Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/2097(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0392/2018

Předložené texty :

A8-0392/2018

Rozpravy :

PV 11/12/2018 - 16
CRE 11/12/2018 - 16

Hlasování :

PV 12/12/2018 - 12.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0513

Přijaté texty
PDF 156kWORD 57k
Středa, 12. prosince 2018 - Štrasburk Konečné znění
Výroční zpráva o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky
P8_TA(2018)0513A8-0392/2018

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2018 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky (2018/2097(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice,

–  s ohledem na články 21 a 36 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Helsinský závěrečný akt z roku 1975, který zveřejnila Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE),

–  s ohledem na Severoatlantickou smlouvu,

–  s ohledem na společné prohlášení o spolupráci EU a NATO z 10. července 2018,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise o politické odpovědnosti(1),

–  s ohledem na Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie z roku 2016,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 7. června 2017 o strategickém přístupu k odolnosti ve vnější činnosti EU (JOIN(2017)0021),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0392/2018),

A.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní prostředí EU je nyní mnohem nestabilnější, nepředvídatelnější, složitější a nejasnější než v kterémkoli období od konce studené války, neboť je konfrontováno s mezistátními konflikty, přírodními katastrofami, terorismem, nefungujícími státy, kybernetickými útoky a hybridní válkou; vzhledem k tomu, že současné politiky EU už možná nepostačují k podpoře stabilního a prosperujícího sousedství; vzhledem k tomu, že roste odpovědnost EU za ochranu své bezpečnosti a za obranu svých zájmů a hodnot;

B.  vzhledem k tomu, že zahraniční činnost EU má přímé dopady na životy našich občanů jak v Evropské unii, tak i v jiných zemích, ať již se jedná o podporu míru, hospodářské spolupráce, bezpečnosti a stability na našem území i mimo něj, o prevenci krizí či jejich řešení s cílem zamezit negativním účinkům přelévání a usnadnit poklidné řešení konfliktů;

C.  vzhledem k tomu, že stav obyvatelstva EU se snižuje a že podle prognóz bude kolem roku 2050 tvořit jen 5 % světové populace v porovnání s 13 % v roce 1960;

D.  vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2050 připadne více než polovina nárůstu světové populace na Afriku, kde se zřejmě narodí 1,3 miliardy lidí z dodatečných 2,4 miliardy osob na celé planetě; vzhledem k tomu, že se tento nárůst bude soustředit v několika nejchudších zemích, přinese řadu nových problémů, které – nebudou-li okamžitě řešeny – budou mít ničivé účinky jak na dotčené země, tak na Evropskou unii;

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2050 se mohou Čína, USA a Indie stát nejsilnějšími hospodářskými velmocemi s ještě větším politickým vlivem, zatímco v dlouhodobém uspořádání hospodářské a politické váhy nebude žádný členský stát EU patřit k největším ekonomikám světa, a Evropská unie tak bude čelit zcela odlišnému rozložení moci ve světě, což si vyžádá nové úsilí o posílení stávajících institucí globální správy;

F.  vzhledem k tomu, že nový světový řád se čím dál více vyznačuje asymetrií s četnými nestátními aktéry, jejichž vliv v posledním desetiletí značně zesílil, počínaje nevládními organizacemi hájícími lidská práva, spravedlivý obchod a udržitelné řízení přírodních zdrojů přes nadnárodní korporace ovlivňující státní politiku a aktivisty na sociálních sítích, kteří volají po demokratické změně, konče; vzhledem k tomu, že mezinárodní skupiny organizované trestné činnosti a teroristické organizace se snaží podkopat demokratické hodnoty; nicméně vzhledem k tomu, že mnohostrannost, k níž je Evropa hluboce vázána, je stále častěji zpochybňována, přestože žádný nový státní nebo nestátní subjekt nemůže nabídnout nezpochybnitelně celosvětový postoj;

