Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 13. listopadu 2018 - Štrasburk
Uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Lotyšsku
 Rozvojová pomoc EU v oblasti vzdělávání
 Energetická účinnost ***I
 Správa energetické unie ***I
 Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů *
 Víceletý plán pro populace malých pelagických druhů v Jaderském moři a rybolov využívající tyto populace ***I
 Právní stát v Rumunsku
 Minimální standardy pro menšiny v EU
 Digitalizace pro rozvoj: zmírňování chudoby prostřednictvím technologie

Uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Lotyšsku
PDF 133kWORD 43k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Lotyšsku (COM(2018)0658 – C8-0416/2018 – 2018/2230(BUD))
P8_TA(2018)0440A8-0357/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0658 – C8-0416/2018),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020(2), a zejména na článek 10 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(3), a zejména na článek 11 této dohody,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0357/2018),

1.  vítá toto rozhodnutí jako projev solidarity Unie s občany a regiony Unie zasaženými přírodní katastrofou;

2.  zdůrazňuje naléhavou potřebu uvolnit finanční pomoc z Fondu solidarity Evropské unie (dále jen „fond“) pro regiony, které byly v Unii v roce 2017 zasaženy přírodní katastrofou;

3.  podporuje členské státy, které využívají evropské strukturální a investiční fondy k obnově zasažených regionů; vyzývá Komisi, aby podpořila a urychleně schválila finanční přerozdělení dohod o partnerství, které za tímto účelem požaduje členský stát;

4.  vyzývá členské státy, aby využily finanční příspěvek z fondu transparentním způsobem a zaručily spravedlivé rozdělení v rámci zasažených regionů;

5.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

6.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Lotyšsku

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2018/1859.)

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3.
(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.
(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


Rozvojová pomoc EU v oblasti vzdělávání
PDF 151kWORD 52k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o evropské rozvojové pomoci v oblasti vzdělávání (2018/2081(INI))
P8_TA(2018)0441A8-0327/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 26 Všeobecné deklarace lidských práv, v němž stojí, že „každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních“,

–  s ohledem na dokument s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, který byl dne 25. září 2015 přijat Valným shromážděním OSN a který uznává, že rovnoprávnost, inkluze a rovnost mužů a žen jsou neodlučitelně spjaty s právem na vzdělání pro všechny,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje, zejména na cíl č. 4 – „Zajistit rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny“, a na Inčchonské prohlášení a rámec pro opatření k provádění cíle udržitelného rozvoje č. 4, podle něhož je „rovnost žen a mužů neoddělitelně spjata s právem na vzdělání pro všechny“,

–  s ohledem na obecné doporučení č. 36 (2017) Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen, které se týká práva dívek a žen na vzdělání,

–  s ohledem na akční program financování rozvoje, který přijalo Valné shromáždění OSN dne 27. července 2015 v Addis-Abebě,

–  s ohledem na usnesení č. 35/L2 Rady Organizace spojených národů (OSN) pro lidská práva ze dne 22. června 2017 s názvem „Právo na vzdělání: následný postup na základě usnesení č. 8/4 Rady pro lidská práva“,

–  s ohledem na sdělení Komise z roku 2002 s názvem „Vzdělávání a odborná příprava v kontextu snižování chudoby v rozvojových zemích” (COM(2002)0116),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise z roku 2010 o posílení a zlepšení vzdělávacího systému v rozvojových zemích s názvem „Více kvalitnějšího vzdělávání v rozvojových zemích“ (SEC(2010)0121),

–  s ohledem na sdělení Komise z roku 2018 nazvané „Vzdělávání v mimořádných situacích a vleklých krizích” (COM(2018)0304),

–  s ohledem na prohlášení z Charlevoix o kvalitním vzdělávání dívek a dospívajících a dospělých žen v rozvojových zemích, které skupina států G7 přijala dne 9. června 2018,

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji a na Kodex pravidel EU, pokud jde o dělbu práce v oblasti rozvojové politiky (COM(2007)0072),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. května 2018 o provádění společného pracovního dokumentu útvarů (SWD(2015)0182) – Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2018 o zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí(2),

–  s ohledem na globální monitorovací zprávu UNESCO o vzdělání z roku 2017 s názvem „Odpovědnost v oblasti vzdělávání: plnění našich závazků“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0327/2018),

A.  vzhledem k tomu, že existuje základní lidské právo na vzdělání, které je zásadní pro dosažení cílů udržitelného rozvoje, že vzdělání zabraňuje tomu, aby chudoba přecházela z generace na generaci, hraje zásadní úlohu, pokud jde o prohlubování rovnosti mezi ženami a muži a o posilování postavení žen; že právo na vzdělání se neomezuje pouze na početní rovnost žen a mužů a že by mělo podporovat skutečnou rovnost pohlaví v oblasti vzdělávání, jakož i jeho prostřednictvím;

B.  vzhledem k tomu, že poslední sdělení Komise o vzdělání v rozvojových zemích bylo vydáno v roce 2002 a bylo aktualizováno pracovním dokumentem až v roce 2010;

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 činila finanční podpora určená na oblast vzdělávání 8,3 % z celkové rozvojové pomoci, že tento podíl se v roce 2015 snížil na 6,2 % a že pro Unii a její členské státy se tento podíl za stejné období snížil z 11 % na 7,6 %;

D.  vzhledem k tomu, že podpora určená na základní vzdělávání ze strany Unie a členských států se mezi lety 2009 a 2015 snížila o 33,9 %, což je více než podpora určená na vzdělání obecně (15,2 %);

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 nemělo přístup ke vzdělávání na 264 milionů dětí ve školním věku pro primární a sekundární vzdělávání;

F.  vzhledem k tomu, že na konci roku 2017 bylo ve světě více než 25,4 milionu uprchlíků, z toho 7,4 milionu dětí ve věku primárního vzdělávání, přičemž 4 miliony z nich neměly přístup k žádnému druhu primárního vzdělávání a vzhledem k tomu, že v zemích sužovaných nestabilitou a konflikty do základní školy nechodí o 37 % více dívek než chlapců a že v zemích nezasažených konfliktem je u mladých dívek přibližně o 90 % vyšší pravděpodobnost než u jejich mužských vrstevníků, že nebudou chodit do zařízení sekundárního vzdělávání;

G.  vzhledem k tomu, že zpráva OSN o cílech udržitelného rozvoje z roku 2017 uvádí, že v roce 2011 byla pouze přibližně do čtvrtiny škol v subsaharské Africe zavedená elektřina, že v méně než polovině z nich byl přístup k pitné vodě a že v tomto regionu je nejnižší podíl kvalifikovaných učitelů jak v primárním, tak v sekundárním vzdělávání;

H.  vzhledem k tomu, že podpora vzdělávání v rozvojových zemích se v minulosti příliš zaměřovala na počet zapsaných studentů, nikoli na kvalitu poskytovaného vzdělávání, a že cíl udržitelného rozvoje č. 4 je zaměřen na zajištění kvalitního vzdělávání pro všechny do roku 2030;

I.  vzhledem k tomu, že určité podniky v rozvojových zemích obtížně hledají pracovníky, jejichž kvalifikace by odpovídala potřebám těchto podniků;

J.  vzhledem k tomu, že úsilí, které je vynakládáno od roku 2016 a jež je třeba ocenit, však nestačí k tomu, aby bylo možné dohnat nabrané zpoždění, a je proto nutné ho vyvíjet i nadále a ve větší míře;

K.  vzhledem k tomu, že aby bylo možné do roku 2030 naplnit cíl udržitelného rozvoje č. 4, musela by být podle organizace UNESCO podpora na vzdělávání v zemích s nízkým příjmem a s nižším středním příjmem šestinásobně vyšší; vzhledem k tomu, že podle Mezinárodní komise pro financování globálních vzdělávacích příležitostí by měla pomoc v oblasti vzdělávání v roce 2030 dosáhnout částky 89 miliard dolarů oproti dnešním 12 miliardám dolarů;

Vzdělávání jako ústřední bod rozvoje

1.  je přesvědčen o tom, že podpora v oblasti vzdělávání musí představovat prioritu, neboť existuje základní právo na vzdělání, ale také proto, že vzdělání je zásadní pro plnění dalších cílů udržitelného rozvoje, kterými jsou hospodářský rozvoj a snížení nerovností, rovnost žen a mužů, posílení postavení dívek a žen, začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti, veřejné zdraví, demokracie a právní stát a předcházení konfliktům;

2.  v důsledku toho vyjadřuje politování nad skutečností, že podpora v oblasti vzdělávání není pro mezinárodní dárce prioritou; požaduje, aby vzdělávání bylo co nejdříve umístěno do středu zájmu rozvojových politik Evropské unie a jejích členských států;

3.  uznává, že uskutečnění cíle udržitelného rozvoje č. 4 vyžaduje velké investice do vzdělávacích systémů; potvrzuje, že tuto investici musí nejdříve učinit rozvojové země, ale že mezinárodní pomoc bude i nadále nezbytná k vyrovnání nedostatku finančních prostředků;

4.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala své sdělení o vzdělávání a odborné přípravě v kontextu snižování chudoby v rozvojových zemích z roku 2002, stejně jako svůj pracovní dokument z roku 2010; konstatuje, že nové sdělení by mělo určit prostředky, kterých bude zapotřebí k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 4 do roku 2030;

5.  žádá Unii a její členské státy, aby na období do roku 2024 vyčlenily na vzdělávání 10 % ze své oficiální rozvojové pomoci a v roce 2030 pak 15 %;

6.  připomíná, že nezbytné zintenzivnění úsilí rozvojových zemí o posílení spravedlivých daňových systémů a potírání nezákonných finančních toků, jakož i o nezbytné navýšení oficiální rozvojové pomoci, nebude na pokrytí nedostatku finančních prostředků stačit; v tomto ohledu tedy vyzývá, aby byly vytvořeny inovativní finanční nástroje s pákovým efektem, které by byly v souladu se stávajícími finančními mechanismy a iniciativami s cílem posílit vnitrostátní vzdělávací systémy;

7.  se zájmem sleduje návrh Mezinárodní komise pro financování globálních vzdělávacích příležitostí na vytvoření mezinárodního finančního nástroje pro vzdělávání (IFFEd) s výhradou, že tento nástroj musí skutečně sloužit k tomu, aby doplňoval současné úsilí, a nikoli je nahrazoval; domnívá se, že tato iniciativa musí být realizována v souladu s akčním plánem Globálního partnerství pro vzdělávání; konstatuje, že před jakýmkoli poskytnutím finanční pomoci je třeba věnovat zvláštní pozornost dluhové kapacitě zemí způsobilých k této pomoci;

8.  zdůrazňuje, že cíl vyčlenit 20 % oficiální rozvojové pomoci Unie na sociální začlenění a lidský rozvoj pokrývající základní sociální služby, včetně zdravotnictví a vzdělávání, je nepřesný a neumožňuje řádné monitorování výdajů; žádá, aby byly do příštího víceletého finančního rámce začleněny kvantifikované cíle;

Zaměření se na priority

9.  připomíná, že nabytí základního vzdělání včetně digitálních kompetencí je předpokladem pro rozvoj dovedností a začlenění se do profesního života, že vzdělání dívek je rozhodujícím předpokladem pro uskutečnění cílů udržitelného rozvoje, zajištění veřejného zdraví a dobrých životních podmínek, jakož i pro rozvoj mírových společností, a že nejméně rozvinuté země čelí nedostatku finančních prostředků nejvíce, a přitom právě investice do těchto zemí mají největší přínosy po stránce lidské, společenské, ekonomické i zdravotní;

10.  připomíná, že posilování postavení zranitelných skupin má zásadní význam pro omezení chudoby; trvá na tom, aby všichni lidé bez ohledu na pohlaví, etnický původ, jazyk, náboženství, politické nebo jiné názory, stejně jako osoby se zdravotním postižením, migranti a původní obyvatelé, měli rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání a příležitost k celoživotnímu učení;

11.  v této souvislosti zastává názor, že pomoc Unie v oblasti vzdělávání musí nejprve reagovat na dvě priority, a sice na upřednostnění kvalitního základního vzdělávání podporujícího začlenění a poskytnutí větší pomoci nejméně rozvinutým zemím;

12.  trvá zejména na dílčím cíli udržitelného rozvoje č. 4.1, který se vztahuje na bezplatné primární a sekundární vzdělání v délce 12 let pro všechny; opakuje, že tento dílčí cíl by měl tvořit základní pilíř partnerství mezi Afrikou a EU v souladu se strategickými prioritami schválenými během vrcholné schůzky představitelů Evropské unie a Africké unie v roce 2017; uvádí, že bezplatnost je třeba chápat nejen ve smyslu bezplatnosti školní docházky, ale i s ní souvisejících výdajů, jako jsou náklady na školní potřeby, dopravu a stravu; domnívá se, že státy by měly uvažovat o zavedení stipendijních systémů, aby umožnily školní docházku nejvíce znevýhodněným dětem; připomíná, že je důležité zaručit rodičům pluralitu a svobody volby; nicméně doporučuje Evropské unii a jejím členským státům, aby v souladu s dílčím cílem udržitelného rozvoje č. 4.1 a článkem 26 Všeobecné deklarace lidských práv nepoužívaly oficiální rozvojovou činnost k podpoře komerčních ziskových vzdělávacích zařízení, a jež nectí zásady a hodnoty Unie;

13.  žádá Unii a členské státy, aby na období do roku 2030 vyčlenily na základní vzdělávání nejméně polovinu své pomoci určené na vzdělávání;

14.  rovněž žádá, aby alespoň 40 % pomoci určené na vzdělávání ze strany Unie a členských států bylo určeno nejméně rozvinutým zemím;

15.  požaduje, aby byla věnována zvláštní pozornost rovnosti dívek a chlapců ve školách, což je nezbytný předpoklad pro udržitelný rozvoj a pro naplnění zásady „nikoho neopomenout“; žádá Unii, aby podporovala inkluzivní a kvalitní vzdělávání s cílem odstranit překážky, které dívkám brání v přístupu ke vzdělávání, v účasti na něm a v dokončení jejich studií; připomíná cíl, jímž je zajistit, aby se do roku 2020 85 % nových programů Evropské unie především nebo významně zaměřilo na otázku rovnosti pohlaví; v neposlední řadě požaduje, aby bylo podporováno zavádění vzdělávacích systémů, které by reagovaly na potřeby studentů se zdravotním postižením, jakož i jiných menšin a znevýhodněných skupin, a to s ohledem na místní specifika;

16.  je potěšen, že Komise přijala své sdělení o vzdělávání v mimořádných situacích a vleklých krizích a rovněž cíl vyčlenit od roku 2019 10 % humanitární pomoci Unie na vzdělávání;

17.  připomíná, že na vzdělávání dětí z řad uprchlíků a vysídlených osob je třeba od samého počátku nahlížet jako na prioritu; trvá na tom, že je důležité podpořit státy zasažené nestabilitou a konflikty za účelem posílení odolnosti jejich vzdělávacích systémů a zaručení přístupu dětí a mladých lidí z řad uprchlíků a vnitřně vysídlených osob a společenství, která je přijímají, ke kvalitnímu vzdělávání, včetně sekundárního stupně;

18.  zdůrazňuje, že je nezbytné integrovaněji, rychleji, systematičtěji, efektivněji a při zapojení všech zúčastněných stran reagovat na potřeby v oblasti vzdělávání v mimořádných situacích, a to v souladu se zásadou propojení pomoci v těchto situacích s obnovou a rozvojem;

19.  konstatuje, že některé cílové země nemohou či nechtějí reagovat na základní potřeby svého obyvatelstva, i pokud jde o jeho potřeby související se vzděláváním; žádá, aby byl určen nejvhodnější partner z řad občanské společnosti a aby byly posíleny a rozšířeny osvědčené postupy, které v této oblasti uplatňují nevládní organizace a další zúčastněné strany;

20.  připomíná význam sekundárního, technického a odborného vzdělávání, pokud jde o zaměstnatelnost mladých lidí a o udržitelný rozvoj; je toho názoru, že technické a odborné vzdělávání by mělo umožnit vytváření důstojných pracovních míst a reagovat na potřeby rozvoje dotyčného státu a jeho podniků, a to i v součinnosti s nimi, přičemž by ho tyto podniky měly v co největší možné míře financovat; upozorňuje na projekty propojující soukromý sektor se vzdělávacími zařízeními a vybízí Komisi k prozkoumání toho, jak lze finančně podpořit rozvoj těchto iniciativ; poznamenává, že k dosažení uvedených cílů by mohl být využit unijní plán vnějších investic, a požaduje, aby se na plánování a realizaci opatření v této oblasti strategicky podílely i organizace občanské společnosti;

21.  má obavy z tzv. odlivu mozků; konstatuje, že některé členské státy vyčleňují více než polovinu své pomoci určené na vzdělávání na školní výdaje na svém území; uvádí, že navýšení pomoci určené na vzdělávání by mělo přispět ke snížení tohoto podílu; vyzývá členské státy, aby prozkoumaly a uplatňovaly osvědčené postupy a zkušenosti, například v rámci akademických výměn a výměn odborníků; domnívá se, že víza pro opakovaný vstup by studentům pomohla doplnit jejich znalosti a nejnovější poznatky a podpořila by také cirkulační mobilitu; vyzývá zároveň k zavedení pobídek nebo opatření, které by studenty motivovaly k tomu, aby po návratu ze studií minimální dobu pracovali v odvětví hospodářství nebo veřejné správy ve své zemi původu, a získaných znalostí tak využili ve prospěch partnerských zemí;

22.  poukazuje na to, že kvalitní výuka má pro studium zásadní význam; se znepokojením konstatuje, že kvalita a dostupnost odborné přípravy učitelů nadále představuje hlavní problém, zejména v subsaharské Africe; trvá na tom, aby bylo vyvinuto úsilí ve vztahu k základní a navazující odborné přípravě učitelů s důrazem na jejich pedagogické znalosti a dovednosti a také na jejich nábor, odměňování a pracovní podmínky, mimo jiné s cílem přimět je k tomu, aby zůstali v zemi a předávali své znalosti budoucím generacím; vyzývá k navýšení počtu výměnných programů mezi učiteli z rozvojových zemí a z členských států EU, jako je například program Erasmus+;

23.  poznamenává, že je zapotřebí velkých investic do infrastruktury a vybavení škol, stejně jako do výukových materiálů, zejména ve venkovských nebo řídce osídlených oblastech, aby se zajistil rovný přístup ke vzdělávání pro všechny bez rozdílu;

24.  zdůrazňuje, že nové technologie jsou důležité pro zlepšení přístupu ke vzdělávání a zvýšení jeho kvality a především pro šíření znalostí, odbornou přípravu, pedagogický a odborný rozvoj vyučujících i pro řízení vzdělávacích institucí; trvá na tom, že je třeba příležitost, kterou přechod k digitalizaci nabízí, využít k přenesení moderních pedagogických poznatků a metod i do rozvojových zemí; upozorňuje na skutečnost, že tyto nové technologie musí podpořit úsilí v oblasti vzdělávání, a nikoli ho nahradit, a snížit tak pedagogické standardy; vyzývá k důkladnějšímu posouzení dopadu investic do technologií na výsledky studia; trvá na prohloubení digitálních dovedností v zájmu posílení postavení žen a dívek;

25.  vyzývá k vystupňování úsilí o řešení výzev spojených s digitálním vyloučením pomocí vzdělávání a odborné přípravy v oblasti klíčových digitálních dovedností, jakož i iniciativ s cílem usnadnit používání informačních a komunikačních technologií; kromě toho v této souvislosti požaduje zavedení předmětu digitální gramotnost do osnov na všech úrovních vzdělávacího systému v rozvojových zemích, aby si žáci mohli osvojit dovednosti nutné ke zlepšení přístupu k informacím;

26.  zdůrazňuje, že budoucí generaci je nutné pomocí vzdělávání připravit na to, aby mohla prožít plnohodnotný život ve světě, jehož podoba se v důsledku robotizace a automatizace mění; domnívá se, že dostupné odborné vzdělávání by mělo umožňovat získání skutečné kvalifikace, aby odpovídalo očekáváním jak osob, které hledají zaměstnání, tak i podniků, a proto by se nemělo v oblasti odborného vzdělávání vylučovat partnerství se soukromým sektorem; vyzdvihuje význam flexibility a dovedností, stejně jako dovedností na celý život a sociálních dovedností v rámci vzdělávání; je přesvědčen, že kromě předávání teoretických znalostí ve škole musí děti získat schopnost uvažování, aby uměly klást správné otázky, i kreativní dovednosti, aby mohly převádět myšlenky na činy a byly schopny jednat tak, aby se mohly učit po celý život;

27.  zdůrazňuje souvislost mezi vzděláním a zdravím; konstatuje, že školní medicína a výchova ke zdraví nejenže podporuje proces učení, ale také umožňuje oslovit velkou část společnosti; zdůrazňuje, že je třeba zaujmout komplexní a integrovaný přístup k sexuální výchově dívek a chlapců, která se bude zabývat otázkami zdraví spojenými např. s HIV, plánováním rodiny a těhotenstvím, a rovněž pomáhat k dosažení obecnějších cílů, jako je rozšíření přístupu děvčat ke vzdělání; zdůrazňuje význam poskytovatelů zdravotní péče z hlediska psychosociální podpory pro zlepšení osobní odolnosti malých dětí, zejména v zemích postižených konflikty;

28.  vybízí státy k zajištění toho, aby byl v souladu s dílčím cílem udržitelného rozvoje 4.2 nabízen alespoň jeden rok předškolního vzdělání zdarma;

29.  znovu potvrzuje, že kvalitního vzdělávání lze dosáhnout pouze v příznivém prostředí, a to i co se týče zapojení rodičů, výživy, bezpečnosti a přístupu k elektřině, vodě a odpovídajícím hygienickým zařízením, aby studenti mohli mít ze školy skutečný přínos a zvýšil se podíl ukončeného vzdělání, zejména vzdělání základního;

Zvýšit kvalitu pomoci

30.  je toho názoru, že hodnocení vzdělávacích systémů, včetně vzdělávání poskytovaného nestátními institucemi, jeho kvalita a výsledky výuky jsou předpokladem pro zlepšení účinnosti poskytované pomoci; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly finanční prostředky na výzkum, shromažďování údajů a na spolehlivé, technické, nediskriminační a nezávislé hodnoticí nástroje;

31.  pokládá lepší koordinaci dárců finančních prostředků v rámci místních skupin pro vzdělávání za nanejvýš důležitou pro to, aby nedocházelo ke zdvojování činností, či dokonce ke konfliktu při úsilí zaměřeném na pomoc; žádá členské státy, aby se systematičtěji uchylovaly ke společnému plánování a přenášení pravomocí; připomíná, že rozvojová pomoc nemůže sloužit strategii prosazování vlivu;

32.  zdůrazňuje povinnost vlád zaručit svým občanům právo na vzdělání; poukazuje proto na potřebu zajistit, aby byly odpovědné subjekty na všech úrovních schopny poskytovat služby pro všechny obyvatele, a dále na potřebu vytvořit spravedlivé, dostupné a nediskriminační vnitrostátní vzdělávací instituce, strategie a plány, které se budou vyznačovat skutečnou odpovědností a které vzniknou na základě konzultací s klíčovými aktéry a občanskou společností a za jejich strategické účasti, jakož i s konkrétními cíli a mechanismy monitorování, hodnocení a pravidelnými kontrolami, jasným a transparentním vymezením odpovědnosti a přidělováním zdrojů podrobených nezávislé kontrole; vybízí k přijetí vnitrostátních regulačních rámců pro vytvoření a fungování vzdělávacích služeb;

33.  klade důraz na předvídatelnost pomoci a její poskytování partnerskými státy; v tomto ohledu konstatuje, že uvedeným požadavkům nejlépe odpovídá rozpočtová podpora a pomoc poskytovaná mnohostrannými organizacemi;

34.  vyzývá Komisi a členské státy, aby, jakmile to bude možné, upřednostňovaly rozpočtovou odvětvovou podporu s přísnými kritérii, mezi něž patří řádná správa věcí veřejných a posílené kontroly, zejména v zájmu zamezení korupce; připomíná, že třetí země, které jsou příjemci pomoci, se v případě závažných nesrovnalostí zavázaly k uhrazení plateb; žádá, aby byla do monitorování plnění finančních dohod zapojena občanská společnost; zdůrazňuje, že je zapotřebí zavést monitorovací mechanismus, který by umožnil zjistit, zda byla rozvojová pomoc zneužita, a následně uložit sankce, mimo jiné i přerozdělením finančních prostředků s cílem navýšit podporu zemím s lepšími postupy v této oblasti;

35.  vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly úlohu místních orgánů a organizací občanské společnosti při přípravě a provádění programů pomoci v oblasti vzdělávání, a to i v rámci rozpočtové podpory;

36.  uvádí, že přes mnohostranné organizace prochází pouze jedna třetina pomoci v oblasti vzdělávání oproti dvěma třetinám v oblasti zdraví; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby navýšily své finanční prostředky určené na Globální partnerství pro vzdělávání a na fond Education cannot wait (Vzdělání nepočká); domnívá se, že v dalším strategickém plánu na období roky po roce 2020 by Globálnímu partnerství pro vzdělávání mělo být umožněno prodloužit své programové období ze tří na šest let, čímž by se docílilo stabilnějšího a předvídatelnějšího financování, které je obzvláště důležité pro posílení vnitrostátních vzdělávacích systémů;

o
o   o

37.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0239.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0104.


Energetická účinnost ***I
PDF 133kWORD 54k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (COM(2016)0761 – C8-0498/2016 – 2016/0376(COD))
P8_TA(2018)0442A8-0391/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropská parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému Parlamentu a Radě (COM(2016)0761),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0498/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–  s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. dubna 2017(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 13. července 2017(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0391/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. listopadu 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

P8_TC1-COD(2016)0376


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/2002.).

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 42.
(2) Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 119.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 17. ledna 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0010).


Správa energetické unie ***I
PDF 142kWORD 53k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o správě energetické unie, kterým se mění směrnice 94/22/ES, směrnice 98/70/ES, směrnice 2009/31/ES, nařízení (ES) č. 663/2009, nařízení (ES) č. 715/2009, směrnice 2009/73/ES, směrnice Rady 2009/119/ES, směrnice 2010/31/EU, směrnice 2012/27/EU, směrnice 2013/30/EU a směrnice Rady (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení (EU) č. 525/2013 (COM(2016)0759 – C8-0497/2016 – 2016/0375(COD))
P8_TA(2018)0443A8-0402/2017

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0759),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, jakož i čl. 192 odst. 1 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0497/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. dubna 2017(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 13. července 2017(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku podle článku 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0402/2017),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. listopadu 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění směrnice 94/22/ES, směrnice 98/70/ES, směrnice 2009/31/ES, nařízení (ES) č. 663/2009, nařízení (ES) č. 715/2009, směrnice 2009/73/ES, směrnice Rady 2009/119/ES, směrnice 2010/31/EU, směrnice 2012/27/EU, směrnice 2013/30/EU a směrnice Rady (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení (EU) č. 525/2013

P8_TC1-COD(2016)0375


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/1999.)

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 34.
(2) Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 111.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 17. ledna 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0011).


Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů *
PDF 134kWORD 57k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (přepracované znění) (COM(2016)0767 – C8-0500/2016 – 2016/0382(COD))
P8_TA(2018)0444A8-0392/2017
OPRAVY

(Řádný legislativní postup: přepracované znění)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0767),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0500/2016),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. dubna 2017(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 20. října 2017 zaslal podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu Výbor pro právní záležitosti Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 26. června 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 104, 59 a 39 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Petičního výboru (A8-0392/2017),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3) a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu a Rady přijatý v prvním čtení dne 13. listopadu 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/... o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů

P8_TC1-COD(2016)0382


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/2001.)

(1) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 55.
(2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.
(3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijeté dne 17. ledna 2018 (Přijaté texty P8_TA(2018)0009).


Víceletý plán pro populace malých pelagických druhů v Jaderském moři a rybolov využívající tyto populace ***I
PDF 280kWORD 73k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí víceletý plán pro populace malých pelagických druhů v Jaderském moři a rybolov využívající tyto populace (COM(2017)0097 – C8-0095/2017 – 2017/0043(COD))
P8_TA(2018)0445A8-0337/2018

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0097),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0095/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 31. května 2017(1),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a postoj v podobě pozměňovacích návrhů Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0337/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. listopadu 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../..., kterým se zavádí víceletý plán pro populace malých pelagických druhů v Jaderském moři a rybolov využívající tyto populace

P8_TC1-COD(2017)0043


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Společná rybářská politika (SRP) by měla přispívat k ochraně mořského prostředí, k udržitelnému řízení všech komerčně využívaných druhů, a zejména k dosažení dobrého stavu mořského prostředí nejpozději do roku 2020 v souladu s čl. 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES(4) a k dosažení příznivého stavu z hlediska zachování druhů a stanovišť v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS(5) a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES(6). [pozm. návrh 1]

(1a)   Na summitu Spojených národů o udržitelném rozvoji, který se konal v roce 2015 v New Yorku, se Unie a její členské státy zavázaly do roku 2020 účinně regulovat lov, ukončit nadměrný rybolov, nedovolený, nehlášený a neregulovaný rybolov, odstranit destruktivní metody rybolovu a zavést vědecké plány řízení, aby se rybí populace co možná nejdříve obnovily na úroveň, která může v souladu s jejich biologickými charakteristikami přinášet maximální udržitelný výnos. [pozm. návrh 2]

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013(7) stanoví pravidla společné rybářské politiky v souladu s mezinárodními povinnostmi Unie. Cíle společné rybářské politiky mají mimo jiné zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí environmentálního, hospodářského a sociálního hlediska, uplatňovat v řízení rybolovu přístup předběžné opatrnosti a zavést ekosystémový přístup k řízení rybolovu. [pozm. návrh 3]

(2a)  V souladu s nařízením (EU) č. 1380/2013 vyžaduje řízení rybolovu založené na nejlepším dostupném vědeckém poradenství harmonizované, spolehlivé a přesné soubory údajů. [pozm. návrh 4]

(3)  Vědecké poradenství Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) a Vědeckého poradního výboru Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM — SAC) ukázalo, že využívání populací sardele obecné a sardinky obecné v Jaderském moři přesahuje úrovně potřebné k dosažení maximálního udržitelného výnosu (MSY).

(3a)  Jaderské moře je důležitá podoblast Středozemního moře a představuje přibližně třetinu hodnoty celkových vykládek. [pozm. návrh 5]

(4)  I přes to, že jsou populace sardele obecné a sardinky obecné v Jaderském moři řízeny mezinárodním plánem řízení v rámci GFCM i vnitrostátními plány řízení přijatými podle nařízení Rady (ES) č. 1967/2006(8), jsou i nadále využívány nadměrně a stávající řídicí opatření jsou považovaná za nedostatečná k dosažení maximálního udržitelného výnosu do roku 2020. Členské státy a zúčastněné strany vyjádřily podporu rozvoji a provádění plánů řízení pro tyto dvě rybí populace na úrovni Unie.

(4a)   Uplatňované plány řízení a technická opatření zavedená v roce 2016 by měly mít dopady na jednotlivé druhy a být analyzovány a zohledněny při přípravě víceletého plánu pro pelagické druhy v tomto regionu. [pozm. návrh 6]

(4b)   Zavedení přístupu minimálního úniku vyžaduje změny v odběru biologických vzorků a výzkumných protokolech, což si vyžádá určitou dobu – proto je možné zavést požadavek na přechodné období před těmito změnami. [pozm. návrh 99]

(5)  Stávající opatření pro řízení malých pelagických druhů v Jaderském moři se týkají přístupu k vodám, kontroly intenzity rybolovu a technických opatření regulujících používání lovného zařízení. Vědecké poradenství ukázalo, že nejvhodnějším prostředkem k úpravě úrovně úmrtnosti způsobené rybolovem je kontrola odlovů, která by byla nejúčinnějším řídicím nástrojem pro malé pelagické druhy(9). [pozm. návrh 7]

(6)  K dosažení cílů společné rybářské politiky je třeba přijmout řadu opatření pro zachování zdrojů, jako jsou víceleté plány, technická opatření, stanovenípřidělení rybolovných práv technická opatření, popřípadě jejich kombinace. [pozm. návrh 8]

(6a)   Rybolov malých pelagických druhů v Jaderském moři, zejména v zeměpisných podoblastech 17 a 18, má velmi významný socioekonomický dopad na živobytí a budoucnost pobřežních komunit v členských státech. [pozm. návrh 9]

(6b)   V souladu se zásadami a cíli SRP a podle článku 18 nařízení (EU) č. 1380/2013 by se k přijímání a uplatňování opatření, která zohledňují specifika jednotlivých rybolovných oblastí a zachovávají jejich environmentální podmínky, měla používat regionalizace. [pozm. návrh 10]

(6c)   Rybolovná práva by měla být přidělována v souladu se zásadami stanovenými v článku 17 nařízení (EU) č. 1380/2013 a podle transparentních a objektivních kritérií, včetně kritérií environmentální, sociální a ekonomické povahy. Rybolovná práva by rovněž měla být rovnoměrně rozdělena mezi různé segmenty rybolovu, včetně tradičního a drobného rybolovu. Kromě toho by členské státy měly poskytovat pobídky těm rybářským plavidlům, jež používají selektivní lovná zařízení nebo rybolovné postupy s menším dopadem na životní prostředí. [pozm. návrh 11]

(7)  Podle článků 9 a 10 nařízení (EU) č. 1380/2013 mají být víceleté plány založeny na nejlepším dostupném vědeckém, technickém a hospodářském poradenství a obsahovat cíle, vyčíslitelné cíle s jasnými časovými rámci, referenční body pro zachování zdrojů, cíle pro zachování zdrojů a technická opatření pro provádění povinnosti vykládky i opatření k předcházení nežádoucím úlovkům a snížení jejich míry a ochranná opatření. [pozm. návrh 12]

(8)  Cílem víceletého plánu by mělo být přispět k naplňování cílů společné rybářské politiky, a zejména k dosažení obnovení a udržení maximálního udržitelného výnosu u dotčených populací rybí populace nad úrovní biomasy schopné produkovat maximální udržitelný výnos, provádění povinnosti vykládky, dosažení udržitelného odvětví rybolovu a poskytnutí účinného řídicího rámce. [pozm. návrh 13]

(8a)   Toto nařízení by nemělo být považováno za precedens pro další víceleté plány pro Středozemní moře, pokud není stanoveno jinak. [pozm. návrh 14]

(8b)   Víceletý plán by měl vždy nalézt rovnováhu mezi dosažitelným výsledkem, s ohledem na časový rámec, a socioekonomickým dopadem. [pozm. návrh 15]

(9)  Kromě toho článek 15 nařízení (EU) č. 1380/2013 zavedl povinnost vykládky, a to i pro veškeré odlovy druhů, pro které platí minimální velikosti vymezené v příloze III nařízení (ES) č. 1967/2006. Odchylně od čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1392/2014(10) zavedlo tříletý plán výmětů poskytující výjimku de minimis z povinnosti vykládky pro sardel obecnou, sardinku obecnou, makrelu obecnou a kranase obecného v Jaderském moři. Za účelem provádění povinnosti vykládky je vhodné rozšířit platnost opatření stanovených v nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1392/2014 zahrnutím jeho příslušných ustanovení do víceletého plánu.

(10)  V souladu s ekosystémovým přístupem a společně s deskriptorem pro rybolov směrnice by tento plán měl také přispívat k dosahování dobrého stavu životního prostředí, jak je stanoveno ve směrnici 2008/56/ES, je nutné a v rámci řízení rybolovu je nutné zvažovat kvalitativní deskriptory 1, 4 a 6 obsažené v příloze I uvedené směrnice. Tento plán by měl rovněž přispět k dosažení příznivého stavu ochrany stanovišť a druhů, jak to požadují směrnice 2009/147/ES a směrnice 92/43/EHS. [pozm. návrh 16]

(11)  Ustanovení čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 1380/2013 vyžaduje, aby se stanovila rybolovná práva v souladu s cíli stanovenými ve víceletých plánech. [pozm. návrh 17]

(12)  Je třeba stanovit cílovou hodnotu úmrtnosti způsobené rybolovem (F), jež odpovídá cíli dosažení a zachování maximálního udržitelného výnosu, a to jakožto rozmezí hodnot, jež jsou v souladu s dosažením maximálního udržitelného výnosu (FMSY). Tato rozmezí vycházející z nejlepšího dostupného vědeckého poradenství jsou nutná k tomu, aby bylo možné zajistit flexibilitu, jež by umožnila reagovat na vývoj vědeckého ve vědeckém poradenství, přispět k provádění povinnosti vykládky a zohlednit charakteristiku smíšeného rybolovu. Rozmezí hodnot FMSY vypočítal VTHVR(11)na základě tohoto plánu jsou stanovena tak, aby docházelo k maximálně 5% snížení dlouhodobého výnosu v porovnání s maximálním udržitelným výnosem(12). Kromě toho je horní mez rozmezí omezena, takže pravděpodobnost, že populace poklesne pod úroveň mezního referenčního bodu Blim, není vyšší než 5 %. [pozm. návrh 18]

(13)  Za účelem stanovení rybolovných práv by měla existovat prahová hodnota pro rozmezí FMSY dosažení cílů víceletého plánu by cílem pro běžné použití, a pokud se má za to, že je dotčená populace v dobrém stavu, pak pro určité případy i vyšší horní mez. Rybolovná práva každý druh měla být hodnota SSBpa. Cíl by mělo být možné stanovit na vyšší mez pouze tehdy, je-li to na základě vědeckého poradenství či důkazů nutné k dosažení cílů stanovených v tomto nařízení v rámci smíšeného rybolovu nebo je-li to zapotřebí k tomu, aby se předešlo újmě populace v důsledku vnitrodruhové či mezidruhové dynamiky, nebo aby se omezily rozdíly v rybolovných právech z roku na rok tam, kde některá z populací malých pelagických druhů nedosahuje hodnoty SSBlim. [pozm. návrh 19]

(14)  Pokud nejsou k dispozici cíle vztahující se k maximálnímu udržitelnému výnosu, měl by se uplatnit přístup předběžné opatrnosti.

(15)  U populací, u nichž jsou k dispozici referenční body, a za Za účelem uplatnění ochranných opatření je pro populace sardele obecné a sardinky obecné malé pelagické druhy důležité stanovit referenční body pro zachování zdrojů, které jsou vyjádřeny jako MSY Btrigger SSBlim a Blim SSBpa. Jestliže stav populace klesne pod úroveň MSY Btrigger SSBlim, měla by se úmrtnost způsobená rybolovem snížit pod FMSY.být přijata patřičná nápravná opatření, která přispějí k rychlému návratu dotčené populace nad úroveň SSBpa. [pozm. návrh 20]

(16)  Pokud se velikost populace sníží pod referenční bod Blim, měla by se zavést další ochranná opatření. Ochranná opatření by měla zahrnovat omezení rybolovných práv a zvláštní opatření pro zachování zdrojů, jakmile vědecké poradenství naznačí, že je populace v ohrožení. Tato opatření by se měla případně doplnit o další vhodná opatření, jako jsou například opatření Komise podle článku 12 nařízení (EU) č. 1380/2013 nebo opatření členských států podle článku 13 nařízení (EU) č. 1380/2013. [pozm. návrh 21]

(17)  U populací, pro které nejsou k dispozici referenční body, je třeba uplatnit zásadu předběžné opatrnosti. Ve zvláštním případě populací lovených jako vedlejší úlovky, pokud pro ně neexistuje vědecké poradenství pro minimální úroveň biomasy reprodukující se populace, by se měla přijmout zvláštní opatření pro zachování zdrojů, jakmile vědecké poradenství určí, že jsou nápravná opatření potřebná. [pozm. návrh 22]

(18)  Aby bylo možné provádět povinnost vykládky stanovenou v čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013, měl by plán stanovit přijetí dalších řídicích opatření, zejména opatření k postupnému odstranění výmětů, počítání ryb pod minimální referenční velikostí pro zachování zdrojů a minimalizaci a pokud možno odstranění negativních dopadů rybolovu na mořské prostředí. Tato opatření by měla být stanovena prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 23]

(18a)  Společné doporučení Chorvatska, Itálie a Slovinska (skupina na vysoké úrovni Adriatica) a studie o technických vlastnostech sítí košelkového nevodu a jejich dopad na komunity při dně byly předloženy nezávislým odborníkům a VTHVR, kteří je přezkoumali. Je tedy vhodné stanovit odchylku od čl. 13 odst. 3 druhého pododstavce a bodu 2 přílohy II nařízení (ES) č. 1967/2006. [pozm. návrh 24]

(19)  Jak vyžaduje nařízení (EU) č. 1380/2013, měla by se stanovit lhůta pro předkládání společných doporučení členských států, které mají přímý zájem na řízení.

(19a)   Pokud vědecké poradenství ukáže, že rekreační rybolov má u dotčených populací významný dopad na míru úmrtnosti způsobenou rybolovem, měla by je Rada vzít v potaz. Za tímto účelem by měla být Rada schopna stanovit celkový přípustný odlov pro komerční úlovky, který bere ohled na objem rekreačních úlovků, a/nebo přijmout jiná opatření omezující rekreační rybolov, např. omezení denního úlovku a období zákazu rybolovu. [pozm. návrh 25]

(20)  Plán by měl pomocí aktů v přenesené pravomoci rovněž zajistit přijetí určitých doprovodných technických, jakož i časových a prostorových opatření a zohlednit nejlepší dostupné vědecké poradenství s cílem přispět k dosažení cílů plánu, zejména pokud jde o ochranu nedospělých ryb, či zlepšit selektivitu. [pozm. návrh 26]

(20a)   Při definování technických opatření vyplývajících z víceletého plánu nebo aktů v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě je třeba zachovat řemeslné rybolovné zařízení založené na historických postupech vytvořených v rybářských komunitách. [pozm. návrh 27]

(21)  Aby byl zajištěn úplný soulad s opatřeními stanovenými v tomto nařízení, měla by se k doplnění opatření, která stanoví nařízení Rady (ES) č. 1224/2009(13), přijmout ještě zvláštní kontrolní opatření.

(21a)   Aby se průmysl mohl vyrovnat s omezením intenzity rybolovu a s následným snížením příjmů pro podniky a námořníky, měla by existovat opatření pro prioritní přístup k příslušné podpoře z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014(14). [pozm. návrh 28]

(21b)   Aby se zajistilo takové provádění, které bude v souladu se socioekonomickými dopady, je na jedné straně vhodné udělit výjimky ze lhůt pro dočasné zastavení rybolovných činností podle článku 33 nařízení (EU) č. 508/2014 a rozšířit je pouze na plavidla, na něž se vztahuje tento víceletý plán, a na druhé straně umožnit těmto plavidlům opětovné zahájení činnosti a přístup k trvalému zastavení rybolovných činností podle článku 34 tohoto nařízení. [pozm. návrh 29]

(22)  Vzhledem k tomu, že plavidla zaměřující se v Jaderském moři na lov malých pelagických druhů obvykle provádějí krátké rybářské výjezdy, mělo by se použití předchozího oznámení podle článku 17 nařízení (ES) č. 1224/2009 upravit tak, aby předchozí oznámení bylo předloženo nejméně jednu a půl hodiny před odhadovaným časem vplutí do přístavu. Vezmeme-li však v úvahu omezený dopad rybářských výjezdů, které se týkají velmi malého množství ryb, na dotčené populace, je vhodné pro tato předchozí oznámení stanovit prahovou hodnotu, pokud je na palubě těchto plavidel nejméně 1 tuna sardele obecné nebo sardinky obecné malých pelagických druhů. [pozm. návrh 30]

(23)  Vzhledem k tomu, že elektronické kontrolní nástroje zajišťují lepší a včasnější kontrolu rybolovu, zejména prostorového rozložení rybolovné činnosti a využívání populací, mělo by se používání systému sledování plavidel a elektronického lodního deníku, jak vyžadují články 9 a 15 nařízení (ES) č. 1224/2009, rozšířit na všechna rybářská plavidla o celkové délce osmi metrů.

(24)  Měly by být stanoveny prahové hodnoty pro odlovy sardele obecné a sardinky obecné malých pelagických druhů, které musí rybářské plavidlo v souladu s článkem 43 nařízení (ES) č. 1224/2009 vyložit v určeném přístavu nebo na určeném místě poblíž pobřeží. Při určování těchto přístavů nebo míst poblíž pobřeží by měly členské státy navíc uplatňovat kritéria stanovená v čl. 43 odst. 5 uvedeného nařízení, a to tak, aby zajistily účinnou kontrolu. [pozm. návrh 31]

(25)  Za účelem včasného a přiměřeného přizpůsobení se technickému a vědeckému pokroku, zajištění flexibility a umožnění rozvoje určitých opatření by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o doplnění tohoto nařízení o nápravná opatření k zachování makrely obecné a kranase obecného a provádění povinnosti vykládky a technických opatření. Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné práce uspořádala vhodné konzultace včetně konzultací na odborné úrovni a aby byly tyto konzultace vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(15). Pro zajištění spravedlivé účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci se mohou automaticky účastnit setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. [pozm. návrh 32]

(26)  Podle čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) č. 1380/2013 by měla být stanovena opatření, na jejichž základě by Komise pravidelně posuzovala přiměřenost a účinnost uplatňování tohoto nařízení. Toto posuzování by se mělo řídit pravidelným hodnocením plánu, který vychází z vědeckého poradenství. Plán by se měl být hodnocen vyhodnotit tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a poté každých pět let. Tato lhůta poskytne čas na plné provedení povinnosti vykládky a přijetí a provedení regionalizovaných opatření a umožní, aby se projevil dopad těchto opatření na populace a rybolov. Jedná se rovněž o minimální lhůtu, kterou potřebují vědecké subjekty. [pozm. návrh 33]

(27)  V souladu s čl. 9 odst. 4 nařízení (EU) č. 1380/2013 byl před navržením plánu posouzen jeho pravděpodobný ekonomický a sociální dopad(16).

(27a)   Aby podporovaly rybáře při uplatňování opatření stanovených v tomto nařízení, měly by členské státy co nejvíce využívat opatření, která jsou k dispozici podle nařízení (EU) č. 508/2014. Je vhodné vyjasnit, že opatření k dočasnému zastavení rybolovných činností přijatá za účelem dosažení cílů tohoto nařízení mohou být způsobilá k podpoře podle nařízení (EU) č. 508/2014, aby bylo možné zohlednit socioekonomické aspekty tohoto nařízení. Dále je vhodné udělit výjimku plavidlům, na něž bude mít tento víceletý plán negativní dopad, pokud jde o lhůty, během nichž je možné poskytovat podporu, a o maximální výši finančního příspěvku z ENRF pro dočasné zastavení rybolovných činností stanovenou v nařízení (EU) č. 508/2014, [pozm. návrh 34]

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tímto nařízením se zavádí víceletý plán pro populace malých pelagických druhů v Jaderském moři.

2.  Toto nařízení se vztahuje na populace sardele obecné (Engraulis encrasicolus) a sardinky obecné (Sardina pilchardus) v Jaderském moři („dotčené populacemalé pelagické druhy“) a na rybolov využívající zaměřený na tyto populace. Vztahuje Za účelem provedení povinnosti vykládky stanovené v článku 15 nařízení (EU) č. 1380/2013 se toto nařízení vztahuje i na vedlejší úlovky makrely obecné (Scomber spp.) a kranase obecného (Trachurus spp.) v Jaderském moři ulovené při rybolovu jedné nebo obou z dotčených populací malých pelagických druhů. [pozm. návrh 35]

Článek 2

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 4 nařízení (EU) č. 1380/2013, článku 4 nařízení (ES) č. 1224/2009 a článku 2 nařízení (ES) č. 1967/2006.

2.  Kromě toho se použijí tyto definice:

a)  „Jaderským mořem“ se rozumí zeměpisné podoblasti GFCM 17 a 18;

b)  „zeměpisnou podoblastí GFCM“ se rozumí zeměpisná podoblast Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) definovaná v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1343/2011(17);

ba)  „zaměřením“ se rozumí, že podíl úlovku sardinky obecné nebo sardele obecné v živé hmotnosti představuje nejméně 50 %; [pozm. návrh 37]

c)  „populacemi malých pelagických druhůmalými pelagickými druhy“ se rozumí populace uvedené v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení a jejich libovolná kombinace sardinky obecné (Sardina pilchardus) a sardele obecné (Engraulis encrasicolus); [pozm. návrh 38]

ca)  „nejlepšími dostupnými vědeckými stanovisky“ se rozumí veřejně dostupná vědecká stanoviska podložená nejnovějšími vědeckými údaji a metodami, která byla vydána nebo přezkoumána nezávislým unijním nebo mezinárodním vědeckým subjektem uznávaným na unijní nebo mezinárodní úrovni, jako je např. Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR) a GFCM a která splňují požadavky článku 25 nařízení (EU) č. 1380/2013. [pozm. návrh 104]

d)  „rozmezím FMSY“ se rozumí rozmezí hodnot, kdy veškeré úrovně úmrtnosti způsobené rybolovem v rámci vědecky vymezených limitů tohoto rozmezí vedou v případech smíšeného rybolovu a v souladu s vědeckým poradenstvím za stávajících průměrných environmentálních podmínek dlouhodobě k maximálnímu udržitelnému výnosu, aniž by podstatně ovlivnily proces reprodukce dotčených populací; [pozm. návrh 39]

da)  „dnem rybolovu“ se rozumí jakékoli nepřetržité období 24 hodin nebo jeho libovolná část, kdy rybářské plavidlo provozuje rybolovnou činnost, jako je například vyhledávání ryb, nahazování, kladení, vlečení a vytahování lovného zařízení, naložení úlovku na palubu, překládání, uchovávání na palubě, zpracovávání na palubě, přemísťování, umísťování do klecí, výkrm a vykládka ryba a produktů rybolovu, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 28 nařízení (EU) č. 1380/2013; [pozm. návrh 40]

db)  „hodnotou SSBlim“ se rozumí referenční bod pro biomasu reprodukující se populace, pod nímž je zapotřebí zahájit nápravná řídicí opatření, jež zajistí obnovu populace na úroveň, kde se bude nacházet v rámci biologicky bezpečných limitů; [pozm. návrh 41]

dc)  „hodnotou SSBpa“ se rozumí preventivní referenční bod pro biomasu reprodukující se populace, pod nímž je zapotřebí zahájit řídicí opatření, jež zajistí obnovu populace na úroveň, kde se bude nacházet v rámci biologicky bezpečných limitů; [pozm. návrh 42]

e)  „hodnotou MSY Btrigger“ se rozumí referenční bod pro biomasu reprodukující se populace, pod nímž je zapotřebí zahájit vhodná specifická řídicí opatření, jež zajistí, aby míra využívání v kombinaci s přirozenou variabilitou vedla k obnově populací nad úroveň, při níž je možné dlouhodobě dosahovat maximálních udržitelných výnosů; [pozm. návrh 43]

f)  „rybolovným právem“ se rozumí kvantifikovaný právní nárok na lov ryb vyjádřený jako odlov a/nebo jako intenzita rybolovu.

Článek 3

Cíle

1.  Víceletý plán přispěje k dosažení cílů společné rybářské politiky uvedených v článku 2 nařízení (EU) č. 1380/2013, především uplatněním přístupu předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu, a jeho účelem je zajistit, aby využívání živých biologických mořských zdrojů obnovilo a zachovávalo stavy lovených druhů nad úrovněmi, které mohou poskytnout maximální udržitelný výnos. [pozm. návrh 45]

2.  Víceletý plán nabídne účinný, jednoduchý a stabilní řídicí rámec pro využívání populací malých pelagických druhů v Jaderském moři.

2a.   Při přípravě nebo změně víceletého plánu je třeba zohlednit socioekonomické aspekty v souladu s čl. 2 odst. 5 nařízení (EU) č. 1380/2013. [pozm. návrh 47]

3.  Víceletý plán přispěje ke snížení k omezení výmětů tím, že se v nejvyšší možné míře omezí a sníží nežádoucí úlovky, a k plnění povinnosti vykládky stanovené v článku 15 nařízení (EU) č. 1380/2013 u druhů, na něž se tato povinnost a toto nařízení vztahuje. [pozm. návrh 48]

4.  Víceletý plán provádí ekosystémový přístup k řízení rybolovu s cílem zajistit minimalizaci a pokud možno úplné odstranění nepříznivého dopadu rybolovných činností na mořský ekosystém, zejména na ohrožená stanoviště a chráněné druhy, včetně mořských savců, mořských ptáků a plazů. Je v souladu s právními předpisy Unie v oblasti životního prostředí, především s cílem dosáhnout do roku 2020 dobrého stavu životního prostředí, jak je stanoveno v čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/56/ES, a s cíli a pravidly uvedenými ve směrnicích 2009/147/ES a 92/43/EHS. [pozm. návrh 49]

5.  Cílem víceletého plánu je zejména:

a)  zajistit, aby byly splněny podmínky popsané v deskriptoru 3 stanoveném v příloze I směrnice 2008/56/ES a

b)  přispět ke splnění podmínek dalších relevantních deskriptorů stanovených v příloze I směrnice 2008/56/ES úměrně k významu rybolovu pro jejich splnění.

5a.   Opatření podle plánu jsou přijímána na základě nejlepšího dostupného vědeckého poradenství. [pozm. návrh 50]

KAPITOLA II

SOCIOEKONOMICKÉ CÍLOVÉ HODNOTY, OCHRANNÁ OPATŘENÍ A ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ [pozm. návrh 51]

Článek 4

Cílové hodnoty pro sardel obecnou a sardinku obecnou malé pelagické druhy [pozm. návrh 52]

1.  Cílových hodnot úmrtnosti způsobené rybolovem referenčních bodů pro malé pelagické druhy musí být dosaženo co nejdříve postupným, přírůstkovým způsobem pro dotčené populace do roku 2020, a poté je třeba tyto hodnoty je zachovávat v rozmezí stanoveném nad hodnotami stanovenými v příloze I a v souladu s cíli stanovenými v čl. 3 odst. 1. [pozm. návrh 53]

2.  Rybolovná práva Řídicí opatření pro malé pelagické druhy musí být ve shodě s cílovými rozmezími úmrtnosti způsobené rybolovem referenčními body stanovenými ve sloupci A přílohy I tohoto nařízení. [pozm. návrh 54]

3.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, lze rybolovná práva stanovit mohou být řídicí opatření zaměřena na úrovních odpovídajících nižším úrovním úmrtnosti způsobené rybolovem úrovně odpovídající vyšším hodnotám, než jsou hodnoty stanovené ve sloupci A přílohy I, pokud:

a)  je to na základě vědeckého poradenství či důkazů nutné pro dosažení cílů stanovených v článku 3 v případě smíšeného rybolovu;

b)  je to na základě vědeckého poradenství či důkazů nutné k zamezení závažné újmě populaci způsobené dynamikou v rámci druhu či mezi populacemi nebo

c)  je jedna z populací malých pelagických druhů pod referenčním bodem stanoveným ve sloupci B přílohy I. [pozm. návrh 55]

4.  Aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, lze rybolovná práva pro populaci stanovit ve shodě s rozmezími úmrtnosti způsobené rybolovem stanovenými ve sloupci B přílohy I, pokud se stav dotčené populace nachází nad úrovní minimálního referenčního bodu pro biomasu reprodukující se populace stanoveného ve sloupci A přílohy II:

a)  je-li to na základě vědeckého poradenství či důkazů nutné pro dosažení cílů stanovených v článku 3 v případě smíšeného rybolovu;

b)  je-li to na základě vědeckého poradenství či důkazů nutné k zamezení závažné újmy populaci způsobené dynamikou v rámci druhu či mezi populacemi nebo

c)  s cílem omezit rozdíl v rybolovných právech mezi po sobě následujícími roky na nejvýše 20 %. [pozm. návrh 56]

4a.   Pokud vědecké poradenství naznačuje, že rekreační rybolov má významný dopad na úmrtnost způsobenou rybolovem konkrétní populace, bude na ně Rada brát ohled a může omezit rekreační rybolov tak, že stanoví rybolovná práva, aby zamezila překročení celkové cílové hodnoty úmrtnosti způsobené rybolovem. [pozm. návrh 57]

Článek 4a

Socioekonomické cíle

Aby se zohlednily socioekonomické cíle stanovené v čl. 2 odst. 5 písm. f) nařízení (EU) č. 1380/2013, využívají členské státy při uplatňování technických opatření a opatření pro zachování zdrojů uvedených v tomto nařízení v co největší míře příslušná opatření stanovená v nařízení (EU) č. 508/2014. [pozm. návrh 58]

Článek 5

Ochranná opatření

1.  Referenční body pro zachování zdrojů vyjádřené jako minimální a mezní úrovně biomasy reprodukující se populace, které mají být jsou uplatňovány za účelem ochrany plné reprodukční kapacity dotčených populací, jsou stanoveny v příloze II. [pozm. návrh 59]

1a.   Tři roky po zavedení řídicích opatření uvedených v čl. 6 odst. 1a bude prostřednictvím vědeckého výzkumu ověřena účinnost přijatých opatření, zejména v souvislosti s populacemi, na něž se vztahuje toto nařízení, a s rybolovem využívajícím tyto populace. [pozm. návrh 60]

2.  Naznačuje-li vědecké poradenství, že je úroveň biomasy některé z reprodukující se populace u některé z dotčených populací malých pelagických druhů za určitý rok nižší než minimální referenční bod pro biomasu reprodukující se populace stanovený ve sloupci A B přílohy II I, přijmou se veškerá vhodná nápravná opatření, která zajistí rychlý návrat dotčené populace přispějí k rychlému návratu malých pelagických druhů nad úroveň, která může vytvářet maximální udržitelný výnos referenční bod stanovený ve sloupci A přílohy I. Konkrétně odchylně od čl. 4 odst. 2 a 4 tohoto nařízení se stanoví rybolovná práva pro dotčené populace na úrovni, která je v souladu s úmrtností způsobenou rybolovem, jež je snížena pod rozmezí stanovené ve sloupci A přílohy I tohoto nařízení, čl. 4 odst. 3 se řídicí opatření upraví s přihlédnutím k poklesu biomasy této populace. [pozm. návrh 61]

3.  Naznačuje-li vědecké poradenství, že je úroveň biomasy reprodukující se populace u některé z dotčených populací obou populací malých pelagických druhů nižší než mezní referenční bod pro biomasu reprodukující se populace (Blim SSBlim), jak je stanoven ve sloupci B přílohy I, přijmou se další nápravná opatření, která zajistí rychlý návrat dotčené populace přispějí k rychlému návratu obou populací nad úroveň, která může vytvářet maximální udržitelný výnos referenční bod stanovený ve sloupci A přílohy I. Konkrétně odchylně od čl. 4 odst. 2 a 4 mohou tato nápravná opatření zahrnovat pozastavení cíleného rybolovu dotčené populace a další odpovídající snížení rybolovných práv řídicí opatření. [pozm. návrh 62]

Článek 6

Zvláštní opatření pro zachování zdrojů

1.   Naznačuje-li vědecké poradenství, že je nutné přijmout nápravná opatření k zachování populací malých pelagických druhů uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení, druhů, nebo v případě sardele obecné a sardinky obecné, pokud je úroveň biomasy reprodukující se populace u kterékoliv z těchto populací za určitý rok nižší než referenční body pro zachování zdrojů stanovené ve sloupci A B přílohy II I tohoto nařízení, je Komisi svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16 tohoto nařízení a článkem 18 nařízení (EU) č. 1380/2013 týkající se:

a)  vlastností lovného zařízení, zejména velikosti ok, konstrukce zařízení, velikosti zařízení nebo používání selektivních zařízení za účelem zajištění či zlepšení selektivity;

b)  používání lovného zařízení a hloubky, v níž se zařízení používá, za účelem zajištění či zlepšení selektivity;

c)  zákazu nebo omezení rybolovu v určitých oblastech za účelem ochrany ryb ve tření a nedospělých ryb nebo ryb nedosahujících minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů nebo necílových druhů ryb;

d)  zákazu nebo omezení rybolovu nebo používání některých druhů lovného zařízení v určitých obdobích za účelem ochrany ryb ve tření nebo ryb nedosahujících minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů nebo necílových druhů;

e)  minimálních referenčních velikostí pro zachování zdrojů za účelem zajištění ochrany nedospělých mořských organismů;

f)  jiných aspektů souvisejících se selektivitou. [pozm. návrh 63]

1a.  Aniž je dotčen odstavec 1, aby mohly být splněny cíle stanovené v článku 4, platí na období let 2019–2022 následující opatření:

a)  v roce 2019 se omezení odlovu malých pelagických druhů stanoví na úroveň odlovu v roce 2014; od roku 2020 se omezení odlovu malých pelagických druhů každý rok postupně snižují o 4 % ve srovnání s předchozím rokem, a to až do roku 2022; snížení se však neuplatní, pokud byl celkový odlov každého dotčeného státu v předchozím roce o více než 2 % nižší než v roce 2014;

b)  intenzita rybolovu rybářských plavidel lovících malé pelagické druhy nepřesáhne 180 dnů rybolovu za rok a 20 dnů rybolovu za měsíc, přičemž zaměření na sardinku obecnou je možné maximálně 144 dnů rybolovu za rok a na sardel obecnou maximálně 144 dnů rybolovu za rok;

c)  každý rok budou uplatněny časově a prostorově vymezené zákazy rybolovu s cílem chránit oblasti, kde dochází k líhnutí a tření ryb; tyto zákazy různých typů lovných zařízení se vztahují na celou distribuci malých pelagických druhů v Jaderském moři a jsou zaváděny nejméně na dobu 15 po sobě jdoucích dnů a maximálně na 30 po sobě jdoucích dnů; tyto zákazy jsou uplatňovány v následujících obdobích:

i)  pro sardinku obecnou od 1. října do 31. března a

ii)  pro sardel obecnou od 1. dubna do 30. září;

d)  na plavidla delší než 12 metrů se uplatní další zákazy, odděleně pro každý typ lovného zařízení, v trvání nejméně šest měsíců; tyto zákazy se vztahují nejméně na 30 % oblasti, která byla označena jako oblast, kde dochází k líhnutí ryb, či jako oblast významná pro ochranu raných věkových tříd ryb (teritoriální a vnitřní moře);

e)  celková kapacita plavidel s vlečnými sítěmi a plavidel s košelkovými nevody aktivně lovících malé pelagické druhy nepřekročí kapacitu aktivního loďstva zaznamenaného v roce 2014, pokud jde o hrubou prostornost (GT) nebo hrubou registrovanou prostornost (GRT), výkon motoru (kW) a počet plavidel. [pozm. návrh 70]

1b.  Aniž je dotčen odst. 1a, s cílem zajistit stabilitu a omezit rozdíly v řídicích opatřeních, nesmí se trvání zákazů uvedených v písm. c) a d) lišit o více než 10 % mezi jednotlivými po sobě následujícími roky. [pozm. návrh 71]

Článek 6a

Technická opatření

1.  Pro účely tohoto nařízení se nepoužijí čl. 13 odst. 3 druhý pododstavec a bod 2 přílohy II nařízení (ES) č. 1967/2006.

2.  Pro účely tohoto nařízení je maximální délka kruhových zátahových sítí (košelkové nevody a nevody bez košelkové šňůry) omezena na 600 metrů při hloubce nepřesahující jednu třetinu jejich délky. [pozm. návrh 72]

KAPITOLA III

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE POVINNOSTI VYKLÁDKY

Článek 7

Ustanovení týkající se povinnosti vykládky pro malé pelagické druhy ulovené v Jaderském moři

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 15 tohoto nařízení a článkem 18 nařízení (EU) č. 1380/2013, pokud jde o: [pozm. návrh 73]

a)  výjimky z uplatňování povinnosti vykládky pro druhy, u kterých nejlepší dostupné vědecké podklady prokazují poradenství prokazuje vysokou míru přežití, přičemž se zohledňují charakteristiky lovného zařízení, rybolovných postupů a ekosystému, za účelem usnadnění provádění povinnosti vykládky; [pozm. návrh 74]

b)  výjimky de minimis za účelem umožnění provádění povinnosti vykládky; tyto výjimky de minimis jsou uplatňovány v případech uvedených v čl. 15 odst. 5 písm. c) nařízení (EU) č. 1380/2013 a v souladu s podmínkami uvedenými tamtéž; a

c)  zvláštní ustanovení o dokumentaci úlovků, zejména pro účel sledování provádění povinnosti vykládky. a

d)  stanovení minimálních referenčních velikostí pro zachování zdrojů za účelem zajištění ochrany nedospělých mořských organismů. [pozm. návrh 75]

KAPITOLA IV

REGIONALIZACE

Článek 8

Regionální spolupráce

1.  Na opatření uvedená v článcích 6 a 7 tohoto nařízení se použije čl. 18 odst. 1 až 6 nařízení (EU) č. 1380/2013.

2.  Pro účely odstavce 1 tohoto článku mohou členské státy, které mají přímý zájem na řízení, předkládat společná doporučení podle čl. 18 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 poprvé nejpozději 12 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost a poté 12 měsíců po každém předložení hodnocení víceletého plánu v souladu s článkem 14 tohoto nařízení. Tato doporučení mohou také předložit, považují-li to za nezbytné, zejména v případě náhlé změny stavu kterékoliv z populací, na něž se toto nařízení vztahuje. Společná doporučení týkající se opatření pro daný kalendářní rok se předkládají nejpozději 1. června předchozího roku.

3.  Zmocněním podle článků 6 a 7 tohoto nařízení nejsou dotčeny pravomoci svěřené Komisi na základě jiných ustanovení právních předpisů Unie, včetně nařízení (EU) č. 1380/2013.

KAPITOLA V

KONTROLA A PROSAZOVÁNÍ

Článek 9

Vztah k nařízení (ES) č. 1224/2009

Nestanoví-li tato kapitola jinak, použijí se kromě kontrolních opatření stanovených v nařízení (ES) č. 1224/2009 kontrolní opatření stanovená v této kapitole.

Článek 10

Předchozí oznámení

1.  Odchylně od čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 se předchozí oznámení podle uvedeného článku učiní nejméně jeden a půl hodiny před odhadovaným časem vplutí do přístavu. Příslušné orgány pobřežního členského státu mohou v jednotlivých případech udělit povolení k dřívějšímu vplutí do přístavu. [pozm. návrh 76]

2.  Povinnost předchozího oznámení se vztahuje na velitele rybářských plavidel Unie, která uchovávají na palubě nejméně jednu tunu dvě tuny sardele obecné nebo jednu tunu dvě tuny sardinky obecné. Toto množství se určí po odečtení úlovku podle čl. 15 odst. 11 nařízení (EU) č. 1380/2013. [pozm. návrh 77]

Článek 11

Systém sledování plavidel

1.  Pro účely tohoto nařízení se ustanovení vymezená v čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1224/2009 rozšiřují na rybářská plavidla o celkové délce osm metrů nebo větší, která provádějí cílený rybolov malých pelagických druhů v Jaderském moři.

2.  Bez ohledu na délku plavidla se na plavidla, která provádějí cílený rybolov malých pelagických druhů v Jaderském moři, nevztahuje výjimka stanovená v čl. 9 odst. 5 nařízení (ES) č. 1224/2009.

Článek 12

Elektronické vyplňování a předávání  lodních deníků rybolovu

1.  Pro účely tohoto nařízení se povinnost vést elektronický lodní deník rybolovu a zasílat tento deník elektronicky nejméně jednou denně příslušnému orgánu v členském státě vlajky, stanovená v čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009, rozšiřuje na velitele rybářských plavidel Unie o celkové délce osm metrů nebo větší, která provádějí cílený rybolov sardele obecné nebo sardinky obecné.

2.  Bez ohledu na délku plavidla se na velitele plavidel, která provádějí cílený rybolov sardele obecné nebo sardinky obecné, nevztahuje výjimka stanovená v čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 1224/2009.

2a.   Odchylně od čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1224/2009 zasílají velitelé všech plavidel Unie o celkové délce 12 metrů nebo více informace uvedené v článku 14 tohoto nařízení před zahájením úkonu vykládky. [pozm. návrh 78]

Článek 13

Určené přístavy

Prahová živá hmotnost druhu z příslušné populace, na kterou se vztahuje víceletý plán, při jejímž překročení je rybářské plavidlo povinno vyložit své úlovky v určeném přístavu nebo na určeném místě poblíž pobřeží, jak je stanoveno v článku 43 nařízení (ES) č. 1224/2009, představuje:

a)  2  000 kg sardele obecné;

b)  2  000 kg sardinky obecné.

KAPITOLA VI

PŘEZKUM

Článek 14

Hodnocení víceletého plánu

Pět let Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost a poté každých pět let Komise zajistí hodnocení dopadů víceletého plánu na populace, na něž se toto nařízení vztahuje, a na rybolov využívající tyto populace. Výsledky tohoto hodnocení předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě a případně předloží návrh na změnu tohoto nařízení. [pozm. návrh 80]

KAPITOLA VII

PROCESNÍ USTANOVENÍ

Článek 15

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku 18 nařízení (EU) č. 1380/2013. [pozm. návrh 81]

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 6 a 7 je svěřena Komisi na dobu pěti let od [… den vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 6 a 7 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 6 a 7 vstoupí v platnost pouze tehdy, když proti němu Evropský parlament nebo Rada nevznese námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 15a

Podpora z ERNF

1.  Opatření pro dočasné zastavení rybolovných činností, která byla přijata v zájmu dosažení cílů víceletého plánu, se považují za dočasné zastavení rybolovných činností pro účely čl. 33 odst. 1 písm. a) a c) nařízení (EU) č. 508/2014.

2.  Odchylně od čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 508/2014 činí do 31. prosince 2020 maximální trvání podpory podle tohoto nařízení devět měsíců, pro rybářská plavidla podléhající prostorově a časově vymezeným zákazům rybolovu, které jsou stanoveny v tomto nařízení.

3.  Aby se zajistilo provádění odstavce 2 tohoto článku, bude možné odchylně od čl. 25 odst. 3 nařízení (EU) č. 508/2014 navýšit celkový finanční příspěvek z ENRF nad 15% strop stanovený v tomto článku.

4.  Při provádění opatření stanovených v článku 30 nařízení (EU) č. 508/2014 se dává přednost rybářům, které poškodilo uplatňování opatření obsažených v tomto víceletém plánu.

5.  Do 31. prosince 2020 a odchylně od lhůty stanovené v čl. 34 odst. 4 nařízení (EU) č. 508/2014, mohou plavidla, která ukončila veškeré rybolovné činnosti v důsledku opatření ke snížení intenzity rybolovu uvedených v tomto nařízení, být způsobilá k podpoře v souvislosti s trvalým ukončením činnosti podle článku 34 nařízení (EU) č. 508/2014. [pozm. návrh 82]

KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA I

Cílové referenční body

(jak je uvedeno v článcích 4 a 5) [pozm. návrh 86]

Populace

Cílové rozmezí hodnot úmrtnosti způsobené rybolovem, jež je v souladu s dosažením maximálního udržitelného výnosu (FMSY) Cílové referenční body pro malé pelagické ryby

Sloupec A

Sloupec B

Sardel obecná

0,23 – 0,30 SSBpa

0,30 – 0,364 SSBlim

Sardinka obecná

0,065 – 0,08

0,08 – 0,11 SSBlim

[pozm. návrh 87]

PŘÍLOHA II

Referenční body pro zachování zdrojů

(jak je uvedeno v článku 5)

Populace

Minimální referenční bod pro biomasu reprodukující se populace (v tunách) (MSY Btrigger)

Mezní referenční bod pro biomasu (v tunách) (Blim)

Sloupec A

Sloupec B

Sardel obecná

139 000

69 500

Sardinka obecná

180 000

36 000

[pozm. návrh 84]

(1) Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 68.
(2)Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 68.
(3)Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018.
(4)Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19).
(5) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7).
(7)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).
(8) Nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a o zrušení nařízení (ES) č. 1626/94 (nařízení o Středomoří) (Úř. věst. L 36, 8.2.2007, s. 6).
(9)Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR). Hodnocení populací ryb v oblasti Středomoří – část 2 (VTHVR-11-14).
(10)Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1392/2014 ze dne 20. října 2014, kterým se stanoví plán výmětů pro některý drobný pelagický rybolov ve Středozemním moři (Úř. věst. L 370, 30.12.2014, s. 21).
(11) Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR) – Populace malých pelagických druhů v Jaderském moři. Hodnocení pro oblast Středomoří část 1 (VTHVR-15-14). 2015 [Úřad pro úřední tisky Evropské unie, Lucemburk, EUR 27492 EN, JRC 97707, 52 stran.] [Druhá část tohoto odkazu se zdá být chybná. OPOCE, prosím zkontrolovat.]
(12) Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR) – Populace malých pelagických druhů v Jaderském moři. Hodnocení pro oblast Středomoří část 1 (VTHVR-15-14). 2015 [Úřad pro úřední tisky Evropské unie, Lucemburk, EUR 27492 EN, JRC 97707, 52 stran.] [Druhá část tohoto odkazu se zdá být chybná. OPOCE, prosím zkontrolovat.]
(13)Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Unie k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).
(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 (Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1).
(15) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(16)Posouzení dopadů … [po zveřejnění doplnit odkaz].
(17)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1343/2011 ze dne 13. prosince 2011 o některých ustanoveních pro rybolov v oblasti dohody GFCM (Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři), kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři (Úř. věst. L 347, 30.12.2011, s. 44).


Právní stát v Rumunsku
PDF 161kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o právním státě v Rumunsku (2018/2844(RSP))
P8_TA(2018)0446B8-0522/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvy EU, zejména na články 2, 3, 4, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

–  s ohledem na Ústavu Rumunska,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

–  s ohledem na rozpravu o demokracii a spravedlnosti v Rumunsku, kterou uskutečnil dne 2. února 2017,

–  s ohledem na rozpravu o ohrožení právního státu v Rumunsku v důsledku reformy justice, kterou uskutečnil dne 7. února 2018,

–  s ohledem na rozpravu o právním státě v Rumunsku, kterou uskutečnil dne 3. října 2018,

–  s ohledem na výměnu názorů s prvním místopředsedou Komise Fransem Timmermansem ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, která proběhla dne 1. října 2018,

–  s ohledem na slyšení o demokracii a spravedlnosti v Rumunsku, které Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci uspořádal 22. března 2017,

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Komise Junckera a prvního místopředsedy Timmermanse ze dne 24. ledna 2018 o nejnovějším vývoji v Rumunsku,

–  s ohledem na společné stanovisko Benátské komise ze dne 16. března 2018 k návrhu rumunského zákona č. 140/2017 o změně vládního dekretu č. 26/2000 o sdruženích a nadacích;

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise ze dne 20. října 2018 o novele rumunského zákona č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců, zákona č. 304/2004 o organizaci soudů a zákona č. 317/2004 o Vrchní justiční radě,

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise ze dne 20. října 2018 o změnách rumunského trestního zákoníku a trestního řádu, které se rovněž dotýkají zákona č. 78/2000 o prevenci, odhalování a trestání korupce a zákona č. 304/2004 o organizaci soudů,

–  s ohledem na ad hoc zprávu Skupiny států proti korupci Rady Evropy (GRECO) ze dne 11. dubna 2018,

–  s ohledem na zprávu o pokroku Rumunska, kterou Komise vydala dne 15. listopadu 2017 v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování,

–  s ohledem na to, že v prosinci 2017 přijal rumunský parlament tři zákony, jimiž se provádí reforma rumunské justice, o změně zákona č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců, zákona č. 304/2004 o organizaci soudů a zákona č. 317/2004 o Vrchní justiční radě, s ohledem na to, že v červnu 2018 byl novelizován trestní zákoník a v červenci 2018 trestní řád,

–  s ohledem na usnesení 2226/2018 a doporučení 2134/2018 Parlamentního shromáždění Rady,

–  s ohledem na nález rumunského ústavního soudu ze dne 20. října 2018, který označil 64 z celkových 96 změn trestního řádu za protiústavní; s ohledem na prohlášení Ústavního soudu ze dne 25. října 2018, podle něhož je 30 změn trestního zákoníku v rozporu s ústavou;

–  s ohledem na opakované masové demonstrace proti korupci a za právní stát, k nimž dochází od ledna 2017, včetně masové demonstrace, která pod heslem „Diaspora doma“ proběhla dne 10. srpna 2018 v Bukurešti a po níž musely stovky lidí vyhledat lékařskou péči v důsledku tvrdého zákroku policie;

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů (článek 2 SEU);

B.  vzhledem k tomu, že čl. 6 odst. 3 SEU potvrzuje, že základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie;

C.  vzhledem k tomu, že EU funguje na základě presumpce vzájemné důvěry v to, že členské státy jednají ve shodě s demokracií, právním státem a základními právy zakotvenými v EÚLP a v Listině základních práv;

D.  vzhledem k tomu, že nezávislost soudů je zakotvena v článku 47 Listiny základních práv a článku 6 EÚLP a představuje jeden z podstatných požadavků demokratické zásady dělby moci;

E.  vzhledem k tomu, že Skupina států proti korupci Rady Evropy (GRECO) ve své zprávě o Rumunsku z dubna 2018 formulovala závažné připomínky k některým aspektům zákonů o postavení soudů a státních zástupců, o organizaci soudů a o Vrchní justiční radě, jak je přijal rumunský parlament, a k navrhovaným novelám trestního práva; vzhledem k tomu, že GRECO zpochybnila daný legislativní proces a vyjádřila obavy z dopadu nových zákonů na nezávislost soudů, které podle ní implicitně porušují protikorupční normy;

F.  vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém stanovisku č. 924/2018 ze dne 20. října 2018, které se omezovalo na „některé, zvláště kontroverzní aspekty návrhů“, dospěla k závěru, že „ačkoli po kritických vyjádřeních a několika nálezech Ústavního soudu byla v návrzích provedena řada pozitivních změn..., přináší tyto tři návrhy důležité aspekty, které … mohou způsobit tlak na soudce a státní zástupce a v konečném důsledku oslabit nezávislost soudů a soudců a ve spojení s ustanoveními o předčasném odchodu do důchodu také ohrozit jejich efektivitu a kvalitu s negativními důsledky pro boj proti korupci“, a uvedla, že tyto aspekty mohou „oslabit důvěru veřejnosti v soudnictví“(1);

G.  vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém stanovisku č. 930/2018 ze dne 20. října 2018 dospěla k závěru, že bylo „nezbytné a oprávněné, aby rumunský parlament provedl reformu trestního zákoníku a trestního řádu s cílem provést nálezy Ústavního soudu a příslušné směrnice EU“, a že mnohé ze změn „závažným způsobem sníží efektivitu rumunského trestního soudnictví v boji proti různým formám trestné činnosti, včetně trestných činů spojených s korupcí a násilné a organizované trestné činnosti“(2);

H.  vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém společném stanovisku č. 914/2018 ze dne 16. března 2018 uvítala, že „na setkáních v Bukurešti iniciátoři návrhu zákona uvedli, že jsou ochotni návrh v několika ohledech upravit“, a vyzvala rumunské orgány, aby věnovaly pozornost jejím hlavním doporučením, zejména tomu, že „nové požadavky na oznamování a zveřejňování informací, které přináší návrh zákona, včetně sankcí spočívajících v pozastavení činnosti organizace a jejího rozpuštění v případě nesplnění těchto požadavků, jsou zjevně zbytečné a nepřiměřené a měly by být zrušeny“, a že zveřejňování podrobných finančních zpráv každých šest měsíců a uvádění zdrojů příjmů bez ohledu na výši částky ve spojení se sankcí rozpuštění organizace bude mít „paralyzující účinek na občanskou společnost“ a bude v rozporu se „svobodou sdružování a právem na respektování soukromého života“(3);

I.  vzhledem k tomu, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy vyzvalo Rumunsko, aby zamítlo nedávno předložené návrhy zákonů, které nevládním organizacím ukládají nové požadavky na podávání finančních zpráv, a aby tyto návrhy uvedlo v soulad s doporučeními Benátské komise a Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE/ODIHR) a před přijetím uspořádala široké konzultace s veřejností(4);

J.  vzhledem k tomu, že dne 19. července 2018 Komise podala k Soudnímu dvoru Evropské unie žalobu na Rumunsko pro nesplnění povinnosti provést čtvrtou směrnici o praní peněz ve vnitrostátním právu; vzhledem k tomu, že dne 24. října 2018 přijal rumunský parlament „návrh zákona o boji proti praní peněz a financování terorismu“;

K.  vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá diskuse o úloze Rumunské zpravodajské služby (SRI), která se údajně vměšovala do činnosti rumunských soudů, přičemž vyvstávají otázky, jak velký rozsah toto údajné vměšování mělo mít a jak probíhalo; vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém stanovisku ze dne 20. října 2018 uvedla, že „je zřejmě nezbytné provést důkladný přezkum právních ustanovení o kontrole zpravodajských služeb“;

L.  vzhledem k tomu, že v květnu 2016 byla iniciována petice požadující změnu rumunské ústavy s cílem omezit definici rodiny na manželství muže a ženy; vzhledem k tomu, že četné lidskoprávní skupiny vyjádřily obavy, že tento návrh by mohl vést k porušení mezinárodních norem v oblasti lidských práv a zesílit homofobní diskriminaci v Rumunsku; vzhledem k tomu, že Parlament tuto změnu schválil dvoutřetinovou většinou; vzhledem k tomu, že referendum o této záležitosti nedosáhlo požadované třicetiprocentní volební účasti;

M.  vzhledem k tomu, že podle přehledu situace v oblasti lidských práv osob LGBTI v Evropě za rok 2018, který každoročně zveřejňuje Evropský region Mezinárodního sdružení lesbiček a homosexuálů (ILGA-Europe), se Rumunsko řadí na 25. místo z 28 členských států EU, pokud jde o legislativu proti osobám LGBTI, slovní útoky na ně a jejich diskriminaci;

N.  vzhledem k tomu, že Evropská unie se hlásí ke svobodě a pluralismu sdělovacích prostředků a k právu na informace a svobodu projevu; vzhledem k tomu, že whistleblowing je zásadní součástí investigativní žurnalistiky a svobody tisku a že podle sdělení Komise ze dne 23. dubna 2018 o posílení ochrany oznamovatelů na úrovni EU (COM(2018)0214) jsou oznamovatelé ve většině členských států chráněni pouze ve velmi omezených situacích; vzhledem k tomu, že funkce médií coby strážce veřejných zájmů je klíčová pro dodržování těchto práv a pro ochranu všech ostatních základních práv;

O.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranice upozorňuje na pokusy o přeměnu rumunských médií v nástroje politické propagandy a poukazuje na to, že ve sdělovacích prostředcích dochází k politické cenzuře(5);

P.  vzhledem k tomu, že článek 12 Listiny základních práv dává každému právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými na všech úrovních, zejména pokud jde o politické, odborové či občanské záležitosti;

Q.  vzhledem k tomu, že zprávy o násilném zákroku rumunské policie při demonstracích dne 10. srpna 2018 vyvolaly závažné otázky ohledně proporcionality použité síly a porušení základních práv demonstrantů a vedly k zahájení vyšetřování rumunských policejních orgánů;

R.  vzhledem k tomu, že korupce zůstává v Evropské unii jedním ze závažných problémů; vzhledem k tomu, že ačkoli korupce může mít v jednotlivých členských státech různou povahu a rozsah, poškozuje EU jako celek stejně jako její ekonomiku a společnost, brání hospodářskému rozvoji, oslabuje demokracii a narušuje právní stát;

S.  vzhledem k tomu, že poté, co Ústavní soud vydal rozhodnutí omezující pravomoci prezidenta, byla dne 9. července 2018 odvolána z funkce hlavní státní zástupkyně Národního protikorupčního úřadu (DNA), a to navzdory negativnímu stanovisku Vrchní justiční rady; vzhledem k tomu, že Benátská komise ve svém stanovisku ze dne 20. října 2018 uvedla, že je důležité „posílit nezávislost státních zástupců a zachovat a rozšířit úlohu institucí, jako je prezident a Vrchní justiční rada, které mohou být protiváhou ministra [spravedlnosti]“; vzhledem k tomu, že dne 24. října 2018 ministr spravedlnosti obvinil vrchního státního zástupce z překročení jeho pravomocí a požádal o jeho odvolání;

1.  zdůrazňuje, že je zcela zásadní, aby byly plně dodržovány společné evropské hodnoty uvedené v článku 2 SEU a aby byla zaručena základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie;

2.  je hluboce znepokojen navrhovanými změnami v rumunských zákonech o soudech a v trestním právu, zejména proto, že tyto změny mohou způsobit strukturální oslabení nezávislosti soudů a schopnosti účinně potírat korupci v Rumunsku a narušit právní stát;

3.  odsuzuje násilný a nepřiměřený zákrok policie při demonstracích v Bukurešti v srpnu 2018; vyzývá rumunské orgány, aby zajistily transparentní, nestranné a efektivní prošetření postupu pořádkové policie;

4.  vyzývá rumunské orgány, aby vytvořily záruky, které zajistí transparentní právní základ pro institucionální spolupráci a zamezí vměšování obcházejícímu systém brzd a protivah; požaduje, aby se posílila parlamentní kontrola zpravodajských služeb;;

5.  žádá rumunské orgány, aby se postavily proti veškerým opatřením, která by dekriminalizovala korupci státních činitelů, a aby uplatnily národní protikorupční strategii;

6.  důrazně doporučuje, aby byly znovu zváženy právní předpisy o financování, organizaci a fungování nevládních organizací s ohledem na jejich potenciálně zastrašující účinek na občanskou společnost a jejich konflikt s principem svobody sdružování a právem na soukromí; je přesvědčen, že tyto předpisy by měly být uvedeny plně v soulad s právním rámcem Evropské unie;

7.  žádá rumunský parlament a rumunskou vládu, aby plně provedly všechna doporučení Evropské komise, GRECO a Benátské komise a aby neprováděly žádné reformy, které by ohrožovaly právní stát a nezávislost soudnictví; žádá, aby nadále probíhala spolupráce s občanskou společností, a poukazuje na to, že výše uvedené problémy je třeba řešit v rámci transparentního a inkluzivního procesu; vybízí zúčastněné strany k tomu, aby před konečným přijetím těchto sporných legislativních opatření aktivně žádaly Benátskou komisi o jejich posouzení;

8.  vyzývá rumunskou vládu, aby spolupracovala s Komisí podle zásady loajální spolupráce, zakotvené ve Smlouvě;

9.  opakovaně vyjadřuje politování nad tím, že se Komise rozhodla nezveřejnit zprávu EU o boji proti korupci za rok 2017, a důrazně ji žádá, aby ve všech členských státech bezodkladně obnovila své roční protikorupční monitorování; vybízí Komisi, aby vypracovala systém přísných ukazatelů a snadno použitelných jednotných kritérií pro měření míry korupce v členských státech a pro hodnocení jejich protikorupčních politik v souladu s usnesením Parlamentu ze dne 8. března 2016 k výroční zprávě za rok 2014 o ochraně finančních zájmů Evropské unie(6);

10.  vyslovuje se pro zavedení pravidelného, systematického a objektivního procesu monitorování a dialogu za účasti všech členských států, Rady, Komise a Parlamentu, jehož cílem by bylo bránit základní hodnoty EU – demokracii, základní práva a právní stát –, jak je uvedeno v usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech)(7); opakuje, že podstatou tohoto mechanismu by mělo být vydávání výroční zprávy s doporučeními pro jednotlivé země(8);

11.  vyzývá Komisi, aby jako strážkyně Smluv sledovala, jak rumunské orgány reagují na vydaná doporučení, a nadále přitom nabízela Rumunsku plnou podporu při hledání vhodných řešení;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států a prezidentovi Rumunska.

(1) Stanovisko Benátské komise č. 924/2018 ze dne 20. října 2018 (CDL-AD(2018)017).
(2) Stanovisko Benátské komise č. 930/2018 ze dne 20. října 2018 (CDL-AD(2018)021).
(3) Společné stanovisko Benátské komise č. 914/2018 ze dne 16. března 2018 (CDL-AD(2018)004).
(4) Usnesení 2226/2018 a doporučení 2134/2018 Parlamentního shromáždění Rady Evropy
(5) https://rsf.org/en/romania
(6) Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 2.
(7) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162.
(8) Viz: usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2016 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2015, Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 2.


Minimální standardy pro menšiny v EU
PDF 201kWORD 67k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o minimálních standardech pro menšiny v EU (2018/2036(INI))
P8_TA(2018)0447A8-0353/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 10, 21 a 22 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1) (směrnice o rasové rovnosti),

–  s ohledem na kodaňská kritéria a na soubor pravidel Unie, jež musí každá kandidátská země splnit, chce-li přistoupit k EU (tzv. acquis),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin a na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

–  s ohledem na rezoluci OSN A/RES/60/7 přijatou Valným shromážděním OSN dne 1. listopadu 2005 o připomínání holokaustu,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly, zejména na protokol č. 12 o zákazu diskriminace,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) o základních právech pro rok 2018 a na její Druhé šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS II),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol (A/RES/61/106) ze dne 13. prosince 2006,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1985, přijatou v roce 2014, o postavení a právech národnostních menšin v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2153, přijatou v roce 2017, o podpoře inkluze Romů a kočujících osob,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2196, přijatou v roce 2018, o ochraně a podpoře regionálních či menšinových jazyků v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy 424, přijatou v roce 2017, o regionálních a menšinových jazycích v dnešní Evropě,

–  s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1201, přijaté v roce 1993, k přijetí dodatečného protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech týkajícího se práv menšin,

–  s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 1. února 2012 o vzestupu anticiganismu a rasovém násilí proti Romům v Evropě,

–  s ohledem na pokyn č. 5 týkající se vztahů mezi Radou Evropy a Evropskou unií, který byl přijat na třetí vrcholné schůzce hlav států a předsedů vlád v rámci Rady Evropy ve Varšavě, která se konala ve dnech 16. a 17. května 2005,

–  s ohledem na dokument z kodaňské konference OBSE z roku 1990 a četná tematická doporučení a pokyny týkající se menšinových práv, které vydal vysoký komisař OBSE pro národnostní menšiny a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu(3),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2016 o stavu základních práv v Evropské unii(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – anticiganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 ke strategii EU–Afrika: posílení práv občanů v Unii demokratické změny(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(10),

–  s ohledem na rozsudek a judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména na věc T-646/13, Minority SafePack - one million signatures for diversity in Europe v. Komise, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávy a průzkumy agentury FRA, jako je zpráva s názvem „Respekt vůči příslušníkům menšin a ochrana těchto osob v období 2008–2010“, a další relevantní zprávy vnitrostátních, evropských, mezinárodních a nevládních organizací na toto téma,

–  s ohledem na činnost a zjištění Meziskupiny pro tradiční menšiny, národnostní komunity a jazyky Evropského parlamentu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0353/2018),

A.  vzhledem k tomu, že práva příslušníků menšin jsou nedílnou součástí lidských práv, která jsou všeobecná, nedělitelná a svébytná; vzhledem k tomu, že ochrana a prosazování práv menšin jsou nezbytné pro mír, bezpečnost a stabilitu a pro prohlubování tolerance, vzájemné úcty, porozumění a spolupráce mezi všemi lidmi, kteří žijí na daném území;

B.  vzhledem k tomu, že EU je mozaikou kultur, jazyků, náboženství, tradic a historie, utvářející rozmanité společenství občanů sdílejících společně základní hodnoty; vzhledem k tomu, že toto bohatství Evropy není samozřejmostí a mělo by být chráněno a opečováváno;

C.  vzhledem k tomu, že přibližně 8 % občanů EU patří k národnostním menšinám a zhruba 10 % hovoří regionálním nebo menšinovým jazykem; vzhledem k tomu, že přetrvávající obtěžování, diskriminace – včetně vícečetné a průřezové diskriminace – a násilí omezují schopnost lidí plně využívat svých základních práv a svobod a podkopávají jejich rovnocenné zapojení do společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že ochrana práv příslušníků menšin může napomoci k vybudování udržitelné budoucnosti pro Evropu a přispět k zajištění dodržování zásad lidské důstojnosti, rovnosti a nediskriminace; vzhledem k tomu, že její přínosy se neomezují jen na menšiny, neboť tato ochrana a podpora povede k stabilitě, hospodářskému rozvoji a prosperitě pro všechny;

E.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla do primárního práva EU pojem „příslušníci menšin“, a poprvé se tak v dějinách práva EU na tyto osoby výslovně odvolala; vzhledem k tomu, že v článku 2 SEU se praví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin“ a že „tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty sdílí všechny členské státy a musí je důsledně respektovat a aktivně podporovat EU i každý z členských států jednotlivě ve všech svých politikách jak na vnitřní, tak na vnější úrovni; vzhledem k tomu, že tato práva si zaslouží stejné zacházení jako jiná práva zakotvená ve Smlouvách;

F.  vzhledem k tomu, že Smlouvy EU, které v tomto ohledu zaujímají postoj shodný s mezinárodním právem, pojem „menšiny“ nedefinují; vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 17 Smlouvy o EU musí Komise zajišťovat uplatňování smluv;

G.  vzhledem k tomu, že článek 19 SFEU stanoví, že Rada může zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci;

H.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie učinila pojem „národnostní menšiny“ termínem práva EU; vzhledem k tomu, že článek 21 Listiny výslovně zdůrazňuje, že diskriminace je zakázána; vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost by měla být věnována ochraně základních práv těch nejohroženějších;

I.  vzhledem k tomu, že při vymezování občanství Unie se v článku 9 SEU výslovně uvádí, že Unie dodržuje zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí, úřadů a jiných subjektů stejné pozornosti;

J.  vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin a Charta menšinových jazyků jsou velkým úspěchem mezinárodního systému ochrany menšin a významnými nástroji pro stanovení mezinárodních norem pro státy, které jsou jejich smluvními stranami; vzhledem k tomu, že účinek těchto dohod je oslaben pomalým procesem ratifikace, výhradami smluvních stran a neexistencí kontrolních pravomocí, což tyto dohody činí závislými na dobré vůli států; vzhledem k tomu, že systematické neprovádění rozsudků, rozhodnutí a doporučení vede také k tomu, že nedodržování těchto dvou mezinárodních nástrojů se stává běžnou praxí;

K.  vzhledem k tomu, že při vytváření společných evropských minimálních standardů ochrany práv příslušníků menšin by měly být zohledněny osvědčené postupy, které jsou již uplatňovány, například v Itálii (Alto Adige/Jižní Tyrolsko) nebo v Německu (Šlesvicko-Holštýnsko);

L.  vzhledem k tomu, že práva příslušníků menšin jsou zaručena mnohostrannými i dvoustrannými mezinárodními dohodami a jsou zakotvena v ústavních systémech mnoha členských států a že jejich dodržování je důležitým předpokladem pro posuzování právního státu;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o rasové rovnosti představuje klíčové právní opatření pro boj proti etnické a rasové diskriminaci; vzhledem k tomu, že několik členských států tuto směrnici dosud plně neprovedlo; vzhledem k tomu, že podle článku 5 uvedené směrnice nesmí v zájmu zajištění úplné rovnosti být v žádném členském státě zásada rovného zacházení překážkou zachování nebo přijímání zvláštních opatření k zabránění nevýhodám souvisejícím s rasovým nebo etnickým původem, a nebo k jejich kompenzaci;

N.  vzhledem k tomu, že motto Evropské unie, přijaté v roce 2000, zní „Jednotná v rozmanitosti“ a klade důraz na respektování rozmanitosti jakožto jedné ze základních hodnot Evropské unie;

O.  vzhledem k tomu, že kodaňská kritéria jsou součástí kritérií pro přistoupení k EU; vzhledem k tomu, že jedno ze tří kodaňských kritérií od přistupujících zemí jednoznačně vyžaduje zaručení demokratického zřízení a právního státu, dodržování lidských práv a úctu vůči menšinám a jejich ochranu; vzhledem k tomu, že po té, co se kandidátská země stane členským státem, již žádné další monitorování práv menšin neprobíhá;

P.  vzhledem k tomu, že ze zkušeností víme, že země usilující o vstup do EU jsou více ochotny plnit kodaňská kritéria; vzhledem k tomu, v členských státech po jejich vstupu do EU může dojít k návratu k předchozím nešvarům v důsledku neexistence odpovídajícího rámce, který by zaručoval plnění těchto kritérií i po přistoupení; vzhledem k tomu, že EU stále postrádá společné standardy na úrovni Unie pro ochranu menšin v členských státech;

Q.  vzhledem k tomu, že Unie má v současné době k dispozici pouze omezeně účinné nástroje, jimiž může reagovat na systematické a institucionální projevy diskriminace, rasismu a xenofobie; vzhledem k tomu, že i přes četné výzvy Komisi byly podniknuty pouze omezené kroky k zajištění účinné ochrany příslušníků menšin;

R.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí vytvořit silné mechanismy právního státu a postupy pro zajištění toho, aby zásady a hodnoty Smluv byly prosazovány v celé Unii; vzhledem k tomu, že dodržování práv příslušníků menšin je konstitutivní součástí těchto hodnot; vzhledem k tomu, že by měly existovat efektivní mechanismy k překonání zbývajících nedostatků; vzhledem k tomu, že by tyto mechanismy měl být založeny na průkazných údajích, měly by být objektivní a nediskriminační, měly by být v souladu se zásadou subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality, měly by se vztahovat jak na členské státy, tak na orgány a instituce Unie a měly by být založeny na odstupňovaném přístupu a zahrnovat jak preventivní, tak nápravnou složku; vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil svou podporu v tomto ohledu ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 s doporučeními pro Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva, který by mohl být pilířem koordinovaného evropského přístupu ke správě věcí veřejných, jenž v současné době chybí;

S.  vzhledem k tomu, že jazyky tvoří integrální součást evropské identity a zároveň jsou bezprostředním výrazem kultury; vzhledem k tomu, že úcta k jazykové rozmanitosti představuje základní hodnotu EU, jak je například stanoveno v článku 22 Listiny a v preambuli SEU, která se odvolává na inspiraci „evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu“;

T.  vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je významnou součástí regionálního kulturního bohatství; vzhledem k tomu, že 40 až 50 milionů lidí v EU hovoří jedním z 60 jejích regionálních a menšinových jazyků, z nichž některé jsou vážně ohroženy; vzhledem k tomu, že v celé Evropě lze vnímat úpadek menšinových jazyků; vzhledem k tomu, že jazyky, jimiž hovoří malé komunity a jež nemají žádný oficiální status, jsou ještě více vystaveny riziku vymizení;

U.  vzhledem k tomu, že přibližně jedna osoba z tisíce používá národní znakový jazyk jako svůj první jazyk; vzhledem k tomu, že těmto jazykům by měl být přiznán oficiální status;

V.  vzhledem k tomu, že ve společnostech podporujících začlenění je důležitá individuální i národní identita, přičemž ani jedna nevylučuje druhou; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní systémy členských států mají značné mezery, pokud jde o problematiku menšin, a vykazují v tomto směru nízkou míru harmonizace a symetrie;

W.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví Evropy je bohaté a rozmanité; vzhledem k tomu, že kulturní dědictví obohacuje osobní život občanů; vzhledem k tomu, že v článku 3 SEU se uvádí, že Unie „respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví“; vzhledem k tomu, že příslušníci menšin, které v Evropě žijí po celá staletí, k tomuto bohatému, jedinečnému a rozmanitému dědictví přispívají a tvoří nedílnou součást evropské identity;

X.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy jsou velké rozdíly v uznávání menšin a respektování jejich práv; vzhledem k tomu, že menšiny v celé EU stále čelí institucionalizované diskriminaci a jsou vnímány prizmatem ponižujících stereotypů a i práva, která získaly, jsou často omezována nebo uplatňována selektivně;

Y.  vzhledem k tomu, že je rozdíl mezi ochranou menšin a antidiskriminačními politikami; vzhledem k tomu, že nediskriminace nestačí k zastavení asimilace; vzhledem k tomu, že skutečná rovnost jde nad rámec nediskriminování a znamená zajistit menšinám možnost využívat jejich práv, jako je právo na identitu, používání jazyka a vzdělání, kulturní a občanská práva atd., stejným způsobem jako většinová společnost;

Z.  vzhledem k tomu, že nárůst xenofobního násilí a nenávistných výroků v Evropské unii, často podporovaný silami krajní pravice, postihuje příslušníky menšin a je zaměřen proti nim;

AA.  vzhledem k tomu, že občané EU náležející k menšinám očekávají, že na evropské úrovni bude pro ochranu jejich práv uděláno více, což potvrzuje velké množství petic předložených v tomto směru Evropskému parlamentu;

AB.  vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa „Minority Safepack“ v celé EU získala 1 215 879 podpisů, což svědčí o tom, že tito občané EU chtějí posílení legislativního rámce, jímž se řídí politiky přístupu k menšinám na úrovni EU;

AC.  vzhledem k tomu, že je značný prostor pro zlepšení způsobu, jakým je ochrana práv menšin v EU fakticky prováděna v praxi; vzhledem k tomu, že legitimita demokratických institucí je založena na účasti a zastoupení všech skupin ve společnosti, včetně příslušníků menšin;

1.  připomíná, že členské státy mají povinnost zaručit menšinám, aby v plné míře požívaly svých lidských práv, ať již jako jednotlivci nebo jako společenství;

2.  připomíná, že zatímco ochrana menšin tvoří součást kodaňských kritérií platnou pro kandidátské země i členské státy, neexistuje záruka, že se kandidátské země budou držet závazků přijatých na základě uvedených kritérií i poté, co se stanou členskými státy;

3.  konstatuje, že EU stále nemá k dispozici účinné nástroje ke sledování toho, jak jsou dodržována práva menšin, a k vymáhání jejich dodržování; vyjadřuje politování nad tím, že EU v oblasti ochrany menšin buď brala jako samozřejmé, že členské státy práva menšin dodržují, nebo spoléhala na externí monitorovací nástroje, jako jsou nástroje OSN, Rady Evropy nebo OBSE;

4.  konstatuje, že dodržování kodaňských kritérií ze strany států před jejich přistoupením k EU a po něm musí podléhat neustálému monitorování a nepřetržitému dialogu v rámci orgánů a mezi Parlamentem, Komisí a Radou; zdůrazňuje potřebu komplexního unijního systému ochrany menšin, doprovázeného důsledným mechanismem monitorování;

5.  připomíná, že čl. 17 odst. 1 SEU svěřuje Komisi úlohu strážkyně Smluv, a je oprávněna a má pravomoc zajistit, aby všechny členské státy dodržovaly zásady právního státu a další hodnoty uvedené v článku 2 SEU; domnívá se proto, že opatření přijatá Komisí k plnění tohoto úkolu a zajištění toho, aby byly i nadále splněny podmínky, které panovaly před přistoupením členského státu, neporušují svrchovanost členských států;

6.  připomíná, že v rámci stávajících mezinárodních standardů má každý členský stát právo určit, které osoby patří k národnostním menšinám;

7.  připomíná, že neexistuje žádný společný standard EU pro práva menšin v EU ani shoda na tom, koho lze považovat za příslušníka menšiny; konstatuje, že definice menšin chybí v Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin i v Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin; zdůrazňuje potřebu chránit všechny národnostní či etnické, náboženské a jazykové menšiny, a to bez ohledu na jejich vymezení, a zdůrazňuje, že jakákoli definice by měla být uplatňována flexibilně, neboť faktické zahrnutí pod ochranu práv menšin je často součástí evolučního procesu, který může nakonec vést k formálnímu uznání; doporučuje, aby definice „národnostní menšiny“ s ohledem na zásady subsidiarity, proporcionality a nediskriminace vycházela z definice formulované v doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1201 (z roku 1993) k přijetí dodatečného protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech týkajícího práv menšin, podle nějž je „národnostní menšinou“ skupina osob v určitém státě, které:

   trvale pobývají na území tohoto státu a jsou jeho občany,
   udržují dlouhodobé, pevné a trvalé svazky s tímto státem,
   vyznačují se charakteristickými etnickými, kulturními, náboženskými či jazykovými rysy,
   je jich dostatečný počet i přesto, že je jich méně než ostatních obyvatel tohoto státu nebo jeho oblasti,
   mají zájem společně zachovat to, co tvoří jejich společnou identitu, včetně kultury, tradic, náboženství či jazyka;

8.  připomíná pokyn č. 5 týkající se vztahů mezi Radou Evropy a Evropskou unií, který byl přijat na třetí vrcholné schůzce hlav států a předsedů vlád v rámci Rady Evropy ve Varšavě konané ve dnech 16. a 17. května 2005 a ve kterém se uvádí, že „Evropská unie bude v rámci své působnosti usilovat o převedení těchto prvků úmluv Rady Evropy do práva Evropské unie“;

9.  konstatuje, že části ustanovení Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Evropské charty regionálních či menšinových jazyků (dále jen „Charta jazyků“) spadají do působnosti EU, a připomíná závěr agentury FRA, že i když Unie nemá obecnou legislativní pravomoc upravovat otázku ochrany národnostních menšin jako takovou, „může upravovat různé oblasti, které mají dopad na příslušníky národnostních menšin“;

10.  domnívá se, že je zapotřebí legislativní návrh, který stanoví minimální standardy ochrany menšin v EU, a to po posouzení dopadu a v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality vztahujícími se na členské státy, s cílem zlepšit situaci menšin a chránit již existující práva ve všech členských státech, přičemž nesmějí být uplatňovány dvojí standardy; domnívá se, že při dodržení zásad subsidiarity a proporcionality by tyto standardy měly vycházet z těch, které již jsou kodifikovány v nástrojích mezinárodního práva, a měly by být pevně zakotveny v právním rámci zaručujícím demokracii, právní stát a základní práva v celé EU a doplněny o fungující monitorovací mechanismus; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby jejich právní systémy příslušníkům menšin zaručily, že nebudou diskriminováni, a rovněž k zavedení a provedení cílených ochranných opatření;

11.  připomíná, že ochrana práv menšin je součástí návrhu na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech; připomíná v tomto ohledu požadavek, který vznesl ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 obsahujícím doporučení Komisi k vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva, a opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech; vyzývá Komisi, aby zohledňovala práva menšin ve všech možných složek mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva;

12.  podněcuje Komisi k tomu, aby vytvořila orgán na úrovni EU (buď v rámci stávajících struktur, nebo jako samostatný subjekt) pro uznávání a ochranu menšin v EU;

13.  vítá úspěšnou registraci a sběr podpisů v rámci evropské občanské iniciativy s názvem „Minority SafePack“, která požaduje evropský rámec pro ochranu menšin; vybízí Komisi, aby zkoumala možnosti, jak docílit toho, aby byly zájmy a potřeby menšin lépe reprezentovány na úrovni EU;

14.  vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zaručily příslušníkům menšin právo zachovat si, chránit a rozvíjet jejich vlastní identitu a aby učinily nezbytné kroky ve snaze podpořit efektivní účast menšin na společenském, hospodářském a kulturním životě i na veřejném dění;

15.  připomíná, že občanství EU se získává nabytím státní příslušnosti některého členského státu, což upravují vnitrostátní právní předpisy; připomíná, že v souvislosti s přístupem k občanství jednotlivých států by se měly členské státy řídit zásadami unijního práva, jako je proporcionalita a nediskriminace, které jsou propracovány v judikatuře Soudního dvora Evropské unie; vzhledem k tomu, že v článku 20 SFEU je stanoveno, že každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je také občanem Unie a že se na ni vztahují práva a povinnosti zakotvené ve Smlouvách a v Listině; připomíná, že podle Smluv musí orgány a instituce EU věnovat stejnou pozornost všem občanům EU;

16.  připomíná, jak hluboce je znepokojen počty Romů bez státní příslušnosti v Evropě – v této situaci je jim zcela odepřen přístup k sociálním, vzdělávacím a zdravotnickým službám a jsou tak odsouváni až na samý okraj společnosti; vyzývá členské státy, aby odstranily problém osob bez státní příslušnosti a zajistily, aby základních lidských práv požívali všichni;

17.  podněcuje členské státy k přijetí účinných opatření k odstranění jakýchkoli překážek bránících příslušníkům menšin v přístupu k systému zdravotní péče; poukazuje na to, že menšiny mají horší přístup ke zdravotnickým službám a informacím o péči o zdraví; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, aby měly menšiny přístup ke zdravotní péči, tělesné i duševní, a to bez diskriminace;

18.  vyzývá Evropskou unii, aby přistoupila k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin a k Chartě jazyků, a členské státy, aby je ratifikovaly a aby dodržovaly zásady, které jsou v těchto dokumentech stanoveny; vyzývá členské státy a Komisi, aby se zdržely jednání, které je v rozporu s těmito zásadami; zdůrazňuje, že při vytváření minimálních standardů pro menšiny v EU se členské státy a orgány a instituce EU musí zdržet přijímání právních předpisů a správních opatření, která oslabují či zneplatňují práva příslušníků menšin;

19.  opakuje, že domorodé obyvatelstvo by při výkonu svých práv nemělo být zatíženou jakoukoli diskriminací a že by mělo mít právo na důstojnost a rozmanitost své kultury, tradic, historie a aspirací, což se musí náležitým způsobem odrazit ve vzdělávání a informovanosti veřejnosti; vybízí ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu o domorodém a kmenovém obyvatelstvu (úmluva MOP č. 169) a v dobré víře ji uplatňovaly;

20.  domnívá se, že by měly být v EU vytvořeny společné evropské minimální standardy ochrany práv příslušníků menšin, které budou vycházet z procesních zásad dobrého sousedství a přátelských vztahů a zajistí spolupráci jak mezi členskými státy, tak s nečlenskými sousedními zeměmi, a to na základě uplatňování mezinárodních standardů a norem; má za to, že přijetí společných evropských minimálních standardů by nemělo oslabit již existující práva a standardy, které chrání příslušníky menšin; připomíná potřebu naplňovat závazky a dodržovat zásady přijaté a zavedené v rámci OBSE, zvláště pokud jde o tematická doporučení a pokyny této organizace; připomíná, že Komise již tyto standardy zohlednila v rámci kodaňských kritérií při přístupových jednáních; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby uplatňovala stejné standardy vůči všem členským státům EU;

21.  zdůrazňuje, že nediskriminační politiky samotné nevyřeší problémy, s nimiž se menšiny potýkají, ani nezabrání asimilaci; konstatuje, že příslušníci menšin spadají do zvláštní kategorie, pokud jde o právo na opravné prostředky, a mají specifické potřeby, které musí být naplněny, má-li jim být zajištěna plná a skutečná rovnost, a že je nutno dodržovat a prosazovat jejich práva, včetně práva na svobodný projev, zachování a rozvíjení jejich kulturní či jazykové identity, a to při respektování identity, hodnot a zásad státu, v němž žijí; podněcuje Komisi k tomu, aby prosazovala pravidelné monitorování jazykové a kulturní rozmanitosti v EU;

22.  vybízí Komisi a členské státy, aby i nadále podporovaly a financovaly shromažďování spolehlivých a důvěryhodných údajů, aby bylo možno podchytit rozsah nerovnosti a diskriminace, a konzultovaly při tom se zástupci menšin; vyzývá k účinnému monitorování situace národnostních etnických menšin v celé EU; domnívá se, že agentura FRA by měla důkladněji monitorovat diskriminaci národnostních a etnických menšin v členských státech;

23.  uvědomuje si důležitou úlohu občanské společnosti a nevládních organizací při ochraně menšin, boji proti diskriminaci a prosazování práv menšin; vybízí Komisi a členské státy, aby usilovaly o dostatečné financování a podporu pro tyto organizace;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zabezpečily ochranu menšin v rámci menšin a řešily nerovnosti v rámci nerovností, neboť příslušníci menšin jsou často vystaveni vícenásobné a průřezové diskriminaci; žádá Komisi a členské státy, aby provedly výzkum, který se bude zabývat složitou problematikou vícenásobné a průřezové diskriminace;

Boj proti diskriminaci, trestných činů z nenávisti a nenávistným projevům

25.  je znepokojen alarmujícím nárůstem trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů motivovaných rasismem, xenofobií a náboženskou nesnášenlivostí vůči menšinám v Evropě; vyzývá EU a členské státy, aby zintenzívnily boj proti trestným činům z nenávisti a diskriminačním postojům a projevům; vyzývá Komisi a agenturu FRA, aby pokračovaly ve své práci v oblasti monitorování trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů v členských státech, jež jsou namířeny proti menšinám, a aby o těchto případech a tendencích pravidelně podávaly zprávy;

26.  jednoznačně odsuzuje všechny formy diskriminace z jakýchkoli důvodů a veškeré formy segregace, nenávistných projevů, trestných činů z nenávisti a sociálního vyloučení a vyzývá Komisi a členské státy, aby jednoznačně odsuzovaly a postihovaly popírání nelidských zločinů spáchaných na národnostních a etnických menšinách; opakuje svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu; připomíná, že všem evropským občanům by měla být bez ohledu na jejich etnický či kulturní původ poskytována stejná pomoc a ochrana; vyzývá Komisi, aby vytvořila evropský rámec, a členské státy, aby vypracovaly konkrétní národní plány pro boj proti xenofobnímu násilí a nenávistným projevům vůči příslušníkům menšin;

27.  zdůrazňuje, že členské státy by měly podporovat vzájemné přátelské a stálé vztahy, a vybízí je, aby vedly otevřený a podporující dialog se sousedními zeměmi, zejména v příhraničních oblastech, kde se může mluvit několika jazyky a kde může být přítomno více kultur;

28.  vybízí Komisi a členské státy, aby podnikly kroky zvyšující povědomí obyvatelstva EU o rozmanitosti a podporovaly všechny poklidné formy projevu menšinových kultur; vybízí členské státy, aby do studijních plánů ve svých školách začlenily dějiny národnostních a etnických menšin a podporovaly v jejich rámci kulturu tolerance; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve školách i jinde zahájily kulturní dialog o různých formách a projevech nenávisti vůči menšinám; vyzývá členské státy, aby zajistily, že zákaz diskriminace, dějiny a práva příslušníků menšin budou začleněny do náplně jejich národního vzdělávacího systému;

29.  vybízí Komisi a členské státy, aby spustily kampaň proti nenávistným verbálním projevům, zřídily policejní jednotky zaměřené na boj proti trestné činnosti páchané z nenávisti, které budou znát problematiku potíží, jimž čelí různé menšiny, a aby poskytovaly profesní přípravu na pracovišti a zajistily příslušníkům menšin rovné postavení před zákonem a rovný přístup ke spravedlnosti a procesním právům;

30.  domnívá se, že Komise a členské státy musí zajistit, aby příslušníci menšin mohli beze strachu vykonávat svá práva; vybízí v tomto ohledu členské státy, aby do svých školních osnov na všech úrovních začlenily povinné vzdělávací kurzy o lidských právech, demokratickém občanství a politické gramotnosti; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily povinnou odbornou přípravu pro nositele povinností, kteří hrají klíčovou úlohu při správném provádění právních předpisů EU a členských států a kteří musí být vybaveni tak, aby mohli sloužit všem občanům na základě přístupu založeného na lidských právech; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám jak ve svých politikách, tak prostřednictvím svých programů financování;

31.  vyzývá členské státy, aby v zájmu nastolení vzájemné důvěry ustavily národní komise pro pravdu a usmíření s cílem uznat perzekuci, vyloučení a zapírání příslušníků menšin, jež probíhaly po staletí, a aby tyto otázky zdokumentovaly; vyzývá členské státy, aby jednoznačně odsuzovaly a postihovaly popírání zločinů páchaných na příslušnících menšin, a vybízí je, aby si na celostátní úrovni připomínaly památné dny menšin, jako je Den památky obětí romského holokaustu; vybízí je, aby zřídily instituce seznamující s dějinami a kulturou menšin a aby tyto instituce finančně i administrativně podporovaly;

32.  považuje za klíčové aktivní a smysluplné sociální, ekonomické, politické a kulturní zapojení příslušníků menšin; vybízí proto Komisi a členské státy, aby na základě skutečných a systematických konzultací se zástupci menšin navrhly strategie zahrnující proaktivní i reaktivní opatření a aby tyto zástupce zapojily do provádění, monitorování a vyhodnocování programů a projektů zahájených na všech úrovních, včetně úrovně místní, aby tak byla zaručeno, že budou inkluzivní a nediskriminační;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily úplné a důsledné provedení, uplatňování a vymáhání směrnice o rasové rovnosti, a vybízí je, aby se zapojily do osvětových kampaní o právních předpisech v oblasti boje proti diskriminaci; je přesvědčen, že členské státy by měly zajistit dostatečnou účinnost, přiměřenost a odrazující účinek sankcí, tak jak požaduje uvedená směrnice; vyzývá Komisi, aby provádění této směrnice řádně monitorovala;

34.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada dosud neschválila navrženou směrnici o rovném zacházení (COM(2008)0426) z roku 2008; vyzývá opakovaně Radu, aby co nejdříve přijala svůj postoj k tomuto návrhu;

Národnostní a etnické menšiny

35.  konstatuje, že národnostní a etnické menšiny jsou skupinami příslušníků menšin, které žijí na tomtéž území a sdílejí společnou identitu, v některých případech v důsledku změn hranic, v jiných případech v důsledku dlouhodobého pobývání na určitém území, čímž se těmto osobám podařilo zachovat si vlastní identitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby chránily kulturní a jazykovou identitu národnostních a etnických menšin a vytvořily podmínky pro její podporu; poukazuje na významnou úlohu, kterou mohou při ochraně národnostních a etnických menšin sehrát regionální a místní orgány v EU, a je toho názoru, že správní reorganizace a nové územní členění nesmí mít pro národnostní menšiny negativní důsledky; vyzývá členské státy, aby na uplatňování práv menšin vyčlenily finanční zdroje ze státního rozpočtu, a nebyly tak zatěžovány místní rozpočty;

36.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovné příležitosti pro zapojení národnostních a etnických menšin do politického a společenského života; vyzývá členské státy, aby přijaly volební systémy a právní předpisy usnadňující zastoupení národnostních a etnických menšin; vyzývá členské státy, aby neprodleně přijaly nápravná opatření k zastavení diskriminace při zápisu do matriky při narození, zapisovaly nově narozené příslušníky menšin do matrik nediskriminujícím způsobem a aby zajistily vydávání nediskriminujících občanských průkazů;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly ucelenou analýzu stávajících politik v oblasti menšin s cílem vyjasnit jejich silné i slabé stránky a zajistit soulad s právy národnostních a etnických menšin;

38.  vyzývá Agenturu Evropské unie pro základní práva (FRA), aby předložila návrh stanoviska, které se bude věnovat vytvoření prostředků na ochranu a podporu práv příslušníků národnostních menšin, v souladu s rozsudkem Soudního dvora ve věci T-646/13;

Kulturní práva

39.  zdůrazňuje, že kulturní činnost je zásadní pro zachovávání identity národnostních a etnických menšin a že zachovávání tradic menšin a vyjadřování uměleckých hodnot v mateřském jazyce mají obzvláště velký význam z hlediska zachování evropské rozmanitosti; konstatuje, že zachování kulturního dědictví menšin je společným zájmem EU a členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a prosazovaly kulturní práva menšin;

40.  připomíná, že pochopení toho, co je míněno „kulturou“, je nezbytné pro vymezení rozsahu práv menšin v tomto ohledu; konstatuje, že v širším slova smyslu představuje kultura celkový souhrn hmotných a nehmotných činností a úspěchů dané komunity a toho, co ji odlišuje od ostatních; zdůrazňuje, že kulturní práva by měla zahrnovat právo na účast na kulturním životě, právo na kulturní vyžití, právo na volbu příslušnosti k určité skupině, jazyková práva a ochranu kulturního a vědeckého dědictví;

41.  vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly přínos národnostních a etnických menšin pro kulturní dědictví Unie, prohloubily dialog se zástupci menšin a jejich příslušníky a stanovily a prováděly koordinované politiky a činnosti vedoucí k udržitelnému řízení ochrany a rozvoje kultury těchto menšin; vybízí členské státy, aby zajistily přiměřený stupeň institucionalizace postupů na vnitrostátní úrovni na ochranu kulturních práv;

42.  vybízí Komisi a členské státy, aby zapojovaly národnostní a etnické menšiny a jejich příslušníky do rozvoje znalostí a dovedností nezbytných pro zabezpečení, udržitelnou správu a rozvoj kulturního dědictví, jež by následně mělo být předáváno budoucím generacím, a aby je to v tomto procesu podporovaly; vybízí Komisi a členské státy, aby zavedly a udržovaly dostatečné kulturní fondy pro příslušníky menšin, a to jak na horizontální, tak na vertikální úrovni, aby byla zajištěna účinná, transparentní a rovnocenná ochrana kulturního života menšinových komunit;

43.  zdůrazňuje skutečnost, že ústřední úlohu v oblasti kulturních a jazykových práv mají sdělovací prostředky; připomíná, že mít možnost přístupu k informacím a obsahu v jazyce, kterému daná osoba plně rozumí a v němž komunikuje, jakož i přijímat a zveřejňovat tyto informace a obsah, je základním předpokladem pro rovnocennou a účinnou účast na veřejném ekonomickém, společenském a kulturním životě; v této souvislosti konstatuje, že je nutné věnovat zvláštní pozornost potřebám příslušníků národnostních a etnických menšin žijících v příhraničních, venkovských a odlehlých oblastech; vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným financováním sdělovacích prostředků publikujících či vysílajících v regionálních či menšinových jazycích; vybízí Komisi a členské státy, aby vyčlenily náležité finanční prostředky na organizace nebo sdělovací prostředky zastupující menšiny, a přispěly tak k ochraně kulturní identity těchto menšin a umožnily jim sdílet své názory, jazyk a kulturu s většinovou společností;

44.  vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby mohly sdělovací prostředky fungovat nezávisle, k podpoře používání menšinových jazyků ve sdělovacích prostředcích a k zohledňování národnostních a etnických menšin při udělování licencí na poskytování mediálních služeb, včetně určování televizních a rozhlasových provozovatelů; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytovaly odpovídající finanční prostředky organizacím zastupujícím menšiny s cílem posilovat jejich pocit sounáležitosti a ztotožnění se se svou příslušnou menšinovou skupinou a rovněž seznámit většinové obyvatelstvo s jejich identitou, jazykem, historií a kulturou;

45.  připomíná zásadní úlohu veřejných sdělovacích prostředků při podpoře takového obsahu, zejména v souvislosti s demokratickou kontrolou místních a regionálních orgánů; vybízí Komisi, aby vytvořila právní a regulační podmínky, které zajistí svobodu poskytování, zprostředkování a přijímání audiovizuálního obsahu v regionech, ve kterých žijí menšiny, aby tyto menšiny mohly sledovat a poslouchat obsah ve svém mateřském jazyce, přičemž by mělo být umožněno také vysílání tohoto obsahu přes hranice, aniž by docházelo k zeměpisnému blokování;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vhodnými prostředky zajistily, že audiovizuální mediální služby žádným způsobem nepodněcují k násilí či nenávisti namířeným proti příslušníkům menšin; zdůrazňuje, že sdělovací prostředky hrají důležitou úlohu v informování o porušování práv menšin a že pokud tato porušení nebudou předmětem zpravodajství, zůstane každodenní realita, s níž jsou menšiny konfrontovány, neviditelná;

47.  vybízí členské státy, aby se vyvarovaly úkonů politického a právního charakteru, jakož i strategií, jejichž účelem jsou omezující opatření, jako např. povinnosti související s uváděním titulků nebo překladem a povinné kvóty pro programy v úředních jazycích; vybízí Komisi a členské státy, aby umožnily a podporovaly přítomnost sdělovacích prostředků komunikujících v regionálních či menšinových jazycích, a to rovněž na on-line rozhraní; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily odpovídající financování a příspěvky pro organizace a sdělovací prostředky, které reprezentují národností a etnické menšiny, s ohledem na jejich regionální specifika a potřeby;

48.  vyzývá členské státy, aby v souvislosti s Evropským rokem kulturního dědictví posilovaly a podporovaly své menšinové kultury, a tím také šíření jejich dějin a tradic, a aby rovněž zajistily, aby dotčené komunity nezůstaly izolovány;

49.  zdůrazňuje, že vytváření jakékoli politiky v oblasti kulturního dědictví by mělo probíhat na komunitním základě, podporovat začlenění a účast a mělo by zahrnovat konzultace a dialog s příslušnými menšinovými komunitami;

Právo na vzdělání

50.  konstatuje, že vzdělávání je klíčové pro socializaci a rozvoj identity a je i nadále hlavním nástrojem oživování a zachovávání ohrožených menšinových jazyků; zdůrazňuje, že každý příslušník národnostní menšiny má právo vzdělávat se ve svém menšinovém jazyce; zdůrazňuje, že kontinuita výuky mateřského jazyka je zásadní pro zachování kulturní a jazykové identity; konstatuje, že pokud jde o výuku v jazyce menšiny, neexistuje jediný osvědčený model, který by byl vhodný pro všechny národností a etnické menšiny; poukazuje na to, že zvláštní pozornost by měla být věnována osobám užívajícím znakový jazyk;

51.  připomíná, že článek 14 Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin obsahuje doporučení, aby se státy, které jsou stranami této úmluvy, v co největším možném rozsahu a v rámci svých vzdělávacích systémů snažily zajistit, aby příslušníci těchto menšin měli přiměřené příležitosti učit se svůj menšinový jazyk nebo získat vzdělání v tomto jazyce, aniž by byla dotčena výuka úředního jazyka nebo vyučování v tomto jazyce;

52.  vybízí Komisi a členské státy, aby v rámci svých budoucích kroků vytvořily vhodné nástroje, pomocí nichž bude možné prosazovat a podporovat užívání jazyků, jimiž mluví národnostní a etnické menšiny na územích, která obývají, jakožto úředního na místní či regionální úrovni v souladu se zásadami Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Chartou jazyků, a zároveň zajistily, aby k ochraně a podpoře užívání regionálních a menšinových jazyků nedocházelo na úkor úředních jazyků a povinnosti se je učit;

53.  vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy dosud neratifikovaly Chartu jazyků, a že dokonce některé členské státy, které tuto chartu ratifikovaly, ji ve skutečnosti neuplatňují; je zklamán skutečností, že v některých členských státech nejsou existující práva buď uplatňována, nebo je jimi zcela opovrhováno;

54.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, aby příslušníci národnostních a etnických menšin měli v souladu s mezinárodními normami právo a odpovídající příležitosti k získání vzdělání v menšinovém jazyce a přístupu k výuce ve svém mateřském jazyce ve veřejných i soukromých vzdělávacích institucích; vybízí členské státy, aby stanovily vhodné vzdělávací politiky a prováděly ty, které jsou nejvhodnější pro potřeby národnostních a etnických menšin, a to i prostřednictvím speciálních vzdělávacích programů či osnov a učebnic; vybízí členské státy, aby poskytly finanční prostředky na vzdělávání učitelů, aby zajistily účinnou výuku v menšinových jazycích, a aby do metodiky výuky úředních jazyků začlenily osvědčené postupy výuky cizích jazyků, pokud jde o osnovy pro školy, které poskytují vzdělání v menšinovém jazyce; zdůrazňuje, že členské státy by měly v případě regionálních a menšinových jazyků, ale i v případě úředních jazyků podporovat vhodné metody výuky;

55.  vybízí členské státy, aby zajistily, že osoby, jejichž mateřským jazykem je regionální či menšinový jazyk, budou mít příležitost naučit se na dostatečné úrovni jazyk úřední, a začlenily přitom do metodologického přístupu přijatého pro výuku úředního jazyka státu osvědčené postupy z výuky cizích a druhých jazyků;

56.  zdůrazňuje, že by se příslušníci menšin měli rovněž seznámit s jazykem, historií a kulturou většinového obyvatelstva a že by se žáci patřící k většinovému obyvatelstvu i široká veřejnost měli seznámit s historií a kulturou menšin a mít příležitost učit se menšinovým jazykům;

57.  vybízí členské státy, aby ve spolupráci s orgány pro regulaci vzdělávání těch zemí, ve kterých se regionální nebo menšinové jazyky používají, podporovaly vznik učebnic, které odpovídají potřebám mluvčích regionálních nebo menšinových jazyků, nebo – pokud to není možné – aby usnadnily používání učebnic z jiných zemí publikovaných v těchto jazycích;

58.  zdůrazňuje význam vyššího vzdělávání v mateřském jazyce a vzdělávání specialistů se znalostí odborné terminologie, zejména v oblastech s vysokým počtem mluvčích daného jazyka; vyzdvihuje kritickou potřebu vyškolit lékaře v menšinových jazycích;

59.  vybízí vlády členských států, aby zástupce menšin zapojily do jednání o organizaci jejich vzdělávacích systémů;

60.  vybízí členské státy, aby vymezily preferenční prahové hodnoty pro studium regionálních či menšinových jazyků v zájmu rovnosti ve vzdělávání; vybízí Komisi a členské státy, aby v případě dostatečné poptávky podpořily právo příslušníků národnostních či etnických menšin žijících v oblastech s velkým zastoupením těchto menšin, včetně venkovských či výrazně rozptýlených oblastí, na vzdělání v menšinovém jazyce, zejména jedná-li se o jejich mateřský jazyk; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby vzdělávací reformy a politiky v oblasti vzdělávání neomezovaly právo na vzdělání v menšinovém jazyce;

61.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily dostupnost integrované podpory na vertikální úrovni pro menšinové a regionální jazyky ve vzdělávacích systémech, a to tak, že budou na ministerstvech školství a v rámci Komise zřízeny útvary, které budou mít na starost začleňování menšinových a regionálních jazyků do školních osnov; vybízí členské státy, aby podporovaly nepřetržité vzdělávání v menšinových jazycích od předškolní výchovy po terciární vzdělávání;

62.  zdůrazňuje, že odborná příprava učitelů a přístup ke kvalitním učebnicím a studijním materiálům jsou nezbytnými předpoklady pro zajištění vysoké úrovně vzdělávání studentů; domnívá se, že učební osnovy, vzdělávací materiály a učebnice dějepisu by měly poskytovat spravedlivý, přesný a informativní obraz o společnosti a kultuře menšin; konstatuje, že obecně známým problémem vzdělávání v menšinovém jazyce, který je třeba řešit, je nedostatek vysoce kvalitních výukových materiálů a učitelů kvalifikovaných pro výuku v menšinovém jazyce; konstatuje, že vícerozměrný přístup k výuce dějepisu by měl být požadavkem na všech školách, ať už v menšinových, či většinových komunitách; poukazuje na význam rozvoje odborné přípravy učitelů pro zajišťování potřeb výuky na různých úrovních a v různých druzích škol;

63.  zdůrazňuje, že výuka menšinového jazyka přispívá ke vzájemnému porozumění mezi většinou a menšinou a sbližuje tyto komunity; vyzývá členské státy, aby přijímaly pozitivní opatření pro zajištění náležitého zastoupení menšin ve vzdělávání, veřejné správě a výkonných agenturách na celostátní, regionální a obecní úrovni;

64.  vybízí Komisi, aby posílila prosazování programů zaměřených na výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti vzdělávání v regionálních a menšinových jazycích v Evropě; vyzývá EU a Komisi, aby v novém víceletém finančním rámci v budoucí generaci programů Erasmus+, Kreativní Evropa a Evropa pro občany kladly větší důraz na regionální a menšinové jazyky;

65.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech nejsou žáci patřící k menšině začleňováni do běžných vzdělávacích zařízení, ale jsou umisťováni do zvláštních škol z důvodu, že dostatečně neovládají vyučovací jazyk; připomíná, že vzdělávání v menšinovém jazyce ani příslušnost k menšině nemohou být použity jako důvod segregace dětí na základě identity; vyzývá členské státy, aby od této segregace upustily a přijaly přiměřená opatření, která těmto žákům umožní navštěvovat třídy v běžných školách; vybízí členské státy, aby zvážily zavedení tematiky základních lidských práv a zejména práv menšin do školních osnov jakožto prostředku podpory kulturní rozmanitosti a tolerance prostřednictvím vzdělávání;

Jazyková práva

66.  konstatuje, že jazyk je zásadní součástí kulturní identity a lidských práv menšin; zdůrazňuje, že v oblastech s velkým zastoupením příslušníků menšin je třeba prosazovat právo na užívání menšinového jazyka v soukromí i na veřejných místech bez jakékoli diskriminace, aby se zajistila možnost předávání jazyka z generace na generaci a ochránila jazyková rozmanitost v celé Unii; vyzývá Komisi, aby rozšířila svůj plán na podporu výuky a používání regionálních jazyků jakožto možného způsobu boje proti jazykové diskriminaci v EU a podporovala jazykovou rozmanitost; připomíná, že podpora znalosti menšinových jazyků u osob, které nejsou příslušníky daných menšin, je způsobem, jak posílit vzájemné porozumění a uznání;

67.  zdůrazňuje, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(11) připomněl, že by Komise měla věnovat pozornost skutečnosti, že některé členské státy a regiony svými politikami ohrožují přežití jazyků uvnitř svých hranic, i když tyto jazyky nejsou ohroženy v evropském kontextu; vyzývá Komisi, aby prozkoumala administrativní a legislativní překážky, které komplikují používání těchto jazyků;

68.  konstatuje, že kromě 24 úředních jazyků se v EU hovoří dalšími 60 jazyky, které jsou rovněž součástí jejího kulturního a jazykového dědictví a kterými hovoří 40 milionů osob v určitých regionech či v rámci specifických skupin; konstatuje, že mnohojazyčnost Evropské unie je mezi mezinárodními organizacemi jedinečná; konstatuje, že zásada jazykové rozmanitosti je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie, která Unii ukládá povinnost respektovat jazykovou rozmanitost a podporovat bohaté jazykové a kulturní dědictví Evropy tím, že bude prosazovat studium jazyků a jazykovou rozmanitost;

69.  vybízí Komisi a členské státy, aby v rámci správních orgánů a subjektů poskytujících veřejné služby umožnila a podporovala používání regionálních nebo menšinových jazyků v praxi v souladu se zásadou proporcionality, například mezi soukromými osobami a organizacemi na jedné straně a veřejnými orgány na straně druhé; vybízí členské státy, aby v oblastech s významným podílem příslušníků národnostních a etnických menšin zpřístupnily informace a veřejné služby v těchto jazycích, a to i na internetu;

70.  vybízí členské státy, aby podporovaly přístup k menšinovým a regionálním jazykům prostřednictvím financování a podpory překladatelské činnosti, dabování a titulkování a kodifikace vhodné a nediskriminační administrativní, obchodní, ekonomické, sociální, technické a právní terminologie;

71.  vybízí obecní orgány, aby v dotčených oblastech zajistily používání regionálních a menšinových jazyků; vybízí členské státy, aby se inspirovaly osvědčenými postupy, které se již uplatňují na úrovni jiných zemí;

72.  vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly používání regionálních nebo menšinových jazyků na místní a regionální úrovni; s ohledem na tento cíl aktivně vyzývá obecní úřady, aby zajistily používání těchto jazyků v praxi;

73.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, že v oblastech s významným podílem příslušníků národnostních menšin budou bezpečnostní značení a upozornění, důležité pokyny a veřejná oznámení týkající se občanů, ať už poskytované veřejnými orgány nebo soukromým sektorem, a rovněž místopisná a topografická označení napsána ve správném tvaru a budou přístupná ve všech jazycích, které se běžně užívají v daném regionu, a to včetně označení vjezdu do městských oblastí a výjezdu z nich a veškerého dalšího informačního dopravního značení;

74.  konstatuje, že viditelné zastoupení regionálních a menšinových jazyků, jako např. dopravní značení, názvy ulic, názvy správních, veřejných a komerčních institucí atd., je pro podporu a ochranu práv národnostních a etnických menšin zásadní vzhledem k tomu, že odráží aktivní používání regionálních a menšinových jazyků, k němuž rovněž přispívá, vybízí příslušníky národnostních a etnických menšin k používání, ochraně a rozvoji jejich jazykové identity a jazykových práv, vyjadřuje jejich místní multietnickou identitu a posiluje jejich pocit odpovědnosti jakožto členů skupin žijících v místní či regionální komunitě;

75.  vyzývá členské státy, aby nezaváděly či zrušily právní praxi, která brání v přístupu menšin k plnému spektru povolání vykonávaných v daném státě; vyzývá členské státy, aby zaručily náležitý přístup k právním službám a službám v oblasti soudnictví; zdůrazňuje, že zástupci menšin by také měli být jasně informováni o postupech platných v rámci daného vnitrostátního práva v případě porušení jejich práv jakožto příslušníků menšiny;

76.  vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly, že každý příslušník národnostní menšiny má právo používat své příjmení (patronymum) a křestní jméno v menšinovém jazyce a právo na oficiální uznávání těchto jmen, a to i v souvislosti se svobodou pohybu v EU;

77.  vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem odstranit administrativní a finanční překážky, které by mohly brzdit rozvoj jazykové rozmanitosti na evropské i vnitrostátní úrovni a bránit požívání a uplatňování práv příslušníků národnostních a etnických menšin; naléhavě žádá členské státy, aby ukončily jazykově diskriminační postupy;

Závěr

78.  vyzývá Komisi, aby vypracovala společný rámec minimálních standardů EU pro ochranu menšin; doporučuje, aby tento rámec obsahoval měřitelné ukazatele, zajišťoval pravidelné podávání zpráv a sestával alespoň z:

   vypracování pokynů odrážejících osvědčené postupy v členských státech, ve spolupráci s různými zúčastněnými stranami zapojenými do ochrany práv menšin,
   doporučení Komise zohledňující stávající vnitrostátní opatření, jakož i zásady subsidiarity a proporcionality,
   legislativní návrh směrnice, který stanoví minimální standardy ochrany menšin v EU včetně jasných ukazatelů a postihů a bude předložen po řádném prosouzení dopadů, přičemž je nutno dodržovat zásadu subsidiarity a proporcionality při uplatňování v členských státech a vycházet z výše uvedených bodů;

79.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zmíněný rámec zahrnoval metodiky sledování a podávání zpráv zaměřené na shromažďování údajů, práci v terénu, financování a kvalitu, neboť tyto prvky podporují účinné politiky založené na vědeckých poznatcích a mohou přispět ke zvýšení účinnosti strategií, činností a přijatých opatření;

o
o   o

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Agentuře Evropské unie pro základní práva, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, OBSE, OECD, Radě Evropy a Organizaci spojených národů.

(1) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0032.
(3) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 171.
(4) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(5) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 2.
(6) Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 4.
(7) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52.
(8) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.
(9) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 11.
(10) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162.
(11) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52.


Digitalizace pro rozvoj: zmírňování chudoby prostřednictvím technologie
PDF 178kWORD 60k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 o digitalizaci pro účely rozvoje: snižování chudoby pomocí technologií (2018/2083(INI))
P8_TA(2018)0448A8-0338/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 208, 209, 210, 211 a 214 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na summit Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji a na závěrečný dokument, který přijalo Valné shromáždění OSN dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ a na sedmnáct cílů udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji – „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“(1), který byl přijat v květnu 2017,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 s názvem „Obchod pro všechny: cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 2. května 2017 s názvem „Digitalizace pro rozvoj: systematické zohledňování digitálních technologií služeb v rozvojové politice EU“ (SWD(2017)0157),

–  s ohledem na strategii pro jednotný digitální trh v Evropě přijatou v květnu 2015,

–  s ohledem na evropský plán vnějších investic,

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění strategie v oblasti obchodní politiky nazvanou „Obchod pro všechny – uskutečňování progresivní obchodní politiky k využití potenciálu globalizace“ (COM(2017)0491),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 s názvem „Směrem ke strategii v oblasti digitálního obchodu“(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 k přípravě na Světový humanitární summit: výzvy a příležitosti pro humanitární pomoc(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2014 nazvané „Posílení úlohy soukromého sektoru při dosahování udržitelného růstu podporujícího začlenění v rozvojových zemích“ (COM(2014)0263),

–  s ohledem na závěry Rady o digitalizaci pro rozvoj z listopadu 2017,

–  s ohledem na 11. ministerskou konferenci WTO, která se uskutečnila v Buenos Aires (Argentina) ve dnech 10.–13. prosince 2017,

–  s ohledem na iniciativy Mezinárodní telekomunikační unie OSN na podporu rozvojových zemí (ITU-D),

–  s ohledem na dohodu v rámci Světové obchodní organizace o informačních technologiích (ITA),

–  s ohledem na ministerské prohlášení o digitální ekonomice, které učinila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v Cancúnu v roce 2016,

–  s ohledem na společné prohlášení učiněné ministry pro informační a komunikační technologie v rámci skupiny G7 na setkání, které proběhlo v Takamatsu (Japonsko) ve dnech 29.–30. dubna 2016,

–  s ohledem na iniciativu Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) s názvem „eTrade for All“,

–  s ohledem na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol (A/RES/61/106),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0338/2018),

A.  vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji z roku 2017 zdůrazňuje význam informačních a komunikačních technologií a služeb coby faktorů umožňujících inkluzivní růst a udržitelný rozvoj;

B.  vzhledem k tomu, že strategie Komise s názvem Digitalizace pro rozvoj (D4D) se zabývá hospodářským růstem a lidskými právy a otázkami zdraví, vzdělávání, zemědělství a potravinového zabezpečení, základní infrastruktury, přístupu k vodě a hygieně, veřejné správy a sociální ochrany a také průřezovými cíli z pohledu genderu a životního prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že digitální technologie nabízejí potenciál k zajištění udržitelnosti a ochrany životního prostředí; vzhledem k tomu, že při výrobě digitálních přístrojů jsou používány určité vzácné kovy, které lze špatně recyklovat a jejichž dostupné zásoby jsou omezené, a že elektronický a elektrický odpad představuje výzvu v oblasti životního prostředí a zdraví; vzhledem k tomu, že podle společné studie Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu(4) jsou odpadní elektrická a elektronická zařízení (OEEZ) prioritní oblastí trestné činnosti páchané proti životnímu prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že podle aktuálních údajů databáze Identification for Development Global Dataset (ID4D) Světové banky se odhaduje, že je na světě 1,1 miliardy osob, které nemohou oficiálně prokázat svoji totožnost, včetně registrace při porodu, přičemž 78 % těchto osob žije v subsaharské Africe a v Asii; vzhledem k tomu, že tato skutečnost představuje hlavní překážku pro dosažení cíle 16.9 cílů udržitelného rozvoje a současně brání možnosti být hráčem a využívat výhod digitálního prostředí;

E.  vzhledem k tomu, že cíle udržitelného rozvoje výslovně uvádějí digitální technologie v pěti případech (cíl č. 4 – vzdělávání; cíl č. 5 – rovnost pohlaví; cíl č. 8 – důstojné pracovní podmínky a hospodářský růst; cíl č. 9 – infrastruktura, industrializace a inovace; a cíl č. 17 – partnerská spolupráce);

F.  vzhledem k tomu, že cíle udržitelného rozvoje zdůrazňují, že zajištění všeobecného a cenově dostupného přístupu k internetu pro obyvatele nejméně rozvinutých zemí do roku 2020 bude nezbytné pro posílení rozvoje vzhledem k tomu, že rozvoj digitální ekonomiky by mohl být hnací silou pro vytváření důstojných pracovních míst i růst podporující začlenění a rovněž pro zvyšování objemu vývozu a jeho diverzifikaci;

G.  vzhledem k tomu, že podle UNCTAD vede digitalizace ve stále větší míře ke vzniku monopolů a že představuje nové výzvy pro antimonopolní politiku a politiku hospodářské soutěže jak v rozvojových, tak rozvinutých zemích(5);

H.  vzhledem k tomu, že se ve svém celkovém přezkumu provádění výsledků Světového summitu o informační společnosti(6) Valné shromáždění OSN zavázalo k využití potenciálu informačních a komunikačních technologií (IKT) za účelem naplnění cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a dalších mezinárodně sjednaných rozvojových cílů, přičemž by uvedené technologie mohly urychlit pokrok v rámci všech sedmnácti cílů udržitelného rozvoje;

I.  vzhledem k tomu, že konektivita zůstává i nadále výzvou, jakož i záležitostí spojenou s příčinami různých podob digitálních propastí, pokud jde o přístup k IKT i o jejich použití;

J.  vzhledem k rychlosti, s jakou se digitální ekonomika vyvíjí, a k významným mezerám, které existují v rozvojových zemích v oblasti digitální ekonomiky, pokud jde o rozvoj spolehlivé vnitrostátní politiky, nařízení a ochrany spotřebitelů, vyvstává naléhavá potřeba posílit budování kapacit a technickou pomoc ve prospěch rozvojových zemí, zejména těch nejméně rozvinutých;

K.  vzhledem k tomu, že digitální gramotnost a dovednosti jsou klíčovými prvky pro sociální a osobní růst a pokrok, jakož i pro podporu podnikání a budování silné digitální ekonomiky;

L.  vzhledem k tomu, že by digitalizace rovněž měla přispět k zefektivnění poskytování humanitární pomoci, odolnosti, prevence nebezpečí vzniku katastrof a přechodné podpory, a to skrze propojení humanitární a rozvojové pomoci v nestabilních a konflikty zasažených oblastech;

M.  vzhledem k tomu, že více než polovina světové populace stále nemá přístup k internetu a že bylo doposud dosaženo jen pozvolného pokroku při dosahování cíle udržitelného rozvoje č. 9, který se týká významného rozšíření přístupu k IKT a úsilí o zajištění všeobecného a cenově dostupného přístupu k internetu v nejméně rozvinutých zemích do roku 2020;

N.  vzhledem k tomu, že po celé planetě dochází k výraznému nárůstu objemu služeb spojených s mobilními telefony a že počet uživatelů těchto zařízení nyní přesahuje počet lidí, kteří mají přístup k elektřině, hygienickým zařízením nebo čisté vodě;

O.  vzhledem k tomu, že humanitární inovace musí být v souladu s humanitárními zásadami (lidskostí, nestranností, neutralitou a nezávislostí) a zásadou důstojnosti;

P.  vzhledem k tomu, že humanitární inovace musí být prováděny za účelem prosazování práv, důstojnosti a schopností obyvatel, jimž jsou určeny, a mělo by být možné, aby všichni členové společenství, které postihla krize, měli z inovace užitek bez diskriminačních překážek;

Q.  vzhledem k tomu, že analýza rizika a zmírňování rizika musí být uplatňovány za účelem předcházení neúmyslné újmě, včetně újmy týkající se ochrany soukromí a bezpečnosti osobních údajů a dopadů na místní ekonomiky;

R.  vzhledem k tomu, že experimentování, ověřování a zkoušky musejí být prováděny v souladu s mezinárodně uznávanými etickými normami;

Význam podpory digitalizace v rozvojových zemích

1.  vítá strategii D4D vypracovanou Komisí jakožto nástroj, který pomáhá začlenit digitální technologie do rozvojové politiky EU, která by měla přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje; trvá na důležitosti posílení digitalizace zaměřené na cíle udržitelného rozvoje; připomíná, že digitální revoluce přináší společnostem celou škálu nových výzev, což přináší jak rizika, tak příležitosti;

2.  opětovně vyzdvihuje velký potenciál digitálních technologií a služeb pro naplnění cílů udržitelného rozvoje, za předpokladu, že budou přijata opatření za účelem řešení negativních dopadů technologií, např. automatizace práce mající dopad na zaměstnatelnost, digitální vyloučení a nerovnost, kybernetická bezpečnost, ochrana údajů a otázky regulace; připomíná, že každá digitální strategie musí přispět k realizaci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a že s ní musí být plně v souladu, zejména pokud jde o cíl č. 4 – kvalitní vzdělávání, cíl č. 5 – dosažení rovnosti pohlaví a posílení postavení všech žen a dívek, cíl č. 8 – důstojné pracovní podmínky a hospodářský růst a cíl č. 9 – infrastruktura, industrializace a inovace; připomíná, že má-li být cílů udržitelného rozvoje dosaženo do roku 2030, je zapotřebí posíleného globálního, národního, regionálního a místního partnerství mezi vládními, vědeckými a hospodářskými subjekty i subjekty občanské společnosti;

3.  zdůrazňuje, že navzdory rozšíření dostupnosti internetu mnoho rozvojových zemí a rozvíjejících se ekonomik zaostává při využívání výhod digitalizace, mnoho lidí stále nemá přístup k informačním a telekomunikačním technologiím a existují velké rozdíly mezi zeměmi i mezi městskými a venkovskými oblastmi; připomíná, že digitální technologie zůstává nástrojem a nikoli cílem, a domnívá se, že vzhledem k finančním omezením je třeba upřednostňovat co nejúčinnější způsoby dosahování cílů udržitelného rozvoje a že, ačkoliv může být digitalizace užitečná, v některých zemích je stále nezbytné zajistit naplnění základních lidských potřeb, zejména z hlediska přístupu k potravinám, energiím, vodě a hygienickým zařízením, vzdělávání a zdraví, jak zdůraznila zpráva OSN o naplňování cílů udržitelného rozvoje z roku 2017; domnívá se ovšem, že podmínky pro digitální rozvoj musí být poskytnuty ve fázi návrhu infrastruktury, ačkoli se provádění uskuteční až později;

4.  zdůrazňuje pravidlo, podle nějž každá strategie digitálního obchodu musí být plně v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, která je nezbytná pro dosažení cílů udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že přístup k internetovému připojení a digitálním platebním metodám, které jsou spolehlivé a v souladu s mezinárodními standardy, je spolu s právními předpisy v oblasti ochrany spotřebitele v souvislosti se zbožím a službami poskytovanými online, právy duševního vlastnictví, předpisy o ochraně osobních údajů a daňovými a celními předpisy přizpůsobenými elektronickému obchodu klíčový pro umožnění digitálního obchodu a také pro udržitelný rozvoj a inkluzivní růst; bere v této souvislosti na vědomí potenciál dohody o usnadnění obchodu pro podporu digitálních iniciativ v rozvojových zemích za účelem usnadnění přeshraničního obchodu;

5.  vyzývá k vytvoření akčního plánu v oblasti technických inovací pro humanitární pomoc s cílem zajistit soulad s právními a etickými zásadami stanovenými v takových dokumentech, jako je nový Evropský konsensus o rozvoji - „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“ a „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“;

6.  zdůrazňuje, že všechny aspekty humanitární inovace by měly podléhat hodnocení a sledování, včetně posouzení primárních a druhotných dopadů tohoto inovačního procesu; zdůrazňuje, že etický přezkum a analýza rizika by měly být provedeny ještě před zahájením projektů v oblasti humanitární inovace a digitalizace, a měly by v případě potřeby zahrnovat externí odborníky nebo experty třetí strany;

7.  vyzývá k tomu, aby zásady zakotvené ve strategii pro jednotný digitální trh v Evropě byly prováděny v rámci vnější činnosti EU prostřednictvím podpory regulačních rámců partnerských zemí EU;

8.  vyzývá k vynaložení dostatečných finančních prostředků v rámci Víceletého finančního rámce (VFR) pro období 2021-2027 s cílem začlenit digitální technologie do všech prvků rozvojové politiky;

9.  konstatuje, že zavedení digitálních technologií v rozvojových zemích často předběhlo zřízení státních institucí, právních předpisů a dalších mechanismů, které by mohly pomoci zvládat nové výzvy, zejména pokud jde o kybernetickou bezpečnost; zdůrazňuje význam prohloubení spolupráce mezi výzkumnými pracovníky a inovátory na meziregionální úrovni a podporování činností výzkumu a rozvoje, které podporují vědecký pokrok a přenos technologií a know-how; vyzývá k tomu, aby digitalizace působila v období po skončení platnosti dohody z Cotonou přednostně jako faktor umožňující inkluzivní a udržitelný rozvoj v souladu s pokyny pro jednání;

10.  vyzývá k další společné činnosti v rámci spolupráce v oblasti digitální infrastruktury, neboť by se měla stát jednou z klíčových činností v rámci partnerství EU s regionálními organizacemi, zejména Africkou unií; poukazuje na význam technické pomoci a přenosu odborných poznatků na instituce, které vytvářejí digitální politiky na národní, regionální a kontinentální úrovni;

11.  žádá, aby byla digitalizace začleněna do národních strategií členských států pro rozvoj;

12.  požaduje, aby mezinárodní společenství, včetně nestátních subjektů, jako jsou zástupci občanské společnosti, neziskový sektor, soukromé společnosti a akademická obec, zaujalo lépe zaměřený a komplexnější přístup napříč odvětvími s cílem zajistit, aby posun na cestě k ekonomice s vyšším stupněm digitalizace nikoho neopomněl a přispěl k dosažení Agendy OSN pro udržitelný rozvoj, přičemž by se zaručil přístup k digitálním technologiím a službám pro všechny hospodářské subjekty a občany a zabránilo by se přílišnému množství různých přístupů, které by vedly k neslučitelnosti právních předpisů, jejich překrývání nebo mezerám v těchto předpisech; vyzývá ke zlepšení politického projevu mezi EU, členskými státy EU a dalšími příslušnými subjekty s cílem posílit koordinaci, doplňkovost a vytváření synergií;

13.  poukazuje na to, že technologie, umělá inteligence a automatizace již nahrazují některá pracovní místa vyžadující nízkou nebo střední úroveň dovedností; vyzývá Komisi, aby prosazovala digitalizaci zaměřenou na cíle udržitelného rozvoje, a zdůrazňuje, že státem financovaná minimální úroveň sociální ochrany, je nezbytná při řešení některých negativních dopadů nových technologií, aby se překonaly změny na globálních pracovních trzích a v mezinárodní dělbě práce, jež mají dopad zejména na málo kvalifikované pracovníky v rozvojových zemích;

14.  vyzývá soukromý sektor, aby ve prospěch strategie D4D odpovědně přispěl pomocí technologií a inovací, odborných znalostí, investic, řízení rizik, udržitelných obchodních modelů a rovněž udržitelným růstem, což by mělo zahrnovat prevenci, snížení, opravy, recyklaci a opětovné používání surovin;

15.  lituje toho, že předpisy na ochranu dat existují v méně než polovině všech rozvojových zemí, a vybízí EU, aby poskytla odbornou pomoc příslušným orgánům při vypracovávání takových právních předpisů, přičemž se bude spoléhat zejména na vlastní zkušenosti a vlastní právní předpisy, které jsou mezinárodně uznávané jako modelové; zdůrazňuje, že je třeba zohlednit náklady, které mohou se standardizací takových právních předpisů souviset, zejména v případě malých a středních podniků; poznamenává, že právní předpisy v oblasti ochrany údajů by se vzhledem k přeshraniční povaze digitálních technologií neměly příliš lišit, neboť by to vedlo k neslučitelnosti;

16.  vyzývá všechny zúčastněné strany ke shromažďování, zpracování, rozboru a šíření dat a statistik na místní, regionální, státní a celosvětové úrovni, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany údajů v souladu s příslušnými mezinárodními standardy a nástroji, a sice za účelem splnění cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; konstatuje, že důkladné a včasné shromáždění údajů zaručuje řádné monitorování během procesu realizace, úpravu politik a zásahy v případě potřeby, jakož i vyhodnocení dosažených výsledků a jejich účinku; připomíná ovšem, že zatímco datová revoluce usnadňuje, zrychluje a zlevňuje produkci a analýzu údajů z široké škály zdrojů, přináší rovněž obrovské výzvy v oblasti bezpečnosti a soukromí; zdůrazňuje tedy, že inovace týkající se shromažďování údajů v rozvojových zemích by neměly nahrazovat oficiální statistiky, nýbrž by je měly doplňovat;

17.  vyjadřuje politování nad přetrvávajícími digitálními propastmi existujícími v rámci každé země, které mimo jiné faktory diskriminace existují mezi muži a ženami, mezi oblastmi, mezi věkovými a příjmovými skupinami ale také mezi etniky a mezi zdravotními podmínkami či zdravotním postižením; z tohoto důvodu rozhodně požaduje, aby se v rámci mezinárodní rozvojové spolupráce usilovalo o výraznější pokrok a začlenění osob ve znevýhodněné či zranitelné situaci a aby bylo současně podporováno odpovědné používání digitálních nástrojů a dostatečné informování o možných rizicích; žádá podporu inovací, která bude přizpůsobena místním potřebám, a přechod k ekonomikám založeným na znalostech;

18.  vyzývá tedy k vystupňování úsilí o řešení výzev spojených s digitálním vyloučením pomocí vzdělávání a odborné přípravy v oblasti klíčových digitálních dovedností a iniciativ, aby se usnadnilo vhodné používání IKT a využívání digitálních nástrojů při realizaci participativních metodik podle věku, osobní situace a podmínek uživatelů, včetně seniorů a osob se zdravotním postižením; konstatuje, že mezinárodní rozvojová spolupráce by se mohla opírat o digitální technologie s cílem lépe začlenit znevýhodněné osoby za předpokladu, že budou mít k těmto technologiím přístup; vítá iniciativy, jako je Africa Code Week, které přispívají k posílení postavení generace mladých Afričanů skrze prohlubování digitální gramotnosti; zdůrazňuje význam elektronického učení a dálkového studia pro dosažení vzdálených oblastí a oslovení osob všech věkových kategorií;

19.  požaduje zavedení předmětu digitální gramotnost do osnov na všech úrovních vzdělávacího systému v rozvojových zemích, základní školou počínaje a univerzitou konče, a to za účelem osvojení dovedností nutných pro zlepšení přístupu k informacím; domnívá se však, že nástroje IKT a nové technologie by neměly nahrazovat skutečné učitele a školy, ale měly by se využívat coby prostředky pro zlepšení přístupu ke vzdělávání a zlepšení jeho kvality; zdůrazňuje, že nové technologie jsou klíčovým nástrojem k šíření znalostí, odborné přípravě vyučujících a řízení příslušných institucí; trvá rovněž na tom, že je zapotřebí lepších místních vzdělávacích středisek (včetně škol programování) za účelem vzdělávání programátorů a podpory vytváření digitálních řešení a aplikací odpovídajících místním potřebám a situaci;

20.  zdůrazňuje, že překlenutí digitální propasti si vyžaduje zavedení infrastruktury s dostatečným pokrytím, které je kvalitní, cenově dostupné, spolehlivé a zabezpečené, jakož i přístup k této infrastruktuře, a to zejména ve venkovských a odlehlých oblastech; konstatuje, že hlavní příčiny stojící konektivitě v cestě zahrnují chudobu a nedostatek základních služeb spolu se zaostalými pozemními sítěmi, nedostatkem vhodných veřejných politik a regulačních rámců, vysokým zdaněním digitálních výrobků a služeb, nízkou konkurencí na trhu a chybějící energetickou přenosovou soustavou;

21.  vyjadřuje své znepokojení ohledně technologické závislosti na malém počtu subjektů, zejména na čtveřici GAFA (Google, Apple, Facebook a Amazon), a vyzývá k vypracování alternativ za účelem posílení konkurence; konstatuje, že o dosažení tohoto cíle by bylo možné usilovat v rámci partnerství mezi EU a Afrikou;

22.  připomíná, že rozvojové země zdaleka nejsou odolné vůči kybernetickým útokům, a připomíná rizika narušení hospodářské, politické a demokratické stability v případě, že nebude zaručena digitální bezpečnost; vyzývá všechny zúčastněné strany v digitálně propojeném světě, aby aktivně převzaly odpovědnost přijetím praktických opatření v zájmu prosazování vyšší informovanosti o kybernetické bezpečnosti a šíření know-how v této oblasti; za tímto účelem zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet lidský kapitál na všech úrovních v zájmu zmírnění hrozeb pro kybernetickou bezpečnost prostřednictvím odborné přípravy, vzdělávání a zvýšené informovanosti, vytvořit odpovídající rámec trestního práva a nadnárodní rámec s cílem bojovat proti kyberkriminalitě a aktivně se účastnit mezinárodních fór, jako je Globální fórum o digitální bezpečnosti ve prospěch prosperity zřízené OECD;

23.  připomíná, že digitalizace může snížit nerovnost v rámci sociálního začleňování, rozšířit přístup k informacím a omezit hospodářskou marginalizaci v okrajových oblastech;

Digitalizace: nástroj pro udržitelný rozvoj

24.  vítá plán vnějších investic EU, který podporuje investice a inovativní digitální řešení místních potřeb, finanční inkluzi a vytváření důstojných pracovních míst; zdůrazňuje, že digitalizace je důležitou investiční příležitostí, a že na základě spolupráce evropských a mezinárodních finančních institucí a soukromého sektoru by tedy kombinace zdrojů financování představovala důležitý nástroj k uvolnění peněžních částek;

25.  vyzývá Komisi k zahájení nových iniciativ s úzkým zaměřením na rozvoj digitální infrastruktury, podporu elektronické správy a digitálních dovedností, posílení digitální ekonomiky a zlepšení podmínek pro zakládání nových společností zaměřených na naplňování cílů udržitelného rozvoje, včetně příležitostí financování pro mikropodniky a malé a střední podniky, aby tak mohly spolupracovat digitální cestou s nadnárodními společnostmi a získaly přístup ke globálním hodnotovým řetězcům;

26.  vyzývá Komisi, aby dále začleňovala digitální technologie a služby do rozvojové politiky EU, jak je mimo jiné uvedeno v programu D4D; zdůrazňuje, že je zapotřebí podporovat využívání digitálních technologií v konkrétních oblastech politik, včetně elektronické správy, zemědělství, vzdělávání, nakládání s vodou, zdravotní péče a energetiky;

27.  vyzývá Komisi k navýšení investic do digitální infrastruktury v rozvojových zemích za účelem přemostění hluboké digitální propasti, a to rozvojově účinným způsobem, který bude založený na zásadách;

28.  připomíná, že mikropodniky a malé a střední podniky tvoří v rozvojových zemích většinu obchodních společností a zaměstnávají většinovou část pracovníků výrobního odvětví a odvětví služeb; připomíná, že usnadnění náležitě regulovaného přeshraničního elektronického obchodu může mít přímý dopad na zlepšení životních podmínek a životní úrovně a také na vytváření pracovních míst i zrychlení hospodářského rozvoje; zdůrazňuje přínos, jaký by mohly tyto snahy mít pro rovnost žen a mužů, neboť vysoký počet těchto společností je vlastněn a provozován ženami; zdůrazňuje, že je zapotřebí omezit právní, administrativní a společenské překážky pro podnikání, zejména co se týče žen; vyzývá k tomu, aby byla digitalizace využívána také v zájmu zkvalitnění vzdělávání a posilování kapacit pro podnikání v rozvojových zemích a zároveň s cílem vytvořit prostředí vhodné pro začínající a inovativní podniky;

29.  zdůrazňuje, že je nutné zamezit obchodování s minerály, jejichž těžba zahrnuje dětskou práci nebo se z ní financují ozbrojené konflikty; připomíná, že coltan je základní surovina pro mnoho elektronických zařízení (např. pro chytré telefony) a že kvůli jeho využití, těžbě a nezákonnému obchodování zachvátila oblast afrických Velkých jezer, zvláště Demokratickou republiku Kongo, občanská válka, která si vyžádala více než osm milionů životů; požaduje, aby se skoncovalo s vykořisťováním dětí při práci v coltanových dolech a s nezákonným obchodováním s touto surovinou s cílem vytvořit prostředí, v němž bude coltan těžen a uváděn na trh přijatelným způsobem, který bude ku prospěchu také místnímu obyvatelstvu;

30.  poukazuje na to, že zemědělství jakožto největší odvětví africké ekonomiky může mít potenciálně prospěch z digitálních technologií; zdůrazňuje, že digitální platformy mohou být v rozvojových zemích využívány k informování zemědělců o tržních cenách a jejich propojení s potenciálními kupujícími, a rovněž k poskytování praktických informací o pěstebních metodách a tržních trendech, informací o počasí a varování před chorobami rostlin a zvířat a s tím souvisejícího poradenství; nicméně vzhledem k tomu, že zemědělství stále více využívá hluboké znalosti a vyspělé technologie, zdůrazňuje, že digitální zemědělství může mít v rozvojových zemích velmi silně rušivý účinek na společnost a životní prostředí, neboť přístup k nejmodernější technologii může zůstat vyhrazený jen pro velké industrializované zemědělské podniky, které jsou aktivní na vývozním trhu a pěstují tržní plodiny, přičemž by omezené znalosti a dovednosti dále mohly vytlačovat na okraj drobné zemědělství v těchto zemích;

31.  trvá na tom, aby bylo financování zemědělství v rozvojových zemích ze strany EU v souladu s transformační povahou Agendy 2030 a Pařížské dohody o změně klimatu a následně také se závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj a doporučeními zvláštní zpravodajky OSN pro právo na potraviny; zdůrazňuje, že toto si vyžaduje uznání polyfunkčnosti zemědělství a rychlý posun od pěstování monokulturních plodin na základě intenzivního používání chemikálií k diverzifikovanému a udržitelnému zemědělství, které bude založené na agroekologických zemědělských postupech a na posílení místních systémů produkce potravin a drobného zemědělství;

32.  poukazuje na to, že informační a komunikační technologie mohou být použity k šíření informací, které může být zásadní jak během katastrof a mimořádných událostí přírodního a technického rázu, tak i v nestabilních a konfliktních oblastech; zdůrazňuje, že digitální technologie mohou nízkopříjmovým společenstvím a dalším zranitelným komunitám umožnit přístup ke kvalitním základním službám (jako je zdravotní péče, vzdělávání, voda, hygienická zařízení a elektřina), a také k humanitární pomoci a dalším veřejným a soukromým službám; zdůrazňuje význam boje proti šíření dezinformací (falešných zpráv) online cestou a upozorňuje na to, že je zapotřebí konkrétních programů zaměřených na mediální gramotnost coby prostředek k řešení těchto výzev;

33.  zdůrazňuje, že technologické inovace v oblasti humanitární pomoci jsou prioritou, především v souvislosti s násilným vysídlováním, pokud jde o přispívání k udržitelným řešením, jež poskytují stabilitu a důstojnost lidským životům a mohou usnadnit vazby mezi humanitární a rozvojovou oblastí; vítá globální iniciativy na podporu inovací v humanitární oblasti, jako je Globální aliance pro humanitární inovace (GAHI), Fond pro humanitární inovace (HIF) a Global Pulse při OSN, a vyzývá EU, aby prosazovala veřejně přístupná data a důrazně podporovala celosvětové komunity softwarových vývojářů a designérů, kteří budují praktickou otevřenou technologii, s cílem řešit mezinárodní rozvojové a humanitární problémy;

34.  zdůrazňuje, že digitální technologie, jako jsou SMS a aplikace v mobilních telefonech, mohou poskytnout dostupné nové nástroje pro šíření důležitých informací, které by mohly využít chudé a izolované osoby a osoby se zdravotním postižením; bere na vědomí potenciál technologie mobilních telefonů, která může skýtat takové výhody, jako jsou nižší náklady na přístup díky rozšiřujícímu se pokrytí sítí, uživatelská vstřícnost, klesající náklady na volání a posílání textových zpráv; zároveň však připomíná, že mobilní telefony vytvářejí rizika pro zdraví a životní prostředí, zvláště s ohledem na těžbu minerálních zdrojů a navyšování objemu elektronického a elektrického odpadu; zdůrazňuje, že digitalizace má potenciál jak k posílení, tak k oslabení demokracie, a vyzývá EU, aby se nad těmito riziky řádně zamyslela s cílem sledovat případy zneužití digitálních technologií při prosazování technologických inovací v rámci rozvojové pomoci, a aby podporovala správu internetu;

35.  zdůrazňuje význam vybudování udržitelného prostředí pro digitální ekonomiku s cílem snížit ekologický dopad spojený s digitalizací pomocí rozvoje účinného využívání zdrojů jak v digitálním odvětví, tak v odvětví energetiky, zejména upřednostňováním oběhového hospodářství; požaduje plán vnějších investic za účelem podpory odpovědnosti výrobce, konkrétně tím, že budou podpořeny malé a střední podniky, jejichž činnost je zaměřena na rozvoj opětovného využití, oprav a renovací, a které začleňují systémy zpětného odběru do své obchodní činnosti s cílem odstranit nebezpečné prvky použité v elektrickém a elektronickém zařízení (EEZ); požaduje zvýšení informovanosti spotřebitelů o dopadu elektronických zařízení na životní prostředí a účinné řešení otázky odpovědnosti podniků při výrobě EEZ; obdobně upozorňuje na to, že je nutné podpořit sestavování statistik elektronického a elektrického odpadu a státní politiku pro nakládání s tímto odpadem v rozvojových zemích, aby se tak přispělo ke snížení jeho produkce, předcházelo jeho nezákonnému ukládání a nevhodnému zpracování, podpořilo se recyklování a vytvořila se pracovní místa v odvětví revitalizace a recyklace;

36.  uznává, že digitální technologie poskytují odvětví energetiky inovativní nástroje k optimalizaci využívání zdrojů; připomíná nicméně, že digitální technologie za sebou zanechávají významnou ekologickou stopu s ohledem na spotřebu energetických zdrojů (podíl digitálních emisí CO2 na celkových emisích se odhaduje na 2-5 %) a kovy (jako je stříbro, kobalt, měď a tantal), což zpochybňuje jejich dlouhodobou udržitelnost; opakuje, že aby bylo možné bojovat se změnou klimatu, je zapotřebí provést změnu ve výrobních a spotřebních vzorcích;

37.  uznává potenciální úlohu, kterou mohou digitální technologie sehrát v podpoře demokracie a posilování účasti občanů na rozhodovacích procesech;

38.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit státem provozované digitální informační platformy, které by nabídly lidem více příležitostí k tomu, aby se plně informovali o svých právech a službách, které svým občanům stát poskytuje;

39.  zdůrazňuje, že aplikace elektronické veřejné správy přispívají k rychlejší a levnější dostupnosti veřejných služeb, ke zlepšení jednotnosti a spokojenosti občanů, k usnadnění vyjadřování postojů a činnosti občanské společnosti a ke zvýšení transparentnosti, čímž významně přispívají k prosazování demokratizace a boji proti korupci; zdůrazňuje zásadní úlohu technologií a digitalizace pro účinnou fiskální politiku a administrativu, která umožňuje účinné zvýšení mobilizace domácích zdrojů a pomáhá bojovat proti daňovým podvodům a únikům; trvá na tom, že je nezbytné vytvořit bezpečné digitální identity, neboť by to mohlo pomoci určit počet osob, které potřebují určité základní služby;

40.  žádá, aby byly využity příležitosti nabízené digitálními technologiemi jako prostředek k zefektivnění zápisu dětí do matrik a zápisu úmrtí a sňatků; upozorňuje na to, že podle odhadů UNICEF se pouze v subsaharské Africe nachází 95 milionů dětí, jejichž porod nebyl v matrice zaznamenán(7), a nemá proto rodný list, že tato skutečnost dotčeným dětem znemožňuje nabýt právní subjektivity, a jejich existence jako členů společnosti tak zůstává nezaznamenána od narození až do dospělého života, což pokřivuje demografické údaje dané země a má významný vliv na posuzování potřeb obyvatelstva, zejména pokud jde o přístup ke vzdělání a zdravotní péči;

41.  uznává ústřední úlohu digitálních technologií v řízení zdravotnických služeb, při naléhavém řešení epidemických onemocnění, šíření informačních kampaní o veřejných zdravotních službách, v poskytování veřejného přístupu ke zdravotnickým službám a školení pro zdravotnické pracovníky, podpoře a propagaci základního výzkumu a také rozvoji zdravotnických služeb a informačních služeb v oblasti elektronického zdravotnictví; vyzývá proto tvůrce politik, aby zavedli odpovídající politický a regulační rámec s cílem rozšířit projekty v oblasti elektronického zdravotnictví; žádá Komisi, aby v této souvislosti poskytla nezbytné finanční prostředky;

42.  vítá online program „DEVCO Academy“, který umožňuje vzdělávat osoby z partnerských zemí EU online cestou; vyzývá k tomu, aby vzdělávací programy pro místní vedoucí činitele byly dále rozvíjeny a aby byly vytvořeny postupy pro podávání žádostí o dotace z EU, aby tak tito partneři získali jasnější představu o tom, co lze očekávat a jaké jsou cíle a podmínky těchto programů, a tím se zlepšily jejich vyhlídky na to, že budou k těmto programům připuštěni; zdůrazňuje, že takové iniciativy by za předpokladu, že budou snadno dostupné, účinné a relevantní, měly pozitivní vliv na čerpání pomoci a na pověst EU u jejích partnerů;

o
o   o

43.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské službě pro vnější činnost.

(1) Úř. věst. C 210, 30.6.2017, s. 1.
(2) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 22.
(3) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 106.
(4) Studie UNEP - INTERPOL nazvaná „Vzrůst trestné činnosti proti životnímu prostředí. Rostoucí hrozba pro přírodní zdroje, mír, rozvoj a bezpečnost“, 2016.
(5) UNCTAD, South-South Digital Cooperation for Industrialisation: A Regional Integration Agenda (Digitální spolupráce mezi zeměmi Jihu za účelem industrializace: Agenda regionální integrace) (2017).
(6) Rezoluce Valného shromáždění OSN, GA/RES/70/125.
(7) https://www.unicef.org/french/publications/files/UNICEF_SOWC_2016_French_LAST.pdf

Právní upozornění - Ochrana soukromí