Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 10, 21 a 22 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1) (směrnice o rasové rovnosti),

–  s ohledem na kodaňská kritéria a na soubor pravidel Unie, jež musí každá kandidátská země splnit, chce-li přistoupit k EU (tzv. acquis),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin a na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

–  s ohledem na rezoluci OSN A/RES/60/7 přijatou Valným shromážděním OSN dne 1. listopadu 2005 o připomínání holokaustu,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly, zejména na protokol č. 12 o zákazu diskriminace,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) o základních právech pro rok 2018 a na její Druhé šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS II),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol (A/RES/61/106) ze dne 13. prosince 2006,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1985, přijatou v roce 2014, o postavení a právech národnostních menšin v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2153, přijatou v roce 2017, o podpoře inkluze Romů a kočujících osob,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2196, přijatou v roce 2018, o ochraně a podpoře regionálních či menšinových jazyků v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy 424, přijatou v roce 2017, o regionálních a menšinových jazycích v dnešní Evropě,

–  s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1201, přijaté v roce 1993, k přijetí dodatečného protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech týkajícího se práv menšin,

–  s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 1. února 2012 o vzestupu anticiganismu a rasovém násilí proti Romům v Evropě,

–  s ohledem na pokyn č. 5 týkající se vztahů mezi Radou Evropy a Evropskou unií, který byl přijat na třetí vrcholné schůzce hlav států a předsedů vlád v rámci Rady Evropy ve Varšavě, která se konala ve dnech 16. a 17. května 2005,

–  s ohledem na dokument z kodaňské konference OBSE z roku 1990 a četná tematická doporučení a pokyny týkající se menšinových práv, které vydal vysoký komisař OBSE pro národnostní menšiny a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu(3),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2016 o stavu základních práv v Evropské unii(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – anticiganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 ke strategii EU–Afrika: posílení práv občanů v Unii demokratické změny(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(10),

–  s ohledem na rozsudek a judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména na věc T-646/13, Minority SafePack - one million signatures for diversity in Europe v. Komise, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávy a průzkumy agentury FRA, jako je zpráva s názvem „Respekt vůči příslušníkům menšin a ochrana těchto osob v období 2008–2010“, a další relevantní zprávy vnitrostátních, evropských, mezinárodních a nevládních organizací na toto téma,

–  s ohledem na činnost a zjištění Meziskupiny pro tradiční menšiny, národnostní komunity a jazyky Evropského parlamentu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0353/2018),

A.  vzhledem k tomu, že práva příslušníků menšin jsou nedílnou součástí lidských práv, která jsou všeobecná, nedělitelná a svébytná; vzhledem k tomu, že ochrana a prosazování práv menšin jsou nezbytné pro mír, bezpečnost a stabilitu a pro prohlubování tolerance, vzájemné úcty, porozumění a spolupráce mezi všemi lidmi, kteří žijí na daném území;

B.  vzhledem k tomu, že EU je mozaikou kultur, jazyků, náboženství, tradic a historie, utvářející rozmanité společenství občanů sdílejících společně základní hodnoty; vzhledem k tomu, že toto bohatství Evropy není samozřejmostí a mělo by být chráněno a opečováváno;

C.  vzhledem k tomu, že přibližně 8 % občanů EU patří k národnostním menšinám a zhruba 10 % hovoří regionálním nebo menšinovým jazykem; vzhledem k tomu, že přetrvávající obtěžování, diskriminace – včetně vícečetné a průřezové diskriminace – a násilí omezují schopnost lidí plně využívat svých základních práv a svobod a podkopávají jejich rovnocenné zapojení do společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že ochrana práv příslušníků menšin může napomoci k vybudování udržitelné budoucnosti pro Evropu a přispět k zajištění dodržování zásad lidské důstojnosti, rovnosti a nediskriminace; vzhledem k tomu, že její přínosy se neomezují jen na menšiny, neboť tato ochrana a podpora povede k stabilitě, hospodářskému rozvoji a prosperitě pro všechny;

E.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla do primárního práva EU pojem „příslušníci menšin“, a poprvé se tak v dějinách práva EU na tyto osoby výslovně odvolala; vzhledem k tomu, že v článku 2 SEU se praví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin“ a že „tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty sdílí všechny členské státy a musí je důsledně respektovat a aktivně podporovat EU i každý z členských států jednotlivě ve všech svých politikách jak na vnitřní, tak na vnější úrovni; vzhledem k tomu, že tato práva si zaslouží stejné zacházení jako jiná práva zakotvená ve Smlouvách;

F.  vzhledem k tomu, že Smlouvy EU, které v tomto ohledu zaujímají postoj shodný s mezinárodním právem, pojem „menšiny“ nedefinují; vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 17 Smlouvy o EU musí Komise zajišťovat uplatňování smluv;

G.  vzhledem k tomu, že článek 19 SFEU stanoví, že Rada může zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci;

H.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie učinila pojem „národnostní menšiny“ termínem práva EU; vzhledem k tomu, že článek 21 Listiny výslovně zdůrazňuje, že diskriminace je zakázána; vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost by měla být věnována ochraně základních práv těch nejohroženějších;

I.  vzhledem k tomu, že při vymezování občanství Unie se v článku 9 SEU výslovně uvádí, že Unie dodržuje zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí, úřadů a jiných subjektů stejné pozornosti;

J.  vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin a Charta menšinových jazyků jsou velkým úspěchem mezinárodního systému ochrany menšin a významnými nástroji pro stanovení mezinárodních norem pro státy, které jsou jejich smluvními stranami; vzhledem k tomu, že účinek těchto dohod je oslaben pomalým procesem ratifikace, výhradami smluvních stran a neexistencí kontrolních pravomocí, což tyto dohody činí závislými na dobré vůli států; vzhledem k tomu, že systematické neprovádění rozsudků, rozhodnutí a doporučení vede také k tomu, že nedodržování těchto dvou mezinárodních nástrojů se stává běžnou praxí;

K.  vzhledem k tomu, že při vytváření společných evropských minimálních standardů ochrany práv příslušníků menšin by měly být zohledněny osvědčené postupy, které jsou již uplatňovány, například v Itálii (Alto Adige/Jižní Tyrolsko) nebo v Německu (Šlesvicko-Holštýnsko);