G.  vzhledem k tomu, že s globalizací vzrostla vzájemná závislost, kdy rozhodnutí přijatá v Pekingu nebo Washingtonu přímo ovlivňují naše životy; vzhledem k tomu, že v důsledku této vzájemné závislosti se vytvořilo globální veřejné mínění, které si uvědomuje, že nadnárodní problémy je třeba řešit na nadnárodní úrovni a že mnohostranné organizace musí zlepšit globální správu;

H.  vzhledem k tomu, že téměř čtvrtina světové populace žije v nestabilních státech nebo společnostech; vzhledem k tomu, že toto prostředí se stále častěji stává živnou půdou pro sociálně-hospodářskou nerovnost, která spolu se změnou klimatu bezprostředně ohrožuje stabilitu, demokracii a mír;

I.  vzhledem k tomu, že ambice EU stát se jedním ze světových vůdců a ovlivňovat celosvětové dění byla oslabena finanční krizí, způsobem řízení bezprecedentní migrační a uprchlické krize, sílící euroskepsí, šířením krizí v našem těsném sousedství, nedostatkem důslednosti zahraniční politiky, rostoucími pochybnostmi evropského veřejného mínění o demonstraci síly v zahraničí a nedostatečně účinnou strategickou autonomií EU, takže současnou tendencí je spíše na události reagovat, než je utvářet; vzhledem, k tomu, že EU je však i nadále světovým vůdcem v oblasti regulačních norem;

J.  vzhledem k tomu, že některé západní demokracie začaly být zranitelnější a více protekcionistické a zahleděné do sebe a že v době, kdy mnohostranná spolupráce je jedinou cestou k efektivnímu řešení celosvětových výzev, se uchylují k extrémům; vzhledem k tomu, že velmoci jako Čína a Rusko se snaží vyplnit toto vakuum a spíše zpochybňují než posilují stávající globální správu založenou na mezinárodním právu; vzhledem k tomu, že posledně uvedené státy mají odlišný přístup k rozvojové spolupráci, který nesouvisí se zlepšením právního státu nebo jinými demokratickými reformami;

K.  vzhledem k tomu, že společný komplexní akční plán (JCPOA) sjednaný s Íránem je významnou vícestrannou dohodou na cestě k stabilnímu a mírového Blízkému východu; vzhledem k tomu, že rozhodnutí prezidenta Trumpa odstoupit od JCPOA a uvalit sekundární sankce na evropské společnosti, které s Íránem legitimně obchodují, je nanejvýš politováníhodné a oslabuje evropskou hospodářskou nezávislost, a poukazuje tak na problematickou závislost EU na obchodním systému založeném na americkém dolaru; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy znovu potvrdily svůj závazek ke společnému komplexnímu akčnímu plánu a přijaly opatření k ochraně legitimních evropských zájmů;

L.  vzhledem k tomu, že Islámský stát, al-Káida a další mezinárodní teroristické organizace stále pro Evropu i národy na celém světě představují značnou hrozbu;

M.  vzhledem k tomu, že evropská bezpečnost je založena na ambici společné strategické autonomie, jak je zdůrazněno v globální strategii Unie; vzhledem k tomu, že ambiciózní, důvěryhodná a účinná společná zahraniční politika se musí opírat o odpovídající finanční zdroje a prostředky a musí být založena na soudržném, včasném a soustavném přístupu členských států;

1.  zdůrazňuje, že nastal čas, aby Evropská unie převzala svůj osud do vlastních rukou; zastává názor, že EU by měla v rámci mezinárodních vztahů zaujmout úlohu plnohodnotné a nezávislé politické a hospodářské moci, která pomáhá po celém světě řešit konflikty a podílí se na utváření globální správy; zdůrazňuje proto, že je třeba uplatňovat takovou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, která bude skutečně společná a založená na strategické autonomii a její integraci, a to i pokud jde o schopnosti, v oblasti průmyslu a operací, a která dokáže prosazovat společné zájmy i naše zásady a hodnoty.

