Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–  s ohledem na Protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na svá usnesení k předchozím výročním zprávám Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 20. července 2017 nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – Výroční zpráva za rok 2016“ (COM(2017)0383) a na její doprovodné pracovní dokumenty (SWD(2017)0266, SWD(2017)0267, SWD(2017)0268, SWD(2017)0269 a SWD(2017)0270),

–  s ohledem na zprávu úřadu OLAF za rok 2016 a zprávu o činnosti dozorčího výboru úřadu OLAF za rok 2016,

–  s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2016 spolu s odpověďmi orgánů(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999(2) a hodnocení Komise o uplatňování ze dne 2. října 2017 (COM(2017)0589) a SWD(2017)0332),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie(3) (směrnice o ochraně finančních zájmů),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(4),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství(5),

–  s ohledem na zprávu z roku 2015 o výpadku příjmů z DPH, kterou nechala vypracovat Komise, a na sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 o akčním plánu v oblasti DPH (COM(2016)0148),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-105/14, Taricco a další(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU(7),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0135/2018),

A.  vzhledem k tomu, že členské státy a Komise mají společnou odpovědnost za plnění přibližně 74 % rozpočtu Unie v roce 2016; vzhledem k tomu, že členské státy jsou primárně odpovědné za výběr vlastních zdrojů, zejména v podobě DPH a cel;

B.  vzhledem k tomu, že řádná správa veřejných výdajů a ochrana finančních zájmů EU by měly být klíčovými prvky politik EU, aby se díky zajištění řádného a efektivního využívání peněz občanů zvýšila jejich důvěra;

C.  vzhledem k tomu, že dosažení dobrých výsledků a zjednodušení vyžaduje pravidelné hodnocení příjmů, výdajů, výsledků a dopadů prostřednictvím auditů výkonnosti;

D.  vzhledem k tomu, že různorodost právních a správních systémů v členských státech je třeba odpovídajícím způsobem řešit s cílem odstranit nesrovnalosti a bojovat proti podvodům; vzhledem k tomu, že Komise by proto měla intenzivněji usilovat o to, aby zajistila účinnost boje proti podvodům, který by měl přinášet konkrétnější a uspokojivější výsledky;

E.  vzhledem k tomu, že čl. 325 odst. 2 SFEU uvádí, že „členské státy přijmou k zamezení podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy“;

F.  vzhledem k tomu, že kolísání v počtu nesrovnalostí může souviset s vývojem víceletých programových cyklů (s vyšší úrovní odhalování na konci cyklů v důsledku ukončování programů) a také s pozdním hlášením některých členských států, které mají tendenci hlásit většinu nesrovnalostí předchozích víceletých programů najednou;

G.  vzhledem k tomu, že DPH je pro členské státy hlavním a rostoucím zdrojem příjmů, který v roce 2015 přinesl téměř 1,0353 bilionu EUR a přispěl k vlastním zdrojům EU v celkové výši 18,3 mld. EUR, což představuje 13,9 % celkových příjmů EU v roce 2015;

H.  vzhledem k tomu, že systémy DPH, zejména pokud jsou uplatňovány na přeshraniční transakce, nejsou odolné vůči podvodům a daňovým únikům a že v roce 2015 měly pouze podvody s chybějícím obchodním článkem při obchodování uvnitř Společenství (tzv. „řetězové podvody) za následek ztráty z příjmů z DPH ve výši přibližně 50 mld. EUR;

I.  vzhledem k tomu, že korupce existuje ve všech členských státech, zejména v podobě organizované trestné činnosti a kromě toho, že zatěžuje hospodářství EU, podkopává demokracii a právní stát v celé Evropě; vzhledem k tomu nicméně, že přesná čísla nejsou známa, protože Komise rozhodla nezveřejnit příslušné údaje ve zprávě o protikorupční politice EU;

J.  vzhledem k tomu, že podvod je úmyslným protiprávním jednáním, jež představuje trestný čin, zatímco nesrovnalost znamená nedodržení pravidel;

K.  vzhledem k tomu, že výpadek příjmů z DPH činil v roce 2015 přibližně 151,5 mld. EUR a pohyboval se v jednotlivých zemích mezi méně než 3,5 % a více než 37,2 %;