L.  vzhledem k tomu, že práva příslušníků menšin jsou zaručena mnohostrannými i dvoustrannými mezinárodními dohodami a jsou zakotvena v ústavních systémech mnoha členských států a že jejich dodržování je důležitým předpokladem pro posuzování právního státu;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o rasové rovnosti představuje klíčové právní opatření pro boj proti etnické a rasové diskriminaci; vzhledem k tomu, že několik členských států tuto směrnici dosud plně neprovedlo; vzhledem k tomu, že podle článku 5 uvedené směrnice nesmí v zájmu zajištění úplné rovnosti být v žádném členském státě zásada rovného zacházení překážkou zachování nebo přijímání zvláštních opatření k zabránění nevýhodám souvisejícím s rasovým nebo etnickým původem, a nebo k jejich kompenzaci;

N.  vzhledem k tomu, že motto Evropské unie, přijaté v roce 2000, zní „Jednotná v rozmanitosti“ a klade důraz na respektování rozmanitosti jakožto jedné ze základních hodnot Evropské unie;

O.  vzhledem k tomu, že kodaňská kritéria jsou součástí kritérií pro přistoupení k EU; vzhledem k tomu, že jedno ze tří kodaňských kritérií od přistupujících zemí jednoznačně vyžaduje zaručení demokratického zřízení a právního státu, dodržování lidských práv a úctu vůči menšinám a jejich ochranu; vzhledem k tomu, že po té, co se kandidátská země stane členským státem, již žádné další monitorování práv menšin neprobíhá;

P.  vzhledem k tomu, že ze zkušeností víme, že země usilující o vstup do EU jsou více ochotny plnit kodaňská kritéria; vzhledem k tomu, v členských státech po jejich vstupu do EU může dojít k návratu k předchozím nešvarům v důsledku neexistence odpovídajícího rámce, který by zaručoval plnění těchto kritérií i po přistoupení; vzhledem k tomu, že EU stále postrádá společné standardy na úrovni Unie pro ochranu menšin v členských státech;

Q.  vzhledem k tomu, že Unie má v současné době k dispozici pouze omezeně účinné nástroje, jimiž může reagovat na systematické a institucionální projevy diskriminace, rasismu a xenofobie; vzhledem k tomu, že i přes četné výzvy Komisi byly podniknuty pouze omezené kroky k zajištění účinné ochrany příslušníků menšin;

R.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí vytvořit silné mechanismy právního státu a postupy pro zajištění toho, aby zásady a hodnoty Smluv byly prosazovány v celé Unii; vzhledem k tomu, že dodržování práv příslušníků menšin je konstitutivní součástí těchto hodnot; vzhledem k tomu, že by měly existovat efektivní mechanismy k překonání zbývajících nedostatků; vzhledem k tomu, že by tyto mechanismy měl být založeny na průkazných údajích, měly by být objektivní a nediskriminační, měly by být v souladu se zásadou subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality, měly by se vztahovat jak na členské státy, tak na orgány a instituce Unie a měly by být založeny na odstupňovaném přístupu a zahrnovat jak preventivní, tak nápravnou složku; vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil svou podporu v tomto ohledu ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 s doporučeními pro Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva, který by mohl být pilířem koordinovaného evropského přístupu ke správě věcí veřejných, jenž v současné době chybí;

S.  vzhledem k tomu, že jazyky tvoří integrální součást evropské identity a zároveň jsou bezprostředním výrazem kultury; vzhledem k tomu, že úcta k jazykové rozmanitosti představuje základní hodnotu EU, jak je například stanoveno v článku 22 Listiny a v preambuli SEU, která se odvolává na inspiraci „evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu“;

T.  vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je významnou součástí regionálního kulturního bohatství; vzhledem k tomu, že 40 až 50 milionů lidí v EU hovoří jedním z 60 jejích regionálních a menšinových jazyků, z nichž některé jsou vážně ohroženy; vzhledem k tomu, že v celé Evropě lze vnímat úpadek menšinových jazyků; vzhledem k tomu, že jazyky, jimiž hovoří malé komunity a jež nemají žádný oficiální status, jsou ještě více vystaveny riziku vymizení;

U.  vzhledem k tomu, že přibližně jedna osoba z tisíce používá národní znakový jazyk jako svůj první jazyk; vzhledem k tomu, že těmto jazykům by měl být přiznán oficiální status;

V.  vzhledem k tomu, že ve společnostech podporujících začlenění je důležitá individuální i národní identita, přičemž ani jedna nevylučuje druhou; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní systémy členských států mají značné mezery, pokud jde o problematiku menšin, a vykazují v tomto směru nízkou míru harmonizace a symetrie;

W.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví Evropy je bohaté a rozmanité; vzhledem k tomu, že kulturní dědictví obohacuje osobní život občanů; vzhledem k tomu, že v článku 3 SEU se uvádí, že Unie „respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví“; vzhledem k tomu, že příslušníci menšin, které v Evropě žijí po celá staletí, k tomuto bohatému, jedinečnému a rozmanitému dědictví přispívají a tvoří nedílnou součást evropské identity;

X.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy jsou velké rozdíly v uznávání menšin a respektování jejich práv; vzhledem k tomu, že menšiny v celé EU stále čelí institucionalizované diskriminaci a jsou vnímány prizmatem ponižujících stereotypů a i práva, která získaly, jsou často omezována nebo uplatňována selektivně;

Y.  vzhledem k tomu, že je rozdíl mezi ochranou menšin a antidiskriminačními politikami; vzhledem k tomu, že nediskriminace nestačí k zastavení asimilace; vzhledem k tomu, že skutečná rovnost jde nad rámec nediskriminování a znamená zajistit menšinám možnost využívat jejich práv, jako je právo na identitu, používání jazyka a vzdělání, kulturní a občanská práva atd., stejným způsobem jako většinová společnost;

Z.  vzhledem k tomu, že nárůst xenofobního násilí a nenávistných výroků v Evropské unii, často podporovaný silami krajní pravice, postihuje příslušníky menšin a je zaměřen proti nim;

AA.  vzhledem k tomu, že občané EU náležející k menšinám očekávají, že na evropské úrovni bude pro ochranu jejich práv uděláno více, což potvrzuje velké množství petic předložených v tomto směru Evropskému parlamentu;

AB.  vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa „Minority Safepack“ v celé EU získala 1 215 879 podpisů, což svědčí o tom, že tito občané EU chtějí posílení legislativního rámce, jímž se řídí politiky přístupu k menšinám na úrovni EU;

