Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením(1) Evropským společenstvím, a zejména s ohledem na článek 6 této úmluvy o ženách a dívkách se zdravotním postižením,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen („CEDAW“, 1979) a její opční protokol (1999),

–  s ohledem na Listinu základních sociálních práv pracovníků Společenství(2),

–  s ohledem na články 10, 19 a 168 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(3),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426) předložený Komisí a na postoj Parlamentu k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009(4),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie s názvem „Vícenásobná diskriminace na základě genderu a zdravotního postižení“,

–  s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) nazvanou „Chudoba, gender a protínání nerovností v EU“ se zvláštním ohledem na kapitolu 8 této zprávy o genderu a zdravotním postižení,

–  s ohledem na index rovnosti žen a mužů institutu EIGE pro rok 2017,

–  s ohledem na otázku Komisi o situaci zdravotně postižených žen (O-000117/2018 – B8‑0418/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v EU žije více než 80 milionů osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že každý čtvrtý Evropan má v rodině osobu se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že v EU žije přibližně 46 milionů žen a dívek se zdravotním postižením, což představuje asi 16 % celkové populace žen EU a 60 % všech osob se zdravotním postižením;

B.  vzhledem k tomu, že pojem „zdravotní postižení“ zahrnuje široké spektrum dočasných, krátkodobých nebo dlouhodobých osobních situací, které vyžadují odpovídající politické reakce a mezi které se řadí i problémy v oblasti duševního zdraví;

C.  vzhledem k tomu, že měnící se demografické složení a stárnutí populace vedou k tomu, že čím dál tím více lidí se v pozdějším věku potýká se zdravotním postižením;

D.  vzhledem k tomu, že každý den jsou osobám se zdravotním postižením odpírána základní práva tím, že přetrvávají problémy s přístupem k placeným pracovním místům, která zakládají práva, a to ve veřejném i soukromém sektoru; vzhledem k tomu, že odborné vzdělávání osob se zdravotním postižením zdaleka nedosahuje toho, co je třeba a co by bylo možné dosáhnout proto, aby toto vzdělávání umožnilo získávat znalosti, dovednosti a kompetence nezbytné pro začlenění těchto osob do pracovního života;

E.  vzhledem k tomu, že pouze 18,8 % žen se zdravotním postižením v EU má zaměstnání; vzhledem k tomu, že 45 % žen v produktivním věku (tj. ve věku 20–64) se zdravotním postižením je neaktivních, přičemž mezi muži činí tento poměr 35 %;

F.  vzhledem k tomu, že 75 % osob se závažným zdravotním postižením nemá příležitost plně se zapojit do evropského trhu práce a že u žen se zdravotním postižením existuje dvakrát až pětkrát větší pravděpodobnost, že se stanou oběťmi násilí, než je tomu u žen bez zdravotního postižení;

G.  vzhledem k tomu, že 34 % žen se zdravotními problémy nebo se zdravotním postižením zažilo ve svém životě fyzické nebo sexuální násilí, jehož se dopustil jejich partner;

H.  vzhledem k tomu, že sterilizace žen se zdravotním postižením bez jejich vědomí či souhlasu je rozšířenou formou násilí, jež postihuje především členy etnických menšin, např. romské ženy;

I.  vzhledem k tomu, že ve veřejném životě a sdělovacích prostředcích jsou osoby se zdravotním postižením málo viditelné;

J.  vzhledem k tomu, že přibližně dvě třetiny pečovatelů v Evropě tvoří ženy; vzhledem k tomu, že 80 % péče v EU poskytují neplacení neformální pečovatelé a 75 % z nich jsou ženy; vzhledem k tomu, že hospodářská hodnota neplacené neformální péče v Unii vyjádřená v procentech z celkových nákladů na poskytování formální dlouhodobé péče se podle odhadů pohybuje v rozmezí 50 až 90 %;

