Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o rámci budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím (2018/2573(RSP))

P8_TA(2018)0069 B8-0135/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000 (dále jen „Listina“), která byla vyhlášena dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku a vstoupila v platnost společně s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2017 o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie(1), a na své usnesení ze dne 3. října 2017(2) a ze dne 13. prosince 2017(3) o stavu jednání se Spojeným královstvím,

–  s ohledem na pokyny Evropské rady (článek 50) ze dne 29. dubna 2017 v návaznosti na oznámení Spojeného království podle článku 50 SEU a na přílohu k rozhodnutí Rady ze dne 22. května 2017, která obsahuje směrnice pro sjednání dohody se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o podmínkách jeho vystoupení z Evropské unie,

–  s ohledem na společnou zprávu vyjednavačů Evropské unie a vlády Spojeného království ze dne 8. prosince 2017 o pokroku v první fázi jednání podle článku 50 SEU o spořádaném vystoupení Spojeného království z Evropské unie a na návrh dohody o vystoupení, který dne 28. února 2018 předložila Komise,

–  s ohledem na pokyny Evropské rady (článek 50) ze dne 15. prosince 2017 a na přílohu k rozhodnutí Rady ze dne 29. ledna 2018, kterým se doplňuje rozhodnutí Rady ze dne 22. května 2017 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o dohodě o podmínkách jeho vystoupení z Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že účelem jednání mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU) je zajistit spořádané vystoupení Spojeného království z EU;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 50 SEU musí dohoda o podmínkách vystoupení Spojeného království přihlížet k rámci jeho budoucích vztahů s Unií;

C.  vzhledem k tomu, že od prosince 2017 se podařilo dosáhnout dostatečného pokroku v jednání o otázkách rozluky, takže je nyní vhodné začít jednat o rámci budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím, bude-li ovšem dosaženo srovnatelného pokroku v jednáních o návrhu dohody o vystoupení, který předložila Komise;

D.  vzhledem k tomu, že tato jednání budou moci začít poté, co orgány EU dají hlavnímu vyjednavači EU mandát k jejich zahájení;

E.  vzhledem k tomu, že dohoda o rámci budoucích vztahů bude chápána jako nedílná součást celkového ujednání o vystoupení a bude faktorem při rozhodování Evropského parlamentu o udělení souhlasu;

F.  vzhledem k tomu, že je v zájmu všech stran, aby rámec budoucích vztahů byl definován co nejpodrobněji;

G.  vzhledem k tomu, že Spojené království se po vystoupení stane třetí zemí, ať bude dohoda o rámci jeho budoucích vztahů s EU jakákoli;

H.  vzhledem k tomu, že kromě informací obsažených s oznámení Spojeného království ze dne 29. března 2017, v němž oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie, pronesla předsedkyně vlády Spojeného království řadu projevů (dne 17. ledna 2017 v Lancaster House, dne 22. září 2017 ve Florencii, dne 17. února 2018 v Mnichově a naposledy dne 2. března 2018 v Mansion House); vzhledem k tomu, že dosud nepřednesla koherentní vizi budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím;

I.  vzhledem k tomu, že Spojené království a Evropská unie zůstanou blízkými sousedy a budou mít i nadále mnoho společných zájmů; vzhledem k tomu, že za vhodný rámec budoucích vztahů, který by zajišťoval ochranu a prosazování společných zájmů, včetně nových obchodních vztahů, by bylo možné považovat úzký vztah ve formě dohody o přidružení mezi EU a Spojeným královstvím;

J.  vzhledem k tomu, že výhodou dohody o přidružení jako rámce budoucích vztahů je to, že je flexibilním nástrojem umožňujícím spolupráci různého rozsahu v širokém spektru různých oblastí; vzhledem k tomu, že tato spolupráce bude vyžadovat, aby obě strany zachovávaly vysoké standardy a plnily své mezinárodní závazky v řadě oblastí;

K.  vzhledem k tomu, že je důležité, aby byly ochráněny dohody EU se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, včetně Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP);

L.  vzhledem k tomu, že EU a Spojené království jako členský stát opouštějící Unii jsou v prvé řadě povinny zajistit komplexní a reciproční přístup k ochraně práv občanů EU žijících ve Spojeném království a občanů Spojeného království žijících v EU-27;

M.  vzhledem k tomu, že pokud má být zachována Velkopáteční dohoda z roku 1998 ve všech svých částech a práva obyvatel Severního Irska, musí Spojené království dostát svému závazku, že zajistí, aby nedošlo ke zpřísnění hraničního režimu na irském ostrově, a to prostřednictvím podrobných návrhů předložených v rámci jednání o rámci budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím, ve formě specifických řešení pro Severní Irsko, nebo tím, že bude zachováno sladění regulace s acquis EU;

N.  vzhledem k tomu, že má-li být odvrácen scénář „pádu z okraje útesu“ při odchodu z EU a mají-li mít vyjednavači Spojeného království a Evropské unie možnost vyjednat dohodu o budoucích vztazích, bude nezbytné stanovit přechodná opatření, jejichž součástí bude prodloužení plné platnost acquis EU;

O.  vzhledem k tomu, že je vhodné, aby se orgány EU a členské státy spolu s veřejnoprávními a soukromoprávními institucemi připravovaly na všechny eventuality, které by mohly být výsledkem jednání;

P.  vzhledem k tomu, že mají-li orgány EU a členské státy chránit zájmy Unie a jejích občanů v dalších fázích jednání, zejména pokud jde o rámec budoucích vztahů, ale také o úspěšné a včasné dokončení jednání, musí postupovat jednotně;

1.  připomíná, že podle čl. 50 odst. 2 SEU musí dohoda o podmínkách vystoupení členského státu z EU přihlížet k rámci jeho budoucích vztahů s Unií;

2.  konstatuje, že tento rámec budoucích vztahů by měl mít podobu politického prohlášení doprovázejícího dohodu o vystoupení; zdůrazňuje, že Evropský parlament bude obsah tohoto prohlášení posuzovat, až bude požádán o vyslovení souhlasu s dohodou o vystoupení;

3.  opakuje, že mezinárodní dohoda o novém vztahu mezi EU a Spojeným království bude moci být formálně vyjednána až poté, co Spojené království opustí EU a stane se třetí zemí; připomíná, že tuto dohodu bude možné uzavřít, pouze pokud bude Evropský parlament do tohoto procesu plně zapojen a udělí svůj konečný souhlas;

4.  zdůrazňuje, že Evropský parlament udělí svůj souhlas s rámcem budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím pouze tehdy, bude-li přísně v souladu s následujícími zásadami:

5.  opakuje, že dohoda o přidružení, který by mohla být vyjednána a uzavřena mezi EU a Spojeným královstvím podle článku 8 SEU a článku 217 SFEU po vystoupení Spojeného království z EU, by mohla vytvořit vhodný rámec budoucích vztahů a zajistit jednotný režim, který by zahrnoval i kvalitní mechanismus řešení sporů, takže by nemusely být uzavírány další bilaterální smlouvy a neopakovaly se nedostatky, které provázejí vztah EU se Švýcarskem;

6.  navrhuje, aby byly tyto budoucí vztahy založeny na následujících čtyřech pilířích:

Rámec pro budoucí vztahy

7.  poukazuje na to, že díky sdílenému základu společných hodnot Evropské unie a Spojeného království, jejich úzkým vzájemným vazbám a sladěné regulaci prakticky ve všech oblastech, jejich geografické blízkosti a společné historii, k níž patří i více než čtyřicetileté členství Spojeného království v EU, a úloze Spojeného království jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN a člena NATO zůstane Spojené království i nadále významným partnerem EU ve všech výše uvedených pilířích a je v zájmu obou stran navázat partnerský vztah, který zajistí další spolupráci;

8.  konstatuje však, že tato spolupráce se Spojeným královstvím jako třetí zemí může probíhat pouze v souladu se zásadami uvedenými v bodě 4 tohoto usnesení; připomíná, že EU má závazná společná pravidla, společné instituce a společné orgány pro dohled, prosazování předpisů a státní zakázky a že třetí země, i pokud mají identickou legislativu nebo jsou jejich právní předpisy plně sladěny s acquis, nemohou mít stejné výhody ani přístup na trh jako členské státy EU, například pokud jde o čtyři svobody a finanční příspěvky z unijního rozpočtu;

9.  domnívá se, že dohoda o budoucích vztazích by měla zahrnovat zvláštní ustanovení o pohybu občanů z EU do Spojeného království a opačným směrem po skončení přechodného období, což by mělo být odpovídat úrovni spolupráce ve čtyřech pilířích uvedených níže;

10.  připomíná, že s jakoukoli budoucí dohodou mezi EU a Spojeným královstvím bude muset vyslovit souhlas Evropský parlament; zdůrazňuje, že ve všech fázích postupu podle článků 207, 217 a 218 SFEU a příslušné judikatury musí být Evropský parlament okamžitě a plně informován;

11.  opakuje, že nejlepším řešením pro Spojené království i EU-27 by bylo, kdyby se Spojené království nadále podílelo na vnitřním trhu a celní unii, což je ostatně jediným řešením, které nadále zajistí bezproblémový obchod a plně zachová výhody našich hospodářských vztahů; připomíná, že účast na vnitřním trhu vyžaduje plné dodržování čtyř svobod a uplatňování příslušných pravidel EU, rovné podmínky (mimo jiné prostřednictvím pravidel hospodářské soutěže a státních podpor), závaznost judikatury Soudního dvora Evropské unie a příspěvky do rozpočtu EU; konstatuje, že celní unie odstraňuje celní překážky a některé celní kontroly, avšak vyžaduje dodržování obchodní politiky EU a společnou vnější hranici; bere na vědomí, že vláda Spojeného království stále trvá na tom, že účast na vnitřním trhu a v celní unii není možná;

12.  upozorňuje na to, že tzv. prohloubená a komplexní zóna volného obchodu vyžaduje závazný mechanismus konvergence s acquis EU a závaznou úlohu Soudního dvora EU při výkladu unijního práva a není možné si vybírat, kterých odvětví vnitřního trhu by se měla týkat;

13.  domnívá se, že současný postoj Spojeného království je slučitelný pouze s obchodní dohodou podle článku 207 SFEU, která by mohla tvořit obchodně-hospodářský pilíř dohody o přidružení; je připraven jednat se Spojeným královstvím na základě ostatních modelů, které byly uvedeny výše, pokud Spojené království přehodnotí své současné postoje;

14.  připomíná, že dohody o volném obchodu, které byly uzavřeny v nedávné době, byly vždy rozděleny do tří hlavních částí: přístup na trh, regulatorní spolupráce, pravidla; zdůrazňuje, že kromě principů uvedených v bodě 4 platí také následující:

15.  zdůrazňuje, že dohoda mezi EU a Spojeným královstvím by měla odpovídat stávajícím obchodním vztahům mezi EU a třetími zeměmi a bránit jakémukoli „parazitování“ tím, že zajistí jednotnost při zachovávání doladěného systému cel a kvót a pravidel pro původ produktů vůči třetím zemím;

16.  zdůrazňuje, že přístup služeb na trh na základě dohody o zóně volného obchodu je vždy omezen různými výjimkami omezujícími některé služby;

17.  zdůrazňuje, že pokud by Spojené království opustilo vnitřní trh, ztratilo by práva plynoucí z pasportizace finančních služeb i možnost zakládat v členských státech pobočky, které by podléhaly dohledu britských orgánů; připomíná, že právní úprava EU umožňuje, aby byla pravidla třetí země považována v některých oblastech za rovnocenná na základě proporcionálního přístupu založeného na hodnocení rizik, a poukazuje na stávající legislativní činnost v této oblasti a na návrhy, které právě připravuje Komise; zdůrazňuje, že rozhodnutí o rovnocennosti právní úpravy je vždy unilaterální; zdůrazňuje také, že v zájmu finanční stability a plné shody s regulatorním režimem a normami EU a jejich uplatňováním se do dohod o zónách volného obchodu obvykle vkládají ustanovení o výjimkách pro obezřetnostní opatření a omezení přeshraničního poskytování finančních služeb;

18.  zdůrazňuje, že dohoda mezi EU a Spojeným královstvím by měla vytvářet důsledný mechanismus pro řešení sporů a řídící struktury; v této souvislosti poukazuje na to, že výklad otázek souvisejících s unijním právem je v kompetenci Soudního dvora Evropské unie;

19.  připomíná, že současný postoj Spojeného království a limity, které si stanovilo, pokud jde o budoucí vztahy, by vedly k celním kontrolám a ověřování, které způsobily narušení globálních dodavatelských řetězců a výrobních procesů, a to i pokud by nedošlo ke vzniku celních překážek; zdůrazňuje, že je důležité zajistit vysokou míru konvergence mezi jednotnou oblastí DPH v EU a Spojeným královstvím; je přesvědčen, že součástí dohody mezi Spojeným královstvím by měla být v každém případě daňová problematika, aby byl zajištěn co nejvyšší rozsah spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím a jejich závislými územími v oblasti zdanění podniků;

20.  opakuje, že přístup potravinových a zemědělských produktů na unijní trh je podmíněn přísným dodržováním všech unijních předpisů a norem, zejména v oblasti bezpečnosti potravin, geneticky modifikovaných organismů, pesticidů, zeměpisných označení, životních podmínek zvířat, označování potravin, lidského zdraví a zdraví zvířat a rostlin;

21.  konstatuje, že Spojené království jako třetí země se již nebude moci podílet na rozhodovacích procesech EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a že společné postoje a akce EU budou moci být přijímány pouze členskými státy EU; poukazuje na to, že to ovšem nevylučuje konzultační mechanismy, které by Spojenému království umožnily slaďovat svou politiku s unijními zahraničně-politickými postoji, společnými akcemi, zejména v oblasti lidských práv, či s multilaterální spoluprací, především v rámci OSN, OBSE a Rady Evropy; podporuje koordinaci politiky sankcí a jejich uplatňování, mimo jiné pokud jde o zbraňová embarga a společné postoje v oblasti vývozu zbraní;

22.  zdůrazňuje, že takové partnerství by mohlo vzniknout na základě rámcové dohody o účasti, která upravuje úlohu třetích zemí, neboť tímto způsobem by se Spojené království mohlo účastnit civilních a vojenských misí EU (ovšem bez vůdčí úlohy) a unijních operací, programů a projektů, sdílení zpravodajských informací, výcviku a výměny vojenského personálu a spolupráce v oblasti vyzbrojování, včetně projektů v rámci stálé strukturované spolupráce; zdůrazňuje, že účast Spojeného království by neměla mít negativní vliv na příslušné postoje, rozhodnutí a předpisy EU a měla by s nimi být v souladu, což se týká mimo jiné veřejných zakázek a transferů v oblasti obrany; upozorňuje na to, že podmínkou spolupráce je plné dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a základních práv EU;

23.  konstatuje, že podmínkou spolupráce v uvedených oblastech, která zahrnuje sdílení utajovaných informací s EU, mimo jiné zpravodajských informací, je dohoda o bezpečnosti informací, která by chránila utajované informace EU;

24.  na základě obdobných ujednání s třetími zeměmi konstatuje, že Spojené království by se mohlo podílet na programech Unie na podporu obrany a vnější bezpečnosti (jako jsou např. Evropský obranný fond, Galileo a programy kybernetické bezpečnosti); vyjadřuje vstřícnost možnosti, že by Spojené království i nadále přispívalo k vnějším finančním nástrojům EU usilujícím o společné cíle, zejména ve společném sousedství;

25.  konstatuje, že Spojené království je stěžejním aktérem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci a že spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím po brexitu by byla vzájemně výhodná;

26.  zdůrazňuje, že pro EU a Spojené království je vzájemně výhodné navázat partnerství zajišťující pokračování bezpečnostní spolupráce při boji se sdílenými hrozbami, zejména pak terorismem a organizovaným zločinem, a vyhnout se tak narušení informačních toků v této oblasti; konstatuje, že třetí země (mimo schengenský prostor) nemají v této oblasti privilegovaný přístup k nástrojům EU, včetně databází, a nemohou se ani podílet na stanovování priorit a víceletých strategických cílů nebo operačních akčních plánů, k němuž dochází v rámci unijního politického cyklu;

27.  konstatuje, že kromě potřeby chránit probíhající postupy a vyšetřování týkající se Spojeného království prostřednictvím přechodných ujednání, je třeba dospět k odděleným ujednáním se Spojeným královstvím jakožto třetí zemí, pokud se jedná o justiční spolupráci v trestních věcech, včetně vydávání osob a vzájemné právní pomoci, namísto stávajících ujednání, jako je např. evropský zatýkací rozkaz;

28.  má za to, že budoucí spolupráci lze rozvíjet na základě režimu pro třetí země mimo schengenský prostor umožňujícího výměnu bezpečnostních údajů a operační spolupráci se subjekty a mechanismy EU (jako jsou Europol a Eurojust);

29.  zdůrazňuje, že tato spolupráce by měla poskytovat právní jistotu, musí být založena na zárukách ohledně základních práv, jak je vymezuje Evropská úmluva o lidských právech, a musí poskytovat úroveň ochrany, která v zásadě odpovídá ochraně poskytované Listinou; dále zdůrazňuje, že tato spolupráce by měla v plné míře dodržovat unijní standardy ochrany údajů a měla by se opírat o účinné prosazování norem a řešení sporů; považuje za nezbytné, aby bylo nalezeno řešení umožňující regulovat budoucí výměnu údajů mezi EU a Spojeným královstvím v oblasti prosazování práva, zpravodajských služeb a protiteroristických operací; zdůrazňuje, že nejvhodnějším a nejbezpečnějším řešením by bylo rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně; připomíná, že Spojené království musí v každém případě poskytovat úroveň ochrany údajů odpovídající unijním pravidlům ochrany údajů;

30.  zdůrazňuje, že zásady uvedené v bodu 4 by se rovněž měly v plné míře a bezpodmínečně uplatňovat na budoucí spolupráci se Spojeným královstvím v mnoha oblastech společného zájmu; zdůrazňuje, že tato ujednání by měla nalézt rovnováhu mezi právy a povinnostmi odpovídajícími obdobným dohodám se třetími zeměmi, přičemž však zohlední zeměpisnou blízkost a úzké vazby mezi EU a Spojeným královstvím;

31.  je přesvědčen, že s ohledem na výše uvedené zásady a podmínky a v zájmu pasažérů, leteckých dopravců, výrobců a zaměstnaneckých odborových svazů je třeba uzavřít dohodu o letecké dopravě a bezpečnosti letectví s cílem zajistit propojenost; zdůrazňuje nicméně, že úroveň přístupu na trh je podmíněna mírou sbližování a souladu právních předpisů s acquis EU a zavedením kvalitního mechanismu řešení sporů a arbitráže; nevylučuje nicméně budoucí spolupráci se Spojeným královstvím ve prospěch projektů v dopravě, které jsou ve společném zájmu;

32.  domnívá se, že v oblasti rybolovu by měl být se Spojeným královstvím vyjednán nový typ dvoustranné dohody o partnerství s třetí zemí usilující o zachování vysoké úrovně spolupráce, souladu a konvergence, který by zajistil stabilní a setrvalý vzájemný přístup do vod a ke zdrojům odpovídající zásadám a ustanovením, jimiž se řídí společná rybářská politika, a udržitelnou správu sdílených populací, s cílem obnovit a zachovat tyto populace nad úrovněmi, které mohou umožnit maximální udržitelný výnos; zdůrazňuje, že společné řízení sdílených populací je podmíněno tím, že Spojené království se bude i nadále podílet na vědeckém vyhodnocování těchto populací; zdůrazňuje však, že reciproční přístup rybích produktů na trh musí být součástí vyjednávání budoucí dohody a že přístup na unijní domácí trh musí být podmíněn přístupem plavidel EU k lovištím a zdrojům ve Spojeném království a úrovní spolupráce při řízení sdílených populací;

33.  zdůrazňuje hodnotu spolupráce v kultuře a vzdělávání, včetně učení a mobility mladých lidí, a význam kulturního a kreativního odvětví při prohlubování vazeb EU se sousedními zeměmi; uvítal by pokračování spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím s těchto oblastech, a to i prostřednictvím příslušných programů, jako jsou Erasmus či Kreativní Evropa;

34.  pokud se jedná o spolupráci ve výzkumu a inovacích, mohl by souhlasit s účastí Spojeného království jakožto třetí země v rámcovém programu pro výzkum a inovace a ve vesmírných programech EU, aniž by však umožnil jakékoli čisté převody finančních prostředků z rozpočtu EU do Spojeného království, ani roli Spojeného království v rozhodování;

35.  je přesvědčen, že pro životní prostředí, boj proti změně klimatu a veřejné zdraví a bezpečnost potravin by bylo nejlepší variantou, kdyby legislativa Spojeného království zůstala plně sladěna se stávajícími i budoucími právními předpisy EU, včetně dodržování závazků a cílů do roku 2030, na nichž jsme se již dohodli v rámci balíčků opatření EU pro čisté ovzduší a pro čistou energii; nebude-li tomu tak, vyzývá k přijetí ujednání mezi EU a Spojeným královstvím s cílem zajistit úzkou spolupráci a přísné normy v těchto oblastech a k vyřešení přeshraničních environmentálních otázek; zdůrazňuje, že spolupráce s agenturami EU v těchto oblastech musí být vždy založena na dvoustranných dohodách;

36.  mohl by souhlasit s podobnými ujednáními pro třetí země v oblasti energetiky, elektronické komunikace, kybernetické bezpečnosti a IKT; má za to, že pokud se jedná o energii, tato případná ujednání by měla respektovat integritu vnitřního trhu s energií, napomáhat k energetické bezpečnosti, udržitelnosti a konkurenceschopnosti a zohledňovat propojovací vedení mezi EU a Spojeným královstvím; očekává, že Spojené království bude dodržovat nejpřísnější normy jaderné bezpečnosti a ochrany proti radiaci, a to i u přepravy odpadu a při vyřazování jaderných zařízení z provozu;

37.  je přesvědčen, že unijní program PEACE, který usiluje o posilování pokojné a stabilní společnosti podporováním usmíření v Severním Irsku a příhraničním regionu Irska, by měl být zachován a Spojené království by se na něm mělo podílet i nadále;

38.  upozorňuje na skutečnost, že budoucí dohoda EU se Spojeným královstvím jakožto třetí zemí by měla zahrnovat zavedení soudržného a kvalitního systému správy, který by byl jednotícím rámcem pro všechny čtyři pilíře a pokrýval by společný setrvalý dohled a řízení dohody, mechanismy řešení sporů a vymáhání týkající se výkladu a uplatňování ustanovení dohody;

39.  trvá na tom, že tento systém musí v každém případě plně zachovávat autonomii rozhodování EU a jejího právního řádu, včetně úlohy Soudního dvora EU jakožto jediného subjektu oprávněného vykládat právo EU;

40.  zdůrazňuje, že ujednání o správě by měla odpovídat povaze, rozsahu a hloubce budoucích vztahů a zohledňovat úroveň propojenosti, spolupráce a blízkosti;

41.  souhlasí s tím, že by měl být zřízen společný výbor pro dohled nad prováděním dohody, řešení rozdílů ve výkladu a provádění dohodnutých nápravných opatření v dobré víře a plnohodnotné zajišťování regulační autonomie EU, včetně legislativních výsad Evropského parlamentu a Rady; zdůrazňuje, že zástupci EU v tomto výboru by měli podléhat vhodným mechanismům, které budou zajišťovat jejich odpovědnost a do nichž bude zapojen Evropský parlament;

42.  domnívá se, že pokud se jedná o ustanovení založená na pojmech unijního práva, ujednání o správě by měla stanovit příslušnost Soudního dvora EU; opakuje, že o mechanismu alternativního řešení sporů v případě uplatňování a výkladu jiných ustanovení dohody, než jsou ustanovení týkající se právních předpisů Unie, lze uvažovat pouze tehdy, pokud by poskytoval záruky nezávislosti a nestrannosti rovnocenné zárukám, jaké poskytuje Soudního dvora EU;

43.  připomíná, že Spojené království a jeho závislá území by měla i nadále dodržovat a uplatňovat normy, které vycházejí z jeho mezinárodních závazků a právní předpisy a politiky Unie, zejména v oblastech uvedených v bodu 4, a to způsobem, který bude odrážet rozsah a hloubku budoucího partnerství; poukazuje na výhody zachování sladěné regulace vycházející z právních předpisů Unie;

44.  konstatuje, že rozsah a hloubka dohody o rovných podmínkách budou klíčové pro vymezení celkových budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím; připomíná, že klíčovou úlohu bude v tomto ohledu hrát pokračující příklon Spojeného království k evropskému sociálnímu modelu;

45.  je pevně přesvědčen, že Spojené království by mělo dodržovat vyvíjející se právní předpisy v oblasti daní a boje proti praní špinavých peněz v rámci acquis Unie, včetně daňové transparentnosti, výměny informací o daňových otázkách a opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem, a mělo by řešit otázku svých závislých území a toho, že tato území nedodržují unijní kritéria řádné správy a požadavky na transparentnost; zdůrazňuje, že přístup do celní unie by měl být striktně podmíněn uvedením situace ve Spojeném království do souladu s výše uvedenými standardy;

46.  opakuje, že je třeba zavést ochranná opatření s cílem zajistit zachování přísných norem a rovných podmínek v oblasti ochrany životního prostředí, boje proti změně klimatu, bezpečnosti potravin a veřejného zdraví; zdůrazňuje, že pro všechny občany a nevládní organizace musí být zajištěn přístup ke spravedlnosti a řádný mechanismus pro stížnosti na porušování pracovněprávních a environmentálních norem;

47.  konstatuje, že – jako je tomu i u zbytku dohody – ustanovení o rovných podmínkách si vyžádají kvalitní správní struktury zahrnující vhodné mechanismy řízení, dohledu, řešení sporů a prosazování, ve vhodných případech doplněné o sankce a dočasná opatření a o požadavek, aby obě strany zřídily (případně zachovaly) nezávislé orgány schopné účinně dohlížet na provádění a prosazovat je;

48.  zdůrazňuje, že účast Spojeného království na činnostech a programech EU bude probíhat podle pravidel platných pro třetí země mimo EHP; zdůrazňuje, že na účasti Spojeného království se musí dohodnout celá EU, přičemž budou dodržována veškerá příslušná pravidla, mechanismy a podmínky účasti, a to i ve vztahu k financování, provádění, kontrole a udělování absolutoria, a aniž by byly umožněny čisté převody finančních prostředků z rozpočtu EU do Spojeného království;

49.  připomíná, že podle obecného pravidla nesmí být Spojené království jakožto třetí země zastoupeno v agenturách EU, ani k nim mít přístup; konstatuje nicméně, že se tím nevylučuje přísně regulovaná spolupráce ve specifických případech, kdy bude vyžadováno dodržování všech příslušných pravidel a finanční příspěvky; upozorňuje na skutečnost, že příští víceletý finanční rámec se bude muset vyrovnat s důsledky budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím;

Dohoda o vystoupení

50.  vítá návrh dohody o vystoupení, který dne 28. února 2018 předložila Komise a který do značné míry odráží postoje Parlamentu; konstatuje, že tento návrh byl vypracován na základě vzájemně dohodnuté „společné zprávy“ ze dne 8. prosince 2017 a postojů EU k dalším problémům spojeným s vystoupením;

51.  vítá institucionální ustanovení a mechanismy řešení sporů, které obsahuje návrh dohody o vystoupení, včetně pozastavení výhod v průběhu přechodného období, které stanoví článek 165 návrhu dohody o vystoupení pro případ neplnění závazků a ustanovení spojených s dohodou o vystoupení;

52.  vítá obecný přístup k občanským právům, který Komise zaujala v části druhé návrhu dohody o vystoupení, současně však opakuje, že jednou z klíčových otázek pro udělení souhlasu Parlamentu bude vyřešení všech dosud nevyřešených problémů spojených s právy občanů a zajištění toho, aby práva občanů EU legálně pobývajících ve Spojeném království a občanů Spojeného království legálně pobývajících v EU-27 nebyla negativně ovlivněna brexitem; podporuje začlenění odkazu na budoucí manžely/manželky; bere na vědomí ustanovení o správních postupech pro získání povolení k trvalému pobytu a trvá na tom, že je třeba umožnit rodinám zahájit příslušný postup prostřednictvím jediného formuláře, který bude pouze deklaratorní povahy a bude klást důkazní břemeno na orgány Spojeného království; zdůrazňuje, že Evropský parlament bude dohlížet na to, zda jsou tyto postupy skutečně uplatňovány, jsou jednoduché a srozumitelné a nejsou zpoplatněny; trvá na tom, že musí být zaručena budoucí práva na volný pohyb v celé EU pro občany Spojeného království, kteří v současnosti pobývají v některém z členských států EU-27, a rovněž hlasovací práva všech občanů spadajících do působnosti dohody o vystoupení v místních volbách; vyzývá k tomu, aby dohoda o vystoupení zahrnovala rovněž celoživotní právo občanů EU spadajících do její působnosti vrátit se do Spojeného království, ochranu občanů se zdravotním postižením a osob, které se o ně starají, před vyhoštěním a ochranu procesních práv spojených s vyhošťováním podle směrnice 2004/38/ES a práv občanů třetích zemí, jak je zavedena v právních předpisech EU;

53.  trvá na tom, aby v průběhu přechodného období všichni občané EU přicházející do Spojeného království požívali stejných práv jako občané, kteří přišli před začátkem přechodného období; v této souvislosti odmítá návrh, jenž se objevil v politickém dokumentu, který nedávno zveřejnila vláda Spojeného království a který zachovává diskriminaci mezi občany EU, kteří přišli po začátku přechodného období, a těmi, kteří přijdou až po něm;

54.  připomíná, že mnozí občané Spojeného království se důrazně staví proti tomu, že by měli ztratit práva, jichž nyní požívají na základě článku 20 SFEU; navrhuje, aby EU-27 zvážila, jak by bylo možné zmírnit tento problém v mezích primárního práva Unie a při plném dodržení zásad reciprocity, rovnosti, symetrie a nediskriminace; bere na vědomí případ týkající se zachování práv spojených s občanstvím EU pro občany Spojeného království po brexitu projednávaný před nizozemským soudem, který byl nedávno předložen Soudnímu dvoru EU;

55.  vítá protokol o Irsku a Severním Irsku, který je součástí návrhu dohody o vystoupení předloženého Komisí a který činí pojistku vymezenou ve společné zprávě ze dne 8. prosince 2017 akceschopnou; zdůrazňuje, že se jedná o konkrétní řešení umožňující ochránit spolupráci mezi severem a jihem a zabránit vytvoření tzv. tvrdé hranice mezi Severním Irskem a Irskem, což je nezbytné pro případ, že by nebylo nalezeno žádné alternativní řešení buď v rámci celkových vztahů mezi EU a Spojeným královstvím, nebo prostřednictvím specifických řešení, které by nabídlo Spojené království, jak uvádí bod 49 společné zprávy;

56.  připomíná, nakolik je důležitý závazek Spojeného království, že zajistí, aby nedošlo k žádnému omezení práv (včetně práv sociálních a demokratických), ochranných prvků a rovnosti příležitostí, jak je stanoví Velkopáteční dohoda, v souladu se závazky společné zprávy; trvá na provedení všech prvků společného prostoru cestování a na volném pohybu všech občanů EU, jak jsou zakotveny v právu EU a ve Velkopáteční dohodě;

57.  opakuje zásady uvedené v usnesení EP ze dne 13. prosince 2017, a to že po datu vystoupení již Spojené království nebude zasedat v orgánech a institucích EU ani se podílet na rozhodovacím procesu a že přechodné období může spočívat jedině v pokračujícím uplatňování acquis EU a regulačních, rozpočtových, dohledových, justičních a výkonných nástrojů a struktur na Spojené království; bezvýhradně podporuje mandát k jednání stanovený v obecných pokynech Evropské rady pro jednání, směrnicích pro jednání Rady a nedávném písemném stanovisku Komise k této otázce;

58.  vítá a podporuje čtvrtou část návrhu dohody o vystoupení týkající se přechodných ustanovení; opakuje, že všechna práva, která občanům EU přiznává právo Unie, by měla být i nadále uplatňována po celé přechodné období; zdůrazňuje, že tato zásada se rovněž uplatňuje na občany EU, kteří do Spojeného království přicestují v průběhu přechodného období a kteří by měli požívat zcela stejných práv, zejména pokud se jedná o příspěvky na dítě, sloučení rodiny a přístup k soudní nápravě u Soudního dvora EU;

59.  připomíná, že přechodná ujednání musejí být v každém případě plně slučitelná s povinnostmi vyplývajícími ze členství ve WTO, a to proto, aby nebyly narušeny obchodní vztahy se třetími zeměmi;

60.  trvá na tom, že obchodní dohody, které Spojené království vyjedná po svém vystoupení z Evropské unie s třetími zeměmi, budou moci vstoupit v platnost až poté, co skončí platnost přechodných opatření;

61.  připomíná, že k datu vystoupení Spojeného království z EU již nebude Spojené království požívat výhod vyplývajících z mezinárodních dohod uzavřených Evropskou unií nebo členskými státy jednajícími jejím jménem nebo EU a členskými státy jednajícími společně; konstatuje, že v průběhu přechodného období zůstane Spojené království vázáno povinnostmi vyplývajícími z těchto dohod; zdůrazňuje, že Spojené království se již nebude moci podílet na řídících strukturách a rozhodovacích procesech stanovených těmito dohodami;

62.  upozorňuje na skutečnost, že přechodná ujednání budou součástí dohody o vystoupení a jako taková budou moci být uplatněna teprve po vstupu této dohody v platnost;

63.  vyzývá, aby bylo bezodkladně dosaženo dohody ohledně všech ustanovení o rozluce uvedených ve třetí části návrhu dohody o vystoupení, a naléhavě vybízí Spojené království, aby (tam, kde tak ještě neučinilo) předložilo jednoznačný postoj ke všem nevyřešeným otázkám spojeným s jeho spořádaným vystoupením;

Připravenost

64.  zdůrazňuje význam práce, kterou již na různých úrovních vykonala Komise a členské státy, pokud se jedná o zvyšování povědomí a o připravenost; zdůrazňuje, že vzhledem k nejistotě způsobené brexitem je třeba varovat nejen orgány EU, ale také vnitrostátní orgány, hospodářské subjekty a zejména občany, a že jim musí být poskytnuty odpovídající informace, aby se mohli přiměřeně připravit na všechny možné scénáře vývoje, včetně scénáře, v němž nebude dosaženo žádné dohody; vyzývá obzvláště k zahájení opatření zacílených na co nejvyšší počet dotčených odvětví a osob, mj. v těchto oblastech:

o
o   o

65.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě Evropské unie, Evropské komisi, vnitrostátním parlamentům a vládě Spojeného království.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0102. (2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0361. (3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0490.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o statistice železniční dopravy (přepracované znění) (COM(2017)0353 – C8-0223/2017 – 2017/0146(COD))

P8_TA(2018)0070 A8-0038/2018

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0353),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 338 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0223/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 6. prosince 2017(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. února 2018 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 13. října 2017 zaslal Výbor pro právní záležitosti Výboru pro dopravu a cestovní ruch podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0038/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení dřívějších aktů, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení, upravený podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. března 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o statistice železniční dopravy (přepracované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/643.)

