovat investice do kvalitních sociálních a zdravotních služeb, vzdělávání a zaměstnanosti a řešit problémy energetické chudoby, rostoucích životních nákladů, sociálního vyloučení, deprivace v oblasti bydlení a nedostatečné kvality bytového fondu;

67.  vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy při stanovování konkrétních investičních programů pro své regiony, v nichž míry nezaměstnanosti, nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobé nezaměstnanosti překračují 30 %;

68.  vyzývá Komisi, aby příští jarní zasedání Rady věnovala tématu sociálních investic v odvětvích, kde existují pádné důkazy o tom, že tyto investice posilují sociální a ekonomickou návratnost (např. předškolní vzdělávání a péče, primární a sekundární vzdělávání, odborná příprava a aktivní politiky trhu práce, cenově dostupné a sociální bydlení a zdravotní péče);

69.  žádá, aby byla přijata agenda, jež bude více zohledňovat postoj Parlamentu a před dosažením rozhodnutí k němu přihlédne; požaduje, aby byla v rámci evropského semestru posílena úloha Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO);

70.  požaduje další společné úsilí s cílem zlepšit začleňování migrantů a osob z prostředí migrantů na trh práce;

Regionální politiky

71.  vítá skutečnost, že finanční prostředky na politiku soudržnosti pro období 2014–2020 představují 454 mld. EUR v běžných cenách; zdůrazňuje však, že politika soudržnosti EU není pouze nástrojem, ale dlouhodobou strukturální politikou zaměřenou na zmenšování rozdílů v regionálním rozvoji a na podporu investic, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje a růstu a že tato politika je nejdůležitější a nejobsáhlejší politikou zaměřenou na posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti ve všech členských státech, jež nijak nerozlišuje mezi členy a nečleny eurozóny; připomíná, že rozpočet EU je 50krát menší než celkové vládní výdaje EU-28 a odpovídá výši přibližně 1 % HDP EU-28; zdůrazňuje proto, že by mezi rozpočty, politickými prioritami a činnostmi a projekty EU a členských států zaměřenými na naplňování evropských cílů měly být vytvářeny synergie a současně zachována rovnováha mezi hospodářským a sociálním rozměrem politického rámce EU; zdůrazňuje, že významným nástrojem k vytváření synergií jsou požadavky na spolufinancování týkající se ESI fondů; domnívá se, že by měla být zachována jednota rozpočtu EU; vítá opatření zavedená ve stávajícím programovém období, která mají lépe sladit politiku soudržnosti se strategií Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

o
o   o

72.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a vnitrostátním parlamentům členských států, jakož i Evropské centrální bance.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0038.
(2) Úř. věst. C 92, 24.3.2017, s. 1.
(3) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12.
(4) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 41.
(5) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 8.
(6) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 33.
(7) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25.
(8) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 1.
(9) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 11.
(10) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 1.
(11) Employment and Social Developments in Europe (Zaměstnanost a sociální vývoj v Evropě), výroční přezkum, 2017, s. 11.
(12) Tamtéž, s. 46.
(13) Zpráva nadace Eurofound o nezaměstnanosti mladých lidí.
(14) Employment and Social Developments in Europe (Zaměstnanost a sociální vývoj v Evropě), výroční přezkum, 2017, s. 47.
(15) Úř. věst. C 67, 20.2.2016, s. 1.


Mandát k vyjednávání v souvislosti s obchodními jednáními s Austrálií
PDF 437kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě týkající se navrhovaného mandátu k vyjednávání pro obchodní jednání s Austrálií (2017/2192(INI))
P8_TA(2017)0419A8-0311/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny – Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera, předsedy Evropské Rady Donalda Tuska a předsedy vlády Austrálie Malcolmem Turnbullem ze dne 15. listopadu 2015,

–  s ohledem na rámec pro partnerství EU a Austrálie ze dne 29. října 2008 a na rámcovou dohodu mezi EU a Austrálií uzavřenou dne 5. března 2015,

–  s ohledem na další dvoustranné dohody mezi EU a Austrálií, zejména na dohodu o vzájemném uznávání posuzování shody, certifikátů a označování a na dohodu o obchodu s vínem,

–  s ohledem na balíček opatření Komise v oblasti obchodu zveřejněný dne 14. září 2017, v němž se Komise zavázala, že zveřejní veškeré budoucí mandáty k obchodním vyjednáváním,

–  s ohledem na svá dřívější usnesení, zejména na usnesení ze dne 25. února 2016 o zahájení jednání o volném obchodu s Austrálií a Novým Zélandem(1) a usnesení ze dne 12. září 2012 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Austrálií, kterou se mění Dohoda o vzájemném uznávání posuzování shody(2),

–  s ohledem na komuniké vydané po setkání hlav států a předsedů vlád zemí G20 konaném v Brisbane ve dnech 15.–16. listopadu 2014,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a australského ministra zahraničních věcí ze dne 22. dubna 2015 s názvem „Směrem k užšímu partnerství mezi EU a Austrálií“,

–  s ohledem na posudek 2/15 Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. května 2017 o pravomoci EU k podpisu a uzavření dohody o volném obchodu se Singapurem(3),

–  s ohledem na studii Komise ze dne 15. listopadu 2016 o kumulativních dopadech budoucích obchodních dohod na zemědělství EU,

–  s ohledem na čl. 207 odst. 3 a článek 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na čl. 108 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0311/2017),

A.  vzhledem k tomu, že EU a Austrálie společně usilují o řešení společných výzev v široké řadě otázek a spolupracují v rámci mnoha mezinárodních fór, a to i v otázkách obchodní politiky na multilaterální úrovni;

B.  vzhledem k tomu, že EU je třetím největším obchodním partnerem Austrálie, přičemž celkový objem vzájemného obchodu dosáhl v roce 2015 hodnoty 45,5 miliardy EUR s kladnou obchodní bilancí na straně EU ve výši 19 miliard EUR;

C.  vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice EU v Austrálii dosáhly v roce 2015 částky téměř 145,8 miliard EUR;

D.  vzhledem k tomu, že Austrálie zahájila proces přistoupení k Dohodě o vládních zakázkách;

E.  vzhledem k tomu, že EU uzavřela jednání o rámcové dohodě mezi EU a Austrálií dne 22. dubna 2015;

F.  vzhledem k tomu, že evropské zemědělské odvětví a některé zemědělské produkty, například hovězí a skopové maso, mléčné výrobky, obiloviny, cukr - včetně zvláštních cukrů - představují v rámci těchto jednání zvláště citlivé otázky;

G.  vzhledem k tomu, že Austrálie je třetím největším vývozcem hovězího masa na světě, třetím největším vývozcem cukru a že na světovém trhu zaujímá významné místo, také pokud jde o vývoz mléčných výrobků a obilovin;

H.  vzhledem k tomu, že EU a Austrálie se účastní mnohostranných jednání o další liberalizaci obchodu s environmentálním zbožím (dohoda o environmentálních produktech, EGA) a obchodu se službami (dohoda o obchodu se službami, TiSA);

I.  vzhledem k tomu, že Austrálie je stranou ukončených jednání o transpacifickém partnerství (TPP), jehož budoucnost zůstává nejistá, i stranou probíhajících jednání o regionálním komplexním hospodářském partnerství (RCEP) v asijsko-tichomořském regionu, jež má sdružovat její nejdůležitější obchodní partnery; vzhledem k tomu, že Austrálie má od roku 2015 dohodu o volném obchodu s Čínou;

J.  vzhledem k tomu, že Austrálie se v rámci transpacifického partnerství (TPP) zavázala, že bude prosazovat dlouhodobou ochranu určitých druhů a bojovat proti nelegálnímu obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy prostřednictvím posílených ochranných opatření, ale i účinně prosazovat ochranu životního prostředí a podílet se na posílené regionální spolupráci; vzhledem k tomu, že ustanovení dohody o volném obchodu mezi EU a Austrálií by se měla hodnotit ve světle takovýchto závazků;

K.  vzhledem k tomu, že Austrálie patří k nejstarším a nejbližším partnerům EU, neboť sdílíme společné hodnoty a odhodlání k prosazování prosperity a bezpečnosti v rámci celosvětového systému založeného na pravidlech;

L.  vzhledem k tomu, že Austrálie ratifikovala a provedla nejvýznamnější mezinárodní úmluvy v oblasti lidských, sociálních a pracovních práv a ochrany životního prostředí a v plné míře dodržuje zásady právního státu;

M.  vzhledem k tomu, že Austrálie je jednou z pouhých šesti členských zemí WTO, které ještě nemají preferenční přístup na trh EU a ani za tímto účelem neprobíhají jednání;

N.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na společné prohlášení ze dne 15. listopadu 2015 byla zahájena analýza rozsahu působnosti s cílem prozkoumat proveditelnost dohody o volném obchodu mezi EU a Austrálií a prozkoumat společné ambice k zahájení jednání; vzhledem k tomu, že analýza rozsahu působnosti byla dokončena;

O.  vzhledem k tomu, že Parlament bude muset přijmout rozhodnutí o udělení souhlasu s případnou dohodou o volném obchodu mezi EU a Austrálií;

Strategické, politické a hospodářské souvislosti

1.  zdůrazňuje význam prohloubení vztahů mezi EU a asijsko-tichomořským regionem mj. pro posílení hospodářského růstu v Evropě a zdůrazňuje, že se tento význam odráží v obchodní politice EU; uznává, že Austrálie je klíčovou součástí této strategie a že rozšíření a prohloubení obchodních vztahů může přispět ke splnění tohoto cíle;

2.  vyjadřuje uznání Austrálii za její pevné a soustavné odhodlání, pokud jde o mnohostrannou obchodní agendu;