AC.  vzhledem k tomu, že je značný prostor pro zlepšení způsobu, jakým je ochrana práv menšin v EU fakticky prováděna v praxi; vzhledem k tomu, že legitimita demokratických institucí je založena na účasti a zastoupení všech skupin ve společnosti, včetně příslušníků menšin;

1.  připomíná, že členské státy mají povinnost zaručit menšinám, aby v plné míře požívaly svých lidských práv, ať již jako jednotlivci nebo jako společenství;

2.  připomíná, že zatímco ochrana menšin tvoří součást kodaňských kritérií platnou pro kandidátské země i členské státy, neexistuje záruka, že se kandidátské země budou držet závazků přijatých na základě uvedených kritérií i poté, co se stanou členskými státy;

3.  konstatuje, že EU stále nemá k dispozici účinné nástroje ke sledování toho, jak jsou dodržována práva menšin, a k vymáhání jejich dodržování; vyjadřuje politování nad tím, že EU v oblasti ochrany menšin buď brala jako samozřejmé, že členské státy práva menšin dodržují, nebo spoléhala na externí monitorovací nástroje, jako jsou nástroje OSN, Rady Evropy nebo OBSE;

4.  konstatuje, že dodržování kodaňských kritérií ze strany států před jejich přistoupením k EU a po něm musí podléhat neustálému monitorování a nepřetržitému dialogu v rámci orgánů a mezi Parlamentem, Komisí a Radou; zdůrazňuje potřebu komplexního unijního systému ochrany menšin, doprovázeného důsledným mechanismem monitorování;

5.  připomíná, že čl. 17 odst. 1 SEU svěřuje Komisi úlohu strážkyně Smluv, a je oprávněna a má pravomoc zajistit, aby všechny členské státy dodržovaly zásady právního státu a další hodnoty uvedené v článku 2 SEU; domnívá se proto, že opatření přijatá Komisí k plnění tohoto úkolu a zajištění toho, aby byly i nadále splněny podmínky, které panovaly před přistoupením členského státu, neporušují svrchovanost členských států;

6.  připomíná, že v rámci stávajících mezinárodních standardů má každý členský stát právo určit, které osoby patří k národnostním menšinám;

7.  připomíná, že neexistuje žádný společný standard EU pro práva menšin v EU ani shoda na tom, koho lze považovat za příslušníka menšiny; konstatuje, že definice menšin chybí v Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin i v Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin; zdůrazňuje potřebu chránit všechny národnostní či etnické, náboženské a jazykové menšiny, a to bez ohledu na jejich vymezení, a zdůrazňuje, že jakákoli definice by měla být uplatňována flexibilně, neboť faktické zahrnutí pod ochranu práv menšin je často součástí evolučního procesu, který může nakonec vést k formálnímu uznání; doporučuje, aby definice „národnostní menšiny“ s ohledem na zásady subsidiarity, proporcionality a nediskriminace vycházela z definice formulované v doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1201 (z roku 1993) k přijetí dodatečného protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech týkajícího práv menšin, podle nějž je „národnostní menšinou“ skupina osob v určitém státě, které:

8.  připomíná pokyn č. 5 týkající se vztahů mezi Radou Evropy a Evropskou unií, který byl přijat na třetí vrcholné schůzce hlav států a předsedů vlád v rámci Rady Evropy ve Varšavě konané ve dnech 16. a 17. května 2005 a ve kterém se uvádí, že „Evropská unie bude v rámci své působnosti usilovat o převedení těchto prvků úmluv Rady Evropy do práva Evropské unie“;

9.  konstatuje, že části ustanovení Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Evropské charty regionálních či menšinových jazyků (dále jen „Charta jazyků“) spadají do působnosti EU, a připomíná závěr agentury FRA, že i když Unie nemá obecnou legislativní pravomoc upravovat otázku ochrany národnostních menšin jako takovou, „může upravovat různé oblasti, které mají dopad na příslušníky národnostních menšin“;

10.  domnívá se, že je zapotřebí legislativní návrh, který stanoví minimální standardy ochrany menšin v EU, a to po posouzení dopadu a v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality vztahujícími se na členské státy, s cílem zlepšit situaci menšin a chránit již existující práva ve všech členských státech, přičemž nesmějí být uplatňovány dvojí standardy; domnívá se, že při dodržení zásad subsidiarity a proporcionality by tyto standardy měly vycházet z těch, které již jsou kodifikovány v nástrojích mezinárodního práva, a měly by být pevně zakotveny v právním rámci zaručujícím demokracii, právní stát a základní práva v celé EU a doplněny o fungující monitorovací mechanismus; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby jejich právní systémy příslušníkům menšin zaručily, že nebudou diskriminováni, a rovněž k zavedení a provedení cílených ochranných opatření;

11.  připomíná, že ochrana práv menšin je součástí návrhu na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech; připomíná v tomto ohledu požadavek, který vznesl ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 obsahujícím doporučení Komisi k vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva, a opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech; vyzývá Komisi, aby zohledňovala práva menšin ve všech možných složek mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva;

12.  podněcuje Komisi k tomu, aby vytvořila orgán na úrovni EU (buď v rámci stávajících struktur, nebo jako samostatný subjekt) pro uznávání a ochranu menšin v EU;

13.  vítá úspěšnou registraci a sběr podpisů v rámci evropské občanské iniciativy s názvem „Minority SafePack“, která požaduje evropský rámec pro ochranu menšin; vybízí Komisi, aby zkoumala možnosti, jak docílit toho, aby byly zájmy a potřeby menšin lépe reprezentovány na úrovni EU;

14.  vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zaručily příslušníkům menšin právo zachovat si, chránit a rozvíjet jejich vlastní identitu a aby učinily nezbytné kroky ve snaze podpořit efektivní účast menšin na společenském, hospodářském a kulturním životě i na veřejném dění;

15.  připomíná, že občanství EU se získává nabytím státní příslušnosti některého členského státu, což upravují vnitrostátní právní předpisy; připomíná, že v souvislosti s přístupem k občanství jednotlivých států by se měly členské státy řídit zásadami unijního práva, jako je proporcionalita a nediskriminace, které jsou propracovány v judikatuře Soudního dvora Evropské unie; vzhledem k tomu, že v článku 20 SFEU je stanoveno, že každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je také občanem Unie a že se na ni vztahují práva a povinnosti zakotvené ve Smlouvách a v Listině; připomíná, že podle Smluv musí orgány a instituce EU věnovat stejnou pozornost všem občanům EU;

