Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 18. ledna 2018 - Štrasburk
Nevyslovení námitky vůči prováděcímu opatření: vytvoření registru Unie
 Nigérie
 Případy aktivistů v oblasti lidských práv: Wu Gan, Xie Yang, Lee Ming-che, Taši Wangčuk a tibetský mnich Čhökji
 Demokratická republika Kongo
 Marrákešská smlouva: usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení ***
 Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, a mezinárodní únosy dětí *
 Provádění Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí ve členských státech
 Provádění směrnice o uznávání odborných kvalifikací a nutnost reformy odborných služeb

Nevyslovení námitky vůči prováděcímu opatření: vytvoření registru Unie
PDF 318kWORD 43k
Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 389/2013 o vytvoření registru Unie (D054274-02 – 2017/3013(RPS))
P8_TA(2018)0012B8-0041/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 389/2013 o vytvoření registru Unie (D054274-02),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES(1), a zejména na články 12 a 19 této směrnice,

–  s ohledem na stanovisko výboru uvedeného v čl. 23 odst. 1 výše uvedené směrnice ze dne 30. listopadu 2017,

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 5. prosince 2017, kterým Komise žádá Parlament, aby prohlásil, že nevysloví námitku proti návrhu nařízení,

–  s ohledem na dopis Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin předsedovi Konference předsedů ze dne 11. ledna 2018,

–  s ohledem na článek 5a rozhodnutí 1999/468/ES Rady ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(2),

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 106 odst. 4 písm. d) a čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 17. ledna 2018, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že v zájmu zachování ekologické vyváženosti systému EU obchodování s emisemi („EU ETS“) je zakázáno, aby provozovatelé letecké dopravy a jiné subjekty využívající systém EU ETS využívali povolenky vydané členským státem, vůči němuž přestávají mít provozovatelé letecké dopravy a jiné subjekty určité povinnosti, a že za tímto účelem by měla být přijata potřebná ochranná opatření;

B.  vzhledem k tomu, že článek 19 směrnice 2003/87/ES svěřuje Komisi pravomoc přijímat opatření týkající se standardizovaných a zabezpečených systémů registrů v souladu s regulativním postupem s kontrolou;

C.  vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2017 Komise formálně předložila Parlamentu návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 389/2013 o vytvoření registru Unie (návrh opatření v rámci regulativního postupu s kontrolou), čímž začala běžet tříměsíční lhůta pro přezkum, během níž může Parlament vyslovit proti návrhu právního aktu námitku;

D.  vzhledem k tomu, že ochranná opatření v návrhu opatření v rámci regulativního postupu s kontrolou by měla vstoupit v platnost neprodleně, aby mohla opatření nabýt účinnosti a aby mohly být v roce 2018 povolenky přidělovány bezplatně, přijímány výměnou za mezinárodní kredity nebo draženy, a vzhledem k tomu, že by plné využití tříměsíční lhůty pro přezkum, kterou má Parlament k dispozici, neposkytlo dostatek času na to, aby navrhované opatření v rámci regulativního postupu s kontrolou mohlo vstoupit v platnost před vydáním povolenek na rok 2018;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku vůči návrhu nařízení Komise;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Komisi a pro informaci Radě.

(1) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.
(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.


Nigérie
PDF 253kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 o Nigérii (2018/2513(RSP))
P8_TA(2018)0013RC-B8-0045/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Nigérii,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981, kterou Nigérie ratifikovala dne 22. června 1983,

–  s ohledem na ústavu Nigerijské federativní republiky, a zejména na její ustanovení o ochraně svobody náboženského vyznání uvedená v kapitole IV – Právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2014 o únosech v Nigérii a z 9. února 2015 o volbách v Nigérii,

–  s ohledem na řeč, kterou prezident Muhammadu Buhari pronesl dne 3. února 2016 v Evropském parlamentu,

–  s ohledem na rozhodnutí přidat skupinu Boko Haram na unijní seznam organizací označených jako teroristické na základě prováděcího nařízení Komise (EU) č. 583/2014 ze dne 28. května 2014, kterým se po dvě stě čtrnácté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002, kterým se zavádějí některá konkrétní restriktivní opatření proti určitým osobám a subjektům spojeným s organizací Al-Kajdá, které vstoupilo v platnost dne 29. května 2014,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 7. května 2017 o propuštění dívek, které v Nigérii unesla skupina Boko Haram,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, který Nigérie ratifikovala dne 29. října 1993,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, kterou Nigérie ratifikovala v dubnu 1991,

–  s ohledem na podruhé přepracovanou dohodu z Cotonou, kterou Nigérie ratifikovala dne 27. září 2010,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na udělení Sacharovovy ceny Evropského parlamentu za svobodu myšlení za rok 2005 ochránkyni lidských práv Hauwě Ibrahimové,

–  s ohledem na výsledky prezidentských voleb, které se konaly v Nigérii v březnu 2015,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN se Nigérie – africká země s největším počtem obyvatel a kulturně různorodým národem (počet obyvatel této země vzrostl v období od roku 1950 do dnešního dne z 33 na 190 milionů) – stane do roku 2050 po Číně a Indii zemí s třetím nejpočetnějším obyvatelstvem;

B.  vzhledem k tomu, že Nigérie je domovem největší křesťanské populace v Africe;

C.  vzhledem k tomu, že obyvatelstvo Nigérie je téměř rovným dílem rozděleno mezi muslimy a křesťany;

D.  vzhledem k tomu, že v severní Nigérii žije podle odhadů 30 milionů křesťanů, což je největší náboženská menšina v převážně muslimském regionu;

E.  vzhledem k tomu, že Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) v listopadu 2017 uvedl, že 8,5 milionu osob na severovýchodě Nigérie potřebuje životně důležitou pomoc a že v roce 2017 se humanitární pomoc týkala 6,9 milionů lidí;

F.  vzhledem k tomu, že centrální oblast země v důsledku hospodářského a politického napětí mezi etnickými a náboženskými společenstvími léta trpí, přičemž v poslední době je násilí rozdmycháváno bojem o moc a přístup k půdě mezi pasteveckými a zemědělskými komunitami;

G.  vzhledem k tomu, že mír a stabilitu v severní Nigérii ohrožují neustálé útoky, vraždy únosy, kterých se od roku 2009 dopouští islamistická skupina Boko Haram;

H.  vzhledem k tomu, že od chvíle, kdy Boko Haram zahájila své útoky, bylo zabito více než 20 000 lidí a více než 2 miliony osob muselo opustit své domovy;

I.  vzhledem k tomu, že v dubnu 2014 skupina Boko Haram unesla ze školy v Čiboku na severu Nigérie 276 dívek, z nichž některým se podařilo dostat se zpátky ke své rodině, zatímco značný počet jich je stále ještě zadržován na neznámém místě;

J.  vzhledem k tomu, že Boko Haram ženy a dívky zotročuje, znásilňuje, radikalizuje a nutí do „manželství“; vzhledem k tomu, že celá řada dívek, které přežily tyto hrůzné činy, v důsledku styku s osobami, které je znásilnily, otěhotněla;

K.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní síly byly také obviněny z přerušování mírumilovných protestů a shromáždění, v některých případech násilným způsobem a s použitím nadměrné síly;

L.  vzhledem k tomu, že v posledním roce došlo k množství únosů kněží a řádových sester, včetně únosu šesti řádových sester řádu Nejsvětějšího srdce Ježíšova, které byly dne 13. listopadu 2017 uneseny ve městě Iguoriachi a nedávno propuštěny;

M.  vzhledem k tomu, že ve městě Omoku bylo 14 osob zabito a mnoho dalších zraněno, když se na Silvestra vracely v ranních hodinách z bohoslužby; vzhledem k tomu, že v poslední době dochází k nárůstu počtu zavražděných křesťanů a muslimů, což poukazuje na znepokojivou situaci týkajících se obou těchto náboženství v Nigérii;

N.  vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech došlo k nárůstu počtu konfliktů mezi pastevci a zemědělci v Nigérii, které se rozšířily a zintenzivnily a nyní ohrožují přežití tohoto národa; vzhledem k tomu, že v důsledku vystupňovaného zabíjení a zkázy, které nejenže připravují lidi o živobytí, ale mají vliv také na národní soudržnost, byly zabity tisíce osob, došlo ke zničení obcí a velké množství zemědělců a pastevců přišlo o život a majetek;

O.  vzhledem k tomu, že pastevectví je z dlouhodobého hlediska v důsledku nárůstu populace, rozšiřování zemědělství a ztráty pastvin a cest, které používá dobytek, ohroženo; vzhledem k tomu, že pastevectví nelze zrušit nebo zakázat, jelikož pro něj existují závažné kulturní, politické a ekonomické důvody;

P.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud uvedl, že existují závažné důvody se domnívat, že skupina Boko Haram se v Nigérii dopustila zločinů proti lidskosti podle článku 7 Římského statutu, včetně vražd a pronásledování;

Q.  vzhledem k tomu, že Nigérie má složitý právní systém, který je kombinací obyčejového, zvykového a náboženského práva, a několik úrovní státní správy, což vytváří prostředí, které je z hlediska prosazování lidských práv problematické;

R.  vzhledem k tomu, že odpovědnost, spravedlnost, právní stát a boj proti beztrestnosti jsou základními prvky budování míru a úsilí o urovnání konfliktů, usmíření a obnovu;

S.  vzhledem k tomu, že v Nigérii je zákonem povoleno ukládat trest smrti; vzhledem k tomu, že v roce 2016 bylo k trestu smrti v Nigérii odsouzeno 527 osob, třikrát více než v roce 2015; vzhledem k tomu, že od roku 2006 platí v této zemi faktické moratorium na výkon trestu smrti, přestože bylo v letech 2013 a 2016 porušeno;

T.  vzhledem k tomu, že Nezávislá národní volební komise oznámila, že se prezidentské volby a volby do Národního shromáždění budou konat dne 16. února 2019;

U.  vzhledem k tomu, že organizace Transparency International v roce 2016 zařadila Nigérii v indexu vnímání korupce na 136. místo ze 175 zemí;

V.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 dohody z Cotonou se EU zapojuje do pravidelného politického dialogu s Nigérií o lidských právech a demokratických zásadách, včetně otázek etnické, náboženské a rasové diskriminace;

1.  je hluboce znepokojen nárůstem etnických konfliktů mezi pastevci a zemědělci ve střední části země, které zhoršily problémy v oblasti bezpečnosti, s nimiž se Nigérie už tak potýká, a s politováním konstatuje, že při řešení těchto problémů nebylo dosaženo skutečného pokroku;

2.  důrazně odsuzuje nárůst násilí proti křesťanům a muslimům v Nigérii, včetně útoků proti náboženským zařízením a věřícím, jako bylo nedávné zabití nejméně 48 křesťanů ve vesnicích na různých místech státu Plateau a bombový útok na mešitu ve vesnici Mubi v severovýchodní Nigérii, při němž zahynulo nejméně 50 osob; vyzývá prezidenta Buhariho a nigerijskou vládu, aby v souladu se zákony a ústavou země zintenzivnili své úsilí o ukončení násilností, bránili právo Nigerijců svobodně vyznávat svou víru a přísněji chránili práva všech svých občanů; vyjadřuje soustrast rodinám všech obětí přetrvávajícího násilí; připomíná navíc, že do 70. let 20. století spolu pastevci a zemědělci žili v míru, a s politováním konstatuje, že současné násilnosti, které se týkají přístupu k půdě a které se v důsledku zrušení účinných systémů pro urovnávání sporů vystupňovaly, jsou líčeny jako náboženský konflikt, což je zjednodušením daného problému;

3.  naléhavě vyzývá vládu, aby se v rámci všech opatření zaměřených na zajištění mírumilovného soužití občanů nehledě na jejich náboženství, víru a politickou příslušnost soustředila na dodržování lidských práv a zajištění důstojnosti;

4.  naléhavě vyzývá nigerijskou vládu, aby dojednala celostátní politický rámec, který by chránil zájmy zemědělců i pastevců, a vyzývá mezinárodní partnery, aby zvýšili investice, které by zabránily konfliktům mezi obcemi pastevců chovajících dobytek a zemědělců a řešily je na základě podpory spolupráce založené na společných ekonomických iniciativách a programech určených k hospodaření s přírodními zdroji;

5.  lituje přetrvávajícího násilí a útoků v severní Nigérii, jejichž cílem jsou křesťanské obce; konstatuje, že skupina Boko Haram útočí na muslimskou, křesťanskou i jiné víry bez rozdílu;

6.  podotýká, že nigerijská armáda znovu získala území zachvácené skupinou Boko Haram a zatkla několik jejich členů, že však nevojenské snahy vlády o ukončení činnosti této skupiny se teprve začínají rozvíjet;

7.  naléhavě vyzývá vládu Buhariho, aby chránila občany před terorismem, trvá však na tom, že tato opatření je nutné provádět plně v souladu s dodržováním lidských práv a zásady právního státu; s potěšením konstatuje, že se Buhariho vládě podařilo dosáhnout pokroku při řešení bezpečnostních problémů Nigérie a v boji s korupcí; nabízí svou podporu při zajištění tohoto cíle a při úsilí o zpřetrhání vazby mezi korupčními praktikami a terorismem;

8.  připomíná však, že opatření, která přijala vláda proti skupině Boko Haram a dalším teroristickým organizacím, by neměla dále podněcovat k násilí; vyzývá v této souvislosti k reformě nigerijských státních bezpečnostních sil, včetně policie, a k uzavření vyšetřování osob, které odpovídají za jakékoli případy porušování lidských práv, včetně mimosoudního zabíjení, mučení, svévolného zatýkání a vydírání;

9.  naléhavě vyzývá nigerijskou vládu, aby se zabývala hlavními příčinami násilí tím, že všem občanům zajistí stejná práva a přijme právní předpisy zakazující diskriminaci;

10.  odsuzuje sexuální a genderově podmíněné násilí na ženách a dívkách a to, že skupina Boko Haram a další teroristické skupiny se v rámci únosů, nucených sňatků, znásilňování a využívání sebevražedných atentátníků zaměřují na ženy a děti; vyjadřuje kromě toho znepokojení nad nedostatečnou humanitární pomocí poskytovanou v uprchlických táborech, což vede k vysoké míře vykořisťování a sexuálního zneužívání;

11.  vyzývá nigerijské orgány, aby obětem masové radikalizace, především ženám, dětem a mladým lidem, poskytly před jejich opětovným začleněním do společnosti nezbytnou psychosociální pomoc; vyzývá všechny mezinárodní aktéry, aby spojili své úsilí v oblasti prevence radikalizace, která vede k násilnému extremismu, a vypracovaly rehabilitační a deradikalizační programy;

12.  vyzývá k dosažení většího pokroku při řešení problematiky korupce, která po desetiletí sužuje nigerijskou společnost, a domnívá se, že širší politickou, ekonomickou a sociální agendu Buhariho vlády není možné splnit bez přísných opatření zaměřených na vymýcení těchto trestných činů; naléhavě vyzývá nigerijské orgány, aby zpřísnily opatření zaměřená na boj proti korupci, a zdůrazňuje, že pokud se tak nestane, bude to znamenat další roky prožité v chudobě, nerovnosti, s poničenou pověstí, omezenými vnějšími investicemi a menšími životními šancemi pro občany; připomíná, že korupce vede k nespokojenosti s veřejnými institucemi a k omezené legitimitě vlády v očích občanů;

13.  vyzývá ke zvýšení efektivity a nezávislosti nigerijského soudního systému, aby bylo možné účinně využívat trestní soudnictví v boji proti násilí, terorismu a korupci;

14.  naléhavě vyzývá nigerijské orgány, aby zavedly moratorium na trest smrti s cílem jej zrušit;

15.  připomíná vládě Nigérie její odpovědnost při zajišťování toho, aby se volby konaly v souladu s jejími mezinárodními povinnostmi v oblasti lidských práv, a aby přijala veškerá nezbytná opatření na zajištění svobodných, transparentních a věrohodných voleb;

16.  vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby monitorovaly opětovnou integraci nigerijských občanů vracejících se z Libye a aby zajistily účinné využívání vyhrazených finančních prostředků z EU; žádá Komisi, aby Parlament průběžně informovala o těchto reintegračních opatřeních;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi Nigerijské federativní republiky, předsedovi Africké unie, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, Panafrickému parlamentu a zástupcům Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS).


Případy aktivistů v oblasti lidských práv: Wu Gan, Xie Yang, Lee Ming-che, Taši Wangčuk a tibetský mnich Čhökji
PDF 350kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 o případech aktivistů v oblasti lidských práv: Wu Gan, Xie Yang, Lee Ming-che, Taši Wangčuk a tibetský mnich Čhökji (2018/2514(RSP))
P8_TA(2018)0014RC-B8-0043/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Číně, zejména ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva(1), ze dne 16. prosince 2015 o vztazích mezi EU a Čínou(2), ze dne 24. listopadu 2016 o případu Guie Minhaie, nakladatele vězněného v Číně(3), ze dne 15. prosince 2016 o případech tibetské buddhistické akademie ve městě Larung Gar a Ilhama Tohtiho(4) a ze dne 6. července 2017 o případech nositele Nobelovy ceny Liou Siao-poa a Li Ming-č´e(5),

–  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003 a na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 22. června 2016 s názvem „Prvky pro novou strategii EU o Číně“;

–  s ohledem na vrcholnou schůzku EU a Číny konanou v Bruselu ve dnech 1. a 2. června 2017,

–  s ohledem na přijetí nového zákona o národní bezpečnosti Stálým výborem Všečínského shromáždění lidových zástupců dne 1. července 2015 a zveřejnění druhého návrhu nového zákona o řízení zahraničních nevládních organizací dne 5. května 2015,

–  s ohledem na článek 36 Ústavy Čínské lidové republiky, který zaručuje všem občanům právo na svobodu náboženského vyznání, a na článek 4, který chrání práva národnostních menšin;

–  s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 35. kolo, které se konalo v Bruselu ve dnech 22. a 23. června 2017,

–  s ohledem na udělení Sacharovovy ceny za svobodu myšlení Wej Ťing-šengovi v roce 1996 a Chu Ťiaovi v roce 2008,

–  s ohledem na stanovisko mluvčí pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / politiku sousedství a jednání o rozšíření Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) k rozsudkům vyneseným v Číně dne 27. prosince 2017 nad Wu Ganem a Xie Yangem,

–  s ohledem na místní prohlášení delegace Evropské unie k Mezinárodnímu dni lidských práv ze dne 8. prosince 2017,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prosazování a dodržování lidských práv, demokracie a právního státu by mělo zůstat těžištěm dlouhodobého partnerství mezi EU a Čínou, a to v souladu se závazkem EU hájit tytéž hodnoty v rámci své vnější činnosti a v souladu se zájmem zastávat tytéž hodnoty při svém vlastním rozvoji a mezinárodní spolupráci, který vyjádřila Čína;

B.  vzhledem k tomu, že se stav lidských práv v Číně od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga k moci dále zhoršil a že vláda zároveň zvyšuje svůj nátlak na nenásilný disent, svobodu projevu, svobodu vyznání a právní stát; vzhledem k tomu, že čínské orgány zadržují a trestně stíhají stovky obránců lidských práv, právníků a novinářů;

C.  vzhledem k tomu, že soud ve městě Tchien-ťin odsoudil dne 26. prosince 2017 aktivistu Wu Gana k trestu odnětí svobody v délce osmi let na základě obžaloby z podvracení moci státu; vzhledem k tomu, že Wu Gan opakovaně vedl kampaně týkající se citlivých záležitostí, pokud jde o zneužívání moci vládou, a to jak na internetu, tak mimo něj; vzhledem k tomu, že Wu Gan podle svého právního zástupce odmítl dohodu s orgány, na jejímž základě by mu byl výkon trestu odložen, pokud by přiznal svou vinu;

D.  vzhledem k tomu, že byl v tentýž den v provincii Chu-nan rovněž odsouzen Xie Yang, právník zaměřený na lidská práva, avšak trest mu byl prominut poté, co se přiznal k obviněním z podvratné činnosti; vzhledem k tomu, že Wu Gan byl zatčen měsíce před tím, než došlo k bezprecedentnímu zákroku proti právníkům se zaměřením na lidská práva a obráncům těchto práv v roce 2015, kdy byly stovky osob vyslýchány a zadržovány po dobu několika týdnů v celé zemi, včetně Xie Yanga; vzhledem k tomu, že byl Xie Yang údajně mučen a bit a že mu bylo ze strany vyšetřovatelů vyhrožováno;

E.  vzhledem k tomu, že soud druhé instance v prefektuře Jüe-jang odsoudil dne 28. listopadu 2017 demokratického aktivistu Lee Ming-chea k pěti letům odnětí svobody poté, co jej uznal vinným z „podvracení moci státu“, a zbavil jej všech politických práv v Číně na dobu dvou let; vzhledem k tomu, že je pravděpodobné, že veřejné přiznání Lee Ming-chea bylo učiněno pod nátlakem ze strany čínských orgánů; vzhledem k tomu, že Lee Ming-che je pohřešován ode dne 19. března 2017, kdy se přesunul z oblasti Macao do města Ču-chaj v provincii Kuang-tung;