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o doporučení Rady týkajícím se jmenování viceprezidenta Evropské centrální banky (N8-0053/2018 – C8-0040/2018 – 2018/0804(NLE))

P8_TA(2018)0071 A8-0056/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. února 2018 (N8-0053/2018)(1),

–  s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož Evropská rada konzultovala návrh s Parlamentem (C8‑0040/2018),

–  s ohledem na článek 122 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0056/2018),

A.  vzhledem k tomu, že dopisem ze dne 22. února 2018 Evropská rada konzultovala s Evropským parlamentem jmenování Luise de Guindose viceprezidentem Evropské centrální banky na osmileté funkční období od 1. června 2018;

B.  vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor zhodnotil kvalifikaci navrhovaného kandidáta, zejména s ohledem na podmínky uvedené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a na zásadu úplné nezávislosti ECB podle článku 130 této smlouvy; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto hodnocení kandidát výboru postoupil svůj životopis i odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán;

C.  vzhledem k tomu, že výbor dne 26. února 2018 uspořádal hodinu a čtvrt trvající slyšení, během kterého kandidát učinil předběžné prohlášení a poté odpověděl na otázky členů výboru;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament vyjadřuje znepokojení ohledně vyváženosti zastoupení žen a mužů, průběhu výběrového řízení, načasování jmenování a politické nezávislosti a žádá Radu, aby s Parlamentem zahájila dialog o tom, jak u nadcházejících jmenování tento proces zlepšit;

1.  vydává kladné stanovisko k doporučení Rady týkajícímu se jmenování Luise de Guindose viceprezidentem Evropské centrální banky;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě, jakož i vládám členských států.

(1) Úř. věst. C 67, 22.2.2018, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/66/EHS, kterou se zavádějí opatření Společenství pro tlumení newcastleské choroby (COM(2017)0742 – C8-0431/2017 – 2017/0329(COD))

P8_TA(2018)0072 A8-0026/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0742),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0431/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. února 2018(1),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0026/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a parlamentům členských států.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. března 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice Rady 92/66/EHS, kterou se zavádějí opatření Společenství pro tlumení newcastleské choroby

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/597.)

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii (COM(2017)0559 – C8-0335/2017 – 2017/0242(COD))

P8_TA(2018)0073 A8-0028/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2017)0559),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 212 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0335/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady přijaté současně s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU ze dne 12. srpna 2013 o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 21. února 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A8-0028/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 14. března 2018 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2018/598.)

(1) Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 15.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Německa – EGF/2017/008 DE/Goodyear) (COM(2018)0061 – C8-0031/2018 – 2018/2025(BUD))

P8_TA(2018)0074 A8-0061/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0061 – C8-0031/2018),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006(1) (dále jen „nařízení o EFG“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na bod 13 uvedené dohody,

–  s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

–  s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0061/2018),

A.  vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání, by měla být dynamická a měla by se poskytovat co nejrychleji a co nejúčinněji;

C.  vzhledem k tomu, že Německo předložilo žádost EGF/2017/008 DE/Goodyear o finanční příspěvek z EFG v důsledku propuštění 646 osob v hospodářském odvětví, které je v rámci klasifikace NACE Revize 2 zařazeno do oddílu 22 (výroba pryžových a plastových výrobků), k němuž došlo v regionu úrovně NUTS 2 Regierungsbezirk Karlsruhe (DE12) v Německu;

D.  vzhledem k tomu, že žádost odpovídá kritériím pro pomoc stanoveným v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, tedy že během referenčního období v délce čtyř měsíců musí být v jednom podniku v jednom členském státě propuštěno nejméně 500 pracovníků, včetně pracovníků propuštěných dodavateli uvedeného podniku a výrobci, kteří jsou jeho odběrateli, anebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost;

1.  souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení o EFG byly splněny, a Německo má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 2 165 231 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů, které činí 3 608 719 EUR;

2.  konstatuje, že německé orgány podaly žádost dne 6. října 2017 a že poté, co Německo poskytlo další informace, dokončila Komise své posouzení dne 9. února 2018 a tentýž den o tom informovala Parlament;

3.  bere na vědomí, že podíl asijských výrobců z Číny, Tchaj-wanu a Singapuru na světovém trhu s pneumatikami se zvýšil ze 4 % v roce 2001 na 20 % v roce 2013;

4.  konstatuje, že Německo začalo poskytovat individualizované služby cílovým příjemcům pomoci dne 1. ledna 2018; výdaje na tyto služby proto budou způsobilé pro finanční příspěvek z EFG;

5.  bere na vědomí argument Německa, že propouštění souvisí s velkými změnami ve struktuře světového obchodu způsobenými globalizací a jejich negativním dopadem na segment B výroby automobilových pneumatik v Unii;

6.  připomíná, že propouštění ve společnosti Goodyear pravděpodobně těžce dolehne na místní ekonomiku a že jeho dopad souvisí s obtížemi, které doprovázejí snahy o přeřazení propuštěných pracovníků na jiná místa kvůli nedostatku pracovních příležitostí, nízkému vzdělání propuštěných pracovníků, jejich úzce zaměřené odbornosti v odvětví, které je nyní v úpadku, a obecně vysokému počtu uchazečů o zaměstnání;

7.  je si vědom toho, že výroba automobilů v Unii a podíl jejího automobilového průmyslu na trhu poklesly v důsledku globalizace; bere na vědomí, že z tohoto důvodu vznikla ve firmě Goodyear v segmentu B výroby pneumatik nadměrná kapacita, takže společnost byla nucena zavřít jeden evropský závod, který byl v dotčeném regionu největším zaměstnavatelem; konstatuje, že EFG by rovněž mohl usnadnit přeshraniční přesun pracovníků z upadajících odvětví v některých členských státech do rozvíjejících se odvětví v jiných členských státech;

8.  konstatuje, že žádost se týká 646 pracovníků propuštěných společností Goodyear, z nichž je většina ve věku od 30 do 54 let; poukazuje také na skutečnost, že významné procento propuštěných zaměstnanců má mezi 55 a 64 lety a úzkou specializaci pro výrobní odvětví; dále konstatuje, že asi 300 propuštěných osob jsou nekvalifikovaní migrující pracovníci bez osvědčení o dosažené kvalifikaci, např. o odborné přípravě, což je znevýhodňuje na regionálním trhu práce; zdůrazňuje, že okres Waghäusel, v němž se nachází závod Philippsburg, se potýká se strukturálními změnami; vzhledem k této situaci uznává, že je důležité přijmout aktivní opatření na trhu práce spolufinancovaná z EFG, která by zlepšila šanci uvedených skupin na opětovné začlenění na trh práce;

9.  bere na vědomí, že Německo plánuje šest druhů opatření pro propuštěné pracovníky, jichž se tato žádost týká: i) opatření ke zvyšování kvalifikací, ii) profesní skupiny / workshopy, iii) poradenské služby začínajícím podnikům, iv) hledání zaměstnání, v) návazné odborné vedení / zajištění zaměstnání a vi) příspěvky na odbornou přípravu;

10.  konstatuje, že opatření na podporu příjmu budou tvořit nejvýše 35 % z celkového balíčku individualizovaných opatření, jak je stanoveno v nařízení o EFG, a že tato opatření jsou podmíněna aktivním zapojením cílových příjemců do hledání zaměstnání nebo odborné přípravy;

11.  vítá konzultace se zainteresovanými stranami včetně zástupců propuštěných zaměstnanců, sociálních partnerů a regionálních orgánů, rady zaměstnanců, odborové organizace a vedení, které se konaly při navrhování koordinovaného souboru individualizovaných služeb;

12.  vítá rozhodnutí úřadu práce zohlednit při navrhování strategie pro kvalifikace a dovednosti jak budoucí potřeby trhu práce, tak kvalifikaci dotčených pracovníků;

13.  připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb měla předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by být slučitelná s přechodem na udržitelné hospodářství, jež účinně využívá zdroje; vítá ujištění o tom, že prováděná opatření jsou v souladu se strategií udržitelnosti v Německu a že subjekt zřizující obě přechodové společnosti je držitelem osvědčení o udržitelnosti;

14.  konstatuje, že německé orgány poskytly záruky, že navrhované akce neobdrží finanční podporu z jiných fondů či finančních nástrojů Unie, že se zamezí jakémukoli dvojímu financování a že se tyto akce budou doplňovat s akcemi financovanými ze strukturálních fondů;

15.  bere na vědomí, že Německo potvrdilo, že finanční pomoc z EFG nebude nahrazovat opatření, která musí dotčený podnik přijmout podle vnitrostátního práva nebo kolektivních smluv, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

16.  vyzývá Komisi, aby důrazně vyzvala vnitrostátní orgány, aby ve svých budoucích návrzích poskytly více údajů o odvětvích, která mají vyhlídky na růst, a proto lze očekávat, že budou přijímat nové pracovníky, a aby shromažďovala podložené údaje o dopadu financování z EFG, a to i na kvalitu, trvání a udržitelnost nových pracovních míst, na počet a procentuální podíl samostatně výdělečně činných osob a začínajících podniků a míru opětovného začleňování na trh práce díky EFG;

17.  znovu vyzývá Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti ke všem dokumentům souvisejícím s žádostmi o pomoc z EFG;

18.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

19.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v návaznosti na žádost Německa – EGF/2017/008 DE/Goodyear

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2018/513.)

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o příštím VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 (2017/2052(INI))

P8_TA(2018)0075 A8-0048/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 311, 312 a 323 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(1), a jeho následnou změnu nařízením Rady (EU, Euratom) 2017/1123 ze dne 20. června 2017(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2016 o přípravě povolební revize VFR na období 2014–2020: náměty Parlamentu předcházející návrhu Komise(4),

–  s ohledem na diskusní dokument Komise ze dne 28. června 2017 o budoucnosti financí EU (COM(2017)0358),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU(5),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů 70/1 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(6),

–  s ohledem na ratifikaci Pařížské dohody Evropským parlamentem ze dne 4. října 2016(7) a Radou ze dne 5. října 2016(8),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva nazvanou „Problémy, kterým čelí organizace občanské společnosti působící v oblasti lidských práv v EU“,

–  s ohledem na stanovisko, které z vlastního podnětu vydal Evropský hospodářský a sociální výbor k financování organizací občanské společnosti ze strany EU,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru, stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, postoj ve formě pozměňovacích návrhů Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0048/2018),

A.  vzhledem k tomu, že současný víceletý finanční rámec (VFR) byl schválen v roce 2013 a poprvé zahrnoval skutečné snížení prostředků na závazky i snížení prostředků na platby ve srovnání s předchozím finančním programovým obdobím, a i to přes posílení pravomocí EU na základě Lisabonské smlouvy a ambicí vymezených ve strategii Evropa 2020; vzhledem k tomu, že způsobil také významné rozdíly mezi úrovní prostředků na závazky a na platby, což přispělo k tomu, že se v prvních dvou letech VFR nahromadil značný objem neuhrazených faktur; vzhledem k tomu, že pozdní přijetí VFR a souvisejících právních základů přispělo k prodlevám při provádění, jejichž důsledky se projevují ještě dnes a mohou způsobit nahromadění žádostí o platby na konci stávajícího VFR, což povede k tomu, že se přelijí do příštího VFR; vzhledem k tomu, že na naléhání Parlamentu byla do VFR zahrnuta nová ustanovení s cílem využívat v co největší míře jeho celkové stropy a stanovit mechanismy pružnosti;

B.  vzhledem k tomu, že VFR na období 2014–2020 rychle prokázal, že je nevhodný k pokrytí skutečných potřeb a politických cílů, neboť měl od počátku řešit celou řadu krizí a nových výzev v oblasti investic, sociálního vyloučení, migrace a uprchlíků, zaměstnanosti mladých lidí, bezpečnosti, zemědělství, životního prostředí a změny klimatu, s nimiž se v době jeho přijetí nepočítalo; vzhledem k tomu, že již po dvou letech provádění narazil stávající VFR na své limity, protože byly vyčerpány dostupné rezervy, v hojné míře byla použita ustanovení o flexibilitě a zvláštní nástroje, stávající politiky a programy byly vystaveny tlaku nebo dokonce omezeny a byly vytvořeny některé mimorozpočtové mechanismy jako způsob kompenzace nedostatečné úrovně flexibility rozpočtu EU;

C.  vzhledem k tomu, že se tyto nedostatky projevily již v době přezkumu v polovině období a revize VFR, jež byly zahájeny koncem roku 2016, a že by si byly zasloužily okamžité kroky, jak dokládá Parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2016; vzhledem k tomu, že se prostřednictvím schváleného přezkumu v polovině období podařilo rozšířit do jisté míry možnosti flexibility, avšak bez revize stropů VFR;

D.  vzhledem k tomu, že Komise v květnu 2018 předloží balíček návrhů týkajících se VFR na období po roce 2020, včetně budoucích vlastních zdrojů, přičemž podle nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 měly být tyto návrhy předloženy do 1. ledna 2018; vzhledem k tomu, že brzy poté by měly následovat předběžné legislativní návrhy finančních programů a nástrojů;

1.  přijímá toto usnesení, jehož cílem je vyjádřit postoj Parlamentu k VFR na období po roce 2020 se zvláštním důrazem na jeho očekávané priority, velikost, strukturu, trvání, flexibilitu a další horizontální zásady a stanovit konkrétní rozpočtové cíle příslušných politik EU, na něž se bude budoucí finanční rámec vztahovat; očekává, že Komise předloží legislativní návrh příštího VFR spolu s novým návrhem interinstitucionální dohody, v němž budou zohledněny postoje a návrhy Parlamentu; zdůrazňuje, že toto usnesení rovněž poskytuje základ pro zapojení Parlamentu do postupu vedoucího k přijetí příštího VFR;

2.  současně přijímá zvláštní usnesení(9), v němž vyjadřuje svůj postoj k reformě systému vlastních zdrojů EU v souladu s doporučeními skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje; vyzývá Komisi, aby náležitě zohlednila postoj Parlamentu při přípravě legislativních návrhů týkajících se vlastních zdrojů EU, které by měly být ambiciózní svým rozsahem a předloženy společně s návrhy VFR; zdůrazňuje, že výdajová i příjmová stránka příštího VFR bude v nadcházejících jednáních řešena jako jediný balíček a že bez odpovídajícího pokroku v oblasti vlastních zdrojů nebude dosaženo dohody o VFR;

I.Priority a výzvy nového VFR

3.  vítá diskusi o příštím VFR, která umožňuje připravit půdu pro silnější a udržitelnější Evropu prostřednictvím jednoho z nejhmatatelnějších nástrojů, kterým je rozpočet Unie; domnívá se, že nadcházející VFR by měl být zakotven v širší strategii a nové vizi o budoucnosti Evropy; domnívá se, že VFR musí odrážet politický projekt a politické priority EU v rozpočtových prostředcích;

4.  je přesvědčen, že příští VFR by měl vycházet ze zavedených politik a priorit Unie, které se zaměřují na podporu míru, demokracie, právního státu, lidských práv a rovnosti mužů a žen, zvyšování blahobytu, dlouhodobý a udržitelný hospodářský růst, výzkum a inovace, poskytování kvalitního zaměstnání s důstojnými pracovními místy, boj proti změně klimatu a na podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a občany; domnívá se, že tyto pilíře jsou předpokladem pro řádně fungující jednotný trh a hospodářskou a měnovou unii, jakož i pro posílení postavení Evropy ve světě; věří, že jsou pro budoucí evropské snahy důležitější než kdy jindy;

5.  domnívá se, že díky příštímu VFR by Unie měla být schopna nabídnout řešení a vyjít z krizí stávajícího desetiletí posílená: hospodářský a finanční pokles, nezaměstnanost mladých, trvalá chudoba a sociální vyloučení, fenomén migrace a uprchlíků, změna klimatu a přírodní katastrofy, zhoršování životního prostředí a ztráta biologické rozmanitosti, terorismus a nestabilita a celá řada dalších; zdůrazňuje, že tyto globální, přeshraniční problémy s tuzemským dosahem odhalují vzájemnou závislost našich ekonomik a společností a poukazují na potřebu společných akcí;

6.  zdůrazňuje, že EU musí dostát svému odhodlání jít v předvoji při plnění cílů udržitelného rozvoje OSN, které představují globální plán na udržitelné, rovnoprávné a prosperující společnosti v rámci hranic naší planety; zdůrazňuje, že příští VFR musí být v souladu s cíli udržitelného rozvoje; vítá závazek Komise začlenit cíle udržitelného rozvoje do všech politik a iniciativ EU; očekává, že EU bude plnit své závazky týkající se těchto cílů; zdůrazňuje rovněž, že prohlášení o evropském pilíři sociálních práv a závazek EU a členských států, že zajistí více sociální Evropu, by mělo být podpořeno odpovídajícími finančními prostředky; domnívá se, že v návaznosti na Pařížskou dohodu by výdaje související s klimatem měly být ve srovnání se současným VFR výrazně navýšeny a měly by dosáhnout co nejdříve, nejpozději do roku 2027, dosáhnout 30 %;

7.  zdůrazňuje, že budoucí VFR nabízí Unii příležitost k tomu, aby prokázala, že je pospolitá a schopná čelit politickým událostem, jako jsou např. brexit, nárůst populistických a nacionalistických hnutí a změny v celosvětovém vedení; zdůrazňuje, že rozdělenost a sebestřednost nejsou odpovědí na globální problémy a obavy občanů; domnívá se, že zejména jednání o brexitu ukazují, že výhody plynoucí z členství v Unii výrazně převažují nad náklady na přispívání do rozpočtu; žádá v této souvislosti k plnému dodržování rámce již dříve přijatých závazků, jak je tomu v případě Velkopáteční dohody v souvislosti s právním státem a demokracií;

8.  vyzývá proto k soustavné podpoře stávajících politik, zejména dlouhodobých politik EU zakotvených ve Smlouvách, a sice společné zemědělské a rybářské politiky a politiky soudržnosti, neboť tyto politiky přináší občanům EU hmatatelné výhody Evropského projektu; odmítá jakýkoli pokus o zpětné převedení těchto politik na vnitrostátní úroveň, poněvadž by se tím nezmenšilo ani finanční zatížení daňových poplatníků a spotřebitelů, ani nedosáhlo lepších výsledků, ba naopak by to bránilo růstu, solidaritě a fungování jednotného trhu a současně prohlubovalo nerovnosti a rozdíly mezi jednotlivými územími a hospodářskými odvětvími; hodlá v příštím programovém období zajistit, aby na tyto politiky byla pro země EU-27 vyčleněna stejná úroveň financování, a současně zlepšovat jejich účinnost a zjednodušovat s nimi spojené postupy;

9.  domnívá se, že Evropa by měla nabídnout vyhlídky mladším generacím i podnikům zaměřeným na budoucnost, díky nimž bude EU úspěšnější na celosvětové scéně; je odhodlán výrazně posílit dva ze svých stěžejních programů, konkrétně rámcový program pro výzkum a program Erasmus +, které nejsou se současnými prostředky schopny uspokojit velmi vysokou poptávku ze strany vysoce kvalitních uchazečů; rozhodně podporuje zásadní navýšení zdrojů v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí a při podpoře malých a středních podniků prostřednictvím navazujících programů Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a Programu pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME); podporuje rovněž posílení Nástroje pro propojení Evropy (CEF) 2.0;

10.  vyzývá Unii, aby se zhostila své úlohy ve třech nových oblastech politiky s vnitřním a vnějším rozměrem, které se objevily v průběhu současného VFR:

11.  zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl zahrnovat dva nové druhy finanční podpory, jimž se v rámci hospodářské agendy Unie přikládá velký význam, a to pokračování programů na podporu investic, jako je například Evropský fond pro strategické investice, a vytvoření stabilizační funkce pro členské státy eurozóny, pokud možno v rámci navrhovaného Evropského měnového fondu, zároveň s účelovým nástrojem konvergence pro členské státy na jejich cestě k připojení k eurozóně;

12.  zdůrazňuje, že jako první krok by se zvláštní rozpočtová kapacita eurozóny měla stát součástí rozpočtu EU, počítáno nad rámec stropů víceletého finančního plánu, aniž by byly dotčeny jiné programy VFR, a měla by být financována eurozónou a dalšími zúčastněnými členy prostřednictvím zdroje příjmu, který bude odsouhlasen mezi zúčastněnými členskými státy a bude považován za účelově vázané příjmy a záruky; domnívá se, že jakmile nastane stabilní stav, mohla by být fiskální kapacita financována prostřednictvím vlastních zdrojů na základě doporučení Montiho zprávy o budoucím financování EU;

13.  potvrzuje zásadu, že další politické priority by měly být doprovázeny dodatečnými finančními prostředky bez ohledu na to, zda se objeví v době přijetí nového VFR či při jeho provádění, a zdůrazňuje, že financování nových potřeb by nemělo oslabovat stávající politiky a programy; dále očekává, že budou zavedena dostatečná ustanovení o flexibilitě, aby se zohlednily nepředvídané okolnosti, které by mohly vyvstat v průběhu VFR;

14.  domnívá se, že silnější a ambicióznější Evropy lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li jí poskytnuto více finančních prostředků; vzhledem k výše uvedeným výzvám a prioritám a s přihlédnutím k vystoupení Spojeného království z Unie vyzývá k tomu, aby byl rozpočet Unie výrazně navýšen; odhaduje výši požadovaných výdajových stropů VFR na 1,3 % hrubého národního důchodu (HND) v zemích EU-27 bez ohledu na celkový počet nástrojů, které mají být započítány nad rámec stropů;

15.  je přesvědčen, že pokud Rada nebude souhlasit s výrazným navýšením příspěvků členských států do rozpočtu EU, bude zavedení nových skutečných vlastních zdrojů EU jedinou možností, jak dostatečně financovat příští VFR;

II.Horizontální otázky

Zásady rozpočtu EU a poctivost rozpočtu

16.  připomíná evropské rozpočtové zásady jednotnosti, správnosti rozpočtu, ročního rozpočtu, vyrovnanosti, obecnosti, specifikace, adicionality, subsidiarity, řádného finančního řízení a transparentnosti, jež je třeba při sestavování a plnění rozpočtu Unie respektovat;

17.  opětovně zdůrazňuje svůj dlouhodobý postoj, že politické ambice Unie musí být v souladu s odpovídajícími finančními zdroji, a připomíná, že podle článku 311 SFEU si Unie zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné provádění svých politik;

18.  poukazuje v této souvislosti na to, že aby mohly být politická rozhodnutí a iniciativy Evropské rady prováděny v plném rozsahu, musí být k dispozici dostatečné finanční prostředky, a zdůrazňuje, že jakýkoli jiný přístup podkopává poctivost rozpočtu Unie a důvěru občanů;

19.  domnívá se, že VFR, který politické priority EU převádí na konkrétní investice, představuje vynikající nástroj pro dlouhodobé plánování výdajů EU a pro zajištění určité stabilní úrovně veřejných investic v členských státech; s politováním však konstatuje, že před přijetím příštího VFR neexistuje vzájemně dohodnutá dlouhodobá strategie; dále připomíná, že rozpočet EU je převážně investičním rozpočtem, který slouží jako další a doplňující zdroj financování opatření prováděných na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

Doba trvání

20.  je toho názoru, že při rozhodování o trvání VFR je nezbytné nalézt správnou rovnováhu mezi dvěma protichůdnými požadavky, na jedné straně potřebou, aby celá řada politik EU – zvláště ty, které jsou v rámci sdíleného řízení, jako je zemědělství a soudržnost – fungovaly na základě stability a předvídatelnosti závazku nejméně sedmi let, a na straně druhé potřebou demokratické legitimity a odpovědnosti, které jsou výsledkem synchronizace jednotlivých finančních rámců s pětiletým politickým cyklem Evropského parlamentu a Evropské komise.