L.  vzhledem k tomu, že do zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce a reformy Eurojustu je úřad OLAF jediným evropským orgánem specializovaným na ochranu finančních zájmů Unie; vzhledem k tomu, že v několika členských státech zůstane i po zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce úřad OLAF jediným orgánem chránícím finanční zájmy EU;

Odhalování a oznamování nesrovnalostí

1.  s uspokojením konstatuje, že celkový počet podvodů a jiných nesrovnalostí oznámených v roce 2016 (19 080 případů) byl o 15 % nižší než v roce 2015 (22 349 případů) a že jejich hodnota klesla o 8 % (z 3,21 mld. EUR v roce 2015 na 2,97 mld. EUR v roce 2016);

2.  bere na vědomí mírný pokles (o 3,5 %) počtu nesrovnalostí oznámených jako podvodné, což je pokračováním poklesu zaznamenaného od roku 2014; doufá, že pokles dotčených částek – z 637,6 milionu EUR v roce 2015 na 391 milionů EUR v roce 2016 – odráží skutečně nižší počet podvodů, nikoli nedostatky v jejich odhalování;

3.  připomíná, že ne všechny nesrovnalosti jsou podvodné a že je třeba jasně rozlišit chyby, k nimž došlo;

4.  domnívá se, že spolupráce mezi Komisí a členskými státy v oblasti odhalování podvodů není dostatečně účinná; naléhavě proto vyzývá, aby byl přijat soubor opatření, který by zajistil užší, účinnější a efektivnější spolupráci;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny členské státy přijaly vnitrostátní strategie boje proti podvodům; vyzývá Komisi, aby členským státům aktivně pomáhala při vypracovávání jejich vnitrostátních strategií boje proti podvodům, a to zejména proto, že státy spravují přibližně 74 % rozpočtu EU;

6.  vyzývá opětovně Komisi, aby zavedla jednotný systém pro shromažďování srovnatelných údajů o nesrovnalostech a podvodech od členských států, aby bylo možné standardizovat postup oznamování a zajistit kvalitu a srovnatelnost poskytovaných údajů;

7.  vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o postup oznamování, což může vést k chybnému vnímání účinnosti kontrol; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o podporu členských států při zvyšování úrovně a kvality inspekcí a sdílení osvědčených postupů v boji proti podvodům;

Směrnice o ochraně finančních zájmů a nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(8)

8.  vítá přijetí směrnice o ochraně finančních zájmů, která stanoví minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti podvodů poškozujících finanční zájmy Unie a která zahrnuje přeshraniční podvody s DPH, při nichž vznikly celkové škody ve výši nejméně 10 milionů EUR; připomíná nicméně, že tato prahová hodnota bude předmětem posouzení, které má Komise provést do 6. července 2022; vítá skutečnost, že působnost směrnice o ochraně finančních zájmů zahrnuje podvody v oblasti DPH, což je zvláště důležité pro intenzivnější boj proti přeshraničním podvodům v oblasti DPH; považuje tuto směrnici za první krok k harmonizovanému evropskému trestnímu právu; konstatuje, že směrnice definuje korupci a stanoví druhy podvodného jednání, které je třeba trestně stíhat;

9.  vítá rozhodnutí 20 členských států zřídit Úřad evropského veřejného žalobce v rámci posílené spolupráce; vyzývá k účinné spolupráci mezi úřadem OLAF a Úřadem evropského veřejného žalobce založené na doplňkovosti, účinné výměně informací a podpoře činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce ze strany úřadu OLAF s cílem zabránit vytváření duplicitních struktur, střetu pravomocí a právním mezerám v důsledku nedostatečných pravomocí; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že se k této iniciativě nepřipojily všechny členské státy EU, a zdůrazňuje, že je důležité ve všech členských státech zachovat obdobnou míru účinnosti při odhalování podvodů; vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy, které se dosud zdráhají tak učinit, aby se připojily k Úřadu evropského veřejného žalobce;

10.  žádá účastnící se členské státy a Komisi, aby co nejdříve začaly s přípravnými pracemi směřujícími k zahájení činnosti úřadu a aby Parlament úzce zapojily do příslušných postupů, zejména do jmenování nejvyššího žalobce; žádá Komisi, aby co nejdříve jmenovala prozatímního správního ředitele úřadu v souladu s článkem 20 nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce; trvá na tom, aby byl úřadu ještě před oficiálním zahájením jeho činnosti přidělen dostatečný počet zaměstnanců a dostatečné zdroje; opakuje, že úřad musí být nezávislý;

