Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0230 – C8-0161/2018),

–  s ohledem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006(1) (dále jen „nařízení o EFG“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3) (dále jen „IID ze dne 2. prosince 2013“), a zejména na článek 13 této dohody,

–  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

–  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0210/2018),

A.  vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie pracovníkům, kteří přišli o zaměstnání, by měla být dynamická a měla by se poskytovat co nejrychleji a co nejúčinněji;

C.  vzhledem k tomu, že Francie předložila žádost EGF/2017/009 FR/Air France o finanční příspěvek z EFG v důsledku propuštění 1 858 osob v hospodářském odvětví, které je v rámci klasifikace NACE Revize 2 řazeno do oddílu 51 (letecká doprava), ve francouzských regionech úrovně NUTS 2 Île-de-France (FR10) a Provence-Alpes-Côte d'Azur (FR82);

D.  vzhledem k tomu, že je zásadně důležité podporovat letecké společnosti z Unie, neboť tržní podíl Unie v odvětví mezinárodní letecké dopravy klesá;

E.  vzhledem k tomu, že žádost odpovídá kritériím pro pomoc stanoveným v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, tedy že během referenčního období v délce čtyř měsíců musí být v jednom podniku v jednom členském státě propuštěno nejméně 500 pracovníků, včetně pracovníků propuštěných dodavateli uvedeného podniku a výrobci, kteří jsou jeho odběrateli, anebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost;

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení o EFG byly splněny, a Francie má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 9 894 483 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů, které činí 16 490 805 EUR a zahrnují výdaje na individualizované služby ve výši 16 410 805 EUR a výdaje na přípravné, řídící, informační a propagační, kontrolní a vykazovací činnosti ve výši 80 000 EUR;

2.  konstatuje, že francouzské orgány podaly žádost dne 23. října 2017 a že poté, co Francie poskytla další informace, dokončila Komise své posouzení dne 23. dubna 2018 a tentýž den o tom informovala Parlament;

3.  konstatuje, že Francie začala poskytovat individualizované služby cílovým příjemcům dne 19. května 2015, a že období způsobilosti pro finanční příspěvek z EFG tedy bude od 19. května 2015 do 23. října 2019;

4.  připomíná, že se jedná o druhou žádost Francie o finanční příspěvek z EFG v souvislosti s propouštěním ve společnosti Air France a třetí žádost týkající se odvětví letecké dopravy, přičemž předchozí žádosti EGF/2013/014 FR/Air France z roku 2013 a EGF/2015/004 IT Alitalia z roku 2015 byly posouzeny kladně(4);

5.  připomíná, že finanční příspěvek z EFG je zaměřen na propuštěné pracovníky, kterým má pomoci s hledáním jiného zaměstnání, a nejedná se o finanční podporu podnikům;

6.  konstatuje, že Francie argumentuje tím, že propouštění souvisí s významnými změnami ve struktuře světového obchodu způsobenými globalizací, konkrétně se závažnými hospodářskými problémy v odvětví mezinárodní letecké dopravy, a především pak s poklesem tržního podílu Unie, k němuž došlo z důvodu pozoruhodného růstu tří velkých leteckých společností zemí Perského zálivu, které jsou příjemci státní podpory a dotací a podléhají, na rozdíl od společností z Unie, méně přísným sociálním a environmentálním předpisům;

7.  vyjadřuje politování nad vysokými dotacemi a státní podporou poskytovanými společnostem Emirates, Qatar Airways a Etihad Airways, které díky nim masivně posilují své kapacity a oslabují postavení evropských leteckých uzlů, včetně pařížského letiště Charlese de Gaulla;

8.  připomíná, že Komise dne 8. června 2017 přijala návrh nařízení o ochraně hospodářské soutěže v letecké dopravě(5), jehož cílem je zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi leteckými dopravci z Unie a ze třetích zemí a zajistit tak podmínky vedoucí k vysoké konektivitě; konstatuje, že Parlament a Rada zřejmě začnou tento legislativní návrh projednávat na podzim roku 2018;

9.  připomíná, že propouštění ze společnosti Air France pravděpodobně těžce dolehne na místní ekonomiku, která se potýká s problémy souvisejícími s dlouhodobou nezaměstnaností a hledáním zaměstnání pro osoby starší 50 let;

10.  vyzývá společnost Air France, aby zajistila potřebný kvalitní sociální dialog;

11.  konstatuje, že žádost se týká 1 858 pracovníků propuštěných společností Air France, z nichž 76,2 % bylo propuštěno v regionu Ile-de-France a většina je ve věku od 55 do 64 let; uznává, že je důležité přijmout aktivní opatření na trhu práce spolufinancovaná z EFG, která by zlepšila šanci na opětovné začlenění na trh práce; dále poznamenává, že žádný z propuštěných pracovníků nebyl z věkové skupiny 25–29 let ani nad 64 let;

12.  konstatuje, že Francie plánuje pět typů opatření pro propuštěné pracovníky, jichž se tato žádost týká:

13.  vítá skutečnost, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb byl vypracován po konzultaci se zástupci cílových příjemců a se sociálními partnery, a vítá dohody mezi společností Air France, odborovými svazy a ústřední radou podniku, díky kterým se ve všech případech jednalo o dobrovolné odchody;

14.  konstatuje, že personalizované služby spolufinancované z EFG jsou určeny pracovníkům, kteří v době svého dobrovolného odchodu nemají přesné představy o svém dalším zaměstnání a přejí si využít rekvalifikační opatření, poradenství, mentorování nebo pomoc se zahájením podnikání či s převzetím již existujícího podniku;

15.  uznává, že podle francouzského zákoníku práce musí společnost s více než tisíci zaměstnanci navrhnout opatření a že žádost o prostředky z EFG nezahrnuje žádné příspěvky po dobu prvních čtyř měsíců rekvalifikační dovolené, což odpovídá minimální době stanovené francouzským zákonem;

16.  konstatuje, že opatření na podporu příjmu tvoří nejvýše 35 % celkového balíčku individualizovaných opatření, jak je stanoveno v nařízení o EFG, a že tato opatření jsou podmíněna aktivním zapojením cílových příjemců do hledání zaměstnání nebo odborné přípravy;

17.  připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb měla předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by se slučovat s posunem vstříc udržitelnému hospodářství, jež účinně využívá zdroje;

18.  zdůrazňuje, že francouzské orgány potvrdily, že na způsobilá opatření není čerpána podpora z jiných fondů či finančních nástrojů Unie;

19.  opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou podle vnitrostátního práva nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

20.  vyzývá Komisi, aby důrazně vyzvala vnitrostátní orgány, aby ve svých budoucích návrzích poskytly podrobnější údaje o odvětvích, která mají vyhlídky na růst, a proto lze očekávat, že budou přijímat nové pracovníky, a aby shromažďovaly podložené údaje o účincích financování z EFG, a to i na kvalitu pracovních míst a míru opětovného začleňování na trh práce díky EFG; dále vyzývá Komisi, aby sledovala provádění EFG a informovala o něm Parlament;

21.  znovu apeluje na Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti ke všem dokumentům souvisejícím s žádostmi o pomoc z EFG;

22.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

23.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1. (4) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/44 ze dne 17. prosince 2014 o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2013/014 FR/Air France, Francie) (Úř. věst. L 8, 14.1.2015, s. 18). (5) COM(2017)0289.

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v návaznosti na žádost Francie – EGF/2017/009 FR Air France

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2018/1093.)