F.  vzhledem k tomu, že tibetský majitel obchodu a obhájce jazykových práv Taši Wangčuk byl poté, co se objevil na videu novin New York Times, v němž se vyslovil za práva Tibeťanů učit se a studovat v jejich rodné řeči, zadržen dne 27. ledna 2016; vzhledem k tomu, že Taši Wangčuk byl v březnu 2016 obviněn z „podněcování separatismu“ a že čelí trestu odnětí svobody v délce 15 let, ačkoli novinám výslovně sdělil, že nevyzývá k nezávislosti Tibetu;

G.  vzhledem k tomu, že byl v roce 2015 tibetský mnich Čhökji z kláštera Phurbu v provincii S'-čchuan, okres Seda, uvězněn za oslavování narozenin exilového duchovního vůdce dalajlámy; vzhledem k tomu, že po svém obvinění byl Čhökji držen ve vězení v okrese Kchang-ting v provincii Kan-c‘ a že byl nakonec umístěn k výkonu trestu odnětí svobody v délce čtyř let ve věznici v prefektuře Mien-jang, provincie S'-čchuan; vzhledem k tomu, že podle zdrojů z médií měl Čhökji potíže s ledvinami, žloutenku a další problémy spojené se zdravím, jež se z důvodu jeho pobytu ve vězení zhoršily;

H.  vzhledem k tomu, že právníci se zaměřením na lidská práva soustavně čelí zastrašování a uvěznění, jako například přední právníci Li Jü-chan, jenž je od listopadu 2017 bez kontaktu s vnějším světem, a Wang Čchüan-čang, který byl zatčen v červenci 2015, držen mimo kontakt s vnějším světem po více než 800 dní a údajně vystaven mučení; vzhledem k tomu, že obránci lidských práv, kteří jsou signatáři petic a cestují do velkých měst s cílem upozornit na místní problémy, jsou vystaveni nebezpečí zadržení a uvěznění, jako například Li Siao-ling, jenž je zadržován od června 2017, zatímco trpí závažným druhem zeleného zákalu; vzhledem k tomu, že obránci lidských práv poskytující platformu pro signatáře petic a jiné obránce lidských práv, jako jsou Ding Lingjie, Liu Feiyue a Zhen Jianghua, byli taktéž zadrženi;

I.  vzhledem k tomu, že čínská vláda přijala nové zákony, zejména zákon o státní bezpečnosti, zákon o boji proti terorismu, zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o řízení zahraničních nevládních organizací, jež veřejný aktivismus a pokojnou kritiku označují jako hrozby pro státní bezpečnost, jejichž pomocí se zpřísňuje cenzura, dohled a kontrola nad jednotlivými osobami a sociálními skupinami a jež odrazují občany od vedení kampaní na podporu lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že ve strategickém rámci EU a akčním plánu pro lidská práva a demokracii Rada přijímá závazek k tomu, že EU bude prosazovat demokracii, právní stát a „lidská práva ve všech oblastech své vnější činnosti bez výjimky“ a že „učiní lidská práva těžištěm svých vztahů se všemi třetími zeměmi a také svých strategických partnerství“;

1.  zůstává nadále vysoce znepokojen přístupem čínské vlády k obráncům lidských práv, aktivistům a právníkům; připomíná Číně její odpovědnost coby globální mocnosti a vyzývá pekingské orgány, aby za všech okolností zajistily dodržování lidských práv a základních svobod v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s dalšími mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv, které Čína parafovala či ratifikovala; vyzývá kromě jiného pekingské orgány, aby ukončily veškeré pronásledování obránců lidských práv v zemi, aby tak byli schopni vykonávat svou činnost bez omezení;

2.  naléhavě vyzývá čínské orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny obránce lidských práv, aktivisty, právníky, novináře a signatáře petic, kteří jsou zadržováni za svou činnost na poli lidských práv, a aby ukončily zásahy namířené proti nim, k nimž dochází v podobě zadržování ve vazbě, soudní šikany a zastrašování;

3.  vyzývá vládu Čínské lidové republiky, aby Wu Gana okamžitě a bezpodmínečně propustila, neboť je vězněn pouze proto, že uplatňoval své právo na svobodu projevu a shromažďování, a aby – až do jeho propuštění – zajistila, že bude mít neomezený a pravidelný přístup ke své rodině a k obhájcům, které si zvolí, a že nebude vystaven mučení nebo jinému špatnému zacházení; vyzývá k urychlenému, efektivnímu a nestrannému prošetření případů mučení v Číně a k tomu, aby byly odpovědné osoby postaveny před soud;

4.  zdůrazňuje nutnost prošetřit tvrzení ohledně údajného mučení Xie Yanga;

5.  vyzývá čínské orgány, aby neprodleně propustily Lee Ming-chea a aby do doby, než bude propuštěn, zajistily jeho ochranu před mučením a dalším špatným zacházením a aby mu umožnily kontakt s rodinou a s právníky, které si zvolí, a přístup k náležité zdravotní péči;

6.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zatčením a pokračujícím zadržováním Taši Wangčuka, jakož i nad jeho omezeným právem na právního zástupce, nedostatkem důkazů proti němu a nad nesrovnalostmi v trestním vyšetřování; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Taši Wangčuka;

7.  vyzývá čínské orgány, aby okamžitě a bezodkladně propustily tibetského mnicha Čhökjiho; naléhá na čínskou vládu, aby umožnila jeho příbuzným a právníkům, které si zvolí, jej navštívit, a zejména aby mu zajistila náležitou zdravotní péči;

8.  vyzývá čínskou vládu, aby dodržovala vlastní ústavu, zejména s ohledem na článek 4, který chrání národnostní menšiny; článek 35, který chrání svobodu projevu, tisku, sdružování, shromažďování, pochodů a demonstrací; článek 36, který uznává právo na svobodu náboženského vyznání; a článek 41, který zaručuje právo na kritiku a názory týkající se jakýchkoli státních orgánů nebo hodnostářů;

9.  opětovně vyzývá čínskou vládu, aby spolupracovala s Jeho Svatostí dalajlámou a jeho zástupci, a vyjadřuje svou podporu mírovému řešení tibetské otázky prostřednictvím dialogu a jednání s cílem udělit Tibetu skutečnou autonomii v rámci čínské ústavy;

10.  odsuzuje rovněž kampaně vedené proti buddhismu prostřednictvím „vlastenecké výchovy“, včetně opatření ke státnímu řízení tibetských buddhistických klášterů; je znepokojen tím, že čínské trestní právo je zneužíváno k pronásledování Tibeťanů a buddhistů, jejichž náboženské aktivity jsou stavěny na roveň „separatismu“; vyjadřuje politování nad tím, že se prostředí pro praktikování buddhismu v Tibetu významně zhoršilo po tibetských protestech z března 2008, po nichž čínská vláda přistoupila ve větší míře k pervazivní „vlastenecké výchově“;

11.  je znepokojen přijetím souboru právních předpisů v oblasti bezpečnosti a jeho dopadem na menšiny v Číně, zejména zákonem o boji proti terorismu, který by mohl vést k trestání poklidných projevů tibetské kultury a náboženství, a zákonem o řízení mezinárodních nevládních organizací, který podřizuje uskupení hájící lidská práva přísné kontrole ze strany vlády, jelikož se jedná o striktně autoritativní přístup namísto toho, aby se podněcovalo k partnerství mezi místní a centrální vládou a občanskou společností;

12.  zdůrazňuje, že čínské orgány musí zajistit, aby všichni, kdo jsou zadržováni na neznámém místě, byli ihned kontaktováni se svými rodinnými příslušníky a právníky, a že podmínky všech osob ve vazbě musí splňovat normy stanovené v „Souboru zásad pro ochranu všech zadržovaných či vězněných osob“, který byl přijat rezolucí Valného shromáždění OSN 43/173 ze dne 9. prosince 1988, včetně přístupu ke zdravotní péči;

13.  je nanejvýš znepokojen informacemi o údajném mučení aktivistů v oblasti lidských práv; vyzývá proto čínskou vládu, aby důsledně dodržovala absolutní a bezpodmínečný zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v souladu s články 2 a 16 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (UNCAT), kterou Čína ratifikovala dne 4. října 1988;

14.  vybízí čínskou vládu, aby při příležitosti blížícího se 20. výročí jejího podpisu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech tento pakt ratifikovala a zajistila jeho plné provedení, a to i pokud jde o ukončení veškerých nekalých praktik a případně přizpůsobení jejích právních předpisů;

15.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU v souladu se svým závazkem hovořit silným, jasným a jednotným hlasem, pokud jde o její přístup k Číně, nadnesla otázku porušování lidských práv v této zemi, zejména v případě menšin v Tibetu a Sin-ťiangu, a to v rámci všech politických dialogů a dialogů o lidských právech vedených s čínskými orgány, včetně každoročních dialogů na téma lidských práv; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že každoroční dialogy o lidských právech mezi EU a Čínou nepřinášejí konkrétní výsledky; dále připomíná, že v kontextu svého probíhajícího reformního procesu a rostoucí globální angažovanosti se Čína rozhodla začlenit do mezinárodního rámce pro lidská práva podpisem široké škály mezinárodních smluv v oblasti lidských práv; vyzývá proto k pokračování v dialogu s Čínou, aby bylo možné těmto závazkům dostát;

16.  vyzývá všechny členské státy, aby k Číně zaujaly pevný postoj založený na hodnotách, a očekává od nich, že nebudou podnikat jednostranné iniciativy či kroky, které by mohly podrýt soudržnost, účinnost a konzistentnost činnosti EU; s hlubokým politováním připomíná, že EU v červnu 2017 v Ženevě nebyla schopna učinit v Radě OSN pro lidská práva prohlášení o lidských právech v Číně; vítá přijetí prohlášení na následujícím zasedání a očekává, že EU bude i nadále uvádět Čínu jako zemi, jež vyžaduje pozornost Rady pro lidská práva, a to dokud bude odmítat provést smysluplné reformy v oblasti práv; dále vyzývá EU a její členské státy, aby daly najevo své silné znepokojení během nadcházejícího všeobecného pravidelného přezkumu týkajícího se Číny, a zejména aby zajistily, že čínská občanská společnost se bude moci svobodně tohoto procesu účastnit;

17.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a členské státy, aby přijaly závěry ze zasedání Rady pro zahraniční věci o Číně, v nichž se zdůrazní rozhodující význam lidských práv v rámci vztahů mezi EU a Čínou a jednoznačně se vyjádří znepokojení nad negativními trendy v Číně na tomto poli, spolu s očekáváním, že čínské orgány přijmou v reakci na tyto závěry konkrétní kroky; zdůrazňuje, že tyto závěry by sloužily jako možnost pro společnou deklaraci 28 členských států EU a jejích orgánů a institucí a pro vyjádření jejich postoje ke stavu lidských práv v Číně;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 239.
(2) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 92.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0444.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0505.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0308.


Demokratická republika Kongo
PDF 254kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 o Demokratické republice Kongo (2018/2515(RSP))
P8_TA(2018)0015RC-B8-0054/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Demokratické republice Kongo (DRK), zejména na usnesení ze dne 14. června 2017(1), 2. února 2017(2) a 1. prosince 2016(3),

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a její mluvčí k situaci v DRK,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 9. listopadu 2017 ke zveřejnění harmonogramu voleb v DRK,

–  s ohledem na rezoluci přijatou Radou OSN pro lidská práva dne 29. září 2017 o technické pomoci a budování kapacit v oblasti lidských práv v DRK a na zprávu generálního tajemníka Organizace spojených národů o Stabilizační misi OSN v DRK (MONUSCO) z října 2017,

–  s ohledem na závěrečná zjištění ze dne 9. listopadu 2017, která jsou výsledkem čtvrtého pravidelného přezkumu uplatňování Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech Demokratickou republikou Kongo,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2348 (2017) o obnovení mandátu mise MONUSCO,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2282 ze dne 11. prosince 2017, kterým se prodlužují sankce vůči osobám, které jsou odpovědné za násilí a závažné porušování lidských práv v DRK, až do 12. prosince 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze 6. března a 11. prosince 2017 týkající se DRK,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. června 2017 o o spolupráci EU s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU ze dne 15. června 2016 o předvolební a bezpečnostní situaci v DRK,

–  s ohledem na udělení Sacharovovy ceny Evropského parlamentu za svobodu myšlení dr. Denisi Mukwegemu v roce 2014,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981,

–  s ohledem na pokyny ke svobodě sdružování a shromažďování, které vydala Africká komise pro lidská práva a práva národů v květnu 2017,

–  s ohledem na ústavu DRK přijatou dne 18. února 2006,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rok po podpisu Silvestrovské dohody ze dne 31. prosince 2016 se celková situace v DRK i nadále zhoršuje, a to v celé zemi, v níž dochází k násilným represím, zabíjení a široce rozšířenému porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že rok 2017 byl jedním z nejnásilnějších roků v soudobých dějinách DRK;

B.  vzhledem k tomu, že OSN označila situaci nejvyšším stupněm humanitární krize úrovně 3; vzhledem k tomu, že dne 8. března 2017 vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn vyzval k vytvoření vyšetřovací komise, která by vyšetřila násilí v provincii Kasai;

C.  vzhledem k tomu, že politická krize se prohloubila poté, co prezident Kabila odmítl odstoupit v roce 2016 na konci svého ústavou daného funkčního období; vzhledem k tomu, že v Silvestrovské dohodě uzavřené pod záštitou Národní konžské biskupské konference (CENCO) bylo domluveno, že se do prosince 2017 uskuteční volby; vzhledem k tomu, že tento termín nebyl dodržen a že Nezávislá národní volební komise (CENI) oznámila, že se volby budou konat dne 23. prosince 2018;

D.  vzhledem k tomu, že volební komise CENI provádí logistické přípravy na volby, včetně rozpočtových opatření a seznamu voličů;

E.  vzhledem k tomu, že protesty proti politické situaci narazily na mimořádně násilný odpor vládou podporovaných sil;

F.  vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) konstatoval „vědomý úmysl potlačit občanská a politická práva“ ze strany bezpečnostních sil, včetně použití ostré munice, slzného plynu a gumových projektilů proti civilnímu obyvatelstvu, včetně ministrantů, odepírání přístupu do nemocnic, márnic a detenčních zařízení pracovníkům OSN a bránění pracovníkům OSN v působení v roli pozorovatelů při protestech;

G.  vzhledem k tomu, že DRK dosud neratifikovala Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

H.  vzhledem k tomu, že pokračují ozbrojené srážky mezi konžskou armádou a místními milicemi, zejména v provincii Kasai; vzhledem k tomu, že situace vyústila v závažnou humanitární krizi, neboť dochází k zabíjení, mučení a znásilňování, k ničení domů, zdravotnických zařízení a škol a v Kasai bylo objeveno 40 masových pohřebišť; vzhledem k tomu, že v úsilí postavit pachatele těchto činů před soud nenastal žádný pokrok;

I.  vzhledem k tomu, že DRK má celosvětově nejvyšší zaznamenaný počet vnitřně vysídlených osob v důsledku konfliktu; vzhledem k tomu, že od ledna 2017 bylo nuceno opustit své domovy a uchýlit se jinam na území DRK přes 1,9 milionu lidí, čímž se celkový počet vysídlenců v zemi zvýšil na 4,25 milionu, většina z nich je v provinciích Kasai, Tanganyika a Kivu; vzhledem k tomu, že v DRK také nalezli útočiště uprchlíci z Burundi, ze Středoafrické republiky a z Jižního Súdánu; vzhledem k tomu, že EU uvolnila prostředky na pomoc při mimořádných událostech ve výši 5 milionů EUR pro oběti násilí v provincii Kasai;

J.  vzhledem k tomu, že v březnu 2017 byly sníženy početní stavy příslušníků mise MONUSCO a v červnu 2017 byl její rozpočet zkrácen o 8 %;

K.  vzhledem k tomu, že orgány v DRK provádějí systematické pronásledování organizací občanské společnosti a obránců lidských práv, mj. organizací Lutte pour le Changement (Lucha), Filimbi, katolické církve a Comité Laïc de Coordination (CLC); vzhledem k tomu, že podle lidskoprávních skupin je nyní v DRK zbaveno svobody nejméně 358 politických vězňů;

L.  vzhledem k tomu, že ve dnech 29. a 30. prosince 2017 bylo zadrženo a bez zatykače vzato do vazby sedm obránců lidských práv – Carbone Beni, Mino Bompomi, Roger Katanga Mwenyemali, Bony Dickson Mputu, Grâce Tshiunza, Cedrick Kalonji a Arciel Beni, ve všech případech jde o členy nebo spolupracovníky občanského hnutí Filimbi – a že není známo, kde se nachází další obránce lidských práv, Palmer Kabeya;

M.  vzhledem k tomu, že se množí únosy humanitárních pracovníků a příslušníků mírových sborů a útoky na ně, což přinutilo humanitární organizace pozdržet dodávky pomoci a přerušit svou činnost;

N.  vzhledem k tomu, že tři předlohy zákonů předložené Konžskému národnímu shromáždění – o regulaci nevládních organizací, o obráncích lidských práv a o boji proti terorismu – jsou ve své stávající podobě v rozporu s regionálními a mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a jsou bezprecedentní hrozbou pro nezávislé fungování občanské společnosti v Kongu;

O.  vzhledem k tomu, že EU prodloužila do prosince 2018 omezující opatření vůči jednotlivcům přijatá v reakci na maření volebního procesu a na porušování lidských práv;

1.  opakuje, že je hluboce znepokojen zhoršující se humanitární, politickou a bezpečnostní situací v Demokratické republice Kongo (DRK); důrazně odsuzuje všechny případy porušování lidských práv a všechny násilné činy, obzvláště činy namířené proti pokojným demonstrantům, včetně zákazu pokojných veřejných demonstrací, a politiku zastrašování, zatýkání a zadržování všech osob vyjadřujících nesouhlas; vyzývá konžské úřady, aby přistoupily k neprodlenému a bezpodmínečnému propuštění všech vězňů svědomí a umožnily nezávislé vyšetřování násilné represe demonstrací z prosince 2017 a masových hrobů, které byly objeveny;

2.  připomíná, že vláda DRK nese hlavní odpovědnost za ochranu civilistů na svém území a ve své jurisdikci, včetně ochrany před zločiny proti lidskosti a válečnými zločiny;

3.  vyjadřuje své nejhlubší znepokojení nad zjištěními organizací na ochranu lidských práv, zejména ve zprávě z šetření Mezinárodní federaci pro lidská práva (FIDH) z prosince 2017 ohledně masakrů v provincii Kasai, podle které je uvádějí konžské bezpečnostní složky a vládou podporované milice do praxe „promyšlenou strategii teroru a ničení, která vyústila ve zločiny proti lidskosti“; naléhavě vybízí Mezinárodní trestní soud (ICC) a OSN, aby tato tvrzení vyšetřily;

4.  vyjadřuje znepokojení nad situací žen a dětí v DRK; bezpodmínečně odsuzuje využívání znásilňování, sexuálního násilí a mučení; je velmi znepokojen tvrzeními, podle nichž dochází k protiprávnímu náboru a používání dětských vojáků ze strany milic, které jsou podporovány z Konga, a je přesvědčen, že ukončení využívání dětských vojáků musí být pro konžské úřady a mezinárodní společenství prioritou;

5.  s hlubokým politováním konstatuje, že ve lhůtě stanovené na rok 2017 nebyly uspořádány volby; připomíná, že konžské úřady a instituce podle konžské ústavy a tzv. „silvestrovské dohody“ zodpovídají za účinné provedení nového harmonogramu voleb; trvá na tom, aby se dne 23. prosince 2018 konaly transparentní, svobodné a spravedlivé prezidentské a parlamentní volby; připomíná, že volební komise CENI musí být nezávislá, nestranná a inkluzivní instituce, a vyzývá vládu DRK, aby zajistila, aby byly na tyto účely poskytnuty dostatečné prostředky; dále požaduje, aby CENI a vláda zavedly v harmonogramu voleb čtvrtletní lhůty umožňující monitorovat pokrok, jehož bylo dosaženo, a představující jednoznačný signál, že je vláda rozhodnuta volby uspořádat; připomíná, že jen důvěryhodné volby nabízejí východisko z této krize;

6.  zdůrazňuje, že opozičním představitelům v exilu musí být umožněn bezpečný a bezpodmínečný návrat a že každý občan musí mít právo kandidovat ve volbách; vítá zřízení koordinované skupiny odborníků, pověřené realizací volebního procesu a usnadněním mobilizace finanční, logistické a technické podpory ve prospěch DRK, a to za účasti Africké unie (AU), Mezinárodní organizace frankofonních zemí (OIF), Jihoafrického společenství pro rozvoj (SADC) a OSN; podporuje přínos EU k volebnímu procesu v DRK a vyzývá EU, aby poskytování jakýchkoli finančních prostředků na volby podmínila přijetím konkrétních opatření ze strany konžské vlády, která ukážou jednoznačnou politickou vůli uspořádat dne 23. prosince 2018 volby, včetně zejména zveřejnění realistického rozpočtu těchto voleb a záruk týkajících se všech základních práv a svobod pro všechny politické strany a organizace občanské společnosti;