K.  vzhledem k tomu, že sociální a hospodářská účast žen se zdravotním postižením je nezbytná pro úspěch celkové evropské hospodářské a sociální strategie;

L.  vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením se často potýkají s více formami diskriminace mimo jiné na základě svého pohlaví, vyjádření pohlavní příslušnosti a pohlavních rysů, což přispívá k feminizaci chudoby;

M.  vzhledem k tomu, že osoby, a zejména ženy, se zdravotním postižením mají nižší příjmy a jsou více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení se prohlubují tam, kde je sociální ochrana zjevně nedostatečná; vzhledem k tomu, že situace pracujících žen se zdravotním postižením se během času ve srovnání se situací mužů zhoršila (podíl pracujících žen potýkajících se s chudobou činil v roce 2007 10 % a v roce 2014 12 %);

N.  vzhledem k tomu, že technologický rozvoj představuje jak příležitosti, tak výzvy, především pro ženy se zdravotním postižením, neboť pracovní síla na celém světě čím dál více využívá digitální nástroje;

O.  vzhledem k tomu, že přetrvávají potíže s přístupem ke zdravotním střediskům, nemocniční péči, podpůrným produktům, lékům a důležitým terapiím za účelem monitorování a rehabilitace; vzhledem k tomu, že přetrvávají závažné problémy s mobilitou, ať už v důsledku architektonických překážek, které brání pohybu ve veřejných prostorách a na ulicích, nebo omezeného přístupu k veřejné a hromadné dopravě; vzhledem k tomu, že nadále existují i překážky v komunikaci (např. nedostatek tlumočníků znakového jazyka ve veřejných službách a špatná dostupnost televizního vysílání pro neslyšící), které omezují přístup k veřejným službám a informacím a brání v tomto přístupu; vzhledem k tomu, že podpora, ochrana, komunikace, péče a zdravotnické služby, např. ty, které souvisejí s primárním zdravím, násilím na ženách, péčí o dítě a mateřstvím, by měly být plně přístupné ve všech jazycích, formách a formátech pro všechny ženy, a zejména ženy a dívky se zdravotním postižením;

P.  vzhledem k tomu, že plné zapojení osob se zdravotním postižením, jak je uvedeno v článku 29 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, do politického a veřejného života, kde jsou často nedostatečně zastoupeny, zůstane jen zbožným přáním, zejména v případě žen, pokud se touto otázkou nebudeme řádně zabývat;

Q.  vzhledem k tomu, že – navzdory řadě mezinárodních úmluv a ustanovení evropského práva včetně stávající evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením – osoby se zdravotním postižením stále plně nepožívají svá občanská a sociální práva; vzhledem k tomu, že není zaručen rovný přístup ke kultuře, sportu a volnočasovým aktivitám ani rovná účast na společenském a politickém životě; vzhledem k tomu, že pracovníci v těchto oblastech nejsou dostatečně oceněni; vzhledem k tomu, že všechny výše uvedené úmluvy a ustanovení jsou systematicky porušovány a i nadále jsou pracovníkům a osobám se zdravotním postižením odpírána základní práva; vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením zůstávají na okraji rozhodovacího procesu a pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů;

R.  vzhledem k tomu, že do evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 nebyla horizontálně začleněna rovnost žen a mužů;

S.  vzhledem k tomu, že články 21 a 26 Listiny základních práv Evropské unie výslovně zakazují diskriminaci na základě zdravotního postižení a vyzývají k rovné účasti osob se zdravotním postižením na životě společnosti; vzhledem k tomu, že rovné zacházení lze zajistit použitím pozitivních opatření a politik pro ženy se zdravotním postižením a matky dětí se zdravotním postižením;

T.  vzhledem k tomu, že začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením pro období po roce 2020 přispěje k integrovanému přístupu k odstranění diskriminace žen a dívek se zdravotním postižením;