2.  je přesvědčen o tom, že žádný členský stát EU nedokáže sám účinně reagovat na současné světové výzvy; domnívá se, že pokud členské sáty spojí své síly v EU, mohou získat vliv na dění na světové scéně, jehož by jinak nedosáhly; je přesvědčen o tom, že 28 členských států usilujících o soudržné a jednotné postoje a zastupujících 500 milionů občanů má větší váhu při mezinárodních jednáních, prosazování lidských práv a odpovědnosti a vytváření mezinárodních pravidel a politických, demokratických, environmentálních, sociálních a hospodářských norem; dále věří, že pod ochranou sociálního modelu EU může globalizace pro občany EU představovat příležitost, a nikoli hrozbu, a že je nutné, aby tuto skutečnost evropští a vnitrostátní vůdci srozumitelně a pozitivně komunikovali;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy příliš často upřednostňují své národní zájmy bez ohledu na případné důsledky na evropské úrovni, čímž oslabují jednotnost, soudržnost a účinnost a v důsledku toho důvěryhodnost EU jako světového hráče; požaduje lepší rozdělení odpovědnosti, větší solidaritu a posílení spolupráce mezi EU a členskými státy; zdůrazňuje, že je nutné, aby vnější politiky Unie byly koherentní mezi sebou i s ostatními politikami s vnějším rozměrem a aby byly koordinovány s mezinárodními partnery; domnívá se, že dobrá spolupráce mezi členskými státy má zásadní význam pro zachování demokracie, našich společných hodnot, našich svobod a našich sociálních a environmentálních standardů; zdůrazňuje potřebu rozšířit spolupráci mezi členskými státy, partnerskými zeměmi a mezinárodními organizacemi;

4.  připomíná, že EU s 28 členskými státy je celkově největší světovou ekonomikou s více než půl miliardou obyvatel a že euro je druhou nejdůležitější rezervní měnou; zdůrazňuje, že na základě kolektivních příspěvků orgánů EU a jednotlivých členských států EU je taktéž největším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě;

5.  zdůrazňuje, že evropská strategie vnějších vztahů se vyznačuje:

   prosazováním a ochranou univerzálních hodnot, jako jsou mír, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod, včetně práv příslušníků menšin,
   závazkem k multilateralismu a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech, který je podporován strukturou OSN a regionálními organizacemi, např. OBSE,
   důrazem na předcházení konfliktům a jejich řízení, mediaci, mírové řešení konfliktů a na budování míru a institucí,
   podporou udržitelného rozvoje, pomoci a hospodářské spolupráce, spravedlivého obchodu, dohod, které jsou příznivé k životnímu prostředí, a alternativních zdrojů energie;

6.  zdůrazňuje, že EU by měla pevně stát za svými zásadami demokracie, lidských práv a právního státu, jak jsou zakotveny ve Smlouvách; poukazuje na to, že je důležité posoudit, zda prosazování těchto zásad ve třetích zemích je úspěšné, a zhodnotit, jaký je prostor pro jeho další zlepšení; zdůrazňuje, že pověst EU jakožto propagátora těchto zásad lze udržet pouze tehdy, bude-li zajištěno, že budou tyto přesně vymezené zásady chráněny a dodržovány ve všech členských státech;

7.  u těch zemí, které směřují zpět, pokud jde o správu věcí veřejných, demokracii a lidská práva, doporučuje zvážit politiku „méně za méně“; domnívá se, že by EU měla účinněji využívat své nástroje zahraniční politiky, mimo jiné nástroje v oblasti obchodu a rozvoje, jako jsou dvoustranné smlouvy s třetími zeměmi, dochází-li k porušování demokratických norem a lidských práv, a zejména zajistit, aby nebyla ratifikována žádná dohoda, nebudou-li splněna kritéria v oblasti lidských práv; vyzývá EU a členské státy, aby přijaly rozhodnutí o majetku nejasného původu a bojovaly tak proti korupci ve třetích zemích; připomíná, že hospodářské sankce jsou silným nástrojem donucovací diplomacie; konstatuje, že v určitých případech nejsou na úrovni Unie naplňována stanoviska v oblasti zahraniční politiky, která Parlament přijal, a trvá na tom, aby je Rada a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) braly vážněji;

