Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 5. července 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Politická krize v Moldavsku v návaznosti na anulování výsledků voleb starosty Kišiněva
 Somálsko
 Burundi
 Zahájení automatizované výměny údajů o DNA v Chorvatsku *
 Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) ***I
 Evropský systém pro cestovní informace a povolení: úkoly Europolu ***I
 Finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie ***I
 Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva***I
 Rozpočet na rok 2019 – mandát pro třístranná jednání
 73.zasedání Valného shromáždění OSN
 Migrační krize a humanitární situace ve Venezuele a na jejích hranicích
 Pokyny pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci
 Přiměřenost ochrany poskytované štítem EU a USA na ochranu soukromí
 Nepříznivé dopady amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely na občany EU
 Statut sociálních a solidárních podniků

Politická krize v Moldavsku v návaznosti na anulování výsledků voleb starosty Kišiněva
PDF 138kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o politické krizi v Moldavsku po prohlášení voleb do funkce starosty Kišiněva za neplatné (2018/2783(RSP))
P8_TA(2018)0303RC-B8-0322/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Moldavsku, zejména na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o provádění dohod o přidružení a prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou(1) (AA/DCFTA),

–  s ohledem na prováděcí zprávu o přidružení Moldavska ze dne 3. dubna 2018,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 4. července 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Moldavské republice(2),

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež je připojeno k legislativnímu usnesení ze dne 4. července 2017 a v němž se stanovují politické předpoklady pro poskytnutí makrofinanční pomoci Moldavské republice,

–  s ohledem na hlasování, které v parlamentu Moldavské republiky proběhlo dne 20. července 2017 a kterým byly přijaty změny volebního systému,

–  s ohledem na doporučení OBSE/ODIHR a Benátské komise ze dne 19. července 2017,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Výboru Evropského parlamentu pro zahraniční věci, jeho zpravodaje pro Moldavsko a spolupředsedy Euronestu ze dne 21. června 2018 a s ohledem na prohlášení Evropské služby pro vnější činnost ze dne 20. června 2018 a 27. června 2018 týkající se potvrzení platnosti volby starosty Kišiněva,

–  s ohledem na článek 2 Dohody o přidružení mezi Evropskou unií na jedné straně a Moldavskou republikou na straně druhé, v němž se uvádí, že „dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod je základem vnitřní a zahraniční politiky stran a představuje základní prvek této dohody“,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že vítězem předčasných voleb do funkce kišiněvského starosty, které se konaly ve dvou kolech ve dnech 20. května a 3. června 2018, se stal Andrei Năstase, který získal 52,57 % hlasů, přičemž porazil Iona Cebana, jenž získal 47,43 % hlasů;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní pozorovatelé sledující tyto volby do funkce starosty Kišiněva uznali jejich výsledky i podmínky, za jakých se kandidáti utkali o tuto funkci;

C.  vzhledem k tomu, že dne 19. června 2018 kišiněvský soud prohlásil výsledky těchto voleb za neplatné, neboť oba kandidáti se v den konání voleb, tedy po zákonem stanoveném ukončení kampaně, obraceli na voliče prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že žádný z kandidátů v tomto volebním procesu nepožádal o anulování voleb;

D.  vzhledem k tomu, že dne 21. června 2018 odvolací soud v Kišiněvě potvrdil rozhodnutí soudu nižšího stupně a uvedl, že komunikace s voliči na sociálních sítích nezákonným způsobem ovlivnila výsledky voleb;

E.  vzhledem k tomu, že dne 25. června 2018 moldavský Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí soudů nižšího stupně prohlásit výsledky voleb do funkce starosty Kišiněva za neplatné;

F.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu prohlásit výsledky voleb do funkce starosty Kišiněva za neplatné potvrdila dne 29. června 2018 také moldavská ústřední volební komise;

G.  vzhledem k tomu, že výzva „odevzdejte svůj hlas“, kterou uvedené soudy považují za nátlak a neoprávněné ovlivňování voličů, představovala v předchozích volbách v Moldavsku běžnou praxi a nikdy nevedla k zneplatnění voleb;

H.  vzhledem k tomu, že hrozí, že tento vývoj situace povede k odklonu země od evropských hodnot a zásad a oslabí důvěru moldavských občanů ve státní instituce, která je již dnes dosti omezená; vzhledem k tomu, že moldavské politické strany prohlásily, že se tímto vytváří nebezpečný precedent pro budoucí volby, a že proti rozhodnutí soudů v Kišiněvě protestovaly tisíce osob;

I.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství, včetně Evropské unie a ministerstva zahraničních věcí USA, toto rozhodnutí kritizovalo a zdůrazňovalo, že je třeba respektovat vůli voličů;

J.  vzhledem k tomu, že EU a Moldavsko přijalo společný závazek v zájmu urychlení svého politického sdružování a hospodářské integrace, což je proces, v jehož rámci tato země přijímá a provádí strukturální a jiné zásadní reformy v souladu s ustanoveními dohody o přidružení / prohloubené a komplexní zóně volného obchodu a programem přidružení a jehož součástí je také závazek Moldavska chránit evropské hodnoty, včetně dodržování lidských práv a svobod, demokracie, rovnosti a zásad právního státu;

K.  vzhledem k tomu, že prohlášení voleb za neplatné je znepokojivým a závažným signálem pokračujícího zhoršování situace, pokud jde o uplatňování demokratických standardů v Moldavsku, který zejména nutí k připomenutí toho, že nezávislé a transparentní soudnictví je hlavním pilířem demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že zneplatnění voleb svědčí o stále větších sklonech k autoritářství a mocenské svévoli a o závažném oslabení důvěry v osoby působící v orgánech a institucích země;

L.  vzhledem k tomu, že Parlament Moldavské republiky přesto, že OBSE/ODIHR a Benátská komise tento krok nedoporučily, přijal v červenci 2017 kontroverzní změnu volebního zákona, která vyvolala znepokojení nad rizikem, že na kandidáty bude vyvíjen nepřiměřený nátlak, že budou vytvářeny volební obvody s jediným mandátem, pro proporční zastoupení v parlamentu budou stanoveny příliš vysoké kvóty a menšiny a ženy v něm budou zastoupeny neadekvátně; vzhledem k tomu, že Benátská komise rovněž zdůraznila, že stávající polarizace kolem této legislativní iniciativy není projevem smysluplných konzultací a širokého konsensu klíčových zúčastněných stran;

M.  vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obhájců lidských práv jsou obhájci lidských práv a novináři v Moldavsku obětí stigmatizačních kampaní a čelí politicky motivovaným obviněním nebo je jim vyhrožováno, kdykoli se zastanou lidí s nesouhlasnými názory, přičemž přístup novinářů k informacím je omezován;

N.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2017 EU přijala rozhodnutí, že nevyplatí částku 28 milionů EUR v rámci programu EU na podporu reformy soudnictví s ohledem na nedostatečný pokrok při reformě soudního systému v Moldavsku a na skutečnost, že země neplní podmínky EU;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení, pokud jde o rozhodnutí prohlásit výsledky voleb starosty Kišiněva za neplatné, které přijal moldavský nejvyšší soud na základě pochybných důvodů a netransparentním způsobem, což výrazně narušilo integritu voleb;

2.  připomíná, že důvěryhodné, transparentní a spravedlivé volby umožňující účast všech stran jsou základním kamenem každého demokratického systému, zachovávají nestrannost a nezávislost soudního systému na jakémkoli politickém vlivu a představují pevný základ pro důvěru v politický systém země, a dále, že politické vměšování do soudnictví a průběhu voleb odporuje evropským normám, k nimž se Moldavsko hlásí, zejména v rámci dohody o přidružení EU-Moldavsko;

3.  vyjadřuje silnou solidaritu a sdílí požadavky tisíců lidí, kteří protestují v ulicích Kišiněva a žádají, aby moldavské orgány přijaly vhodná opatření, která by zajistila respektování výsledků voleb starosty Kišiněva, které uznali rovněž vnitrostátní a mezinárodní pozorovatelé a které odrážejí vůli voličů; vyzývá orgány, aby zaručily právo na pokojné protesty;

4.  naléhavě vyzývá moldavské orgány, aby zaručily fungování demokratických mechanismů, trvá na tom, aby jak výkonná, tak soudní pravomoc vzájemně respektovaly oddělení pravomocí, plně podporovaly demokratické zásady a řídily se zásadami právního státu;

5.  je vážně znepokojen dalším zhoršením demokratických norem v Moldavsku; konstatuje, že rozhodnutí soudů, která již byla mnohokrát označena za politicky ovlivněná a motivovaná, jsou příkladem tzv. zmocňování se státu a odhalují hlubokou institucionální krizi v Moldavsku; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory četným výzvám mezinárodního společenství orgány nadále podkopávají důvěru lidí ve spravedlivost a nestrannost státních institucí;

6.  domnívá se, že s ohledem na rozhodnutí o prohlášení voleb starosty Kišiněva za neplatné nebyly splněny politické podmínky pro vyplacení makrofinanční pomoci, a připomíná, že „nezbytnou podmínkou pro poskytnutí makrofinanční pomoci je, že země přijímající pomoc respektuje účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému založeného na pluralitě politických stran, jakož i zásady právního státu, a že zaručuje dodržování lidských práv“;

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby pozastavila veškeré plánované vyplácení makrofinanční pomoci Moldavsku; je přesvědčen, že o budoucím vyplácení by mělo být rozhodnuto až po plánovaných parlamentních volbách a pod podmínkou, že tyto volby proběhnou v souladu s mezinárodně uznávanými normami a budou posouzeny specializovanými mezinárodními subjekty a že budou splněny podmínky pro makrofinanční pomoc;

8.  požaduje, aby Komise pozastavila rozpočtovou podporu Moldavsku, a to na základě precedentu z července 2015, kdy k takovému pozastavení došlo v návaznosti na bankovní krizi; domnívá se, že mechanismus pro pozastavení rozpočtové podpory EU je třeba přijmout jako reakci na prohlášení voleb starosty Kišiněva za neplatné a že by měl obsahovat seznam podmínek, které musí moldavské orgány splnit a které by zahrnovaly potvrzení platnosti voleb v Kišiněvu a konkrétní vyčerpávající a transparentní vyšetřování zaměřené na výsledky, jakož i vymáhání majetku a stíhání pachatelů bankovního podvodu;

9.  vyzývá moldavské orgány, aby se zabývaly doporučeními OBSE/ODIHR a Benátské komise ohledně volební reformy;

10.  opakuje své obavy ohledně soustřeďování ekonomické a politické moci v rukách úzké skupiny lidí, zhoršování situace v oblasti právního státu, demokratických norem a dodržování lidských práv, nadměrného zpolitizování státních institucí, systémové korupce, nedostatečného vyšetřování bankovního podvodu v roce 2014 a omezené plurality médií; vyjadřuje své obavy, pokud jde o nedostatečnou nezávislost soudnictví, zejména pokud jde o případy selektivní spravedlnosti používané jako nástroj nátlaku na politické oponenty; vyzývá moldavské orgány, aby zreformovaly soudní systém, včetně jmenování nových soudců, aby se zabránilo tomu, aby soudy zasahovaly do volebního a politického procesu nebo jakýmkoli jiným způsobem podkopávaly demokraticky vyjádřenou vůli moldavských občanů;

11.  je znepokojen tím, že moldavské orgány pronásledují politické oponenty a jejich právníky prostřednictvím vykonstruovaných obvinění a trestních řízení, a upozorňuje, že tím orgány porušují právní stát a práva politických oponentů a právníků;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že po bankovním podvodu v roce 2014, kdy byla z moldavského finančního systému zcizena celkem asi 1 miliarda USD, dosáhly orgány jen velmi malého pokroku v důkladném a nestranném vyšetřování; naléhavě žádá, aby bylo vyvinuto rozhodné úsilí s cílem získat zpět odcizené finanční prostředky a postavit pachatele bez ohledu na jejich politickou příslušnost před soud; je přesvědčen, že je to nezbytné, aby byla obnovena důvěra moldavských občanů vůči institucím a důvěryhodnost orgánů;

13.  vyzývá moldavské orgány, aby dodržovaly mezinárodní zásady a osvědčené postupy a zajistily příznivé prostředí pro občanskou společnost; vyjadřuje své znepokojení zejména nad zahrnutím ustanovení, která by mohla omezit zahraniční financování moldavských nevládních organizací, do současného návrhu právního předpisu týkajícího se nevládních organizací, který nyní parlament projednává;

14.  vyzývá moldavský parlament, aby před konečným přijetím nového audiovizuálního kodexu konzultoval tento kodex s občanskou společností a nezávislými médii a aby odmítl jeho reformu, která má dvojí účel; vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o otázku, zda nezávislá, místní a opoziční média v Moldavsku, která mimo jiné nemají dostatek prostředků, budou schopna splnit požadavky nového kodexu týkající se povinného místního obsahu;

15.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby pečlivě sledovaly vývoj ve všech těchto oblastech a aby Parlament řádně informovaly;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Komisi a členským státům, prezidentovi, předsedovi vlády a předsedovi parlamentu Moldavské republiky, OBSE/ODIHR a Benátské komisi.

(1) Úř. věst. C 11, 12.1.2018, s. 82.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0283.


Somálsko
PDF 148kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o Somálsku (2018/2784(RSP))
P8_TA(2018)0304RC-B8-0323/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Somálsku, zejména na usnesení ze dne 15. září 2016(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o uprchlickém táboře v Dadaabu(2);

–  s ohledem na prohlášení, které dne 30. října 2017 vydala mluvčí Evropské služby pro vnější činnost o útocích v Somálsku, jakož i na všechna předcházející prohlášení mluvčí,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 3. dubna 2017 týkající se Somálska,

–  s ohledem na společnou strategii EU-Afrika,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro lidská práva „Ochrana civilního obyvatelstva: Budování nadace pro mír, bezpečnost a lidská práva v Somálsku“ z prosince 2017,

–  s ohledem na národní orientační program EU-Somálská federativní republika na období 2014–2020,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti ze dne 15. května 2018, jímž se prodlužuje mandát mise Africké unie v Somálsku (AMISOM),

–  s ohledem na usnesení Rady bezpečnosti OSN ze dne 27. března 2018 o Somálsku a na všechna jeho předchozí usnesení,

–  s ohledem na informace, které dne 15. května 2018 poskytl zvláštní zástupce OSN pro Somálsko Radě bezpečnosti OSN,

–  s ohledem na tisková prohlášení Rady bezpečnosti OSN o Somálsku ze dne 25. ledna 2018, 25. února 2018 a 4. dubna 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. června 2018 o Africkém rohu, ze dne 17. července 2017 o řešení rizik spojených s hladomorem a ze dne 3. dubna 2017 o Somálsku,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN o Somálsku ze dne 26. prosince 2017 a 2. května 2018,

–  s ohledem na komuniké z konference OSN o bezpečnosti v Somálsku ze dne 4. prosince 2017,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 29. září 2017 o pomoci Somálsku v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení mise Africké unie v Somálsku (AMISON) ze dne 8. listopadu 2017, v němž oznámila svůj záměr zahájit v prosinci 2017 postupné stažení vojsk ze Somálska s cílem úplného stažení do roku 2020,

–  s ohledem na společné prohlášení čtyř odborníků OSN v oblasti lidských práv ze dne 4. května 2016, v němž vyjádřili znepokojení nad rostoucím pronásledováním obchodních odborových organizací v Somálsku,

–  s ohledem na závěry a doporučení uvedená v 380. zprávě Výboru MOP pro svobodu sdružování z listopadu 2016, kterou schválil řídící orgán MOP pro případ č. 3113,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že aš-Šabáb spáchal na somálské půdě řadu teroristických útoků; vzhledem k tomu, že dne 14. října 2017 zažilo Somálsko nejhorší teroristický útok ve svých dějinách, během něhož bylo úředně zaznamenáno, že nejméně 512 osob přišlo o život a 357 jich bylo zraněno; vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb a další teroristické skupiny přidružené k tzv. Islámskému státu i nadále páchají teroristické útoky proti mezinárodně uznávané somálské vládě i proti civilnímu obyvatelstvu;

B.  vzhledem k tomu, že dne 1. dubna 2018 zaútočila skupina aš-Šabáb autem naloženým výbušninami na základnu Africké unie v Bulmareru a v okolních vesnicích; vzhledem k tomu, že dne 25. února 2018 došlo v Mogadišu ke dvěma teroristickým útokům, při nichž přišlo o život nejméně 32 osob;

C.  vzhledem k tomu, že v červnu 2017 bezpečnostní síly somálské vlády v důsledku vnitřních bojů mezi vládními silami v Baidoa, kde se rozdělovala mezinárodní pomoc, usmrtily a zranily civilní obyvatele; vzhledem k tomu, že se jejich terčem v průběhu střetů regionálních sil a kmenové domobrany, zejména v regionech Dolní Shabelle, Galguduud a Hilan, stalo rovněž civilní obyvatelstvo;

D.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Úřadu OSN pro lidská práva a mise OSN pro pomoc Somálsku (UNSOM) na období od 1. ledna 2016 do 14. října 2017 došlo v Somálsku k úmrtím 2 078 civilistů a 2 507 jich bylo zraněno; vzhledem k tomu, že většina z nich je připisována ozbrojencům aš-Šabáb; vzhledem k tomu, že značná část těchto úmrtí byla způsobena kmenovou domobranou, státními silami, včetně armády a policie, a dokonce i misí Africké unie v Somálsku;

E.  vzhledem k tomu, že Somálsko má za sebou dvě desetiletí občanské války; vzhledem k tomu, že od roku 2012, kdy se do úřadu dostala nová vláda s mezinárodní podporou, dosáhla země výrazného pokroku směrem k míru a stabilitě; zatímco skupina aš-Šabáb utrpěla při protiteroristických operacích v posledních letech těžké ztráty, podle zpráv OSN došlo v Somálsku k výraznému nárůstu frakce ISIS/Dá’iš;

F.  vzhledem k tomu, že dne 8. února 2017 se v Somálsku konaly první svobodné volby od té doby, co do funkce nastoupila vláda s mezinárodní podporou; vzhledem k tomu, že volební systém představuje pokrok z hlediska účasti, avšak jeho funkce z hlediska voleb byly jen omezené; vzhledem k tomu, že v souvislosti s volbami v letech 2020/2021 se vláda zavázala přejít na nevážený volební systém, jehož základem je všeobecné volební právo;

G.  s ohledem na mandát mise Africké unie v Somálsku, který byl prodloužen do 31. července 2018 rozšířen; vzhledem k tomu, že podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2372/17 by se počet členů AMISOM měl do 30. října 2018 snížit na 20 626; vzhledem k tomu, že pracovníci AMISOM jsou obviňováni ze zneužití lidských práv, sexuálního násilí a pochybení během své služby;

H.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu, která je základním pilířem každé fungující demokracie, je v Somálsku i nadále vážně omezována; vzhledem k tomu, že novináři, zastánci lidských práv, aktivisté občanské společnosti a političtí představitelé i nadále každodenně čelí hrozbám; vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb nadále zastrašuje, zatýká, zadržuje bez řádného procesu a dokonce zabíjí; vzhledem k tomu, že k vyšetřování těchto případů ze strany orgánů dochází jen zřídka; vzhledem k tomu, že v průběhu osm po sobě následujících let Mezinárodní federace novinářů uvádí Somálsko jako nejnebezpečnější stát v Africe pro novináře a jiné pracovníky v oblasti sdělovacích prostředků pro práci a uplatňování základního práva na svobodu projevu;

I.  vzhledem k tomu, že právo na svobodné sdružování a odborové organizace je zásadní pro rozvoj každé fungující demokracie; vzhledem k tomu, že federální vláda Somálska fakticky neumožňuje vytvoření a existenci nezávislých odborových organizací; vzhledem k tomu, že odborové organizace a aktivisté v oblasti práv pracovníků v Somálsku čelí v každodenním životě zastrašování, odvetným opatřením a obtěžování; vzhledem k tomu, že stigmatizace a pomlouvačné kampaně proti odborovým svazům jsou v Somálsku běžné;

J.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace práce (MOP) rozhoduje ve věci stížnosti proti somálské vládě, co se týče porušování svobody sdružování; vzhledem k tomu, že MOP vládě doporučila, aby „neprodleně uznala vedoucí úlohu Celostátního svazu somálských novinářů (NUSOJ) a Konfederaci somálských odborových svazů (FESTU) pod vedením pana Omara Faraka Osmana“;

K.  vzhledem k tomu, že odborníci na lidská práva v rámci OSN veřejně uvedli, že „Somálsko neplní své závazky vycházející z mezinárodního práva v oblasti lidských práv a situace v odborových organizacích se i přes zvláštní doporučení ze strany řídícího orgánu Mezinárodní organizace práce stále zhoršuje a naléhá na somálskou vládu, aby se zdržela jakýchkoli dalších zásahů do odborů registrovaných v Somálsku, zejména s odkazem na NUSOJ a FESTU“;

L.  vzhledem k tomu, že porušování lidských práv je v Somálsku rozšířeno; vzhledem k tomu, že za ně jsou odpovědné většinou nestátní subjekty – ozbrojenci aš-Šabáb a kmenová domobrana – ale také státní subjekty; vzhledem k tomu, že probíhají mimosoudní popravy, sexuální násilí a násilí na základě pohlaví, svévolné zatýkání, zadržování a únosy; vzhledem k tomu, že podle Úřadu pro lidská práva OSN Národní zpravodajská a bezpečnostní agentura v Somálsku běžně porušuje mezinárodní právo v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že často funguje mimosoudně a její pravomoci jsou příliš široké;

M.  vzhledem k tomu však, že politická situace je nestabilní a správa zůstává nedostatečná, čímž se brání pokroku v oblasti spravedlnosti a reforem bezpečnostního sektoru; vzhledem k tomu, že Somálsko je podle organizace Transparency International celosvětově nejzkorumpovanější zemí;

N.  vzhledem k tomu, že vojenské soudy projednávají i nadále širokou škálu případů, včetně případů trestných činů souvisejících s terorismem, avšak jednání výrazně zaostávají  za mezinárodními normami pro spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že ve třetím čtvrtletí roku 2017 bylo na základě rozsudků vojenských soudů popraveno nejméně 23 osob, přičemž většina byla obviněna z činů souvisejících s terorismem; vzhledem k tomu, že dne 13. února 2017 bylo v Puntlandu za vraždu odsouzeno k smrti sedm obžalovaných, včetně jednoho dítěte, a to především na základě přiznání získaných pod nátlakem zpravodajských služeb v Puntlandu; pět z nich bylo popraveno v dubnu téhož roku;

O.  vzhledem k tomu, že zahraniční zájmy dále komplikují politické prostředí; vzhledem k tomu, že pokud jde o širší konfrontaci mezi Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií na jedné straně a Katarem na straně druhé, federální vláda Somálska usilovala o to, aby zůstala neutrální; vzhledem k tomu, že v rámci odvetných opatření Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty ukončily své pravidelné platby rozpočtové podpory pro Somálsko, což ještě více oslabuje schopnost vlády platit bezpečnostním silám;

P.  vzhledem k tomu, že děti patří mezi největší oběti konfliktu v Somálsku; vzhledem k tomu, že došlo k četným případům únosů dětí a náborům teroristickými skupinami; vzhledem k tomu, že s nimi je zacházeno jako s nepřáteli somálských bezpečnostních sil a že dochází k častému zabíjení, těžkým ublížením na zdraví, zatýkání a zadržováním;

Q.  vzhledem k tomu, že zpráva o sledování lidských práv (Human Rights Watch) ze dne 21. února 2018 poukazuje na násilí a zneužívání, včetně bití, mučení, vězení a sexuálního násilí, které podstupují od roku 2015 stovky dětí, které jsou drženy ve vládních věznicích za činnosti související s terorismem; vzhledem k tomu, že v Puntlandu byly děti odsouzeny k trestu smrti za teroristické trestné činy;

R.  vzhledem k tomu, že po letech sucha záplavy způsobené nedávnými rekordními srážkami vyhnaly z domovů 230 000 lidí, z nichž pravděpodobně více než polovinu představují děti; vzhledem k tomu, že tito lidé se připojují k přibližně 2,6 milionům lidí v celé zemi, kteří již byli suchem a konflikty postiženi;

S.  vzhledem k tomu, že značný počet zaznamenaných nehod mezi civilním obyvatelstvem byl způsoben milicemi; vzhledem k tomu, že hlavním impulsem mezi jednotlivými kmeny jsou spory týkající se pozemků a zdrojů, které doprovází pokračující cyklus odvety; vzhledem k tomu, že tyto konflikty ještě zhoršuje nedostatek zdrojů a sucho; vzhledem k tomu, že protivládní síly využívají tyto konflikty k další destabilizaci oblasti;

T.  vzhledem k tomu, že nedostatek potravin představuje pro somálský stát a obyvatelstvo i nadále vážný problém; vzhledem k tomu, že podle Generálního ředitelství Komise pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci zhruba polovina z 12 milionů obyvatel Somálska trpí nedostatkem potravin a potřebuje humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že 1,2 milionu dětí trpí akutní podvýživou, z nichž 232 000 pravděpodobně trpí život ohrožující závažnou akutní formou podvýživy; vzhledem k tomu, že mnohé části země se z hladomoru v letech 2011–2012 plně nezotavily; vzhledem k tomu, že sucha zhoršují problémy s nedostatkem potravin v Somálsku;

U.  vzhledem k tomu, že v Keni existuje několik somálských uprchlických táborů, včetně tábora Dadaab, v němž žije přibližně 350 000 uprchlíků; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství neposkytovalo přiměřenou podporu, hodlají keňské orgány omezit tyto tábory tím, že budou tlačit na uprchlíky s cílem dosáhnout jejich návratu do Somálska;

V.  vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární subjekty mají klíčový význam pro boj s nedostatkem potravin a pro poskytování humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že významně přispěly k odvrácení humanitární katastrofy v Somálsku; vzhledem k tomu, že došlo k pokusům o přesměrování humanitární pomoci na financování vojenských akcí;

W.  vzhledem k tomu, že EU od roku 2016 postupně zvýšila svou každoroční humanitární pomoc Somálsku, zejména v reakci na dlouhotrvající sucho, které zemi zasáhlo, a v roce 2017 vyčlenila pro humanitární partnery 120 milionů EUR; vzhledem k tomu, že mezinárodní program humanitární pomoci je financován pouze ze 24 %;

X.  vzhledem k tomu, že EU prostřednictvím Evropského rozvojového fondu (2014–2020) poskytla 486 milionů EUR a zaměřila se přitom na budování státu a míru, zajišťování potravin, odolnosti a vzdělávání; vzhledem k tomu, že EU podporuje prostřednictvím Afrického mírového projektu také misi AMISOM; vzhledem k tomu, že mise Africké unie na zachování míru o síle 22 000 mužů AMISOM přinesla do některých částí Somálska určitou stabilitu; vzhledem k tomu, že určité části této země zůstávají pod kontrolou radikálního islamistického hnutí aš-Šabáb, které je ohrožuje, nebo jsou pod kontrolou samostatných orgánů, jako je tomu v případě Somalilandu a Puntlandu;

1.  odsuzuje veškeré teroristické útoky proti somálskému obyvatelstvu, kterého se dopouští jak hnutí aš-Šabáb, tak i další extremistické teroristické skupiny; trvá na tom, že pro zapojení se do teroristické činnosti neexistuje legitimní důvod; vyzývá k tomu, aby byly osoby odpovědné za teroristické útoky a porušování lidských práv postaveny v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv před soud; vyjadřuje hlubokou soustrast obětem teroristických útoků v Somálsku a jejich rodinám a velmi lituje ztráty lidských životů; připomíná somálským orgánům, že mají povinnost zaručit dodržování lidských práv a za všech okolností chránit civilní obyvatelstvo;

2.  poukazuje na to, že k vymýcení teroristických organizací a teroristické činnosti v Somálsku by výrazným způsobem přispělo odstranění hlavních příčin terorismu, jako je nejistota, chudoba, porušování lidských práv, ničení životního prostředí, beztrestnost, nedostatek spravedlnosti a útlak; trvá na tom, že nedostatečný rozvoj a nejistota představují začarovaný kruh; vyzývá proto mezinárodní aktéry, včetně aktérů odpovědných za rozvojové programy EU, aby se zapojili do reformy bezpečnostního sektoru a iniciativ zaměřených na budování kapacit, aby byl zajištěn soulad mezi jejich rozvojovou a bezpečnostní politikou v Somálsku; vyzývá EU, aby prostřednictvím rámce vzájemné odpovědnosti a dohod o zajištění bezpečnosti i nadále podporovala mírový proces a proces usmíření v Somálsku;

3.  vybízí federální vládu Somálska, aby pokračovala ve svém úsilí zaměřeném na budování míru a státu, s cílem vytvořit silné instituce, které by se řídily zásadami právního státu a byly by schopny poskytovat základní veřejné služby, a zajistit bezpečnost, svobodu projevu a svobodu sdružování; s potěšením konstatuje, že hnutí aš-Šabáb se nepodařilo zabránit volebnímu procesu v letech 2016–2017; vyzývá federální vládu Somálska, aby zajistila zavedení volebního systému založeného na neváženém všeobecném hlasovacím právu ještě před volbami v letech 2020–2021; připomíná, že trvalé stability a trvalého míru lze dosáhnout pouze na základě sociálního začleňování, udržitelného rozvoje a řádné státní správy založené na zásadách demokracie a právního státu;

4.  vyzývá federální vládu Somálska, aby vystupňovala své úsilí o ustavení právního státu v celé zemi; má za to, že beztrestnost je jednou z hlavních příčin neustále se opakujícího násilí a zhoršování situace v oblasti lidských práv; požaduje, aby somálské orgány převedly budoucí občanskoprávní případy z jurisdikce vojenských soudů pod jurisdikci civilních soudů; vyzývá somálského prezidenta, aby okamžitě zmírnil nevykonané tresty smrti jakožto první krok k zavedení moratoria na všechny tresty smrti; domnívá se, že beztrestnost lze vymýtit pouze na základě právního státu; vyzývá somálskou vládu a mezinárodní subjekty, aby pokračovaly v práci na vytvoření nezávislého soudnictví, zavedení nezávislého a důvěryhodného vyšetřování zločinů spáchaných proti somálským novinářům, vymýcení korupce a vytvoření odpovědných institucí, zejména bezpečnostního sektoru; vítá v této souvislosti, že vláda minulý rok zavedla ve spolupráci s OSN a EU celostátní osnovy pro vzdělávání v oblasti soudnictví;

5.  s politováním konstatuje, že v Somálsku dochází k porušování svobody projevu ze strany státu i nestátních subjektů; je znepokojen autokratickým přístupem současné vlády a některých regionálních a státních orgánů, který vede k zatýkání politických protivníků a pokojných kritiků; zastává názor, že jakékoli zastrašování, pronásledování, zadržování nebo zabíjení novinářů a aktivistů z občanské společnosti je naprosto nepřípustné; požaduje, aby somálské orgány přestaly používat Státní zpravodajskou a bezpečnostní službu NISA k zastrašování nezávislých novinářů a politických oponentů; vyzývá somálskou vládu a EU, aby jako součást své činnosti zaměřené na vybudování právního státu v Somálsku zajistily, aby byla tato bezpečnostní a zpravodajská služba regulována na základě účinného mechanismu dohledu; trvá na tom, že k rozvoji silné demokratické společnosti neodmyslitelně patří svoboda projevu a myšlení; vyzývá federální vládu Somálska, aby zajistila neomezené dodržování práva na svobodu projevu; vyzývá somálskou vládu, aby přepracovala trestní zákoník, nový zákon o sdělovacích prostředcích a další právní předpisy, tak aby odpovídaly mezinárodním povinnostem Somálska, pokud jde o svobodu projevu a sdělovacích prostředků;

6.  vyjadřuje obavy, pokud jde o určité zahraniční zájmy, které dále komplikují politickou scénu; konstatuje, že pokud jde o širší konfrontaci mezi Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií na jedné straně a Katarem na straně druhé, přišla federální vláda Somálska vzhledem ke své snaze o zachování neutrality o pravidelnou podporu rozpočtu ze strany Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, což jen dále omezuje její schopnost platit bezpečnostní složky; naléhavě vyzývá Spojené arabské emiráty, aby okamžitě ukončily veškerou činnost destabilizující Somálsko a aby respektovaly suverenitu této země a její územní celistvost;

7.  jednoznačně odsuzuje závažné porušování svobody sdružování a svobody projevu namířené proti svobodným a nezávislým somálským odborům, a zejména dlouhodobé represe NUSOJ a FESTU, a trvá na ukončení probíhajícího vyšetřování a uzavření případu, které vede Úřad nejvyššího státního zástupce proti generálnímu tajemníkovi Celostátního svazu somálských novinářů Farúku Usmánovi za organizování oslav Světového dne svobody tisku, které proběhly bez povolení Ministerstva informací;

8.  odsuzuje represe odborářů ze strany somálského státu; vyzývá somálský stát, aby skoncoval se všemi formami represe vůči odborářům; trvá na tom, že vláda musí povolit zakládání nezávislých odborů; je pevně přesvědčen o tom, že odbory jsou nepostradatelné, mají-li být v Somálsku zaručena práva pracovníků; trvá na tom, že nezávislé odbory by mohly výrazně přispět ke zlepšení bezpečnostní situace v Somálsku;

9.  naléhavě vyzývá federální vládu Somálska, aby dodržovala a respektovala mezinárodní zásady právního státu a přijala rozhodnutí MOP týkající se případu č. 3113 a plně se jimi řídila;

10.  oceňuje činnost UNSOM ve všech směrech, zejména sledování situace v oblasti lidských práv v Somálsku, kterým se zabývá, a také rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN prodloužit jí mandát do 31. března 2019; oceňuje snahu Africké unie o opětovné zajištění určité stability v Somálsku a organizaci přechodného politického procesu; vyzývá k lepšímu sledování situace ze strany EU a k vybudování kapacit, které by zajistily, že mise AMISOM bude odpovídat za své činy, zejména vzhledem k tomu, že EU odpovídá za větší část jejího financování; naléhavě vyzývá misi AMISOM, aby se plně řídila svým mandátem chránit civilní obyvatelstvo;

11.  s politováním konstatuje, že v Somálsku jsou najímáni dětští vojáci, což je odporný válečný zločin; domnívá se, že děti jsou v tomto konfliktu jednou z nejohroženějších skupin; vyzývá všechny ozbrojené skupiny, aby tuto praxi okamžitě ukončily a propustily všechny děti, které k nim v současné době patří; vyzývá somálský stát, aby s nimi spíše než jako se zločinci zacházel jako s oběťmi terorismu a války, a vybízí Evropskou unii, aby somálské vládě pomohla při jejich navracení do běžného života a opětovném zapojení do společnosti; naléhavě vyzývá somálské orgány, aby ukončily svévolné zadržování dětí, které jsou podezírány z nezákonného napojení na skupinu aš-Šabáb; naléhavě se obrací na všechny aktéry v Somálsku, aby se řídili cíli Opčního protokolu Úmluvy OSN o právech dítěte, který se týká zapojení dětí do ozbrojeného konfliktu, a vybízí federální vládu Somálska, aby jej neodkladně ratifikovala;

12.  vítá výběr členů do nově vytvořené somálské nezávislé celostátní komise pro otázky lidských práv a vyzývá somálskou vládu, aby tuto komisi bez odkladu jmenovala; je hluboce znepokojen zprávami o porušování lidských práv, kterého se dopouštějí somálské bezpečnostní složky, včetně zabíjení, svévolného zatýkání a zadržování, mučení, znásilňování a únosů; vyzývá somálské orgány, aby zajistily důkladné vyšetření veškerého porušování zákonů a soudní stíhání příslušných pachatelů; vyzývá somálskou vládu a EU, aby rozšířily odborné znalosti somálské kriminální policie (CID), aby byla schopna provádět důkladné a účinné vyšetřování za dodržování příslušných práv; vyzývá somálské a zahraniční ozbrojené složky, které jsou zapojeny do boje proti skupině aš-Šabáb, aby jednaly v souladu s mezinárodním právem; vyzývá somálskou vládu, aby se držela svých závazků a ukončila násilné vyhánění osob, které musely opustit svůj domov, mj. v hlavním městě Mogadišu;

13.  vyjadřuje uznání somálské vládě za to, že zahájila přepracování prozatímní somálské ústavy, které následovalo po třídenním celostátním ústavodárném shromáždění v květnu 2018, jež má vést k vytvoření trvalé somálské ústavy; naléhavě vyzývá somálskou vládu, aby dopracovala somálský celostátní akční plán prevence násilného extremismu a boje proti němu (PCVE), který je součástí komplexního přístupu k zajištění bezpečnosti podporovaného ze strany mise AMISOM;

14.  odsuzuje genderové a sexuální násilí vůči ženám, mužům, chlapcům a dívkám, které je válečným zločinem a které postihuje zejména ženy a dívky; vyzývá somálský stát, aby zintenzivnil své úsilí a chránil ohrožené skupiny společnosti; vítá v této souvislosti, že vláda minulý rok zavedla ve spolupráci s OSN a EU celostátní osnovy pro vzdělávání v oblasti soudnictví; znovu poukazuje na své hluboké obavy ohledně práv žen; vyzývá příslušné orgány, aby podporovaly rovnost mezi muži a ženami a silnější postavení žen; odsuzuje, že se homosexualita stala v Somálsku nelegální a že dochází ke kriminalizaci osob LGBTI;

15.  s politováním poukazuje na zoufalou humanitární situaci, která ohrožuje život milionů Somálců; připomíná, že k míře úmrtnosti při hladomoru v roce 2011 přispěla nejistota zapříčiněná extremistickými ozbrojenci ze skupiny aš-Šabáb a jejich činnost, která bránila dodávkám potravinové pomoci do oblastí jižního a středního Somálska, jež se tehdy nacházely pod kontrolou této skupiny; naléhavě žádá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby rozšířily pomoc poskytovanou somálskému obyvatelstvu, zlepšily životní podmínky nejvíce ohrožených skupin a řešily důsledky vysídlení, nedostatku potravin, epidemií a přírodních katastrof; odsuzuje veškeré útoky proti humanitárním subjektům a mírovým silám v Somálsku; požaduje, aby byla pomoc Evropské unie v souladu se zásadami účinného rozvoje dohodnutými na mezinárodní úrovni, tak aby bylo možné dosáhnout nedávno schválené cíle udržitelného rozvoje;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, premiérovi a parlamentu Somálska, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě bezpečnosti OSN, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU.