21.  zdůrazňuje, že pro každý nově zvolený Parlament je politickou nutností moci výrazně ovlivňovat VFR v průběhu svého volebního období, a to jak z hlediska objemu prostředků, tak z hlediska politických priorit; zdůrazňuje, že volby do Evropského parlamentu občanům EU nabízí příležitost přímo vyjádřit postoje k rozpočtovým prioritám Unie, které by se měly zohlednit v závazném povolebním přizpůsobení finančního rámce; domnívá se proto, že v každém politickém cyklu musí Komise navrhnout buď vytvoření nového VFR, nebo povinnou revizi stávajícího VFR v polovině období a Parlament a Rada o tom musí rozhodnout;

22.  zdůrazňuje, že je třeba, aby doba trvání VFR byla postupně prodlužována na dvě období po pěti letech s povinným přezkumem v polovině období; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasný návrh, v němž budou stanoveny metody praktického provádění finančního rámce na období 5+5 let; je přesvědčen, že pro dobu trvání VFR nelze uvažovat o jednom pětiletém období, vzhledem k závažným překážkám, které by to přineslo pro programování a požadavky na provádění v některých politikách EU;

23.  uznává však, že načasování příštích voleb do Evropského parlamentu na jaře 2019 neumožňuje začít ihned uplatňovat řešení 5+5 let vzhledem k tomu, že současný VFR bude probíhat až do prosince 2020, protože by nebylo možné dosáhnout uspokojivého sladění jednotlivých období; proto se domnívá, že následující VFR by měl být stanoven na období sedmi let (2021–2027), včetně povinného přezkumu v polovině období, a sice jako přechodné řešení, které se uplatní naposledy;

Přezkum v polovině období

24.  je přesvědčen o tom, že je nezbytné zachovat právně závazný a povinný přezkum VFR v polovině období a jeho revizi, jak je stanoveno v novém nařízení o VFR; připomíná, že revize v polovině období v roce 2016 byla historicky první příležitostí, kdy došlo ke skutečné revizi nařízení o VFR, a že ji Rada i Parlament vyhodnotily kladně, zejména pokud jde o posílení ustanovení VFR o flexibilitě;

25.  domnívá se, že v případě VFR na období 2021–2027 by měla být navržena revize v polovině období a mělo by se o ní zavčas rozhodnout, aby mohl budoucí Parlament i Komise odpovídajícím způsobem upravit finanční rámec; zdůrazňuje, že při každé revizi VFR je třeba zajistit zapojení Parlamentu a zachování jeho výsad jakožto rovnocenné složky rozpočtového orgánu; dále zdůrazňuje, že součástí každé skutečné revize je i revize stropů VFR, pokud by se zjistilo, že nejsou pro zbytek období dostatečné;

Flexibilita

26.  zdůrazňuje, že během současného VFR rozpočtový orgán schválil uvolnění značných prostředků z mechanismů flexibility a zvláštních nástrojů zahrnutých do nařízení o VFR, aby byly zajištěny další rozpočtové prostředky potřebné ke zvládání závažných krizí nebo k financování nových politických priorit;

27.  domnívá se proto, že ustanovení o flexibilitě v současném VFR se osvědčila a poskytla řešení z hlediska značných finančních prostředků, jichž bylo zejména zapotřebí k řešení problémů v souvislosti s migrací, přílivem uprchlíků a nedostatkem investic; připomíná, že Parlament byl autorem několika těchto ustanovení, které důrazně obhajoval během předchozích jednání o VFR;

28.  domnívá se, že další posílení těchto ustanovení je i nadále nezbytné, aby bylo možné lépe čelit novým výzvám, nepředvídatelným událostem a vyvíjejícím se politickým prioritám, které vznikají při provádění dlouhodobého plánu, jakým je např. VFR; požaduje pro budoucí VFR větší flexibilitu, která by měla umožnit co nejširší využití celkových stropů VFR pro závazky a platby;

Mechanismy pružnosti ve VFR

29.  domnívá se, že stropy příštího VFR by měly být stanoveny na takové úrovni, která umožní nejen financování politik EU, ale také poskytne dostatečné rozpětí pro závazky v rámci každého okruhu;

30.  je přesvědčen, že všechna nepřidělená rozpětí by bez jakýchkoli omezení měla být přenášena do následujících rozpočtových roků a využívána rozpočtovým orgánem v rámci ročního rozpočtového postupu, k čemukoli tento orgán uzná za nutné; vyzývá proto, aby bylo zachováno celkového rozpětí pro závazky, avšak bez jakýchkoli omezení z hlediska rozsahu či času;

31.  připomíná, že z celkového rozpětí pro závazky lze uvolnit pouze nepřidělené rezervy do roku N-1 poté, co byly potvrzeny formou technické úpravy, která předchází předložení návrhu rozpočtu; domnívá se však, že je nezbytné hledat způsoby, jak uvolnit nepřidělené rezervy roku N, aby bylo možné financovat další potřeby, které by mohly vzniknout během daného roku;

32.  je pevně přesvědčen, že závazky schválené rozpočtovým orgánem by měly být použity k jejich původnímu účelu a že by mělo být vynaloženo veškeré úsilí, aby se zajistilo, že tomu tak bude ve všech oblastech politik; žádá zejména Komisi, aby i nadále pokračovala tímto směrem; je však přesvědčen, že pokud skutečně dojde ke zrušení závazků, protože akce, na níž byly prostředky vyčleněny, nebyla provedena nebo byla provedena jen částečně, měly by být tyto prostředky v rozpočtu EU znovu uvolněny a zapojeny rozpočtovým orgánem v rámci ročního rozpočtového procesu; domnívá se, že zrušené závazky by měly být přímo převáděny do celkového rozpětí pro závazky, a nikoli do zvláštního nástroje či rezervy;

33.  připomíná, že zrušené závazky jsou svou povahou závazky, které již byly rozpočtovým orgánem schváleny, a za normálních okolností by tedy měly vést k odpovídajícím platbám, pokud by se akce, na kterou byly určeny, uskutečnila podle plánu; zdůrazňuje proto, že opětovné použití zrušených závazků v rozpočtu EU je řádně odůvodněné, ale nemělo by představovat způsob, jak příslušná pravidla pro zrušení závazku stanovená v odvětvových právních předpisech obcházet;

34.  poukazuje na to, že je třeba zajistit úplné převedení finančních rezerv prostřednictvím celkového rozpětí pro platby v rámci celého VFR; nesouhlasí s jakýmkoli omezením nebo stropy uplatňovanými na úroveň rozpětí, která lze převést, jako v případě současného VFR, a připomíná, že tato rozpětí lze uvolnit pouze tehdy, pokud se tak rozpočtový orgán rozhodne učinit; zdůrazňuje, že celkové rozpětí pro platby by mohlo být nástrojem při řešení jakékoli nové platební krize, která by mohla nastat;

35.  zdůrazňuje, že možnost přezkoumat stropy by měla být zachována v nařízení o VFR jako volba v případě nepředvídaných okolností, pokud by finanční potřeby vyčerpaly nebo překročily rozpětí a zvláštní nástroje; vyzývá k tomu, aby nařízení o VFR stanovilo zjednodušený postup pro cílenou revizi v rámci dohodnuté hranice;

36.  hájí zachování možnosti přesouvat financování jakéhokoli programu EU dopředu i dozadu, aby bylo možné provádět proticyklická opatření, která odpovídají rytmu stávajícího provádění, a smysluplně reagovat na závažné krize; dále vyzývá k legislativní flexibilitě (v současné době zakotvené v bodě 17 interinstitucionální dohody), která umožňuje úpravu v celkovém přídělu finančních prostředků u programů přijatých řádným legislativním postupem až do výše +/ -10 %, a k jejímu zvýšení na +/-15 %;

37.  upozorňuje na flexibilitu, jíž je možno dosáhnout prostřednictvím přesunů v rámci jedné položky VFR, s cílem umístit finanční zdroje přímo tam, kde jsou potřebné, a zajistit lepší provádění rozpočtu EU; domnívá se, že nižší počet položek přispívá k posílení flexibility v rámci VFR; požaduje však, aby Komise při schvalování významných samostatných přesunů proaktivně informovala rozpočtový orgán a konzultovala s ním;

Zvláštní nástroje VFR

38.  schvaluje celkovou strukturu zvláštních nástrojů VFR, zejména nástroje pružnosti, rezervy na pomoc při mimořádných událostech, Fondu solidarity EU a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG), a poukazuje na jejich rozsáhlé využití v rámci současného VFR; požaduje zlepšení jejich finančního krytí a provozních ustanovení;

39.  zejména požaduje podstatné navýšení finančního krytí nástroje pružnosti a vyčlenění ročních rozpočtových prostředků nejméně do výše 2 miliard EUR; připomíná, že nástroj pružnosti není spojen s žádnou konkrétní politickou oblastí a může být tudíž použit na jakýkoli účel, který je považován za nezbytný; domnívá se proto, že tento nástroj lze využít k pokrytí jakýchkoli nových finančních potřeb, které vzniknou během VFR;

40.  poukazuje na význam rezervy na pomoc při mimořádných událostech, která umožňuje rychle reagovat na konkrétní požadavky pomoci třetích zemí v souvislosti s nepředvídatelnými událostmi, a zdůrazňuje její mimořádný význam ve stávajícím kontextu; požaduje výrazné navýšení finančních prostředků pro tuto rezervu a vyčlenění ročních rozpočtových prostředků až do výše 1 miliardy EUR ročně;

41.  poukazuje zejména na významné uvolnění prostředků z Fondu solidarity EU s cílem poskytnout pomoc v řadě závažných přírodních katastrof se značnými rozpočtovými důsledky; zdůrazňuje rovněž pozitivní dopad tohoto nástroje na veřejné mínění; navrhuje posílení jeho finančního krytí a vyčlenění ročních rozpočtových prostředků ve výši 1 miliardy EUR;

42.  domnívá se, že využívání EFG, jímž se zajišťuje solidarita a podpora EU pracovníkům, kteří ztratili práci v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací nebo v důsledku celosvětové hospodářské a finanční krize, nerozvinulo svůj plný potenciál a mohlo by se zlepšit a integrovat v rámci dlouhodobé strategie tak, aby fond fakticky zachytil nadbytečné pracovníky a opětovně je začlenil na trh práce ve všech členských státech; domnívá se, že v rámci nadcházejícího přezkumu EFG by se měla přezkoumat jeho oblast působnosti a zlepšit jeho koordinace s ostatními nástroji; domnívá se, že revidovanému EFG by měl být v rámci nového VFR poskytnut přinejmenším stejný roční příděl;

43.  navrhuje vytvoření zvláštní rezervy pro zvláštní nástroje VFR na základě nevyužitých prostředků z každého nástroje; domnívá se, že by tato rezerva měla fungovat bez časového omezení; žádá, aby na základě rozhodnutí rozpočtového orgánu byla tato rezerva uvolněna ve prospěch kteréhokoli zvláštního nástroje VFR, který je nutný k financování potřeb nad rámec jeho finanční kapacity;

44.  konstatuje, že v současné době se uplatňují různá pravidla, pokud jde o časové rozmezí pro přenos nevyužitých prostředků pro každý zvláštní nástroj VFR; domnívá se, že by tato pravidla měla být harmonizována, aby bylo možné uplatňovat jediné pravidlo N +1 na všechny tyto nástroje;

45.  domnívá se, že rozpětí pro nepředvídané události by mělo zůstat zachováno jako nástroj poslední možnosti; zdůrazňuje, že se jedná o zvláštní nástroj, který lze mobilizovat také pro prostředky na platby, a že jeho mobilizace byla vhodným nástrojem k řešení platební krize v roce 2014; požaduje proto úpravu výše jeho maximálního ročního přídělu směrem nahoru, a to na 0,05 % HND EU;

46.  zdůrazňuje, že zvláštní nástroje VFR by měly být započítávány nad rámec stropů VFR, a to pro prostředky na závazky i pro prostředky na platby; domnívá se, že otázka zařazení plateb těchto nástrojů do rozpočtu byla vyřešena jednoznačným způsobem během revize VFR 2014–2020 v polovině období, čímž se ukončil dlouhotrvající spor s Radou ohledně výkladu; zasazuje se o zavedení jednoznačného ustanovení v nařízení o VFR, v němž se uvede, že platby vyplývající z mobilizace závazků v rámci zvláštních nástrojů VFR by měly být započítávány nad rámec ročních stropů VFR pro platby;

47.  bere na vědomí, že interinstitucionální dohoda požaduje zvláštní většinu v Parlamentu pro mobilizaci tří zvláštních nástrojů VFR; považuje toto ustanovení za překonané, neboť pracuje se zvláštními většinami nutnými pro přijetí rozpočtu EU v dobách před Lisabonskou smlouvou; vyzývá k jednotnému přístupu, pokud jde o požadavky na hlasování za mobilizaci těchto nástrojů, které by měly být stejné jako pro přijetí rozpočtu EU;

Příjmy – zvláštní rezerva

48.  opakuje svůj dlouhodobý postoj, že veškeré příjmy vyplývající z pokut uložených společnostem za porušování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže nebo související s pozdními platbami příspěvků členských států do rozpočtu EU by měly představovat dodatečnou položku příjmů pro rozpočet EU bez odpovídajícího snížení příspěvků z HND;

49.  za tímto účelem požaduje vytvoření zvláštní rezervy v rozpočtu EU, která bude postupně naplněna prostřednictvím všech druhů nepředvídaných jiných příjmů a náležitě přenesena do dalších období, aby v případě potřeby sloužila jako další možnost financování; domnívá se, že tato rezerva by měla být vyčleněna na zvláštní nástroje VFR a na základě rozhodnutí rozpočtového orgánu by měla poskytovat možnost dalšího navýšení, a to jak prostředků na závazky, tak prostředků na platby;

Efektivní a účinné využívání zdrojů EU

50.  je si vědom toho, že by dosažení evropské přidané hodnoty mělo být jednou z hlavních zásad, kterými se řídí orgány EU při rozhodování o druhu výdajů v příštím VFR; poukazuje nicméně na existenci různých výkladů tohoto pojmu a požaduje jednotnou, jasnou a snadno srozumitelnou definici příslušných kritérií se zohledněním územních specifik a, je-li to možné, se zahrnutím měřitelných ukazatelů výkonu; varuje před jakýmkoli pokusem použít tuto definici ke zpochybnění významu politik a programů EU na základě čistě kvantitativních nebo krátkodobých ekonomických úvah;

51.  bere na vědomí odkaz na pojem evropské přidané hodnoty obsažený v řadě dokumentů Komise; připomíná seznam ukazatelů uvedených v této souvislosti ve výše uvedeném usnesení Parlamentu ze dne 24. října 2017; připomíná, že zdroje EU by měly být použity k financování evropských veřejných statků a měly by působit jako katalyzátor při poskytování pobídek pro členské státy na všech správních úrovních, aby přijaly opatření pro naplnění cílů stanovených ve Smlouvě a dosažení společných cílů EU, které by jinak nebyly realizovány; souhlasí s tím, že by se rozpočet EU měl používat k financování opatření, která mohou být ku prospěchu EU jako celku, což nedokáže zajistit účinným způsobem žádný členský stát sám, a která mohou nabídnout lepší zhodnocení vynaložených prostředků než opatření přijatá výhradně na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni; dále se domnívá, že rozpočet EU by měl přispět k nastolení a podpoře míru a stability v sousedství EU i ve vzdálenějších oblastech; domnívá se, že evropská přidaná hodnota je tvořena programy v rámci jak sdíleného, tak přímého řízení jako dvou vzájemně se doplňujících metod, jak dosáhnout cílů EU; na základě toho očekává, že členské státy se při vyjednávání o příštím VFR nebudou řídit logikou „spravedlivé návratnosti“ (juste retour), která zohledňuje pouze vnitrostátní zájmy ve formě čisté bilance;

52.  domnívá se, že lepšího vynakládání prostředků, tj. účinného a nediskriminačního využívání každého eura z rozpočtu EU, lze dosáhnout nejen tím, že se zdroje EU nasměrují na opatření s nejvyšší evropskou přidanou hodnotou a největším zvýšením výkonnosti politik a programů EU na základě hloubkového posouzení stávajících výdajů, ale také dosažením větší součinnosti mezi rozpočtem EU a rozpočty členských států a zajištěním hmatatelného zlepšení struktury výdajů; podporuje doporučení uvedená ve výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2016 ohledně rámce pro měření rizika ukazatelů, efektivnějšího a vyváženějšího informování o výkonu a snazšího přístupu k výsledkům hodnocení;

53.  požaduje skutečné zjednodušení rozpočtového systému EU v příštím VFR s cílem zjednodušit využívání prostředků; zdůrazňuje zejména potřebu omezit zbytečné překrývání mezi nástroji, jež slouží na podobné druhy opatření, například v oblasti inovací, malých a středních podniků nebo dopravy, aniž by hrozila ztráta významných prvků jednotlivých programů, a potřebu eliminovat konkurenci, která existuje mezi jednotlivými formami a zdroji financování, s cílem zajistit co největší doplňkovost a vytvořit soudržný finanční rámec; věří, že by to umožnilo jasnější sdělování priorit EU občanům;

54.  zdůrazňuje, že „kontrola stavu“ výdajů EU nemůže vést ke snížení úrovně ambicí EU nebo provádění politik a programů EU podle odvětví, ani by neměla vést k nahrazení grantů finančními nástroji s cílem vytvořit určité úspory, neboť převážná většina opatření podporovaných z rozpočtu EU není vhodná pro financování z těchto nástrojů; je přesvědčen, že „kontrola stavu“ by měla určit spíše způsoby, jak zlepšit provádění programů EU v oblasti výdajů;

55.  požaduje rozsáhlou harmonizaci pravidel s cílem vytvořit jednotný soubor pravidel pro všechny rozpočtové nástroje EU s přihlédnutím k charakteristickým rysům jednotlivých fondů a odvětví; vybízí Komisi, aby řešila otázku kombinace různých zdrojů financování poskytnutím jasných pokynů v této oblasti a zajištěním rovného přístupu ke všem typům financování ve všech členských státech;

56.  zasazuje se také o skutečné zjednodušení odvětvových prováděcích pravidel pro příjemce a snížení administrativní zátěže pomocí další normalizace a zjednodušení postupů a programovacích dokumentů; poukazuje nicméně na potřebu zajistit větší pomoc při budování kapacit a větší technickou pomoc pro příjemce; vyzývá k posunu směrem k hodnocení na základě rizik;

Jednotnost, správnost rozpočtu a transparentnost

57.  připomíná, že zásada jednotnosti, podle které mají být všechny položky příjmů a výdajů Unie uvedeny v rozpočtu, je požadavkem uvedeným ve Smlouvě i základní demokratickou podmínkou, pokud má být rozpočet transparentní, legitimní a odpovědný; vyjadřuje politování nad tím, že se tato zásada dodržuje stále méně, zatímco složitost finančních záležitostí vzrůstá, počínaje historickým dědictvím Evropského rozvojového fondu (ERF) přes vytvoření Evropského mechanismu stability až po nejnovější masivní nárůst mimorozpočtových mechanismů vytvořených ad hoc ve formě inovativních finančních nástrojů a vnějších svěřenských fondů nebo nástrojů, které v rozvaze Unie nejsou zaúčtovány;

58.  zpochybňuje odůvodnění a přidanou hodnotu vytváření nástrojů mimo rozpočet Unie; domnívá se, že rozhodnutí zřídit nebo zachovat takové nástroje představují ve skutečnosti snahu zastřít skutečné finanční potřeby a obejít mantinely stropů VFR a stropů vlastních zdrojů; vyjadřuje politování nad tím, že často také vedou k obcházení Parlamentu, pokud jde o jeho trojí odpovědnost coby legislativního, rozpočtového a kontrolního orgánu, a jdou proti cíli zvyšování transparentnosti pro širokou veřejnost a příjemce;

59.  opakuje proto svůj dlouhodobý postoj, že Evropský rozvojový fond by spolu s dalšími nástroji mimo VFR měl být začleněn do rozpočtu Unie, aby se zvýšila jeho legitimita, jakož i účinnost a účelnost unijní rozvojové politiky; zdůrazňuje však, že příslušné finanční krytí by mělo být doplněno nad rámec dohodnutých stropů VFR tak, aby začlenění těchto nástrojů do rozpočtu nemělo nepříznivý vliv na jejich financování nebo na další politiky a programy EU; vítá v zásadě návrh na začlenění Evropského mechanismu stability do finančních prostředků Unie ve formě Evropského měnového fondu, aniž by tím byla dotčena jeho budoucí podoba;

60.  zastává názor, že svěřenecké fondy EU mohou představovat přidanou hodnotu v tom, že sdružují zdroje od různých dárců pro konkrétní situace, ale že jejich využití by nemělo vést pouze k nové klasifikaci plánovaného financování EU a nemělo by měnit původní cíle finančních nástrojů EU; zdůrazňuje potřebu většího parlamentního dohledu nad jejich zřizováním a fungováním v praxi; trvá na tom, že svěřenské fondy EU by měly výhradně podporovat činnosti mimo Unii;

61.  domnívá se rovněž, že pokud je určitý podíl mimorozpočtových operací považován za nutný pro dosažení určitých konkrétních cílů, například prostřednictvím použití finančních nástrojů nebo svěřenských fondů, měly by být tyto operace používány v omezeném rozsahu a trvání, měly by být zcela transparentní, opodstatněné prokázanou adicionalitou a přidanou hodnotou a měly by se zakládat na přísných postupech pro přijímání rozhodnutí a ustanoveních o odpovědnosti;

62.  domnívá se, že v rámci příštího VFR by měl rozpočet Unie přesněji vykazovat rozsah účelově vázaných příjmů a jejich dopad na skutečné výdaje, zejména těch, které pocházejí z příspěvků třetích zemí; zdůrazňuje, že je to ještě důležitější vzhledem k tomu, že Spojené království vyjádřilo v rámci jednání o svém vystoupení z Unie přání účastnit se některých rozpočtových programů Unie v rámci nového VFR na období po roce 2020 jako nečlenský stát;

Míra plateb

63.  připomíná, že výše prostředků na platby je logickým a legálním důsledkem výše prostředků na závazky, a požaduje, aby budoucí stropy plateb byly stanoveny na přiměřené úrovni, přičemž se ponechá pouze omezený a realistický rozdíl mezi závazky a platbami; očekává, že budoucí stropy plateb zohlední na jednu stranu potřebu ctít závazky plynoucí ze stávajícího finančního období, které se změní na platby až po roce 2020, a na straně druhé potřebu dostát závazkům v rámci programů a nástrojů po roce 2020;

64.  připomíná, že na konci předchozího VFR došlo k nahromadění nezaplacených účtů, které se přelily do stávajícího rámce, a varuje před opakováním této platební krize v přechodu na příští VFR, neboť by to mělo závažné důsledky pro příjemce, jako jsou studenti, univerzity, malé a střední podniky a výzkumní pracovníci; poukazuje na současný trend nedostatečného čerpání prostředků na platby z důvodu zpoždění při provádění programů na období 2014–2020, který vede ke zvýšení úrovně nezaplacených závazků, které zbývá vypořádat v rámci stropů příštího VFR; žádá Komisi a členské státy, a to i na úrovni ministrů financí, aby analyzovaly hlavní příčiny těchto zpoždění, a aby navrhly konkrétní zjednodušující opatření s cílem usnadnit provádění v budoucnu;

65.  bere na vědomí předběžné výsledky jednání o finančním vyrovnání v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie, podle kterých se Spojené království bude plně podílet na financování a provádění programů na období 2014–2020 se všemi příslušnými finančními důsledky;

Finanční nástroje

66.  zdůrazňuje, že rozpočet EU má k dispozici širokou škálu nástrojů na financování činností podporovaných na úrovni EU, jež lze seskupit do dvou kategorií, konkrétně do kategorie grantů a do kategorie dalších finančních nástrojů v podobě záruk, půjček, sdílení rizik nebo kapitálových investic; poukazuje rovněž na Evropský fond pro strategické investice, s jehož pomocí je v EU mobilizován soukromý kapitál na podporu projektů v klíčových oblastech pro hospodářství EU, aby doplnil omezené financování;

67.  uznává potenciál finančních nástrojů pro zvýšení hospodářského a politického vlivu rozpočtu Unie; poukazuje však na to, že se mohou použít pouze pro projekty vytvářející příjmy v případech nepříznivé investiční situace či selhání trhu, a proto oproti grantům představují pouze doplňkovou, a nikoli alternativní formu financování; zdůrazňuje, že cílem finančních nástrojů by nemělo být nahrazovat již stávající veřejné nebo soukromé systémy financování a měly by být v souladu s vnitrostátními a mezinárodními závazky;

68.  připomíná svou žádost, aby Komise určila oblasti, které jsou nejlépe financovány z grantů, ty, které by mohly být lépe financovány finančními nástroji, a ty, kde by granty mohly být kombinovány s finančními nástroji, a aby se zabývala otázkou vhodné rovnováhy mezi nimi; je přesvědčen, že dotace by měly být i v příštím VFR převládajícím způsobem financování projektů EU; zdůrazňuje, že půjčky, záruky, sdílení rizik a kapitálové financování by měly být využívány opatrně a na základě odpovídajícího předběžného hodnocení a pouze v případě, že jejich používání může vykázat jasnou přidanou hodnotu a pákový efekt; konstatuje, že využívání finančních nástrojů a součinnosti s granty lze zlepšit; požaduje větší úsilí o zpřístupnění finančních nástrojů příjemcům a větší flexibilitu při meziodvětvovém využívání jednotlivých finančních nástrojů, aby byla překonána restriktivní pravidla, která příjemcům brání využívat u projektů se shodnými cíli více programů;

69.  vyzývá Komisi, aby v příštím VFR zjednodušila a harmonizovala pravidla pro využívání finančních nástrojů s cílem dosáhnout součinnosti různých nástrojů a maximalizovat jejich účinné uplatňování; bere na vědomí možnost, že by na základě důkladné diskuse, která by byla nutná, byl navržen jednotný fond, který by integroval finanční nástroje na úrovni EU, jež jsou centrálně spravovány; zastává názor, že by bylo třeba zajistit jasnou strukturu pro výběr různých druhů finančních nástrojů pro různé oblasti politiky a druhy opatření a že příslušné finanční nástroje by měly i nadále figurovat v rozpočtu pod samostatnými položkami, aby byla zajištěna jednoznačnost investic; zdůrazňuje však, že taková harmonizace pravidel nemůže postihnout finanční nástroje, které spravují členské státy v rámci politiky soudržnosti nebo v oblasti vnější činnosti;

70.  připomíná své opakované požadavky na větší transparentnost a demokratickou kontrolu, pokud jde o provádění finančních nástrojů podporovaných z rozpočtu Unie;

Struktura

71.  domnívá se, že by struktura VFR měla lépe zviditelnit politické a rozpočtové priority EU pro evropské občany, a požaduje jasnější prezentaci všech oblastí výdajů EU; je přesvědčen, že by se měly náležitě zohlednit hlavní pilíře budoucích výdajů EU uvedené v tomto usnesení;

72.  domnívá se proto, že současná prezentace okruhů si vyžaduje určitá zlepšení, je však proti neodůvodněným radikálním změnám; navrhuje proto níže uvedenou strukturu pro VFR na období po roce 2020;

73.  vyzývá naléhavě Komisi, aby v příloze k rozpočtu Evropské unie předložila veškeré výdaje týkající se EU, které vznikají mimo rozpočet EU v důsledku mezivládních dohod a postupů; je přesvědčen, že takové každoročně poskytované informace by poskytly celkový přehled o veškerých investicích, k nimž se členské státy zavázaly na evropské úrovni;

III.Oblasti politiky

Silnější a udržitelnější hospodářství

74.  zdůrazňuje důležitost dokončení Evropského výzkumného prostoru, energetické unie, jednotného evropského dopravního prostoru, jednotného digitálního trhu jako základních složek jednotného evropského trhu;

75.  je přesvědčen, že by v příštím VFR měly být rozpočtové zdroje více soustředěny do oblastí, v nichž se jasně ukazuje evropská přidaná hodnota a které posilují hospodářský růst, konkurenceschopnost, udržitelnost a zaměstnanost ve všech regionech EU; zdůrazňuje v této souvislosti význam výzkumu a inovací při vytváření udržitelné, vedoucí světové ekonomiky založené na znalostech a vyjadřuje politování nad tím, že z důvodu nedostatku odpovídajícího financování je v rámci současného VFR podporována z prostředků EU jen malá část kvalitních projektů v této oblasti;

76.  požaduje proto, aby v příštím VFR byl podstatně navýšen celkový rozpočet na 9. rámcový program, a to alespoň na úroveň 120 miliard EUR; považuje tuto úroveň za přiměřenou pro zajištění globální konkurenceschopnosti Evropy, vedoucího postavení v oblasti vědy, technologií a průmyslu, řešení společenských problémů a pro pomoc při dosahování cílů EU v oblasti klimatu a cílů udržitelného rozvoje; vyzývá zejména ke snahám o stimulaci průlomových inovačních iniciativ pro vytváření trhu, a to zejména pro MSP;

77.  dále požaduje větší zaměření na provádění výzkumu a zavádění inovací prostřednictvím společných podniků a dalších nástrojů a podporu investic do klíčových technologií k překlenutí nedostatku investic v oblasti inovací; zdůrazňuje, že zvýšení objemu finančních prostředků musí být spojeno se zjednodušením postupů financování; vítá úsilí vynakládané Komisí v této oblasti a trvá na tom, aby se v něm v rámci příštího programového období pokračovalo s cílem poskytnout lepší přístup a rovné podmínky žadatelům prostřednictvím nového systému posuzování žádostí; zdůrazňuje, že je nutné připravit opatření, která by podněcovala vyváženou účast subjektů ze všech členských států EU;

78.  vítá nedávný návrh Komise na zajištění financování Výzkumného fondu pro uhlí a ocel v nadcházejících letech; zdůrazňuje význam tohoto fondu pro financování výzkumu v tomto průmyslovém odvětví; je přesvědčen, že je nutné dlouhodobější řešení, které zajistí financování i po roce 2020 a začlení fond do rozpočtu Unie s cílem umožnit Parlamentu dostát své úloze jako orgánu rozpočtové kontroly;

79.  zdůrazňuje, že MSP a mikropodniky jsou klíčovými hybateli ekonomického růstu, inovací a zaměstnanosti, jelikož v těchto podnicích je soustředěno 85 % všech nových pracovních míst; uznává jejich důležitou úlohu v zajištění hospodářské obnovy a oživení udržitelné ekonomiky EU; připomíná, že v EU existuje více než 20 milionů MSP, které představují 99 % všech podniků; domnívá se, že zlepšování přístupu MSP k financování by mělo ve všech členských státech i nadále zůstat významným politickým cílem pro příští VFR, a to za účelem dalšího posílení jejich konkurenceschopnosti a udržitelnosti; podtrhuje proto nutnost podporovat podnikání a zlepšovat pro MSP podnikatelské prostředí, aby tyto podniky mohly v dnešní globální ekonomice plně uplatnit svůj potenciál;

80.  vítá úspěch účelového Programu EU pro konkurenceschopnost podniků a MSP (COSME) v rámci stávajícího VFR; vyzdvihuje vysokou míru provádění tohoto programu a poukazuje na jeho schopnost absorbovat ještě více; požaduje proto zdvojnásobení finančního krytí programu COSME, aby odpovídalo skutečným potřebám ekonomiky EU a výrazné poptávce po účasti;

81.  opětovně potvrzuje silné odhodlání podpořit Evropský fond pro strategické investice (EFSI) s cílem uvolnit 500 miliard EUR na nové investice do reálné ekonomiky v rámci současného VFR; je přesvědčen, že EFSI již přinesl silný a cílený impuls hospodářským odvětvím, která přispívají k udržitelnému růstu a zaměstnanosti; zdůrazňuje pozitivní dopad EFSI na poskytování finančních prostředků MSP v celé Unii; vítá proto záměr Komise předložit legislativní návrh na pokračování a zlepšování tohoto investičního systému vyčleněným rozpočtem, jehož financování by nemělo jít na úkor stávajících politik a programů v rámci nového VFR; zdůrazňuje, že každý legislativní návrh by měl vycházet ze závěrů uvedených v přezkumu Komise a z nezávislého hodnocení; očekává, že nový návrh bude účinně řešit nedostatky v uplatňování EFSI a že mimo jiné zlepší zeměpisné pokrytí fondu tak, aby jeho přínos byl patrný v celé Unii;

82.  trvá na tom, že VFR má význam pro odvětví závislá na dlouhodobých investicích, jako je udržitelná doprava; zdůrazňuje, že dopravní infrastruktura je páteří jednotného trhu a základem pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst; konstatuje, že dobudování jednotného evropského dopravního prostoru propojeného se sousedními zeměmi vyžaduje důležitou dopravní infrastrukturu a je třeba k němu přistupovat jako ke klíčové prioritě v zájmu konkurenceschopnosti a hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU, včetně okrajových a ostrovních oblastí; domnívá se proto, že by příští VFR měl zajistit dostatečné financování projektů, které přispívají zejména k dokončení základní sítě transevropské dopravní sítě (TEN-T), která by měla být dále rozšířena, a jejích koridorů; připomíná cíle, které byly v otázkách dopravy vytyčeny na konferenci COP 21 s cílem bojovat proti změně klimatu, a vybízí členské státy, aby investovaly do inteligentní, udržitelné a integrované veřejné dopravy;

83.  zdůrazňuje, že modernizovaný a efektivnější nástroj CEF by měl pokrývat všechny druhy dopravy, včetně silniční a železniční infrastruktury a vnitrozemských vodních cest; domnívá se, že by měl předně podporovat větší propojení mezi komplexními sítěmi a druhy dopravy, které přispívají ke snižování emisí CO2, a zaměřit se na vzájemná propojení a na dokončení sítě v okrajových oblastech; opakuje, že je důležité zlepšit interoperabilitu prostřednictvím evropského systému řízení železničního provozu a umožnit plné využití iniciativy jednotného evropského nebe; vyzývá k dokončení evropského digitálního řízení letového provozu;

84.  vyzývá k tomu, aby v příštím VFR byla vytvořena zvláštní rozpočtová položka pro cestovní ruch jako krok ke skutečné evropské politice v oblasti cestovního ruchu, která bude moci značně přispět k růstu a tvorbě pracovních míst;

85.  vyzývá Komisi, aby podpořila investice do vývoje další generace technologií a podpořila jejich využívání; zdůrazňuje, že je důležité zajistit financování pro dokončení jednotného digitálního trhu pomocí plného využívání spektra, modernizaci pevných sítí a denzifikaci mobilních sítí, prosazovat spuštění 5G a gigabitového připojení a dosáhnout dalšího pokroku v harmonizaci pravidel EU v oblasti telekomunikací s cílem vytvořit náležitý regulační rámec ke zlepšení internetového propojení v celé Unii; zdůrazňuje, že by telekomunikační odvětví mělo nadále podporovat infrastruktury digitálních služeb a vysokorychlostní širokopásmové sítě tím, že umožní jejich dostupnost, a to i v odlehlých regionech a venkovských oblastech, a tím, že zvýší digitální gramotnost, propojení a interoperabilitu; podtrhuje nutnost podporovat digitální transformaci evropského hospodářství a evropské společnosti a investovat do základních technologií, jako jsou data velkého objemu, umělá inteligence nebo vysoce výkonná výpočetní technika, a do digitálních dovedností za účelem posílení konkurenceschopnosti EU a zlepšení kvality života Evropanů;

86.  považuje za zásadní podporovat udržitelné a cenově dostupné dodávky energie v Evropě; vyzývá proto ke stálé podpoře investic, která zajistí diverzifikaci zdrojů energie a dodavatelských tras, zvýší energetickou bezpečnost a energetickou soběstačnost a posílí energetickou účinnost a využití energie z obnovitelných zdrojů, mimo jiné pomocí Nástroje pro propojení Evropy (CEF); zdůrazňuje zvláště význam poskytování komplexní podpory zvláště pro regiony s vysokou uhlíkovou náročností, na energetický přechod, přechod na nízkouhlíkové hospodářství, modernizaci výroby elektrické energie, zlepšení přeshraničního propojení a využití inteligentních rozvodných sítí, technologie pro zachycování, skladování a využívání uhlíku a modernizaci dálkového vytápění; domnívá se, že transformace energetického odvětví na základě cílů v oblasti klimatu by měla být náležitě podpořena, zejména v regionech a zemích závislých na uhlí, aby se účinně přispělo ke strategickému přechodu na hospodářství s nízkými emisemi; vyzývá ke zřízení komplexního fondu na podporu řádného přechodu, konkrétně prostřednictvím vývoje a využívání obnovitelných zdrojů, energeticky účinných řešení, ukládání energie, řešení a infrastruktur pro elektromobilitu, modernizace výroby elektřiny a rozvodných sítí, pokročilých technologií výroby elektřiny včetně zachycování a ukládání uhlíku, zachycování a využívání uhlíku a zplyňování uhlí, modernizace dálkového vytápění včetně vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, včasného přizpůsobení se budoucím environmentálním normám, restrukturalizace energeticky náročných odvětví, jakož i prostřednictvím řešení společenských, socioekonomických a environmentálních dopadů.

