Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 5 a článek 21 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 208 až 211 a 214 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci přijaté v roce 2011 na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci v Pusanu a obnovené v roce 2016 na zasedání na vysoké úrovni v Nairobi,

–  s ohledem na třetí světovou konferenci OSN o snižování rizika katastrof, která se konala v japonském Sendaji ve dnech 14. až 18. března 2015,

–  s ohledem na rezoluci OSN nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ přijatou na summitu OSN o udržitelném rozvoji, který se konal dne 25. září 2015 v New Yorku, a na 17 cílů udržitelného rozvoje, které jsou její součástí,

–  s ohledem na Světový humanitární summit konaný ve dnech 23. a 24. května 2016 v Istanbulu a na tzv. „velkou dohodu“ (Grand Bargain), kterou uzavřeli někteří z největších dárců a poskytovatelů pomoci,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU(1) podepsanou dne 23. června 2000 v Cotonou ve znění revidovaném dne 25. června 2005 a 22. června 2010,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(4),

–  s ohledem na vnitřní dohodu mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020 podle dohody o partnerství AKT-EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „vnitřní dohoda“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/322 ze dne 2. března 2015 o provádění 11. Evropského rozvojového fondu(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/323 ze dne 2. března 2015 o finančním nařízení pro 11. Evropský rozvojový fond(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020(7),

–  s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci z roku 2007(8),

–  s ohledem na nový Evropský konsensus o rozvoji ze dne 7. června 2017(9),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. června 2017 o spolupráci EU s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o „zprávě o občanství EU pro rok 2017: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc“(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o EU zprávě o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o místních orgánech a občanské společnosti: zapojení Evropy do podpory udržitelného rozvoje(13),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky,

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 15. prosince 2017 nazvanou Zpráva o přezkumu v polovině období týkající se nástrojů pro financování vnější činnosti (COM(2017)0720) a související pracovní dokumenty útvarů Komise Hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci (SWD(2017)0600) a Hodnocení 11. Evropského rozvojového fondu (SWD(2017)0601),

–  s ohledem na externí hodnocení 11. Evropského rozvojového fondu (závěrečná zpráva z června 2017), které zadala Komise týmu externích dodavatelů,

–  s ohledem na externí hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci (závěrečná zpráva z června 2017), které zadala Komise týmu externích dodavatelů,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“ (COM(2018)0098)

–  s ohledem na Zprávu o soudržnosti – Poznatky z externích hodnocení nástrojů financování vnější činnosti (závěrečná zpráva z června 2017), kterou zadala Komise týmu externích dodavatelů,

–  s ohledem na článek 52 svého jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0118/2018),

A.  vzhledem k tomu, že od přijetí nástrojů financování vnější činnosti se mezinárodní politický rámec a rámec politiky EU podstatně změnily, neboť byly přijaty významné nástroje, jako je Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížská dohoda o změně klimatu, akční program z Addis Abeby, sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 a Agenda pro humanitu; vzhledem k tomu, že EU hrála vedoucí úlohu při jednáních o těchto nástrojích;

B.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle udržitelného rozvoje spolu s Evropským konsensem o humanitární pomoci, novým Evropským konsensem o rozvoji a zásadami účinnosti rozvoje stanovenými v Pusanu určují strategii EU v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že Rada kromě toho přijala globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, která se mimo jiné zabývá také rozvojovou spoluprací;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 214 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a Evropského konsensu o humanitární pomoci musí být humanitární pomoc poskytována v souladu s humanitárními zásadami lidskosti, neutrality, nezávislosti a nestrannosti a musí se řídit přístupem orientovaným na potřeby; vzhledem k tomu, že humanitární pomoc nesmí být nástrojem pro řešení krizí;

D.  vzhledem k tomu, že by rozvojová politika měla doplňovat zahraniční politiku EU a řízení migrace Unie a současně zajistit, aby finanční prostředky pro oblast rozvoje byly používány pouze pro cíle a účely spojené s rozvojem a nebyly využívány k úhradě výdajů souvisejících se plněním jiných cílů, jako je kontrola hranic nebo politika zaměřená proti přistěhovalectví;

E.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem nástroje pro rozvojovou spolupráci je omezit a v dlouhodobém horizontu odstranit chudobu v rozvojových zemích, které nejsou příjemci finančních prostředků z Evropského rozvojového fondu (ERF), evropského nástroje sousedství nebo nástroje předvstupní pomoci, s cílem poskytovat tematickou podporu organizacím občanské společnosti a místním orgánům v partnerských zemích v oblasti globálních veřejných statků souvisejících s rozvojem a v souvislosti s výzvami v této oblasti a podporovat strategické partnerství mezi Afrikou a EU; vzhledem k tomu, že nástroj pro rozvojovou spolupráci představuje hlavní zeměpisný nástroj v oblasti rozvojové spolupráce v rámci rozpočtu EU, jemuž bylo na období 2014–2020 přiděleno 19,6 miliardy EUR;

F.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem ERF je omezit a v dlouhodobém horizontu vymýtit chudobu v afrických, karibských a tichomořských státech (AKT) a dosáhnout udržitelného rozvoje zámořských zemí a území; vzhledem k tomu, že ERF je největším nástrojem EU pro rozvojovou spolupráci, přičemž na období 2014–2020 bylo pro 11. ERF přiděleno 30,5 miliardy EUR;

G.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem nástroje humanitární pomoci je poskytovat pomoc, podporu a ochranu osobám postiženým přírodními katastrofami nebo katastrofami způsobenými člověkem a podobnými mimořádnými událostmi se zaměřením na nejzranitelnější oběti bez ohledu na národnost, náboženství, pohlaví, věk, etnický původ nebo politickou příslušnost a na základě skutečných potřeb a mezinárodních humanitárních zásad a Evropského konsensu o humanitární pomoci;

H.  vzhledem k tomu, že nástroj humanitární pomoci překračuje rámec základního úkolu záchranných operací a zahrnuje také pomoc lidem postiženým dlouhodobějšími krizemi, krátkodobé práce při obnově a rekonstrukci, připravenost na katastrofy a řešení důsledků pohybů obyvatelstva;

I.  vzhledem k tomu, že účinná spolupráce v oblasti rozvoje vyžaduje inovativní přístup, který dárcům umožňuje reagovat rychle na místní situaci, spolupracovat s místními organizacemi a podporovat místní podniky a podnikatele, zejména v nejchudších a nejméně stabilních zemích; vzhledem k tomu, že systém auditu EU musí poskytnout dárcům možnost pružně převzít přiměřenou míru rizika spojeného s těmito projekty, čímž se zvýší schopnost EU rychle reagovat a poskytnout účinnou pomoc;

J.  vzhledem k tomu, že EU je hlavním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že EU skrze tuto pomoc podporuje úsilí týkající se snižování chudoby a prosazování globálních zájmů a zájmů EU a základních hodnot;

