Evropský parlament,

–  s ohledem na osmnáctou zprávu Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkající se roku 2017,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie(1)

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO)(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 o akčním plánu v oblasti DPH: Směrem k jednotné oblasti DPH v EU - Čas přijmout rozhodnutí(COM(2016)0148),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 3. září 2018 nazvanou „29. výroční zpráva o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boj proti podvodům – 2017“ (COM(2018)0553) a k ní připojené pracovní dokumenty (SWD(2018)0381 až 0386),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(3),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučení kroků a iniciativ, které se mají podniknout (závěrečná zpráva)(5) (usnesení zvláštního výboru CRIM), a na usnesení ze dne 25. října 2016 o boji proti korupci a krocích následujících po usnesení zvláštního výboru CRIM(6),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Eurobarometru č. 470,

–  s ohledem na otázku předloženou Komisi o boji proti celním podvodům a ochraně vlastních zdrojů EU (O-000066/2018),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0298/2018),

A.  vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů EU by měla být klíčovým prvkem politiky EU pro zvyšování důvěry občanů, že EU by takto měla zajistit náležité a efektivní využívání jejich peněz;

B.  vzhledem k tomu, že různorodost právních a správních systémů v členských státech představuje pro boj proti podvodům složité prostředí, neboť na úrovni Unie neexistují jednotné právní předpisy pro boj proti organizované trestné činnosti;

C.  vzhledem k tomu, že čl. 325 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že „členské státy přijmou k zamezení podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy“;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii(7) zavádí v EU minimální standardy pro zajišťování majetku určeného ke konfiskaci a standardy pro konfiskaci majetku v trestních věcech;

E.  vzhledem k tomu, že návrh nařízení o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci majetku (2016/0412(COD)), který Komise předložila dne 21. prosince 2016, zavádí standardizované prostředky spolupráce mezi členskými státy;

F.  vzhledem k tomu, že žádný z těchto nástrojů se nemůže uplatnit na třetí země;

G.  vzhledem k tomu, že nařízení Rady (EU) 2017/1939 a především článek 104 tohoto nařízení, předpokládá spolupráci s třetími státy;

H.  vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 4 úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a financování terorismu (CETS č. 198) stanoví, že „každá strana přijme taková legislativní nebo jiná nezbytná opatření, která stanoví, aby v případě závažných trestných činů nebo trestných činů, jak je definuje právo členských států, pachatel prokázal původ údajného zisku nebo jiného majetku, který má být zkonfiskován, jestliže je tento požadavek v souladu se zásadami práva daného členského státu“;

I.  vzhledem k tomu, že na regionální a globální úrovni vytvořila OSN a Rada Evropy v souvislosti s konfiskací a navracením majetku několik úmluv a mechanismů, konkrétně Úmluvu OSN proti korupci ze dne 31. října 2003, Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu ze dne 15. listopadu 2000, Úmluvu Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu ze dne 16. května 2005 a Úmluvu Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu ze dne 8. listopadu 1990; vzhledem k tomu, že tyto nástroje ovšem z různých důvodů ne vždy umožňují efektivní a včasné navrácení ukradeného majetku;

J.  vzhledem k tomu, že toto téma bylo Unií označeno za jednu z priorit společné zahraniční a bezpečnostní politiky; vzhledem k tomu, že v této věci jsou realizovány pilotní a přípravné projekty;

K.  vzhledem k tomu, že v souladu s články 1, 3 a 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům(8), má úřad OLAF mandát k vyšetřování kdekoli, kde jsou vynakládány prostředky EU, včetně zemí mimo Unii, které dostávají finanční pomoc z EU;

L.  vzhledem k tomu, že podle článku 14 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 může úřad OLAF po předchozím projednání s odpovědnými útvary Komise a Evropskou službou pro vnější činnost uzavírat s příslušnými orgány v třetích zemích smlouvy o správní spolupráci;

1.  upozorňuje na stále nevyřešený problém ztracených finančních prostředků EU, které byly podvodně převedeny do třetích zemí;