3.  domnívá se, že plný potenciál dvoustranné a regionální spolupráce Unie lze využít pouze tehdy, budou-li dodržovány zásady obchodu založeného na pravidlech a hodnotách, a že uzavření vysoce kvalitní, ambiciózní, vyrovnané a spravedlivé dohody o volném obchodu s Austrálií v duchu reciprocity a vzájemného prospěchu, která za žádných okolností neoslabí úsilí o dosažení pokroku na vícestranné úrovni nebo plnění již uzavřené vícestranné a dvoustranné dohody, je klíčovou součástí těchto strategií; domnívá se, že prohloubená dvoustranná spolupráce může být základním kamenem další vícestranné a mnohostranné spolupráce;

4.  je přesvědčen, že vyjednání moderní, prohloubené, ambiciózní, vyvážené, spravedlivé a komplexní dohody o volném obchodu je vhodným krokem při prohlubování dvoustranného partnerství a dalšího posilování stávajících, již vyspělých dvoustranných obchodních dohod a investičních vztahů; domnívá se, že tato jednání by mohla být příkladem pro novou generaci dohod o volném obchodu, přičemž zdůrazňuje, že je důležité dále zvyšovat ambice, a tím posunovat hranice toho, co moderní dohoda o volném obchodu obnáší, s ohledem na vysoce rozvinuté hospodářství a regulační prostředí Austrálie;

Analýza rozsahu působnosti

5.  bere na vědomí, že analýza rozsahu působnosti dohody mezi EU a Austrálií byla dne 6. dubna 2017 k oboustranné spokojenosti Komise a vlády Austrálie dokončena;

6.  vítá skutečnost, že Komise včasně dokončila a zveřejnila hodnocení dopadů této obchodní dohody tak, aby mohla poskytnout komplexní posouzení možných zisků a ztrát vyplývajících z posílení obchodních a investičních vztahů mezi EU a Austrálií, z nichž by těžili občané a podniky na obou stranách, a to i v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích, přičemž se měla zvláště zaměřit především na dopady na životní prostředí a sociální dopady, včetně dopadů na trh práce v EU, a zohlednit možný dopad brexitu na obchodní a investiční toky z Austrálie do EU, zejména s ohledem na přípravu výměny nabídek a výpočty kvót;

Mandát k vyjednávání

7.  vyzývá Radu, aby zmocnila Komisi k zahájení jednání o obchodní a investiční dohodě s Austrálií na základě výsledku analýz rozsahu působnosti, doporučení stanovených v tomto usnesení, posouzení dopadů a jasných cílů;

8.   vítá rozhodnutí Komise zdůraznit, že podpory zelené kategorie nenarušují obchod a neměly by být předmětem antidumpingových nebo antisubvenčních opatření;

9.  vyzývá Radu, aby při rozhodování o přijetí směrnic pro jednání plně respektovala rozdělení pravomocí mezi EU a její členské státy, jak vyplývá z posudku 2/15 Soudního dvora EU ze dne 16. května 2017;

10.  žádá Komisi a Radu, aby co nejdříve předložily návrh týkající se budoucí struktury obchodních dohod zohledňující posudek Soudního dvora EU 2/15 ve věci dohody o volném obchodu se Singapurem, a jasně rozlišovaly mezi dohodou o obchodu a liberalizaci přímých zahraničních investic, která zahrnuje pouze záležitosti spadající do výlučné pravomoci Unie, a případnou druhou dohodou, která se týká témat, v souvislosti s nimiž Unie sdílí pravomoci s členskými státy; zdůrazňuje, že toto rozlišení by mělo důsledky pro postup parlamentní ratifikace a není zamýšleno jako způsob, jak obejít vnitrostátní demokratické postupy, nýbrž je záležitostí demokratické delegace odpovědností založené na evropských Smlouvách; žádá užší zapojení Parlamentu do všech probíhajících a budoucích jednání o volném obchodu ve všech fázích postupu;

11.  žádá Komisi, aby při prezentaci finálních znění dohod k podpisu a uzavření, a Radu, aby při rozhodování o podpisu a uzavření plně respektovaly rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy

12.  žádá Komisi, aby vedla jednání co nejtransparentněji, aniž by ohrozila vyjednávací pozici Unie, a zajišťovala, že alespoň úroveň transparentnosti a veřejné konzultace bude alespoň stejná, jako v případě jednání s USA o dohodě TTIP, a to prostřednictvím soustavného dialogu se sociálními partnery a občanskou společností, a aby plně dodržovala osvědčené postupy stanovené v rámci jiných jednání; vítá iniciativu Komise ke zveřejnění všech svých doporučení týkajících se směrnic pro jednání o obchodních dohodách a pokládá to za pozitivní precedent; naléhavě vyzývá Radu, aby příklad Komise následovala a zveřejňovala směrnice pro jednání ihned po jejich přijetí;

13.  zdůrazňuje, že dohoda o volném obchodu musí vést k lepšímu přístupu na trh a usnadnění obchodu v praxi, vytváření důstojných pracovních míst, zajišťovat rovnost žen a mužů ve prospěch občanů na obou stranách, pobízet k udržitelnému rozvoji, prosazovat normy EU, chránit služby obecného zájmu a respektovat demokratické postupy, přičemž musí podporovat vývozní příležitosti EU;

14.  zdůrazňuje, že ambiciózní dohoda se musí smysluplným způsobem zabývat investicemi, obchodem se zbožím a službami (v návaznosti na doporučení Evropského parlamentu z poslední doby, pokud jde o zachování politického prostoru a citlivá odvětví), usnadňováním celních záležitostí a obchodu, digitalizací, elektronickým obchodem a ochranou údajů, výzkumem technologií a podporou inovací, veřejnými zakázkami, energetikou, státními podniky, hospodářskou soutěží, udržitelným rozvojem a otázkami regulace, jako jsou vysoce kvalitní hygienické a rostlinolékařské normy a další normy týkající se zemědělských a potravinářských výrobků, aniž by tím byly oslabeny přísné normy EU, dále na jasně stanovené a vymahatelné závazky v oblasti pracovních a environmentálních norem, boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a korupci, a to v rámci výlučných pravomocí Unie, se zvláštní pozorností věnovanou potřebám mikropodniků a malých a středních podniků;

15.  vyzývá Radu, aby ve směrnicích pro jednání výslovně uznala závazky druhé strany vůči původním obyvatelům a aby v tomto ohledu umožnila výhrady v souvislosti s režimy preference domácích výrobků; zdůrazňuje, že dohoda by měla znovu potvrdit závazek obou stran dodržovat úmluvu MOP č. 169 o právech původních obyvatel;

16.  zdůrazňuje, že nedostatečné řízení rybolovných zdrojů a nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov mají závažné negativní dopady na obchod, rozvoj a životní prostředí a že strany musí přijmout smysluplné závazky k ochraně žraloků, rejnoků, želv a mořských savců a bránit nadměrnému rybolovu, nadměrné kapacitě a nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

17.  zdůrazňuje, že zásada, podle níž je třeba nahrazovat, omezovat a zdokonalovat používání zvířat k vědeckým účelům, je pevně zakotvena v právních předpisech EU; zdůrazňuje, že je zásadně důležité, aby nedošlo ke zrušení ani oslabení stávajících opatření EU v oblasti pokusů na zvířatech a výzkumu, k omezení budoucích nařízení o využívání zvířat ani k vystavení výzkumných institucí EU konkurenčnímu znevýhodnění; prohlašuje, že strany musí usilovat o regulační sblížení v oblasti osvědčených postupů, pokud jde o zásadu nahrazování, omezování a zdokonalování používání zvířat, s cílem zvýšit účinnost, snížit náklady a omezit potřebu používání zvířat;

18.  trvá na tom, že do dohody je třeba zahrnout opatření, jejichž účelem je odstranění padělání zemědělsko-potravinářských výrobků;

19.  zdůrazňuje, že má-li být dohoda o volném obchodu pro hospodářství EU skutečně výhodná, měly by být do směrnic pro jednání zahnuty následující aspekty:

   a) liberalizace obchodu se zbožím a službami a skutečné příležitosti k vzájemnému přístupu na trh zboží a služeb pro obě strany prostřednictvím odstranění zbytečných regulačních překážek, přičemž by žádné ustanovení v dohodě nemělo stranám bránit v přijímání vlastní regulace za účelem dosažení legitimních cílů politik; tato dohoda nesmí i) bránit stranám v definování, regulaci, poskytování a podpoře služeb v obecném zájmu a musí o tom obsahovat výslovná ustanovení; nesmí ii) ani od vlád požadovat, aby privatizovaly jakoukoli službu, ani jim bránit v tom, aby rozšiřovaly škálu služeb, které poskytují veřejnosti; iii) nesmí vládám bránit v tom, aby opět převzaly veřejnou kontrolu nad službami, které se dříve rozhodly privatizovat, jako je vodárenství, vzdělání, zdravotnictví a sociální služby, nebo snížit vysokou míru standardů v oblastech zdraví, potravin, ochrany spotřebitele, životního prostředí, práce a bezpečnosti v EU nebo omezit veřejné financování umění a kultury, vzdělávání, zdravotní péče a sociálních služeb, jak tomu bylo u předchozích obchodních dohod; závazky by měly vycházet ze Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS); v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné zachovat normy, které jsou vyžadovány od evropských producentů;
   b) do té míry, do níž může dohoda zahrnout kapitolu o vnitrostátní právní úpravě, nesmí vyjednavači zahrnovat ověření nezbytnosti;
   c) závazky týkající se antidumpingových a vyrovnávacích opatření postupující za rámec pravidel WTO v této oblasti, která mohou případně vyloučit jejich uplatnění tam, kde existují dostatečné společné normy týkající se hospodářské soutěže a spolupráce;
   d) snížení zbytečných necelních překážek a posílení a rozšíření dialogů v oblasti regulační spolupráce na dobrovolném základě, kdekoli to bude vhodné, aniž by se omezila schopnost kterékoli strany provádět svou regulační, legislativní a politickou činnost, neboť cílem regulační spolupráce musí být přispívat ke správě celosvětového hospodářství posílením konvergence a spolupráce v oblasti mezinárodních standardů a harmonizace právních předpisů, například prostřednictvím přijetí a provádění norem, které stanovila Evropská hospodářská komise OSN, a zároveň zaručovat nejvyšší úroveň ochrany spotřebitelů (například bezpečnost potravin), životního prostředí (například zdraví a dobré životní podmínky zvířat, zdraví rostlin), sociální ochrany a ochrany pracovníků;
   e) významné ústupky v zadávání veřejných zakázek na všech úrovních státní správy, státem vlastněných podniků a podniků se zvláštními nebo výhradními právy, které zaručí přístup na trh pro podniky EU ve strategických odvětvích a stejnou míru otevřenosti jako v případě trhů veřejných zakázek v EU, jelikož zjednodušení postupů a transparentnost pro účastníky včetně těch z jiných zemí mohou být také účinnými nástroji v boji proti korupci a posílit bezúhonnost ve veřejné správě tím, že poskytnou daňovým poplatníkům efektivní využívání prostředků, pokud jde o kvalitu dodání, účinnost, efektivnost a odpovědnost; zajištění, aby se při zadávání veřejných zakázek uplatňovala ekologická a sociální kritéria;
   f) samostatná kapitola zohledňující potřeby a zájmy mikropodniků a malých a středních podniků v otázkách usnadnění přístupu na trh, včetně, avšak nejenom slučitelnosti technických norem a zjednodušených celních postupů, aby se vytvořily konkrétní obchodní příležitosti a podporovala jejich internacionalizace;
   g) ve světle posudku Soudního dvora EU 2/15 k dohodě o volném obchodu se Singapurem, podle nějž jsou obchod a udržitelný rozvoj výlučnou pravomocí EU a udržitelný rozvoj představuje nedílnou součást společné obchodní politiky EU, musí jakákoli potenciální dohoda o volném obchodu nezbytně zahrnovat významnou a ambiciózní kapitolu o udržitelném rozvoji; ustanovení týkající se účinných nástrojů pro dialog, monitorování a spolupráci včetně závazných a právně vymahatelných ustanovení, která by podléhala vhodným a účinným mechanismům řešení sporů, v nichž by bylo kromě různých metod vymáhání zváženo zavedení sankčního mechanismu a která by umožňovala sociálním partnerům a občanské společnosti, aby se toho náležitě účastnily, stejně jako spolupráce s odborníky z relevantních mnohostranných organizací; ustanovení v kapitole o pracovních a environmentálních aspektech obchodu a významu udržitelného rozvoje v kontextu obchod a investic, zahrnující ustanovení, která prosazují dodržování a účinné provádění příslušných mezinárodně uznaných zásad a pravidel, jako jsou základní pracovní standardy, čtyři prioritní úmluvy MOP týkající se správy a mnohostranné environmentální dohody včetně dohod týkajících se změny klimatu;
   h) požadavek, že smluvní strany musí prosazovat sociální odpovědnost podniků, a to i s ohledem na mezinárodně uznávané nástroje, a zavádění odvětvových pokynů OECD a hlavních zásad OSN pro podnikání a lidská práva;
   i) komplexní ustanovení o liberalizaci investic spadající do pravomoci Unie při zohlednění nejnovějšího vývoje politik, například posudek Soudního dvora EU 2/15 týkající se dohody o volném obchodu EU-Singapur ze dne 16. května 2017;
   j) silná a právně vymahatelná opatření týkající se uznávání a ochrany práv duševního vlastnictví, a to včetně zeměpisných označení vín a lihovin a dalších zemědělských a potravinářských produktů, jež budou vycházet z ustanovení dohody EU a Austrálie o vinařském odvětví a přitom budou usilovat o zlepšení stávajícího právního rámce a zajištění vysoké úrovně ochrany pro všechna zeměpisná označení; zjednodušené celní postupy a jednoduchá a pružná pravidla původu, které jsou vhodné pro složitý svět globálních hodnotových řetězců, a to i pokud jde o zlepšování transparentnosti odpovědnosti v jejich rámci, a uplatňování mnohostranných pravidel původu, kdykoli je to možné, nebo v ostatních případech uplatňování nezatěžujících pravidel původu, jako je tzv. „změna položky celního sazebníku“;
   k) vyvážený a ambiciózní výsledek, pokud jde o kapitoly týkající se zemědělství a rybolovu, který může posílit konkurenceschopnost a přinášet výhody spotřebitelům i producentům, jen pokud řádně zohlední zájmy všech evropských producentů a spotřebitelů a zároveň bude respektovat skutečnost, že existuje určitý počet citlivých zemědělských produktů, jimž by se mělo dostat přiměřeného zacházení, například prostřednictvím celních kvót nebo přidělením odpovídajících přechodných období při řádném zohlednění kumulativního dopadu obchodních dohod na zemědělství, a budou-li z jednání případně vyloučena nejcitlivější odvětví; zahrnutí použitelné, účinné, hodné a rychlé dvoustranné ochranné doložky umožňující dočasné pozastavení preferencí, pokud jako důsledek vstupu dohody o volném obchodu v platnost nárůst dovozu způsobí nebo by mohl způsobit závažné škody v citlivých odvětvích;
   l) ambiciózní ustanovení umožňující plné fungování digitálního ekosystému a podporující přeshraniční toky dat včetně zásad, jako je spravedlivá hospodářská soutěž a ambiciózní pravidla pro přeshraniční přenos dat, v plném souladu se současnými a budoucími pravidly o ochraně údajů a soukromí EU a aniž by tím byla tato pravidla dotčena, vzhledem k tomu, že toky dat jsou klíčovou hnací silou ekonomiky služeb a zásadním prvkem globálních hodnotových řetězců tradičních výrobních podniků, pročež by neopodstatněné požadavky na lokalizaci údajů měly být co nejvíce omezeny; ochrana údajů a soukromí nepředstavuje překážku obchodu, ale základní práva, která jsou zakotvena v článku 39 SEU a v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie;
   m) přesná a konkrétní ustanovení o zacházení, jaké se poskytuje zámořským zemím a územím a nejvzdálenějším regionům s cílem zohlednit jejich zvláštní zájmy při těchto jednáních;

Role Parlamentu

20.  zdůrazňuje, že v návaznosti na stanovisko Evropského soudního dvora 2/15 k dohodě o volném obchodu mezi EU a Singapurem by měla být posílena úloha Evropského parlamentu ve všech fázích jednání EU o dohodách o volném obchodu, od přijetí mandátu po konečné uzavření dohody; s potěšením očekává zahájení jednání s Austrálií, bude je pozorně sledovat a těší se, že se bude podílet na jejich úspěšném výsledku; připomíná Komisi její povinnost okamžitě a plně informovat Parlament ve všech fázích jednání (před jednotlivými koly jednání i po nich); je odhodlán zkoumat legislativní a regulační otázky, které se mohou v kontextu jednání a budoucí dohody objevit, aniž by byly dotčeny jeho výsady jakožto spolutvůrce právních předpisů; opakuje, že má základní odpovědnost zastupovat občany EU, a těší se, že v průběhu jednání usnadní inkluzivní a otevřené diskuse;

21.  připomíná, že Parlament bude požádán o souhlas s budoucí dohodou, jak stanoví Smlouva o fungování Evropské unie, a že jeho postoj by tedy měl být ve všech fázích řádně zohledněn; vyzývá Komisi a Radu, aby požádaly o souhlas Evropského parlamentu s dohodou ještě před jejím uplatňováním a tuto praxi začlenily rovněž do interinstitucionální dohody;

22.  připomíná, že Parlament bude provádění budoucí dohody monitorovat;

o
o   o

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a pro informaci Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Austrálie.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0064.
(2) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 210.
(3) ECLI:EU:C:2017:376.


Mandát k vyjednávání v souvislosti s obchodními jednáními s Novým Zélandem
PDF 439kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě týkající se navrhovaného mandátu k vyjednávání pro obchodní jednání s Novým Zélandem (2017/2193(INI))
P8_TA(2017)0420A8-0312/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny – Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera a předsedy Evropské Rady Donalda Tuska s předsedou vlády Nového Zélandu Johnem Keyem ze dne 29. října 2015,

–  s ohledem na společné prohlášení EU a Nového Zélandu o vztazích a spolupráci ze dne 21. září 2007 a na Dohodu o partnerství, vztazích a spolupráci mezi EU a Novým Zélandem podepsanou dne 5. října 2016,

–  s ohledem na balíček opatření Komise v oblasti obchodu zveřejněný dne 14. září 2017, v němž se Komise zavázala, že zveřejní veškeré budoucí mandáty k obchodním vyjednáváním,

–  s ohledem na dohodu mezi EU a Novým Zélandem o spolupráci a vzájemné správní pomoci v celních otázkách, která byla podepsána dne 3. července 2017,

–  s ohledem na další dvoustranné dohody mezi EU a Novým Zélandem, především na Dohodu o hygienických opatřeních použitelných při obchodu s živými zvířaty a živočišnými produkty a na Dohodu vzájemném uznávání posuzování shody,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 25. února 2016 o zahájení jednání o volném obchodu s Austrálií a Novým Zélandem(1) a usnesení ze dne 12. září 2012 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Novým Zélandem, kterou se mění Dohoda o vzájemném uznávání posuzování shody(2),

–  s ohledem na komuniké vydané po setkání hlav států a předsedů vlád zemí G20 konaném v Brisbane ve dnech 15.–16. listopadu 2014,

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Van Rompuye, předsedy Barrosa a premiéra Keye o prohlubování partnerství mezi Novým Zélandem a Evropskou unií ze dne 25. března 2014,

–  s ohledem na posudek 2/15 Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. května 2017 o pravomoci EU k podpisu a uzavření dohody o volném obchodu se Singapurem(3),

–  s ohledem na studii Komise ze dne 15. listopadu 2016 o kumulativních dopadech budoucích obchodních dohod na zemědělství EU zveřejněnou Komisí,