7.  důrazně odsuzuje všechny formy obtěžování a vyhrožování namířené proti občanské společnosti a nevládním organizacím; je obzvláště znepokojen nedávnými případy vyhrožování smrtí zástupcům FIDH a přidružených organizací; naléhavě vybízí úřady DRK a bezpečnostní složky, aby v plné míře dodržovaly požadavky obsažené v dohodě z Cotonou a v „silvestrovské dohodě“, zejména právo jednotlivců uplatňovat svobodu projevu, svobodu shromažďování a právo na demonstrace; vybízí konžské orgány, aby při nejbližší příležitosti ratifikovaly Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

8.  odsuzuje návrhy zákonů, které byly předloženy v konžském národním shromáždění ve věci regulace nevládních organizací, obránců lidských práv a boje proti terorismu; naléhavě vybízí konžské orgány, aby plně dodržovaly zásady řádného legislativního procesu a aby návrhy zákonů uvedly v soulad s mezinárodními a regionálními standardy ochrany a prosazování lidských práv;

9.  naléhavě vybízí EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby posílily podporu poskytovanou obráncům lidských práv a jejich ochranu; vyzývá orgány DRK, aby vyšetřily případy útoků na obránce lidských práv a represe namířené proti demokratickým protestům a viníky postavily před soud;

10.  vítá oznámení generálního tajemníka OSN, že bude zahájeno vyšetřování útoku na vojenské jednotky mise MONUSCO ze strany milice a Spojených demokratických sil, k němuž došlo dne 7. prosince 2017 v provincii Severní Kivu a který si vyžádal 15 obětí z řad příslušníků mírových sil;

11.  vyjadřuje znepokojení nad nedávnými škrty, které postihly jednotky a rozpočet OSN; vyzývá Radu bezpečnosti a členské státy OSN, aby zajistily, že mise MONUSCO obdrží dostatečné financování umožňující provádět úkoly, které jí svěřuje její mandát; připomíná, že mandát MONUSCO zahrnuje také napomáhání ochraně civilistů a podporu plnění politické dohody;

12.  naléhavě vybízí EU a její členské státy, aby upřednostňovaly lidskoprávní hodnoty; připomíná, nakolik je důležité, aby jednotlivé osoby nesly odpovědnost za porušování lidských práv a za další činy, které podkopávají mírové řešení konfliktu v DRK; v tomto ohledu vítá uplatňování cílených sankcí ze strany EU a vyzývá EU, aby zvážila použití dodatečných opatření, která umožňuje dohoda z Cotonou, pokud se situace bude i nadále zhoršovat a nebude dosaženo výrazného pokroku na cestě k nalezení mírového řešení;

13.  připomíná, že zástupce výkonného ředitele Programu OSN pro životní prostředí Ibrahim Thiaw v dubnu 2015 prohlásil, že se každoročně vytěží přírodní zdroje v hodnotě přesahující jednu miliardu USD a že většina zisků – až 98 % výnosů – plyne mezinárodním skupinám, přičemž ze zbývajících 2 % jsou financovány domácí ozbrojené skupiny; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření vůči evropským podnikům, které nedodržují mezinárodní normy nebo které náležitě neodškodňují oběti případů porušování lidských práv, za které jsou přímo či nepřímo odpovědné; žádá, aby byla urychleně provedena dohoda, k níž dospěly členské státy dne 15. června 2016 ve věci unijního nařízení o tzv. konfliktních minerálech (nařízení (EU) 2017/821(4)), a aby úsilí o rozšíření mezinárodních právních předpisů v této oblasti pokračovalo na úrovni EU i OSN;

14.  opakuje, že podporuje AU, OIF a SADC a také mj. Angolu jakožto zprostředkovatele politického dialogu v DRK a v celém regionu;

15.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad šířící se epidemií cholery a vyzývá k navýšení humanitární pomoci určené na boj proti této epidemii, která v zemi propukla; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby posílily finanční a humanitární pomoc prostřednictvím spolehlivých organizací, aby mohly být uspokojeny naléhavé potřeby obyvatelstva;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Radě ministrů a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU, Africké unii, Panafrickému parlamentu a prezidentovi, předsedovi vlády a parlamentu Demokratické republiky Kongo.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0264.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0017.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0479.
(4) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.


Marrákešská smlouva: usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení ***
PDF 315kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení (12629/2017 – C8-0375/2017 – 2014/0297(NLE))
P8_TA(2018)0016A8-0400/2017

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12629/2017),

–  s ohledem na Marrákešskou smlouvu o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým, osobám se zrakovým postižením nebo osobám s jinými poruchami čtení (5905/2015),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 114 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0375/2017),

–  s ohledem na posudek Soudního dvora ze dne 14. února 2017(1),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro právní záležitosti (A8-0400/2017),

1.  uděluje souhlas s uzavřením Marrákešské smlouvy;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Světové organizaci duševního vlastnictví (WIPO).

(1) Posudek Soudního dvora ze dne 14. února 2017, 3/15, ECLI:EU:C:2017:114.


Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, a mezinárodní únosy dětí *
PDF 649kWORD 67k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 o návrhu nařízení Rady o příslušnosti, a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) (COM(2016)0411 – C8-0322/2016 – 2016/0190(CNS))
P8_TA(2018)0017A8-0388/2017

(Zvláštní legislativní postup – konzultace – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0411),

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0322/2016),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

–  s ohledem na články 104 a 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Petičního výboru (A8-0388/2017),