11.  vyzývá k účinné spolupráci mezi členskými státy, Úřadem evropského veřejného žalobce, úřadem OLAF a Eurojustem; připomíná nadále probíhající jednání o nařízení o Eurojustu; zdůrazňuje, že je třeba jasně vymezit, jaké pravomoci přísluší Eurojustu, jaké úřadu OLAF a jaké Úřadu evropského veřejného žalobce; zdůrazňuje, že má-li být boj proti podvodům na úrovni EU skutečně účinný, bude třeba, aby Úřad evropského veřejného žalobce, Eurojust a úřad OLAF navzájem hladce spolupracovaly v koncepční i operační rovině, aby nedocházelo k jakémukoli možnému překrývání jejich úkolů; v tomto ohledu opakuje, že by mělo být co nejdříve vypracováno a přijato pracovní ujednání mezi těmito třemi institucemi v souladu s články 99 až 101 nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce; trvá na tom, že by Úřad evropského veřejného žalobce měl mít pravomoc řešit spory o příslušnost v případech souvisejících s plněním jeho úkolů;

Příjmy – vlastní zdroje

12.  vyjadřuje své znepokojení nad ztrátami vyplývajícími z výpadku příjmů z DPH a z podvodů týkajících se DPH v EU, které v roce 2015 dosahovaly 159,5 mld. EUR;

13.  vítá přijetí krátkodobých opatření, jejichž cílem je bojovat proti ztrátám v oblasti DPH, uvedených v akčním plánu Komise „Směrem k jednotné oblasti DPH v EU“ zveřejněném dne 7. dubna 2016; zdůrazňuje, že problémy spojené s přeshraničními podvody v oblasti DPH vyžadují důsledná, koordinovaná a rychlá opatření; naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila své postupy a předložila své návrhy definitivního systému DPH, jak je uvedeno v akčním plánu, s cílem zabránit ztrátám příjmů z daní v EU a členských státech;

14.  vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli celkový počet podvodů a jiných nesrovnalostí v souvislosti s tradičními vlastními zdroji poklesl z 5 514 v roce 2015 na 4 647 v roce 2016, celková částka se zvýšila ze 445 milionů EUR na 537 milionů EUR a je o 13 % vyšší než průměr za roky 2012–2016;

15.  s velkým znepokojením konstatuje, že se v posledních letech zintenzivnilo pašování tabáku do EU, které pro rozpočty EU a členských států podle odhadů představuje roční ztrátu 10 miliard EUR veřejných příjmů a je zároveň hlavním zdrojem pro organizovanou trestnou činnost, včetně terorismu; považuje za nezbytné, aby členské státy zvýšily své úsilí v boji proti těmto nezákonným činnostem, například zlepšením postupů spolupráce a výměny informací mezi členskými státy;

16.  bere na vědomí výsledek 12 společných celních operací provedených ve spolupráci úřadu OLAF a členských států s různými útvary třetích zemí a WCO, které umožnily zejména zabavit 11 milionů cigaret, 287 000 doutníků, 250 tun dalších tabákových výrobků, 8 tun konopí a 400 kg kokainu;

17.  konstatuje, že celní kontroly prováděné při proclení zboží a inspekce útvarů pro boj proti podvodům byly nejúspěšnějšími metodami odhalování podvodů na příjmové straně rozpočtu EU;

18.  vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o celní kontroly a s nimi související výběr cel, která představují jeden z vlastních zdrojů rozpočtu EU; připomíná, že celní orgány členských států jsou povinny provádět kontroly s cílem zjistit, zda dovozci dodržují předpisy týkající se tarifů a dovozu;

19.  vyjadřuje politování nad rozdílností celních kontrol prováděných v EU a nad vysokými částkami, kterých se týkají podvody narušující výběr vlastních zdrojů; vyzývá Komisi, aby posílila společnou politiku celních kontrol tím, že stanoví její skutečnou harmonizaci za účelem lepšího výběru tradičních vlastních zdrojů, a zajistila bezpečnost EU a její hospodářské zájmy s důrazem zejména na boj proti obchodu s nezákonným a padělaným zbožím;

20.  vyjadřuje politování nad tím, že v období 2013–2016 byl dovoz oděvů a obuvi z Číny při jejich vstupu do několika evropských zemí, zejména do Spojeného království, podhodnocen;