8.  vyzývá ESVČ, Komisi, Radu a jednotlivé členské státy ke strategickému postupu, který bude navazovat na integrovaný přístup a při němž by měly využívat všechny dostupné prostředky, včetně obchodu, rozvoje a diplomatických, civilních a vojenských nástrojů společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), jakož i strategickou komunikaci a veřejnou diplomacii k posílení geopolitického vlivu EU a celkového obrazu ve světě a k ochraně jejích zájmů, mimo jiné posílením hospodářské nezávislosti EU a její strategické autonomie; zdůrazňuje podpůrnou úlohu, kterou mohou v tomto procesu sehrát environmentální, kulturní, akademické a další formy „alternativní“ diplomacie;

9.  žádá, aby byly v příštím víceletém finančním rámci (VFR) (2021–2027) vyčleněny dostatečné finanční zdroje na vnější činnost EU a aby EU své zdroje soustředila na strategické priority; připomíná důležitou úlohu vnějších finančních nástrojů EU pro vývoj zahraničně politických zájmů EU; zdůrazňuje, že je důležité posílit soudržnost, účinnost, schopnost odezvy a pružnost vnějších finančních nástrojů; zdůrazňuje, že je do kontroly a strategického řízení nástrojů třeba odpovídajícím způsobem zapojit Parlament; zastává názor, že v důsledku sílících výzev nejen v sousedství EU je zapotřebí na vnější činnost poskytnout výrazně vyšší prostředky a výrazně posílit civilní mise SBOP;

10.  vyzývá ESVČ, aby vytvářela tematické koalice s podobně smýšlejícími zeměmi na podporu a prosazování mezinárodního pořádku založeného na pravidlech, multilateralismu a volného a spravedlivého obchodu a aby hledala kooperativní řešení globálních výzev včetně měnící se rovnováhy moci; vyzývá ESVČ, aby navázala spolupráci s novými velmocemi při zajišťování globálních veřejných statků, jako jsou mír a bezpečnost, i při předcházení krizím a krizových operacích na celém světě, zmírňování změn klimatu, včetně udržitelného nakládání s přírodními zdroji, čistého ovzduší a vody a neznečištěné půdy, jakož i při obraně a prosazování lidských práv a finanční stability; připomíná důležitost meziparlamentních vztahů na podporu těchto záměrů;

11.  odsuzuje skutečnost, že Rusko opakovaně používá právo veta v Radě bezpečnosti OSN, a domnívá se, že tím podrývá mezinárodní úsilí o mír a řešení konfliktů; konstatuje, že patové situace v rámci Rady bezpečnosti OSN brzdí činnost mezinárodního společenství a brání řešení krizí; znovu vyzývá členské státy, aby podporovaly reformy v oblasti složení a fungování Rady bezpečnosti; zdůrazňuje, že EU usiluje o posílení mezinárodní úlohy OSN;

12.  konstatuje, že EU se významně podílela na uklidnění a řešení zahraničních politických krizí, konkrétně když se některé členské státy pod záštitou Unie ujaly iniciativy např. v tzv. normandském formátu nebo při jednáních EU3+3 s Íránem; domnívá se, že zatímco je sledována z dlouhodobého hlediska zvýšená bezpečnostní a obranná spolupráce, vytváření koalic členských států ad hoc – kde je to považováno za vhodné –, které mohou rychle zasahovat při řešení mezinárodních krizích, by mohlo zvýšit flexibilitu a schopnost reakce EU ve vnější činnosti v krátkodobém horizontu, pokud jde o řešení měnících se situací, neboť se tak zmenší tlak na dosažení všeobecného konsenzu členských států;

