Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 295 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(1) (dále jen „nová IID“),

–  s ohledem na rámcovou dohodu ze dne 20. října 2010 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí(2) (dále jen „rámcová dohoda z roku 2010“),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů(3) (dále jen „IID z roku 2003“),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. prosince 1994 – zrychlená pracovní metoda pro úřední kodifikaci právních předpisů(4),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o společných pokynech k redakční kvalitě právních předpisů Společenství ze dne 22. prosince 1998(5),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(6),

–  s ohledem na společné prohlášení ze dne 13. června 2007 o praktických opatřeních pro postup spolurozhodování(7),

–  s ohledem na společné politické prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 27. října 2011 o informativních dokumentech(8),

–  s ohledem na společné prohlášení o legislativních prioritách EU na rok 2017(9),

–  s ohledem na společné prohlášení o legislativních prioritách EU na roky 2018–2019(10),

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. března 2014 („věc biocidy“), 16. července 2015 („věc mechanismus vízové vzájemnosti“), 17. března 2016 („věc akt v přenesené pravomoci v souvislosti s nástrojem pro propojení Evropy “), 14. června 2016 „věc Tanzánie“) a 24. června 2014 („věc Mauricius“)(11),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 13. prosince 2016 o celkové revizi jednacího řádu Evropského parlamentu(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT): současný stav a výhled do budoucnosti(13)

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o strategických prioritách pracovního programu Komise na rok 2017(14),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 9. března 2016 o uzavření interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o revizi pokynů Komise k posouzení dopadů právních předpisů a úloze testu dopadů na malé a střední podniky(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 o opatřeních v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o účelnosti právních předpisů Evropské unie a subsidiaritě a proporcionalitě – 19. zpráva o zdokonalení tvorby právních předpisů za rok 2011(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2012 o 18. zprávě o zlepšení právních předpisů – používání zásad subsidiarity a proporcionality (2010)(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o zajištění nezávislých posouzení dopadu(21),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2017 s názvem „Dokončení programu zlepšování právní úpravy: Lepší řešení v zájmu dosažení lepších výsledků“ (COM(2017)0651),

–  s ohledem na článek 294 SFEU o postupu spolurozhodování,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. října 2017 s názvem „Přehled úsilí Komise o zjednodušení a snížení regulačních překážek“ (SWD(2017)0675),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. prosince 2016 s názvem „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“(22),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 s názvem „Zlepšování právní úpravy: lepší výsledky pro silnější Unii“ (COM(2016)0615),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2015 s názvem „Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ (COM(2015)0215),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 7. července 2017 o pokynech ke zlepšování právní úpravy (SWD(2017)0350),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro ústavní záležitosti podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Petičního výboru (A8-0170/2018),

A.  vzhledem k tomu, že nová IID vstoupila v platnost dnem podpisu, tj. dne 13. dubna 2016;

B.  vzhledem k tomu, že při příležitosti přijetí nové IID učinily Parlament a Rada prohlášení, v němž uvedly, že nová dohoda „zohledňuje rovnováhu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí i jejich příslušné pravomoci, stanovené ve Smlouvách“ a „není jí dotčena rámcová dohoda ze dne 20. října 2010 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí“(23);

C.  vzhledem k tomu, že aby mohl provádět ustanovení nové IID o interinstitucionálním plánování, revidoval Parlament svůj jednací řád, mimo jiné s cílem stanovit vnitřní postupy pro vyjednávání a přijímání společných závěrů o víceletém plánování a společných prohlášení o ročním interinstitucionálním plánování;

D.  vzhledem k tomu, že v rámci ročního interinstitucionálního plánování se všechny tři orgány dohodly na dvou společných prohlášeních o legislativních prioritách EU na rok 2017 a na roky 2018–2019;

E.  vzhledem k tomu, že na rozdíl od IID z roku 2003 nová IID již nezahrnuje právní rámec pro používání alternativních způsobů regulace, jako jsou např. spoluregulace a samoregulace, takže v ní o těchto způsobech regulace chybí jakákoli zmínka;

F.  vzhledem k tomu, že bod 13 nové IID vyžaduje, aby Komise v rámci svého postupu posuzování dopadů vedla co nejširší konzultace; vzhledem k tomu, že bod 19 nové IID obdobně vyžaduje, aby Komise před přijetím návrhu, a nikoli až po jeho přijetí, vedla otevřeným a transparentním způsobem veřejné konzultace a zajistila, aby lhůty těchto veřejných konzultací umožňovaly co nejširší účast, která nebude omezena na zvláštní zájmy a jejich lobbisty;

G.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 Komise revidovala své pokyny ke zlepšování právní úpravy tak, aby lépe vysvětlovaly a využívaly souvislosti mezi jednotlivými kroky v oblasti tvorby politik v rámci Komise, čímž nahradila předchozí samostatné pokyny, které posouzení dopadů, hodnocení a provádění řešily odděleně, a aby do nich zařadila nové pokyny v oblasti plánování a konzultace se zúčastněnými subjekty;

H.  vzhledem k tomu, že podle bodu 16 nové IID může Komise z vlastního podnětu či na vyzvání Evropského parlamentu nebo Rady doplnit své vlastní posouzení dopadů nebo provést další analýzy, které považuje za nezbytné;

I.  vzhledem k tomu, že nová IID zohledňuje nahrazení bývalého Výboru pro posuzování dopadů Výborem Komise pro kontrolu regulace; vzhledem k tomu, že úkolem tohoto druhého výboru je mj. objektivně ověřovat kvalitu posouzení dopadů, která vypracuje Komise; vzhledem k tomu, že aby Komise mohla svou iniciativu doprovázenou posouzením dopadů předložit k přijetí, je nezbytné získat pozitivní stanovisko výše uvedeného výboru; vzhledem k tomu, že v případě negativního stanoviska musí být návrh zprávy přezkoumán a opět předložen výše uvedenému výboru a v případě druhého negativního stanoviska je k dalšímu pokračování dané iniciativy nezbytné přijmout politické rozhodnutí; vzhledem k tomu, že stanovisko výše uvedeného výboru je zveřejněno na webových stránkách Komise současně se zprávou týkající se dotčené iniciativy a v případě posouzení dopadů poté, co Komise přijala související politickou iniciativu(24);

J.  vzhledem k tomu, že na začátku roku 2017 dokončil Výbor pro kontrolu regulace nábor zaměstnanců, z nichž tři pocházejí z prostředí mimo evropské orgány; vzhledem k tomu, že v roce 2016 výbor přezkoumal 60 jednotlivých posouzení dopadů, z nichž 25 (42 %) nejprve získalo negativní hodnocení, což vedlo k jejich revizi a opětovnému předložení výboru; vzhledem k tomu, že výbor následně vydal pozitivní celkové hodnocení všem revidovaným posouzením dopadů, které obdržel, kromě jednoho; vzhledem k tomu, že si výbor vyměňuje informace s útvary Parlamentu o osvědčených postupech a metodikách týkajících se posouzení dopadů;

K.  vzhledem k tomu, že v souladu s bodem 25 nové IID, se v případě, že je plánována změna právního základu, v jejímž důsledku se řádný legislativní postup změní na zvláštní legislativní postup nebo na nelegislativní postup, uskuteční na toto téma výměna názorů mezi třemi orgány; vzhledem k tomu, že Parlament revidoval svůj jednací řád, aby toto ustanovení naplnil; vzhledem k tomu, že dosud nebylo třeba toto ustanovení uplatnit;

L.  vzhledem k tomu, že v bodu 27 nové IID tři orgány uznávají, že je třeba sladit všechny stávající právní předpisy s právním rámcem zavedeným Lisabonskou smlouvou, a zejména se přednostně zaměřit na urychlenou harmonizaci všech základních aktů, jež stále odkazují na regulativní postup s kontrolou; vzhledem k tomu, že Komise tuto harmonizaci navrhla v prosinci 2016(25); vzhledem k tomu, že Parlament a Rada tento návrh v současnosti velmi pečlivě prověřují;

M.  vzhledem k tomu, že k nové IID je připojena nová verze obecné shody o aktech v přenesené pravomoci a souvisejících vzorových ustanoveních; vzhledem k tomu, že podle bodu 28 nové IID zahájí tři orgány po vstupu této dohody v platnost bez zbytečného odkladu jednání s cílem doplnit obecnou shodu stanovením nezávazných kritérií pro uplatňování článků 290 a 291 SFEU; vzhledem k tomu, že po zdlouhavé přípravné činnosti byla jednání v září 2017 konečně zahájena;