21.  připomíná, že úřad OLAF doporučil Komisi vymáhat od vlády Spojeného království ztrátu ve výši 1,987 mld. EUR, což je částka, která by měla za normálních okolností být příjmem rozpočtu EU;

22.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise není schopna vypočítat celkovou výši prostředků, které mají být zpětně získány na základě doporučení úřadu OLAF ohledně zpětného vymáhání prostředků; naléhavě vyzývá Komisi, aby každoročně předkládala zprávu o výši vlastních prostředků EU zpětně získaných v návaznosti na doporučení úřadu OLAF, aby zavedla systém, který umožní výpočet celkových částek, sdělila výši prostředků, které ještě nebyly získány zpět, a ve výročních zprávách úřadu OLAF zveřejnila podrobnosti o vztahu mezi doporučením a skutečně získanými částkami;

23.  domnívá se, že Komise by měla každoročně poskytovat údaje o rozdílech mezi očekávanými příjmy z DPH a cel a skutečně vybranými částkami;

Výdaje

24.  vyjadřuje politování nad tím, že nesrovnalosti, které nemají povahu podvodů, v rámci přímých výdajů vzrostly o 16 % oproti předchozímu roku na rozdíl od ostatních rozpočtových odvětví, kde v tomto ohledu došlo k poklesu;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že již čtvrtý rok roste počet nesrovnalostí podvodné povahy v přímém řízení (16 případů v roce 2015 a 49 v roce 2016) i jejich hodnota (0,78 milionu EUR v roce 2015 a 6,25 milionu EUR v roce 2016); vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 předložila konkrétní plán na snížení výskytu podvodů v této oblasti;

26.  konstatuje, že počet oznámených podvodů a jiných nesrovnalostí týkajících se Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) je i přes pokles z 3 250 případů v roce 2015 na 2 676 případů v roce 2016 nadále dvakrát vyšší než v roce 2012, ale zdůrazňuje, že částky v roce 2016 jsou pouze o 8 % vyšší než v roce 2012; konstatuje rovněž, že ačkoli celkový počet podvodů a jiných nesrovnalostí u tohoto fondu klesl mezi roky 2015 a 2016 o 16 %, počet podvodů se zvýšil o 17 %; vítá nicméně skutečnost, že finanční částky, kterých se podvody týkaly, klesly o více než 50 %; konstatuje rovněž, že podvody týkající se EZFRV představují za posledních pět let přibližně 0,5 % plateb;

27.  konstatuje, že 8 497 podvodů a jiných nesrovnalostí spojených s politikou soudržnosti a rybolovem v roce 2016 představovalo 22% snížení oproti roku 2015, ale jejich počet je nadále o 25 % vyšší než průměr za posledních pět let; konstatuje rovněž, že finanční částky, kterých se nesrovnalosti týkaly, byly o 5 % nižší než v roce 2015; bere na vědomí, že v programovém období 2007–2013 bylo 0,42 % prostředků na závazky zatíženo podvody a 2,08 % jinými nesrovnalostmi;

28.  vítá skutečnost, že částky, kterých se týkaly nesrovnalosti označených jako podvody v oblasti politiky soudržnosti a rybolovu, poklesly o téměř 50 % ze 469 mil. EUR v roce 2015 na 235 mil. EUR v roce 2016;

29.  je konsternován skutečností, že částky související s nesrovnalostmi v rámci Fondu soudržnosti v programovém období 2007–2013 nadále rostou (z 277 mil. EUR v roce 2015 na 480 mil. EUR v roce 2016) na rozdíl od ostatních fondů (EFRR, ESF a ERF), kde je patrná tendence ke stabilizaci, případně k poklesu;

30.  vyjadřuje údiv nad skutečností, že u téměř jedné třetiny podvodů v rámci politiky soudržnosti v roce 2016 nebyly poskytnuty žádné informace ohledně dotčené prioritní oblasti, neboť tento nedostatek informací neumožňuje provést srovnání s předchozími roky; vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto situaci napravily;

31.  vyjadřuje znepokojení, pokud jde o kontroly finančních nástrojů spravovaných zprostředkovateli a pokud jde o nedostatky odhalené při ověřování sídla příjemců; zdůrazňuje, že je nutné podmínit poskytování přímých a nepřímých úvěrů zveřejněním daňových a účetních údajů v jednotlivých zemích a zveřejněním údajů o skutečném majetku přijímajících subjektů a finančních zprostředkovatelů zapojených do finančních transakcí;