K.  vzhledem k tomu, že summit Africké unie a EU v Abidžanu, který se konal ve dnech 29. a 30. listopadu 2017, potvrdil záměr vybudovat skutečné, modernizované, globalizované a ambiciózní partnerství, které vytvoří politické a hospodářské podmínky pro skutečnou rovnost;

L.  vzhledem k exponenciálnímu růstu počtu dohod o rozvojové spolupráci uzavřených se třetími zeměmi, včetně Číny, Ruska, Turecka, Brazílie a Indie;

M.  vzhledem k tomu, že obnovení a rozšíření takzvaného světového roubíkového pravidla a omezení finančních prostředků pro organizace, které poskytují ženám a dívkám služby plánovaného rodičovství a služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv, vyvolává vážné obavy;

N.  vzhledem k tomu, že vlády třetích zemí mají skutečná očekávání, pokud jde o rychlá opatření, efektivitu a řešení naléhavé potřeby udržovat v oblasti rozvojové spolupráce spolehlivá partnerství; vzhledem k potřebě rozvíjet tržní hospodářství v partnerských zemích s ohledem na nové skutečnosti a nové hospodářské subjekty na mezinárodní scéně;

O.  vzhledem k tomu, že s ohledem na ukončené členství Spojeného království v období po roce 2020 přinese brexit snížení rozpočtu EU o 12 až 15 %;

P.  vzhledem k tomu, že hodnocení ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci potvrzují, že je skutečně možné uceleným způsobem používat různé zeměpisné a tematické nástroje;

Q.  vzhledem k tomu, že v hodnocení 11. ERZ se uvádí, že „existuje skutečná hrozba, že ERF bude nucen reagovat na programy, které ho vzdalují od jeho primárního cíle zmírnění chudoby a které je obtížné sladit se základními hodnotami ERF a ohrožují to, co dobře funguje“, že „navzdory konzultacím se při programových rozhodnutích zřídka zohlednily názory vlád a organizací občanské společnosti (s několika významnými výjimkami, jako je například oblast Tichomoří)“ a že „program 11. ERF tak využíval přístup shora dolů k uplatnění zásady soustředění, ale na úkor hlavní zásady partnerství dle dohody z Cotonou“;

R.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení 11. ERF bylo do dubna 2017 vyplaceno téměř 500 milionů EUR z rezervy ERF na podporu činností útvaru Evropské komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO), téměř 500 milionů EUR bylo přiděleno na pomoc při mimořádných událostech jednotlivým zemím a 1,5 miliardy EUR bylo vyplaceno do nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že ERF přispívá také do nového Evropského fondu pro udržitelný rozvoj;

S.  vzhledem k tomu, že hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci uvádí, že tento nástroj „zůstává celkově relevantní a vhodný pro daný účel, a což platilo jak v době jeho přijetí, tak v polovině jeho provádění; Je obecně v souladu s novými politickými dokumenty (např. Evropský konsensus o rozvoji a Agenda pro udržitelný rozvoj 2030), ačkoli provádění určitých priorit by bylo ve stávajícím formátu obtížné.“;

T.  vzhledem k tomu, že v době přijímání nástrojů financování vnější činnosti na období 2014–2020 se Parlament uvedl, že by přivítal zvláštní nástroj věnovaný rozvojové spolupráci, a požadoval oddělení finančních prostředků určených na rozvoj v případě, že by byl ERF začleněn do rozpočtu;

U.  vzhledem k tomu, že v případě nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku se v hodnocení ERF uvádí, že „ve srovnání se standardními projekty ERF vyvolává zkrácená přípravná a schvalovací lhůta, nepřímá účast EU na provádění projektů a skutečnost, že tyto projekty patří mezi priority EU spíše, než by šlo o jako reakce na dlouhodobé cíle partnerských zemí, obavy ohledně pravděpodobné účinnosti a udržitelnosti projektů EU [v rámci nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku] a schopnosti EU podrobně sledovat jejich provádění“;

V.  vzhledem k tomu, že tok financí z Unie do zemí, které využívají finanční nástroje rozvoje, je menší než částky zasílané soukromě diasporou týchž zemí od osob s bydlištěm v Evropě;

W.  vzhledem k tomu, že i přes to, že africký mírový projekt dostával roky od ERF miliardy eur, a navzdory vážným obavám Komise ohledně jejího finančního řízení, nebyl tento projekt součástí hodnocení ERF; vzhledem k tomu, že africký mírový projekt nebyl hodnocen od roku 2011;

X.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení jednotlivých nástrojů pro financování vnější činnosti a hodnocení těchto nástrojů, které Komise provedla v polovině období, je celkovou účinnost nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF při plnění jejich cílů obtížné měřit z důvodu problémů při definování vhodných systémů hodnocení a monitorování a při posuzování úlohy vnějších faktorů a kvůli rozmanitosti dotčených zemí a témat; vzhledem k tomu, že podle hodnotitelů dochází k mobilizaci dodatečných zdrojů na základě kombinování pouze v 50 % případů;

Y.  vzhledem k tomu, že Parlament čelí velmi krátkým lhůtám stanoveným pro kontrolu návrhů prováděcích opatření; vzhledem k tomu, že tyto lhůty řádně nezohledňují povahu parlamentní činnosti; vzhledem k tomu, že situaci dále v některých případech zhoršuje to, že jsou návrhy prováděcích opatření Evropskému parlamentu zaslány po uplynutí lhůty nebo před obdobím parlamentních prázdnin, což dále snižuje schopnost Parlamentu řádně vykonávat své kontrolní pravomoci;

Z.  vzhledem k tomu, že EU uznala význam partnerství s organizacemi občanské společnosti ve vnějších vztazích; vzhledem k tomu, že to zahrnuje zapojení organizací občanské společnosti do plánování a provádění nástrojů financování vnější pomoci;

Fakta a zjištění přezkumu provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a nástroje humanitární pomoci v polovině období

Obecná hlediska

1.  vítá, že hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a nástroje humanitární pomoci ukazují, že cíle těchto nástrojů byly z velké míry odpovídající z hlediska politických priorit v době jejich navrhování a že jsou obecně vhodné pro daný účel a v souladu s hodnotami a záměry cílů udržitelného rozvoje; poukazuje na to, že roční schodek financování k dosažení cílů udržitelného rozvoje činí 200 miliard USD;

2.  konstatuje, že některé země, ve kterých fungují zeměpisné programy ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci dosáhly v posledních deseti letech pokroku, pokud jde o snižování chudoby a lidský a hospodářský rozvoj, zatímco v jiných je situace stále kritická;