A.  vzhledem k tomu, že podle konzultační pracovní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 1
(1)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/200334 bylo podstatně změněno35. Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti přepracováno.
(1)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/200334 bylo podstatně změněno35. Vzhledem k potřebě provést další nezbytné změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti přepracováno. Tyto změny přispějí k posílení právní jistoty a zvýšení flexibility a pomohou zajistit, aby byl rozšířen přístup k soudnímu řízení a aby toto řízení bylo účinnější. Současně změny tohoto nařízení přispějí k zajištění toho, aby si členské státy zachovaly plnou svrchovanost v otázkách hmotného práva upravujícího rodičovskou zodpovědnost.
__________________
__________________
34 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).
34 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).
35 Viz příloha V.
35 Viz příloha V.
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3
(3)  Bezproblémové a správné fungování prostoru práva v Unii, který respektuje různé právní systémy a tradice členských států, je pro Unii zásadně důležité. Je tedy třeba dále zvyšovat vzájemnou důvěru v systémy soudnictví ostatních členských států ï. Unie si stanovila za cíl vytvořit, zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob a přístup ke spravedlnosti. V zájmu realizace těchto cílů je třeba posílit práva osob, a zvláště dětí, v řízení, aby se usnadnila spolupráce soudních a správních orgánů a výkon rozhodnutí ve věcech rodinného práva s mezinárodním prvkem. Je třeba zlepšit vzájemné uznávání rozhodnutí v občanskoprávních věcech, zjednodušit přístup ke spravedlnosti a zdokonalit výměnu informací mezi orgány členských států.
(3)  Bezproblémové a správné fungování prostoru práva v Unii, který respektuje různé právní systémy a tradice členských států, je pro Unii zásadně důležité. Je tedy třeba dále zvyšovat vzájemnou důvěru v systémy soudnictví ostatních členských států ï. Unie si stanovila za cíl vytvořit, zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob a přístup ke spravedlnosti. V zájmu realizace těchto cílů je nezbytně nutné posílit práva osob, a zvláště dětí, v řízení, aby se usnadnila spolupráce soudních a správních orgánů a výkon rozhodnutí ve věcech rodinného práva s mezinárodním prvkem. Je třeba zlepšit vzájemné uznávání rozhodnutí v občanskoprávních věcech, zjednodušit přístup ke spravedlnosti a zdokonalit výměnu informací mezi orgány členských států, a to zajištěním důkladné kontroly nediskriminačního způsobu výkonu postupů a praxe užívané příslušnými orgány členských států s cílem chránit nejlepší zájem dítěte a související základní práva.
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Proto Unie přijímá mimo jiné opatření týkající se soudní spolupráce v občanskoprávních věcech s mezinárodním prvkem, zejména když je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.
(4)  Proto Unie přijímá mimo jiné opatření týkající se soudní spolupráce v občanskoprávních věcech s mezinárodním prvkem, zejména když je to nezbytné k volnému pohybu osob a řádnému fungování vnitřního trhu.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4 a (nový)
(4a)  V zájmu posílení soudní spolupráce v občanskoprávních věcech s mezinárodním prvkem je zapotřebí odborná příprava soudců, zejména v oblasti rodinného práva s mezinárodním prvkem. Činnosti v oblasti vzdělávání, jako jsou semináře a výměny, jsou zapotřebí na úrovni Unie i na úrovni členských států s cílem zvýšit povědomí o tomto nařízení, jeho obsahu a důsledcích, jakož i v zájmu budování vzájemné důvěry mezi členskými státy ve vztahu k jejich soudním systémům.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6
(6)  V zájmu zajištění rovnosti všech dětí by se mělo toto nařízení vztahovat na veškerá rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti, včetně opatření k ochraně, dětí bez jakýchkoliv vazeb na řízení ve věcech manželských nebo jiná řízení.
(6)  V zájmu zajištění rovnosti všech dětí by se mělo toto nařízení vztahovat na veškerá rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti, včetně opatření k ochraně, dětí bez jakýchkoliv vazeb na řízení ve věcech manželských.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6 a (nový)
(6a)  Podle tohoto nařízení by se pravidla příslušnosti měla vztahovat rovněž na všechny děti, které se nacházejí na území Unie a jejichž obvyklé bydliště není možné s jistotou určit. Oblast působnosti těchto pravidel by měla být rozšířena tak, aby se vztahovala zejména na děti, které jsou uprchlíky, nebo děti mezinárodně přemístěné, ať už z důvodů socioekonomických, nebo kvůli nepokojům v jejich zemi.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 a (nový)
(12a)  Toto nařízení by mělo plně respektovat práva stanovená v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a zejména právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces zakotvené v článku 47 Listiny, jakož i právo na respektování soukromého a rodinného života zakotvené v článku 7 Listiny a práva dítěte zakotvené v článku 24 Listiny.
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13
(13)  Pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti jsou utvářena ohledem na nejlepší zájem dítěte a měla by se uplatňovat v souladu s nimi. Veškeré odkazy na nejlepší zájem dítěte je třeba vykládat ve světle článku 24 Listiny základních práv Evropské unie a Úmluvy OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989.
(13)  Pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti by měla být vždy utvářena s ohledem na nejlepší zájem dítěte a měla by se uplatňovat s tímto zájmem na paměti. Veškeré odkazy na nejlepší zájem dítěte je třeba vykládat ve světle článků 7, 14, 22 a 24 Listiny základních práv Evropské unie a Úmluvy OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989. Je zcela nezbytné, aby členské státy, jejichž orgány jsou podle tohoto nařízení ve věci rodičovské zodpovědnosti příslušné, po přijetí závěrečného rozhodnutí ukládajícího návrat dítěte zajistily ochranu nejlepšího zájmu a základních práv dítěte, jakmile je navráceno, a to zejména pokud je v kontaktu s oběma rodiči.
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 14 a (nový)
(14a)  Význam pojmu „obvyklé bydliště“ by měl být na základě definic orgány přezkoumáván případ od případu a s ohledem na konkrétní okolnosti.
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 15
(15)  Pokud se obvyklé bydliště dítěte změní v důsledku zákonného přemístění, měla by se spolu s dítětem změnit i příslušnost, tak aby byla zachována blízkost. Mělo by to platit tehdy, kdy dosud neprobíhají žádná řízení, a také když řízení probíhají. V případě probíhajících řízení, a je-li to v nejlepším zájmu dítěte, se však strany mohou v zájmu efektivity soudnictví dohodnout, že zůstane zachována příslušnost soudů členského státu, kde řízení probíhá, až do vydání pravomocného rozhodnutí. Tato možnost je zvláště důležitá, když se řízení blíží závěru a jeden z rodičů se chce s dítětem přestěhovat do jiného členského státu.
(15)  Pokud se obvyklé bydliště dítěte změní v důsledku zákonného přemístění, měla by se spolu s dítětem změnit i příslušnost, tak aby byla zachována blízkost. V případě probíhajících řízení, a je-li to v nejlepším zájmu dítěte, se však strany mohou v zájmu efektivity soudnictví dohodnout, že zůstane zachována příslušnost soudů členského státu, kde řízení probíhá, až do vydání pravomocného rozhodnutí. Probíhající řízení, jejichž předmětem jsou práva péče o dítě a práva na styk s dítětem, by měla být naopak dovedena ke konečnému rozhodnutí, aby nositelé práva péče o dítě nepřemístili dítě do jiné země ve snaze vyhnout se tímto způsobem nepříznivému rozhodnutí orgánu, a to pokud se strany nedohodnou, že probíhající řízení má být ukončeno.
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 17
(17)  Toto nařízení nebrání orgánům členských států, které nejsou příslušné ve věci samé, učinit v naléhavých případech předběžná opatření, včetně zajišťovacích, s ohledem na osobu nebo majetek dítěte zdržující se v uvedeném členském státě. Uvedená opatření by měla být uznána a vykonána ve všech ostatních členských státech, včetně členských států, které jsou příslušné podle tohoto nařízení, dokud příslušný orgán takového členského státu nepřijme opatření, která považuje za vhodná. Opatření, jež přijme rovněž soud v jednom členském státě, by však měla měnit nebo nahrazovat pouze opatření přijatá rovněž soudem v členském státě, který je příslušný ve věci samé. Orgán, který je příslušný přijmout pouze předběžná opatření, včetně zajišťovacích opatření, by měl v případě, že je u něj podán návrh týkající se věci samé, z vlastního podnětu prohlásit, že není příslušný. Pokud to ochrana nejlepšího zájmu dítěte vyžaduje, měl by orgán přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu informovat orgán členského státu, který je příslušný ve věci samé podle tohoto nařízení, o přijatých opatřeních. Neinformování orgánu jiného členského státu by však jako takové nemělo být důvodem pro neuznání opatření.
(17)  Toto nařízení nebrání orgánům členských států, které nejsou příslušné ve věci samé, učinit v naléhavých případech, například pokud dojde k domácímu násilí nebo násilí páchanému na základě pohlaví, předběžná opatření, včetně zajišťovacích, s ohledem na osobu nebo majetek dítěte zdržující se v uvedeném členském státě. Uvedená opatření by měla být uznána a vykonána ve všech ostatních členských státech, včetně členských států, které jsou příslušné podle tohoto nařízení, dokud příslušný orgán takového členského státu nepřijme opatření, která považuje za vhodná. Opatření, jež přijme rovněž soud v jednom členském státě, by však měla měnit nebo nahrazovat pouze opatření přijatá rovněž soudem v členském státě, který je příslušný ve věci samé. Orgán, který je příslušný přijmout pouze předběžná opatření, včetně zajišťovacích opatření, by měl v případě, že je u něj podán návrh týkající se věci samé, z vlastního podnětu prohlásit, že není příslušný. Pokud to ochrana nejlepšího zájmu dítěte vyžaduje, měl by orgán přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu bez zbytečného odkladu informovat orgán členského státu, který je příslušný ve věci samé podle tohoto nařízení, o přijatých opatřeních. Neinformování orgánu jiného členského státu by však jako takové nemělo být důvodem pro neuznání opatření.
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18
(18)  Ve výjimečných případech nemusí být orgány členského státu obvyklého bydliště dítěte k projednání dané věci nejvhodnější. V nejlepším zájmu dítěte může příslušný soud ve vyjímečných případech a za určitých podmínek postoupit svou příslušnost v konkrétní věci na orgány jiného členského státu, pokud je tento jiný orgán z hlediska svého umístění vhodnější k projednání věci. V tomto případě by však druhý orgán neměl mít možnost postoupit příslušnost orgánu třetímu.
(18)  Zvláštní pozornost by měla být věnována skutečnosti, že ve výjimečných případech, jako je například domácí násilí nebo násilí založené na pohlaví, nemusí být orgány členského státu obvyklého bydliště dítěte k projednání dané věci nejvhodnější. Příslušný soud může ve výjimečných případech a za určitých podmínek postoupit svou příslušnost v konkrétní věci na orgány jiného členského státu, pokud je tento jiný orgán z hlediska svého umístění vhodnější k projednání věci. Je však nezbytné, aby k tomu tento druhý orgán nejprve vydal souhlas, a pokud se rozhodne věcí zabývat, není pak již možné, aby svou příslušnost postoupil orgánu třetímu. Před každým postoupením příslušnosti je zásadní, aby byl náležitě posouzen a v plné míře zohledněn nejlepší zájem dítěte.
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 23
(23)  Řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti podle tohoto nařízení, jakož i řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980 by měla respektovat právo dítěte na svobodné vyjadřování jeho názorů. Výslech dítěte v souladu s čl. 24 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 12 Úmluvy OSN o právech dítěte ï má významnou úlohu při používání tohoto nařízení. Toto nařízení však nemá stanovit způsob, jak dítě vyslýchat, například zda dítě vyslýchá soudce osobně nebo zvláště proškolený odborník, který o tom následně soudu podá zprávu, či zda je dítě vyslýcháno v jednací síni nebo na jiném místě ï .
(23)  Řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti podle tohoto nařízení, jakož i řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980 by měla respektovat právo dítěte na svobodné vyjadřování jeho názorů. Výslech dítěte v souladu s čl. 24 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 12 Úmluvy OSN o právech dítěte a doporučením Rady Evropy o účasti dětí a mladých lidí do 18 let věku1a má významnou úlohu při používání tohoto nařízení. Toto nařízení však nemá stanovit obecné minimální normy týkající se postupu, jak dítě vyslýchat. Tento postup stále určují právní předpisy členských států.
______________
1a CM/Rec(2012)2 ze dne 28. března 2012.
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 26
(26)  Aby byla řízení o navrácení podle Haagské úmluvy z roku 1980 dokončena co nejrychleji, měly by členské státy soustřeďovat příslušnost pro tato řízení na jeden či více soudů s přihlédnutím k vnitřním strukturám pro náležitý výkon spravedlnosti. Soustředění příslušnosti na omezený počet soudů v členském státě je zásadním a účinným nástrojem pro rychlejší vyřízení případů únosů dítěte v několika členských států, jelikož soudci díky projednání většího počtu těchto případů získají zvláštní odbornost. Příslušnost pro případy únosů dětí by v závislosti na struktuře právního systému mohla být soustředěna u jediného soudu pro celou zemi nebo u omezeného počtu soudů, přičemž by se jako východisko použil například počet odvolacích soudů, a příslušnost pro mezinárodní případy únosů dětí by byla soustředěna na jeden soud prvního stupně v každém obvodu odvolacího soudu. Každá instance by měla své rozhodnutí vydat do šesti týdnů po podání návrhu nebo opravného prostředku. Členské státy by měly omezit možný počet opravných prostředků proti rozhodnutí, které umožňuje nebo odmítá navrácení dítěte podle Haagské smlouvy o únosech dětí z roku1980, na jeden.
(26)  Aby byla řízení o navrácení podle Haagské úmluvy z roku 1980 dokončena co nejrychleji, měly by členské státy soustřeďovat příslušnost pro tato řízení na omezený počet soudů s přihlédnutím k vnitřním strukturám pro náležitý výkon spravedlnosti. Soustředění příslušnosti na omezený počet soudů v členském státě je zásadním a účinným nástrojem pro rychlejší vyřízení případů únosů dítěte v několika členských států, jelikož soudci díky projednání většího počtu těchto případů získají zvláštní odbornost. Příslušnost pro případy únosů dětí by v závislosti na struktuře právního systému mohla být soustředěna u omezeného počtu soudů, přičemž by se jako východisko použil například počet odvolacích soudů, a příslušnost pro mezinárodní případy únosů dětí by byla soustředěna na jeden soud prvního stupně v každém obvodu odvolacího soudu, aniž by však bylo oslabeno právo stran na přístup ke spravedlnosti a včasnost řízení o navrácení. Každá instance by měla své rozhodnutí vydat do šesti týdnů po podání návrhu nebo opravného prostředku. Členské státy by měly omezit možný počet opravných prostředků proti rozhodnutí, které umožňuje nebo odmítá navrácení dítěte podle Haagské smlouvy o únosech dětí z roku1980, na jeden. Měla by též být přijata opatření s cílem zajistit, aby rozhodnutí soudů vydaná v jednom členském státě byla uznána v jiném členském státě. Pokud soud vydá rozhodnutí, je nezbytné, aby bylo uznáno v celé Evropské unii, a to především v zájmu dítěte.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 28
(28)  Soudní a správní orgány by měly ve všech případech týkajících se dětí, a zejména v případech mezinárodních únosů dětí, zvážit možnost dosažení smírného řešení prostřednictvím mediace a jiných vhodných prostředků, případně za pomoci existujících sítí a podpůrných struktur pro mediaci v přeshraničních sporech ve věci rodičovské zodpovědnosti. Toto úsilí by však nemělo řízení o navrácení podle Haagské úmluvy z roku 1980 zbytečně prodlužovat.
(28)  Využívání mediace může sehrát významnou roli při ukončování konfliktů ve všech případech týkajících se dětí a zejména v případech přeshraničních sporů rodičů ohledně péče o dítě a právo na styk s ním, jakož i v případech mezinárodních únosů dětí. Vedle toho se z důvodu nárůstu přeshraničních sporů o svěření dětí do péče v celé Evropské unii, kde v důsledku nedávného přílivu migrantů není k dispozici žádný mezinárodní rámec, mediace často ukázala být jediným právním prostředkem, jak pomoci rodinám dosáhnout smírného a včasného řešení rodinných sporů. V zájmu podpory mediace v takových případech by soudní a správní orgány měly případně za pomoci existujících sítí a podpůrných struktur pro mediaci v přeshraničních sporech ve věci rodičovské zodpovědnosti poskytnout stranám pomoc před zahájením soudního řízení či v jeho průběhu při výběru vhodných mediátorů a uspořádání mediace. Stranám by měla být poskytnuta finanční pomoc k uskutečnění mediace alespoň v takové míře, v jaké jim byla či mohla být poskytnuta právní pomoc. Toto úsilí by však nemělo řízení o navrácení podle Haagské úmluvy z roku 1980 zbytečně prodlužovat a vést k povinné účasti obětí jakékoli formy násilí, včetně domácího násilí, na mediačním řízení.
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 28 a (nový)
(28a)  S cílem nabídnout účinnou alternativu k soudnímu řízení ve vnitrostátních nebo mezinárodních záležitostech týkajících se rodinných sporů je nezbytné, aby příslušní mediátoři absolvovali vhodnou odbornou přípravu. Tato odborná příprava by se měla týkat zejména právního rámce přeshraničních rodinných sporů, mezikulturních dovedností a nástrojů pro zvládání vysoce konfliktních situací, a to vždy s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Odborná příprava soudců jako potenciálně klíčových instancí pro postoupení věci k mediaci by se rovněž měla zabývat tím, jak vybídnout strany k tomu, aby se co nejdříve zapojily do mediace, a jak začlenit mediaci do soudního řízení a stanoveného časového rámce řízení týkajících se únosů dětí podle Haagské úmluvy, aniž by došlo ke zbytečnému zpoždění.
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 30
(30)  Pokud soud členského státu, kde bylo dítě neoprávněně přemístěno nebo zadrženo, rozhodne odmítnout navrácení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980, měl by ve svém rozhodnutí uvést výslovné odkazy na příslušné články Haagské úmluvy z roku 1980, na nichž je odepření založeno. Takové rozhodnutí může být však po důkladném přezkoumání nejlepšího zájmu dítěte v řízení týkajícím se péče o dítě nahrazeno pozdějším rozhodnutím soudu členského státu, ve kterém mělo dítě bydliště před neoprávněným přemístěním nebo zadržením. Pokud by takové rozhodnutí ukládalo navrácení dítěte, mělo by navrácení proběhnout bez zvláštního řízení o uznání a výkonu tohoto rozhodnutí v členském státě, do kterého bylo dítě neoprávněně přemístěno nebo ve kterém bylo neoprávněně zadrženo.
(30)  Pokud soud členského státu, kde bylo dítě neoprávněně přemístěno nebo zadrženo, rozhodne odmítnout navrácení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980, měl by ve svém rozhodnutí uvést výslovné odkazy na příslušné články Haagské úmluvy z roku 1980, na nichž je odepření založeno, a též důvody tohoto rozhodnutí. Takové rozhodnutí může být však po důkladném přezkoumání nejlepšího zájmu dítěte v řízení týkajícím se péče o dítě nahrazeno pozdějším rozhodnutím soudu členského státu, ve kterém mělo dítě bydliště před neoprávněným přemístěním nebo zadržením. Pokud by takové rozhodnutí ukládalo navrácení dítěte, mělo by navrácení proběhnout bez zvláštního řízení o uznání a výkonu tohoto rozhodnutí v členském státě, do kterého bylo dítě neoprávněně přemístěno nebo ve kterém bylo neoprávněně zadrženo.
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 33
(33)  Kromě toho cíl učinit přeshraniční spory týkající se dětí méně časově a finančně náročné odůvodňuje pro všechna rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti požadavek zrušení povinnosti doložky vykonatelnosti před výkonem v členském státě výkonu. Zatímco nařízení (ES) č. 2201/2003 zrušilo tuto povinnosti pouze pro rozhodnutí přiznávajících právo na styk s dítětem a některá rozhodnutí nařizující navrácení dítěte, stanoví toto nařízení nyní jednotné řízení pro přeshraniční výkon všech rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti. V důsledku toho by se s výhradou ustanovení tohoto nařízení mělo s rozhodnutím vydaným orgány členského státu zacházet, jako by bylo vydáno v členském státě výkonu.
(33)  Kromě toho cíl, kterým je usnadnění volného pohybu evropských občanů, odůvodňuje pro všechna rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení požadavek zrušení povinnosti doložky vykonatelnosti před výkonem v členském státě výkonu. To především učiní přeshraniční spory týkající se dětí méně časově a finančně náročné. Zatímco nařízení (ES) č. 2201/2003 zrušilo tuto povinnosti pouze pro rozhodnutí přiznávajících právo na styk s dítětem a některá rozhodnutí nařizující navrácení dítěte, stanoví toto nařízení nyní jednotné řízení pro přeshraniční výkon všech rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení. V důsledku toho by se s výhradou ustanovení tohoto nařízení mělo s rozhodnutím vydaným orgány členského státu zacházet, jako by bylo vydáno v členském státě výkonu.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 37 a (nový)
(37a)  Každé odepření uznání rozhodnutí ve smyslu tohoto nařízení odůvodněné zjevným rozporem takového uznání s veřejným pořádkem daného členského státu by mělo být v souladu s článkem 21 Listiny.
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 42
(42)  Ve zvláštních případech ve věcech rodičovské zodpovědnosti, které spadají do působnosti tohoto nařízení, by ústřední orgány měly při poskytování pomoci vnitrostátním orgánům, jakož i nositelům rodičovské zodpovědnosti navzájem spolupracovat. Tato pomoc by měla zahrnovat zejména nalezení dítěte buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných příslušných orgánů, je-li to nezbytné ke splnění žádosti podle tohoto nařízení, a poskytování informací týkajících se dítěte nezbytné pro účely řízení.
(42)  Ve zvláštních případech ve věcech rodičovské zodpovědnosti, které spadají do působnosti tohoto nařízení, by ústřední orgány měly při poskytování pomoci vnitrostátním orgánům, jakož i nositelům rodičovské zodpovědnosti navzájem spolupracovat. Tato pomoc by měla zahrnovat zejména nalezení dítěte buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných příslušných orgánů, je-li to nezbytné ke splnění žádosti podle tohoto nařízení, a poskytování informací týkajících se dítěte nezbytné pro účely řízení. V případě, že věc spadá do příslušnosti členského státu odlišného od členského státu, jehož je dítě státním příslušníkem, informují ústřední orgány členského státu, do jehož příslušnosti věc spadá, bez zbytečného odkladu ústřední orgány členského státu, jehož je dítě státním příslušníkem.
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 44
(44)  Aniž by byly dotčeny jakékoliv požadavky podle vnitrostátního práva procesního, měl by mít žádající orgán volnost při výběru z různých možností, které má k dispozici pro získání nezbytných informací, například, v případě soudů, s použitím nařízení Rady (ES) č. 1206/2001, za pomoci Evropské soudní sítě v občanskoprávních a obchodních věcech, zejména ústředních orgánů zřízených podle tohoto nařízení, sítě soudců a kontaktních míst, nebo v případě soudních a správních orgánů vyžádáním informací prostřednictvím specializovaných organizací v této oblasti.
(44)  Aniž by byly dotčeny jakékoliv požadavky podle vnitrostátního práva procesního, měl by mít žádající orgán volnost při výběru z různých možností, které má k dispozici pro získání nezbytných informací, například, v případě soudů, s použitím nařízení Rady (ES) č. 1206/2001, za pomoci Evropské soudní sítě v občanskoprávních a obchodních věcech, zejména ústředních orgánů zřízených podle tohoto nařízení, sítě soudců a kontaktních míst, nebo v případě soudních a správních orgánů vyžádáním informací prostřednictvím specializovaných organizací v této oblasti. V každém členském státě by měla být speciálně vytvořenými soudními sítěmi nebo styčnými soudci zahájena či usnadňována mezinárodní soudní spolupráce a komunikace. Je třeba rozlišovat mezi úlohou Evropské soudní sítě a úlohou ústředních orgánů.
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 46
(46)  Vyžaduje-li to nejlepší zájem dítěte, měl by být orgán členského státu, který projednává rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti, způsobilý žádat o sdělení informací významných pro ochranu dítěte od orgánů členského státu. Podle okolností může jít o informace o řízeních a rozhodnutích týkajících se rodiče nebo sourozenců dítěte, o způsobilosti rodiče se o dítě starat nebo mít právo na styk s dítětem.
(46)  Vyžaduje-li to nejlepší zájem dítěte, měl by být orgán členského státu, který projednává rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti, povinen požadovat sdělení informací významných pro ochranu dítěte od orgánů členského státu. Podle okolností může jít o informace o řízeních a rozhodnutích týkajících se rodiče nebo sourozenců dítěte, o způsobilosti rodiče či rodiny se o dítě starat nebo mít právo na styk s dítětem. Státní příslušnost, ekonomické či sociální postavení ani kulturní nebo náboženský původ rodiče by neměly být při rozhodování o jeho způsobilosti vykonávat péči o dítě považovány za rozhodující prvky.
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 46 a (nový)
(46a)  Komunikace mezi soudci, orgány veřejné správy, ústředními orgány, odborníky, kteří poskytují rodičům pomoc, a mezi rodiči samotnými by měla být všemi prostředky podporována s přihlédnutím mimo jiné k tomu, že rozhodnutí o nenavrácení dítěte může porušovat základní práva dítěte ve stejném rozsahu jako rozhodnutí o jeho navrácení.
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 48 a (nový)
(48a)  Pokud to vyžaduje zájem dítěte, měli by soudci komunikovat přímo s ústředními orgány nebo příslušnými soudy v jiných členských státech.
Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 49
(49)  Pokud orgán členského státu již rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti vydal, nebo takové rozhodnutí zvažuje, a pokud má být toto rozhodnutí provedeno v jiném členském státě, může požádat, aby mu byly orgány uvedeného členského státu při provádění rozhodnutí nápomocny. To by mělo platit například pro rozhodnutí, kterým se přiznává právo styk s dítětem pod dohledem, jež má být vykonáván v jiném členském státě, než je členský stát, kde se nachází orgán, který styk nařizuje, nebo které zahrnuje jakákoliv další doprovodná opatření příslušných orgánů v členském státě, kde má být rozhodnutí provedeno.
(49)  Pokud orgán členského státu již rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti vydal, nebo takové rozhodnutí zvažuje, a pokud má být toto rozhodnutí provedeno v jiném členském státě, měl by požádat, aby mu byly orgány uvedeného členského státu při provádění rozhodnutí nápomocny. To by mělo platit například pro rozhodnutí, kterým se přiznává právo styk s dítětem pod dohledem, jež má být vykonáván v jiném členském státě, než je členský stát, kde se nachází orgán, který styk nařizuje, nebo které zahrnuje jakákoliv další doprovodná opatření příslušných orgánů v členském státě, kde má být rozhodnutí provedeno.
Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 50
(50)  Uvažuje-li orgán členského státu o umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo do ústavní péče v jiném členském státě, měla by před umístěním nejdříve proběhnout mezi oběma státy konzultace prostřednictvím ústředních orgánů. Orgán, který uvažuje o umístění, by měl nejdříve získat souhlas příslušného orgánu členského státu, v němž má být dítě umístěno. Jelikož k umístění je nejčastěji naléhavým opatřením nutným k odebrání dítěte ze situace, která ohrožuje jeho nejlepší zájem, představuje čas pro tato rozhodnutí rozhodující faktor. V zájmu urychlení konzultace stanoví toto nařízení vyčerpávajícím způsobem požadavky pro žádost a lhůtu pro odpověď ze strany členského státu, kde má být dítě umístěno. Podmínky pro udělení nebo odmítnutí souhlasu se však i nadále řídí vnitrostátním právními předpisy dožádaného členského státu.
(50)  Uvažuje-li orgán členského státu o umístění dítěte u rodinných příslušníků, do pěstounské rodiny nebo do ústavní péče v jiném členském státě, měla by před umístěním nejdříve proběhnout mezi oběma státy konzultace prostřednictvím ústředních orgánů. Orgán, který uvažuje o umístění, by měl nejdříve získat souhlas příslušného orgánu členského státu, v němž má být dítě umístěno. Jelikož k umístění je nejčastěji naléhavým opatřením nutným k odebrání dítěte ze situace, která ohrožuje jeho nejlepší zájem, představuje čas pro tato rozhodnutí rozhodující faktor. V zájmu urychlení konzultace stanoví toto nařízení vyčerpávajícím způsobem požadavky pro žádost a lhůtu pro odpověď ze strany členského státu, kde má být dítě umístěno. Podmínky pro udělení nebo odmítnutí souhlasu se však i nadále řídí vnitrostátním právními předpisy dožádaného členského státu.
Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 51
(51)  Jakékoliv dlouhodobé umístění dítěte do zahraniční by mělo být v souladu s čl. 24 odst. 3 Listiny základních práv EU (právo na osobní styk s rodiči) a s ustanoveními Úmluvy OSN o právech dítěte, konkrétně článku 8, 9 a 20. Při zvažování řešení by měla být věnována náležitá pozornost zvláště tomu, že je žádoucí kontinuita ve výchově dítěte, a jeho etnickému, náboženskému, kulturnímu a jazykovému původu.
(51)  Státní orgány zvažující umístění dítěte by měly jednat v souladu s čl. 24 odst. 3 Listiny základních práv EU (právo na osobní styk s rodiči) a s ustanoveními Úmluvy OSN o právech dítěte, konkrétně článku 8, 9 a 20. Při zvažování řešení by měla být věnována náležitá pozornost zvláště tomu, zda je možné umístit sourozence do téže pěstounské rodiny nebo ústavní péče, že je žádoucí kontinuita ve výchově dítěte, a jeho etnickému, náboženskému, kulturnímu a jazykovému původu. Zejména v případě dlouhodobého umístění dítěte do zahraničí by příslušné orgány měly vždy zvážit možnost umístit dítě k příbuzným žijícím v jiné zemi, pokud si dítě k těmto členům rodiny vytvořilo vztah, a to na základě individuálního posouzení nejlepšího zájmu dítěte. Toto dlouhodobé umístění by mělo být pravidelně přezkoumáváno s ohledem na potřeby a nejlepší zájmy dítěte.
Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – návětí
1.  Toto nařízení se bez ohledu na druh soudního nebo správního orgánu použije na občanskoprávní věci týkající se:
1.  Toto nařízení se bez ohledu na druh soudního nebo správního orgánu či jiného orgánu příslušného k rozhodování ve věcech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení použije na občanskoprávní věci týkající se:
Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – písm. b a (nové)
ba)  mezinárodního únosu dítěte;
Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 2 – písm. d
d)  umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo ústavní péče;
d)  umístění dítěte k rodinným příslušníkům, do pěstounské rodiny nebo zabezpečené ústavní péče v zahraničí;
Pozměňovací návrh 31
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 1
1.  „orgánem“ se rozumí jakýkoliv soudní nebo správní orgán členských států příslušný k rozhodování ve věcech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení;
1.  „orgánem“ se rozumí jakýkoliv soudní nebo správní orgán nebo jakýkoli jiný orgán členských států příslušný k rozhodování ve věcech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení;
Pozměňovací návrh 32
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 3
3.  „členským státem“ se rozumí všechny členské státy s výjimkou Dánska;
3.  „členským státem“ se rozumí všechny členské státy Evropské unie s výjimkou Dánska;
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 4
4.  „rozhodnutím“ se rozumí usnesení, příkaz nebo rozsudek orgánu členského státu týkající se rozvodu, rozluky, prohlášení manželství za neplatné nebo rodičovské zodpovědnosti;
4.  „rozhodnutím“ se rozumí usnesení, příkaz nebo rozsudek orgánu členského státu nebo veřejná listina vykonatelná v členském státu nebo dohoda mezi stranami, jež je vykonatelná ve členském státě, v němž byla uzavřena, týkající se rozvodu, rozluky, prohlášení manželství za neplatné nebo rodičovské zodpovědnosti;
Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – bod 12 – návětí
12.  „neoprávněným přemístěním nebo zadržením“ se rozumí přemístění nebo zadržení dítěte:
12.  „mezinárodním únosem dítěte“ se rozumí přemístění nebo zadržení dítěte:
Pozměňovací návrh 35
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 1
1.  Orgány členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. V případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, stávají se příslušnými orgány členského státu nového bydliště.
1.  Orgány členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. V případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, stávají se příslušnými orgány členského státu nového bydliště, pokud se strany před přestěhováním dítěte nedohodnou, že příslušným bude orgán členského státu, ve které má dítě své dosavadní obvyklé bydliště.
Pozměňovací návrh 36
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 1 a (nový)
1a.  Probíhá-li řízení o právu péče o dítě a na styk s ním, ponechá si orgán členského státu příslušnost až do dokončení řízení, pokud se strany nedohodnou, že by se řízení mělo ukončit.
Pozměňovací návrh 37
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 2
2.  Odstavec 1 se nepoužije, pokud nositel práva na styk s dítětem uvedený v odstavci 1 přijal příslušnost orgánů členského státu nového obvyklého bydliště dítěte tím, že se účastní řízení u těchto orgánů, aniž by vznesl námitku jejich nepříslušnosti.
2.  Odstavec 1 se nepoužije, pokud nositel práva na styk s dítětem uvedený v odstavci 1, jenž byl orgány předchozího obvyklého bydliště poučen o právních důsledcích, přijal příslušnost orgánů členského státu nového obvyklého bydliště dítěte tím, že se i přes poskytnuté informace účastní řízení u těchto orgánů, aniž by vznesl námitku jejich nepříslušnosti.
Pozměňovací návrh 38
Návrh nařízení
Čl. 9 – odst. 1 – písm. b – bod i
i)  do jednoho roku poté, kdy se nositel práva péče o dítě dozvěděl nebo se měl dozvědět místo pobytu dítěte, nebyla podána žádost o navrácení dítěte u příslušných orgánů členského státu, kam bylo dítě přemístěno nebo kde je zadržováno;
i)  do jednoho roku poté, kdy se nositel práva péče o dítě dozvěděl nebo se měl dozvědět místo pobytu dítěte, a navzdory skutečnosti, že byl orgány poučen o právním požadavku podat žádost o navrácení dítěte, nebyla taková žádost o navrácení dítěte u příslušných orgánů členského státu, kam bylo dítě přemístěno nebo kde je zadržováno, podána;
Pozměňovací návrh 39
Návrh nařízení
Čl. 10 – odst. 5 – pododstavec 1 a (nový)
Určenými soudci jsou zkušení soudci se specializací na oblast rodinného práva vykonávající soudní praxi, zejména se zkušenostmi v záležitostech s přeshraničním rozměrem, kde se stýká více jurisdikcí.
Pozměňovací návrh 40
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 1 – pododstavec 1
V naléhavých případech jsou příslušné orgány členského státu, kde se dítě zdržuje nebo se nachází jeho jmění, které náleží dítěti, příslušné přijímat, pokud jde o dítě nebo jeho jmění, předběžná a zajišťovací opatření.
V naléhavých případech jsou příslušné orgány členského státu, kde se dítě zdržuje nebo se nachází jeho jmění, které náleží dítěti, příslušné přijímat, pokud jde o dítě nebo jeho jmění, předběžná a zajišťovací opatření. Tato opatření by neměla bezdůvodně zdržovat průběh řízení a vydání závěrečných rozhodnutí o právu na péči o dítě a právu na styk s dítětem.
Pozměňovací návrh 41
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 1 – pododstavec 2
Pokud to vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, informuje orgán, který přijal zajišťovací opatření, buď přímo, nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 60, orgán členského státu, který je příslušný ve věci podle tohoto nařízení.
Pokud to vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, informuje orgán, který přijal zajišťovací opatření, buď přímo, nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 60, orgán členského státu, který je příslušný ve věci podle tohoto nařízení. Orgán zajistí, aby se rodičům, jichž se řízení týká, dostalo rovného zacházení, a zvláště pak to, aby byli neprodleně a podrobně informováni o veškerých příslušných opatřeních, a to v jazyce, který ovládají.
Pozměňovací návrh 42
Návrh nařízení
Čl. 12 – odst. 2
2.  Opatření přijatá podle odstavce 1 pozbývají účinnosti, jakmile orgán členského státu, který je příslušný ve věci samé podle tohoto nařízení přijal opatření, která považuje za vhodná.
2.  Opatření přijatá podle odstavce 1 pozbývají účinnosti, jakmile orgán členského státu, který je příslušný ve věci samé podle tohoto nařízení, přijal opatření, která považuje za vhodná, a od okamžiku, kdy tato opatření oznámí orgánu členského státu, v němž byla přijata předběžná opatření.
Pozměňovací návrh 43
Návrh nařízení
Čl. 19 – odst. 2 a (nový)
2a.  V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 na žádost orgánu, kterému byl předložen spor, kterýkoli jiný orgán, jemuž byla věc předložena, v souladu s článkem 15 bezodkladně informuje dožadující orgán o datu, kdy mu byla věc předložena.
Pozměňovací návrh 44
Návrh nařízení
Článek 20
Článek 20
Článek 20
Právo dítěte vyjádřit svůj názor
Právo dítěte vyjádřit svůj názor
Orgány členských států při výkonu své příslušnosti podle oddílu 2 této kapitoly zajišťují, aby dítě, které je schopno vytvářet vlastní názor, dostalo v průběhu řízení skutečnou a účinnou příležitost se svobodně vyjádřit.
Orgány členských států při výkonu své příslušnosti podle oddílu 2 této kapitoly zajišťují, aby dítě, které je schopno vytvářet vlastní názor, dostalo v průběhu řízení skutečnou a účinnou příležitost se svobodně vyjádřit v souladu s příslušnými vnitrostátními procesními pravidly, čl. 24 odst. 1 Listiny, s článkem 12 Úmluvy OSN o právech dítěte a doporučením Rady Evropy členským státům o zapojení dětí a mladých osob ve věku do 18 let 1a. Orgány v rozhodnutí zdokumentují své úvahy v tomto ohledu.
Výslech dítěte, které vykonává své právo na vyjádření svého názoru, musí vést soudce nebo zvláště vyškolený odborník v souladu s vnitrostátními předpisy, bez nátlaku, zejména ze strany rodičů, v prostředí vhodně uzpůsobeném potřebám dětí jeho věku, pokud jde o jazyk a obsah, a musí skýtat veškeré záruky, jež umožňují ochranu psychické integrity a nejlepšího zájmu dítěte.
Výslech dítěte nesmí probíhat za přítomnosti stran řízení nebo jejich právních zástupců, avšak musí být nahráván a záznam musí být přidán k dokumentaci, aby strany a jejich právní zástupci měli příležitost shlédnout záznam výslechu.
Orgán přikládá názoru dítěte s ohledem na jeho věk a stupeň vyspělosti náležitý význam a své úvahy v rozhodnutí zdokumentuje.
Orgán přikládá názoru dítěte s ohledem na jeho věk a stupeň vyspělosti náležitý význam s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte a své úvahy v rozhodnutí zdokumentuje.
_______________
1a CM/Rec(2012)2 ze dne 28. března 2012.
Pozměňovací návrh 45
Návrh nařízení
Čl. 23 – odst. 2
2.  Soud co nejdříve během řízení přezkoumá, zda jsou strany ochotny zapojit se do mediace s cílem nalézt řešení, na němž se dohodnou s ohledem na nejlepší zájem dítěte, za předpokladu, že to řízení nepřiměřeně nezdrží.
2.  Soud co nejdříve během řízení přezkoumá, zda jsou strany ochotny zapojit se do mediace s cílem nalézt řešení, na němž se dohodnou s ohledem na nejlepší zájem dítěte, za předpokladu, že to řízení nepřiměřeně nezdrží. V tomto případě vyzve soud strany k tomu, aby využily mediace.
Pozměňovací návrh 46
Návrh nařízení
Čl. 25 – odst. 3
3.  Soud může prohlásit rozhodnutí přikazující navrácení dítěte předběžně vykonatelným bez ohledu na jakýkoliv opravný prostředek, i když vnitrostátní právo předběžnou vykonatelnost nestanoví.
3.  Soud může s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte prohlásit rozhodnutí přikazující navrácení dítěte předběžně vykonatelným bez ohledu na jakýkoliv opravný prostředek, i když vnitrostátní právo předběžnou vykonatelnost nestanoví.
Pozměňovací návrh 47
Návrh nařízení
Čl. 25 – odst. 5 a (nový)
5a.  Pokud soudní orgán nařídil navrácení dítěte, informuje ústřední orgán členského státu obvyklého bydliště dítěte před neoprávněným přemístěním o tomto rozhodnutí a o datu, kdy nabývá účinku.
Pozměňovací návrh 48
Návrh nařízení
Čl. 32 – odst. 4
4.  Pokud rozhodnutí není vykonáno do šesti měsíců ode dne zahájení vykonávacího řízení, soud členského státu výkonu informuje o této skutečnosti a o souvisejících důvodech dožadující ústřední orgán v členském státě původu nebo navrhovatele, pokud bylo řízení zahájeno bez pomoci ústředního orgánu.
4.  Pokud rozhodnutí není vykonáno do šesti měsíců ode dne zahájení vykonávacího řízení, soud členského státu výkonu řádně informuje o této skutečnosti a o souvisejících důvodech dožadující ústřední orgán v členském státě původu nebo navrhovatele, pokud bylo řízení zahájeno bez pomoci ústředního orgánu, a sdělí odhadovanou dobu výkonu.
Pozměňovací návrh 49
Návrh nařízení
Čl. 37 – odst. 1 – písm. a
a)  je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; nebo
a)  je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá, a jeho odepření nemůže vést k některému z druhů diskriminace, které zakazuje článek 21 Listiny; nebo
Pozměňovací návrh 50
Návrh nařízení
Čl. 38 – odst. 1 – návětí
1.  Na návrh jakékoli zúčastněné strany se uznání rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti odepře,
1.  Na návrh jakékoli zúčastněné strany se rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti neuzná,
Pozměňovací návrh 51
Návrh nařízení
Čl. 38 – odst. 1 – písm. b
b)  bylo-li rozhodnutí vydáno v nepřítomnosti strany, která nebyla písemně vyrozuměna o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by jí umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že tato strana rozhodnutí jednoznačným způsobem přijala; nebo
(Netýká se českého znění.)
Pozměňovací návrh 52
Návrh nařízení
Čl. 58 – odst. 1
Navrhovatel, jemuž se v členském státě původu dostává výhod úplné nebo částečné právní pomoci nebo který je osvobozen od úhrady nákladů řízení nebo poplatků, je oprávněn v rámci postupů podle čl. 27. odst. 3, článků 32, 39 a 42 požívat nejvýhodnější právní pomoci nebo nejrozsáhlejšího osvobození od úhrady nákladů řízení nebo poplatků podle práva členského státu výkonu.
Navrhovatel, jemuž se v členském státě původu dostává výhod úplné nebo částečné právní pomoci, pomoci k pokrytí nákladů na mediaci nebo který je osvobozen od úhrady nákladů řízení nebo poplatků, je oprávněn v rámci postupů podle čl. 27. odst. 3 a článků 32, 39 a 42 požívat nejvýhodnější právní pomoci nebo nejrozsáhlejšího osvobození od úhrady nákladů řízení nebo poplatků podle práva členského státu výkonu.
Pozměňovací návrh 53
Návrh nařízení
Čl. 63 – odst. 1 – písm. a
a)  na žádost ústředního orgánu jiného členského státu poskytovaly pomoc při zjišťování místa, kde se dítě nachází, pokud se zdá, že by se dítě mohlo nacházet na území dožádaného členského státu, a pokud je určení místa, kde se dítě nachází, nutné pro podání návrhu podle tohoto nařízení;
a)  na žádost ústředního orgánu jiného členského státu poskytovaly pomoc při zjišťování místa, kde se dítě nachází, pokud se zdá, že by se dítě mohlo nacházet na území dožádaného členského státu, a pokud je určení místa, kde se dítě nachází, nutné pro uplatnění tohoto nařízení;
Pozměňovací návrh 54
Návrh nařízení
Čl. 63 – odst. 1 – písm. d
d)  usnadňovaly komunikaci orgánů, zejména při aplikaci článku 14, čl. 25 odst. 1 písm. a), čl. 26 odst. 2 a čl. 26 odst. 4 druhého pododstavce;
d)  usnadňovaly komunikaci soudních orgánů, zejména při aplikaci článků 14 a 19, čl. 25 odst. 1 písm. a), čl. 26 odst. 2 a čl. 26 odst. 4 druhého pododstavce;
Pozměňovací návrh 55
Návrh nařízení
Čl. 63 – odst. 1 – písm. e a (nové)
ea)   informovaly nositele rodičovské zodpovědnosti o právní pomoci a podpoře, jako je podpora poskytovaná specializovanými dvojjazyčnými právníky, aby se zabránilo tomu, že nositelé rodičovské zodpovědnosti poskytnou souhlas, aniž by porozuměli tomu, co vše tento souhlas obnáší.
Pozměňovací návrh 56
Návrh nařízení
Čl. 63 – odst. 1 – písm. g
g)  zajišťovaly, že pokud zahájí nebo zprostředkují zahájení soudního řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980, bude dokumetace připravená pro takové řízení shromážděna do šesti týdnů (kromě případů, kdy to znemožňují výjimečné okolnosti).
g)  zajišťovaly, že pokud zahájí nebo zprostředkují zahájení soudního řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980, bude dokumentace připravená pro takové řízení shromážděna a předložena soudu nebo jinému příslušnému orgánu do šesti týdnů (kromě případů, kdy to znemožňují výjimečné okolnosti).
Pozměňovací návrh 57
Návrh nařízení
Čl. 64 – odst. 1 – návětí
1.  Na základě odůvodněné žádosti ústředního orgánu nebo orgánu členského státu, ke kterému má dítě silný vztah, může ústřední orgán členského státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště a zdržuje se v něm, přímo nebo prostřednictvím orgánů nebo jiných subjektů:
1.  Na základě odůvodněné žádosti ústředního orgánu nebo orgánu členského státu, ke kterému má dítě silný vztah, musí ústřední orgán členského státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště a zdržuje se v něm, přímo nebo prostřednictvím orgánů nebo jiných subjektů:
Pozměňovací návrh 58
Návrh nařízení
Čl. 64 – odst. 2
2.  Pokud se zvažuje rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti, může orgán jednoho členského státu, pokud to vyžaduje situace dítěte, požádat jakýkoli orgán jiného členského státu, který má k dispozici informace důležité pro ochranu dítěte, aby mu tyto informace sdělil.
2.  Pokud se zvažuje rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti, musí orgán jednoho členského státu, pokud to vyžaduje situace dítěte, požádat jakýkoli orgán jiného členského státu, který má k dispozici informace důležité pro ochranu dítěte, aby mu tyto informace sdělil.
Pozměňovací návrh 59
Návrh nařízení
Čl. 64 – odst. 2 a (nový)
2а.  Při posuzování otázek týkajících se rodičovské zodpovědnosti ústřední orgán členského státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště, bez zbytečného odkladu o tomto probíhajícím řízení informuje ústřední orgán státu, jehož je dítě nebo rodič státním příslušníkem.
Pozměňovací návrh 60
Návrh nařízení
Čl. 64 – odst. 3
3.  Orgán jednoho členského státu může požádat orgány jiného členského státu, aby pomohly při provádění rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti vydaných podle tohoto nařízení, zejména při zajišťování účinného výkonu práva na styk s dítětem, jakož i práva udržovat pravidelné přímé kontakty.
3.  Orgán jednoho členského státu musí požádat orgány jiného členského státu, aby pomohly při provádění rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti vydaných podle tohoto nařízení, zejména při zajišťování účinného výkonu práva na styk s dítětem, jakož i práva udržovat pravidelné přímé kontakty.
Pozměňovací návrh 61
Návrh nařízení
Čl. 64 – odst. 5
5.  Orgány členského státu, kde dítě nemá obvyklé bydliště, na žádost osoby, která má bydliště v uvedeném členském státě a která usiluje o získání nebo zachování práva na styk s dítětem, nebo na žádost ústředního orgánu jiného členského státu shromáždí informace nebo důkazy a mohou provést šetření ve věci, zda je vhodné, aby uvedená osoba požívala práva na styk s dítětem, a ve věci podmínek, za kterých by se toto právo na styk s dítětem mělo vykonávat.
5.  Orgány členského státu, kde dítě nemá obvyklé bydliště, na žádost rodiče nebo rodinného příslušníka, kteří mají bydliště v uvedeném členském státě a kteří usilují o získání nebo zachování práva na styk s dítětem, nebo na žádost ústředního orgánu jiného členského státu shromáždí informace nebo důkazy a mohou provést šetření ve věci, zda je vhodné, aby uvedené osoby požívaly práva na styk s dítětem, a ve věci podmínek, za kterých by se toto právo na styk s dítětem mělo vykonávat.
Pozměňovací návrh 62
Návrh nařízení
Čl. 64 – odst. 5 a (nový)
5a.  Orgán členského státu může požádat ústřední orgán jiného členského státu, aby mu poskytl informace o vnitrostátním právu tohoto členského státu, pokud jde o otázky spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, a informace, které jsou významné pro přezkoumání případu podle tohoto nařízení. Orgán dožádaného členského státu odpoví v co nejkratší době.
Pozměňovací návrh 63
Návrh nařízení
Čl. 65 – odst. 1
1.  V případě, že orgán příslušný podle tohoto nařízení zvažuje umístění dítěte do ústavní péče nebo do pěstounské rodiny v jiném členském státě, soud nejprve získá souhlas příslušného orgánu uvedeného jiného členského státu. Za tímto účelem předá prostřednictvím ústředního orgánu svého vlastního členského státu ústřednímu orgánu členského státu, do kterého má být dítě umístěno, žádost o souhlas, která obsahuje zprávu o dítěti spolu s důvody navrhovaného umístění nebo poskytnutí péče.
1.  V případě, že orgán příslušný podle tohoto nařízení zvažuje umístění dítěte k rodinným příslušníkům, do pěstounské rodiny či do zabezpečené ústavní péče v jiném členském státě, soud nejprve získá souhlas příslušného orgánu uvedeného jiného členského státu. Za tímto účelem předá prostřednictvím ústředního orgánu svého vlastního členského státu ústřednímu orgánu členského státu, do kterého má být dítě umístěno, žádost o souhlas, která obsahuje zprávu o dítěti spolu s důvody navrhovaného umístění nebo poskytnutí péče. Členské státy zajistí rodičům a rodinným příslušníkům bez ohledu na jejich bydliště, že budou moci mít pravidelný styk s dítětem s výjimkou případu, kdy by to ohrozilo dobré životní podmínky dítěte.
Pozměňovací návrh 64
Návrh nařízení
Čl. 65 – odst. 4 – pododstavec 1 a (nový)
Pokud má příslušný orgán v úmyslu vyslat sociální pracovníky do jiného členského státu s cílem zjistit, zda je umístění tam v souladu s dobrými životními podmínkami dítěte, informuje o tom příslušný členský stát náležitým způsobem.
Pozměňovací návrh 65
Návrh nařízení
Čl. 66 – odst. 4
4.  Každý ústřední orgán hradí vlastní náklady.
4.  Pokud není mezi dožadujícím členským státem a dožadovaným členským státem dohodnuto jinak, každý ústřední orgán hradí vlastní náklady.
Pozměňovací návrh 66
Návrh nařízení
Čl. 79 – odst. 1
Do [10 years after the date of application] předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o hodnocení ex post tohoto nařízení s podporou informací poskytnutých členskými státy. V případě potřeby se ke zprávě přiloží legislativní návrh.
Do [5 let po dni proveditelnosti] předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o hodnocení ex post tohoto nařízení s podporou informací poskytnutých členskými státy. V případě potřeby se ke zprávě přiloží legislativní návrh.
Pozměňovací návrh 67
Návrh nařízení
Čl. 79 – odst. 2 – písm. a a (nové)
aa)  počet případů a rozhodnutí v mediačních řízeních týkajících se rodičovské zodpovědnosti;