–  s ohledem na návrh zprávy svého Výboru pro mezinárodní obchod o strategii v oblasti digitálního obchodu (2017/2065(INI)),

–  s ohledem na čl. 207 odst. 3 a článek 218 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 108 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0312/2017),

A.  vzhledem k tomu, že EU a Nový Zéland společně usilují o řešení společných výzev v široké řadě otázek a spolupracují v rámci mnoha mezinárodních fór, a to i v otázkách obchodní politiky na multilaterální úrovni;

B.  vzhledem k tomu, že EU byla v roce 2015 po Austrálii druhým největším partnerem Nového Zélandu v obchodu se zbožím, přičemž obchod se zbožím mezi EU a Novým Zélandem představoval 8,1 miliard EUR a obchod se službami 4,3 miliardy EUR;

C.  vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice EU na Novém Zélandu dosáhly v roce 2015 částky téměř 10 miliard EUR;

D.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je stranou Dohody o vládních zakázkách;

E.  vzhledem k tomu, že EU uzavřela jednání o Dohodě o partnerství, vztazích a spolupráci s Novým Zélandem dne 30. července 2014;

F.  vzhledem k tomu, že evropské zemědělské odvětví a některé zemědělské produkty, například hovězí, telecí a skopové maso, mléčné výrobky, obiloviny, cukr - včetně zvláštních cukrů - jsou v rámci těchto jednání zvláště citlivé;

G.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je největším vývozcem másla na světě, druhým největším vývozcem sušeného mléka a že na světovém trhu zaujímá významné místo, také pokud jde o vývoz hovězího, telecího a skopového masa a mléčných výrobků;

H.  vzhledem k tomu, že EU a Nový Zéland se účastní mnohostranných jednání o další liberalizaci obchodu s environmentálními produkty (dohoda o environmentálních produktech, EGA) a obchodu se službami (dohoda o obchodu se službami, TiSA);

I.  vzhledem k tomu, že EU uznává přiměřenost ochrany osobních údajů na Novém Zélandu;

J.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je stranou ukončených jednání o transpacifickém partnerství (TPP), jejichž budoucnost zůstává nejistá, i stranou probíhajících jednání o regionálním komplexním hospodářském partnerství (RCEP) ve východní Asii, v němž jsou sdruženi jeho nejdůležitější obchodní partneři; vzhledem k tomu, že Nový Zéland má od roku 2008 uzavřenou dohodu o volném obchodu s Čínou;

K.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland se v rámci transpacifického partnerství (TPP) zavázal, že bude prosazovat dlouhodobou ochranu určitých druhů a bojovat proti nelegálnímu obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy prostřednictvím posílených ochranných opatření, ale i účinně prosazovat ochranu životního prostředí a podílet se na posílené regionální spolupráci; vzhledem k tomu, že dohoda o volném obchodu EU-Nový Zéland by se měla hodnotit ve světle takovýchto závazků;

L.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland patří k nejstarším a nejbližším partnerům EU, neboť sdílíme společné hodnoty a odhodlání k prosazování prosperity a bezpečnosti v rámci celosvětového systému založeného na pravidlech;

M.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland ratifikoval a provedl nejvýznamnější mezinárodní úmluvy v oblasti lidských, sociálních a pracovních práv a ochrany životního prostředí a v plné míře dodržuje zásady právního státu;

N.  vzhledem k tomu, že Nový Zéland je jednou z pouhých šesti členských zemí WTO, které ještě nemají preferenční přístup na trh EU a ani za tímto účelem neprobíhají jednání;

O.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na společné prohlášení ze dne 29. října 2015 byly zahájeny analýzy rozsahu působnosti s cílem prozkoumat proveditelnost dohody o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem a společné ambice k zahájení jednání; vzhledem k tomu, že analýza rozsahu působnosti byla dokončena;

P.  vzhledem k tomu, že Parlament bude muset přijmout rozhodnutí o udělení souhlasu s případnou dohodou o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem;

Strategické, politické a hospodářské souvislosti

1.  zdůrazňuje význam prohloubení vztahů mezi EU a asijsko-tichomořským regionem mj. pro posílení hospodářského růstu v Evropě a zdůrazňuje, že se tento význam odráží v obchodní politice EU; uznává, že Nový Zéland je klíčovou součástí této strategie a že rozšíření a prohloubení obchodních vztahů může přispět ke splnění tohoto cíle;

2.  vyjadřuje uznání Novému Zélandu za jeho pevné a soustavné odhodlání, pokud jde o vícestrannou obchodní agendu;

3.  domnívá se, že plný potenciál dvoustranné a regionální spolupráce Unie lze využít pouze tehdy, budou-li dodržovány zásady obchodu založeného na pravidlech a hodnotách, a že uzavření vysoce kvalitní, ambiciózní, vyrovnané a spravedlivé dohody o volném obchodu s Novým Zélandem v duchu reciprocity a vzájemného prospěchu, která za žádných okolností neoslabí úsilí o dosažení pokroku na vícestranné úrovni nebo plnění již uzavřené vícestranné a dvoustranné dohody, je klíčovou součástí těchto strategií; domnívá se, že prohloubená dvoustranná spolupráce může být základním kamenem další vícestranné a mnohostranné spolupráce;

4.  je přesvědčen, že vyjednání moderní, prohloubené, ambiciózní, vyvážené, spravedlivé a komplexní dohody o volném obchodu je vhodným krokem při prohlubování dvoustranného partnerství a dalšího posilování stávajících, již vyspělých dvoustranných obchodních dohod a investičních vztahů; domnívá se, že tato jednání by mohla být příkladem pro novou generaci dohod o volném obchodu, přičemž zdůrazňuje, že je důležité dále zvyšovat ambice, a tím posunovat hranice toho, co moderní dohoda o volném obchodu obnáší, s ohledem na vysoce rozvinuté hospodářství a regulační prostředí Nového Zélandu;

5.  zdůrazňuje, že EU a Nový Zéland jsou na mezinárodní úrovni průkopníky v oblasti politik environmentální udržitelnosti a v tomto ohledu mají příležitost vyjednat a uplatňovat velmi ctižádostivou kapitolu o udržitelném rozvoji;

6.  varuje před rizikem výrazné nerovnováhy dohody, pokud se jedná o zemědělství, na úkor EU a před pokušením vyměnit zemědělství za rozšíření přístupu na australský trh, pokud jde o průmyslové výrobky a služby;

Analýza rozsahu působnosti

7.  bere na vědomí, že analýza rozsahu působnosti dohody mezi EU a Novým Zélandem byla dne 7. března 2017 k oboustranné spokojenosti Komise a vlády Nového Zélandu uzavřena;

8.  vítá skutečnost, že Komise včasně dokončila a zveřejnila hodnocení dopadů této obchodní dohody tak, aby mohla poskytnout komplexní posouzení možných zisků a ztrát vyplývajících z posílení obchodních a investičních vztahů mezi EU a Novým Zélandem, z nichž by těžili občané a podniky na obou stranách, a to i v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích, přičemž se měla zvláště zaměřit především na dopady na životní prostředí a sociální dopady, včetně dopadů na trh práce v EU, a zohlednit možný dopad brexitu na obchodní a investiční toky z Nového Zélandu do EU, zejména s ohledem na přípravu výměny nabídek a výpočty kvót;

Mandát k vyjednávání

9.  vyzývá Radu, aby zmocnila Komisi k zahájení jednání o obchodní a investiční dohodě s Novým Zélandem na základě výsledku analýz rozsahu působnosti, doporučení stanovených v tomto usnesení, posouzení dopadů a jasných cílů;

10.  vyzývá Radu, aby při rozhodování o přijetí směrnic pro jednání plně respektovala rozdělení pravomocí mezi EU a její členské státy, jak vyplývá z posudku 2/15 Soudního dvora EU ze dne 16. května 2017;

11.  žádá Komisi a Radu, aby co nejdříve předložily návrh týkající se budoucí struktury obchodních dohod zohledňující posudek Soudního dvora EU 2/15 ve věci dohody o volném obchodu se Singapurem, a jasně rozlišovaly mezi dohodou o obchodu a liberalizaci přímých zahraničních investic, která zahrnuje pouze záležitosti spadající do výlučné pravomoci Unie, a případnou druhou dohodou, která se týká témat, v souvislosti s nimiž Unie sdílí pravomoci s členskými státy; zdůrazňuje, že toto rozlišení by mělo důsledky pro postup parlamentní ratifikace a není zamýšleno jako způsob, jak obejít vnitrostátní demokratické postupy, nýbrž je záležitostí demokratické delegace odpovědností založené na evropských Smlouvách; žádá užší zapojení Parlamentu do všech probíhajících a budoucích jednání o volném obchodu ve všech fázích postupu;

12.  žádá Komisi, aby při prezentaci finálních znění dohod k podpisu a uzavření, a Radu, aby při rozhodování o podpisu a uzavření plně respektovaly rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy

13.  žádá Komisi, aby vedla jednání co nejtransparentněji, aniž by ohrozila vyjednávací pozici Unie, a zajišťovala, že alespoň úroveň transparentnosti a veřejné konzultace bude alespoň stejná, jako v případě jednání s USA o dohodě TTIP, a to prostřednictvím soustavného dialogu se sociálními partnery a občanskou společností, a aby plně dodržovala osvědčené postupy stanovené v rámci jiných jednání; vítá iniciativu Komise ke zveřejnění všech svých doporučení týkajících se směrnic pro jednání o obchodních dohodách a pokládá to za pozitivní precedent; naléhavě vyzývá Radu, aby příklad Komise následovala a zveřejňovala směrnice pro jednání ihned po jejich přijetí;

14.  zdůrazňuje, že dohoda o volném obchodu musí vést k lepšímu přístupu na trh a usnadnění obchodu v praxi, vytváření důstojných pracovních míst, zajišťovat rovnost žen a mužů ve prospěch občanů na obou stranách, pobízet k udržitelnému rozvoji, prosazovat normy EU, chránit služby obecného zájmu a respektovat demokratické postupy, přičemž musí podporovat vývozní příležitosti EU;