87.  zdůrazňuje strategický význam rozsáhlých projektů infrastruktury, jako je konkrétně Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER), evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací (EGNOS), globální družicový navigační systém (Galileo), Evropský program monitorování Země (Copernicus) a budoucí družicová komunikace v rámci státní správy (GOVSATCOM) pro budoucí konkurenceschopnost, bezpečnost a politickou moc EU; zdůrazňuje, že financování těchto velkých projektů musí být zajištěno v rozpočtu EU, ale zároveň by mělo být pevně vymezeno s cílem zajistit, aby možná překročení nákladů neohrozila financování a úspěšné provádění ostatních politik Unie, jak dokládá několik konkrétních případů v předchozím VFR; připomíná, že za tímto účelem je nyní maximální částka na tyto projekty stanovena v nařízení o VFR, a vyzývá k zahrnutí podobných ustanovení do nového nařízení;

88.  zdůrazňuje význam zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a boje proti změně klimatu, úpadku ekosystémů a úbytku biologické rozmanitosti, jakož i vedoucí postavení EU v těchto oblastech; domnívá se, že stabilní a přiměřené financování je základem pro splnění závazků EU, například závazků vyplývajících z Pařížské dohody; připomíná, že příští VFR by měl Unii pomoci splnit tyto cíle a že by měl přispět k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050; zdůrazňuje, že by EU neměla financovat projekty a investice, které dosažení těchto cílů odporují; vyzývá k důkladnému začlenění problematiky klimatu do budoucích výdajů EU; v tomto ohledu vyzývá k tomu, aby příslušné programy, například LIFE+, byly náležitě financovány a aby se objem jejich finančních zdrojů zdvojnásobil, a vyzývá k vytvoření konkrétních balíčků pro biologickou rozmanitost a správu sítě Natura 2000;

Větší soudržnost a solidarita v Evropě

89.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti by po roce 2020 měla zůstat hlavní investiční politikou Evropské unie, pokrývat všechny regiony EU, aby mohla řešit složité socioekonomické výzvy a zároveň zaměřit většinu zdrojů na ty nejzranitelnější z nich; je přesvědčen, že nad rámec cíle, jímž je snížit rozdíly v úrovni rozvoje a posílit konvergenci, jak je zakotveno ve Smlouvě, by se politika soudržnosti měla zaměřit na dosažení širších politických cílů EU, a navrhuje proto, aby se v rámci příštího VFR všechny tři fondy politiky soudržnosti – Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Evropský sociální fond (ESF) a Fond soudržnosti – zaměřily především na poskytování podpory pro růst a konkurenceschopnost, výzkum a inovace, digitalizaci, transformaci průmyslu, MSP, dopravu, zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se změně klimatu, udržitelnost životního prostředí a spravedlivou transformaci energetiky, zaměstnanost, sociální začleňování, rovnost žen a mužů, snižování chudoby a demografické problémy; zdůrazňuje, že tyto tři fondy představují nedílnou součást politiky soudržnosti EU a společně mohou fungovat pouze v jednotném rámci této politiky; vyzývá mimoto k zahrnutí posílené územní spolupráce, včetně přeshraničního prvku a městského rozměru, do této politiky, jakož i k vypracování specifických ustanovení pro venkovské, horské, ostrovní a odlehlé oblasti;

90.  považuje za nanejvýš důležité, aby bylo financování politiky soudržnosti po roce 2020 pro země EU-27 zachováno ve stálých cenách alespoň na úrovni rozpočtu na období 2014–2020; zdůrazňuje, že by jedním z parametrů přidělování finančních prostředků v rámci politiky soudržnosti měl zůstat HDP, ale domnívá se, že by ho měla doplnit řada sociálních, environmentálních a demografických ukazatelů s cílem lépe zohlednit nové typy nerovností mezi regiony EU a v rámci nich ve všech členských státech; podporuje také, aby v novém programovém období přetrvaly prvky, které politiku soudržnosti ve stávajícím VFR zmodernizovaly a zaměřily na výsledky, tj. tematická koncentrace, předběžné podmínky, rámec výkonnosti a vazba na správu ekonomických záležitostí;

91.  je pevně odhodlán plnit závazek vyplývající z článku 9 SFEU zajistit sociální Evropu a provádění evropského pilíře sociálních práv založeného na udržitelném růstu vysoce konkurenceschopného sociálně-tržního hospodářství s cílem dosáhnout plné zaměstnanosti a sociálního pokroku a podporovat rovnost mezi ženami a muži, solidaritu mezi generacemi a ochranu práv dítěte, jak je zakotveno ve Smlouvě; zdůrazňuje, že toto provádění vyžaduje, aby sociální politiky byly řádně financovány, přičemž je třeba mít na paměti, že v současné době jsou výdaje na sociální záležitosti nedostatečné; zdůrazňuje, že toto provádění vyžaduje, aby sociální politiky byly řádně financovány, a vyzdvihuje z toho vyplývající potřebu posílit existující nástroje přispívající k těmto cílům, jako je zejména Evropský sociální fond (ESF), Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí, Fond evropské pomoci nejchudším osobám, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) a program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI); trvá na tom, aby byly v příštím VFR zachovány a byly nadále prováděny převážně prostřednictvím grantů;

92.  opětovně vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby zřídily zvláštní fond určený na záruku pro děti, jehož cílem by bylo rozšíření politik zaměřených na zmírnění dětské chudoby a který by zajistil odpovídající zdroje pro provedení nezbytných politických opatření v plném rozsahu, včetně pomoci rodičům, aby se prostřednictvím cílených zásahů vymanili ze sociálního vyloučení a nezaměstnanosti;

93.  zdůrazňuje zejména, že ESF by měl rozšířit svou podporu rozvoje sociálního dialogu, zejména skrze lepší budování kapacit sociálních partnerů, mimo jiné na evropské odvětvové a meziodvětvové úrovni, a že tento závazek by měl být povinný pro členské státy ve všech regionech EU;

94.  zdůrazňuje zvláště, že je stále zapotřebí bojovat proti nezaměstnanosti a vyloučení, zejména mladých lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání ani v profesní přípravě (NEET), v rámci komplexního přístupu k politikám na úrovni EU týkajícím se mládeže; vyzývá proto k tomu, aby byla částka na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí zdvojnásobena a aby byly plně prováděny záruky EU pro mladé lidi a zároveň bylo zajištěno rychlé a zjednodušené rozdělování finančních prostředků a stálé a stabilní financování příštího programového období; zdůrazňuje nutnost lepší regulace, aby byla mladým lidem pocházejícím ze znevýhodněného sociálně-ekonomického prostředí zaručena nediskriminační účast v programu; domnívá se, že jednou z nejvyšších priorit EU zůstávají investice na podporu vzdělání a odborného vzdělávání, zejména rozvoj digitální gramotnosti; trvá na tom, že tento program nesmí nahrazovat výdaje dříve financované z vnitrostátních rozpočtů;

95.  vyjadřuje podporu programům v oblasti kultury, vzdělávání, médií, mládeže, sportu, demokracie, občanství a občanské společnosti, které jednoznačně prokázaly svou evropskou přidanou hodnotu a jsou u příjemců stále velmi oblíbené; vyslovuje se proto pro pokračující investování do rámce vzdělávání a odborné přípravy ET 2020 prostřednictvím programů Erasmus+, Kreativní Evropa a Evropa pro občany, aby mohly nadále oslovovat lidi všech věkových kategorií, zejména mladé lidi; opětovně vyjadřuje podporu posílení vnějšího rozměru programů Erasmus+ a Kreativní Evropa; doporučuje dále, aby pokračovalo působení Evropského sboru solidarity s náležitými finančními zdroji, které nepůjdou na úkor jiných programů EU; zdůrazňuje rovněž významný přínos kulturních a tvůrčích odvětví k růstu a zaměstnanosti v EU;

96.  doporučuje, aby vytvoření interního Evropského fondu pro demokracii s cílem posílit podporu občanské společnosti a nevládních organizací působících v oblasti demokracie a lidských práv bylo řízeno Komisí;

97.  vyzývá zvláště k tomu, aby byly v příštím VFR přinejmenším ztrojnásobeny finanční prostředky na program Erasmus+ s cílem oslovit mnohem více mladých lidí, mládežnických organizací a studentů středních a učňovských škol v Evropě a vybavit je cennými schopnostmi a životními dovednostmi prostřednictvím celoživotního učení a na studenty zaměřených příležitostí k neformálnímu a informálnímu vzdělávání, zejména dobrovolnictví a práce s mládeží; vyzývá k tomu, aby byla zvláštní pozornost věnována lidem ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí s cílem umožnit jim účast v programu a rovněž lidem se zdravotním postižením;

98.  vyzývá Komisi, aby navázala na projekt „Evropská síťová jízdenka Interrail k 18. narozeninám“ a aby v příštím VFR předložila návrh zvláštního programu podpořený dostatečnými ročními prostředky na pokrytí všech žádostí o bezplatnou železniční jízdenku od mladých Evropanů, kteří v daném roce dosáhnou věku 18 let; zdůrazňuje, že takový projekt by se stal klíčovým prvkem zvyšování evropského povědomí a posilování evropské identity, zvláště čelíme-li hrozbám, jako je populismus a šíření dezinformací; znovu zdůrazňuje, že pro dosažení cíle takového programu se od Komise očekává návrh řádného právního základu;

99.  očekává, že v období po roce 2020 Evropská unie postoupí od způsobu řešení krizí ke stálé a společné evropské politice v oblasti azylu a migrace; zdůrazňuje, že činnosti v této oblasti by měly být pokryty ze zvláštního k tomu určeného nástroje, například z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF); zdůrazňuje, že budoucí fond i příslušné agentury v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí musí mít k dispozici odpovídající úroveň financování na celý příští VFR, aby bylo možné řešit komplexní výzvy v této oblasti; je dále přesvědčen, že by AMIF měly doplnit další složky, které budou tuto problematiku řešit v rámci dalších oblastí politiky, zvláště pomocí evropských strukturálních a investičních fondů a nástrojů na financování vnějších činností vzhledem k tomu, že nelze doufat, že jediný nástroj vyřeší rozsáhlé a složité potřeby v této oblasti; uznává mimoto význam kulturních, vzdělávacích, mládežnických a sportovních programů při integraci uprchlíků a migrantů do evropské společnosti; žádá Komisi, aby posoudila, zda lze posílit úlohu evropských měst v rámci evropské azylové politiky zavedením systému pobídek, který by poskytoval finanční podporu na ubytování uprchlíků a hospodářský rozvoj přímo městům výměnou za přijetí uprchlíků a žadatelů o azyl;

100.  uznává evropskou přidanou hodnotu spolupráce při řešení společných hrozeb v oblasti veřejného zdraví; konstatuje, že žádný členský stát nemůže sám řešit přeshraniční výzvy v oblasti zdraví, a vyzývá k tomu, aby příští VFR odrážel odpovědnost EU za plnění cíle udržitelného rozvoje, který se týká veřejného zdraví, zdravotních systémů a zdravotních problémů souvisejících s životním prostředím, a za podporu členských států při odstraňování rostoucích nerovností v oblasti zdraví; domnívá se, že na základě pozitivních výsledků probíhajících činností v této oblasti by příští VFR měl zahrnout výrazný program veřejného zdraví příští generace, jenž by tyto problémy řešil na přeshraniční úrovni, například prostřednictvím inovativních řešení pro poskytování zdravotní péče, včetně digitálního zdravotnictví, jako jsou například evropské referenční sítě, a jenž by členským státům poskytoval podporu ve formě odborných znalostí a výměny údajů, důkazů a osvědčených postupů; připomíná, že dobré zdraví je nezbytným předpokladem pro dosažení dalších cílů stanovených EU a že na zdraví Evropanů má dopad také politika v oblastech, jako je zemědělství, životní prostředí, zaměstnanost, sociální otázky nebo začleňování; vyzývá proto k posílení hodnocení dopadu na zdraví a k průřezové spolupráci v této oblasti v příštím VFR;

Silnější a udržitelnější zemědělství a rybolov

101.  zdůrazňuje, že modernizovaná společná zemědělská politika (SZP) má zásadní význam pro zabezpečení potravin a autonomii, zachování obyvatelstva a zaměstnanosti na venkově, udržitelný rozvoj, udržitelnost životního prostředí, zemědělství a lesnictví a zajištění zdravých, kvalitních a cenově dostupných potravinářských výrobků pro evropské obyvatelstvo; poukazuje na to, že nároky týkající se potravin a zdraví vzrostly, stejně jako potřeba podporovat přechod zemědělců na ekologičtější zemědělské postupy a bojovat proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je třeba podporovat zaručené příjmy zemědělců a posílit vazby mezi SZP a poskytováním veřejných statků; zdůrazňuje, že SZP je jednou z nejvíce integrovaných oblastí politiky, že je financována především na úrovni EU a tudíž nahrazuje vnitrostátní výdaje;

102.  podtrhuje, že by rozpočet SZP v příštím VFR měl být pro země EU-27 přinejmenším zachován ve stálých cenách na současné úrovni; zdůrazňuje, že nové výzvy, kterým bude muset čelit příští SZP, vyžadují stabilní finanční příděly založené na analýzách stávající politiky a budoucích potřeb; zdůrazňuje, že přímé platby vytvářejí zjevnou přidanou hodnotu EU a posilují jednotný trh tím, že brání narušování hospodářské soutěže mezi členskými státy; staví se proti jakémukoli návratu na úroveň jednotlivých států a proti spolufinancování přímých plateb z vnitrostátních zdrojů v tomto ohledu; zdůrazňuje, že je nutné pokračovat v opatřeních, jež zachovávají výrobu v odvětvích, která mají pro zranitelné oblasti zásadní význam, reformovat rezervy pro případ krize v zemědělství, zvýšit financování tak, aby odpovídalo reakcím na různé cyklické krize v citlivých odvětvích, a vytvořit nové nástroje, které budou moci zmírnit kolísání cen a zvýšit financování pro programy speciálně zaměřené na odlehlost a ostrovní charakter (POSEI); naléhavě vyzývá Komisi, aby v zájmu boje proti nekalým obchodním praktikám pokračovala v konvergenci přímých plateb a zajistila potřebný finanční a právní rámec pro potravinový řetězec; poukazuje na to, že venkovské oblasti EU stojí před závažnými problémy a potřebují proto zvláštní podporu;

103.  zdůrazňuje socioekonomický a ekologický význam rybolovu, mořského prostředí a „modré ekonomiky“ a jejich přínos k udržitelné potravinové soběstačnosti EU, pokud jde o zajištění udržitelnosti evropské akvakultury a rybolovu a snižování dopadu na životní prostředí; poukazuje na to, že společná rybářská politika je ve výlučné pravomoci EU; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nezbytné zachovat specifický, dostatečný, nezávislý a přístupný rybářský fond, aby bylo možné tuto politiku provádět; vyzývá k obnovení programu speciálně zaměřeného na odlehlost a ostrovní charakter v rybolovu, neboť se jedná o velmi důležitý program pro nejvzdálenější regiony EU; vyzývá k tomu, aby byla v současném VFR přinejmenším zachována úroveň finančních prostředků určených na odvětví rybolovu a, bude-li to zapotřebí, aby byly zvýšeny finanční prostředky na námořní problematiku; varuje před možnými negativními dopady tvrdého brexitu na toto odvětví; konstatuje, že další finanční nástroje, které by doplňovaly nevratnou pomoc, by mohly poskytnout možnosti doplňkového financování;

Větší odpovědnost ve světě

104.  zdůrazňuje, že svět čelí četným výzvám, včetně konfliktů, kybernetických útoků, terorismu a radikalizace, dezinformací, přírodních katastrof, změny klimatu a zhoršování stavu životního prostředí, porušování lidských práv a nerovností mezi muži a ženami; je přesvědčen, že Unie má zvláštní politickou a finanční odpovědnost vycházející ze skutečně evropské zahraniční politiky založené na pravidlech a hodnotách a z podpory stability, bezpečnosti, demokratické správy věcí veřejných a udržitelného rozvoje našich partnerů, vymycování chudoby a reakce na krize;

105.  zdůrazňuje, že prostředky vyčleňované na vnější činnost by měly být značně navýšeny, pokud má Unie hrát svou úlohu v rámci své globální strategie a politiky rozšiřování, sousedství a rozvoje, jakož i při řešení mimořádných událostí; očekává, že příští VFR bude odrážet bezprecedentní potřeby jižních a východních partnerských zemí potýkajících se s konflikty a s důsledky výzev, které představuje migrace a uprchlíci; vyzývá k vyčlenění vyšších částek na rostoucí potřebu humanitární pomoci, která je důsledkem přírodních a člověkem způsobených katastrof, a současně na zabránění jakýmkoli rozdílům mezi prostředky vyhrazenými na závazky a prostředky na platby; domnívá se, že Unie musí zvýšit financování Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA); zdůrazňuje navíc, že jsou zapotřebí dodatečné zdroje na financování investičního plánu pro Afriku s cílem podpořit růst podporující začlenění a udržitelný rozvoj, a vypořádat se tak s některými hlavními příčinami nelegální migrace;

106.  připomíná, že rozvojová politika EU se řídí souborem závazků, zejména cíli udržitelného rozvoje, akčním programem z Addis Abeby o financování rozvoje, Pařížskou dohodou o klimatu a Evropským konsensem o rozvoji a současně i soudržností politik ve prospěch rozvoje a zásadami účinnosti pomoci; upozorňuje na závazek EU a jejích členských států zvýšit jejich oficiální rozvojovou pomoc tak, aby do roku 2030 dosáhla 0,7 % HDP, včetně 20 % oficiální rozvojové pomoci EU, jež mají být vyčleněny na sociální začleňování a lidský rozvoj, a 0,2 % HND EU, které mají být v rámci oficiální rozvojové pomoci určeny nejméně rozvinutým zemím;

107.  konstatuje, že rozvojová pomoc může hrát významnou úlohu při řešení základních příčin migrace a při podpoře stability, ale domnívá se, že oficiální rozvojová pomoc by neměla být využívána ke krytí tzv. dárcovských nákladů na uprchlíky; upozorňuje na potenciál této pomoci usnadnit získávání finančních prostředků z jiných zdrojů a zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšenou měrou zapojit soukromý sektor, a to prostřednictvím možného pokračování plánu vnějších investic na základě jeho hodnocení;

108.  podporuje přímé poskytování finančních prostředků organizacím občanské společnosti a obráncům lidských práv, zejména ve třetích zemích, kde jsou demokracie a právní stát ohroženy; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba, aby nástroje pro financování vnější činnosti mohly rychle reagovat na politický vývoj a posilovat zásadu „více za více“;

109.  je připraven zvážit zjednodušenou a efektivnější strukturu nástrojů pro financování vnější činnosti, pokud to zvyšuje transparentnost, odpovědnost, účinnost, provázanost a flexibilitu a pokud jsou sledovány cíle příslušných politik; vyzývá k zachování samostatných nástrojů vyčleněných na předvstupní pomoc, na problematiku sousedství a rozvoje a na humanitární pomoc vzhledem k jejich specifické politické a finanční povaze; konstatuje, že součástí takového uspořádání by mělo být zahrnutí finančních prostředků na ERF do rozpočtu vedle dohodnutých stropů bez Afrického mírového projektu a také transparentnější začleňování relevantních svěřenských fondů a nástrojů;

110.  zdůrazňuje význam zvýšené flexibility, díky které bude možné zapojit další zdroje a rychle zajistit financování; mohl byv rámci celkového zvýšení nástrojů pro financování vnější činnosti zvážit větší nepřidělenou rezervu zaměřenou na zvýšení dostatečné flexibility; zdůrazňuje nicméně, že takové flexibility by nemělo být dosaženo na úkor dlouhodobých politických cílů a geografických a tematických priorit, předvídatelnosti pomoci, parlamentního dohledu a konzultací s partnerskými zeměmi a občanskou společností;

Bezpečnost, mír a stabilita pro všechny

111.  je přesvědčen, že nový okruh věnovaný „Bezpečnosti, míru a stabilitě pro všechny“ by prokázal, jakou prioritu Unie přikládá této nově vznikající politické odpovědnosti, uznal by její specifický charakter a zajistil konzistentnost mezi její vnitřní a vnější dimenzí;

112.  zdůrazňuje, že by výše a mechanismy financování pro oblast vnitřní bezpečnosti měly být od počátku a po celou dobu trvání příštího VFR zvýšeny tak, aby nebylo nutno soustavně rok co rok využívat ustanovení VFR o flexibilitě; vyzývá k poskytnutí dostatečných zdrojů agenturám pro prosazování práva (Europol, Eurojust a Cepol) a Evropské agentuře pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů (EU-LISA) tak, aby měla k dispozici dostatečné prostředky pro provádění a řízení svých nových funkcí; zdůrazňuje úlohu Agentury Evropské unie pro základní práva při chápání jevů, jako je radikalizace, marginalizace, nenávistné výroky a trestné činy z nenávisti, a při reakci na ně;

113.  je přesvědčen, že příští VFR musí podporovat vytvoření evropské obranné unie; s radostí očekává, v návaznosti na oznámení Komise v této oblasti, příslušné legislativní návrhy včetně konkrétního programu EU pro obranný výzkum a programu rozvoje průmyslu doplněného investicemi členských států do vybavení v rámci spolupráce; v tomto kontextu potvrzuje své pevné přesvědčení o tom, že další politické priority by měly být doprovázeny přiměřenými finančními prostředky; připomíná, že posílení spolupráce v oblasti obrany, sdružování výzkumu a vybavení a odstranění duplicit posílí strategickou autonomii a konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu a povede k výraznému zvýšení efektivnosti, které se často odhaduje na částku v přibližné výši 26 miliard EUR ročně;

114.  požaduje, v souvislosti se zvýšenou pozorností věnovanou bezpečnosti a obraně v Unii, opětovné posouzení veškerých výdajů na vnější bezpečnost; očekává po zahrnutí ERF do rozpočtu zejména reformu mechanismu Athena a Afrického mírového projektu; vítá nedávné závazky členských států v rámci stálé strukturované spolupráce a žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi, aby objasnily její budoucí financování; vyzývá k návaznému programu pro nástroj přispívající ke stabilitě a míru, který by se zaměřil na reakci na krize a budování kapacit pro bezpečnost a rozvoj a zároveň nalezl právně kvalitní řešení pro budování vojenských kapacit;

115.  zdůrazňuje mimořádný význam mechanismu EU pro civilní ochranu, který umožnil koordinovanou pomoc EU v případě přírodních a člověkem způsobených katastrof v celé Unii i mimo ni; poukazuje na nepochybnou přidanou hodnotu operací civilní ochrany při účinném boji proti katastrofám, které se stávají stále častějšími a složitějšími, přičemž zároveň posiluje pocit evropské solidarity mezi občany EU v časech nouze; vítá nedávné návrhy Komise na posílení civilní ochrany EU prostřednictvím posílení opatření v oblasti připravenosti a prevence, včetně vytvoření rezervy vyhrazené na operační kapacity na úrovni Unie; vyzývá k tomu, aby byla v příštím VFR posílena opatření v této oblasti ve spojení s odpovídajícími finančními prostředky;

Efektivní administrativa ve službách Evropanů

116.  domnívá se, že silná, efektivní a kvalitní veřejná správa je nezbytná pro provádění politiky Unie a pro obnovení důvěry a prohloubení dialogu s organizacemi občanské společnosti a občany na všech úrovních; zdůrazňuje v tomto ohledu úlohu orgánů a institucí sestávajících z demokraticky zvolených členů; připomíná, že podle Účetního dvora provedly orgány, instituce a agentury EU 5% snížení počtu zaměstnanců, jak bylo stanoveno v jejich plánech pracovních míst; domnívá se, že by se na ně již nemělo vztahovat další podobné horizontální snižování počtu pracovních míst; vyjadřuje svůj ostrý nesouhlas s opakováním tzv. fondu pro přesuny v rámci agentur;

117.  vítá iniciativy orgánů, institucí a agentur s cílem dále posílit efektivnost prostřednictvím intenzivnější správní spolupráce a slučování některých funkcí, což vede k úsporám v rozpočtu Unie; zdůrazňuje, že v některých agenturách lze dosáhnout dalšího zvýšení efektivnosti, zejména prostřednictvím posílené spolupráce mezi agenturami s podobnými úkoly, například v oblasti dohledu nad finančním trhem, a u agentur, které působí na několika místech; obecněji vyzývá k důkladnému posouzení možností seskupení agentur podle strategické povahy jejich úkolů a jejich výsledku s cílem dosáhnout součinnosti mezi agenturami, např. Evropského orgánu pro bankovnictví a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy v Paříži;

118.  domnívá se, že orgány a agentury EU by měly respektovat jak zeměpisnou, tak genderovou vyváženost;

119.  vyzývá Komisi, aby navrhla mechanismus, na jehož základě bude možné, aby členské státy nerespektující hodnoty zakotvené v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) nesly finanční následky; varuje nicméně před tím, že na konečné příjemce prostředků z rozpočtu Unie nemohou mít v žádném případě vliv porušení pravidel, za něž neodpovídají; je proto přesvědčen, že rozpočet Unie není vhodným nástrojem pro řešení porušení článku 2 SEU a že veškeré finanční dopady by měl nést dotčený členský stát nezávisle na plnění rozpočtu;

120.  zdůrazňuje, že odstranění diskriminace, nerovnosti žen a mužů a násilí na základě pohlaví je nezbytně nutné pro plnění závazků EU na cestě k Evropě podporující začlenění; podporuje proto začleňování genderového hlediska a závazků souvisejících s genderovou rovností do všech politik EU v rámci příštího VFR i posílený rozpočtový rozměr v boji proti všem případům diskriminace se zvláštním důrazem na genderový rozměr v migrační a azylové politice a vnějších politikách EU;

121.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měly ženy přístup ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, a aby byla věnována zvláštní pozornost specifickým potřebám zranitelných osob, včetně nezletilých osob a dalších skupin, včetně LGBTI komunity;

122.  zastává názor, že zvláštní podporu je třeba věnovat znevýhodněným cílovým skupinám, zejména zdravotně postiženým a Romům, a výslovně vylučovat segregační praktiky a že označení „Romové“ má i nadále zůstat na seznamu příjemců pomoci z ESF a ERDF;

123.  konstatuje, že nejvzdálenější regiony a zámořské země a území se v důsledku své izolace od evropské pevniny musí potýkat se zvláštními přírodními, hospodářskými a sociálními problémy; domnívá se, že by pro ně měla být vytvořena individuální opatření a řádně odůvodněné výjimky; vyzývá k tomu, aby v rámci příštího VFR pokračovala finanční podpora EU určená nejvzdálenějším regionům a zámořským zemím a územím, zejména podpora v rámci politiky soudržnosti pro nejvzdálenější regiony a v rámci zvláštního nástroje pro zámořské země a území, a to za účelem zajištění jejich přístupu k výzkumným programům a pro účely boje se specifickými potížemi spojenými se změnou klimatu, kterým čelí;