32.  očekává, že zjednodušení administrativních pravidel plánované ve společných ustanoveních pro období 2014–2020, umožní snížit počet nesrovnalostí, které nemají povahu podvodů, odhalovat podvody a zlepšit přístup příjemců k finančním prostředkům Unie;

33.  bere na vědomí pokračující pokles počtu oznámených nesrovnalostí v oblasti předvstupní pomoci, který je důsledkem postupného ukončování programů předvstupní pomoci; konstatuje nicméně, že největší počet nesrovnalostí (jak podvodů, tak jiných nesrovnalostí), které představují více než 50 % oznámených případů, se vyskytl v Turecku;

34.  se zájmem očekává výsledky systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů, který Komise uplatňuje od 1. ledna 2016;

35.  zasazuje se o užší spolupráci mezi členskými státy při výměně informací; připomíná, že mnohé členské státy postrádají zvláštní právní předpisy proti organizované trestné činnosti, která se stále více zapojuje do přeshraničních činností a do oblastí, s nimiž jsou spojeny finanční zájmy Unie, zejména do pašování a padělání měny; považuje za nezbytné, aby členské státy používaly účinné prostředky k potírání rostoucí internacionalizace podvodů, a vyzývá Komisi, aby zavedla společné normy pro opatření posilující boj proti podvodům;

Zadávání veřejných zakázek

36.  připomíná, že veřejné zakázky byly v posledním programovém období jedním z hlavních zdrojů chyb; konstatuje, že výskyt nesrovnalostí v důsledku nedodržování pravidel pro zadávání veřejných zakázek je i nadále vysoký; opakovaně vyzývá Komisi, aby vytvořila databázi nesrovnalostí, jež by mohla poskytnout základ pro smysluplnou a komplexní analýzu četnosti, závažnosti a příčin chyb při zadávání veřejných zakázek; vyzývá příslušné orgány členských států, aby vytvořily a analyzovaly své vlastní databáze nesrovnalostí, včetně těch, k nimž dochází při zadávání veřejných zakázek, a aby spolupracovaly s Komisí a poskytovaly jí tyto údaje v takové podobě a čase, jež Komisi usnadní její činnost; vyzývá Komisi, aby sledovala a co nejdříve vyhodnotila provedení směrnic 2014/24/EU a 2014/25/EU o veřejných zakázkách ve vnitrostátních právních předpisech;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dodržovaly ustanovení o předběžných podmínkách v rámci politiky soudržnosti, a to zejména v oblasti veřejných zakázek; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí v oblastech, na které poukázala výroční zpráva Komise, zejména pokud jde o zadávání veřejných zakázek, finanční trestnou činnost, střety zájmů, korupci, whistleblowing a definici podvodu;

Zjištěné problémy a potřebná opatření

Lepší kontroly

38.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly důslednější opatření proti podvodům; domnívá se, že nesrovnalosti, které nemají povahu podvodů, by měly být odstraněny pomocí administrativních opatření, zejména stanovením transparentnějších a jednodušších požadavků;

39.  zdůrazňuje, že systém výměny informací mezi příslušnými orgány by usnadnil křížovou kontrolu účetních záznamů týkajících se transakcí mezi dvěma či více členskými státy, která by bránila přeshraničním podvodům v oblasti strukturálních a investičních fondů, čímž by byl zajištěn průřezový a komplexní přístup k ochraně finančních zájmů členských států; znovu opakuje svou žádost, aby Komise předložila legislativní návrh týkající se vzájemné správní pomoci v těch oblastech evropského financování, které nejsou upraveny zvláštním ustanovením;

40.  podporuje program Hercule III, který je dobrým příkladem přístupu založeného na „co nejlepším využití každého eura“; zdůrazňuje význam tohoto programu a jeho přínos pro posilování kapacit celních orgánů s cílem bojovat proti přeshraniční trestné činnosti a předcházet tomu, aby se do členských států dostávalo padělané a pašované zboží;

41.  vítá nezávislé hodnocení programu Hercule III v polovině období, které bylo Evropskému parlamentu a Radě předloženo dne 11. ledna 2018;