16.  připomíná, jak hluboce je znepokojen počty Romů bez státní příslušnosti v Evropě – v této situaci je jim zcela odepřen přístup k sociálním, vzdělávacím a zdravotnickým službám a jsou tak odsouváni až na samý okraj společnosti; vyzývá členské státy, aby odstranily problém osob bez státní příslušnosti a zajistily, aby základních lidských práv požívali všichni;

17.  podněcuje členské státy k přijetí účinných opatření k odstranění jakýchkoli překážek bránících příslušníkům menšin v přístupu k systému zdravotní péče; poukazuje na to, že menšiny mají horší přístup ke zdravotnickým službám a informacím o péči o zdraví; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, aby měly menšiny přístup ke zdravotní péči, tělesné i duševní, a to bez diskriminace;

18.  vyzývá Evropskou unii, aby přistoupila k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin a k Chartě jazyků, a členské státy, aby je ratifikovaly a aby dodržovaly zásady, které jsou v těchto dokumentech stanoveny; vyzývá členské státy a Komisi, aby se zdržely jednání, které je v rozporu s těmito zásadami; zdůrazňuje, že při vytváření minimálních standardů pro menšiny v EU se členské státy a orgány a instituce EU musí zdržet přijímání právních předpisů a správních opatření, která oslabují či zneplatňují práva příslušníků menšin;

19.  opakuje, že domorodé obyvatelstvo by při výkonu svých práv nemělo být zatíženou jakoukoli diskriminací a že by mělo mít právo na důstojnost a rozmanitost své kultury, tradic, historie a aspirací, což se musí náležitým způsobem odrazit ve vzdělávání a informovanosti veřejnosti; vybízí ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu o domorodém a kmenovém obyvatelstvu (úmluva MOP č. 169) a v dobré víře ji uplatňovaly;

20.  domnívá se, že by měly být v EU vytvořeny společné evropské minimální standardy ochrany práv příslušníků menšin, které budou vycházet z procesních zásad dobrého sousedství a přátelských vztahů a zajistí spolupráci jak mezi členskými státy, tak s nečlenskými sousedními zeměmi, a to na základě uplatňování mezinárodních standardů a norem; má za to, že přijetí společných evropských minimálních standardů by nemělo oslabit již existující práva a standardy, které chrání příslušníky menšin; připomíná potřebu naplňovat závazky a dodržovat zásady přijaté a zavedené v rámci OBSE, zvláště pokud jde o tematická doporučení a pokyny této organizace; připomíná, že Komise již tyto standardy zohlednila v rámci kodaňských kritérií při přístupových jednáních; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby uplatňovala stejné standardy vůči všem členským státům EU;

21.  zdůrazňuje, že nediskriminační politiky samotné nevyřeší problémy, s nimiž se menšiny potýkají, ani nezabrání asimilaci; konstatuje, že příslušníci menšin spadají do zvláštní kategorie, pokud jde o právo na opravné prostředky, a mají specifické potřeby, které musí být naplněny, má-li jim být zajištěna plná a skutečná rovnost, a že je nutno dodržovat a prosazovat jejich práva, včetně práva na svobodný projev, zachování a rozvíjení jejich kulturní či jazykové identity, a to při respektování identity, hodnot a zásad státu, v němž žijí; podněcuje Komisi k tomu, aby prosazovala pravidelné monitorování jazykové a kulturní rozmanitosti v EU;

22.  vybízí Komisi a členské státy, aby i nadále podporovaly a financovaly shromažďování spolehlivých a důvěryhodných údajů, aby bylo možno podchytit rozsah nerovnosti a diskriminace, a konzultovaly při tom se zástupci menšin; vyzývá k účinnému monitorování situace národnostních etnických menšin v celé EU; domnívá se, že agentura FRA by měla důkladněji monitorovat diskriminaci národnostních a etnických menšin v členských státech;

23.  uvědomuje si důležitou úlohu občanské společnosti a nevládních organizací při ochraně menšin, boji proti diskriminaci a prosazování práv menšin; vybízí Komisi a členské státy, aby usilovaly o dostatečné financování a podporu pro tyto organizace;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zabezpečily ochranu menšin v rámci menšin a řešily nerovnosti v rámci nerovností, neboť příslušníci menšin jsou často vystaveni vícenásobné a průřezové diskriminaci; žádá Komisi a členské státy, aby provedly výzkum, který se bude zabývat složitou problematikou vícenásobné a průřezové diskriminace;

Boj proti diskriminaci, trestných činů z nenávisti a nenávistným projevům

25.  je znepokojen alarmujícím nárůstem trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů motivovaných rasismem, xenofobií a náboženskou nesnášenlivostí vůči menšinám v Evropě; vyzývá EU a členské státy, aby zintenzívnily boj proti trestným činům z nenávisti a diskriminačním postojům a projevům; vyzývá Komisi a agenturu FRA, aby pokračovaly ve své práci v oblasti monitorování trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů v členských státech, jež jsou namířeny proti menšinám, a aby o těchto případech a tendencích pravidelně podávaly zprávy;

26.  jednoznačně odsuzuje všechny formy diskriminace z jakýchkoli důvodů a veškeré formy segregace, nenávistných projevů, trestných činů z nenávisti a sociálního vyloučení a vyzývá Komisi a členské státy, aby jednoznačně odsuzovaly a postihovaly popírání nelidských zločinů spáchaných na národnostních a etnických menšinách; opakuje svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu; připomíná, že všem evropským občanům by měla být bez ohledu na jejich etnický či kulturní původ poskytována stejná pomoc a ochrana; vyzývá Komisi, aby vytvořila evropský rámec, a členské státy, aby vypracovaly konkrétní národní plány pro boj proti xenofobnímu násilí a nenávistným projevům vůči příslušníkům menšin;

27.  zdůrazňuje, že členské státy by měly podporovat vzájemné přátelské a stálé vztahy, a vybízí je, aby vedly otevřený a podporující dialog se sousedními zeměmi, zejména v příhraničních oblastech, kde se může mluvit několika jazyky a kde může být přítomno více kultur;