124.  naléhavě žádá Komisi, aby v zájmu řádného finančního řízení a transparentnosti rozpočtu Evropské unie zvážila stanovení vlastních podmínek s cílem předcházet korupci a finančním podvodům týkajícím se fondů EU; je obzvláště znepokojen celními podvody, které způsobily rozpočtu EU vážné ztráty příjmu; žádá ty členské státy, které měly námitky proti právnímu rámci Unie pro porušování celních předpisů a příslušné sankce, aby svůj postoj přehodnotily, aby bylo možné tento problém urychleně vyřešit;

IV.Postup a rozhodovací proces

125.  připomíná, že pro přijetí nařízení o VFR je potřeba souhlas Parlamentu; zdůrazňuje dále, že Parlament a Rada jsou dvě rovnocenné součásti rozpočtového orgánu při přijímání ročního rozpočtu EU, přičemž o odvětvových právních předpisech, které vytvářejí velkou většinu programů EU včetně jejich finančního krytí, se rozhoduje v rámci řádného legislativního postupu; očekává proto, že rozhodovací postup týkající se příštího VFR zachová úlohu Parlamentu a jeho výsady stanovené ve Smlouvách; trvá na tom, že nařízení o VFR není vhodným místem pro provádění změn finančního nařízení EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila samostatný návrh na revizi finančního nařízení EU v okamžiku, kdy bude třeba provést v tomto nařízení změny;

126.  vyjadřuje svou ochotu okamžitě zahájit strukturální dialog s Komisí a Radou ohledně VFR po roce 2020 s cílem usnadnit následná jednání a umožnit dohodu do konce tohoto volebního období; je ochoten diskutovat s Radou o postojích uvedených v tomto usnesení s cílem umožnit lepší pochopení očekávání Parlamentu ohledně příštího VFR;

127.  zdůrazňuje, že s návrhy Komise, které mají být předloženy v květnu 2018, by mělo být formální rozhodnutí o příštím VFR přijato během jednoho roku; domnívá se, že navzdory zpočátku zpožděnému předložení návrhů Komise by mělo být včas dosaženo dohody ohledně rámce na období po roce 2020, aby bylo možné vyslat důležitý politický signál týkající se schopnosti Unie budovat nadále konsensus ohledně budoucnosti EU a ohledně odpovídajících finančních prostředků; zdůrazňuje, že díky tomuto časovému harmonogramu bude možné mimo jiné rychle přijmout všechny odvětvové předpisy, což umožní, aby byly nové programy zahájeny bez odkladu k 1. lednu 2021; připomíná, že v předchozím finančním rámci byly nové programy zahájeny v podstatě několik let po začátku daného období;

128.  domnívá se, že nově zvolený Parlament může nadpoloviční většinou všech svých členů ve lhůtě 6 měsíců po evropských volbách požádat Komisi, aby navrhla revizi odvětvových právních předpisů EU stanovujících nové programy pro příští víceletý finanční rámec, které byly přijaty v předchozím volebním období;

129.  zdůrazňuje proto, že je nezbytné bezodkladně zahájit zásadní jednání mezi všemi třemi orgány; zdůrazňuje, že všechny prvky nařízení o VFR včetně stropů VFR budou součástí jednání o VFR a mělo by se o nich jednat tak dlouho, dokud nebude dosaženo konečné dohody; připomíná v tomto ohledu kritický postoj Parlamentu k postupu, který vedl k přijetí současného nařízení o VFR, a dominantní úlohu Evropské rady v tomto procesu, kdy Rada nezvratně rozhodla o řadě prvků včetně stropů VFR a některých ustanovení týkajících se odvětvové politiky;

130.  zastává názor, že postupy související s nadcházejícím jednáním o VFR, a zvláště zapojení Parlamentu do různých stádií tohoto procesu, by měly být bezodkladně dohodnuty během bulharského předsednictví, a dříve než budou předloženy návrhy VFR; očekává v této souvislosti, že Komise včas poskytne Parlamentu stejnou úroveň informací, jaké má k dispozici Rada; domnívá se, že by tato opatření měla být v konečném důsledku zakotvena v interinstitucionální dohodě, jako je tomu v případě ročního rozpočtového procesu;

131.  domnívá se, že požadavek jednomyslnosti při přijímání nařízení o VFR představuje pro tento proces skutečnou překážku; vyzývá v této souvislosti Evropskou Radu, aby uplatnila ustanovení čl. 312 odst. 2 SFEU (tzv. „passerelle“), a umožnila tak přijetí nařízení o VFR kvalifikovanou většinou; připomíná rovněž, že pro použití řádného legislativního postupu je možno uplatnit i obecné ustanovení téhož typu v čl. 48 odst. 7 SEU; zdůrazňuje, že přechod k hlasování kvalifikovanou většinou při přijímání nařízení o víceletém finančním rámci by byl v souladu s rozhodovacím procesem při přijímání prakticky všech víceletých programů EU i s každoročním postupem přijímání rozpočtu EU;

o
o   o

132.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884. (2) Úř. věst. L 163, 24.6.2017, s. 1. (3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1. (4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0309. (5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0401. (6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0010. (7) Přijaté texty, P8_TA(2016)0363. (8) Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 1. (9) Přijaté texty, P8_TA(2018)0076.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o reformě systému vlastních zdrojů Evropské unie na období 2014–2020, (2017/2053(INI))

P8_TA(2018)0076 A8-0041/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 311 a čl. 332 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—  s ohledem na články 106a a 171 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

—  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(1),

—  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 608/2014 ze dne 26. května 2014, kterým se stanoví prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Evropské unie(2),

—  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 ze dne 26. května 2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků(3),

—  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 21. září 2017 s názvem „Spravedlivý a efektivní systém zdanění v Evropské unii pro jednotný digitální trh“ (COM(2017)0547),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie(4),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 s názvem „Investice do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“(5),

—  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 s názvem „Jednání o VFR na období 2014–2020: poučení a budoucí směřování“(6),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 16. dubna 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie(7),

—  s ohledem na svůj postoj ze dne 17. prosince 2014(8) o systému vlastních zdrojů Evropských společenství,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016(9) o přípravě povolební revize VFR na období 2014–2020,

—  s ohledem na zprávu s názvem „Budoucí financování EU – závěrečná zpráva a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje“ z prosince 2016,

—  s ohledem na článek 1 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

—  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výbor pro rozpočtovou kontrolu, Hospodářského a měnového výboru, Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0041/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle Římské smlouvy ze dne 25. března 1957 mělo být Evropské hospodářské společenství financováno z příspěvků členských států pouze po přechodnou dobu, a následně pak systémem vlastních zdrojů;

B.  vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Lucemburku v dubnu 1970 bylo rozhodnuto o systému vlastních zdrojů, kterým by skončily příspěvky členských států a byly zavedeny dva skutečné vlastní zdroje, totiž zemědělské dávky a cla, které byly doplněny o třetí zdroj založený na dani z přidané hodnoty (DPH);

C.  vzhledem k tomu, že v červnu 1988 zavedla Evropská rada ještě jeden vlastní zdroj založený na HND členských států s odůvodněním, že příjmy plynoucí z dosavadních vlastních zdrojů nestačí k pokrytí celkových výdajů z rozpočtu EU;

D.  vzhledem k tomu, že podíl zdroje založeného na HND vzrostl z 11 % v roce 1988 na 69 % v roce 2014, čímž se z tohoto „doplňujícího“ a „vyrovnávacího“ zdroje stal de facto největší zdroj příjmů do rozpočtu EU; vzhledem k tomu, že zdroj založený na DPH dnes pokrývá zhruba 12 % rozpočtu EU, tradiční vlastní zdroje (cla, zemědělské dávky a dávky z cukru a izoglukózy) okolo 13 % a zbývající procentní podíl pokrývají jiné příjmy, mezi něž patří daně z příjmu zaměstnanců EU nebo pokuty vybrané od společností za porušení pravidel hospodářské soutěže;

E.  vzhledem k tomu, že od roku 1984, kdy byla na zasedání Evropské rady ve Fontainebleau zavedena tzv. britská sleva, kterou se vrací Spojenému království zpět 66 % jeho čistého příspěvku, byly postupně zavedeny další slevy a mechanismy oprav ve snaze řešit nedostatky tzv. „operační rozpočtové bilance“ některých členských států; vzhledem k tomu, že takovéto opravy se v současnosti týkají především buď snížení financování opravy pro Spojené království, nebo hrubého snížení příspěvku založeného HND nebo DPH;

F.  vzhledem k tomu, že Parlament v posledním desetiletí v řadě usnesení poukázal na problémy a složitost systému vlastních zdrojů EU a opakovaně vyzýval k zásadní reformě, která by systém zjednodušila a zvýšila jeho transparentnost a demokratičnost, s tím, že jednou z reforem by mělo být zavedení nových a skutečných vlastních zdrojů, které by postupně a v míře možností nahradily příspěvky založené na HND;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2011 přišla Komise s ambiciózním souborem legislativních návrhů týkající vlastních zdrojů (COM(2011)0510), který předložila spolu s návrhy VFR na období 2014–2020, s cílem dosáhnout zjednodušení příspěvků členských států, zavést nové zdroje – reformovanou DPH a daň z finančních transakcí – a uskutečnit reformu mechanismů oprav; vzhledem k tomu, že Rada tyto návrhy ignorovala;

H.  vzhledem k tomu, že výsledkem jednání o VFR na období 2014–2020 bylo ustavení skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, jejímiž členy jsou zástupci všech tří hlavních orgánů EU a jejímž předsedou se stal Mario Monti; vzhledem k tomu, že v prosinci 2016 předložila skupina svou závěrečnou zprávu a doporučení, které jsou základem pro vypracování postoje Parlamentu obsaženého v tomto usnesení; zdůrazňuje, že tato zpráva byla přijata jednomyslně všemi členy skupiny včetně členů jmenovaných Radou;

1.  konstatuje, že Komise předloží své návrhy týkající se VFR na období po roce 2020 do května 2018; žádá, aby budoucí VFR navržený Komisí obsahoval ambiciózní návrhy na revizi rozhodnutí o vlastních zdrojích a všech s ním souvisejících legislativních aktů a na zavedení nových vlastních zdrojů; zdůrazňuje, že při nadcházejících jednáních mezi Radou a Parlamentem se k výdajové i příjmové stránce příštího VFR bude přistupovat jako k jedinému celku; prohlašuje, že bez odpovídajícího pokroku v oblasti vlastních zdrojů nebude dosaženo dohody o VFR;

2.  předkládá toto usnesení s cílem vyjádřit svůj postoj k hlavním prvkům reformy systému vlastních zdrojů EU, včetně složení souboru nových vlastních zdrojů, a také k prvkům současného systému, které by měly být zachovány; vyzývá Komisi, aby náležitě zohlednila postoj Parlamentu při přípravě legislativních návrhů týkajících se vlastních zdrojů EU, které by měly být ambiciózní svým rozsahem a měly by být předloženy společně s návrhy VFR na období po roce 2020; je přesvědčen, že je naprosto nutné dosáhnout výrazného pokroku na příjmové straně rozpočtu EU, který by usnadnil dohodu o příštím VFR;

I.PRÁVNÍ RÁMEC A ROZHODOVACÍ PROCES

3.  připomíná, že v článku 311 SFEU se stanoví: „Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné provádění svých politik. Rozpočet je financován plně z vlastních zdrojů; jiné příjmy tím nejsou dotčeny“; zdůrazňuje proto, že právní požadavek, aby byly rozpočtu EU zajištěny skutečné vlastní zdroje, vyplývá přímo ze Smlouvy;

4.  připomíná, že článek 310 SFEU stanoví, že „rozpočet EU musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů“; proto poznamenává, že by příjmy měly pokrývat veškeré výdaje, jak jsou každoročně schváleny rozpočtovým orgánem; zdůrazňuje, že rozpočet EU nemůže skončit na konci roku schodkem a ani jej nelze financovat půjčením si peněz na finančních trzích;

5.  konstatuje, že hlavní legislativní akt, který stanoví ustanovení týkající se systému vlastních zdrojů, tzv. rozhodnutí o vlastních zdrojích, přijímá Rada jednomyslným rozhodnutím po konzultaci s Parlamentem a že toto rozhodnutí musí ratifikovat všechny členské státy; zdůrazňuje, že jde o jeden z nejnáročnějších legislativních postupů, které Smlouva stanoví;

6.  konstatuje, že v tomto legislativním aktu stanoví Rada mimo jiné strop vlastních zdrojů a může vytvořit nové kategorie vlastních zdrojů nebo některou ze stávajících kategorií zrušit; zdůrazňuje, že i když nemá rozhodnutí o vlastních zdrojích datum skončení platnosti, je bezprostředně spjato s příslušným VFR, který stanoví maximální výši výdajů pro příslušné období;

7.  připomíná, že Lisabonskou smlouvou byla zavedena nová ustanovení týkající se prováděcích právních předpisů k vlastním zdrojům, která dávají Radě možnost přijmout nařízení, po obdržení souhlasu Parlamentu, kvalifikovanou většinou; lituje však toho, že několik prováděcích ustanovení, zvláště těch, která se týkají výpočtu výše zdrojů z HND, i nadále zůstává v rozhodnutí o vlastních zdrojích; vyzývá proto k plynulejšímu postupu přijímání rozhodnutí o vlastních zdrojích; vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci příští revize Smlouvy podpořily požadavek Parlamentu na změnu článku 311 SFEU za účelem posílení úlohy Parlamentu v postupu přijímání rozhodnutí o vlastních zdrojích;

8.  připomíná, že členské státy jsou odpovědné za svou fiskální politiku, a zdůrazňuje, že pravomoc vybírat daně je samým základem svrchovanosti členských států; zdůrazňuje, že reforma vlastních zdrojů EU nepředstavuje přenesení svrchovanosti členských států v této oblasti, ale spíše uvádí stávající systém do souladu s duchem a literou Smluv EU;

II.DŮVODY REFORMY SOUČASNÉHO SYSTÉMU VLASTNÍCH ZDROJŮ

i.Potřeba vyřešit nedostatky stávajícího systému

9.  zdůrazňuje, že současný systém vlastních zdrojů je velice složitý, nespravedlivý, netransparentní a pro občany EU naprosto nepochopitelný; upozorňuje zejména na neprůhlednost výpočtů slev členských států a mechanismů oprav, které se vztahují na systém vlastních zdrojů nebo na statistický zdroj založený na DPH; zdůrazňuje navíc, že tento systém nepodléhá účinné parlamentní kontrole na úrovni EU a ve své podstatě postrádá demokratickou legitimitu a odpovědnost;

10.  zdůrazňuje, že způsob, jakým se systém vlastních zdrojů vyvíjel a postupně nahrazoval skutečné vlastní příjmy tzv. „příspěvky členských států“, klade nepřiměřený důraz na čistou bilanci členských států, a do značné míry tak přehlíží přínos rozpočtu EU k plnění společných evropských cílů ve prospěch všech občanů EU; vyjadřuje proto politování nad tím, že celkový podíl příspěvků členských států do rozpočtu EU, vypočtený buď na základě HND, nebo jako procentní podíl statistického zdroje založeného na DPH, představuje 83 % celkových příjmů EU;

11.  je přesvědčen, že dominance zdroje založeného na HND posílila rozpočtovou logiku „spravedlivé návratnosti“ („juste retour“), která zmonopolizovala diskuse v Radě, a to na příjmové i výdajové straně rozpočtu EU; v této souvislosti upozorňuje na zavedení britské slevy a řady podobných slev a jiných mechanismů oprav na příjmové stránce na jedné straně a na neschopnost dohodnout se na dostatečné výši přídělu rozpočtových prostředků pro rozpočet EU v rámci ročního rozpočtového procesu na straně druhé; je toho názoru, že se EU musí odklonit od koncepce čistého provozního salda, neboť v praxi jsou všechny členské státy příjemci z rozpočtu EU;

12.  zejména se domnívá, že na rozhodnutí o velikosti ročního rozpočtu EU mají vliv politické a finanční úvahy na úrovni členských států, které omezují jednání o rozpočtu, která často končí jako hra s nulovým výsledkem mezi čistými plátci a čistými příjemci v Radě; bez ohledu na závazky Unie, včetně závazků přijatých Radou; soudí, že v důsledku toho jsou politiky EU, které vykazují nejvyšší evropskou přidanou hodnotu, často právě těmi oblastmi, ve kterých se navrhují úspory nákladů, a že tak dochází k oslabení projektu EU jako takového;

13.  konstatuje, že příspěvky členských států do rozpočtu EU jsou jasně patrné na výdajové stránce rozpočtů členských států a jsou nezřídka vnímány jako finanční zátěž, která převažuje nad přínosy plynoucími z oblastí výdajů EU, které jsou často méně viditelné; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu napravit stav, kdy veřejnost nemá povědomí o přínosech rozpočtu EU;

14.  je proto přesvědčen, že současný systém vlastních zdrojů ve své podstatě porušuje ducha i literu Smlouvy; opakuje svůj dlouholetý postoj, že je nezbytně nutná zásadní reforma zdrojů EU, aby se podařilo sladit financování rozpočtu EU s požadavky Smlouvy a s potřebami Unie jako celku;

ii. Potřeba zajistit, aby byla Unie schopna financovat své politiky a čelit novým výzvám

15.  zdůrazňuje, že VFR na období po roce 2020 bude muset zajistit řádné financování politik a programů EU s jednoznačnou evropskou přidanou hodnotou, ale také poskytnout další prostředky na zvládání výzev, které již byly označeny v oblastech, jako je růst a zaměstnanost, změna klimatu, ochrana životního prostředí, konkurenceschopnost, soudržnost, inovace, migrace, kontrola vnějších hranic EU, bezpečnost a obrana;

16.  mimoto zdůrazňuje, že je třeba vystříhat se nedostatků, které jeví současný VFR, a od samého počátku poskytnout zdroje v takové výši, aby umožnily Unii plnit její politický program s dostatečným financováním a účinně reagovat na nepředvídané události nebo krize, které mohou vyvstat v průběhu období platnosti příštího finančního rámce; zdůrazňuje potřebu vyřešit opakující se problém nedostatečných prostředků na platby v rámci ročního rozpočtového procesu; připomíná, že ve snaze zvládnout migrační a uprchlickou krizi musela být ve značné míře využita ustanovení VFR o flexibilitě;

17.  očekává, že aniž bychom předjímali finanční vyrovnání, budou důsledky vystoupení Spojeného království z EU významnou výzvou také pro příští VFR a všechna s tím související rozpočtová rozhodnutí; je přesvědčen, že ještě před rozhodnutím o VFR na období po roce 2020 by se měla zacelit „mezera po brexitu“ a současně by se mělo zaručit, že nedojde ke snížení prostředků EU a nebudou negativně ovlivněny programy EU;

18.  vítá návrh předsedy Komise Jeana-Clauda Junckera, aby byla v rámci rozpočtu EU vytvořena zvláštní rozpočtová položka věnovaná eurozóně, který zazněl v jeho projevu „o stavu unie“ v Evropském parlamentu a byl podrobněji rozpracován ve sdělení Komise ze dne 6. prosince 2017 o nových rozpočtových nástrojích pro stabilní eurozónu v rámci EU (COM(2017)0822); v této souvislosti žádá, aby rozpočtová kapacita v rámci rozpočtu EU přesahovala stávající stropy;

III.K PŘIJATELNÉMU A VYVÁŽENÉMU SYSTÉMU VLASTNÍCH ZDROJŮ

i. Zásady a předpoklady, které určují vytváření nového systému vlastního zdrojů

19.  v zájmu zajištění stabilních financí na úrovni EU je pro vytvoření transparentního, jednoduššího a spravedlivějšího nového systému vlastních zdrojů, který vychází z prvků stávajícího systému, jež se ukázaly být účinné; domnívá se, že reforma systému vlastních zdrojů by měla vycházet z řady obecných zásad;

20.  zdůrazňuje, že je třeba provázat příjmy s cíli politik, zejména s jednotným trhem, energetickou unií a s politikami v oblasti životního prostředí, klimatu a dopravy; v tomto ohledu je přesvědčen, že by se rozpočet EU měl zaměřit na politiky se skutečnou evropskou přidanou hodnotou, jak jsou definovány ve svém usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU(10);

21.  zdůrazňuje, že z operačního hlediska nelze nové zdroje všechny zavést současně, a upozorňuje na to, že je třeba je zavádět postupně; domnívá se proto, že reforma systému vlastních zdrojů by mohla být zrealizována na základě dvoufázového přístupu: zaprvé zavedením technicky méně složitých vlastních zdrojů, jejichž výběr lze snadno spravovat s přiměřenými náklady, a zadruhé postupným zaváděním jednotlivých dalších nových vlastních zdrojů podle pevného časového rozvrhu, dokud všechny zdroje nebudou řádně zavedeny;

22.  domnívá se, že zavedení nových vlastních zdrojů by mělo mít dvojí účel, totiž jednak přinést výrazné snížení podílu příspěvků založených na HND (až o 40 %), čímž vzniknou úspory pro rozpočty členských států, a jednak umožnit financování vyšších výdajů EU v rámci VFR na období po roce 2020 a také zacelit mezeru, která vznikne odchodem Spojeného království z EU; v této souvislosti připomíná, že nové vlastní zdroje nemají za cíl zvýšit celkovou daňovou zátěž daňového poplatníka v EU a zavedení nových vlastních zdrojů by nemělo mít na daňové poplatníky vliv;

23.  žádá zrušení veškerých slev z odvodů a jejich oprav a zajištění spravedlivého zacházení s členskými státy; v této souvislosti zdůrazňuje, že brexit povede k tomu, že sleva z odvodů pro Spojené království a s ní související „slevy na slevu“ se stanou bezpředmětnými a přestanou existovat, přičemž bude nevyhnutelné zreformovat statistický vlastní zdroj založený na DPH;

24.  domnívá se, že tradiční vlastní zdroje, konkrétně cla, zemědělská cla a dávky z cukru a izoglukózy, představují spolehlivý a skutečný zdroj příjmů EU, neboť vyplývají přímo ze skutečnosti, že EU je celní unie, a ze zákonných pravomocí a společné obchodní politiky, které s tím souvisejí; domnívá se proto, že tradiční vlastní zdroje by měly být zachovány jako zdroj příjmů pro rozpočet EU; domnívá se, že sníží-li se podíl nákladů na výběr, které si ponechávají členské státy, větší část tohoto příjmu poplyne do rozpočtu EU;

25.  uznává, že příspěvek založený na HND představuje spolehlivý, stabilní a spravedlivý zdroj příjmů do rozpočtu EU a těší se velmi silné podpoře velké většiny členských států; je proto přesvědčen, že tento příspěvek měl být zachován, ale jen jako vyvažující a doplňující zdroj rozpočtu EU, což by ukončilo rozpočtovou logiku „spravedlivé návratnosti“; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zajistit stejnou klasifikaci příspěvku založeného na HND ve všech vnitrostátních rozpočtech, a to jako příjem přidělený EU, a nikoli jako výdaj vlád členských států;

ii. Kritéria použitá k určení nových vlastních zdrojů

26.  sdílí stanovisko ze zprávy Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, podle něhož se mají pro určení potenciálních nových vlastních zdrojů zohlednit následující kritéria: rovnost/spravedlnost; efektivita; dostatečnost a stabilita; transparentnost a srozumitelnost; demokratická odpovědnost a rozpočtová kázeň; zaměření na evropskou přidanou hodnotu; zásada subsidiarity a fiskální svrchovanost členských států a omezení politických transakčních nákladů;

27.  vyzývá Komisi, aby na tomto základě prozkoumala možnost zavedení následujícího souboru nových vlastních zdrojů;

iii. Soubor potenciálních nových vlastních zdrojů

a. Cíl: konsolidace jednotného trhu, zvýšení jeho transparentnosti a zlepšení rovnosti podmínek

– Daň z přidané hodnoty

28.  připomíná, že daň z přidané hodnoty se již od jejího zavedení před téměř 50 lety používá jako základ pro výpočet jednoho z vlastních zdrojů rozpočtu EU a že tento zdroj v současné době představuje 12 % příjmů EU;

29.  konstatuje však, že stávající systém má závažné nedostatky: zdroj se vypočítává na statistickém základě; je zbytečně složitý a nemá přímou vazbu na občany; představuje pouze převod části příjmů vybraných členskými státy, a nepřináší tudíž žádnou přidanou hodnotu oproti zdroji založenému na HND; a základ pro výpočet příspěvků není transparentní a neexistuje rovnost mezi daňovými poplatníky;

30.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že úřad OLAF v členských státech opakovaně zjistil závažné případy celních podvodů, které vedly k významným ztrátám příjmů pro rozpočet Unie; poukazuje na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2017 nazvanou „Dovozní postupy: nedostatky v právním rámci a neúčinné provádění mají dopad na finanční zájmy EU“ a je znepokojen skutečností, že podvodníci by mohli i nadále mezi členskými státy nacházet „nejslabší článek“ jako vstupní bod do celní unie a že ztráty pro rozpočet Unie by mohly pokračovat i během příštího VFR; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zastavení těchto aktivit, které poškozují rozpočet Unie;

31.  připomíná legislativní návrh z roku 2011 týkající se nového zdroje založeného na DPH, který by vedl k používání pevné celounijní sazby vycházející z čisté hodnoty dodávek zboží a služeb nebo z dovozů zboží, na něž by se vztahovala standardní společná sazba DPH; konstatuje, že ačkoli tento návrh neprošel, vybídla Evropská rada v únoru 2013 Radu, aby na tomto spisu dále pracovala; domnívá se, že současná situace nabízí příležitost k případnému posunu v této věci;

32.  vítá návrh skupiny na vysoké úrovni týkající se její představy o vlastním zdroji vycházejícím z DPH, který usiluje o jeho zjednodušení, snížení administrativních nákladů s ním spojených a posílení vazby mezi politikou EU v oblasti DPH a skutečnými příjmy z DPH;

33.  bere na vědomí akční plán Komise v oblasti DPH („Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí“), který byl zveřejněn dne 7. dubna 2016 (COM(2016)0148), a následný návrh ze dne 4. října 2017 týkající se několika základních zásad a klíčových reforem v oblasti DPH v EU; podporuje důkladnou reformu systému DPH v EU, která by měla usilovat o rozšíření daňové základny, omezení prostoru pro podvody, snížení nákladů na dodržování předpisů a vytváření nových příjmů; domnívá se, že část těchto nových příjmů by měla být přidělena do rozpočtu EU;

34.  domnívá se, že zjednodušený zdroj založený na DPH by se měl zakládat na společném jmenovateli systémů DPH v celé EU, a konstatuje, že by tudíž neodstranil veškerá národní specifika, která jsou z řady důvodů opodstatněná;

35.  je zastáncem stanovení jednotné sazby (1 % až 2 %) odvodů z příjmů z reformované DPH, které by v plné míře vybíraly správní orgány členských států coby vlastní zdroj Unie; domnívá se, že by takovýto systém mohl EU poskytovat významné a stabilní příjmy při omezených správních nákladech;

36.  zdůrazňuje, že Komise již předložila legislativní návrhy na významnou reformu pravidel EU týkajících se DPH a že se v roce 2018 očekávají další iniciativy; trvá na tom, že je třeba reformu DPH dokončit co nejdříve, a to nejpozději před začátkem příštího VFR;

37.  žádá Komisi, aby do doby, než budou přijaty příslušné právní předpisy týkající se DPH, předložila návrh reformovaného vlastního zdroje založeného na DPH v rámci nadcházejícího legislativního balíčku o vlastních zdrojích EU; je přesvědčen, že by tento návrh měl zohlednit nejdůležitější výsledky reformy DPH, o níž se právě jedná;

– Daň z příjmů právnických osob

38.  připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem(11) naléhavě vyzval Komisi, aby předložila návrh společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob „spolu s vhodným a spravedlivým distribučním klíčem, jenž by představoval ucelené řešení, jak odstranit škodlivé daňové praktiky v Unii, zajistil by jasnost a jednoduchost pro podniky a usnadnil by jim přeshraniční hospodářské činnosti v rámci Unie“;

39.  bere na vědomí návrhy Komise týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob a připomíná svůj požadavek, aby byl tento konsolidovaný základ po přechodném období rozšířen na všechny společnosti; zdůrazňuje, že stávající návrhy týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob by měly rovněž zahrnovat digitální ekonomiku; na základě těchto návrhů navrhuje, aby bylo k digitální přítomnosti společnosti přistupováno stejně jako k její fyzické provozovně, a to na základě definice a určení stálé digitální provozovny;

40.  souhlasí s posouzením Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, podle nějž může být společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob základem pro nový vlastní zdroj, neboť splňuje všechna kritéria stanovená touto skupinou; zdůrazňuje, že společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob je také klíčovým prvkem v rozvoji jednotného trhu, který je evropským veřejným statkem, neboť brání jak nevhodné daňové soutěži mezi členskými státy, tak i daňové optimalizaci poškozující rovné podmínky;

41.  připomíná, že daňové úniky ve všech svých podobách zapříčiňují, že EU ročně podle odhadů Komise přichází o 1 bilion EUR; zdůrazňuje, že nevybrané daňové příjmy je nutné vymáhat prostřednictvím koordinované politiky boje proti podvodům a daňovým únikům a rámce založeného na transparentnosti, spolupráci a koordinaci;

42.  žádá Komisi, aby s přihlédnutím k závěrům přezkumu směrnice o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob předložila návrh na vytvoření nového vlastního zdroje rozpočtu Unie, který bude vypočítán na základě příjmů členských států plynoucích ze společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob; je nakloněn stanovení jednotné sazby odvodů z příjmů ze společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, jež budou vybírány jako vlastní zdroj; domnívá se, že by takovýto systém mohl EU poskytovat významné a stabilní příjmy při omezených správních nákladech;

– Ražebné

43.  je toho názoru, že by příjmy plynoucí z výnosů Evropské centrální banky (příjmy ECB z vydávání měny), které tudíž mají přímou vazbu na měnovou unii EU, měly tvořit základ nového vlastního zdroje, místo aby byly vypláceny do státních pokladen; domnívá se, že by tento zdroj měl být přímo navázán na konkrétní rozpočtovou položku přidělenou v rozpočtu EU pro eurozónu;

b. Cíl: omezit finanční spekulace a posílit daňovou spravedlnost v odvětvích, která používají nástroje agresivního daňového plánování nebo agresivní daňovou optimalizaci

– Daň z finančních transakcí na evropské úrovni

44.  podporuje úsilí skupiny 11 členských států o zavedení daně z finančních transakcí, které vyvíjejí v rámci posílené spolupráce v návaznosti na návrh Komise z roku 2011; naléhavě vyzývá všechny ostatní členské státy, aby se k výše uvedené skupině připojily s cílem zabránit narušení finančních trhů a zajistit hladké fungování jednotného trhu;