13.  vítá rostoucí úlohu EU, včetně úlohy civilních a vojenských misí SBOP při udržování míru, předcházení konfliktům, posilování mezinárodní bezpečnosti a rekonstrukci po konfliktech, což je jedním ze způsobů, jak zajistit dlouhodobý mír; připomíná, že většího úspěchu při řešení konfliktů je dosahováno, když mají formální úlohu v tomto procesu ženy, a vyzývá k tomu, aby byly do takových misí častěji zapojovány;

14.  chápe, že blízké hrozby určují politické priority; vyzývá však všechny členské státy, aby ctily zásadu solidarity zakotvenou ve Smlouvách (článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie) a podnikly společně nezbytné kroky v reakci na migrační krizi, stejně jako učinily v případě výzev, které představují asertivní Rusko a Čína v hospodářském a bezpečnostním kontextu; dále se domnívá, že současná krize prověřila ochotu členských států k účinnější spolupráci při řešení společných problémů; vyzývá k tomu, aby obyvatelům oblasti zasažených konfliktem byla poskytnuta další humanitární pomoc a asistence;

15.  konstatuje, že vnitřní a vnější bezpečnost jsou spolu silně provázány; zdůrazňuje, že je nutné posílit vnitřní odolnost EU vůči zásahům zvnějšku a s mezinárodními partnery vytvořit společnou strategii, a to pokud se jedná o ochranu kritické infrastruktury i o základní instituce a charakteristické prvky našich demokracií; podporuje Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku v tom, aby v rámci strategie zmírňování rizik dále zlepšovala odolnost EU vůči teroristickým útokům, zejména džihádistickému terorismu jakožto jednomu z hlavních problémů, který dnes ohrožuje veřejnou bezpečnost v EU, vůči radikalizaci, nelegální migraci, opakovanému využívání chemických zbraní, propagandě, on-line a off-line dezinformačním kampaním, snaze Ruska vést kybernetické útoky a zasahovat do kampaní před volbami a referendy a dalším hybridním hrozbám, které vyžadují rychlé, asertivní a koordinované protiopatření; zdůrazňuje, že by měla být přijata veškerá možná opatření, aby nedošlo k ovlivnění voleb do Evropského parlamentu v roce 2019;

16.  zdůrazňuje skutečnost, že transatlantické partnerství se z krátkodobého pohledu potýká s velkým množstvím problémů a narušení, přesto však zůstává nepostradatelné pro bezpečnost a prosperitu na obou stranách Atlantského oceánu; vyjadřuje politování nad tím, že USA se postupně stahují z multilaterálního světového řádu, který se řídí pravidly, zejména nad jejich odstoupením od Pařížské dohody, společného komplexního akčního plánu (JCPOA) a dohody o transatlantickém partnerství (TPP) a nad jejich vystoupením z Rady OSN pro lidská práva, a dále vyjadřuje politování nad tím, že USA ukončily financování agentury UNRWA, různých agentur OSN, mnohostranných fór i mírových operací a útočí na Mezinárodní trestní soud (ICC); vyzývá EU, aby ve své reakci na taková rozhodnutí projevila jednotu, pevný postoj a přiměřenost, aby zopakovala svou plnou podporu společného komplexního akčního plánu (JCPOA), zajistila hmatatelné hospodářské výsledky s Íránem a chránila investice evropských společností investujících v Íránu před sankcemi Spojených států; dále EU žádá, aby zintenzivnila úsilí v oblasti diplomacie týkající se změny klimatu a aby dodržování Pařížské dohody zakotvila do všech obchodních a investičních dohod;

17.  zdůrazňuje, že investice do stability a prosperity západního Balkánu musí i nadále zůstat významnou prioritou Evropské unie; potvrzuje, že to, že země západního Balkánu mají vyhlídky na členství v EU, musí vést k plnému členství dotčených zemí za předpokladu, že jsou splněna všechna kritéria; zdůrazňuje, že proces rozšiřování je založen na zásluhách, podléhá mechanismu důsledné a spravedlivé podmíněnosti v souladu s důsledným uplatňováním kodaňských kritérií a nesmí záviset na ničem jiném než na konkrétních výsledcích dosažených jednotlivými zeměmi v otázkách, jako jsou korupce, praktiky praní peněz, transparentnost a nezávislost justice; připomíná, že v tomto procesu má významné místo prosazování reforem nezbytných pro kooperativní politický a hospodářský mezinárodní pořádek založený na pravidlech s důrazem na právní stát, dodržování lidských práv, zejména práv menšin, usmíření a dobré vztahy se sousedy, bezpečnost a migraci, sociálně-ekonomický a udržitelný rozvoj, dopravní a energetické propojení, ochranu životního prostředí a digitální agendu;