(1) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Provádění Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí ve členských státech
PDF 548kWORD 64k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 o provádění Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí v členských státech (2017/2039(INI))
P8_TA(2018)0018A8-0406/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/779 ze dne 20. května 2015, kterým se mění nařízení (EU) č. 1304/2013, pokud jde o dodatečnou počáteční předběžnou platbu vyplácenou na operační programy podporované z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí(2),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zřízení systému záruk pro mladé lidi(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. října 2016 s názvem „Záruky pro mladé lidi a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí po třech letech“ (COM(2016)0646),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 3/2015 z března 2015 nazvanou „Systém záruk pro mladé lidi: první kroky jsou za námi, ale rizika související s jeho uplatňováním na nás teprve čekají“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2017 z března 2017 nazvanou: „Nezaměstnanost mladých lidí – vedla opatření EU ke změnám? Posouzení záruky pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o kontrole výdajů a monitorování nákladové efektivnosti systémů záruk EU pro mladé lidi(4),

–  s ohledem na hloubkovou analýzu tematické sekce Rozpočtové záležitosti ze dne 3. února 2016 nazvanou „Posouzení Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí“ (Assessment of Youth Employment Initiative),

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 10. června 2016 týkající se návrhu doporučení Rady o zavedení záruky k získání dovedností (COM(2016)0382),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o iniciativě „Příležitosti pro mladé“(5),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. března 2014 o rámci pro kvalitu stáží,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu, její dodatkový protokol a přepracovanou verzi, která vstoupila v platnost 1. července 1999,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje pro rok 2030, zejména cíl č. 8 „podporovat trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny“, které OSN přijala v roce 2015 a které jsou platné na celém světě, včetně EU,

–  s ohledem na zprávu Jeana-Clauda Junckera ze dne 22. června 2015 o dokončení evropské hospodářské a měnové unie vypracovanou v úzké spolupráci s Donaldem Tuskem, Jeroenem Dijsselbloemem, Mariem Draghim a Martinem Schulzem („zpráva pěti předsedů“), na diskusní dokumenty Komise ze dne 26. dubna 2017 o sociálním rozměru Evropy a ze dne 31. května 2017 o prohloubení Evropské měnové unie a bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. dubna 2017 o vytvoření evropského pilíře sociálních práv (COM(2017)0250) a doporučení Komise (EU) 2017/761 ze dne 26. dubna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(6),

–  s ohledem na práci a výzkum nadace Eurofound, střediska Cedefop, Mezinárodní organizace práce (MOP), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Evropské konfederace odborových svazů (EKOS) a Evropského odborového institutu (ETUI), Konfederace evropského podnikání (BusinessEurope), Evropského sdružení řemesel a malých a středních podniků (UEAPME), Evropského střediska podniků s veřejnou účastí a podniků obecného ekonomického zájmu (CEEP), sítě Eurocities a Evropského fóra mládeže,

–  s ohledem na projev předsedy Junckera o stavu Unie ze dne 13. září 2017, na plán na vybudování jednotnější, silnější a demokratičtější Unie (návrh pracovního programu Komise na rok 2018) a na prohlášení Komise o záměru ze dne 13. září 2017 adresované předsedovi Evropského parlamentu Antoniovi Tajanimu a premiérovi Estonska Jürimu Ratasovi,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0406/2017),

A.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize způsobila, že míra nezaměstnanosti mladých lidí vzrostla z 15 % v roce 2008 až na 24 % na začátku roku 2013, přičemž za touto průměrnou mírou nezaměstnanosti se skrývají obrovské rozdíly mezi členskými státy a regiony; vzhledem k tomu, že v Německu, Rakousku a Nizozemsku se míra nezaměstnanosti mladých lidí držela v roce 2013 okolo 10 %, zatímco v Itálii, Španělsku, Chorvatsku a Řecku dosáhla až 40 % či ještě více;

B.  vzhledem k tomu, že opatření na snižování veřejných výdajů prokázala svůj přímý negativní dopad zejména na mladé lidi v důsledku škrtů ve vzdělávání, v odborné přípravě, ve vytváření pracovních míst a v podpůrných službách;

C.  vzhledem k tomu, že politiky postihující mladé lidi byly vypracovány, aniž by byli zapojeni mladí lidé, kterých se týkají, a jejich zástupci;

D.  vzhledem k tomu, že dlouhá období nezaměstnanosti mohou vést k marginalizaci a vyloučení mladých lidí, kteří se budou cítit izolováni od společnosti, a mohou způsobit trvalé následky, např. zvýšit pravděpodobnost, že v průběhu svého pracovního života budou mladí lidé nezaměstnaní a jejich výdělky a profesní vyhlídky budou nižší; vzhledem k tomu, že odsouvání mladých lidí na okraj představuje vzhledem k nevyužití a oslabení lidského potenciálu obrovskou ztrátu veřejných a soukromých investic, neboť vede k rozsáhlé nejistotě pracovních míst a úbytku dovedností;

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 třetina zaměstnanců v Evropě byla buď příliš nebo nedostatečně kvalifikovaná pro svou práci(7), a vzhledem k tomu, že u mladých zaměstnanců je obvykle pravděpodobnější, že budou formálně příliš kvalifikovaní a oproti starším pracovníkům také pravděpodobněji budou pracovat na místech, která budou méně odpovídat jejich kvalifikaci;