45.  sdílí závěry posouzení Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, podle nichž se může daň z finančních transakcí stát potenciálním základem pro nový vlastní zdroj rozpočtu Unie, je však rovněž třeba prozkoumat i jiné způsoby zdanění finančních aktivit;

46.  žádá proto, aby byl vytvořen nový vlastní zdroj rozpočtu Unie, který by se vypočítával na základě zvoleného způsobu zdanění finančních aktivit;

– Zdanění společností v digitálním odvětví

47.  vítá závěry neformálního zasedání Rady ministrů financí konaného dne 16. září 2017, které v reakci na dopis čtyř ministrů financí vyzývající Komisi, aby prozkoumala „účinná řešení opírající se o koncepci zavedení tzv. „vyrovnávací daně“ z obratu digitálních společností dosaženého v EU“, požadují vypracování nových pravidel zdanění digitálního odvětví; zdůrazňuje, že Komise ve svém sdělení ze dne 21. září 2017 s názvem „Spravedlivý a efektivní daňový systém v Evropské unii pro jednotný digitální trh“ opětovně potvrdila, že společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob poskytuje rámec umožňující revizi pravidel ve prospěch moderní a stabilní úpravy zdanění digitálních společností, jakož i řešení daňových problémů představovaných digitální ekonomikou; požaduje koordinovaný přístup na úrovni EU, a to i ke krátkodobým řešením, který by zabránil narušením jednotného trhu způsobeným jednostrannými opatřeními a vzniku daňových rájů pro digitální společnosti;

48.  souhlasí s tím, že by digitální ekonomika měla mít moderní a stabilní fiskální rámec, aby bylo možné stimulovat inovace, bojovat s roztříštěností trhu a nekalou hospodářskou soutěží a umožnit všem zúčastněným stranám těžit z nových spravedlivých a vyvážených podmínek, přičemž je třeba zajistit, aby digitální platformy a společnosti platily svůj podíl daňových závazků tam, kde vytvářejí zisky; kromě toho zdůrazňuje, že je zásadní zajistit daňovou jistotu pro podnikatelské investice za účelem odstranění stávajících nedostatků a zabránění vzniku nových daňových mezer na jednotném trhu;

49.  domnívá se, že je mimořádně důležité přijmout daňová opatření pro oblast digitálního trhu, aby se omezily daňové úniky, narušování daňového režimu, agresivní daňové plánování či systémy daňové optimalizace, ale i zneužívání evropských mechanismů s cílem vyhnout se placení daní; domnívá se, že tyto praktiky narušují hospodářskou soutěž na jednotném trhu a připravují členské státy o daňové příjmy, které jim náležejí;

50.  v zásadě žádá, aby byl vytvořen nový vlastní zdroj pro rozpočet Unie, který se bude vybírat z transakcí v digitální ekonomice; domnívá se však, že s ohledem na probíhající důležitá jednání na úrovni EU i OECD je příliš brzy na to rozhodnout, jak přesně budou opatření pro zavedení takového zdroje vypadat;

51.  je nicméně přesvědčen, že veškerá opatření přijatá orgány EU, jako jsou systémy registrace nebo sledování či regulační mechanismy, by měla okamžitě umožnit výběr cel či poplatků ve prospěch unijního rozpočtu na základě jejich evropské přidané hodnoty; domnívá se, že jde o veřejné statky EU, které podle Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje poskytují základ pro zavedení poplatku, který představuje „jiný příjem“ vycházející z politik Unie;

c. Cíl: podporovat transformaci energetiky a boj proti globálnímu oteplování

– Environmentální daň a poplatky

52.  potvrzuje, že boj proti změně klimatu, jakož i přechod k udržitelnému, oběhovému a nízkouhlíkovému hospodářství a společně dohodnuté cíle energetické unie patří k hlavním cílům politik EU;

53.  opětovně vyjadřuje své přesvědčení o tom, že pouze společné daně z energie nebo ekologické daně na úrovni EU mohou zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podniky a řádné fungování jednotného trhu, a stát se tak hnací silou přechodu k modelu progresivnějšího a udržitelnějšího rozvoje;;

54.  zdůrazňuje význam ekologického zdaňování jako obzvlášť vhodného mechanismu přispívání k vlastním zdrojům EU; vyzývá Komisi, aby dále začlenila návrhy na další ekologické vlastní zdroje, jak uvádí zpráva Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje a komisař odpovědný za rozpočet EU, které budou v souladu s určitými politikami Unie, jako je politika v oblasti energií (energetická daň), životního prostředí a klimatu (pohraniční mechanismus kompenzačních opatření v souvislosti s uhlíkem, daň z plastu a systém obchodování s emisemi (ETS)) a dopravy (daně z pohonných hmot a letenek), s cílem podpořit další budoucí vlastní zdroje Unie;

55.  vyzývá k tomu, aby byl jako nový vlastní zdroj EU zvážen odvod významného podílu příjmů z dražeb ETS od fáze 4 (2021) dále; připomíná, že tato možnost byla prodiskutována ve Skupině na vysoké úrovni pro vlastní zdroje a výslovně ji také navrhuje Komise ve svém sdělení ze dne 14. února 2018 nazvaném „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“ (COM(2018)0098); vyzývá zároveň k tomu, aby byl jako nový vlastní zdroj rozpočtu EU zaveden pohraniční mechanismus kompenzačních opatření v souvislosti s uhlíkem, jenž by měl rovněž vést k zajištění rovných podmínek v mezinárodním obchodu a k omezení přesouvání výroby do zahraničí a současně internalizovat náklady spojené se změnou klimatu do cen dováženého zboží;

56.  vyzývá Komisi, aby zvážila, zda na úrovni EU nezavést poplatek z plastových a jednorázových předmětů s cílem podpořit využívání udržitelnějších alternativ;

57.  je toho názoru, že vlastní zdroje založené na dani z elektřiny by se překrývaly s oblastí působnosti systému ETS a vyvolaly by obavy, pokud jde o stabilitu investičních podmínek a finanční zátěž pro domácnosti;

58.  domnívá se, že v případě jakéhokoli nadměrného zatížení určitého členského státu, k němuž by došlo na základě jednoho z vlastních zdrojů, by bylo možné tuto zátěž zmírnit s využitím dodatečné podpory poskytované souladu s cíli Unie prostřednictvím programů EU, jejíž trvání i výše by byly omezeny; zdůrazňuje, že takovouto podporu není možné poskytovat prostřednictvím zavedení jakýchkoli nových slev či korekcí na příjmové straně rozpočtu EU;

59.  zdůrazňuje, že zavedení daní nebo poplatků souvisejících s životním prostředím by nemělo mít vliv na právo členských států stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, volit mezi různými energetickými zdroji a určovat základní strukturu svého zásobování energií;

iv. Jiné zdroje příjmů

60.  připomíná, že ačkoli by vlastní zdroje měly být hlavní složkou rozpočtových příjmů EU, doplňují je nicméně zdroje, které se podle článku 311 SFEU nazývají „jiné příjmy“ a které zahrnují: daň, kterou platí zaměstnanci EU ze svých platů; příjmy ze správních operací orgánů, jako jsou výnosy z prodeje zboží, nájmů a pronájmů, poskytování služeb a bankovních úroků; příspěvky třetích zemí na určité programy EU; úroky z prodlení; pokuty, které platí společnosti, u nichž bylo většinou zjištěno, že porušují pravidla hospodářské soutěže EU; a příjmy z výpůjčních a úvěrových operací EU;

61.  konstatuje, že zůstatek z každého rozpočtového roku se v případě přebytku zahrnuje do rozpočtu na další rok jako příjem, a že jiné příjmy, zůstatky a technické úpravy, včetně přebytku z předchozího roku, činí přibližně 6 % celkových příjmů; zdůrazňuje, že v posledních letech sestávaly „jiné příjmy“ převážně z pokut, které samy o sobě představují 2,5 % celkových příjmů (vyjma účelově vázaných příjmů);

62.  vyjadřuje politování nad tím, že potenciál těchto jiných příjmů byl dosud v rámci diskuse o financování EU zanedbáván; je přesvědčen, že ačkoli tyto příjmy nepředstavují alternativu k jiným vlastním zdrojům kvůli své výši, kolísavosti a nepředvídatelnosti, jsou nicméně možným prostředkem k pokrytí zvýšených finančních potřeb v příštím VFR;

63.  připomíná, že právní postupy, kterými se tyto příjmy a případné změny řídí, jsou pružnější než postupy týkající se vlastních zdrojů, neboť nejsou stanoveny v rozhodnutí o vlastních zdrojích, ale v sekundárních právních předpisech, takže nepodléhají požadavku jednomyslnosti;

64.  připomíná svůj dlouhodobý postoj, podle nějž by veškeré příjmy pocházející z pokut uložených společnostem za porušení pravidel hospodářské soutěže EU nebo v souvislosti se zpožděnými platbami příspěvků členských států do rozpočtu EU měly představovat dodatečný příjem pro rozpočet EU, aniž by to znamenalo odpovídající snížení příspěvků založených na HND;

65.  za tímto účelem požaduje vytvoření zvláštní rezervy v rozpočtu EU, která bude postupně naplněna prostřednictvím všech druhů nepředvídaných jiných příjmů a řádně přenesena, aby v případě potřeby sloužila jako další možnost financování; domnívá se, že by tato rezerva měla být vyčleněna na zvláštní nástroje VFR a na základě rozhodnutí rozpočtového orgánu by měla poskytovat možnost dalšího navýšení, a to jak prostředků na závazky, tak prostředků na platby;

66.  zdůrazňuje potenciál, který mají pro rozpočet EU poplatky potřebné k provádění politik EU, a zejména evropských programů, jako je například budoucí evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) pro státní příslušníky třetích zemí; domnívá se, že v určitých případech by takovéto příjmy mohly být vyčleněny na stejnou politiku nebo účel; domnívá se, že o tomto druhu potenciálních příjmů by mělo být uvažováno systematičtěji v souvislosti s generací programů a politik EU po roce 2020 s cílem zajistit dodatečný zdroj příjmů pro rozpočet EU;

67.  zdůrazňuje, že v roce 2016 činily účelově vázané příjmy pro decentralizované agentury EU, jako jsou poplatky a platby od průmyslových odvětví a příspěvky z vnitrostátních rozpočtů, přibližně 1 miliardu EUR; žádá Komisi, aby v příštím VFR navrhla jednotný přístup, pokud jde o financování agentur prostřednictvím poplatků;

o
o   o

68.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105. (2) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 29. (3) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 39. (4) Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 214. (5) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 89. (6) Úř. věst. C 443, 22.12.2017, s. 11. (7) Úř. věst. C 443, 22.12.2017, s. 994. (8) Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 82. (9) Přijaté texty, P8_TA(2016)0309. (10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0401. (11) Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2018 (2017/2226(INI))

P8_TA(2018)0077 A8-0047/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na čl. 121 odst. 2, článek 136 a 148 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik(1),

–  s ohledem na směrnici Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 473/2013 ze dne 21. května 2013 o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi(8),

–  s ohledem na posouzení Evropské fiskální rady ze dne 20. června 2017 týkající se vhodné budoucí orientace fiskální politiky eurozóny,

–  s ohledem na závěry Evropské rady přijaté ve dnech 25.–26. března 2010 a 17. června 2010 a také na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na doporučení Rady (EU) 2015/1184 ze dne 14. července 2015 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Evropské unie(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice(10),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 o optimálním využití flexibility v rámci současných pravidel paktu o stabilitě a růstu (COM(2015)0012),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy(11),

–  s ohledem na zprávu o dokončení evropské hospodářské a měnové unie (zpráva pěti předsedů),

–  s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. října 2015 o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie (COM(2015)0600),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2017 o dalších krocích k dokončení hospodářské a měnové unie – COM(2017)0821,

–  s ohledem na hospodářskou prognózu Evropské komise z podzimu 2017,

–  s ohledem na studie a hloubkové analýzy koordinace hospodářských politik v eurozóně v rámci evropského semestru, které byly připraveny pro Hospodářský a měnový výbor (listopad 2015),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2015 o roční analýze růstu za rok 2016 (COM(2015)0690), zprávu mechanismu varování na rok 2016 (COM(2015)0691) a návrh společné zprávy o zaměstnanosti ((COM(2015)0700),

–  s ohledem na interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv, který byl podepsán a vyhlášen v Göteborgu dne 17. listopadu 2017,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/825 ze dne 17. května 2017 o zavedení Programu na podporu strukturálních reforem na období 2017–2020 a o změně nařízení (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 1305/2013,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o dokončení evropské hospodářské a měnové unie(12),

–  s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků(13),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 22. listopadu 2017 pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (COM(2017)0770),

–  s ohledem na rozhovory se zástupci vnitrostátních parlamentů o prioritách evropského semestru na rok 2018,

–  s ohledem na diskuzi s Komisí v Evropském parlamentu o balíčku týkajícím se evropského semestru – roční analýza růstu na rok 2018,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro regionální rozvoj a postoj v podobě pozměňovacích návrhů Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8–0047/2018),

A.  vzhledem k tomu, že ačkoli se podle prognóz Komise očekává pokračování růstu evropského hospodářství, tempo tvorby pracovních míst a kupní síly domácností naznačuje mírnou ztrátu dynamiky v příštích dvou letech, přičemž růst v EU dosáhl 2,4 % v roce 2017, mírně zpomalí na 2,2 % v roce 2018 a na 2,0 % v roce 2019; vzhledem k tomu, že bude třeba přijmout další politická opatření, která povedou k řešení nevyřešených problémů přetrvávajících z doby hospodářské krize;

B.  vzhledem k tomu, že současná situace ekonomiky EU vyzývá k ambiciózním a sociálně vyváženým strukturálním reformám a investicím v členských státech, které přinesou trvalý růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost a umožní vzestupné sbližování;

C.  vzhledem k tomu, že se v letošním roce očekává mírný pokles soukromé spotřeby před zmírněním v roce 2019 v důsledku vyšší inflace oproti roku 2017, ačkoli je nižší než cíl ECB pod úrovní 2 %, ale velmi těsně dosahující této hodnoty;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská investiční banka a Evropský fond pro strategické investice (EFSI) poskytly vedle evropských strukturálních a investičních fondů důležitou podporu investicím v EU; vzhledem k tomu, že soukromé investice ovšem stále ještě nedosahují úrovně z roku 2008, což má nepříznivé důsledky na případný růst, tvorbu pracovních míst a produktivitu;

E.  vzhledem k tomu, že se očekává další nárůst zaměstnanosti, přičemž ve druhém čtvrtletí roku 2017 mělo práci rekordních 235,4 milionu lidí; zatímco některé ukazatele trhu práce naznačují přetrvávající potíže, jako např. zvyšující se segmentaci trhu práce, zhoršující se nerovnosti, zvláště pak co se týče mladých lidí a osob s nižším dosaženým vzděláním; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v EU dosahuje 7,5 % a v eurozóně 8,9 %, přičemž, ačkoli jsou to nejnižší úrovně za posledních devět, respektive osm let, tato nezaměstnanost je stále příliš vysoká, především mezi mladými lidmi; vzhledem k tomu, že stále existují značné rozdíly mezi mnoha členskými státy a vzhledem k tomu, že míru zaměstnanosti je třeba stále ještě zvyšovat, aby se podařilo překonat důsledky krize a v neposlední řadě dosáhnout vnitrostátních cílů stanovených v rámci strategie Evropa 2020; vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost (nezaměstnané osoby, které jsou ochotny pracovat, ale zaměstnání aktivně nehledají) dosahovala v roce 2016 20 %;

F.  vzhledem k tomu, že v důsledku vyhýbání se daňovým povinnostem, daňových úniků a daňových podvodů, z čehož mají prospěch některé velké korporace a jednotlivci, přišlo několik členských států o miliardy eur v podobě příjmů za správu veřejných financí, a to na úkor malých a středních podniků a dalších daňových poplatníků;

G.  vzhledem k tomu, že zlepšující se ekonomická situace skýtá příležitosti pro realizaci ambiciózních a sociálně vyvážených strukturálních reforem, zejména opatření na podporu investic, neboť úroveň investic v poměru k HDP je dnes stále nižší než v období těsně před finanční krizí, a opatření, která by zlepšila situaci veřejných financí, a to s ohledem na zátěž, kterou klade demografický vývoj na udržitelnost dluhu;

1.  bere na vědomí zveřejněný balíček týkající se roční analýzy růstu na rok 2018 a navrhovaný soubor politik v oblasti investic, ambiciózních a sociálně vyvážených strukturálních reforem a odpovědných veřejných financí, které jsou uváděny jako způsob, jak dále podpořit vyšší míry růstu a posílit obnovu Evropy, vzestupné sbližování a konkurenceschopnost; souhlasí s tím, že k dosažení růstu, vytváření pracovních míst a dalšímu boji proti nerovnostem, které brání hospodářskému růstu, je zapotřebí další pokrok v provádění strukturálních reforem;

Kapitola 1 – investice a růst

2.  zdůrazňuje přetrvávající strukturální problém nedostatečného růstu potenciálního produktu, produktivity a konkurenceschopnosti související s příliš nízkou úrovní veřejných a soukromých investic a nedostatkem ambiciózních a sociálně vyvážených strukturálních reforem v některých členských státech;

3.  připomíná, že některé členské státy stále vykazují velké přebytky běžného účtu, které by mohly být použity k podpoře veřejných a soukromých investic a podpoře hospodářského růstu;

4.  připomíná, že je důležité kombinovat veřejné a soukromé investice se strukturálními reformami za účelem posílení a podpory hospodářského růstu;

5.  zdůrazňuje význam posílení veřejných investic v EU pro napravení jejich současného poklesu; vyzývá také k dokončení unie kapitálových trhů, aby se posílily soukromé investice v rámci celého jednotného trhu; domnívá se, že regulační rámec pro soukromé investice je třeba ještě více zlepšit;

6.  zdůrazňuje, že pro zvýšení produktivity je třeba více investovat do výzkumu, vývoje a inovací, jakož i do technologické modernizace; připomíná, že investice do oblastí, jako je infrastruktura, dětská péče, sociální bydlení, vzdělávání, odborná příprava, zdravotnictví, výzkum, digitální inovace a oběhové hospodářství, mohou zvýšit jak produktivitu, tak zaměstnanost; vyzývá Komisi, aby připravila doporučení pro jednotlivé země v oblasti energetické účinnosti a spotřeby zdrojů a aby zajistila, že tato doporučení budou v plném souladu s Pařížskou dohodou o klimatu;

7.  žádá Komisi, aby posoudila současné překážky významným projektům v oblasti infrastruktury zvyšující růst během trvání takových investic a aby projednala s Parlamentem a Radou způsoby, jak se vypořádat s těmito překážkami prostřednictvím stávajícího právního rámce;

Kapitola 2 – zodpovědné veřejné finance

8.  bere na vědomí, že doporučení pro eurozónu obsahují celkově neutrální orientaci fiskální politiky, i když se v roce 2018 očekává, že orientace fiskální politiky bude v řadě členských států mírně expanzivní; připomíná, že konzistentní provádění a soulad s fiskálními pravidly Unie, včetně plného dodržování stávajících ustanovení o pružnosti, jsou pro řádné fungování HMU klíčové;

9.  zdůrazňuje, že orientace fiskálních politik na úrovni členských států i eurozóny musí být nastavena tak, aby byla zajištěna rovnováha mezi dlouhodobou udržitelností veřejných financí a investic spojených s důsledným dodržováním Paktu o stabilitě a růstu na straně jedné a krátkodobou makroekonomickou stabilitou na straně druhé;

10.  vítá zlepšení v oblasti veřejných financí, které je klíčové pro dosažení spolehlivějšího, udržitelného a účinného růstu, především postupně klesající poměr veřejného dluhu k HDP v EU a eurozóně a klesající celkové rozpočtové schodky, a zdůrazňuje nicméně, že se poměr hrubého dluhu k HDP v eurozóně stále pohybuje kolem 90 % a v některých členských státech dokonce o dost výše; zdůrazňuje, že tyto členské státy by měly naléhavě snížit své vysoké poměry dluhu k HDP, neboť je to podstatně snazší v době hospodářského oživení; připomíná, že značnou zátěž pro udržitelnost veřejných financí představuje stárnutí společnosti a další prvky demografického vývoje; vyzývá proto členské státy, aby převzaly zodpovědnost za budoucí generace;

11.  zdůrazňuje, že je třeba se více soustředit na složení a řízení vnitrostátních rozpočtů; vítá stále častější praxi provádění přezkumů výdajů a nadále vybízí členské státy k tomu, aby kriticky zhodnotily kvalitu svých rozpočtů;

Kapitola 3 – strukturální reformy

12.  připomíná, že některé členské státy potřebují nadále provádět sociálně a environmentálně udržitelné a prorůstové reformy, zejména v kontextu zlepšené hospodářské situace v EU s růstem HDP v téměř všech členských státech, s cílem posílit konkurenceschopnost, tvorbu pracovních míst, růst a větší konvergenci;

13.  zdůrazňuje, že je třeba přiblížit výdaje eurozóny v oblasti výzkumu a vývoje cílům strategie EU 2020; vyzývá členské státy, aby zavedly řádné politiky a poskytly investování pro zajištění nebo zachování rovného přístupu k celoživotnímu vzdělávání a odborné přípravě, se zohledněním vývoje na pracovním trhu včetně vzniku nových profesí;

14.  zdůrazňuje, že digitalizace, globalizace a technologické změny od základu proměňují naše trhy práce, což vede například k častějším změnám forem zaměstnání či pracovních statusů. jež vyžadují přizpůsobený přechod; zdůrazňuje proto, že je třeba vytvořit dynamické trhy práce s dostupnými a vysoce kvalitními systémy sociálního zabezpečení, které budou schopny reagovat na tyto nové podmínky na trhu práce;

15.  domnívá se, že reformy, které odstraní úzká místa v oblasti investic, by umožnily přímou podporu hospodářské činnosti a zároveň by vytvořily podmínky pro dlouhodobý růst;

16.  vyzývá k přezkumu zdanění zaměřenému na dosažení spravedlivé rovnováhy zdanění kapitálu, pracovní síly a spotřeby;

Kapitola 4 – konvergence a inkluze

17.  zdůrazňuje, že evropský semestr a doporučení pro jednotlivé země by měly přispět k dosažení cílů strategie EU 2020, včetně cílů stanovených v pilíři sociálních práv a měly by vést k růstu a tvorbě pracovních míst; vítá proto „srovnávací přehled sociálních ukazatelů“ jako nástroj, který umožní sledovat provádění sociálního pilíře;

18.  zdůrazňuje, že v nedávné době zaostával růst reálných mezd za růstem produktivity navzdory zlepšení situace na trhu práce; zdůrazňuje proto, že v některých odvětvích a oblastech by měl existovat prostor pro zvyšování mezd odpovídající cílům zvýšení produktivity, pro zajištění dobrých životních standardů, se zohledněním konkurenceschopnosti a potřeby vypořádat se s nerovnostmi;

19.  poukazuje na to, že je třeba, aby fiskální politiky zohledňovaly měnovou politiku respektující nezávislost ECB;

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vyvinula komplexní strategii na podporu investic, která bude posilovat environmentální udržitelnost, a aby zajistila řádné propojení mezi cíli udržitelného rozvoje OSN a evropským semestrem;

21.  vítá skutečnost, že roční analýza růstu na rok 2018 uznává potřebu účinných a spravedlivých daňových systémů poskytujících správné pobídky pro hospodářskou činnost; podporuje iniciativy Komise směřující k dosažení větší transparentnosti a reformy systému DPH a bere na vědomí práci, která byla vykonána pro společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob; vítá mezinárodní úsilí zaměřené na boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem; poukazuje na to, že zlepšování efektivity vnitrostátních daňových systémů může významnou měrou zvýšit příjmy státu;

22.  vyzývá členské státy, aby přijaly odpovídající opatření na pomoc mladým lidem, kteří ani nestudují ani nepracují nebo neprocházejí odbornou přípravou, a uprchlíkům a na jejich integraci a včas přitom předvídaly požadavky na usnadnění jejich hladkého vstupu na trh práce, s cílem předejít tomu, aby se stali součástí šedé ekonomiky, a žádá, aby bylo zajištěno, že veřejné služby budou mít dostatek zdrojů; zdůrazňuje, že sociální partneři by měli hrát klíčovou úlohu při podpoře těchto mladých lidí a uprchlíků a zabránění tomu, aby byli na trhu práce diskriminováni;

23.  je znepokojen, že nedostatky a diskriminace nadále ovlivňují trhy práce v některých členských státech, což přispívá k rozdílům v odměňování, výši důchodů a účasti na procesu rozhodování mezi muži a ženami;

Kapitola 5 – rámec evropského semestru: odpovědnost a provádění

24.  vítá zvýšenou pozornost, která je věnována souhrnné fiskální situaci v eurozóně, a poukazuje na povinnosti jednotlivých členských států dodržovat Pakt o stabilitě a růstu, a to za plného dodržování jeho doložek flexibility; zdůrazňuje, že koncepce celkového nastavení fiskální politiky nesmí vést k tomu, aby se přebytky a schodky jednotlivých členských států vzájemně vyrovnávaly;

25.  vyjadřuje znepokojení nad nízkou mírou plnění doporučení pro jednotlivé země, včetně doporučení, která mají podpořit konvergenci, zvyšování konkurenceschopnosti a snižování makroekonomické nerovnováhy; domnívá se, že větší pocit odpovědnosti na straně členských států, probuzený na základě skutečných veřejných debat na vnitrostátní úrovni, by vedl k lepšímu provádění doporučení pro jednotlivé země; domnívá se, že je důležité zajistit, aby zprávy o jednotlivých zemích a doporučení pro jednotlivé země projednaly vnitrostátní parlamenty, domnívá se, že by se do procesu evropského semestru měly lépe zapojit regionální a místní orgány; vyzývá Komisi, aby využila všechny existující nástroje k vymáhání těch doporučení pro jednotlivé země, jež mají řešit problémy, které jsou hrozbou pro udržitelnost měnové unie;

26.  zdůrazňuje, že jakýkoliv další krok směrem k prohloubení HMU musí jít ruku v ruce se silnější demokratickou kontrolou; trvá na tom, že za tímto účelem musí být posílena úloha Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů v souladu se zásadou odpovědnosti; požaduje zapojení sociálních partnerů do jednání, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni;

27.  vítá, že Komise uznala, že v některých členských státech korupce doposud představuje překážku bránící investicím a že nezbytnou podmínkou pro zajištění řádného hospodářského rozvoje je dodržování právního státu a nezávislosti soudnictví a donucovacích orgánů; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že Komise přestala vydávat výroční zprávy o boji proti korupci, a vyzývá Komisi, aby tuto každoroční analýzu situace v členských státech, pokud jde o korupci, začala opět provádět a aby poskytovala mechanismy umožňujících její potírání;

Odvětvové příspěvky ke zprávě o roční analýze růstu na rok 2018

Rozpočty

28.  domnívá se, že rozpočet EU musí motivovat k udržitelnému růstu, konvergenci, investicím a reformám pomocí řešení a synergií týkajících se vnitrostátních rozpočtů; domnívá se proto, že roční analýza růstu slouží jako vodítko pro členské státy a pro přípravu vnitrostátních rozpočtů a rozpočtu EU, a to především v souvislosti s přípravou víceletého finančního rámce (VFR) po roce 2020;

29.  znovu opakuje, že by v tomto ohledu měla existovat vyšší míra součinnosti mezi vnitrostátními rozpočty a rozpočtem EU; zdůrazňuje, že v tomto směru hraje klíčovou roli Komise vzhledem ke svému zapojení do evropského semestru, jakož i do přípravy a plnění rozpočtu EU;

30.  vítá návrh na vytvoření větší součinnosti rozpočtu EU a omezení jeho fragmentace, který v prosinci 2016 nastínila skupina na vysoké úrovni pro vlastní zdroje v doporučených obsažených v její závěrečné zprávě s názvem „Budoucí financování EU“;

Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

31.  vítá iniciativu Komise při spouštění webového portálu zaměřeného na podporu zdraví a prevenci nemocí, kde jsou k dispozici aktuální informace o tématech týkajících se podpory zdraví a dobrých životních podmínek a který představuje pro občany důležitý zdroj jasných a spolehlivých informací; zdůrazňuje, že tento portál by měl být v plné míře přístupný všem občanům EU, včetně těch, kteří trpí dyslexií nebo jinými takovými potížemi;

32.  vyžaduje větší soudržnost s jinými politikami EU v oblasti prevence katastrof a připravenosti na ně, například se strategií EU pro přizpůsobování se změně klimatu, evropskými strukturálními a investičními fondy, Fondem solidarity, právními předpisy v oblasti životního prostředí a výzkumnými a inovačními politikami;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a vnitrostátním parlamentům členských států a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12. (2) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 41. (3) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 8. (4) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 33. (5) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25. (6) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 1. (7) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 11. (8) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 1. (9) Úř. věst. L 192, 18.7.2015, s. 27. (10) Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1. (11) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 86. (12) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 149. (13) Přijaté texty, P8_TA(2017)0491.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2018 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2018 (2017/2260(INI))

P8_TA(2018)0078 A8-0052/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 3 a 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 9, 145, 148, 152, 153, 174 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí(1),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na hlavu IV (Solidarita) této listiny,

–  s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména cíle 1, 3, 4, 5, 8 a 10,

–  s ohledem na interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv ze dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2017 s názvem „Roční analýza růstu 2018“ (COM(2017)0690),

–  s ohledem na předlohu společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti ze dne 22. listopadu 2017, která doprovází sdělení Komise o roční analýze růstu 2018 (COM(2017)0674),

–  s ohledem na návrh Komise na rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států předložený dne 22. listopadu 2017 (COM(2017)0677),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 22. listopadu 2017 pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (COM(2017)0770),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. listopadu 2017 s názvem „Zpráva mechanismu varování 2018“ (COM(2017)0771),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2017 s názvem „Návrhy rozpočtových plánů na rok 2018: celkové posouzení“ (COM(2017)0800),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. dubna 2017 nazvané „Vytvoření evropského pilíře sociálních práv“ (COM(2017)0250),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. dubna 2017 nazvané „Iniciativa na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob“ (COM(2017)0252),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. dubna 2017 nazvaný „Hodnocení doporučení z roku 2013 s názvem Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (SWD(2017)0258),

–  s ohledem na sedmé vydání výroční zprávy Komise „Vývoj zaměstnanosti a sociální situace v Evropě: přehled z roku 2017“ zaměřené na mezigenerační spravedlnost a solidaritu v Evropě,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. října 2016 s názvem „Záruka pro mladé lidi a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí po třech letech“ (COM(2016)0646),