3.  s uspokojením konstatuje, že priority nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu jsou v souladu s hodnotami a záměry cílů udržitelného rozvoje, a to díky zásadní úloze, kterou EU hrála při jejich přijetí, a že tato skutečnost do značné míry usnadnila a zjednodušila přezkum těchto nástrojů v polovině období;

4.  konstatuje, že nástroj pro rozvojovou spolupráci a ERF umožnily EU během prvních let provádění reagovat na nové krize a potřeby díky obecné povaze svých cílů; poznamenává však, že znásobení krizí a vznik nových politických priorit vystavily nástroj pro rozvojovou spolupráci, ERF a nástroj humanitární pomoci finančnímu tlaku, vedly k jejich využití na hranici jejich možností a k rozhodnutí o vytvoření nových mechanismů ad hoc, jako jsou svěřenské fondy, které provázejí závažné obavy ohledně transparentnosti, demokratické odpovědnosti a odklonu od rozvojových cílů; připomíná nedávno přijatý Evropský fond pro udržitelný rozvoj, který byl vytvořen s cílem zvýšit pákový efekt;

5.  je spokojen se zvýšenou vnitřní soudržností v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF, což je do velké míry dáno kvalitními posouzeními, harmonizovanými postupy rozhodování a koncentrací z hlediska odvětví;

6.  konstatuje, že v některých případech je rozpočtová podpora i nadále předmětem kritiky, pokud jde o přínos a účinnost, třebaže tato podpora odpovídá modernímu pojetí spolupráce, které je plně v souladu se skutečným rozvojovým partnerstvím, umožňuje, aby partnerská země převzala odpovědnosti, a vyznačuje se flexibilitou a účinností; požaduje proto, aby byla přijata opatření k posílení politického a institucionálního partnerství, které podporuje poskytování rozpočtové podpory a zároveň prosazuje účinnou správu ekonomických záležitosti a dodržování demokratických hodnot; upozorňuje na skutečnost, že politika rozvojové spolupráce musí být prováděna způsobem, který zohlední potřeby daných zemí a jejich obyvatel, a že je nutné zároveň zajistit jejich účast na rozhodovacím procesu a rovněž to, aby převzaly odpovědnost za transparentní a účinné provádění této politiky;

7.  konstatuje, že se mnoho zemí v posledních několika letech stalo zeměmi s vyššími středními příjmy, v důsledku čehož postoupily od dvoustranné spolupráce v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, nebo jim byly sníženy granty na dvoustrannou spolupráci v rámci ERF, neboť rozvojová pomoc doprovázená úspěšnými vnitrostátními politikami může přinášet pozitivní výsledky; připomíná, že chudoba a rozvoj jsou vícerozměrné a že je třeba přestat považovat HDP za jediný ukazatel rozvoje; dále konstatuje, že vzhledem k tomu, že většina nejchudších lidí světa žije v zemích se středními příjmy, v nichž přetrvávají nerovnosti, by náhlé zrušení podpory pro tyto země mohlo ohrozit plnění cílů udržitelného rozvoje; trvá proto na tom, že je třeba nadále tyto země v této citlivé fázi podporovat na jejich cestě k většímu rozvoji;

8.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se rozvojová pomoc využívala v souladu s jejím původním účelem, a to s patřičným ohledem na zásady účinnosti pomoci a rozvoje; znovu zdůrazňuje, že by rozvojová spolupráce EU měla být sladěna s plány a potřebami partnerských zemí;

9.  zdůrazňuje, že by za žádných okolností neměly krátkodobé domácí zájmy EU (v oblasti bezpečnosti nebo migrace) ovlivňovat její program v oblasti rozvoje a že je třeba vždy dodržovat zásady účinnosti pomoci a rozvoje a uplatňovat je na všechny formy rozvojové spolupráce;

10.  bere na vědomí závěry Komise, že racionalizací nástrojů by se mohla zlepšit jejich soudržnost; zdůrazňuje, že takové zjištění není uvedeno v žádném jiném hodnocení;

11.  je znepokojen zjištěními hodnotitelů, která se týkají absence systémů monitorování a hodnocení, což znesnadňuje měření výsledků; na druhé straně zdůrazňuje řadu pozitivních zjištění týkajících se rozvojových politik EU v auditech Evropského účetního dvora (EÚD); upozorňuje na připomínky, které učinil EÚD ve své zvláštní zprávě č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky; vyzývá Komisi, aby tuto příležitost využila k dalšímu zlepšení svého systému rámce pro výsledky na základě doporučení EÚD;

12.  je překvapen rozporem mezi výsledky hodnocení a závěry z hodnocení v polovině období, které vypracovala Komise; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise ve svých závěrech vůbec nezabývá vážnými problémy nedostatečného partnerství a rizikem odklonu nástrojů od problému zmírňování chudoby, přestože to je klíčovým prvkem hodnocení;

13.  je znepokojen tím, že dostupné údaje chybí nebo jsou nedostatečné; konstatuje, že absence systému monitorování a hodnocení nad rámec rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje znemožňuje přesně měřit změny, např. pokud jde o flexibilitu nástroje nebo jeho soudržnost s jinými nástroji;

14.  konstatuje rovněž, že absence kapitoly financování výslovně vyhrazené na podporu politické diskuse, zejména pokud jde o podporu politických stran, nenapomáhá dosažení cílů udržitelného rozvoje;

15.  vyzývá ke zlepšení v oblasti podávání zpráv pomocí automatického vytváření statistik a ukazatelů;

16.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise nevyužila přezkumu v polovině období k přizpůsobení svých politik požadavkům obsaženým v novém Evropském konsensu o rozvoji, které se týkaly podpory drobného a udržitelného agroekologického hospodaření; konstatuje, že navrhovaná opatření naopak zahrnují ještě větší podporu velkoobjemovému zemědělství a velkým zemědělským podnikům;

Nástroj pro rozvojovou spolupráci

17.  zdůrazňuje, že význam nástroje pro rozvojovou spolupráci spočívá především v jeho flexibilitě při reakci na nepředvídané události, pokud jde o výběr programovacích a prováděcích metod, a při přerozdělování v rámci jednotlivých nástrojů a mezi nimi a využívání rezervních fondů; zdůrazňuje, že flexibilita víceletého programování rovněž umožnila přizpůsobovat dobu trvání programového období situaci v terénu, urychlené přerozdělovat prostředky v případě zásadních změn a používat zvláštní opatření;

18.  vítá skutečnost, že hodnocení zdůraznila strategický význam tematického programu nástroje pro rozvojovou spolupráci, zejména jeho schopnost prosazovat globální opatření týkající se veřejných statků;