F.  vzhledem k tomu, že mladí pracovníci jsou vystaveni vyššímu riziku nejisté práce; vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že se ocitnou ve vícenásobně znevýhodněném postavení, je u zaměstnanců mladších 25 let dvakrát vyšší než u zaměstnanců starších 50 let(8);

G.  vzhledem k tomu, že úspěšný přechod ze školy do zaměstnání a ze stavu nečinnosti do zaměstnání a získání prvního skutečného zaměstnání mladé lidi posiluje a motivuje a pomáhá jim rozvíjet jejich osobní a odborné dovednosti, aby se stali nezávislými a sebevědomými občany, a zajišťuje dobrý začátek jejich profesní kariéry;

H.  vzhledem k tomu, že poté, co v roce 2013 dosáhla míra nezaměstnanosti mladých lidí v EU-28 nejvyšší hodnoty 24 %, dále již vytrvale klesá a v roce 2017 činila méně než 17 %; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí je nadále vysoká a pouze v několika málo členských státech (Rakousku, České republice, Nizozemsku, na Maltě, v Maďarsku a Německu) byla nižší než 11 %, přičemž mezi členskými státy jsou velké rozdíly;

I.  vzhledem k tomu, že analýza rozdělení práce na plný a částečný úvazek podle pohlaví v Evropě odhalila, že mezi roky 2007 a 2017 přetrvávaly rozdíly mezi ženami a muži, kdy muži nadále tvoří přibližně 60 % osob ve věku 15 až 24 let, pokud jde o práci na plný úvazek, a současně trvale tvoří přibližně 40 % osob ve stejné věkové skupině pracujících na částečný úvazek;

J.  vzhledem k tomu, že podle statistik míra nezaměstnanosti mladých lidí obecně činí přibližně dvojnásobek celkové průměrné míry nezaměstnanosti, a to jak během období hospodářského růstu, tak během recesí;

Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí a systém záruk pro mladé lidi

K.  vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2013 vytvořila Rada prostřednictvím doporučení Rady program záruk pro mladé lidi, kterým se členské státy zavázaly k tomu, že mladým lidem poskytnou kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovských míst či stáží, a to do čtyř měsíců od okamžiku, kdy ztratili zaměstnání nebo opustili systém formálního vzdělávání;

L.  vzhledem k tomu, že mnohé členské státy neměly velký úspěch s předpisy a příležitostmi, které dosud byly k dispozici v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí, měly by klást větší důraz na účinné využívání finančních prostředků a nástrojů dostupných v rámci Evropského sociálního fondu (ESF);

M.  vzhledem k tomu, že se Rada v únoru 2013 dohodla na vytvoření Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI), která byla zahájena jako hlavní rozpočtový nástroj EU, spojený s ESF, jehož cílem je pomáhat regionům členským států, jejichž míra nezaměstnanosti mladých lidí je obzvláště vysoká, zejména zaváděním systémů záruk pro mladé lidi;

N.  vzhledem k tomu, že záruky pro mladé lidi jsou závazkem na úrovni EU, zatímco iniciativa YEI se zaměřuje na ty členské státy a regiony, v nichž míra nezaměstnanosti mladých lidí přesahuje 25 %, přičemž celkově je způsobilých, zcela či částečně, 20 členských států;

O.  vzhledem k tomu, že bylo vyvinuto úsilí o rychlé uvolnění prostředků prostřednictvím předsunutí finančních prostředků do rozpočtu YEI na rok 2014 a 2015 s cílem maximalizovat dopad opatření financovaných iniciativou YEI; vzhledem k tomu, že kvůli zpoždění při provádění na vnitrostátní a regionální úrovni bylo předsunutí finančních prostředků jako opatření nedostatečné; vzhledem k tomu, že v roce 2015 vzrostla míra předběžného financování podmínečně z 1 % na 30 % a většina způsobilých členských států toto opatření úspěšně uplatnila;

P.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů iniciativy YEI a programu záruk pro mladé lidi je poskytnout pomoc těm mladým lidem, kteří nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (dále též osoby NEET), a kteří jsou nejvíce ohroženi vyloučením, přičemž se bere v úvahu, že výraz „osoby NEET“ zahrnuje různé podskupiny mladých lidí s různými potřebami;

Q.  vzhledem k tomu, že program záruk pro mladé lidi je navržen s cílem udržitelné integrace osob NEET na trhu práce tak, že se jim nabídne individualizovaný přístup, který by měl vést ke kvalitní nabídce a zlepšení zaměstnatelnosti mladých lidí; dále by měl v širším kontextu podpořit mladé lidi při přechodu ze školy do zaměstnání a pomáhat řešit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na pracovním trhu; vzhledem k tomu, že v tomto ohledu jsou nezbytné odpovídající informační strategie členských států;

R.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 MOP odhadla výdaje na provádění programu záruk pro mladé lidi v EU-28 na 45 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že YEI byl na programové období 2014–2020 přidělen skromný rozpočet ve výši 6,4 miliard EUR s cílem doplnit financování z vnitrostátních zdrojů a nenahrazovat jej;

S.  vzhledem k tomu, že Komise v rámci revize víceletého finančního rámce (VFR) na období 2017–2020 navrhla navýšení rozpočtu YEI o 1 miliardu EUR, které dorovnaly závazky ESF ve výši 1 miliardy EUR; vzhledem k tomu, že po dohodě mezi Parlamentem a Radou se tato částka zvýšila na 1,2 miliardy EUR; vzhledem k tomu, že dne 5. září 2017 Parlament přijal návrh opravného rozpočtu č. 3/2017 s cílem poskytnout iniciativě YEI v roce 2017 částku 500 milionů EUR z celkového rozpětí pro závazky, a zároveň vyjádřil politování nad zpožděním v rozpočtovém procesu v roce 2017 vzniklým v důsledku zablokování a opožděného schválení revize VFR v polovině období Radou;

T.  vzhledem k tomu, že ve své první zvláštní zprávě o zárukách pro mladé lidi Evropský účetní dvůr vyjádřil znepokojení, pokud jde o přiměřenost finančních prostředků (z EU i vnitrostátních prostředků), o definici „kvalitní nabídky“, o nedostatečnou strategii s jasnými milníky a cíli a o monitorování a podávání zpráv o výsledcích; vzhledem k tomu, že vyjádřil rovněž obavy ohledně nedostatečného uplatňování přístupu založeného na partnerství při rozvíjení programu záruk pro mladé lidi, jak je zakotveno v doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013;

U.  vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí skutečně účinné mechanismy pro projednání a vyřešení potíží při uplatňování režimů záruk pro mladé lidi, jakož i silné odhodlání členských států plně provádět program záruk pro mladé lidi, přičemž je zapotřebí přihlédnout zejména k místním podmínkám a umožnit zvyšování kvalifikace a zavést řádné a flexibilní hodnotící struktury;

V.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpráva Evropského účetního dvora týkající se záruk pro mladé lidi určila některá společná kritéria pro to, co představuje „kvalitní nabídka“, přičemž na Slovensku je jeho definice právně závazná, zahrnující ustanovení o minimální pracovní době a udržitelnosti zaměstnání po ukončení podpory z YEI a zohledňující zdravotní stav příjemce;

W.  vzhledem k tomu, že ve své nedávno zveřejněné druhé zvláštní zprávě o YEI a zárukách pro mladé lidi, vypracované na základě vzorku sedmi členských států, vyjádřil Účetní dvůr znepokojení nad tím, že je obtížné získat úplné informace a že v provádění záruk pro mladé lidi bylo dosaženo pouze omezeného pokroku, přičemž výsledky nesplňují původní očekávání; vzhledem k tomu, že YEI a záruky pro mladé lidi stále představují jednu z nejinovativnějších a nejambicióznějších politik řešících nezaměstnanost mladých lidí těsně po hospodářské krizi, a jejich realizace by proto měla mít nadále finanční a politickou podporu institucí EU, vnitrostátních a regionálních institucí v příštích letech;

X.  vzhledem k tomu, že nákladové efektivnosti YEI a konečného cíle záruk pro mladé lidi, tedy vstupu mladých lidí do udržitelného zaměstnání, je možné dosáhnout jen tehdy, bude-li jejich fungování pečlivě monitorováno na základě spolehlivých a srovnatelných údajů, pokud jsou tyto programy orientovány na výsledky a pokud se v případech, kdy byla zjištěna neúčinná a nákladná opatření, provedou úpravy;

Y.  vzhledem k tomu, že členské státy musí více usilovat o to, aby podporovaly a zaměřily se na mladé lidi, kteří jsou nejvíce nebo zcela odděleni od trhu práce, jako jsou mladí lidé se zdravotním postižením;

Z.  vzhledem k tomu, že YEI a záruky pro mladé lidi mají hrát ústřední úlohu při naplňování klíčových doporučení obsažených v evropském pilíři sociálních práv;

AA.  vzhledem k tomu, že se předseda Komise Jean-Claude Juncker ve svém projevu o stavu Unie v roce 2017 nezmínil o situaci v oblasti nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě, která je nadále znepokojující; vzhledem k tomu, že v prohlášení o záměru, které doprovázelo projev o stavu Unie v roce 2017, byla potvrzena úloha záruk pro mladé lidi při vytváření pracovních míst v EU; vzhledem k tomu, že boj proti nezaměstnanosti a zejména nezaměstnanosti mladých lidí by měl zůstat prioritní oblastí činnosti EU;

AB.  vzhledem k tomu, že byla signalizována zpoždění v platbách mladým lidem z opatření financovaných iniciativou YEI, což je často způsobeno pozdním zřízením řídících orgánů nebo nedostatečnou správní kapacitou vnitrostátních nebo regionálních orgánů;

AC.  vzhledem k tomu, že opatření YEI a záruk pro mladé lidi, jako jsou stáže nebo odborná příprava, by měla usnadnit přechod na pracovní trh a nikdy by neměla nahrazovat řádné pracovní smlouvy;

AD.  vzhledem k tomu, že nestandardní formy zaměstnání mladých žen ve venkovských oblastech nebo jejich nezařazení do evidence nezaměstnaných způsobují, že statistické údaje jsou nepřesné, a vytvářejí rozdíly v jejich důchodech; vzhledem k tomu, že takováto praxe negativně ovlivňuje celou společnost, a zejména dobré životní podmínky žen, jakož i další formy sociálního zabezpečení a příležitosti ke změně profesní dráhy či možnosti zaměstnání v budoucnosti;

AE.  vzhledem k tomu, že 16 milionů osob NEET vstoupilo do režimů záruk pro mladé lidi a že YEI v EU poskytla dosud přímou podporu více než 1,6 milionu mladých lidí;

AF.  vzhledem k tomu, že členské státy v rámci YEI přijaly více než 132 opatření pro oblast trhu práce se zaměřením na mladé;

AG.  vzhledem k tomu, že 75 % celkového rozpočtu iniciativy YEI bylo přiděleno na závazky a 19 % již bylo investováno členskými státy, čili míra plnění rozpočtu této iniciativy patří mezi nejvyšší u evropských strukturálních a investičních fondů (fondy ESI) mezi nejvyšší;

AH.  vzhledem k tomu, že z několika zpráv o provádění iniciativy YEI vyplývá, že navzdory obavám ohledně přiměřenosti financování a odhadů celkového množství potřebných investic se dostupné zdroje úspěšně zaměřují na uspokojení regionální poptávky díky tomu, že směřují ke konkrétním regionům a skupinám příjemců;

AI.  vzhledem k tomu, že od zavedení evropské strategie zaměstnanosti v roce 1997 podpořila Komise řadu opatření, jejichž cílem je zlepšení zaměstnanosti a vzdělávání mladých lidí(9); vzhledem k tomu, že od krize se EU ve své činnosti zvláště zaměřuje na záruky pro mladé lidi a na YEI;

AJ.  vzhledem k tomu, že záruky pro mladé lidi jsou financovány prostřednictvím ESF, vnitrostátních rozpočtů a YEI, přičemž YEI může financovat přímé vytváření pracovních míst, učňovskou přípravu, stáže či další vzdělání pro cílovou skupinu YEI ve způsobilých regionech; vzhledem k tomu, že intervenční opatření YEI nejsou předem časově vymezena, zatímco záruky pro mladé lidi vyžadují, aby byla nabídka učiněna do čtyř měsíců;

AK.  vzhledem k tomu, že záruky pro mladé lidi vedly v členských státech ke strukturálním reformám, jejichž cílem je zejména přizpůsobit modely vzdělávání a odborné přípravy pracovnímu trhu tak, aby bylo možné dosáhnout jejich cílů;

AL.  vzhledem k tomu, že dosažení cílů stanovených v systému záruk pro mladé lidi ovlivňují vnější faktory, jako je specifická hospodářská situace nebo výrobní model v jednotlivých regionech;

Úvod

1.  domnívá se, že záruky pro mladé lidi musí být prvním krokem k přístupu k potřebám mladých lidí v oblasti zaměstnanosti; připomíná, že zaměstnavatelé jsou povinni podílet se na poskytování dosažitelných programů odborné přípravy, vstupních pracovních míst a kvalitních stáží mladým lidem;

2.  zdůrazňuje, že nikdy nesmí být ohrožen kvalitativní aspekt důstojné práce pro mladé lidi; zdůrazňuje, že při vynakládání úsilí je třeba klást důraz zejména na základní pracovní normy a další normy týkající se kvality práce, jako je pracovní doba, minimální mzda, sociální zabezpečení a bezpečnost a ochrana zdraví při práci;

3.  bere na vědomí významné rozdíly v hospodářské výkonnosti, pokud jde o hospodářský růst a růst zaměstnanosti v celé EU-28, což vyžaduje rozhodnou politickou reakci; uznává, že některé členské státy zaostávají při provádění nezbytných strukturálních reforem; konstatuje, že právě řádné hospodářské politiky, jako jsou politiky zaměstnanosti a investiční politiky, za něž konečně odpovídají členské státy, vytvářejí pracovní místa; vyjadřuje své znepokojení nad dlouhodobým dopadem na hospodářský rozvoj regionů, které čelí odlivu mozků vysoce vzdělaných lidí;

4.  připomíná, že v prováděcích pravidlech YEI si členské státy musí vybrat z různých typů provádění programu (výlučný program, prioritní osy v rámci stávajícího operačního programu nebo součást různých prioritních os); konstatuje, že vzhledem k odlišným možnostem provádění a na základě dosažených výsledků je nutná výměna osvědčených postupů s cílem zapracovat je do budoucích fází programu;

5.  se znepokojením konstatuje, že zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 5/2017 zmiňuje riziko, že finanční prostředky EU jednoduše nahradí vnitrostátní financování místo toho, aby vytvářely přidanou hodnotu; připomíná, že v souladu se zásadou adicionality má YEI doplňovat vnitrostátní financování, nikoli nahrazovat politiky a financování členských států pro boj proti nezaměstnanosti mladých lidí; zdůrazňuje, že ambice poskytovat všem mladým lidem kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovské přípravy či stáží do čtyř měsíců od okamžiku, kdy ztratí zaměstnaní nebo opustí formální vzdělávání, nemůže spočívat pouze na rozpočtu YEI a nikdy tomu tak nemělo být;

6.  zdůrazňuje, že je třeba, aby YEI byla hnací silou zejména pro reformu politik a lepší koordinaci v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání, zejména v členských státech, ve kterých je míra nezaměstnanosti mladých lidí vysoká, aby se zajistilo, že tyto členské státy budou uplatňovat integrované, komplexní a dlouhodobé přístupy v boji s nezaměstnaností mladých lidí, což podpoří jejich zaměstnatelnost, poskytne jim lepší vyhlídky a povede k udržitelnému zaměstnání, na rozdíl od různých roztříštěných (současných) politik; považuje YEI a záruky pro mladé lidi za mocné nástroje v boji proti sociálnímu vyloučení skupin mladých lidí, které jsou nejvíce marginalizovány; domnívá se, že je důležité usilovat o splnění cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, předčasného odchodu ze vzdělávání a sociálního vyloučení;

7.  připomíná, že v souladu s doporučením Rady o zřízení systému záruk pro mladé lidi se ustavilo šest pokynů, na nichž jsou systémy těchto záruk založeny: budování přístupů založených na partnerství, včasný zásah a aktivace, podpůrná opatření umožňující začlenit se na trh práce, využití fondů Unie, posouzení a neustálé zlepšování tohoto systému a jeho rychlé provedení; zdůrazňuje, že podle hodnotících zpráv velmi málo členských států dodalo úplné údaje o těchto aspektech a jejich hodnocení;

8.  zdůrazňuje, že je třeba více investovat do domácí i přeshraniční mobility s cílem snížit míru nezaměstnanosti mladých lidí a řešit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi; vyzývá k tomu, aby nabídka práce a dovedností byla lépe sladěna s jejich poptávkou tím, že se usnadní mobilita mezi regiony (včetně přeshraničních regionů); bere na vědomí, že členské státy musí věnovat zvláštní pozornost zajištění lepšího propojení mezi vzdělávacími systémy a pracovními trhy v přeshraničních regionech, například podporou vzdělávání v sousedních zemích;

9.  připomíná, že vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí způsobují: důsledky celosvětové hospodářské krize pro trhy práce, předčasný odchod ze vzdělávání bez dostatečné kvalifikace, absence náležitých schopností a pracovních zkušeností, rostoucí převaha nejistých forem krátkodobého zaměstnání, po němž následuje období nezaměstnanosti, omezené příležitosti k odborné přípravě a nedostatečné nebo nevhodné aktivní programy trhu práce;

10.  domnívá se, že monitorování YEI se musí opírat o věrohodné údaje; domnívá se, že dostupné údaje z monitorování a výsledky nejsou v současné době dostatečné, aby bylo možné celkově posoudit provádění a výsledky YEI jako hlavního finančního nástroje EU pro záruky pro mladé lidi, zejména kvůli počátečním zpožděním při sestavování operačních programů členskými státy a skutečnosti, že tyto programy jsou dosud v relativně počáteční fázi provádění; trvá na tom, že zaměstnanost mládeže je třeba zachovat jako jednu z prioritních oblastí činnosti EU; je nicméně znepokojen zjištěními obsaženými v nedávné zprávě Evropského účetního dvora o dopadu YEI a záruk pro mladé lidi jakožto unijních politik zaměřených na boj proti nezaměstnanosti mladých, přičemž bere v úvahu omezený teritoriální a časový rozsah této zprávy;

11.  je toho názoru, že aby byla skutečně efektivní, musí strategie na podporu zaměstnanosti mladých lidí umožnit diskusi u kulatého stolu za účasti dotčených osob, zohledňovat teritoriální souvislosti, v nichž bude uplatňována, a poskytovat cílené školení, které bude uspokojovat potřeby podniků a současně je uvádět do rovnováhy s ambicemi a dovednostmi mladých lidí; zdůrazňuje, že stejná strategie by měla zajistit kvalitní školení a úplnou transparentnost při přidělování finančních prostředků agenturám poskytujícím školení, a to i prostřednictvím pečlivého sledování jejich využívání;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že se členské státy rozhodly přijmout doporučení Rady pouze jako nezávazný nástroj; poukazuje na to, že mnoho členských států zdaleka nedosáhlo cíle záruk pro mladé lidi;

Oslovení nejvíce vyloučených mladých lidí

13.  bere na vědomí riziko, že se na mladé lidi se zdravotním postižením nebude vztahovat ani YEI, ani záruky pro mladé lidi; vyzývá Komisi a členské státy, aby upravily své operační programy tak, aby zajistily, aby opatření YEI a záruk pro mladé lidi byla účinně přístupná všem osobám se zdravotním postižením, zajišťovaly spravedlivý přístup mladým lidem se zdravotním postižením a odpovídaly potřebám jednotlivců;

14.  zdůrazňuje, že oslovení osob NEET vyžaduje intenzivní a dlouhodobé úsilí vnitrostátních orgánů a meziodvětvovou spolupráci, neboť tyto osoby představují heterogenní skupinu s různými potřebami a dovednostmi; zdůrazňuje proto, že jsou zapotřebí přesnější a ucelenější údaje o celkovém počtu osob NEET s cílem je registrovat a účinněji je oslovovat, neboť více rozčleněné údaje, včetně údajů podle jednotlivých regionů, by mohly určit, na které skupiny je nutné se zaměřit a jak lépe přizpůsobit iniciativy v oblasti zaměstnanosti příjemcům;

15.  domnívá se, že program záruk pro mladé lidi a iniciativa YEI nemohou nahradit využití makroekonomických nástrojů a dalších politik na podporu zaměstnanosti mladých lidí; konstatuje, že při posuzování provádění a dopadu těchto záruk je třeba zohledňovat rozdílné makroekonomické a rozpočtové podmínky jednotlivých členských států; domnívá se, že je-li zvažováno prodloužení doby trvání tohoto programu záruk, je důležité navrhnout jeho dlouhodobou strukturální reformu; konstatuje, že je zcela nezbytná větší koordinace mezi jednotlivými členskými státy;