2.  zdůrazňuje, že z preventivních důvodů je nutné vyhnout se převodům prostředků prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, kteří působí v netransparentních a nespolupracujících jurisdikcích;

3.  se znepokojením poukazuje na to, že finanční prostředky z třetích zemí mohou být naopak podvodem převedeny do EU; vyzdvihuje, že výsledky přípravné akce Navrácení majetku do zemí Arabského jara, kterou financuje EU a provádí Výzkumný institut OSN pro otázky meziregionálního zločinu a trestní spravedlnosti (UNICRI), by měly vést k vytvoření obecnějšího stálého programu EU na navracení majetku;

4.  zdůrazňuje, že přidělování finančních prostředků je nutné podmínit zveřejňováním údajů o skutečných příjemcích, aby bylo v případě podvodu usnadněno jejich zpětné získání;

5.  upozorňuje na skutečnost, že EU zatím bohužel uzavřela dohody o vzájemné právní pomoci pouze s několika třetími zeměmi, jako je Japonsko, Lichtenštejnsko, Norsko aUSA, navzdory podezření, že finanční prostředky jsou převáděny také do jiných jurisdikcí; vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí o uzavření dohod s třetími zeměmi, kterým jsou poskytovány finanční prostředky EU;

6.  s politováním konstatuje, že mnoho členských států se v současnosti musí spoléhat pouze na dvoustranné dohody a že k této problematice neexistuje jednotný přístup EU; zdůrazňuje proto, že je nutné přijmout jednotnější přístup;

7.  vyzývá EU, aby co nejvíce urychlila podání žádosti o členství ve Skupině států proti korupci (GRECO), která působí v rámci Rady Evropy, a aby Parlament pravidelně informovala o vývoji situace;

8.  žádá Komisi, aby zpřísnila svůj postoj v dohodách podepsaných se třetími zeměmi tím, že do nich začlení doložky pro boj proti podvodům; s politováním konstatuje, že neexistují údaje o objemu finančních prostředků EU, které jsou ročně ztraceny kvůli podvodným převodům peněz do třetích zemí; žádá Komisi, aby množství ztracených finančních prostředků EU vyčíslila;

9.  vyzývá Komisi, aby posoudila rizika a odstranila sporná místa v zákonech EU, která usnadňují nelegální převod peněz mimo EU;

10.  žádá Komisi, aby zavedla standardní metodu sběru údajů pro všechny členské státy, která by umožnila zachytit podvodné převody majetku do třetích zemí, s cílem vytvořit co nejdříve centrální databázi EU; vyzdvihuje, že takový mechanismus již existuje pro boj proti praní peněz a že by tento mechanismus mohl být rozšířen;

11.  zdůrazňuje, že Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu ze dne 16. května 2005 a Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu ze dne 8. listopadu 1990 představují důležité nástroje, které usnadňují spolupráci s třetími zeměmi při zajišťování a zpětném získávání majetku; vítá úspěšně uzavřená jednání o návrhu nařízení o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci majetku a konstatuje, že jeho hlavní prvky by mohly být užitečným základem spolupráce s třetími zeměmi v rámci mezinárodních úmluv a dvoustranných dohod, k nimž přistoupila Evropská unie;

12.  s politováním konstatuje, že ne všechny členské státy EU souhlasily s členstvím v EPPO; zdůrazňuje, že je důležité, aby se úřad EPPO stal klíčovým hráčem v jakémkoli budoucím mechanismu pro navracení prostředků z třetích zemí, a že to vyžaduje, aby byl pro tento účel v souladu s článkem 104 nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce uznán ve stávajících a budoucích smlouvách o vzájemné právní pomoci a navracení majetku, zejména v úmluvách Rady Evropy a OSN, jako příslušný orgán;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropskému úřadu pro boj proti podvodům.

(1) Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29. (2) Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1. (3) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105. (4) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. (5) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89. (6) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 96. (7) Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39. (8) Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1.