19.  poukazuje na zjednodušení, harmonizaci a obecnější způsoby provádění, jež byly zavedeny v nařízení (EU) č. 236/2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti, díky čemuž se zvýšila účinnost nástroje pro rozvojovou spolupráci; zdůrazňuje, že nařízení (EU) č. 233/2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, neuvádí žádné podrobnosti o systému monitorování a hodnocení měření výkonnosti nástroje; je hluboce znepokojen skutečností, že prováděcí postupy, z nichž některé vzešly z finančního nařízení, jsou stále vnímány jako zdlouhavé a zatěžující, což poškozuje dobrou pověst EU a zvyšuje přitažlivost některých zemí, jejichž přístup je vnímán jako méně zatížený formalitami a podmínkami; v tomto ohledu připomíná, že některé z těchto postupů vyplývají z finančního nařízení, a nikoliv z nástrojů financování vnější činnosti, zatímco jiné požadavky jsou založeny na uplatňování základních zásad rozvojové spolupráce, jako je partnerství a přijetí odpovědnosti;

20.  konstatuje, že pracovní dokumenty útvarů Komise ukazují, že výše vyplacených částek je ve srovnání s přidělenými částkami poměrně nízká; zdůrazňuje, že s ohledem na „konkurenci“ v oblasti rozvojové pomoci se jedná o velký problém; požaduje proto lepší komunikaci zaměřenou na možnosti financování, která zajistí informovanost partnerů EU; požaduje proškolení místních zúčastněných stran, včetně státních úředníků, v přípravě evropské dokumentace, aby mohli co nejlépe splnit daná kritéria a tím se zvýšila šance, že budou jejich projekty vybrány; konstatuje, že toto školení by se také mohlo zaměřit na jejich schopnost lépe reagovat na výzvy k předkládání projektů jiných mezinárodních organizací;

21.  je znepokojen tím, že přezkum nástroje pro rozvojovou spolupráci v polovině období poukázal na riziko nedostatečného dodržování požadavku přidělovat alespoň 20 % pomoci v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci na základní sociální služby, jako je zdravotnictví, sekundární vzdělávání a další sociální služby, třebaže jde o primární potřeby nezbytné pro rozvoj dotčených zemí; je rovněž znepokojen nedostatečnou podporou poskytovanou vnitrostátním zdravotnickým systémům, jakož i absencí údajů o výsledcích dosažených v oblasti financování vzdělávání; znovu připomíná závazek přijatý v novém Evropském konsensu o rozvoji, tj. vyčlenit přinejmenším 20 % oficiální rozvojové pomoci EU na sociální začleňování a lidský rozvoj;

22.  je spokojen s cíli a výsledky tematického programu věnovaného organizacím občanské společnosti a místním orgánům a požaduje, aby byl zachován v budoucích nástrojích; je však hluboce znepokojen zmenšujícím se prostorem poskytovaným organizacím občanské společnosti a místním orgánům ve fázi programování a provádění programů a požaduje, aby byla úloha těchto aktérů posílena, a to i jako poskytovatelů služeb, a aby byly rovněž formy spolupráce více uzpůsobovány konkrétní situaci a aby byl uplatňován strategičtější přístup; zdůrazňuje, že plného rozvoje těchto zemí lze dosáhnout pouze ve spolupráci s legitimními místními orgány;

23.  vybízí Komisi, aby uplatňovala politiky vedoucí k zapojení členů africké diaspory jako klíčových aktérů rozvoje;

ERF

24.  konstatuje, že ERF má důležitou úlohu při odstraňování chudoby a plnění cílů udržitelného rozvoje; poznamenává však, že známky pokroku jsou slabší na regionální úrovni a že ERF důsledně nevytvářel spolehlivou součinnost a soudržnost mezi svými programy spolupráce na vnitrostátní a regionální úrovni a v rámci AKT;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že přezkum v polovině období nezahrnoval africký mírový projekt, který již léta nebyl řádně vyhodnocen; domnívá se, že v době, kdy je kladen stále větší politický důraz na vztah mezi bezpečností a rozvojem, má zásadní význam tvorba politik podložená fakty;

26.  vítá, že ERF se ukázal být díky omezenému plánovacímu cyklu, zefektivněným postupům a zlepšené správě rozpočtu vhodným pro svůj účel v rychle se měnícím prostředí; konstatuje nicméně, že již neodpovídá vývoji situace a že postupy jsou stále poněkud rigidní a zatěžující;

27.  konstatuje, že velmi odlišné potřeby a povaha skupin zemí AKT a zámořských zemí a území, kterých se týká ERF, vyvolávají pochybnosti ohledně vhodnosti univerzálního přístupu, který je typický pro výběr postupů a způsobů, a v konečném důsledku ohledně územního rozsahu ERF; připomíná potřebu nového a skutečného partnerství mezi rovnocennými stranami, přičemž hlavní pozornost musí být věnována lidským právům;

28.  konstatuje, že ERF byl vystaven tlaku v souvislosti s řešením rostoucího počtu politických nároků, jako je bezpečnost a migrace, které je obtížné sladit se základními hodnotami tohoto fondu a zásadami politiky EU v oblasti rozvoje a spolupráce, konkrétně s vymýcením chudoby;

Nástroj humanitární pomoci

29.  vyjadřuje své uspokojení nad tím, že nástroj humanitární pomoci dosáhl svého cíle, jímž je poskytovat pomoc při mimořádných událostech na základě plného dodržování mezinárodního práva veřejného, a že se současně podařilo zajistit, aby humanitární pomoc nebyla účelově využívána a aby byly dodržovány zásady lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti;

30.  konstatuje, že počet humanitárních krizí a katastrof, kterými se zabývá nástroj humanitární pomoci, se během posledních pár let výrazně zvýšil, což vedlo k plnému využití rezervy na pomoc při mimořádných událostech a nutnosti využít další finanční prostředky, a že tato situace se z krátkodobého až střednědobého hlediska pravděpodobně nezlepší vzhledem k rostoucímu počtu krizových situací v mnoha částech světa; poznamenává, že to poukazuje na to, že je zapotřebí rezervu na pomoc při mimořádných událostech značně zvýšit a využívat všechny dostupné zdroje rychleji a pružněji;

31.  domnívá se, že lidé a společenství by měly zůstat hlavním cílem a hlavními zúčastněnými stranami nástroje humanitární pomoci a že by měl být za všech okolností využíván pružný a koordinovaný přístup zohledňující specifické okolnosti, který vezme v úvahu názory místních vlád a orgánů a rovněž místních společenství, náboženských organizací zaměřených na rozvoj a subjektů občanské společnosti; zdůrazňuje, že mnohé z těchto organizací, včetně evropských organizací diaspory, vyvíjejí záslužnou činnost v několika důležitých oblastech a pro humanitární pomoc mohou poskytovat přidanou hodnotu;

32.  připomíná, že Světová zdravotnická organizace uvádí neodborně prováděné potraty jako jednu z pěti nejčastějších příčin úmrtí matek; připomíná mezinárodně deklarovaný právní základ práva na sexuální a reprodukční zdraví a práva obětí sexuálního násilí a osob zasažených ozbrojenými konflikty;