U.  vzhledem k tomu, že měsíční mzda mužů se zdravotním postižením je vyšší než měsíční mzda žen se zdravotním postižením, přičemž obě tyto mzdy jsou obecně nižší než mzdy ostatních pracovníků, a tato diskriminující realita přetrvává;

V.  vzhledem k tomu, že současný trh práce je nestabilní a nejistý a zvyšování míry nezaměstnanosti vede k tomu, že se snižuje počet příležitostí přístupu k zaměstnanosti pro osoby se zdravotním postižením;

W.  vzhledem k tomu, že ve státním školství není dostatek lidských, materiálních a pedagogických prostředků pro skutečnou pomoc dětem a mladým lidem se zvláštními vzdělávacími potřebami a jejich účinnou inkluzi; vzhledem k tomu, že plného začlenění do společnosti lze dosáhnout zejména díky kvalitnímu zaměstnání a dostupnému vzdělání; vzhledem k tomu, že zaměstnání není považováno jen za zdroj příjmů, ale také za mechanismus sociálního začlenění, neboť vytváří spojení se společností, mezilidské vztahy a pocit účasti na sociálním, kulturním a hospodářském životě;

X.  vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením se mohou potýkat s ojedinělými formami zneužívání, které je obtížné rozeznat, např. odebrání či ničení pomůcek pro podporu mobility nebo zamítnutí přístupu ke zdrojům v komunitě souvisejícím se zdravotním postižením nebo přístupu ke zdravotním vyšetřením;

Y.  vzhledem k tomu, že míra výskytu karcinomu prsu u žen se zdravotním postižením je mnohem vyšší než u ženské populace obecně, což je způsobeno nedostatečným přizpůsobením vyšetřovacího a diagnostického vybavení;

Z.  vzhledem k tomu, že index rovnosti žen a mužů institutu EIGE pro rok 2017 ukazuje, že 13 % žen se zdravotním postižením má neřešené zdravotní potřeby a 12 % neřešené potřeby v oblasti dentální péče, zatímco ženy bez zdravotního postižení mají neřešené zdravotní potřeby v 5 % případů;

Obecná doporučení

1.  opakuje, že všechny osoby se zdravotním postižením by měly mít možnost plně požívat svá práva na základě začlenění a plného zapojení do společnosti; zdůrazňuje, že to je možné pouze prostřednictvím vymáhání aktivních a veřejných politik a odstranění všech překážek zapojení;

2.  vyzývá členské státy, aby prováděly politiky v oblasti prevence, léčby, rehabilitace a začleňování pro osoby se zdravotním postižením a podpory pro jejich rodiny, a aby přijaly odpovědnost za účinné naplňování jejich práv, aniž by byla dotčena práva a povinnosti rodičů či poručníků; vyzývá rovněž k rozvoji pedagogiky, která společnost naučí citlivosti vůči povinnostem v oblasti respektu a solidarity s osobami se zdravotním postižením s cílem bojovat proti sociální diskriminaci, jejímiž oběťmi tyto osoby jsou;

3.  vyzývá členské státy, aby plnily své závazky ohledně ratifikace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a aby přijaly veškerá nezbytná opatření pro zajištění práv a svobod i povinností, jež z této úmluvy vyplývají, zejména v oblastech zaměstnanosti, vzdělávání, zdravotnictví, sociální ochrany, bydlení, mobility, přístupu ke spravedlnosti, kultuře, sportům, volnočasovým aktivitám a zapojení do sociálního a politického života, jakož i specifických povinností, které Úmluva o právech osob se zdravotním postižením určuje v oblasti práv žen a dětí se zdravotním postižením;

4.  zdůrazňuje skutečnost, že ženy a dívky se zdravotním postižením trpí dvojitou diskriminací způsobenou spojením pohlaví a zdravotního postižení a mohou být dokonce vystaveny vícenásobné diskriminaci vyplývající ze spojení pohlaví a zdravotního postižení se sexuální orientací, genderovou identitou, vyjádřením pohlavní příslušnosti, pohlavními rysy, zemí původu, společenskou třídou, statusem souvisejícím s migrací, věkem, náboženským vyznáním nebo etnikem;