18.  uznává význam stability východního sousedství z hlediska vlastní stability Unie a podporuje rozvoj ještě užších vztahů s Východním partnerstvím; vyzývá Komisi a ESVČ, aby nadále využívaly transformační sílu EU na jejích východních hranicích, posilovaly hospodářské vazby a vazby na základě propojitelnosti, využívaly obchodních dohod a dohod o přidružení, přístupu na jednotný trh a intenzivnějšího mezilidského kontaktu, mj. usnadněním udělování a liberalizací víz, jsou-li splněny všechny požadavky, jako pobídky k posilování demokratických reforem a přijímání evropských pravidel a norem; dále vyzývá ESVČ, aby sledovala demokratické procesy ve svém bezprostředním sousedství a aby zajistila, že nedojde k zastavení nebo zvrácení demokratického pokroku;

19.  znovu stvrzuje závazek EU podporovat svrchovanost, nezávislost a územní celistvosti svých partnerů; zdůrazňuje, že je třeba řešit všechny zamrzlé konflikty v souladu s mezinárodním právem, normami a zásadami s cílem zvýšit podporu pro obyvatele oblastí zasažených konfliktem, vnitřně vysídlené osoby a uprchlíky a bojovat proti pokusům o destabilizaci ze strany třetích zemí, zejména Ruska; znovu opakuje, že odsuzuje ruskou nelegální anexi Krymu a vojenskou intervenci na východní Ukrajině; žádá, aby bylo i nadále vyvíjeno úsilí o zajištění toho, že budou naplněny minské dohody, a požaduje, aby byly sankce EU vůči Rusku prodlouženy do doby, než Rusko tyto dohody naplní; dále odsuzuje pokračující militarizaci a zhoršující se bezpečností a humanitární situaci na okupovaných gruzínských územích Abcházie a regionu Cchinvali / Jižní Osetie a vyzývá Rusko, aby splnilo své povinnosti dle dohody o příměří z roku 2008 zprostředkované EU;

20.  připomíná, že Středomoří tvoří hranici mezi regiony vyznačujícími se největšími nerovnostmi na světě; opakuje, že je naléhavě nutné podněcovat spravedlivý hospodářský a sociální rozvoj jižního Středomoří a subsaharské Afriky a pomáhat zemím s řešením základních příčin nestability, jako jsou ozbrojené konflikty, nedemokratická a neúčinná správa, korupce a změny klimatu, a to vytvářením místních hospodářských příležitostí, zejména pro mladé lidi a ženy a zejména v zemích, z nichž migranti pocházejí, na základě spolupráce s relevantními aktéry na místě a zapojení místních společenství; bere na vědomí návrh předsedy Komise Junckera na vytvoření nové aliance mezi Evropou a Afrikou pro udržitelné investice a zaměstnanost a jeho iniciativu na přeměnu různých evropsko-afrických obchodních dohod v jedinou dohodu o volném obchodu mezi těmito dvěma kontinenty, která může být úspěšná pouze tehdy, bude-li uzavřena jako hospodářské partnerství mezi sobě rovnými a pokud se podaří vytvořit účinné prostředí příznivé pro podniky a investice; naléhavě žádá, aby EU využívala jiné mechanismy evropské politiky sousedství k dalšímu prohloubení spolupráce mezi Unií, partnerskými zeměmi jižního sousedství a klíčovými regionálními hráči v regionálních otázkách, jako jsou řádná správa, bezpečnost, energetika a boj proti změně klimatu; opakuje svou podporu oblasti stabilizace v rámci SBOP EU a žádá jejich posílení;