28.  vybízí Komisi a členské státy, aby podnikly kroky zvyšující povědomí obyvatelstva EU o rozmanitosti a podporovaly všechny poklidné formy projevu menšinových kultur; vybízí členské státy, aby do studijních plánů ve svých školách začlenily dějiny národnostních a etnických menšin a podporovaly v jejich rámci kulturu tolerance; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve školách i jinde zahájily kulturní dialog o různých formách a projevech nenávisti vůči menšinám; vyzývá členské státy, aby zajistily, že zákaz diskriminace, dějiny a práva příslušníků menšin budou začleněny do náplně jejich národního vzdělávacího systému;

29.  vybízí Komisi a členské státy, aby spustily kampaň proti nenávistným verbálním projevům, zřídily policejní jednotky zaměřené na boj proti trestné činnosti páchané z nenávisti, které budou znát problematiku potíží, jimž čelí různé menšiny, a aby poskytovaly profesní přípravu na pracovišti a zajistily příslušníkům menšin rovné postavení před zákonem a rovný přístup ke spravedlnosti a procesním právům;

30.  domnívá se, že Komise a členské státy musí zajistit, aby příslušníci menšin mohli beze strachu vykonávat svá práva; vybízí v tomto ohledu členské státy, aby do svých školních osnov na všech úrovních začlenily povinné vzdělávací kurzy o lidských právech, demokratickém občanství a politické gramotnosti; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily povinnou odbornou přípravu pro nositele povinností, kteří hrají klíčovou úlohu při správném provádění právních předpisů EU a členských států a kteří musí být vybaveni tak, aby mohli sloužit všem občanům na základě přístupu založeného na lidských právech; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám jak ve svých politikách, tak prostřednictvím svých programů financování;

31.  vyzývá členské státy, aby v zájmu nastolení vzájemné důvěry ustavily národní komise pro pravdu a usmíření s cílem uznat perzekuci, vyloučení a zapírání příslušníků menšin, jež probíhaly po staletí, a aby tyto otázky zdokumentovaly; vyzývá členské státy, aby jednoznačně odsuzovaly a postihovaly popírání zločinů páchaných na příslušnících menšin, a vybízí je, aby si na celostátní úrovni připomínaly památné dny menšin, jako je Den památky obětí romského holokaustu; vybízí je, aby zřídily instituce seznamující s dějinami a kulturou menšin a aby tyto instituce finančně i administrativně podporovaly;

32.  považuje za klíčové aktivní a smysluplné sociální, ekonomické, politické a kulturní zapojení příslušníků menšin; vybízí proto Komisi a členské státy, aby na základě skutečných a systematických konzultací se zástupci menšin navrhly strategie zahrnující proaktivní i reaktivní opatření a aby tyto zástupce zapojily do provádění, monitorování a vyhodnocování programů a projektů zahájených na všech úrovních, včetně úrovně místní, aby tak byla zaručeno, že budou inkluzivní a nediskriminační;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily úplné a důsledné provedení, uplatňování a vymáhání směrnice o rasové rovnosti, a vybízí je, aby se zapojily do osvětových kampaní o právních předpisech v oblasti boje proti diskriminaci; je přesvědčen, že členské státy by měly zajistit dostatečnou účinnost, přiměřenost a odrazující účinek sankcí, tak jak požaduje uvedená směrnice; vyzývá Komisi, aby provádění této směrnice řádně monitorovala;

34.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada dosud neschválila navrženou směrnici o rovném zacházení (COM(2008)0426) z roku 2008; vyzývá opakovaně Radu, aby co nejdříve přijala svůj postoj k tomuto návrhu;

Národnostní a etnické menšiny

35.  konstatuje, že národnostní a etnické menšiny jsou skupinami příslušníků menšin, které žijí na tomtéž území a sdílejí společnou identitu, v některých případech v důsledku změn hranic, v jiných případech v důsledku dlouhodobého pobývání na určitém území, čímž se těmto osobám podařilo zachovat si vlastní identitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby chránily kulturní a jazykovou identitu národnostních a etnických menšin a vytvořily podmínky pro její podporu; poukazuje na významnou úlohu, kterou mohou při ochraně národnostních a etnických menšin sehrát regionální a místní orgány v EU, a je toho názoru, že správní reorganizace a nové územní členění nesmí mít pro národnostní menšiny negativní důsledky; vyzývá členské státy, aby na uplatňování práv menšin vyčlenily finanční zdroje ze státního rozpočtu, a nebyly tak zatěžovány místní rozpočty;

36.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovné příležitosti pro zapojení národnostních a etnických menšin do politického a společenského života; vyzývá členské státy, aby přijaly volební systémy a právní předpisy usnadňující zastoupení národnostních a etnických menšin; vyzývá členské státy, aby neprodleně přijaly nápravná opatření k zastavení diskriminace při zápisu do matriky při narození, zapisovaly nově narozené příslušníky menšin do matrik nediskriminujícím způsobem a aby zajistily vydávání nediskriminujících občanských průkazů;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly ucelenou analýzu stávajících politik v oblasti menšin s cílem vyjasnit jejich silné i slabé stránky a zajistit soulad s právy národnostních a etnických menšin;

38.  vyzývá Agenturu Evropské unie pro základní práva (FRA), aby předložila návrh stanoviska, které se bude věnovat vytvoření prostředků na ochranu a podporu práv příslušníků národnostních menšin, v souladu s rozsudkem Soudního dvora ve věci T-646/13;

Kulturní práva

39.  zdůrazňuje, že kulturní činnost je zásadní pro zachovávání identity národnostních a etnických menšin a že zachovávání tradic menšin a vyjadřování uměleckých hodnot v mateřském jazyce mají obzvláště velký význam z hlediska zachování evropské rozmanitosti; konstatuje, že zachování kulturního dědictví menšin je společným zájmem EU a členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a prosazovaly kulturní práva menšin;

40.  připomíná, že pochopení toho, co je míněno „kulturou“, je nezbytné pro vymezení rozsahu práv menšin v tomto ohledu; konstatuje, že v širším slova smyslu představuje kultura celkový souhrn hmotných a nehmotných činností a úspěchů dané komunity a toho, co ji odlišuje od ostatních; zdůrazňuje, že kulturní práva by měla zahrnovat právo na účast na kulturním životě, právo na kulturní vyžití, právo na volbu příslušnosti k určité skupině, jazyková práva a ochranu kulturního a vědeckého dědictví;