Doporučení pro zbývající prováděcí období

33.  zdůrazňuje, že nástroj pro rozvojovou spolupráci, fond ERF a nástroj humanitární pomoci je třeba provést s ohledem na nový rámec mezinárodní politiky a politiky EU, včetně Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížské dohody o změně klimatu, akčního programu z Addis Abeby a Agendy pro humanitu;

34.  připomíná, že po celém světě musí být dosaženo cílů udržitelného rozvoje pomocí společného úsilí a partnerství všech mezinárodních činitelů, a to včetně rozvinutých a rozvojových zemí i mezinárodních organizací; zdůrazňuje, že na úrovni EU je proto nutné navrhovat a provádět vnitřní a vnější politiky společným, soudržným a koordinovaným způsobem v souladu se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; domnívá se, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje musí být hlavním faktorem při vymezování a provádění nástrojů financování vnější činnosti a při přijímání dalších politik a nástrojů EU, neboť vnitřní a vnější politiky EU jsou vzájemně propojeny; domnívá se však, že celková soudržnost nástrojů by měla být dále posílena, zejména zlepšením soudržnosti a koordinace mezi geografickými a tematickými programy a lepší koordinací a doplňkovostí s ostatními politikami EU;

35.  je znepokojen tím, že země s vyššími středními příjmy, které přestaly využívat podporu v rámci ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci, mohou čelit mezeře ve financování, která je staví do zranitelné situace; vyzývá Komisi, aby se zamyslela nad důsledky, zvážila opatření k předcházení negativním dopadům a usnadnila přístup zemí s vyššími středními příjmy k nástrojům financování vnější činnosti přizpůsobeným jejich potřebám, zejména s cílem podnítit úsilí o posílení řádné správy věcí veřejných bojem proti korupci, daňovým podvodům a beztrestnosti, zajistit dodržování zásad právního státu a konání svobodných a spravedlivých voleb, zajistit rovný přístup ke spravedlnosti a řešit institucionální nedostatky; uznává práci, kterou v této oblasti odvádí program EUROsociAL; zdůrazňuje však, že je třeba upřednostnit přidělování grantů nejméně rozvinutým zemím, které jsou náchylné k nestabilitě, čelí významným strukturálním překážkám v oblasti udržitelného rozvoje, a závisí tudíž velmi na mezinárodních veřejných financích;

36.  zastává názor, že nástroje financování vnější činnosti by měly nadále přímo podporovat organizace občanské společnosti na úrovni EU a na místní úrovni, místní komunity, místní a regionální samosprávy a místní orgány v partnerských zemích a jejich partnerství s evropskými místními a regionálními územními samosprávami a že je třeba systematicky usnadňovat jejich aktivní zapojení do dialogů mnoha zúčastněných stran o politikách EU a o všech procesech plánování v rámci všech nástrojů; dále se domnívá, že EU by měla podporovat úlohu organizací občanské společnosti coby subjektů dohledu v EU i mimo ni, jakož i decentralizační reformy v partnerských zemích; v této souvislosti vítá záměr Komise prohloubit a upevnit probíhající činnost zaměřenou na budování partnerství a dialogu s občanskou společností pracující v oblasti rozvoje a posílit účast na dialogu a zapojení sítí organizací občanské společnosti do tvorby politik a procesů EU; připomíná, že EU by měla podporovat upevňování demokracie tím, že určí mechanismy na podporu činností organizací ve třetích zemích s cílem přispět ke stabilizaci a zlepšení institucionálních norem pro řízení veřejných statků;

37.  potvrzuje, že je odhodlán sledovat plnění závazku EU ohledně poskytování trvalé podpory pro lidský rozvoj s cílem zlepšit životy lidí v souladu s cíli udržitelného rozvoje; připomíná, že v případě nástroje pro rozvojovou spolupráci z toho vyplynula potřeba přidělit alespoň 20 % pomoci základním sociálním službám se zaměřením na zdravotnictví a vzdělávání a na středoškolské vzdělávání; je proto znepokojen skutečností, že v době přetrvávajících pochybností o dosažení 20 % cíle v oblasti lidského rozvoje Komise odčerpává prostředky z lidského rozvoje do investic;

38.  žádá, aby byly důsledně uplatňovány předběžné podmínky, které umožní účinně využít rozpočtové podpory a systematičtěji sledovat tento způsob podpory v partnerských zemích s cílem zlepšit odpovědnost, transparentnost, účinnost pomoci a sladit rozpočtovou podporu s jejími cíli;

39.  varuje před zneužíváním svěřenských fondů, které ohrožuje jedinečnost politiky rozvojové spolupráce EU; trvá na tom, že by měly být využívány pouze tehdy, je-li zaručena jejich přidaná hodnota ve srovnání s jinými formami poskytování pomoci, zejména v mimořádných situacích, a že jejich využívání by mělo být vždy v plném souladu se zásadami účinnosti a hlavním cílem rozvojové politiky; vymýcení chudoby je znepokojen skutečností, že příspěvky členských států a dalších dárců do těchto fondů nesplnily očekávání, což mělo negativní dopad na jejich účinnost; zdůrazňuje nutnost parlamentní kontroly těchto fondů; je vážně znepokojen zjištěními hodnocení ERF, které se týkají účinnosti svěřenského fondu EU pro Afriku;

40.  připomíná, že Komise by měla při využívání svěřenských fondů zajistit transparentnost, mimo jiné i tím, že bude Evropskému parlamentu pravidelně poskytovat aktuální informace a zajistí jeho řádné zapojení do příslušných řídících struktur v souladu s platnými právními předpisy EU; dále připomíná, že svěřenské fondy musí uplatňovat kompletní soubor zásad účinnosti rozvoje a měly by být soudržné s dlouhodobými rozvojovými prioritami, zásadami a hodnotami, vnitrostátními a unijními strategiemi pro jednotlivé země a dalšími příslušnými nástroji a programy a že monitorovací zpráva posuzující tento soulad by měla být zveřejňována dvakrát ročně; připomíná proto, že cílem nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku je řešit základní příčiny migrace podporováním odolnosti, hospodářských příležitostí, rovných příležitostí, bezpečnosti a rozvoje;

41.  připomíná, že rozpočet určený na vnější činnost EU je neustále mobilizován a posilován, čímž se vyčerpávají veškeré dostupné rezervy za účelem řešení rostoucího počtu krizových situací; zastává názor, že za situace opakovaných krizí a nejistoty musí být nástroje financování vnější činnosti dostatečně flexibilní, aby se mohly rychle přizpůsobit měnícím se prioritám a nepředvídaným událostem a aby se v praxi daly rychle využívat; doporučuje za tímto účelem inteligentní využívání rezervních nebo nevyužitých prostředků nástrojů financování vnější činnosti, větší flexibilitu při víceletém programování, vhodnou kombinaci způsobů financování a větší zjednodušení na úrovni provádění; zdůrazňuje však, že větší flexibility by nemělo být dosaženo na úkor účinnosti a předvídatelnosti pomoci, ani na úkor dlouhodobých zeměpisných a tematických priorit nebo závazků k podpoře reforem v partnerských zemích;