–  s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (COM(2016)0604), jejž předložila Komise dne 14. září 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 s názvem „Posílení evropských investic ve prospěch zaměstnanosti a růstu: na cestě k druhé fázi Evropského fondu pro strategické investice a novému evropskému plánu vnějších hranic“ (COM(2016)0581),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 s názvem „Nová agenda dovedností pro Evropu – Společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2016)0381),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. června 2016 s názvem „Evropský program pro ekonomiku sdílení“ (COM(2016)0356),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. června 2016 s názvem „Obnova investic v Evropě – zhodnocení investičního plánu pro Evropu“ (COM(2016)0359),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2016 k zahájení konzultací o evropském pilíři sociálních práv (COM(2016)0127) a na jeho přílohy,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států, který dne 15. února 2016 předložila Komise (COM(2016)0071), a na postoj Evropského parlamentu k němu ze dne 15. září 2016(2),

–  s ohledem na Komisí navržený balíček opatření v oblasti sociálních investic ze dne 20. února 2013, včetně doporučení 2013/112/EU nazvaného „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020) a na usnesení Parlamentu ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020(4),

–  s ohledem na zprávu pěti předsedů ze dne 22. června 2015 nazvanou „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 7. prosince 2015 na téma „Podpora sociální ekonomiky jakožto jednoho z klíčových motorů hospodářského a sociálního vývoje v Evropě“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o boji proti nerovnostem jakožto nástroji k podpoře tvorby pracovních míst a růstu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o hospodářské politice eurozóny(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o politikách zaměřených na zaručení minimálního příjmu jako nástroji boje proti chudobě(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2017 o nové agendě dovedností pro Evropu(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2017 o potřebě vypracovat strategii Evropské unie pro odstranění rozdílu ve výši důchodů žen a mužů a předcházení tomuto rozdílu(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2014–2015(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2017 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2017(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem(13),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 2. února 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2015 o Iniciativě zelené zaměstnanosti: využít potenciál zeleného hospodářství k tvorbě pracovních míst“(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii(18),

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k první zprávě Evropské unie (ze září 2015),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2017 z března 2017 nazvanou: „Nezaměstnanost mladých lidí – vedla opatření EU ke změnám? Posouzení záruky pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 25. září 2017 nazvanou „Vývoj pracovního života v Evropě: každoroční průzkum EurWORK za rok 2016“, a konkrétně na kapitolu „Mzdové nerovnosti: důkazy, diskuse a politiky“,

–  s ohledem na aktuální informace nadace Eurofound ze dne 18. července 2017 nazvané „Rozdíly v odměňování vyslaných pracovníků: zpochybňování zásady rovného zacházení“, které poskytují podrobný přehled postojů vlád a sociálních partnerů v celé Evropě, pokud jde o zásadu stejného odměňování za stejnou práci,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 26. června 2017 nazvanou „Změny v oblasti povolání a nerovnost v odměňování: Evropský monitor pracovních míst 2017“,

—  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 19. dubna 2017 nazvanou „Sociální mobilita v EU“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 13. března 2017 nazvanou „Nerovnosti příjmů a modely zaměstnanosti v Evropě před velkou recesí a po ní“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 24. února 2017 nazvanou „Zapojení sociálních partnerů do evropského semestru – aktuální verze za rok 2017“ a na její zprávu ze dne 16. února 2016 nazvanou „Úloha sociálních partnerů v evropském semestru“, které se zaměřují na období let 2011 až 2014,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu nadace Eurofound ze dne 17. listopadu 2016 nazvanou „Šestý průzkum pracovních podmínek v Evropě“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 12. března 2015 nazvanou „Nové formy zaměstnávání“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 29. října 2013 nazvanou „Ženy, muži a pracovní podmínky v Evropě“,

–  s ohledem na rozhovory se zástupci vnitrostátních parlamentů o prioritách evropského semestru na rok 2018,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0052/2018),

A.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v EU roste a v druhém čtvrtletí roku 2017 dosáhla 72,3 %, což odpovídá 235,4 milionu zaměstnaných osob, a že tato míra představuje pokrok v dosahování cíle 75% zaměstnanosti zakotveného ve strategii Evropa 2020; vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech stále přetrvávají velmi podstatné rozdíly v míře zaměstnanosti, jež je v některých zemích, například v Řecku, Chorvatsku, Itálii a Španělsku, hluboko pod 65 % průměrem EU, zato v jiných zemích, jako je Nizozemsko, Dánsko, Spojené království, Německo a Švédsko, překračuje 75 %, takže je v tomto směru stále ještě co zlepšovat, aby se podařilo překonat důsledky krize a zejména dosáhnout vnitrostátních cílů stanovených v rámci strategie Evropa 2020; vzhledem k tomu, že růst zaměstnanosti byl výraznější mezi staršími pracovníky, vysoce kvalifikovanými zaměstnanci a muži a méně výrazný mezi mladými lidmi, nekvalifikovanými pracovníky a ženami; vzhledem k tomu, že zaměstnanost určená podle odpracovaných hodin na zaměstnance zůstává v EU o 3 % pod úrovní před krizí a v eurozóně o 4 % pod úrovní před krizí, a to z důvodu nárůstu práce na částečný úvazek a snížení počtu hodin odpracovaných zaměstnanci na plný úvazek; vzhledem k tomu, že v EU je v současnosti stále bez práce 18,9 milionu lidí, investice jsou stále příliš nízké, růst mezd je nevýrazný a chudoba pracujících nadále vzrůstá; připomíná, že článek 3 SEU stanoví, že Unie by měla směřovat k plné zaměstnanosti;

B.  vzhledem k tomu, že 18,9 milionu lidí v EU je stále bez práce, přestože míra nezaměstnanosti v EU a eurozóně je na nejnižší úrovni za devět let a činí 7,5 %, respektive 8,9 %; vzhledem k tomu, že toto oživení je navíc v jednotlivých členských státech stále velmi nerovnoměrné, přičemž míra nezaměstnanosti se pohybuje od přibližně 4 % v Německu až po téměř 20 % ve Španělsku a 23,6 % v Řecku; vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost se v roce 2016 týkala 20 % obyvatel (nezaměstnaní, kteří jsou ochotní pracovat, ale aktivně nehledají zaměstnání), zatímco podíl dlouhodobé nezaměstnanosti zůstává v EU na znepokojivě vysoké úrovni 46,4 % (v eurozóně dokonce 49,7 %); vzhledem k tomu, že v některých členských státech zůstává míra nezaměstnanosti vysoká v důsledku nedostatečného růstu a strukturálních nedostatků; vzhledem k tomu, že jednou z příčin vysoké nezaměstnanosti jsou nedostatečné reformy trhu práce; vzhledem k tomu, že podpora zaměřená na dlouhodobě nezaměstnané je zcela zásadní, neboť jinak tato situace začne mít vliv na jejich sebedůvěru, dobré životní podmínky a budoucí vývoj a vystaví je riziku chudoby a sociálního vyloučení a ohrozí udržitelnost systémů sociálního zabezpečení i evropského sociálního rozměru;

C.  vzhledem k tomu, že podíl práce na částečný úvazek vzrostl ve srovnání s rokem 2008 o 11 % a podíl zaměstnání na plný úvazek klesl za stejnou dobu o 2 %, zatímco podíl nedobrovolné práce na částečný úvazek klesl mezi lety 2013 a 2016 z 29,3 % na 27,7 %, avšak představuje i nadále čtvrtinu tohoto typu smluv;

D.  vzhledem k tomu, že poměr trvalých a atypických pracovních míst na trhu práce je stále znepokojivý a podíl smluv na dobu určitou v rámci zaměstnanosti činí v některých členských státech 10 až 20 %, přičemž zvláště nízké jsou míry přechodu na trvalé smlouvy, a dočasná zaměstnání představují spíše „slepé uličky“ než „odrazové můstky“ k přechodu na trvalá zaměstnání; vzhledem k tomu, že tento jev brání velkému množství pracovníků, aby dosáhli jistého, relativně dobře placeného zaměstnání a měli dobré vyhlídky, a dochází tak k rozdílům v odměňování mezi trvalými a dočasnými pracovníky;

E.  vzhledem k tomu, že i přes pozorované mírné zlepšení zůstává míra nezaměstnanosti mladých lidí na znepokojivě vysoké úrovni 16,6 % (18,7 % v eurozóně); vzhledem k tomu, že podle návrhu společné zprávy o zaměstnanosti jsou mladí lidé častěji zaměstnáváni v nestandardních a atypických formách zaměstnání, včetně dočasných zaměstnání, nedobrovolné práce na částečný úvazek a pracovních míst s nižší mzdou; vzhledem k tomu, že v roce 2016 bylo stále ještě 6,3 milionu mladých lidí ve věku 15–24 let, kteří neměli zaměstnání ani se neúčastnili vzdělávání nebo odborné přípravy; vzhledem k tomu, že členské státy mohou řešit problém nezaměstnanosti mladých lidí tím, že vypracují a budou uplatňovat regulační rámce pro trh práce, vzdělávací a školicí systémy a aktivní politiky pracovního trhu, které budou vycházet ze zákazu diskriminace na základě věku podle článku 19 SFEU a směrnice Rady 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání;

F.  vzhledem k tomu, že rozdíly v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy jsou sice menší, ale stále se drží nad úrovní před krizí; vzhledem k tomu, že míra dlouhodobé nezaměstnanosti je v některých členských státech stále vyšší než 50 % celkové míry nezaměstnanosti a činí v průměru 46,6 % v EU a 49,7 % v eurozóně; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti sleduje pouze osoby, které nemají pracovní místo a v posledních čtyřech týdnech aktivně hledali práci, a míra dlouhodobé nezaměstnanosti měří pouze podíl ekonomicky aktivních obyvatel ve věku od 15 do 74 let, kteří jsou nezaměstnaní 12 měsíců nebo déle;

G.  vzhledem k tomu, že nadále přetrvává rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů v EU, který v současnosti dosahuje 11,6 %, přičemž míra zaměstnanosti mužů činí 76,9 % a míra zaměstnanosti žen 65,3 %, avšak ještě větší rozdíly jsou u žen narozených mimo EU a romských žen; vzhledem k tomu, že rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů je ještě větší u práce na částečný úvazek, kde v roce 2016 činil 23 procentních bodů a ve čtyřech členských státech dokonce překročil 30 procentních bodů, přičemž u žen dosahuje nedobrovolná zaměstnanost na částečný úvazek 23,5 %; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen s alespoň jedním dítětem ve věku do 6 let je o 9 procentních bodů nižší než míra zaměstnanosti bezdětných žen a že 19 % potenciálně zaměstnatelných žen v EU bylo v roce 2016 neaktivních, protože se staraly o děti nebo o pracovně nezpůsobilé dospělé osoby; vzhledem k tomu, že z důvodu nižší míry zaměstnanosti v ekvivalentu plných pracovních úvazků se ženy potýkají s výraznou mzdovou diferenciací, která v rámci EU v roce 2015 činila průměrně 16,3 %, přičemž se pohybovala v rozmezí od 26,9 % v případě Estonska po 5,5 % v případě Itálie a Lucemburska;

H.  vzhledem k tomu, že členské státy čelí strukturálním problémům na trhu práce, k nimž patří nízká účast a rozdíly mezi požadovanými a nabízenými dovednostmi a kvalifikací; vzhledem k tomu, že roste potřeba konkrétních opatření zaměřených na integraci nebo opětovnou integraci neaktivních pracovníků v zájmu uspokojení poptávky pracovního trhu;

I.  vzhledem ke stárnutí společnosti v Evropské unii (téměř 20 % evropské populace je starší 65 let a podle odhadů stoupne tento podíl do roku 2050 na 25 %) a růstu indexu závislosti starších osob, které představují pro členské státy další výzvy, jež je mohou přimět ke změnám nutným pro zajištění dobře financovaných a odolných systémů sociálního zabezpečení, zdravotní péče a dlouhodobé péče a pro uspokojení potřeby poskytování formální a neformální péče; vzhledem k tomu, že neformální pečovatelé představují podstatný přínos pro společnost; vzhledem k tomu, že střední délka života při narození v EU-28 v roce 2015 mírně poklesla a je odhadována na 80,6 roku (o 0,3 roku méně než v roce 2014), přičemž u žen je to 83,3 roku (o 0,3 roku méně než v roce 2014) a u mužů 77,9 roku (o 0,2 roku méně než v roce 2014); vzhledem k tomu, že se jednalo o první pokles střední délky života v rámci EU-28 od roku 2002, odkdy jsou k dispozici údaje pro všechny členské státy EU, a lze jej pozorovat ve většině členských států; vzhledem k tomu, že podle Eurostatu není dosud možné posoudit, zda je snížení střední délky života zaznamenané mezi roky 2014 a 2015 pouze dočasné, nebo zda bude tento trend pokračovat i v následujících letech;

J.  vzhledem k tomu, že demografické výzvy zahrnují faktory, jako je vylidňování a rozptýlení populace, které brzdí růst postižených regionů a ohrožují hospodářskou, sociální a územní soudržnost EU;

K.  vzhledem k tomu, že míra předčasného ukončování školní docházky se v některých členských státech, jako je Malta, Španělsko a Rumunsko, pohybuje kolem 20 % a v Portugalsku, Bulharsku, Itálii, Maďarsku, Spojeném království a Řecku je stále nad 10% cílovou hranicí EU; vzhledem k tomu, že předčasné ukončování školní docházky představuje složitý problém pro dotčené osoby, členské státy i EU; vzhledem k tomu, že mezi nejvýznamnější faktory související s nízkým dosaženým vzděláním a předčasným ukončováním školní docházky patří znevýhodněné socioekonomické zázemí, přistěhovalecký původ a zvláštní potřeby, neboť průměrný podíl studentů v EU se slabými výsledky v přírodních vědách ve spodním sociálně-ekonomickém kvartilu studentské populace podle průzkumu PISA z roku 2015 činí asi 34 %, což je o 26 procentních bodů více než v nejvyšším sociálně-ekonomickém kvartilu;

L.  vzhledem k tomu, že odvětví sociální ekonomiky zahrnuje 2 miliony podniků (zhruba 10 % z celkového počtu v EU), které zaměstnávají více než 14 milionů lidí (přibližně 6,5 % pracovníků v EU); vzhledem k tomu, že toto odvětví zastává důležitou úlohu při řešení nesčetných problémů, kterým čelí současné společnosti, zejména stárnutí obyvatel;

M.  vzhledem k tomu, že v Evropě žije 80 milionů osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že provádění opatření k zajištění přístupnosti pro tyto osoby nadále zaostává;

N.  vzhledem k tomu, že i přes určitý pokrok, který lze pozorovat v úsilí o zmírňování chudoby a sociálního vyloučení, ve společnosti nadále existují znevýhodněné skupiny a počet Evropanů ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením dosahuje nepřijatelných 119 milionů, z čehož více než 25 milionů tvoří děti (více než jedna čtvrtina všech dětí v EU), přičemž přetrvávají také regionální nerovnosti v rámci členských států i celé Unie, v důsledku čehož EU výrazně zaostává v dosahování cíle strategie EU 2020; vzhledem k tomu, že nerovnost v příjmech nadále roste ve dvou třetinách všech zemí EU; vzhledem k tomu, že v EU jako celku byl podíl příjmů nejbohatších 20 % domácností 5,1krát vyšší než podíl příjmů nejchudších 20 % domácností, přičemž v některých východoevropských nebo jihoevropských zemích byl tento rozdíl 6,5násobný nebo vyšší, tedy téměř dvakrát vyšší než hodnoty některých středoevropských a severských zemí s nejlepšími výsledky; vzhledem k tomu, že vysoká úroveň nerovností představuje i nadále překážku pro rovné příležitosti z hlediska přístupu ke vzdělávání, odborné přípravě a sociální ochraně, a má tedy negativní dopad na sociální spravedlnost, sociální soudržnost a udržitelný hospodářský rozvoj;

O.  vzhledem k tomu, že podle publikace Komise „Vývoj zaměstnanosti a sociální situace v Evropě: přehled za rok 2017“ bylo v roce 2015 118,8 milionu lidí ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, což je o 1,7 milionu více než v roce 2008 a daleko od dosažení cíle strategie Evropa 2020, kterým je snížit míru ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením o 20 milionů, přičemž mezi členskými státy jsou velké rozdíly, které sahají od 5 % a méně v České republice a Německu po přibližně 20 % v Řecku a Španělsku; vzhledem k tomu, že míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením činila v roce 2016 u dětí (0–17 let) 26,4 %, což je více než 24,2 % v případě dospělých (16–64 let) a o téměř 10 procentních bodů více než v případě starších lidí (65+), u nichž tato míra činila 18,3 %; vzhledem k tomu, že počet dětí žijících v chudobě je v Evropě stále znepokojivě vysoký, přičemž v současné době čítá více než 25 milionů, a vzhledem k tomu, že chudoba může mít na děti celoživotní dopad a přenášet znevýhodnění z generace na generaci; vzhledem k tomu, že sociální politiky jsou důležité pro dosažení soudržnosti a přiblížení EU jejím občanům;

P.  vzhledem k tomu, že v celé Evropě přetrvává rostoucí chudoba pracujících, přičemž nejvyšších hodnot dosahuje ve Španělsku (13,1 %), Řecku (14 %) a Rumunsku (18,6 %), a dokazuje tak, že samotné zaměstnání nemusí vždy stačit k tomu, aby lidi vymanilo z chudoby, a je odrazem různých modelů trhu práce, včetně pracovních míst na částečný úvazek nebo zaměstnání na dobu určitou, úrovně mezd a intenzity práce v domácnostech a špatných pracovních podmínek; vzhledem k tomu, že růst mezd v EU je nadále nevýrazný, neboť v posledních dvou letech stoupl o méně než 1 %, a že rozptyl v odměnách zaměstnanců je v EU dosti velký, přičemž sahá od 4,6 EUR za odpracovanou hodinu v Bulharsku po 43,3 EUR v Lucembursku; vzhledem k tomu, že růst reálných mezd zaostával za průměrným růstem produktivity v 18 z 28 členských států, a dokonce zaostává za poklesem nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že stanovování mezd spadá do pravomoci jednotlivých členských států;

Q.  vzhledem k tomu, že vzdělávání je klíčovým faktorem integrace mladých lidí na trh práce a že primárně za ně nesou odpovědnost členské státy, byť je při tom podporuje Komise; vzhledem k tomu, že kvalitní vzdělávání a odborná příprava musí být přístupné všem, neboť míra zaměstnanosti mladých lidí s vysokoškolským vzděláním (ve věku 20 až 34 let) v EU činí 82,8 %, a je tedy o více než 10 procentních bodů vyšší, než je tomu u mladých lidí s vyšším středním vzděláním; vzhledem k tomu, že odborné vzdělávání si získává stále větší důvěru, a to jak v očích mladých Evropanů, tak v očích podniků, které uznávají jejich způsobilost; vzhledem k tomu, že odborná příprava získaná v neformálním rámci poskytuje Evropanům rovněž klíčové nástroje pro trh práce;

R.  vzhledem k tomu, že digitální transformace vyžaduje, aby pracovníci měli alespoň základní digitální dovednosti, ale přesto se odhaduje, že 44 % obyvatel EU tyto dovednosti postrádá(19);

S.  vzhledem k tomu, že podle článku 168 SFEU by při vymezení a provádění všech politik a činností Unie měl být zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví; vzhledem k tomu, že by to přispělo k sociálnímu začleňování, sociální spravedlnosti a rovnosti; vzhledem k tomu, že vědecko-technický pokrok, který roční analýza růstu na rok 2018 vítá, umožňuje objevovat lepší, účinnější a finančně dostupnější léčebné postupy a léčivé přípravky; vzhledem k tomu, že tento pokrok pomáhá zajistit, aby lidé, kteří trpí určitými chronickými potížemi, mohli vstoupit na trh práce nebo být zapojeni do pracovního procesu mnohem déle; vzhledem k tomu, že tento cíl v současné době ohrožují vysoké ceny některých léčivých přípravků;

T.  vzhledem k tomu, že fiskální politika v členských státech hraje roli při stabilizaci makroekonomického prostředí a zároveň sleduje i další cíle, jako je fiskální udržitelnost a přerozdělování;

U.  vzhledem k tomu, že provozování a správa systémů sociálního zabezpečení je v pravomoci členských států a Unie je koordinuje, ale neharmonizuje;

V.  vzhledem k tomu, že hrubý disponibilní příjem domácností na obyvatele se v některých členských státech dosud nevrátil na úroveň, na které se pohyboval před krizí, přičemž je tato úroveň o 20 až 30 procentních bodů nižší než v roce 2008;

W.  vzhledem k tomu, že schopnost ekonomiky EU stimulovat dlouhodobý růst je nižší než u našich hlavních konkurentů; vzhledem k tomu, že Komise odhaduje potenciální růst v EU kolem 1,4 % oproti 2 % v USA;

X.  vzhledem k tomu, že nehlášená práce připravuje pracovníky o jejich práva a podporuje sociální dumping, což má závažné rozpočtové důsledky, a nepříznivě ovlivňuje zaměstnanost, produktivitu, kvalitu práce a rozvoj dovedností a také účinnost a účelnost systému důchodového zabezpečení; vzhledem k tomu, že je třeba vyvíjet nepřetržité úsilí o účinnou transformaci nehlášené práce na hlášenou;

Y.  vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony se musí potýkat se značnými obtížemi spojenými s jejich zvláštními charakteristikami, jež omezují jejich potenciál růstu; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti těchto regionů se pohybuje mezi 11,2 a 27,1 % a míra dlouhodobé nezaměstnanosti mezi 54,5 a 80,9 %; vzhledem k tomu, že v těchto regionech činí nezaměstnanost mladých lidí více než 40 %;

Z.  vzhledem k tomu, že podle výzkumu nadace Eurofound se zapojení sociálních partnerů do tvorby národních programů reforem postupně zlepšuje ve většině členských států, ačkoli v kvalitě a účinnosti zapojení vnitrostátních sociálních partnerů do procesu evropského semestru se i nadále vyskytují významné rozdíly v dosažených výsledcích;

AA.  vzhledem k tomu, že připravovaná studie nadace Eurofound o zapojení sociálních partnerů do evropského semestru se soustředí na proces konsolidace a rostoucí informovanost podle hlavního směru politik zaměstnanosti č. 7 o zlepšení fungování trhů práce; vzhledem k tomu, že sociální partneři však zdůrazňují, že řádné zapojení je potřeba zajistit podporou účelné a včasné konzultace, výměny příspěvků a zpětné vazby, jakož i zviditelněním jejich stanovisek;

1.  vítá roční analýzu růstu na rok 2018 spolu s integrovaným evropským pilířem sociálních práv coby důležitou součást obecných politik podporujících kvalitní pracovní místa, udržitelný růst a investice, jejichž cílem je zvýšit produktivitu a mzdy, vytvářet pracovní místa, odstraňovat nerovnost a chudobu a zlepšovat sociální ochranu a přístup ke kvalitním veřejným službám; je si vědom toho, že roční analýza růstu se zakládá na strategii investic, strukturálních reformách a zodpovědném hospodaření s veřejnými financemi, které musí být doprovázeny politikami a opatřeními vedoucími k dodržování zásad a splnění cílů evropského pilíře sociálních práv; zdůrazňuje, že Komise by měla v rámci evropského semestru zlepšit proces koordinace politik za účelem lepšího sledování, prevence a nápravy negativních trendů, které by mohly způsobit nárůst nerovností a oslabit sociální pokrok, jako prostředek k propojení hospodářské koordinace se zaměstnaností a sociální výkonností; vyzývá členské státy, aby priority stanovené v roční analýze růstu a společné zprávě o zaměstnanosti, která ji doprovází, zohlednily ve svých vnitrostátních politikách a strategiích na podporu růstu, udržitelného hospodářského rozvoje, kvalitních pracovních míst, sociální soudržnosti a sociální ochrany a začlenění; poznamenává, že je důležité chránit práva pracujících a posílit vyjednávací sílu zaměstnanců;

2.  zdůrazňuje potřebu sociálně a ekonomicky vyvážených strukturálních reforem, jejichž cílem by mělo být dosažení sociálního ratingu AAA zlepšením inkluzivního pracovního trhu a sociálních politik zaměřených na potřeby pracujících a zranitelných skupin, jež by měly v konečném důsledku posílit investice, vytvořit kvalitní pracovní místa, pomoci pracovní síle získat potřebné dovednosti, podpořit rovné příležitosti na trhu práce a spravedlivé pracovní podmínky, zvýšit produktivitu práce, podpořit růst mezd a udržitelné a přiměřené systémy sociální ochrany a zlepšit životní úroveň všech občanů; zdůrazňuje, že je třeba posílit příznivé prostředí pro podniky i pracující v zájmu stabilnější zaměstnanosti a zároveň zajišťovat rovnováhu mezi sociálním a ekonomickým rozměrem a přijímat rozhodnutí společně a vzájemně se při tom doplňovat; vyzývá členské státy, aby postupně přesunuly daňové zatížení z práce k jiným zdrojům, aniž by bylo ohroženo sociální zabezpečení; vyzývá členské státy, aby podnikly kroky ke zvýšení sociální úrovně a odstranění nerovností;

3.  zdůrazňuje, že sociální dialog a kolektivní vyjednávání jsou pro zaměstnavatele a odbory klíčovými nástroji, které umožňují vytvářet spravedlivé mzdy a pracovní podmínky, a že silné systémy kolektivního vyjednávání zvyšují odolnost členských států v době hospodářské krize; připomíná, že právo na kolektivní vyjednávání je záležitostí, jež se týká všech evropských zaměstnanců, které má dopad na demokracii a právní stát, včetně dodržování základních sociálních práv, a že kolektivní vyjednávání je evropským základním právem, které jsou evropské instituce povinny respektovat v souladu s článkem 28 Listiny základních práv; v této souvislosti vyzývá k zavedení opatření, která by respektovala, podporovala a posilovala kolektivní vyjednávání a postavení pracovníků v systémech stanovování mezd, jež mají zásadní význam pro vytváření vysoké úrovně pracovních podmínek; je přesvědčen, že to vše by mělo být provedeno s cílem podpořit celkovou poptávku a hospodářské oživení, snížit mzdové nerovnosti a bojovat proti chudobě pracujících;

4.  žádá, aby byl přijat rezolutnější závazek k boji proti chudobě a rostoucí nerovnosti a k podpoře sociálních investic vzhledem k jejich hospodářské návratnosti a sociálním přínosům; připomíná, že ekonomiky s vysokou mírou sociálních investic jsou odolnější vůči šokům; vyzývá členské státy a Komisi, aby v rámci platných pravidel Paktu o stabilitě a růstu vytvořily prostor pro veřejné sociální investice a aby v nezbytných případech více investovaly do sociální infrastruktury a podporovaly nejvíce zasažené subjekty, a tak řádně řešily otázku nerovnosti, zejména pomocí systémů sociálního zabezpečení, které poskytují adekvátní a dobře cílenou podporu příjmů; vyzývá Komisi, aby případně důkladněji posoudila, které druhy výdajů mohou být s určitostí považovány za sociální investice;

5.  domnívá se, že v zájmu lehčího vstupu migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl na trh práce a jejich snazšího začlenění do společnosti je důležité prohlubovat mezikulturní dialog; vyjadřuje znepokojení nad tím, že etnické menšiny se stále nedostatečně zapojují do trhu práce; v této souvislosti žádá členské státy, aby správně uplatňovaly směrnice 2000/78/ES a 2000/43/ES; připomíná, že nově příchozí s sebou přinášejí nové dovednosti a znalosti, a vyzývá k dalšímu rozvíjení a propagaci nástrojů, které zajistí, aby informace o stávajících možnostech formálního a neformálního učení, profesního vzdělávání, stáží a dobrovolné práce bylo možné poskytovat ve více jazycích;

6.  naléhavě žádá Komisi, aby usilovala o poskytování pomoci lidem, kteří trpí určitými zdravotními potížemi, například chronickou bolestí, aby mohli vstoupit na trh práce nebo na něm setrvat; domnívá se, že trh práce musí být na tyto situace zaměřen a musí být pružnější a méně diskriminační, aby rovněž tito lidé mohli přispívat k hospodářskému rozvoji EU, a aby se tak zmírnila zátěž systémů sociálního zabezpečení;

7.  vítá, že Komise podporuje investice na posílení udržitelnosti životního prostředí a upozorňuje na jejich potenciál v celé ekonomice; sdílí názor, že podpora přechodu na oběhové a zelené hospodářství má vysoký potenciál pro tvorbu nových pracovních míst;

8.  vítá interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv (EPSP) a má za to, že evropský semestr by měl podporovat propracování jeho 20 klíčových zásad týkajících se rovných příležitostí, přístupu na trh práce, spravedlivých pracovních podmínek a sociální ochrany a začleňování, které by měly sloužit jako reference a doporučení pro provádění cyklu koordinace politik evropského semestru, aby bylo pro Evropu skutečně dosaženo sociálního ratingu AAA, aby byl nastartován hospodářský růst a vytvořeno předvídatelné a udržitelné finanční prostředí, která by sloužilo cílům hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, a tím i hlavním, prioritním cílům strategie EU 2020; zdůrazňuje, že koordinační proces evropského semestru je základním prostředkem ke konsolidaci evropského sociálního rozměru, z něhož se odvozuje sociální pilíř; zdůrazňuje, že EPSP je prvním krokem ke konsolidaci obecného přístupu k ochraně a posilování sociálních práv v celé EU, což by se mělo odrazit na opatřeních přijímaných členskými státy; vyzývá proto Komisi, aby v zájmu dosažení konkrétních výsledků předložila konkrétní návrhy na posílení sociálních práv pomocí konkrétní specializovaných nástrojů (legislativy, mechanismů pro tvorbu politik a finančních nástrojů); zdůrazňuje nadřazenost základních práv;

9.  bere na vědomí vynakládané úsilí o posílení sociálního rozměru evropského semestru; vyzývá k dalším krokům k vyvážení sociálních a ekonomických priorit a ke zkvalitnění sledování a doporučení v sociální oblasti;

10.  vítá nový srovnávací přehled, který přináší 14 hlavních ukazatelů pro sledování zaměstnanosti a sociální výkonnosti v členských státech ve třech širších rozměrech vytyčených v sociálním pilíři;

11.  zdůrazňuje, že z celkových 14 ukazatelů jich v průměru 11 zaznamenalo v EU za poslední dostupný rok zlepšení, což potvrzuje stabilní zlepšování trhu práce a sociální situace, které doprovázejí hospodářskou obnovu; konstatuje však, že podle názoru Komise je zapotřebí přijmout opatření k dosažení vzestupné sociální konvergence ve všech rozměrech stanovených v sociálním pilíři a že analýza hlavních ukazatelů odhaluje alespoň jednu „kritickou situaci“ v 17 z 28 členských států;