N.  vzhledem k tomu, že v bodu 29 nové IID se tři orgány zavazují k tomu, že nejpozději do konce roku 2017 zřídí společný rejstřík pro akty v přenesené pravomoci, jenž bude dobře strukturovaným a uživatelsky vstřícným způsobem poskytovat informace s cílem zvýšit transparentnost, usnadnit plánování a zajistit sledovatelnost všech jednotlivých fází aktu v přenesené pravomoci; vzhledem k tomu, že rejstřík byl již zřízen a funguje od prosince 2017;

O.  vzhledem k tomu, že v bodu 32 IID se stanoví, že „Komise vykonává svou úlohu zprostředkovatele tím, že k oběma normotvorným složkám přistupuje stejně a při plném dodržování úlohy, kterou třem orgánům přidělují Smlouvy“;

P.  vzhledem k tomu, že v bodu 34 nové IID Parlament a Rada jakožto spolunormotvůrci zdůrazňují, že je důležité být již před interinstitucionálními jednáními v úzkém kontaktu, jelikož se tím usnadňuje vzájemné pochopení příslušných postojů, a dohodly se, že budou za tímto účelem usnadňovat vzájemnou výměnu názorů a informací, mimo jiné prostřednictvím pravidelného zvaní zástupců ostatních orgánů k neformálním výměnám názorů; vzhledem k tomu, že tato ustanovení nevedla ke vzniku žádných nových specifických postupů nebo struktur; vzhledem k tomu, že zatímco kontakty mezi orgány se v rámci společného prohlášení o legislativních prioritách zintenzivnily, zkušenosti výborů ukazují, že neexistuje žádný systematický přístup, který by takovouto vzájemnou výměnu názorů usnadňoval, a že je i nadále obtížné získat od Rady informace a zpětnou vazbu, pokud jde o otázky, které v ní vznesly členské státy; vzhledem k tomu, že Parlament tuto situaci považuje za značně neuspokojivou;

Q.  vzhledem k tomu, že s cílem dále zvýšit transparentnost legislativního procesu zrevidoval Parlament svůj jednací řád, aby upravil svá pravidla pro interinstitucionální jednání během řádného legislativního postupu, a to na základě ustanovení zavedených v roce 2012; vzhledem k tomu, že zatímco všechny mandáty Parlamentu k vyjednávání jsou veřejné, pro mandáty Rady to neplatí; vzhledem k tomu, že Parlament tuto situaci považuje za značně neuspokojivou;

R.  vzhledem k tomu, že v bodu 39 nové IID se tři orgány zavázaly, že v zájmu usnadnění sledovatelnosti jednotlivých fází legislativního procesu určí do 31. prosince 2016 způsoby, jak za tímto účelem dále rozvíjet platformy a nástroje s cílem vytvořit zvláštní společnou databázi o aktuálním stavu legislativních návrhů; vzhledem k tomu, že dosud nebyla žádná taková společná databáze vytvořena;

S.  vzhledem k tomu, že v bodu 40 nové IID, který se týká vyjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, se tři orgány zavázaly, že do šesti měsíců od vstupu nové IID v platnost se sejdou s cílem zahájit jednání o zdokonalených praktických ujednáních pro spolupráci a sdílení informací v rámci Smluv v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie; vzhledem k tomu, že tato jednání byla zahájena v listopadu 2016 a dosud probíhají;

T.  vzhledem k tomu, že se ukázalo, že v mezinárodních obchodních dohodách je spolupráce v oblasti regulace klíčovým nástrojem z hlediska úsilí o navázání dialogu o regulaci a soudržnosti mezi obchodními partnery; vzhledem k tomu, že Komise by měla být v tomto procesu i nadále odhodlána dodržovat zásady spravedlivých a rovných podmínek pro všechny zúčastněné subjekty a zajistit nejvyšší možnou míru transparentnosti rozhodovacího procesu;

U.  vzhledem k tomu, že v bodu 46 nové IID tři orgány potvrzují svůj závazek, že budou častěji a při plném dodržování ustanovení interinstitucionální dohody ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů využívat k úpravě stávajících právních předpisů legislativní metodu přepracování;

V.  vzhledem k tomu, že v bodu 48 nové IID se Komise zavázala, že každý rok v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) předloží přehled výsledků, kterých Unie dosáhla ve snaze o zjednodušení právních předpisů, zamezení nadměrné regulaci a snížení administrativní zátěže, a to včetně roční analýzy zátěže; vzhledem k tomu, že výsledky první roční analýzy zátěže byly prezentovány dne 24. října 2017 jako součást pracovního programu Komise na rok 2018;

W.  vzhledem k tomu, že roční analýza zátěže nabízí jedinečnou příležitost ke zjištění a sledování výsledků, kterých EU dosáhla ve snaze zamezit nadměrné regulaci a snížit administrativní zátěž; vzhledem k tomu, že tato analýza představuje skvělou příležitost umožňující prokázat přidanou hodnotu právních předpisů EU a poskytnout občanům EU transparentnost;

X.  vzhledem k tomu, že nová IID vyzývá k interinstitucionální spolupráci v zájmu zjednodušení stávajících právních předpisů Unie a zabránění nadměrné regulaci a administrativnímu zatížení občanů, správních orgánů a podniků; vzhledem k tomu, že Parlament zdůrazňuje, že pokud jde o mezinárodní obchodní dohody, neměly by tyto cíle vést k oslabení norem v oblasti ochrany životního prostředí, veřejného zdraví, zdraví a bezpečnosti při práci, norem Mezinárodní organizace práce nebo práv spotřebitelů;

Y.  vzhledem k tomu, že podle bodu 50 nové IID budou všechny tři orgány plnění nové IID společně a pravidelně monitorovat, a to jak na politické úrovni prostřednictvím každoročních diskusí, tak na odborné úrovni v rámci interinstitucionální koordinační skupiny; vzhledem k tomu, že monitorování na politické úrovni zahrnuje pravidelné diskuse na schůzích Konference předsedů výborů a každoroční hodnotící schůzi na vysoké úrovni; vzhledem k tomu, že byla dále přijata zvláštní monitorovací opatření v souvislosti se společnými prohlášeními o legislativních prioritách EU na rok 2017 a na roky 2018–2019; vzhledem k tomu, že zkušenosti, které výbory dosud získaly, představují navíc velmi cenný nástroj pro hodnocení provádění nové IID; vzhledem k tomu, že Výbor pro právní záležitosti má zvláštní pravomoci v oblasti zdokonalování tvorby právních předpisů a zjednodušování právních předpisů Unie;

Společné závazky a cíle

1.  považuje novou IID za příklad interinstitucionální činnosti, jejímž cílem je zlepšit kvalitu právních předpisů Unie; připomíná, že právní předpisy EU v řadě případů slaďují nebo nahrazují různorodé předpisy 28 členských států, čímž umožňují vzájemný a rovnoprávný přístup na vnitrostátní trhy a celkově snižují administrativní náklady na vytvoření plně funkčního vnitřního trhu;

2.  vítá dosažený pokrok a zkušenosti získané během prvního roku a půl uplatňování nové IID a vybízí orgány, aby nadále usilovaly o uplatňování dohody v plném rozsahu, zejména pokud jde o interinstitucionální jednání o nezávazných kritériích pro uplatňování článků 290 a 291 SFEU, harmonizaci všech základních aktů, které stále odkazují na regulativní postup s kontrolou, interinstitucionální jednání o praktických ujednáních týkajících se spolupráce a sdílení informací o vyjednávání a uzavírání mezinárodních dohod a vytvoření zvláštní společné databáze o aktuálním stavu legislativních návrhů;

3.  připomíná, že cílem nové IID je rozvinout mezi třemi orgány otevřenější a transparentnější vztah, který umožní vydávat vysoce kvalitní právní předpisy v zájmu občanů EU; domnívá se, že přestože je zásada loajální spolupráce mezi orgány zmíněna pouze v bodech 9 a 32 v souvislosti se zvláštními oblastmi, na něž se nová IID vztahuje, je třeba ji dodržovat během celého legislativního cyklu, jakožto jednu ze zásad zakotvených v článku 13 SEU;