42.  je znepokojen nárůstem podvodů souvisejících s DPH, zejména tzv. řetězových podvodů; bere na vědomí Komisí předložený návrh směrnice Rady, který by za určitých přísných podmínek umožňoval použití všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti členskými státy; bere na vědomí Komisí předložený návrh týkající se balíčku zjednodušujících opatření v souvislosti s DPH a snížení nákladů na dodržování předpisů pro malé a střední podniky ve snaze vytvořit prostředí příznivé pro růst malých a středních podniků a napomáhající přeshraničnímu obchodu; vyzývá Komisi, aby navrhla komplexní, dlouhodobé a celounijní řešení problému podvodů souvisejících s DPH; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na práci sítě Eurofisc ve všech oblastech její činnosti, a umožnily tak výměnu informací a koordinaci politik s cílem podpořit boj proti tomuto druhu podvodu, který poškozuje rozpočet EU a rozpočty členských států;

43.  vyzývá Komisi, aby každoročně publikovala veřejnou zprávu o využití finančních prostředků EU a o převodech finančních prostředků Evropské investiční (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) do offshorových struktur, včetně počtu a povahy zablokovaných projektů, vysvětlujících poznámek k odůvodnění zablokování projektů a následných opatření, která mají zajistit, aby žádné finanční prostředky EU přímo ani nepřímo nepřispívaly k poškozování finančních zájmů EU;

44.  zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat při vykazování výdajů naprostou transparentnost, zejména pokud jde o práce v oblasti infrastruktury, jež jsou přímo financovány z prostředků EU nebo prostřednictvím finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby u spolufinancovaných projektů zajistila evropským občanům plný přístup k informacím;

Prevence

45.  domnívá se, že preventivní opatření jsou velmi důležitá, aby se snížila míra podvodů v souvislosti s využíváním prostředků EU;

46.  vítá preventivní opatření Komise a úřadu OLAF a žádá, aby bylo posíleno uplatňování systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů a informačního systému pro boj proti podvodům a dokončeny vnitrostátní strategie boje proti podvodům;

47.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve zjednodušování finančního nařízení a všech ostatních správních předpisů; žádá Komisi, aby velmi pečlivě posoudila jasnost a přidanou hodnotu finančních pokynů operačních programů členských států;

48.  vyzývá Komisi, aby vypracovala rámec pro digitalizaci veškerých postupů v rámci provádění politik EU (výzvy k předkládání návrhů, podávání žádostí, hodnocení, provádění, platby), který pak budou uplatňovat všechny členské státy;

49.  zdůrazňuje, že transparentnost je důležitým nástrojem v boji proti podvodům; vyzývá Komisi, aby vypracovala rámec, který by členské státy používaly ke zveřejňování veškerých kroků při provádění projektů financovaných z evropských prostředků, včetně plateb;

Oznamovatelé („whistlebloweři“)

50.  zdůrazňuje důležitou úlohu oznamovatelů při prevenci, odhalování a hlášení podvodů a nutnost chránit je; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily minimální úroveň ochrany oznamovatelův EU;

51.  připomíná své usnesení ze dne 14. února 2017 a ze dne 24. října 2017(9) o ochraně oznamovatelů a naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby urychleně uplatnily doporučení, která jsou v nich obsažena;

52.  znovu žádá Komisi, aby urychleně předložila průřezový legislativní návrh o ochraně oznamovatelů s cílem účinně předcházet podvodům poškozujícím finanční zájmy Evropské unie a bojovat proti nim;

53.  bere na vědomí otevřené veřejné konzultace, které konala Komise mezi březnem a květnem 2017, aby shromáždila názory na otázku ochrany oznamovatelů na vnitrostátní i unijní úrovni; očekává v nadcházejících měsících plánovanou iniciativu Komise k posílení ochrany oznamovatelů v EU; připomíná své usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU;

54.  vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na ochranu důvěrnosti informačních zdrojů, aby se zabránilo možným diskriminačním krokům či vyhrožování;

Boj proti korupci

55.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise již necítí potřebu zveřejnit zprávu EU o boji proti korupci, což brání posouzení míry korupce; připomíná své doporučení Radě a Komisi ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků(10), v němž vzal na vědomí, že Komise bude nadále provádět monitorování korupce v rámci procesu evropského semestru, a vyjádřil názor, že boj proti korupci by mohly v tomto procesu zastínit jiné ekonomické a finanční záležitosti; dále vyzval Komisi, aby šla příkladem, pokračovala ve zveřejňování zprávy a zavázala se provádět mnohem důvěryhodnější a komplexnější protikorupční strategii; poukazuje na to, že boj proti korupci je záležitostí policejní a soudní spolupráce, což je politická oblast, v níž je Evropský parlament spolunormotvůrcem a má plné kontrolní pravomoci;