41.  vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly přínos národnostních a etnických menšin pro kulturní dědictví Unie, prohloubily dialog se zástupci menšin a jejich příslušníky a stanovily a prováděly koordinované politiky a činnosti vedoucí k udržitelnému řízení ochrany a rozvoje kultury těchto menšin; vybízí členské státy, aby zajistily přiměřený stupeň institucionalizace postupů na vnitrostátní úrovni na ochranu kulturních práv;

42.  vybízí Komisi a členské státy, aby zapojovaly národnostní a etnické menšiny a jejich příslušníky do rozvoje znalostí a dovedností nezbytných pro zabezpečení, udržitelnou správu a rozvoj kulturního dědictví, jež by následně mělo být předáváno budoucím generacím, a aby je to v tomto procesu podporovaly; vybízí Komisi a členské státy, aby zavedly a udržovaly dostatečné kulturní fondy pro příslušníky menšin, a to jak na horizontální, tak na vertikální úrovni, aby byla zajištěna účinná, transparentní a rovnocenná ochrana kulturního života menšinových komunit;

43.  zdůrazňuje skutečnost, že ústřední úlohu v oblasti kulturních a jazykových práv mají sdělovací prostředky; připomíná, že mít možnost přístupu k informacím a obsahu v jazyce, kterému daná osoba plně rozumí a v němž komunikuje, jakož i přijímat a zveřejňovat tyto informace a obsah, je základním předpokladem pro rovnocennou a účinnou účast na veřejném ekonomickém, společenském a kulturním životě; v této souvislosti konstatuje, že je nutné věnovat zvláštní pozornost potřebám příslušníků národnostních a etnických menšin žijících v příhraničních, venkovských a odlehlých oblastech; vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným financováním sdělovacích prostředků publikujících či vysílajících v regionálních či menšinových jazycích; vybízí Komisi a členské státy, aby vyčlenily náležité finanční prostředky na organizace nebo sdělovací prostředky zastupující menšiny, a přispěly tak k ochraně kulturní identity těchto menšin a umožnily jim sdílet své názory, jazyk a kulturu s většinovou společností;

44.  vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby mohly sdělovací prostředky fungovat nezávisle, k podpoře používání menšinových jazyků ve sdělovacích prostředcích a k zohledňování národnostních a etnických menšin při udělování licencí na poskytování mediálních služeb, včetně určování televizních a rozhlasových provozovatelů; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytovaly odpovídající finanční prostředky organizacím zastupujícím menšiny s cílem posilovat jejich pocit sounáležitosti a ztotožnění se se svou příslušnou menšinovou skupinou a rovněž seznámit většinové obyvatelstvo s jejich identitou, jazykem, historií a kulturou;

45.  připomíná zásadní úlohu veřejných sdělovacích prostředků při podpoře takového obsahu, zejména v souvislosti s demokratickou kontrolou místních a regionálních orgánů; vybízí Komisi, aby vytvořila právní a regulační podmínky, které zajistí svobodu poskytování, zprostředkování a přijímání audiovizuálního obsahu v regionech, ve kterých žijí menšiny, aby tyto menšiny mohly sledovat a poslouchat obsah ve svém mateřském jazyce, přičemž by mělo být umožněno také vysílání tohoto obsahu přes hranice, aniž by docházelo k zeměpisnému blokování;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vhodnými prostředky zajistily, že audiovizuální mediální služby žádným způsobem nepodněcují k násilí či nenávisti namířeným proti příslušníkům menšin; zdůrazňuje, že sdělovací prostředky hrají důležitou úlohu v informování o porušování práv menšin a že pokud tato porušení nebudou předmětem zpravodajství, zůstane každodenní realita, s níž jsou menšiny konfrontovány, neviditelná;

47.  vybízí členské státy, aby se vyvarovaly úkonů politického a právního charakteru, jakož i strategií, jejichž účelem jsou omezující opatření, jako např. povinnosti související s uváděním titulků nebo překladem a povinné kvóty pro programy v úředních jazycích; vybízí Komisi a členské státy, aby umožnily a podporovaly přítomnost sdělovacích prostředků komunikujících v regionálních či menšinových jazycích, a to rovněž na on-line rozhraní; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily odpovídající financování a příspěvky pro organizace a sdělovací prostředky, které reprezentují národností a etnické menšiny, s ohledem na jejich regionální specifika a potřeby;

48.  vyzývá členské státy, aby v souvislosti s Evropským rokem kulturního dědictví posilovaly a podporovaly své menšinové kultury, a tím také šíření jejich dějin a tradic, a aby rovněž zajistily, aby dotčené komunity nezůstaly izolovány;

49.  zdůrazňuje, že vytváření jakékoli politiky v oblasti kulturního dědictví by mělo probíhat na komunitním základě, podporovat začlenění a účast a mělo by zahrnovat konzultace a dialog s příslušnými menšinovými komunitami;

Právo na vzdělání

50.  konstatuje, že vzdělávání je klíčové pro socializaci a rozvoj identity a je i nadále hlavním nástrojem oživování a zachovávání ohrožených menšinových jazyků; zdůrazňuje, že každý příslušník národnostní menšiny má právo vzdělávat se ve svém menšinovém jazyce; zdůrazňuje, že kontinuita výuky mateřského jazyka je zásadní pro zachování kulturní a jazykové identity; konstatuje, že pokud jde o výuku v jazyce menšiny, neexistuje jediný osvědčený model, který by byl vhodný pro všechny národností a etnické menšiny; poukazuje na to, že zvláštní pozornost by měla být věnována osobám užívajícím znakový jazyk;

51.  připomíná, že článek 14 Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin obsahuje doporučení, aby se státy, které jsou stranami této úmluvy, v co největším možném rozsahu a v rámci svých vzdělávacích systémů snažily zajistit, aby příslušníci těchto menšin měli přiměřené příležitosti učit se svůj menšinový jazyk nebo získat vzdělání v tomto jazyce, aniž by byla dotčena výuka úředního jazyka nebo vyučování v tomto jazyce;