15.  zdůrazňuje, že ambiciózní dohoda se musí smysluplným způsobem zabývat investicemi, obchodem se zbožím a službami (v návaznosti na doporučení Evropského parlamentu z poslední doby, pokud jde o zachování politického prostoru a citlivá odvětví), usnadňováním celních záležitostí a obchodu, digitalizací, elektronickým obchodem a ochranou údajů, výzkumem technologií a podporou inovací, veřejnými zakázkami, energetikou, státními podniky, hospodářskou soutěží, udržitelným rozvojem a otázkami regulace, jako jsou vysoce kvalitní hygienické a rostlinolékařské normy a další normy týkající se zemědělských a potravinářských výrobků, aniž by tím byly oslabeny přísné normy EU, dále na jasně stanovené a vymahatelné závazky v oblasti pracovních a environmentálních norem, boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a korupci, a to v rámci výlučných pravomocí Unie, se zvláštní pozorností věnovanou potřebám mikropodniků a malých a středních podniků;

16.  vyzývá Radu, aby výslovně uznala závazky druhé strany vůči původním obyvatelům;

17.  zdůrazňuje, že EU je světovým lídrem v oblasti zkvalitňování politiky týkající se dobrých životních podmínek zvířat a že Komise musí zajistit, aby strany přijaly přísné závazky s cílem zlepšit životní podmínky a ochranu hospodářských zvířat, neboť dohoda o volném obchodu mezi EU a Novým Zélandem bude mít vliv na miliony těchto zvířat;

18.  zdůrazňuje, že nedovolený obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy má závažné environmentální, hospodářské a sociální dopady a že ambiciózní dohoda musí prosazovat ochranu všech volně žijících a planě rostoucích druhů a jejich stanovišť a musí důrazně bojovat proti jejich ilegálnímu odchytu či sbírání, obchodu s nimi a jejich překládkám;

19.  zdůrazňuje, že nedostatečné řízení rybolovných zdrojů a nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov mají závažné negativní dopady na obchod, rozvoj a životní prostředí a že strany musí přijmout smysluplné závazky k ochraně žraloků, rejnoků, želv a mořských savců a bránit nadměrnému rybolovu, nadměrné kapacitě a nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

20.  zdůrazňuje, že má-li být dohoda o volném obchodu pro hospodářství EU skutečně výhodná, měly by být do směrnic pro jednání zahnuty následující aspekty:

   a) liberalizace obchodu se zbožím a službami a skutečné příležitosti k vzájemnému přístupu na trh zboží a služeb pro obě strany prostřednictvím odstranění zbytečných regulačních překážek, přičemž by žádné ustanovení v dohodě nemělo stranám bránit v přijímání vlastní regulace za účelem dosažení legitimních cílů politik; tato dohoda nesmí i) bránit stranám v definování, regulaci, poskytování a podpoře služeb v obecném zájmu a musí o tom obsahovat výslovná ustanovení; nesmí ii) ani od vlád požadovat, aby privatizovaly jakoukoli službu, ani jim bránit v tom, aby rozšiřovaly škálu služeb, které poskytují veřejnosti; iii) nesmí vládám bránit v tom, aby opět převzaly veřejnou kontrolu nad službami, které se dříve rozhodly privatizovat, jako je vodárenství, vzdělání, zdravotnictví a sociální služby, nebo snížit vysokou míru standardů v oblastech zdraví, potravin, ochrany spotřebitele, životního prostředí, práce a bezpečnosti v EU nebo omezit veřejné financování umění a kultury, vzdělávání, zdravotní péče a sociálních služeb, jak tomu bylo u předchozích obchodních dohod; závazky by měly vycházet ze Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS); v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné zachovat normy, které jsou vyžadovány od evropských producentů;
   b) do té míry, do níž může dohoda zahrnout kapitolu o vnitrostátní právní úpravě, nesmí vyjednavači zahrnovat ověření nezbytnosti;
   c) závazky týkající se antidumpingových a vyrovnávacích opatření postupující za rámec pravidel WTO v této oblasti, která mohou případně vyloučit jejich uplatnění tam, kde existují dostatečné společné normy týkající se hospodářské soutěže a spolupráce;
   d) snížení zbytečných necelních překážek a posílení a rozšíření dialogů v oblasti regulační spolupráce na dobrovolném základě, kdekoli to bude vhodné, aniž by se omezila schopnost kterékoli strany provádět svou regulační, legislativní a politickou činnost, neboť cílem regulační spolupráce musí být přispívat ke správě celosvětového hospodářství posílením konvergence a spolupráce v oblasti mezinárodních standardů a harmonizace právních předpisů, například prostřednictvím přijetí a provádění norem, které stanovila Evropská hospodářská komise OSN, a zároveň zaručovat nejvyšší úroveň ochrany spotřebitelů (například bezpečnost potravin), životního prostředí (například zdraví a dobré životní podmínky zvířat, zdraví rostlin), sociální ochrany a ochrany pracovníků;
   e) významné ústupky v zadávání veřejných zakázek na všech úrovních státní správy, státem vlastněných podniků a podniků se zvláštními nebo výhradními právy, které zaručí přístup na trh pro podniky EU ve strategických odvětvích a stejnou míru otevřenosti jako v případě trhů veřejných zakázek v EU, jelikož zjednodušení postupů a transparentnost pro účastníky včetně těch z jiných zemí mohou být také účinnými nástroji v boji proti korupci a posílit bezúhonnost ve veřejné správě tím, že poskytnou daňovým poplatníkům efektivní využívání prostředků, pokud jde o kvalitu dodání, účinnost, efektivnost a odpovědnost; zajištění, aby se při zadávání veřejných zakázek uplatňovala ekologická a sociální kritéria;
   f) samostatná kapitola zohledňující potřeby a zájmy mikropodniků a malých a středních podniků v otázkách usnadnění přístupu na trh, včetně, avšak nejenom slučitelnosti technických norem a zjednodušených celních postupů, aby se vytvořily konkrétní obchodní příležitosti a podporovala jejich internacionalizace;
   g) ve světle posudku Soudního dvora EU 2/15 k dohodě o volném obchodu se Singapurem, podle nějž jsou obchod a udržitelný rozvoj výlučnou pravomocí EU a udržitelný rozvoj představuje nedílnou součást společné obchodní politiky EU, musí jakákoli potenciální dohoda o volném obchodu nezbytně zahrnovat významnou a ambiciózní kapitolu o udržitelném rozvoji; ustanovení týkající se účinných nástrojů pro dialog, monitorování a spolupráci včetně závazných a právně vymahatelných ustanovení, která by podléhala vhodným a účinným mechanismům řešení sporů, v nichž by bylo kromě různých metod vymáhání zváženo zavedení sankčního mechanismu a která by umožňovala sociálním partnerům a občanské společnosti, aby se toho náležitě účastnily, stejně jako spolupráce s odborníky z relevantních mnohostranných organizací; ustanovení v kapitole o pracovních a environmentálních aspektech obchodu a významu udržitelného rozvoje v kontextu obchod a investic, zahrnující ustanovení, která prosazují dodržování a účinné provádění příslušných mezinárodně uznaných zásad a pravidel, jako jsou základní pracovní standardy, čtyři prioritní úmluvy MOP týkající se správy a mnohostranné environmentální dohody včetně dohod týkajících se změny klimatu;
   h) požadavek, že smluvní strany musí prosazovat sociální odpovědnost podniků, a to i s ohledem na mezinárodně uznávané nástroje, a zavádění odvětvových pokynů OECD a hlavních zásad OSN pro podnikání a lidská práva;
   i) komplexní ustanovení o liberalizaci investic spadající do pravomoci Unie při zohlednění nejnovějšího vývoje politik, například posudku Soudního dvora EU 2/15 týkajícího se dohody o volném obchodu EU-Singapur ze dne 16. května 2017;
   j) silná a právně vymahatelná opatření týkající se uznávání a ochrany práv duševního vlastnictví, a to včetně zeměpisných označení vín a lihovin a dalších zemědělských a potravinářských produktů; zjednodušené celní postupy a jednoduchá a pružná pravidla původu, které jsou vhodné pro složitý svět globálních hodnotových řetězců, a to i pokud jde o zlepšování transparentnosti odpovědnosti v jejich rámci, a uplatňování mnohostranných pravidel původu, kdykoli je to možné, a v ostatních případech uplatňování nezatěžujících pravidel původu, jako je tzv. změna položky celního sazebníku;
   k) vyvážený a ambiciózní výsledek, pokud jde o kapitoly týkající se zemědělství a rybolovu, který může posílit konkurenceschopnost a přinášet výhody spotřebitelům i producentům, jen pokud řádně zohlední zájmy všech evropských producentů a spotřebitelů a zároveň bude respektovat skutečnost, že existuje určitý počet citlivých zemědělských produktů, jimž by se mělo dostat přiměřeného zacházení, například prostřednictvím celních kvót nebo přidělením odpovídajících přechodných období při řádném zohlednění kumulativního dopadu obchodních dohod na zemědělství, a budou-li z jednání případně vyloučena nejcitlivější odvětví; zahrnutí použitelné, účinné, hodné a rychlé dvoustranné ochranné doložky umožňující dočasné pozastavení preferencí, pokud jako důsledek vstupu dohody o volném obchodu v platnost nárůst dovozu způsobí nebo by mohl způsobit závažné škody v citlivých odvětvích;
   l) ambiciózní ustanovení umožňující plné fungování digitálního ekosystému a podporující přeshraniční toky dat včetně zásad, jako je spravedlivá hospodářská soutěž a ambiciózní pravidla pro přeshraniční přenos dat, v plném souladu se současnými a budoucími pravidly o ochraně údajů a soukromí EU a aniž by tím byla tato pravidla dotčena, vzhledem k tomu, že toky dat jsou klíčovou hnací silou ekonomiky služeb a zásadním prvkem globálních hodnotových řetězců tradičních výrobních podniků, pročež by neopodstatněné požadavky na lokalizaci údajů měly být co nejvíce omezeny; ochrana údajů a soukromí nepředstavuje překážku obchodu, ale základní práva, která jsou zakotvena v článku 39 SEU a v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie;
   m) přesná a konkrétní ustanovení o zacházení, jaké se poskytuje zámořským zemím a územím a nejvzdálenějším regionům s cílem zohlednit jejich zvláštní zájmy při těchto jednáních;