5.  opět vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých strategiích pro rovnost žen a mužů, politikách a programech zohledňovaly hledisko žen a dívek se zdravotním postižením, ve svých strategiích pro pomoc osobám se zdravotním postižením genderové hledisko a ve všech svých ostatních politikách jak genderové hledisko, tak hledisko osob se zdravotním postižením;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a inovace s ohledem na vývoj výrobků a služeb na podporu osob se zdravotním postižením při jejich každodenních činnostech;

7.  zdůrazňuje, že se zvyšuje počet starších osob a že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se zdravotní postižení vyskytuje častěji u žen, jež jsou také tímto jevem více zasaženy kvůli své delší střední délce života; zdůrazňuje, že proto dojde k poměrnému nárůstu počtu žen se zdravotním postižením;

8.  trvá na tom, že musí být shromažďovány údaje rozčleněné podle pohlaví s cílem odhalit formy diskriminace na základě příslušnosti ke dvěma či více skupinám, jimž čelí ženy a dívky se zdravotním postižením ve všech oblastech, na něž se vztahuje Istanbulská úmluva, a všude tam, kde je to relevantní;

9.  vyzývá institut EIGE, aby i nadále na úrovni EU a členských států poskytoval analýzu a příspěvky ohledně specifické situace žen a dívek se zdravotním postižením se zvláštním zaměřením na vícenásobnou diskriminaci;

10.  opakuje, že ženy se zdravotním postižením často čelí ještě větším problémům a rizikům v zemích zapojených do konfliktů a ve válečných zónách; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí chránit ženy se zdravotním postižením ve vnějších politikách EU;

Práva žen se zdravotním postižením

11.  zdůrazňuje, že ženám se zdravotním postižením musí být zajištěno plné požívání jejich práv, pokud jde o přístup ke kvalitnímu, dostupnému a cenově dosažitelnému vzdělání, zdravotní péči včetně zdravotní péče specifické pro transgender osoby, jakož i sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům v této oblasti, zaměstnání, mobilitě, rodinnému životu, tělesné nezávislosti, sexualitě a sňatkům, jakož i pojistkám, které tato práva zaručují;

12.  připomíná, že orgány veřejné správy na všech úrovních a příslušné zúčastněné subjekty musí respektovat a dodržovat právo na nezávislý život, a proto poskytovat nezbytné nástroje a podporu, jež osobám, především ženám, se zdravotním postižením umožní požívat svobody volby a kontroly nad svým vlastním životem a životním stylem;

13.  zdůrazňuje, že ženy a dívky se zdravotním postižením musí být informovány o svých právech a o službách pro občany, které jsou jim k dispozici; zdůrazňuje, že tyto informace je nezbytné poskytovat jednoduchým a bezpečným způsobem, který zohlední různé komunikační metody, sítě a formáty, které si tyto osoby zvolily a které jim byly přizpůsobeny; zdůrazňuje, že právo na informace nesmí být zaměňováno za koncepční chápání nutnosti aktivně vyhledávat přístup k právům (přesun odpovědnosti za naplnění práva na potřebnou osobu), neboť členské státy musí přijmout odpovědnost a dosáhnout na všechny osoby se zdravotním postižením a zajistit a zaručit jim práva stanovená právními předpisy nebo mezinárodními úmluvami;

14.  vyzývá k začlenění osob se zdravotním postižením do běžných struktur společnosti na všech úrovních včetně zdravotnictví, vzdělávání a zaměstnanosti, neboť neustálé a zobecněné využívání zvláštních struktur nebo služeb vede k segregaci a snižuje množství rovných příležitostí;

15.  uznává, že je třeba, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup k bezpečným prostorům, např. v podobě klubů či sdružení;