56.  zdůrazňuje, že korupce je velkou výzvou pro EU a pro členské státy a že bez účinných protikorupčních opatření je překážkou pro hospodářskou výkonnost, právní stát a hodnověrnost demokratických orgánů a důvěru v tyto orgány v Unii; připomíná své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi k vytvoření mechanismu Unie pro demokracii, právní stát a základní práva(11), v němž vyzývá zejména k vypracování výroční zprávy o demokracii, právním státu a základních právech („evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech“) s doporučeními pro jednotlivé země, která by zvláštní pozornost věnovala korupci;

57.  vyjadřuje politování nad tím, že nová směrnice o zadávání veřejných zakázek dosud nevedla k výraznému zlepšení při odhalování úrovně korupce v EU, a vyzývá Komisi, aby poskytla účinné nástroje pro zlepšení transparentnosti postupů zadávání zakázek dodavatelům a subdodavatelům;

58.  vyzývá členské státy, aby plně prováděly směrnici EU o boji proti praní peněz a zavedly veřejný rejstřík skutečných vlastníků společností, včetně trustů;

59.  znovu vyzývá Komisi, aby na základě požadavků stanovených ve Stockholmském programu rozvinula systém důsledných ukazatelů a snadno použitelných jednotných kritérií k měření úrovně korupce v členských státech a aby vyhodnotila protikorupční politiky těchto států; vyzývá Komisi k vytvoření indexu korupce, který by umožnil vytvořit žebříček členských států; je toho názoru, že index korupce by mohl poskytnout pevné základy, na kterých by Komise mohla stanovit zvláštní kontrolní mechanismy pro jednotlivé země použitelné při kontrole vynakládání prostředků z EU;

60.  opakuje, že prevence by měla zahrnovat soustavnou přípravu a podporu pracovníků odpovědných za správu a kontrolu finančních prostředků v rámci příslušných orgánů, stejně jako výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy; poukazuje na rozhodující úlohu místních a regionálních orgánů a zúčastněných subjektů v boji proti podvodům;

61.  připomíná, že Komise nemá přístup k informacím, které si členské státy vyměňují s cílem předcházet podvodům s chybějícím obchodním článkem při obchodování uvnitř Společenství (tzv. „řetězovým podvodům“), a bojovat proti nim; zastává názor, že Komise by měla mít přístup k síti Eurofisc za účelem lepší kontroly, hodnocení a zdokonalení výměny údajů mezi členskými státy; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na všech oblastech činnosti sítě Eurofisc, a usnadnily a urychlily výměnu informací se soudními a s donucovacími orgány, jako je Europol a OLAF, jak to doporučuje Účetní dvůr; vyzývá členské státy a Radu, aby zajistily Komisi přístup k těmto údajům za účelem posílení spolupráce, zvýšení spolehlivosti údajů a zintenzivnění boje proti přeshraniční trestné činnosti;

Investigativní žurnalistika

62.  domnívá se, že investigativní žurnalistika hraje zásadní úlohu při posilování nezbytné transparentnosti v Unii a v členských státech a že je třeba ji podporovat a pomáhat jí právními prostředky zároveň v členských státech i v rámci Unie;

Tabák

63.  připomíná rozhodnutí Komise neprodloužit dohodu se společností PMI, jejíž platnost vypršela dne 9. července 2016; připomíná, že dne 9. března 2016(12) požádal Parlament Komisi, aby tuto dohodu neobnovovala, neprodlužovala, ani nesjednávala na dobu po jejím uplynutí; domnívá se, že i další tři dohody (BAT, JTI, ITL) by měly být ukončeny s účinností ke dni 20. května 2019; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 předložila zprávu o možnosti zrušit zbývající tři dohody;

64.  naléhavě žádá Komisi, aby přijala na úrovni EU veškerá opatření nezbytná ke zpětnému dohledávání tabákových výrobků společnosti PMI a aby v případě nezákonného zabavení produktů tohoto výrobce podnikla kroky, aby do doby, než budou všechna ustanovení směrnice o tabákových výrobcích plně vymahatelná, nedošlo k mezeře v právní úpravě mezi uplynutím platnosti dohody s PMI a vstupem v platnost směrnice o tabákových výrobcích a protokolu k rámcové úmluvě o kontrole tabáku;