21.  zdůrazňuje, že EU musí hrát vedoucí úlohu na Blízkém východě a v oblasti Perského zálivu, a to prostřednictvím své rozhodné měkké síly a úplného provedení všech stávajících dohod o přidružení; vyjadřuje hluboké politování nad rozhodnutím vlády USA přesunout americké velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma; vyzývá EU, aby se stala hybnou silou při obnovení skutečného mírového procesu na Blízkém východě, jehož výsledkem mají být dva státy; v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2254 opětovně zdůrazňuje nadřazenost ženevského procesu vedeného OSN při řešení syrského konfliktu; odsuzuje skutečnost, že Rusko a Írán podporují Asadův režim, jeho válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a vyzývá EU a její členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí a ukončily zločiny páchané na syrských občanech a především používání chemických zbraní vůči nim;

22.  odsuzuje vážné porušování mezinárodního humanitárního práva a práva v oblasti lidských práv, jehož se v Jemenu dopouštějí všechny strany konfliktu, včetně útoků koalice pod vedením Saúdské Arábie a hútíjských povstalců, které nerozlišují mezi vojenskými a civilními cíli; požaduje okamžité ukončení blokády Jemenu a vyzývá všechny strany konfliktu, aby pod záštitou OSN obnovily dialog a usilovaly o udržitelné příměří; vítá, že se vlády Německa, Dánska a Finska rozhodly zastavit prodej zbraní Saúdské Arábii; žádá, aby byly na aktéry zodpovědné za vraždu saúdského novináře Džamála Chášukdžího uvaleny celounijní sankce;

23.  zdůrazňuje, že posilování regionální bezpečnosti v indicko-tichomořském regionu má zásadní význam pro zájmy EU a jejích členských států; vyzývá všechny zúčastněné strany v tomto regionu, aby řešily neshody mírovými prostředky a aby se zdržely jednostranných opatření s cílem změnit status quo mimo jiné v oblasti Východočínského a Jihočínského moře, má-li být zajištěna regionální bezpečnost; vybízí k rychlému obnovení dvoustranných rozhovorů mezi Čínou a Tchaj-wanem a znovu opakuje, že podporuje smysluplné zapojení Tchaj-wanu do mezinárodních organizací, mechanismů a činností; podporuje opatření na prohloubení vztahů mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a partnery v Asii a vybízí k hospodářské, diplomatické a bezpečnostní spolupráci;

24.  v návaznosti na nedávné prezidentské a parlamentní volby v regionu potvrzuje svůj závazek i nadále upevňovat silné vztahy se zeměmi Latinské Ameriky, podporovat obranu demokracie, právní stát a lidská práva jakožto základ pro hlubší integraci a spolupráci; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad nedodržováním demokracie, lidských práv a právního státu na Kubě, v Nikaragui a ve Venezuele; se znepokojením bere na vědomí vývoj volebního procesu v Brazílii a vyjadřuje naději, že nová vláda neopustí cestu směřující k demokracii a právnímu státu; oceňuje úsilí všech stran zapojených do mírového procesu v Kolumbii; znovu opakuje, že plně podporuje tento mírový proces a jeho účinné provádění;

25.  věří, že měkká síla a budování institucí samy o sobě nemohou, navzdory svému významu, stačit k tomu, aby vytvořily dostatečný vliv ve světě, v němž roste váha mocenské politiky a tvrdé síly; domnívá se, že účinnost zahraniční politiky EU bude v konečném důsledku do značné míry záviset na účinné kombinaci nástrojů tvrdé a měkké síly, včetně otevřeného dialogu, na schopnosti EU jít příkladem a na zdrojích a kapacitách vyhrazených na podporu této politiky, včetně přiměřených finančních zdrojů, účinného multilateralismu, kombinace měkké síly a důvěryhodné tvrdé síly, sdružování vojenských kapacit a ochoty členských států vzdát se v této souvislosti rozhodování a spolupracovat s NATO a s dalšími podobně smýšlejícími zeměmi;