Plánování

4.  vítá dohodu tří orgánů na posílení ročního i víceletého plánování Unie v souladu s čl. 17 odst. 1 SEU prostřednictvím strukturovanějšího postupu s přesným harmonogramem; s uspokojením konstatuje, že první interinstitucionální roční plánování podle nové IID proběhlo za aktivní účasti všech tří orgánů, na jejímž základě bylo přijato společné prohlášení o legislativních prioritách EU na rok 2017, jež obsahuje 59 klíčových legislativních návrhů považovaných za prioritu pro rok 2017, a dále společné prohlášení o legislativních prioritách na roky 2018 a 2019, jež obsahuje 31 klíčových legislativních návrhů považovaných za prioritu do konce stávajícího volebního období; v této situaci vítá zejména aktivní zapojení Rady a doufá, že bude pokračovat také v budoucnu, a to i v souvislosti s víceletým plánováním na nové období; domnívá se však, že přednostní zaměření na některé legislativní návrhy, jež bylo dohodnuto ve společných prohlášeních, by nemělo být využíváno k vyvíjení nepřiměřeného tlaku na spolunormotvůrce a větší rychlost by neměla být na úkor legislativní kvality; domnívá se, že je důležité vyhodnotit uplatňování stávající praxe a pravidel pro schvalování společných prohlášení a to, zda je možné zdokonalit jednací řád Parlamentu, pokud jde o jednání o interinstitucionálním plánování, například posílit mandát, který předsedovi poskytují politické skupiny;

5.  domnívá se, že je klíčové, aby během celého procesu přípravy a uplatňování společného prohlášení byly v plném rozsahu konzultovány parlamentní výbory;

6.  zdůrazňuje, že novou IID nejsou dotčeny vzájemné závazky dohodnuté mezi Parlamentem a Komisí v rámcové dohodě z roku 2010; zejména připomíná, že při uplatňování bodů 6–11 nové IID je třeba dodržovat ujednání týkající se harmonogramu pracovního programu Komise uvedená v příloze 4 rámcové dohody z roku 2010;

7.  domnívá se, že při prezentaci svého pracovního programu by Komise měla vedle prvků uvedených v bodu 8 nové IID plánované právní předpisy zdůvodnit s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality a upřesnit jejich evropskou přidanou hodnotu;

8.  vítá zřízení pracovní skupiny Komise pro subsidiaritu, proporcionalitu a scénář „dělat méně, zato efektivněji“, která by měla spolu s interinstitucionální dohodou vést k tomu, aby se zvýšila důvěra občanů, kteří považují zásadu subsidiarity za klíčový aspekt demokratického procesu;

9.  vyzývá Komisi, aby předkládala inkluzivnější, podrobnější a spolehlivější pracovní programy; zejména požaduje, aby pracovní programy Komise jasně uváděly právní povahu každého návrhu spolu s přesným a realistickým harmonogramem; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly nadcházející legislativní návrhy a zejména klíčové legislativní balíčky předkládány v dostatečném předstihu před koncem volebního období, aby tak spolunormotvůrci měli dostatek času plně uplatnit své výsady;

10.  podporuje rozvoj účinných právních předpisů zaměřených na posilování ochrany zaměstnanosti a rozvoj konkurenceschopnosti EU se zvláštním důrazem na malé a střední podniky napříč všemi hospodářskými odvětvími;

11.  vítá skutečnost, že Komise na požadavky Parlamentu na předložení unijních aktů podle článku 225 SFEU reagovala ve většině případů během tříměsíční lhůty uvedené v bodu 10 nové IID; zdůrazňuje však, že Komise nepřijala žádná zvláštní sdělení stanovená v tomto ustanovení; vyzývá Komisi, aby tato zvláštní sdělení přijímala s cílem zajistit plnou transparentnost a poskytnout politickou odpověď na požadavky Parlamentu uvedené v jeho usneseních a také s řádným ohledem na příslušné analýzy Parlamentu týkající se evropské přidané hodnoty a nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu;

12.  zdůrazňuje význam loajální a transparentní spolupráce mezi Parlamentem, Radou a Komisí, která by se měla v praxi projevit tím, že Komise bude skutečně usilovat o to, aby do provádění opatření týkajících se plánování zapojovala na stejné úrovni Parlament i Radu, a připomíná Komisi, že na legislativní a nelegislativní zprávy z vlastního podnětu je povinna bezodkladně reagovat; s politováním konstatuje, že některé zprávy z vlastního podnětu zůstávají bez reakce, a vyzývá Komisi, aby spolunormotvůrcům ve lhůtě tří měsíců poskytovala důvody pro stažení návrhu a rovněž odůvodněnou odpověď na žádosti týkající se legislativních nebo nelegislativních návrhů;

13.  domnívá se, že odstraněním všech odkazů na používání alternativních způsobů regulace v nové IID není dotčen postoj Parlamentu, že „měkké právo“ je třeba uplatňovat jen s největší opatrností a v řádně odůvodněných případech, aniž by byla ohrožena právní jistota a srozumitelnost stávajících právních předpisů, a po konzultaci s Parlamentem(26); je dále znepokojen tím, že nedostatečně jasné hranice pro využívání „měkkého práva“ mohou dokonce vybízet k jeho použití, aniž by existovala, že Parlament bude moci vykonávat kontrolu;

14.  vyzývá Radu a Komisi, aby souhlasily s tím, že alternativní způsoby regulace, pokud jsou skutečně nezbytné, budou uváděny v ročních a víceletých programových dokumentech, aby je normotvůrci mohli řádně identifikovat a podrobit přezkumu;

Nástroje pro zdokonalení tvorby právních předpisů

15.  zdůrazňuje, že posouzení dopadů mohou poskytovat informace, nesmí však nahrazovat politická rozhodnutí nebo nepřiměřeně zpomalovat legislativní proces; zdůrazňuje, že během celého legislativního procesu a ve všech posouzeních dopadů navrhovaných právních předpisů je třeba věnovat zvláštní pozornost potenciálním dopadům na ty zúčastněné subjekty, které mají nejméně příležitostí své obavy tvůrcům politik sdělit, včetně malých a středních podniků, občanské společnosti, odborů a dalších, kteří nemají výhodu v podobě snadného přístupu do jednotlivých orgánů; je přesvědčen, že při posuzování dopadů je nutné se stejnou měrou věnovat zejména sociálním, zdravotním a environmentálním důsledkům a že musí být zhodnocen také dopad na základní práva občanů a rovnost žen a mužů;

16.  připomíná, že malé a střední podniky představují 99 % všech podniků v EU, vytváří 58 % obratu EU a zaměstnávají dvě třetiny celkového počtu pracovníků v soukromém sektoru; dále připomíná, že se Komise v iniciativě „Small Business Act“ zavázala k tomu, že bude při tvorbě politik uplatňovat zásadu „zelenou malým a středním podnikům“, což zahrnuje test dopadů plánovaných právních a správních iniciativ na malé a střední podniky(27); připomíná, že ve svém rozhodnutí ze dne 9. března 2016 o nové IID Parlament uvedl, že znění nové IID nezavazuje dostatečně tři orgány k tomu, aby do svých posouzení dopadů zahrnovaly testy dopadů na malé a střední podniky a na konkurenceschopnost(28); zdůrazňuje, že ve všech fázích legislativního cyklu je třeba zohledňovat a sledovat dopad na konkurenceschopnost a inovace, jakož i potřeby malých a středních podniků, a vyjadřuje uspokojení nad tím, že pokyny Komise ke zlepšování právní úpravy předepisují, že je při veškerém posuzování dopadů nutné věnovat se v případě potřeby potenciálním dopadům na malé a střední podniky a na konkurenceschopnost a systematicky o nich informovat; poukazuje na skutečnost, že posuzování dopadů na malé a střední podniky vykazuje často nedostatky v oblasti kvality a soudržného provádění; vyzývá Komisi, aby zvážila, jak by bylo možné lépe zohledňovat dopad na malé a střední podniky, a má v úmyslu tuto otázku úzce sledovat v nadcházejících letech;

17.  v souvislosti se zdokonalováním tvorby právních předpisů naléhavě žádá Komisi, aby lépe posoudila sociální a environmentální důsledky svých politik a jejich dopad na základní práva občanů a měla přitom na paměti také náklady spojené s neexistencí právních předpisů na evropské úrovni a skutečnost, že analýzy nákladů a přínosů jsou pouze jedním z mnoha kritérií;

18.  znovu žádá, aby byly do všech posouzení dopadů povinně zahrnovány vyvážené analýzy střednědobých až dlouhodobých hospodářských, sociálních, environmentálních a zdravotních dopadů;

19.  vyzývá Komisi, aby posouzení dopadů a následná hodnocení využívala k hodnocení slučitelnosti iniciativ, návrhů či stávajících právních předpisů s cíli udržitelného rozvoje a jejich dopadu na pokrok a plnění těchto cílů;