65.  vítá podporu, kterou Komise vyjádřila rychlé ratifikaci protokolu Světové zdravotnické organizace o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, neboť tento protokol je prvním vícestranným právním nástrojem řešícím komplexně a v celosvětovém měřítku problém pašování cigaret;

66.  připomíná, že protokol Světové zdravotnické organizace o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky dosud ratifikovalo 32 stran, z toho pouze osm členských států a EU jako celek; vyzývá 10 členských států (Belgii, Dánsko, Finsko, Irsko, Německo, Nizozemsko, Řecko, Slovinsko, Spojené království a Švédsko) a Norsko, které protokol o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky podepsaly, ale dosud neratifikovaly, aby tak učinily;

67.  doufá, že v blízké době obdrží závěrečnou zprávu Komise o pokroku navazující na její sdělení z roku 2013 „Zintenzivnění boje proti pašování cigaret a jiným formám nedovoleného obchodu s tabákovými výrobky – ucelená strategie EU“ (COM(2013)0324) a plánovanou na rok 2018;

68.  vítá skutečnost, že laboratoř Unie pověřená kontrolou tabáku ve Společném výzkumném středisku v Geelu (Belgie), která je od dubna 2016 v provozu, je schopna zjistit chemický profil a zásadní vlastnosti zabaveného tabáku, což umožní ověřit jeho pravost;

Vyšetřování a úloha úřadu OLAF

69.  konstatuje, že soudní doporučení úřadu OLAF se v členských státech dosud provádějí jen omezeně; domnívá se, že tuto situaci nelze tolerovat, a vyzývá Komisi, aby zajistila plné provádění doporučení úřadu OLAF v členských státech;

70.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory četným doporučením a vyšetřování úřadu OLAF je míra trestního stíhání v členských státech pouze 30 % a že soudní orgány některých členských států nepovažují doporučení úřadu OLAF týkající se zneužívání finančních prostředků EU za prioritu, a dokonce ani samotný úřad OLAF se vlastními doporučeními již dále nezabývá; vyzývá Komisi, aby stanovila pravidla pro další postup ve věci doporučení úřadu OLAF;

71.  vyjadřuje politování nad tím, že k přibližně 50 % případů úřadu OLAF vnitrostátní soudní orgány nepřihlížejí; vyzývá členské státy, Komisi a úřad OLAF, aby stanovily podmínky pro přípustnost důkazů poskytnutých úřadem OLAF; vyzývá úřad OLAF, aby zlepšil kvalitu svých závěrečných zpráv, a zvýšil tak jejich užitečnost pro vnitrostátní orgány;

72.  vyzývá úřad OLAF, aby uplatňoval realističtější přístup ke svým doporučením o zpětném získávání prostředků a aby podával zprávu i o částkách, které byly skutečně navráceny;

73.  připomíná, že nařízení o úřadu OLAF svěřuje v rámci postupu podávání stížností týkajících se vyšetřování významnou úlohu generálnímu řediteli; připomíná, že přímé zapojení generálního ředitele do vyšetřování úřadu OLAF podkopává jeho úlohu, a tudíž i dané nařízení;

74.  vyzývá Komisi, aby při přezkumu nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 usilovala o zajištění rovnováhy v oblasti pravomocí mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a úřadem OLAF, aby posílila procesní záruky, objasnila a posílila vyšetřovací pravomoci úřadu OLAF, stanovila určitou úroveň transparentnosti doporučení a zpráv úřadu OLAF a také aby objasnila pravidla pro spolupráci a přístup k údajům mezi úřadem OLAF a jeho dozorčím výborem;

o
o   o

75.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům a dozorčímu výboru úřadu OLAF.

(1) Úř. věst. C 322, 28.9.2017, s. 1. (2) Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1. (3) Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29. (4) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1. (5) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. (6) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2015, Taricco a další, C-105/14, ECLI:EU:C:2015:555. (7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0022. (8) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1). (9) Přijatý texty, P8_TA(2017)0402. (10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0491. (11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0409. (12) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. března 2016 o dohodě o tabáku (dohoda se společností Philip Morris International (PMI)) (Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 35).