(1) Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 127.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0229.


Burundi
PDF 144kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o Burundi (2018/2785(RSP))
P8_TA(2018)0305RC-B8-0333/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Burundi, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015(1), 17. prosince 2015(2), 19. ledna 2017(3) a 6. července 2017(4),

–  s ohledem na revidovanou Dohodu z Cotonou, a zejména na článek 96 této dohody,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2248 (2015) ze dne 12. listopadu 2015 a 2303 (2016) ze dne 29. července 2016 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na ústní informace, které podala vyšetřovací komise OSN pro Burundi Radě OSN pro lidská práva dne 27. června 2018,

–  s ohledem na první zprávu generálního tajemníka OSN o situaci v Burundi, zveřejněnou dne 23. února 2017, a na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN o politické situaci a pokračujícím násilí v Burundi, ve kterých byly vláda a všechny strany rozhodně a naléhavě vyzvány, aby okamžitě tyto násilnosti ukončily a odmítly je,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 13. března 2017 týkající se situace v Burundi a na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 5. dubna 2018 odsuzující veškeré násilí a porušování lidských práv v Burundi,

–  s ohledem na zprávu nezávislé vyšetřovací komise OSN pro Burundi (UNIIB) zveřejněnou dne 20. září 2016,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 30. září 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundi,

–  s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou dne 28. srpna 2000 v Aruše,

–  s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Africké unie dne 13. června 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí o činnosti Mírové a bezpečnostní rady a o stavu míru a bezpečnosti v Africe (Assembly/AU/Dec.598(XXVI)) přijaté na 26. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 30. a 31. ledna 2016 v etiopské Addis Abebě,

–  s ohledem na rozhodnutí a prohlášení shromáždění Africké unie (Assembly/AU/Dec.605-620 (XXVII)) přijatá na 27. řádném zasedání shromáždění představitelů států a vlád Africké unie, které se konalo ve dnech 17. a 18. července 2016 ve rwandském Kigali,

–  s ohledem na usnesení Africké komise pro lidská práva a práva národů ze dne 4. listopadu 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Burundské republice,

–  s ohledem na prohlášení o Burundi vydané na summitu Východoafrického společenství dne 31. května 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2016/394 ze dne 14. března 2016 o uzavření procesu konzultací s Burundskou republikou podle článku 96 Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015(6) a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1763 ze dne 1. října 2015(7) a (SZBP) 2016/1745 ze dne 29. září 2016(8) o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Burundi,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března, 18. května, 22. června a 16. listopadu 2015 a 15. února 2016 o Burundi,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 28. května 2015, 19. prosince 2015, 21. října 2016 a 27. října 2017,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. června 2018 k situaci v Burundi,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. května 2018 jménem EU k situaci v Burundi před ústavním referendem,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 6. ledna 2017 k zákazu Burundské ligy pro lidská práva (Iteka) v Burundi,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Burundi se potýká s politickou, lidskoprávní a humanitární krizí od dubna 2015, kdy prezident Nkurunziza oznámil, že bude kandidovat na sporné třetí funkční období, a po tomto prohlášení následovaly měsíce krvavých nepokojů, při nichž bylo podle Mezinárodního trestního soudu (ICC) zabito 593 lidí a podle UNHCR uprchlo od té doby ze země 413 000 lidí a 169 000 lidí bylo vnitřně vysídleno; vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) potřebuje humanitární pomoc 3,6 milionu lidí;

B.  vzhledem k tomu, že ústavní změny, o kterých se má v referendu hlasovat, zahrnují rozšíření pravomocí prezidenta, zmenšení pravomocí viceprezidenta, jmenování předsedy vlády prezidentem, zavedení postupu schvalování prostou většinou při přijímání nebo změnách právních předpisů v parlamentu, možnost přezkoumat kvóty uplatňované na základy dohody z Aruši a zákaz účasti ve vládě pro politické strany s volebním ziskem pod 5 % hlasů – všechny tyto změny ohrožují dohodu z Aruši;

C.  vzhledem k tomu, že násilnosti namířené proti politickým oponentům v celé zemi a jejich zastrašování eskalovaly před ústavním referendem, které se konalo 17. května 2018, a došlo k násilným zmizením a k zastrašování těch, kteří se stavěli proti výše uvedené revizi ústavy; vzhledem k tomu, že ústavní referendum také umožňuje zrušit vyjednaná ustanovení dohody z Aruši, což může snížit inkluzivnost a může mít další vážné důsledky pro politickou stabilitu v Burundi; vzhledem k tomu, že i přes změny v ústavě prohlásil prezident Nkurunziza, že ve volbách v roce 2020 kandidovat nebude;

D.  vzhledem k tomu, že podle organizace Amnesty International byly po dobu oficiální kampaně časté zprávy o případech zatčení, napadení a zbití a zastrašování těch, kdo vyzývali k odmítnutí navrhovaných změn; vzhledem k tomu, že referendum se konalo v ovzduší pokračující represe, která přiměla katolické biskupy v Burundi k prohlášení, že mnoho občanů žije ve strachu, a to do té míry, že se lidé bojí říci, co si myslí, v obavě z postihů;

E.  vzhledem k tomu, že jak upozornila vyšetřovací komise OSN, politické násilí, svévolná zatčení, mimosoudní popravy, napadení, nenávistné projevy a různé další útoky i nadále děsí obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že Imbonerakure, mládežnická organizace vládnoucí politické strany, se i nadále dopouští porušování lidských práv a praktikuje různé formy zastrašování: v některých provinciích stavějí zátarasy a zřizují kontrolní stanoviště, vynucují si peníze, obtěžují kolemjdoucí a zatýkají osoby, u kterých mají podezření na vazby s opozicí; mnoho těchto lidí bylo zadrženo, znásilněno, zbito a týráno, někteří následkům takového zacházení podlehli;

F.  vzhledem k tomu, že během konání referenda v roce 2018 hlásily organizace pro dodržování práv případy zmenšování prostoru pro občanskou aktivitu a zhoršování podmínek pro sdělovací prostředky, a to jako na celostátní, tak na místní úrovni; vzhledem k tomu, že místní nevládní organizace a obránci lidských práv byli stále více terčem hrozeb a útoků vlády od roku 2015 a současně se postupně zhoršovala svoboda tisku a podmínky, za kterých novináři pracují; vzhledem k tomu, že soukromé sdělovací prostředky a novináři již v boji proti vládě zaplatili vysokou cenu, byli mj. terčem zatýkání, hromadných poprav a násilných zmizení, jindy zase dostali od vlády nálepku zločince nebo dokonce teroristy;

G.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic zařadila Burundi v žebříčku světového indexu svobody tisku za rok 2018 na 159. místo ze 180 zemí;

H.  vzhledem k tomu, že mnozí lidskoprávní aktivisté byli odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody, nejznámějším příkladem je Germain Rukuki, který pracuje pro Sdružení katolických právníků Burundi a byl odsouzen na 32 let, nebo zůstávají ve vazbě a čekají na soud, jako například Nestor Nibitanga; vzhledem k tomu, že byly schváleny omezující zákony s cílem mít pod kontrolou místní a mezinárodní nevládní organizace; vzhledem k tomu, že některé organizace byly přinuceny pozastavit své činnosti a jiné ukončily činnost natrvalo, například liga ITEKA, FOCODE a ACAT; vzhledem k tomu, že mnoho vůdců a obránců lidských práv nuceně odešlo do exilu a ti, kteří ještě zůstávají, jsou pod neustálým tlakem a hrozí jim zatčení; vzhledem k tomu, že Emmanuel Nshimirimana, Aimé Constant Gatore a Marius Nizigama byli odsouzeni k trestům odnětí svobody od 10 do 32 let a Nestoru Nibitangovi hrozí až 20 let; vzhledem k tomu, že novinář Jean Bigirimana je nyní již téměř dva roky nezvěstný a je jednou z mnoha obětí násilných zmizení během této krize;

I.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2017 dali soudci ICC svolení žalobci ICC k zahájení vyšetřování trestných činů v jurisdikci tohoto soudu, které byly údajně spáchány v Burundi nebo státními příslušníky Burundi mimo území země v období mezi 26. dubnem 2015 a 26. říjnem 2017; vzhledem k tomu, že s účinností od 27. října 2017 se Burundi stalo prvním státem, který opustil ICC, a to poté, co soud v dubnu 2016 rozhodl o zahájení předběžného vyšetřování násilností a porušování lidských práv a možných zločinů proti lidskosti v Burundi, zatímco režim i nadále v zemi beztrestně zabíjí;

J.  vzhledem k tomu, že přítomnost burundských jednotek v mírových misích umožňuje režimu prezidenta Nkurunzizy skrývat pravou povahu vnitřních problémů a vykreslovat Burundi jako stabilizační faktor v dalších zemích, které se nacházejí v krizi, a to v době, kdy se tato země sama zmítá v krizi, jež nemá obdoby a vyznačuje se hrubým porušováním lidských práv; vzhledem k tomu, že Burundi díky tomuto úsilí získává ohromné peněžní částky, které nejsou přerozdělovány ve prospěch obyvatelstva; vzhledem k tomu, že není možné uspořádat poklidné, svobodné, demokratické a nikým neovlivněné volby, aniž by byla rozpuštěna milice Imbonerakure;

K.  vzhledem k tomu, že Burundi je stát, ve kterém dochází k neustálému zhoršování socioekonomické situace a který se v celosvětovém srovnání HDP na obyvatele nachází na předposledním místě; vzhledem k tomu, že okolo 3,6 milionů Burunďanů (30 % obyvatelstva) je závislých na pomoci a 1,7 milionů obyvatel země trpí nedostatkem potravin; vzhledem k tomu, že tento stav bídy zhoršuje zavedení „dobrovolného příspěvku“ na volby v roce 2020, který je často násilně vybírán milicí Imbonerakure a představuje okolo 10 % měsíční mzdy úředníka veřejné správy, někdy i více;

L.  vzhledem k tomu, že na 30. summitu Africké unie a na 19. summitu Východoafrického společenství vyjádřily Africká unie a Východoafrické společenství své odhodlání pokojně řešit politickou situaci v Burundi pomocí inkluzivního dialogu na základě dohody z Aruši, která byla uzavřena dne 28. srpna 2000;

M.  vzhledem k tomu, že v souvislosti se situací v zemi několik partnerů v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů přerušilo svou finanční a technickou pomoc poskytovanou vládě Burundi; vzhledem k tomu, že EU pozastavila přímou finanční podporu pro burundské orgány veřejné správy, včetně rozpočtové podpory, ale že v plném rozsahu zachovává podporu pro obyvatelstvo a humanitární pomoc.

N.  vzhledem k tomu, že EU a USA uvalily na Burundi cílené a na jednotlivce zaměřené sankce; vzhledem k tomu, že dne 23. října 2017 Rada znovu zavedla restriktivní opatření EU proti Burundi a prodloužila jejich platnost do 31. října 2018; vzhledem k tomu, že tato opatření obsahují zákaz cestování a zmrazení majetku konkrétních osob, o jejichž činnosti se má za to, že podrývá demokracii nebo zamezuje dosažení politického řešení krize v Burundi;

O.  vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva přijala na své 38. schůzi dne 28. června 2018 výsledky všeobecného pravidelného přezkumu Burundi; vzhledem k tomu, že Burundi přijalo 125 z 242 doporučení obsažených v uvedeném přezkumu a že zejména odmítlo ta, která vyzývají k přijetí praktických opatření ke zlepšení situace v oblasti lidských práv v zemi;

P.  vzhledem k tomu, že ústavní soud potvrdil výsledky referenda ze dne 17. května 2018 a odmítl petici podanou opozicí, podle níž došlo k zastrašování a zneužití práva;

1.  je hluboce znepokojen široce rozšířenou beztrestností a porušováním lidských práv, včetně mimosoudních poprav, mučení, případů násilného zmizení a svévolného zadržování; připomíná Burundi, že coby člen Rady OSN pro lidská práva je zavázáno k tomu, aby v plné míře obnovilo spolupráci s vyšetřovací komisí OSN pro Burundi a skupinou tří odborníků vyslaných OSN a aby umožnilo zvláštnímu zpravodaji OSN pro situaci obhájců lidských práv vstup do země;

2.  vyzývá vládu Burundi, aby plně respektovala dohodu z Aruši jako hlavní nástroj pro dosažení míru a stability v zemi; vyzývá vládu Burundi, aby ctila mezinárodní závazky týkající se lidských a občanských práv a aby také prosazovala a chránila svobody projevu a sdružování zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jehož je Burundi smluvní stranou;

3.  opětovně odsuzuje zastrašování, útisk, násilí a obtěžování namířené proti novinářům, stoupencům opozice a obhájcům lidských práv; vyzývá burundské orgány, aby ctily zásady právního státu a základní lidská práva, jako je svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků, a aby neprodleně a bezpodmínečně propustily Germaina Rukukiho, Nestora Nibitangu, Emmanuela Nshimirimanu, Aimého Constanta Gatoreho a Maria Nizigamu – pět obhájců lidských práv, kteří byli zadrženi pouze kvůli svému úsilí na podporu lidských práv, avšak byli orgány obviněni z podkopávání vnitřní bezpečnosti státu; požaduje, aby burundské orgány zahájily vyšetřování v souvislosti se situací novináře Jeana Bigirimany;

4.  odsuzuje rozhodnutí Burundi opustit ICC; podporuje pokračování předběžného vyšetřování dalekosáhlých zločinů a represivního jednání v Burundi, které vede ICC; vyzývá EU, aby i nadále trvala na vyvození odpovědnosti za zločiny spáchané v Burundi; očekává, že Burundi obnoví spolupráci s ICC a bude v ní pokračovat vzhledem ke skutečnosti, že boj proti beztrestnosti, stíhání veškerého porušování lidských práv a vyvození odpovědnosti zůstávají nezbytnými kroky vedoucími k zažehnání krize a k trvale pokojnému řešení;

5.  vítá ústní informace vyšetřovací komise OSN pro Burundi a vyjadřuje uznání jejímu zásadnímu úsilí o zdokumentování krize v oblasti lidských práv, která v zemi přetrvává;

6.  zdůrazňuje své znepokojení ohledně humanitární situace, kterou charakterizuje 169 000 vnitřně vysídlených osob, 1,67 milionu osob závislých na humanitární pomoci a více než 410 000 Burunďanů hledajících útočiště v sousedních zemích; vyjadřuje uznání úsilí hostitelských zemí a vyzývá vlády zemí v regionu k zajištění toho, aby bylo navracení uprchlíků dobrovolné, založené na informovaných rozhodnutích a bylo prováděno v bezpečí a důstojně;

7.  nicméně lituje pomalého pokroku vnitroburundského dialogu vedeného Východoafrickým společenstvím a nedostatečného zapojení vlády Burundi v tomto ohledu a vyzývá rovněž všechny strany, zejména burundské orgány, aby se zavázaly k urychlenému obnovení tohoto dialogu, jenž by měl být organizován ve skutečně inkluzivním rámci a bez předběžných podmínek;

8.  žádá obnovený a koordinovaný přístup AU, EU, Hospodářské komise OSN pro Afriku a OSN jako takové; vyjadřuje politování nad skutečností, že vláda Burundi nebere v potaz zprávy generálního tajemníka OSN, usnesení Rady OSN pro lidská práva se sídlem v Ženevě, rozhodnutí AU z ledna 2018 ani snahy o zprostředkování ze strany Východoafrického společenství; vybízí partnery v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů a vládu Burundi, aby i nadále vedly dialog v zájmu toho, aby vláda Burundi vytvořila podmínky příznivé pro obnovení pomoci; vyzývá všechny zúčastněné strany v Burundi k aktivní účasti na tomto procesu, potvrzuje svou podporu zprostředkovatelskému procesu, za nímž stojí AU a zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN;

9.  vyjadřuje uznání pomoci poskytované partnery v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů při zmírňování humanitární situace a vyzývá mezinárodní společenství, aby pokračovalo v poskytování pomoci s cílem reagovat na humanitární potřeby v zemi; vybízí Komisi k tomu, aby v roce 2018 obyvatelstvu poskytla dodatečnou přímou podporu; zdůrazňuje, že návrat k tradičnímu způsobu spolupráce si vyžaduje obnovení právního státu a demokracie, včetně boje proti beztrestnosti a ochrany občanů Burundi;

10.  je znepokojen tím, že pokračující politická krize by se mohla přeměnit v etnický konflikt skrze využívání propagandy, prohlášení podněcující k nenávisti nebo výzvy k násilí za současného přirovnávání oponentů, členů občanské společnosti, novinářů a Tutsiů k „nepřátelům režimu“, které je třeba eliminovat; naléhavě vyzývá všechny strany v Burundi, aby se zdržely jakéhokoli jednání či vyjádření, jež by mohlo dále vystupňovat násilí, prohloubit krizi nebo dlouhodobě oslabit regionální stabilitu;

11.  je i nadále hluboce znepokojen tím, že nová ústava, schválená referendem dne 17. května 2018, by mohla rozložit pečlivě vyjednaná ustanovení obsažená v dohodě z Aruši, která pomohla ukončit občanskou válku v Burundi;

12.  potvrzuje svou podporu rozhodnutí EU, přijatému na základě konzultací s burundskými orgány podle článku 96 dohody z Cotonou, pozastavit přímou finanční pomoc vládě Burundi a vítá, že EU přijala opatření k omezení cestování a zmrazení majetku osob, které usilují o narušení snah o dosažení míru, či porušují lidská práva;

13.  požaduje, aby bylo ukončeno další financování burundských jednotek a různých ozbrojených skupin z Burundi, které jsou zapojeny do mírových misí OSN a AU; bere na vědomí oznámení prezidenta Nkurunzizy, že se v roce 2020 nebude ucházet o nový mandát; vyzývá mezinárodní společenství, aby pečlivě sledovalo situaci v Burundi bez ohledu na prohlášení prezidenta Nkurunzizy týkající se voleb v roce 2020;

14.  připomíná důrazné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 8. května 2018 k zahájení závěrečné přípravné fáze referenda o ústavě ze dne 17. května 2018; lituje, že v Burundi u různých společenských a politických skupin schází konsenzuální přístup, nedostává se oficiálních veřejných informací o klíčových prvcích návrhu ústavy a že se přísně kontrolují novináři a sdělovací prostředky;

15.  připomíná vládě Burundi, že podmínky pro uspořádání inkluzivních, věrohodných a transparentních voleb v roce 2020 automaticky předpokládají svobodu projevu, přístup k informacím a existenci svobodného místa, na němž se budou moci obhájci lidských práv vyjádřit, aniž by se museli obávat zastrašování a represálií;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Burundi, Radě ministrů AKT-EU, Komisi, Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU, členským státům a orgánům Africké unie a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 137.
(2) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 190.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2017)0004.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0310.
(5) Úř. věst. L 73, 18.3.2016, s. 90.
(6) Úř. věst. L 257, 2.10.2015, s. 1.
(7) Úř. věst. L 257, 2.10.2015, s. 37.
(8) Úř. věst. L 264, 30.9.2016, s. 29.


Zahájení automatizované výměny údajů o DNA v Chorvatsku *
PDF 120kWORD 42k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o DNA v Chorvatsku (06986/2018 – C8-0164/2018 – 2018/0806(CNS))
P8_TA(2018)0306A8-0225/2018

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Rady (06986/2018),

–  s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0164/2018),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti(1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

–  s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0225/2018),

1.  schvaluje návrh Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby opětovně konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.


Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) ***I
PDF 138kWORD 57k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399 a (EU) 2016/1624 (COM(2016)0731 – C8-0466/2016 – 2016/0357A(COD))
P8_TA(2018)0307A8-0322/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0731),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 77 odst. 2 písm. b) a d) a čl. 87 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0466/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2017(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů, které bylo přijato dne 14. září 2017 a kterým byl Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zmocněn k rozdělení výše uvedeného návrhu Komise a k vypracování dvou samostatných legislativních zpráv na základě tohoto návrhu,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. dubna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Rozpočtového výboru (A8-0322/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226

P8_TC1-COD(2016)0357A


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1240.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady

Náklady na provoz a údržbu informačního systému ETIAS, ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS budou plně kryty příjmy z poplatků. Poplatek by proto měl být podle potřeby upraven s ohledem na náklady. V souladu s nařízením o ETIAS zahrnují tyto náklady jak náklady, které v této souvislosti vznikly členským státům, tak zemím přidruženým k schengenskému prostoru. Náklady na vývoj informačního systému ETIAS, integraci stávajících vnitrostátních pohraničních infrastruktur a spojení s vnitrostátním jednotným rozhraním, jakož i na provoz vnitrostátního jednotného rozhraní, zřízení ústřední jednotky ETIAS a národních jednotek ETIAS a provoz systému ETIAS, včetně nákladů, které vznikly členským státům EU a zemím přidruženým k schengenskému prostoru, budou financovány z Fondu pro vnitřní bezpečnost (hranice a víza), případně z fondu (fondů), který (které) ho nahradí.

Tyto náklady by proto neměly být zahrnuty do výpočtu příspěvku zemí přidružených k schengenskému prostoru do ETIAS podle příslušných dohod o přidružení a podle zvláštních ujednání pro účast jednotlivých zemí přidružených k schengenskému prostoru v agenturách. Tato skutečnost by se měla zohlednit zejména při jednáních o fondu (fondech) navazujícím (navazujících) na Fond pro vnitřní bezpečnost (hranice a víza) a zvláštních ujednáních pro účast zemí přidružených k schengenskému prostoru v navazujícím fondu.

Evropský parlament a Rada vyzývají Komisi, aby bezodkladně po přijetí tohoto nařízení předložila návrh zvláštních ujednání podle článku 95 nařízení.

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 28.


Evropský systém pro cestovní informace a povolení: úkoly Europolu ***I
PDF 133kWORD 43k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2016/794 za účelem zřízení evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) (COM(2016)0731 – C8-0466/2016 – 2016/0357B(COD))
P8_TA(2018)0308A8-0323/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0731),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 88 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0466/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 14. září 2017 povolit Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby výše zmíněný návrh Komise rozdělil a na tomto základu vypracoval dvě samostatné legislativní zprávy,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. dubna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0323/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterým se mění nařízení (EU) 2016/794 za účelem zřízení Evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS)

P8_TC1-COD(2016)0357B


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1241.)


Finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie ***I
PDF 158kWORD 53k
Usnesení
Text
Příloha
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se mění nařízení (ES) č. 2012/2002, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a (EU) č. 652/2014 a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 541/2014/EU (COM(2016)0605 – C8-0372/2016 – 2016/0282A(COD))
P8_TA(2018)0309A8-0211/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0605),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, článek 42, čl. 43 odst. 2, čl. 46 písm. d), článek 149, čl. 153 odst. 2 písm. a), článek 164, čl. 168 odst. 4 písm. b), články 172, 175, 177, 178, čl. 189 odst. 2, čl. 212 odst. 2, čl. 322 odst. 1 a článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0372/2016),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 1/2017 ze dne 26. ledna 2017(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 19. dubna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na společné schůze Rozpočtového výbor a Výboru pro rozpočtovou kontrolu podle článku 55 jednacího řádu;

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro rybolov a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A-0211/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

3.  schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/..., kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012

P8_TC1-COD(2016)0282A


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1046.)

PŘÍLOHA I K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení v souvislosti s článkem 38 Uveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků a dalších informací:

„Komise bude prostřednictvím sítí s členskými státy podporovat výměnu osvědčených postupů ohledně uveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků Unie vynakládaných ve sdíleném řízení. Komise řádně zohlední zkušenosti získané v souvislosti s přípravou příštího víceletého finančního rámce.“

Prohlášení v souvislosti s článkem 266 Zvláštní ustanovení o projektech v oblasti nemovitostí:

„V rámci pracovního dokumentu podle článku 266 budou Komise a ESVČ informovat Evropský parlament a Radu o každém prodeji či koupi budovy, včetně těch, jejichž hodnota nedosahuje limitu stanoveného v daném článku.“

PŘÍLOHA II K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení ohledně postupu udělování absolutoria / data přijetí konečné účetní závěrky EU:

„Evropský parlament, Rada a Komise stanoví ve spolupráci s Evropským účetním dvorem pragmatický harmonogram pro postup udělování absolutoria.

V této souvislosti Komise potvrzuje, že bude usilovat o přijetí konsolidované účetní závěrky EU za rozpočtový rok 2017 do 30. června 2018, pokud Evropský účetní dvůr předá veškerá zjištění týkající se spolehlivosti této účetní závěrky EU a veškeré konsolidované účetní závěrky subjektů do 15. května 2018 a svůj návrh výroční zprávy do 15. června 2018.

Komise rovněž potvrzuje, že bude usilovat o poskytnutí odpovědí na výroční zprávu Účetního dvora za rozpočtový rok 2017 do 15. srpna 2018, předá-li jí Evropský účetní dvůr své návrhy připomínek do 1. června 2018.“

(1) Úř. věst. C 91, 23.3.2017, s. 1.


Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva***I
PDF 134kWORD 55k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské agentuře pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva a o změně nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a zrušení nařízení (EU) č. 1077/2011 (COM(2017)0352 – C8-0216/2017 – 2017/0145(COD))
P8_TA(2018)0310A8-0404/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0352),

–  ohledem na čl. 294 odst. 2, článek 74, čl. 77 odst. 2 písm. a) a b), čl. 78 odst. 2 písm. e), čl. 79 odst. 2 písm. c), čl. 82 odst. 1 písm. d), čl. 85 odst. 1, čl. 87 odst. 2 písm. a) a čl. 88 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0216/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0404/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. července 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o Agentuře Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA) a o změně nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a zrušení nařízení (EU) č. 1077/2011

P8_TC1-COD(2017)0145


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1726.)


Rozpočet na rok 2019 – mandát pro třístranná jednání
PDF 194kWORD 64k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o mandátu pro třístranné rozhovory o návrhu rozpočtu na rozpočtový rok 2019 (2018/2024(BUD))
P8_TA(2018)0311A8-0247/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2019, který přijala Komise dne 23. května 2018 (COM(2018)0600),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2) , a jeho následnou změnu nařízením Rady (EU, Euratom) č. 2017/1123 ze dne 20. června 2017(3),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2018 o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2019 – oddíl III – Komise(5),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. února 2018 o rozpočtových směrech pro rok 2019 (06315/2018),

–  s ohledem na článek 86a jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska ostatních dotčených výborů (A8-0247/2018),

Návrh rozpočtu na rok 2019 – posílení solidarity a příprava na udržitelnou budoucnost

1.  připomíná, že ve svém usnesení ze dne 15. března 2018 Parlament označil za priority rozpočtu EU na rok 2019: udržitelný růst, inovace, konkurenceschopnost, bezpečnost, boj proti změně klimatu, přechod na energii z obnovitelných zdrojů a migraci, a rovněž vyzval k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost mladým lidem;

2.  Zdůrazňuje, že EU musí nést vůdčí roli při provádění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje prostřednictvím jejich začlenění do všech politik EU;

3.  připomíná, že rozpočet EU na rok 2019 bude posledním v současném volebním období a bude projednáván souběžně s jednáním o příštím víceletém finančním rámci (VFR) a o reformě systému vlastních zdrojů EU; rovněž připomíná, že Spojené království se zavázalo k tomu, že se bude podílet na financování a plnění ročních rozpočtů Unie na rok 2019 a 2020, jako kdyby zůstalo v Unii po březnu 2019;

4.  vítá návrh Komise a je přesvědčen, že obecně odpovídá prioritám Parlamentu; má v úmyslu dále posílit klíčové programy a zajistit náležitou výši financování odpovídající těmto prioritám; konstatuje nárůst ve výši 3,1 % v prostředcích na závazky a nižší procentuální podíl na HND v porovnání s rokem 2018 jak u prostředků na závazky (1 % proti 1,02 %), tak u prostředků na platby (0,9 % oproti 0,92 %);

5.  vítá navrhované posílení programu Horizont 2020, Nástroje pro propojení Evropy (CEF), programu Erasmus+ a programů přispívajících ke zvýšení bezpečnosti občanů EU; poukazuje však na to, že je nutné více podporovat MSP, které jsou klíčové pro zajištění hospodářského růstu a tvorby pracovních míst, a věnovat odpovídající zdroje na digitalizaci průmyslu EU a podporu digitálních dovedností a digitálního podnikání a programy zaměřené na mladé lidi, a konkrétně ErasmusPro; připomíná, že je přesvědčen, že rozpočet programu Erasmus+ na rok 2019 by měl být přinejmenším zdvojnásoben;

6.  vítá zahájení projektu Discover EU, distribuci 15 000 jízdenek Interrail osmnáctiletým Evropanům v roce 2018, a také návrh Komise na 700 milionů EUR ve VFR na období 2021–2027, který zcela odpovídá ambicím EU podporovat studijní mobilitu, aktivní občanství, sociální začleňování a solidaritu všech mladých lidí; lituje toho, že Komise nenavrhla žádné prostředky na roky 2019 a 2020; je odhodlán pokračovat v této přípravné akci i v roce 2019 a v roce 2020;

7.  bere na vědomí předběžné posouzení pokračování přípravné akce týkající se systému záruk pro děti, které vypracovala Komise; zdůrazňuje, že v tomto posouzení je odkazováno na možné širší uplatňování systému v rámci Evropského sociálního fondu; doporučuje, aby byla využita příležitost realizovat třetí fázi za účelem přípravy na toto širší uplatňování v rámci ESF;

8.  lituje, že navýšení rozpočtu programu EU pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME) činí v porovnání s rozpočtem na rok 2018 pouze 2,3 % (362,2 milionů EUR v prostředcích na závazky) a že navrhované prostředky na platby jsou o 0,6 % nižší; připomíná, že se jedná o úspěšný program, který má mnohem více žadatelů než reálných příjemců finančních prostředků; zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou v EU důležitou hnací silou zaměstnanosti, hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, jsou páteří evropské ekonomiky a jsou schopny vytvářet růst a pracovní místa; naléhavě požaduje jako nejvyšší prioritu, aby se to odrazilo v dostatečném financování programů pro MSP a dalším navýšení prostředků na závazky programu COSME vzhledem k tomu, jak je tento program úspěšný;

9.  vyzdvihuje úlohu Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) při zmenšování investiční mezery v EU; žádá, aby byla v zájmu optimální regionální a sektorové vyváženosti posílena sociální dimenze využívání EFSI, včetně inovací ve zdravotní péči a lékařství, sociální infrastruktury, ochrany životního prostředí, udržitelné dopravy, obnovitelných zdrojů energie a infrastruktury pro skladování energie; znovu opakuje svůj dlouholetý postoj, že veškeré nové iniciativy VFR musí být financovány novými prostředky, a nikoli na úkor stávajících programů; opakuje také, že je odhodlán posílit programy Horizont 2020 a Nástroj pro propojení Evropy, aby se co nejvíce vyrovnaly škrty provedené v těchto programech v rozpočtu na rok 2019 kvůli financování rozšíření EFSI;

10.  všímá si závazku k obnovené agendě EU v oblasti obrany, zejména prostřednictvím dohody o Evropském programu rozvoje obranného průmyslu (EDIDP) jako první fáze Evropského obranného fondu; je přesvědčen, že tento společný závazek přispěje k dosažení úspor z rozsahu a větší koordinaci mezi členskými státy a podniky a umožní tak EU, aby si uchovala strategickou autonomii a stala se skutečným světovým hráčem;