20.  připomíná, že během jednání se již dále nenavázalo na myšlenku dalšího odborného nezávislého panelu ad hoc uvedenou v původním návrhu nové IID, který předložila Komise; zdůrazňuje, že cílem zřízení tohoto panelu bylo posílit nezávislost, transparentnost a objektivitu posouzení dopadů; připomíná, že v bodu 15 nové IID bylo dohodnuto, že Parlament a Rada, pokud to považují za přiměřené a potřebné, provádějí posouzení dopadů svých vlastních podstatných změn návrhu Komise, jež jsou nezbytně nutná k informovanému a fundovanému rozhodování; připomíná svým výborům, že je důležité tento nástroj využívat vždy, kdy je to zapotřebí;

21.  vítá skutečnost, že nová IID odkazuje na zahrnutí zásad subsidiarity a proporcionality do rozsahu posouzení dopadů; v tomto ohledu zdůrazňuje, že by posouzení dopadů měla vždycky zahrnovat hloubkovou a pečlivou analýzu souladu návrhu se zásadami subsidiarity a proporcionality a upřesňovat jeho evropskou přidanou hodnotu;

22.  konstatuje, že značný počet návrhů Komise nedoprovázela posouzení dopadů a že výbory vyjadřují znepokojení nad skutečností, že kvalita a úroveň podrobností posouzení dopadů se liší, od komplexních až po spíše povrchní; poukazuje na skutečnost, že v první fázi uplatňování nové IID nebyla posouzení dopadů připojena k 20 z 59 návrhů Komise obsažených ve společném prohlášení z roku 2017; připomíná v této souvislosti, že zatímco se v každém případě předpokládá, že by posouzení dopadů měla být připojena k iniciativám, u nichž se očekává významný sociální, hospodářský nebo environmentální dopad, bod 13 IID rovněž uvádí, že by obecně měla být posouzení dopadů připojena i k iniciativám zahrnutým do pracovního programu Komise či do společného prohlášení;

23.  vítá skutečnost, že podle IID je při stanovování legislativního programu třeba zohlednit „evropskou přidanou hodnotu“ každého navrhovaného opatření Unie, jakož i náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu, pokud nejsou na úrovni Unie přijata žádná opatření; poukazuje na skutečnost, že náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu lze odhadovat na 1,75 bilionu EUR ročně, což odpovídá 12 % HDP EU (2016); v této souvislosti oceňuje práci ředitelství pro posuzování dopadů a celoevropského přínosu výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS);

24.  vyzývá Komisi, aby dále objasnila, jakým způsobem hodlá posuzovat náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu – mimo jiné náklady pro výrobce, spotřebitele, pracovníky, správní orgány a životní prostředí způsobené skutečností, že právní předpisy nejsou harmonizovány na úrovni EU, i tím, že rozdílná vnitrostátní pravidla způsobují dodatečné náklady a vedou k tomu, že politiky jsou méně účinné – jak je uvedeno v bodech 10 a 12 nové IID; zdůrazňuje, že toto posouzení by se mělo provádět nejen v případě ustanovení o skončení platnosti, ke konci programu nebo v případě, kdy je plánováno jeho zrušení, ale mělo by být zvažováno také v případech, kdy opatření či právní předpisy na úrovni EU ještě neexistují nebo jsou předmětem přezkumu;

25.  připomíná, že bývalý Výbor pro posuzování dopadů byl nahrazen novým Výborem pro kontrolu regulace, čímž byla posílena jeho nezávislost; připomíná, že musí být zajištěna nezávislost, transparentnost a objektivita Výboru pro kontrolu regulace a jeho činnosti a že členové výboru by neměli podléhat žádné politické kontrole(29); zdůrazňuje, že by Komise měla zajistit, aby byla všechna stanoviska výboru, včetně těch negativních, zveřejňována a zpřístupňována současně s příslušnými posouzeními dopadů; žádá, aby bylo provedeno hodnocení toho, jaký způsobem Výbor pro kontrolu regulace plní svou úlohu dohledu a poskytování objektivního poradenství v souvislosti s posouzeními dopadů;

26.  poukazuje na skutečnost, že ředitelství Parlamentu pro posuzování dopadů a celoevropského přínosu zřízené v rámci jeho správních orgánů pomáhá parlamentním výborům a nabízí jim celou škálu služeb, pro které musí být dostupné dostatečné zdroje, aby se zajistilo, že poslanci a výbory mají k dispozici tu nejlepší možnou podporu; s uspokojením bere na vědomí skutečnost, že Konference předsedů výborů přijala dne 12. září 2017 aktualizovanou verzi „Příručky pro posuzování dopadů – Pokyny pro výbory“;

27.  vyzývá všechny výbory, aby co nejdříve v rámci legislativního procesu přezkoumávaly posouzení dopadů vypracovaná Komisí a analýzu posouzení dopadů ex ante vypracovanou Parlamentem;

28.  připomíná, že podle bodu 14 nové IID Parlament při projednávání legislativních návrhů Komise plně zohlední posouzení dopadů Komise; v této souvislosti připomíná, že parlamentní výbory mohou Komisi vyzvat, aby své posouzení dopadů a zvolené politické řešení představila na schůzi celého výboru, a vyzývá své výbory, aby této příležitosti využívaly pravidelněji, stejně jako možnosti vyžádat si od útvarů Parlamentu první hodnocení posouzení dopadů vypracovaného Komisí; zdůrazňuje však, že tento postup nesmí vést k omezování manévrovacího prostoru, který mají spolunormotvůrci k dispozici;

29.  vítá možnost, aby Komise svá vlastní posouzení dopadů doplňovala v průběhu legislativního procesu; domnívá se, že by bod 16 nové IID měl být vykládán v tom smyslu, že by Komise měla v zásadě na žádost Parlamentu nebo Rady takováto doplňující posouzení dopadů neprodleně poskytnout;

30.  zdůrazňuje význam včasného, veřejného a transparentního zapojení zúčastněných stran a konzultací s nimi, s dostatečnou lhůtou pro smysluplná vyjádření; zdůrazňuje, že je mimořádně důležité, aby tyto veřejné konzultace vedla Komise v přípravné fázi návrhu ve všech úředních jazycích;

31.  připomíná, že podle bodu 17 nové IID o zdokonalení tvorby právních předpisů si „o organizaci posouzení dopadů rozhodne každý z orgánů sám, což se týká i vnitřních organizačních zdrojů a kontroly kvality“;

32.  vítá skutečnost, že v bodu 17 nové IID se všechny tři orgány zavázaly, že si budou vyměňovat informace o osvědčených postupech a metodikách týkajících se posouzení dopadů; domnívá se, že tento postup by, kdykoli to bude možné, měl zahrnovat sdílení nezpracovaných údajů, z nichž vychází posouzení dopadů provedené Komisí, a to zejména pokud se Parlament rozhodne, že posouzení dopadů Komise doplní vlastním příspěvkem; vybízí za tímto účelem útvary všech tří orgánů, aby spolupracovaly v nejvyšší možné míře, a to i pokud jde o společná školení o metodikách posouzení dopadů, a to mimo jiné i s cílem vytvořit v budoucnu společnou interinstitucionální metodiku;

33.  s odkazem na bod 18 nové IID trvá na tom, že je zásadně důležité, aby se „původní posouzení dopadů provedené Komisí a jakákoli další posouzení dopadů uskutečněná během legislativního procesu orgány “ před dokončením legislativního procesu zveřejnila, aby byla zajištěna transparentnost vůči občanům a zúčastněným stranám;

34.  opakuje svůj postoj, že zúčastněné strany, včetně odborů a občanské společnosti, by měly mít možnost účinně se zapojit do postupu posuzování dopadů v co nejranější fázi konzultace, a vyzývá Komisi, aby za tímto účelem systematičtěji využívala přípravné plány a počáteční posouzení dopadů a zveřejňovala je včas, tj. na začátku postupu posuzování dopadů;

35.  vítá závazek Komise, že bude před přijetím návrhu provádět rozsáhlé konzultace, a především podporovat přímou účast malých a středních podniků, občanské společnosti a dalších koncových uživatelů na konzultacích; s uspokojením konstatuje, že revidované pokyny ke zlepšování právní úpravy Komise jdou tímto směrem;

36.  vyzdvihuje nová ustanovení o konzultacích s veřejností a zúčastněnými stranami, které by měly být důležitým nástrojem v přípravné fázi i během celého legislativního procesu;

37.  naléhavě vyzývá Komisi, aby dodržovala závazné lhůty stanovené pro zprávy o provádění a pro přezkum směrnic a nařízení;