42.  vyzývá Komisi, aby nástroj humanitární pomoci prováděla v souladu s humanitárními zásadami, se závazky přijatými v tzv. zásadní dohodě (the Grand Bargain) na Světovém humanitárním summitu a se závěry zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 15/2016(14); vyzývá Komisi, aby zvýšila zejména transparentnost strategického programování a postupu výběru financování, věnovala náležitou pozornost nákladové efektivnosti přijatých opatření, aniž by byly dotčeny cíle humanitární pomoci a ochota pomoci těm nejzranitelnějším, při zachování schopnosti podpořit humanitární imperativ tím, že se dostane k těm nejzranitelnějším a bude zasahovat tam, kde je pomoc nejvíc naléhavá, zlepšila sledování během provádění, vyčlenila více finančních prostředků pro vnitrostátní a místní subjekty poskytující pomoc, omezila byrokracii pomocí harmonizovaných požadavků na podávání zpráv a aby na víceletém základě přispívala z hlediska strategie, programování a financování, aby byla zajištěna větší předvídatelnost, flexibilita, rychlost a kontinuita humanitární reakce;

43.  trvá na tom, aby byla obyvatelstvu v krizových oblastech nadále poskytována humanitární pomoc a aby měli poskytovatelé humanitární pomoci při své práci volný přístup k obětem v oblastech konfliktů a v nestabilních zemích;

44.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby v rámci nástroje humanitární pomoci spolu a komplementárně s nástrojem pro rozvojovou spolupráci a evropským rozvojovým fondem a s ohledem na propojení humanitární pomocí a rozvojem zvyšovala odolnost vůči budoucím otřesům tím, že bude podporovat strategie a struktury včasného varování a prevence a zajišťovat přínos pro dlouhodobější rozvoj v souladu s potřebou propojení pomoci, obnovy a rozvoje a dále věnovat pozornost zapomenutým krizím;

45.  konstatuje, že je třeba zlepšit vzájemnou doplňkovost mezi rozvojovými nástroji a nástrojem humanitární pomoci, zejména pokud jde o vztah mezi humanitární pomocí a rozvojem, nový strategický přístup ke zvyšování odolnosti a závazek EU snižovat rizika katastrof a zvyšovat připravenost na katastrofy, aniž by přitom byly ohroženy jejich cíle a mandáty;

46.  připomíná, že rozvoj doplňuje humanitární pomoc s cílem předcházet otřesům a krizím;

47.  požaduje, aby byl specifický charakter humanitární pomoci uznán v rámci rozpočtu EU, což s sebou nese potřebu zajistit rezervu na pomoc při mimořádných událostech coby flexibilní nástroj pro reakci na nové krize s dostatečnými finančními prostředky;

48.  zastává názor, že by delegace EU měly být více zapojeny do rozhodnutí o plánování rozvojové spolupráce v rámci různých nástrojů financování vnější činnosti, které spravují; domnívá se, že by to také umožnilo zlepšit doplňkovost a součinnost a dále zvýšit míru souladu s potřebami a odpovědnost partnerských zemí;

49.  trvá na tom, aby ústředí Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a delegace EU disponovaly odpovídajícím počtem zaměstnanců, pokud jde o počet zaměstnanců i jejich odborné znalosti v oblasti rozvojové a humanitární pomoci.

50.  vyjadřuje nespokojenost s velmi krátkou lhůtou, která Parlamentu byla poskytnuta pro posouzení návrhu prováděcích opatření v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci; naléhavě žádá Komisi, aby do prosince 2018 upravila jednací řád Výboru nástroje pro rozvojovou spolupráci a Výboru pro humanitární pomoc tak, aby Parlament a Rada získaly více času pro řádný výkon svých kontrolních pravomocí;

51.  naléhavě žádá Komisi a ESVČ, aby zvýšily a zlepšily koordinaci dárců prostřednictvím společného programování i provádění s jinými členskými státy a dárci v souladu s národními rozvojovými programy partnerských zemí a pod vedením a koordinací delegací EU;

52.  žádá, aby byla posílena politická kontrola Evropského parlamentu nad programovými dokumenty 11. ERF jako prostředku ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti;

Doporučení týkající se struktury nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF v období po roce 2020 a budoucího provádění nástroje humanitární pomoci

53.  připomíná nezávislost rozvojových a humanitárních politik EU, které vycházejí ze zvláštních právních základů uznaných ve Smlouvách a jež stanoví zvláštní hodnoty a cíle, které by neměly být podřízeny geopolitické strategii EU a měly by být vždy v souladu se zásadami účinnosti rozvoje a v případě humanitární pomoci se zásadami lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti;

54.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zachovat samostatné nástroje rozvoje a humanitární pomoci, které respektují hlavní zásady rozvoje s ohledem na závěry hodnocení týkající se absence partnerství a ohrožení hlavního cíle zmírnění chudoby v novém rámci změny politických priorit;

55.  připomíná, že ERF, nástroj pro rozvojovou spolupráci a nástroj humanitární pomoci se vyznačují kladným plněním rozpočtu, mají klíčový význam pro prokázání mezinárodní solidarity a zároveň přispívají k důvěryhodnosti EU ve světě; domnívá se, že bez ohledu na možné strukturální změny či sloučení těchto nástrojů, včetně případného zahrnutí ERF do rozpočtu, by celkové prostředky pro příští VFR měly být navýšeny, avšak současně by neměla být oslabena kritéria oficiální rozvojové pomoci; dále konstatuje, že budoucí uspořádání financování vnější činnosti by mělo zahrnovat transparentnější začleňování svěřenských fondů a nástrojů, které se řídí klíčovými zásadami demokratické odpovědnosti a účinnosti rozvoje, a také možné pokračování plánu vnějších investic, pokud se při jeho hodnocení prokáže jeho rozvojová doplňkovost a jeho dopad na lidská práva, jakož i sociální a environmentální dopad;

56.  vyzývá Radu, Komisi a Evropskou investiční banku, aby s Evropským parlamentem uzavřely interinstitucionální dohodu o transparentnosti, odpovědnosti a parlamentní kontrole na základě všeobecných zásad stanovených v novém Evropském konsensu o rozvoji vzhledem ke změně způsobů poskytování pomoci od přímých grantů ke svěřenským fondům a kombinovanému financování, a to i prostřednictvím Evropského fondu pro udržitelný rozvoj;