16.  vyzývá EU, aby odstranila překážky, které osobám se zdravotním postižením ztěžují využívání volebního práva, především při evropských volbách v roce 2019;

17.  naléhavě žádá členské státy, aby prosazovaly zásadu stejné odměny za stejnou práci, bojovaly proti platové diskriminaci a zaručily rovnost mezi ženami a muži, a to i s ohledem na osoby se zdravotním postižením;

Přístupnost

18.  vyzývá členské státy a Komisi, aby posílily politiky, které podporují přístupnost jakožto nezbytný krok k inkluzi a nezbytnou podmínku pro začleňování a zapojení osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje rovněž, že dodržování zásad rovného zacházení a rovných příležitostí, pokud jde o přístupnost a mobilitu, je důležité;

19.  trvá na tom, že členské státy musí přijmout opatření zejména v oblastech zdravotnictví, vzdělávání, dopravy, městského plánování a bydlení;

20.  je hluboce znepokojen tím, že ženám a dívkám se zdravotním postižením je až příliš často odpírán přístup do zařízení v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a k souvisejícím právům; považuje za znepokojivé, že ženám a dívkám se zdravotním postižením je upírán informovaný souhlas o používání antikoncepčních prostředků, a že dokonce čelí riziku násilné sterilizace; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly legislativní opatření, která zaručí fyzickou integritu, svobodu volby a sebeurčení v oblasti sexuálního a reprodukčního života dívek a žen se zdravotním postižením;

21.  je znepokojen skutečností, že jen v málo zemích platí ustanovení, která zaručují právo osob se zdravotním postižením na právní uznání pohlaví; podotýká, že i v případech, kdy je právní uznání pohlaví umožněno, může být pro ženy a dívky podléhající zákonnému poručnictví nedostupné; podotýká, že povinné psychiatrické posouzení pro účely přístupu k právnímu uznání pohlaví brání přístupu pro ženy a dívky s problémy v oblasti duševního zdraví; vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy pro právní uznání pohlaví založené na sebeurčení a zohledňující potřeby v oblasti přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením;

22.  konstatuje, že je potřeba, aby členské státy vypracovaly strategie veřejné dopravy, které spolu s odstraněním stavebních překážek usnadní mobilitu osob se zdravotním postižením; vyzývá Radu a Komisi, aby vyčlenily nezbytné finanční prostředky z rozpočtu EU na podporu vypracování takových strategií;

Práce a vztahy na pracovišti s ohledem na kvalitní zaměstnání a dobré vyvážení pracovního a osobního života

23.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly strategie na podporu začlenění osob se zdravotním postižením do trhu práce; domnívá se, že takové strategie by měly podpořit přístup k zaměstnanosti, která je podmínkou sociálního začlenění a podporuje rovné příležitosti;

24.  vyzývá členské státy, aby zaručily specifické formy regulace práce, které budou řešit a začlení specifické potřeby osob se zdravotním postižením, zejména pokud jde o úpravu pracovní doby; zdůrazňuje, že je třeba určit specifické pracovně-právní předpisy, které zohledňují potřeby žen se zdravotním postižením, pokud jde o těhotenství a mateřství, zaručí trvalý přístup na trh práce a zajistí ochranu v oblasti práce;

25.  vyzývá členské státy, aby vyhodnotily potřebu opatření, která zajistí, aby uplatňování mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a flexibilní pracovní doby bylo přizpůsobeno různým potřebám spojeným s vícečetnými porody, předčasnými porody, sdílení rodičovských práv s jinou osobou, potřebami adoptivních rodičů, rodičů se zdravotním postižením, rodičů s problémy v oblasti duševního zdraví a rodičů dětí se zdravotním postižením, chronickým onemocněním nebo problémy v oblasti duševního zdraví;

26.  vyzývá k podpoře práva na zdraví a rehabilitaci a k prosazování politik, které usilují o prevenci a nápravu nehod na pracovišti a nemocí z povolání u osob se zdravotním postižením;