52.  vybízí Komisi a členské státy, aby v rámci svých budoucích kroků vytvořily vhodné nástroje, pomocí nichž bude možné prosazovat a podporovat užívání jazyků, jimiž mluví národnostní a etnické menšiny na územích, která obývají, jakožto úředního na místní či regionální úrovni v souladu se zásadami Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Chartou jazyků, a zároveň zajistily, aby k ochraně a podpoře užívání regionálních a menšinových jazyků nedocházelo na úkor úředních jazyků a povinnosti se je učit;

53.  vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy dosud neratifikovaly Chartu jazyků, a že dokonce některé členské státy, které tuto chartu ratifikovaly, ji ve skutečnosti neuplatňují; je zklamán skutečností, že v některých členských státech nejsou existující práva buď uplatňována, nebo je jimi zcela opovrhováno;

54.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, aby příslušníci národnostních a etnických menšin měli v souladu s mezinárodními normami právo a odpovídající příležitosti k získání vzdělání v menšinovém jazyce a přístupu k výuce ve svém mateřském jazyce ve veřejných i soukromých vzdělávacích institucích; vybízí členské státy, aby stanovily vhodné vzdělávací politiky a prováděly ty, které jsou nejvhodnější pro potřeby národnostních a etnických menšin, a to i prostřednictvím speciálních vzdělávacích programů či osnov a učebnic; vybízí členské státy, aby poskytly finanční prostředky na vzdělávání učitelů, aby zajistily účinnou výuku v menšinových jazycích, a aby do metodiky výuky úředních jazyků začlenily osvědčené postupy výuky cizích jazyků, pokud jde o osnovy pro školy, které poskytují vzdělání v menšinovém jazyce; zdůrazňuje, že členské státy by měly v případě regionálních a menšinových jazyků, ale i v případě úředních jazyků podporovat vhodné metody výuky;

55.  vybízí členské státy, aby zajistily, že osoby, jejichž mateřským jazykem je regionální či menšinový jazyk, budou mít příležitost naučit se na dostatečné úrovni jazyk úřední, a začlenily přitom do metodologického přístupu přijatého pro výuku úředního jazyka státu osvědčené postupy z výuky cizích a druhých jazyků;

56.  zdůrazňuje, že by se příslušníci menšin měli rovněž seznámit s jazykem, historií a kulturou většinového obyvatelstva a že by se žáci patřící k většinovému obyvatelstvu i široká veřejnost měli seznámit s historií a kulturou menšin a mít příležitost učit se menšinovým jazykům;

57.  vybízí členské státy, aby ve spolupráci s orgány pro regulaci vzdělávání těch zemí, ve kterých se regionální nebo menšinové jazyky používají, podporovaly vznik učebnic, které odpovídají potřebám mluvčích regionálních nebo menšinových jazyků, nebo – pokud to není možné – aby usnadnily používání učebnic z jiných zemí publikovaných v těchto jazycích;

58.  zdůrazňuje význam vyššího vzdělávání v mateřském jazyce a vzdělávání specialistů se znalostí odborné terminologie, zejména v oblastech s vysokým počtem mluvčích daného jazyka; vyzdvihuje kritickou potřebu vyškolit lékaře v menšinových jazycích;

59.  vybízí vlády členských států, aby zástupce menšin zapojily do jednání o organizaci jejich vzdělávacích systémů;

60.  vybízí členské státy, aby vymezily preferenční prahové hodnoty pro studium regionálních či menšinových jazyků v zájmu rovnosti ve vzdělávání; vybízí Komisi a členské státy, aby v případě dostatečné poptávky podpořily právo příslušníků národnostních či etnických menšin žijících v oblastech s velkým zastoupením těchto menšin, včetně venkovských či výrazně rozptýlených oblastí, na vzdělání v menšinovém jazyce, zejména jedná-li se o jejich mateřský jazyk; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby vzdělávací reformy a politiky v oblasti vzdělávání neomezovaly právo na vzdělání v menšinovém jazyce;

61.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily dostupnost integrované podpory na vertikální úrovni pro menšinové a regionální jazyky ve vzdělávacích systémech, a to tak, že budou na ministerstvech školství a v rámci Komise zřízeny útvary, které budou mít na starost začleňování menšinových a regionálních jazyků do školních osnov; vybízí členské státy, aby podporovaly nepřetržité vzdělávání v menšinových jazycích od předškolní výchovy po terciární vzdělávání;

62.  zdůrazňuje, že odborná příprava učitelů a přístup ke kvalitním učebnicím a studijním materiálům jsou nezbytnými předpoklady pro zajištění vysoké úrovně vzdělávání studentů; domnívá se, že učební osnovy, vzdělávací materiály a učebnice dějepisu by měly poskytovat spravedlivý, přesný a informativní obraz o společnosti a kultuře menšin; konstatuje, že obecně známým problémem vzdělávání v menšinovém jazyce, který je třeba řešit, je nedostatek vysoce kvalitních výukových materiálů a učitelů kvalifikovaných pro výuku v menšinovém jazyce; konstatuje, že vícerozměrný přístup k výuce dějepisu by měl být požadavkem na všech školách, ať už v menšinových, či většinových komunitách; poukazuje na význam rozvoje odborné přípravy učitelů pro zajišťování potřeb výuky na různých úrovních a v různých druzích škol;

63.  zdůrazňuje, že výuka menšinového jazyka přispívá ke vzájemnému porozumění mezi většinou a menšinou a sbližuje tyto komunity; vyzývá členské státy, aby přijímaly pozitivní opatření pro zajištění náležitého zastoupení menšin ve vzdělávání, veřejné správě a výkonných agenturách na celostátní, regionální a obecní úrovni;

64.  vybízí Komisi, aby posílila prosazování programů zaměřených na výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti vzdělávání v regionálních a menšinových jazycích v Evropě; vyzývá EU a Komisi, aby v novém víceletém finančním rámci v budoucí generaci programů Erasmus+, Kreativní Evropa a Evropa pro občany kladly větší důraz na regionální a menšinové jazyky;

65.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech nejsou žáci patřící k menšině začleňováni do běžných vzdělávacích zařízení, ale jsou umisťováni do zvláštních škol z důvodu, že dostatečně neovládají vyučovací jazyk; připomíná, že vzdělávání v menšinovém jazyce ani příslušnost k menšině nemohou být použity jako důvod segregace dětí na základě identity; vyzývá členské státy, aby od této segregace upustily a přijaly přiměřená opatření, která těmto žákům umožní navštěvovat třídy v běžných školách; vybízí členské státy, aby zvážily zavedení tematiky základních lidských práv a zejména práv menšin do školních osnov jakožto prostředku podpory kulturní rozmanitosti a tolerance prostřednictvím vzdělávání;