38.  zdůrazňuje význam zpětného hodnocení stávajících právních předpisů v souladu se zásadou „nejprve hodnotit“ a doporučuje, aby, kdykoli je to možné, probíhalo formou posouzení dopadů ex post za použití stejné metodiky jako v případě posouzení dopadů ex ante, jež se týkalo téhož právního předpisu, s cílem umožnit lepší vyhodnocení výsledků tohoto předpisu;

39.  vítá bod 22 nové IID, v němž se za účelem podpory postupu hodnocení stávajících právních předpisů všechny tři orgány dohodly, že v právních předpisech budou tam, kde je to vhodné, stanovovány požadavky na podávání zpráv, monitorování a hodnocení a zároveň se bude omezovat nadměrná regulace a administrativní zátěž, a to zejména pro členské státy; bere na vědomí problémy, které souvisejí se shromažďováním údajů v členských státech, pokud jde o výsledky právních předpisů, a vyzývá Komisi a členské státy, aby v tomto směru zvýšily své úsilí;

40.  vítá bod 23 nové IID, v němž všechny tři orgány souhlasí, že budou systematicky zvažovat používání ustanovení o přezkumu v právních předpisech; vyzývá Komisi, aby ve vhodných případech ustanovení o přezkumu zahrnovala do svých návrhů a aby v opačném případě uváděla důvody, proč se od tohoto obecného pravidla odchýlila;

Legislativní nástroje

41.  vítá závazky Komise, pokud jde o rozsah důvodové zprávy, která doprovází každý její legislativní návrh; vyjadřuje zvláštní uspokojení nad tím, že Komise bude rovněž podávat vysvětlení, proč jsou navrhovaná opatření opodstatněná z hlediska zásad subsidiarity a proporcionality; v této souvislosti zdůrazňuje význam posíleného a komplexního posouzení a odůvodnění, pokud jde o soulad s těmito zásadami, jakož i o evropskou přidanou hodnotu navrhovaného opatření;

42.  domnívá se, že je nezbytný soulad mezi důvodovou zprávou a posouzením dopadů, jež se týkají téhož návrhu; vyzývá proto Komisi, aby tento soulad zajistila a aby vysvětlila svou volbu v případě, že se od závěrů posouzení dopadů liší;

43.  upozorňuje na skutečnost, že v bodu 25 nové IID se Komise pouze zavázala „náležitým způsobem zohledňovat rozdíl v povaze a účincích mezi nařízeními a směrnicemi“; znovu opakuje svůj požadavek, aby byla ve snaze uplatňovat přístup nastíněný v Montiho zprávě v legislativních návrzích více využívána nařízení(30), a to v souladu s právními požadavky stanovenými Smlouvami, pokud jde o jejich využívání, s cílem zajistit soudržnost, jednoduchost a právní jistotu v celé Unii;

44.  vítá závazek tří orgánů vyměňovat si názory ohledně změn právního základu, jak se uvádí v bodu 25 nové IID; zdůrazňuje úlohu a odborné znalosti Výboru pro právní záležitosti při ověřování právních základů(31); připomíná postoj Parlamentu, že bude bránit všem pokusům o oslabení legislativních pravomocí Parlamentu prostřednictvím neodůvodněných změn právního základu; vybízí Radu, aby plně dodržovala svůj závazek, že v případě sporu ohledně navrhovaného právního základu povede dialog s Parlamentem, zejména u politicky citlivých spisů;

45.  vyzdvihuje skutečnost, že by se volba právního základu návrhu Komise měla zakládat na objektivních skutečnostech, které podléhají soudnímu přezkumu; zdůrazňuje však právo Parlamentu jako spolunormotvůrce navrhovat změny právního základu na základě svého výkladu Smluv;

Akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty

46.  zdůrazňuje význam zásady zakotvené v bodu 26 nové IID a připomíná, že je v pravomoci normotvůrce, aby rozhodl, zda a v jaké míře budou použity akty v přenesené pravomoci nebo prováděcí akty, a to v mezích stanovenými Smlouvami a s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie(32);

47.  konstatuje, že přenesení pravomocí na Komisi není pouze technickou záležitostí, ale že může zahrnovat i politicky citlivé otázky, které mají pro občany, spotřebitele a podniky EU velký význam;

48.  vítá úsilí Komise dodržet lhůtu uvedenou v bodu 27 nové IID pro návrh na harmonizaci všech základních aktů, jež stále odkazují na regulativní postup s kontrolou; dále se domnívá, že v zásadě by všechny případy, které v minulosti spadaly pod regulativní postup s kontrolou, měly být nyní uvedeny do souladu s článkem 290 SFEU, a tudíž je třeba je přeměnit v akty v přenesené pravomoci(33);

49.  upozorňuje na skutečnost, že zavedení povinnosti pro Komisi, aby při přípravě aktů v přenesené pravomoci systematicky využívala odborníky z členských států, by nemělo znamenat, že příslušný postup bude velmi podobný, či dokonce úplně stejný jako postup, který byl stanoven pro přípravu prováděcích aktů, a to zejména pokud jde o procesní výsady svěřené těmto odborníkům; domnívá se, že výše uvedené skutečnosti mohou rovněž stírat rozdíly mezi těmito dvěma druhy aktů do té míry, že by mohly znamenat de facto znovuobnovení mechanismu postupu projednávání ve výborech, který platil před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost;

50.  vyjadřuje svou nespokojenost nad skutečností, že přes ústupky učiněné Parlamentem se Rada stále velmi zdráhá přijímat akty v přenesené pravomoci, když jsou splněna kritéria podle článku 290 SFEU; připomíná, že v souladu se sedmým bodem odůvodnění nové IID by tato dohoda měla usnadnit jednání v rámci řádného legislativního postupu a zlepšit uplatňování článků 290 a 291 SFEU; poukazuje na skutečnost, že Rada u několika legislativních spisů přesto trvala buď na svěření prováděcích pravomocí podle článku 291 SFEU, nebo na tom, aby byly všechny prvky, jež byly in abstracto způsobilé k přenesení pravomocí či ke svěření prováděcích pravomocí, začleněny do samotného základního aktu; vyjadřuje zklamání nad skutečností, že Komise v těchto případech nehájila své původní návrhy;

51.  je velmi znepokojen skutečností, že se Rada téměř systematicky snaží nahrazovat akty v přenesené pravomoci prováděcími akty; za obzvláště nepřijatelnou pokládá skutečnost, že se Rada pokouší využívat polisabonských úprav právních aktů k tomu, aby regulativní postup s kontrolou nahradila nikoli akty v přenesené pravomoci, nýbrž prováděcími akty;

52.  vítá zahájení interinstitucionálních jednání uvedených v bodu 28 nové IID; potvrzuje svůj postoj týkající se nezávazných kritérií pro uplatňování článků 290 a 291 SFEU uvedený v usnesení Parlamentu ze dne 25. února 2014(34); domnívá se, že by tato kritéria měla být základem pro daná jednání;

53.  připomíná, že politicky významné prvky, jako jsou unijní seznamy nebo rejstříky produktů či látek, by měly zůstávat nedílnou součástí základního právního aktu – případně ve formě příloh –, a měly by být proto upravovány pouze akty v přenesené pravomoci; zdůrazňuje, že v zájmu právní jistoty je třeba vyvarovat se vytváření samostatných seznamů;

54.  má za to, že kritéria pro použití článků 290 a 291 SFEU musí zohledňovat rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, jež byla vydána například ve věci biocidy, ve věci aktu v přenesené pravomoci v souvislosti s nástrojem pro propojení Evropy a ve věci mechanismu vízové vzájemnosti(35);

55.  vítá závazek Komise, že pokud bude v raných fázích přípravy návrhů prováděcích aktů zapotřebí širších odborných znalostí, bude podle potřeby využívat skupin odborníků, cílených konzultací se zúčastněnými stranami a veřejných konzultací; domnívá se, že Parlament by měl být o zahájení každého takového postupu konzultace řádně informován;

56.  s uspokojením bere na vědomí, že Komise v bodu 28 nové IID souhlasila, že zajistí, aby Parlament a Rada měly rovný přístup ke všem informacím o aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech, a dostávaly tak všechny dokumenty současně s odborníky z členských států; vítá skutečnost, že odborníci Parlamentu a Rady budou mít systematický přístup na schůze odborných skupin Komise, na něž jsou zváni odborníci z členských států a jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci; vyzývá Komisi, aby se tímto závazkem skutečně a konzistentně řídila; konstatuje, že se tento přístup již zlepšil;