27.  vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla odborné znalosti o způsobech, jak pokročit v řešení vícenásobné diskriminace;

28.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím vzdělávání v oblasti diverzity a práce se zaměstnavateli na opatřeních na pracovišti, např. podporou anonymních náborových postupů, podporovala a pobízela členské státy při řešení diskriminace vyplývající ze spojení genderové identity, vyjádření pohlavní příslušnosti, sexuální orientace, pohlavních rysů a zdravotního postižení;

Vzdělávání

29.  vyzývá členské státy, aby při poskytování předškolní péče o děti kladly důraz nejen na přístupnost, ale také na kvalitu a cenovou dosažitelnost této péče, zejména pro děti se zdravotním postižením, a zohledňovaly potřeby rodičů se zdravotním postižením; dále vyzývá členské státy, aby zlepšily veřejné investice do předškolního vzdělávání a péče o tyto skupiny osob;

30.  zdůrazňuje, že je důležité zapojit ženy se zdravotním postižením do běžného systému vzdělávání a odborného vzdělávání;

31.  zdůrazňuje, že vyšší standardy a kvalita vzdělávání a odborného výcviku povedou k většímu posílení žen se zdravotním postižením, neboť vzdělání je jedním z nástrojů, které mají největší vliv na pokrok společnosti, a poskytuje znalosti a hodnoty nezbytné pro dosažení vyšší úrovně blahobytu a hospodářského a osobního růstu; zdůrazňuje, že kvalita vzdělávání a odborného výcviku pro osoby se zdravotním postižením je obzvláště důležitá;

32.  vyzývá členské státy, aby zajistily účinné rovné příležitosti, pokud jde o přístup ke vzdělání, zaručením účinného začlenění dětí a mladých lidí se zdravotním postižením do všech úrovní příslušných vzdělávacích systémů; vyzývá k podpoře zvláštních vzdělávacích potřeb a vzdělávacích materiálů, které podpoří inkluzivní školy s cílem zajistit rovný přístup ke vzdělávacímu systému, ale také úspěch v něm;

33.  vyzývá členské státy, aby investovaly do vysoce kvalitního vzdělání pro děti i dospělé se zdravotním postižením jako součásti běžného vzdělávání, čímž se usnadní přístup zejména nejvíce znevýhodněných částí obyvatelstva;

34.  vyzývá k vytvoření vzdělávacích politik, které usilují o odstranění mnoha překážek, se kterými se osoby se zdravotním postižením i nadále potýkají; naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci svých běžných vzdělávacích zařízení dosahovali splnění fyzických nebo pedagogických podmínek, které osobám se zdravotním postižením umožní, aby tato zařízení navštěvovaly; zdůrazňuje proto, že je třeba zvýšit počet učitelů doprovázejících děti se zdravotním postižením;

35.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly strategie na boj proti šikaně a obtěžování včetně ve vzdělávací oblasti a na internetu, které jsou namířené proti dětem a mladým lidem na základě zdravotního postižení, genderové identity, vyjádření pohlavní příslušnosti, sexuální orientace, statusu souvisejícího s migrací, společenské třídy, věku, náboženského vyznání nebo etnické příslušnosti;

36.  připomíná, že při tvorbě a provádění programů a iniciativ EU, zejména v oblasti vzdělávání, mobility a činností mládeže, je důležité zohledňovat potřeby žen a dívek se zdravotním postižením a podnikat veškeré důležité kroky k zajištění jejich dalšího zapojení do takových příležitostí;

Zdraví

37.  domnívá se, že ženy a dívky se zdravotním postižením musí mít plný přístup k lékařské a dentální péči, která bude splňovat jejich konkrétní potřeby v oblastech gynekologického poradenství, lékařských vyšetření, sexuálního a reprodukčního zdraví, plánování rodiny a přizpůsobené podpory během těhotenství a v oblasti zdravotní péče specifické pro transgender osoby; naléhavě vyzývá členské státy, aby v této oblasti zajistily veřejné investice a aby poskytování vnitrostátní veřejné zdravotní péče zahrnovalo řádný přístup k těmto službám;