11.  konstatuje, že Komise navrhla u Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) zvýšení o 233 milionů EUR, v souladu s finančním plánem; znovu potvrzuje, že Parlament nesouhlasil s jakýmkoli předsunutím dodatečných prostředků na období 2018–2020 vyplývajících z revize VFR v polovině období; domnívá se, že rozpočtový orgán si plně zachovává své pravomoci, pokud jde o rozhodování o výši financování všech programů, včetně těch, které byly předmětem revize VFR v polovině období; zdůrazňuje význam loajální spolupráce mezi orgány a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby si zachovaly důvěru během rozpočtového procesu pro rok 2019;

12.  je nadále odhodlán činit kroky proti nezaměstnanosti, a zejména proti nezaměstnanosti mladých lidí; v tomto ohledu se domnívá, že by měla být dále posílena Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí – v souvislosti s tím, že je třeba navýšit financování EU v zájmu provedení pilíře sociálních práv –, a to navzdory obtížím spojeným s přeprogramováním iniciativy a programů ESF v případě úpravy finančního krytí této iniciativy; uznává, že problém nezaměstnanosti mladých nebyl odpovídajícím způsobem řešen v celé EU a míra nezaměstnanosti mladých je stále vyšší než v roce 2007; žádá Komisi, aby zaručila, že členské státy nebudou nahrazovat vlastní politiky a financování v boji proti nezaměstnanosti mladých finančními prostředky z této iniciativy, ale spíše je jimi doplní; zdůrazňuje, že odborné vzdělávání a učňovská příprava představují účinné způsoby boje proti nezaměstnanosti mladých lidí; zdůrazňuje, že mobilita umožněná programem ErasmusPro výrazně podněcuje k porovnávání, jež má směřovat k zavádění osvědčených postupů;

13.  zdůrazňuje, že v roce 2019 dosáhnou programy politiky soudržnosti plného pracovního tempa, a připomíná závazek Parlamentu k zajištění dostatečného množství prostředků na tyto programy; vítá skutečnost, že u programů na období 2014–2020 již byly určeny téměř všechny řídicí orgány; poukazuje na to, že k nepřijatelným prodlevám v provádění operačních programů došlo zejména kvůli pozdnímu určení těchto orgánů; vyzývá členské státy, aby zajistily rychlejší provádění programů s cílem dohnat zpoždění a aby v této věci požádaly o pomoc Komisi;

14.  bere na vědomí zprávy o fungování regionální politiky a politiky soudržnosti v Unii a o hospodářských obtížích, s nimiž se potýkají zaostávající regiony, kdy tyto zprávy opakovaně poukazují na nedostatečnou účinnost a výsledky;

15.  bere na vědomí, že návrh Komise by umožnil dosažení cíle, aby 20 % rozpočtu na rok 2019 bylo vyhrazeno na výdaje spojené s klimatem; vyjadřuje však politování nad tím, že Komise nevyhověla žádosti Parlamentu ohledně započtení nižších přídělů v prvních letech VFR; domnívá se, že tento návrh je nedostatečný, neboť na klimatická opatření by bylo celkem vyhrazeno pouze 19,3 % rozpočtu EU na období 2014–2020, což by EU znemožnilo dosáhnout jejího cíle vyhradit v období 2014–2020 na oblast klimatu alespoň 20 % rozpočtových prostředků, také pokud v roce 2020 vyčlení na ochranu klimatu opět pouze 20 % rozpočtu; s politováním konstatuje, že Komise nebyla schopna předložit návrhy rozpočtu, které by odpovídaly závazkům a cílům Unie v této oblasti, které byly stanoveny v závěrech Evropské rady ze zasedání konaného ve dnech 7.–8. února 2013; je přesvědčen, že je třeba vyvinout větší úsilí a vytvořit akční plán v rámci programů, které mají silný potenciál, například v rámci programu Horizont 2020, Nástroje pro propojení Evropy, v rámci Evropského sociálního fondu (ESF), Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF), Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) nebo LIFE+, neboť tyto programy umožňují významně investovat do energetické účinnosti a obnovitelných energií; připomíná opodstatněnou kritiku Účetního dvora na adresu Komise za zavedenou metodiku a žádá, aby byla v tomto ohledu urychleně přijata zlepšení;

16.  vítá, že Komise přislíbila zlepšit metodiku pro sledování výdajů na biologickou rozmanitost; nesouhlasí ovšem s navrženým snížením celkového příspěvku na ochranu biologické rozmanitosti na 8,2 %, což je v rozporu s cílem zastavit a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb do roku 2020;

17.  je přesvědčen, že dvěma hlavními prioritami Unie v roce 2019 je nadále zajištění bezpečnosti jejích občanů a řešení výzev spojených s migrací a uprchlíky; považuje za klíčové zachovat výdaje v těchto oblastech na adekvátní úrovni, aby odpovídaly potřebám plynoucím z migrační a uprchlické krize na africkém kontinentu, zejména v oblasti Sahelu, ale i v zemích Levanty a v oblasti Středozemního moře; domnívá se, že rozpočet EU musí odrážet nezbytnou solidaritu mezi členskými státy v úsilí o řízení migračních toků, zejména po přijetí revidovaného dublinského nařízení; konstatuje, že návrh rozpočtu na rok 2019 zahrnuje rozpočtové důsledky návrhu Komise;

18.  zdůrazňuje, že některé důležité legislativní iniciativy, které jsou projednávány nebo které jsou v počátečních fázích provádění, jako je revize dublinského nařízení, zřízení systému vstupu/výstupu a evropského systému pro cestovní informace a povolení, rozšíření Schengenského informačního systému a iniciativa pro interoperabilitu informačních systémů EU pro řízení bezpečnosti, hranic a migrace, by podle očekávání měly mít významný dopad na rozpočet na rok 2019, a podtrhuje význam odpovídajícího financování, které umožní naplnění cílů Unie v těchto oblastech; vybízí Komisi, aby o uvedených iniciativách navázala otevřený a proaktivní dialog s rozpočtovým orgánem, aby mohl upravit příděly prostředků tam, kde je toho zapotřebí, aniž by během ročního rozpočtového procesu předjímal výsledky probíhajících legislativních postupů;

19.  vyjadřuje politování nad návrhem Komise na financování druhé tranše nástroje pro uprchlíky v Turecku (FRT) a nad následnou dohodou členských států v Radě ze dne 29. června 2018; podporuje pokračování tohoto nástroje, nicméně se domnívá, že – jak rovněž navrhla Komise dne 14. března 2018 – rozpočet EU by měl přispívat na jeho financování do částky 1 miliardy EUR a členské státy by měly přispívat částkou 2 miliardy EUR prostřednictvím bilaterálních příspěvků, aby byla ponechána dostatečná rozpětí v rámci zvláštních nástrojů VFR pro nepředvídané události v posledních dvou letech stávajícího VFR a na financování dalších priorit; mimoto se domnívá, že jako nová iniciativa v rámci současného VFR by měl být tento nástroj financován z nových prostředků; lituje, že ačkoli Parlament jasně požadoval, aby byl plně zapojen do rozhodovacího procesu o prodloužení nástroje FRT, mj. aby se nemusel opakovat postup potřebný k jeho opětovnému vytvoření, zatím mezi Parlamentem a Radou neproběhla žádná jednání o financování druhé tranše nástroje; informuje členské státy, že Parlament má plné právo zaujmout svou úlohu jakožto složky rozpočtového orgánu Unie a že tak i učiní, jak již oznámil při dřívějších příležitostech;

20.  konstatuje, že návrh rozpočtu na rok 2019 neponechává žádná nebo ponechává velmi omezená rozpětí pod stropy VFR v okruzích 1a, 1b, 3 a 4 v důsledku omezené flexibility stávajícího VFR z hlediska reakce na nové výzvy a financování nových iniciativ; vyjadřuje úmysl uplatňovat ve větší míře ustanovení o flexibilitě na základě revidovaného VFR v rámci postupu změn;

21.  je nadále znepokojen tím, že by se na konci stávajícího období VFR opět mohly nahromadit nevyřízené žádosti o platby; všímá si mírného zvýšení prostředků na platby o 2,7 % oproti rozpočtu na rok 2018, především v souvislosti s Azylovým, migračním a integračním fondem, Fondem pro vnitřní bezpečnost a nástrojem pro uprchlíky v Turecku; všímá si navrhovaného rozpětí ve výši 19,3 miliardy EUR pod stropem pro platby; vyzývá Komisi, aby zůstala obezřetná, pokud jde o vývoj plateb, aby mohl rozpočtový orgán přijmout nezbytná opatření, která včas zabrání nadměrnému nahromadění nevyřízených žádostí; je přesvědčen, že věrohodnost EU je rovněž spojena s její schopností zajistit, aby ve svém rozpočtu měla náležité množství prostředků na platby, které jí umožní plnit závazky;

Podokruh 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

22.  konstatuje, že ve srovnání s rokem 2018 znamená návrh Komise na rok 2019 zvýšení prostředků na závazky v podokruhu 1a o +3,9 % na 22 860 milionů EUR; konstatuje, že významnou část tohoto navýšení tvoří program Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy, velké infrastrukturní projekty a Erasmus+, u nichž se zvýšily prostředky na závazky o 8,5 %, 36,4 %, 7,8 %, resp. 10,4 %; zdůrazňuje však, že tato navýšení jsou z převážné části v souladu s finančním plánováním, a proto nepředstavují dodatečné zvýšení prostředků;

23.  připomíná, že programy v oblasti výzkumu a inovací, např. program Horizont 2020, jsou zásadní pro vytváření pracovních míst a konkurenceschopnosti v Evropě; naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost v rámci svých priorit zohlednila; žádá o odpovídající úroveň financování programů souvisejících s výzkumem a inovacemi; zdůrazňuje, že by v této oblasti měly být podporovány zejména ty členské státy, které čelí hospodářským a finančním problémům;

24.  připomíná, že nové iniciativy v posledních několika letech, jako je EFSI (I a II), Wifi4EU a Evropský program rozvoje obranného průmyslu jdou na úkor některých programů podokruhu 1a, které byly značně poznamenány přesuny prostředků, zejména programů Horizont 2020, Nástroje pro propojení Evropy, Galileo, ITER, Copernicus a Evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací (EGNOS);

25.  zdůrazňuje, že program Erasmus+ je hlavním programem na podporu mobility mládeže na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy a na podporu mladých lidí, aby se podíleli na rozvoji evropské demokracie; připomíná, že je třeba, aby správní orgány vyvinuly úsilí s cílem zlepšit přístup k programu Erasmus+ a že objem způsobilých žádostí pro tento program zdaleka překračuje současný rozpočet; domnívá se proto, že rozpočet programu Erasmus+ by měl odpovídat počtu způsobilých žádostí, zejména žádostí týkajících se celoživotního učení;

26.  se znepokojením sleduje diskuse o financování Evropského sboru solidarity (ESC), které potvrdily obavy Parlamentu, že nové iniciativy opět půjdou na úkor stávajících, dobře fungujících programů; rovněž se znepokojením bere na vědomí precedent nastolený výsledkem postupu třístranných rozhovorů, kdy nebyly jasně deklarovány zdroje financování iniciativy a další vyjasnění má proběhnout až v rámci ročního rozpočtového procesu; očekává, že Komise dohodu provede tak, aby plně odrážela diskuse z třístranných rozhovorů a ducha dohody;

27.  vítá skutečnost, že dosažená dohoda o financování EDIDP předpokládá mnohem menší škrty v programech podokruhu 1a, než jaké původně navrhovala Komise; vyjadřuje však znepokojení nad tím, že Rada zjevně klade větší důraz na zachování rozpětí než na zajištění dostatečného financování záležitostí, kterým sama přikládá vysokou důležitost;

28.  vítá skutečnost, že Evropskému programu rozvoje obranného průmyslu (EDIDP) bylo na období 2019 a 2020 přiděleno 500 milionů EUR; bere na vědomí, že podle odhadů EPRS nedostatečná spolupráce mezi vnitrostátními průmyslovými odvětvími v této oblasti stojí EU 10 miliard EUR ročně; domnívá se, že obrana je jasným příkladem toho, jak by mohlo být dosaženo větší účinnosti převodem určitých pravomocí a činností v současnosti prováděných členskými státy a odpovídajících prostředků na EU; zdůrazňuje, že by se tím prokázala evropská přidaná hodnota a umožnilo by to omezit celkovou zátěž veřejných výdajů v EU;

29.  vítá návrh na vytvoření evropského společného podniku pro vysoce výkonnou výpočetní techniku, který bude podporovat nejnovější vysoce výkonnou výpočetní techniku a datovou infrastrukturu, bude podporovat rozvoj svých technologií a jejich uplatňování v celé řadě oblastí a bude přínosem vědeckým pracovníkům, průmyslu a veřejném sektoru;

Podokruh 1b – Hospodářská, sociální a územní soudržnost

30.  bere na vědomí, že celkové prostředky na závazky v podokruhu 1b činí 57 113,4 milionu EUR, což představuje nárůst o 2,8 % oproti rozpočtu na rok 2018; dále bere na vědomí, že navrhovaná částka prostředků na platby ve výši 47 050,7 millionu EUR je o 1,1 % vyšší než v roce 2018;

31.  vítá skutečnost, že provádění programů na období let 2014–2020 dosahuje plného tempa, a znovu opakuje, že v budoucnu je třeba předejít jakémukoli „abnormálnímu“ hromadění nevyřízených žádostí o platby; rovněž vítá skutečnost, že již byla určena velká většina vnitrostátních řídících orgánů; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyřešily veškeré neuzavřené záležitosti v zájmu bezproblémového provádění;

32.  připomíná, že v důsledku revidovaných prognóz členských států byly v opravném rozpočtu č. 6/2017 sníženy prostředky na platby v podokruhu 1b o 5,9 miliardy EUR; upřímně věří, že vnitrostátní orgány i Komise zdokonalily své odhady platebních potřeb v rámci rozpočtu na rok 2019 a že navrhované prostředky na platby budou v plné výši vyplaceny;

33.  zdůrazňuje, že v době rychlého technologického rozvoje – včetně oblastí, jako je umělá inteligence – se může zvětšovat propast mezi rychle se rozvíjejícími regiony a těmi zaostávajícími, pokud nebude dopad strukturálních fondů podmíněn účinností;

34.  bere na vědomí návrh Komise na financování pokračování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí i skutečnost, že podle návrhu má být z celkové rezervy na závazky uvolněno 233,3 milionu EUR; připomíná, že jakékoli zvyšování prostředků přidělených na uvedenou iniciativu by mělo odpovídat příslušným částkám z  ESF; připomíná závazek Komise z dohodovacího řízení o rozpočtu na rok 2018, že urychleně předloží revizi nařízení o společných ustanoveních (CPR), aby zahrnovalo navýšení prostředků na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí na rok 2018; upozorňuje na to, že Komise svůj závazek nedodržela, a žádá ji, aby podrobně vysvětlila důvody, které prodlevu v předložení revize uvedeného nařízení způsobily;

35.  zavazuje se rychle přijmout nové právní předpisy Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a ESF ve snaze usnadnit ambiciózní navýšení prostředků na zmíněnou iniciativu v roce 2019, aniž by byly oslabeny jiné programy probíhající v rámci ESF v členských státech, tím, že by možná ulevila členským státům od povinnosti dorovnávat prostředky z ESF věnované na zaměstnanost mladých, ovšem za přísných podmínek, které by nedovolily, aby navrhované změny členským státům umožňovaly odstoupit od finančních závazků, které již v této oblasti přijaly, ani by neznamenaly celkové snížení prostředků z rozpočtu EU vyčleněných na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí;

Okruh 2 – Udržitelný růst: přírodní zdroje

36.  bere na vědomí navrhované částky 59 991,1 milionu EUR v prostředcích na závazky (+1,2 % oproti roku 2018) a 57 790,4 milionu EUR v prostředcích na platby (3 %) v okruhu 2; konstatuje, že u EZZF jsou výdaje na rok 2019 odhadovány na 44 162,5 milionů EUR, což je méně než v rozpočtu na rok 2018 (o –547,9 millionu EUR);

37.  poznamenává, že Komise v rámci okruhu 2 ponechala rezervu ve výši 344,9 milionu EUR; poukazuje na to, že zvýšená volatilita zemědělských trhů, například v souvislosti s ruským zákazem, by mohla využití této rezervy opodstatňovat; vyzývá Komisi, aby zajistila, že rezerva ponechaná v rámci tohoto okruhu bude stačit k řešení jakékoli případné další krize;

38.  všímá si, že některá opatření týkající se ruského zákazu přijatá v rámci rozpočtu na rok 2018 nebudou prodloužena (například u ovoce a zeleniny, kde je situace na trhu nadále složitá), přičemž se problémy na trhu stále vyskytují v odvětví mléka a mléčných výrobků; předpokládá, že Komise předloží návrh na změnu, očekávaný v říjnu, jenž by měl vycházet z aktualizovaných informací o financování EZZF a umožnit tak ověření skutečných potřeb zemědělského odvětví; zdůrazňuje, že případy, kdy je nutná intervence na trhu z prostředků EZZF, zůstávají omezené a představují pouze poměrně malou část EZZF (cca 5,9 %);

39.  zdůrazňuje, že řešení nezaměstnanosti mladých lidí částečně spočívá v odpovídající podpoře mladých lidí ve venkovských oblastech; vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nenavrhla zvýšení rozpočtové položky pro mladé zemědělce;

40.  zdůrazňuje, že provádění ENRF se zrychluje a po pomalém startu na začátku programového období by v roce 2019 mělo dosáhnout plného pracovního tempa; vítá zvýšení prostředků na závazky u programu LIFE+ (+6 %) v souladu s finančním plánem; všímá si, že Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) převezme v období 2019–2020 dodatečné povinnosti v oblasti environmentálního monitorování a vykazování a v oblasti ověřování emisí CO2 u těžkých vozidel;

Okruh 3 – Bezpečnost a občanství

41.  konstatuje, že na okruh 3 je navrhována celková částka ve výši 3 728,5 milionu EUR v prostředcích na závazky, což představuje 6,7% nárůst oproti roku 2018, a že celkové prostředky na platby činí 3 486,4 milionů EUR, tj. představují zvýšení o 17 % oproti loňským návrhům; zdůrazňuje však, že tato navýšení následují po letech, kdy úrovně financování klesaly, a že celkové financování pro různé klíčové oblasti, jako je migrace, správa hranic nebo vnitřní bezpečnost, stále představuje pouze 2,3 % celkových navrhovaných výdajů EU pro rok 2019; vyjadřuje pochybnost nad návrhem prostředků na závazky ve výši 281,2 milionu EUR na podporu legální migrace do Unie a propagaci účinné integrace státních příslušníků třetích zemí a posilování spravedlivých a účinných strategií navracení osob, což představuje v porovnání s rokem 2018 snížení o 14,4 %; vyzývá Komisi, aby poskytla podrobnější vysvětlení ohledně důvodů tohoto snížení;

42.  konstatuje, že již čtvrtý po sobě následující rok jsou všechna rozpětí v rámci okruhu 3 vyčerpána, což dokazuje, že za dnešního stavu věcí není rozpočet EU dostatečně vybaven k řešení rozsahu a hloubky stávajících migračních a bezpečnostních problémů, jimž Unie čelí; vítá v tomto ohledu návrh, aby byly z nástroje pružnosti uvolněny prostředky ve výši 927,5 milionu EUR v prostředcích na závazky;

43.  očekává, že tlak na migrační a azylové systémy některých členských států, jakož i na jejich hranice bude i v roce 2019 nadále vysoký, a naléhavě žádá Unii, aby zůstala ostražitá, pokud jde o případné budoucí nepředvídatelné potřeby v těchto oblastech; v tomto ohledu vyzývá k navýšení prostředků pro kontroly na vnějších hranicích a zároveň v této souvislosti požaduje přiměřené financování a personální obsazení agentur EU zabývajících se těmito otázkami a znovu potvrzuje, že dlouhodobě udržitelným řešením je řešení základních příčin migrační a uprchlické krize spolu se stabilizací sousedství EU a že klíčem k dosažení tohoto cíle jsou investice do zemí původu migrantů a uprchlíků;

44.  vítá žádost Evropské rady ze dne 28. června 2018 o další posílení agentury Frontex prostřednictvím vyšších zdrojů a posíleného mandátu; žádá o další informace ohledně toho, kolik zaměstnanců vyšlou členské státy a kolik jich bude přímo potřebovat samotná agentura; vyzývá Komisi, aby svůj návrh rozpočtu v podzimním návrhu na změnu příslušným způsobem upravila; vítá dodatečných 45,6 miliónů EUR, které poskytnutých na podporu Řecka a Španělska při řízení toku příchozích migrantů na jejich území; zdůrazňuje, že účinná kontrola hranic musí být doprovázena řádnou péčí o přistěhovalce;

45.  konstatuje, že nástroj umožňující poskytování mimořádné humanitární pomoci v rámci Unie vyprší v březnu 2019; vyzývá Komisi, aby s ohledem na přetrvávající humanitární potřeby uprchlíků a žadatelů o azyl v některých členských státech posoudila, zda by nebyla vhodná opětovná aktivace a doplnění tohoto nástroje; zdůrazňuje potřebu větší solidarity s těmi zeměmi, do nichž přijíždějí žadatelé o azyl a v nichž se soustřeďují; zdůrazňuje mezitím význam nepřetržité dostupnosti finančních prostředků prostřednictvím mechanismů pomoci při mimořádných událostech v rámci Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF), zejména na další podporu Řecka; domnívá se, že finanční podpora by měla být poskytnuta také Itálii; vyzývá proto Komisi, aby sdělila důvody, proč to nenavrhla; připomíná, že Itálie je jediným členským státem, kde se většina obyvatel domnívá, že pro ně členství v Evropské unii není přínosem; lituje výrazného snížení prostředků na závazky pro složku druhého fondu AMIF „Podpora legální migrace do Unie a účinné integrace státních příslušníků třetích zemí a spravedlivých a účinných strategií navracení osob“;

46.  je přesvědčen, že v kontextu široké škály bezpečnostních výzev včetně měnících se forem radikalizace, kyberkriminality, násilí a terorismu, které přesahují schopnosti jednotlivých členských států reagovat, by rozpočet EU měl podporovat spolupráci v bezpečnostních otázkách s pomocí etablovaných agentur EU; v této souvislosti se táže, jak je tato vysoce riziková bezpečnostní situace slučitelná s navrhovaným výrazným snížením prostředků na závazky (snížení o 26,6 %) pro Fond pro vnitřní bezpečnost (ISF); zdůrazňuje, že výdaje v této oblasti budou efektivní teprve tehdy, až budou odstraněny překážky vnitroevropské spolupráce a cíleného sdílení informací, při současném plném uplatňování veškeré příslušné ochrany údajů v souladu s právními předpisy EU; lituje, že Komise stále nepředložila návrh, který by byl vyjádřením finanční solidarity na úrovni EU s oběťmi teroristických činů a jejich rodinami, a vyzývá Komisi, aby učinila nezbytné kroky k urychlenému zavedení této pomoci;

47.  bere na vědomí navrhovanou revizi právního základu mechanismu civilní ochrany Unie, od nějž se očekává, že jakmile bude přijat, bude mít významný dopad na rozpočet v posledních dvou letech současného VFR, a to 256,9 milionů EUR hrazených pouze z okruhu 3; trvá na tom, že je jen logické, že by takto významná modernizace klíčové politiky Unie měla být financována prostřednictvím nových a dodatečných prostředků; varuje před používáním přesunů prostředků, které jsou jasně na úkor dalších cenných, dobře fungujících politik a programů;

48.  znovu potvrzuje silnou podporu Parlamentu pro unijní programy v oblasti kultury, spravedlnosti, základních práv a občanství; vítá navrhované navýšení programu Kreativní Evropa; dále trvá na tom, že je nutné poskytnout dostatečné finanční prostředky na program Evropa pro občany a na evropské občanské iniciativy, a to zejména v období před volbami do Evropského parlamentu;

49.  připomíná podporu Parlamentu programům v oblasti práv, rovnosti, občanství a spravedlnosti; zdůrazňuje, že EU musí pokračovat ve svých závazcích týkajících se prosazování práv žen a komunity LGBTI;

50.  vítá navýšení prostředků na závazky na program v oblasti potravin a krmiv, které by mělo Unii umožnit účinně zvládat případná propuknutí závažných nákaz zvířat a výskytu škůdců rostlin, včetně nedávné epidemie ptačí chřipky, která v posledních letech zasáhla několik členských států;

51.  vyzývá Komisi, aby poskytla odpovídající rozpočtové prostředky na zviditelnění voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 a na zefektivnění způsobu, jakým o nich informují sdělovací prostředky, zejména s cílem podpořit znalost „Spitzenkandidaten“, tj. kandidátů na předsedu Komise;

Okruh 4 – Globální Evropa

52.  bere na vědomí celkové zvýšení navrhovaného objemu financování okruhu 4, který v prostředcích na závazky činí 11 384,2 milionu EUR (ve srovnání s rozpočtem na rok 2018 zvýšení o 13,1 %); konstatuje, že tento nárůst souvisí primárně s financováním druhé tranše nástroje pro uprchlíky, pro kterou Komise navrhuje uvolnění prostředků z celkového rozpětí pro závazky (1 116,2 milionu EUR); poznamenává, že tento návrh by znamenal, že v rámci okruhu 4 by nezbylo žádné rozpětí;

53.  vyzývá členské státy k poskytování větších příspěvků do svěřenského fondu pro Afriku, fondu „Madad“ a do Evropského fondu pro udržitelný rozvoj, aby tak podpořily stabilizaci krizových regionů, zajistily pomoc pro uprchlíky a podpořily sociální a hospodářský rozvoj na africkém kontinentu a v zemích evropského sousedství;

54.  je stále přesvědčen, že výzvy, před nimiž vnější činnost EU stojí, vyžadují trvalé financování, jehož objem by měl být vyšší, než je současný objem financování okruhu 4; je přesvědčen, že by nové iniciativy měly být financovány z nových prostředků a že by měly být plně využity veškeré možnosti flexibility; odmítá však navrhované financování rozšíření nástroje pro uprchlíky v Turecku a související dohodu Rady ze dne 29. června 2018, neboť by podstatně omezily jak možnosti financování dalších prioritních oblastí v rámci okruhu 4, tak i zásadní úlohu rozpočtu EU spočívající v poskytování pomoci lidem v nesnázích a prosazování základních hodnot;

55.  vítá navýšení prostředků zaměřených na projekty týkající se migrace související s trasou přes centrální Středomoří, jakož i mírné navýšení pro východní složku evropského nástroje sousedství (ENI) a nové přidělení priorit v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) na Blízkém východě; vyzývá k přidělení dostatečných finančních zdrojů pro UNRWA, aby byla zajištěna nepřetržitá podpora pro palestinské uprchlíky v regionu, a to s ohledem na nedávné rozhodnutí USA zrušit příspěvky této agentuře;

56.  vítá zvýšenou podporu pro regionální akce v oblasti západního Balkánu; je však toho názoru, že by měla být dále posílena podpora politických reforem; vyjadřuje politování nad zvýšenou podporou politických reforem v Turecku (NPP II) a pochybnosti ohledně toho, zda je toto navýšení v souladu s rozhodnutím rozpočtového orgánu o snížení prostředků v této položce ve stávajícím rozpočtovém roce; připomíná své stanovisko, v němž vyzval k tomu, aby byly finanční prostředky určené pro turecké orgány v rámci NPP II podmíněny zlepšeními v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu; žádá, aby prostředky v této položce byly v případě nulového pokroku v této oblasti a s ohledem na omezený manévrovací prostor z velké části přesměrovány na subjekty občanské společnosti s cílem provádění opatření na podporu cílů týkajících se právního státu, demokracie, lidských práv a svobody médií; podporuje celkový trend snižování prostředků na politické reformy pro Turecko;

57.  zdůrazňuje znatelné snížení částky, která má být v rozpočtu na rok 2019 poskytnuta Záručnímu fondu pro vnější vztahy spravovanému Evropskou investiční bankou (EIB), jakož i podstatné snížení plánované částky na granty makrofinanční pomoci v důsledku nižšího objemu nesplacených úvěrů EIB, než se původně odhadovalo, jakož i k nižšímu čerpání úvěrů v rámci makrofinanční pomoci ve srovnání s posledním finančním plánem;

58.  znovu vyjadřuje plnou podporu závazkům, které EU přijala na bruselské konferenci o Sýrii, kde byly potvrzeny závazky přijaté dříve; souhlasí s tím, aby za účelem splnění tohoto závazku v roce 2019 bylo uvolněno 120 milionů EUR na posílení evropského nástroje sousedství (ENI) a stejná částka na rozšíření humanitární pomoci;

59.  připomíná, že podporuje přidělení odpovídajících finančních zdrojů na strategickou komunikaci EU zaměřenou na boj proti dezinformačním kampaním a kybernetickým útokům a na podporu cíle, kterým je dosažení objektivního vnímání Unie za jejími hranicemi;

Okruh 5 – Správa

60.  konstatuje, že výdaje v rámci okruhu 5, pokud jde o prostředky na závazky, se ve srovnání s rozpočtem na rok 2018 zvýšily o 3,0 % na 9 956,9 milionu EUR (zvýšení o 291,4 milionu EUR); konstatuje, že stejně jako v předchozím rozpočtovém roce je tento nárůst způsoben hlavně vývojem důchodů (zvýšení o 116,7 milionu EUR), což představuje 20,2 % výdajů v okruhu 5; konstatuje, že podíl výdajů na správu v návrhu rozpočtu zůstává beze změny na úrovni 6,0 % v prostředcích na závazky;

61.  oceňuje úsilí, které Komise vynakládá na začlenění veškerých možností, jak dosáhnout úspor a racionalizace nemzdových nákladů ve výdajích svého rozpočtu; konstatuje, že vývoj výdajů Komise (zvýšení o 2,0 %) je především způsoben automatickým přizpůsobováním výdajů na mzdy a smluvní závazky; dále bere na vědomí interní přesunování zaměstnanců Komise za účelem plnění nových priorit;

62.  konstatuje, že po odečtení 253,9 milionu EUR, které měly sloužit jako bezpečnostní rezerva a které byly uvolněny v roce 2018, činí skutečná rezerva 575,2 milionu EUR; domnívá se, že dané rozpětí je důležité nominálně, a je přesvědčen, že odráží úsilí Komise, zejména s cílem zmrazení vývoje výdajů nesouvisejících s platy; je přesvědčen, že by další úsilí o stabilizaci nebo snížení administrativních výdajů Komise mohlo vést k odložení důležitých investic nebo ohrozit řádné fungování správy;

Pilotní projekty – přípravné akce

63.  poukazuje na význam pilotních projektů a přípravných akcí jako nástrojů k formulování politických priorit a zahájení nových iniciativ, které se mohou vyvinout v trvalou činnost a trvalé programy EU; má v úmyslu provést výběr vyváženého souboru pilotních projektů a přípravných akcí, jenž bude odrážet politické priority Parlamentu a zohledňovat řádné a včasné předběžné posouzení provedené Komisí; konstatuje, že v současném návrhu je rezerva v některých okruzích omezená, nebo v nich dokonce úplně chybí, a má v úmyslu hledat způsoby, jak uvolnit prostor pro případné projekty a akce, aniž by to bylo na úkor jiných politických priorit;

Agentury

64.  konstatuje, že decentralizovaným agenturám se v návrhu rozpočtu na rok 2019 celkově zvýšil objem přidělených prostředků o 10,8 % (bez započtení účelově vázaných příjmů) a počet pracovních míst o 259; vítá skutečnost, že u většiny agentur se jejich rozpočet navyšuje, zatímco příspěvek EU se snižuje; konstatuje v této souvislosti, že Parlament v současné době zkoumá možnosti dalšího rozšíření financování decentralizovaných agentur z vybíraných poplatků; s uspokojením konstatuje, že agenturám „s novými úkoly“ (ESMA, eu-LISA a FRONTEX) je poskytnuto významné navýšení prostředků a počtu zaměstnanců v plánu pracovních míst; žádá o další finanční podporu pro agentury, které se zabývají otázkami migrace a bezpečnosti; je přesvědčen, že Europol a Eurojust by měly být ještě více posíleny a že Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) by měl obdržet dostatečné finance na svou transformaci na Agenturu Evropské unie pro azyl;

65.  znovu opakuje svůj postoj, že cíle snížení stavu zaměstnanců o 5 % bylo úspěšně dosaženo, a zdůrazňuje, že podle rychlého přezkumu Účetního dvora v této záležitosti tento postup nezbytně nepřinesl očekávané výsledky; domnívá se, že decentralizované agentury musí být posuzovány případ od případu; vítá skutečnost, že všechny instituce schválily doporučení interinstitucionální pracovní skupiny;

66.  vítá vytvoření dvou nových subjektů EU, které mohou být považovány za decentralizované agentury, a to Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) a Evropského orgánu pro pracovní záležitosti (ELA); konstatuje, že prostředky pro Evropský orgán pro pracovní záležitosti byly zapsány do rezervy do doby, než bude dokončen legislativní postup; konstatuje, že úřad EPPO má sídlo v Lucembursku, a žádá jej, aby v souladu s finančním nařízením předložil oběma složkám rozpočtového orgánu veškeré informace týkající se jeho politiky v oblasti nemovitostí; je přesvědčen, že nové agentury budou muset být vytvářeny prostřednictvím přidělení nových prostředků a nových pracovních míst a že je třeba se vyhnout jakýmkoli přesunům prostředků a pracovních míst, pokud nebude jasně prokázáno, že některé činnosti jsou zcela převedeny z Komise nebo z jiných stávajících subjektů, jako je Eurojust, na nové agentury; konstatuje, že agentura Eurojust je v úzké spolupráci s úřadem EPPO nadále agenturou příslušnou k řešení případů týkajících se ochrany finančních zájmů EU, přičemž je plně zapojena do operační podpory poskytované členským státům v oblasti boji proti organizované trestné činnosti, terorismu, kyberkriminalitě a převaděčství migrantů; připomíná ustanovení uvedená ve společném přístupu pro nově vytvořené decentralizované agentury;

67.  očekává, že se jednání o rozpočtu na rok 2019 budou odvíjet v souladu se zásadou, že se obě složky rozpočtového orgánu zaváží zahájit jednání co nejdříve a plně využít období celého období dohodovacího řízení a současně zajistit takovou míru zastoupení, která umožní vést skutečný politický dialog;

o
o   o

68.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ KE LHŮTÁM PRO ROZPOČTOVÝ PROCES A POSTUPY PRO FUNGOVÁNÍ DOHODOVACÍHO VÝBORU V ROCE 2018

A.  V souladu s částí A přílohy interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení se Evropský parlament, Rada a Komise dohodly na těchto klíčových lhůtách rozpočtového procesu pro rok 2019:

1.  Komise se vynasnaží předložit výkaz odhadu příjmů a výdajů na rok 2019 do konce května;

2.  trialog bude svolán na 12. července dopoledne před přijetím postoje Rady;

3.  Rada vyvine úsilí s cílem přijmout postoj a postoupit jej Evropskému parlamentu do 37. týdne (třetí týden v září), aby se usnadnilo včasné dosažení dohody s Evropským parlamentem;

4.  Rozpočtový výbor Evropského parlamentu se bude snažit o změnách k postoji Rady hlasovat nejpozději koncem 41. týdne (polovina října);

5.  trialog bude svolán na 18. října dopoledne před čtením v Evropském parlamentu;

6.  Evropský parlament bude hlasovat o svém čtení na plenárním zasedání v průběhu 43. týdne (plenární zasedání ve dnech 22.-25. října);

7.  dohodovací období začne 30. října. v souladu s ustanoveními čl. 314 odst. 4 písm. c) SFEU vyprší lhůta pro dohodovací řízení dne 19. listopadu 2018;

8.  dne 7. listopadu dopoledne se uskuteční zasedání dohodovacího výboru v Evropském parlamentu a dne 16. listopadu v Radě a tato zasedání mohou pokračovat dle potřeby; zasedání dohodovacího výboru budou připravena jedním nebo více trialogy. Trialog je plánován na 7. listopadu dopoledne. Další trialog či trialogy mohou být svolány během 21denního dohodovacího období, případně též na 14. listopadu (ve Štrasburku).