57.  zdůrazňuje, že je zapotřebí prohloubit neformální spolupráci během fáze přípravy aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů; varuje před tím, aby byl při přípravě aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů opomíjen záměr spolunormotvůrců, tak jak byl vyjádřen v legislativním aktu jako takovém a v rámci jeho cíle; zdůrazňuje význam rejstříku aktů v přenesené pravomoci, který je nyní již v provozu;

58.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise považuje v řadě případů opatření na úrovni 2 navržená všemi třemi orgány pro finanční služby (ESAME, EBA a EIOPA) za přijatá beze změn, čímž se krátí doba na přezkum, která je Parlamentu k dispozici v případě zavádění zásadních změn či značného počtu změn;

59.  vítá rychlý pokrok, jehož bylo dosaženo na interinstitucionální úrovni při vytváření společného rejstříku aktů v přenesené pravomoci, a vítá jeho oficiální spuštění dne 12. prosince 2017;

60.  s potěšením konstatuje, že bude moci využívat dobře strukturovaný a uživatelsky vstřícný rejstřík aktů v přenesené pravomoci, který byl na žádost Parlamentu zveřejněn dne 12. prosince 2017;

61.  konstatuje, že zdokonalením legislativních postupů na úrovni EU a včasnou a hlubší interinstitucionální spoluprací by se mohlo dosáhnout důslednějšího a harmonizovanějšího uplatňování práva EU;

Transparentnost a koordinace legislativního procesu

62.  vítá skutečnost, že podle bodu 32 nové IID mají Parlament a Rada jakožto společní normotvůrci vykonávat své pravomoci za rovných podmínek a Komise musí plnit svou úlohu zprostředkovatele tím, že k oběma normotvorným složkám přistupuje stejně; připomíná, že tato zásada je již zakotvena v Lisabonské smlouvě; žádá proto Komisi, aby zpřístupňovala a, je-li to možné, zveřejňovala veškeré relevantní dokumenty související s legislativními návrhy, včetně pracovních dokumentů, a poskytovala je oběma normotvůrcům ve stejnou dobu;

63.  vyjadřuje politování nad tím, že body 33 a 34 nové IID dosud nevedly ke zlepšení toku informací od Rady, zejména s ohledem na zjevný a obecně rozšířený nedostatek informací o otázkách vznesených členskými státy v rámci Rady a neexistenci systematického přístupu, který by usnadňoval vzájemnou výměnu názorů a informací; se znepokojením konstatuje, že tok informací se mezi jednotlivými předsednictvími obvykle značně liší a liší se i mezi útvary generálního sekretariátu Rady; zdůrazňuje asymetrický přístup společných normotvůrců k informacím, neboť Rada se může účastnit schůzí parlamentních výborů, ale zástupci Parlamentu nejsou zváni na schůze pracovních skupin Rady; domnívá se tudíž, že je žádoucí zavést soudržný transparentní přístup; navrhuje, aby byly schůze a zasedání Rady zásadně veřejné, jako je tomu v Parlamentu;

64.  požaduje, aby byly plně uplatňovány body 33 a 34 nové IID; zejména žádá Radu, aby byly pořady jednání, pracovní dokumenty a návrhy předsednictví pracovních skupin a Výboru stálých zástupců vlád členských států (Coreper) předávány Parlamentu pravidelně a strukturovaně, aby oba společní normotvůrci měli obdobnou úroveň informací; domnívá se, že body 33 a 34 nové IID je třeba vykládat v tom smyslu, že vedle neformálních výměn názorů může být Parlament vyzván, aby vyslal svého zástupce na schůze pracovních skupin Rady a Coreperu;

65.  zdůrazňuje, že ve smyslu bodů 35 a 36 nové IID může být synchronizace a urychlení legislativního procesu dosaženo pouze tehdy, pokud bude současně zajištěno plné respektování pravomocí každého z orgánů; domnívá se proto, že  synchronizace ani urychlování nemůže za žádných okolností vést k tomu, aby jiné orgány Parlamentu nařizovaly dodržování určitého harmonogramu;

66.  naléhavě žádá, aby bylo zintenzivněno úsilí o vytvoření zvláštní společné databáze o aktuálním stavu legislativních návrhů uvedených v bodu 39 nové IID; připomíná, že tato databáze by měla obsahovat informace o všech fázích legislativního procesu s cílem umožnit jeho sledovatelnost; navrhuje, že by měla rovněž obsahovat informace o postupu posouzení dopadů;

67.  připomíná třem orgánům EU, že je třeba dosáhnout dalšího pokroku při vytváření zvláštní společné databáze o aktuálním stavu legislativních návrhů;

68.  navrhuje, aby se Rada a Parlament scházely nejméně jednou v průběhu postupu konzultace, aby tak Parlament mohl předložit a zdůvodnit přijaté změny a aby Rada mohla ke každému z nich zaujmout postoj; navrhuje, aby Rada v každém případě předkládala písemnou odpověď;

69.  navrhuje, aby Parlament vypracoval kvantitativní studii o účinnosti postupu konzultace;

70.  naléhavě vyzývá Komisi, aby dodržovala harmonogram stanovený v nařízení o evropských orgánech dohledu při rozhodování o tom, zda schválí, pozmění nebo neschválí návrhy technických norem, a aby přinejmenším oficiálně informovala společného normotvůrce s dostatečným předstihem v případě, že výjimečně nebude schopna tento harmonogram dodržet, a zároveň uvedla důvody, které k tomu vedly; zdůrazňuje, že Komise v poslední době tuto povinnost v řadě případů nedodržela; připomíná Komisi, že postupy, jejichž prostřednictvím Parlament prohlašuje, že proti aktu nevysloví námitku, nejsou zamýšleny k tomu, aby se jimi kompenzovala zpoždění, k nimž dojde na straně Komise, a že tyto postupy mají významný dopad na dobu, kterou má Parlament k dispozici pro výkon svého práva dohledu;

71.  vítá skutečnost, že interinstitucionální jednání uvedená v bodu 40 nové IID byla zahájena v listopadu 2016; s politováním bere na vědomí, že po více než roce diskusí, třech kolech jednání na politické úrovni a řadě zasedání na technické úrovni nebylo zatím dosaženo dohody navzdory jasné a ustálené judikatuře; připomíná pokrok, který byl dosud učiněn, a rozhodně trvá na tom, aby tato jednání byla dokončena ještě za bulharského předsednictví;

72.  vítá písemné brífinky poskytované Komisí před mezinárodními konferencemi a každodenní ústní brífinky, jež předsednictví Rady a Komise pořádají v průběhu těchto konferencí;

73.  lituje toho, že se Parlament nesmí účastnit jako pozorovatel koordinačních schůzek EU během mezinárodních konferencí;

74.  připomíná Radě a Komisi, že praktická opatření v souvislosti s mezinárodními dohodami musejí být v souladu se Smlouvami, zejména s čl. 218 odst. 10 SFEU, a musí zohledňovat rozhodnutí Soudního dvora EU, jako např. rozhodnutí ve věci Tanzanie a ve věci Mauricius(36);

75.  vyzývá ostatní orgány, aby dodržovaly Smlouvy a nařízení a řídily se příslušnou judikaturou s cílem zajistit, aby byl Parlament:

76.  domnívá se, že je nezbytně nutné ve všech oblastech respektovat dlouhou dobu zavedený postup spočívající v tom, že se předtím, než se začnou prozatímně uplatňovat obchodní a investiční ustanovení politicky důležitých dohod, vyčkává na souhlas Parlamentu, k čemuž se ve svém slyšení dne 29. září 2014 zavázala i komisařka Malmströmová; vyzývá Radu, Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby i nadále tuto praxi rozšiřovaly na všechny mezinárodní dohody;

77.  konstatuje, že Parlament je připraven znovu se obrátit na Soudní dvůr EU, aby zajistil dodržování práv Parlamentu, pokud v blízké budoucnosti nebude dosaženo přesvědčivého pokroku v jednáních o bodu 40 nové IID;

78.  připomíná, že každý z orgánů by si měl být vědom toho, že jeho odpovědnost coby normotvůrce nekončí v okamžiku, kdy jsou mezinárodní dohody uzavřeny; zdůrazňuje, že je třeba bedlivě sledovat provádění dohod a nadále usilovat o zajištění toho, aby sloužily svému cíli; vyzývá orgány, aby rozšířily osvědčené postupy a přístup založený na spolupráci i na provádění a hodnocení jednotlivých fází mezinárodních dohod;

79.  konstatuje, že posouzení dopadů, včetně analýzy situace v oblasti lidských práv, může být důležitým nástrojem při jednáních o obchodních a investičních dohodách, který pomůže smluvním stranám dodržovat jejich závazky v oblasti lidských práv, a připomíná závazný charakter dohod, jako je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