38.  zdůrazňuje, že ženám a dívkám se zdravotním postižením musí být poskytovány veškeré příslušné informace, které jim umožní svobodně se rozhodovat ohledně svého zdraví; zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy přijaly veškerá nezbytná opatření pro boj proti násilné sterilizaci;

39.  vyzývá Komisi, aby zavedla cíle pro pečovatelské služby pro osoby se zdravotním postižením s nástroji pro sledování obdobně jako u barcelonských cílů, které by měly měřit kvalitu, dostupnost a cenovou dosažitelnost těchto služeb;

40.  vyzývá EU a členské státy, aby přijaly veškerá opatření, která zajistí, aby měly ženy a dívky se zdravotním postižením rovný přístup jak ke zdravotnictví, které je specifické pro osoby se zdravotním postižením, tak k běžným službám;

41.  vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla odborné znalosti o způsobech, jak pokročit v řešení vícenásobné diskriminace;

Násilí páchané na základě pohlaví

42.  vítá rozhodnutí Rady, že EU podepíše Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulskou úmluvu), která představuje významný krok při potírání násilí vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením; vyzývá EU, aby urychleně ratifikovala Istanbulskou úmluvu, a naléhavě vyzývá členské státy, které ji dosud neratifikovaly, aby tak učinily; vybízí Radu, aby pokročila k co nejdřívějšímu dokončení přistoupení EU k této úmluvě;

43.  se znepokojením zdůrazňuje, že ženy a dívky se zdravotním postižením mají vyšší pravděpodobnost stát se oběťmi násilí na základě pohlaví, zejména pak domácího násilí a pohlavního vykořisťování; zdůrazňuje, že se to týká i nucené sterilizace a vynucených potratů; vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření a poskytovaly vysoce kvalitní, dostupné a přizpůsobené služby s cílem zabránit násilí na ženách a dětech a podpořit oběti násilí pomocí pracovníků, jejichž vzdělání se zaměřovalo na poskytování specializovaného poradenství i vhodné právní ochrany a podpory;

44.  vybízí členské státy, aby všem pracovníkům ve zdravotnictví a vzdělávání poskytovaly vhodnou odbornou přípravu s cílem předcházet diskriminaci a násilí na ženách a dívkách se zdravotním postižením;

45.  opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila ucelenou evropskou strategii pro boj proti násilí páchanému na ženách spolu s návrhem legislativního aktu pro předcházení násilí na základě pohlaví a pro boj proti němu, a to se zvláštním zřetelem na ženy a dívky se zdravotním postižením; rovněž vyzývá ke zřízení střediska EU pro sledování násilí páchaného na základě pohlaví;

46.  vyzývá k přijetí zvláštních politických opatření na boj proti násilí a zneužívání osob se zdravotním postižením a poruchami učení, zejména pak žen a dívek, a to včetně zastrašování na internetu, šikany a obtěžování a násilí v souvislosti s formální a neformální péčí;

Digitální a mediální začleňování

47.  zdůrazňuje, že je třeba vynaložit více úsilí o překonání stereotypů a předsudků souvisejících se zdravotním postižením a že ženy a dívky se zdravotním postižením musí být ve sdělovacích prostředcích viditelnější, aby se změnily přetrvávající sociální normy, které je ze společnosti vylučují; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rovnost žen a mužů v mediálních organizacích, zastupitelských orgánech a vzdělávacích institucích, především v jejich správních radách, a aby investovaly do iniciativ na zvyšování veřejného povědomí a podrobně sledovaly dosažený pokrok a navazovaly na něj;