12.  uznává, že navzdory tomu, že se v posledních letech v EU zlepšila celková hospodářská situace a zaměstnanost, zůstává počet osob, které žijí v chudobě nebo sociálně vyloučeni, nadále příliš vysoký; je znepokojen prohlubujícími se nerovnostmi v EU a jejích členských státech a rostoucím podílem pracovníků ohrožených chudobou, a to nejen pracovníků na částečný úvazek, ale i zaměstnanců na plný úvazek; vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále usilovaly o zlepšování podmínek těchto osob a o větší uznání práce a erudice nevládních organizací, organizací věnujících se boji proti chudobě i samotných osob žijících v chudobě a aby podpořily jejich zapojení do výměny osvědčených postupů; poukazuje na to, že velké nerovnosti snižují výkonnost ekonomiky a potenciál udržitelného růstu; zdůrazňuje, že integrace dlouhodobě nezaměstnaných prostřednictvím individuálně uzpůsobených opatření je klíčovým faktorem v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a zásadním způsobem přispívá k podpoře udržitelnosti vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení; vyzývá k navazování a rozvíjení partnerství se všemi relevantními zúčastněnými stranami, aby bylo možné účinněji reagovat na potřeby trhu práce, poskytovat efektivní řešení a předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti; zdůrazňuje, že má-li se snížit dlouhodobá nezaměstnanost, je třeba provádět účinné politiky v oblasti trhu práce; domnívá se, že členské státy by měly dále pomáhat nezaměstnaným poskytováním finančně dostupných, dosažitelných a kvalitních podpůrných služeb pro účely hledání práce, odborné přípravy a rekvalifikace, a zároveň by měly chránit osoby, které se těchto opatření nemohou účastnit;

13.  vyzývá Komisi, aby při navrhování politických doporučení v rámci evropského semestru zohledňovala cíle sociálního rozvoje;

14.  se znepokojením opět poukazuje na proměnlivou míru zaměstnanosti a nezaměstnanosti v různých členských státech a zejména varuje před znepokojivým rozsahem podzaměstnanosti a skryté nezaměstnanosti; zejména je znepokojen vysokou nezaměstnaností mladých lidí, která s výjimkou několika členských států (České republiky, Německa, Nizozemska, Maďarska, Malty a Rakouska) v EU přesahuje 11 %; domnívá se, že obzvlášť znepokojivý je vysoký podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (tzv. NEET), a osob, které předčasně ukončily školní docházku; v této souvislosti vítá, že bylo zvýšeno financování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí na období 2017–2020 o 2,4 miliard EUR; zdůrazňuje, že na úrovni EU by se mělo případně zvážit vyčlenění dostatečných prostředků na tuto iniciativu a že členské státy by měly zaručit, aby byl systém záruk pro mladé lidi plně přístupný všem skupinám, včetně zranitelných osob; připomíná zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2017 s názvem „Nezaměstnanost mladých lidí – vedla opatření EU ke změnám?“;

15.  souhlasí s názorem Komise, že „systémy sociální ochrany by měly zajistit právo na minimální příjem“; vyzývá členské státy, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy a ve spolupráci se sociálními partnery stanovily přiměřený minimální příjem nad hranicí chudoby a aby zajistily, aby byl dostupný všem osobám a aby se zaměřoval na ty nejpotřebnější; domnívá se, že boj proti chudobě bude účinný pouze tehdy, když programy minimálního příjmu budou doprovázet dostupné kvalitní veřejné statky a služby za přijatelné ceny a opatření, která budou podporovat rovné příležitosti a usnadňovat vstup nebo návrat zranitelných osob na trh práce, pokud mohou pracovat;

16.  žádá Komisi, aby zavedla evropské číslo sociálního zabezpečení, které by usnadnilo předávání informací, lidem poskytovalo přehled o jejich současných a předchozích nárocích na příspěvky a které by zabránilo zneužívání systému;

17.  připomíná Komisi, že pro vytvoření spravedlivých pracovních podmínek je zásadní přístup k sociální ochraně a že v návaznosti na konzultace se sociálními partnery je zapotřebí vypracovat konkrétní návrhy a zajistit, aby všichni lidé ve všech formách zaměstnání měli nárok na sociální zabezpečení včetně přiměřených důchodů;

18.  žádá Komisi, aby prostřednictvím Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a evropského semestru intenzivněji podporovala komplexní veřejné politiky v členských státech zaměřené na zajištění plynulejšího přechodu ze vzdělávání a (dlouhodobé) nezaměstnanosti do pracovního procesu, a konkrétně vyzývá k plné realizaci vnitrostátních opatření uvedených v doporučení Rady o začlenění dlouhodobě nezaměstnaných na trh práce(20); vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly celoživotní vzdělávání, zejména starších pracovníků, aby pomohly přizpůsobit jejich dovednosti poptávce a zlepšit zaměstnatelnost;

19.  je znepokojen tím, že v Evropě téměř deset let po nástupu krize stále přetrvává vysoká míra chudoby a že vznikly mezigenerační rozdíly, a to i v členských státech s nižším podílem osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením; má zejména obavy ze stoupající míry dětské chudoby a chudoby pracujících, která byla zaznamenána v několika členských státech navzdory makroekonomickému oživení v posledních letech; konstatuje, že více než třetina členských států hlásí kritickou situaci v souvislosti s podílem dětí v předškolní péči a vzdělávání; žádá Komisi, aby podporovala členské státy při navrhování a provádění strukturálních reforem a aby posuzovala jejich sociální a distribuční dopad;

20.  žádá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k razantnímu snížení chudoby v Evropě, zejména dětské chudoby, přesněji řečeno aby v souladu s doporučením Komise „Investice do dětí“ a s náležitým ohledem na přípravné akce zavedené v rozpočtu EU na roky 2017 a 2018 a na usnesení Evropského parlamentu předložila konkrétní návrhy, které do centra pozornosti politik zaměřených na zmírňování chudoby postaví děti zavedením opatření, která dětem ohroženým chudobou umožní přístup k bezplatné zdravotní péči, bezplatnému vzdělávání a dětským pečovatelským zařízením, důstojnému bydlení a dostatečné výživě; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy přijaly vnitrostátní plány na snížení dětské chudoby, které se zaměří zejména na omezený dopad sociálních dávek na snížení rizika chudoby;

21.  oceňuje, že se roční analýza růstu na rok 2018 zaměřuje na přiměřené sociální bydlení a jinou pomoc v oblasti bydlení coby základní služby, která zahrnuje ochranu osob ve složité životní situaci před neoprávněným nuceným vystěhováním či zabavením majetku a řešení problému bezdomovectví; žádá, aby v rámci evropského semestru bylo intenzivněji sledováno bezdomovectví a osoby vyloučené z přístupu k bydlení a aby byla vydána požadovaná doporučení;

22.  vítá návrh směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii vypracovaný Komisí, který má nahradit stávající směrnici o písemném prohlášení;

23.  poukazuje na vyšší nezaměstnanost mladých lidí a nekvalifikovaných pracovníků ve srovnání s dospělými vysoce kvalifikovanými pracovníky; vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily provádění nové agendy dovedností zaměřené na zlepšení dovedností osob, které mají zvláštní problémy s osvojováním nových dovedností, aby se mohly znovu začlenit na trh práce;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o co nejvyšší investice do cenově dostupného, dosažitelného a vysoce kvalitního vzdělávání a odborné přípravy, do inovací podporujících růst pracovní produktivity, do aktivních politik v oblasti trhu práce, do programů sociálního začleňování a zapojení do pracovního procesu a do účinnějších veřejných a soukromých služeb zaměstnanosti, které budou uzpůsobeny konkrétním potřebám, přičemž zohlední geograficko-demografické nesrovnalosti v příjmech v rámci jednotlivých regionů a zemí, aby tak zaručily, aby nabyté dovednosti odpovídaly poptávce na trhu práce, zlepšily postavení lidí a začlenily je na trhu práce a snížily počet osob, které předčasně ukončily školní docházku; v této souvislosti upozorňuje na rostoucí poptávku po digitálních a jiných přenosných dovednostech a trvá na tom, že jejich rozvoj je naléhavě nutný a obzvlášť důležitý a že by měl zahrnovat všechny sociální skupiny a zvláštní pozornost věnovat nekvalifikovaným pracovníkům a mladým lidem; vyzdvihuje význam iniciativ, které podporují dlouhodobou mobilitu studentů a čerstvých absolventů, a tak umožní vytvořit kvalifikovanou a mobilní pracovní sílu v nosných odvětvích;

25.  zastává názor, že vzájemné uznávání kvalifikací pomůže vyřešit problém, kdy se na evropském trhu práce nedostává kvalifikovaných sil, zatímco lidé, zvláště pak mladí lidé, hledají práci; zdůrazňuje, že odborné znalosti a dovednosti získané v rámci neformálního a informálního učení jsou důležité, protože zlepšují zaměstnatelnost mladých lidí a těch, kteří byli mimo trh práce, protože museli pečovat o jinou osobu; zdůrazňuje proto, že je důležité vytvořit systém uznávání neformálních a informálních forem nabývání znalostí a zkušeností, zejména prostřednictvím dobrovolnické činnosti; vítá skutečnost, že Komise v roční analýze růstu zohlednila význam uznání těchto dovedností pro účely nové agendy dovedností pro Evropu; vyzývá Komisi a členské státy, aby modernizovaly odbornou přípravu a posílily učení se prací, včetně kvalitní učňovské přípravy;

26.  vyzývá členské státy, aby podporovaly učňovské vzdělávací programy a plně využívaly prostředky, které jsou k dispozici pro učně v rámci programu Erasmus+, aby byla zaručena kvalita a přitažlivost tohoto druhu odborné přípravy; upozorňuje Komisi na to, že je třeba propagovat využívání tohoto programu mladými lidmi v nejvzdálenějších regionech, jak je uvedeno ve sdělení Komise nazvaném „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“;

27.  vybízí členské státy, aby intenzivněji usilovaly o provádění doporučení zaměřených na vzdělávání a mládež, která jsou vydávána pro jednotlivé země, a aby podporovaly výměnu osvědčených postupů;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v iniciativách zaměřených na zvýšení přístupu k lepšímu vzdělávání, dovednostem a zaměstnání a aby ve všech svých činnostech týkajících se dovedností zajistily větší důraz na zelené a oběhové hospodářství;

29.  zastává názor, že v kontextu čím dál větší digitalizace a robotizace evropských společností by perspektivní agenda dovedností měla zahrnovat učení se udržitelnosti a být koncipována v rámci obecnějších úvah o profesní gramotnosti a neměla by se soustřeďovat pouze na hospodářský růst, ale i na osobní rozvoj, upevňování zdraví a dobrých životních podmínek studentů a žáků;

30.  vítá sdělení Komise ze dne 14. listopadu 2017 o posílení evropské identity prostřednictvím vzdělávání a kultury (COM(2017)0673), které vytyčuje odvážné vzdělávací cíle, zejména vytvoření evropského prostoru vzdělávání a zlepšení výuky jazyků v Evropě;

31.  připomíná, že kreativní odvětví patří mezi odvětví s největším podílem podnikatelských aktivit a že kreativní vzdělávání rozvíjí přenositelné dovednosti, jako je např. kreativní myšlení, schopnost řešit problémy, týmová práce a vynalézavost; žádá, aby vzhledem k úzké souvislosti mezi kreativitou a inovacemi byly umění a kreativní učení zakomponovány do výuky přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM); dále zdůrazňuje potenciál kulturních a kreativních odvětví pro zachování a podporu evropské kulturní a jazykové rozmanitosti a pro hospodářský růst, inovace a zaměstnanost, zejména mladých lidí; zdůrazňuje, že další podpora a investice do kulturních a kreativních odvětví mohou výrazně napomoci investicím, růstu, inovacím a zaměstnanosti; vyzývá proto Komisi, aby např. v kontextu iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí zvážila příležitosti nabízené celým kulturním a kreativním odvětvím, včetně zejména nevládních organizací a malých sdružení;

32.  připomíná, že je třeba povzbuzovat dívky a mladé ženy ke studiu IKT, a vyzývá členské státy, aby je podporovaly ve studiu přírodních věd, techniky, inženýrství a matematiky i uměleckých a humanitních oborů a aby zvýšily zastoupení žen v oborech STEM;

33.  vyzývá členské státy a Komisi, aby v souladu se zásadou subsidiarity přijaly veškerá potřebná opatření ke zlepšení služeb a právních předpisů, které jsou důležité pro řádné sladění pracovního a soukromého života a rovnost žen a mužů; požaduje rozvoj přístupných, kvalitních a cenově dostupných služeb péče o děti, služeb předškolního vzdělávání a služeb pro osoby, které jsou odkázány na cizí péči, a vytvoření příznivých podmínek pro rodiče a pečovatele umožněním výhodné rodičovské dovolené a flexibilních pracovních úvazků, které využívají potenciálu nových technologií a zaručují sociální ochranu, a případně zahrnují náležité vyškolení; zdůrazňuje však, že je nezbytné z rodinných příslušníků sejmout břemeno povinné péče, a žádá o vytvoření regulované profese pracovníků v cizích domácnostech a pečovatelů, která usnadní sladění pracovního a soukromého života a zároveň bude přispívat k vytváření pracovních míst; v této souvislosti zdůrazňuje potenciál partnerství veřejného a soukromého sektoru a významnou úlohu poskytovatelů sociálních služeb a sociálních podniků; naléhavě upozorňuje, že je nutné sledovat sociální pokrok a pokrok v genderových otázkách a účinek reforem v průběhu času;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily cíle pro péči o seniory, osoby se zdravotním postižením a jiné vyživované osoby podobné barcelonským cílům a zavedly monitorovací nástroje, aby bylo zajištěno plnění těchto cílů; vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily kvalitativní standardy pro všechny pečovatelské služby včetně jejich disponibility, přístupnosti a finanční dostupnosti; vyzývá členské státy a Komisi, aby navázaly na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) ohledně zdokonalení komunitní podpory a péče pro nezávislý život a aby vyvinuly jasnou strategii a poskytly silné investice s cílem vytvořit moderní, vysoce kvalitní komunitní služby a zvýšit podporu pro pečující osoby, zejména pro rodinné pečovatele;

35.  žádá Komisi a členské státy, aby zvýšily kvalitu zaměstnání, a to jak pracovních podmínek, zdraví a bezpečnosti, tak i mezd umožňujících důstojný život a plánované rodičovství; zdůrazňuje, že je důležité účinně bojovat proti nehlášené práci a za tímto účelem spolupracovat se sociálními partnery a ukládat přiměřené pokuty; naléhavě žádá členské státy, aby se výrazněji zasazovaly o transformaci nehlášené práce na hlášenou tím, že posílí své mechanismy inspekce práce a zavedou opatření, která pracovníkům umožní přechod ze stínové ekonomiky do ekonomiky formální; připomíná členským státům, že byla vytvořena platforma pro nehlášenou práci, jíž by se měly aktivně účastnit a využívat ji k výměně osvědčených postupů pro řešení nehlášené práce, krycích společností a fiktivní samostatné výdělečné činnosti, protože tyto praktiky ohrožují jak kvalitu práce a přístup pracovníků k systémům sociálního zabezpečení, tak i státní veřejné finance, což vede k nekalé hospodářské soutěži mezi evropskými podniky; vítá nové iniciativy navržené Komisí, jako je zahájení veřejných konzultací o Evropském orgánu pro pracovní záležitosti a evropském čísle sociálního pojištění; vyzývá členské státy, aby inspektorátům práce či jiným příslušným orgánům poskytly odpovídající prostředky na řešení problému nehlášené práce, aby navrhly opatření umožňující pracovníkům přechod z šedé do formální ekonomiky a aby zlepšily přeshraniční spolupráci kontrolních orgánů a elektronickou výměnu informací a údajů s cílem zefektivnit kontroly, jež mají předcházet podvodům v sociální oblasti a nehlášené práci a k boji proti nim a snížit administrativní zátěž;

36.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby aktivní politiky v oblasti trhu práce byly účelné a účinné a aby navrženy tak, aby podporovaly mobilitu mezi odvětvími a rekvalifikaci pracovníků, které budou čím dál důležitější, jelikož naše trhy práce se přizpůsobují digitální transformaci našich ekonomik;

37.  vyzdvihuje potenciál malých a středních podniků a sociálních podniků pro tvorbu pracovních míst a hospodářství jako celek; domnívá se, že je naprosto nezbytné posoudit vysokou míru neúspěšnosti při zakládání podniků a ze získaných poznatků vyvodit do budoucna důsledky a že klíčový význam má podpora podnikání, mj. vytvářením a podporou modelů sociálního a oběhového hospodářství; dále se domnívá, že je velmi důležité zlepšovat podnikatelské prostředí odstraňováním administrativních překážek a úpravou požadavků, zlepšením přístupu k finančním prostředkům a podporou daňových modelů a zjednodušených postupů plnění daňové povinnosti ve prospěch malých a středních podniků, podnikatelů, OSVČ, mikropodniků a začínajících a sociálních podniků a že je naprosto nezbytné bojovat proti daňovým únikům a zajistit spolehlivé informace pro určení základů daně a skutečných vlastníků; vyzývá členské státy k vytvoření politik, které podpoří odpovědnou a efektivní podnikatelskou kulturu mezi mladými lidmi od raného věku a které jim za tímto účelem budou umožňovat stáže a návštěvy podniků a poskytovat znalosti potřebné k tomu, aby se předešlo nezdaru; v této souvislosti žádá Komisi, aby pokračovala v programu Erasmus pro mladé podnikatele; vyzývá členské státy, aby podporovaly sdružení a iniciativy, které pomáhají mladým podnikatelům vyvíjet inovativní projekty;

38.  zdůrazňuje, že sociální podnikání je rostoucím odvětvím, které může podpořit hospodářství a zároveň zmírňovat strádání, sociální vyloučení a další sociální problémy; domnívá se proto, že vzdělávání podnikatelů by mělo zahrnovat sociální rozměr a zabývat se tématy, jako je spravedlivý obchod, sociální podniky a alternativní modely podnikání, například družstva, a tak usilovat o sociálnější, inkluzivnější a udržitelnější hospodářství;

39.  upozorňuje na skutečnost, že sociální podniky hrály rozhodující roli při minimalizaci dopadu krize; proto zdůrazňuje, že je třeba tyto podniky více podporovat, zvláště pokud jde o přístup k jiným formám financování, včetně evropských fondů, a snížení administrativní zátěže; zdůrazňuje, že je nutné jejich působení zasadit do právního rámce, který uzná jejich činnost v EU a zabrání nekalé soutěži; s politováním konstatuje, že posouzení jejich činnosti nebylo zahrnuto do roční analýzy růstu, jak požadoval Parlament;

40.  uznává, že ženy jsou na trhu práce stále málo zastoupeny; v tomto ohledu je přesvědčen, že flexibilní pracovní smlouvy, včetně dobrovolných smluv na dobu určitou a smluv na částečné úvazky, hrají důležitou úlohu při zvyšování účasti skupin, které by jinak mohly být vyloučeny z pracovního trhu, včetně žen;

41.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci spravedlivého přechodu investovaly do výzkumu a podporovaly rozvoj nových výrobních technologií a služeb; zdůrazňuje jejich potenciál pro zvyšování produktivity, udržitelnost, tvorbu nových kvalitních pracovních míst a povzbuzení dlouhodobého rozvoje;

42.  žádá Komisi a členské státy, aby v souladu se strategií 2020 posílily investice do výzkumu a vývoje; trvá na tom, že investice do tohoto odvětví pomáhají zvyšovat konkurenceschopnost a produktivitu hospodářství, a tak přispívají k vytváření stabilních pracovních míst a ke zvyšování mezd;

43.  zdůrazňuje, jak je důležité zajistit širokopásmový přístup ve všech regionech včetně venkovských oblastí a regionů s vážnými a trvalými přírodními nebo demografickými problémy, aby se podpořil harmonický rozvoj v celé EU;

44.  považuje demografický pokles, který jednotlivé regiony EU postihuje v různé míře, za jednu ze závažných překážek bránících růstu EU, která bude vyžadovat přijetí různých strategií a závazků; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly opaření k řešení tohoto problému; zdůrazňuje skutečnost, že demografický pokles vyžaduje celostní přístup, který by měl zahrnovat přizpůsobení potřebné infrastruktury, kvalitní pracovní místa se slušnými platy a posílení veřejných služeb a dobrovolných flexibilních pracovních úvazků, což by mělo jít ruku v ruce s odpovídající jistotou zaměstnání a přístupnou sociální ochranou;

45.  s uspokojením bere na vědomí, že Komise učinila poskytování statistik o demografických výzvách, jako jsou vylidňování nebo rozptýlení populace, nezbytnou součástí svého evropského statistického programu; domnívá se, že tyto údaje poskytnou důvěryhodný obrázek problémů v těchto regionech, a tak umožní najít jejich lepší řešení; žádá Komisi, aby tyto statistiky zohlednila při vypracovávání budoucího víceletého finančního rámce;

46.  připomíná, že prodlužující se střední délka života vyžaduje přizpůsobení důchodových systémů, aby se zajistil kvalitní život starších osob; zdůrazňuje, že toho lze dosáhnout snížením poměru ekonomické závislosti, mj. poskytnutím vhodných pracovních podmínek a příležitostí osobám, které si přejí zůstat v pracovním procesu i po dosažení důchodového věku, nebo posouzením, které by bylo provedeno na vnitrostátní úrovni ve spolupráci se sociálními partnery, zda je nutné pro zákonem stanovený věk odchodu do důchodu a skutečný věk odchodu do důchodu stanovit udržitelný základ, který by zohledňoval prodlužující se střední délku života a počet let, po něž bylo přispíváno do systému pojištění; dále toho lze dosáhnout prevencí předčasného odchodu z trhu práce a zapojením mladých lidí, uprchlíků a migrantů na trh práce; vyzývá Komisi, aby členské státy podporovala při posilování veřejných a zaměstnaneckých penzijních systémů a při zavádění „započitatelných období péče o závislé osoby“, která by kompenzovala ztráty příspěvků žen a mužů z důvodu péče o dítě nebo poskytování dlouhodobé péče a byla by nástrojem ke snížení rozdílů ve výši důchodů žen a mužů, aby důchodci pobírali přiměřený důchodový příjem nad hranicí chudoby a mohli vést důstojný a nezávislý život;

47.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vedly politiku aktivního stárnutí, sociálního začleňování starších osob a mezigenerační solidarity; připomíná, že nákladově efektivnější zdravotnické systémy a dlouhodobá péče, které zajišťují včasný přístup ke kvalitní a finančně dostupné preventivní a léčebné zdravotní péči, jsou zásadní rovněž z hlediska produktivity;

48.  je toho názoru, že politika soudržnosti, která je hlavní politikou Evropské unie v oblasti veřejných investic, prokázala svou efektivitu při zmírňování nerovností, podpoře sociálního začleňování a potírání chudoby, a že by tedy na ni mělo být v budoucím VFR vyčleněno více prostředků; domnívá se, že Evropský sociální fond (ESF) by měl být i nadále hlavním nástrojem EU pro integraci a opětovnou integraci pracovníků na trh práce, jakož i pro podporu opatření zaměřených na sociální začleňování, boj proti chudobě a nerovnosti a měl by podporovat provádění evropského pilíře sociálních práv; vyzývá Komisi, aby v příštím VFR zvýšila prostředky pro ESF, aby mohl podporovat provádění evropského pilíře sociálních práv;

49.  zdůrazňuje, že je nutné, aby Evropský fond pro strategické investice (EFSI) podporoval růst a zaměstnanost ve vysoce rizikových investičních projektech a boj proti nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobé nezaměstnanosti; je však znepokojen obrovskými rozdíly ve využívání fondu mezi EU-15 a EU-13; rovněž zdůrazňuje úlohu programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI), který prosazuje vysokou kvalitu a udržitelnost zaměstnanosti, zaručuje odpovídající a důstojnou sociální ochranu a bojuje proti sociálnímu vyloučení a chudobě;

50.  naléhavě žádá členské státy, aby posoudily, zda by mohly snížit daně na zboží základní potřeby, zejména potraviny, což je jedno z nejzákladnějších opatření sociální spravedlnosti;

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby intenzivněji usilovaly o další začleňování osob se zdravotním postižením na pracovní trh tím, že budou odstraňovat legislativní překážky, bojovat proti diskriminaci a přizpůsobovat pracovní místa, i tím, že budou vytvářet pobídky pro jejich zaměstnávání; připomíná, že pracovní prostředí uzpůsobené osobám se zdravotním postižením, jejich integrace do všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy a cílená finanční podpora jsou zásadní opatření, která těmto osobám pomohou s plnohodnotnou účastí na trhu práce a zapojením do života společnosti; žádá Komisi, aby vypracovávala srovnávací přehled sociálních ukazatelů týkající se pracovního a sociálního začlenění osob se zdravotním postižením;

52.  vítá, že v návrhu nových hlavních směrů politik zaměstnanosti členských států, který je přílohou roční analýzy růstu na rok 2018, je kladen důraz na práva osob se zdravotním postižením; žádá však, aby tato ustanovení zahrnovala konkrétní opatření na dosažení deklarovaných cílů v souladu se závazky EU a členských států vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

53.  vybízí členské státy, aby zavedly nezbytná opatření pro sociální začlenění uprchlíků a příslušníků etnických menšin nebo přistěhovalců;

54.  zdůrazňuje skutečnost, že nesoulad mezi poptávkou po práci a její nabídkou představuje problém, který se týká všech regionů EU, a to i těch nejrozvinutějších, a že jej nelze vyřešit nejistým nebo nestabilním zaměstnáním; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření usnadňující mobilitu pracovníků napříč profesemi, odvětvími a lokalitami, aby se uspokojila poptávka po pracovní síle v méně i více rozvinutých regionech, a současně zajišťující stabilitu, důstojné pracovní podmínky a profesní postup a povýšení; uznává, že pracovní mobilita mezi členskými státy EU pomáhá sladit nabídku a poptávku; dále vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost jedinečné situaci přeshraničních pracovníků a pracovníků v okrajových a nejvzdálenějších regionech;

55.  s politováním konstatuje, že ani po bezpočtu žádostí Evropského parlamentu nejsou nejvzdálenější regiony zahrnuty v roční analýze růstu; naléhavě žádá Komisi, aby v zájmu zajištění rovnosti mezi regiony a prosazování vzestupné konvergence, o čemž se již hojně diskutovalo, a ve snaze posílit integraci nejvzdálenějších regionů do EU důrazněji uplatňovala článek 349 SFEU; zdůrazňuje, že je třeba i nadále věnovat zvláštní pozornost nejvzdálenějším regionům, a to nejen v souvislosti s přidělováním finančních prostředků, ale i dopadem, jaký mohou mít evropské politiky na jejich sociální situaci a úroveň zaměstnanosti;

56.  zdůrazňuje, že navzdory zlepšení situace na trhu práce zaostával v letech 2014 až 2016 růst reálných mezd za růstem produktivity; připomíná, že růst reálných mezd coby výsledek zvýšené produktivity má zásadní význam pro řešení nerovností;

57.  podtrhuje úlohu sociálních partnerů coby zásadních zúčastněných stran, postupů vnitrostátního sociálního dialogu a občanské společnosti v reformním procesu a přidanou hodnotu, kterou jejich zapojení přináší do navrhování, načasování a provádění reforem; zdůrazňuje, že účinné zapojení sociálních partnerů do navrhování politik jim umožní, aby se cítili více zapojeni do vnitrostátních reforem prováděných v návaznosti na doporučení pro jednotlivé země, která byla vydána v rámci evropského semestru, čímž se posílí jejich zodpovědnost za výsledky; vyzývá proto Komisi, aby navrhla obecné postupy pro odpovídající zapojení všech důležitých zúčastněných stran; podporuje názor, že nové podoby zaměstnání na globalizovaném trhu vyžadují nové formy sociálního dialogu, a žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly tvorbu těchto nových forem sociálního dialogu a ochranu těchto nových forem zaměstnání; zdůrazňuje, že pracovníci musí být informováni o svých právech a být chráněni v případě oznámení nekalých praktik vnitřními oznamovateli (tzv. whistleblowing); je přesvědčen o tom, že máme-li dosáhnout vzestupné konvergence, je třeba v každé fázi procesu evropského semestru vést sociální dialog; potvrzuje, že členské státy musí pomáhat lidem osvojovat si dovednosti, které jsou požadovány na trhu práce;

58.  zdůrazňuje, že podle Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) a srovnávacího přehledu strategie EU 2020 odpovídala v roce 2016 distribuce dovedností pracovní síly velkou měrou kvalifikačním požadavkům trhu práce a že nabídka práce předčila poptávku u všech typů kvalifikace, přičemž zvlášť vysoká byla v případě profesí s nízkou a střední kvalifikací; zdůrazňuje, že prognózy střediska CEDEFOP vykazují do roku 2025 paralelní růst dovedností na straně poptávky i nabídky a že se očekává, že se budou rychleji měnit úrovně dovedností pracovníků ve srovnání s požadavky na dovednosti na trhu práce; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby pečlivě přehodnotily obtíže s přístupem na trh práce; je znepokojen nárůstem míry překvalifikovanosti (25 % v roce 2014);

59.  poukazuje na skutečnost, že diskriminace na základě pohlaví je stále velmi vysoká, o čemž svědčí rozdíly v odměňování a míře zaměstnanosti žen a mužů, kdy průměrné hrubé hodinové výdělky mužů jsou přibližně o 16 % vyšší než u žen; zdůrazňuje, že tyto rozdíly jsou způsobeny nedostatečným zastoupením žen v dobře placených odvětvích, diskriminací na trhu práce a vysokým počtem žen pracujících na částečný úvazek; zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout dalšího pokroku v zmenšování těchto rozdílů; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v rámci strategie Evropa 2020 zavedla pilíř rovnosti žen a mužů a zastřešující cíl rovnosti žen a mužů;

60.  vyzývá členské státy, aby do svých národních programů reforem a stabilizačních a konvergenčních programů začlenily genderové hledisko a zásadu rovnosti žen a mužů a stanovily cíle a opatření pro řešení přetrvávajících genderových rozdílů;

61.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1. (2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0355. (3) Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5. (4) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 57. (5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0451. (6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0418. (7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0403. (8) Přijaté texty, P8_TA(2017)0360. (9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0260. (10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0073. (11) Přijaté texty, P8_TA(2017)0039. (12) Přijaté texty, P8_TA(2017)0010. (13) Přijaté texty, P8_TA(2016)0338. (14) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 157. (15) Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 19. (16) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 48. (17) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 130. (18) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 40. (19) Index digitální ekonomika a společnost Evropské komise. (20) Úř. věst. C 67, 20.2.2016, s. 1.