16.  podporuje rozvoj jednotných kontaktních míst, která zajistí, aby všechny služby a poradenství byly pro mladé lidi snadno na jednom místě přístupné, dostupné a bezplatné;

17.  je znepokojen počátečními připomínkami, které ukazují, že je třeba zlepšit registraci a oslovování všech osob NEET, zejména pak neaktivních osob NEET a těch, kteří jsou důkazem toho, že je obtížné se reintegrovat; vyzývá členské státy, aby zavedly vhodné a cílené informační strategie, které by oslovily všechny osoby NEET, a aby aby zaujaly integrovaný přístup k individualizované pomoci a službám na podporu mladých lidí, kteří čelí vícenásobným překážkám; naléhá na členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost potřebám zranitelných osob NEET a aby odstranily předsudky a negativní postoje vůči těmto osobám;

18.  zdůrazňuje, že je nutné přizpůsobit tato opatření místním potřebám, má-li se zvýšit jejich dopad; vyzývá členské státy, aby zavedly zvláštní opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí ve venkovských oblastech;

19.  vyzývá členské státy, aby rychle zlepšily komunikaci týkající se stávajících podpůrných programů dostupných mladým lidem, zejména se skupinami nejvíce vzdálenými od trhu práce, a sice prostřednictvím informačních kampaní využívajících tradiční i moderní sdělovací prostředky a kanály, jako jsou sociální sítě;

Zajištění kvality nabídek v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí

20.  uznává výzvu k definování „kvalitní nabídky“ v rámci iniciativy YEI; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat komplexní a společnou definici, která by mohla plně zohlednit práci vykonanou Výborem pro zaměstnanost ve spolupráci s Komisí, MOP a příslušnými zúčastněnými stranami; poukazuje na to, že kvalitní nabídka je mnohostranným opatřením, jehož cílem je udržitelná a dobře přizpůsobená integrace na trhu práce pro účastníky dosažená prostřednictvím rozvoje dovedností a že by měla odpovídat úrovni kvalifikace a profilu účastníků a měla by zohledňovat poptávku po zaměstnání; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že se bude na účastníky vztahovat odpovídající sociální ochrana a pravidla týkající se pracovních podmínek a výše náhrady škody; poukazuje na normy kvality uvedené v pokynech k hodnocení Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí zveřejněných Komisí v roce 2015, v nichž se stanovují charakteristiky nabídek zaměstnání, jejich význam pro potřeby účastníků, výsledky trhu práce vyplývající z nabídek a poměr nabídek, které nebyly přijaty nebo byly předčasně zrušené, jako na platné ukazatele pro hodnocení kvality zaměstnání;

21.  připomíná, že Mezinárodní organizace práce definuje „důstojnou práci“ jako práci, která je „produktivní, je zdrojem spravedlivého příjmu, je vykonávána na bezpečném pracovišti a je spojena se sociálním zabezpečením rodin, lepšími vyhlídkami na osobní rozvoj a sociální integraci, svobodou vyjádřit se k problémům, organizovat se a účastnit se rozhodování, které má vliv na život pracovníka, a všem ženám a mužům zajišťuje rovnost příležitostí a rovné zacházení“, a že tyto minimální normy stále nejsou v případě zaměstnaných mladých lidí dodržovány;

22.  je toho názoru, že mladí lidé by také měli být zapojeni do monitorování kvality nabídek;

23.  zdůrazňuje, že nabídkou kvalitní smlouvy o stáži se rozumí rámec kvality, který dodržuje tyto záruky: stáž se musí řídit písemnou smlouvou obsahující transparentní informace o právech a povinnostech smluvních stran, která stanoví konkrétní cíle a poskytne popis vysoce kvalitní odborné přípravy; přidělí se školitel nebo vedoucí, který na konci stáže zhodnotí výkon stážisty, konkretizuje se doba trvání stáže, stanoví se mezní doba stáže u téhož zaměstnavatele, upřesní se ustanovení týkající se krytí v rámci systémů sociálního zabezpečení a upřesní se odměna ve smlouvě;

24.  vybízí členské státy, aby postupně aktualizovaly a revidovaly své operační programy iniciativy YEI se zapojením sociálních partnerů a mládežnických organizací s cílem upřesnit jejich činnost na základě skutečných potřeb mladých lidí a trhu práce;

25.  zdůrazňuje, že určení toho, zda jsou prostředky rozpočtu YEI řádně vynakládány a zda je dosaženo hlavního cíle YEI, tj. pomáhat mladým nezaměstnaným lidem k získání udržitelného zaměstnání, může být dosaženo pouze, pokud je fungování pečlivě a transparentně monitorováno na základě spolehlivých a srovnatelných údajů a zda jsou členské státy, které neučinily žádný pokrok, oslovovány ambicióznějším způsobem; vyzývá členské státy, aby co nejdříve zlepšily monitorování, vykazování a kvalitu údajů a aby zajistily, že o provádění stávající iniciativy YEI budou shromažďovány spolehlivé a srovnatelné údaje a že budou poskytovány k dispozici včas a častěji, než je požadováno podle jejich povinnosti každoročního podávání zpráv, jak je uvedeno v čl. 19 odst. 2 nařízení o ESF; vyzývá Komisi, aby revidovala své pokyny pro shromažďování údajů v souladu s doporučením Evropského účetního dvora s cílem minimalizovat riziko nadhodnocení výsledků;

26.  bere na vědomí návrhy a různé druhy programů vypracovaných členskými státy v rámci iniciativy YEI; domnívá se, že vnitrostátní regulace v některých členských státech měla neurčité cíle a plánování, nebyla zřetelně formulována a nezahrnovala širokou škálu možností podpory zaměstnání; domnívá se, že široký prostor pro uvážení a absence jasných mechanismů dohledu v některých případech vedly k nahrazování pracovních míst nabídkami, které se zaštítily rámcem iniciativy YEI;

27.  vyjadřuje znepokojení nad zprávami o nepřiměřeném využívání opatření financovaných iniciativou YEI, včetně zpožděných plateb mladým lidem nebo zneužívání stáží, například jejich nadměrného využívání; uvádí, že je ochoten se těmito praktikami zabývat; je přesvědčen, že opakované využívání záruk pro mladé lidi by nemělo být na úkor aktivizace trhu ani cíle, kterým je trvalejší začlenění na trh práce;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, aby určily, vyměnily si a šířily osvědčené postupy zaměřené na vzájemné vzdělávání se v oblasti tvorby politiky a přispívání k navrhování a uplatňování politik vycházejících z konkrétních zjištění; zdůrazňuje, že změny, k nimž došlo na trhu práce, a digitalizace hospodářství volají po novém přístupu k politikám na podporu vytváření pracovních míst pro mladé lidi; poukazuje na skutečnost, že je nezbytné, aby iniciativa YEI pracovala na využívání účinných nástrojů ke snížení nezaměstnanosti mládeže a že by neměla recyklovat neúčinné politiky zaměstnanosti;

29.  znovu připomíná, že doporučení Rady o zřízení systému záruk pro mladé lidi považuje přístupy založené na partnerství za klíčový bod v provádění systémů záruk pro mladé lidi a oslovování osob NEET; vyzývá členské státy, aby zaujaly partnerský přístup spočívající v aktivním určování a zapojování příslušných zúčastněných stran a aby lépe propagovaly mezi podniky program záruky pro mladé lidi, zejména u malých a středních podniků a menších rodinných podniků; zdůrazňuje, že podklady členských států, které již před zavedením programu přijaly přístup podobný programu záruky pro mladé lidi, dokazují, že úspěšný přístup zúčastněných stran je pro úspěšné provádění důležitý;

30.  zdůrazňuje důležitou úlohu mládežnických organizací, které jsou prostředníky mezi mladými lidmi a veřejnými službami zaměstnanosti; v tomto ohledu vybízí členské státy, aby na vnitrostátní, regionální a místní úrovni spolupracovaly s mládežnickými organizacemi, pokud jde o komunikaci, plánování, provádění a hodnocení iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

31.  zdůrazňuje význam kvalifikované a modernizované veřejné služby zaměstnanosti v poskytování služeb uzpůsobených na míru osobám NEET; vyzývá členské státy, aby při provádění iniciativy YEI lépe koordinovaly své veřejné služby zaměstnanosti na úrovni EU v rámci sítě veřejných služeb zaměstnanosti; vybízí k rozvoji další součinnosti mezi veřejnými a soukromými poskytovateli zaměstnání, podniky a vzdělávacími systémy; vybízí k širokému využívání elektronické správy v zájmu snížení byrokratické zátěže;

32.  vyzývá Komisi, aby poskytla odhad pro jednotlivé země ročních nákladů každého členského státu vynaložených na účinné provádění záruk pro mladé lidi, s přihlédnutím k odhadu Mezinárodní organizace práce;

33.  zdůrazňuje, že v rámci záruk pro mladé lidi je třeba posílit nabídku učňovských míst, neboť představují pouze 4,1 % nabídek, které byly dosud přijaty;

Závěrečné poznámky

34.  zdůrazňuje, že je zapotřebí strategie, která by přeměnila iniciativu YEI z protikrizového nástroje na trvalejší finanční nástroj EU pro řešení nezaměstnanosti mladých lidí v období po roce 2020, který by současně zajistil rychlé a jednoduché uvolnění finančních prostředků, a jenž stanovuje požadavek na spolufinancování s cílem zdůraznit hlavní zodpovědnost členských států; konstatuje, že rozšíření iniciativy YEI by mělo zohlednit připomínky Evropského účetního dvora; zdůrazňuje, že celkovým cílem programu je udržitelné začleňování mladých lidí na trhu práce; zdůrazňuje, že je nezbytné stanovit jasné a měřitelné cíle; zdůrazňuje, že tyto prvky by měly být projednány v rámci VFR, aby byla zajištěna kontinuita, nákladová efektivnost a přidaná hodnota;

35.  znovu opakuje, že podporuje iniciativu YEI; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné vyvinout další úsilí a pokračovat v politickém a finančním úsilí zaměřeném na řešení nezaměstnanosti mladých lidí; připomíná zejména, že je důležité zajistit financování ve výši nejméně 700 milionů EUR ve prospěch iniciativy YEI na období 2018-2020, jak bylo dohodnuto v rámci revize víceletého finančního rámce v polovině období; vyzývá rovněž k přidělení dostatečných prostředků na platby, aby bylo zajištěno řádné a včasné provádění iniciativy YEI;

36.  zdůrazňuje, že je nutné zvýšit kvalitu nabídek v rámci iniciativy YEI a programu záruky pro mladé lidi a vyzývá k budoucí rozpravě o vhodné věkové kategorii;

37.  domnívá se, že k tomu, aby rámec pro kvalitu zaměstnanosti mladých lidí mohl začít fungovat, je třeba pokročit s přijetím doporučení, které má právní základ v článcích 292 a 153 Smlouvy o fungování Evropské unie, a s provedením řady informativních opatření, jako je například vytvoření snadno přístupné a aktualizované webové stránky s příslušnými informacemi o pravidlech upravujících stáže v jednotlivých členských státech;

38.  bere na vědomí, že iniciativa YEI je finanční nástroj, který má doplňovat iniciativy členských států zaměřené na boj proti vysoké míře nezaměstnanosti mladých lidí, a že je nezbytné, aby členské státy vyvinuly větší úsilí k zajištění lepšího propojení mezi vzdělávacími systémy a pracovními trhy za účelem začlenění mladých lidí na trh práce udržitelným způsobem; vítá opatření a politiky prováděné za účelem pomoci řešit stávající nesoulad mezi dovedenostmi; uznává, že využívání dovedností nadále představuje problém v celé Evropě a domnívá se proto, že je nezbytné zajistit, aby byl větší soulad mezi dovednostmi, po nichž je poptávka, a dovednostmi, které jsou nabízeny;

39.  považuje Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí a program záruky pro mladé lidi za zásadní pro účinné naplnění klíčových zásad evropského pilíře sociálních práv, zejména zásady č. 1 týkající se vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení; zásady č. 4 týkající se aktivní podpory zaměstnanosti; zásady č. 5 týkající se bezpečného a adaptabilního zaměstnání; zásady č. 6 týkající se mezd; zásady č. 8 týkající se sociálního dialogu a zapojení zaměstnanců; zásady č. 10 týkající se zdravého, bezpečného a dobře přizpůsobeného pracovního prostředí a ochrany údajů; zásady č. 12 týkající se sociální ochrany; zásady č. 13 týkající se dávek v nezaměstnanosti; a zásady č. 14 týkající se minimálního příjmu;

40.  žádá Komisi a členské státy, aby spolu s MOP zvýšily úsilí s cílem poskytovat individuálně přizpůsobené informace a zlepšit vnitrostátní kapacitu pro dodání a zhodnocení schémat záruk pro mladé lidi, pokud jde o tyto aspekty: zaručení úplného a udržitelného provedení iniciativy, lepší přiblížení se neregistrovaným osobám NEET a mladým lidem s nízkou kvalifikací a posílení kapacit a zlepšení kvality nabídek;

41.  konstatuje, že před tím, než Komise zveřejní konečné údaje získané od členských států, se počet mladých lidí, kteří dokončili program iniciativy YEI na konci roku 2015, odhaduje na 203 000 osob, což představuje 4 % účastníků; vyjadřuje své znepokojení ohledně vysokého počtu účastníků iniciativy YEI, kteří program v některých členských státech nedokončili; domnívá se, že je důležité posílit pobídky, aby se zajistilo, že mladí lidé budou iniciativu YEI považovat za užitečný program;

42.  připomíná, že iniciativa YEI by měla poskytovat finanční podporu na opatření, která podporují integraci mladých osob NEET na trhu práce, včetně placených stáží, odborné přípravy a učňovského vzdělávání, ale neměla by se stát náhradou skutečného výdělečného zaměstnání;

43.  navrhuje zřízení „horké linky EU proti porušování práv mladých lidí“, aby mladí lidé mohli oznamovat případné negativní zkušenosti v rámci své účasti na opatřeních iniciativy YEI a programu záruky pro mladé lidi přímo Komisi, a umožnily tak shromažďování informací a prošetření zpráv o nekalých praktikách v provádění politik financovaných EU;

44.  vítá zmínku obsaženou v prohlášení o záměru připojeném k projevu předsedy Junkera o stavu Unie v roce 2017, a sice k návrhu na zřízení evropského úřadu práce za účelem posílení spolupráce mezi orgány trhu práce na všech úrovních a lepšího řízení přeshraničních situací, jakož i další iniciativy na podporu spravedlivé mobility;

45.  uznává úspěchy, kterých iniciativa YEI dosáhla při snižování míry nezaměstnanosti mladých lidí a obzvláště při zajišťování genderové rovnováhy, neboť tuto iniciativu využili ze 48 % muži a z 52 % ženy;

46.  vyzývá k plnému uplatňování v rámci iniciativy YEI jak směrnice 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání a povolání, tak směrnice 2010/41/EU o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy, kteří vykonávají samostatně výdělečnou činnost;

47.  považuje za nezbytné, aby Komise a členské státy předložily pozitivní opatření s cílem zajistit, aby mladé ženy a dívky dostávaly kvalitní nabídky zaměstnání a nebyly zaměstnávány nebo chyceny v pasti nejistých, nedostatečně placených a dočasných pracovních míst s omezenými nebo zcela chybějícími zaměstnaneckými právy;

48.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly statistické údaje rozlišené podle pohlaví, aby tak Komise mohla zahájit posouzení dopadu iniciativy YEI a jejího účinku na genderovou rovnováhu s cílem umožnit důkladné hodnocení a analýzu provádění této iniciativy;

49.  vyzývá členské státy, aby nalezly možnosti, jak podporovat mladé ženy při jejich návratu na pracovní trh, do vzdělávání nebo odborné přípravy zajištěním rovnosti žen a mužů v přístupu k zaměstnání a v profesním postupu, slaďováním pracovního a soukromého života, poskytováním péče o děti i dospělé osoby a podporou stejného odměňování pracujících žen a mužů za stejnou nebo rovnocennou práci;

50.  naléhavě žádá členské státy, aby investovaly více úsilí do opatření ke zlepšení vzdělávacích systémů, aby tak pomohly ohroženým mladým lidem a poskytly jim ochranu;

51.  se znepokojením bere na vědomí, že poslední hodnotící zprávy(10) zdůraznily, že v první prováděcí fázi, se iniciativa YEI zaměřovala především na vzdělané osoby, které nebyly zaměstnané ani se neúčastnily vzdělávání nebo odborné přípravy, a ne na osoby s nízkou kvalifikací, které nejsou aktivní a nejsou registrovány u veřejných služeb zaměstnanosti;

52.  vyzývá členské státy, aby tento podstatný nedostatek řešily tím, že vytvoří mimo jiné konkrétní navazující opatření s cílem zavést politiky týkající se mladých lidí, které budou dlouhodobější, účinnější a více založené na faktech;

53.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby jejich právní předpisy umožňovaly všem mladým lidem v rámci identifikované věkové skupiny, aby se zaregistrovali a efektivně účastnili Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí(11);

54.  upozorňuje na nedostatečnou regulaci nabídek stáží na volném trhu, co se týče transparentnosti najímání, délky trvání a uznávání, a poukazuje na to, že jen několik členských států stanovilo minimální kvalitativní kritéria, např. za účelem monitorování záruky pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

55.  uznává, že investice z rozpočtu EU prostřednictvím iniciativy YEI mají svůj dopad a urychlily rozšiřování trhu práce pro mladé; domnívá se, že iniciativa YEI představuje zřejmou přidanou hodnotu EU, neboť bez závazku EU by nemohlo být mnoho programů zaměstnanosti mladých prováděno;

56.  konstatuje, že původní přidělení finančních prostředků iniciativě YEI z víceletého finančního rámce na období od roku 2014 do roku 2020 činilo 6,4 miliardy EUR, z čehož 3,2 miliardy EUR pocházelo z vyčleněné rozpočtové položky, přičemž stejná částka byla vyčleněna z ESF;

57.  zdůrazňuje, že v souvislosti s přezkumem VFR v polovině období bylo na iniciativu YEI politicky schváleno vyčlenění dodatečných finančních prostředků ve výši 1,2 miliardy EUR na období 2017–2020, jemuž bude odpovídat stejná částka z ESF; zdůrazňuje ovšem, že konečná výše přidělených finančních prostředků pro tento program bude stanovena v průběhu nadcházejícího ročního rozpočtového procesu;

58.  vítá skutečnost, že na naléhavý požadavek Parlamentu, se na základě dohodovacího řízení o rozpočtu EU na rok 2018 rozhodlo, aby se původně navržená částka specificky přidělená pro iniciativu YEI zvýšila o 116,7 milionů EUR, čímž se celková suma v roce 2018 dostane na úroveň 350 milionů EUR; připomíná jednostranný závazek Komise navrhnout další navýšení prostředků pro iniciativu YEI prostřednictvím opravného rozpočtu, pokud absorpční kapacita iniciativy takové navýšení umožní;

59.  domnívá se, že celkový rozpočet iniciativy YEI není dostatečný na pokrytí skutečné poptávky a požadovaných zdrojů k zajištění toho, aby program dosáhl svých cílů; připomíná, že v průměru bylo osloveno pouze 42 % osob NEET, přičemž v několika členských státech klesla míra pod 20 %; vyzývá proto k výraznému navýšení prostředků na iniciativu YEI v příštím VFR a členské státy žádá, aby pro programy zaměstnanosti mladých lidí vyčlenily prostředky ve svých státních rozpočtech;

60.  vyzývá Komisi, aby zajistila soudržnost investic na podporu zaměstnanosti mladých lidí tím, že podpoří součinnost mezi zdroji, které má k dispozici, a vytvoří sourodá pravidla prezentovaná v rámci ucelených pokynů s cílem dosáhnout většího dopadu, synergie, účinnosti a zjednodušení v praxi; připomíná, že prioritou je snížit administrativní zátěž pro řídící orgány; zdůrazňuje důležitost zpráv pro jednotlivé země ohledně financování systémů záruk pro mladé lidi, které rovněž sledují součinnost mezi rozpočty členských států a rozpočtem EU, jakož i nutnost lepší koordinace a užší spolupráce mezi hlavními zúčastněnými stranami v tomto procesu;

61.  vyzývá Komisi, aby zlepšila plánování investic na podporu zaměstnanosti mladých lidí pro období po roce 2020 na základě toho, že plně uplatní přístup používaný při plánování u ESI fondů, kdy financování podléhá komplexnímu předběžnému plánování a hodnocení ex ante, na něž navazuje uzavření dohod o partnerství; domnívá se, že takový přístup zvyšuje vliv rozpočtu EU; bere na vědomí úspěšné provádění iniciativy YEI v členských státech se specializovanými operačními programy a významnými příspěvky z vnitrostátních a regionálních rozpočtů;

62.  vyzývá rovněž Komisi, aby přepracovala stávající hodnotící mechanismus a aby se přitom zaměřila na jednotná kritéria výstupu a audity výkonnosti v rámci procesu každoročního a závěrečného podávání zpráv s cílem lépe monitorovat dopad rozpočtu EU; vyzývá k uplatňování ukazatelů v celé EU, jako je procentuální podíl účastníků iniciativy YEI, kteří vstupují na primární trh práce v důsledku opatření financovaných EU;