48.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly programy a služby pro ženy se zdravotním postižením zaměřené na digitální začleňování těchto žen a zdůrazňující obrovský potenciál, který digitalizace pro ženy se zdravotním postižením představuje;

49.  zdůrazňuje, že je potřeba zvyšovat přístupnost ke službám sdělovacích prostředků s plně přístupnými internetovými službami, které splňují nejvyšší standardy kvality a jsou přizpůsobeny pro osoby se zdravotním postižením;

50.  vyzývá členské státy, aby podporovaly provozovatele radiového a televizního vysílání, aby plně zapojily ženy se zdravotním postižením jako účastnice a moderátorky všech druhů vysílání;

Právní předpisy a provádění

51.  vyjadřuje politování nad tím, že v rámci platné evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 se nepodařilo posílit přijímání účinných legislativních aktů, opatření a oblastí politiky pro boj proti segregaci a vyloučení žen se zdravotním postižením z trhu práce, politického života, škol a vzdělávacího prostředí;

52.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly strategie, které umožní a podpoří zapojení žen a dívek se zdravotním postižením do veřejného, společenského, kulturního, hospodářského a politického života, zejména pomocí snížení počtu překážek bránících mobilitě a pomocí podpory žen se zdravotním postižením, aby zakládaly organizace a sítě nebo do nich vstupovaly, a pomocí programů na odborné vzdělávání a programů mentorství;

53.  vyzývá EU a členské státy, aby připravily pozitivně zaměřené činnosti zacílené na ženy se zdravotním postižením s cílem podporovat odborný výcvik, umístění do zaměstnání, přístup k zaměstnanosti, schopnost udržet si zaměstnání, rovnocenné kariéry, přizpůsobení se na pracovišti a vyvážený poměr mezi pracovním a osobním životem;

54.  vyzývá Komisi, aby připravila činnosti na posilování práv žen a dívek se zdravotním postižením, aby zřídila mechanismus na sledování pokroku a aby financovala shromažďování údajů a výzkum týkající se žen a dívek se zdravotním postižením v souladu se zásadami Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením;

55.  vyzývá Komisi, aby představila návrh evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2020–2030, která plně začleňuje ustanovení Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením do budoucích právních předpisů, politik a programů EU a je slučitelná s Úmluvou OSN o právech dítěte a se Strategickým závazkem v oblasti rovnosti žen a mužů 2016–2019, aby bylo zajištěno, že ženy a dívky se zdravotním postižením budou moci plně požívat svých práv jako kdokoliv jiný;

56.  vyzývá EU a její členské státy, aby standardy Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením ukotvily do svých právních a politických rámců, aby se zajistilo, že právo a tvorba politiky plně odráží přístup ke zdravotním postižením založený na lidských právech;

57.  zdůrazňuje, že během přípravy a provádění právních předpisů a politik, jejichž cílem je zajistit nediskriminující a rovné příležitosti i sledování jejich účinnosti, by měly prostřednictvím příslušných zastupitelských organizací probíhat konzultace s ženami a dívkami se zdravotním postižením a tyto ženy a dívky by prostřednictvím zmíněných organizací do jejich přípravy a provádění měly být aktivně zapojeny; vyzývá k zahájení skutečného strukturovaného dialogu mezi EU a organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením v souvislosti s návrhem Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2020–2030;

58.  zdůrazňuje, že organizace osob se zdravotním postižením musí být do přípravy, provádění a ex post hodnocení projektů v rámci politiky soudržnosti EU zapojeny;

Financování

59.  vyzývá Komisi a členské státy, aby optimalizovaly strukturální fondy EU včetně Evropského sociálního fondu, aby se podpořila přístupnost a nediskriminující přístup pro ženy se zdravotním postižením a aby se zvýšila viditelnost příležitostí financování, např. pro podnikatelské start-upy a všeobecnou podporu podnikání;

o
o   o

60.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě.

(1) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (2) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (3) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (4) Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 68.