80.  vyzývá Komisi a Radu, aby pokud jde o přijetí směrnic pro jednání, jednání, výběr právního základu návrhů, které mají být podepsány a uzavřeny, a zejména podpis a uzavírání mezinárodních obchodních dohod Radou, plně respektovaly rozdělení pravomocí mezi EU a její členské státy, jak lze vyvodit z posudku Soudního dvora EU 2/15 ze dne 16. května 2017;

81.  vyzývá evropské zástupce, aby věnovali zvláštní pozornost souladu mezinárodních standardů či požadavků s přijatými závaznými právními předpisy EU;

82.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila dokumenty zachycující její postoj v mezinárodních organizacích, které stanovují normy ve finanční, peněžní a regulační oblasti, zejména pokud jde o Basilejský výbor pro bankovní dohled; požaduje, aby byl Parlament plně informován ve všech fázích utváření mezinárodních norem, které mohou mít vliv na právo EU;

83.  vyzývá, aby byl v souladu se svou zprávou ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí zaveden a formalizován „finanční dialog“ o přijímání a soudržnosti evropských postojů před velkými jednáními na mezinárodní úrovni(37); zdůrazňuje, že tyto postoje by měly být předem projednávány a známy na základě podrobných pokynů, které by mohla doplňovat předjímající usnesení s doporučeními, a že je třeba zajistit vhodné následné kroky, přičemž Komise by měla pravidelně předkládat zprávy o provádění těchto pokynů;

84.  připomíná své prohlášení ze dne 15. března 2018 o umístění sídla Evropské agentury pro léčivé přípravky(38), v němž vyjádřil politování nad tím, že jeho úloha a práva jako společného normotvůrce rovnoprávného s Radou nebyly řádně zohledněny;

85.  uznává mandát, který dne 6. prosince 2017 přijal Coreper, když se dohodl na postoji Rady k návrhu Komise týkajícímu se povinného rejstříku transparentnosti; vyzývá všechny strany, aby ukončily jednání v duchu řádné spolupráce s cílem zlepšit transparentnost legislativního procesu;

86.  připomíná rozsudek De Capitani(39), který znovu potvrzuje, že zásady veřejnosti a transparentnosti náleží k legislativnímu procesu EU a že nelze dodržovat obecnou domněnku nezveřejňování legislativních dokumentů, včetně dokumentů trialogů;

Provádění a uplatňování právních předpisů Unie

87.  zdůrazňuje význam zásady stanovené v bodu 43 nové IID, že pokud se členské státy při provádění směrnic ve vnitrostátním právu rozhodnou přidat další prvky, které s těmito právními předpisy Unie nijak nesouvisejí, mělo by být možné je rozpoznat buď prostřednictvím prováděcího aktu nebo aktů, nebo prostřednictvím souvisejících dokumentů; konstatuje, že tyto informace dosud často chybí; vyzývá Komisi a členské státy, aby jednaly společně a jednotně s cílem řešit nedostatečnou transparentnost a jiné problémy související s překračováním norem vyžadovaných právními předpisy EU (tzv. „gold-plating“(40));

88.  zastává názor, že při uplatňování a provádění aktů EU ve vnitrostátním právu je třeba jasně rozlišovat mezi případy, kdy členské státy zavádějí další administrativní požadavky, které nesouvisejí s právními předpisy EU (tzv. „gold plating“), a případy stanovování vyšších standardů, které přesahují rámec minimálních norem EU v oblastech ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele, zdravotní péče a bezpečnosti potravin;

89.  domnívá se, že v zájmu omezení problémů souvisejících s tzv. „gold-platingem“ by se tyto tři orgány měly zavázat k přijímání právních předpisů EU, které budou jasné, snadno proveditelné ve vnitrostátním právu a budou mít zvláštní evropskou přidanou hodnotu; připomíná, že je sice třeba vyhnout se další zbytečné administrativní zátěži, tato snaha by však neměla členským státům bránit v zachování nebo přijímání ambicióznějších opatření a přijímání přísnějších sociálních a environmentálních norem a norem na ochranu spotřebitele v případech, kdy jsou právními předpisy Unie stanoveny pouze minimální normy;

90.  vyzývá členské státy, aby při provádění právních předpisů EU pokud možno nevytvářely další administrativní požadavky a aby tyto dodatečné požadavky označily v prováděcím aktu či v souvisejících dokumentech, jak požaduje bod 43 interinstitucionální dohody;

91.  připomíná, že podle bodu 44 IID by členské státy měly spolupracovat s Komisí, pokud jde o získávání informací a údajů potřebných k monitorování a hodnocení způsobu, jakým je prováděno právo Unie; vyzývá proto členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření pro dodržení svých závazků, mimo jiné tím, že budou poskytovat srovnávací tabulky s jasnými a přesnými informacemi o vnitrostátních opatřeních, kterými se směrnice provádějí do vnitrostátního právního řádu, jak bylo dohodnuto ve společném politickém prohlášení členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech a ve společném politickém prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 27. října 2011 o informativních dokumentech;

92.  domnívá se, že závazek přijatý Komisí v souladu s bodem 45 nové IID by měl být vykládán v tom smyslu, že – s náležitým zřetelem na předpisy v oblasti důvěrnosti – se podstatně zlepší přístup Parlamentu k informacím týkajícím se postupu předcházejícímu řízení o nesplnění povinnosti a vlastního řízení; opakuje v této souvislosti svůj dlouhodobý požadavek adresovaný Komisi, pokud jde o informace, na které má Parlament právo(41);

93.  opakovaně oceňuje mechanismus pro řešení problémů EU Pilot jakožto neformálnější, ale přesto efektivní způsob, jak zajistit dodržování práva Unie ze strany členských států(42); nesouhlasí s vyjádřením Komise, že bude systematicky zahajovat řízení o nesplnění povinnosti, aniž by se nadále spoléhala na tento mechanismus(43);

94.  připomíná, že členové Komise mají povinnost respektovat legislativní výsady poslanců Evropského parlamentu; domnívá se, že musejí Parlamentu poskytnout veškeré nezávisle vypracované studie, na jejichž základě bylo jejich rozhodnutí přijato a že současně musejí zveřejnit ty ze studií, které jsou v rozporu s jejich závěry;

95.  lituje toho, že nejsou ve stejnou dobu k dispozici všechny překlady legislativních návrhů, což zdržuje legislativní proces;

96.  zdůrazňuje, že pro účinné uplatňování právních předpisů EU je nezbytné zajistit, aby postupy jimi zavedené odpovídaly základnímu účelu vlastního právního předpisu a zejména konečnému cíli ochrany životního prostředí, pokud jde o zajištění vysokého stupně této ochrany;

97.  uznává, že práce Petičního výboru je důležitá, neboť posuzuje kvalitu tvorby právních předpisů EU s ohledem na jejich skutečné provádění a může posloužit jako základ pro zdokonalení legislativních textů a postupů; poukazuje v této souvislosti na důležitost skutečné interinstitucionální spolupráce s Komisí, pokud jde o zajištění řádného přezkoumání petic;

Zjednodušování

98.  vítá závazek uvedený v bodu 46 nové IID týkající se častějšího využívání legislativní metody přepracování právních aktů; znovu opakuje, že tato metoda by měla představovat řádný legislativní postup, neboť se jedná o neocenitelný nástroj ke zjednodušení(44); domnívá se však, že v případě úplného přepracování politiky by Komise namísto použití metody přepracování měla předložit návrh na zcela nový právní akt, kterým se zruší stávající právní předpisy, aby tak společní normotvůrci mohli vést skutečné a rozsáhlé politické diskuse a aby byly plně zachovány jejich výsady zakotvené ve Smlouvách;