21.  vyzývá Komisi, aby jakožto zásadní prvek vyrovnané dohody zajistila ochranu, pokud jde o označování, sledovatelnost a skutečný původ zemědělských výrobků, s cílem zabránit tomu, aby spotřebitelé získali mylný nebo zavádějící dojem;

22.  zdůrazňuje, že případná dohoda o volném obchodu mezi oběma zeměmi musí zohledňovat rozdíl ve velikosti jednotného evropského trhu a trhu Nového Zélandu;

Role Parlamentu

23.  zdůrazňuje, že v návaznosti na stanovisko Evropského soudního dvora 2/15 k dohodě o volném obchodu mezi EU a Singapurem by měla být posílena úloha Evropského parlamentu ve všech fázích jednání EU o dohodách o volném obchodu, od přijetí mandátu po konečné uzavření dohody; s potěšením očekává zahájení jednání s Novým Zélandem, bude je pozorně sledovat a těší se, že se bude podílet na jejich úspěšném výsledku; připomíná Komisi její povinnost okamžitě a plně informovat Parlament ve všech fázích jednání (před jednotlivými koly jednání i po nich); je odhodlán zkoumat legislativní a regulační otázky, které se mohou v kontextu jednání a budoucí dohody objevit, aniž by byly dotčeny jeho výsady jakožto spolutvůrce právních předpisů; opakuje, že má základní odpovědnost zastupovat občany EU, a těší se, že v průběhu jednání usnadní inkluzivní a otevřené diskuse;

24.  připomíná, že Parlament bude požádán o souhlas s budoucí dohodou, jak stanoví Smlouva o fungování Evropské unie, a že jeho postoj by tedy měl být ve všech fázích řádně zohledněn; vyzývá Komisi a Radu, aby požádaly o souhlas Evropského parlamentu s dohodou ještě před jejím uplatňováním a tuto praxi začlenily rovněž do interinstitucionální dohody;

25.  připomíná, že Parlament bude provádění budoucí dohody monitorovat;

o
o   o

26.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a pro informaci Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Nového Zélandu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0064.
(2) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 210.
(3) ECLI:EU:C:2017:376.


Kontrola uplatňování právních předpisů EU v roce 2015
PDF 370kWORD 57k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2017 o kontrole uplatňování práva EU (2015) (2017/2011(INI))
P8_TA(2017)0421A8-0265/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na 32. výroční zprávu o kontrole uplatňování práva Unie (2014) (COM(2015)0329),

–  s ohledem na 33. výroční zprávu o kontrole uplatňování práva Unie (2015) (COM(2016)0463),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2010)0070),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o kontrole uplatňování práva Unie: výroční zpráva (2014)(1),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Druhá zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2011)0930),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané „Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie“ (COM(2012)0154),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 s názvem „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2015 nazvané „Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ (COM(2015)0215),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. prosince 2016 nazvané „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“(2),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci(4),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o 30. a 31. výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2012-2013)(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2016 o otevřené, efektivní a nezávislé správě Evropské unie(8),

–  s ohledem na články 267 a 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 52 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A8-0265/2017),

A.  vzhledem k tomu, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 288 odst. 3 a čl. 291 odst. 1 SFEU mají členské státy primární odpovědnost za správné provádění a uplatňování práva EU v daných lhůtách, a také za stanovení prostředků nezbytných k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie;

C.  vzhledem k tomu, že v souladu s trvalou judikaturou Soudního dvora Evropské unie (CJEU) musejí členské státy poskytovat Komisi jasné a přesné informace o tom, jakým způsobem provádějí směrnice EU ve svých právních předpisech(9);

D.  vzhledem k tomu, že v souladu se společným politickým prohlášením Komise a členských států ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech(10) a se společným politickým prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 27. října 2011o informativních dokumentech(11) může členským státům v rámci informování Komise o svých opatřeních zaměřených na provádění směrnic ve svých právních předpisech v odůvodněných případech vyvstat povinnost poskytovat také doklady ve formě „informativních dokumentů“ týkajících se toho, jakým způsobem provádějí směrnice ve svém právu(12);

E.  vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 1 SEU má Listina základních práv Evropské unie stejnou právní sílu jako Smlouvy a je určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie a členským státům, pokud uplatňují právo Unie (čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv);

F.  vzhledem k tomu, že Unie má k dispozici více nástrojů a postupů, které umožňují zajistit plné a správné uplatňování zásad a hodnot zakotvených ve Smlouvách, že se však zdá, že tyto nástroje mají v praxi omezený dosah a jsou neodpovídající a neúčinné;

G.  vzhledem k tomu, že je tudíž nezbytné zavést nový mechanismus, jenž zajistí jednotný a konzistentní rámec, bude vycházet z existujících nástrojů a mechanismů a který by se měl uplatňovat jednotně na všechny orgány a instituce EU a na všechny členské státy;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 258 odst. 1 a 2 SFEU, má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, vydá o tom odůvodněné stanovisko a může předložit věc Soudnímu dvoru EU, pokud daný členský stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí nevyhoví;

I.  vzhledem k tomu, že rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí stanoví sdílení informací o veškerých řízeních pro porušení povinnosti zasláním formálního dopisu, ale nepokrývá neformální postup „EU Pilot“, který předchází zahájení formálního řízení pro porušení povinností;

J.  vzhledem k tomu, že postupy „EU Pilot“ mají zajistit užší a koherentnější spolupráci mezi Komisí a členskými státy s cílem napravit již v raném stadiu případy porušování práva EU prostřednictvím dvoustranného dialogu, aby se, kdekoli to bude možné, podařilo předejít nutnosti přistoupit k formálnímu řízení o porušení Smlouvy;

K.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 obdržela Komise 3 450 stížností na možné porušení práva EU, přičemž z členských států bylo nejvíce stížností podáno proti Itálii (637), Španělsku (342) a Německu (274);

L.  vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na uspokojivé správní řízení jako právo každého na to, aby jeho záležitost byla projednána nestranně a spravedlivě a v přiměřené lhůtě institucemi a orgány Unie, a k tomu, že článek 298 SFEU stanoví, že při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

1.  vítá výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování evropských právních předpisů EU, které jsou zaměřeny na provádění acquis EU, za rok 2015 a konstatuje, že podle této zprávy existují tři oblasti politiky, v nichž bylo v roce 2015 proti členským státům zahájeno nejvíce řízení v důsledku nedostatků při převádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva, a sice mobilita a doprava, energetika a životní prostředí; poukazuje na to, že v těchto oblastech probíhala většina vyšetřování zahájených v roce 2015 v rámci systému „EU Pilot“, přičemž většina se jich týkala Itálie, Portugalska a Německa; vyzývá Komisi, aby podrobněji uvedla konkrétní důvody této situace;

2.  konstatuje především, že se Komise začala zabývat problematikou špatné kvality ovzduší v Evropě zahájením několika postupů pro porušení směrnice 2008/50/ES kvůli opakovanému překročení limitních hodnot NO2; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že Komise v roce 2015 neuplatnila tyto kontrolní pravomoci s cílem zabránit tomu, aby na jednotný trh byla uvedena znečišťující vozidla s dieselovým motorem, která výrazně přispívají k uvolňování NO2 do ovzduší v množství přesahujícím uvedené limitní hodnoty a která nesplňují pravidla EU týkající se schvalování typu motorových vozidel a emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel;

3.  domnívá se, že vysoký počet řízení kvůli porušení předpisů v roce 2015 prokazuje, že zajištění včasného a správného uplatňování právních předpisů EU v členských státech představuje i nadále velkou výzvu a prioritu Unie; zastává názor, že občané EU mají v unijní právo větší důvěru, pokud je v členských státech prováděno účinným způsobem; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí zaměřené na účinné a včasné provádění a uplatňování práva EU;

4.  konstatuje, že koncem roku 2015 nebylo dořešeno 1368 případů nedodržování předpisů, což oproti předchozímu roku představuje mírné zvýšení, avšak stále nedosahuje hodnoty z roku 2011;

5.  uznává, že hlavní odpovědnost za správné provádění a uplatňování práva EU nesou členské státy, ale zdůrazňuje, že tato skutečnost nezbavuje orgány a instituce EU povinnosti dodržovat primární právo EU při tvorbě sekundárních právních předpisů EU; zdůrazňuje však, že Komise členským státům poskytuje řadu nástrojů, jako jsou pokyny, skupiny odborníků nebo specializované internetové stránky, jejichž účelem je napomáhat jim nacházet společná řešení, od dialogu o prováděcích plánech po dokumenty, jež vysvětlují, jak problémy při provádění odhalit již v rané fázi a jak je řešit; vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření pro dodržení svých závazků, jak bylo dohodnuto ve společném politickém prohlášení členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011, včetně poskytování srovnávacích tabulek s jasnými a přesnými informacemi o vnitrostátních opatřeních provádějících směrnice do právního řádu členských států;

6.  opětovně vyzývá Komisi, aby všechny různé portály, přístupová místa a informační internetové stránky sjednotila v jeden ústřední portál, který bude občanům poskytovat snadný přístup k on-line formulářům pro podávání stížností a uživatelsky vstřícné informace o řízeních o nesplnění povinnosti;