57.  poukazuje na pozitivní obraz, který má EU coby spolupracující globální hráč u mezinárodního společenství, ale který může být stižen těžkopádnými a zdlouhavými správními postupy; domnívá se, že to přispívá k „měkké síle“ EU v mezinárodních vztazích, což vyžaduje silnou a nezávislou rozvojovou politiku po roce 2020 s rozdílnými rozvojovými nástroji;

58.  zdůrazňuje, že omezení a z dlouhodobého hlediska vymýcení chudoby by mělo spolu s naplňováním cílů udržitelného rozvoje, Pařížskou dohodou a ochranou celosvětových veřejných statků vytvářet hlavní cíle rozvojové politiky EU a jejích nástrojů, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována nejvíce ohroženým;

59.  zdůrazňuje, že struktura nástroje pro rozvojovou pomoc a ERF po roce 2020 a provádění nástroje humanitární pomoci musí být v souladu s mezinárodními závazky EU, včetně Agendy 2030 a jejích cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody o klimatu, jakož i s politickým rámcem EU, jako je Evropský konsensus o rozvoji, nová globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU a Evropský konsensus o humanitární pomoci;

60.  domnívá se, že struktura nových nástrojů financování vnější činnosti by měla brát v úvahu prokázané dobré fungování stávajících nástrojů financování vnější činnosti, způsobilost pro oficiální rozvojovou pomoc a potřebu plnit cíle udržitelného rozvoje;

61.  domnívá se, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a globální rozměr mnoha cílů udržitelného rozvoje vyžadují nový politický přístup, podle kterého se musí všichni političtí činitelé z rozvíjejících se i z vyspělých zemí snažit přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje prostřednictvím důsledných a koordinovaných vnitřních a vnějších politik, a domnívá se, že pro tento účel budou nápomocné nové nástroje pro financování vnější činnosti po roce 2020 a nový Evropský konsensus o rozvoji;

62.  je přesvědčen o tom, že je důležité podporovat přístup k rozvoji založený na lidských právech a zásadách, a prosazovat tak demokratické zásady, základní hodnoty a lidská práva na celém světě; vyzývá Komisi a ESVČ, aby za účelem prosazování těchto zásad, hodnot a práv adekvátně provázaly pomoc v rámci nástrojů financování vnější činnosti a politický dialog, a to jak na dvoustranné úrovni, tak v rámci regionálních a celosvětových organizací;

63.  považuje za důležité, aby horizontální a meziodvětvová ochrana životního prostředí a příležitosti, které nabízejí politiky v oblasti životního prostředí, byly začleněny do všech rozvojových politik; vyjadřuje politování nad tím, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku v prosazování demokracie, lidských práv a rovnosti žen a mužů; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby se závazky plynoucí z Pařížské dohody v plné míře odrážely v budoucích nástrojích a programech, což by mělo být doprovázeno náležitým monitorováním; domnívá se proto, že boj proti změně klimatu by měl v rámci rozvojové spolupráce hrát stále významnější úlohu;

64.  domnívá se, že je nezbytné zúročovat zkušenosti, aby bylo možné zjistit nedostatky v oblasti koordinace vnějších nástrojů financování EU s nástroji financování jiných mezinárodních institucí a zlepšit tuto koordinaci, a vytvořit tak synergie a zajistit co největší dopad nástrojů financování v rozvojových zemích;

65.  domnívá se, že je nezbytné zvýšit současnou úroveň oficiální rozvojové pomoci EU v budoucí struktuře nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 a vytvořit jasný časový harmonogram, aby EU mohla dodržet svůj společný závazek poskytovat 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc a přidělovat 0,2 % HND v rámci této pomoci nejméně rozvinutým zemím; v této souvislosti vítá nedávné sdělení Komise o novém víceletém finančním rámci; připomíná členským státům, že je třeba, aby dodržely svůj závazek a poskytovaly 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na rozvojovou pomoc; připomíná, že je třeba provést doporučení Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ohledně toho, jak dosáhnout průměrného darovacího prvku celkové oficiální rozvojové pomoci ve výši 86 %;

66.  zastává názor, že aniž by byla dotčena větší flexibilita nebo rezervy, struktura nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 by měla nadále zajišťovat opatření pro směs zeměpisných i tematických víceletých programů, a umožňovat tak rozvojová opatření různého rozsahu; považuje podporu regionální spolupráci a integraci partnerských zemí za důležitý faktor, který je nezbytný k tomu, aby byla vymýcena chudoba a podporován dlouhodobý udržitelný rozvoj;

67.  zdůrazňuje, že vnější rozvojová činnost EU musí být založena na náležitě vyvážené kombinaci flexibility a předvídatelnosti rozvojové pomoci, a to na základě dostatečného financování; současně uznává, že předvídatelnosti rozvojové pomoci lze mimo jiné dosáhnout díky dobře fungujícím zavedeným systémům včasného varování, především v nejzranitelnějších a nejméně odolných zemích;

68.  domnívá se, že k převodu finančních prostředků mezi cíli a z důvodu měnících se priorit v rámci určitého nástroje by mělo docházet pouze na základě skutečných potřeb partnerských zemí, aniž by byly ohroženy zásady a cíle daného nástroje a s náležitým zapojením orgánu dohledu; vyzývá zejména k tomu, aby se jasně rozlišovalo mezi způsobilým financováním z oficiální rozvojové pomoci a financováním z jiných zdrojů; rozhodně odmítá jakékoliv převody finančních prostředků vyčleněných na činnosti, které jsou v souladu s podmínkami Výboru pro rozvojovou pomoc, do programů, jež nelze považovat za oficiální rozvojovou pomoc; zdůrazňuje, že je nutné, aby v rámci nařízení o nástrojích financování vnější činnosti byly zaručeny cíle oficiální rozvojové pomoci;

69.  zastává názor, že struktura nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 by měla zahrnovat několik referenčních hodnot a přesně vymezené účelové vázání, jakož i začleňování závazků, aby byly zajištěny dostatečné finanční prostředky pro hlavní priority;

70.  domnívá se, že nepředvídatelné potřeby by měly být pokryty ze značných rezerv pro nepředvídatelné události v jednotlivých nástrojích financování vnější činnosti a že finanční prostředky, jež nebyly vyhrazeny pro konkrétní účel, nebo uvolněné finanční prostředky týkající se daného roku by měly být převedeny do rezerv pro nepředvídatelné události pro následující rok;