99.  připomíná, že při posuzování nadměrné regulace a administrativní zátěže podle bodů 47 a 48 nové IID mezi třemi orgány a při zkoumání možných cílů pro snížení zátěže a nákladů pro správní orgány a podniky, včetně malých a středních podniků, může vhodné zdokonalení tvorby právních předpisů případně znamenat rovněž zvýšení počtu právních předpisů EU, zejména v případě harmonizace rozdílů mezi legislativou členských států, vzhledem k přínosu legislativních opatření a důsledků nečinnosti na úrovni EU v sociální oblasti, v oblasti životního prostředí a ochrany spotřebitele a aniž by byla dotčena možnost členských států uplatňovat vyšší standardy, pokud právo EU definuje pouze minimální normy; připomíná dále, že podle horizontálního sociálního ustanovení zakotveného v článku 9 SFEU musí Unie pečlivě přihlížet k dopadu právních předpisů EU na sociální normy a zaměstnanost a musí tyto otázky náležitě konzultovat se sociálními subjekty, zejména odbory, spotřebiteli a zástupci zájmů zranitelných skupin, s ohledem na nezávislost sociálních partnerů a dohody, které mohou uzavírat podle článku 155 SFEU; zdůrazňuje proto, že snížení administrativní zátěže neznamená nutně deregulaci a že v žádném případě nesmí ohrožovat základní práva a normy v oblasti životního prostředí, sociální, pracovní, zdravotní a bezpečnostní normy, standardy ochrany spotřebitelů, genderové rovnosti nebo dobrých životních podmínek zvířat, včetně souvisejících požadavků na poskytování informací, a nesmí proto být na úkor práv pracovníků – bez ohledu na velikost podniku –, nebo vést ke zvýšení počtu nejistých pracovních smluv;

100.  vítá první roční analýzu zátěže, kterou Komise uskutečnila v souvislosti se zjednodušováním právních předpisů EU a pro kterou provedla bleskový průzkum Eurobarometr ohledně toho, jak podniky vnímají regulaci, přičemž oslovila více než 10 000 podniků ve všech 28 členských státech, především malé a střední podniky, a zohlednila rozložení podniků v EU; poukazuje na zjištění průzkumu, který potvrdil, že je i nadále vhodné se zaměřovat na snižování zbytečných nákladů, a zjistil, že vnímání podniků ovlivňuje komplexní souhra různých faktorů, což může být rovněž způsobeno rozdíly ve vnitrostátních správních a právních prostředích, pokud jde o provádění právních předpisů; připomíná, že toto vnímání může být rovněž ovlivněno tzv. „gold-platingem“ a dokonce i nepřesným zpravodajstvím; domnívá se, že každoroční přezkum zátěže je sice důležitým nástrojem pro zjištění problémů při provádění a uplatňování právních předpisů EU, ale nesmí vést ke vzniku domněnky, že regulace by ze své podstaty měla za následek nepřiměřenou administrativní zátěž; souhlasí s Komisí, že jediný způsob, jak konkrétně určit, co může být skutečně zjednodušeno, zefektivněno nebo zrušeno, je zjistit názory všech zúčastněných stran, včetně těch, které mají nejslabší zastoupení, na konkrétní právní předpisy nebo různé právní předpisy, které se vztahují na určité odvětví; vyzývá Komisi, aby roční analýzy zátěže zdokonalila, a to na základě ponaučení z první analýzy, aby uplatňovala transparentní a ověřitelné metody shromažďování údajů, zohledňovala zvláště potřeby malých a středních podniků a aby se zaměřovala jak na skutečnou, tak na vnímanou zátěž;

101.  bere rovněž na vědomí výsledek posouzení proveditelnosti vypracovaného Komisí, podle kterého je třeba stanovovat cíle pro snižování zátěže v konkrétních odvětvích, aniž by to bylo na úkor účelu právních předpisů; vyzývá Komisi, aby pružným, avšak fakticky podloženým a spolehlivým způsobem stanovila pro jednotlivé iniciativy cíle v oblasti snižování zátěže, a důkladně přitom konzultovala se zúčastněnými stranami, jak je tomu již v rámci programu REFIT;

102.  zdůrazňuje, že norma EU nahrazuje zpravidla 28 vnitrostátních norem, což posiluje jednotný trh a omezuje byrokracii;

103.  zdůrazňuje, že je třeba zabránit nadbytečné byrokracii a zohledňovat souvislost mezi velikostí podniků a prostředky, které jsou zapotřebí ke splnění vyžadovaných povinností;

Plnění a monitorování nové IID

104.  konstatuje, že Konference předsedů bude dostávat pravidelnou zprávu připravovanou předsedou, která nastíní aktuální stav provádění, a to jak na interní, tak na interinstitucionální úrovni; domnívá se, že tato zpráva by měla náležitě zohlednit posouzení provedené Konferencí předsedů výborů na základě zkušeností různých výborů, zejména Výboru pro právní záležitosti jakožto výboru příslušného pro zdokonalování tvorby právních předpisů a zjednodušování práva Unie(45);

105.  vítá první výroční interinstitucionální hodnotící zasedání na vysoké politické úrovni o uplatňování IID, které se konalo dne 12. prosince 2017; vyzývá Konferenci předsedů výborů, aby Konferenci předsedů poskytla případné doporučení, které považuje za vhodné k uplatňování nové IID;

o
o   o

106.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1. (2) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47. (3) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (4) Úř. věst. C 102, 4.4.1996, s. 2. (5) Úř. věst. C 73, 17.3.1999, s. 1. (6) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1. (7) Úř. věst. C 145, 30.6.2007, s. 5. (8) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 15. (9) Úř. věst. C 484, 24.12.2016, s. 7. (10) Úř. věst. C 446, 29.12.2017, s. 1. (11) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. března 2014, Evropská komise v. Evropský parlament a Rada Evropské unie, věc C-427/12, ECLI:EU:C:2014:170; rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2015, Evropská komise v. Evropský parlament a Rada Evropské unie, věc C-88/14, ECLI:EU:C:2015:499; rozsudek Soudního dvora ze dne 17. března 2016, Evropský parlament v. Evropská komise, C-286/14, ECLI:EU:C:2016:183; rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. června 2016, Parlament v. Rada, věc C-263/14, ECLI:EU:C:2016:435; rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. června 2014, Parlament v. Rada, věc C-658/11, ECLI:EU:C:2014:2025. (12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0484. (13) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 39. (14) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 116. (15) Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 91. (16) Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 53. (17) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 11. (18) Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 14. (19) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 117. (20) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 87. (21) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 31. (22) Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 91. (23) Viz příloha II rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 2016 o uzavření interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí. (24) 1 Čl. 6 odst. 2 rozhodnutí předsedy Evropské komise ze dne 19. května 2015 o zřízení nezávislého regulačního kontrolního výboru (C(2015)3263). (25) Viz COM(2016)0798 a COM(2016)0799. (26) Viz bod 47 usnesení Parlamentu ze dne 9. září 2010 o zlepšení tvorby právních předpisů – 15. roční zpráva Evropské komise v souladu s článkem 9 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality (Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 66). (27) Viz bod 16 usnesení Parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o revizi pokynů Komise k posouzení dopadů právních předpisů a úloze testu dopadů na malé a střední podniky. (28) Viz bod 4 rozhodnutí Parlamentu ze dne 9. března 2016 o uzavření interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí. (29) Viz bod 12 výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 a bod 6 výše uvedené rozhodnutí Parlamentu ze dne 9. března 2016. (30) Viz bod 5 usnesení Parlamentu ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci. (31) Viz jednací řád Evropského parlamentu, příloha V bod XVI.1. (32) Viz bod odůvodnění D výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 25. února 2014 o opatřeních v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států. (33) Viz bod 6 výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 25. února 2014 o opatřeních v návaznosti na převod legislativních pravomocí a kontrolu výkonu prováděcích pravomocí Komisí ze strany členských států. (34) Tamtéž, bod 1. (35) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. března 2014, Evropská komise v. Evropský parlament a Rada Evropské unie, uvedený výše; rozsudek Soudního dvora ze dne 17. března 2016, Evropský parlament v. Evropská komise, uvedený výše; rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. června 2016, Evropský parlament v. Rada, uvedený výše. (36) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. června 2016 – Evropský parlament v. Rada uvedený výše; rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. června 2014 – Evropský parlament v. Rada uvedený výše. (37) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 76. (38) Viz Přijaté texty, P8_TA(2018)0086. (39) Rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 22. března 2018, De Capitani v. Evropský parlament, věc T-540/15, ECLI:EU:T:2018:167. (40) Viz bod 7 usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. listopadu 2012 o dvacáté osmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2010) (Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 73). (41) Viz body 21 a 22 usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. února 2014 o dvacáté deváté výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011). (42) Viz bod 16 usnesení Parlamentu ze dne 6. října 2016 o kontrole uplatňování práva Unie: Výroční zpráva za rok 2014 (Přijaté texty, P8_TA(2016)0385). (43) Viz bod 2 sdělení Komise s názvem „Právo EU: Lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ uvedené výše, (viz strana 12 v Úř. věst. C 18, 19.1.2017). (44) Viz bod 41 usnesení Parlamentu ze dne 14. září 2011 uvedeného výše. (45) Viz jednací řád Evropského parlamentu, příloha V bod XVI odst. 3.