B.  Postupy pro fungování dohodovacího výboru jsou uvedeny v části E přílohy výše uvedené interinstitucionální dohody.

(1) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(3) Úř. věst. L 163, 24.6.2017, s. 1.
(4) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0089.


73.zasedání Valného shromáždění OSN
PDF 220kWORD 71k
Doporučení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 Radě k 73. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (2018/2040(INI))
P8_TA(2018)0312A8-0230/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na rezoluci OSN přijatou Valným shromážděním dne 3. dubna 2006 ustanovující Radu pro lidská práva,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 21, 34 a 36 této smlouvy,

–  s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2016 a na politiku Evropské unie v této oblasti,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, její preambuli a článek 18 a na úmluvy OSN o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám,

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 5. července 2017 k 72. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(1),

–  s ohledem na rezoluci OSN přijatou Valným shromážděním dne 3. května 2011 o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů, která EU uděluje právo vystupovat na Valném shromáždění OSN, ústně předkládat návrhy a změny, o nichž se má na žádost členského státu hlasovat, a využívat práva na odpověď,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. července 2017 týkající se priorit EU pro 72. zasedání Valného shromáždění OSN,

–  s ohledem na Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty ze dne 19. září 2016,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000), 1820 (2009), 1888 (2009), 1889 (2010), 1960 (2011), 2106 (2013), 2122 (2013) a 2242 (2015) o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na klíčové zásady zakotvené v globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU z června 2016, zejména na ty, jež se týkají svrchovanosti, územní celistvosti a neporušitelnosti státních hranic a které rovněž dodržují všechny zúčastněné státy bez rozdílu,

–  s ohledem své usnesení ze dne 13. prosince 2017 týkající se výroční zprávy o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky(2),

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na článek 113 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0230/2018),

A.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou i nadále plně odhodlány podporovat jakožto nedílnou součást vnější politiky EU mnohostrannost, řádnou globální správu, základní hodnoty OSN a tři pilíře systému OSN: lidská práva, mír a bezpečnost a rozvoj; vzhledem k tomu, že mnohostranný systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách je nejvhodnějším nástrojem k řešení krizí, problémů a hrozeb; vzhledem k tomu, že samotná budoucnost mnohostranného systému čelí nebývalým problémům;

B.  vzhledem k tomu, že globální strategie EU odráží úroveň současných globálních výzev, které vyžadují silnou a lépe fungující OSN a prohloubení spolupráce na úrovni členských států v rámci EU i OSN;

C.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby členské státy EU vyvinuly veškeré úsilí ke koordinaci svých činností v orgánech a subjektech systému OSN, aby vystupovaly jednotně a opíraly se přitom o mezinárodní lidská práva a základní hodnoty EU; vzhledem k tomu, že tato spolupráce musí být na základě mandátu obsaženého v čl. 34 odst. 1 Smlouvy o EU založena na společném úsilí zabránit dalšímu stupňování probíhajících konfliktů a podpořit jejich řešení, prosazovat účinné odzbrojení a kontrolu zbraní, zejména pokud jde o jaderný arzenál, a napomáhat  realizaci cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody o změně klimatu a přispět k mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech;

D.  vzhledem k tomu, že globální politický řád a bezpečnostní prostředí se rychle vyvíjejí a vyžadují reakci na celosvětové úrovni; vzhledem k tomu, že Organizace spojených národů zůstává základem mnohostranného systému spolupráce mezi jejími členskými státy, jehož cílem je řešit tyto problémy, a je nejvhodnějším subjektem pro řešení mezinárodních krizí, celosvětových problémů a hrozeb;

E.  vzhledem k tomu, že svět čelí řadě globálních problémů souvisejících s probíhajícími a vznikajícími konflikty a s jejich následky, jako jsou změna klimatu a terorismus, které je třeba řešit v celosvětovém měřítku; vzhledem k tomu, že současná struktura Rady bezpečnosti OSN stále vychází ze zastaralého politického scénáře a její rozhodovací proces náležitě neodráží proměnlivou světovou situaci; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy pomáhaly utvářet globální agendu OSN pro období do roku 2030 a EU je i nadále odhodlána udávat tempo, pokud jde o mobilizaci všech prostředků provádění a spolehlivý mechanismus monitorování a přezkumu s cílem zajistit pokrok a odpovědnost; vzhledem k tomu, že se to odráží ve vnější činnosti EU a dalších politikách ve všech finančních nástrojích EU;

F.  vzhledem k tomu, že tři pilíře OSN – mír a bezpečnost, rozvoj, lidská práva a právní stát – jsou neoddělitelné a vzájemně se posilují; vzhledem k tomu, že původní účel OSN udržovat mír zpochybňují neustálé složité krize;

G.  vzhledem k tomu, že zatěžující byrokratické postupy a složitá a nepružná struktura OSN někdy brání řádnému fungování této instituce a neumožňují jí rychle reagovat na krize a globální problémy;

H.  vzhledem k tomu, že úspěšná reakce na celosvětové krize, hrozby a problémy vyžaduje účinný mnohostranný systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách;

I.  vzhledem k tomu, že mezinárodní řád založený na spolupráci, dialogu a lidských právech je zpochybňován řadou nacionalistických a protekcionistických hnutí po celém světě;

J.  vzhledem k tomu, že stále rostoucí množství úkolů systému OSN vyžaduje odpovídající financování ze strany jejích členských států; vzhledem k tomu, že se zvětšuje rozdíl mezi potřebami organizace a finančními prostředky, které jsou jí poskytovány; vzhledem k tomu, že Spojené státy hodlají omezit své příspěvky do rozpočtu OSN, a EU a její členské státy jsou tak společně i nadále největším finančním přispěvatelem a měly by aktivně podporovat úsilí generálního tajemníka OSN o zajištění řádného fungování a financování OSN, jejímž prvořadým cílem je vymýtit chudobu, podporovat dlouhodobý mír a stabilitu, bránit lidská práva, bojovat proti sociálním nerovnostem a poskytovat humanitární pomoc obyvatelům, zemím a regionům zasaženým různými krizemi, ať už přírodními či zapříčiněnými člověkem; vzhledem k tomu, že příspěvky EU poskytované OSN by měly být viditelnější; vzhledem k tomu, že agentury OSN, včetně Agentury Organizace spojených národů pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA), byly dotčeny výraznými finančními škrty; vzhledem k tomu, že stávající celková úroveň financování OSN je i nadále nedostačující a neumožňuje této organizaci, aby plnila svůj mandát a čelila současným celosvětovým problémům;

K.  vzhledem k tomu, že demokracie, lidská práva a právní stát jsou v různých oblastech světa stále více ohrožovány, přičemž v řadě členských států OSN se zmenšuje prostor pro občanskou společnost; vzhledem k tomu, že obránci lidských práv a občanští aktivisté po celém světě čelí v důsledku své legitimní činnosti narůstajícím hrozbám a rizikům;

L.  vzhledem k tomu, že prosazování a ochrana lidských práv patří k podstatě multilateralismu a jsou ústředním pilířem systému OSN; vzhledem k tomu, že EU důrazně prosazuje všechna lidská práva, která jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně závislá a propojená; vzhledem k tomu, že EU je jedním z nejhorlivějších obránců a propagátorů lidských práv, základních svobod, kulturních hodnot a rozmanitosti, demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou v různých oblastech světa stále více ohrožovány; vzhledem k tomu, že obránci lidských práv a občanští aktivisté čelí v důsledku své legitimní činnosti narůstajícím hrozbám a rizikům a stále častějším represáliím kvůli své spolupráci s orgány a mechanismy OSN; vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství a EU musí zvýšit své úsilí o ochranu a podporu obránců lidských práv a prosazování mezinárodních norem demokracie, lidských práv a právního státu, zejména s ohledem na práva příslušníků menšinových skupin nebo osob v obtížných situacích, včetně žen, dětí, mladých lidí, etnických, rasových nebo náboženských menšin, migrantů, uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, osob se zdravotním postižením, LGBTI osob (lesby, gayové, bisexuálnové, transgender osoby a intersexuálové) a původních národů;

1.  doporučuje Radě, aby:

Reforma systému OSN, včetně reformy Rady bezpečnosti

Mír a bezpečnost

Program pro ženy, mír a bezpečnost

Předcházení konfliktům a mediace

Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbraní a odzbrojení

Lidská práva, demokracie, a právní stát

Globální pakty o migraci a uprchlících

Rozvoj

Změna klimatu a diplomatická činnost v oblasti klimatu

   a) aktivně podporovala reformní program generálního tajemníka OSN založený na třech pilířích s cílem zajistit, aby byl systém OSN skutečně koordinovaný, účelný, účinný, integrovaný, transparentní a odpovědný; podporovala racionalizaci mírové a bezpečnostní struktury, která musí být účinnější, cílenější, řádně financovaná a provozuschopná, jejíž pravomoci musí být vyváženěji rozdělené a která musí v regionálním zastoupení ve všech svých orgánech účinněji odrážet rozmanitost;
   b) podporovala omezení byrokracie, zjednodušení postupů a decentralizované rozhodování, větší transparentnost a odpovědnost v rámci misí a práce zaměstnanců OSN, zejména s ohledem na jejich činnost v terénu;
   c) podporovala úsilí generálního tajemníka OSN o provedení podstatné změny s cílem sladit rozvojový systém OSN s prioritami Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, cíli udržitelného rozvoje a odpovědností za ochranu a uzpůsobit jej tak, aby lépe podporoval jejich provádění;
   d) vyzvala členské státy OSN, aby generálního tajemníka i zástupce generálního tajemníka OSN a jejich úřady zplnomocnily jednat v procesu racionalizace systému řízení OSN s cílem podpořit větší účinnost a pružnost, lepší schopnost reagovat a efektivnější vynakládání prostředků OSN a jejích agentur;
   e) připomněla všem členským státům OSN jejich povinnost zachovat finanční podporu všech agentur OSN a plnit své závazky týkající se prostředků na rozvojovou pomoc a zároveň zvyšovat účelnost a účinnost a přimět vlády k odpovědnosti za provádění globálních cílů udržitelného rozvoje;
   f) aktivně podporovala úsilí generálního tajemníka OSN o provádění strategie OSN pro rovné zastoupení žen a mužů, která je stěžejním nástrojem pro zajištění rovného zastoupení žen v systému OSN; jmenovala více žen a zejména žen náležejících k menšinovým skupinám do vyšších vedoucích pozic na úrovni ústředí OSN a uplatňovala hledisko rovnosti žen a mužů a genderové rozpočtování; vyzvala EU a OSN, aby jmenovaly více žen do policejního a vojenského personálu misí a operací; prosazovala jmenování meziodvětvových poradců pro otázky rovnosti pohlaví pro jednotlivé mise a operace a vypracování zvláštních akčních plánů, které by navrhly, jakým způsobem budou prováděny rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 2242 na úrovni jednotlivých misí a operací; zajistila, aby všechny ozbrojené síly OSN měly stejné minimální požadavky na vzdělání a odbornou způsobilost, jež budou zahrnovat jasné genderové, LGBTI a protirasistické hledisko s nulovou tolerancí vůči všem formám sexuálního vykořisťování a násilí, včetně účinné funkce oznamovatelů v rámci OSN umožňující anonymně hlásit trestné činy spáchané zaměstnanci OSN jak vůči jiným zaměstnancům OSN, tak vůči občanům;
   g) zdůraznila význam, který členské státy EU přikládají koordinaci své činnosti v institucích a orgánech systému OSN;
   h) vyzvala ke komplexní reformě Rady bezpečnosti OSN s cílem zlepšit její reprezentativnost na základě širokého konsenzu a zajistit rychlejší a účinnější reakci na ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti; podporovala oživení činnosti Valného shromáždění a zlepšení koordinace a provázanosti činností všech institucí OSN;
   i) zintenzivnila úsilí o reformu Rady bezpečnosti OSN, zejména výrazným omezením nebo regulací využívání práva veta, které brání rozhodovacímu procesu, především v případech, kde existují důkazy o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, a provedením změny ve složení členů Rady bezpečnosti, aby lépe odrážela dnešní svět, mimo jiné přidělením stálého členství Evropské unii;
   j) vyzvala EU a její členské státy, aby vystupovaly jednotně; podporovala snahy Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), delegací EU v New Yorku a Ženevě a členských států o zlepšení koordinace postojů EU a o dosažení společného postoje EU při hlasování, což by zvýšilo jednotnost a důvěryhodnost EU v OSN;
   k) opětovně potvrdila podporu zvláštním postupům OSN v rámci Rady pro lidská práva, včetně zvláštních zpravodajů, a dalším tematickým a lidskoprávním mechanismům specifickým pro jednotlivé země, a vyzvala všechny smluvní strany OSN, aby rozšířily otevřená pozvání k návštěvě svých zemí na všechny zvláštní zpravodaje;
   l) podporovala zřízení otevřeného a inkluzivního mezivládního přípravného procesu pro summit OSN, který se bude konat v roce 2020 při příležitosti 75. výročí vzniku OSN, pod záštitou Valného shromáždění OSN, což umožní jednat o komplexních reformních opatřeních za účelem obnovy a posílení Organizace spojených národů;
   m) podporovala ustavení Parlamentního shromáždění OSN v rámci systému OSN, což by posílilo demokratickou povahu, demokratickou odpovědnost a transparentnost globální správy, umožnilo občanům lépe se zapojit do činností OSN a přispělo zejména k úspěšnému provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů udržitelného rozvoje;
   n) vyzvala EU a OSN, aby se navzájem doplňovaly a podporovaly vždy, když jsou ohroženy mír a bezpečnost; zahájila strukturovanou politickou spolupráci mezi EU a OSN;
   o) prosazovala větší úsilí členských států o dosažení míru a bezpečnosti na mezinárodní i vnitřní úrovni; podporovala úsilí generálního tajemníka OSN o větší zapojení OSN do mírových jednání; vyzvala OSN, aby upřednostňovala preventivní, smírčí a politická řešení konfliktů a zároveň aby řešila jejich hlavní příčiny a hybné síly; nadále podporovala činnost, akce a iniciativy zvláštních vyslanců OSN zaměřené na řešení těchto konfliktů; zvýšila podporu členských států pro operace OSN k udržení a obnově míru, zejména ve formě poskytování personálu a zařízení, a posílila v tomto ohledu podpůrnou úlohu EU; zajistila větší viditelnost této podpory a příspěvků; zajistila, aby všechny operace OSN k udržení a obnově míru měly mandát v oblasti lidských práv a dostatečný počet zaměstnanců k vykonávání této funkce;
   p) upevnila spolupráci s OSN v rámci strategického partnerství v oblasti udržování míru a řešení krizí; podporovala spolupráci EU a OSN na reformě bezpečnostního sektoru; vyzvala OSN, aby zajistila větší důvěryhodnost a transparentnost operací k udržení míru zřízením a posílením účinných mechanismů prevence možného zneužití ze strany zaměstnanců OSN a zajištěním jejich odpovědnosti; po celý průběh misí zaujímala mnohostranný přístup; posílila spolupráci s místními komunitami a zajistila jim ochranu a pomoc; zajistila, aby základem mandátu operací k udržení míru byla ochrana civilního obyvatelstva; posílila podporu místních subjektů tím, že nejvíce ohroženým skupinám umožní, aby jednaly jako hybatelé změn, a vytvořila prostor, kde se budou moci zapojit do všech fází humanitární a mírotvorné činnosti; vyzvala OSN ke snížení celkového dopadu operací OSN k udržení míru na životní prostředí a umožnila zlepšení nákladové efektivnosti, bezpečnosti a ochrany pro vojenské jednotky i civilní obyvatelstvo hostitelských zemí;
   q) zdůraznila, že globální a regionální hrozby a společné globální záležitosti vyžadují, aby celé mezinárodní společenství reagovalo rychleji a převzalo svou odpovědnost; zdůraznila, že všude tam, kde stát není schopen či ochoten uplatňovat svou odpovědnost za ochranu, připadá tato odpovědnost mezinárodnímu společenství, včetně všech stálých členů Rady bezpečnosti OSN a všech dalších důležitých rozvíjejících se ekonomik a rozvojových zemí, stejně jako je tomu v případě povinnosti umožnit stíhání osob porušujících mezinárodní právo; posílila kapacity modrých přileb; vyzvala EU, aby vybízela rozvíjející se a rozvojové země k připojení se k mezinárodnímu společenství při přijímání opatření v rámci odpovědnosti za ochranu;
   r) uvítala spolupráci mezi EU, OSN a dalšími mezivládními organizacemi, jako je třístranná spolupráce mezi Africkou unií (AU), EU a OSN, jako důležitý nástroj pro posílení mnohostrannosti a globální správy a pro poskytování pomoci lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu, umožňující zajistit respektování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a aby v tomto ohledu vyzvala EU, OSN a AU ke společnému úsilí o budování kapacit;
   s) nadále prosazovala širokou definici pojmů lidská bezpečnost a odpovědnost za ochranu a dále prosazovala důležitou úlohu OSN při jejich provádění; dále posilovala význam odpovědnosti za ochranu coby důležité zásady činnosti členských států OSN v oblasti řešení konfliktů, lidských práv a rozvoje; nadále podporovala úsilí pokročit s praktickým uplatňováním odpovědnosti za ochranu a podporovala stěžejní úlohu OSN při pomoci zemím s uplatňováním odpovědnosti za ochranu s cílem prosazovat lidská práva, právní stát a mezinárodní humanitární právo; připomněla závazek EU uplatňovat odpovědnost za ochranu, předcházet porušování lidských práv v souvislosti s krutostmi a skoncovat s ním;
   t) využila veškerých nástrojů, které má k dispozici, k lepšímu dodržování mezinárodního humanitárního práva ze strany státních i nestátních subjektů; podporovala snahu Mezinárodního výboru Červeného kříže o zřízení účinného mechanismu pro důsledné dodržování mezinárodního humanitárního práva;
   u) zopakovala své jednoznačné odsouzení terorismu a svou plnou podporu opatřením, jejichž cílem je porazit a zničit teroristické organizace, zejména ISIS/Dá'iš, který je jednoznačně hrozbou pro regionální a mezinárodní bezpečnost; spolupracovala s Valným shromážděním OSN a Radou bezpečnosti OSN v oblasti boje proti financování terorismu s ohledem na doporučení Parlamentu ze dne 1. března 2018(3) a vytvářela mechanismy identifikace jednotlivých teroristů i teroristických organizací a posilovala mechanismy umožňující zmrazit aktiva kdekoli na světě na podporu Výzkumného institutu OSN pro otázky meziregionálního zločinu a trestní spravedlnosti (UNICRI) při realizaci Globálního fóra pro boj proti terorismu a jeho uvádění do provozu na základě globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu; zintenzivnila společné úsilí EU a OSN v boji proti hlavním příčinám terorismu, zejména co se týče zabraňování hybridním hrozbám a rozvoje výzkumu a budování kapacit v oblasti kybernetické obrany; využívala stávající iniciativy zřízené místními partnery při navrhování, provádění a realizaci postupů proti radikalizaci a náboru teroristů; zintenzivnila své úsilí, pokud jde o boj proti náboru teroristů a teroristické propagandě, která probíhá prostřednictvím platforem sociálních médií, ale rovněž prostřednictvím radikalizovaných kazatelů nenávisti; podporovala opatření k posílení odolnosti komunit ohrožených radikalizací, mimo jiné řešením hospodářských, sociálních, kulturních a politických příčin, které k ní vedou; posílila účinnost mezinárodní policejní, právní a soudní spolupráce v boji proti terorismu a nadnárodní trestné činnosti; podporovala vzdělání jakožto nástroj pro prevenci terorismu; podporovala politiky v oblasti boje proti radikalizaci a deradikalizace v souladu s akčním plánem OSN pro předcházení násilnému extremismu; podporovala větší příspěvek EU k iniciativám OSN v oblasti budování kapacit v souvislosti s bojem proti zahraničním teroristickým bojovníkům a násilnému extremismu;
   v) usilovala o pevnější mnohostranné závazky zaměřené na nalezení trvalých politických řešení současných konfliktů na Středním východě a v severní Africe; nadále podporovala činnost, kroky a iniciativy zvláštních vyslanců OSN zaměřené na řešení těchto konfliktů; podporovala úlohu EU v humanitární oblasti; vyzývala k pokračující humanitární, finanční a politické pomoci mezinárodního společenství; stíhala osoby odpovědné za porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv a usilovala o okamžité ukončení násilí; trvala na tom, aby OSN podporovala a sledovala politický proces vedený syrskými představiteli, jehož cílem jsou svobodné a spravedlivé volby, a aby tento proces proběhl na základě nové ústavy, neboť to je jediný způsob, jak zemi zajistit mír; zdůraznila, že celostátního všeobecného příměří a oboustranně přijatelného mírového řešení syrské krize lze dosáhnout pod záštitou OSN a s podporou zvláštního vyslance OSN pro Sýrii, jak je stanoveno v ženevském komuniké z roku 2012 a v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254 z roku 2015; naléhavě vyzvala mezinárodní společenství, aby učinilo vše, co je v jeho silách, a důrazně odsoudilo osoby zodpovědné za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané během syrského konfliktu; podpořila žádost generálního tajemníka OSN o zřízení nové, nestranné a nezávislé komise k identifikaci pachatelů chemických útoků v Sýrii, neboť absence takového orgánu zvyšuje riziko vojenské eskalace; podpořila iniciativu OSN pro mírový plán v Jemenu a neprodleně řešila probíhající humanitární krizi; vyzvala všechny strany, aby dodržovaly lidská práva a svobody všech občanů Jemenu, a zdůraznila, že je potřeba vyjednat politické urovnání prostřednictvím inkluzivního dialogu v rámci Jemenu;
   w) zajistila, aby Valné shromáždění OSN ve spolupráci s EU poskytlo všechny pozitivní nástroje s cílem zajistit udržitelné a účinné řešení založené na existenci dvou států, jejichž hranice budou odpovídat hranicím v roce 1967, přičemž hlavním městem obou států bude Jeruzalém, a v jehož rámci budou bezpečný Stát Izrael s bezpečnými a uznanými hranicemi a nezávislý, demokratický, celistvý a životaschopný palestinský stát existovat bok po boku v míru a bezpečí;
   x) podporovala úsilí OSN o zajištění spravedlivého a trvalého urovnání konfliktu na Západní Sahaře na základě práva na sebeurčení lidu Sahrawi a v souladu s příslušnými rezolucemi OSN;
   y) nadále řešila vážné bezpečnostní hrozby v oblasti Salehu, Sahary, Čadského jezera a Afrického rohu s cílem vymýtit hrozbu terorismu, kterou představují spojenci organizace ISIL/Dá´iš a al-Káidy a skupina Boko Haram a všechny ostatní přidružené teroristické skupiny;
   z) podporovala jadernou dohodu mezi Íránem a členy Rady bezpečnosti a Německem jakožto významný úspěch mezinárodní diplomacie a zejména diplomacie EU a nadále vyvíjela tlak na Spojené státy, aby pomohly dohodu realizovat v praxi;
   aa) nadále vyzývala k plnému dodržování svrchovanosti mezinárodně uznaných hranic a územní celistvosti Gruzie, Moldavska a Ukrajiny, vzhledem k tomu, že v těchto oblastech dochází k porušování mezinárodního práva; podporovala a znovuoživila diplomatické úsilí o mírové a trvalé urovnání těchto probíhajících a zamrzlých konfliktů; naléhavě vyzvala mezinárodní společenství k důslednému provádění politiky neuznání nezákonné anexe Krymu;
   ab) podporovala rozhovory mezi oběma Korejemi ve snaze o odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova; vyzvala všechny zúčastněné mezinárodní subjekty, aby aktivně a pozitivně přispívaly k dosažení tohoto cíle na základě dialogu;
   ac) naléhavě vyzvala Valné shromáždění a Radu bezpečnosti OSN, aby projednaly napětí v oblasti Jihočínského moře s úmyslem vybídnout všechny zúčastněné strany, aby dokončily jednání o kodexu chování;
   ad) vyzvala všechny členské státy, aby i nadále podporovaly a uplatňovaly výše uvedených osm rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které tvoří program pro ženy, mír a bezpečnost, a aby svou činností usilovaly o dosažení plné rovnosti žen a mužů a zajistily zapojení žen, jejich ochranu a práva v celém průběhu konfliktu, od předcházení konfliktům až po obnovu po skončení konfliktu, a zároveň aby přijaly přístup zaměřený na oběti s cílem omezit další újmu působenou ženám a dívkám přímo postiženým konfliktem;
   ae) připomněla, že zapojení žen do mírových procesů zůstává jedním z nejméně naplňovaných aspektů programu pro ženy, mír a bezpečnost, ačkoli ženy jsou hlavními oběťmi bezpečnostních, politických a humanitárních krizí; zdůraznila, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 týkající se žen, míru a bezpečnosti nedosáhla svého základního cíle, kterým je ochrana žen a výrazné zvýšení jejich zapojení do politických a rozhodovacích procesů; připomněla, že rovnost mezi ženami a muži je základní zásadou Evropské unie a jejích členských států a její prosazování je jedním z hlavních cílů EU; nadále prosazovala rovnost žen a mužů a nepřípustnost diskriminace a aktivně podporovala další opatření proti porušování práv LGBTI osob; zapojila nejohroženější osoby do všech úrovní rozhodování a do všech procesů;
   af) připomněla, že ozbrojený konflikt činí zranitelnými muže i ženy, avšak ženy vystavuje většímu riziku hospodářského a sexuálního vykořisťování, nucené práce, vysídlení a věznění a sexuálního násilí, jako je znásilnění, které je používáno jako válečná taktika a je válečným zločinem; zajistila bezpečnou zdravotní pomoc v případech válečného znásilnění; vyzvala k posílení ochrany nezletilých osob, žen, dívek a starších osob v situacích konfliktu, zejména pokud jde o sexuální násilí a dětské sňatky, sňatky v raném věku a nucené sňatky, a k posílení ochrany mužů a chlapců, kteří se stávají oběťmi a jejichž skutečné počty v prostředích postižených konfliktem jsou podle Světové zdravotnické organizace (WHO) a mezinárodních studií(4) silně podceňovány; naléhavě vyzvala všechny členské státy OSN, aby zpřístupnily všechny potřebné finanční a lidské zdroje na podporu obyvatel v oblastech konfliktů;
   ag) vyzvala OSN, aby zavedla účinnější postupy hlášení podezření či předkládání důkazů ohledně zneužití, podvodů, úplatkářství a porušení povinností v souvislosti s činnostmi, které vykonávají vojenští a civilní zaměstnanci OSN při misích k udržení míru, a aby tyto případy včas řešila pomocí zvláštního šetření; bezodkladně změnila situaci, kdy právní kroky v souvislosti s údajným zneužitím v současné době zůstávají čistě dobrovolné a závisí na zemi, která poskytuje vojenské jednotky; naléhavě a neprodleně řešila všechny aspekty hodnotící zprávy OSN ze dne 15. května 2015 týkající se úsilí o prosazování práva a nápravu sexuálního vykořisťování a zneužívání ze strany zaměstnanců Organizace spojených národů a přidružených pracovníků během operací k udržení míru a aby povolala pachatele k odpovědnosti; vyšetřovala, stíhala a odsoudila všechny vojenské a civilní pracovníky, kteří se dopustili sexuálního násilí, a to bezodkladně a s pevným odhodláním; podporovala další odbornou přípravu příslušníků mírových sil OSN v oblasti mezinárodního protokolu o dokumentaci a vyšetřování sexuálního násilí v konfliktech v zájmu podpory odborných znalostí týkajících se problematiky sexuálního násilí;
   ah) podporovala a posilovala mezinárodní úsilí prostřednictvím OSN s cílem zajistit genderovou analýzu, jakož i uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů a lidských práv ve všech činnostech OSN, zejména v operacích k udržení míru, humanitárních operacích a postupech obnovy po konfliktu a usmíření; vypracovala ukazatele a uplatňovala monitorovací nástroje pro měření pokroku, pokud jde o účast žen na budování míru a bezpečnosti, včetně operací k udržení míru, a pro zajištění odpovědnosti, a rovněž aby účinně zapojovala komunity a zajistila zlepšení přístupů a chování, a to i v souladu s postoji komise generálního tajemníka OSN na vysoké úrovni pro posílení ekonomického postavení žen; zajistila, aby provádění programu pro ženy, mír a bezpečnost zahrnovalo odpovídající financování a poskytovalo podporu pro to, aby se ženy staly hlavní součástí veškerého úsilí o řešení globálních problémů, včetně narůstajícího násilného extremismu, předcházení konfliktům a mediace, humanitárních krizí, chudoby, změny klimatu, migrace, udržitelného rozvoje, míru a bezpečnosti;
   ai) podporovala a zintenzivňovala mezinárodní úsilí prostřednictvím OSN ukončit zneužívání dětí v ozbrojených konfliktech a účinněji řešila dopad konfliktů a situací po ukončení konfliktu na dívky; podporovala úlohu pracovní skupiny OSN pro otázky dětí v ozbrojených konfliktech s cílem intenzivněji prosazovat práva mladých lidí dotčených válkou a podpořila kampaň OSN „Děti, nikoli vojáci“ zaměřenou na ukončení náboru a využívání dětí v konfliktech vládními ozbrojenými silami a nestátními subjekty;
   aj) zachovala závazek OSN monitorovat a účinně provádět iniciativu Spotlight, jejímž cílem je ukončit všechny formy násilí vůči ženám a dívkám;
   ak) poskytla veškeré prostředky k aktivní podpoře priorit generálního tajemníka OSN pro předcházení konfliktům a mediaci(5) prostřednictvím takových iniciativ, jako je zřízení poradního výboru na vysoké úrovni pro mediaci, a v souladu s prioritami zvláštních politických misí OSN a nástrojů fondu pro budování míru; zajistila, aby lidská práva tvořila základ politik týkajících se předcházení konfliktům a mediace;
   al) posílila operační stránku priorit EU a OSN pro předcházení konfliktům a jejich zmírnění, včetně zajištění dostupnosti zkušených mediátorů a mediačních poradců, včetně žen na pozici vyslankyň a vyšších úřednic, a zajistila účinnější koordinaci politických, humanitárních, bezpečnostních a rozvojových nástrojů OSN;
   am) vzala v úvahu, že při mírových jednáních, kde jsou přijímána klíčová rozhodnutí o obnově a správě po skončení konfliktu, jsou ženy výrazně nedostatečně zastoupeny navzdory skutečnosti, že mají-li ženy jasnou úlohu v mírovém procesu, je o 20 % větší pravděpodobnost, že dohoda vydrží alespoň dva roky, a dokonce o 35 %, že potrvá alespoň 15 let;
   an) důrazně podporovala program pro mladé lidi, mír a bezpečnost a jeho cíl dát mladým lidem více prostoru při rozhodování na místní, vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni; v tomto ohledu podporovala zřízení mechanismů, které mladým lidem umožní smysluplně se podílet na mírových procesech;
   ao) dále posilovala spolupráci mezi EU a OSN při vypracovávání nástrojů k řešení opakujícího se problému násilí v souvislosti s volbami, mimo jiné v návaznosti na zkušenosti poslanců EP ve volebních pozorovatelských misích a předvolebních dialozích s politickými stranami, aby volby v zemích, které se snaží posílit své demokratické postupy, získaly větší důvěryhodnost a také aby byl vyslán jasný vzkaz zemím, které se snaží systém zneužívat;
   ap) připomněla významné příspěvky EU (nástroje vnějšího financování) do systému OSN, mimo jiné v oblasti celosvětového míru, právního státu a lidských práv a rozvojového programu;
   aq) důrazně podporovala návrhy generálního tajemníka na zajištění větší účinnosti rozvojového systému OSN a vyjádřila podpůrný postoj s ohledem na navrhovanou dohodu o financování výměnou za zvýšenou účinnost, transparentnost a odpovědnost;
   ar) systematicky podporovala všechny činnosti OSN týkající se odzbrojení, budování důvěry, nešíření zbraní hromadného ničení a boje proti němu, včetně vývoje, výroby, získávání, hromadění zásob, uchovávání, předávání nebo používání chemických zbraní státy, které jsou stranami úmluvy, či nestátními subjekty;
   as) vyjádřila obavy ohledně úpadku stávajícího systému kontroly zbraní a systému odzbrojení a právních nástrojů těchto systémů; podporovala veškeré úsilí o pokračování v programu kontroly zbraní a odzbrojení, mimo jiné obnovením konference o odzbrojení; prosazovala nešíření jaderných zbraní v rámci procesu přezkumu v roce 2020 prostřednictvím bezodkladného uvedení Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek v účinnost; usilovala o prosazení Úmluvy o chemických zbraních; znovu potvrdila závazek naplňovat její cíle a vybídla všechny členské státy OSN, aby tuto úmluvu ratifikovaly nebo k ní přistoupily; posílila Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) a její činnost tím, že jí zajistí odpovídající finanční prostředky a personál nutné k dosažení jejích cílů; zajistila, aby v případech nahlášení použití chemických zbraní byli pachatelé postaveni před soud; zaručila odpovědnost za porušení smluv o odzbrojení a kontrole zbraní pomocí stávajících mechanismů kontroly zbraní a nástrojů v oblasti odzbrojení; podporovala Smlouvu o zákazu jaderných zbraní, jejíž přijetí podpořilo v roce 2017 122 členských států OSN, a usilovala o podpis a ratifikaci této smlouvy všemi členskými státy OSN; naléhavě podporovala jaderné odzbrojení na regionální i celosvětové úrovni v souladu s usnesením Parlamentu ze dne 27. října 2016(6), které vyzývá všechny členské státy EU, aby podporovaly konferenci OSN, na které se bude jednat o právně závazném nástroji vedoucím k zákazu a úplnému odstranění jaderných zbraní; podporovala úsilí OSN o zabránění nestátním subjektům a teroristickým skupinám ve vývoji, výrobě, získávání či přemísťování zbraní hromadného ničení a jejich nosičů; trvala na plném dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), Úmluvy o chemických zbraních a Úmluvy o biologických zbraních;
   at) plně uplatňovala Smlouvu o obchodu se zbraněmi a podněcovala všechny členské státy OSN k ratifikaci této smlouvy nebo k přistoupení k ní;
   au) usilovala o účinnější kroky proti odklánění zbraní a munice na nezákonný trh a proti nelegálnímu obchodu s nimi, včetně ručních palných a lehkých zbraní, zejména vyvinutím systému pro sledování pohybu zbraní; požadovala, aby se členové OSN aktivně zasazovali o celosvětové odzbrojování a o předcházení závodům ve zbrojení;
   av) věnovala zvláštní pozornost technologickému pokroku v oblasti vyzbrojování robotické techniky a zejména ozbrojeným robotům a dronům a jejich souladu s mezinárodním právem; stanovila právní rámec týkající se dronů a ozbrojených robotů v souladu se stávajícím mezinárodním humanitárním právem s cílem zabránit zneužívání těchto technologií v nelegálních činnostech státních a nestátních subjektů; prosazovala zahájení účinného jednání o zákazu dronů a ozbrojených robotů, které umožňují provádění útoků bez lidského zásahu; prosazovala právní rámec založený na OSN, který důsledně stanoví, že při používání ozbrojených dronů je třeba dodržovat mezinárodní humanitární právo a mezinárodní právo v oblasti lidských práv; důrazně odsoudila rozšířené zneužívání lidských práv a porušování mezinárodního humanitárního práva; vyzvala k větší ochraně lidských práv a základních svobod ve všech podobách, v nichž se projevují, mimo jiné v souvislosti s novými technologiemi; usilovala o mezinárodní zákaz zbraňových systémů, u nichž použití síly nekontroluje člověk, jak požadoval při různých příležitostech Parlament, a aby v rámci přípravy příslušných schůzí na úrovni OSN urychleně zaujala a přijala společný postoj k autonomním zbraňovým systémům a jednomyslně se vyjadřovala na příslušných fórech a v souladu s tím jednala;
   aw) vybídla všechny členské státy OSN, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu o zákazu používání, skladování, výroby a přesunu protipěchotních min a o jejich zničení;
   ax) vzhledem k rezoluci shromáždění OSN pro životní prostředí UNEP/EA.3/Res.1 a rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 34/20 usilovala o ujasnění a vytváření závazků pro období po skončení konfliktu týkajících se odstranění a řešení kontaminace způsobené používáním zbraní obsahujících ochuzený uran a poskytnutí pomoci komunitám zasaženým používáním těchto zbraní;
   ay) připomínala, že lidská práva jsou nedělitelná, vzájemně provázaná a na sobě závislá; vyzvala EU a OSN, aby nejen důrazně odsoudily celosvětový trend směřující k marginalizaci a popírání lidských práv a demokracie s cílem zvrátit negativní tendence, a to i s ohledem na uzavírání prostoru pro občanskou společnost, ale také aby případně účinně využívaly dostupné právní nástroje, zejména článek 2 dohod o přidružení mezi EU a třetími zeměmi; naléhavě vyzvala všechny členské státy OSN, aby ratifikovaly a účinně prováděly všechny klíčové úmluvy OSN o lidských právech, včetně Úmluvy OSN proti mučení a opčního protokolu k této úmluvě, opčních protokolů k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jež zřizují mechanismy pro podávání stížností a vyšetřování, a aby plnily požadavky ohledně oznamovací povinnosti v rámci těchto nástrojů a závazek k loajální spolupráci s mechanismy OSN v oblasti lidských práv; upozornila na globální odpor proti obráncům lidských práv a zastáncům demokratizace;
   az) zajistila, aby reformy v oblasti lidských práv byly i nadále plně začleněny do všech tří pilířů reformy OSN; podporovala začlenění aspektu lidských práv do činnosti Organizace spojených národů;
   ba) prosazovala svobodu deistů a teistů, jakož i osob, které se považují za ateisty, agnostiky, humanisty a volnomyšlenkáře;
   bb) nadále hájila svobodu náboženského vyznání či přesvědčení; vybízela k většímu úsilí o ochranu práv náboženských a dalších menšin; vyzvala k větší ochraně náboženských menšin před pronásledováním a násilím; vyzvala ke zrušení zákonů, které kriminalizují rouhání či odpadlictví od víry a slouží jako záminka k pronásledování náboženských menšin a nevěřících; podporovala činnost zvláštních zpravodajů v oblasti svobody náboženského vyznání či přesvědčení; aktivně usilovala o to, aby OSN uznala genocidu vůči náboženským a jiným menšinám páchanou organizací ISIL/Dá´iš a předkládala Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS) případy, v nichž existuje podezření na spáchání zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy;
   bc) vybízela Radu OSN pro lidská práva (UNHRC) k dohledu nad dodržováním lidských práv ve svých vlastních členských státech, aby se zabránilo chybám z minulosti, jako bylo uznání členství států, které hrubě porušují lidská práva a zastávají antisemitská politická stanoviska;
   bd) vybízela všechny členské státy OSN, aby zajistily možnost plného zapojení svých občanů do politických, sociálních a hospodářských procesů – včetně svobody náboženského vyznání či přesvědčení –, aniž by tito občané byli diskriminováni;
   be) vyzvala všechny vnitrostátní a mezinárodní orgány, aby naléhavě přijaly závazné nástroje určené k účinné ochraně lidských práv a zajistily plné prosazování všech vnitrostátních a mezinárodních závazků vyplývajících z mezinárodních pravidel; opětovně zdůraznila význam UNHRC; připomněla, že Valné shromáždění má povinnost při volbě členů UNHRC přihlížet k tomu, jak kandidáti plní svou povinnost prosazovat a chránit lidská práva, právní stát a demokracii; vyzvala k ustanovení jasných kritérií pro členství v UNHRC založených na dodržování lidských práv;
   bf) vyjádřila hluboké politování nad rozhodnutím USA opustit Radu OSN pro lidská práva; připomněla zapojení EU a její podporu tohoto nezbytného subjektu v oblasti lidských práv a naléhavě vyzvala vládu USA, aby své rozhodnutí znovu uvážila;
   bg) vybídla všechny státy, včetně členských států EU, aby urychleně ratifikovaly opční protokol k Mezinárodní úmluvě o hospodářských, sociálních a kulturních právech, kterým se zřizuje mechanismus pro podávání stížností a vyšetřování;
   bh) spolupracovala se všemi členskými státy OSN na prosazování práv na svobodu vyjadřování, kterou stanoví článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, a zdůraznila význam svobodného tisku a svobodných médií ve zdravé společnosti a roli každého občana v takové společnosti; zdůraznila význam svobody médií, pluralismu, nezávislosti médií a bezpečnosti novinářů při řešení nových výzev; zahájila debatu o nalezení rovnováhy mezi ochranou svobody médií a svobody projevu a bojem proti falešným informacím; usilovala o ochranu novinářů, kteří pracují na korupčních kauzách a jejichž životy jsou ohroženy;
   bi) zachovala pevný závazek prosazovat zrušení trestu smrti na celém světě; nadále prosazovala nulovou toleranci vůči trestu smrti; vyzvala k moratoriu na výkon trestu smrti a dále usilovala o jeho celosvětové zrušení; odsoudila častější využívání rozsudků smrti pro trestné činy související s drogami a vyzvala k zákazu trestu smrti a mimosoudních poprav coby trestu za tyto trestné činy;
   bj) podporovala a zintenzivnila mezinárodní úsilí prostřednictvím OSN o zajištění analýzy situace žen a mužů, jakož i začlenění genderových a lidských práv do všech činností OSN; vyzvala k vymýcení veškerého násilí vůči ženám a dívkám a jejich diskriminace, a to i diskriminace založené na genderové identitě; hájila a chránila práva leseb, gayů, bisexuálů, transgender osob a intersexuálů (LGBTI) a vyzývala ke zrušení právních předpisů v členských státech OSN, které kriminalizují osoby na základě jejich sexuality nebo genderové identity; vybídla Radu bezpečnosti, aby dále řešila a posilovala práva osob LGBTI;
   bk) posilovala úlohu MTS a mezinárodního systému trestního soudnictví za účelem prosazování odpovědnosti a ukončení beztrestnosti; poskytovala MTS důraznou diplomatickou, politickou a finanční podporu; vyzvala všechny členské státy OSN, aby se připojily k MTS prostřednictvím ratifikace a provádění Římského statutu, a vybídla k ratifikaci změn přijatých v Kampale; vyzvala státy, které od MTS odstupují, aby své rozhodnutí změnily; podporovala MTS coby klíčovou instituci pro pohnání pachatelů k zodpovědnosti a pro pomoc obětem v dosažení spravedlnosti a aby podporovala intenzivní dialog a spolupráci mezi MTS, OSN a jejími agenturami a Radou bezpečnosti OSN;
   bl) důrazně odsoudila soudní šikanu, věznění, zabíjení, vyhrožování a zastrašování obránců lidských práv po celém světě v důsledku toho, že vykonávají legitimní činnost v oblasti lidských práv; usilovala na mezinárodní úrovni o zajištění ochrany ohrožených obránců lidských práv a jejich podpory a vyzvala členské státy OSN, aby přijaly politiky, které by jim umožnily vykonávat jejich činnost; přijala politiku, která systematicky a jednoznačně odsuzuje zabíjení obránců lidských práv a všechny pokusy vystavit je jakékoli formě násilí, pronásledování, vyhrožování, obtěžování, zmizení, uvěznění či svévolného zatýkání; odsoudila osoby, které tyto krutosti páchají či tolerují, a posilovala veřejnou diplomacii ve vztahu k plné podpoře obránců lidských práv; zdůraznila, že obránci lidských práv a občanští aktivisté patří k hlavním činitelům v oblasti udržitelného rozvoje; vyzvala členské státy OSN, aby přijaly politiky, které zajistí ochranu a podporu ohrožených obránců lidských práv; uznala, že obránci lidských práv v oblasti životního prostředí, půdy a domorodého obyvatelstva čelí vzrůstajícím hrozbám;
   bm) v souladu s evropským protikorupčním acquis se zavázala prosazovat protikorupční opatření a usilovat o jejich další začlenění do programů Organizace spojených národů;
   bn) požadovala, aby EU a její členské státy spolupracovaly s partnery na dalším provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv a vyzvala všechny země včetně členských států EU, aby vypracovaly a prováděly národní akční plány, které podnikům uloží povinnost zajistit dodržování lidských práv; opakovaně vyzvala EU a její členské státy, aby se co nejrychleji aktivně a konstruktivně zapojily do vytváření právně závazného mezinárodního nástroje, který bude v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv regulovat činnost nadnárodních korporací a dalších podniků, aby bylo možné předcházet porušování lidských práv, vyšetřovat je a napravovat, a aby byl v takových případech zajištěn přístup k opravným prostředkům; podporovala vypracování závazné Smlouvy OSN o podnikání a lidských právech s cílem zajistit odpovědnost podniků; v této souvislosti přivítala činnost pracovních skupin OSN pro podnikání a lidská práva a připomněla OSN, EU a jejím členským státům, aby konstruktivně pomáhaly tato jednání urychlit a řešit přetrvávající obavy EU;
   bo) zintenzivnila úsilí v rámci Mezinárodní aliance za obchod bez mučení, které zahájila EU společně s regionálními partnery; zřídila mezinárodní fond na pomoc zemím při vypracování a provádění právních předpisů zakazujících obchod se zbožím, které lze použít k mučení a výkonu trestu smrti; podporovala zřízení mezinárodního nástroje pro zákaz obchodu s tímto zbožím, přičemž by vycházela ze zkušeností s nařízením Rady (ES) č. 1236/2005 na toto téma;
   bp) zajistila, aby ženy měly přístup k prostředkům plánování rodičovství a k celé škále veřejné a univerzální sexuální a reprodukční zdravotní péče a souvisejícím právům, včetně moderní antikoncepce a bezpečné a legální interrupce; zdůrazňuje skutečnost, že univerzální přístup ke zdravotní péči, zejména k sexuální a reprodukční zdravotní péči a souvisejícím právům, je základním lidským právem, což je v rozporu s tzv. „globálním roubíkovým pravidlem“, které začátkem roku 2017 znovu zavedla vláda Spojených států;
   bq) podporovala přístup ke zdravotně postiženým osobám v rizikových situacích založený na lidských právech v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením;
   br) zohlednila, že Romové patří mezi nejdiskriminovanější menšiny na světě a že se tato diskriminace v některých zemích zhoršuje; připomněla, že Romové žijí na všech kontinentech, a jedná se tudíž o celosvětový problém; vyzvala OSN ke jmenování zvláštního vyslance pro romské záležitosti, aby se zvýšila informovanost a aby bylo zaručeno, že programy OSN se budou vztahovat i na Romy;
   bs) vyzvala členské státy OSN včetně členských států EU, aby provedly doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro současné formy rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojené netolerance;
   bt) plně podporovala úsilí OSN vedoucí ke sjednání dvou celosvětových paktů o migraci a uprchlících, které se budou zakládat na Newyorské deklaraci pro uprchlíky a migranty ze září 2016, s cílem nalézt účinnější mezinárodní řešení této otázky a odpovídající postup vytvoření celosvětového režimu správy, zlepšení spolupráce v oblasti mezinárodní migrace, mobility osob, rozsáhlých přesunů uprchlíků a vleklých situací uprchlíků a zavádění trvalých řešení a postupů s cílem jasně poukázat na význam ochrany práv uprchlíků a migrantů; vyzvala členské státy EU, aby se k tomuto postoji jednotně přihlásily a aktivně hájily a podporovaly jednání o těchto důležitých otázkách; připomněla, že cíle udržitelného rozvoje obsažené v Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030 uznávají, že opatření pro plánovanou a dobře řízenou migraci mohou přispět k dosažení udržitelného rozvoje a růstu podporujícího začlenění, jakož i ke snížení nerovnosti uvnitř států a mezi nimi navzájem;
   bu) prosadila ambiciózní a vyvážená ustanovení, která umožňují účinnější mezinárodní spolupráci a spravedlivější a předvídatelnější globální sdílení odpovědnosti při řízení migračních přesunů a nuceného vysídlování a současně zajišťují odpovídající podporu pro uprchlíky na celém světě;
   bv) podporovala veškeré úsilí o zajištění rozsáhlé a udržitelné pomoci pro rozvojové země, které poskytují útočiště velkému množství uprchlíků, a trvalých řešení pro uprchlíky, mimo jiné proto, aby mohli být soběstační a mohli se začlenit do komunit, v nichž žijí; připomněla, že provádění globálního paktu přináší jedinečnou příležitost posílit vazby mezi humanitární pomocí a rozvojovými politikami;
   bw) zajistila, aby se globální pakty zaměřovaly na občany a lidská práva a nabízely dlouhodobá, udržitelná a komplexní opatření ve prospěch všech zúčastněných stran; věnovala zvláštní pozornost migrantům ve zranitelných situacích, jako jsou děti, ohrožené ženy, oběti obchodování s lidmi nebo osoby se zdravotním postižením, a dalším ohroženým skupinám včetně komunity LGBTI osob, a zdůraznila, že je důležité vytvářet migrační politiku z meziodvětvového hlediska, aby mohla řešit jejich zvláštní potřeby; zdůraznila, že je zapotřebí plně rozpracovat aktualizované a víceodvětvové genderové hledisko kolektivní mezinárodní reakce na situaci uprchlíků, které by se zaměřovalo na potřebu zvláštní ochrany žen, mimo jiné prostřednictvím boje proti násilí páchanému na ženách, a které by posilovalo schopnosti a dovednosti žen v procesu obnovy a usmíření; vyzvala členské státy OSN, aby přijaly samostatný závazek prosazovat rovnost pohlaví a posílení postavení žen a dívek coby ústřední prvek globálního paktu, v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 5;
   bx) požadovala, aby bylo vynaloženo větší úsilí na zamezení nelegální migraci a boj proti převaděčství osob a obchodování s lidmi, a to zejména prostřednictvím likvidace zločineckých sítí pomocí včasné a účinné výměny relevantních informací; zlepšila metody identifikace a ochrany obětí a posílila spolupráci s třetími zeměmi za účelem vysledování, zabavení a vymáhání výnosů z trestné činnosti v tomto odvětví; na úrovni OSN trvala na tom, že je důležité ratifikovat a plně provádět Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a její protokoly týkající se převaděčství migrantů po souši, po moři i vzdušnou cestou, a potlačovala a trestala obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, a předcházela mu;
   by) zajistila, aby byla věnována zvláštní pozornost uprchlicím a žadatelkám o azyl, které jsou vystaveny nejrůznějším formám diskriminace a jsou více ohroženy sexuálním a genderově zaměřeném násilím jak v zemi svého původu, tak během své cesty do bezpečnějších destinací; připomněla, že ženy a dívky, které hledají azyl, mají zvláštní potřeby a obavy, které jsou odlišné od potřeb a obav mužů a vyžadují, aby provádění všech azylových politik a postupů zohledňovalo rovnost pohlaví a bylo přizpůsobené konkrétním případům; vyzvala k posílení systémů ochrany dětí a podporovala konkrétní opatření v nejlepším zájmu dětských uprchlíků a migrantů vycházející z Úmluvy o právech dítěte;
   bz) se zabývala rozšířeným jevem osob bez státní příslušnosti, který patří mezi nejnaléhavější problémy v oblasti lidských práv; zajistila, aby tato otázka byla odpovídajícím způsobem řešena v rámci probíhajících jednání o globálním paktu;
   ca) nadále zvyšovala podporu, včetně finanční podpory, poskytovanou vysokému komisaři OSN pro uprchlíky (UNHCR) při provádění jeho mezinárodního mandátu spočívajícího v ochraně uprchlíků, mimo jiné před zločineckými skupinami a jednotlivci zapojenými do obchodování s lidmi a do převaděčství osob u zdroje i v tranzitních zemích;
   cb) pomohla zemím Východního partnerství při řešení problémů, jimž čelí v důsledku rozsáhlého nuceného vnitřního vysídlení z oblastí konfliktu, a rázně zakročila v zájmu ochrany a obnovy práv vysídlených osob, včetně jejich práva na návrat, vlastnických práv a práva na osobní bezpečnost;
   cc) nadále zdůrazňovala mimořádnou důležitost vzdělávání dívek a žen pro vytváření ekonomických příležitostí;
   cd) zopakovala svou vážnou obavu, že statisíce vnitřně vysídlených osob a uprchlíků, kteří opustili své rodné země v souvislosti s vleklými konflikty, zůstanou vysídlené, a opětovně potvrdila právo všech vnitřně vysídlených osob a uprchlíků na bezpečný a důstojný návrat do jejich země původu;
   ce) trvala na tom, že je nutné poskytovat financování určené konkrétně na účast žen v rozhodovacím procesu na mezinárodní úrovni;
   cf) prováděla ambiciózní Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích 17 cílů udržitelného rozvoje; zdůraznila vedoucí úlohu EU v procesu, který vedl k přijetí Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a akčního programu z Addis Abeby; přijala konkrétní opatření k zajištění účinného provádění Agendy OSN 2030 a programu z Addis Abeby jakožto důležitých rozvojových nástrojů; zajistila, aby EU a OSN i nadále zastávaly důležitou úlohu při provádění Agendy OSN 2030 s cílem vymýtit chudobu a vytvářet společnou prosperitu, vyřešit nerovnosti, vytvořit bezpečnější a spravedlivější svět, bojovat proti změně klimatu a chránit životní prostředí;
   cg) přijala konkrétní opatření pro zajištění účinného provádění Agendy OSN 2030 a všech 17 cílů udržitelného rozvoje coby důležitých nástrojů pro prevenci a udržitelný rozvoj; podněcovala a podporovala země, aby přijaly odpovědnost a stanovily vnitrostátní rámce pro dosažení 17 cílů udržitelného rozvoje; vybídla členské státy OSN k přeorientování svých rozpočtů na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030; potvrdila, že EU zůstává největším světovým dárcem rozvojové pomoci, neboť poskytuje 75,7 miliard EUR, a podporovala trvalý růst společné pomoci EU, která tvoří základ vytrvalého úsilí členských států o prosazování míru, blahobytu a udržitelného rozvoje na celém světě; naléhala na členské státy OSN, aby plnily své závazky v oblasti prostředků na rozvojovou pomoc, a vyzvala k přijetí pevného rámce založeného na ukazatelích a k využívání statistických údajů pro hodnocení situace v rozvojových zemích, monitorování pokroku a zajištění odpovědnosti; nadále vynakládala úsilí na dosažení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v rámci všech politik EU, což je klíčové pro dosažení cílů udržitelného rozvoje, a rovněž usilovala o větší soudržnost politik na úrovni OSN v souladu s cílem č. 17;
   ch) opětovně potvrdila závazek EU v rámci Pařížské dohody, vybídla všechny členské státy OSN k její ratifikaci a účinnému provádění a zdůraznila, že Pařížskou dohodu je třeba provádět na celosvětové úrovni a všemi členskými státy OSN; potvrdila, že je zapotřebí ambiciózní politika EU v oblasti klimatu, že EU musí být připravena zlepšit stávající vnitrostátně stanovené příspěvky pro rok 2030, včetně příspěvků EU, a že je rovněž nutné včas vypracovat dlouhodobou strategii pro období do roku 2050 a podporovat všechny iniciativy v tomto směru; usilovala o účinnější opatření pro udržitelnost životního prostředí, zejména v souvislosti s bojem proti změně klimatu, prostřednictvím mezinárodních opatření a kroků za účelem ochrany a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelného hospodaření s přírodními zdroji; dále zvyšovala úroveň cílů týkajících se snižování emisí a zdůraznila vedoucí úlohu EU ve světě, pokud jde o opatření v oblasti klimatu;
   ci) opětovně zdůraznila, že opatření v oblasti klimatu jsou pro Evropskou unii hlavní prioritou; zajistila, aby EU zůstala v čele boje proti změně klimatu a dále spolupracovala v této oblasti s OSN; vyzvala všechny státy OSN k dodržování Pařížské dohody a zajistila urychlené provedení rozhodnutí přijatých na konferenci OSN o změně klimatu v roce 2016; zintenzivnila úsilí o opětovné zapojení USA do mnohostranné spolupráce v oblasti změny klimatu;
   cj) byla aktivním partnerem veškerého úsilí OSN o posílení celosvětového partnerství a spolupráce v oblasti změny klimatu a zdůraznila, že klima může být výchozím bodem diplomatických vztahů s partnery, s nimiž jsou ostatní body jednání vysoce sporné, což přináší příležitost k posílení stability a míru;
   ck) zintenzivnila své diplomatické úsilí v oblasti klimatu skrze vypracování komplexní diplomatické strategie a začlenila opatření v oblasti klimatu do všech oblastí vnější činnosti EU, včetně obchodu, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci a bezpečnosti a obrany, s ohledem na skutečnost, že systém, který není environmentálně udržitelný, vede k nestabilitě; utvořila silnou alianci států a subjektů, které budou nadále přispívat k dosažení cílů týkajících se omezení globálního oteplování výrazně pod 2°C a zároveň se budou snažit omezit nárůst teploty na nejvýše 1,5°C;
   cl) připomněla, že dopady změny klimatu prožívají ženy a muži různě; zdůraznila, že ženy jsou zranitelnější a více vystavené rizikům a zátěži, a to z různých důvodů od nerovného přístupu ke zdrojům, vzdělávání, pracovním příležitostem a vlastnickým právům až po sociální a kulturní normy; zdůraznila, že by to mělo být odpovídajícím způsobem zohledněno; zajistila, aby ženy hrály ústřední úlohu při hledání řešení za účelem zmírnění problémů spojených se změnou klimatu a přizpůsobení se této změně, včetně mezinárodních jednání o klimatu, s cílem reagovat způsobem zohledňujícím otázku rovnosti žen a mužů a odstranit příčiny nerovností;
   cm) připomněla, že ženy mají omezený přístup k výrobním prostředkům, omezenou kontrolu nad nimi a omezená práva a mají méně příležitostí utvářet rozhodnutí a ovlivňovat politiku, jak je oficiálně uznáváno již od 13. konference smluvních stran o změně klimatu (COP 13), která se konala na ostrově Bali v roce 2007;
   cn) úzce spolupracovala s malými ostrovními státy a dalšími zeměmi, které čelí nejzávažnějším důsledkům změny klimatu, s cílem zajistit, aby na různých fórech OSN byl slyšet jejich hlas a byly zohledněny jejich potřeby;
   co) se zapojila do všeobecné veřejné diskuse se všemi členskými státy OSN o důležitosti dodržování ústavních omezení prezidentské funkce na celém světě;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Evropské službě pro vnější činnost, Komisi a pro informaci Valnému shromáždění OSN a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2017)0304.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2017)0493.
(3) Doporučení Evropského parlamentu ze dne 1. března 2018 Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ohledně odstřižení zdrojů příjmů pro džihádisty – cílená opatření proti financování terorismu, Přijaté texty, P8_TA(2018)0059.
(4) Světová zdravotnická organizace, World Report on Violence and Health (Světová zpráva o násilí a zdraví), Ženeva, 2002, s. 154; Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí, Discussion paper 2: The Nature, Scope and Motivation for Sexual Violence Against Men and Boys in Armed Conflict (Diskusní dokument 2: povaha, rozsah a motivace sexuálního násilí vůči mužům a chlapcům v ozbrojeném konfliktu), předložený na schůzi výzkumných pracovníků Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí týkající se páchání sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech: zjišťování nedostatků ve výzkumu za účelem vytváření účinnějších intervencí, která se konala dne 26. června 2008.
(5) Jak je uvedeno v jeho prvním prohlášení určeném Radě bezpečnosti OSN ze dne 10. ledna 2017.
(6) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 202.


Migrační krize a humanitární situace ve Venezuele a na jejích hranicích
PDF 142kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o migrační krizi a humanitární situaci ve Venezuele a na jejích pozemních hranicích s Kolumbií a Brazílií (2018/2770(RSP))
P8_TA(2018)0313RC-B8-0315/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Venezuele, zejména na usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci ve Venezuele(1), ze dne 18. prosince 2014 o pronásledování demokratické opozice ve Venezuele(2), ze dne 12. března 2015 o situaci ve Venezuele(3), ze dne 8. června 2016 o situaci ve Venezuele(4), ze dne 27. dubna 2017 o situaci ve Venezuele(5), ze dne 8. února 2018 o situaci ve Venezuele(6) a ze dne 3. května 2018 o volbách ve Venezuele(7),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudové ze dne 8. února 2018,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 31. března 2017 vydal o Venezuele vysoký komisař OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávu s názvem „Porušování lidských práv v Bolívarovské republice Venezuela“, kterou dne 22. června 2018 vydal Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 28. dubna 2017 vydal zvláštní zpravodaj OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy společně se zvláštním zpravodajem OSN pro právo na svobodu pokojného shromažďování a sdružování, zvláštním zpravodajem OSN pro situaci obránců lidských práv a pracovní skupinou OSN pro svévolné zadržování,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů skupiny G7 ze dne 23. května 2018,

–  s ohledem na prohlášení Limské skupiny ze dne 23. ledna 2018, 14. února 2018, 21. května 2018, 2. června 2018 a 15. června 2018,

–  s ohledem na prohlášení Organizace amerických států ze dne 20. dubna 2018 o zhoršující se humanitární situaci ve Venezuele,

–  s ohledem na zprávu generálního sekretariátu Organizace amerických států a skupiny nezávislých mezinárodních odborníků ze dne 29. května 2018 o možném páchání zločinů proti lidskosti ve Venezuele,

–  s ohledem na zprávu s názvem „Demokratické instituce, právní stát a lidská práva ve Venezuele“, kterou dne 12. února 2018 vydala Meziamerická komise pro lidská práva, jakož i na její rezoluci ze dne 14. března 2018,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o nejnovějším vývoji ve Venezuele, která vydala dne 26. ledna 2018, 19. dubna 2018 a 22. května 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 13. listopadu 2017, 22. ledna 2018, 28. května 2018 a 25. června 2018,

–  s ohledem na prohlášení komisaře pro humanitární pomoc a řešení krizí Christose Stylianidese týkající se pracovní cesty do Kolumbie v březnu 2018,

–  s ohledem na prohlášení skupiny pro podporu demokracie a koordinaci voleb ze dne 23. dubna 2018,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že situace týkající se lidských práv, demokracie a právního státu se ve Venezuele neustále zhoršuje; vzhledem k tomu, že Venezuela čelí nebývalé politické, sociální, hospodářské a humanitární krizi, která s sebou nese nejistotu, násilí, porušování lidských práv, zhoršení situace v oblasti právního státu, nedostatek léků a sociálních služeb, ztrátu příjmů a zvyšující se chudobu a má za následek stále více obětí na životech a zvyšující se počty uprchlíků a migrantů;

B.  vzhledem k tomu, že stále více obyvatel Venezuely, především zranitelných skupin obyvatelstva, jako jsou ženy, děti a nemocní lidé, trpí podvýživou v důsledku omezeného přístupu ke kvalitním zdravotnickým službám, lékům, potravinám a vodě; vzhledem k tomu, že 87 % obyvatel Venezuely trpí chudobou a 61,2 % obyvatelstva čelí extrémní chudobě; vzhledem k tomu, že mateřská úmrtnost se zvýšila o 60 % a úmrtnost dětí o 30 %; vzhledem k tomu, že počet případů malárie vzrostl v roce 2017 o 69 % ve srovnání s předchozím rokem, což je největší nárůst výskytu tohoto onemocnění na světě, a že u jiných onemocnění, jako je tuberkulóza a spalničky, hrozí, že přerostou v epidemie;

C.  vzhledem k tomu, že navzdory ochotě mezinárodního společenství bohužel venezuelská vláda i nadále tvrdohlavě popírá tento problém a odmítá otevřeně přijmout mezinárodní humanitární pomoc a umožnit její distribuci;

D.  vzhledem k tomu, že hospodářská situace se značně zhoršila; vzhledem k tomu, že Mezinárodní měnový fond předpověděl, že hyperinflace ve Venezuele prudce vzroste z odhadovaných 2 400 % v roce 2017 na 13 000 % v roce 2018, což povede ke zvyšování cen v průměru o téměř 1,5 % za hodinu;

E.  vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře pro lidská práva ve své zprávě ze dne 22. června 2018 zdůrazňuje nezdar venezuelských orgánů, pokud jde o pohnání pachatelů závažného porušování lidských práv k odpovědnosti, a to mimo jiné za takové činy, jako je zabíjení, použití nepřiměřeného násilí při demonstracích, svévolné zadržování, špatné zacházení a mučení; vzhledem k tomu, že rozšířená je i beztrestnost příslušníků bezpečnostních složek podezřelých z mimosoudního zabíjení demonstrantů;

F.  vzhledem k tomu, že podle zprávy skupiny nezávislých mezinárodních odborníků jmenovaných Organizací amerických států, která byla představena dne 29. května 2018, bylo ve Venezuele přinejmenším od února 2014 spácháno sedm zločinů proti lidskosti a za stávající humanitární krizi v regionu nese odpovědnost samotná vláda; vzhledem k tomu, že žalobkyně Mezinárodního trestního soudu oznámila, že bude zahájeno předběžné vyšetřování trestných činů, které byly ve Venezuele údajně spáchány v období od dubna 2017;

G.  vzhledem k tomu, že volby konané dne 20. května 2018 proběhly v rozporu s minimálními mezinárodními standardy pro věrohodný proces a nebyl při nich respektován politický pluralismus, demokracie, transparentnost ani právní stát; vzhledem k tomu, že to dále komplikuje snahy o vyřešení této politické krize; vzhledem k tomu, že EU spolu s dalšími demokratickými orgány neuznává tyto volby ani orgány, které vzešly z tohoto nelegitimního volebního procesu;

H.  vzhledem k tomu, že stávající krize ve Venezuele postihující řadu oblastí je příčinou největšího přesídlování obyvatelstva v historii tohoto regionu; vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizace pro migraci se celkový počet Venezuelanů, kteří opustili svou zemi, dramaticky zvýšil ze 437 000 v roce 2005 na více než 1,6 milionu v roce 2017; vzhledem k tomu, že v letech 2015 až 2017 opustilo zemi zhruba 945 000 Venezuelanů; vzhledem k tomu, že v roce 2018 přesáhl celkový počet osob, které od roku 2014 opustily tuto zemi, 2 miliony; vzhledem k tomu, že od roku 2014 vzrostl počet venezuelských občanů žádajících o azyl po celém světě o 2 000 % a v polovině června 2018 činil více než 280 000 osob;

I.  vzhledem k tomu, že v celém regionu získalo 520 000 Venezuelanů alternativní formu legálního povolení k pobytu; vzhledem k tomu, že více než 280 000 Venezuelanů žádá o status uprchlíka v různých zemích celého světa; vzhledem k tomu, že počet Venezuelanů žádajících v EU o mezinárodní ochranu se v letech 2014 až 2017 zvýšil o více než 3 500 %; vzhledem k tomu, že podle odhadů je pobyt více než 60 % Venezuelanů v zahraničí nelegální;

J.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí přijala největší počet vysídlených osob Kolumbie, na jejímž území žije více než 820 000 Venezuelanů; vzhledem k tomu, že města Cúcuta a Boa Vista, která leží na hranici s Venezuelou, se potýkají s velkým přílivem lidí, kteří jsou často ve velmi špatném zdravotním stavu a podvyživení; vzhledem k tomu, že Peru, Chile, Argentina, Panama, Brazílie, Ekvádor, Mexiko, Dominikánská republika, Kostarika, Uruguay, Bolívie a Paraguay se rovněž potýkají s přílivem velkého počtu uprchlíků a migrantů; vzhledem k tomu, že stále častěji jsou k odchodu využívány námořní trasy, zejména trasy vedoucí na karibské ostrovy, jako jsou Aruba, Curaçao, Bonaire, Trinidad a Tobago a Guyana; vzhledem k tomu, že situace se stále více dotýká i evropských zemí, především Španělska, Portugalska a Itálie; vzhledem k tomu, že se přijímající země dostávají pod stále větší tlak při poskytování pomoci nově příchozím;

K.  vzhledem k tomu, že kolumbijské vnitrostátní i místní orgány chvályhodně usilují o zajištění základních lidských práv (např. základního vzdělávání a základní zdravotní péče) pro všechny, kteří utíkají z Venezuely, a to bez ohledu na jejich status; vzhledem k tomu, že místní komunity, náboženské instituce i běžní občané v Kolumbii vítají venezuelské přistěhovalce v bratrském duchu a prokazují obrovskou odolnost a solidaritu;

L.  vzhledem k tomu, že dne 7. června 2018 Komise oznámila, že na podporu venezuelského obyvatelstva a sousedních zemí zasažených krizí vyčlení pomoc poskytovanou při mimořádných událostech a rozvojovou pomoc ve výši 35,1 milionu EUR; vzhledem k tomu, že tento finanční příspěvek bude doplňkem ke 37 milionům EUR, které se EU již zavázala poskytnout na humanitární pomoc a projekty spolupráce v této zemi; vzhledem k tomu, že ke splnění dodatečné výzvy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve výši 46,1 milionu USD chybí ke dni 13. června 2018 56 % finančních prostředků;

M.  vzhledem k tomu, že více než 12 000 Venezuelanů odchází každý měsíc do brazilského státu Roraima a že přibližně 2 700 z nich pobývá ve městě Boa Vista; vzhledem k tomu, že již nyní představují Venezuelané více než 7 % obyvatel tohoto města a za současného tempa zde bude do konce roku žít více než 60 000 občanů Venezuely; vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto přílivu obyvatel čelí veřejné služby v tomto městě mimořádnému tlaku, především pak státní zdravotnictví a školství; vzhledem k tomu, že Roraima je jedním z nejchudších států Brazílie, má omezený trh práce a slabé hospodářství, což je další překážkou bránící integraci uprchlíků a migrantů;

N.  vzhledem k tomu, že Parlament vyslal na hranice Venezuely s Kolumbií a Brazílií ad hoc delegaci, která tu pobývala od 25. do 30. června 2018, aby přímo na místě posoudila dopad krize;

1.  je hluboce zděšen a znepokojen katastrofální humanitární situací ve Venezuele, která je příčinou mnoha obětí na životech a nebývalého přílivu uprchlíků a migrantů do sousedních zemí i vzdálenějšího zahraničí; vyjadřuje solidaritu se všemi Venezuelany, kteří byli nuceni opustit svou zemi z důvodu absence naprosto základních životních podmínek, jako je přístup k potravinám, pitné vodě, zdravotní péči a lékům;

2.  naléhavě vyzývá venezuelské orgány, aby probíhající humanitární krizi vzaly na vědomí, předešly jejímu dalšímu zhoršování a podpořily politická a ekonomická řešení, která zajistí bezpečnost všech civilistů a stabilitu země a celého regionu;

3.  žádá, aby venezuelské orgány co nejrychleji umožnily neomezený přístup humanitární pomoci do země, a předešly tak zhoršení humanitární krize a krize v oblasti veřejného zdraví, zejména znovuobjevení nemocí, jako jsou spalničky, malárie, záškrt a slintavka a kulhavka, a také aby umožnily neomezený přístup mezinárodním organizacím, které chtějí pomáhat všem postiženým skupinám společnosti; vyzývá k rychlé realizaci bezprostředních opatření, která mají za cíl bojovat proti podvýživě nejzranitelnějších skupin, jako jsou ženy, děti a nemocní lidé; je krajně znepokojen počtem nedoprovázených dětí, které překračují hranice;

4.  oceňuje kolumbijskou vládu za její rychlou reakci a podporu, kterou poskytuje všem přicházejícím Venezuelanům; rovněž oceňuje Brazílii a další země v regionu, zejména Peru, regionální a mezinárodní organizace, soukromé a veřejné subjekty, katolickou církev a běžné občany v celé oblasti za jejich aktivní pomoc a solidaritu s venezuelskými uprchlíky a migranty; vyzývá členské státy, aby urychleně reagovaly na situaci venezuelských uprchlíků a migrantů na svém území ve snaze chránit je prostřednictvím příslušných mechanismů, jako jsou humanitární víza, zvláštní ujednání o pobytu nebo jiné regionální rámce pro migraci; vyzývá venezuelské orgány, aby usnadnily a urychlily vydávání a prodlužování platnosti dokladů totožnosti svým vlastním občanům, ať už se nacházejí ve Venezuele nebo v zahraničí;

5.  vyzývá mezinárodní společenství včetně EU ke koordinované, komplexní a regionální reakci na krizi a ke splnění závazku k navýšení finanční a materiální pomoci přijímajícím zemím; vřele vítá dosud vyčleněnou humanitární pomoc EU a naléhavě žádá o poskytnutí další humanitární podpory prostřednictvím fondů pro mimořádné události, aby byly uspokojeny rychle rostoucí potřeby lidí zasažených venezuelskou krizí v sousedních zemích;

6.  opakuje, že příčinou stávající humanitární krize je krize politická; naléhavě žádá venezuelské orgány, aby zajistily okamžité skončení všech forem porušování lidských práv, včetně porušování práv civilistů, a plné dodržování veškerých lidských práv a základních svobod, mimo jiné svobody projevu, tisku a shromažďování; naléhavě venezuelským orgánům připomíná, že je nutné respektovat všechny demokraticky zvolené instituce, zejména Národní shromáždění, propustit všechny politické vězně a hájit demokratické zásady, právní stát a lidská práva; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby maximálně podporovala mezinárodní úsilí o mediaci, jež je nutné k otevření prostoru pro nalezení životaschopného řešení stávající humanitární a politické krize;

7.  vyzývá k uspořádání nových prezidentských voleb v souladu s mezinárodně uznávanými demokratickými standardy a venezuelským ústavním pořádkem, na základě transparentních, rovných a spravedlivých podmínek a za mezinárodního dohledu, bez jakéhokoli omezování politických stran a kandidátů a při plném dodržení politických práv všech Venezuelanů; zdůrazňuje, že legitimní vláda, která vzejde z těchto voleb, musí naléhavě řešit stávající hospodářskou a sociální krizi ve Venezuele a usilovat o národní usmíření;

8.  připomíná, že veškeré sankce přijaté mezinárodním společenství by měly být cílené a odvolatelné a neměly by nijak poškozovat běžné venezuelské občany; vítá rychlé přijetí dalších cílených a odvolatelných sankcí i embarga na zbraně vyhlášeného v listopadu 2017; opakuje, že tyto sakce byly uvaleny na vysoce postavené činitele z důvodu závažného porušování lidských práv, poškozování demokracie a právního státu ve Venezuele a v reakci na uspořádání nezákonných voleb dne 20. května 2018, jež nebyly uznány mezinárodním společenstvím a konaly se, aniž by došlo k dohodě na datu a podmínkách, a to za okolností, které neumožnily rovnou účast všech politických stran; připomíná, v souladu se svými předchozími usneseními, možnost rozšíření těchto sankcí na osoby odpovědné za prohlubující se politickou, sociální, ekonomickou a humanitární krizi, a zejména na prezidenta Nicoláse Madura;

9.  opakuje, že osoby odpovědné za závažné porušování lidských práv musí být pohnány k odpovědnosti; plně podporuje předběžná šetření Mezinárodního trestního soudu týkající se rozsáhlých zločinů a aktů represe, jichž se dopouští venezuelský režim, a vyzývá EU, aby v tomto ohledu aktivně jednala; plně podporuje výzvu skupiny nezávislých mezinárodních odborníků navržených generálním tajemníkem Organizace amerických států a vysokým komisařem OSN pro lidská práva ke zřízení vyšetřovací komise k situaci ve Venezuele a k většímu zapojení Mezinárodního trestního soudu;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a Národnímu shromáždění Bolívarovské republiky Venezuela, vládám a parlamentům Kolumbijské republiky, Brazilské republiky a Peruánské republiky, Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění, generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států a Limské skupině.

(1) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 145.
(2) Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 21.
(3) Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 190.
(4) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 101.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2017)0200.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2018)0041.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2018)0199.


Pokyny pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci
PDF 132kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o pokynech pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci (2018/2769(RSP))
P8_TA(2018)0314B8-0314/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu(1) (dále jen „směrnice o napomáhání“),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/SVV ze dne 28. listopadu 2002 o posílení trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu(2) (dále jen „rámcové rozhodnutí“),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2015 o vytvoření akčního plánu EU proti pašování migrantů (2015–2020) (COM(2015)0285),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 22. března 2017 k hodnocení právního rámce EU proti napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu: balíček proti převaděčství (směrnice 2002/90/ES a rámcové rozhodnutí 2002/946/SVV) v rámci programu REFIT (SWD(2017)0117),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. dubna 2018 o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících(3),

–  s ohledem na studii „Fit for purpose? The Facilitation Directive and the criminalisation of humanitarian assistance to irregular migrants“ (Kontrola účelnosti – směrnice o napomáhání a kriminalizace humanitární pomoci nelegálním migrantům), zveřejněnou jeho generálním ředitelstvím pro vnitřní politiky v roce 2016,

–  s ohledem na studii Agentury Evropské unie pro základní práva o kriminalizaci nelegálních migrantů a osob, které jsou s nimi ve styku, zveřejněnou v roce 2014,

–  s ohledem na diskusní dokument Komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 4. února 2010 „Criminalisation of migration in Europe: Human rights implications“ (Kriminalizace migrace v Evropě: důsledky v oblasti lidských práv),

–  s ohledem na Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky doplňující Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, přijatý prostřednictvím rezoluce 55/25 ze dne 15. listopadu 2000 na 55. zasedání Valného shromáždění OSN (dále jen „protokol OSN proti pašování“),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů ze dne 24. dubna 2013 „Regional Study: management of the external borders of the European Union and its impact on the human rights of migrants“ (Regionální studie: správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů),

–  s ohledem na dotaz Komisi týkající se pokynů pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci (O‑000065/2018 – B8‑0034/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v akčním plánu EU proti pašování migrantů (2015–2020) Komise zdůraznila, že je nutné „usilovat o to, aby byly zavedeny přiměřené trestní sankce a zároveň se zabránilo riziku kriminalizace osob, které poskytují humanitární pomoc migrantům v tísni“, a aby byl zdokonalen stávající balíček EU proti převaděčství, který tvoří směrnice o napomáhání a s ní související rámcové rozhodnutí;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 2 směrnice o napomáhání stanoví nezávaznou výjimku pro humanitární pomoc, díky čemuž mají členské státy možnost nekriminalizovat napomáhání, je-li ve své podstatě humanitární;

C.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 18. dubna 2018 o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících požaduje, aby nebyla kriminalizována humanitární pomoc, aby existovaly větší kapacity pro vyhledávání a záchranu osob v nouzi, aby všechny státy věnovaly této problematice větší kapacitu a aby byla uznána pomoc soukromých subjektů a nevládních organizací, které provádějí záchranné práce na moři i na pevnině;

D.  vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu útvarů Komise o hodnocení balíčku proti převaděčství v rámci programu REFIT Komise zdůraznila, že by posílená výměna znalostí a osvědčených postupů mezi státními zástupci, donucovacími orgány a občanskou společností mohla přispět ke zlepšení současné situace a předejít kriminalizaci skutečné humanitární pomoci;

E.  vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice o napomáhání neukládá členským státům povinnost zdržet se postihování napomáhání k neoprávněnému pobytu, ani pokud se tak neděje s úmyslem dosáhnout finančního zisku, a vzhledem k tomu, že v rámcovém rozhodnutí nejsou povinná ustanovení bránící postihování úkonů prováděných z humanitárních účelů nebo v situacích nouze;

1.  připomíná, že dle směrnice o napomáhání a doprovodného rámcového rozhodnutí jsou členské státy povinny uplatňovat právní předpisy, které zavedou trestní sankce za napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu;

2.  vyjadřuje obavy nad nezamýšlenými důsledky balíčku proti převaděčství pro občany, kteří poskytnou humanitární pomoc migrantům, a pro sociální soudržnost přijímající společnosti jako celku;

3.  zdůrazňuje, že v souladu s protokolem OSN proti pašování by úkony humanitární pomoci neměly být kriminalizovány;

4.  konstatuje, že subjekty zapojené do humanitární pomoci, která podporuje a doplňuje opatření na záchranu životů přijímaná příslušnými orgány členských států, musí zůstávat v mezích působnosti, kterou pro humanitární pomoc stanoví směrnice o napomáhání, a jejich operace musí probíhat pod kontrolou členských států;

5.  s politováním konstatuje, že členské státy jen ve velmi malé míře provedly ve vnitrostátním právu výjimku pro humanitární pomoc stanovenou směrnicí o napomáhání, a konstatuje, že výjimka by měla být prováděna jako překážka stíhání, aby bylo zajištěno, že nebudou stíhány osoby a organizace občanské společnosti, které poskytují pomoc migrantům z humanitárních důvodů;

6.  vyzývá členské státy, aby výjimku pro humanitární pomoc, kterou umožňuje směrnice o napomáhání, provedly ve vnitrostátním právu a aby zavedly odpovídající systémy pro sledování vymáhání a účinného uplatňování balíčku proti převaděčství v praxi, a to prostřednictvím shromažďování a zaznamenávání údajů na každoroční bázi o počtu lidí zatčených za napomáhání na hranicích a ve vnitrozemí, o počtu zahájených soudních řízení, počtu odsouzených osob, a dále informací o způsobu rozhodování o trestu a důvodech pro ukončení vyšetřování;

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala pokyny pro členské státy, které by specifikovaly, které formy napomáhání by neměly být kriminalizovány, s cílem zajistit jednoznačné a jednotné uplatňování stávajícího acquis, zejména čl. 1 odst. 1 písm. b) a čl. 1 odst. 2 směrnice o napomáhání, a zdůrazňuje, že díky jednoznačnosti parametrů bude zajištěna větší soudržnost trestněprávní regulace napomáhání v jednotlivých členských státech a omezena nežádoucí kriminalizace;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 328, 5.12.2012, s. 17.
(2) Úř. věst. L 328, 5.12.2012, s. 1.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0118.


Přiměřenost ochrany poskytované štítem EU a USA na ochranu soukromí
PDF 180kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o přiměřenosti ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí (2018/2645(RSP))
P8_TA(2018)0315B8-0305/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 6, 7, 8, 11, 16, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně údajů) (GDPR)(1) a na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(2),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů(3),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. prosince 2016 ve spojených věcech C-203/15 Tele2 Sverige AB v. Post- och telestyrelsen a C-698/15 Secretary of State for the Home Department v. Tom Watson a další(4),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí (EU) 2016/1250 ze dne 12. července 2016, které přijala Komise podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí(5),

–  s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů (EDPS) č. 4/2016 ze dne 30. května 2016 k rozhodnutí ve věci přiměřenosti návrhu štítu EU–USA na ochranu soukromí (Privacy Shield)(6),

–  s ohledem na stanovisko pracovní skupiny zřízené podle článku 29 (WP29) ze dne 13. dubna 2016 o štítu EU–USA na ochranu soukromí(7) a na prohlášení WP 29 ze dne 26. července 2016(8),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. října 2017 Evropskému parlamentu a Radě o prvním každoročním přezkumu fungování štítu EU–USA na ochranu soukromí (COM(2017)0611) a na průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2017)0344),

–  s ohledem na dokument WP29 ze dne 28. listopadu 2017 o prvním každoročním přezkumu fungování štítu EU–USA na ochranu soukromí(9),

–  s ohledem na písemnou odpověď pracovní skupiny zřízené podle článku 29 ze dne 11. dubna 2018 k opětovnému schválení § 702 zákona o zabezpečování informací o činnostech cizí moci (FISA),

–  s ohledem na usnesení ze dne 6. dubna 2017 o přiměřenosti ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí(10),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr) ve svém rozsudku ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů prohlásil rozhodnutí o bezpečném přístavu za neplatné a objasnil, že odpovídající úroveň ochrany musí být chápána jako „v zásadě rovnocenná“ úrovni, již v Evropské unii zaručuje směrnice 95/46/ES vykládaná ve světle Listiny základních práv, což si vyžádalo dokončení jednání o nové dohodě s cílem zajistit právní jistotu ohledně toho, jak mají být soukromé údaje předávány z EU do USA;

B.  vzhledem k tomu, že při přezkumu úrovně ochrany poskytované třetí zemí je Komise povinna posoudit obsah pravidel platných v této zemi, která vyplývají z vnitrostátních předpisů nebo mezinárodních závazků této země, i praxi zajišťující dodržování těchto pravidel, neboť Komise musí podle čl. 25 odst. 2 směrnice 95/46/ES přihlédnout ke všem okolnostem souvisejícím s předáním osobních údajů do třetí země; vzhledem k tomu, že při tomto posuzování se nelze odvolávat na právní předpisy a postupy, kterými se řídí ochrana osobních údajů pro komerční a soukromé účely, nýbrž je nutné se zabývat všemi aspekty rámce platného pro danou zemi nebo pro dané odvětví, zejména mj. prosazováním práva, národní bezpečností a dodržováním základních práv;

C.  vzhledem k tomu, že předávání osobních údajů mezi komerčními organizacemi v EU a USA je při postupující digitalizaci celosvětového hospodářství důležitým prvkem transatlantických vztahů; vzhledem k tomu, že toto předávání by mělo probíhat plně v souladu s právem na ochranu osobních údajů a právem na ochranu soukromí; vzhledem k tomu, že jedním ze zásadních cílů EU je ochrana základních práv, jak jsou zakotvena v Listině EU;

D.  vzhledem k tomu, že společnost Facebook, která je signatářem štítu na ochranu soukromí, potvrdila, že mezi údaji, které neoprávněným způsobem použila společnost Cambridge Analytica poskytující politické poradenství, byly i údaje 2,7 milionu občanů EU;

E.  vzhledem k tomu, že evropský inspektor ochrany údajů ve svém stanovisku č. 4/2016 poukázal na několik problémů spojených s návrhem štítu na ochranu soukromí; vzhledem k tomu, že evropský inspektor ochrany údajů ve stejném stanovisku vítá úsilí všech stran o nalezení řešení pro předávání osobních údajů z EU do USA pro obchodní účely na základě systému autocertifikace;

F.  vzhledem k tomu, že WP29 ve svém stanovisku č. 01/2016 k návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o štítu EU–USA na ochranu soukromí (Privacy Shield) uvítala pokrok, který ve srovnání s rozhodnutím o „bezpečném přístavu“ přinesl štít na ochranu soukromí, ale vyjádřila také hluboké znepokojení nad komerčními aspekty předávání údajů v souladu se štítem na ochranu soukromí a nad přístupem veřejných orgánů k těmto údajům;

G.  vzhledem k tomu, že dne 12. července 2016 po dalším jednání s úřady USA přijala Komise své prováděcí rozhodnutí (EU) č. 2016/1250, kterým prohlásila úroveň ochrany osobních údajů předávaných z Unie organizacím ve Spojených státech v rámci štítu EU–USA na ochranu soukromí za odpovídající;

H.  vzhledem k tomu, že štít EU–USA na ochranu soukromí doprovází několik jednostranných závazků a ujištění úřadů USA vysvětlujících mj. zásady ochrany údajů, fungování dohledu, prosazování, opravné prostředky a záruky, v jejichž rámci získávají bezpečnostní agentury přístup k osobním údajům a mohou je zpracovávat;

I.  vzhledem k prohlášení ze dne 26. července 2016, v němž WP29 vítá pokrok, který ve srovnání s rozhodnutím o „bezpečném přístavu“ přinesl štít EU–USA na ochranu soukromí, a oceňuje, že Komise a úřady USA zohlednily problémy, které nadnesla; vzhledem k tomu, že WP29 nicméně uvádí, že určitý počet problémů, na něž upozornila, týkajících se jak komerčních aspektů, tak přístupu veřejných orgánů USA k údajům předaným z EU nebyl vyřešen – jedná se např. o neexistenci konkrétních pravidel pro automatizovaná rozhodnutí a obecného práva vznést námitku, o potřebu zavést přísnější záruky nezávislosti a pravomocí mechanismu veřejného ochránce práv nebo o neexistenci konkrétních záruk, že nebude prováděn masový a neselektivní sběr osobních údajů (hromadný sběr);

J.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 6. dubna 2017 sice uznává, že štít EU–USA na ochranu soukromí obsahuje oproti předchozímu systému EU–USA bezpečný přístav výrazná zlepšení v podobě jasnějších norem, domnívá se však zároveň, že důležité otázky ohledně jistých komerčních aspektů a národní bezpečnosti a prosazování práva; vzhledem k tomu, že vyzývá Komisi, aby v průběhu prvního společného výročního přezkumu podrobně přezkoumala všechny nedostatky a slabiny a aby doložila, jak byly tyto problémy vyřešeny způsobem, který zajistí dodržování ustanovení Listiny EU a práva Unie, a aby důkladně vyhodnotila, zda jsou mechanismy a záruky uvedené v ujištěních a vyjasněních úřadů USA účinné a realizovatelné v praxi;

K.  vzhledem k tomu, že Komise na základě své zprávy Parlamentu a Radě o prvním každoročním přezkumu fungování štítu EU–USA na ochranu soukromí a průvodního pracovního dokumentu útvarů Komise sice uznává, že orgány USA zavedly struktury a postupy potřebné pro zajištění řádného fungování štítu na ochranu soukromí, a vyvozuje z toho závěr, že Spojené státy zajišťují i nadále odpovídající úroveň ochrany osobních údajů předávaných v rámci štítu na ochranu soukromí, vydala nicméně pro úřady USA deset doporučení, která mají vést k řešení problematických otázek týkajících se nejen úkolů a činností ministerstva obchodu USA jakožto správního orgánu odpovědného za sledování certifikace organizací v rámci štítu na ochranu soukromí a vymáhání zásad, ale i otázek souvisejících s národní bezpečností, jako je opětovné schválení § 702 zákona o FISA nebo jmenování stálého veřejného ochránce práv a zbývajících členů Výboru pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod (PCLOB);

L.  vzhledem k tomu, že WP29 ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017 nazvaném „Štít EU–USA na ochranu soukromí – první každoroční přezkum“, které bylo vydáno v návaznosti na první společný výroční přezkum, uznává pokrok, jehož bylo díky štítu na ochranu soukromí dosaženo ve srovnání s rozhodnutím o bezpečném přístavu, které bylo prohlášeno za neplatné; vzhledem k tomu, že WP29 oceňuje úsilí, které vyvíjejí úřady USA a Komise v souvislosti se zaváděním štítu na ochranu soukromí;

M.  vzhledem k tomu, že WP29 uvádí řadu významných nevyřešených problémů týkajících se jak komerčních aspektů, tak přístupu veřejných orgánů USA k údajům předaným z EU v rámci štítu na ochranu soukromí (buď pro účely prosazování práva, nebo pro účely národní bezpečnosti), jejichž řešením se musí zabývat Komise i úřady USA; vzhledem k tomu, že vyslovil požadavek, aby byl ihned vypracován akční plán s cílem doložit, že všechny tyto problémy byly vyřešeny, a to nejpozději v rámci druhého společného přezkumu;

N.  vzhledem k tomu, že nebude-li ve věcech, které jsou předmětem výhrad WP29, ve stanovených časových lhůtách zjednána náprava, členové WP29 přijmou patřičná opatření, včetně toho, že rozhodnutí ve věci přiměřenosti štítu na ochranu soukromí předloží vnitrostátním soudům, aby je postoupily Soudnímu dvoru Evropské unie s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce;

O.  vzhledem k tomu, že žaloba na neplatnost podaná společností La Quadrature du Net a další v. Komise (věc T-738/16) a soudní spor mezi irským komisařem pro ochranu údajů a společností Facebook Ireland Limited a Maximillianem Schremsem (Schrems II), kterým se zabývá Irský vrchní soud (Irish High Court), byly předloženy k přezkoumání Soudnímu dvoru; vzhledem k tomu, že v příslušné žádosti se uvádí, že hromadné sledování stále pokračuje, a zkoumá se otázka, zda právo USA zajišťuje občanům EU, jejichž osobní údaje byly předány do Spojených států, účinnou právní ochranu;

P.  vzhledem k tomu, že Kongres USA dne 11. ledna 2018 opětovně schválil upravené znění § 702 zákona o zabezpečování informací o činnostech cizí moci (FISA), aniž by zohlednil výhrady vznesené ve zprávě Komise o společném přezkumu a ve stanovisku WP29;

Q.  vzhledem k tomu, že Kongres USA schválil dne 23. března 2018 v rámci legislativy týkající se souhrnného rozpočtu jako součást práva Spojených států zákon o objasnění zákonného využívání údajů v zámoří (Clarifying Lawful Overseas Use of Data Act, „CLOUD“), který pro účely prosazování práva usnadňuje přístup k obsahu komunikace a dalším souvisejícím údajům tím, že donucovacím orgánům USA umožňuje, aby si vynutily předložení údajů z komunikace, i když jsou uloženy mimo území Spojených států, a tím, že některým cizím zemím umožňuje uzavírat mezivládní dohody se Spojenými státy, na jejichž základě získávají poskytovatelé služeb ze Spojených států povolení reagovat na určité zahraniční příkazy k zajištění přístupu k údajům z komunikace;

R.  vzhledem k tomu, že společnosti Facebook Inc., Cambridge Analytica a SCL Elections Ltd jsou společnostmi certifikovanými v rámci štítu na ochranu soukromí a díky tomu využívaly rozhodnutí o přiměřenosti ochrany údajů jako právní základ pro předávání osobních údajů z Evropské unie do Spojených států a jejich následné zpracování;

S.  vzhledem k tomu, že Komise, pokud na základě dostupných informací zjistí, že určitá třetí země již nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany, na základě čl. 45 odst. 5 GDPR rozhodnutí o přiměřenosti zruší, změní nebo pozastaví jeho použitelnost;

1.  poukazuje na přetrvávající slabiny štítu na ochranu soukromí, pokud jde o dodržování základních práv subjektů údajů, a upozorňuje na rostoucí riziko, že Soudní dvůr může prováděcí rozhodnutí Komise (EU) č. 2016/1250 o štítu na ochranu soukromí prohlásit za neplatné;

2.  bere na vědomí zlepšení, kterých bylo dosaženo ve srovnání s dohodou o bezpečném přístavu, včetně doplnění klíčových definic, stanovení přísnějších povinností v souvislosti s uchováváním údajů a jejich dalším předáváním do třetích zemí, ustanovení úřadu veřejného ochránce práv s cílem zajistit odškodňování jednotlivých osob a nezávislý dohled a systém brzd a protivah, který zaručí práva subjektů údajů (Výbor pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod – PCLOB), zavedení vnějších a vnitřních kontrol dodržování předpisů, pravidelnější a důkladnější dokumentace a monitorování, možnosti využití více cest dosažení právního odškodnění a přiznání významné úlohy vnitrostátním orgánům pro ochranu údajů při prošetřování stížností;

3.  připomíná, že WP29 stanovila pro vyřešení zbývajících problémů lhůtu do 25. května 2018, při jejímž nedodržení může tato skupina rozhodnout, že věc štítu na ochranu soukromí předloží vnitrostátním soudům, aby je postoupily Soudnímu dvoru s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce(11);

Institucionální / jmenování

4.  vyjadřuje politování nad tím, že jmenování dvou nových členů spojené s nominací předsedy Výboru pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod (PCLOB) trvalo tak dlouho, a vyzývá Senát, aby co nejdříve prověřil jejich profily a umožnil tak jejich jmenování ratifikovat, čímž této nezávislé agentuře umožní obnovit svou usnášeníschopnost a plnit své úkoly v oblasti předcházení terorismu a zajišťování potřeby ochrany soukromí a občanských svobod;

5.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že neobsazenost předsednického křesla a neusnášeníschopnost omezily schopnost výboru PCLOB jednat a plnit své povinnosti; zdůrazňuje, že v době, kdy není usnášeníschopný, nemůže výbor PCLOB iniciovat nové projekty v oblasti poradenství či dohledu a přijímat zaměstnance; připomíná, že výbor PCLOB dosud nevydal dlouho očekávanou zprávu o provádění dohledu podle výkonného dekretu (Executive Order) 12333, která má přinést informace o konkrétním plnění tohoto výkonného dekretu a o nezbytnosti a přiměřenosti zásahů do ochrany údajů, k nimž v této souvislosti dochází; tuto zprávu považuje vzhledem k nejistotě a nepředvídatelnosti toho, jakým způsobem se výkonného dekretu 12333 bude používat, za velmi žádoucí; vyjadřuje politování nad tím, že výbor PCLOB nevydal novou zprávu o § 702 zákona o zabezpečování informací o činnostech cizí moci (FISA) před jeho opětovným schválením v lednu 2018; domnívá se, že neusnášeníschopnost výboru závažným způsobem ohrožuje dodržování stanovených pravidel ze strany úřadů USA a oslabuje jejich záruky a ujištění; naléhavě proto vyzývá orgány USA, aby bezodkladně jmenovaly a potvrdily nové členy výboru;

6.  vzhledem k tomu, že prezidentská směrnice 28 (Presidential Policy Directive 28, PPD-28) je jedním ze základních kamenů, na kterých je štít na ochranu soukromí vybudován, žádá, aby byla vydána zpráva výbor PCLOB o PPD28, která je dosud předmětem prezidentské výsady, a nebyla proto dosud zveřejněna;

7.  opětovně připomíná svůj postoj, že úřad veřejného ochránce zavedený Ministerstvem zahraničních věcí USA není dostatečně nezávislý a není ani vybaven dostatečně účinnými pravomocemi, které by mu umožňovaly plnit své úkoly a zajišťovat účinnou nápravu občanům EU; zdůrazňuje, že je třeba jasně a přesně stanovit pravomoci úřadu veřejného ochránce, zvláště pokud jde o pravomoci ochránce ve vztahu ke zpravodajské službě a míru účinnosti ochrany jeho rozhodnutí; vyjadřuje politování nad tím, že ochránce práv může podat žalobu pouze prostřednictvím vládních institucí Spojených států a jen od nich může žádat informace a že není oprávněn nařídit úřadům ukončení nebo přerušení nezákonného sledování nebo trvalé zničení informací; poukazuje na to, že ačkoli veřejný ochránce svůj úřad již vykonává, americká vláda dosud nejmenovala nového stálého veřejného ochránce práv, což nepřispívá ke vzájemné důvěře; zastává názor, že v situaci, kdy není jmenován nezávislý a zkušený veřejný ochránce práv s dostatečnými pravomocemi, by záruky USA ohledně zajištění účinné nápravy pro občany EU byly neplatné;

8.  oceňuje nedávné potvrzení nového předsedy Federální obchodní komise (Federal Trade Commission, FTC) a čtyř členů této komise v jejich funkci ze strany Senátu; vzhledem k tomu, že FTC je donucovacím orgánem příslušným k prosazování dodržování zásad štítu na ochranu soukromí ze strany amerických organizací, vyjadřuje politování nad tím, že do potvrzení uvedených nominací byla čtyři z pěti křesel FTC neobsazená;

9.  zdůrazňuje, že nedávná odhalení týkající se praktik společností Facebook a Cambridge Analytica podtrhují potřebu iniciativních opatření v oblasti dohledu a prosazování práva, které nebudou založeny pouze na stížnostech, nýbrž budou obsahovat systematické kontroly faktického souladu opatření na ochranu soukromí se zásadami štítu na ochranu soukromí v průběhu celého certifikačního procesu; vyzývá příslušné orgány EU pro ochranu údajů, aby přijaly náležitá opatření a předávání údajů v případě nedodržování pravidel pozastavily;

Obchodní záležitosti

10.  domnívá se, že v zájmu zajištění transparentnosti a vyloučení nepravdivých tvrzení o certifikaci by ministerstvo obchodu nemělo dopouštět, aby společnosti činily veřejná prohlášení týkající se jejich certifikace v souvislosti se štítem na ochranu soukromí dříve, než ministerstvo obchodu certifikaci dokončí a zařadí společnost na seznam organizací štítu na ochranu soukromí; je znepokojen tím, že ministerstvo obrany v zájmu zajištění dodržování pravidel nevyužilo možnosti, kterou mu štít na ochranu soukromí dává, a nevyžádalo si kopie smluvních podmínek, které certifikované společnosti používají ve svých smlouvách se třetími stranami; domnívá se proto, že neexistuje žádná účinná kontrola toho, zda certifikované společnosti ustanovení štítu na ochranu soukromí skutečně dodržují; vyzývá ministerstvo obchodu, aby za účelem sledování toho, jak společnosti fakticky dodržují pravidla štítu na ochranu soukromí a plní jím stanovené požadavky, provádělo ze svého vlastního podnětu a z moci úřední pravidelné přezkumy jejich dodržování a plnění;

11.  domnívá se, že systém různých odvolacích postupů, kterých mohou občané EU využít, se může ukázat jako příliš složitý a obtížně použitelný, a tudíž i méně účelný; v souladu s tím, nač upozorňují společnosti nabízející nezávislé odvolací mechanismy (IRM), konstatuje, že většinu stížností podávají přímo u těchto společností jednotlivci hledající obecné informace o štítu na ochranu soukromí a zpracovávání jejich údajů; úřadům Spojených států proto doporučuje, aby na internetové stránce štítu na ochranu soukromí nabízely jednotlivcům konkrétnější informace o jejich právech a dostupných možnostech odvolání a opravných prostředků, a to v přístupné a snadno srozumitelné formě;

12.  vzhledem k nedávno odhaleným případům zneužívání osobních údajů ze strany společností certifikovaných v rámci štítu na ochranu soukromí, jako je Facebook nebo Cambridge Analytica, vyzývá úřady Spojených států, které jsou příslušné k prosazování pravidel, jež štít na ochranu soukromí stanoví, přijímaly na základě takových odhalení okamžitá opatření v plném souladu s ujištěními a závazky týkajícími se prosazování stávajících pravidel štítu na ochranu soukromí a aby v případě, kdy je to potřebné, vyřadily takové společnosti ze seznamu štítu na ochranu soukromí; vyzývá rovněž příslušné orgány EU pro ochranu údajů, aby odhalené případy prošetřily a případně pozastavily nebo zakázaly předávání údajů v rámci štítu na ochranu soukromí; domnívá se, že odhalené případy jsou jasným dokladem toho, že mechanismus štítu na ochranu soukromí neposkytuje dostatečnou ochranu práva na ochranu údajů;

13.  je vážně znepokojen změnou podmínek poskytování služby Facebook pro uživatele nacházející se mimo území Spojených států a Kanady, kteří nejsou občany EU a kteří dosud požívali práv zakotvených v právních předpisech EU na ochranu údajů a kteří nyní musejí přistoupit na to, že správcem údajů nebude Facebook Ireland, nýbrž Facebook U.S.; domnívá se, že tato změna znamená převod osobních údajů přibližně 1,5 miliardy uživatelů do třetí země; má vážné pochybnosti o tom, že takto rozsáhlé a bezprecedentní omezení základních práv uživatelů platformy, která má fakticky monopolní postavení, odpovídá zamýšlenému účelu štítu na ochranu soukromí; vyzývá orgány EU na ochranu soukromí, aby tuto věc prošetřily;

14.  vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že nebudou-li takovéto případy zneužívání osobních údajů osob různými subjekty, vedené úmyslem manipulovat jejich politickou vůli nebo volební chování, řešeny, může tím být ohrožen demokratický proces a myšlenka, která tvoří jeho základ, totiž že voliči mohou činit sami za sebe informovaná a podložená rozhodnutí;

15.  vítá a podporuje výzvy požadující, aby zákonodárci Spojených států přijali zákon o všeobecné ochraně soukromí a údajů;

16.  opětovně připomíná, že štít na ochranu soukromí postrádá konkrétní pravidla a záruky vztahující se na rozhodnutí založená na automatizovaném zpracovávání údajů / profilování, která mají právní účinek nebo se významným způsobem dotýkají jednotlivých osob; oceňuje záměr Komise zadat studii za účelem shromáždění věcných důkazů a dalšího posouzení relevance automatizovaného rozhodování v případě předávání údajů na základě štítu na ochranu soukromí; vyzývá Komisi, aby v případě, že to studie doporučí, stanovila konkrétní pravidla pro automatické rozhodování, která poskytnou dostatečné záruky; v této souvislosti bere na vědomí informace, které přinesl společný přezkum a ze kterých vyplývá, že automatické rozhodování nesmí probíhat na základě osobních údajů, které byly předány v rámci štítu na ochranu soukromí; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že podle pracovní skupiny zřízení podle článku 29 „poskytly společnosti jen velmi povšechnou zpětnou vazbu, takže není jasné, zda lze na základě uvedených tvrzení soudit, že všechny společnosti dodržují pravidla štítu na ochranu soukromí“; poukazuje rovněž na použitelnost obecného nařízení o ochraně údajů za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení;

17.  zdůrazňuje, že je třeba docílit dalších zlepšení, pokud jde o výklad vymezení údajů o lidských zdrojích a nakládání s těmito údaji, protože pojem „údaje o lidských zdrojích“ chápe jiným způsobem vláda Spojených států a jiným způsobem Komise a pracovní skupina zřízená podle článku 29; plně souhlasí s výzvou pracovní skupiny zřízené podle článku 29, aby Komise zahájila jednání s orgány USA s cílem zlepšit v tomto ohledu fungování mechanismu štítu na ochranu soukromí;

18.  opětovně zdůrazňuje, že je znepokojen skutečností, že zásady štítu na ochranu údajů nejsou v souladu s modelem zpracovávání údajů na základě souhlasu, který je zaveden v EU, a odstoupit nebo vznést námitku umožňují jen za velmi specifických okolností; na základě společného přezkumu proto naléhavě žádá, aby ministerstvo obchodu připravilo ve spolupráci s evropskými orgány pro ochranu údajů přesnější pokyny týkající se nejdůležitějších zásad štítu na ochranu soukromí, jako jsou zásada možnosti volby, zásada oznamovací povinnosti, předávání údajů třetím stranám, vztah a přístup správce a zpracovatele, které budou v podstatně větším souladu s právy subjektů údajů podle nařízení (EU) č. 2016/679;

19.  se znepokojením znovu konstatuje, že Kongres v březnu 2017 zamítl návrh předpisu Federální komise pro komunikace o ochraně soukromí zákazníků širokopásmových a jiných telekomunikačních služeb, čímž v praxi zrušil pravidla na ochranu soukromí v širokopásmových službách, podle nichž by poskytovatelé internetových služeb museli předtím, než budou údaje o prohlížení internetu a jiné soukromé informace prodávat reklamním a jiným společnostem nebo je s nimi sdílet, požádat zákazníka o výslovný souhlas; považuje to za další ohrožení záruk ochrany soukromí ve Spojených státech;

Otázky týkající se prosazování práva a národní bezpečnosti

20.  domnívá se, že pojem „národní bezpečnost“ není v rámci mechanismu štítu na ochranu soukromí náležitě vymezen, tak aby byla zajištěna možnost účinného soudního přezkumu případů narušení ochrany soukromí a dodržování dostatečně přísného kritéria pro rozhodování o tom, co je nezbytné a přiměřené; žádá proto jasnou definici pojmu „národní bezpečnost“;

21.  konstatuje, že počet cílů v § 702 zákona FISA se v důsledku technologických změn, nových vzorců chování a vývoje bezpečnostního prostředí zvýšil;

22.  vyjadřuje politování nad tím, že Spojené státy nevyužily příležitosti, kterou bylo nedávné opětovné schvalování § 702 zákona FISA, k tomu, aby do něho doplnily záruky obsažené ve směrnici PPD-28; žádá, aby byly poskytnuty doklady a přijaty právní závazky, jež zajistí, že shromažďování údajů na základě § 702 zákona FISA neprobíhá v rozporu s Listinou základních práv EU neselektivním způsobem a přístup k těmto údajů není globální (hromadný sběr); bere na vědomí, že podle vyjádření Komise v pracovním dokumentu jejích útvarů probíhá sledování prováděné podle § 702 zákona FISA vždy na základě selekčních termínů, a nepřipouští proto hromadný sběr; připojuje se proto k výzvám pracovní skupiny zřízené podle článku 29, které žádají, aby výbor PCLOB vydal aktualizovanou zprávu o vymezení „cílů“, o „zadaných selekčních termínech“ a o konkrétním způsobu používání selekčních termínů v rámci programu UPSTREAM, tak aby bylo možné vyjasnit a posoudit, zda v této souvislosti existuje k osobním údajům hromadný přístup; vyjadřuje politování nad tím, že na jednotlivce z EU se nevztahuje dodatečná ochrana, kterou poskytuje § 702 zákona FISA v jeho opětovně schváleném znění; vyjadřuje politování nad tím, že opětovně schválené znění § 702 zákona FISA obsahuje pouze několik procedurálních změn, které neřeší nejproblematičtější otázky, jak na to upozornila i pracovní skupina zřízená podle článku 29; vyzývá Komisi, aby vzala vážně analýzu § 702 zákona FISA, kterou má pracovní skupina zřízená podle článku 29 v brzké době vydat, a přijala odpovídající opatření;

23.  prohlašuje, že opětovné schválení § 702 zákona FISA zpochybní na dalších šest let legalitu štítu na ochranu soukromí;

24.  opětovně vyjadřuje své znepokojení ohledně výkonného dekretu 12333, který Národní bezpečnostní kanceláři umožňuje sdílet obrovské množství soukromých údajů nashromážděných bez povolení, soudního příkazu či svolení Kongresu s 16 jinými agenturami, včetně FBI, Agentury pro prosazování protidrogové politiky a ministerstva vnitřní bezpečnosti; vyjadřuje politování nad tím, že sledovací činnosti, které jsou na základě výkonného dekretu 12333 prováděny, nejsou předmětem žádného soudního přezkumu;

25.  poukazuje na přetrvávající překážky týkající se možnosti nápravy pro osoby, které nejsou občany Spojených států a které se staly předmětem sledovacího opatření na základě § 702 zákona FISA nebo výkonného dekretu 12333, a vzniklé v důsledku procedurálních náležitostí „stání“ podle současných výkladů amerických soudů, aby osoby, které nejsou občany Spojených států, mohly podávat k americkým soudům žaloby proti rozhodnutím, která se na ně vztahují;

26.  vyjadřuje znepokojení nad důsledky výkonného dekretu 13768 o zvýšení veřejné bezpečnosti na území Spojených států pro možnosti dosažení soudní a správní nápravy, které jsou jednotlivcům ve Spojených státech dostupné, neboť ochranná opatření stanovená zákonem na ochranu soukromí (Privacy Act) se nyní již nevztahují na osoby, které nejsou občany Spojených států; bere na vědomí postoj Komise, která uvedla, že posouzení přiměřenosti nezávisí na ochranných opatřeních stanovených zákonem na ochranu soukromí a že štít na ochranu soukromí není tudíž uvedeným výkonným dekretem nijak dotčen; domnívá se, že výkonný dekret 13768 přesto svědčí o úmyslu vlády Spojených států odvolat záruky ochrany údajů, které byly předtím občanům EU poskytnuty, a zrušit závazky přijaté ve vztahu k EU během Obamova prezidentství;

27.  vyjadřuje vážné znepokojení nad nedávno přijatým zákonem o objasnění zákonného využívání údajů v zámoří (Clarifying Lawful Overseas Use of Data Act), označovaným zkratkou CLOUD (H.R. 4943), který rozšiřuje možnosti prosazování amerického a zahraničního práva, pokud jde o sledování osobních údajů a získávání přístupu k nim, bez ohledu na hranice států a bez použití nástrojů mezinárodního systému smluv o vzájemné právní pomoci (MLAT), které poskytují náležité záruky a respektují soudní pravomoci zemí, ve kterých se dané informace nacházejí; zdůrazňuje, že zákon CLOUD by mohl mít pro EU závažné důsledky, protože má velký dosah a může být zdrojem potenciálního konfliktu s právními předpisy EU v oblasti ochrany údajů;

28.  domnívá se, že vyváženějším řešením by bylo posílit stávající MLAT s cílem posílit mezinárodní a soudní spolupráci; opakuje, že vzájemná právní pomoc a další mezinárodní dohody jsou upřednostňovanými mechanismy pro umožnění přístupu k osobním údajům v zámoří, jak je zakotveno v článku 48 GDPR;

29.  vyjadřuje politování nad tím, že úřady Spojených států nemají iniciativní snahu plnit svůj závazek, že budou Komisi poskytovat včasné a úplné informace o veškerých změnách, které by mohly být v souvislosti se štítem na ochranu soukromí důležité, včetně toho, že Komisi neoznamují změny v právním rámci Spojených států, například pokud jde o výkonný dekret prezidenta Trumpa 13768 o zvýšení veřejné bezpečnosti na území Spojených států nebo zrušení pravidel ochrany soukromí vztahujících se na poskytovatele internetových služeb;

30.  připomíná, že jak již bylo uvedeno v jeho usnesení ze dne 6. dubna 2017, ani zásady štítu na ochranu soukromí, ani dopisy úřadů USA nepodávají objasnění a záruky, které by prokazovaly, že existují účinná práva na nápravu před soudem pro fyzické osoby z EU, pokud jde o používání jejich údajů ze strany úřadů Spojených států pro účely prosazování práva a ve veřejném zájmu, a že Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. října 2015 zdůraznil, že tato práva na nápravu tvoří podstatu základního práva zakotveného v článku 47 Listiny EU;

Závěry

31.  vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl štít na ochranu soukromí plně v souladu s nařízením (EU) č. 2016/679, které se má začít uplatňovat od 25. května 2018, a s Listinou EU, tak aby ohled na přiměřenost neměl za následek právní mezery nebo konkurenční výhody pro americké společnosti;

32.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise a příslušné orgány Spojených států neobnovily jednání o podmínkách štítu na ochranu soukromí a nevypracovaly žádný akční plán s cílem nalézt co nejrychlejší řešení zjištěných nedostatků, jak k tomu ve své prosincové zprávě o společném přezkumu vyzvala pracovní skupina zřízená podle článku 29; vyzývá Komisi a příslušné orgány Spojených států, aby tak bez dalších prodlev učinily;

33.  připomíná, že ochrana soukromí a údajů představuje zákonně vymahatelná práva, která jsou zakotvena ve Smlouvách, v Listině základních práv a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, jakož i v právních předpisech a judikatuře; zdůrazňuje, že tato práva musejí být uplatňována tak, aby nutně nebránila obchodu a mezinárodním vztahům, nesmějí však být „vyvažována“ obchodními nebo politickými zájmy;

34.  zastává názor, že stávající podmínky štítu na ochranu soukromí neposkytují odpovídající úroveň ochrany, jakou vyžadují právní předpisy Unie v oblasti ochrany údajů a Listina EU, jak je vykládá Soudní dvůr;

35.  domnívá se, že pokud Spojené státy nezačnou do 1. září 2018 jednat v plném souladu s dohodnutými podmínkami, nebude Komise jednat v souladu s čl. 45 odst. 4 obecného nařízení o ochraně údajů; vyzývá proto Komisi, aby do doby, kdy úřady Spojených států začnou plnit podmínky štítu na ochranu soukromí, jeho platnost pozastavila;

36.  pověřuje svůj Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby vývoj v této oblasti, včetně případů postoupených Soudnímu dvoru, i nadále monitoroval a aby sledoval plnění doporučení uvedených v tomto usnesení;

o
o   o

37.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(2) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89.
(3) ECLI:EU:C:2015:650.
(4) ECLI:EU:C:2016:970.
(5) Úř. věst. L 207, 1.8.2016, s. 1.
(6) Úř. věst. C 257, 15.7.2016, s. 8.
(7) http://ec.europa.eu/justice/data-protection/article-29/documentation/opinion-recommendation/files/2016/wp238_en.pdf
(8) http://ec.europa.eu/justice/article-29/press-material/press-release/art29_press_material/2016/20160726_wp29_wp_statement_eu_us_privacy_shield_en.pdf
(9) Dokument WP 255 je k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/newsroom/article29/item-detail.cfm?item_id=612621.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2017)0131.
(11) https://ec.europa.eu/newsroom/just/document.cfm?doc_id=48782


Nepříznivé dopady amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely na občany EU
PDF 139kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 o nepříznivém dopadu amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA) na občany EU, a zejména na tzv. „náhodné Američany“ (2018/2646(RSP))
P8_TA(2018)0316B8-0306/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 7, 8 a 21 Listiny základních práv Evropské Unie;

–  s ohledem na články 8 a 14 Evropské úmluvy o lidských právech,

–  s ohledem na nařízení (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky(2),

–  s ohledem na směrnici Rady 2014/107/EU ze dne 9. prosince 2014, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 11. října 2016 týkající se daňové transparentnosti,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 o dalších opatřeních ke zvýšení transparentnosti a pro boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem (COM(2016)0451),

–  s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem(5),

–  s ohledem na společné standardy organizace OECD pro vykazování, které schválila rada OECD dne 15. července 2014,

–  s ohledem na otázky týkající se nepříznivého dopadu amerického zákona o podávání informací o FATCA na občany EU, a zejména na tzv. „neúmyslné Američany“ (O-000052/2018 – B8-0033/2018 a O-000053/2018 – B8-0032/2018), adresované Komisi a Radě,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se Petiční výbor Parlamentu zabýval peticí skupiny evropských občanů, kteří poukázali na nepříznivý dopad zákona FATCA a prováděcích mezivládních dohod k tomuto zákonu a na extrateritoriální dopad zdaňování založeného na občanství;

B.  vzhledem k tomu, že od vstupu zákona FATCA a souvisejících mezivládních dohod mezi členskými státy a USA v platnost musejí nyní finanční ústavy EU prostřednictvím vlád členských států zveřejňovat v USA podrobné informace o účtech předpokládaných „osob z USA“ americkému federálnímu daňovému úřadu (Internal Revenue Service, IRS), a to pod hrozbou pokut, které by mohly vést ke zrušení jejich licence v USA, včetně daně vybírané srážkou ve výši 30 %; vzhledem k tomu, že by to mohlo představovat porušování předpisů EU v oblasti ochrany osobních údajů a základních práv;

C.  vzhledem k tomu, že účelem zákona FATCA je zabránit osobám z USA ve vyhýbání se daňovým povinnostem a že od zahraničních finančních ústavů vyžaduje, aby „osoby z USA“ vyhledávaly podle řady ukazatelů, např. místa narození v USA, amerického telefonního čísla a známek plné moci k účtu osoby s americkou adresou, u níž musí fyzická osoba prokázat, že není osobou z USA;

D.  vzhledem k tomu, že používání takových ukazatelů prosazovaných zákonem FATCA může vést ke svévolnému odhalování a stíhání fyzických osob, jež ve skutečnosti nemusí mít žádné zásadní vazby na USA; vzhledem k tomu, že zákon FATCA se prakticky dotýká velkého množství osob, např. osob s dvojím občanstvím (EU/USA) a jejich rodinných příslušníků, kteří nejsou občany USA, a zejména tzv. „náhodných Američanů“, kteří tím, že se náhodou narodili v USA, získali americké občanství, avšak nemají k této zemi žádné vazby, protože v ní nikdy nežili, nepracovali ani nestudovali, a nemají ani přiděleno americké číslo sociálního zabezpečení;

E.  vzhledem k tomu, že Komise připustila, že nezamýšleným důsledkem zákona FATCA a souvisejících mezivládních dohod je bránění občanům USA a osobám, u nichž existují indicie, že by se na ně mohl vztahovat zákon FATCA (dále jen „osoby z USA“), v přístupu k finančním službám v EU;

F.  vzhledem k tomu, že zákon FATCA má trvale velmi negativní vliv na život a živobytí tisíců občanů EU dodržujících zákony a jejich evropské rodinné příslušníky, jelikož u osob, které spadají do definice „osob z USA“, dochází ke zmrazení jejich spořicích účtů a je jim bráněno v přístupu ke všem bankovním službám, včetně životního pojištění, důchodů a hypoték, a to kvůli neochotě finančních ústavů provádět nákladné vykazování podle zákonu FATCA; vzhledem k tomu, že osobní údaje jejich rodinných příslušníků z EU jsou navíc předávány do USA a dochází k omezování jejich přístupu k bankovním službám v EU (např. ke společným účtům nebo k hypotékám);

G.  vzhledem k tomu, že „náhodní Američané“, kteří se chtějí vyhnout dopadům zákona FATCA, se musí oficiálně vzdát svého amerického občanství, což je velmi komplikovaný postup, k němuž osoba musí mít americké číslo sociálního zabezpečení nebo americké mezinárodní daňové identifikační číslo, jež většina „náhodných Američanů“ zpravidla nemá;

H.  vzhledem k tomu, že americké internetové platformy, jako např. AirBnB, Tripadvisor a Amazon, musí shromažďovat informace o daňových poplatnících od všech občanů EU, kteří využijí jejich on-line služeb, a předávat je americkému federálnímu daňovému orgánu (Internal Revenue Service, IRS); vzhledem k tomu, že cílem takového postupu je ověřit, zda je uživatel občanem USA, a tudíž určit, zda příjmy vytvářené prostřednictvím těchto platforem podléhají podle zákona FATCA daňovému výkaznictví USA; vzhledem k tomu, že tento postup zjevně není v souladu s předpisy EU v oblasti ochrany osobních údajů;

I.  vzhledem k tomu, že podle směrnice 2014/92/EU (směrnice o platebních účtech) musejí členské státy zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci zákazníků ze strany úvěrových institucí na základě jejich státní příslušnosti nebo místa bydliště;

J.  vzhledem k tomu, že lhůta, kterou členské státy dostaly na provedení směrnice o platebních účtech do svého práva, uplynula dne 18. září 2016;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem upozornil na velmi omezenou reciprocitu mezi USA a EU v rámci dohody o zákoně FATCA;

L.  vzhledem k tomu, že zákon FATCA a společné standardy organizace OECD pro vykazování týkající se automatické výměny informací v daňové oblasti jsou základními nástroji v boji proti korupci, přeshraničním daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem;

M.  vzhledem k tomu, že francouzské Národní shromáždění v říjnu 2016 zveřejnilo v návaznosti na dvoustrannou informativní pracovní cestu, během níž se zjišťoval extrateritoriální dopad některých zákonů USA, včetně zákona FATCA, zprávu, v níž se doporučuje, aby francouzská vláda buď projednala změnu své daňové dohody s USA, nebo požádala zákonodárce USA, aby změnili zákony USA tak, aby „náhodným Američanům“ s francouzskou státní příslušností umožnili vystoupit ze systému USA a vzdát se svého nechtěného amerického občanství, aniž by museli platit nějaké poplatky nebo pokuty či registrovat údaje o sobě; vzhledem k tomu, že nedávno byla vytvořena komise, která se zabývá konkrétně extrateritoriálním zdaněním francouzských „náhodných Američanů“ ze strany USA, a že v listopadu 2017 byla jak v Senátu, tak i v Národním shromáždění předložena usnesení týkající se této problematiky; vzhledem k tomu, že dne 15. května 2018 francouzský Senát jednomyslně odhlasoval usnesení, v němž francouzskou vládu vyzývá k okamžitému přijetí opatření, jež zajistí, aby bylo respektováno právo „náhodných Američanů“ s francouzským občanstvím na bankovní účet, aby byly ukončeny diskriminační praktiky přijaté francouzskými bankami v souvislosti se zákonem FATCA a aby byla okamžitě zahájena informační kampaň, jež bude francouzské občany žijící v USA informovat o důsledcích státní příslušnosti a daňových předpisů USA; vzhledem k tomu, že v usnesení se dále požaduje, aby bylo vyvíjeno značné diplomatické úsilí o nalezení řešení pro „náhodné Američany“ s francouzským občanstvím, které by jim umožnilo vzdát se nechtěného občanství USA, aniž by museli platit nějaké poplatky nebo pokuty či registrovat údaje o sobě, a aby USA dodržely svůj slib reciprocity, na jehož základě Francie souhlasila s uzavřením mezivládní dohody;

N.  vzhledem k tomu, že USA a Eritrea jsou jediné dvě země na světě, které uplatňují zásadu zdaňování založeného na občanství, přičemž Organizace spojených národů odsoudila Eritreu za její snahy vybírat „daň z diaspory“;

O.  vzhledem k tomu, že USA přijaly v roce 2017 významnou daňovou reformu, v jejímž rámci však v případě jednotlivců nedošlo ke zrušení zásady zdaňování založeného na občanství, nýbrž k zavedení zdaňování založeného na území uplatňovaného u amerických nadnárodních společností;

1.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že budou zaručena základní práva všech občanů, zejména pak „náhodných Američanů“, především právo na soukromý a rodinný život, právo na soukromí a zásada zákazu diskriminace, jak stanoví Listina základních práv Evropské unie a Evropská úmluva o lidských právech;

2.  vyzývá členské státy, aby zajistily úplné a řádné provedení směrnice o platebních účtech, zejména jejích článků 15 a 16, do svého práva, a aby zaručily všem občanům EU právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky bez ohledu na jejich státní příslušnost;

3.  vyzývá Komisi, aby uspíšila svou analýzu opatření členských států k provedení směrnice o platebních účtech do vnitrostátního práva a aby do svého posouzení zahrnula situaci „náhodných Američanů“, osob s dvojím občanstvím a občanů USA zákonně pobývajících v EU a přihlédla přitom k jakékoli diskriminaci ze strany finančních ústavů vůči daňovým poplatníkům, kteří zákonně pobývají v EU a pro účely zákona FATCA jsou považováni za „osoby z USA“;

4.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v případě zjištění případů nesplnění povinností při provádění směrnice o platebních účtech do práva členských států bezodkladně zahájila řízení o nesplnění povinnosti a aby Parlament a Radu informovala o opatřeních přijatých za účelem řádného provádění uvedené směrnice;

5.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit náležitou úroveň ochrany osobních údajů předávaných podle zákona FATCA USA, a to v plném souladu s vnitrostátními i předpisy EU o ochraně údajů; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své mezivládní dohody a v případě potřeby je změnily, aby byly v souladu s právy a zásadami podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů; naléhavě vyzývá Komisi a Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, aby bez odkladu prošetřily veškeré případy porušování předpisů EU v oblasti ochrany údajů ze strany členských států, jejichž právní předpisy umožňují předávání osobních údajů pro účely zákona FATCA americkému federálnímu daňovému úřadu, a aby proti členským státům, které neprosazují předpisy EU v oblasti ochrany údajů řádným způsobem, zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

6.  vyzývá Komisi, aby provedla úplné posouzení dopadů zákona FATCA a americké extrateritoriální praxe zdaňování založeného na občanství na občany EU, unijní finanční ústavy a hospodářství Unie, aby přitom přihlédla k přetrvávající snaze Francie a dalších členských států a objasnila, zda existuje závažný nesoulad mezi situací občanů/rezidentů EU v různých členských státech EU, zejména pokud jde o předpisy EU v oblasti ochrany osobních údajů a normy týkající se základních práv v důsledku zákona FATCA a indicií, že se jedná o „osoby z USA“; vyzývá Komisi, aby provedla komplexní posouzení reciprocity zákona FATCA nebo její neexistence v celé EU, jakož i dodržování závazků ze strany USA plynoucích z různých mezivládních dohod uzavřených s členskými státy;

7.  vyzývá Komisi, aby posoudila a v případě nutnosti zajistila dodržování základních práv a hodnot EU zakotvených v Listině základních práv a Evropské úmluvě o lidských právech, jako je právo na soukromí a zásada zákazu diskriminace, a také předpisů EU v oblasti ochrany osobních údajů v kontextu zákona FATCA a automatické výměny daňových informací s USA;

8.  s politováním konstatuje, že mezivládní dohody uzavřené členskými státy se vyznačují nedostatkem reciprocity, zejména pokud jde o rozsah vyměňovaných informací, které jsou rozsáhlejší v případě členských států než v případě USA; vyzývá členské státy, aby společně pozastavily uplatňování svých mezivládních dohod (nebo sdílení veškerých jiných informací, než jsou informace týkající se účtů, které občané USA pobývající v USA mají v EU), dokud USA nebudou souhlasit s mnohostranným přístupem k automatické výměně informací buď tím, že zruší zákon FATCA a připojí se ke společnému standardu pro vykazování, nebo zákon FATCA znovu projednají na celounijním základě, přičemž obě strany Atlantiku budou mít vůči sobě tytéž závazky;

9.  vyzývá Komisi a Radu, aby s cílem řádně chránit práva evropských občanů (zejména „náhodných Američanů“) a zajistit ze strany USA stejnou reciprocitu automatické výměny informací předložily společný přístup EU k zákonu FATCA;

10.  vyzývá Radu, aby pověřila Komisi zahájením jednání s USA o dohodě o zákonu FATCA mezi EU a USA, aby byla zajištěna úplná reciprocita výměny informací a dodržování základních zásad práva EU a také směrnice o platebních účtech a aby se mohli „náhodní Američané“ z EU vzdát svého nechtěného amerického občanství, aniž by museli platit nějaké poplatky nebo pokuty či registrovat údaje o sobě;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(2) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214.
(3) Úř. věst. L 359, 16.12.2014, s. 1.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0491.
(5) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 79.


Statut sociálních a solidárních podniků
PDF 201kWORD 62k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2018 obsahující doporučení Komisi o statutu sociálních a solidárních podniků (2016/2237(INL))
P8_TA(2018)0317A8-0231/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace,

–  s ohledem na články 225 a 50 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 o iniciativě pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o úloze sociálního podnikání a sociálních inovací v boji proti nezaměstnanosti(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 7. prosince 2015 na téma „Podpora sociální ekonomiky jakožto jednoho z klíčových motorů hospodářského a sociálního vývoje v Evropě“(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 s názvem „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – Společně pro nový růst‘“ (COM(2011)0206),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (COM(2011)0682),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013(6), a zejména na čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(7), a zejména na článek 20 uvedené směrnice,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1435/2003(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 obsahující doporučení Komisi o statutu evropské vzájemné společnosti(9),

–  s ohledem na studii z července 2011 nazvanou „Úloha vzájemných společností ve 21. století“, jejíž vypracování zadal Výbor Evropského parlamentu pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na zprávu skupiny odborníků Komise pro sociální podnikání (GECES) z října 2016 o budoucnosti sociální ekonomiky a podniků fungujících v tomto odvětví(10),

–  s ohledem na studii z února 2017, kterou zadala tematická sekce C Evropského parlamentu, nazvanou „A European Statute for Social and Solidarity-Based Enterprise“ (Evropský statut pro sociální a solidární podniky),

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0231/2018),

A.  vzhledem k tomu, že pojem „sociální podniky“ je často používán jako synonymum pojmu „solidární podniky“, ač představuje podniky, které nejsou vždy totožné a které mohou být v jednotlivých členských státech výrazně odlišné; vzhledem k tomu, že pojem „sociální podnik“ se týká hlavně tradičních organizací sociální ekonomiky, jako jsou družstva, vzájemné organizace, sdružení a nadace; vzhledem k tomu, že mezi sociology a právníky probíhá důležitá diskuze o hranicích pojmu „sociální podnik“; vzhledem k tomu, že je zřejmě nezbytné pokročit k lepšímu pochopení pojmu „podnik založený na sociální ekonomice a solidaritě“, a to na základě stanovení základní právní definice, která by mohla výrazným způsobem přispět ke snahám Evropské unie a členských států k rozvoji podniků založených na sociální ekonomice a solidaritě, tak aby mohly také využívat vnitřního trhu;

B.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární ekonomika výrazně přispívá k hospodářství EU; vzhledem k tomu, že Parlament ve svých usneseních ze dne 19. února 2009, 20. listopadu 2012 a 10. září 2015 zdůraznil, že sociální a solidární ekonomika zaměstnává více než 14 milionů lidí, což představuje přibližně 6,5 % pracovníků v EU a 10 % podniků Unie; vzhledem k tomu, že se ukázalo, že toto odvětví je obzvláště odolné vůči hospodářské a finanční krizi a může vést k sociálním a technickým inovacím, k vytváření důstojných a udržitelných pracovních míst na místní úrovni podporujících začlenění, k podpoře hospodářského růstu, ochraně životního prostředí a posilování sociální, hospodářské a regionální soudržnosti; vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky vyzdvihují nové způsoby řešení sociálních problémů v rychle se měnícím světě; vzhledem k tomu, že sociální a solidární ekonomika se neustále rozvíjí, a je tak motorem růstu a zaměstnanosti, a proto je nutné ji prosazovat a podporovat;

C.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují podstatné rozdíly ve způsobu regulace sociálních a solidárních podniků a organizačních forem, které mají podnikatelé v sociální oblasti v rámci svých právních systémů k dispozici; vzhledem k tomu, že odlišné organizační formy, které na sebe sociální podniky berou, závisejí na stávajícím právním rámci, na politické ekonomii poskytování sociálních služeb a zajištění solidarity a také na kulturních a historických tradicích v daném členském státě;

D.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech byly vytvořeny konkrétní právní formy mimo jiné buď úpravou modelu družstva, vzájemných organizací, sdružení nebo nadací, nebo zavedením právních forem, které uznávají společenský závazek přijatý vícero subjekty a které zahrnují některé prvky specifické pro sociální a solidární podniky; vzhledem k tomu, že v jiných členských státech nebyly v případě sociálních a solidárních podniků přijaty žádné specifické právní formy, a že proto tyto podniky fungují s využitím již existujících právních forem, včetně právních forem využívaných běžnými společnostmi, jako je společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost; vzhledem k tomu, že v některých členských státech si mohou sociální a solidární podniky volit svou právní formu svobodně; vzhledem k tomu, že je nutné poznamenat, že ač pro ně byly vytvořeny zvláštní právní formy, volí si sociální podniky v mnoha případech různé jiné právní formy, které lépe vyhovují jejich potřebám a cílům;

E.  vzhledem k tomu, že přijetí různých právních rámců týkajících se sociálních a solidárních podniků v mnoha členských státech potvrzuje rozvoj nového druhu podnikání zaměřeného více na zásady solidarity a odpovědnosti a na vytváření sociálních hodnot, vazeb v daném místě a podporu udržitelnějšího hospodářství; vzhledem k tomu, že tato rozmanitost také potvrzuje, že sociální podnikání je inovativní a přínosnou oblastí;

F.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 10. září 2015 o sociálních podnicích a sociálních inovacích v boji proti nezaměstnanosti zdůraznil, že sociální inovace souvisejí s rozvojem a zaváděním nových myšlenek, ať už se jedná o výrobky, služby nebo modely společenského uspořádání, které mají čelit novým sociálním, územním a environmentálním požadavkům a výzvám, jako je stárnutí obyvatelstva, vylidňování, sladění pracovního a rodinného života, ochrana rozmanitosti, řešení nezaměstnanosti mladých lidí, začlenění nejvíce vyloučených osob na trh práce a boj proti změně klimatu;

G.  vzhledem k tomu, že s ohledem na tuto rozmanitost právních forem, které jsou k dispozici při vytváření sociálních a solidárních podniků v členských státech, v Evropské unii dosud neexistuje konsenzus ohledně zřízení zvláštní právní formy sociálního a solidárního podniku; vzhledem k tomu, že Parlament už poukázal na význam vytváření nových rámců na úrovni Unie, že však vždy zdůrazňoval, že by tyto formy měly být pro podniky vzhledem k rámci daného členského státu dobrovolné a že by tomu mělo předcházet hodnocení jejich dopadu, aby se zohlednila existence nejrůznějších modelů sociálního podnikání v jednotlivých členských státech; vzhledem k tomu, že Parlament rovněž zdůraznil, že veškerá opatření by měla prokázat, že mají přínos pro celou Unii;

H.  vzhledem k tomu, že sociální dialog má zásadní význam jak pro uskutečnění cíle sociálně tržního hospodářství, kterým je dosažení plné zaměstnanosti a sociálního pokroku, tak pro konkurenceschopný a spravedlivý evropský vnitřní trh; vzhledem k tomu, že sociální dialog a konzultace se sociálními partnery při tvorbě politiky EU představují významnou sociální inovaci;

I.  vzhledem k tomu, že skutečnost, že existuje možnost volby z dostupných právních forem, má tu výhodu, že umožňuje sociálním a solidárním podnikům, aby formovaly svou strukturu takovým způsobem, který jim za daných okolností nejlépe vyhovuje, v souladu s tradicí, v níž mají své kořeny, a s druhem podnikání, které chtějí provozovat;

J.  vzhledem k tomu, že nehledě na výše uvedené je možné ze zkušeností členských států odvodit některé specifické prvky a kritéria, které by měl sociální a solidární podnik bez ohledu na zvolenou právní formu splňovat, pokud má být považován za takový typ podniku; vzhledem k tomu, že se zdá být žádoucí stanovit soubor těchto prvků a kritérií na úrovni Unie ve formě minimálních norem, s cílem vytvořit pro tyto podniky účinnější a jednotnější právní rámec a zajistit, aby měly všechny sociální a solidární podniky nehledě na svou rozmanitost společnou identitu bez ohledu na členský stát, v němž byly založeny; vzhledem k tomu, že tyto institucionální prvky by měly přispět k zachování výhod sociálního a solidárního podniku oproti alternativním způsobům organizace poskytování služeb, včetně sociálních služeb;

K.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení ze dne 25. října 2011 („Iniciativa pro sociální podnikání“) stanovila, že sociální podnik je „aktérem sociální ekonomiky a jeho hlavním cílem je vytvoření sociálního dopadu, a nikoli tvorba zisku ve prospěch vlastníků nebo akcionářů. Působí na trhu tak, že poskytuje podnikatelským a inovačním způsobem výrobky a služby a zisky používá hlavně pro naplnění sociálních cílů. Je řízen odpovědně a transparentně, a zapojuje přitom zejména zaměstnance, spotřebitele a zúčastněné strany, kterých se jeho ekonomická činnost týká“;

L.  vzhledem k tomu, že pro účely nařízení (EU) č. 1296/2013 se „sociálním podnikem“ rozumí podnik, bez ohledu na jeho právní formu, který:

   a) má v souladu se zakladatelskou smlouvou, stanovami nebo jiným právním dokumentem, jímž se zakládá, jako svůj hlavní cíl spíše dosažení měřitelného, pozitivního sociálního dopadu než vytváření zisku pro své vlastníky, společníky a akcionáře a který:
   i) poskytuje služby nebo zboží se sociální návratností nebo
   ii) používá metodu výroby zboží či poskytování služeb, která zahrnuje podnikem vytyčený sociální cíl,
   b) používá své zisky především k dosažení svého primárního cíle a má zavedeny předem definované postupy a pravidla pro rozdělování zisku akcionářům a vlastníkům, s cílem zajistit, aby takové rozdělování zisku neohrozilo primární cíl, a který
   c) je řízen podnikatelsky odpovědným a transparentním způsobem, zejména prostřednictvím zapojení zaměstnanců, zákazníků nebo zúčastněných subjektů, jichž se jeho podnikatelská činnost týká;

M.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 10. září 2015 konstatuje, že podniky sociální a solidární ekonomiky – jež nemusejí nutně být neziskovými organizacemi – jsou podniky, jejichž posláním je naplnění sociálního cíle, jímž může být vytváření pracovních míst pro ohrožené skupiny, poskytování služeb svým členům nebo v obecné rovině dosažení pozitivního sociálního a environmentálního dopadu, a které své zisky reinvestují především za účelem dosažení uvedených cílů; vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky charakterizuje závazek prosazovat následující hodnoty:

   nadřazení individuálních a sociálních cílů nad zájmy kapitálu,
   demokratická správa uplatňovaná jejich členy,
   spojení zájmů jejich členů a uživatelů se všeobecným zájmem,
   ochrana a uplatňování zásad solidarity a odpovědnosti,
   reinvestování přebývajících finančních prostředků do dlouhodobých rozvojových cílů nebo poskytování služeb v zájmu svých členů nebo služeb všeobecného zájmu,
   dobrovolné a otevřené členství,
   soběstačná správa nezávislá na vnitrostátních veřejných orgánech;

N.  vzhledem k tomu, že výše uvedené definice jsou slučitelné a sdružují všechny prvky, které jsou společné všem sociálním podnikům bez ohledu na členský stát, v němž byly založeny, a na právní formu zvolenou v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právem Společenství; vzhledem k tomu, že tyto prvky by měly být základem pro průřezovou a přesnější právní definici „sociálního podniku“, která se na úrovni Unie dohodla a obecně se uplatňuje;

O.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky jsou soukromé organizace nezávislé na veřejných orgánech;

P.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky působí na trhu podnikatelským způsobem; vzhledem k tomu, že to znamená, že tyto podniky vykonávají činnost ekonomické povahy;

Q.  vzhledem k tomu, že venkovské oblasti nabízejí pro sociální a solidární podniky významné příležitosti, a proto je nezbytné, aby byla všude ve venkovských oblastech k dispozici vhodná infrastruktura;

R.  vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava musí být prioritní oblastí podpory podnikatelské kultury mezi mladými lidmi;

S.  vzhledem k tomu, že vzájemné společnosti působící v oblasti zdravotní péče a sociální pomoci v Unii zaměstnávají 8,6 milionu lidí a poskytují podporu 120 milionům občanů; vzhledem k tomu, že podíl těchto vzájemných společností na trhu činí 24 % a že vytvářejí více než 4 % HDP Unie;

T.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem sociálního a solidárního podniku musí být dosažení příspěvku k vytváření sociálních hodnot; vzhledem k tomu, že by sociální a solidární podniky měly výslovně sledovat cíl, jímž je prospívat společenství jako celku nebo určité skupině osob, a to nad rámec svých členů; vzhledem k tomu, že sociální cíl, který sledují sociální a solidární podniky, by měl být jasně uveden v jejich zakládací listině; vzhledem k tomu, že pojem sociální a solidární podnik by neměl být zaměňován s pojmem sociální odpovědnost podniků, přestože komerční podniky s významnou činností v oblasti sociální odpovědnosti podniků mohou mít silné propojení se sociálními podniky; vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky nemají usilovat o tradiční vytváření zisku, ale místo toho by měly využívat vytvořenou přidanou hodnotu k dalšímu rozvoji projektů, jejichž cílem je zlepšit prostředí své cílové skupiny;

U.  vzhledem k tomu, že digitalizace, ambiciózní cíle v oblasti klimatu, migrace, nerovnost, rozvoj komunit (zejména v marginalizovaných oblastech), sociální péče a zdravotnické služby, potřeby osob se zdravotním postižením a boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení, dlouhodobé nezaměstnanosti a genderové nerovnosti a specifické úkoly v oblasti ochrany životního prostředí představují pro sociální podnikání velký potenciál; vzhledem k tomu, že většina sociálních a solidárních podniků působí na trhu podnikatelsky a bere na sebe hospodářská rizika;

V.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky by měly provádět společensky prospěšnou činnost; vzhledem k tomu, že mohou působit v širokém spektru oblastí; vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky se obvykle zabývají poskytováním služeb, které mají zlepšit bytové podmínky v dané komunitě, zejména služby na podporu osob v obtížné situaci nebo osob postižených sociálně ekonomickým vyloučením a služby usnadňující zapojení znevýhodněných skupin na trh práce; vzhledem k tomu, že s ohledem na vytvořenou společenskou hodnotu a jejich schopnost znovu zapojit na trh práce dlouhodobě nezaměstnané lidi se právní předpisy vyznačují společným trendem, a sice snahou o rozšíření škály činností, jež jsou sociální a solidární podniky oprávněny vykonávat, a to za předpokladu, že tyto činnosti představují obecný zájem, příp. jsou sociálně užitečné, jako je poskytování komunitních služeb, včetně služeb v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, kultury, bydlení, volnočasových aktivit a životního prostředí;

W.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky představují podnikatelský model pro 21. století, který vyvažuje finanční a sociální potřeby; vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky jsou všeobecně spojovány se sociálními, technickými a ekonomickými inovacemi, a to v důsledku jejich pronikání do nových oblastí výroby zboží nebo poskytování služeb, včetně environmentálních, zdravotních, kulturních, vzdělávacích a rekreačních služeb, a v důsledku zavedení inovativních výrobních metod nebo inovativních metod organizace práce, které mají čelit novým sociálním, územním a environmentálním požadavkům a výzvám, jako je stárnutí obyvatelstva, vylidňování, sladění pracovního a rodinného života, ochrana rozmanitosti, řešení nezaměstnanosti mládeže, začlenění nejvíce vyloučených osob na trh práce a boj proti změně klimatu;

X.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky nabízejí díky své sociální a integrační povaze zaměstnání těm skupinám pracovníků, které bývají nejčastěji vyloučeny z otevřeného trhu práce, a významně pomáhají s opětovným začleněním dlouhodobě nezaměstnaných a obecně s bojem proti chudobě, a tak přispívají k sociální soudržnosti a hospodářskému růstu;

Y.  vzhledem k tomu, že sociální ekonomika z důvodu zvláštní povahy podniků a organizací, jež ji tvoří, svých specifických pravidel, sociálních závazků a inovativních metod mnohokrát prokázala svou odolnost v nepříznivé ekonomické situaci a potenciál k rychlému překonání krizových situací;

Z.  vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců často slouží, zejména v malých a středních podnicích, nějakému sociálnímu účelu, jak ukazuje španělský příklad osvědčeného postupu při opětovném začleňování dlouhodobě nezaměstnaných prostřednictvím právní formy „Sociedad Laboral (SL)“, která osobám hledajícím zaměstnání nabízí možnost, aby svou podporu v nezaměstnanosti použily na založení firmy, a tím k vytvoření dalších pracovních míst, přičemž podporu a poradenství v otázkách podnikání jí poskytuje stát;

AA.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky nejsou nezbytně neziskovými organizacemi, ale naopak mohou být i ziskové, a to za předpokladu, že plně vyhovují kritériím pro získání evropské sociální značky; vzhledem k tomu, že bez ohledu na to by se měly sociální a solidární podniky zaměřovat především na vytváření sociálních hodnot a pozitivního a trvalého dopadu na blahobyt společnosti a hospodářský rozvoj, a nikoli na dosahování zisku pro své vlastníky, členy nebo akcionáře; vzhledem k tomu, že v této souvislosti má pro sociální a solidární podniky zásadní význam omezené rozdělování zisku a majetku mezi členy nebo akcionáře, známé také jako „blokování aktiv“; vzhledem k tomu, že s ohledem na právní formu přijatou sociálním a solidárním podnikem by mohlo být povoleno omezené rozdělování zisku, avšak postupy a pravidla týkající se tohoto rozdělování by měly být stanoveny tak, aby bylo vždy zajištěno, že nedojde k podkopání hlavního cíle podniku; vzhledem k tomu, že největší a nejvýznamnější podíl zisků dosažených sociálním a solidárním podnikem by měl být v každém případě reinvestován nebo jinak použit k dosažení a zachování jeho společenského účelu;

AB.  vzhledem k tomu, že pro to, aby bylo omezení rozdělování zisku účinné, mělo by zahrnovat řadu aspektů, zejména vyplácení pravidelných dividend, rozdělení nahromaděných rezerv, převedení zbytkových aktiv při rozpuštění společnosti, přeměnu sociálního a solidárního podniku na jiný typ organizace, pokud je to povoleno, a ztrátu statusu takového podniku; vzhledem k tomu, že omezení rozdělování zisku by mohlo být také nepřímo porušeno vyplácením odměn zaměstnancům nebo ředitelům, které jsou neodůvodněné a nad úrovní běžnou na trhu;

AC.  vzhledem k tomu, že by sociální a solidární podniky měly být spravovány na základě modelů demokratické správy a zapojovat do rozhodování zaměstnance, zákazníky a zúčastněné strany, jichž se daná činnost týká; vzhledem k tomu, že tento participativní model představuje strukturální postup ke kontrole toho, zda daná organizace skutečně plní své sociální cíle; vzhledem k tomu, že rozhodovací pravomoci členů by neměly být založeny výlučně na jejich případném kapitálovém podílu, a to i v případě, že právní forma, kterou si sociální a solidární podnik zvolil, představuje právní formu obchodní společnosti;

AD.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky si mohou v některých členských státech zvolit formu obchodní společnosti; vzhledem k tomu, že možnost těchto společností získat na úrovni EU uznání jako sociální a solidární podnik by měla záviset na splnění určitých požadavků a podmínek, které pomohou vyřešit možné rozpory mezi formou společnosti a modelem sociálního a solidárního podniku;

AE.  vzhledem k tomu, že by zacházení se zaměstnanci v sociálních a solidárních podnicích mělo být srovnatelné se zacházením se zaměstnanci v klasických obchodních podnicích;

AF.  vzhledem k tomu, že pozitivní dopad sociálních a solidárních podniků na komunitu může být důvodem k přijetí konkrétních opatření na jejich podporu, jako je vyplácení dotací a přijetí příznivých opatření v oblasti daní a veřejných zakázek; vzhledem k tomu, že tato opatření by měla být v zásadě považována za slučitelná se Smlouvami, jelikož jejich cílem je usnadnit rozvoj hospodářské činnosti nebo oblastí, které mají mít pozitivní dopad na společnost, a schopnost těchto podniků získávat finanční prostředky a dosahovat zisku je výrazně nižší než schopnost obchodních společností v této oblasti;

AG.  vzhledem k tomu, že v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013(11) jsou stanoveny podmínky a požadavky pro zřízení evropských fondů sociálního podnikání;

AH.  vzhledem k tomu, že Unie by měla pro sociální a solidární podniky vytvořit osvědčení nebo značku, která by je více zviditelnila, což by podpořilo vytvoření jednotnějšího právního rámce; vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné, aby veřejné orgány před udělením značky sociálního a solidárního podniku kontrolovaly, zda daný podnik splňuje požadavky na udělení této značky, která mu umožní využívat případných opatření přijatých na úrovni EU v jeho prospěch, a aby plnění těchto podmínek zajistily; vzhledem k tomu, že pokud sociální a solidární podnik tyto požadavky a své právní povinnosti nedodržuje, mělo by mu být osvědčení odebráno;

AI.  vzhledem k tomu, že sociální a solidární podniky by měly každoročně vydávat sociální zprávy, v nichž by uvedly přinejmenším informace o své činnosti, výsledcích, zapojení zúčastněných stran, rozdělení zisku, platech, dotacích a dalších pobíraných dávkách;

1.  poukazuje na značný význam přibližně 2 milionů sociálních podniků v Evropě(12) s více než 14,5 milionu zaměstnanců(13) a jejich nesmírně hodnotný příspěvek k vytváření kvalitních pracovních míst a k zajištění sociální a regionální soudržnosti a trvalého hospodářského růstu na vnitřním trhu;

2.  vyzývá Komisi, aby na unijní úrovni zavedla pro sociální a solidární podniky „evropskou značku sociální ekonomiky“, jejíž udělování by bylo založeno na jasných kritériích navržených tak, aby se zdůraznily specifické charakteristiky těchto podniků a jejich sociální dopad, zvýšila jejich viditelnost, podpořily investice, usnadnil přístup k financování a jednotnému trhu pro ty podniky, které chtějí rozšířit svou činnost v rámci daného státu nebo do ostatních členských států, a aby současně zajistila respektování různých právních forem a rámce v tomto odvětví a v členských státech;

3.  domnívá se, že „evropská značka sociální ekonomiky“ by měla být k dispozici soukromým organizacím a subjektům, které v rámci veškeré své činnosti splňují všechny právní požadavky na sociální a solidární podnik, bez ohledu na jejich registrovanou právní formu v některém členském státě; zdůrazňuje, že tato značka by měla být pro podniky nepovinná;

4.  domnívá se, že „evropská značka sociální ekonomiky“ by měla být pro tyto podniky dobrovolná, avšak zároveň musí být uznávána všemi členskými státy;

5.  domnívá se, že právní požadavky na získání a zachování evropské značky sociální ekonomiky by měly být určeny odkazem na některé prvky a společná kritéria, jež jsou obsažena zejména v příloze tohoto usnesení;

6.  zdůrazňuje, že vzhledem ke stoupající poptávce po sociálních službách roste význam sociálních a solidárních podniků v Unii, které poskytují sociální služby osobám, jimž hrozí chudoba a sociální vyloučení nebo které těmto problémům již čelí; zdůrazňuje, že sociální a solidární podniky by neměly nahrazovat sociální služby poskytované státem, ale měly by je spíše doplňovat; upozorňuje na význam sociálních a solidárních podniků poskytujících sociální, zdravotní nebo vzdělávací služby a plnící specifické úkoly v oblasti životního prostředí ve spolupráci s místními orgány a dobrovolníky; zdůrazňuje, že sociální a solidární podniky mohou přístupem zdola nahoru případně vyřešit některé sociální problémy;

7.  zdůrazňuje, že sociální a solidární podniky vytvářejí pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním postižením a pro osoby z jinak znevýhodněných skupin;

8.  poukazuje na to, že sociální a solidární podniky mají silný místní a regionální základ, což je zvýhodňuje v tom, že si více uvědomují specifické potřeby a dokážou nabízet výrobky a služby požadované v dané oblasti, a zlepšují tak hospodářskou, sociální a územní soudržnost;

9.  poznamenává, že sociální a solidární podniky mohou přispět k větší genderové rovnosti a ke snižování rozdílů v odměňování žen a mužů;

10.  poukazuje na nutnost nabízet zaměstnání těm, kteří jsou nejčastěji vyloučeni z trhu práce, prostřednictvím opětovného začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob a obecně prostřednictvím boje proti nezaměstnanosti;

11.  je toho názoru, že by měl být zaveden mechanismus, do něhož by byly zapojeny členské státy a který by subjektům, jež splňují příslušné právní požadavky, umožňoval získat evropskou sociální značku; nárok na značku EU by měl mít jakýkoli soukromoprávní subjekt, který splňuje zákonné podmínky, a to bez ohledu na to, zda v členském státě, v němž je podnik registrován, existuje zvláštní právní forma pro „sociální a solidární podniky“;

12.  domnívá se, že tento mechanismus by měl být zřízen ve spolupráci s členskými státy na ochranu evropské značky sociální ekonomiky a jako prevence zřizování a působení nepravých sociálních a solidárních podniků; tento mechanismus by měl zajistit, aby podniky nesoucí evropskou značku sociální ekonomiky byly pravidelně sledovány, pokud jde o jejich dodržování ustanovení stanovených tímto označením; domnívá se, že členské státy by měly stanovit účinné a přiměřené sankce, které zaručí, že značku nebude možné získat či používat neoprávněně;

13.  domnívá se, že sociální a solidární podniky s evropskou značkou sociální ekonomiky musí být jako takové uznávány ve všech členských státech podle druhu vyvíjené činnosti a měly by požívat stejných výhod, práv a povinností jako podniky založené podle práva členského státu, v němž působí;

14.  zdůrazňuje, že je třeba zavést na unijní úrovni širší, otevřenější definici, která bude klást důraz na zásadu, podle níž by mělo být podstatné procento zisků vytvořených těmito podniky znovu investováno nebo jinak využito k dosažení sociálního účelu sociálních a solidárních podniků; upozorňuje na specifické problémy, jimž při plnění svého poslání – poskytování pomoci osobám, které jsou nejčastěji vylučovány z pracovního trhu – čelí sociální družstva a sociální podniky zaměřené na začleňování na trh práce, a zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto organizace byly do nové značky zahrnuty;

15.  domnívá se, že minimálním kritériem a právním požadavkem pro získání a zachování evropské značky sociální ekonomiky musí být společensky prospěšná činnost, která by měla být definována na unijní úrovni; zdůrazňuje, že tato činnost by měla být měřitelná z hlediska sociálního dopadu v oblastech, jako je sociální začleňování zranitelných osob, začleňování osob, jimž hrozí vyloučení z kvalitních a udržitelných pracovních míst, na trh práce, snižování nerovnosti mezi ženami a muži, řešení marginalizace migrantů, zlepšení rovných příležitostí prostřednictvím zdraví, vzdělávání, kultury a důstojného bydlení a boj proti chudobě a nerovnosti; zdůrazňuje, že sociální a solidární podniky musí při svém fungování dodržovat osvědčené postupy, pokud jde o pracovní podmínky a podmínky zaměstnání;

16.  zdůrazňuje, že se značkou musí být spojena co nejnižší nákladová a administrativní náročnost, aby nedošlo ke znevýhodnění sociálních a solidárních podniků, se zvláštním ohledem na malé a střední sociální a solidární podniky; proto musí být tato celounijní kritéria jednoduchá, jasná a založená na věcných, nikoliv formálních faktorech a příslušné postupy nesmí být zatěžující; konstatuje, že ačkoli jsou oznamovací povinnosti přiměřeným nástrojem k ověření toho, že sociální a solidární podniky mají i nadále nárok na evropskou značku sociální ekonomiky, nesmí být četnost tohoto oznamování a množství povinných informací, jež mají být zahrnuty, příliš zatěžující; podotýká, že náklady spojené s postupem udělování značky/certifikátu by mohly být omezeny, pokud by se centrální správa prováděla na úrovni vnitrostátních orgánů, které by mohly ve spolupráci se sociálními a solidárními podniky přenést administrativní úkony spojené s evropskou značkou na nezávislou úroveň národní správy, jež by se řídila kritérii pro sociální a solidární podniky vymezenými ne evropské úrovni;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně prosazovaly evropskou značku sociální ekonomiky a zahájily informační kampaň o sociálních a hospodářských přínosech sociálních a solidárních podniků, mezi něž patří například vytváření kvalitních pracovních míst a sociální soudržnost;

18.  poukazuje na to, že provádění strategie sociální odpovědnosti podniků jakožto součásti podnikatelského plánu nestačí k tomu, aby byl podnik klasifikován jako sociální a solidární, a že se tedy musí rozlišovat mezi sociálními a solidárními podniky a podniky, které usilují o dosažení sociální odpovědnosti;

19.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby její politiky odrážely její deklarované úsilí o vytvoření prostředí příznivého pro sociální a solidární podniky; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a odvětvím sociálních podniků uskutečnila srovnávací studii různých vnitrostátních a regionálních právních rámců upravujících sociální a solidární podniky v celé EU, podmínek pro působení sociálních a solidárních podniků a jejich charakteristik, včetně jejich velikosti a počtu a oblasti jejich činnosti, a dále různých vnitrostátních systémů statusů, certifikace a zvláštních označení;

20.  zdůrazňuje, že sociální a solidární podniky mají ve většině členských států dlouhou historii a staly se důležitými a významnými hráči na trhu;

21.  domnívá se, že investiční priority pro sociální ekonomiku a sociální a solidární podniky by se neměly omezovat pouze na sociální začleňování, ale měly by zahrnovat i zaměstnávání a vzdělávání, aby odrážely široké spektrum hospodářských činností, na nichž se tyto podniky podílejí;

22.  vyzývá k pokračování programu „Erasmus pro mladé podnikatele“, k účinnému využívání jeho rozpočtu a k zlepšení dostupnosti informací o tomto programu;

23.  vyzývá ke zjednodušení postupů pro zakládání sociálních a solidárních podniků, aby nadměrná byrokratická zátěž nepředstavovala pro sociální podnikání překážku;

24.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vytvořila seznam právních forem podniků, které mají v členských státech rysy sociálních podniků, a aby tento seznam přezkoumávala a aktualizovala s ohledem na specifické historické a právní rysy sociálních a solidárních podniků;

25.  vyzývá Komisi, aby lépe začlenila sociální ekonomiku do právních předpisů Unie s cílem vytvořit rovné podmínky pro sociální a solidární podniky na jedné straně a ostatní druhy podniků na straně druhé;

26.  zdůrazňuje význam vytváření sítí mezi sociálními a solidárními podniky a vyzývá členské státy, aby podporovaly předávání poznatků a osvědčených postupů mezi členskými státy (například zřízením národních kontaktních míst) a v rámci celé Unie, a to za účasti nejen samotných sociálních a solidárních podniků, ale i tradičních podniků, akademické obce a dalších zainteresovaných stran; vyzývá Komisi, aby v rámci skupiny odborníků pro sociální podnikání a ve spolupráci s členskými státy i nadále shromažďovala a sdílela informace o stávajících osvědčených postupech a analyzovala jak kvalitativní, tak kvantitativní údaje o přínosu sociálních a solidárních podniků pro veřejnou politiku i místní komunity;

27.  zdůrazňuje, že Komise a členské státy, jakož i regionální a místní orgány by měly zahrnout hledisko sociálního a solidárního podnikání do příslušných politik, programů a postupů;

28.  důrazně upozorňuje, že v zájmu řádného fungování tradičních malých a středních podniků musí rámec pro fungování sociálních a solidárních podniků respektovat zásady spravedlivé hospodářské soutěže a nesmí umožňovat nekalou konkurenci.

29.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala stávající unijní právní předpisy a případně předložila legislativní návrhy, které by stanovily soudržnější a komplexnější právní rámec na podporu podniků založených na sociální ekonomice a solidaritě, zejména, nikoli však výhradně, v oblasti zadávání veřejných zakázek a hospodářské soutěže, tak aby s těmito podniky bylo zacházeno způsobem, který je v souladu s jejich zvláštní povahou a jejich přínosem k sociální soudržnosti a hospodářskému růstu; domnívá se, že tato opatření by měla být k dispozici podnikům, které získaly evropskou značku sociální ekonomiky, která garantuje dodržování kritérií, která musí sociální a solidární podnik splňovat; domnívá se, že tyto legislativní návrhy by měly zejména sociálním a solidárním podnikům pomáhat při spolupráci s podobnými podniky v jiných členských státech;

30.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly reálné kroky k uvolnění a přilákání většího objemu veřejných a soukromých investic, které sociální a solidární podniky potřebují, včetně propagace evropské značky sociální ekonomiky;

31.  požaduje zřízení veřejné evropské vícejazyčné on-line platformy pro sociální a solidární podniky, která jim umožní získávat a vyměňovat si informace o zakládání, možnostech a podmínkách financování ze zdrojů EU, účasti na veřejných zakázkách a možných právních strukturách;

32.  domnívá se, že je vhodné, aby Komise prozkoumala možnost vytvoření položky financování na podporu inovací v oblasti podniků řízených podle zásad sociální ekonomiky a solidarity, zejména v případech, kdy je kvůli inovativní povaze činnosti, kterou podnik vykonává, pro tento podnik obtížné zajistit si dostatečné financování za normálních tržních podmínek; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly reálné kroky k tomu, aby mohly sociální a solidární podniky snáze získávat financování, které potřebuje ke své další činnosti;

33.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat sociální a solidární podniky poskytnutím dostatečných finančních prostředků a zdrojů, neboť finanční udržitelnost je pro jejich přežití zásadní; zdůrazňuje, že na regionální, státní i unijní úrovni je třeba posílit finanční podporu, kterou sociálním a solidárním podnikům nabízejí soukromí investoři a veřejné subjekty, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována inovativním finančním řešením, a vyzývá Komisi, aby v souvislosti s příštím víceletým finančním rámcem (VFR) na období 2021–2027 posílila sociální rozměr stávajícího financování ze zdrojů Unie, jako je Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj a program pro zaměstnanost a sociální inovace, s cílem podpořit sociální ekonomiku a sociální podnikání; vyzývá Komisi, aby zlepšila provádění evropského programu pro zaměstnanost a sociální inovace a jeho osy pro mikrofinancování a sociální podnikání a aby zvýšila povědomí ve finančním sektoru o charakteristikách a hospodářských a sociálních přínosech sociálních a solidárních podniků; domnívá se, že je rovněž nezbytné všeobecně podporovat alternativní způsoby financování, jako jsou fondy rizikového kapitálu, financování začínajících podniků, mikroúvěry či skupinové financování (crowdfunding), a zvýšit tak investice do tohoto odvětví založeného na „evropské značce sociální ekonomiky“;

34.  vyzývá Unii, aby čerpala prostředky účinným způsobem, a zdůrazňuje, že přístup k těmto prostředkům musí být pro jejich příjemce zjednodušen, spíše s cílem podpořit a posílit sociální a solidární podniky v jejich primárním účelu, jímž je sociální dopad, než dosáhnout maximalizace zisku, což nakonec z dlouhodobého hlediska přinese návratnost investic pro společnost; vyzývá Komisi, aby v kontextu příštího víceletého finančního rámce na období 2021–2027 přezkoumala regulační rámec pro sociální investiční fondy s cílem usnadnit přístup sociálních a solidárních podniků k finančnímu trhu; v této souvislosti požaduje účinnou evropskou kampaň zaměřenou na omezení byrokracie a propagaci evropské značky sociální ekonomiky;

35.  v této souvislosti poznamenává, že sociální ekonomika stále čelí obtížím při přístupu k veřejným zakázkám, například v souvislosti s velikostí a finanční způsobilostí; opětovně zdůrazňuje důležitost účinného provádění balíčku reforem v oblasti veřejných zakázek ze strany členských států s cílem dosáhnout větší účasti těchto podniků v nabídkových řízeních v oblasti veřejných zakázek, a to prostřednictvím lepšího informování o pravidlech pro zadávání veřejných zakázek a kritériích výběrových řízení a zlepšením přístupu těchto podniků k zakázkám, včetně sociálních doložek a kritérií, zjednodušení postupů a vypisování nabídek způsobem, který je zpřístupní menším subjektům;

36.  uznává, že je důležité poskytovat finanční podporu podnikům fungujícím v sociální a solidární ekonomice; vyzývá Komisi, aby zohlednila specifika sociálních a solidárních podniků při přijímání státní podpory; navrhuje usnadnit přístup k financování po vzoru kategorií obsažených v nařízení (EU) č. 651/2014(14)

37.  konstatuje, že pro posílení růstu tohoto odvětví je vedle financování klíčové poskytování služeb vzdělávání a odborné přípravy pro jednotlivce zaměstnané v sociálních a solidárních podnicích, zejména s cílem posílit podnikatelské dovednosti a základní ekonomické know-how při provozování podniku, ale také poskytování odborného poradenství a zjednodušení administrativy; vyzývá členské státy, aby zavedly politiky zaměřené na vytvoření příznivých daňových podmínek pro sociální a solidární podniky;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zapojily do shromažďování kvantitativních i kvalitativních údajů a analýzy sociálních a solidárních podniků, včetně jejich přínosu do veřejné politiky v jednotlivých zemích a mezi nimi, zohledňovaly přitom specifika těchto podniků a přijímaly pro ně vhodná a uzpůsobená kritéria, s cílem zlepšit koncipování politik a strategií, ale také vytvářet nástroje určené k podpoře rozvoje těchto podniků;

39.  žádá Komisi, aby na základě článku 50 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila návrh legislativního aktu o vytvoření evropské značky sociální ekonomiky pro podniky řízené podle zásad sociální ekonomiky a solidarity, a sice podle doporučení uvedených v příloze;

40.  domnívá se, že finanční dopady požadovaného návrhu by měly být hrazeny Unií a členskými státy;

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení 1 (vytvoření evropské značky sociální ekonomiky a kvalifikované podniky)

Evropský parlament se domnívá, že cílem legislativního aktu, který má být přijat, by mělo být vytvoření „evropské značky sociální ekonomiky“, která bude pro podniky řízené podle zásad sociální ekonomiky a solidarity (tzv. sociální a solidární podniky) nepovinná a nezávislá na jejich právní formě, kterou se tyto podniky rozhodnou přijmout v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Evropský parlament se domnívá, že evropská značka sociální ekonomiky by měla být udělována pouze podnikům, které kumulativně splňují tato kritéria:

a)  organizace by měla být soukromým subjektem majícím jakoukoli formu, která je přípustná v členském státu a podle práva EU, a měla by být nezávislá na státu a veřejných orgánech;

b)  účel podniku musí sloužit především obecnému zájmu nebo musí být veřejně prospěšný;

c)  měl by v zásadě provádět společensky prospěšnou a solidární činnost, tj. svými aktivitami by měl usilovat o podporu osob v obtížné situaci, bojovat proti vyloučení, nerovnému postavení a porušování základních práv, a to i v mezinárodním měřítku, nebo přispívat k ochraně životního prostředí, biologické rozmanitosti, klimatu a přírodních zdrojů;

d)  měl by podléhat alespoň částečnému omezení rozdělování zisku a zvláštním pravidlům přidělování zisku a aktiv v průběhu celé jeho existence, včetně rozpuštění; v každém případě by měla být většina zisku, který podnik vydělal, znovu investována nebo jinak použita k dosažení jeho sociálního účelu;

e)  měl by být řízen na základě demokratických modelů správy a zapojovat své zaměstnance, klienty a zúčastněné strany, jichž se jeho činnost týká; autorita a pravomoci jeho členů v rozhodovacím procesu se nemohou zakládat na jejich případné kapitálové účasti;

Evropský parlament se domnívá, že nic nebrání tomu, aby konvenční podniky získaly evropskou značku sociální ekonomiky, pokud splňují výše uvedené požadavky, zejména pokud jde o předmět jejich činnosti, rozdělování zisků, řízení a rozhodování.

Doporučení 2 (mechanismy pro certifikaci, dohled a sledování evropské značky sociální ekonomiky)

Legislativní akt by měl stanovit mechanismus certifikace, dohledu a sledování právního označení se zapojením členských států a zástupců sociální ekonomiky. Takový mechanismus je nezbytný k ochraně právního označení „podnik řízený podle zásad sociální ekonomiky a solidarity“ a zachování jeho vlastní hodnoty. Evropský parlament se domnívá, že do této kontroly by měly být zapojeny organizace zastupující odvětví sociálních podniků.

Postihy za porušení právních předpisů by mohly sahat od pouhého napomenutí až po odebrání značky.

Doporučení 3 (uznání evropské sociální značky)

Evropská značka sociální ekonomiky by měla být platná ve všech členských státech. Podnik s touto značkou by měl být uznán jako sociální a solidární podnik ve všech členských státech. Tato značka by měla každému podniku s touto značkou umožnit provádět svou hlavní činnost v jiných členských státech na základě stejných požadavků, jako je tomu v případě vnitrostátních podniků s touto značkou. Měly by požívat stejných výhod, práv a povinností jako sociální a solidární podniky založené podle práva členského státu, v němž působí.

Doporučení 4 (oznamovací povinnost)

Legislativní akt by měl vyžadovat, aby sociální a solidární podniky, které si chtějí značku zachovat, každoročně podávaly sociální zprávy o své činnosti, výsledcích, zapojení zúčastněných stran, rozdělování zisku, platech, příspěvcích a dalších pobíraných dávkách. Komise by v tomto ohledu měla být oprávněna předložit takový model, který sociálním a solidárním podnikům v tomto úsilí pomůže.

Doporučení 5 (pokyny týkající se osvědčených postupů)

Legislativní akt by měl rovněž zmocnit Komisi k vytvoření pokynů týkajících se osvědčených postupů pro sociální a solidární podniky v Evropě. Tyto osvědčené postupy by měly zahrnovat zejména tyto prvky:

a)  modely účinné demokratické správy;

b)  konzultace za účelem zavedení účinné obchodní strategie;

c)  přizpůsobení se sociálním potřebám a trhu práce, zejména na místní úrovni;

d)  mzdová politika, odborná příprava, zdraví a bezpečnost při práci a kvalita pracovních míst;

e)  vztahy s uživateli a zákazníky a reakce na sociální potřeby, které nepokrývá trh ani stát;

f)  situace podniku s ohledem na různorodost, nediskriminaci a rovné příležitosti žen a mužů mezi svými členy, včetně odpovědných a vedoucích pozic;

Doporučení 6 (seznam právních forem)

Legislativní akt by měl obsahovat přezkoumatelný seznam právních forem podniků a podniků kvalifikovaných pro evropskou značku sociální ekonomiky, které existují v jednotlivých členských státech. Tyto seznamy by měly být pravidelně přezkoumávány.

Tento seznam by měl být zveřejněn na internetových stránkách Evropské komise, aby se zajistila transparentnost a účinná spolupráce mezi členskými státy.

Doporučení 7 (revize stávajících právních předpisů)

Komise se vyzývá, aby přezkoumala stávající právní předpisy a případně předložila legislativní návrhy, které by stanovily soudržnější a komplexnější právní rámec na podporu sociálních a solidárních podniků.

Doporučení 8 (pro ekosystém pro sociální a solidární podniky a spolupráci mezi členskými státy)

Komise by měla zajistit, aby její politiky odrážely závazek vytvořit ekosystém pro sociální a solidární podniky. Komise by měla zohlednit skutečnost, že sociální a solidární podniky mají silný vliv na místní a regionální úrovni, což jim umožňuje lépe rozpoznat specifické potřeby a nabízet vhodné produkty a služby, nejčastěji na úrovni komunit, a posilovat sociální a územní soudržnost. Komise by měla přijmout opatření na podporu spolupráce mezi podniky sociální a solidární ekonomiky napříč státními hranicemi a odvětvími, aby se podnítila výměna vědomostí a postupů podporujících rozvoj sociálních podniků.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2009)0062.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0429.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0320.
(4) Dokument 13766/15 SOC 643 EMPL 423.
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013 ze dne 11. prosince 2013 o programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace („EaSI“) a o změně rozhodnutí č. 283/2010/EU, kterým se zřizuje evropský nástroj mikrofinancování Progress pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 238).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).
(8) Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) (Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 1).
(9) Přijaté texty, P7_TA(2013)0094.
(10) http://ec.europa.eu/growth/tools-databases/newsroom/cf/itemdetail.cfm?item_id=9024.
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18).
(12) https://ec.europa.eu/growth/sectors/social-economy_en
(13) http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=7523, p. 47.
(14) Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1).

Právní upozornění - Ochrana soukromí