71.  připomíná, že je třeba udržet silný a nezávislý nástroj pro humanitární pomoc, jak je požadováno v Evropském konsensu o humanitární pomoci; domnívá se, že konkrétně pro humanitární pomoc by měla existovat samostatná rezerva a že příslušný rozpočet by měl být zvýšen tak, aby zohledňoval skutečnost, že v důsledku rostoucích potřeb na celém světě byla v současném víceletém finančním rámci rezerva pro humanitární pomoc neustále aktivována; připomíná, že Parlament opakovaně uznal snahy Komise reagovat na rostoucí výzvy, přičemž pravidelně zdůrazňoval, že je třeba zvýšit finanční prostředky na humanitární pomoc, a trval na tom, aby se odstranil prohlubující se rozdíl mezi závazky a platbami a aby se zvýšila účinnost a reakceschopnost humanitární a rozvojové pomoci, která je k dispozici v rámci rozpočtu EU;

72.  zdůrazňuje, že žádných přínosů z hlediska finanční flexibility a zjednodušení by nemělo být dosahováno na úkor nižší kapacity sledování a kontroly ze strany spoluzákonodárce, což by ohrozilo zásady odpovědnosti a transparentnosti; zdůrazňuje potřebu transparentnosti kritérií přidělování finančních prostředků ve všech fázích programování; zastává názor, že nové uspořádání nástrojů pro financování vnější činnosti by mělo být flexibilní a moderní a mělo by partnerským zemím umožňovat optimalizaci zdrojů a dosahování výsledků v oblasti rozvoje;

73.  zdůrazňuje, že finanční flexibilita v nových nástrojích financování vnější činnosti by se měla rozšířit i na vnitrostátní flexibilitu, aby bylo možné na základě volné úvahy udělit menší granty místním organizacím občanské společnosti, podnikům a podnikatelům; domnívá se, že Komise by měla přehodnotit své současné požadavky v oblasti auditů rozvojové pomoci, a umožnit tak větší rizikový profil u menších vnitrostátních grantů;

74.  zdůrazňuje, že rozvojová politika a humanitární cíle by neměly ustupovat cílům dárcovských zemí a EU v oblasti bezpečnosti ani hraničním kontrolám nebo řízení migračních toků; domnívá se v této souvislosti, že oficiální rozvojová pomoc by měla být využívána především ke zmírňování chudoby a že opatření a programy, které jsou sladěny pouze se zájmy národní bezpečnosti dárcovských zemí, by tedy neměly být financovány z finančních prostředků na rozvoj; zároveň považuje za nezbytné podporovat odolnost partnerských zemí, aby se vytvořily příznivé podmínky pro udržitelný rozvoj;

75.  domnívá se, že v budoucím víceletém finančním rámci musí být odděleny výdaje na plnění interních cílů EU v oblasti migrace, azylu a vnitřní bezpečnosti na jedné straně a výdaje zaměřené na podporu provádění nového Evropského konsensu o rozvoji na straně druhé; domnívá se, že spojení těchto dvou odlišných okruhů by znamenalo riziko dalšího účelového využívání pomoci EU, včetně jejího podmínění spoluprací v oblasti migrace;

76.  v této souvislosti navrhuje, aby byla prostřednictvím rozvojové pomoci dále posílena odolnost společností a států a aby bylo více finančních a politických prostředků věnováno na předcházení konfliktům a připravenost na katastrofy a aby se přijala včasná opatření k tomu, aby bylo možné těmto konfliktům a přírodním katastrofám čelit;

77.  vyzývá Komisi, aby přidělování finančních prostředků partnerským zemím a způsoby spolupráce neopírala jen o HDP, ale i o širokou škálu kritérií zohledňujících rozvoj lidstva podporující začlenění, dále lidská práva a míry nerovnosti;

78.  znovu opakuje svůj požadavek začlenit ERF do rozpočtu, neboť se jedná o hlavní nástroj pro zajištění soudržnosti mezi rozvojovou politikou a dalšími politikami EU a pro posílení rozpočtové kontroly Parlamentu; připomíná, že začlenění ERF do rozpočtu by přineslo výhody, jako je např. silnější demokratická legitimita a kontrola nástroje, lepší absorpční kapacita a větší viditelnost a transparentnost vedoucí k lepšímu přehledu o výdajích EU v této oblasti, jakož i vyšší efektivitu a účinnost rozvojové pomoci EU; připomíná, že parlamentní diskuse o rozvojové politice pomáhají občanům při provádění opatření EU v oblasti výdajů na rozvojovou pomoc;

79.  zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu by mělo být doprovázeno zárukami, které zabrání tomu, aby finanční prostředky z předchozích ERF do jiných rozpočtových linií, přičemž je nutné také zohlednit veškeré dárce ze třetích zemí; dále zdůrazňuje, že africký mírový projekt by měl zůstat mimo rozpočet EU a zachován jako samostatný nástroj;

80.  zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu by mělo doprovázet úměrné zvýšení dohodnutého stropu rozpočtu EU, aby nedošlo k omezení finančního závazku EU vůči zemím AKT ani k celkovému snížení rozvojové pomoci EU ve víceletém finančním rámci po roce 2020;

81.  domnívá se, že otevřený charakter nástroje humanitární pomoci vedl k pozitivním výsledkům; doporučuje tedy zachovat samostatné nástroje a rozpočty pro humanitární a rozvojovou činnost, ale současně také pevné a strategické vazby mezi těmito dvěma oblastmi;

82.  zdůrazňuje, že je důležité posílit demokratickou legitimitu v rámci struktury po roce 2020 a že je třeba přehodnotit rozhodovací postup; zdůrazňuje, že v nové struktuře po roce 2020 by spoluzákonodárci měli být oprávněni plně uplatňovat svou kontrolní pravomoc jak na právní, tak na politické úrovni, a to během fází návrhu, přijetí a provádění nástrojů a jejich prováděcích programů; zdůrazňuje, že k tomuto účelu je nutné poskytnout dostatek času;

83.  zastává názor, že při navrhování a provádění programů rozvoje by měl být plně využíván potenciál spolupráce s členskými státy, zejména prostřednictvím společného plánování, a tyto programy by měly být založeny na vnitrostátních programech rozvoje a měly by být s nimi synchronizovány;

84.  vyzývá, aby bylo provedeno posouzení a přezkum struktury nástrojů financování vnější činnosti po roce 2020 v polovině období s cílem dále zlepšit jejich řízení a posoudit způsoby, jak dosáhnout větší soudržnosti a zjednodušení, jakož i zajistit jejich trvalou relevantnost a sladění se zásadami rozvoje; vyzývá k plnému zapojení zúčastněných stran do této činnosti;

o
o   o

85.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a Komisi.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (2) Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1. (3) Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1. (4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (5) Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 1. (6) Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 17. (7) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44. (8) Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1. (9) Úř. věst. C 210, 30.6.2017, s. 1. (10) Přijaté texty, P8_TA(2016)0437. (11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0337. (12) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 2. (13) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 25. (14) Evropský účetní dvůr, zvláštní zpráva č. 15/2016 s názvem „Řídila Komise účinně humanitární pomoc poskytovanou obyvatelstvu zasaženému konflikty v oblasti afrických Velkých jezer?“ ze dne 4. července 2016.