7.  bere na vědomí, že Komise trvá na tom, aby ji členské státy informovaly, pokud se při provádění směrnic ve vnitrostátním právu rozhodnou přidat prvky, jež veřejnosti vyjasňují, která ustanovení spadají do oblasti působnosti EU a která do oblasti působnosti členských států; zároveň však připomíná, že tím není dotčeno právo členských států stanovovat na vnitrostátní úrovni např. vyšší sociální a environmentální standardy;

8.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Parlament mohl rovněž monitorovat prosazování nařízení ze strany Komise, a to stejně, jako to činí u směrnic; žádá Komisi o zajištění toho, aby údaje o provádění nařízení byly uváděny v jejích budoucích výročních zprávách o sledování uplatňování práva EU; vyzývá členské státy, aby Komisi předložily vnitrostátní právní předpisy provádějící nebo uplatňující nařízení s cílem zajistit jejich správné plnění a aby uvedly, které části vycházejí z právních předpisů EU a které části jsou vnitrostátními dodatky;

9.  zdůrazňuje, že je nutné začít uplatňovat lhůty stanovené pro provádění předpisů v právu členských států; naléhavě vyzývá orgány EU, aby pro toto provádění stanovovaly realistické lhůty;

10.  zdůrazňuje, že EU byla vytvořena jakožto unie založená na zásadách právního státu a dodržování lidských práv (článek 2 SEU); zdůrazňuje, že hodnoty uvedené v článku 2 Smlouvy o EU jsou nosníkem základů Unie a že by tudíž jejich dodržování členskými státy mělo být předmětem stálého hodnocení; opakuje, že je nanejvýš důležité pečlivě sledovat činnost i opomenutí ze strany členských států a orgánů i institucí EU, a vyjadřuje znepokojení nad počtem petic předložených Evropskému parlamentu a stížností předložených Komisi;

11.  poukazuje na to, že oznamovatelé mohou vhodně informovat EU a vnitrostátní orgány o případech nesprávného uplatňování právních předpisů Unie; opakuje, že místo toho, aby se jim v oznamování bránilo, by k němu měli být vybízeni;

12.  uznává, že petice jsou důležitým bezprostředním zdrojem informací nejen o porušování právních předpisů EU v členských státech a nedostatcích při uplatňování těchto předpisů, ale i o možných mezerách v právních předpisech EU a podnětech občanů týkajících se nové legislativy, která by mohla být přijata, nebo možných zlepšení platných legislativních aktů; potvrzuje, že problémy, jichž se petice týkají, jsou účinně zpracovávány, což v konečném důsledku posiluje schopnost Komise a Parlamentu reagovat a řešit problémy související s provedením a nesprávným uplatňováním právních předpisů; bere na vědomí, že Komise považuje provádění právních předpisů EU za prvořadou záležitost, která by měla být přínosem pro každodenní život občanů; zdůrazňuje, že je třeba zajistit transparentnost, nestrannost a nezávislost postupu přijímání rozhodnutí a administrativy;

13.  vyjadřuje politování nad tím, že neexistují přesné statistiky o počtu petic, které vedly k zahájení postupů „EU Pilot“ nebo k zahájení řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá proto Komisi, aby pravidelně zasílala zprávy o případech souvisejících s probíhajícími řízeními nebo postupy s cílem usnadnit strukturovaný dialog a zkrátit lhůty pro řešení případných sporů; vyzývá Komisi, aby projednávala tyto zprávy s Petičním výborem a aktivně zapojovala místopředsedu odpovědného za uplatňování právních předpisů a jejich zjednodušení; žádá Komisi, aby zapojovala předkladatele petic do postupů „EU Pilot“ zahájených v souvislosti s jejich peticemi s cílem mimo jiné usnadnit dialog mezi předkladateli petic a dotčenými vnitrostátními orgány;

14.  vyjadřuje politování nad narůstajícím zpožděním v provádění strategie EU v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat pro období 2012–2015, které brání zahájení nové celoevropské strategie potřebné pro zajištění plné a účinné ochrany dobrých životních podmínek zvířat prostřednictvím aktualizovaného, komplexního a jasného legislativního rámce, který by zcela splňoval požadavky článku 13 Smlouvy o fungování EU;

15.  konstatuje, že Petiční výbor obdržel řadu peticí týkajících se případů souvisejících se zájmem dětí, a doufá, že probíhající revize nařízení Brusel IIa napomůže napravit nedostatky nařízení a řešit jeho nedostatečné provádění;

16.  poukazuje na to, že v posledních letech byly zjištěny nedostatky v uplatňování opatření v boji proti podvodům a praní peněz; žádá Komisi, aby zdvojnásobila své úsilí a zajistila, aby byly příslušné předpisy EU důsledně uplatňovány;

17.  konstatuje, že mezi priority členských států by mělo patřit včasné a správné provedení a uplatnění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu, jakož i vytvoření jednoznačného vnitrostátního právního rámce, za plného dodržování základních hodnot, zásad a práv zakotvených ve Smlouvách a Listině základních práv Evropské unie, aby se zabránilo porušování právních předpisů EU a aby to současně jednotlivcům i podnikům přineslo zamýšlené výhody, jež přináší efektivní a účinné uplatňování právních předpisů EU; v této souvislosti zdůrazňuje, že činnost i opomenutí ze strany veškerých orgánů a institucí EU jsou upraveny Smlouvami EU a Listinou základních práv Evropské unie(13);

18.  vyzývá Komisi, aby trvala na tom, že členské státy mají zajistit důsledné prosazování právních předpisů EU týkajících se volného pohybu osob, zejména prostřednictvím plné ochrany souvisejících hospodářských, sociálních a kulturních práv; připomíná, že volný pohyb osob nepředstavuje pouze jednu ze základních svobod EU a nedílnou součást občanství EU, ale že je navíc v kontextu, v němž jsou základní práva v plné míře chráněna, velmi významný pro občany EU a jejich rodiny (zejména pokud jde o přístup k sociálnímu zabezpečení) a pro jejich vnímání Unie a je rovněž častým předmětem petic;

19.  připomíná své usnesení ze dne 25. října 2016 a žádá Komisi, aby navázala na doporučení, jež jsou v tomto usnesení obsažena;

20.  uznává, že Parlament hraje klíčovou úlohu také vzhledem k tomu, že vykonává politický dohled nad činností Komise spočívající v prosazování právních předpisů, studuje výroční zprávy o sledování uplatňování práva EU a přijímá příslušná parlamentní usnesení; navrhuje, že Parlament by mohl ve větší míře přispívat k včasnému a přesnému provádění legislativy EU prostřednictvím předávání svých odborných poznatků v oblasti legislativního rozhodování na základě již vytvořených vazeb s vnitrostátními parlamenty;

21.  zdůrazňuje důležitou úlohu sociálních partnerů, organizací občanské společnosti, Evropského hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a dalších zúčastněných stran při vytváření právních předpisů a při monitorování a oznamování nedostatků při provádění a uplatňování právních předpisů EU ze strany členských států; v tomto ohledu zdůrazňuje zásadu transparentnosti zakotvenou ve Smlouvách EU, jakož i právo občanů EU na spravedlnost a řádnou správu, jak je stanoveno v článcích 41 a 47 Listiny základních práv EU; připomíná, že tato práva a zásady by mimo jiné měly mít rovněž prvořadou váhu pro členské státy při předkládání návrhů právních předpisů, jimiž provádějí právo EU;

22.  vítá, že oproti roku 2014 došlo přibližně ke 30% snížení počtu nových případů řešených v rámci projektu „EU Pilot“ otevřených v roce 2015 (881 oproti 1 208 případům v roce 2014); konstatuje však, že podíl vyřešených případů zůstal v roce 2015 stabilní a dosahoval stejné hodnoty jako v roce 2014 (75 %);

23.  vítá skutečnost, že poprvé od roku 2011 se počet nových stížností snížil přibližně o 9 % ve srovnání s rokem 2014, s celkovým počtem 3 450 nových stížností; s velkým znepokojením však konstatuje, že nejvyšší počet nových stížností vykazuje oblast zaměstnanosti, sociálních věcí a sociálního začleňování; konstatuje, že oblasti, jako je zaměstnanost, sociální věci a začlenění, vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, spravedlnost a spotřebitelé, daně a celní unie i životní prostředí společně představují 72 % všech stížností podaných v roce 2015 proti členským státům;

24.  s politováním konstatuje, že v roce 2015 nesplnily členské státy ve všech případech svůj závazek předložit informativní dokumenty, které by doprovázely vnitrostátní opatření zaměřená na provedení směrnic ve svém právu; domnívá se, že Komise by měla členským státům poskytnout v procesu vypracovávání těchto informativních dokumentů a srovnávacích tabulek svou podporu; zároveň vyzývá Komisi, aby Parlament a Radu i nadále informovala o informativních dokumentech v rámci výročních zpráv o uplatňování právních přepisů EU;

25.  zastává názor, že finanční postihy za nedodržování práva EU by měly být účinné, přiměřené a odrazující a měly by zohledňovat porušování povinností, k němuž dochází opakovaně ve stejné oblasti, a domnívá se, že je nutné dodržovat zákonná práva členských států;

26.  zdůrazňuje, že všechny orgány a instituce EU jsou vázány Smlouvami a Listinou základních práv EU(14);

27.  opakuje, že úkoly, které smlouva o ESM (nebo jiné příslušné smlouvy) ukládá Komisi či jiným orgánům a institucím EU, je zavazují k zajištění toho, aby memoranda o porozumění uzavřená na základě výše uvedených smluv byla v souladu s právními předpisy EU, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 3 a odst. 4 smlouvy o ESM; zdůrazňuje, že v důsledku toho by orgány a instituce EU neměly podepisovat memoranda o porozumění, o jejichž souladu s právem EU pochybují(15);