63.  zdůrazňuje však, že reformované plánování a podávání zpráv by nemělo způsobovat prodlevy v plnění rozpočtu ani nadměrnou administrativní zátěž řídícím orgánům, a zejména konečným příjemcům;

64.  uznává, že stávající administrativní zátěž podkopává investiční kapacitu rozpočtu EU, zejména v případě nástrojů s kratšími prováděcími obdobími, jako je například iniciativa YEI; vyzývá proto k účinnějším výběrovým řízením se zaměřením na rychlejší přípravu nabídek a kratší odvolávací lhůtu u rozhodovacích postupů; bere na vědomí pozitivní účinek použití zjednodušených možností v oblasti nákladů v rámci výdajů iniciativy YEI; vyzývá k zavedení zjednodušených možností v oblasti nákladů v celé EU v rámci projektů iniciativy YEI s cílem významně snížit byrokracii a urychlit plnění rozpočtu;

65.  zdůrazňuje, že v současné době je Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí z hlediska finančního plnění nejvíce výkonným ze všech ESI fondů;

66.  vítá skutečnost, že opatření Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí poskytla podporu více než 1,6 milionu mladých lidí a umožnila členským státům konsolidovat operace v hodnotě více než 4 miliardy EUR;

67.  konstatuje, že nedostatek informací o potenciálních nákladech na provádění různých systémů v členských státech může vést k tomu, že nebude k dispozici dostatečné financování pro jejich provedení a splnění jejich cílů; vyzývá členské státy, aby provedly analýzu ex-ante a vytvořily přehled nákladů vynaložených na provádění systému záruk pro mladé lidi;

68.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření a vyvinuly méně administrativně náročné a modernější monitorovací systémy pro zbývající financování, které bude z YEI poskytováno;

69.  požaduje, aby se pozornost zaměřila na výsledky iniciativy YEI prostřednictvím stanovení konkrétních ukazatelů týkajících se nových služeb a podpůrných opatření na pracovním trhu vytvořených prostřednictvím programů v členských státech, a počtu nabídnutých smluv na dobu neurčitou;

70.  domnívá se, že k posouzení účinnosti systému je nezbytné zhodnotit všechny aspekty včetně nákladové efektivity systému; bere na vědomí předcházející odhady Mezinárodní organizace práce a nadace Eurofound a žádá Komisi, aby tyto prognózy potvrdila nebo aktualizovala;

71.  žádá Komisi a členské státy, aby stanovily realistické a dosažitelné cíle, posuzovaly nerovnosti, analyzovaly trh před prováděním mechanismů a zdokonalily systémy pro dohled a oznamování;

o
o   o

72.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
(2) Úř. věst. L 126, 21.5.2015, s. 1.
(3) Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0390.
(5) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 69.
(6) Úř. věst. L 113, 29.4.2017, s. 56.
(7) Zpráva Komise z prosince 2013 „Zaměstnanost a sociální rozvoj v Evropě 2013“.
(8) Zpráva nadace Eurofound ze srpna 2014 „Profesní profily v rámci pracovních podmínek: určení skupin s vícenásobným znevýhodněním“.
(9) Další opatření zahrnují iniciativu „Mládež v pohybu“, zahájenou v září 2010, iniciativu „Příležitosti pro mladé“, která byla zahájena v prosinci 2011, a iniciativu „akční týmy pro mladé lidi“, která byla zahájena v lednu 2012;
(10) Zvláštní zpráva EÚD č. 5/2017 o provádění záruky pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí; závěrečná zpráva generálnímu ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování Evropské komise z června 2016 o prvních výsledcích Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí; sdělení Komise ze dne 4. října 2016 s názvem „Záruka pro mladé lidi a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí po třech letech“ (COM(2016)0646); hloubková analýza výzkumné služby Evropského parlamentu z června 2016 nazvaná „Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí: posouzení uplatňování v EU“.
(11) Právní rámec v některých zemích definuje některé mladé lidi, zejména osoby s vážným zdravotním postižením, jako „neschopné práce“. Tito mladí lidé se nemohou zaregistrovat u veřejných služeb zaměstnanosti, a proto se nemohou účastnit Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí.


Provádění směrnice o uznávání odborných kvalifikací a nutnost reformy odborných služeb
PDF 428kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2018 o provádění směrnice 2005/36/ES, pokud jde o regulaci a nutnost reformy odborných služeb (2017/2073(INI))
P8_TA(2018)0019A8-0401/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 45, 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na články 15 a 16 této listiny,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. ledna 2017 o doporučeních k reformám v oblasti regulace odborných služeb (COM(2016)0820),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. října 2013 o hodnocení vnitrostátních předpisů týkajících se přístupu k povoláním (COM(2013)0676),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2015 nazvané „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ (COM(2015)0550),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o strategii pro jednotný trh(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2017 o evropském programu pro ekonomiku sdílení(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2017 o výroční zprávě o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2017(4),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 31. května 2017(5),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu pracovní skupiny o podpoře výkonu svobodných povolání,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0401/2017),

A.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a svoboda poskytování služeb v rámci EU představují páteř jednotného trhu a občanům i podnikům přinášejí řadu výhod;

B.  vzhledem k tomu, že ačkoli služby představují 71 % HDP a 68 % celkové zaměstnanosti, plný potenciál jednotného trhu služeb stále není naplněn;

C.  vzhledem k tomu, že tato oblast není harmonizována, a proto o regulaci povolání rozhodují členské státy za předpokladu, že vnitrostátní opatření jsou transparentní, nediskriminační, opodstatněná a přiměřená;

D.  vzhledem k tomu, že inteligentní regulace, řádně zdůvodněna ochranou oprávněných cílů veřejného zájmu, může mít příznivé účinky na vnitřní trh, neboť zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele a vyšší kvalitu poskytovaných služeb; vzhledem k tomu, že deregulace by proto neměla být samoúčelným cílem;

E.  vzhledem k tomu, že regulace povolání je v mnoha případech oprávněná, ale neopodstatněné překážky kladené odborným službám mají nepříznivé důsledky pro základní práva občanů a pro ekonomiky členských států; vzhledem k tomu, že regulace povolání musí být pravidelně aktualizována, aby zohledňovala technický, společenský nebo tržní vývoj;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací zavádí automatické uznávání řady povolání na základě harmonizace minimálních požadavků na odbornou přípravu, obecný systém uznávání odborných kvalifikací, systém automatického uznávání odborné praxe a nový sytému přeshraničního poskytování služeb v souvislosti s regulovanými povoláními;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice 2005/36/ES byla v roce 2013 pozměněna tak, aby byl vytvořen přiměřený regulační rámec zdůvodněný cíli obecného zájmu, kdy v článku 59 byla zavedena transparentnost a postup vzájemného hodnocení pro všechna regulovaná povolání v členských státech, ať už jsou regulována prostřednictvím vnitrostátních pravidel, nebo prostřednictvím pravidel harmonizovaných na úrovni EU;

H.  vzhledem k tomu, že členské státy ani po uplynutí stanovené lhůty dosud všechna ustanovení směrnice 2005/36/ES plně neprovedly, zejména pak článek 59;

I.  vzhledem k tomu, že členské státy měly do 18. ledna 2016 Komisi předložit národní akční plány s informacemi o rozhodnutích, zda bude regulace povolání zachována nebo změněna; vzhledem k tomu, že šest členských států své národní akční plány ještě nepředložilo;

J.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 59 směrnice 2005/36/ES měla Komise do 18. ledna 2017 předložit závěry ohledně postupu vzájemného hodnocení, případně s návrhy na další iniciativy;

K.  vzhledem k tomu, že Komise dne 10. ledna 2017 představila sdělení o potřebných reformách odborných služeb, které obsahovalo analýzu regulace povolání v sedmi oblastech činnosti a také doporučení pro členské státy;

L.  vzhledem k tomu, že postup vzájemného hodnocení odhalil, že úroveň regulace povolání se mezi členskými státy značně liší; vzhledem komu, že je zapotřebí dalšího vysvětlení, zejména v případech, kdy členské státy po dokončení tohoto hodnocení oznámily zavedení nových forem regulace povolání;

Regulace povolání v Evropské unii a aktuální stav provádění článku 59 směrnice 2005/36/ES

1.  zdůrazňuje, že regulovaná povolání hrají zásadní úlohu v hospodářství EU, neboť významně přispívají k zaměstnanosti, pracovní mobilitě a přidané hodnotě v Unii; dále se domnívá, že kvalitní odborné služby a účinné regulační prostředí mají zásadní význam pro zachování evropského hospodářského, sociálního a kulturního modelu a pro posílení konkurenceschopnosti EU, pokud jde o růst, inovace a vytváření pracovních míst;

2.   připomíná, že v celé EU je regulováno více než 5 500 povolání, avšak že se situace v jednotlivých členských státech výrazně liší, a že tato povolání představují 22 % veškeré pracovní síly ve všech oblastech hospodářské činnosti, např. ve zdravotnictví a sociálních službách, službách poskytovaných podnikům, stavebnictví, síťových službách, dopravě, cestovním ruchu, realitním makléřství, veřejných službách a vzdělávání;

3.  vítá iniciativu Komise pro poskytování poradenství členským státům ve věci postupu vzájemného hodnocení, v jehož rámci také organizuje podrobné diskuse s vnitrostátními orgány a rovněž poukazuje na to, že je nutné, aby se vnitrostátní orgány při shromažďování důležitých informací o dopadu regulace obracely na všechny zúčastněné strany;

4.  domnívá se, že sdělení Komise ze dne 10. ledna 2017 může členským státům pomoci lépe regulovat odborné služby a vyměňovat si osvědčené postupy, aby tak porozuměly regulačním rozhodnutím jiných členských států, s ohledem na to, že některé členské státy zvolily intenzivnější státní regulaci než ostatní; zdůrazňuje však, že je nutné zhodnotit kvalitu regulace, neboť pro ucelené posouzení výkonnosti regulačního prostředí v jednotlivých členských státech jsou zapotřebí prvky nad rámec pouhé ekonomické analýzy;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy neposkytly informace o povoláních, které regulují, a o požadavcích pro přístup k těmto povoláním; vyzývá členské státy, aby výrazně zlepšily postup oznamování v rámci směrnice o odborných kvalifikacích;

6.  zdůrazňuje, že zlepšení transparentnosti a porovnatelnosti vnitrostátních požadavků pro přístup k regulovaným povoláním nebo jejich výkon by mohlo umožnit větší profesní mobilitu, a že by tedy v souladu se směrnicí 2005/36/ES všechny vnitrostátní požadavky měly být jasným a srozumitelným způsobem oznámeny a zpřístupněny veřejnosti v databázi regulovaných povolání;

7.  bere na vědomí, že Komise databázi regulovaných povolání vylepšila a že vytvořila i interaktivní mapu, s jejíž pomocí si občané mohou ověřit požadavky pro přístup k povoláním v celé EU a snadněji získat představu o tom, která povolání jsou v daném členském státě regulována; vyzývá Komisi, aby tuto databázi dále zlepšila tak, aby příslušným orgánům usnadnila včasné oznamování přesných informací, což by zvýšilo transparentnost vůči občanům EU;

8.  bere na vědomí rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o počet regulovaných povolání a rozsah činností, která pokrývají obdobná povolání, což vysvětluje různé způsoby regulace povolání, které si každý členský stát zvolil; vyzývá Komisi, aby zlepšila srovnatelnost různých povolání a aby pro každé povolání oznámené v databázi určila společný soubor činností s cílem usnadnit dobrovolnou harmonizaci v celé EU;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že několik členských států nepředložilo národní akční plán podle směrnice 2005/36/ES, a vyzývá dotčené členské státy, aby tak neprodleně učinily; konstatuje, že předložené národní akční plány se liší co do důkladnosti, ambicí a podrobnosti;

10.  vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu prováděly článek 59 směrnice 2005/36/ES a aby intenzivněji usilovaly o zajištění větší transparentnosti svých předpisů regulujících povolání, což je naprosto nezbytné pro mobilitu odborných pracovníků po celé EU, neboť pouze s úplnými informacemi od všech členských států lze vytvořit ucelený přehled o povoláních regulovaných na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy při přípravě národních akčních plánů řádně nekonzultovaly příslušné zúčastněné subjekty; domnívá se, že transparentní tok informací mezi veřejnými institucemi a zúčastněnými stranami je nezbytný pro účinné řešení problémů a výzev, které se týkají povolání; vyzývá, aby v budoucnu byly více zapojeny všechny zúčastněné strany nejen do přípravy národních akčních plánů, ale rovněž do fáze před reformou regulace povolání, aby všechny dotčené strany mohly vyjádřit své názory;

12.  zdůrazňuje, že účinná regulace povolání by měla být přínosná pro spotřebitele i odborné pracovníky; připomíná, že členské státy mohou zavádět nové předpisy nebo měnit stávající pravidla omezující přístup k regulovaným povoláním nebo jejich výkon tak, aby odrážely jejich vizi společnosti a sociálně-ekonomické souvislosti, pokud to je opodstatněno cíli veřejného zájmu; domnívá se, že regulace odborných služeb, která je přiměřená a přizpůsobená tržní realitě, může ve výsledku zlepšit dynamiku trhu, snížit ceny pro spotřebitele a zlepšit a zefektivnit odvětvovou výkonnost;

13.  zároveň zastává názor, že diskriminační, neopodstatněné a nepřiměřené požadavky mohou být obzvláště nespravedlivé, zejména vůči mladým odborníkům, a mohou narušovat hospodářskou soutěž a mít nepříznivý dopad na příjemce služby, včetně spotřebitelů;

14.  je si vědom významu regulace povolání pro dosažení vysoké ochrany cílů veřejného zájmu, ať se jedná o cíle výslovně uvedené ve Smlouvě, jako jsou např. veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a veřejné zdraví, nebo o naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, včetně cílů uznávaných judikaturou Soudního dvora, jako jsou například zachování finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení, ochrana spotřebitelů, příjemců služeb a pracovníků, zabezpečení řádného výkonu spravedlnosti, poctivost obchodních transakcí, boj proti podvodům, prevence daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, účinnost daňového dohledu, bezpečnost silničního provozu, záruka kvality řemesel, podpora výzkumu a vývoje, ochrana životního prostředí a městského prostředí, zdraví zvířat, duševní vlastnictví, ochrana a zachování národního historického a uměleckého dědictví, cíle sociální politiky a cíle kulturní politiky; uznává prostor členských států pro uvážení, jakým způsobem těchto cílů dosáhnou v souladu se zásadami nediskriminace a proporcionality;

15.  konstatuje, že členské státy mohou vzhledem k rizikům vyplývajícím pro spotřebitele, odborné pracovníky nebo třetí strany vyhradit výkon určitých činností pouze kvalifikovaným odborným pracovníkům, zejména pokud neexistují méně omezující prostředky k dosažení téhož výsledku; zdůrazňuje, že v takových případech musí předpisy pro určité povolání zajistit účinný dohled nad zákonným výkonem regulovaného povolání a případně nad jeho etickými pravidly;

16.  v této souvislosti si všímá vztahu mezi návrhem na zavedení testu přiměřenosti, který stanoví pravidla pro společný rámec pro posuzování přiměřenosti před zavedením nových opatření, jež upravují regulovaná povolání, nebo před jejich změnou a doporučeními k reformám, která vycházejí z posouzení vnitrostátní regulace v sedmi oblastech činnosti; vyzývá členské státy, aby posoudily a případně upravily svou regulaci povolání v souladu s konkrétními doporučeními k reformám;

17.   zdůrazňuje, že doporučení k reformám nemohou nahradit donucovací opatření, a vyzývá Komisi, jako strážkyni Smluv, aby aktivně jednala a zahájila řízení o nesplnění povinnosti, pokud odhalí diskriminační, neoprávněnou nebo nepřiměřenou regulaci;

Užitečnost ukazatele restriktivnosti a nutnost prosazovat vysokou kvalitu služeb v Evropě

18.  bere na vědomí, že Komise vydala nový ukazatel restriktivnosti, a vítá, že oproti stávajícímu ukazateli restriktivnosti OECD pro regulaci trhu výrobků představuje zlepšení díky podrobné analýze dotčených odvětví;

19.  zdůrazňuje, že tento ukazatel, který zachycuje celkovou regulační intenzitu v členských státech pouze na základě kvantitativních údajů o stávajících překážkách volného pohybu, by měl být chápán pouze jako orientační nástroj, nikoli jako nástroj, který umožňuje vyvozovat závěry o tom, že případná přísnější regulace v některém členském státě je nepřiměřená;

20.  připomíná, že celková analýza dopadu předpisů v členských státech by měla být posouzena nejen z kvantitativního, ale také z kvalitativního hlediska, které zahrne cíle obecného zájmu a kvalitu poskytované služby, včetně možných nepřímých přínosů pro občany a trh práce; konstatuje, že ukazatel restriktivnosti doplňuje další analýza, která poskytuje dodatečné informace o skutečné situaci v daném místě, a vybízí členské státy, aby tento ukazatel společně s kvantifikativními údaji zohlednily při porovnání své výkonnosti ve zvolené oblasti činnosti;

Budoucnost regulovaných povolání

21.  zdůrazňuje, že vedle účinného regulačního rámce v EU a členských státech jsou zapotřebí i účinné a koordinované politiky, jež podpoří odborníky v EU a posílí konkurenceschopnost, inovační kapacity a kvalitu odborných služeb v EU;

22.  zdůrazňuje, že odborní pracovníci mohou vykonávat regulovaná povolání buď jako fyzické osoby, nebo jako právnické osoby v podobě profesionální společnosti a že při uplatňování nových politik je důležité zvážit oba úhly pohledu; v této souvislosti je přesvědčen o tom, že hospodářské nástroje by měly být kombinovány s politikami zaměřenými na podporu podnikání a lidského kapitálu v odborných službách;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby – spolu s profesními organizacemi v příslušných oblastech jejich působnosti – náležitě zohlednily doporučení pracovní skupiny pro posílení podnikání ve svobodných povoláních;

24.  zdůrazňuje význam vzdělávání, rozvoje dovedností a podnikatelské přípravy, aby byla nadále zajištěna konkurenceschopnost odborníků v EU a jejich schopnost čelit transformačním změnám, které ovlivňují svobodná povolání v důsledku inovací, digitalizace a globalizace; zdůrazňuje úzkou souvislost mezi znalostmi odborníka a kvalitou poskytovaných služeb; bere na vědomí důležitou úlohu, kterou by v tomto ohledu měly hrát vysokoškolské a výzkumné instituce, mj. i prostřednictvím projektů digitální gramotnosti;

25.  poukazuje na to, že je nezbytná lepší porovnatelnost úrovně odborné kvalifikace, mají-li být v celé Evropské unii více sjednoceny doklady o dosažené kvalifikaci a vytvořeny podobné podmínky pro mladé absolventy, kteří vstupují na profesní dráhu, což usnadní jejich mobilitu v EU;

26.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly řádné analýzy trhu, aby zajistily rychlejší adaptaci poskytovatelů služeb na potřeby trhu, a aby vypracovaly politiky, které v nadcházejících desetiletích zajistí celosvětovou konkurenceschopnost odborných služeb EU;

Inovace a digitalizace v oblasti odborných služeb

27.  poznamenává, že na odborné služby mají značný dopad vědecký pokrok, technologické inovace a digitalizace, jelikož přinášejí nejen nové příležitosti pro odborníky, ale i výzvy na trhu práce a nároky na kvalitu služeb;

28.  vítá skutečnost, že Komise uznala, že je nutné uvažovat o dopadu nových technologií na odborné služby, zejména právní a účetní služby, jejichž postupy lze zlepšit; poukazuje především na to, že zvláštní pozornost je třeba věnovat rizikům, která z takových transformačních změn vyplývají pro příjemce služby, včetně spotřebitelů, kteří nesmějí být z nových technologií vyloučeni;

29.  zdůrazňuje, že není pravděpodobné, že by nové technologie nahradily lidi při přijímání etických a morálních rozhodnutí; v této souvislosti poukazuje na to, že pravidla pro organizaci povolání, včetně pravidel pro dohled ze strany veřejných orgánů nebo profesních sdružení, by mohla hrát důležitou úlohu a přispět k rovnoměrnějšímu sdílení výhod plynoucích z digitalizace; konstatuje, že v určitých oblastech mohou tržně orientované mechanismy, jako je zpětná vazba od spotřebitelů, přispět ke zkvalitnění konkrétní služby;

30.  zdůrazňuje, že regulace odborných služeb musí být účelná a měla by být pravidelně přezkoumávána, aby se zohlednily technické inovace a digitalizace;

31.  vyzývá Komisi, aby Parlament nadále pravidelně informovala o tom, jak členské státy dodržují směrnici 2005/36/ES;

o
o   o

32.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0237.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0271.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0040.
(5) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

Právní upozornění - Ochrana soukromí