Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 4. října 2018 - ŠtrasburkKonečné znění
Omezování svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku, zejména případ Charty 97
 Spojené arabské emiráty, zejména situace obránce lidských práv Ahmada Mansúra
 Masové svévolné zatýkání Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sinťiang
 Balíček opatření o strategii veřejných zakázek
 Agentura EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) ***I
 Vzájemné uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci ***I
 Volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii ***I
 Příspěvek EU k závaznému nástroji OSN upravujícímu činnost nadnárodních společností s ohledem na lidská práva
 Situace v Jemenu
 Boj proti celním podvodům a ochrana vlastních zdrojů EU

Omezování svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku, zejména případ Charty 97
PDF 139kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o omezování svobody sdělovacích prostředků v Bělorusku, zejména o případu Charty 97 (2018/2861(RSP))
P8_TA(2018)0375RC-B8-0451/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bělorusku,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na všechny úmluvy o lidských právech, jichž je Bělorusko smluvní stranou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v únoru 2016 EU jako gesto dobré vůle zrušila většinu svých omezujících opatření vůči běloruským představitelům a právním subjektům s cílem začít uplatňovat politiku angažovanosti a podnítit Bělorusko k tomu, aby dodržovalo zásady v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu;

B.  vzhledem k tomu, že EU opakovaně uvedla, že vztahy mezi EU a Běloruskem se mohou dále rozvíjet, pouze pokud budou založeny na důvěře a hodnotách demokracie, právního státu a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že stávající politiky v Bělorusku tyto hodnoty podkopávají, a brání tak EU, aby nabídla Bělorusku větší účast na Východním partnerství a užší vztahy nebo podepsala priority partnerství mezi EU a Běloruskem;

D.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu se v Bělorusku stále zhoršuje, jak dokládá několik případů pronásledování nezávislých zpravodajských portálů a novinářů, například tzv. „případ agentury BelTA“;

E.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány v nedávné době zahájily vlnu policejního pronásledování a zastrašování novinářů;

F.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic uvádí, že v roce 2017 bylo zatčeno více než 100 novinářů, většinou v době, kdy informovali o protestech opozice; vzhledem k tomu, že obtěžování novinářů na volné noze pracujících pro nezávislé zahraniční sdělovací prostředky dosahuje bezprecedentní úrovně a tito novináři nemohou získat akreditaci;

G.  vzhledem k tomu, že přední nezávislý zpravodajský server Charter 97.org, který se zaměřuje na lidská práva a aktivity opozice a odvozuje svůj název od Charty 97, prohlášení z roku 1997 vyzývajícího k demokracii v Bělorusku, které podepsali novináři, opoziční politici a aktivisté v oblasti lidských práv, byl nucen přesídlit do Varšavy v Polsku, kde působí od roku 2011, kdy jej běloruské orgány opakovaně zablokovaly a dvakrát v témže roce provedly policejní razii v kancelářích a zabavily zařízení;

H.  vzhledem k tomu, že od 24. ledna 2018 je v Bělorusku zablokován přístup ke stránkám Charty 97, a to na dobu neurčitou, bez soudního řízení a na základě vágních obvinění z „ohrožení národního zájmu“; vzhledem k tomu, že podle šéfredaktorky Charty 97 Natalje Radzinové v měsíci následujícím po zablokování internetových stránek Charty 97 klesl počet návštěvníků stránek z Běloruska o 70 %;

I.  vzhledem k tomu, že paní Radzinové bylo vyhrožováno smrtí;

J.  vzhledem k tomu, že dne 16. dubna 2018 byl přístup k internetovým stránkám Charty 97 zablokován rovněž ruskými orgány na území Ruské federace;

K.  vzhledem k tomu, že zakladatel Charty 97 Aleg Bjabenin byl v září 2010 nalezen oběšený ve svém domě u Minsku; vzhledem k tomu, že Pavel Šeremet, mluvčí organizace podporující Chartu 97 byl v červenci 2016 v Kyjevě, hlavním městě Ukrajiny, usmrcen bombou nastraženou do auta;

L.  vzhledem k tomu, že na začátku srpna 2018 provedly běloruské orgány razie v kancelářích redakcí několika nezávislých běloruských sdělovacích prostředků, nejprve Tut.by, a následně prohledaly kanceláře agentury BelaPAN, portálu realty.by, vydavatelství Bělaruskaja Navuka a stanice Kultura; vzhledem k tomu, že razie vedly k zatýkání a zadržení novinářů, včetně šéfredaktorky Tut.by na základě obvinění z neoprávněného přístupu a použití informací státní zpravodajské agentury BelTA;

M.  vzhledem k tomu, že dne 7. srpna 2018 běloruský Vyšetřovací výbor podle čl. 349 odst. 2 trestního zákoníku (neoprávněný přístup k počítačovým informacím z jiného osobního zájmu, který způsobil závažnou újmu) zahájil trestní stíhání novinářů a editorů řady internetových zdrojů, v němž lze uložit trest odnětí svobody až na dva roky, a zatkl 18 novinářů, z nichž sedm bylo drženo ve vazbě jako podezřelí po dobu tří dnů; vzhledem k tomu, že na novináře a jejich příbuzné byl činěn nátlak a byli nuceni spolupracovat se zpravodajskými službami a policií;

N.  vzhledem k tomu, že poslední změny zákona o sdělovacích prostředcích přijaté v červnu 2018 rozšiřují vládní kontrolu na internetové sdělovací prostředky; vzhledem k tomu, že změny, které vstoupí v platnost dne 1. prosince 2018, budou představovat další byrokratické překážky pro internetové stránky, které se budou chtít zaregistrovat jako oficiální internetové sdělovací prostředky;

O.  vzhledem k tomu, že internetovým stránkám, které se rozhodnou navzdory novým právním předpisům neregistrovat se, nebo nesplňují nová kritéria, je odepřena akreditace u vládních institucí, což znamená další cenzuru tisku; vzhledem k tomu, že jak registrované, tak neregistrované internetové sdělovací prostředky budou povinny zaznamenávat jména osob, které předkládají komentáře; vzhledem k tomu, že vlastníci registrovaných internetových sdělovacích prostředků budou mít rovněž právní odpovědnost za obsah těchto komentářů;

P.  vzhledem k tomu, že nové právní předpisy budou vyžadovat, aby se autoři všech příspěvků a komentářů na internetových fórech identifikovali a aby majitelé internetových stránek moderovali tyto komentáře;

Q.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku Miklós Haraszti a zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků Harlem Désir vyjádřili názor, že tyto legislativní změny představují nepřijatelné omezení svobody projevu a přístupu k informacím;

R.  vzhledem k tomu, že Bělorusko se v roce 2017 zařadilo na 155. místo světového indexu svobody tisku organizace Reportéři bez hranic, který každoročně hodnotí úroveň svobody tisku ve 180 zemích;

S.  vzhledem k tomu, že od počátku roku 2018 byli běloruští novináři, jejichž právo shromažďovat, uchovávat a šířit informace zaručuje ústava, více než 70krát pokutováni za spolupráci se zahraničními sdělovacími prostředky bez akreditace, přičemž pokuty celkově činily více než 60 000 BYN; vzhledem k tomu, že článek 22.9 zákona o porušení správních předpisů je účinným nástrojem pro obtěžování nezávislých novinářů a sdělovacích prostředků, jako je Belsat TV, která od roku 2011 vysílá z Polska;

T.  vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která stále uplatňuje trest smrti;

U.  vzhledem k tomu, že některé specifické kategorie občanů jsou v Bělorusku obětí neoprávněného omezování osobní svobody, svévolného zatýkání, odpírání náležité péče a kontaktu s rodinnými příslušníky v průběhu zadržování, fyzického i psychického násilí organizovaného státem, stíhání a odsouzení na základě vykonstruovaných a falešných obvinění, nepřiměřených finančních postihů, správních sankcí a jiných forem represí ze strany běloruských orgánů; vzhledem k tomu, že do těchto kategorií patří političtí vězni (zejména Michail Žamčužny a Zmicer Palijenka), známí političtí odpůrci, aktivisté bojující za lidská práva, představitelé občanské společnosti, aktivisté z ekologických a nevládních organizací občanské společnosti, nezávislí bloggeři, novináři a redaktoři, účastníci pokojných protestů ze všech společenských vrstev a zejména aktivisté z nezávislých odborových svazů (především Henadz Fedynič a Igor Komlik);

1.  důrazně odsuzuje opakované zastrašování a zadržování novinářů a nezávislých sdělovacích prostředků v Bělorusku; naléhavě vyzývá úřady, aby přestaly soudně i jinak zastrašovat novináře a nezávislé sdělovací prostředky a přestaly jim vyhrožovat a umožnily svobodné fungování všech zpravodajských portálů;

2.  domnívá se, že zablokování zpravodajské internetové stránky Charta 97 běloruskými orgány, k němuž došlo v lednu 2018, je nepřijatelné; opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně přestaly blokovat přístup ke zpravodajským internetovým stránkám v Bělorusku;

3.  ostře odsuzuje novelu zákona o sdělovacích prostředcích, která je využívána ke zpřísnění kontroly internetu; opět vyjadřuje vážné obavy ze zhoršujících se podmínek pro fungování nezávislých a opozičních internetových stránek a sdělovacích prostředků v Bělorusku;

4.  domnívá se, že nezávislé sdělovací prostředky nepředstavují hrozbu pro orgány, ale spíše důležitý prvek systému kontroly a rovnováhy, a vláda by je tedy měla považovat za potenciálního významného partnera a nikoli za nepřítele;

5.  lituje skutečnosti, že Bělorusko pokračuje ve vytrvale represivní a nedemokratické politice, kterou uplatňuje vůči novinářům, právníkům, politickým aktivistům, obráncům lidských práv, představitelům občanské společnosti, odborářům a dalším, které považuje za hrozbu pro vládnoucí struktury; zdůrazňuje, že tyto represe brání užšímu vztahu s EU a rozsáhlejší účasti Běloruska na Východním partnerství;

6.  opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními lidskoprávními nástroji, které Bělorusko ratifikovalo, posílily dodržování demokratických zásad, právního státu, lidských práv a základních svobod, a to i respekt k pravdivé a nezaujaté žurnalistice;

7.  vyzývá orgány EU, aby do priorit partnerství mezi EU a Běloruskem zahrnuly zásadní zmínky o nezávislosti sdělovacích prostředků, svobodě slova a svobodě shromažďování; vyzývá Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby zajistily nezbytnou spojitost mezi programy pomoci EU a dalšími formami dvoustranné spolupráce, včetně finanční pomoci, a jasnými a hmatatelnými kroky směrem k demokratizaci a otevřenosti, včetně komplexní volební reformy a plného dodržování svobody sdělovacích prostředků;

8.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby i nadále poskytovaly organizacím občanské společnosti v Bělorusku i jinde v zahraničí svou podporu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné podporovat všechny nezávislé informační zdroje běloruské společnosti, včetně sdělovacích prostředků vysílajících v běloruském jazyce a těch, které působí v zahraničí, jako je Charta 97 a Belsat TV;

9.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby ve spolupráci se stálým zpravodajem OSN pro Bělorusko pozorně sledovala situaci týkající se svobody sdělovacích prostředků v této zemi;

10.  naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby umožnily plné a neomezované fungování politických a veřejných organizací a zrušily čl. 193 odst. 1 trestního zákoníku, který omezuje právo na pokojné shromažďování a sdružování;

11.  důrazně vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění politických vězňů Michaila Žamčužného a Zmicera Palijenky a k úplné rehabilitaci všech bývalých politických vězňů; vyzývá orgány, aby žádnému nezávislému odborovému svazu nebránily v plnění jeho legitimní a ústřední úlohy v občanské společnosti; vyslovuje politování nad čtyřletým trestem odnětí svobody, který byl dne 24. srpna 2018 vynesen nad aktivisty nezávislého odborového svazu REP Henadzem Fedyničem a Igorem Komlikem;

12.  oceňuje práci stávajícího zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku Miklóse Harasztiho a upozorňuje jeho nástupkyni Anaïs Marinovou na celou řadu forem zneužívání moci, omezování individuální i kolektivní svobody a útlaku občanské společnosti, nezávislých odborových svazů a sdělovacích prostředků, na něž jasně poukázal pan Haraszti ve svých zprávách;

13.  vyzývá v této souvislosti běloruské orgány, aby neprodleně uznaly mandát zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku, a vyzývá Komisi, Evropskou investiční banku a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, aby poskytování veškeré finanční či technické pomoci Bělorusku podmínily výše uvedenými podmínkami a současně zachovaly schopnost EU poskytovat finanční prostředky přímo běloruské občanské společnosti;

14.  je i nadále znepokojen výstavbou jaderné elektrárny u města Ostrovec; bere na vědomí zprávu o zátěžových testech a doporučení zveřejněná dne 3. července 2018 a požaduje, aby uplatnění doporučení vyplývajících ze zátěžových testů bylo podmínkou jakéhokoli pokračování ve spolupráci mezi EU a Běloruskem, zejména podpisu priorit partnerství mezi EU a Běloruskem;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a prezidentovi a vládě Běloruska.


Spojené arabské emiráty, zejména situace obránce lidských práv Ahmada Mansúra
PDF 139kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o Spojených arabských emirátech, zejména o situaci obránce lidských práv Ahmada Mansúra (2018/2862(RSP))
P8_TA(2018)0376RC-B8-0456/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, včetně usnesení ze dne 26. října 2012 o stavu lidských práv ve Spojených arabských emirátech(1),

–  s ohledem na prohlášení předsedy podvýboru pro lidská práva ze dne 4. června 2018, v němž odsoudil desetiletý trest odnětí svobody, který byl Ahmadu Mansúrovi uložen,

–  s ohledem na článek 30 ústavy Spojených arabských emirátů,

–  s ohledem na Arabskou chartu lidských práv, jejíž smluvní stranou Spojené arabské emiráty jsou,

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období let 2015–2019,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 16. října 2017 o přehodnocení akčního plánu pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 v polovině období,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv z roku 2004, které byly aktualizovány v roce 2008,

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN na oblast lidských práv ze dne 12. června 2018, v němž vyzývají k okamžitému propuštění zatčeného obránce lidských práv Ahmada Mansúra,

–  s ohledem na prohlášení spolupředsedů 25. společné schůze Rady a ministrů Evropské unie a Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu ze dne 18. července 2016, která se konala v Bruselu,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), jichž jsou Spojené arabské emiráty smluvní stranou,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Ahmad Mansúr byl v březnu 2017 zatčen bezpečnostními složkami Spojených arabských emirátů; vzhledem k tomu, že se jedná o předního aktivistu v oblasti lidských práv a laureáta ceny Martina Ennalse za rok 2015 udělované obráncům lidských práv; vzhledem k tomu, že pan Mansúr je možná posledním obráncem lidských práv ve Spojených arabských emirátech, který byl schopen veřejně kritizovat státní orgány;

B.  vzhledem k tomu, že Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Spojených arabských emirátů ve svém prohlášení ze dne 29. března 2017 uvedlo, že „Úřad veřejného žalobce pro stíhání elektronických trestných činů nařídilo zatknout pana Ahmada Mansúra na základě obvinění, že na internetu rozšiřoval v rámci platforem šířících nenávistné a sektářské myšlenky nepravdivé a zavádějící informace“; vzhledem k tomu, že podle tohoto a dalších oficiálních prohlášení orgánů Spojených arabských emirátů byl jediným důvodem jeho stíhání, souzení a odsouzení obsah jeho sdělení na internetu a že se jeho obvinění zakládá na údajném porušování represivního zákona Spojených arabských emirátů z roku 2012, který se týká počítačové kriminality a který orgánům této země umožňuje umlčovat obránce lidských práv a ukládat osobám, které kritizují vládce země, dlouhé tresty odnětí svobody a vysoké finanční pokuty;

C.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva může zatčení a tajné zadržování Ahmada Mansúra být odvetou za jeho účast na lidskoprávních mechanismech OSN, za názory, které hlásal v sociálních médiích, včetně Twitteru, a také za to, že byl aktivním členem takových organizací jako např. Gulf Centre for Human Rights (Centrum pro lidská práva v regionu Perského zálivu);

D.  vzhledem k tomu, že skupina odborníků OSN pro oblast lidských práv vyzvala vládu Spojených arabských emirátů k propuštění pana Mansúra a uvedla, že jeho zatčení je přímým útokem na legitimní činnost obránců lidských práv v této zemi;

E.  vzhledem k tomu, že dne 29. května 2018 byl Ahmad Mansúr odsouzen k 10 letům odnětí svobody za to, že ve zprávách na Twitteru, kterými reagoval na silně nespravedlivý soudní proces v Abú Zabí, uplatnil své právo na svobodu projevu; vzhledem k tomu, že mu byla navíc uložena pokuta ve výši jednoho milionu dirhamů (232 475 EUR) a že po svém propuštění má být po dobu tří let sledován; vzhledem k tomu, že se pan Mansúr proti rozsudku odvolal, že však není jasné, kdy se má odvolací řízení konat;

F.  vzhledem k tomu, že po svém zatčení v březnu 2017 byl panu Mansúrovi zakázán jakýkoli kontakt s rodinnými příslušníky a že mu od té doby byly povoleny pouze čtyři návštěvy manželky; vzhledem k tomu, že od svého zatčení se údajně nachází v samovazbě a že je podle všeho vystavován mučení; vzhledem k tomu, že podle orgánů Spojených arabských emirátů je zadržován ve vězení as-Sadr v Abú Zabí;

G.  vzhledem k tomu, že nehledě na tvrzení vlády, že si pan Mansúr může vybrat nezávislého obhájce podle vlastního uvážení, mu to podle všeho nebylo umožněno; vzhledem k tomu, že jak se uvádí v článku 16 Arabské charty lidských práv, kterou Spojené arabské emiráty ratifikovaly, je právo na obhájce základním právem každé zadržované osoby;

H.  vzhledem k tomu, že Ahmad Mansúr byl více než šest let pronásledován a perzekvován orgány Spojených arabských emirátů a že byl opakovaně vystaven fyzickým útokům, hrozbě smrti a fyzickému a elektronickému sledování; vzhledem k tomu, že za to, že v roce 2011 „urazil státní úředníky“, byl po sedmi měsících vazby odsouzen v rámci trestního řízení, které se považuje za nespravedlivé, ke třem letům odnětí svobody; vzhledem k tomu, že po osmi měsících byl v rámci prezidentské amnestie propuštěn, že mu však nebyl vrácen cestovní pas, čímž mu bylo de facto zakázáno vycestovat;

I.  vzhledem k tomu, že před zatčením byl pan Mansúr jedním ze 133 signatářů petice na podporu všeobecných přímých voleb ve Spojených arabských emirátech a toho, aby se Federální národní radě, což je poradní orgán vlády, dostalo legislativní pravomoci; vzhledem k tomu, že pan Mansúr rovněž spravoval internetové fórum al-Hiwár al-Emárátí, kde byla kritizována vládní politika Spojených arabských emirátů a představitelé této země; vzhledem k tomu, že je členem poradního výboru pro Střední východ a severní Afriku organizace Human Rights Watch a angažovaným účastníkem lidskoprávních mechanismů OSN;

J.  vzhledem k tomu, že občanům Spojených arabských emirátů, kteří se vyjadřují k otázkám porušování lidských práv, hrozí vážné riziko, že budou zatčeni, vězněni a mučeni; vzhledem k tomu, že i nadále dochází k zásahům proti pokojným aktivistům požadujícím reformu ústavy a reformu v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že v posledních letech dochází ke stále častějším útokům na členy občanské společnosti, včetně snahy o umlčení lidskoprávních aktivistů, novinářů, právníků a dalších osob a k jejich zatýkání a pronásledování;

K.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN pro otázku nezávislosti soudců a právníků po své návštěvě Spojených arabských emirátů v roce 2014 uvedla, že dochází „k pronásledování a zastrašování“ právníků, kteří se zabývají případy týkajícími se státní bezpečnosti, a že „je na ně vyvíjen nátlak“; vzhledem k tomu, že odsoudila skutečnost, že „soudní systém zůstává de facto pod kontrolou výkonné složky vlády“;

L.  vzhledem k tomu, že se objevily důkazy, že členské státy schválily vývoz nejrůznější technologií kybernetického sledování do zemí se skandální úrovní dodržování lidských práv, včetně Spojených arabských emirátů;

M.  vzhledem k tomu, že se ve Spojených arabských emirátech i nadále uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že v současné době čeká v cele smrti nejméně 19 lidí a že se v roce 2017 uskutečnila jedna poprava;

1.  důrazně odsuzuje zastrašování, pronásledování a zadržování Ahmada Mansúra a dalších obránců lidských práv, k němuž došlo pouze na základě jejich lidskoprávní činnosti a toho, že využily svého práva na svobodu projevu jak na internetu, tak i mimo něj; naléhavě vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby zajistily důkladné nezávislé vyšetření útoků proti aktérům z řad občanské společnosti a aby předaly pachatele spravedlnosti;

2.  vyzývá orgány Spojených arabských emirátů k okamžitému bezpodmínečnému propuštění pana Mansúra a k tomu, aby zcela upustily od jeho stíhání, jelikož se jedná o vězně svědomí, který byl zadržen pouze za to, že uplatnil své právo na svobodu projevu, mj. na základě své činnosti na obranu lidských práv; požaduje rovněž okamžité bezpodmínečné propuštění všech vězňů svědomí v této zemi a také zrušení všech obvinění, která proti nim byla vznesena;

3.  vyjadřuje své vážné znepokojení nad veškerými zprávami o tom, že Ahmad Mansúr byl ve vazbě podroben různým formám mučení a špatného zacházení a že je držen v samovazbě; naléhavě vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby tato tvrzení prošetřily a okamžitě mu umožnily pravidelný kontakt s advokátem a s jeho rodinou a také přístup k lékařské péči, kterou by mohl potřebovat; připomíná orgánům této země, že dlouhodobé, časově neomezené držení v samovazbě může podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv představovat jistou formu mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a že neexistence zatýkacího rozkazu či jakéhokoli soudního dohledu nad jeho zatčením a zadržováním představuje podle tohoto práva porušení základních zásad řádného soudního řízení;

4.  vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby zajistily, aby se zadržovaným osobám, které údajně porušily zákon, dostalo řádného procesu a aby jim bylo umožněno bezplatné a spravedlivé soudní řízení, které by bylo v souladu s mezinárodními normami;

5.  vyzývá Spojené arabské emiráty, aby přepracovaly federální zákon pro boj proti počítačové kriminalitě, tak aby odpovídal mezinárodním normám týkajícím se práva každého občana vyhledávat, přijímat, šířit či poskytovat informace a myšlenky jiným osobám, práva na svobodu názoru, projevu a informací a na přístup k internetu a práva na soukromí; naléhavě vyzývá orgány této země, aby novelizovaly zákon proti terorismu, zákon o počítačové kriminalitě z roku 2012 a federální zákon č. 2/2008, které jsou opakovaně používány k pronásledování obránců lidských práv;

6.  vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby upustily od veškerých forem pronásledování osob a okamžitě zrušily zákaz cestování, který se na obránce lidských práv vztahuje, a trvá na tom, že je nutné, aby za všech okolností zajistily, aby obránci lidských práv v této zemi mohli vykonávat svou legitimní činnost v oblasti lidských práv bez obav z represálií, a to jak na území Spojených arabských emirátů, tak i mimo něj;

7.  požaduje celounijní zákaz vývozu a prodeje veškerého bezpečnostního vybavení, které může být nebo je používáno k represáliím, včetně technologií na sledování internetu, do Spojených arabských emirátů a zákaz jeho modernizace a zajišťování údržby; vyjadřuje své obavy ohledně stále většího využívání určitých technologií dvojího užití určených ke kybernetickému dohledu proti aktivistům a novinářům; vítá v tomto ohledu pokračující snahy orgánů EU, pokud jde o aktualizaci regulace v oblasti kontroly vývozu zboží dvojího užití;

8.  je znepokojen rostoucím počtem osob, které jsou trestány za spolupráci s OSN a nejrůznějšími jejími orgány; naléhavě vyzývá orgány Spojených arabských emirátů, aby přestaly bránit zapojení určitých osob do činnosti v rámci lidskoprávních mechanismů OSN a přestaly je pronásledovat; kromě toho je vyzývá k tomu, aby umožnily odborníkům z OSN a mezinárodních nevládních organizací nebo zástupcům EU navštívit pana Mansúra;

9.  vyzývá k zajištění větších svobod ve Spojených arabských emirátech; poukazuje na to, že je důležité, aby Spojené arabské emiráty dodržovaly své mezinárodní závazky podle práva v oblasti lidských práv, a naléhavě žádá orgány této země, aby všem svým občanům zajistily ochranu svobody slova, myšlení a projevu, a to jak na internetu, tak i mimo něj, a aby se řídily veškerými ustanoveními deklarace OSN o obráncích lidských práv, zejména ustanoveními článku 1, čl. 6 písm. a) a čl. 12 odst. 2; zdůrazňuje, že tyto svobody zaručují nejen nástroje na podporu všeobecných lidských práv, ale také Arabská charta lidských práv, jejíž smluvní stranou Spojené arabské emiráty jsou;

10.  vyzývá Spojené arabské emiráty, aby potvrdily svůj záměr „dodržovat při prosazování a ochraně lidských práv ty nejvyšší normy“ tím, že ratifikují Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a jeho opční protokoly a že osobám zmocněným Organizací spojených národů ke zvláštním postupům vydají trvalé pozvání k návštěvě;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, Evropskou unii a její členské státy, aby se jednoznačně postavily proti zjevnému porušování lidských práv, mj. tím, že budou v rámci veškerých kontaktů s orgány Spojených arabských emirátů požadovat propuštění pana Mansúra; naléhavě vyzývá delegaci EU v Abú Zabí, aby Ahmadu Mansúrovi poskytla veškerou nezbytnou podporu, mj. prostřednictvím návštěv ve vězení, sledování soudního procesu a poskytnutí právní či jiné pomoci, kterou by mohl potřebovat; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby Evropský parlament informovala o veškerých opatřeních, které delegace EU dosud na podporu pana Mansúra přijala;

12.  vyzývá ESVČ, aby navrhla cílená unijní opatření týkající se závažných případů porušování lidských práv, a členské státy, aby je přijaly;

13.  znovu poukazuje na to, že se za všech okolností staví proti trestu smrti, a vyzývá k zavedení moratoria na trest smrti s cílem jej zcela zrušit;

14.  podporuje další dialog mezi EU, jejími členskými státy a Spojenými arabskými emiráty; domnívá se, že pravidelná meziparlamentní setkání mezi Parlamentem a jeho partnery v regionu jsou důležitým fórem k rozvíjení konstruktivního a upřímného dialogu o otázkách společného zájmu; zdůrazňuje, že meziparlamentní diskuze by se neměly zaměřovat pouze na bezpečnostní a obchodní otázky, ale měly by se věnovat také dodržování lidských práv, což by mělo být jejich hlavním tématem;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Spojených arabských emirátů, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, parlamentům a vládám členských států, vysoké komisařce Organizace spojených národů pro lidská práva a vládám členských států Rady pro spolupráci v Perském zálivu; žádá o přeložení tohoto usnesení do arabštiny.

(1) Úř. věst. C 72 E, 11.3.2014, s. 40.


Masové svévolné zatýkání Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sinťiang
PDF 141kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o masovém svévolném zadržování Ujgurů a Kazachů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (2018/2863(RSP))
P8_TA(2018)0377RC-B8-0460/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o Číně: práva menšin a uplatňování trestu smrti(1), ze dne 10. března 2011 o situaci a kulturním dědictví v Kašgaru (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang)(2), ze dne 6. července 2017 o případech nositelů Nobelovy ceny Liou Siao-pa a Li Ming-ča(3), ze dne 15. prosince 2016 o případu tibetské budhistické akademie Larung Gar a případu Ilhama Tohtiho(4) a ze dne 12. září 2018 o stavu vztahů mezi EU a Čínou(5),

–  s ohledem na článek 36 Ústavy Čínské lidové republiky, který zaručuje všem občanům právo na svobodu náboženského vyznání, a na článek 4, který chrání práva národnostních menšin,

–  s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003 a na společné sdělení Evropské komise a ESVČ Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. června 2016 s názvem „Prvky pro novou strategii EU vůči Číně“ (JOIN(2016)0030),

–  s ohledem na 36. kolo dialogu mezi EU a Čínou o lidských právech, které se uskutečnilo a ve dnech 9.–10. července 2018 v Pekingu,

–  s ohledem na vyjádření vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové k 39. zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 10. září 2018, v němž vyjádřila hluboké politování nad „reedukačními tábory“ a požádala čínskou vládu, aby umožnila činnost nezávislých vyšetřovatelů,

–  s ohledem na nedávný dopis s obecnými tvrzeními, který v květnu 2018 zaslala čínské vládě pracovní skupina OSN pro případy násilného nebo nedobrovolného zmizení, v němž vyjádřila obavy týkající se neustálého zhoršování situace a zvyšování počtu svévolně zadržovaných Ujgurů,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prosazování a dodržování lidských práv, demokracie a právního státu by mělo zůstat těžištěm dlouhodobého partnerství mezi EU a Čínou, a to v souladu se závazkem EU hájit tytéž hodnoty v rámci své vnější činnosti a v souladu se zájmem zastávat tytéž hodnoty při svém vlastním rozvoji a mezinárodní spolupráci, který vyjádřila Čína;

B.  vzhledem k tomu, že se stav lidských práv v Číně od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga k moci dále zhoršil a že vláda zároveň zvyšuje svůj nátlak na nenásilný disent, svobodu projevu, svobodu vyznání a právní stát;

C.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti Sin-ťiang, která je domovem pro přibližně 11 milionů Ujgurů a etnických Kazachů, se v posledních letech rychle zhoršuje, protože absolutní kontrola nad oblastí Sin-ťiang se stala nejvyšší prioritou, přičemž další problémy způsobující pravidelné teroristické útoky Ujgurů, k nimž dochází v oblasti Sin-ťiang nebo které údajně souvisí s touto oblastí;

D.  vzhledem k tomu, že Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace citoval odhady, že v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (XUAR) mohou být zadržovány desítky tisíc až jeden milion Ujgurů, aniž by byli obviněni či postaveni před soud, a to pod záminkou boje proti terorizmu a náboženskému extremizmu; vzhledem k tomu, že by to představovalo největší masové věznění obyvatelstva patřícího k etnické menšině v dnešním světě;

E.  vzhledem k tomu, že Výkonná komise Kongresu USA pro Čínu rovněž uvedla, že existují spolehlivé informace o tom, že Ujgurové, Kazaši a další, především muslimské etnické menšiny v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang se stali obětmi svévolného zadržování, mučení, závažných omezení náboženských praktik a kultur, jakož i digitálního systému dohledu, který je tak všudepřítomný, že monitoruje každý aspekt běžného života – prostřednictvím kamer na rozpoznávání tváře, zařízení na sledování mobilních telefonů, sběru vzorků DNA a výrazné a rušivé přítomnosti příslušníků policie;

F.  vzhledem k tomu, že zadržované osoby jsou údajně vězněny v nevyhovujících podmínkách, přičemž jsou podrobovány politické indoktrinaci včetně povinných kurzů patriotizmu, a nutí je vzdát se své etnické a náboženské identity; vzhledem k tomu, že se nedávno objevily zprávy o úmrtí ve vazbě, a to včetně sebevražd;

G.  vzhledem k tomu, že údajně tisíce dětí oddělily od jejich rodičů, které svévolně zadržují v internačních táborech, a tyto děti umísťují v přeplněných sirotčincích, a to i tehdy, kdy pouze jeden z jejich rodičů je zadržován v táboře;

H.  vzhledem k tomu, že během slyšení na zasedání OSN dne 13. srpna 2018 v Ženevě čínská delegace popřela obvinění učiněná odborníky OSN, že zadržuje ujgurské muslimy v reedukačních táborech v západním regionu Sin-ťiang; vzhledem k tomu, že existují rozsáhlé důkazy o výstavbě a modernizaci těchto zařízení;

I.  vzhledem k tomu, že některým zahraničním novinářům bylo bráněno v informování o citlivých otázkách jako jsou lidská práva Ujgurů, včetně případů, kdy bylo novinářům odmítnuto obnovení jejich akreditace tisku;

J.  vzhledem k tomu, že nikde na světě není populace monitorována tak přísně jako v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang; vzhledem k tomu, že vláda této provincie najala další desítky tisíc bezpečnostního personálu;

K.  vzhledem k tomu, že „platforma integrovaných společných operací“ rovněž ukládá další údaje o populaci, včetně zvyků spotřebitelů, jejich bankovní činnosti, zdravotního stavu a DNA profilu každého jednotlivého obyvatele Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang; vzhledem k tomu, že muslimové v tomto regionu musejí mít na svých mobilních telefonech instalovánu aplikaci špionážního software („spyware“) a pokud tak neučiní, porušují tím zákon;

L.  vzhledem k tomu, že svědectví z první ruky a důvěryhodný akademický výzkum naznačují, že zde existuje úmyslné zaměřování se na Ujgury, kteří mají spojení s osobami žijícími v zahraničí a s osobami s náboženským vyznáním;

M.  vzhledem k tomu, že na Ujgury v zahraničí je vytvářen nátlak, aby se vraceli zpět do Číny, a to často za podpory hostitelských států; vzhledem k tomu, že čínské ambasády v zahraničí odmítají obnovovat mnoha Ujgurům jejich pasy, což vede k nejistotě co se týče zaměstnání a studia;

N.  vzhledem k tomu, že čínská vláda pravidelně odmítá žádosti pracovní skupiny OSN pro případy násilného nebo nedobrovolného zmizení a Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva a dalších držitelů mandátů zvláštních postupů OSN o vyslání nezávislých vyšetřovatelů do oblasti Sin-ťiang;

O.  vzhledem k tomu, že ujgurský profesor ekonomie Ilham Tohti byl dne 23. září 2014 odsouzen k trestu doživotního vězení na základě obvinění z údajného separatismu, zatčen byl již v lednu téhož roku; vzhledem k tomu, že bylo vzato do vazby rovněž sedm jeho bývalých studentů a všem byly za údajnou spolupráci s panem Tohtim uloženy tresty odnětí svobody od tří do osmi let; vzhledem k tomu, že Ilham Tohti vždy zavrhoval separatistické snahy a násilí a usiloval o usmíření na základě respektování kultury Ujgurů;

1.  je hluboce znepokojen tím, že různé menšiny, zejména Ujguři a Kazaši, čelí stále represivnějšímu režimu, kdy jsou novými opatřeními omezovány ústavní záruky jejich práva na svobodu kulturních projevů a náboženského vyznání, slova a projevu a pokojného shromažďování a sdružování; žádá orgány, aby dodržovaly tyto základní svobody;

2.  vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě ukončila hromadné svévolné zadržování členů ujgurské a kazašské komunity, uzavřela všechny tábory a zajišťovací zařízení a neprodleně a bezpodmínečně propustila zadržované osoby; je hluboce znepokojen četnými tvrzeními o tom, že v táborech panují špatné podmínky a dochází v nich k mučení a úmrtím; připomíná čínským orgánům, že převýchovná zařízení nemají oporu v zákoně;

3.  je znepokojen zprávami o tom, že v internačních táborech zemřeli Muhammad Sálih Hádžim, Abdulnehed Mahsúm, Ajhán Memetová a další, kdy se ve všech případech jedná o starší Ujgury, akademiky a vůdce komunit;

4.  je hluboce znepokojen tím, že stát provádí opatření s cílem zajistit „komplexní dohled“ nad regionem prostřednictvím instalování čínské obdoby systému elektronického sledování „Skynet“ v hlavních městských oblastech, instalací sledování pomocí GPS do motorových vozidel, používání scannerů umožňujících rozpoznávání tváří na kontrolních stanovištích a na železničních nádražích a čerpacích stanicích a prostřednictvím činnosti sin-ťiangské policie v oblasti shromažďování vzorků krve s cílem dále rozšiřovat čínskou databázi DNA;

5.  zdůrazňuje, že vládní dohled a povinný hromadný sběr údajů o občanech se primárně zaměřuje a dopadá na Ujgury, Kazachy a další etnické menšiny, což představuje porušení zákazu diskriminace podle mezinárodního práva;

6.  naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby rodinám, kterých se to týká, sdělila veškeré informace o osobách násilně zmizelých v oblasti Sin-ťiangu, včetně jejich jmen, místa pobytu a stavu, v němž se nacházejí;

7.  je hluboce znepokojen čínským protiteroristickým zákonem z roku 2015 a nařízením o deradikalizaci, které používají příliš širokou definici teroristického činu; vyzývá proto Čínu, aby jednoznačně rozlišovala mezi pokojným vyjádřením nesouhlasu a násilným extremismem;

8.  opakovaně vyzývá čínskou vládu, aby okamžitě a bezpodmínečně propustila ujgurského učence Ilháma Tohtiho a všechny ostatní osoby zadržované pouze proto, že pokojně uplatňovali své právo na svobodu projevu, a aby – až do jejich propuštění – zajistila, že budou mít pravidelný a neomezený přístup ke své rodině a k obhájcům, které si sami zvolí; dále vyzývá, aby byli propuštěni Eli Mamut, Hailaite Nijází, Memetjan Abdulla, Abduhalíl Zunún a Abdukarím Abduwelí, jak požadovala EU během 36. kola dialogu mezi EU a Čínou o lidských právech, které se konalo ve dnech 9.–10. července 2018 v Pekingu;

9.  naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby bedlivě sledovaly měnící se situaci v oblasti lidských práv v Sin-ťiangu, včetně sílícího vládního útlaku Ujgurů, Kazachů a dalších etnických menšin a aby směrem k nejvyšší úrovni čínské vlády vyslaly jasný vzkaz, aby ukončila absurdní porušování lidských práv;

10.  vyzývá čínské orgány, aby novinářům a mezinárodním pozorovatelům umožnily svobodný, ničím neomezený přístup do oblasti Sin-ťiang;

11.  zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její členské státy v souladu se závazkem hovořit silným, jasným a jednotným hlasem, pokud jde o jejich přístup k Číně, nadnesly při jednání s čínskými orgány – včetně úrovně vedoucích představitelů – otázku porušování lidských práv v Sin-ťiangu, a to i v rámci každoročního dialogu o lidských právech a nadcházejícího euroasijského summitu;

12.  vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně zpráv o tom, že Ujguři jsou pronásledováni čínskými orgány i v zahraničí, kdy jsou nuceni k tomu, aby donášeli na jiné Ujgury, vrátili se do Sin-ťiangu nebo o situaci v této oblasti mlčeli, v některých případech tím, že jsou zadržováni jejich rodinní příslušníci;

13.  vítá rozhodnutí Německa a Švédska pozastavit navracení všech etnických Ujgurů, Kazachů či jiných turkických muslimů do Číny kvůli riziku jejich svévolného zadržování, mučení či jiného špatného zacházení, kterému by v této zemi čelili, a vyzývá všechny ostatní členské státy, aby Německo a Švédsko následovaly a uspíšily žádosti o azyl turkických muslimů, kterým hrozí, že budou nuceně navráceni do Číny; dále vyzývá členské státy EU, aby v příslušných případech uplatnily své vnitrostátní právo a prošetřily zastrašování diaspor turkických muslimů v Evropě ze strany čínské vlády;

14.  připomíná Číně její závazky v oblasti lidských práv, které jí vznikly podpisem široké škály smluv v oblasti lidských práv, a proto opakuje, že se očekává, že Čína bude tyto závazky plnit;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.

(1) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 80.
(2) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 185.
(3) Úř. věst C 334, 19.9.2018, s. 137.
(4) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 108.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0343.


Balíček opatření o strategii veřejných zakázek
PDF 175kWORD 54k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o balíčku v oblasti strategie pro zadávání veřejných zakázek (2017/2278(INI))
P8_TA(2018)0378A8-0229/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2017 o zajištění lepšího fungování zadávání veřejných zakázek v Evropě a pro Evropu (COM(2017)0572),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2017 o podpoře investic prostřednictvím dobrovolného posouzení ex ante aspektů zadávání veřejných zakázek pro velké projekty infrastruktury (COM(2017)0573),

–  s ohledem na doporučení Komise (EU) 2017/1805 ze dne 3. října 2017 o profesionalizaci zadávání veřejných zakázek – budování architektury pro profesionalizaci zadávání veřejných zakázek (C(2017)6654)(1),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí(4),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 17. května 2017 o přezkumu praktického uplatňování jednotného evropského osvědčení pro zakázky (ESPD) (COM(2017)0242),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek(5),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 11. října 2017 o posouzení evropské normy pro elektronickou fakturaci podle směrnice 2014/55/EU (COM(2017)0590),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. února 2018,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod a na stanovisko v podobě pozměňovacích návrhů Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0229/2018),

A.  vzhledem k tomu, že zatím nebylo využito úplného potenciálu zadávání veřejných zakázek při budování konkurenceschopné sociálně tržní ekonomiky, a k tomu, že více než 250 000 veřejných orgánů v Unii každoročně vynaloží přibližně 14 % HDP na nákup služeb, prací a zboží;

B.  vzhledem k tomu, že na veřejné zakázky se vynakládá značné množství peněz daňových poplatníků, a že by tedy měly být prováděny etickým způsobem, transparentně, poctivě a co nejefektivněji, a to jak z hlediska nákladů, tak z hlediska kvality, aby se tak občanům dostávalo kvalitního zboží a služeb;

C.  vzhledem k tomu, že správně uplatňované předpisy pro zadávání veřejných zakázek jsou zásadně důležitým nástrojem ve službách silnějšího jednotného trhu a pro podporu růstu podniků EU a pracovních příležitostí v Unii, a k tomu, že inteligentní využívání zadávání veřejných zakázek může být strategickým nástrojem k dosahování cíle EU, jímž je udržitelný a inteligentní růst podporující začlenění, jenž může urychlit přechod na udržitelnější dodavatelské řetězce a podnikatelské modely;

D.  vzhledem k tomu, že v kontextu provádění předpisů EU v oblasti veřejných zakázek a koncesí ve vnitrostátním právu je naprosto nezbytné plně provést a důsledně uplatňovat právo EU, aby se malé a střední podniky mohly snáze a s nižšími náklady ucházet o veřejné zakázky v plném souladu se zásadou transparentnosti a s pravidly hospodářské soutěže EU;

E.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila dne 3. října 2017 cílené konzultace o návrhu pokynů k zadávání veřejných zakázek týkajících se inovací a dne 7. prosince 2017 cílené konzultace o rozsahu a struktuře pokynů Komise pro sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek;

F.  vzhledem k tomu, že jak je uvedeno ve sdělení Komise COM(2017)0572, z průzkumu z roku 2016 vyplývá, že pouze čtyři členské státy využívaly při všech hlavních krocích při zadávání veřejných zakázek digitální technologie, jako jsou např. elektronické oznámení, elektronický přístup k dokumentaci k zadávacímu řízení, elektronické podávání nabídek a jejich posuzování, elektronické udělování zakázek nebo elektronické objednávky, fakturace a platby;

G.  vzhledem k tomu, že podle informativního přehledu evropského semestru ohledně veřejných zakázek, který byl vydán v listopadu 2017, vzrostl počet nabídkových řízení s jedinou nabídkou v letech 2006 až 2016 ze 14 % na 29 %, a vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise COM(2017)0572 „získávají malé a střední podniky pouze 45 % hodnoty veřejných zakázek nad stanovenými limity EU, což evidentně neodpovídá jejich váze v ekonomice“;

H.  vzhledem k tomu, že nová pravidla zavedená směrnicemi v roce 2014 by měla na základě jednoduššího zadávání veřejných zakázek a prováděním většího množství kontrol přispívat k provádění strategie Evropa 2020 v zájmu udržitelného, sociálnějšího, inovativnějšího a inkluzivnějšího hospodářství;

I.  vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise COM(2017)0572 se při zadávání veřejných zakázek v 55 % řízení stále využívá jako jediné kritérium pro přidělení zakázky nejnižší cena, místo toho, aby se používala např. strategická sociální a environmentální kritéria;

J.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se zavázala ke splnění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje;

K.  vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité, aby dodavatelé důvěřovali tomu, že systémy Unie pro zadávání veřejných zakázek zajišťují jednoduché a přístupné digitální postupy, naprostou transparentnost, poctivost a bezpečnost údajů;

Legislativní rámec a provádění

1.  vítá, a to téměř čtyři roky po ukončení rozsáhlé revize legislativního rámce Unie pro zadávání veřejných zakázek, že Komise navrhla soubor nelegislativních opatření, a očekává, že tento soubor bude impulsem k lepšímu uplatňování tohoto systému;

2.  je hluboce zklamán tempem, kterým řada členských států provedla směrnice z roku 2014 v oblasti zadávání veřejných zakázek ve svém právu, jakož i řadou zpoždění, a odsuzuje skutečnost, že Komise musela v případě některých členských států zahájit řízení o nesplnění povinnosti; naléhavě žádá, aby byly tyto směrnice urychleně a bez dalších průtahů provedeny v právu všech členských států;

3.  je znepokojen dalším kolem lhůt stanovených ve směrnicích v souvislosti s elektronickým zadáváním zakázek a úplným přechodem členských států na tento druh zadávání zakázek (e-procurement), včetně elektronické fakturace (e-invoicing); a zdůrazňuje, že je nutné, aby digitální agenda členských států zahrnovala prosazování neomezeného elektronického zadávání veřejných zakázek;

4.  vyzývá Komisi, aby urychleně dokončila pokyny k zadávání veřejných zakázek týkajících se inovací a pokyny pro sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek, a usnadnila tak uplatňování příslušných zákonných ustanovení v členských státech;

5.  žádá Komisi, aby pokyny a další nástroje vyvinuté za účelem pomoci členským státům s uplatňováním rámce pro zadávání veřejných zakázek uspořádala lépe, jasněji a pro uživatele přívětivěji tak, aby byly přístupné a poskytovaly dobrý přehled pro všechny odborníky působící v praxi, a aby současně věnovala pozornost dostupným jazykům;

6.  vítá nové pokyny pro odborníky při zadávání veřejných zakázek z února 2018, jejichž účelem je pomoci úředníkům na celostátní, regionální i místní úrovni zajistit efektivní a transparentní postupy veřejných zadávacích řízení u projektů financovaných EU;

Strategické a koordinované zadávání zakázek

7.  poukazuje na to, že stávající legislativa Unie umožňuje více než kdy předtím využívat zadávání veřejných zakázek jakožto strategický nástroj k prosazování politických cílů EU, a vybízí členské státy k maximálnímu využívání této možnosti; připomíná, že zadávání veřejných zakázek představuje rovněž důležitý nástroj na regionální a místní úrovni, jenž doplňuje místní a regionální strategie a podporuje veřejná slyšení a konzultace s koncovými uživateli výrobků a služeb;

8.   vyzývá, aby se v zájmu dosahování cílů inteligentního, ekologického a sociálně inkluzivního růstu a posílení oběhového hospodářství rozsáhle využívalo inovativního zadávání veřejných zakázek; zdůrazňuje význam oběhového hospodářství a v tomto ohledu nových možností, jež nabízejí nové směrnice o zadávání veřejných zakázek, pokud jde o zboží a služby, které jsou opětovně používané, opravené, repasované nebo renovované, a jiné udržitelné výrobky a řešení účinně využívající zdroje;

9.  vyzývá členské státy k tomu, aby zadávání veřejných zakázek strategicky využívaly k podpoře udržitelného a inteligentního růstu podporujícího začlenění, a to i pro malé a střední podniky a sociální podniky; zdůrazňuje, že k tomu je zapotřebí, aby členské státy na taková opatření systematicky upozorňovaly na nejvyšší úrovni a podporovaly za tímto účelem zadavatele a odborníky ve veřejné správě;

10.  poukazuje na to, že je důležité, aby podmínky zadávacího řízení nebyly příliš náročné, aby tak měly přístup k veřejným zakázkám i nadále všechny společnosti, včetně malých a středních podniků;

11.  vítá příklad přijetí vnitrostátních strategií pro zadávání veřejných zakázek a vybízí více členských států k tomu, aby tento příklad následovaly jakožto prostředek k modernizaci a zefektivnění systémů pro zadávání veřejných zakázek, čímž se zlepší jejich účinnost; zdůrazňuje, že zadávání veřejných zakázek je pro řadu odvětví veřejné správy průřezovou oblastí, a že je proto nutné, aby kromě koordinace mělo i řídící strukturu, která by zahrnovala hlavní zúčastněné strany, tak aby se zásadní rozhodnutí přijímala v rámci širší spolupráce a aby byla přijatelná pro všechny strany, kterých se týkají;

12.  vítá skutečnost, že mnohé členské státy zavedly opatření k používání kritérií kvality (včetně nejlepšího poměru mezi cenou a kvalitou), a vybízí k jejich systematickému využívání; vybízí zadavatele veřejných zakázek, aby používali i jiná kritéria, než je jen nejnižší cena nebo nákladová efektivnost, a přihlíželi také ke kvalitativním, ekologickým nebo popřípadě k sociálním aspektům;

13.  ačkoliv uznává, že v některých případech může být nízká cena odrazem inovativních řešení a efektivního řízení, znepokojuje jej nadměrné využívání nejnižší ceny jako primárního kritéria pro udělení zakázky v řadě členských států bez zohledňování kvality, udržitelnosti a sociálního začleňování, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby analyzovaly příčiny této situace, podaly o nich zprávu a v příslušných případech navrhly vhodná řešení;

14.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že praxe zadávání veřejných zakázek bude v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu podporovaly konzultace s osobami se zdravotním postižením a s organizacemi je zastupujícími;

15.  vyzývá k přijetí evropského etického kodexu pro zadávání veřejných zakázek pro různé aktéry zapojené do postupů zadávání veřejných zakázek;

16.  zdůrazňuje, že je důležité, aby veřejní zadavatelé brali při rozhodování o nákupech případně v potaz celý životní cyklus produktů včetně jejich dopadů na životní prostředí, a vyzývá Komisi, aby byla nápomocná při vývoji metod k uplatňování koncepce „nákladů životního cyklu“;

17.  konstatuje, že inovativní, sociální a environmentální aspekty představují legitimní a zásadní kritéria pro udělování veřejných zakázek a že veřejní zadavatelé mohou promyšlenými specifikacemi a umožněním variantních nabídek nediskriminačním způsobem sledovat také ekologické, inovační či sociální cíle, a to za podmínky, že uvedené charakteristiky souvisejí s hlavním předmětem zakázky a jsou přiměřené její hodnotě a cílům;

18.  připomíná, že právní rámec Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek ukládá členským státům povinnost zajistit, aby dodavatelé a subdodavatelé plně dodržovali environmentální, sociální a pracovněprávní ustanovení platná v místě, kde jsou prováděny práce, poskytovány služby nebo je zboží vyráběno nebo dodáváno, jak jsou stanovena v příslušných mezinárodních úmluvách, právních předpisech Unie a vnitrostátních právních předpisech i kolektivních smlouvách uzavřených v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí; vyzývá Komisi, aby zajistila,  že členské státy plní tuto povinnost, pokud jde o provedení a uplatňování směrnic z roku 2014, a zprostředkovávala výměnu osvědčených postupů v této oblasti;

19.  uznává, že kvalitativní posouzení nabídek vyžaduje schopné zadavatele, a vybízí Komisi, aby členským státům pomáhala při šíření metod a postupů posuzování, zejména organizací seminářů a školení; zdůrazňuje, že tato pomoc by měla být k dispozici na všech správních úrovních, kde se používají veřejné zakázky;

20.  poukazuje na to, že sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek musí zohledňovat dodavatelské řetězce a rizika spojená s moderním otroctvím, sociálním dumpingem a porušováním lidských práv; konstatuje, že je nutné vynaložit úsilí k tomu, aby bylo zajištěno, že zboží a služby pořízené prostřednictvím veřejných zakázek nejsou vyráběny či poskytovány způsobem, který porušuje lidská práva; vyzývá Komisi, aby do svých nových pokynů o sociálních aspektech zadávání veřejných zakázek zahrnula podstatná ustanovení o etice v dodavatelských řetězcích;

21.  vítá snahy některých členských států o zřízení orgánů, které by byly odpovědné za koordinaci zadávání zakázek, a uznává, že by to přispělo ke strategickému a efektivnímu zadávání zakázek;

22.  žádá členské státy, aby využívaly výhod centrálního zadávání a slučování veřejných nákupů, a konstatuje, že centrální zadavatelé by mohli a měli urychlit šíření odborných znalostí, osvědčených postupů a inovací;

23.  zdůrazňuje, že zejména v zájmu podpory inovací je důležité, aby byli zadavatelé v kontaktu s trhem a dostatečně využívali fázi předcházející zadání zakázky jako přípravu na další kroky; domnívá se, že i fáze předcházející zadání zakázky jsou zásadní pro podporu zapojení malých a středních podniků;

24.  domnívá se, že nový postup inovačního partnerství přispěje k podpoře inovací a vybídne veřejné zadavatele, aby spolupracovali s trhem v zájmu vývoje inovativních metodik, produktů, inovativní práce či služeb, které zatím neexistují; vítá v tomto ohledu skutečnost, že již bylo zahájeno 17 řízení inovačního partnerství;

25.  vítá dobrovolné předběžné posuzování aspektů zadávání zakázek u velkých infrastrukturních projektů, jak je navrhuje Komise, a vyzývá Komisi, aby urychleně zavedla asistenční službu, mechanismus oznamování a mechanismus výměny informací a současně zcela zachovávala důvěrnost údajů;

Digitalizace a řádné řízení postupů zadávání veřejných zakázek

26.  lituje pomalého zavádění digitálních technologií do zadávání veřejných zakázek v Unii a vyzývá členské státy, aby usilovaly o rychlý přechod k digitalizaci postupů a o zavedení elektronických postupů do všech hlavních fází, počínaje vyhlášením, přístupem k zadávacím řízením, předložením nabídky k posouzení, přes zadání zakázky až po objednávky, fakturaci a platbu;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly elektronické formuláře (e-Form) nejpozději do konce roku 2018;

28.  připomíná, že elektronické zadávání veřejných zakázek nabízí řadu důležitých výhod, jako jsou významné úspory pro všechny strany, zjednodušené a zkrácené postupy, snížení byrokracie a administrativní zátěže, větší transparentnost, větší inovace, stejně jako lepší přístup malých a středních podniků na trhy veřejných zakázek;

29.  souhlasí s Komisí v tom, že rejstříky zakázek mohou představovat nákladově efektivní nástroj pro správu zakázek, zlepšování transparentnosti, neporušenosti i údajů a pro lepší řízení zadávání veřejných zakázek;

30.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost propojení vnitrostátních rejstříků smluv s databází Tenders Electronic Daily (TED), aby se odstranila povinnost veřejných zadavatelů zveřejňovat tytéž informace v obou systémech;

31.  upozorňuje na potíže, které mohou uchazečům, a zejména MSP, vzniknout v souvislosti s požadovanými osvědčeními a podpisy, a v tomto ohledu a v zájmu minimalizace zátěže uchazečů vybízí k využívání režimu mírných požadavků a k naprostému uplatňování zásady „pouze jednou“;

32.  zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly být schopny poskytnout všechny nezbytné údaje o provádění předpisů v oblasti zadávání zakázek, včetně údajů o zadávacích řízeních, o postupech a zakázkách a statistické údaje, a to rovněž s cílem umožnit Komisi posouzení jednotného trhu v oblasti veřejných zakázek;

33.  vyzývá členské státy, aby podporovaly inovativní využívání dat v otevřeném formátu, neboť taková data jsou nezbytná pro každou vládu k tomu, aby řídila svou veřejnou správu, aby zároveň umožňovaly využití ekonomického potenciálu těchto dat podniky a současně také podporovaly transparentnost a odpovědnost v rámci orgánů a institucí, které se zabývají veřejnými zakázkami; poukazuje na to, že tato data musí být vždy zveřejňována s náležitým ohledem na zásadu proporcionality a v souladu acquis EU v oblasti ochrany údajů a obchodního tajemství;

Jednotný trh a lepší přístup k veřejným zakázkám

34.  poukazuje na to, že soutěžní nabídková řízení jsou u veřejných zakázek životně důležitá, a s politováním konstatuje, že v Unii v posledních letech intenzita hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek klesla; naléhavě vyzývá členské státy, v nichž je vysoké procento oznámení o veřejných zakázkách, o něž má zájem pouze jeden uchazeč, aby se tímto problémem zabývaly;

35.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zintenzívnily společné postupy při zadávání veřejných zakázek, a to i přeshraničních, jelikož revidovaná pravidla EU tyto postupy usnadňují, a vyzývá Komisi, aby v této oblasti poskytla důkladnou technickou podporu; je přesvědčen, že tyto postupy by však neměly vést ke smlouvám takové velikosti, že malé a střední podniky budou prakticky vyloučeny z možnosti se účastnit v co nejranější fázi procesu;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že MSP a podniky sociální ekonomiky stále čelí potížím, pokud jde o přístup k veřejným zakázkám, a vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost opatření zavedených směrnicemi z roku 2014 a navrhla nová řešení, je-li to nezbytné;

37.  žádá Komisi, aby podala Parlamentu zprávu o praktickém provádění zásady „použij nebo vysvětli“ z článku 46 směrnice 2014/24/EU, podle níž musí zadavatelé uvést hlavní důvody pro rozhodnutí o zadání zakázky bez rozdělení na části a systematicky je vysvětlit v zadávací dokumentaci nebo samostatné zprávě;

38.  vyzývá členské státy, aby podporovaly účast malých a středních podniků v nabídkových řízeních, například povinným rozdělením na části, je-li to možné, nebo tím, že stanoví limit pro obrat, který lze k účasti na zakázkovém řízení vyžadovat; zdůrazňuje, že rozdělování veřejných zakázek na části podporuje konkurenci na trhu a brání riziku závislosti na jediném dodavateli; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly poradenské služby a školení určené MSP k zlepšení jejich účasti na veřejných nabídkových řízeních;

39.  vyzývá Komisi, aby analyzovala zejména překážky bránící přeshraničnímu zadávání veřejných zakázek, které jsou dány jazykovými, administrativními, právními nebo jinými bariérami, a aby navrhla řešení nebo zasáhla s cílem zaručit funkční přeshraniční zadávání veřejných zakázek;

40.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit interoperabilitu zakoupeného zboží a služeb a zabránit závislosti na prodejci, a vyzývá Komisi, aby v této oblasti navrhla opatření;

41.  vyjadřuje politování nad tím, že v EU chybí jasné a konsolidované údaje o veřejných zakázkách, a konstatuje, že spolehlivé údaje o přístupu k zadávání veřejných zakázek jsou nezbytné k ověření odpovědnosti veřejných orgánů a jsou prostředkem k potírání podvodů a korupce;

42.  akceptuje výsledky posouzení směrnice o prostředcích nápravy a rozhodnutí Komise, že nenavrhne legislativní revizi, ale vyzývá k pokračování ve spolupráci vnitrostátních orgánů příslušných k přezkumu a k důslednějšímu vedení ze strany Komise, pokud jde o směrnice;

43.  vyjadřuje politování nad tím, že směrnice o zakázkách v oblasti obrany zatím nepřinesla kýžené výsledky, a to zejména s ohledem na nadnárodní infrastrukturní projekty, a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí o lepší provádění platných pravidel;

44.  zdůrazňuje, že je důležité, aby postupy zadávání veřejných zakázek byly transparentní a nediskriminační; připomíná, je důležité, aby byly k dispozici řádné odvolací postupy a zajištěn přístup k pokynům v souvislosti s jejich zahájením;

Mezinárodní veřejné zakázky

45.  vyzývá k tomu, aby Unie podnikla kroky za účelem zlepšení přístupu dodavatelů z EU na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami, neboť trh Unie s veřejnými zakázkami je jedním z nejotevřenějších trhů na světě;

46.   je znepokojen nespravedlivou soutěží při zadávání veřejných zakázek, která je výsledkem státních zásahů vůči konkurenci ze třetích zemí, kterou lze sledovat především – i když ne výlučně – na trhu s elektrickými vozidly a bateriemi; domnívá se, že je nezbytné propojit nástroje na ochranu obchodu a postupy zadávání veřejných zakázek;

47.  zdůrazňuje, že trhy veřejných zakázek mají velký hospodářský význam, jelikož výdaje na jejich zadávání tvoří přibližně 20 % světového HDP, a zdůrazňuje, že zlepšení přístupu na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích a vytvoření rovných podmínek pro evropské podniky by tak mohlo být hlavní hnací silou růstu obchodu se zbožím a službami, a také vést k lepšímu výběru a lepší hodnotě za peníze daňových poplatníků v EU i ve třetích zemích;

48.  poukazuje na to, že trhy veřejných zakázek ve třetích zemích jsou pro uchazeče z EU často právně i fakticky nepřístupné; nabádá Komisi, aby shromažďovala a poskytovala kvalitnější údaje o postupech zadávání veřejných zakázek; připomíná, že Komise odhaduje, že více než polovina světového trhu veřejných zakázek je v současnosti nepřístupná volné mezinárodní hospodářské soutěži v důsledku protekcionistických opatření, jejichž množství celosvětově narůstá, zatímco veřejné zakázky EU v hodnotě přibližně 352 miliard EUR jsou přístupné uchazečům ze členských zemí dohody WTO o vládních zakázkách; zdůrazňuje, že EU musí tuto nerovnováhu řešit, aniž by se sama uchylovala k protekcionistickým opatřením; žádá Komisi, aby zajistila, že evropské společnosti získají podobný přístup na trh, jakému se na trhu EU těší naši zahraniční konkurenti, a konstatuje, že navrhovaný takzvaný nástroj pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek by mohl být za určitých podmínek prostředkem k vytvoření vlivu pro zlepšení přístupu na trh;

49.  vítá skutečnost, že jednou ze šesti prioritních oblastí pro činnost Komise v oblasti veřejných zakázek je zlepšení přístupu na trhy s těmito zakázkami; zdůrazňuje, že zlepšení přístupu na trhy s veřejnými zakázkami ve třetích zemích, a to i na nižší než celostátní úrovni, je pro EU v obchodních jednáních silným ofenzivním zájmem, neboť mnoho podniků z EU má v různých odvětvích vysokou konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že do každé budoucí obchodní dohody by měla být zahrnuta ustanovení o veřejných zakázkách, a to v zájmu co nejvyšší účasti evropských společností na zahraničních veřejných zakázkách; žádá Komisi, aby zajistila dodržování a řádné provádění ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek, která jsou obsažena v dohodách o volném obchodu EU; připomíná, že obchodní dohody by měly být využívány ke zlepšení přístupu na trhy veřejných zakázek třetích zemí a že tento lepší přístup na trhy veřejných zakázek třetích zemí společně s posílenými pravidly pro moderní, účinné a transparentní zadávání veřejných zakázek, která mají zásadní význam pro zajištění výhodnějšího vynakládání veřejných prostředků, by měl představovat hlavní prvky každé obchodní dohody uzavřené EU, přičemž je třeba v plné míře respektovat legitimní cíle veřejné politiky zakotvené ve směrnicích Unie o zadávání veřejných zakázek; zdůrazňuje, že hospodářské subjekty třetích zemí musí při přidělování veřejných zakázek dodržovat evropská kritéria v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí, jak je stanoveno ve směrnicích 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU, a v souvislosti s těmito skutečnostmi vybízí k používání kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky (MEAT) při udělování těchto zakázek; konstatuje, že dvoustranné a subregionální dohody o volném obchodu nejsou vždy zárukou plného přístupu na trhy veřejných zakázek; žádá Komisi, aby sjednávala co nejširší přístup na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích;

50.  zdůrazňuje, že jakákoli strategie zpřístupnění trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích se musí konkrétně zabývat překážkami a zvláštními potřebami malých a středních podniků a usnadnit jim přístup na tyto trhy, neboť jsou obzvláště znevýhodněné, jde-li o přístup na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích, přičemž je rovněž třeba řádně zohlednit dopady vystavení malých a středních podniků novým konkurentům ze třetích zemí; vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění postupů zadávání veřejných zakázek vstřícných vůči MSP (včetně přeshraničních iniciativ a rozdělování zakázek na části) do obchodních dohod; poukazuje na přínosy, jež lze získat prostřednictvím digitalizace a elektronického zadávání zakázek u všech veřejných zakázek se třetími zeměmi, zejména pro MSP;

51.  poukazuje na to, že hlavní rozvíjející se ekonomiky, jako jsou Brazílie, Čína, Indie a Rusko, zatím nejsou součástí dohody o vládních zakázkách, ačkoli Čína a Rusko jsou oficiálně v procesu přistoupení, a žádá Komisi, aby vybízela třetí země k úsilí o připojení se k této dohodě a podporovala je v tom, jelikož mnohostranné a vícestranné dohody jsou v dlouhodobém horizontu nejlepším způsobem k vytvoření rovných podmínek; zdůrazňuje, že dvoustranné obchodní dohody s ambiciózními ustanoveními o zadávání veřejných zakázek, které respektují základní zásady dohody o vládních zakázkách, by mohly být dobrým začátkem pro posílení mnohostranné spolupráce;

52.  zdůrazňuje význam dohody o vládních zakázkách nejen pro poskytování zákonného přístupu na trhy veřejných zakázek ve třetích zemích, nýbrž také pro posílení transparentnosti a předvídatelnosti postupů při zadávání veřejných zakázek; vyzývá Komisi, aby se zasadila o rozvoj celosvětových a provázaných norem pro transparentnost zadávání veřejných zakázek, jež by představovaly důležitý nástroj v boji proti korupci; konkrétně žádá Komisi, aby se zasazovala o to, že součástí obchodních dohod budou ustanovení o společných pravidlech pro veřejné zakázky, která umožní nahlašovat případy korupce, zjednoduší dotyčné postupy a posílí integritu a transparentnost pro uchazeče;

Profesionalizace

53.  vítá doporučení Komise ohledně profesionalizace a vyzývá členské státy, aby prioritně vypracovaly vnitrostátní plány; navrhuje, že každý plán by měl rozlišovat mezi druhy veřejných zakázek, zejména jelikož přístup malých a středních podniků ke službám a digitální infrastruktuře může být usnadněn jiným způsobem než přístup k veřejným zakázkám v případě velkých infrastrukturních smluv;

54.  vyzývá Komisi, aby navrhla způsob, jak poskytnout finanční podporu z fondů Unie na příslušné kroky podnikané v členských státech v souvislosti s profesionalizací;

55.  vyjadřuje politování nad nízkou mírou profesionalizace v řadách těch, kdo jsou za zadávání veřejných zakázek a výběrová řízení odpovědní, a vyzývá členské státy, aby zlepšily dovednosti všech osob zapojených do všech fází procesu zadávání veřejných zakázek;

56.  zdůrazňuje, že jak zadavatelé, tak i dodavatelé musí být náležitě vyškoleni, aby pracovali ve všech fázích zadávání veřejných zakázek efektivně, a že pokud jde o profesionalizaci, je třeba věnovat pozornost všem úrovním veřejné správy, jakož i kritériím kvality včetně sociálních a environmentálních kritérií; má za to, že lze dosahovat lepších výsledků zlepšením způsobu, jakým orgány veřejné moci posuzují, co budou nakupovat, a to, jakým způsobem si to obstarají; aniž je dotčeno jednací řízení, vyjadřuje politování nad tím, že zadávání veřejných zakázek mohou často uchvátit zkušenější firmy, které pomáhají během fáze návrhu veřejné zakázky, a v důsledku toho jsou v lepší pozici k tomu, na konci zakázku získat;

57.  žádá členské státy, aby vybízely vysoké školy k dalšímu vytváření studijních plánů v oblasti evropského práva zadávání veřejných zakázek a zlepšily odborné vzdělávání a řízení kariéry odborníků z praxe, kteří se zabývají zadáváním veřejných zakázek včetně těch, kteří pracují v malých a středních podnicích, a to i pokud jde o vývoj a přejímání dostupných nástrojů IT; podporuje vytvoření společného evropského rámce pro technické a počítačové dovednosti;

o
o   o

58.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 259, 7.10.2017, s. 28.
(2) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.
(3) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243.
(4) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1.
(5) Úř. věst. L 133, 6.5.2014, s. 1.


Agentura EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) ***I
PDF 133kWORD 51k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535 – C7-0240/2013 – 2013/0256(COD))
P8_TA(2018)0379A8-0320/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0535),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 85 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0240/2013),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená Senátem Parlamentu České republiky v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0320/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1727.)


Vzájemné uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci ***I
PDF 133kWORD 52k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci (COM(2016)0819 – C8-0002/2017 – 2016/0412(COD))
P8_TA(2018)0380A8-0001/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0819),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0002/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené Senátem Parlamentu České republiky v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro právní záležitosti (A8-0001/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1805.)


Volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii ***I
PDF 133kWORD 45k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro volný pohyb neosobních údajů v Evropské unii (COM(2017)0495 – C8-0312/2017 – 2017/0228(COD))
P8_TA(2018)0381A8-0201/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0495),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0312/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. února 2018,(1)

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0201/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/... o rámci pro volný tok neosobních údajů v Evropské unii

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1807.)

(1) Úř. věst. C 227, 28.6.2018, s. 78.


Příspěvek EU k závaznému nástroji OSN upravujícímu činnost nadnárodních společností s ohledem na lidská práva
PDF 168kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o příspěvku EU k závaznému nástroji OSN, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků z hlediska lidských práv (2018/2763(RSP))
P8_TA(2018)0382B8-0443/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 k provádění doporučení Parlamentu z roku 2010 týkajících se sociálních a environmentálních norem, lidských práv a sociální odpovědnosti podniků(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2018 o výroční zprávě k výroční zprávě o provádění společné obchodní politiky(2),

–  s ohledem na čl. 207 odst. 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na strategický rámec EU pro lidská práva a demokracii, jak jej přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012, a na akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019, který Rada přijala dne 20. července 2015,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva ve své rezoluci 17/4 ze dne 16. června 2011,

–  s ohledem na strategii Komise „Obchod pro všechny“,

–  s ohledem na odvětvové pokyny Komise k provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv(3),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. července 2015 o stavu provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv (SWD(2015)0144),

–  s ohledem na stanovisko Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) s názvem „Zlepšování přístupu k opravným prostředkům v oblasti obchodu a lidských práv na úrovni EU“(4),

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž bylo rozhodnuto o „ustavení otevřené mezivládní pracovní skupiny pro nadnárodní společnosti a další podniky z hlediska lidských práv, jejímž úkolem je vypracovat právně závazný mezinárodní nástroj, kterým se bude na základě mezinárodního práva v oblasti lidských práv regulovat činnost nadnárodních společností a dalších podniků“,

–  s ohledem na obecnou připomínku č. 24(2017) Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva o povinnostech státu v souladu s Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech v souvislosti s obchodními aktivitami (E/C.12/GC/24),

–  s ohledem na Maastrichtské principy týkající se extrateritoriálních závazků států v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv(5),

–  s ohledem na iniciativu OSN s názvem „Global Compact“(6),

–  s ohledem na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti,

–  s ohledem na Tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky, ve znění z roku 2017,

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči v oděvním a obuvnickém odvětví,

–  s ohledem na právo dítěte a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF,

–  s ohledem na závěry Rady o podnikání a lidských právech přijaté dne 20. června 2016,

–  s ohledem na normu ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“,

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí(9),

–  s ohledem na doporučení Rady Evropy členským státům o lidských právech a podnikání přijaté dne 2. března 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o  o rovnosti žen a mužů v obchodních dohodách EU(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2016 a o politice Evropské unie v této oblasti(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o strategii EU-Afrika: urychlení rozvoje(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o dopadu mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce(15),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2015 a o politice Evropské unie v této oblasti(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti(23),

–  s ohledem na studii zadanou podvýborem pro lidská práva na téma „Provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv“(24),

–  s ohledem na otázku místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi a Radě o příspěvku EU k závaznému nástroji OSN, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků z hlediska lidských práv (O-000074/2018 – B8‑0402/2018, O-000075/2018 – B8-0403/2018 and O-000078/2018 – B8‑0404/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že na těchto zásadách spočívá i činnost Unie na mezinárodní scéně (včetně její politiky v oblasti rozvoje a obchodní politiky) v souladu se soudržností politik ve prospěch rozvoje, která je zakotvena v článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie; vzhledem k tomu, že podle článku 208 SFEU musí být tato zásada respektována ve veškeré vnější činnosti Unie;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je normativní a ekonomickou mocností a že tudíž musí zaujmout vedoucí úlohu při šíření osvědčených postupů a vypracovávání globálních norem;

C.  vzhledem k tomu, že provádění Agendy 2030 předpokládá, že hospodářský rozvoj půjde ruku v ruce se sociální spravedlností, řádnou správou, dodržováním lidských práv včetně práv sociálních a práva na lidskou důstojnost a svobodu pro všechny, jakož i s vysokými pracovněprávními a environmentálními normami; vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj, obchod a lidská práva se mohou vzájemně ovlivňovat a posilovat;

D.  vzhledem k tomu, že povinnosti v oblasti lidských práv mají v první řadě jednotlivé státy; vzhledem k tomu, že ačkoli státy nejsou samy o sobě odpovědné za porušování lidských práv soukromými subjekty, lze mít za to, že své závazky vyplývající z mezinárodního práva v oblasti lidských práv porušují, pokud nepřijaly vhodné kroky náležité péče za účelem předcházení, vyšetřování, trestání a odškodňování případů porušování lidskoprávních norem soukromými subjekty; vzhledem k tomu, že státy mají obvykle pravomoc o těchto opatřeních rozhodovat s využitím politických kroků, právních předpisů, nařízení a soudních rozhodnutí;

E.  vzhledem k tomu, že náležitá péče je konceptem, s nímž pracují pokyny OECD pro nadnárodní společnosti(25);

F.  vzhledem k tomu, že státy by měly na svém území resp. ve své jurisdikci plnit své povinnosti v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že státy by měly jasně formulovat očekávání, že povinnost chránit znamená povinnost regulovat všechny podniky usazené na jejich území nebo spadající do jejich jurisdikce ve snaze zajistit, aby ve veškeré své činnosti dodržovaly lidská práva, a to i ve svých dceřiných společnostech, ve společnostech, které kontrolují, a v subjektech ve svých dodavatelských řetězcích v celosvětovém měřítku;

G.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, o nichž panuje v Radě pro lidská práva konsenzus, zůstávají autoritativním rámcem pro prevenci a řešení rizika, že obchodní činnost bude spojena s negativními dopady na lidská práva, a vzhledem k tomu, že v roce 2017 zadal podvýbor pro lidská práva Evropského parlamentu studii o provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, z níž jasně vyplývá, že členské státy EU jsou v celosvětovém srovnání nejdále co do uplatňování těchto zásad a přijaly či se chystají přijmout nejvyšší počet národních akčních plánů;

H.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky na nadnárodní úrovni i jiné podniky, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, umístění, vlastnictví a strukturu, a jsou založeny na třech pilířích rámce OSN „chránit, respektovat, napravovat“, jimiž jsou: 1) povinnost státu chránit osoby před porušováním lidských práv, jehož se dopouštějí třetí strany včetně podniků; 2) odpovědnost podniků za dodržování lidských práv; a 3) větší přístup obětí k účinné nápravě, jak soudní, tak mimosoudní; zdůrazňuje, že i když nejsou obecné zásady OSN právně závazné, jsou široce uznávány a podporovány a jsou základem pro politické přístupy k otázce vztahu podnikání a lidských práv v mezinárodním měřítku; je třeba uznat následující principy: stávající povinnosti jednotlivých států dodržovat, chránit a naplňovat základní svobody; úlohu podniků jako specializovaných orgánů společnosti, které vykonávají speciální funkce, na něž je kladen požadavek, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a lidská práva; práva a povinnosti musí být v případě jejich porušování vyváženy odpovídajícími a účinnými opravnými prostředky; vzhledem k tomu, že z dostupných údajů a informací vyplývá, že tam, kde se uplatňují obecné zásady OSN, se výskyt případů porušování lidských práv v souvislosti s činností podniků snižuje;

I.  vzhledem k tomu, že iniciativa OSN Global Compact žádá podniky, aby v rámci své sféry vlivu přijaly, podporovaly a schválily soubor nejdůležitějších hodnot týkajících se lidských práv, pracovních norem, životního prostředí a boje proti korupci, zavázaly se k jejich dodržování a dobrovolně se jimi řídily při svých obchodních operacích;

J.  vzhledem k tomu, že společnosti jsou jedním z hlavních aktérů hospodářské globalizace, finančních služeb a mezinárodního obchodu a žádá se po nich, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a platné mezinárodní smlouvy a lidská práva; vzhledem k tomu, že tyto podniky a nadnárodní korporace mohou někdy způsobovat porušování lidských práv nebo k němu přispívat a ovlivňovat práva zranitelných skupin, jako jsou menšiny, původní obyvatelstvo, ženy a děti, nebo přispívat k problémům se životním prostředím; vzhledem k tomu, že mohou také hrát významnou úlohu tím, že budou poskytovat pozitivní podněty v oblasti podpory lidských práv, demokracie, environmentálních norem a sociální odpovědnosti podniků;

K.  vzhledem k tomu, že mezi právy a povinnostmi nadnárodních společností existuje asymetrie, zejména ve smlouvách o ochraně investic, v nichž jsou investorům přiznávána rozsáhlá práva, jako je právo na „spravedlivé a rovné zacházení“, která nemají vždy protějšek v odpovídajících závazných a vymahatelných povinnostech, pokud jde o dodržování lidských práv, pracovněprávních předpisů a právních předpisů na ochranu životního prostředí během celého dodavatelského řetězce;

L.  vzhledem k tomu, že se uznává, že evropské podniky působící celosvětově a jdoucí příkladem pomocí nediskriminační podnikové kultury mají dlouhodobý pozitivní dopad na lidská práva;

M.  vzhledem k tomu, že EU v zájmu jednoty svých vnitřních a vnějších politik hraje vůdčí úlohu při vyjednávání a provádění řady iniciativ globální odpovědnosti, které jdou ruku v ruce s podporou a dodržováním mezinárodních norem v oblasti podnikání a lidských práv; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se rovněž účastní řady instrumentů, jako jsou obecné zásady OSN z roku 2011 a doporučení Rady Evropy o lidských právech a podnikání z roku 2016;

N.  vzhledem k tomu, že v posledních letech začala EU a její členské státy přijímat právní předpisy, které zvyšují odpovědnost podniků a vkládají do právního řádu prvky tzv. řádné péče v oblasti lidských práv (human rights due diligence, HRDD), což přispívá k vytvoření globálních norem, nicméně je třeba tuto praxi dále rozvíjet, mimo jiné ve vztahu k nařízení EU o tzv. konfliktních minerálech a ke směrnici o uvádění nefinančních informací (NFR) a nařízení o dřevě (EUTR); vzhledem k tomu, že Evropská komise nejevila ochotu předložit další návrhy právních předpisů pro odvětví jako například výroba oděvů, a to i přes opakované výzvy Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že množství vnitrostátních legislativních podnětů by mohlo vést k neefektivnímu právnímu prostředí a nerovným podmínkám v EU; vzhledem k tomu, že rozumným krokem vpřed by v tomto směru mohla být závazná smlouva OSN;

O.  vzhledem k tomu, že oběti případů porušování lidských práv, kterého se dopouštějí i podniky z EU, mohou uplatňovat nárok na odškodnění u domácích soudů v EU na základě nařízení (EU) č. 1215/2012; vzhledem k tomu, že ustanovení tohoto nařízení vyžadují silnější mezinárodní rámec ke zvýšení jejich efektivity, pokud jde o postižené strany, přičemž musí být zajištěny „rovné podmínky“ pro velké společnosti se sídlem v EU a pro ty, které v EU sídlo nemají;

P.  vzhledem k tomu, že na světě dosud chybí celostní přístup k odpovědnosti podniků za porušování lidských práv a vzhledem k tomu, že oběti porušování lidských práv, do něhož jsou zapojeny nadnárodní společnosti, se potýkají s mnohými překážkami v přístupu k opravným prostředkům, včetně soudních opravných prostředků a záruk, že se újma již nebude opakovat; vzhledem k tomu, že tyto překážky v přístupu k opravným prostředkům představují další závažné porušení lidských práv; vzhledem k tomu, že celostní přístup by ve spojení s nárůstem počtu vnitrostátních iniciativ pro posílení náležité péče poskytl právní jistotu jak podnikům, tak jednotlivcům;

Q.  vzhledem k tomu, že nerovnost s sebou často nese i vysokou míru zranitelnosti žen vůči porušování lidských práv a že při hledání přístupu k opravným prostředkům čelí ženy specifické zátěži;

R.  vzhledem k tomu, že podle stanoviska Agentury pro základní práva z roku 2017 je možné udělat více pro zajištění účinného soudního a mimosoudního přístupu k nápravě porušování lidských práv v souvislosti s podnikáním v EU i za jejími hranicemi, a to i tím, že bude obětem poskytnuta další pomoc v přístupu k soudům a možnost podávat hromadné žaloby, díky čemuž snadněji unesou důkazní břemeno; vzhledem k tomu, že by měla být pro společnosti, mimo jiné i pro mateřské společnosti, zpřísněna povinnost náležité péče ve vztahu k dodržování lidských práv v pobočkách nebo v rámci dodavatelského řetězce;

S.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv EU stanoví jak vnitrostátní, tak extrateritoriální závazky pro státy, pokud jde o jejich povinnost zajistit obětem porušování lidských práv přístup k soudním opravným prostředkům;

T.  vzhledem k tomu, že systém odpovědnosti podniků za porušování lidských práv je v současné době na půdě OSN předmětem jednání v rámci mezivládní pracovní skupiny Rady pro lidská práva (OEIGWG), jejíž mandát není časově omezen; tato skupina, zřízená na Valném shromáždění OSN v roce 2014, se zabývá vztahem nadnárodních společností a dalších podniků k lidským právům; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy hrají v OEIGWG důležitou úlohu a že Rada neudělila Komisi žádný mandát k vyjednávání jménem Evropské unie v OEIGWG;

1.  konstatuje, že v důsledku globalizace a rostoucí internacionalizace obchodních aktivit a dodavatelských řetězců se zvyšuje význam úlohy, kterou podniky hrají při zajišťování dodržování lidských práv, přičemž již nyní platí, že pro zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích zásadně důležité mezinárodní normy, pravidla a spolupráce;

2.  je toho názoru, že by se nadnárodní korporace měly zdržovat financování a provádění komerčních i nekomerčních činností, které by mohly posilovat radikalizaci nebo extremismus, zejména pokud se jedná o manipulaci náboženského vyznání, a měly by se rovněž zdržovat veškeré přímé či nepřímé podpory jakékoli skupiny, která propaguje, podporuje nebo ospravedlňuje násilí;

3.  je pevně přesvědčen o tom, že soukromý sektor je významným partnerem při dosahování cílů udržitelného rozvoje a při mobilizaci dodatečných zdrojů pro rozvoj; zdůrazňuje, že vzhledem ke své stále důležitější úloze v rozvojové spolupráci musí subjekty soukromého sektoru sladit svou činnost se zásadami účinnosti rozvoje a řídit se zásadami odpovědnosti podniků po celou dobu životního cyklu projektů;

4.  připomíná, že klíčovým prvkem druhého pilíře obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv je náležitá péče (due diligence); zdůrazňuje, že správně prováděná náležitá péče může rovněž pomoci rozšířit přístup k opravným prostředkům; vybízí EU a její členské státy k tomu, aby usilovaly o přijetí uceleného rámce, který stanoví závazné požadavky pro podniky týkající se náležité péče v oblasti lidských práv;

5.  připomíná, že pokud bude proces vytváření národních akčních plánů vhodně koncipován a pokud bude přizpůsoben místním podmínkám, může nejen přispět k účinnému provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, ale i k posílení vnitrostátních mechanismů ochrany lidských práv;

6.  opakovaně vyzývá zástupce EU k tomu, aby uvedené zásady OSN a další mezinárodní standardy týkající se sociální odpovědnosti podniků soustavně nastolovaly při dialozích o lidských právech s třetími zeměmi;

7.  rozhodně se vyslovuje pro důsledné provádění zásad OSN v EU i za jejími hranicemi, které byly jednomyslně schváleny Radou v červnu 2011, a vyzývá EU a členské státy, aby vypracovaly a přijaly ambiciózní, avšak proveditelný plán EU a národní akční plány, v nichž budou srozumitelně vyjádřena očekávání kladená na vlády a všechny druhy podniků v zájmu rychlého, účinného a komplexního provádění uvedených zásad; je toho názoru, že by národní akční plány měly obsahovat ukazatele pro posouzení dosažených úspěchů; rovněž zdůrazňuje, že by EU měla zajistit nezávislé a pravidelné vzájemné hodnocení národních akčních plánů členských států i dosaženého pokroku, zejména v zájmu usnadnění přístupu k opravným prostředkům; připomíná, že uvedené obecné zásady lze pro účely řešení jejich nedostatků doplnit o souběžné, právně závazné iniciativy;

8.  považuje za politováníhodné, že stále chybí celosvětový přístup k tomu, jakým způsobem mají nadnárodní společnosti dodržovat lidská práva a zajistit dostupnost opravných mechanismů, což by mohlo přispět k beztrestnosti nadnárodních korporací za porušování lidských práv, a tedy i k oslabení práv a důstojnosti jednotlivců; lituje, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv nejsou součástí právně vymahatelných nástrojů; připomíná, že důvodem jejich nedostatečného uplatňování je podle všeobecného názoru jejich právně nezávazný charakter, stejně jako je tomu u jiných mezinárodně uznávaných norem;

9.  se znepokojením konstatuje, že přetrvávají i nadále překážky v přístupu k soudním opravným prostředkům, zvláště v případě nadnárodních korporací, neboť pro poškozené je kupříkladu obtížné určit příslušný soud, chybí trestněprávní úprava určitých situací, v nichž dochází k porušování lidských práv, či dochází ke korupci, která může mařit soudní řízení v rozvojových zemích; připomíná, že důležité jsou rovněž vhodné mimosoudní opravné prostředky, jichž se ovšem často nedostává; vyzývá vlády států, aby vystupňovaly své úsilí a skrze soudní, správní, legislativní nebo jiné vhodné prostředky zajistily, aby v případě, že na jejich území či v jejich jurisdikci dojde k porušování lidských práv, měli poškození přístup k účinným opravným prostředkům;

10.  opakuje, že je naléhavě nutné, aby byla na všech úrovních, tedy na vnitrostátní, evropské i mezinárodní úrovni, vyvíjena efektivní a vnitřně soudržná činnost s cílem řešit porušování lidských práv nadnárodními společnostmi, zajistit přístup k opravným prostředkům, odstraňovat právní problémy vyplývající z nadnárodního charakteru podniků a korporací a z rostoucí komplexity globálních hodnotových řetězců nadnárodních společností a související nejistoty, pokud jde o odpovědnost za porušování lidských práv; opětovně zdůrazňuje, že je zapotřebí v plné míře zavést extrateritoriální závazky pro státy, jak je uvedeno v maastrichtských zásadách, a stavět na různých nástrojích Rady Evropy, zejména na Evropské úmluvě o lidských právech; v obecnější rovině naléhavě žádá EU o to, aby v souladu s doporučeními obsaženými ve stanovisku agentury FRA z roku 2017 zahájila iniciativy s cílem rozšířit přístup k opravným prostředkům v extrateritoriálních případech;

11.  klade důraz na princip přednosti lidských práv v mezinárodním právu, zakotvený v článku 103 Charty OSN, a poukazuje na to, že je nutné tento princip konsolidovat prostřednictvím jasného systému, v němž by povinnosti v oblasti lidských práv měly jednoznačně přednost před jinými typy závazků a který by obsahoval ustanovení o vhodných mechanismech k prosazování lidskoprávních norem, monitorování a opravných prostředcích ve spojení s přiměřenými sankcemi a kompenzacemi v případě porušení; trvá na tom, že tento přístup je nezbytný k odstranění nerovnováhy způsobené globalizací a k tomu, aby se lidská práva a planeta staly prvořadou záležitostí; zdůrazňuje, že koordinace a výměna informací a osvědčených postupů může pozitivně přispívat k iniciativám podniků, které se rozhodly dodržovat lidská práva a sociální a environmentální normy;

12.  zdůrazňuje, že zavedení sociální odpovědnosti podniků na základě dobrovolnosti by mohlo vytvořit prostředí, v němž by podniky, které se rozhodnou mezinárodní normy uplatňovat, byly v konkurenční nevýhodě; zdůrazňuje, že to samo o sobě nestačí k tomu, aby bylo zajištěno plné dodržování mezinárodních norem a závazků;

13.  vítá v této souvislosti zahájení činnosti v rámci Organizace spojených národů prostřednictvím OEIGWG, jejímž účelem je vytvoření závazného nástroje OSN pro nadnárodní společnosti a další podniky z hlediska lidských práv, a domnívá se, že v oblasti podpory a ochrany lidských práv je to nezbytný krok vpřed;

14.  zdůrazňuje, že závazná smlouva by měl vycházet z rámce vytvořeného obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv a měla obsahovat tyto prvky: vymezení závazných požadavků náležité péče pro nadnárodní společnosti a další podniky, a to i pokud jde o jejich dceřiné společnosti; uznání extrateritoriálních závazků států v oblasti lidských práv; uznání trestní odpovědnosti podniků; mechanismy koordinace a spolupráce mezi státy v oblasti vyšetřování, stíhání v přeshraničních případech a vymáhání práva; zřízení mezinárodních soudních a mimosoudních mechanismů pro dohled a prosazování práva; je toho názoru, že nový nástroj by měl státům uložit povinnost přijmout regulační opatření, která by od podniků vyžadovala, aby v souvislosti s lidskými právy uplatňovaly politiky a postupy náležité péče, a navrhuje, aby byla tato povinnost uplatňována buď v zemi, kde tato škoda vznikla, nebo v zemi, kde má mateřská společnost sídlo či kde vykonává podstatnou část svých činností;

15.  vyzývá členské státy OSN, aby zajistily, že proces jednání nebude ovlivňován komerčními a jinými podobnými zájmy, tak jako to činí Světová zdravotnická organizace (WHO) a jak je stanoveno v čl. 5 odst. 3 Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku (WHO FCTC), včetně přísných etických pravidel k zamezení střetů zájmů a neetického lobbingu, a žádá státy, aby uplatňovaly přitom plnou transparentnost ohledně styků účastníků jednání se zástupci průmyslu;

16.  připomíná, že v průběhu celého procesu je třeba zaujmout přístup zohledňující rovnost pohlaví a věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou původní obyvatelé a děti;

17.  připomíná, že Parlament vyjádřil tomuto multilaterálnímu procesu v OEIGWG svou jednoznačnou podporu v osmi různých usneseních;

18.  poukazuje na to, že je velmi důležité, aby se EU a její členské státy do tohoto mezivládního procesu aktivně zapojily prostřednictvím vytvoření pracovní skupiny, jíž by se účastnily všechny příslušné útvary Komise, ESVČ, pracovní skupiny pro lidská práva v rámci Rady (COHOM) a příslušných výborů Evropského parlamentu, a to na základě zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

19.  znovu připomíná svoji výzvu EU a členským státům, aby zahájily skutečné a konstruktivní jednání v tomto mezivládním procesu s cílem dokončit mandát OEIGWG; zdůrazňuje, že je nesmírně důležité, aby EU konstruktivně přispěla k dosažení účinné závazné dohody s cílem efektivně řešit odpovědnost podniků za porušování lidských práv a související problémy;

20.  vyzývá členské státy OSN, aby zajistily, že jednání vedoucí k uzavření smlouvy budou vedena transparentním způsobem na základě konzultací s celou řadou nositelů práv, jichž se smlouva potenciálně týká, včetně organizací občanské společnosti a platforem sdružujících oběti; vyzývá EU a členské státy, aby v rámci svého vyjednávacího postoje zaujímaly smysluplně genderový přístup;

21.  vyzývá EU, aby zajistila, aby každá revize nebo budoucí strategický dokument související se strategickým rámcem a akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii zahrnoval jasné cíle a měřitelná kritéria pro účast EU na jednání o smlouvě OSN;

22.  rozhoduje, že bude nadále úzce sledovat proces jednání otevřené mezivládní pracovní skupiny OSN;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

(1) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 19.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0230.
(3) http://www.etoconsortium.org/nc/en/main-navigation/library/maastricht-principles/?tx_drblob_pi1%5BdownloadUid%5D=23
(4) http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2017-opinion-01-2017-business-human-rights_en.pdf
(5) http://www.etoconsortium.org/nc/en/main-navigation/library/maastricht-principles/?tx_drblob_pi1%5BdownloadUid%5D=23
(6) https://www.unglobalcompact.org/
(7) Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.
(8) Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1.
(9) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.
(10) Přijaté texty, P8_TA(2018)0066.
(11) Přijaté texty, P8_TA(2017)0494.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2017)0448.
(13) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 100.
(14) Úř. věst. C 252, 18.7.2018, s. 62.
(15) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 33.
(16) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.
(17) Úř. věst C 99 E, 3.4.2012, s. 101.
(18) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 57.
(19) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 36.
(20) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.
(21) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 47.
(22) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 209.
(23) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 151.
(24) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2017/578031/EXPO_STU(2017)578031_EN.pdf
(25) http://www.oecd.org/corporate/mne/48004323.pdf


Situace v Jemenu
PDF 150kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o situaci v Jemenu (2018/2853(RSP))
P8_TA(2018)0383RC-B8-0444/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Jemenu, zejména na usnesení ze dne 25. února 2016(1) a 15. června 2017(2) o humanitární situaci v Jemenu a ze dne 9. července 2015(3) a 30. listopadu 2017(4) o situaci v Jemenu,

–  s ohledem na zprávu, kterou dne 28. srpna 2018 zveřejnila skupina předních mezinárodních a regionálních odborníků při Radě OSN pro lidská práva o lidskoprávní situaci v Jemenu, včetně porušování a zneužívání těchto práv od září 2014,

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky“) Federicy Mogheriniové a komisaře Christose Stylianidese ze dne 13. června 2018 o nejnovějším vývoji v okolí jemenského města Hudajdá a ze dne 4. srpna 2018 o leteckých útocích ve městě Hudajdá,

–  s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v Jemenu, která byla zveřejněna dne 24. září 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. června 2018 týkající se Jemenu,

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 15. března 2018,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Jemen ze dne 6. září 2018,

–  s ohledem na prohlášení výkonného ředitele Světového potravinového programu ze dne 19. září 2018,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN týkající se Jemenu, zejména na rezoluce 2216 (2015), 2201 (2015) a 2140 (2014),

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že konflikt v Jemenu probíhá již čtvrtým rokem a více než 22 milionů osob potřebuje humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že více než 17 milionů osob trpí nedostatkem potravin, přičemž přes 8 milionů z nich trpí akutním nedostatkem potravin a hrozí jim hladovění; vzhledem k tomu, že současná fragmentace konfliktu je jasnou známkou narušení jednoty státu; vzhledem k tomu, že situace v Jemenu také představuje vážné riziko pro stabilitu v tomto regionu;

B.  vzhledem k tomu, že konflikt vypukl v roce 2015, kdy povstalci z řad Hútiů podporovaní Íránem sesadili mezinárodním společenstvím uznávaného prezidenta země, který do boje proti vzbouřencům a jejich spojencům následně zapojil mezinárodní koalici vedenou Saúdskou Arábií;

C.  vzhledem k tomu, že od listopadu 2017 zavedla koalice pod vedením Saúdské Arábie blokádu, která znemožňuje veškerý dovoz na území, které kontrolují hútíjští bojovníci, s výjimkou naléhavé humanitární pomoci a dodávek; vzhledem k tomu, že Jemen podle organizace OCHA obdržel od počátku blokády jen 21 % svých palivových potřeb a 68 % svého dovozu potravin; vzhledem k tomu, že hútíjští povstalci zablokovali v některých případech dodávky zásadního lékařského materiálu, potravin a humanitární pomoci městům, která kontroluje vláda;

D.  vzhledem k tomu, že v červnu letošního roku zahájila koalice vedená Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty ofenzivu s cílem dobýt město Hudajdá; vzhledem k tomu, že podle údajů organizace Save the Children (Zachraňte děti) si tato operace vyžádala stovky civilních obětí; vzhledem k tomu, že město Hudajdá je jemenským nejdůležitějším přístavem a je tranzitním bodem až pro 70 % nepostradatelné potravinové a humanitární pomoci pro tuto zemi; vzhledem k tomu, že podle OSN uprchlo od počátku června 2018 z provincie Hudajdá téměř 470 000 lidí; vzhledem k tomu, že další útoky na město Hudajdá by měly pro civilní obyvatele zničující dopady; vzhledem k tomu, že strany konfliktu jsou povinny umožnit a usnadnit rychlý a neomezený přístup humanitární pomoci, včetně léků, potravin a dalších produktů nezbytných pro přežití;

E.  vzhledem k tomu, že výsledkem jednání o příměří vedených novým zvláštním vyslancem OSN pro Jemen Martinem Griffithsem bylo dočasné zastavení ofenzivy; vzhledem k tomu, že ztroskotání posledního pokusu uspořádat mírové rozhovory v Ženevě vedlo dne 7. září 2018 k obnovení nepřátelských akcí; vzhledem k tomu, že od začátku ofenzivy se počet úmrtí civilistů zvýšil o 164 %; vzhledem k tomu, že i přes mezinárodní tlak na dosažení stabilního a inkluzivního politického řešení krize nedokázaly strany konfliktu a jejich regionální a mezinárodní podporovatelé, včetně Saúdské Arábie a Íránu, dosáhnout příměří nebo jakéhokoliv jiného druhu smíru a že boje a nahodilé bombové útoky nepolevují;

F.  vzhledem k tomu, že při leteckém útoku dne 9. srpna 2018, kdy koalice vedená Saúdskou Arábií zasáhla na trhu v severní provincii Saada školní autobus, přišlo o život mnoho lidí, včetně nejméně 40 dětí, z nichž většina byla ve věku do 10 let; vzhledem k tomu, že dne 24. srpna, dva týdny po tomto útoku, se koalice vedená Saúdskou Arábií dopustila dalšího útoku, při kterém bylo zabito 27 civilistů, převážně dětí, prchajících před násilnostmi v obléhaném městě Hudajdá na jihu země;

G.  vzhledem k tomu, že kampaň vedená Saúdskou Arábií a intenzivní letecké bombardování včetně nerozlišujících útoků v hustě osídlených oblastech ještě zhoršují humanitární dopady války; vzhledem k tomu, že válečné právo zakazuje úmyslné a nerozlišující útoky na civilisty a civilní cíle, jako jsou školy a nemocnice; vzhledem k tomu, že s ohledem na zjištění skupiny nezávislých předních mezinárodních a regionálních odborníků mohou tyto útoky představovat válečné zločiny a osoby, které je páchají, mohou být za tyto zločiny stíhány; vzhledem k tomu, že vyšetřování údajných válečných zločinů v Jemenu vedená koalicí Saúdské Arábie nebyla důvěryhodná a neposkytla civilním obětem odškodnění;

H.  vzhledem k tomu, že od března 2015 bylo více než 2500 dětí zabito, více než 3500 dětí bylo zmrzačeno nebo zraněno a rostoucí počet dětí se stal obětí náboru do místních ozbrojených sil; vzhledem k tomu, že pokračujícími boji jsou obzvláště zasaženy ženy a děti; vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF nenavštěvují školu téměř dva miliony dětí, což ohrožuje budoucnost celé generace jemenských dětí, které mohou být v důsledku omezeného nebo neexistujícího přístupu ke vzdělání zranitelnější vůči odvodům do armády, sexuálnímu násilí a násilí páchanému na základě pohlaví;

I.  vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva ve své zprávě ze srpna 2018 uvádí, že je „důvodné se domnívat“, že se válečných zločinů dopustily všechny strany konfliktu v Jemenu; vzhledem k tomu, že jsou obě strany konfliktu obviňovány z používání těžkých zbraní v zastavěných, hustě obydlených oblastech, včetně útoků na nemocnice a další nevojenské struktury;

J.  vzhledem k tomu, že válka vedla ke zničení infrastruktury a zhroucení jemenské ekonomiky a na mnoha místech znemožnila přístup k základním komoditám a nezávadné pitné vodě a zamezila poskytování veřejných a sanitárních služeb; vzhledem k tomu, že koncem roku 2016 v podstatě skončilo pravidelné vyplácení mezd až 1,4 milionu jemenských civilních státních zaměstnanců;

K.  vzhledem k tomu, že mezinárodním sdělovacím prostředkům a lidskoprávním organizacím není umožněno využívat lety OSN, což znemožňuje nezávislé zpravodajství o situaci v Jemenu a přispívá ke globálnímu opomíjení tohoto konfliktu;

L.  vzhledem k tomu, že od počátku konfliktu prudce vzrostl počet násilí páchaného na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že již tak omezené možnosti řešení sexuálního a genderově motivovaného násilí v rámci systému trestního soudnictví zcela zanikly, takže se neprovádí žádná šetření v souvislosti s činy, jako jsou únosy a znásilňování žen nebo hrozby únosem či znásilněním s cílem vynutit si pod nátlakem peníze od jejich rodin a společenství;

M.  vzhledem k tomu, obránci lidských práv jsou vystaveni nepřetržitému obtěžování, vyhrožování a očerňujícím kampaním vedeným všemi stranami konfliktu; vzhledem k tomu, že obránkyně lidských práv, novinářky a aktivistky čelí specifické represi na základě svého pohlaví;

N.  vzhledem k tomu, že hútíjská de facto vláda vede systematickou kampaň pronásledování, svévolného a protiprávního zadržování a mučení obránců lidských práv, novinářů a osob z řad náboženských menšin a má na svědomí případy jejich násilného zmizení; vzhledem k tomu, že 24 Jemenců z řad menšiny Bahá'í, včetně jednoho dítěte, čelí obvinění ze spáchání trestných činů, za něž hrozí trest smrti, přičemž se nedopustili ničeho jiného než svého náboženského přesvědčení a pokojných aktivit;

O.  vzhledem k tomu, že hútíjští povstalci jsou obviňováni z toho, že při obléhání třetího největšího města Jemenu Taiz zahynul velký počet civilního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že vedou opotřebovací válku proti civilnímu obyvatelstvu žijícímu v oblastech kontrolovaných vládou; vzhledem k tomu, že rovněž použili zakázané protipěchotní nášlapné miny a nabírali děti;

P.  vzhledem k tomu, že proti předsedovi skupiny nezávislých předních mezinárodních a regionálních odborníků Kamálovi Džandúbímu, který dne 28. srpna 2018 vydal zprávu o stavu lidských práv v Jemenu určenou Radě pro lidská práva, je vedena pomlouvačná kampaň, která má tuto skupinu zastrašit a zpochybnit její zjištění;

Q.  vzhledem k tomu, že Jemen podepsal Římský statut Mezinárodního trestního soudu, avšak dosud jej neratifikoval; vzhledem k tomu, že mnohá ustanovení Římského statutu, včetně ustanovení o válečných zločinech, odrážejí mezinárodní obyčejové právo;

R.  vzhledem k tomu, že Rusko v únoru 2018 vetovalo rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která upozorňovala na to, že Írán se do tohoto konfliktu vměšuje;

S.  vzhledem k tomu, že bylo zavedeno mezinárodní zbraňové embargo namířené proti hútíjským povstalcům (které podporuje Írán) a že podle 18. výroční zprávy EU o vývozu zbraní pokračují členské státy EU i po vyhrocení konfliktu ve schvalování dodávek zbraní do Saúdské Arábie, čímž porušují společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu(5); vzhledem k tomu, že některé členské státy EU v loňském roce částečně nebo úplně zastavily dodávky zbraní do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzval místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zahájila iniciativu k uvalení zbrojního embarga EU na Saúdskou Arábii v souladu se společným postojem 2008/944/SZBP;

T.  vzhledem k tomu, že většina útoků, které v Jemenu provádí ozbrojené síly USA, jsou smrtelné útoky bezpilotních letounů; vzhledem k tomu, že rozhodnutí zařadit určité osoby na seznam cílů v rámci operací bezpilotních letounů je činěno často bez soudních rozhodnutí nebo příkazů; vzhledem k tomu, že útoky na určité osoby a jejich následné zabití mohou být za určitých okolností považovány za mimosoudní zabíjení;

U.  vzhledem k tomu, že válka v Jemenu otevřela prostor extremistickým skupinám, včetně al-Káidy na Arabském poloostrově (AQAP), k rozšiřování své sféry vlivu, což ohrožuje celý širší region; vzhledem k tomu, že stabilní a bezpečný Jemen s řádně fungující vládou má zásadní význam pro mezinárodní úsilí v boji proti extremismu a násilí nejen v širším regionu a také pro mír a stabilitu v samotném Jemenu;

V.  vzhledem k tomu, že stabilita v širším regionu je pro EU mimořádně důležitá; vzhledem k tomu, že EU je pevně odhodlána prosazovat komplexní a strategický přístup zahrnující veškeré příslušné regionální aktéry; vzhledem k tomu, že prioritou jak pro EU, tak pro celé mezinárodní společenství by mělo být nalezení politického řešení konfliktu v Jemenu pod záštitou mírové iniciativy OSN;

W.  vzhledem k tomu, že EU je i nadále odhodlána pokračovat v poskytování životně důležité pomoci všem osobám v Jemenu, které ji potřebují; vzhledem k tomu, že EU zároveň sdílí obavy OSN a dalších dárců týkající se stále se zmenšujícího prostoru pro humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že EU od roku 2015 až do dnešního dne přispěla na humanitární pomoc Jemenu více než 233 miliony EUR;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje pokračující násilí v Jemenu a veškeré útoky namířené na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu; zdůrazňuje své znepokojení nad tímto konfliktem, který se postupně zhoršuje v jednu z nejvážnějších humanitárních, politických a hospodářských krizí současnosti; připomíná všem zúčastněným stranám a jejich regionálním a mezinárodním podporovatelům, že úmyslné útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, včetně nemocnic a zdravotnického personálu, vodovodních systémů, přístavů, letišť a tržišť, představují závažné porušování mezinárodního práva;

2.  vyjadřuje hluboké politování nad ztrátami na životech v tomto konfliktu a nad utrpením osob zasažených boji a vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám obětí; znovu potvrzuje své odhodlání i nadále podporovat Jemen a jeho lid;

3.  vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby okamžitě ukončily boje; naléhavě vyzývá Saúdskou Arábii a další zúčastněné subjekty, aby ještě více uvolnily blokádu Jemenu; vyzývá všechny přímo i nepřímo zapojené státy a příslušné subjekty, včetně Íránu, aby vyvinuly maximální tlak na všechny zúčastněné strany s cílem přimět je k uklidnění situace a k okamžitému ukončení poskytování politické, vojenské a finanční podpory vojenským aktérům na místě, ať již přímo, nebo prostřednictvím zástupců;

4.  zdůrazňuje, že obnovit mír a zachovat jednotu, svrchovanost, nezávislost a územní celistvost Jemenu lze pouze vyjednáním politického a inkluzivního řešení konfliktu; vyzývá všechny mezinárodní i regionální aktéry, aby se konstruktivně zapojili do jednání se stranami v Jemenu s cílem umožnit deeskalaci konfliktu a vyjednání smíru;

5.  podporuje úsilí, které vyvíjí zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro Jemen Martin Griffiths s cílem obnovit politický proces v zemi; bere na vědomí jeho prohlášení v Radě bezpečnosti OSN ze dne 11. září 2018, že „navzdory tomu, že se jedna ze stran na konzultace v Ženevě minulý týden nedostavila a že tyto konzultace rozhodně neproběhly podle plánu, podařilo se i přesto obnovit politický proces za pevné podpory jemenského lidu a mezinárodního společenství“; vítá návštěvu pana Griffithse v San’á, která se uskutečnila dne 16. září 2018; požaduje, aby byl zvláštnímu vyslanci umožněn plný a neomezený přístup do všech oblastí na území Jemenu; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a všechny členské státy EU, aby poskytly panu Griffithsovi politickou podporu s cílem vyjednat inkluzivní smír;

6.  co nejdůrazněji odsuzuje veškeré teroristické útoky; je hluboce znepokojen zvýšenou přítomností zločineckých a teroristických skupin v Jemenu, včetně al-Káidy na Arabském poloostrově (AQAP) a ISIS/Dá'iš; žádá všechny strany konfliktu, aby proti těmto skupinám důrazně zakročily; odsuzuje přítomnost zahraničních bojovníků a požaduje, aby všichni tito bojovníci opustili Jemen;

7.  vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby umožnily okamžitý a úplný humanitární přístup do oblastí zasažených konfliktem, aby se pomoc dostala lidem, kteří ji potřebují; vyzývá Radu a Radu bezpečnosti OSN, aby v rámci provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2216 (2015) zjistila, kdo brání poskytování humanitární pomoci v Jemenu, a aby na dotyčné osoby uvalila cílené sankce;

8.  upozorňuje, že Rada bezpečnosti OSN zdůraznila svou podporu pro mechanismus OSN pro ověřování a inspekce (UNVIM) a že EU plně podporuje pokračování tohoto mechanismu a plné a neomezené provádění jeho mandátu;

9.  vyzývá všechny strany, aby okamžitě zanechaly veškerých útoků na svobodu projevu a aby propustily všechny novináře a obránce lidských práv zadržené pouze kvůli tomu, že uplatňovali svá lidská práva; vyzývá všechny strany, aby přestaly bránit v práci mezinárodním sdělovacím prostředkům a humanitárním pracovníkům působícím v oblasti konfliktu;

10.  vyzývá všechny strany konfliktu, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění účinného, nestranného a nezávislého vyšetření veškerých obvinění z porušení lidských práv a případů jejich zneužívání, jakož i obvinění z porušení mezinárodního humanitárního práva, a to v souladu s mezinárodními normami; je hluboce znepokojen zprávami o potlačování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně diskriminace, nezákonného zadržování a použití násilí, a o porušování lidských práv, včetně sexuálního a jiného násilí na ženách, mužích, dívkách a chlapcích v rozporu s mezinárodními normami;

11.  vyzývá všechny strany konfliktu, aby skoncovaly s náborem či využíváním dětí jako vojáků a dalším hrubým porušováním jejich práv, k němuž došlo v rozporu s platným mezinárodním právem a normami; vyzývá všechny strany, aby propustily všechny děti, které již byly odvedeny, a aby spolupracovaly s OSN za účelem jejich rehabilitace a opětovného začlenění do jejich komunit; podporuje práci organizace UNICEF v Jemenu, která má klíčový význam;

12.  vyzývá zvláštní trestní soud na území ovládaném Hútíi v San´á, aby zprostil obžaloby a propustil Asmáa al-Umajsího, Saída ar-Ruwajšida a Ahmada Báwazíra, kteří se stali obětí násilného zmizení, byli mučeni a na základě zjevně nespravedlivého procesu odsouzeni k trestu smrti za údajnou pomoc nepřátelské zemi;

13.  vyzývá zvláštní trestní soud v San´á, aby neprodleně propustil všech 25 věřících z řad společenství Bahá'í, kteří jsou v současnosti zadržováni za pokojné vyznávání svého náboženství a kteří jsou obviněni z trestných činů, za něž jim hrozí trest smrti;

14.  připomíná všem stranám konfliktu, že podle mezinárodního práva zodpovídají za veškeré spáchané trestné činy; naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, která zajistí, aby byli údajní pachatelé pohnáni k odpovědnosti, především prostřednictvím stíhání jednotlivců, skupin a organizací podezřelých z těchto činů na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni nebo uplatněním zásady univerzální jurisdikce a vyšetřováním a stíháním údajných pachatelů nelidských zločinů v Jemenu;

15.  oceňuje práci skupiny nezávislých předních mezinárodních a regionálních odborníků OSN pro Jemen a vyjadřuje plnou solidaritu s jejím předsedou Kamálem Džandúbím; vítá výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v Jemenu ze dne 24. září 2018, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla prodloužit mandát skupiny předních mezinárodních a regionálních odborníků, který je na základě schválení Radou pro lidská práva obnovitelný, o jeden další rok, s cílem zařadit do něj i shromažďování důkazů o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti spáchaných v Jemenu, aby bylo možné stíhat a potrestat pachatele těchto činů; vyzývá k postoupení situace v Jemenu Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS); naléhavě vyzývá Jemen, aby se připojil k Mezinárodnímu trestnímu soudu, což by umožnilo stíhání všech osob odpovědných za zločiny spáchané během konfliktu, pokud nedojde k postoupení Radou bezpečnosti OSN;

16.  vyzývá Evropskou unii a všechny členské státy, aby skupině předních mezinárodních a regionálních odborníků poskytovaly soudržnou, rychlou a účinnou podporu ve všech příslušných orgánech OSN, zejména v Radě pro lidská práva;

17.  naléhavě vyzývá Radu, místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a členské státy, aby protestovaly proti mimosoudnímu zabíjení, a to i prostřednictvím bezpilotních letounů, stvrdily postoj EU na základě mezinárodního práva a zajistily, aby se členské státy nedopouštěly nezákonných smrtících operací, neumožňovaly je ani se na nich žádným jiným způsobem nepodílely; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala společný postoj k používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi;

18.  vyzývá EU, aby na příštím zasedání Rady pro lidská práva iniciativně vznesla otázku členství států, v nichž je velice problematický stav dodržování lidských práv;

19.  naléhá na místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, ESVČ a členské státy, aby pokračovaly v dialogu se zeměmi v dotčeném regionu o lidských právech a základních svobodách; prohlašuje, že je připraven vést s orgány zemí v regionu konstruktivní a otevřený dialog o dodržování jejich mezinárodních závazků na poli lidských práv; vyzývá k výměně odborných znalostí o justičních a právních otázkách s cílem posílit ochranu práv jednotlivců v zemích tohoto regionu;

20.  vyzývá Radu, aby účinně prosazovala dodržování mezinárodního humanitárního práva, jak je stanoveno v příslušných obecných zásadách EU; připomíná, že je zejména nutné, aby všechny členské státy EU důsledně uplatňovaly pravidla stanovená ve společném postoji 2008/944/SZBP; v tomto ohledu připomíná usnesení Parlamentu o situaci v Jemenu ze dne 25. února 2016 a 30. listopadu 2017; naléhavě v této souvislosti vyzývá všechny členské státy EU, aby se zdržely prodeje zbraní a jakéhokoli vojenského vybavení Saúdské Arábii, Spojeným arabským emirátům a všem členům mezinárodní koalice, jakož i jemenské vládě a jiným stranám konfliktu;

21.  odsuzuje ničení jemenského kulturního dědictví při leteckých úderech koalice vedené Saúdskou Arábií, mj. historického centra města San’á a historického města Zabíd; lituje odpovědnosti koalice za toto ničení, upozorňuje na ni a zdůrazňuje, že i z takovýchto skutků se bude zodpovídat; žádá generálního tajemníka OSN, aby předložil otázku ochrany všech kulturních památek, které ohrožuje konflikt v Jemenu, Radě bezpečnosti, která by měla přijmout v této věci rezoluci;

22.  vítá program OSN pro humanitární pomoc Jemenu z roku 2018 a setkání na vysoké úrovni věnované humanitární krizi v Jemenu, které se konalo v roce 2018 a na němž se mezinárodní dárci zavázali k poskytnutí více než 2 miliard USD; hluboce však lituje skutečnosti, že pro Jemen stále ještě nebylo zabezpečeno dostatečné množství finančních prostředků; vítá, že je EU odhodlána pomoci lidem postiženým konfliktem v Jemenu a přislíbila poskytnout 107,5 milionu EUR; žádá všechny dárce, aby bezodkladně slíbené prostředky uvolnili; vítá skutečnost, že EU bude i nadále poskytovat Jemenu rozvojovou pomoc, přičemž bude upřednostňovat opatření zaměřená na stabilizaci země, a že bude ve stabilních oblastech spolupracovat s místními orgány s cílem posílit odolnost, napomáhat zajišťování základních služeb a podporovat udržitelné způsoby živobytí v místních komunitách;

23.  vyhrazuje si právo opětovně tuto otázku přezkoumat, dokud nebude dosaženo dohodnutého řešení; doporučuje, aby podvýbor Parlamentu pro lidská práva monitoroval vývoj v oblasti lidských práv v Jemenu a vypracoval zprávu o porušování lidských a občanských práv, k němuž v této zemi dochází;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Rady pro spolupráci v Zálivu, generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států a vládě Jemenu.

(1) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 142.
(2) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 146.
(3) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 93.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0473.
(5) Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.


Boj proti celním podvodům a ochrana vlastních zdrojů EU
PDF 132kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2018 o boji proti celním podvodům a ochraně vlastních zdrojů EU (2018/2747(RSP))
P8_TA(2018)0384B8-0400/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sedmnáctou zprávu Evropského úřadu pro boj proti podvodům týkající se roku 2016,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(2), na rozhodnutí Komise (EU) 2018/1094 ze dne 1. srpna 2018, kterým se potvrzuje účast Nizozemska na posílené spolupráci za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(3), a na rozhodnutí Komise (EU) 2018/1103 ze dne 7. srpna 2018, kterým se potvrzuje účast Malty na posílené spolupráci za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie(5), a na související akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 o akčním plánu v oblasti DPH (COM(2016)0148),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 24/2015 ze dne 3. března 2016 nazvanou „Boj s podvody v oblasti DPH v rámci Společenství: jsou nutná další opatření“,

–  s ohledem na celní režim 42, v jehož rámci je zboží dovážené do jednoho členského státu a dále dodávané do jiného členského státu osvobozeno od DPH,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie(6),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 19/2017 ze dne 5. prosince 2017 nazvanou „Dovozní postupy: nedostatky v právním rámci a neúčinné provádění mají dopad na finanční zájmy EU“,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozpočtovou kontrolu,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že tradiční vlastní zdroje, které zahrnují především cla na dovoz ze zemí mimo EU a dávky z cukru, představují přibližně 12,8 % vlastních příjmů EU;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) uzavřel vyšetřování týkající se případu celního podvodu ve Spojeném království, jehož hlavní výsledky jsou uvedeny ve zprávě o činnosti úřadu OLAF za rok 2017;

C.  vzhledem k tomu, že úřad OLAF vyčíslil, že ztráta vzniklá celkovému rozpočtu Unie v letech 2013–2016 v důsledku ušlých cel na textilní výrobky a obuv dovážené z Číny přes Spojené království představuje 1,987 miliardy EUR;

D.  vzhledem k tomu, že – pro porovnání – úřad OLAF v roce 2016 v návaznosti na 272 provedených šetření doporučil vymáhání celkové částky 631,1 milionu EUR;

E.  vzhledem k tomu, že tento podvod zahrnuje podhodnocení, jehož prostřednictvím mohou dovozci docílit zisků díky obcházení celních poplatků a souvisejících daní, přičemž zaplatí mnohem méně, než vyžadují právní předpisy;

F.  vzhledem k tomu, že šetření rovněž odhalilo značné úniky v oblasti DPH v souvislosti s dovozem přes Spojené království, kdy bylo v nadměrné míře využíváno osvobození od DPH (tzv. celní režim 42); vzhledem k tomu, že se tyto ztráty kumulativně odhadují přibližně na 3,2 miliardy EUR za období 2013–2016, což rovněž představuje ztrátu pro rozpočet EU;

G.  vzhledem k tomu, že úřad OLAF také vydal finanční doporučení Generálnímu ředitelství Komise pro rozpočet, správní doporučení Generálnímu ředitelství Komise pro daně a celní unii a soudní doporučení státnímu zastupitelství Spojeného království, aby zahájilo soudní řízení proti všem, kteří byli zapojeni do podvodného vyhýbání se celním poplatkům, a proti těm, kteří byli vědomě zapojeni do praní výnosů z tohoto trestného činu;

H.  vzhledem k tomu, že úřad OLAF v současnosti vyšetřuje nový případ podhodnocení, který se týká přístavu Piraeus v Řecku a představuje závažnou ztrátu prostředků EU a odhadem stál Itálii desítky milionů eur nezaplacené DPH, ačkoli celková výše by mohla být mnohem vyšší, neboť vyšetřování stále probíhá;

I.  vzhledem k tomu, že případy Spojeného království a Řecka rozhodně nejsou izolované a měly by fungovat jako podnět k podniknutí odpovídajících kroků;

J.  vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr zdůraznil, že používání celních kontrol ze strany členských států není harmonizované a standardizované, což může podvodníky motivovat k tomu, aby si pro své podvodné dovozy zvolili nejslabší článek řetězce;

1.  vítá řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila dne 8. března 2018 v návaznosti na případ celního podvodu ve Spojeném království;

2.  vyzývá Komisi, aby přijala veškerá opatření nezbytná k vymáhání nevybraných vlastních zdrojů příjmu pro rozpočet EU;

3.  vyzývá Generální ředitelství pro daně a celní unii, aby přijalo opatření k zabránění zneužívání celního režimu 42 v budoucnu;

4.  žádá, aby se Komise řídila doporučeními úřadu OLAF a předkládala o tom zprávy, a vyjadřuje politování nad tím, že vymáhání prostředků může trvat až 10 let;

5.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že členské státy budou plně dodržovat ustanovení celního kodexu Unie, který vstoupil v platnost dne 1. května 2016, a aby vyjasnila veškerá ustanovení, která by mohla vést k nejasnostem; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že celní orgány budou společná pravidla uplatňovat takovým způsobem, aby účinně zabránily podvodům, včetně řetězových podvodů, a posílily kontroly v přístavech, na letištích a pozemních hranicích a na internetu;

6.  vyzývá Komisi, aby přispěla k dokončení a finanční udržitelnosti celních informačních systémů EU;

7.  vyzývá Komisi, aby vyvinula vhodnou metodiku a od roku 2019 prováděla pravidelné odhady výše nezaplaceného cla a každých šest měsíců o tom předkládala zprávu Parlamentu;

8.  vyzývá Radu, aby urychleně dosáhla dohody s Parlamentem ohledně unijního právního rámce týkajícího se porušení celních předpisů a sankcí, který by umožnil harmonizaci správních sankcí a uplatňování stejných kritérií při posuzování případů porušení; připomíná, že Parlament svůj postoj přijal v říjnu 2016; vybízí Komisi, aby tuto dohodu usnadnila;

9.  s politováním konstatuje, že ne všechny členské státy EU souhlasily s členstvím v Úřadu evropského veřejného žalobce;

10.  naléhavě vybízí Komisi a členské státy, aby co nejdříve dokončily své diskuse o úsilí zaměřeném na uplatňování konečného systému DPH, jehož cílem je harmonizovat způsob výběru a placení DPH v celé EU a díky němuž bude možné mimo jiné předcházet podvodům;

11.  vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán s cílem zajistit úplné a včasné provádění nařízení o DPH ve všech členských státech s cílem zajistit tento zdroj vlastních příjmů EU;

12.  vyzývá Komisi, aby zvážila přenesení odpovědnosti celních orgánů z vnitrostátní úrovně na úroveň EU, pokud jde o zajištění harmonizovaného přístupu ve všech místech vstupu do EU, sledování výsledků a činností celních správ a shromažďování a zpracování celních údajů;

13.  podporuje cíl nařízení (EU) č. 1294/2013(7) o programu Clo 2020 podporovat celní orgány při ochraně finančních a hospodářských zájmů Unie a jejích členských států, včetně boje proti podvodům; zdůrazňuje, že Komise musí přijmout vhodná opatření, aby zajistila, že finanční zájmy Unie budou chráněny uplatněním preventivních opatření proti podvodům;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1) Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29.
(2) Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1.
(3) Úř. věst. L 196, 2.8.2018, s. 1.
(4) Úř. věst. L 201, 8.8.2018, s. 2.
(5) Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.
(6) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.
(7) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 209.

Právní upozornění - Ochrana soukromí