28.  zdůrazňuje význam vnitrostátního provádění a praktického uplatňování azylových norem vypracovaných na úrovni EU (například pokud jde o provádění směrnice o podmínkách přijímání ze strany členských států (směrnice 2013/33/EU(16)))(17); ostře nesouhlasí s tím, že členské státy dostatečně neuplatňují a nevyužívají relokační mechanismus navržený Komisí s cílem vypořádat se s uprchlickou krizí; vyzývá proto Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost provádění opatření přijatých v oblasti azylu a migrace tak, aby byl zajištěn jejich soulad se zásadami zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, a aby v relevantních případech zahájila nezbytné řízení pro nesplnění povinnosti;

29.  se znepokojením konstatuje, že některé členské státy neplní své povinnosti v oblasti azylu a migrace; vítá rozhodný postoj, který Komise zaujala vůči členským státům, pokud jde o uplatňování právních předpisů EU v otázkách azylu a migrace; připomíná, že v důsledku migračních toků směřujících do Evropy musí EU řešit nebývale obtížné právní, politické a humanitární problémy; vyzývá členské státy, aby měly při přijímání a přidělování uprchlíků na paměti rovněž mezinárodní úmluvy o lidských právech; doufá, že Komise bude systematicky sledovat způsob, jakým členské státy uplatňují evropský program pro migraci; připomíná, že účinná migrační politika EU musí být založena na rovnováze mezi odpovědností a solidaritou mezi členskými státy;

30.  s politováním konstatuje, že u některých členských států se stále setkáváme se závažnými nedostatky, pokud jde o uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, ale také pokud jde o jejich prosazování; poukazuje na to, že to platí především v případě nakládání s odpady, infrastruktury k čištění odpadních vod a dodržování hraničních hodnot pro kvalitu ovzduší; v této souvislosti se domnívá, že by se Komise měla snažit zjistit příčiny této situace v členských státech;

31.  vybízí orgány a instituce EU, aby v každém případě dostály své povinnosti a při vytváření předpisů sekundárního práva, rozhodování o politikách či při uzavírání dohod nebo smluv se subjekty, které nepřísluší k EU, dodržovaly primární právo EU a aby rovněž plnily svou povinnost pomáhat všemi dostupnými prostředky členským státům EU v jejich úsilí o provádění právních předpisů EU ve všech oblastech a o dodržování hodnot a zásad Unie, zejména s ohledem na vývoj, který v poslední době v členských státech probíhá;

32.  vyjadřuje politování nad tím, že stále nedostává transparentní a včasné informace o uplatňování práva EU; připomíná, že v revidované rámcové dohodě o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí se Komise zavazuje k tomu, že „poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká“, a očekává, že toto ustanovení bude v dobré víře uplatňováno v praxi;

33.  vyzývá Komisi, aby soulad s právními předpisy EU učinila svou skutečnou politickou prioritou, která musí být prosazována v úzké spolupráci s Parlamentem, jenž má za povinnost vyžadovat od Komise odpovědnost a jakožto spolutvůrce právních předpisů zajistit, aby byl vždy plně informován, s cílem neustále zlepšovat svou legislativní činnost; žádá proto Komisi, aby poskytla informace o následných krocích ke každému usnesení Evropského parlamentu, jež se týká kontroly provádění práva EU;

34.  připomíná, že Parlament ve svých usneseních ze dne 15. ledna 2013(18) a ze dne 9. června 2016 vyzval k přijetí nařízení o otevřené, efektivní a nezávislé správě Evropské unie podle článku 298 SFEU, a žádá Komisi, aby dále zvážila návrh nařízení, který tvoří přílohu zmíněného usnesení;

35.  zdůrazňuje, že absence soudržného a komplexního souboru kodifikovaných pravidel dobré správy napříč Unií je příčinou toho, že občané jen obtížně plně rozumí svým správním právům podle právních předpisů Unie, což rovněž snižuje kvalitu jejich právní ochrany; zdůrazňuje tedy, že kodifikace pravidel dobré správy v podobě nařízení stanovujícího různé aspekty správního postupu – včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva být vyslyšen a práva každého člověka na přístup ke svému spisu – má zásadní význam pro posílení práv občanů a transparentnosti; objasňuje, že tato pravidla by doplňovala stávající právní předpisy Unie v případech, kdy vzniknou právní mezery nebo problémy s výkladem, a umožnila by větší dostupnost; znovu proto vyzývá Komisi, aby předložila komplexní legislativní návrh týkající se evropského správního práva procesního a zohlednila přitom veškeré kroky, které v této oblasti doposud učinil Parlament, jakož i současný vývoj v Unii a jejích členských státech;

36.  připomíná, že předběžné otázky přispívají k objasnění způsobu, jakým se má uplatňovat právo Evropské unie; domnívá se, že používání tohoto postupu umožňuje jednotný výklad a provádění evropských právních předpisů; vybízí tudíž vnitrostátní soudy, aby se v případě pochybností obracely na Soudní dvůr Evropské unie a předcházely tak řízením o nesplnění povinnosti;

37.  je toho názoru, že klíčem k zajištění prospěchu z politik EU pro jednotlivce i podniky je řádné uplatňování acquis EU; zdůrazňuje proto záměr Komise posílit prosazování práva EU na základě strukturovaného a systematického provádění a kontrol souladu vnitrostátních právních předpisů, v naprostém souladu se Smlouvami EU a Listinou základních práv Evropské unie; zdůrazňuje, že právní předpisy EU jsou výsledkem svobodného a demokratického procesu; vítá praxi Komise, jež při monitorování uplatňování práva EU v členských státech řádně zohledňuje zásady zdokonalení tvorby právních předpisů;

38.  zdůrazňuje význam transparentnosti při vypracovávání a uplatňování práva orgány EU a členskými státy; zdůrazňuje, že v zájmu usnadnění provádění práva Evropské unie členskými státy a jeho zpřístupnění občanům EU musí být evropské právní předpisy jasné, srozumitelné, konzistentní a přesné, přičemž je rovněž třeba vzít v úvahu judikaturu Soudního dvora EU, která trvá na předvídatelnosti norem EU(19);

39.  je přesvědčen, že zapojení vnitrostátních parlamentů do dialogu o obsahu legislativních návrhů, je-li to na místě, podpoří účinné uplatňování práva EU; zdůrazňuje, že důkladnější kontrola příslušných vlád vnitrostátními parlamenty, pokud jsou vlády zapojeny do procesu tvorby právních předpisů, přispěje k účinnějšímu uplatňování práva EU, jak je stanoveno ve Smlouvách; zdůrazňuje, že z tohoto důvodu je třeba, aby vnitrostátní parlamenty vyjádřily svůj názor v rané fázi evropského legislativního procesu, a naléhavě vyzývá orgány EU a členské státy, aby zahájily debatu o protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a o protokolu č. 2 o subsidiaritě a proporcionalitě, a to například tím, že se zaměří na revizi tzv. systému včasného varování, čímž zajistí lepší uplatňování postupu „žluté karty“;

40.  vybízí k užší spolupráci a posilování vazeb mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty; připomíná kontrolní funkci vnitrostátních parlamentů ohledně zapojení jejich vlád do rozhodovacího procesu v Radě Evropské unie a zdůrazňuje, že je zapotřebí konzultací a pravidelných výměn názorů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, a to zejména v počátečních fázích legislativního procesu;

41.  připomíná, že vnitrostátní parlamenty mají při kontrole řádného provádění práva EU členskými státy hrát zásadní úlohu; vyzývá je, aby se této úloze proaktivně věnovaly; zdůrazňuje úlohu vnitrostátních parlamentů v zabraňování tzv. „gold-platingu“ právních předpisů EU na vnitrostátní úrovni, čímž předcházejí nadměrné regulaci a zbytečné administrativní zátěži; očekává, že členské státy jasně uvedou a doloží vnitrostátní povinnosti, pokud jsou v procesu provádění přidány k právním předpisům EU; je znepokojen tím, že nadměrný počet vnitrostátních opatření doplněných do právních předpisů EU zvyšuje euroskepticismus;

42.  konstatuje, že systém výměny informací a spolupráce mezi výbory vnitrostátních parlamentů spolupracujících s EU může napomoci dosažení účinných právních předpisů a měl by být využíván také k podpoře účinnějšího provádění práva EU členskými státy; podporuje využívání platformy IPEX jako nástroje pro vzájemnou výměnu informací mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem; vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby se aktivně zapojily do pravidelných meziparlamentních setkání výborů pořádaných Evropským parlamentem;

43.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0385.
(2) Úř. věst. C 18, 19.1.2017, s. 10.
(3) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.
(4) Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.
(5) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(6) Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 246.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0279.
(9) Věc C 427/07 Komise v. Irsko, bod 107.
(10) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.
(11) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 15.
(12) Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu.
(13) Viz mj.: Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 20. září 2016 ve spojených věcech Ledra Advertising Ltd (C-8/15 P), Andreas Eleftheriou (C-9/15 P), Eleni Eleftheriou (C-9/15 P), Lilia Papachristofi (C-9/15 P), Christos Theophilou (C-10/15 P), Eleni Theophilou (C-10/15 P) proti Evropské komisi a Evropské centrální bance, (spojené věci C-8/15 P až C-10/15 P), ECLI:EU:C:2016:701, bod 67 a dále.
(14) Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 20. září 2016 ve spojených věcech C-8/15 P až C-10/15 P), bod 67 a dále.
(15) Tamtéž, bod 58 a dále. V této souvislosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. listopadu 2012 ve věci Pringle, C-370/12, bod 164.
(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanovují normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 96).
(17) Viz mj.: S. Carrera, S. Blockmans, D. Gross, E. Guild, „The EU’s Response to the Refugee Crisis –Taking Stock and Setting Policy Priorities“, Centrum pro evropská politická studia (CEPS), esej č. 20, 16. prosince 2015 – https://www.ceps.eu/system/files/EU%20Response%20to%20the%202015%20Refugee%20Crisis_0.pdf
(18) Usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o správním právu procesním Evropské unie (Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 17).
(19) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Plantanol GmbH & Co. KG proti Hauptzollamt Darmstadt, C-201/08, ECLI:EU:C:2009:539, odstavec 46.

Právní upozornění - Ochrana soukromí