Jazyková práva

66.  konstatuje, že jazyk je zásadní součástí kulturní identity a lidských práv menšin; zdůrazňuje, že v oblastech s velkým zastoupením příslušníků menšin je třeba prosazovat právo na užívání menšinového jazyka v soukromí i na veřejných místech bez jakékoli diskriminace, aby se zajistila možnost předávání jazyka z generace na generaci a ochránila jazyková rozmanitost v celé Unii; vyzývá Komisi, aby rozšířila svůj plán na podporu výuky a používání regionálních jazyků jakožto možného způsobu boje proti jazykové diskriminaci v EU a podporovala jazykovou rozmanitost; připomíná, že podpora znalosti menšinových jazyků u osob, které nejsou příslušníky daných menšin, je způsobem, jak posílit vzájemné porozumění a uznání;

67.  zdůrazňuje, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(11) připomněl, že by Komise měla věnovat pozornost skutečnosti, že některé členské státy a regiony svými politikami ohrožují přežití jazyků uvnitř svých hranic, i když tyto jazyky nejsou ohroženy v evropském kontextu; vyzývá Komisi, aby prozkoumala administrativní a legislativní překážky, které komplikují používání těchto jazyků;

68.  konstatuje, že kromě 24 úředních jazyků se v EU hovoří dalšími 60 jazyky, které jsou rovněž součástí jejího kulturního a jazykového dědictví a kterými hovoří 40 milionů osob v určitých regionech či v rámci specifických skupin; konstatuje, že mnohojazyčnost Evropské unie je mezi mezinárodními organizacemi jedinečná; konstatuje, že zásada jazykové rozmanitosti je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie, která Unii ukládá povinnost respektovat jazykovou rozmanitost a podporovat bohaté jazykové a kulturní dědictví Evropy tím, že bude prosazovat studium jazyků a jazykovou rozmanitost;

69.  vybízí Komisi a členské státy, aby v rámci správních orgánů a subjektů poskytujících veřejné služby umožnila a podporovala používání regionálních nebo menšinových jazyků v praxi v souladu se zásadou proporcionality, například mezi soukromými osobami a organizacemi na jedné straně a veřejnými orgány na straně druhé; vybízí členské státy, aby v oblastech s významným podílem příslušníků národnostních a etnických menšin zpřístupnily informace a veřejné služby v těchto jazycích, a to i na internetu;

70.  vybízí členské státy, aby podporovaly přístup k menšinovým a regionálním jazykům prostřednictvím financování a podpory překladatelské činnosti, dabování a titulkování a kodifikace vhodné a nediskriminační administrativní, obchodní, ekonomické, sociální, technické a právní terminologie;

71.  vybízí obecní orgány, aby v dotčených oblastech zajistily používání regionálních a menšinových jazyků; vybízí členské státy, aby se inspirovaly osvědčenými postupy, které se již uplatňují na úrovni jiných zemí;

72.  vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly používání regionálních nebo menšinových jazyků na místní a regionální úrovni; s ohledem na tento cíl aktivně vyzývá obecní úřady, aby zajistily používání těchto jazyků v praxi;

73.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, že v oblastech s významným podílem příslušníků národnostních menšin budou bezpečnostní značení a upozornění, důležité pokyny a veřejná oznámení týkající se občanů, ať už poskytované veřejnými orgány nebo soukromým sektorem, a rovněž místopisná a topografická označení napsána ve správném tvaru a budou přístupná ve všech jazycích, které se běžně užívají v daném regionu, a to včetně označení vjezdu do městských oblastí a výjezdu z nich a veškerého dalšího informačního dopravního značení;

74.  konstatuje, že viditelné zastoupení regionálních a menšinových jazyků, jako např. dopravní značení, názvy ulic, názvy správních, veřejných a komerčních institucí atd., je pro podporu a ochranu práv národnostních a etnických menšin zásadní vzhledem k tomu, že odráží aktivní používání regionálních a menšinových jazyků, k němuž rovněž přispívá, vybízí příslušníky národnostních a etnických menšin k používání, ochraně a rozvoji jejich jazykové identity a jazykových práv, vyjadřuje jejich místní multietnickou identitu a posiluje jejich pocit odpovědnosti jakožto členů skupin žijících v místní či regionální komunitě;

75.  vyzývá členské státy, aby nezaváděly či zrušily právní praxi, která brání v přístupu menšin k plnému spektru povolání vykonávaných v daném státě; vyzývá členské státy, aby zaručily náležitý přístup k právním službám a službám v oblasti soudnictví; zdůrazňuje, že zástupci menšin by také měli být jasně informováni o postupech platných v rámci daného vnitrostátního práva v případě porušení jejich práv jakožto příslušníků menšiny;

76.  vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly, že každý příslušník národnostní menšiny má právo používat své příjmení (patronymum) a křestní jméno v menšinovém jazyce a právo na oficiální uznávání těchto jmen, a to i v souvislosti se svobodou pohybu v EU;

77.  vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem odstranit administrativní a finanční překážky, které by mohly brzdit rozvoj jazykové rozmanitosti na evropské i vnitrostátní úrovni a bránit požívání a uplatňování práv příslušníků národnostních a etnických menšin; naléhavě žádá členské státy, aby ukončily jazykově diskriminační postupy;

Závěr

78.  vyzývá Komisi, aby vypracovala společný rámec minimálních standardů EU pro ochranu menšin; doporučuje, aby tento rámec obsahoval měřitelné ukazatele, zajišťoval pravidelné podávání zpráv a sestával alespoň z:

79.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zmíněný rámec zahrnoval metodiky sledování a podávání zpráv zaměřené na shromažďování údajů, práci v terénu, financování a kvalitu, neboť tyto prvky podporují účinné politiky založené na vědeckých poznatcích a mohou přispět ke zvýšení účinnosti strategií, činností a přijatých opatření;

o
o   o

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Agentuře Evropské unie pro základní práva, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, OBSE, OECD, Radě Evropy a Organizaci spojených národů.

(1) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0032. (3) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 171. (4) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55. (5) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 2. (6) Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 4. (7) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52. (8) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405. (9) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 11. (10) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162. (11) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52.