26.  vítá větší spolupráci v oblasti obrany mezi členskými státy EU a opatření na posílení vojenské autonomie EU, konkrétně vytvoření evropského jednotného velícího střediska v Bruselu pro vojenské výcvikové mise EU a odstranění překážek, které bránily rozmísťování bojových skupin EU; věří, že zavedená stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) na obranných projektech a koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany (CARD) pomohou členským státům prohloubit jejich spolupráci v oblasti obrany a zefektivnit jejich výdaje v této oblasti; vítá návrh místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky na vytvoření evropského mírového nástroje a nový rámec pro civilní mise SBOP i závazek pokročit v rozvoji vojenské mobility za účelem zlepšení evropské strategické autonomie, mj. prostřednictvím evropské iniciativy v oblasti zásahu; domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu posiluje technologickou nezávislost EU, mj. podporou jednotného trhu s produkty kybernetické bezpečnosti, k čemuž je třeba zlepšit schopnosti EU;

27.  domnívá se, že zásadním předpokladem k tomu, aby se EU stala věrohodnou politickou sílou, která je schopná organizovat předcházení ozbrojeným konfliktům, vynucování mírových dohod a stabilizaci křehkých situací po ukončení konfliktů, je schopnost vysílat civilní odborníky a vojenské síly do konfliktů na celé zeměkouli za účelem podpory míru a stability; vyzývá ESVČ a členské státy, aby vytvořily dostatečné civilní a vojenské kapacity, které budou zahrnovat celé spektrum pozemních, vzdušných, kosmických, námořních a kybernetických kapacit, a aby pracovaly na právně závazném nástroji týkajícím se plně autonomních zbraňových systémů s cílem bránit cíle Smlouvy; zdůrazňuje význam dlouhodobé spolupráce mezi Evropskou unií a NATO, na kterou poukazuje globální strategie EU i společné prohlášení EU a NATO; zdůrazňuje, že další rozvoj obranné unie by měl doplnit cíle vnějších vztahů EU;

28.  zdůrazňuje, že vytváření nových formátů, např. Rady bezpečnosti EU, jak prosazují kancléřka Merkelová a prezident Macron, a nové způsoby užší koordinace v EU a s mezinárodními orgány by případně mohly přispět ke zefektivnění rozhodovacích procesů v rámci SZBP; zastává názor, že společně se zřízením těchto struktur by měly být rovněž vytvořeny mechanismy pro zajištění jejich demokratické kontroly;

29.  podporuje diskusi v EU o nových formátech, včetně návrhu předsedy Komise Junckera, který představil ve svém projevu o stavu Unie dne 12. září 2018, aby se v určitých oblastech SZBP, zejména v otázkách lidských práv, sankcí a civilních misí, nahradilo pravidlo jednomyslného hlasování, které je v současnosti vyžadováno Smlouvami, hlasováním kvalifikovanou většinou; vyzývá členské státy, aby prověřily způsoby, jak jednat v kontextu SZBP a SBOP účinněji; domnívá se, že hlasování kvalifikovanou většinou by EU umožnilo jednat rozhodněji, rychleji a účinněji; vyzývá Evropskou radu, aby tuto iniciativu realizovala pomocí překlenovacího ustanovení podle čl. 31 odst. 3 SEU; dále ji vybízí, aby zvážila rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na další oblasti SZBP v rámci širší diskuse o využívání většinového hlasování v případě politik EU; uznává, že je třeba hledat kreativní řešení pro budoucí spolupráci mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím v oblasti SZBP a SBOP, přičemž je třeba přihlédnout k zásadám stanoveným v usnesení ze dne 14. března 2018 o rámci budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím;

30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členským státům.

(1) Úř. věst. C 210, 3.8.2010, s. 1.

Poslední aktualizace: 7. října 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí