Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 15. listopadu 2018 - Štrasburk
Vietnam, zejména situace politických vězňů
 Situace v oblasti lidských práv na Kubě
 Situace v oblasti lidských práv v Bangladéši
 Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě ***I
 Perzistentní organické znečišťující látky ***I
 Pečovatelské služby v EU pro zlepšení situace v oblasti rovnosti žen a mužů
 Lymská borelióza

Vietnam, zejména situace politických vězňů
PDF 137kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2018 o Vietnamu, zejména o situaci politických vězňů (2018/2925(RSP))
P8_TA(2018)0459RC-B8-0526/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 14. prosince 2017 o svobodě projevu ve Vietnamu, zejména o případu o případu Nguyen Van Hoy(1), a na usnesení ze dne 9. června 2016 o Vietnamu(2), zejména pokud jde o svobodu projevu,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem, která byla podepsána dne 27. června 2012,

–  s ohledem na sedmý dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem, který se konal dne 1. prosince 2017,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 9. února 2018 o odsouzení obránců lidských práv ve Vietnamu a na prohlášení ze dne 5. dubna 2018 o odsouzení aktivistů v oblasti lidských práv ve Vietnamu,

–  s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 20. srpna 2018 o nedávném odsouzení pana Le Ding Luonga,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN ze dne 23. února 2018 požadující propuštění aktivistů uvězněných za protesty proti úniku toxických látek a prohlášení ze dne 12. dubna 2018 vyzývající ke změně po uvěznění obránců práv,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, k němuž Vietnam přistoupil v roce 1982,

–  s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 26. února 2016 ve věci 1409/2014/MHZ o neprovedení předběžného posouzení dopadu dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem na lidská práva Evropskou komisí,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že podle databáze vietnamských politických vězňů, kterou sestavila organizace The 88 Project, si trest odnětí svobody ve Vietnamu odpykává odhadem 160 aktivistů a přibližně 16 aktivistů je drženo ve vyšetřovací vazbě;

B.  vzhledem k tomu, že vietnamské orgány nadále vězní, zadržují, obtěžují a zastrašují obránce lidských práv, novináře, blogery, právníky v oblasti lidských práv a aktivisty z řad občanské společnosti v zemi; vzhledem k tomu, že v rozporu s povinnostmi země podle mezinárodního práva čelí obránci lidských práv dlouhým trestům odnětí svobody za svou činnost v oblasti lidských práv a za uplatňování základního práva na svobodu projevu, ať už na internetu, nebo mimo něj;

C.  vzhledem k tomu, že političtí aktivisté a aktivisté v oblasti lidských práv čelí ve vazbě krutým podmínkám, včetně odpírání přístupu ke zdravotní péči, právnímu poradenství a kontaktu s rodinou;

D.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení je ve Vietnamu potlačována a katolická církev a státem neuznaná náboženství, jako je Sjednocená buddhistická církev Vietnamu, některé protestantské církve a jiná vyznání, včetně etnické menšiny horalů, jsou i nadále vystaveny těžké náboženské perzekuci;

E.  vzhledem k tomu, že Hoang Duc Binh byl odsouzen ke 14 letům odnětí svobody za blogování o protestech týkajících se katastrofy způsobené ocelárnou Formosa; vzhledem k tomu, že Nguyen Nam Phong byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody za údajné odmítnutí uposlechnout příkazy veřejných činitelů, kterého se měl dopustit při cestě na protestní akci; vzhledem k tomu, že jejich úsilí mělo klíčový význam pro zvýšení povědomí a zajištění odpovědnosti v souvislosti s únikem z ocelárny Formosa;

F.  vzhledem k tomu, že členové skupiny Bratrstvo pro demokracii byli v dubnu 2018 odsouzeni k odnětí svobody v délce 7 až 15 let jako součást rozsáhlého prosazování ustanovení trestního zákoníku o národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že Nguyen Trung Truc, další člen této skupiny, byl v září 2018 odsouzen k 12 letům odnětí svobody na základě obvinění z pokusu o státní převrat;

G.  vzhledem k tomu, že pan Le Dinh Luong, obránce lidských práv, který pokojně obhajoval prosazování a ochranu lidských práv, byl dne 16. srpna 2018 odsouzen podle ustanovení trestního zákoníku o národní bezpečnosti k 20 letům odnětí svobody a pěti letům domácího vězení; vzhledem k tomu, že zástupcům delegace EU a velvyslanectví členských států EU nebylo povoleno účastnit se soudního procesu jako pozorovatelé; vzhledem k tomu, že existuje mnoho dalších případů obránců lidských práv a dalších vězňů svědomí s podobným osudem;

H.  vzhledem k tomu, že dne 12. dubna 2018 skupina odborníků OSN, zvláštní zpravodaj pro situaci obránců lidských práv, hlavní zpravodaj pracovní skupiny pro svévolné zadržování a zvláštní zpravodaj pro podporu a ochranu práva na svobodu přesvědčení a projevu naléhavě vyzvali Vietnam, aby nepotlačoval občanskou společnost a neumlčoval opozici;

I.  vzhledem k tomu, že vietnamský trestní zákoník obsahuje represivní ustanovení, která jsou zneužívána k umlčení, zatýkání, zadržování, odsouzení nebo omezení činnosti aktivistů v oblasti lidských práv, disidentů, právníků, odborů, náboženských skupin a nevládních organizací, zejména těch, které vyjadřují kritické názory ohledně vietnamské vlády;

J.  vzhledem k tomu, že vietnamská vláda nadále zakazuje nezávislé nebo soukromé sdělovací prostředky a vykonává přísnou kontrolu rozhlasových a televizních stanic a tištěných publikací; vzhledem k tomu, že v dubnu 2016 Národní shromáždění schválilo mediální zákon, který silně omezuje svobodu tisku ve Vietnamu;

K.  vzhledem k tomu, že vietnamské Národní shromáždění dne 12. června 2018 přijalo zákon o kybernetické bezpečnosti, jehož cílem je zpřísnit kontroly na internetu a který vyžaduje, aby poskytovatelé odstranili příspěvky považované za „hrozbu“ národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že tento zákon stanoví přísná omezení svobody projevu na internetu a výrazně ohrožuje právo na soukromí;

L.  vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2018 vstoupil v platnost vůbec první vietnamský zákon o náboženském vyznání a přesvědčení, který nutí všechny náboženské skupiny v zemi registrovat se u příslušných orgánů a informovat je o své činnosti; vzhledem k tomu, že tyto orgány mohou zamítnout žádost o registraci nebo jí bránit a zakázat náboženskou činnost, kterou svévolně označí za odporující „národním zájmům“, „veřejnému pořádku“ nebo „národní jednotě“; vzhledem k tomu, že tímto zákonem vláda institucionalizovala své vměšování do náboženských záležitostí a státní dohled nad náboženskými skupinami;

M.  vzhledem k tomu, že Vietnamu patří podle indexu svobody tisku vypracovaného Reportéry bez hranic v roce 2018 175. místo ze 180 zemí;

N.  vzhledem k tomu, že se ve Vietnamu i nadále uplatňuje trest smrti, avšak počet poprav není znám, neboť vietnamské orgány utajují statistiky o trestu smrti jako státní tajemství; vzhledem k tomu, že Vietnam v lednu 2018 snížil počet trestných činů, za něž lze uložit trest smrti, z 22 na 18;

O.  vzhledem k tomu, že Vietnam doposud neratifikoval základní úmluvy Mezinárodní organizace práce, zejména Úmluvu o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat, č. 98, Úmluvu o odstranění nucené práce, č. 105 a Úmluvu o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se, č. 87;

P.  vzhledem k tomu, že dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem je důležitým prostředkem pro probíhající komplexní diskusi o otázkách, které EU znepokojují, včetně plného dodržování základních práv na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování; vzhledem k tomu, že vztah mezi Evropskou unií a Vietnamem se musí zásadně zakládat na dodržování lidských práv, demokracie a zásad právního státu a na dodržování mezinárodních standardů v tomto směru;

Q.  vzhledem k tomu, že existuje jasná souvislost mezi dohodou o partnerství a spolupráci a dohodou o volném obchodu mezi EU a Vietnamem, v nichž se obě strany zavázaly, že budou plnit své závazky v oblasti lidských práv;

1.  odsuzuje pokračující porušování lidských práv ve Vietnamu včetně rozsudků, politického zastrašování, sledování, obtěžování, útoků a nespravedlivých procesů, jež se týká politických aktivistů, novinářů, blogerů, disidentů a obhájců lidských práv za uplatňování jejich svobody projevu online i offline, což je jasným porušením mezinárodních závazků Vietnamu v oblasti lidských práv;

2.  vyzývá vietnamské orgány k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech obránců lidských práv a vězňů svědomí, kteří jsou zadržováni nebo odsuzováni jen za to, že uplatňovali své právo na svobodu projevu, včetně Hoanga Duc Binha, Nguyena Nam Phonga, Nguyena Trung Truca a Le Dinh Luonga, a aby je zprostily všech obvinění;

3.  opakovaně vyzývá vietnamské orgány, aby ukončily veškerá omezení a obtěžování ochránců lidských práv a zaručily za všech okolností, aby tito ochránci mohli vykonávat svou legitimní činnost v oblasti lidských práv bez strachu z represe a bez jakýchkoli omezení, včetně soudního obtěžování; vyzývá vietnamskou vládu, aby odstranila veškerá omezení svobody náboženského vyznání a ukončila pronásledování náboženských společenství;

4.  trvá na tom, že vietnamská vláda musí zajistit, že zacházení se všemi zadrženými osobami bude v souladu s mezinárodními standardy; zdůrazňuje, že právo na přístup k právním zástupcům, zdravotníkům a rodinným příslušníkům je důležitou zárukou proti mučení a špatnému zacházení a má zásadní význam pro právo na spravedlivý proces;

5.  odsuzuje zneužívání represivních právních předpisů, které omezují základní práva a svobody; vyzývá vietnamské orgány, aby zrušily, přezkoumaly nebo změnily veškeré represivní zákony, zejména trestní zákoník, zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o náboženském vyznání a přesvědčení, a aby zajistily, že všechny právní předpisy budou v souladu s mezinárodními standardy a závazky v oblasti lidských práv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je Vietnam smluvní stranou; vyzývá vládu, aby předložila legislativní návrhy, které uvedou úpravu veřejných shromáždění a demonstrací do souladu s právy na svobodné shromažďování a sdružování;

6.  vyzývá Vietnam, aby podepsal a ratifikoval všechny příslušné smlouvy Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, Římský statut Mezinárodního trestního soudu a úmluvy MOP č. 87, 98 a 105;

7.  naléhavě vyzývá Vietnam, aby vydal stálé pozvání pro zvláštní postupy Rady OSN pro lidská práva, zejména zvláštnímu zpravodaji pro právo na svobodu přesvědčení a projevu a zvláštnímu zpravodaji pro situaci ochránců lidských práv;

8.  vyzývá vietnamské orgány, aby uznaly nezávislé odbory;

9.  vyzývá EU, aby sledovala situaci v oblasti lidských práv ve Vietnamu a spolupracovala s orgány a všemi příslušnými zúčastněnými stranami na jejím zlepšování;

10.  připomíná, že za všech okolností odmítá trest smrti; vyzývá vietnamské orgány, aby zavedly okamžité moratorium na uplatňování trestu smrti, které by bylo prvním krokem na cestě k jeho úplnému zrušení; vyzývá vietnamské orgány, aby přezkoumaly všechny rozsudky trestu smrti tak, aby bylo zaručeno, že všechny soudní procesy proběhly podle mezinárodních standardů;

11.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby aktivně podporovaly sdružení občanské společnosti a jednotlivce, kteří se ve Vietnamu aktivně zasazují o obranu lidských práv, a to i tím, že budou vyzývat k propuštění obránců lidských práv a vězňů svědomí prostřednictví veškerých kontaktů, které s vietnamskými orgány mají; naléhavě vyzývá delegaci EU v Hanoji, aby uvězněným obráncům lidských práv a vězňům svědomí poskytovala veškerou vhodnou podporu, a to mimo jiné prostřednictvím návštěv ve věznicích, sledování soudních procesů a poskytování právní pomoci;

12.  vyzývá členské státy EU, aby zintenzivnily své úsilí o prosazení konkrétních zlepšení v oblasti lidských práv ve Vietnamu, a to i během nadcházejícího všeobecného pravidelného přezkumu Vietnamu v Radě OSN pro lidská práva;

13.  znovu opakuje výzvu k tomu, aby byl v celé EU zakázán vývoz, prodej, aktualizace a údržba jakýchkoli forem bezpečnostního vybavení, které může být nebo je používáno k vnitrostátní represi, včetně technologií dohledu na internetu, do států se znepokojivým stavem dodržování lidských práv;

14.  vítá posilování partnerství a dialog o lidských právech mezi EU a Vietnamem a připomíná význam dialogu jako klíčového nástroje, který by měl být účinně využíván k podpoře a povzbuzení Vietnamu při provádění nezbytných reforem; důrazně vybízí Komisi, aby sledovala pokrok v rámci dialogu zavedením referenčních hodnot a kontrolních mechanismů;

15.  vyzývá vietnamskou vládu a EU, aby se jakožto významní partneři zavázali ke zlepšování dodržování lidských práv a základních svobod v zemi, neboť to představuje základní kámen dvoustranných vztahů mezi Vietnamem a Evropskou unií, zejména s ohledem na ratifikaci dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem a s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem;

16.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), vládě a Národnímu shromáždění Vietnamu, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 73.
(2) Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 122.


Situace v oblasti lidských práv na Kubě
PDF 142kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2018 o situaci v oblasti lidských práv na Kubě (2018/2926(RSP))
P8_TA(2018)0460RC-B8-0528/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kubě, zejména na usnesení ze dne 17. listopadu 2004 o Kubě(1), usnesení ze dne 2. února 2006 o postoji Evropské unie ke kubánské vládě(2), usnesení ze dne 21. června 2007 o Kubě(3), usnesení ze dne 11. března 2010 o vězních svědomí na Kubě(4) a usnesení ze dne 5. července 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé(5), jménem Evropské unie a na souhlas Parlamentu s touto dohodou,

–  s ohledem na to, že dne 19. dubna 2018 byl novým předsedou kubánského Národního shromáždění lidové moci zvolen Miguel Díaz-Canel,

–  s ohledem na zjištění Výboru OSN pro násilná zmizení na Kubě zveřejněná dne 17. března 2017,

–  s ohledem na stanovisko č. 59/2018 týkající se Ariela Ruize Urquiola považovaného organizací Amnesty International za vězně svědomí, jež přijala pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování na svém 82. zasedání ve dnech 20. až 24. srpna 2018,

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum týkající se Kuby, který provedla Rada OSN pro lidská práva v květnu 2013 a květnu 2018,

–  s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch o Kubě za rok 2017 a na prohlášení týkající se 100 dnů činnosti nové kubánské vlády, které vydala dne 27. července 2018 ředitelka organizace Amnesty International pro oblast Severní a Jižní Ameriky Erika Guevara Rosasová,

–  s ohledem na prohlášení, které vydává každý měsíc kubánská Komise pro lidská práva a národní usmíření,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Mezinárodní pakt o sociálních, hospodářských a kulturních právech,

–  s ohledem na kubánskou ústavu,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, jíž je Kuba signatářem,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se problematika dodržování lidských práv objevuje jak v rámci politického dialogu EU, tak i v dohodách o spolupráci a obchodních dohodách; vzhledem k tomu, že nedělitelnost lidských práv, včetně občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, by měla být ve vztazích s Kubou jedním z hlavních cílů Evropské unie;

B.  vzhledem k tomu, že dne 5. července 2017 Parlament poskytl svůj souhlas s uzavřením dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a Kubou; vzhledem k tomu, že v této dohodě jsou jasně uvedeny obavy EU ohledně situace v oblasti lidských práv na Kubě a že obsahuje doložku, podle níž se v případě porušování ustanovení o lidských právech platnost dohody pozastavuje;

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 byl zahájen dialog o lidských právech mezi EU a Kubou pod vedením zvláštního zástupce EU pro lidská práva; vzhledem k tomu, že dne 9. října 2018 se strany jednající v rámci čtvrtého dialogu o lidských právech mezi EU a Kubou zabývaly kromě jiných otázek i otázkou účasti občanů na veřejném životě, mimo jiné v kontextu nedávných volebních procesů, svobodou sdružování a projevu a možností obránců lidských práv a dalších součástí občanské společnosti svobodně se sdružovat, vyjadřovat své názory a účastnit se veřejného života; vzhledem k tomu, že Parlament nemá jasno v tom, zda se v rámci tohoto setkání dospělo k nějakým závěrům; vzhledem k tomu, že navzdory zahájení dialogu o lidských právech a znovuzvolení Kuby do Rady OSN pro lidská práva na období 2017–2019, nebylo, pokud jde o lidská práva na Kubě, dosaženo žádných hmatatelných výsledků; vzhledem k tomu, že politický dialog musí zahrnovat přímý intenzivní dialog s občanskou společností a opozicí, a to bez jakýchkoli omezení;

D.  vzhledem k tomu, že kubánská vláda stále odmítá uznat monitorování lidských práv za legitimní činnost a odmítá udělit místním skupinám pro lidská práva právní status;

E.  vzhledem k tomu, že dne 24. února 2019 má proběhnout referendum o ústavě; vzhledem k tomu, že v rámci vypracování nové ústavy nedochází k řádným celostátním konzultacím, což vede k tomu, že si komunistická strana zachovává svou pevnou roli ve společnosti, aniž by byl vytvořen systém více stran a zajištěny základní svobody a politická a občanská práva, a že dochází k upevňování centralizovaného státního vlastnictví a řízeného hospodářství; vzhledem k tomu, že politický systém s jedinou stranou je v článku 3 prohlášen za neměnný a v článku 224 se uvádí, že je zakázáno, aby současná nebo budoucí generace změnila nevratnost socialismu a stávající politický a společenský systém; vzhledem k tomu, že návrh nové ústavy podle všeho obsahuje další velmi znepokojivá ustanovení;

F.  vzhledem k tomu, že na Kubě dochází k pronásledování, svévolnému zadržování a věznění nezávislých novinářů, pokojných disidentů a obránců lidských práv, kteří dokumentují případy porušování lidských práv a kteří jsou většinou členy demokratické opozice; vzhledem k tomu, že podle kubánské Komise pro lidská práva a národní usmíření bylo v říjnu 2018 zaznamenáno nejméně 202 případů krátkodobého zadržení pokojných oponentů a nezávislých aktivistů z řad občanské společnosti, kteří uplatňovali své základní právo na svobodu projevu, shromažďování a politického sdružování, a to nepochybně z politických důvodů;

G.  vzhledem k tomu, že jednou z těchto osob je národní koordinátor křesťanského osvobozeneckého hnutí (Movimiento Cristiano Liberación) dr. Eduardo Cardet, který byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody za nenásilné uplatňování svého práva na svobodu projevu; vzhledem k tomu, že byl zadržen v listopadu 2016 na cestě domů z Miami; vzhledem k tomu, že dr. Cardet, který je považován za vězně svědomí, je v současné době zadržován ve vězení Cuba Sí ve městě Holguín, kde je držen v izolaci, aniž by měl možnost přijímat rodinné návštěvy nebo telefonovat;

H.  vzhledem k tomu, že člen Vlasteneckého svazu Kuby (Unión Patriótica de Cuba, UNPACU) – neoficiální politické opoziční skupiny – Tomás Núñez Magdariaga zahájil 62denní hladovku a byl v důsledku mezinárodního tlaku dne 15. října 2018 propuštěn; vzhledem k tomu, že pan Magdariaga byl shledán vinným z údajného ohrožování státního úředníka, který se nakonec přiznal k tomu, že si obvinění vymyslel; vzhledem k tomu, že jeho případ je dalším jasným příkladem snahy umlčet veškeré nesouhlasné názory;

I.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2018 se organizace Ženy v bílém znovu stala hlavní obětí politických represálií a že se předmětem represí v několika provinciích v zemi stala celá řada členů Sjednoceného protitotalitního fóra (FANTU);

J.  vzhledem k tomu, že všem vězňům na Kubě musí být zaručeno humánní zacházení; vzhledem k tomu, že kubánská vláda odpírá nezávislým skupinám na podporu lidských práv přístup do věznic; vzhledem k tomu, že kubánští občané nemají žádnou záruku řádného soudního řízení, jako je právo na spravedlivé veřejné řízení před kompetentním nestranným soudem; vzhledem k tomu, že vězni, kteří byli podmínečně propuštěni, jsou často předmětem trvalého pronásledování ze strany kubánských orgánů;

K.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování jasně uvedla, že kubánské oběti svévolného zadržování mají právo žádat vládu o nápravu, která zahrnuje restituci, odškodnění, rehabilitaci, kompenzaci a záruky, že se daná situace nebude opakovat;

L.  vzhledem k tomu, že na Kubě existují náznaky lepšího dodržování svobody náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že kubánské orgány povolují stavbu a rekonstrukci křesťanských kostelů stále jen velmi omezeně; vzhledem k tomu, že se z církve postupně stal největší subjekt v rámci občanské společnosti a hlavní nestátní poskytovatel sociálních služeb na Kubě, že je však její činnost stále pod přísnou kontrolou kubánských orgánů;

M.  vzhledem k tomu, že užší politické a hospodářské vztahy s Kubou mají ze strany EU posloužit rychlejšímu provádění politických reforem v zemi v souladu s touhami všech jejích občanů; vzhledem k tomu, že liberalizace ekonomiky a obchodu by měla zemi pomoci postupně se posunout k volným sociálním prostorům, koexistenci, technologiím a komunikacím, o které kubánské obyvatelstvo žádá a oceňuje je;

N.  vzhledem k tomu, že Parlament udělil kubánským aktivistům Sacharovovu cenu za svobodu myšlení ve třech případech: v roce 2002 Oswaldu Payáovi, v roce 2005 organizaci Ženy v bílém a v roce 2010 Guillermu Fariñasovi; vzhledem k tomu, že se stále pravidelně stává, že laureátům Sacharovovy ceny není umožněno odjet ze země a účastnit se mezinárodních akcí;

O.  vzhledem k tomu, že Parlament při mnoha příležitostech žádal, zda může vyslat na Kubu oficiální delegaci; vzhledem k tomu, že mu kubánské orgány vstup do země pokaždé odepřely, a to i po uzavření dohody o politickém dialogu a spolupráci;

1.  ostře odsuzuje svévolné zadržování, pronásledování a zastrašování pokojných disidentů, nezávislých novinářů, obránců lidských práv a členů politické opozice na Kubě a útoky proti nim; požaduje okamžité ukončení těchto akcí a okamžité propuštění všech politických vězňů včetně Eduarda Cardeta a všech osob, které jsou svévolně zadržovány jen proto, že uplatňovaly své právo na svobodu projevu a shromažďování;

2.  naléhavě vyzývá členské státy EU, ESVČ a její delegaci na Kubě, aby ve vztahu ke Kubě pevně stály za svými zásadami a politikou a aby učinily veškerá nezbytná opatření, jež povedou k propuštění výše uvedených osob, k okamžitému ukončení zastrašování politických protivníků a obránců lidských práv a k tomu, aby se jim dostalo pomoci a ochrany;

3.  žádá kubánské orgány, aby zlepšily podmínky ve věznicích a zacházení s vězni a aby povolily přístup do kubánských věznic mezinárodním skupinám pro lidská práva a nezávislým kubánským organizacím; zdůrazňuje, že věznění kubánských disidentů za jejich ideály a pokojnou politickou činnost je v rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv;

4.  lituje, že navzdory přijetí dohody o politickém dialogu a spolupráci se situace v oblasti lidských práv a demokracie nezlepšila; požaduje splnění závazných povinností plynoucích z této dohody mezi EU a Kubou, zejména pokud jde o dodržování lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že úspěch této dohody závisí na jejím provádění a dodržování;

5.  připomíná, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci obsahuje ustanovení o pozastavení platnosti dohody, které by mělo být použito v případě porušení ustanovení o lidských právech; trvá na tom, aby Evropská unie při provádění této dohody důkladně sledovala a monitorovala dodržování lidských práv a základních svobod na Kubě a pravidelně podávala Parlamentu příslušné zprávy; vybízí místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Federiku Mogheriniovou, aby Parlament na plenárním zasedání podrobně informovala o konkrétních opatřeních přijatých s cílem splnit výše uvedený požadavek;

6.  naléhavě vyzývá kubánskou vládu, aby změnila svou politiku v oblasti lidských práv a sladila ji s mezinárodním právem v oblasti lidských práv a umožnila všem politickým aktérům z řad občanské společnosti a opozice neomezenou aktivní účast na politickém a společenském životě; žádá Kubu, aby potvrdila záměr řídit se v souvislosti s prosazováním a ochranou lidských práv těmi nejvyššími standardy, a ratifikovat tudíž Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a jejich opční protokoly;

7.  připomíná kubánským orgánům, že svobodu pohybu a shromažďování zaručuje mezinárodní právo v oblasti lidských práv a že se tato svoboda vztahuje i na aktivisty a členy demokratické opozice;

8.  ostře odsuzuje přijetí výnosu č. 349, který podkopává právo na uměleckou svobodu na Kubě; žádá kubánské orgány, aby přijaly příslušná legislativní opatření a tento výnos stáhly, než v prosinci 2018 vstoupí v platnost; zdůrazňuje, že svoboda uměleckého projevu má pro životaschopné a dynamické kulturní odvětví schopné vytvářet pracovní místa, rozvíjet kulturní průmysl a oživit kulturní dědictví zásadní význam;

9.  žádá kubánskou vládu, aby přestala cenzurovat internet a blokovat internetové stránky s výhradním cílem omezit politickou kritiku a ztížit přístup k informacím;

10.  plně podporuje zjištění výboru OSN pro násilná zmizení na Kubě ze dne 17. března 2017, v nichž tento výbor naléhavě vyzývá Kubu, aby přijala nezbytná opatření k zaručení úplné nezávislosti kubánského soudnictví a aby v souladu s pařížskými zásadami zřídila nezávislý národní úřad pro lidská práva;

11.  vyjadřuje značné znepokojení nad novým návrhem ústavy a referendem plánovaným na únor 2019; zdůrazňuje, že na to, aby mohl být zaručen demokratický ústavní proces, zde chybí širší účast, tolerance a dodržování základních občanských a politických práv; opakuje v této souvislosti své odhodlání podporovat proces, jenž povede k pluralitní demokracii a dodržování lidských práv a základních svobod – s účastí všech aktérů bez výjimky, jak požaduje Všeobecná deklarace lidských práv – a k trvalému hospodářskému oživení, které by zlepšily životní úroveň obyvatel Kuby a naplnily tak ambice kubánského lidu; vybízí příslušné kubánské orgány, aby do nové ústavy začlenily ustanovení o svobodných a pluralitních volbách;

12.  naléhavě vyzývá evropské orgány a členské státy, aby napomáhaly hospodářské a politické transformaci na Kubě směrem ke zcela demokratickému režimu, který by respektoval základní práva všech občanů; podporuje používání jednotlivých nástrojů zahraniční politiky EU, a zejména Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR), s cílem prohlubovat dialog EU s kubánskou občanskou společností a s těmi, kteří podporují nenásilnou transformaci Kuby;

13.  žádá kubánské orgány, aby u všech trestných činů zrušily trest smrti; než bude tato právní změna oficiálně přijata, požaduje moratorium na výkon trestu smrti; žádá, aby byly všechny rozsudky, které stanovují trest smrti, přezkoumány, neboť je třeba zaručit, aby příslušné soudní procesy probíhaly podle mezinárodních standardů a aby v budoucnu již nedošlo k žádné popravě;

14.  žádá kubánskou vládu, aby umožnila církvím volně v kubánské společnosti poskytovat sociální péči; požaduje úplné zaručení svobody náboženského vyznání a svědomí;

15.  žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Federiku Mogheriniovou, aby uznala existenci politické opozice proti kubánské vládě a aby podporovala její zapojení do politického dialogu mezi EU a Kubou; připomíná evropským orgánům, že občanská společnost a laureáti Sacharovovy ceny hrají v procesu demokratizace Kuby klíčovou roli a že je nutné jejich hlasu naslouchat a přihlížet k němu při dvoustranných jednáních; v této souvislosti vyzývá zástupce všech členských států EU, aby na setkáních s kubánskými orgány hovořili o znepokojivé situaci v oblasti lidských práv a aby se setkávali během návštěv na Kubě s laureáty Sacharovovy ceny, a zajišťovali tak vnitřní a vnější soudržnost politiky EU v oblasti lidských práv;

16.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že navzdory tomu, že Parlament vyjádřil souhlas s dohodou o politickém dialogu a spolupráci, odmítají kubánské orgány povolit výborům, delegacím a některým politickým skupinám Evropského parlamentu navštívit Kubu; žádá příslušné orgány, aby jim vstup do země okamžitě povolily a aby jim mj. umožnily navštívit ostrov, až se bude konat referendum o ústavě, plánované na 24. února 2019;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a Národnímu shromáždění lidové moci Kuby, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, parlamentům a vládám členských států, vysoké komisařce Organizace spojených národů pro lidská práva a vládám členských států Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC).

(1) Úř. věst. C 201 E, 18.8.2005, s. 83.
(2) Úř. věst. C 288 E, 24.11.2006, s. 81.
(3) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 377.
(4) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 82.
(5) Úř. věst C 334, 19.9.2018, s. 99.


Situace v oblasti lidských práv v Bangladéši
PDF 138kWORD 49k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2018 o stavu lidských práv v Bangladéši (2018/2927(RSP))
P8_TA(2018)0461RC-B8-0533/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši z 6. dubna 2017(1) a 26. listopadu 2015(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2017 o aktuálním stavu provádění bangladéšského paktu udržitelnosti(3) a na zprávu Komise o technickém stavu ze dne 28. září 2018,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl(4),

–  s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšskou lidovou republikou o partnerství a rozvoji z roku 2001(5),

–  s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat,

–  s ohledem na Pakt udržitelnosti pro trvalé zlepšování pracovních práv a bezpečnosti v továrnách na konfekční oděvy a pletené zboží v Bangladéši,

–  s ohledem na Bangladéšskou dohodu o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov z roku 2013 a její obnovení z roku 2018,

–  s ohledem na společné místní prohlášení ze dne 27. září 2018 o bangladéšském zákoně o digitální bezpečnosti, které vydali vedoucí zastoupení členských států EU, delegace Evropské unie a vedoucí misí Norska a Švýcarska,

–  s ohledem na národní zprávu Bangladéše ze dne 26. února 2018 předanou Radě OSN pro lidská práva poskytla zprávu pro všeobecný pravidelný přezkum,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, kterou Valné shromáždění OSN přijalo dne 20. prosince 2006 a která vstoupila v platnost dne 23. prosince 2010,

–  s ohledem na hlavní zásady OSN týkající se podnikání a lidských práv, schválené Radou OSN pro lidská práva dne 16. června 2011,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na bangladéšský národní akční plán pro odstranění dětských sňatků na období 2015–2021,

–  s ohledem na závěry a doporučení 17. zasedání stálého fóra OSN o otázkách původních obyvatel (UNPFII),

–  s ohledem na Světový den svobody tisku 2018,

–  s ohledem na bangladéšský zákon o digitální bezpečnosti z roku 2018,

–  s ohledem na bangladéšský zákon o informačních a komunikačních technologiích (IKT), zejména na jeho paragraf 57,

–  s ohledem na obecné zásady EU pro svobodu projevu online a offline ze dne 12. května 2014,

–  s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU udržuje s Bangladéšem dlouhodobé vztahy, založené mimo jiné na dohodě o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje; vzhledem k tomu, že dodržování a podpora lidských práv a demokratických zásad je jedním ze stěžejních bodů domácí a mezinárodní politiky obou stran a musí být klíčovou součástí vnější činnosti EU;

B.  vzhledem k tomu, že v posledních letech se v Bangladéši zesilují represe vůči členům občanské společnosti, včetně politických aktivistů, odborářů, novinářů, studentů, obránců lidských práv a menšin; vzhledem k tomu, že odborníci OSN na lidská práva a mezinárodní skupiny působící v oblasti lidských práv hovoří o tom, že v Bangladéši se rýsuje zřejmý trend mimosoudních poprav, masového protiprávního zatýkání a nucených zmizení, mezi jejichž oběťmi byli Marúf Zaman a Mir Ahmad Bin Kásim;

C.  vzhledem k tomu, že Bangladéš se v žebříčku světového indexu svobody řadí na 146. místo ze 180; vzhledem k tomu, že v Bangladéši jsou nadále běžně porušovány základní svobody a lidská práva a zejména dochází k násilí na novinářích a bloggerech, k jejich obtěžování a zastrašování a cenzuře; vzhledem k tomu, že bangladéšský zákon o informačních a komunikačních technologiích, zejména jeho paragraf 57, se již několik let používá k zatýkání a pronásledování aktivistů a novinářů, kteří kritizují vládu;

D.  vzhledem k tomu, že zákon o digitální bezpečnosti, který bangladéšský parlament přijal dne 19. září 2018, ponechal paragraf 57 zákona o IKT beze změny, a to navzdory kritice, kterou vyjadřuje jak mnoho bangladéšských novinářů a lidskoprávních aktivistů, tak i mezinárodní společenství;

E.  vzhledem k tomu, že světově proslulý bangladéšský fotoreportér, učitel a aktivista Šahidul Alam, nositel mnoha ocenění, byl dne 5. srpna 2018 unesen ze svého domu a na základě zákona o IKT na něj byla uvalena vazba, přičemž důvodem bylo jeho veřejné vyjádření k nedávným studentským demonstracím v Bangladéši a jeho kritika použití násilí ze strany státu; vzhledem k tomu, že od té doby zůstává ve vazbě a několikrát byla zamítnuta jeho žádost o propuštění na kauci; vzhledem k tomu, že podle některých zpráv mu byla několikrát upřena adekvátní lékařská péče a byl podroben mučení;

F.  vzhledem k tomu, že teroristické útoky vedly k tomu, že vláda začala uplatňovat přístup „nulové tolerance“; vzhledem k tomu, že v Bangladéši byl zastaven provoz mobilních sítí a bangladéšské bezpečnostní složky se údajně snaží nakupovat na mezinárodních trzích zařízení pro elektronické sledování; vzhledem k tomu, že bangladéšská vláda zahájila kampaň intenzivního sledování a monitorování sociálních médií, které značně zasahuje do soukromí uživatelů;

G.  vzhledem k tomu, že dne 30. prosince 2018 se budou v Bangladéši konat volby; vzhledem k tomu, že vůdčí představitelka opozice a bývalá premiérka Chálida Zijáová je v současné době ve vězení, kde si odpykává desetiletý trest za korupci, a nesmí se tedy voleb zúčastnit; vzhledem k tomu, že Chálida Zijáová toto obvinění, které její příznivci označují za politicky motivované, odmítá;

H.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky jsou v Bangladéši vystaveny vysoké míře násilí; vzhledem k tomu, že Bangladéš vykazuje nejvyšší míru dětských sňatků v Asii a jednu z nejvyšších ve světovém srovnání; vzhledem k tomu, že v roce 2017 přijala bangladéšská vláda zákon o omezení dětských sňatků, který „ve zvláštních případech“ umožňuje výjimky, avšak nedefinuje příslušná kritéria ani minimální věk;

I.  vzhledem k tomu, že v Bangladéši může být za mnoho trestných činů uložen trest smrti; vzhledem k tomu, že v roce 2017 bylo popraveno šest osob;

J.  vzhledem k tomu, že v letošním roce se množí zprávy o násilí, páchaném zejména na ženách z řad domorodého obyvatelstva, a o obtěžování a zatýkání aktivistů bojujících za práva domorodého obyvatelstva v oblasti Čittágongských hor;

K.  vzhledem k tomu, že Evropská unie je hlavním obchodním parterem Bangladéše a že Bangladéš využívá v rámci všeobecného systému preferencí EU (GSP) nejvýhodnější režim, totiž režim „Vše kromě zbraní“ (EBA);

L.  vzhledem k tomu, že Bangladéš má přestat být řazen mezi nejméně rozvinuté země v roce 2024; vzhledem k tomu, že v mezidobí je zapotřebí zrychlit reformy v oblasti lidských práv a pracovních práv, včetně vymýcení dětské práce; vzhledem k tomu, že přetrvávají obavy, pokud jde o bangladéšský zákoník práce a návrh zákona o vývozních zpracovatelských zónách;

M.  vzhledem k tomu, že v rámci paktu udržitelnosti byla mezi zástupci globálních oděvních značek, maloobchodníky a odbory podepsána dohoda o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov v Bangladéši; vzhledem k tomu, že doposud plně zavedla odpovídající bezpečnostní opatření pouze necelá polovina výrobních závodů, na které se dohoda vztahuje; vzhledem k tomu, že platnost dohody skončila v roce 2018, a to přesto, že stále zbývá vykonat značné množství práce k jejímu naplnění; vzhledem k tomu, že na dohodu navázala dohoda o přechodové fázi s platností na tři roky;

N.  vzhledem k tomu, že dohodu je třeba podporovat a všechny strany musí mít možnost pokračovat bez komplikací ve své práci, a to i po listopadu 2018; vzhledem k tomu, že pouze jednou prokázala bangladéšská vláda a její útvar pro koordinaci nápravných opatření (RCC) slovy i činy, že splnily podmínky připravenosti a že tyto druhy iniciativ usilující o zodpovědné chování podniků už možná nebudou zapotřebí;

O.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 přijal Bangladéš masivní vlnu 700 000 rohinžských uprchlíků, kteří unikli systematickým etnickým čistkám prováděným barmskou armádou a i nadále naprosto zoufale potřebují humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že Bangladéš a Myanmar dosáhly 30. října 2018 dohody na zahájení repatriace Rohingů zpět do Myanmaru v půli listopadu, a to bez konzultace s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a bez jeho zapojení;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zhoršujícím se stavem lidských práv v Bangladéši, a zejména nad pokračujícími snahami systematicky potírat svobodu projevu a shromažďování namířenými proti sdělovacím prostředkům, studentům, aktivistům a opozici; odsuzuje skutečnost, že dochází k zatýkání lidí a k násilnému zacházení s nimi za to, že uplatňují svobodu projevu a kritizují vládu; je nanejvýš znepokojen zprávami, že se široce rozšířeným jevem stalo používání mučení;

2.  konstatuje, že všeobecný pravidelný přezkum OSN z května 2018 ocenil Bangladéš za jeho „výrazný pokrok“ při zlepšování stavu lidských práv v posledních letech; naléhavě vyzývá bangladéšskou vládu, aby uskutečnila doporučení všeobecného pravidelného přezkumu, zejména v oblastech, jako je nezávislost soudnictví, občanská a politická práva, svoboda sdělovacích prostředků, ekonomická, sociální a kulturní práva a práva žen a dívek;

3.  dále naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby nezávisle vyšetřily případy mimosoudních poprav, násilných zmizení a nadměrného použití síly a aby osoby odpovědné za tyto případy postavily v souladu s mezinárodními normami před soud; dále žádá Bangladéš, aby ratifikoval Mezinárodní úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením a začlenil její ustanovení do vnitrostátního práva;

4.  vyzývá bangladéšské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily Šahidula Alama, stáhly všechna obvinění proti němu a nechaly jej pokračovat v jeho legitimní práci aktivisty hájícího lidská práva; trvá na tom, že bangladéšské orgány musí učinit veškerá nezbytná opatření, aby zaručily, že Šahidul Alam nedojde žádné fyzické ani psychické újmy a bude v bezpečí a stejně tak i jeho rodina, a zajistily, aby bylo při pobytu ve vazbě se Šahidulem Alamem zacházeno způsobem odpovídajícím mezinárodním principům a standardům; vyzývá bangladéšské orgány, aby zahájily okamžité a veřejné vyšetřování zpráv o tom, že byl Šahidul Alam mučen, a aby byli pachatelé tohoto jednání postaveni před soud;

5.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zákonem o IKT, nejen proto, že se již projevil jeho velmi citelný dopad na práci novinářů, blogerů a komentátorů, ale také proto, že lze na jeho základě trestat jakéhokoli jednotlivce za legitimní výkon práva na svobodu projevu, a to i na sociálních sítích; je toho názoru, že paragraf 57 zákona o IKT není v souladu se základními právy na svobodu projevu a na spravedlivý soudní proces;

6.  hluboce lituje rozhodnutí vlády přijmout zákon o digitální bezpečnosti, který ve svém důsledku rozšiřuje a posiluje pravomoci policie potírat svobodu projevu, a to i na sociálních sítích, před celostátními volbami v roce 2018; vyzývá bangladéšské orgány, aby naléhavě přepracovaly zákon o digitální bezpečnosti a zákon o IKT a uvedly je do souladu s mezinárodními úmluvami o lidských právech, jichž je Bangladéš smluvní stranou;

7.  doufá, že příští všeobecné volby budou poklidné, transparentní a participativní, aby při nich občané mohli vyjádřit svou skutečnou politickou vůli; vyzývá politické síly, aby se během volebního období zdržely jakéhokoli násilí či podněcování k násilí;

8.  oceňuje konstruktivní roli, kterou sehrál Bangladéš v obtížné situaci tím, že souhlasil s přijetím rohinžských uprchlíků; naléhavě vyzývá orgány, aby poskytly dostatek půdy a zmírnily tak přelidnění a zlepšily hygienicky neúnosné podmínky v táborech; naléhavě vyzývá orgány, aby zmírnily byrokratická omezení, která ukládají humanitárním organizacím; naléhavě vyzývá vlády Bangladéše a Myanmaru, aby okamžitě přehodnotily rozhodnutí zahájit repatriaci rohinžských uprchlíků, protože ještě nejsou splněny podmínky pro jejich bezpečný, důstojný a dobrovolný návrat;

9.  vyzývá EU a další mezinárodní dárce, aby zvýšili své úsilí při poskytování nezbytné finanční a materiální pomoci táborům rohinžských uprchlíků v Bangladéši;

10.  trvá na tom, aby Bangladéš dostál svým závazkům v rámci režimu „Vše kromě zbraní“, pokud jde o demokracii, lidská práva a právní stát;

11.  znovu opakuje svou výzvu ke zrušení trestu smrti v Bangladéši;

12.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zrušení dohody o přechodové fázi, která má nabýt účinku dne 30. listopadu 2018; konstatuje, že útvar RCC zatím nemá kapacitu monitorovat a vymáhat zdravotní a bezpečnostní požadavky, což má závažné důsledky pro bezpečnost a práva pro pracovníky ve výrobních závodech; naléhavě vyzývá vládu Bangladéše, aby okamžitě uznala a uplatňovala dohodu o přechodové fázi a projevila větší připravenost na sebe vzít všechny úkoly podle této dohody; vyzývá dárce, aby podpořili vládu Bangladéše, aby plnění dohody bylo možné; dále vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby pokračovaly ve své práci na budování kapacit v útvaru RCC;

13.  vyzývá vládu Bangladéše, aby přijala legislativní změny v bangladéšském zákoníku práce a v prováděcích pravidlech k němu a uvedla je do souladu s mezinárodními pracovními standardy MOP a aby zachovávala plnou svobodu sdružování; vyzývá vládu Bangladéše, aby učinila kroky potřebné k tomu, aby účinně vyšetřila všechny případy diskriminace odborových svazů, včetně případů násilí a zastrašování;

14.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že zákon o omezení dětských sňatků z roku 2017 sice obsahuje ustanovení o posílení prevence a o stíhání těch, kteří jej poruší, obsahuje nicméně i ustanovení umožňující sňatek snoubenců mladších 18 let za zvláštních okolností se souhlasem rodičů a se soudním povolením; žádá, aby tato mezera byla v zájmu ochrany dětí se vší naléhavostí zacelena;

15.  naléhavě vyzývá bangladéšské orgány, aby se i nadále zabývaly problémy týkajícími se lidských práv; poznamenává, že otázky lidských práv budou podrobněji projednávány na zasedání smíšené komise EU–Bangladéš, které se má konat v Dháce v první polovině roku 2019;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a vládě a parlamentu Bangladéše.

(1) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. dubna 2017 o Bangladéši a rovněž o dětských sňatcích, (Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 65).
(2) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2015 o svobodě projevu v Bangladéši, (Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 135).
(3) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 100.
(4) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 100.
(5) Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s. 48.


Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě ***I
PDF 407kWORD 456k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (přepracované znění) (COM(2017)0548 – C8-0324/2017 – 2017/0237(COD))
P8_TA(2018)0462A8-0340/2018

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0548),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0324/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. ledna 2018(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(2),

–  s ohledem na dopis, který dne 24. července 2017 zaslal Výbor pro právní záležitosti Výboru pro dopravu a cestovní ruch podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0340/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise návrh Komise neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 15. listopadu 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../... o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (přepracované znění)

P8_TC1-COD(2017)0237


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007(4) by mělo být provedeno několik změn, které by zejména s řádným přihlédnutím k článkům 11, 12 a 14 Smlouvy o fungování Evropské unie zajistily lepší ochranu cestujících a napomohly zvýšit počet cestujících v železniční přepravě. Z důvodu S ohledem na tyto změny a v zájmu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedené tedy nařízení (ES) č. 1371/2007 mělo být přepracováno. [pozm. návrh 1]

(2)  V rámci společné dopravní politiky je důležité chránit práva cestujících v železniční přepravě a zlepšovat kvalitu a efektivitu železniční přepravy osob s cílem podpořit zvýšení podílu železniční dopravy ve vztahu k jiným druhům dopravy.

(3)  Přestože bylo v ochraně spotřebitelů v Unii dosaženo značného pokroku, je stále zapotřebí ochranu práv cestujících v železniční přepravě dále zlepšovat, zejména pokud jde o odškodňování v případě zpoždění, odřeknutí spoje nebo hmotných škod. [pozm. návrh 2]

(4)  V železniční přepravě je cestující slabší stranou přepravní smlouvy, a jeho práva v tomto ohledu proto musí být chráněna.

(5)  Udělení stejných práv cestujícím v železniční přepravě, kteří se vydávají na mezinárodní cesty a na vnitrostátní cesty, by mělo zvýšit úroveň práv cestujících ochrany spotřebitelů v Unii, zajistit rovné podmínky pro železniční podnikyzajistit jednotnou úroveň práv cestujících zejména pokud jde o jejich přístup k informacím a k odškodnění v případě zpoždění nebo odřeknutí spoje. Cestující by měli dostávat o svých právech co nejpřesnější informace. [pozm. návrh 3]

(5a)   Tímto nařízení by neměla být dotčena pravomoc členských států nebo jejich příslušných orgánů stanovovat výši sociálních tarifů vztahujících se na služby podléhající povinnosti veřejné služby i na služby komerční. [pozm. návrh 4]

(6)  Městské, příměstské a regionální osobní železniční dopravní spoje jsou odlišné povahy než dálkové spoje. Členské státy by proto měly mít možnost udělovat z některých ustanovení o právech cestujících výjimky pro městské, příměstské a regionální osobní železniční dopravní spoje, jež nejsou v rámci Unie přeshraničními službami z některých ustanovení o právech cestujících výjimky. [pozm. návrh 136]

(7)  Cílem tohoto nařízení je zlepšit osobní železniční dopravu v Unii. Členské státy by proto měly mít možnost udělit výjimky pro dopravní spoje v regionech, v nichž je podstatná část služeb provozována mimo  Unii, za předpokladu, že pro část těchto služeb poskytovaných na území uvedených členských států je v souladu s jejich vnitrostátním právem zajištěna odpovídající úroveň ochrany práv cestujících.

(8)  Tyto výjimky by se nicméně neměly vztahovat na ustanovení tohoto nařízení, která usnadňují využívání železniční přepravy osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Výjimky by se navíc neměly vztahovat na práva osob zakoupit si přepravní doklad pro cestování vlakem bez nepřiměřených obtíží, ani na ustanovení o odpovědnosti železničních podniků vůči cestujícím a za jejich zavazadla, na požadavek odpovídajícího pojištění železničních podniků a na požadavek, aby železniční podniky přijaly přiměřená opatření k zajištění osobní bezpečnosti cestujících ve stanicích a vlacích a k řízení rizik. [pozm. návrh 6]

(9)  Práva cestujících v železničních dopravních spojích zahrnují právo na obdržení informací o daném spoji daných spojích a dalších souvisejících informací před uskutečněním cesty, i v jejím průběhu a po dokončení cesty. Pokud to je možné, měly Železniční podniky a prodejci přepravních dokladů by měli tyto informace poskytnout železniční podniky a prodejci přepravních dokladů předem a co nejdříveco nejdříve – předem nebo nejpozději na začátku cesty. Uvedené informace by měly být poskytovány ve formátech přístupných osobám se zdravotním postižením nebo a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a měly by být veřejně dostupné. Železniční podniky by měly tyto informace poskytnout prodejcům přepravních dokladů a jiným železničním podnikům, které prodávají jejich služby. [pozm. návrh 7]

(9a)   Přístup ke všem provozním údajům a tarifům v reálném čase, poskytovaný za nediskriminačních a udržitelných podmínek, železniční dopravu více zpřístupní novým zákazníkům, kterým nabídne širší paletu cestovních a tarifních možností, z nichž si budou moci vybrat. Železniční podniky by měly prodejcům přepravních dokladů poskytnout své provozní a tarifní údaje, aby usnadnily cestování po železnici. Je třeba vyvinout snahu, aby cestující měli možnost rezervace přímých přepravních dokladů a optimálních železničních spojení pro jednu cestu. [pozm. návrh 8]

(9b)   Intenzivní multimodální osobní doprava umožní dosáhnout cílů v oblasti ochrany klimatu. Železniční podniky by proto měly zobrazovat také informace o možnostech kombinace s jinými druhy dopravy, aby cestujícím byly tyto možnosti před rezervací cesty známy. [pozm. návrh 9]

(9c)  Rozvinuté systémy multimodální osobní dopravy přispějí k dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu. Železniční podniky by proto měly propagovat také kombinace s jinými druhy dopravy, aby cestující byli o těchto možnostech informováni ještě před rezervací cesty. [pozm. návrh 10]

(10)  Podrobnější požadavky ohledně poskytování cestovních informací jsou stanoveny v technické specifikaci pro interoperabilitu (dále jen „TSI“) uvedené v nařízení Komise (EU) č. 454/2011(5).

(11)  Posílení práv cestujících v železniční přepravě by mělo vycházet ze stávajícího mezinárodního práva uvedeného v přípojku A – Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob (CIV) k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980, ve znění Pozměňovacího protokolu k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě ze dne 3. června 1999 (protokol 1999). Oblast působnosti tohoto nařízení by však bylo vhodné rozšířit a nechránit pouze cestující v mezinárodní, ale také ve vnitrostátní železniční přepravě. K úmluvě COTIF přistoupila Unie dne 23. února 2013.

(12)  V souvislosti s prodejem přepravních dokladů pro přepravu cestujících by měly členské státy přijmout veškerá náležitá opatření pro zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti či místa pobytu, bez ohledu na to, zda se dotyčný cestující nachází trvale či dočasně v jiném členském státě. Uvedená opatření by se měla vztahovat na všechny skryté formy diskriminace, jež mohou mít stejný účinek při použití jiných kritérií, jako je místo pobytu, fyzické nebo digitální umístění. Vzhledem k rozvoji on-line platforem pro prodej přepravních dokladů cestujícím by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost tomu, aby zajistily, že při přístupu k on-line rozhraním nebo nákupu přepravních dokladů nedojde k žádné diskriminaci. Nicméně by neměly být automaticky vyloučeny přepravní systémy se sociálními tarify, jsou-li přiměřené a pakliže nikterak nezohledňují státní příslušnost dotyčných osob. [pozm. návrh 11]

(13)  Rostoucí oblíbenost cyklistiky v celé Unii má důsledky pro celkovou mobilitu a cestovní ruch. Větším využíváním železnic a cyklistiky v rámci rozložení jednotlivých druhů dopravy dochází ke snižování dopadu dopravy na životní prostředí. Z tohoto důvodu by měly železniční podniky co nejvíce usnadňovat kombinaci cyklistiky a cest vlakem, zejména tím, že umožní ve vlacích zajistí dostatečné a vhodné prostory pro přepravu smontovaných jízdních kol, uložených v prostorách k tomu účelu vyhrazených, a to ve všech typech osobních vlaků, včetně vysokorychlostních vlaků a vlaků zajišťujících dálkové, přeshraniční a místní spojení. Cestující by měli být o prostoru pro jízdní kola informováni. Tyto požadavky by měly platit na všechny železniční podniky od ... [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost]. [pozm. návrh 12]

(14)  Železniční podniky by měly usnadňovat přechod cestujících v železniční přepravě od jednoho provozovatele k jinému poskytováním přímých přepravních dokladů, pokud je to možné. [pozm. návrh 13]

(15)  S ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a s cílem poskytnout osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace možnost cestovat po železnici, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů, je nutné stanovit pravidla týkající se zákazu diskriminace a pomoci během jejich cesty. Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, ať již v důsledku věku nebo jiného faktoru mají, stejně jako všichni ostatní občané, právo na volný pohyb a nepřítomnost diskriminace. Zvláštní pozornost by měla být věnována mimo jiné informování osob tomu, aby byly osoby se zdravotním postižením a osob osoby s omezenou schopností pohybu a orientace vhodným způsobem informovány o podmínkách přepravy, přístupnosti drážních vozidel a vybavení ve vlaku. Aby byly poskytnuty cestujícím se smyslovými postiženími nejlepší informace o zpožděních, měly by být podle potřeby použity vhodné vizuální a akustické systémy, které jim tyto informace zpřístupní. Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace by měly mít možnost zakoupit přepravní doklady ve vlacích bez dodatečných poplatků. Zaměstnanci by měli být odpovídajícím způsobem proškoleni, aby mohli reagovat na potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, zejména při poskytování pomoci. Aby byly zajištěny rovnocenné cestovní podmínky, měla by být těmto osobám poskytována pomoc na nádražích a ve vlaku po celou dobu vlakového provozu, bezplatná pomoc při nastupování do vlakunikoli pouze v určitých částech dne vystupování z něj. [pozm. návrh 14]

(15a)  Není-li ve stanici dostupné žádné zařízení pro výdej přepravních dokladů, měly by mít osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace možnost zakoupit přepravní doklady ve vlaku. [pozm. návrh 15]

(16)  Železniční podniky a provozovatelé stanic by měli, prostřednictvím souladu s nařízením Komise (EU) č. 1300/2014(6) ( TSI) a směrnice XXX při doplňování TSI v případě osob s omezenou schopností pohybu a orientace, zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. V souladu s pravidly Unie o veřejných zakázkách, a zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(7), by měly být navíc zpřístupněny všechny budovy a drážní vozidla postupným odstraňováním fyzických překážek a funkčních zábran, kdykoli je pořizováno nové zařízení nebo během stavebních a rekonstrukčních prací. [pozm. návrh 16]

(17)  Je žádoucí, aby toto nařízení vytvořilo systém odškodnění pro cestující v případě zpoždění, jež je spojeno s odpovědností železničního podniku, na stejném základě, jako je mezinárodní systém stanovený v úmluvě COTIF, a zejména v jejích jednotných právních předpisech CIV týkajících se práv cestujících. Zakoupené přepravní doklady by měly být refundovatelné v plné výši. V případě zpoždění osobního dopravního spoje by měly železniční podniky poskytnout cestujícím odškodnění, které vychází z procentuálního podílu ceny přepravního dokladu ve výši až 100 %. [pozm. návrh 17]

(18)  Železniční podniky by měly mít povinnost být pojištěny nebo přijmout rovnocenná opatření ohledně své odpovědnosti vůči cestujícím v železniční přepravě v případě nehody. Stanoví-li členské státy maximální částku pro náhradu škody v případě smrti nebo zranění cestujících, měla by se tato částka přinejmenším rovnat částce stanovené v jednotných právních předpisech CIV. Členské státy by měly mít možnost výši náhrady v případě smrti nebo zranění cestujících kdykoli navýšit. [pozm. návrh 18]

(19)  Posílená práva na odškodnění a pomoc v případě zpoždění, zmeškání přípoje nebo odřeknutí spoje by měla mít za následek větší pobídky pro trh železniční přepravy osob ve prospěch cestujících.

(20)  V případě zpoždění by měli mít cestující možnost pokračovat v cestě nebo být přesměrováni za srovnatelných podmínek přepravy. V tomto případě je třeba zohlednit potřeby zejména potřebu vhodné informovanosti osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. [pozm. návrh 19]

(20a)   Výklad cesty nebo cestovní kombinace by měl zahrnovat všechny situace s realistickými nebo platnými minimálními dobami přestupu v okamžiku původní rezervace s přihlédnutím k veškerým relevantním faktorům, jako je velkost a umístění příslušných stanic a nástupišť. [pozm. návrh 137]

(21)  Železniční podnik by však neměl být povinen zaplatit odškodnění, může-li prokázat, že zpoždění bylo způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami nebo velkými přírodními pohromami ohrožujícími bezpečný provoz spoje. Každá takováto událost by měla mít povahu mimořádné přírodní katastrofy, jež se odlišuje od běžných sezónních klimatických podmínek, jakými jsou například podzimní bouře nebo pravidelný výskyt záplav ve městech vlivem přílivu či tání sněhu. Železniční podniky by měly prokázat, že zpoždění nemohly předvídat, ani mu zabránit, i když byla přijata veškerá přiměřená opatření. [pozm. návrh 20]

(22)  Provozovatelé infrastruktury stanic by měli ve spolupráci s provozovateli infrastruktury a železničními podniky připravit a zveřejnit pohotovostní plány, aby minimalizovaly dopady vážných narušení dopravy tím, že uvízlým cestujícím poskytnou přiměřené informace a péči. [pozm. návrh 21]

(23)  Tímto nařízením by neměla být omezena práva železničních podniků, prodejců přepravních dokladů, provozovatelů železničních stanic nebo infrastruktury případně požadovat kompenzaci požadovat podle použitelného vnitrostátního práva odškodnění od jakékoli osoby, včetně třetích stran, za splnění svých povinností vůči cestujícím podle tohoto nařízení. [pozm. návrh 22]

(24)  Pokud členský stát udělí železničním podnikům výjimku z uplatňování ustanovení tohoto nařízení, měl by železniční podniky povzbuzovat, aby po konzultaci s organizacemi zastupujícími cestující zavedly opatření pro odškodnění a pomoc v případě vážného narušení osobního železničního dopravního spoje.

(25)  Je rovněž žádoucí, aby v období bezprostředně po nehodě byly oběti nehod a jejich rodinní příslušníci zbaveni krátkodobých finančních starostí.

(26)  Je v zájmu cestujících v železniční přepravě, aby byla po dohodě s veřejnými orgány přijata náležitá opatření pro zajištění jejich osobní bezpečnosti ve stanicích i ve vlacích.

(27)  Cestující v železniční přepravě by měli mít možnost podat kterémukoli zúčastněnému železničnímu podniku, prodejci přepravních dokladů, provozovateli stanice nebo provozovateli infrastruktury stížnost týkající se práv udělených a povinností uložených tímto nařízením a měli by mít právo obdržet odpověď v přiměřené lhůtě. [pozm. návrh 23]

(28)  Železniční podniky a provozovatelé stanic by měli definovat, zveřejňovat, řídit a sledovat normy kvality služeb u železniční přepravy osob, včetně služeb pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. [pozm. návrh 24]

(29)  S cílem zachovat vysokou úroveň ochrany spotřebitelů v železniční dopravě by členské státy měly být povinny určit vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování, které budou podrobně sledovat a prosazovat toto nařízení na vnitrostátní úrovni. Tyto subjekty by měly mít možnost přijmout různá opatření v oblasti prosazování a nabídnout cestujícím možnost závazného alternativního řešení sporů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU(8). Cestující by měli mít možnost podávat k uvedeným subjektům stížnosti kvůli údajným porušením tohoto nařízení a po dohodě využívat též postup řešení spotřebitelských sporů on-line zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013(9). Je třeba také stanovit, že stížnosti mohou podávat organizace zastupující skupiny cestujících. Tyto subjekty by spolu měly rovněž spolupracovat, aby se zajistilo uspokojivé vyřizování takových stížností, a nařízení by mělo být i nadále uvedeno na seznamu v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394(10). Každý rok by vnitrostátní orgány příslušné pro vymáhání práva měly na svých internetových stránkách zveřejňovat zprávy se statistickými údaji o počtu a typech stížností, které obdržely, a s podrobnostmi o výsledku opatření, která za účelem prosazování přijaly. Kromě toho by se uvedené zprávy měly zpřístupnit na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice. [pozm. návrh 25]

(30)  Zpracování osobních údajů by se mělo provádět v souladu s právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů, zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(11).

(31)  Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit, aby tyto sankce byly uplatňovány. Sankce, které by mohly zahrnovat finanční odškodnění poškozené osoby, by měly být účinné, přiměřené a odrazující a měly by mimo jiné zahrnovat i minimální pokutu nebo procentuální podíl z ročního obratu dotčeného podniku či organizace podle toho, která částka je vyšší. [pozm. návrh 26]

(32)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž rozvoje železnic Unie a zavedení práv cestujících, nemůže být uspokojivě dosaženo pouze na úrovni členských států, a může jich být proto lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(33)  Pro zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu příloh I, II a III v souvislosti s jednotnými právními předpisy CIV, minimálními informacemi, které mají poskytovat železniční podniky nebo prodejci přepravních dokladů, minimálními normami kvality služeb a úpravou finančních částek uvedených v nařízení s ohledem na inflaci. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží zejména Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(33a)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k vypracování normalizovaného formuláře Unie pro podávání stížností, který cestující budou moci používat pro podání žádosti o odškodnění podle tohoto nařízení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(13). [pozm. návrh 27]

(34)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině základních práv Evropské unie, zejména články 21, 26, 38 a 47 týkající se zákazu jakékoli formy diskriminace, začlenění osob se zdravotním postižením, vysoké úrovně ochrany spotřebitele a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Soudy členských států musejí při uplatňování tohoto nařízení uvedená práva a zásady dodržovat,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět a cíle [pozm. návrh 28]

Toto nařízení stanoví pravidla pro  železniční dopravu s cílem zajistit účinnou ochranu cestujících a podpořit využívání železniční dopravy, pokud jde o: [pozm. návrh 29]

a)  zákaz diskriminace cestujících, pokud jde o podmínky přepravy a vydávání přepravních dokladů; [pozm. návrh 30]

b)  odpovědnost železničních podniků a jejich pojistné závazky vůči cestujícím a za jejich zavazadla;

c)  práva cestujících v případě nehody, k níž došlo v souvislosti s využíváním železnice a jejímž důsledkem je úmrtí nebo zranění cestujících či ztráta nebo poškození jejich zavazadel;

d)  práva a odškodnění cestujících v případě narušení cesty, například z důvodu odřeknutí či zpoždění spoje; [pozm. návrh 31]

e)  minimální, přesné a včasné  informace, které mají být poskytnuty cestujícím v přístupném formátu, včetně uzavírání přepravních smluv a vydávání přepravních dokladů poskytnuty; [pozm. návrh 32]

f)  zákaz diskriminace a povinnou pomoc pro osoby poskytovanou školenými pracovníky osobám se zdravotním postižením a osoby osobám s omezenou schopností pohybu a orientace; [pozm. návrh 33]

g)  definování a sledování norem kvality služeb a řízení rizik osobní bezpečnosti cestujících;

h)  vyřizování náležité postupy pro podávání a vyřizování stížností; [pozm. návrh 34]

i)  obecná pravidla pro prosazování.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na vnitrostátní a mezinárodní železniční cesty a dopravní spoje v Unii provozované jedním nebo více licencovanými železničními podniky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU(14).

2.  S výhradou odstavce 4 mohou členské státy vyjmout z uplatňování tohoto nařízení tyto spoje:

a)  městskou, příměstskou a regionální osobní železniční dopravu uvedenou ve směrnici 2012/34/EU, s výjimkou přeshraničních služeb v rámci Unie; [pozm. návrh 138]

b)  mezinárodní osobní železniční dopravu, jejíž podstatná část, včetně nejméně jedné zastávky podle jízdního řádu, je provozována mimo Unii;, za předpokladu, že práva cestujících jsou odpovídajícím způsobem zajištěna vnitrostátními právními předpisy na území členského státu, který udělil výjimku. [pozm. návrh 36]

ba)  služby osobní železniční dopravy, pokud členské státy takové osvobození udělily podle nařízení (ES) č. 1371/2007, a to po dobu nejvýše 12 měsíců po ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. [pozm. návrh 37]

3.  Členské státy uvědomí Komisi o výjimkách udělených podle odst. 2 písm. a), a b) a ba) o přiměřenosti svých vnitrostátních právních předpisů na svém území pro účely odst. 2 písm. b). [pozm. návrh 38]

4.  Články 5, 610, 11, 121725 a kapitola V se vztahují na veškeré osobní železniční dopravní spoje podle odstavce 1, včetně spojů vyňatých podle odst. 2 písm. a) a b). [pozm. návrh 39]

4a.  Toto nařízení se nepoužije na služby, které jsou provozovány výhradně pro svůj historický význam. [pozm. návrh 40]

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „železničním podnikem“ železniční podnik definovaný v čl. 3 bodě 1 směrnice 2012/34/EU;

1a)  „dopravcem“ smluvní železniční podnik, s nímž cestující uzavřel přepravní smlouvu, nebo na sebe navazující železniční podniky, které jsou na základě takové smlouvy odpovědné, [pozm. návrh 41]

1b)  „výkonným dopravcem“ železniční podnik, který s cestujícím neuzavřel přepravní smlouvu, ale na něhož železniční podnik, který je smluvní stranou, zcela nebo zčásti přenesl provádění přepravy po železničních tratích, [pozm. návrh 42]

2)  „provozovatelem infrastruktury“ provozovatel infrastruktury jak je definován v článku 3 směrnice 2012/34/EU;

3)  „provozovatelem stanice“ organizační subjekt v členském státě, který odpovídá za provozování železničních stanic a který může být provozovatelem infrastruktury;

4)  „poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu“ pořadatel nebo prodejce ve smyslu čl. 3 bodů bodu 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302(15), odlišný od železničního podniku; [pozm. návrh 43]

5)  „prodejcem přepravních dokladů“ maloobchodní prodejce uzavírající přepravní smlouvy a prodávající přepravní doklady, samostatné přepravní doklady a přímé přepravní doklady na železniční dopravní spoje jménem železničního podniku jednoho nebo více železničních podniků nebo na vlastní účet; [pozm. návrh 44]

5a)   „distributorem“ maloobchodní poskytovatel železničních dopravních služeb, který prodává přepravní doklady jménem železničního podniku a který ve smlouvě uzavřené mezi cestujícím a železničním podnikem není vázán žádnou povinností; [pozm. návrh 45]

6)  „přepravní smlouvou“ smlouva o přepravě, za úhradu nebo bezplatně, mezi železničním podnikem nebo prodejcem přepravních dokladů a cestujícím za účelem jeho přepravy jedním nebo více dopravními spoji; [pozm. návrh 46]

6a)   „přepravním dokladem“ platný doklad, který cestujícího opravňuje k přepravě po železnici a který může různý formát: papírová jízdenka, elektronická jízdenka, chytrá karta, cestovní karta; [pozm. návrh 47]

6b)   „cestovní kombinací“ přepravní doklad nebo doklady zastupující více než jednu přepravní smlouvu na přepravu navazujícími železničními dopravními spoji provozovanými jedním nebo více železničními podniky; [pozm. návrh 48]

7)  „rezervací“ povolení v listinné nebo elektronické podobě opravňující k přepravě s výhradou dříve potvrzeného individuálního ujednání o přepravě;

8)  „přímým přepravním dokladem“ přepravní doklad nebo samostatné doklady zastupující jedinou přepravní smlouvu jednu nebo několik přepravních smluv na přepravu navazujícími železničními dopravními spoji provozovanými jedním nebo více železničními podniky, zakoupené od téhož prodejce, poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu nebo železničního podniku pro cestu ohraničenou dvěma koncovými body; [pozm. návrh 49]

9)  „spojem“ osobní železniční dopravní spoj, který je provozován mezi železničními stanicemi nebo zastávkami podle jízdního řádu;

10)  „cestou“ se rozumí přeprava cestujícího mezi stanicí odjezdu a stanicí příjezdu podle jediné přepravní smlouvy; [pozm. návrh 50]

11)  „vnitrostátním osobním železničním dopravním spojem“ osobní železniční dopravní spoj, který nepřekračuje ani jednu hranici členského státu;

12)  „mezinárodní osobní železniční dopravou“ mezinárodní osobní železniční doprava definovaná v čl. 3 bodě 5 směrnice 2012/34/EU;

13)  „zpožděním“ časový rozdíl mezi dobou plánovaného příjezdu cestujícího podle zveřejněného jízdního řádu a dobou jeho skutečného nebo očekávaného příjezdu do cílové stanice;

13a)  „příjezdem“ okamžik, kdy se na nástupišti v cílové stanici otevřou dveře vlaku, a je možné vystupovat; [pozm. návrh 51]

14)  „pasem“ nebo „časovou jízdenkou“ přepravní doklad na neomezený počet jízd, který umožňuje oprávněnému držiteli cestovat po určité trase nebo v určité síti během stanoveného období;

15)  „zmeškáním přípoje“ situace, kdy cestující – ať již v rámci jediné přepravní smlouvy, či nikoli – zmešká v průběhu cesty nebo cestovní kombinace jeden nebo více spojů v důsledku zpoždění nebo odřeknutí jednoho nebo více předchozích spojů; [pozm. návrh 139]

16)  „osobou se zdravotním postižením“ nebo „osobou s omezenou schopností pohybu a orientace“ osoba, která má trvalé nebo dočasné fyzické, mentální, duševní nebo smyslové postižení, které jí v interakci s různými překážkami může bránit v plném a účinném využívání dopravních prostředků na rovnoprávném základě s ostatními cestujícími, nebo jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku věku; [pozm. návrh 53]

17)  „všeobecnými přepravními podmínkami“ podmínky železničního podniku ve formě všeobecných obchodních podmínek nebo tarifů, které podle práva existují v každém členském státě a které se uzavřením přepravní smlouvy stávají její součástí;

18)  „vozidlem“ motorové vozidlo nebo přívěs, který se přepravuje v souvislosti s přepravou osob;

19)  jednotnými právními předpisy CIV“ jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob (CIV), jako je uvedeno v přípojku A k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).

Kapitola II

Přepravní smlouva, informace a přepravní doklady

Článek 4

Přepravní smlouva

S výhradou této kapitoly se uzavírání a plnění přepravní smlouvy a poskytování informací a přepravních dokladů řídí oddíly II a III přílohy I.

Článek 5

Nediskriminační podmínky přepravní smlouvy

Aniž jsou dotčeny sociální tarify, nabízejí železniční podniky, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu či prodejci přepravních dokladů přepravní podmínky podmínky přepravy a vydávání přepravních dokladů a tarify široké veřejnosti a prodávají přepravní doklady, přímé přepravní doklady a přijímají rezervace cestujících v souladu s článkem 10 tohoto nařízení bez přímé či nepřímé diskriminace na základě státní příslušnosti či místa pobytu konečného zákazníka cestujícího, nebo místa usazení železničního podniku, poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu nebo prodejce přepravních dokladů v rámci Unie nebo způsobu, jakým si cestující zakoupil přepravní doklad. [pozm. návrh 55]

Článek 6

Jízdní kola

Cestujícím je dovolen vstup do vlaku s jízdními koly, případně za přiměřený poplatek. Svá jízdní kola si v průběhu cesty hlídají a to i do vlaků vysokorychlostních a vlaků zajišťujících dálkové, přeshraniční a zajistí, že nejsou na obtíž ostatním cestujícím, neomezují vybavení pro mobilitu, zavazadla nebo železniční provoz a ani místní spojení. Všechny nové nebo renovované vlaky musí mít nejpozději do ... dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost náležitě označený vyhrazený prostor pro přepravu nejméně osmi smontovaných jízdních kol. této souvislosti nevznikne škoda. Přepravu jízdních kol může lze zamítnout či omezit z bezpečnostních či provozních důvodů, pokud Železniční podniky, prodejci přepravních dokladů, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu a případně i provozovatelé stanic informují cestující nejpozději při nákupu přepravního dokladu o podmínkách vztahujících se k tomuto zamítnutí či omezení přepravy jízdních kol na všech spojích v souladu s nařízením (EU) č. 454/2011. [pozm. návrh 56]

Článek 7

Zákaz vyloučení nebo omezení odpovědnosti

1.  Závazky vůči cestujícím podle tohoto nařízení nelze omezit ani vyloučit, zejména odchylnými nebo omezujícími ustanoveními přepravní smlouvy. Veškeré smluvní podmínky, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo neumožnit uplatnění práv vyplývajících z tohoto nařízení, odchýlit se od nich nebo tato práva omezit, jsou pro cestující nezávazné. [pozm. návrh 57]

2.  Železniční podniky, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu nebo prodejci přepravních dokladů mohou nabízet přepravní podmínky, které jsou pro cestujícího příznivější než podmínky stanovené v tomto nařízení. [pozm. návrh 58]

Článek 8

Povinnost poskytovat informace o zrušení dopravních spojů

Železniční podniky nebo případně příslušné orgány odpovědné za smlouvu na veřejné služby v železniční dopravě zveřejní neprodleně a vhodnými prostředky, včetně formátů přístupných pro osoby se zdravotním postižením v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými ve směrnici XXX(16) informace o trvalém a v nařízení (EU) č. 1300/2014, návrhy na trvalé, či dočasné dočasném zrušení nebo podstatné omezení dopravních spojů s dostatečným předstihem ještě před tím, než toto zrušení provedou, a zajistí, aby tyto návrhy byly před jakýmkoli prováděním předmětem věcné a řádné konzultace. [pozm. návrh 59]

Článek 9

Cestovní informace

1.  Železniční podniky, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu a prodejci přepravních dokladů nabízející přepravní smlouvy vlastním jménem nebo jménem jednoho nebo více železničních podniků poskytují cestujícímu na požádání přinejmenším informace uvedené v části I přílohy II o mezinárodních cestách, k nimž je jsou daným železničním podnikem nabízena nabízeny přepravní smlouva smlouvy. Prodejci přepravních dokladů nabízející přepravní smlouvy vlastním jménem a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu poskytují tyto informace, pokud jim jsou k dispozici V zájmu zajištění souladu s tímto nařízení poskytují železniční podniky tyto informace prodejcům přepravních dokladů a jiným železničním podnikům, které prodávají jejich služby. [pozm. návrh 60]

2.  Železniční podniky, a případně prodejci přepravních dokladů, poskytují cestujícím během cesty, a to i na přestupních stanicích, přinejmenším informace uvedené v části II přílohy II. V zájmu zajištění souladu s tímto nařízení poskytují železniční podniky tyto informace prodejcům přepravních dokladů a jiným železničním podnikům, které prodávají jejich služby. [pozm. návrh 61]

3.  Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 se poskytují v nejvhodnější podobě, železniční podniky, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu a prodejci přepravních dokladů cestujícím to i za využití snadno dostupných, běžně používaných a aktuálních komunikačních technologií, a to – pokud jde o odstavec 2 – v reálném čase a pokud možno písemně, aby měli cestující k dispozici veškeré informace stanovené v příloze II tohoto nařízení. Zvláštní pozornost je věnována tomu, aby se zajistilo, že uvedené informace budou přístupné osobám se zdravotním postižením v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými směrnicí XXX a nařízením (EU) č. 454/2011 a nařízením (EU) č. 1300/2014. Mělo by být jasně uvedeno, že jsou k dispozici formáty přístupné pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. [pozm. návrh 62]

4.  Železniční podniky, provozovatelé stanic a provozovatelé infrastruktury zveřejní nediskriminačním způsobem zpřístupní železničním podnikům a prodejcům přepravních dokladů údaje v reálném čase, které se týkají vlaků, a to včetně vlaků provozovaných jinými železničními podniky, aby zabránili jakékoli diskriminaci cestujícíc. [pozm. návrh 63]

4a.  Železniční podniky ve spolupráci s provozovateli stanic a provozovateli infrastruktury uvedou v jízdních řádech informace o přístupných vlakových spojeních a stanicích. [pozm. návrh 64]

Článek 10

Dostupnost přepravních dokladů, přímých přepravních dokladů a rezervací

1.  Železniční podniky a prodejci přepravních dokladů nabízejí přepravní doklady, a pokud jsou k dispozici, i přímé přepravní doklady a rezervace. Vynaloží co možná největší úsilí, aby nabízeli přímé přepravní doklady rezervace, a to i na cesty přes hranice a cesty nočními vlaky a cesty s více než jedním železničním podnikem. [pozm. návrh 65]

2.  Aniž jsou dotčeny odstavce 3 a 4, distribuují železniční podniky a prodejci přepravních dokladů přepravní doklady cestujícím alespoň jedním z těchto způsobů prodeje:

a)  ve výdejnách přepravních dokladů nebo prostřednictvím automatů pro prodej přepravních dokladů;

b)  pomocí telefonu, internetu nebo jakékoli jiné široce dostupné informační technologie;

c)  ve vlaku.

Členské státyPříslušné orgány uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007(17) mohou po železničních podnicích požadovat, aby v rámci smluv na veřejné služby poskytovaly přepravní doklady cestujícím více než jedním způsobem prodeje. [pozm. návrh 66]

3.  Železniční podniky nabízejí možnost získat přepravní doklady pro daný dopravní spoj ve vlaku, pokud to není omezeno nebo zakázáno z oprávněných důvodů bezpečnosti nebo politiky zaměřené proti podvodům nebo z důvodu povinné rezervace míst ve vlaku nebo na základě přiměřených obchodních důvodů, včetně omezeného prostoru nebo počtu sedadel. [pozm. návrh 67]

4.  Pokud na železniční stanici v místě odjezdu není výdejna přepravních dokladů nebo automat pro prodej přepravních dokladů, musí být cestující na železniční stanici informováni o:

a)  možnosti zakoupení přepravních dokladů telefonicky, prostřednictvím internetu nebo ve vlaku a o postupech, jimiž se mají řídit;

b)  nejbližší hlavní železniční stanici nebo místu, kde jsou k dispozici výdejny přepravních dokladů nebo automaty pro prodej přepravních dokladů.

5.  Pokud na železniční stanici v místě odjezdu není výdejna přepravních dokladů nebo dostupné automaty pro prodej přepravních dokladů, osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace nebo jakýkoli jiný prostředek umožňující zakoupení přepravních dokladů před nastoupením cesty, musí být cestujícím umožněno zakoupit přepravní doklady ve vlaku bez dodatečných nákladů. [pozm. návrh 68]

6.  Pokud cestující obdrží samostatné přepravní doklady na jednu cestu nebo cestovní kombinaci navazujícími železničními dopravními spoji provozovanými jedním nebo více železničními podniky, jeho právo na informace, pomoc, péči a odškodnění musí být rovnocenné právům spojeným s přímým přepravním dokladem a musí se vztahovat na celou cestu nebo cestovní kombinaci z místa odjezdu do cílového místa, nebyl-li cestující výslovně informován, že je tomu jinak, a to v písemné formě. V těchto informacích musí být zejména uvedeno, že zmešká-li cestující přípoj, nemá v závislosti na celkové délce cesty nárok na pomoc nebo odškodnění. Důkazní břemeno, že příslušné informace byly poskytnuty, nese železniční podnik, jeho zástupce, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či prodejce přepravních dokladů. [pozm. návrh 140]

Článek 10a

Poskytování přepravních informací prostřednictvím rozhraní pro programování aplikací

1.  Železniční podniky poskytnou nediskriminační přístup k veškerým přepravním informacím, včetně provozních informací v reálném čase týkajících se jízdních řádů a jízdného, jak stanoví článek 9, prostřednictvím rozhraní pro programování aplikací.

2.  Železniční podniky zajistí poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu, prodejcům přepravních dokladů a dalším železničním podnikům prodávajícím jejich služby nediskriminační přístup k rezervačním systémům prostřednictvím rozhraní pro programování aplikací, aby jim umožnily uzavírat přepravní smlouvy a vydávat přepravní doklady v podobě jízdenek a rezervací způsobem, který umožní nejoptimálnější a z hlediska nákladů nejúčelnější cestu, včetně přeshraničních cest.

3.  Železniční podniky zajistí, aby technické specifikace rozhraní pro programování aplikací byly dobře zdokumentované a otevřeně a bezplatně přístupné. Rozhraní pro programování aplikací používají otevřené standardy, běžné užívané protokoly a strojově čitelné formáty, aby se zajistila jejich interoperabilita.

4.  Železniční podniky zajistí, aby s výjimkou naléhavých situací byla jakákoliv změna technické specifikace jejich rozhraní pro programování aplikací zpřístupněna poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu a prodejcům přepravních dokladů předem, co nejdříve je to možné, ale přinejmenším tři měsíce předtím, než bude změna provedena. Naléhavé situace musí být dokumentovány a tato dokumentace je na požádání poskytována příslušným orgánům.

5.  Železniční podniky zajistí, aby byl přístup k rozhraní pro programování aplikací poskytnut nediskriminačním způsobem, na stejné úrovni dostupnosti a výkonnosti, včetně podpory, přístupu ke všem dokumentům, standardům, protokolům a formátům. Poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu a prodejci přepravních dokladů nesmí být v porovnání se samotnými železničními podniky znevýhodněni.

6.  Rozhraní pro programování aplikací se vytvářejí v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1926(18). [pozm. návrh 70]

KAPITOLA III

ODPOVĚDNOST ŽELEZNIČNÍCH PODNIKŮ VŮČI CESTUJÍCÍM A ZA JEJICH ZAVAZADLA

Článek 11

Odpovědnost vůči cestujícím a za zavazadla

S výhradou této kapitoly a aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které cestujícím přiznávají další náhradu škody, se odpovědnost železničních podniků vůči cestujícím a za jejich zavazadla řídí kapitolami I, III a IV oddílu IV a oddíly VI a VII přílohy I.

Článek 12

Pojištění  a krytí odpovědnosti v případě smrti nebo zranění cestujícího

Železniční podnik musí být přiměřeně pojištěn, a to v souladu s článkem 22 směrnice 2012/34/EU a na základě posouzení vlastních rizik, nebo musí přijmout rovnocenná opatření, aby pokryl svou odpovědnost podle tohoto nařízení.

Článek 13

Zálohové platby

1.  Při usmrcení cestujícího nebo jeho zranění provede železniční podnik, jak je uvedeno v čl. 26 odst. 5 přílohy I, neprodleně a v každém případě do patnácti dnů po zjištění totožnosti fyzických osob, které mají nárok na odškodnění, zálohové platby ve výši potřebné k pokrytí okamžitých ekonomických potřeb a přiměřené utrpěné újmě.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, činí výše zálohové platby v případě usmrcení cestujícího nejméně 21 000 EUR.

3.  Zálohová platba nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být započtena oproti jakékoli další částce vyplacené na základě tohoto nařízení, avšak je nevratná, s výjimkou případů, ve kterých byla škoda způsobena nedbalostí nebo zaviněním cestujícího, nebo pokud osoba, která obdržela zálohovou platbu, nebyla osobou oprávněnou k obdržení odškodnění.

Článek 14

Popření odpovědnosti

I když železniční podnik popírá svou odpovědnost za tělesné zranění cestujícího, kterého přepravuje, vynaloží veškeré náležité úsilí, aby cestujícímu pomohl domáhat se náhrady škody od třetích osob.

KAPITOLA IV

ZPOŽDĚNÍ SPOJE, ZMEŠKÁNÍ PŘÍPOJE A ODŘEKNUTÍ SPOJE

Článek 15

Odpovědnost za zpoždění spoje, zmeškání přípoje a odřeknutí spoje

S výhradou této kapitoly se odpovědnost železničních podniků za zpoždění spoje, zmeškání přípoje a odřeknutí spoje řídí kapitolou II oddílu IV přílohy I.

Článek 16

Náhrada jízdného a přesměrování

1.  V případě, kdy je důvodné očekávat se očekává, že  buď při odjezdu, nebo v případě zmeškání přípoje v průběhu cesty na jeden přímý přepravní doklad, bude zpoždění příjezdu do cílového místa podle přepravní smlouvy delší než 60 minut nebo že bude spoj odřeknut, má cestující neprodleně možnost výběru mezi těmito alternativami: [pozm. návrh 71]

a)  náhradou plné ceny přepravního dokladu za podmínek, za nichž byl zakoupen, za neuskutečněnou část nebo části své cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, nemá-li cesta již žádný význam vzhledem k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případnou zpáteční přepravou do první výchozí stanice při nejbližší příležitosti. Výplata náhrady jízdného se provede za stejných podmínek jako výplata odškodnění uvedená v článku 17;

b)  pokračováním nebo přesměrováním do cílové stanice při nejbližší příležitosti za srovnatelných podmínek přepravy a bez přirážky, a to i v případě zmeškání přípoje kvůli zpoždění nebo odřeknutí spoje na předchozím úseku cesty. V takovém případě je cestující oprávněn využít nejbližšího spoje do cílového místa, i když v tomto spoji nemá rezervaci nebo je nejbližší vlakové spojení provozováno jiným železničním podnikem; [pozm. návrh 72]

c)  pokračováním nebo přesměrováním do cílové stanice později podle přání cestujícího za srovnatelných podmínek přepravy, nejpozději však jeden měsíc po obnovení provozu. [pozm. návrh 73]

2.  Pro účely odst. 1 písm. b) může srovnatelné přesměrování provést jakýkoli železniční podnik a toto přesměrování může zahrnovat používání dopravy vyšší třídy i alternativní druhy pozemní dopravy, aniž by cestujícímu vznikly dodatečné náklady. Železniční podniky vynaloží náležité úsilí, aby nebylo zapotřebí využít dodatečné přípoje. Celkový čas přepravy při použití alternativního druhu dopravy pro část cesty, která nebyla dokončena podle původního plánu, musí být srovnatelný s časem přepravy plánovaným pro původní cestu. Cestující nesmí být přepravováni v dopravních zařízeních nižší třídy, ledaže jsou tato zařízení jediným dostupným prostředkem v rámci přesměrování. [pozm. návrh 74]

3.  Poskytovatelé dopravních služeb, kteří zajišťují přesměrování, musí věnovat zvláštní pozornost tomu, aby byla poskytnou osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace poskytována srovnatelná srovnatelnou úroveň pomoci a přístupnosti v rámci nabídky alternativního spoje. Tento alternativní spoj může být společný pro všechny cestující nebo jím může být, na základě rozhodnutí dopravce, individuální dopravní prostředek uzpůsobený specifickým potřebám určitých osob se zdravotním postižením nebo s omezenou schopností pohybu a orientace. [pozm. návrh 75]

Článek 17

Odškodnění z ceny přepravního dokladu

1.  Aniž ztratí právo Cestující může při zachování svého práva na přepravu, může cestující od železničního podniku požadovat odškodnění v případě zpoždění mezi výchozí a cílovou stanicí uvedenými v přepravní smlouvě na přepravním dokladu nebo přepravních dokladech představujících jednu nebo více přepravních smluv, je-li jím postižen, za které nebyla poskytnuta náhrada ceny jízdného nákladů podle článku 16. Minimální odškodnění v případě zpoždění činí:

a)  2550 % ceny přepravního dokladu v případě zpoždění o trvajícího v rozmezí 60 až 119 90 minut;.

b)  5075 % ceny přepravního dokladu v případě zpoždění o 120 a více trvajícího v rozmezí 91 až 120 minut.

ba)  100 % ceny přepravního dokladu v případě zpoždění o 121 a více minut. [pozm. návrh 76]

2.  Odstavec 1 se rovněž vztahuje na cestující, kteří jsou držiteli pasu nebo časové jízdenky. Pokud zažívají opakovaná zpoždění nebo odřeknutí spojů v průběhu platnosti tohoto pasu, slevové karty nebo nebo této časové jízdenky, mohou žádat přiměřené odškodnění v souladu s úpravou podle odstavce 1 písm. a), b) a ba). odškodnění platnou v železničním podniku. Tato úprava stanoví kritéria pro stanovení zpoždění a výpočet odškodnění. Dochází-li v průběhu platnosti cestovního pasu nebo časové jízdenky ke zpoždění kratšímu než 60 minut opakovaně, počítá se dané zpoždění kumulativně a cestující jsou odškodněni v souladu s úpravou odškodnění platnou v železničním podniku. [pozm. návrh 77]

3.  Odškodnění za odřeknutí nebo zpoždění spoje se vypočítá vzhledem k celkové ceně, kterou cestující skutečně zaplatil za odřeknutou nebo zpožděnou službu. Pokud je přepravní smlouva na zpáteční cestu, vypočítá se odškodnění za odřeknutí nebo zpoždění při cestě tam nebo cestě zpátky z poloviční ceny zaplacené za přepravní doklad. Stejně tak se cena za odřeknutý nebo zpožděný dopravní spoj podle jakékoli jiné formy přepravní smlouvy umožňující vícenásobné cesty po stejné trati vypočítá podle poměru k celkové ceně. [pozm. návrh 78]

4.  Výpočet doby zpoždění nebere v úvahu žádné zpoždění, u kterého železniční podnik může prokázat, že nastalo mimo území  Unie.

5.  Odškodnění z ceny přepravního dokladu se vyplatí do jednoho měsíce od podání žádosti o odškodnění. Odškodnění lze uhradit prostřednictvím poukázek nebo jiných služeb, pokud jsou smluvní podmínky pružné (zejména ohledně období platnosti a cílové stanice). Na žádost cestujícího se odškodnění poskytne v penězích.

6.  Odškodnění z ceny přepravního dokladu se nesnižuje o finanční náklady transakce, jako jsou poplatky, náklady na telefonní hovory a poštovné. Železniční podniky mohou zavést minimální výši částky, do níž nebude odškodnění vypláceno. Tato minimální částka nesmí být vyšší než 5 EUR na přepravní doklad. [pozm. návrh 79]

7.  Cestující nemá nárok na odškodnění, je-li o zpoždění informován dříve, než koupí přepravní doklad, před zakoupením přepravního dokladu nebo zůstane-li zpoždění vzhledem k pokračování jiným dopravním spojem nebo přesměrování menší než 60 minut. [pozm. návrh 80]

8.  Železniční podnik není povinen zaplatit odškodnění, může-li prokázat, že zpoždění bylo způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami nebo velkými přírodními pohromami ohrožujícími bezpečný provoz spoje a nebylo možné je předvídat nebo jim zabránit, i kdyby byla přijata veškerá přiměřená opatření. [pozm. návrh 81]

Článek 18

Pomoc

1.  V případě zpoždění při příjezdu nebo odjezdu jsou cestující průběžně informováni o situaci a předpokládaném čase odjezdu a příjezdu železničním podnikem nebo prodejcem přepravních dokladů nebo provozovatelem stanice, v souladu s článkem 9, jakmile je taková informace k dispozici. [pozm. návrh 83]

2.  V případě zpoždění uvedeného v odstavci 1 o více než 60 minut se rovněž cestujícímu nabídne zdarma:

a)  jídlo a občerstvení v množství odpovídajícím čekací době, pokud je ve vlaku nebo ve stanici k dispozici nebo může být za přiměřených okolností dodáno s přihlédnutím ke kritériím, jako je vzdálenost od dodavatele, čas potřebný pro dodání, jakož i náklady;

b)  hotelové nebo jiné ubytování a přepravu mezi železniční stanicí a místem ubytování v případě, že je nutný pobyt na jednu noc nebo na více nocí, nebo v případě nutnosti dalšího pobytu, pokud je to prakticky uskutečnitelné, přičemž se zohlední požadavky osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace na přístupnost a potřeby certifikovaných asistenčních zvířat; [pozm. návrh 84]

c)  přeprava z vlaku do železniční stanice v případě, že vlak uvízl na trati, do náhradní výchozí stanice nebo do cílové stanice dopravního spoje, pokud je to uskutečnitelné.

3.  Pokud není dále možné pokračovat železničním spojem, vypraví železniční podnik pro cestující co nejdříve náhradní dopravní spoje.

4.  Na požádání cestujícího Dotčeným cestujícím železniční podniky potvrdí nabídnou, že jim na jejich přepravním dokladu nebo jakýmkoli jiným způsobem potvrdí, že došlo ke zpoždění železničního dopravního spoje, které vedlo ke zmeškání přípoje, nebo případně že došlo k odřeknutí železničního dopravního spoje. Toto potvrzení se použije pro účely ustanovení článku 17 pod podmínkou, že cestující, kteří jsou držiteli pasu nebo časové jízdenky prokáží, že cestovali dotčeným dopravním spojem. [pozm. návrh 85]

5.  Při uplatňování odstavců 1, 2, 3 a 4 věnuje železniční podnik zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením, osob s omezenou schopností pohybu a orientace, osob, které je doprovázejí, a certifikovaných asistenčních zvířat. [pozm. návrh 86]

6.  Kromě plnění povinností týkajících se železničních podniků podle čl. 13a odst. 3 směrnice 2012/34/EU provozovatel železniční stanice členské státy, která v průběhu jednoho roku odbaví nejméně 10 000 cestujících denně, zajistí, aby činnosti stanice železniční podniky, železničních podniků provozovatel stanicprovozovatelů provozovatelé infrastruktury byly koordinovány prostřednictvím vhodného pohotovostního plánu spolupracujícílem zajistit, aby pohotovostní plány uvedené cílem připravit se na možnost vážného narušení dopravy a velkých zpoždění vedoucích ke značnému počtu cestujících uvízlých ve stanici. Tento plán zajistí, že cestujícím, kteří na daném místě uvíznou, je poskytována přiměřená pomoc a informace, a to i v přístupných formátech čl. 13a odst. 3 směrnice 2012/34/EU zahrnovaly požadavky týkající se přístupnosti poplašných souladu s požadavky na přístupnost stanovenými směrnicí XXX. Provozovatel stanice na požádání tento plán a jeho případné změny zpřístupní vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování nebo jakémukoli jinému subjektu určenému členským státem. Provozovatelé železničních stanic, které průměrně v průběhu jednoho roku odbaví méně než 10 000 cestujících denně, vynaloží veškeré náležité úsilí, aby uživatele stanice koordinovali a v daných situacích poskytovali uvízlým cestujících pomoc a informace informačních systémů. [pozm. návrh 87]

Článek 19

Právo na nápravu

Pokud železniční podnik poskytne odškodnění nebo plní jiné povinnosti v souladu s tímto nařízením, nelze žádné ustanovení tohoto nařízení nebo vnitrostátního práva vykládat jako omezení jeho práva požadovat podle použitelného práva odškodnění nákladů od jiných osob, včetně třetích stran. Toto nařízení zejména nesmí žádným způsobem omezovat právo železničního podniku požadovat náhradu od třetí strany, s níž uzavřel smlouvu a která přispěla ke vzniku události, jež vedla k odškodnění nebo k jiným povinnostem. Žádné ustanovení tohoto nařízení nelze vykládat jako omezení práva třetí strany jiné, než je cestující, se kterou železniční podnik uzavřel smlouvu, požadovat od železničního podniku náhradu nebo odškodnění podle použitelných právních předpisů. [pozm. návrh 88]

KAPITOLA V

OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A OSOBY S OMEZENOU SCHOPNOSTÍ POHYBU A ORIENTACE

Článek 20

Právo na přepravu

1.  Železniční podniky a provozovatelé stanic zavedou nebo udržují, s aktivním zapojením organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, nediskriminační pravidla pro přístup platná pro přepravu osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace včetně jejich osobních asistentů. Tato pravidla musí cestujícímu umožňovat bezplatný doprovod certifikovaného asistenčního psa zvířete nebo doprovázející osoby, není-li možné zajistit nezávislou mobilitu, v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy a zajistit, aby osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace mohly cestovat po železnici pokud možno okamžitě. [pozm. návrh 89]

2.  Rezervace a přepravní doklady se poskytují osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bez jakýchkoli dodatečných nákladů. Železniční podnik, prodejce přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu mohou odmítnout přijmout rezervaci osoby se zdravotním postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace nebo jí vystavit přepravní doklad nebo požadovat, aby byla doprovázena jinou osobou, pouze tehdy, je-li to bezpodmínečně nutné z důvodu dodržení pravidel pro přístup uvedených v odstavci 1.

Článek 20a

Železniční podniky a provozovatelé stanic v rámci dodržování TSI v případě osob s omezenou schopností pohybu a orientace také zajistí, aby byly zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace přístupné stanice, nástupiště, vlakové soupravy a další zařízení. [pozm. návrh 90]

Článek 21

Informace pro osoby  se zdravotním postižením  a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace

1.  Provozovatel stanice, železniční podnik, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu poskytují osobám se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s pravidly pro přístup uvedenými v čl. 20 odst. 1 na požádání informace o přístupu do stanice a přidružených zařízení, dopravních spojích a o přístupnosti drážních vozidel, a to i v přístupných formátech v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými nařízením (EU) č. 454/2011 a směrnicí XXX a nařízením (EU) č. 1300/2014, a informují zdravotně osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace o vybavení ve vlaku. [pozm. návrh 91]

2.  Pokud železniční podnik, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu uplatňuje odchylku stanovenou v čl. 20 odst. 2, vyrozumí na požádání písemně dotyčnou osobu  se zdravotním postižením  nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o svých důvodech pro toto jednání do pěti pracovních dnů od odmítnutí rezervace nebo odmítnutí vydání přepravního dokladu nebo stanovení podmínky doprovodu. Železniční podnik, prodejce přepravních dokladů nebo provozovatel souborných služeb cestovního ruchu vynaloží náležité úsilí, aby pro dotyčnou osobu navrhl navrhne alternativní variantu přepravy, jež by zohledňovala její potřeby, pokud jde o přístupnost. [pozm. návrh 92]

Článek 22

Pomoc v železničních stanicích

1.  Aniž jsou dotčena pravidla pro přístup uvedená v čl. 20 odst. 1, poskytuje provozovatel stanice, nebo železniční podnik, nebo oba  při odjezdu osoby se zdravotním postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace z obsazené železniční stanice, při průjezdu touto stanicí nebo po příjezdu do ní bezplatnou pomoc takovým způsobem, aby daná osoba byla schopna nastoupit do odjíždějícího dopravní spoje, nebo vystoupit z přijíždějícího dopravního spoje, na který si zakoupila přepravní doklad. Rezervace pomoci musí být bez ohledu na používaný komunikační kanál vždy bez dodatečných nákladů. [pozm. návrh 93]

2.  Železniční Není-li ve vlaku doprovodná posádka nebo jedná-li se o neobsazenou stanici, vynaloží železniční podniky a provozovatelé stanic vynaloží v neobsazených stanicích veškeré náležité úsilí, aby zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace měly přístup k cestování vlakem v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými směrnicí XXX [Evropský akt přístupnosti] a nařízením (EU) č. 454/2011. [pozm. návrh 94]

3.  Železniční podniky a provozovatelé stanic zajistí, aby v neobsazených stanicích byly, v souladu s pravidly pro přístup uvedenými v čl. 20 odst. 1, uvedeny jednoduše dostupné informace o nejbližších obsazených stanicích a přímo dostupné pomoci pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, a to i v přístupných formátech v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými směrnicí XXX a nařízením (EU) č. 1300/2014. [pozm. návrh 95]

4.  Pomoc musí být ve stanicích k dispozici po celou dobu provozu železničních dopravních spojů. [pozm. návrh 96]

Článek 23

Pomoc ve vlaku

1.  Aniž jsou dotčena pravidla pro přístup uvedená v čl. 20 odst. 1, poskytuje železniční podnik zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bezplatnou pomoc ve vlaku a při nastupování do vlaku a vystupování z něj.

2.  Není-li I v situaci, kdy není ve vlaku doprovodná posádka, vynaloží umožní železniční podniky náležité úsilí, aby osoby osobám se zdravotním postižením a osoby osobám s omezenou schopností pohybu a orientace měly přístup k cestování vlakem. [pozm. návrh 97]

3.  Pro účely tohoto článku se pomocí ve vlaku rozumí veškeré potřebné úsilí vynaložené k nabídnutí pomoci osobě Osobě se zdravotním postižením nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace musí být nabídnuta pomoc, aby mohla ve vlaku využívat stejné služby jako ostatní cestující v případě, že jí rozsah zdravotního postižení nebo omezení schopností pohybu a orientace neumožňuje samostatné a bezpečné využívání těchto služeb. [pozm. návrh 98]

4.  Pomoc musí být ve vlaku k dispozici po celou dobu provozu železničních dopravních spojů. [pozm. návrh 99]

Článek 24

Podmínky poskytování pomoci

Železniční podniky, provozovatelé stanic, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu navzájem spolupracují, aby poskytli bezplatnou pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace podle článků 20 a 21 v souladu s těmito pravidly: [pozm. návrh 100]

a)  pomoc ve stanicích se poskytuje v době provozu železničních dopravních spojů za podmínky, že je železničnímu podniku, provozovateli stanice, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu, u kterého byl zakoupen přepravní doklad, oznámeno alespoň 48 12 hodin předem, že uvedená osoba bude tuto pomoc potřebovat. Na železničních stanicích s denním provozem přesahujícím 10 000 cestujících denně se oznámení předem nevyžaduje, avšak osoba, která bude pomoc potřebovat, se na příslušnou stanici dostaví nejméně 30 minut před odjezdem vlaku. Na železničních stanicích s denním provozem mezi 2 000 a 10 000 cestujících denně se tato oznamovací lhůta zkracuje na nejvýše 3 hodiny. Pokud přepravní doklad umožňuje vykonat vícenásobné cesty, je tato podmínka splněna jediným oznámením, v němž se uvedou patřičné informace o časech následujících cest. Tato oznámení musí být předána všem ostatním železničním podnikům a provozovatelům stanic podílejících se na cestě dané osoby; [pozm. návrh 101]

b)  železniční podniky, provozovatelé stanic, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmou všechna nezbytná opatření pro příjem oznámení;

c)  není-li učiněno žádné oznámení podle písmene a), vynaloží železniční podnik a provozovatel stanice veškeré potřebné úsilí, aby poskytli pomoc takovým způsobem, aby osoba se zdravotním postižením nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace mohla cestovat;

d)  aniž jsou dotčeny pravomoci jiných subjektů ohledně prostor mimo železniční stanice, určí provozovatel stanice nebo jiná oprávněná osoba místa v železniční stanici nebo mimo ni, na nichž mohou osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace ohlásit svůj příjezd do železniční stanice a v případě potřeby požadovat pomoc;

e)  pomoc se poskytuje za podmínky, že se osoba se zdravotním postižením nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace dostaví na určené místo v čase stanoveném železničním podnikem nebo provozovatelem stanice poskytujícím pomoc. Stanovený čas nesmí činit více než 60 minut před časem odjezdu podle jízdního řádu nebo před časem, kdy se mají všichni cestující dostavit k odbavení. Pokud není stanoven čas, do kterého se má osoba se zdravotním postižením nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace dostavit na určené místo, dostaví se na určené místo nejpozději 30 minut před časem odjezdu podle jízdního řádu nebo před časem, kdy se mají všichni cestující dostavit k odbavení. [pozm. návrh 102]

Článek 25

Odškodnění ohledně vybavení pro mobilitu, jiného zvláštního vybavení  nebo pomocných zařízení

1.  Pokud železniční podniky a provozovatelé stanic způsobí ztrátu nebo poškození invalidních vozíků, dalšího vybavení pro mobilitu nebo pomocných zařízení užívaných osobami se zdravotním postižením nebo osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ztrátu certifikovaných asistenčních psů zvířat využívaných těmito osobami či újmu těmto psům zvířatům, odpovídají tyto podniky a provozovatelé stanic za uvedenou ztrátu, poškození nebo újmu a poskytnou v této souvislosti co nejdříve odškodnění. [pozm. návrh 103]

2.  Odškodnění podle odstavce 1 se poskytuje urychleně a odpovídá celkovým nákladům na nahrazení nebo opravu ztraceného na základě skutečné hodnoty nebo poškozeného celkovým nákladům na opravu invalidního vozíku, vybavení nebo zařízení, které byly ztraceny nebo poškozeny, nebo nákladům v souvislosti se ztrátou nebo zraněním certifikovaného asistenčního zvířete. Odškodnění zahrnuje i náklady na dočasné nahrazení v případě opravy, pokud tyto náklady nese cestující. [pozm. návrh 104]

3.  V případě potřeby vynaloží železniční podniky a provozovatelé stanic veškeré náležité úsilí, aby urychleně poskytli dočasnou náhradu zvláštního vybavení nebo pomocných zařízení, jež má pokud možno technické a funkční vlastnosti odpovídající ztracenému nebo poškozenému vybavení nebo zařízení. Osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace je dovoleno ponechat si dočasné náhradní vybavení či zařízení do doby, než jim je vyplaceno odškodnění podle odstavců 1 a 2.

Článek 26

Školení zaměstnanců

Železniční podniky a provozovatelé stanic:

a)  zajistí, aby všichni pracovníci, včetně osob zaměstnaných jakoukoli provádějící stranou, kteří poskytují přímou pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, prošli školením zaměřeným na problematiku zdravotního postižení, tak aby dokázali vyhovět potřebám osob se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, a to i osobám s duševním a mentálním postižením; [pozm. návrh 105]

b)  poskytují školení s cílem zvýšit povědomí o potřebách osob se zdravotním postižením mezi všemi pracovníky na stanici, kteří přichází do přímého styku s cestující veřejností;

c)  zajistí, aby po přijetí do pracovního poměru absolvovali všichni noví pracovníci, kteří s cestující veřejností přicházejí do přímého styku, úvodní školení o problematice zdravotního postižení pro cestující a železniční podniky a aby zaměstnanci prošli po přijetí do pracovního poměru, kteří poskytují přímou pomoc cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace, prošli školením o problematice zdravotního postižení a aby byli pracovníci pravidelně doškolováni; [pozm. návrh 106]

d)  na základě žádosti souhlasí mohou souhlasit s tím, aby se školení účastnili zaměstnanci se zdravotním postižením, cestující a zváží účast cestujících se zdravotním postižením a s omezenou schopností pohybu a orientace nebo organizace zastupující tyto osoby. [pozm. návrh 107]

KAPITOLA VI

BEZPEČNOST, STÍŽNOSTI A KVALITA DOPRAVNÍCH SLUŽEB

Článek 27

Osobní bezpečnost cestujících

Po dohodě s orgány veřejné správy přijmou železniční podniky, provozovatelé infrastruktury a železničních stanic patřičná opatření v oblasti své odpovědnosti a přizpůsobí je úrovni bezpečnosti stanovené orgány veřejné správy, aby zajistili osobní bezpečnost cestujících v železničních stanicích a ve vlacích a aby řídili rizika. Uvedené subjekty navzájem spolupracují a vyměňují si informace o osvědčených postupech ohledně předcházení událostem, které mohou přispět ke snížení úrovně bezpečnosti.

Článek 28

Stížnosti

1.  Všechny železniční podniky, prodejci přepravních dokladů, provozovatelé stanic a provozovatelé infrastruktury u stanic, které průměrně v průběhu jednoho roku odbaví více než 10 000 cestujících denně, zavedou jednotlivě pro svou příslušnou oblasti oblast odpovědnosti mechanismus pro vyřizování stížností, které se týkají práv a povinností podle tohoto nařízení. Obeznámí cestující se svými kontaktními údaji a pracovním jazykem nebo jazyky. Cestující by měli mít možnost podávat stížnosti v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu, v němž je příslušný železniční podnik, prodejce přepravních dokladů či provozovatel stanic usazen, a v každém případě v angličtině. [pozm. návrh 108]

2.  Cestující mohou podat stížnost kterémukoli ze zúčastněných železničních podniků, prodejců přepravních dokladů, provozovatelů stanic nebo provozovatelů stanic infrastruktury. Stížnosti musí být podány do šesti měsíců od události, která je předmětem stížnosti. Adresát stížnosti do jednoho měsíce od jejího obdržení buď odpoví s vysvětlením, nebo v odůvodněných případech uvědomí cestujícího o tom, do jakého data že cestující obdrží odpověď ve lhůtě kratší než tři měsíce ode dne přijetí stížnosti může očekávat odpověď. Železniční podniky, prodejci přepravních dokladů, provozovatelé stanic a provozovatelé infrastruktury uchovávají po dobu dvou let údaje o událostech, jež jsou nezbytné pro posouzení stížnosti, a tyto údaje zpřístupňují na požádání vnitrostátním subjektům příslušným pro prosazování. [pozm. návrh 109]

3.  Podrobné informace o postupu vyřizování stížností musí být snadno dostupné cestujícím a přístupné osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Tyto informace musí být dostupné na požádání v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu, v němž je železniční podnik usazen. [pozm. návrh 110]

4.  Železniční podnik zveřejňuje ve výroční zprávě uvedené v článku 29 počet a kategorie obdržených stížností, vyřízených stížností, délku vyřizování a případná přijatá opatření k nápravě.

4a.  Komise přijme prováděcí akty, v nichž stanoví normalizovaný formulář Unie pro podávání stížností, který cestující použijí pro podání žádosti o odškodnění podle tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 37a odst. 2. [pozm. návrh 111]

Článek 29

Normy kvality služeb

1.  Železniční podniky a provozovatelé stanic stanoví normy kvality služeb pro dopravní spoje a zavedou systém řízení jakosti, aby kvalitu služeb udržely. Normy kvality služeb se vztahují alespoň na položky uvedené v příloze III.

2.  Železniční podniky a provozovatelé stanic sledují svůj výkon v porovnání s příslušnými normami kvality služeb. Železniční podniky zveřejňují každý rok zprávu o kvalitě poskytovaných služeb spolu s výroční zprávou. Železniční podniky zveřejňují zprávy o kvalitě poskytovaných služeb na svých internetových stránkách. Kromě toho se uvedené zprávy zpřístupní na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice.

2a.   Železniční podniky a provozovatelé stanic aktivně spolupracují s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením za účelem zlepšování kvality přístupu k dopravním službám. [pozm. návrh 112]

KAPITOLA VII

INFORMACE A PROSAZOVÁNÍ

Článek 30

Informace o právech cestujících

1.  Železniční podniky, provozovatelé stanic, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu při prodeji přepravních dokladů na jízdy vlakem informují cestující o jejich právech a povinnostech podle tohoto nařízení. Ke splnění této informační povinnosti mohou používat shrnutí ustanovení tohoto nařízení připravené Komisí v úředních jazycích Unie, které jim bude k dispozici. K přepravnímu dokladu Poskytnou navíc poskytnou oznámení informace v papírové či elektronické podobě nebo jakýmikoli jinými prostředky, včetně formátů přístupných pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými směrnicí XXX. V uvedeném oznámení nařízením (EU) č. 1300/2014, kde je upřesněno, kde lze tyto informace získat v případě odřeknutí spoje, zmeškání přípoje nebo velkého zpoždění. [pozm. návrh 113]

2.  Železniční podniky a provozovatelé stanic vhodným způsobem, a to i v přístupných formátech v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými směrnicí XXX nařízením (EU) č. 1300/2014, informují cestující na stanici, a ve vlaku o a na svých webových stránkách o jejich právech a povinnostech podle tohoto nařízení a o kontaktních údajích subjektu nebo subjektů určených členskými státy podle článku 31. [pozm. návrh 114]

Článek 31

Určení vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování

Každý členský stát určí subjekt či subjekty odpovědné za prosazování tohoto nařízení. Každý subjekt přijme opatření nezbytná k tomu, aby se zajistilo dodržování práv cestujících.

Všechny subjekty jsou nezávislé z hlediska své organizace, financování, právní struktury a procesu rozhodování na jakémkoli provozovateli infrastruktury, správci poplatků, přidělujícím subjektu nebo železničním podniku.

Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohotočlánku tohoto článku, a o jejich pravomocích a tyto informace zveřejní na vhodném místě na svých internetových stránkách. [pozm. návrh 115]

Článek 32

Úkoly v oblasti prosazování

1.  Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování důkladně sledují soulad s tímto nařízením a přijímají nezbytná opatření, aby zaručily, že jsou práva cestujících dodržována. Za tímto účelem poskytují železniční podniky, provozovatelé stanic a provozovatelé infrastruktury daným subjektům na požádání a bezodkladně, nejpozději však do jednoho měsíce, příslušné dokumenty a informace. Při výkonu svých funkcí musí tyto subjekty zohlednit informace, které jim předloží subjekt určený podle článku 33 k vyřizování stížností, jedná-li se o jiný subjekt. Na základě jednotlivých Členské státy zajistí, aby vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování a vyřizování stížností předaných tímto subjektem mohou též rozhodnout o opatřeních v oblasti měly dostatečné pravomoci a zdroje pro zajištění uspokojivého a účinného prosazování jednotlivých stížností cestujících podle tohoto nařízení. [pozm. návrh 116]

2.  Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování zveřejňují na svých internetových stránkách každoročně statistické údaje zprávy se statistickými údaji o počtu a typech stížností, které obdržely, a své činnosti výsledku opatření, která za účelem prosazování přijaly, včetně uplatněných sankcí, a to nejpozději na konci dubna následujícího kalendářního roku. Činí tak každý rok nejpozději k prvnímu dni měsíce dubna následujícího roku. Kromě toho se uvedené zprávy zpřístupní na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice. [pozm. návrh 117]

3.  Železniční podniky předají své kontaktní údaje vnitrostátním subjektům příslušným pro prosazování nebo subjektům členských států, v nichž působí.

3a.  Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování práva ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace provádějí pravidelné audity asistenčních služeb poskytovaných na základě tohoto nařízení a jejich výsledky uveřejní v přístupných a běžně používaných formátech. [pozm. návrh 118]

Článek 33

Vyřizování stížností vnitrostátními subjekty příslušnými pro prosazování

1.  Aniž jsou dotčena práva spotřebitelů domáhat se nápravy alternativními prostředky podle směrnice 2013/11/EU, cestující může podat stížnost k subjektu příslušnému pro prosazování až poté, co bez úspěchu stížnost podal u železničního podniku, prodejce přepravních dokladů, provozovatele stanice nebo provozovatele infrastruktury v souladu s článkem 28. Subjekty příslušné pro prosazování informují stěžovatele o jejich právu podávat stížnosti k subjektům pro alternativní řešení sporů za účelem domáhání se individuální nápravy. Členské státy zajistí, aby subjekty příslušné k prosazování nebo vymáhání stížností byly uznány pro účely nápravy alternativními prostředky podle směrnice 2013/11/EU a aby v případech, kdy se cestující domáhají nápravy alternativními prostředky, byl dotčený železniční podnik, prodejce přepravních dokladů, provozovatel stanice nebo provozovatel infrastruktury povinen svou účastí a aby výsledek byl pro něj závazný a účinně vymahatelný. [pozm. návrh 119]

2.  Jakýkoli cestující může podávat stížnosti týkající se údajného porušení tohoto nařízení k vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování nebo k jakémukoli jinému subjektu určenému k uvedenému účelu některým členským státem. Stížnosti mohou podávat rovněž organizace zastupující skupiny cestujících. [pozm. návrh 120]

3.  Daný subjekt potvrdí stěžovateli obdržení stížnosti do dvou týdnů od jejího přijetí. Postup vyřizování stížností trvá nejvýše tři měsíce. U složitých případů může subjekt na základě vlastního uvážení prodloužit tuto dobu na šest měsíců. V takovémto případě informuje cestujícího nebo organizace zastupující cestující o tom, z jakého důvodu je lhůta prodloužena a kdy se očekává ukončení daného postupu. Více než šest měsíců mohou trvat pouze případy, které zahrnují soudní řízení. Je-li daný subjekt též subjektem pro alternativní řešení sporů ve smyslu směrnice 2013/11/EU, upřednostní se lhůty stanovené v uvedené směrnici, a pokud se tak všechny zúčastněné strany dohodnou, mohou využít postup řešení spotřebitelských sporů on-line podle nařízení (EU) č. 524/2013. [pozm. návrh 121]

K postupu vyřizování stížností musí mít přístup osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

4.  Stížnosti cestujících o události týkající se železničního podniku jsou vyřizovány vnitrostátním subjektem příslušným pro prosazování v členském státě, který tomuto podniku udělil licenci.

5.  Týká-li se stížnost údajného porušování nařízení provozovateli stanic, vnitrostátním subjektem příslušným pro prosazování je subjekt členského státu, na jehož území k předmětné události došlo.

6.  V rámci spolupráce podle článku 34 se mohou vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování od odstavců 4 a 5 odchýlit, je-li to v zájmu cestujícího z opodstatněných důvodů, zejména kvůli jazyku či místu pobytu.

Článek 33a

Nezávislé smírčí orgány

Členské státy zřídí dobře vybavené nezávislé smírčí orgány, které budou cestujícím v případě sporu se železničními podniky a prodejci přepravních dokladů ohledně vymáhání jejich práv snadno přístupné a nákladově dostupné. [pozm. návrh 122]

Článek 34

Výměna informací a přeshraniční spolupráce mezi vnitrostátními subjekty příslušnými pro prosazování

1.  Jsou-li podle článků 31 a 33 určeny jiné subjekty, musí být za účelem výměny informací mezi uvedenými subjekty v souladu s nařízením (EU) 2016/679 zřízeny mechanismy pro podávání zpráv s cílem pomoci vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování s plněním úkolů v oblasti dohledu a prosazování a umožnit subjektu určenému podle článku 33 k vyřizování stížností shromažďovat informace nezbytné k prověřování jednotlivých stížností.

2.  Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování si vyměňují informace o své práci, zásadách pro rozhodování a praxi za účelem koordinace. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

3.  Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování se řídí postupem stanoveným v příloze IV.

KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 35

Sankce

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a zahrnují mimo jiné i minimální pokutu nebo procentuální podíl ročního obratu dotčeného podniku či organizace podle toho, co je vyšší. Členské státy oznámí Komisi tato pravidla a opatření a oznámí jí bezodkladně veškeré změny, které uvedená pravidla a opatření ovlivňují. [pozm. návrh 123]

2.  V rámci spolupráce podle článku 34 a na žádost vnitrostátního subjektu příslušného pro prosazování vyřizujícího stížnost vyšetří subjekt příslušný pro prosazování, který je příslušný pro účely čl. 33 odst. 4 nebo 5, porušení tohoto nařízení, které daný subjekt zjistil, a je-li to nezbytné, uloží sankce.

Článek 36

Přenesení pravomoci

Komise má pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 za účelem:

i)   úpravy finančních částek uvedených v článku 13 s ohledem na inflaci;

ii)  změny příloh I, II a III s ohledem na změny jednotných právních předpisů CIV a technologický vývoj v této oblasti.

Článek 37

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 36 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 36 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 36 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 37a

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011. [pozm. návrh 124]

Článek 38

Zpráva

Do .. [pět let po přijetí tohoto nařízení] předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a o výsledcích tohoto nařízení.

Zpráva je založena na informacích, které mají být poskytovány podle tohoto nařízení. V případě potřeby se zpráva doplní o vhodné návrhy.

Článek 39

Zrušení

Nařízení (ES) č. 1371/2007 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze V.

Článek 40

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem  po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA I

Výňatek z jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob (CIV)

Přípojek A

k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980, ve znění pozměňovacího protokolu k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě ze dne 3. června 1999

HLAVA II

UZAVŘENÍ A PROVÁDĚNÍ PŘEPRAVNÍ SMLOUVY

Článek 6

Přepravní smlouva

1.  Přepravní smlouva zavazuje dopravce k přepravě cestujícího a případně zavazadel a vozidel na místo určení a k vydání zavazadel a vozidel v místě určení.

2.  Přepravní smlouva se zaznamenává v jednom nebo ve více přepravních dokladech, které se vydají cestujícímu. Chybí-li přepravní doklad, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost přepravní smlouvy, která bez újmy ustanovení článku 9 podléhá těmto Jednotným právním předpisům.

3.  Přepravní doklad slouží až do prokázání opaku jako doklad o uzavření a obsahu přepravní smlouvy.

Článek 7

Přepravní doklad

1.  Všeobecné přepravní podmínky stanoví formu a obsah přepravních dokladů, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování.

2.  Do přepravního dokladu se zapíše nejméně:

a)  dopravce nebo více dopravců;

b)  údaj, že přeprava podléhá i při opačném ujednání těmto Jednotným právním předpisům; uvedené lze vyznačit pomocí zkratky CIV;

c)  každý další údaj, jímž lze prokázat uzavření a obsah přepravní smlouvy, a který cestujícímu umožňuje uplatnit svá práva vyplývající z této smlouvy.

3.  Cestující je povinen se při převzetí přepravního dokladu přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

4.  Přepravní doklad je přenosný, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta ještě nastoupena.

5.  Přepravní doklad může mít také podobu elektronických záznamů dat převoditelných na čitelné znaky písma. Postupy užité k záznamu a zpracování dat musejí být funkčně rovnocenné, zejména pokud jde o důkazní sílu takto zhotoveného přepravního dokladu.

Článek 8

Placení a vracení přepravného

1.  Nestanoví-li dohoda mezi cestujícím a dopravcem jinak, platí se přepravné předem.

2.  Všeobecné přepravní podmínky stanoví podmínky, za nichž se přepravné vrací.

Článek 9

Oprávnění k jízdě. Vyloučení z přepravy

1.  Cestující je povinen mít od počátku cesty platný přepravní doklad a předložit jej při kontrole přepravních dokladů. Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že:

a)  cestující, který se neprokáže platným přepravním dokladem, je povinen uhradit kromě jízdného přirážku;

b)  cestující, který odmítne ihned uhradit jízdné nebo přirážku, může být vyloučen z přepravy;

c)  zda a za jakých podmínek se přirážka vrací.

2.  Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že cestující, kteří

a)  představují nebezpečí pro bezpečnost a pořádek provozu nebo pro bezpečnost spolucestujících;

b)  jsou spolucestujícím neúnosným způsobem na obtíž,

jsou vyloučeni z přepravy nebo z ní mohou být vyloučeni cestou a že tyto osoby nemají nárok na vrácení jízdného a dovozného za zavazadla.

Článek 10

Dodržování předpisů orgánů státní správy

Cestující povinen dodržovat celní a ostatní předpisy orgánů státní správy.

Článek 11

Odřeknutí a zpoždění vlaku. Zmeškání přípoje

Dopravce je povinen potvrdit případné odřeknutí vlaku nebo zmeškání přípoje v přepravním dokladu.

HLAVA III

PŘEPRAVA PŘÍRUČNÍCH ZAVAZADEL, ZVÍŘAT, CESTOVNÍCH ZAVAZADEL A VOZIDEL

Kapitola I

Všeobecná ustanovení

Článek 12

Předměty a zvířata připuštěné k přepravě

1.  Cestující smí vzít do vozu snadno přenosné předměty (příruční zavazadla) a živá zvířata podle všeobecných přepravních podmínek. Cestující smí dále vzít do vozu neskladné předměty podle zvláštních ustanovení všeobecných přepravních podmínek. Předměty a zvířata, jež ostatní cestující omezují nebo obtěžují nebo mohou způsobit škodu, nelze vzít do vozu.

2.  Cestující může podávat předměty a zvířata jako cestovní zavazadla podle všeobecných přepravních podmínek.

3.  Dopravce může v souvislosti s přepravou osob připustit k přepravě vozidla podle zvláštních ustanovení všeobecných přepravních podmínek.

4.  Přeprava nebezpečného zboží jako příručních zavazadel, cestovních zavazadel, jakož i ve vozidlech nebo na vozidlech přepravovaných po železničních tratích podle tohoto oddílu, je připuštěna pouze podle Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID).

Článek 13

Přezkoumání

1.  Domnívá-li se dopravce odůvodněně, že přepravní podmínky nebyly dodrženy, je oprávněn přezkoumat, nezakazují-li to zákony a předpisy státu, v němž má k přezkoumání dojít, zda přepravované předměty (příruční zavazadla, cestovní zavazadla, vozidla včetně nákladu) a zvířata odpovídají přepravním podmínkám. Cestující musí být vyzván, aby se přezkoumání zúčastnil. Nedostaví-li se nebo nelze-li ho zastihnout, je dopravce povinen přizvat k přezkoumání dva nezávislé svědky.

2.  Zjistí-li se, že přepravní podmínky nebyly dodrženy, může dopravce vyžadovat od cestujícího uhrazení nákladů na přezkoumání.

Článek 14

Dodržování předpisů orgánů státní správy

Při přepravě předmětů (příručních zavazadel, cestovních zavazadel, vozidel včetně nákladu) a zvířat v souvislosti s přepravou své osoby je cestující povinen dodržovat celní a ostatní předpisy orgánů státní správy. Cestující je povinen být přítomen prohlídce těchto předmětů, nepředvídají-li zákony a předpisy příslušného státu výjimku.

Kapitola II

Příruční zavazadla a zvířata

Článek 15

Dohled

Cestující dohlížejí na cestovní zavazadla a na zvířata, která si bere do vozu.

Kapitola III

Cestovní zavazadla

Článek 16

Podávání cestovních zavazadel

1.  Smluvní povinnosti při přepravě cestovních zavazadel se zaznamenávají v zavazadlovém lístku, který se vydá cestujícímu.

2.  Chybí-li zavazadlový lístek, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost ujednání o přepravě cestovních zavazadel, která bez újmy ustanovení článku 22 nadále podléhají těmto Jednotným právním předpisům.

3.  Zavazadlový lístek slouží až do prokázání opaku jako doklad o podání cestovního zavazadla a o podmínkách jeho přepravy.

4.  Do prokázání opaku se má za to, že cestovní zavazadlo bylo při převzetí dopravcem v bezvadném stavu a že počet kusů a hmotnost zavazadla souhlasily s údaji v zavazadlovém lístku.

Článek 17

Zavazadlový lístek

1.  Všeobecné přepravní podmínky stanoví formu a obsah zavazadlového lístku, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování. Čl. 7 odst. 5 platí přiměřeně.

2.  Do zavazadlového lístku je nutno zapsat nejméně:

a)  dopravce nebo více dopravců;

b)  údaj, že přeprava podléhá i při opačném ujednání těmto Jednotným právním předpisům; uvedené lze vyznačit pomocí zkratky CIV;

c)  každý další údaj, který je nutný k prokázání smluvních povinností při přepravě cestovního zavazadla a který umožňuje cestujícímu uplatnit svá práva vyplývající z přepravní smlouvy.

3.  Cestující je povinen se při převzetí zavazadlového lístku přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Článek 18

Odbavení a přeprava

1.  Nepředvídají-li všeobecné přepravní podmínky výjimku, podává se cestovní zavazadlo k přepravě pouze po předložení přepravního dokladu, který platí nejméně do místa určení cestovního zavazadla. V ostatním se odbavení cestovního zavazadla provádí podle předpisů platných v místě podání.

2.  Připouštějí-li všeobecné přepravní podmínky přijetí cestovního zavazadla k přepravě bez předložení přepravního dokladu, platí, pokud jde o cestovní zavazadla, ustanovení těchto Jednotných právních předpisů o právech a povinnostech cestujícího obdobně pro odesílatele cestovního zavazadla.

3.  Dopravce může přepravovat cestovní zavazadlo jiným vlakem, jiným dopravním prostředkem a jinou cestou než jsou ty, jichž použije cestující.

Článek 19

Placení dovozného za zavazadla

Není-li mezi cestujícím a dopravcem dohodnuto jinak, platí se dovozné za zavazadla při podeji.

Článek 20

Označení cestovního zavazadla

Cestující je povinen uvést na každém kusu zavazadla, na dobře viditelném místě, trvanlivě a zřetelně:

a)  své jméno a svou adresu;

b)  cílové místo určení.

Článek 21

Dispoziční právo k cestovnímu zavazadlu

1.  Dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu celní nebo jiné předpisy orgánů státní správy, může cestující po vrácení zavazadlového lístku a, předvídají-li to všeobecné přepravní podmínky, po předložení přepravního dokladu požadovat vrácení zavazadla v podací stanici.

2.  Všeobecné přepravní podmínky mohou předvídat také jiná ustanovení týkající se dispozičního práva, zejména změnu cílového místa a s tím související případné následky pro cestujícího, pokud jde o náklady.

Článek 22

Výdej

1.  Cestovní zavazadlo se vydá po vrácení zavazadlového lístku a po uhrazení případných výloh váznoucích na zásilce.

Dopravce je oprávněn, nikoli však povinen, zkontrolovat, zda je držitel zavazadlového lístku oprávněn cestovní zavazadlo přijmout.

2.  Vydání cestovního zavazadla držiteli zavazadlového lístku, pokud je uskutečněno v souladu s předpisy platnými v cílovém místě určení, je postaveno na roveň

a)  předání cestovního zavazadla celní nebo daňové správě v jejich odbavovacích nebo skladovacích prostorech, nejsou-li tyto prostory pod dohledem dopravce;

b)  předání živých zvířat do opatrování třetí osobě.

3.  Držitel zavazadlového lístku může po uplynutí dohodnuté doby a doby potřebné k případnému odbavení celními nebo jinými orgány státní správy požadovat v cílovém místě určení vydání cestovního zavazadla.

4.  Není-li zavazadlový lístek vrácen, vydá dopravce cestovní zavazadlo pouze tomu, kdo své oprávnění prokáže; při nedostatečném prokázání nároku může dopravce požadovat složení jistoty.

5.  Cestovní zavazadlo se vydá v cílovém místě určení, do něhož bylo vypraveno.

6.  Držitel zavazadlového lístku, kterému cestovní zavazadlo nebude vydáno podle odstavce 3, může požadovat, aby mu na zavazadlovém lístku byly vyznačeny den a hodina, kdy o vydání cestovního zavazadla požádal.

7.  Nevyhoví-li dopravce žádosti oprávněné osoby o přezkoumání cestovního zavazadla v její přítomnosti s cílem zjistit škodu uváděnou oprávněnou osobou, může oprávněná osoba přijetí zavazadla odmítnout.

8.  V ostatních náležitostech se vydání cestovního zavazadla řídí předpisy platnými v cílovém místě určení.

Kapitola IV

Vozidla

Článek 23

Přepravní podmínky

Zvláštní ustanovení o přepravě vozidel ve všeobecných přepravních podmínkách stanoví zejména podmínky pro přijetí vozidla k přepravě, pro vypravení, nakládku a přepravu, vykládku a výdej vozidla, jakož i povinnosti cestujícího.

Článek 24

Přepravní lístek

1.  Smluvní povinnosti při přepravě vozidel je nutno uvést v přepravním lístku, který se vydá cestujícímu. Přepravní lístek může být součástí přepravního dokladu cestujícího.

2.  Zvláštní ustanovení o přepravě vozidel ve všeobecných přepravních podmínkách stanoví formu a obsah přepravního lístku, jakož i jazyk a znaky písma, které se užívají v tisku a při vyplňování. Čl. 7 odst. 5 platí přiměřeně.

3.  Do přepravního lístku je nutno zapsat nejméně:

a)  dopravce nebo více dopravců;

b)  údaj, že přeprava podléhá i při opačném ujednání těmto Jednotným právním předpisům; uvedené lze vyznačit pomocí zkratky CIV;

c)  každý další údaj, který je nutný k prokázání smluvních povinností při přepravě vozidel a který umožňuje cestujícímu uplatnit svá práva vyplývající z přepravní smlouvy.

4.  Cestující je povinen se při převzetí přepravního lístku přesvědčit, zda je vystaven podle jeho údajů.

Článek 25

Aplikovatelné právo

S výhradou ustanovení této kapitoly platí pro vozidla ustanovení kapitoly III o přepravě cestovních zavazadel.

HLAVA IV

ODPOVĚDNOST DOPRAVCE

Kapitola I

Odpovědnost při usmrcení a zranění cestujících

Článek 26

Základ odpovědnosti

1.  Dopravce odpovídá za škodu vzniklou tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo jinak postižen na svém tělesném nebo duševním zdraví při úrazu, k němuž došlo v souvislosti s železničním provozem během pobytu cestujícího v železničních vozech nebo při nastupování nebo vystupování, nezávisle na tom, které železniční infrastruktury se použije.

2.  Dopravce je této odpovědnosti zproštěn:

a)  byl-li úraz způsoben okolnostmi, které nemají původ v železničním provozu, a dopravce těmto okolnostem nemohl zabránit a nemohl odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;

b)  byl-li úraz vyvolán zaviněním cestujícího;

c)  byl-li úraz vyvolán chováním třetí osoby a dopravce tomuto chování nemohl zabránit přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci a nemohl odvrátit jeho následky; jiný podnik, který užívá téže železniční infrastruktury, se nepovažuje za třetí osobu; práva na regresní postih zůstávají nedotčena.

3.  Byl-li úraz způsoben chováním třetí osoby a dopravce není zcela zbaven odpovědnosti podle odst. 2 písm. c), odpovídá s omezeními těchto Jednotných právních předpisů plně, bez újmy případného postihu vůči třetí osobě.

4.  Případná odpovědnost dopravce v případech nepředvídaných v odstavci 1 není těmito Jednotnými právními předpisy dotčena.

5.  Provádějí-li přepravu, která je předmětem jediné přepravní smlouvy, na sebe navazující dopravci, odpovídá při usmrcení a zranění cestujících dopravce, který byl podle přepravní smlouvy povinen poskytnout přepravní službu, při které se úraz stal. Neposkytl-li tuto přepravní službu dopravce, ale výkonný dopravce, mají odpovědnost oba jako společný dlužník podle těchto Jednotných právních předpisů.

Článek 27

Náhrada škody při usmrcení

1.  Při usmrcení cestujícího zahrnuje náhrada škody:

a)  nutné výdaje vzniklé úmrtím cestujícího, zvláště náklady na převoz a na pohřeb;

b)  náhradu škody předvídanou v článku 28, nenastala-li smrt okamžitě.

2.  V případě, že smrtí cestujícího ztratily svého živitele osoby, které byl cestující ze zákona povinen vyživovat, nebo které by byl povinen vyživovat v budoucnu, musí být poskytnuta náhrada také za tuto ztrátu. Nárok na náhradu škody u osob, kterým cestující poskytoval výživu bez zákonné povinnosti, se řídí vnitrostátním právem.

Článek 28

Náhrada škody při zranění

Při zranění nebo jiném poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího zahrnuje náhrada škody:

a)  nutné výdaje, zejména na ošetření a léčebnou péči a výdaje za přepravu;

b)  majetkovou újmu, kterou cestující utrpěl v důsledku úplné nebo částečné pracovní neschopnosti nebo tím, že se zvětšily jeho potřeby.

Článek 29

Náhrada jiných škod způsobených osobám

Zda a v jaké míře je dopravce povinen poskytnout náhradu za jiné škody než za škody předvídané v článcích 27 a 28, se řídí vnitrostátním právem.

Článek 30

Forma a výše náhrady škody při usmrcení a zranění

1.  Náhrada škody předvídaná v čl. 27 odst. 2 a 28 písm. b) se poskytne ve formě kapitálu. Připouští-li však vnitrostátní právo přiznání renty, poskytne se náhrada škody touto formou, jestliže zraněný cestující nebo osoby oprávněné podle čl. 27 odst. 2 o vyplácení renty požádají.

2.  Výše náhrady škody, která má být poskytnuta podle odstavce 1, se řídí vnitrostátním právem. Při použití těchto Jednotných právních předpisů však platí pro každého cestujícího maximální hranice ve výši 175 000 zúčtovacích jednotek za kapitálový obnos nebo roční renta odpovídající této částce, předvídá-li vnitrostátní právo nižší maximální hranici.

Článek 31

Jiné dopravní prostředky

1.  Ustanovení o odpovědnosti při usmrcení a zranění cestujících se s výhradou odstavce 2 nepoužijí na škody vzniklé během přepravy, která se podle přepravní smlouvy neuskutečňuje po železničních tratích.

2.  Přepravují-li se však železniční vozy na trajektu, použijí se ustanovení o odpovědnosti při usmrcení a zranění cestujících na škody uvedené v čl. 26 odst. 1 a v čl. 33 odst. 1, které cestující utrpěl při nehodě v souvislosti s železničním provozem během svého pobytu v těchto vozech, při nastupování do vozů nebo při vystupování z vozů.

3.  Je-li železniční provoz v důsledku výjimečných okolností dočasně přerušen a jsou-li cestující přepravováni jiným dopravním prostředkem, odpovídá dopravce podle těchto Jednotných právních předpisů.

Kapitola II

Odpovědnost při nedodržení jízdního řádu

Článek 32

Odpovědnost při odřeknutí nebo zpoždění spoje a při zmeškání přípoje

1.  Dopravce odpovídá cestujícímu za škodu, která vznikla tím, že v cestě nebylo možné pokračovat téhož dne kvůli odřeknutí, zpoždění nebo zmeškání přípojného vlaku nebo proto, že pokračování v cestě nebylo za daných okolností únosné téhož dne. Náhrada škody zahrnuje přiměřené výdaje, které cestujícímu vznikly v souvislosti s přenocováním a informováním čekajících osob.

2.  Dopravce je této odpovědnosti zproštěn, je-li odřeknutí či zpoždění spoje nebo zmeškání přípoje vyvoláno následujícími důvody:

a)  okolnostmi, které nemají původ v železničním provozu a dopravce těmto okolnostem nemohl zabránit a nemohl odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;

b)  zaviněním cestujícího; nebo

c)  chováním třetí osoby, kterému dopravce nemohl zabránit přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci, a jehož následky nemohl odvrátit; jiný podnik, který užívá téže železniční infrastruktury, se nepovažuje za třetí osobu; práva regresního postihu zůstávají nedotčena.

3.  Povinnost dopravce poskytnout náhradu za jiné škody než za škody předvídané v odstavci 1 upravuje vnitrostátní právo. Článek 44 zůstává nedotčen.

Kapitola III

Odpovědnost za příruční zavazadla, zvířata, cestovní zavazadla a vozidla

ODDÍL 1

Příruční zavazadla a zvířata

Článek 33

Odpovědnost

1.  Při usmrcení a zranění cestujících odpovídá dopravce také za škodu, která vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením věcí, které měl cestující na sobě nebo které vezl jako příruční zavazadlo; totéž platí také pro zvířata, která veze cestující s sebou. Článek 26 se použije přiměřeně.

2.  V ostatních případech odpovídá dopravce za škodu z důvodů částečné nebo úplné ztráty nebo poškození věcí, příručních zavazadel nebo zvířat, na něž je povinen podle článku 15 dohlížet cestující, pouze tehdy, je-li škoda zaviněna dopravcem. Ostatní články oddílu IV, s výjimkou článku 51, a oddílu VI se v tomto případě nepoužijí.

Článek 34

Omezení náhrady škody při ztrátě nebo poškození věcí

Odpovídá-li dopravce podle čl. 33 odst. 1, činí maximální hranice odškodnění 1 400 zúčtovacích jednotek na každého cestujícího.

Článek 35

Zproštění odpovědnosti

Dopravce neodpovídá cestujícímu za škodu, která vznikla tím, že cestující nedodržel své povinnosti vyplývající z celních nebo jiných předpisů orgánů státní správy.

ODDÍL 2

Cestovní zavazadla

Článek 36

Základ odpovědnosti

1.  Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením cestovního zavazadla v době od jeho převzetí dopravcem až do vydání zavazadla, jakož i jeho opožděným vydáním.

2.  Dopravce je této odpovědnosti zproštěn, jestliže ztráta, poškození nebo opožděné vydání zavazadla byly zaviněny cestujícím, jeho příkazem, který nezavinil dopravce, zvláštními vadami cestovního zavazadla nebo okolnostmi, kterým dopravce nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit.

3.  Dopravce je této odpovědnosti zproštěn, vznikne-li ztráta nebo poškození z jedné nebo více následujících skutečností, spojených se zvláštním nebezpečím:

a)  chyběním nebo nedostatky obalu;

b)  přirozenou povahou cestovního zavazadla;

c)  podejem předmětů, které jsou z přepravy vyloučeny, jako cestovních zavazadel.

Článek 37

Důkazní břemeno

1.  Důkaz o tom, že ztráta, poškození nebo opožděné vydání byly způsobeny některou ze skutečností uvedených v čl. 36 odst. 2, přísluší dopravci.

2.  Prokáže-li dopravce, že ztráta nebo poškození mohly podle okolností případu vzniknout na základě jednoho nebo více zvláštních nebezpečí uvedených v čl. 36 odst. 3, platí domněnka, že z nich škoda vznikla. Oprávněná osoba však má právo dokázat, že škoda nebyla nebo nebyla výlučně způsobena některým z těchto nebezpečí.

Článek 38

Navazující dopravci

Provádí-li přepravu, která je předmětem jediné přepravní smlouvy, více na sebe navazujících dopravců, vstupuje z hlediska přepravy cestovních zavazadel nebo vozidel každý z dopravců tím, že převezme cestovní zavazadlo se zavazadlovým lístkem nebo vozidlo s přepravním lístkem do přepravní smlouvy podle údajů v zavazadlovém lístku nebo v přepravním lístku a přebírá závazky, které z toho vyplývají. V tomto případě odpovídá každý z dopravců za provedení přepravy po celé cestě až do výdeje zavazadel nebo vozidel.

Článek 39

Výkonný dopravce

1.  Přenesl-li dopravce provádění přepravy zcela nebo zčásti na výkonného dopravce, bez ohledu na to, zda k tomu na základě přepravní smlouvy byl oprávněn či nikoli, zůstává i nadále odpovědný za celou přepravu.

2.  Všechna ustanovení těchto Jednotných právních předpisů o odpovědnosti dopravce platí také pro odpovědnost výkonného dopravce za přepravu, kterou provedl. Článek 48 a článek 52 se použije, je-li uplatňován nárok vůči pracovníkům a ostatním osobám, které výkonný dopravce používá při provádění přepravy.

3.  Zvláštní ujednání, na jehož základě dopravce přebírá závazky, které mu tyto Jednotné právní předpisy neukládají, nebo se vzdává práv, která mu tyto Jednotné právní předpisy zaručují, se týká výkonného dopravce pouze tehdy, vyslovil-li s ním písemný souhlas. Dopravce zůstává vázán povinnostmi, které vyplývají z tohoto zvláštního ujednání nebo z prohlášení o vzdání se práv, nezávisle na tom, zda výkonný dopravce takový souhlas vyslovil.

4.  Nesou-li odpovědnost jak dopravce, tak i výkonný dopravce, odpovídají jako společní dlužníci.

5.  Celková částka odškodnění, kterou lze vyžadovat od dopravce, výkonného dopravce, jakož i od jejich pracovníků a ostatních osob, které při provádění přepravy používají, nesmí překročit maximální částky stanovené v těchto Jednotných právních předpisech.

6.  Práva dopravce a výkonného dopravce na vzájemný postih nejsou tímto článkem dotčena.

Článek 40

Domněnka o ztrátě

1.  Oprávněná osoba může jednotlivý kus zavazadla bez dalšího dokazování považovat za ztracený, nebyl-li jí vydán nebo připraven k vydání do čtrnácti dnů poté, kdy o jeho vydání podle čl. 22 odst. 3 požádala.

2.  Nalezne-li se cestovní zavazadlo, které bylo považováno za ztracené, do jednoho roku poté, kdy bylo o jeho vydání požádáno, je dopravce povinen vyrozumět o tom oprávněnou osobu, pokud je její adresa známa nebo je-li možné ji zjistit.

3.  Oprávněná osoba může do třiceti dnů po obdržení zprávy podle odstavce 2 požádat, aby jí bylo cestovní zavazadlo vydáno. V tomto případě uhradí náklady na přepravu zavazadla z podacího místa do místa, ve kterém bude zavazadlo vydáno, a vrátí přijaté odškodnění, po odečtení případných výdajů, které v něm byly zahrnuty. Nároky oprávněné osoby na odškodnění za opožděné vydání podle článku 43 však zůstávají zachovány.

4.  Nepožádá-li oprávněná osoba o vydání nalezeného zavazadla ve lhůtě předvídané v odstavci 3, nebo nalezne-li se zavazadlo až po uplynutí jednoho roku od žádosti o jeho vydání, naloží s ním dopravce podle zákonů a předpisů v místě, ve kterém se zavazadlo nachází.

Článek 41

Odškodnění při ztrátě vozidla

1.  Při úplné nebo částečné ztrátě cestovního zavazadla je dopravce povinen bez další náhrady škody vyplatit:

a)  je-li výše škody prokázána, odškodnění v této výši, nepřesahuje-li 80 zúčtovacích jednotek za každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti nebo 1 200 zúčtovacích jednotek za každý kus zavazadla;

b)  není-li výše škody prokázána, paušální odškodnění ve výši 20 zúčtovacích jednotek za každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti nebo 300 zúčtovacích jednotek za každý kus zavazadla.

Způsob odškodnění, buď za každý chybějící kilogram nebo za každý kus zavazadla, stanoví všeobecné přepravní podmínky.

2.  Dopravce je kromě toho povinen nahradit dovozné za zavazadlo, zaplacená cla, spotřební daně a jiné částky zaplacené v souvislosti s přepravou ztraceného zavazadla.

Článek 42

Odškodnění při poškození

1.  Při poškození cestovního zavazadla je dopravce povinen bez další náhrady škody vyplatit odškodnění, které odpovídá znehodnocení cestovního zavazadla.

2.  Odškodnění nepřesáhne:

a)  je-li poškozením znehodnoceno celé zavazadlo, částku, která by musela být zaplacena při úplné ztrátě;

b)  je-li poškozením znehodnocena pouze část cestovního zavazadla, částku, která by musela být zaplacena při ztrátě znehodnocené části.

Článek 43

Odškodnění při opožděném vydání

1.  Při opožděném vydání cestovního zavazadla je dopravce povinen vyplatit za každých započatých 24 hodin od doby, kdy bylo o vydání požádáno, nejvýše však za 14 dní:

a)  prokáže-li oprávněná osoba, že opožděným vydáním vznikla škoda včetně poškození, odškodnění ve výši škody až do maximální částky 0,80 zúčtovacích jednotek za každý kilogram hrubé hmotnosti nebo 14 zúčtovacích jednotek za každý kus opožděně vydaného cestovního zavazadla;

b)  neprokáže-li oprávněná osoba, že opožděným vydáním vznikla škoda, paušální odškodnění ve výši 0,14 zúčtovacích jednotek za každý kilogram hrubé hmotnosti nebo 2,80 zúčtovacích jednotek za každý kus opožděně vydaného cestovního zavazadla.

Způsob odškodnění, buď za každý kilogram nebo za kus zavazadla, stanoví všeobecné přepravní podmínky.

2.  Při úplné ztrátě cestovního zavazadla se neposkytuje odškodnění podle odstavce 1 souběžně s odškodněním podle článku 41.

3.  Při částečné ztrátě cestovního zavazadla se poskytuje odškodnění podle odstavce 1 za neztracenou část.

4.  Při poškození cestovního zavazadla, které není způsobeno opožděným vydáním, se poskytuje odškodnění podle odstavce 1, případně spolu s odškodněním podle článku 42.

5.  Odškodnění podle odstavce 1 spolu s odškodněním podle článků 41 a 42 nesmí být v žádném případě vyšší než odškodnění při úplné ztrátě cestovního zavazadla.

ODDÍL 3

Vozidla

Článek 44

Odškodnění při zpoždění

1.  Je-li vozidlo z důvodu zaviněného dopravcem naloženo později nebo vydáno opožděně, je dopravce povinen, prokáže-li oprávněný, že tím vznikla škoda, vyplatit odškodnění, jehož výše nepřekročí cenu dovozného.

2.  Dojde-li při nakládce z důvodu zaviněného dopravcem ke zpoždění a upustí-li proto oprávněný od provedení přepravní smlouvy, vrátí se mu přepravné. Prokáže-li, že tímto zpožděním vznikla škoda, může kromě toho žádat odškodnění, jehož výše nepřekročí cenu přepravného.

Článek 45

Odškodnění při ztrátě vozidla

Při úplné nebo částečné ztrátě vozidla se oprávněnému vypočítá odškodnění vyplácené za prokázanou škodu podle zůstatkové hodnoty vozidla. Toto odškodnění činí nejvýše 8 000 zúčtovacích jednotek. Přívěs s nákladem i bez nákladu se považuje za samostatné vozidlo.

Článek 46

Odpovědnost za ostatní předměty

1.  Za škody na předmětech ponechaných ve vozidle nebo umístěných ve schránách (např. v boxech na zavazadla nebo na lyže), které jsou namontované na vozidle, odpovídá dopravce pouze v případě, že je zavinil. Celkové odškodnění činí nejvýše 1 400 zúčtovacích jednotek.

2.  Za předměty, které jsou upevněny mimo vozidlo, včetně schrán uvedených v odstavci 1, odpovídá dopravce pouze tehdy, prokáže-li se, že škodu zavinil svým jednáním nebo opomenutím, k němuž došlo buď se záměrem takovou škodu způsobit, nebo lehkomyslností a s vědomím, že by k takové škodě pravděpodobně mohlo dojít.

Článek 47

Aplikovatelné právo

S výhradou ustanovení této části platí pro vozidla ustanovení části 2 o odpovědnosti za cestovní zavazadla.

Kapitola IV

Společná ustanovení

Článek 48

Zánik práva na omezení odpovědnosti

Omezení odpovědnosti předvídaná v těchto Jednotných právních předpisech, jakož i ustanovení vnitrostátního práva, která náhradu škody omezují pevnou částkou, se nepoužijí, prokáže-li se, že škoda byla způsobena jednáním nebo opomenutím dopravce, k němuž došlo buď se záměrem takovou škodu způsobit, nebo lehkomyslností a s vědomím, že by k takové škodě pravděpodobně mohlo dojít.

Článek 49

Přepočet a zúročení odškodnění

1.  Je-li nutné přepočítat částky odškodnění vyjádřené v cizí měně, přepočítají se podle kurzu platného v den a v místě výplaty odškodného.

2.  Oprávněný může vznášet nárok na úroky z odškodnění ve výši pěti procent ročně, a to ode dne reklamace podle článku 55, nebo, nebyla-li podána reklamace, ode dne podání žaloby.

3.  U odškodnění podle článku 27 a 28 se však úroky počítají teprve ode dne, kdy nastaly okolnosti rozhodné pro výpočet náhrady škody, je-li tento den pozdější než den reklamace nebo podání žaloby.

4.  U cestovních zavazadel mohou být úroky požadovány pouze tehdy, přesahuje-li odškodnění 16 zúčtovacích jednotek na každý zavazadlový lístek.

5.  Nepředloží-li oprávněný dopravci doklady k cestovnímu zavazadlu potřebné ke konečnému vyřízení reklamace v přiměřené lhůtě, která je mu poskytnuta, pozastaví se běh úroků počínaje uplynutím této lhůty až do předložení dokladů.

Článek 50

Odpovědnost při jaderné události

Dopravce je zproštěn odpovědnosti, která mu přísluší podle těchto Jednotných právních předpisů, byla-li škoda způsobena jadernou událostí a odpovídá-li podle zákonů a předpisů státu o odpovědnosti v oblasti jaderné energie za tuto škodu vlastník jaderného zařízení nebo osoba postavená mu na roveň.

Článek 51

Osoby, za které dopravce odpovídá

Dopravce odpovídá za své zaměstnance a za jiné osoby, které používá k provádění přepravy, vykonávají-li tito zaměstnanci a jiné osoby své povinnosti. Provozovatelé železniční infrastruktury, po které se přeprava uskutečňuje, jsou považováni za osoby, které dopravce používá k provádění přepravy.

Článek 52

Jiné nároky

1.  Ve všech případech, ve kterých se použijí tyto Jednotné právní předpisy, může být vůči dopravci uplatňován nárok na náhradu škody, ať již spočívá na jakémkoli právním základě, pouze za předpokladů uvedených v těchto Jednotných právních předpisech.

2.  Totéž platí pro nároky vůči zaměstnancům a jiným osobám, za které dopravce odpovídá podle článku 51.

HLAVA V

ODPOVĚDNOST CESTUJÍCÍHO

Článek 53

Zvláštní důvody odpovědnosti

Cestující odpovídá dopravci za každou škodu,

a)  která vznikla tím, že cestující nesplnil své závazky, které pro něho vyplývají

1.  z článku 10, 14 a 20,

2.  ze zvláštních ustanovení o přepravě vozidel ve všeobecných přepravních podmínkách, nebo

3.  z Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), nebo

b)  která je způsobena předměty nebo zvířaty, které má cestující s sebou, pokud cestující neprokáže, že škoda byla vyvolána okolnostmi, jimž i přes péči vyžadovanou od svědomitého cestujícího nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit. Tímto ustanovením není dotčena odpovědnost dopravce podle článku 26 a čl. 33 odst. 1.

HLAVA VI

UPLATŇOVÁNÍ NÁROKŮ

Článek 54

Zjištění částečné ztráty nebo poškození

1.  Zjistí-li nebo předpokládá-li dopravce částečnou ztrátu nebo poškození předmětu (cestovního zavazadla, vozidla) přepravovaného pod dohledem dopravce, nebo tvrdí-li to oprávněná osoba, je dopravce povinen bez průtahu, a je-li to možné, v přítomnosti oprávněné osoby sepsat zápis, v němž se podle povahy škody zaznamená stav předmětu, a pokud je to možné, rozsah škody, její příčina a doba, kdy vznikla.

2.  Opis tohoto zápisu se bezplatně vydá oprávněné osobě.

3.  Neuzná-li oprávněný zjištění uvedená v zápise, může požadovat, aby stav cestovního zavazadla nebo vozidla, jakož i příčina a výše škody byly zjištěny znalcem určeným stranami přepravní smlouvy nebo soudem. Postup se řídí zákony a předpisy státu, ve kterém se zjištění provádí.

Článek 55

Reklamace

1.  Reklamace týkající se odpovědnosti dopravce při usmrcení a zranění cestujících je nutno podat písemně tomu dopravci, vůči němuž mohou být nároky soudně uplatňovány. V případě přepravy, která byla předmětem jediné smlouvy a byla prováděna na sebe navazujícími dopravci, mohou být reklamace uplatněny také u prvního nebo posledního dopravce, jakož i u dopravce, který má ve státě bydliště nebo v místě trvalého pobytu cestujícího své sídlo nebo pobočku nebo obchodní zastoupení, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena.

2.  Ostatní reklamace na základě přepravní smlouvy je nutno podat písemně tomu dopravci, který je uveden v čl. 56 odst. 2 a 3.

3.  Doklady, které chce oprávněná osoba připojit k reklamaci, musí být předloženy v originále nebo v kopii, na požádání dopravce v náležitě ověřené formě. Při vyřizování reklamace může dopravce požadovat vrácení přepravního dokladu, zavazadlového lístku a přepravního lístku.

Článek 56

Dopravci, vůči nimž lze uplatňovat nároky soudní cestou

1.  Nároky na náhradu škody na základě odpovědnosti dopravce při usmrcení a zranění cestujících mohou být soudně uplatňovány pouze vůči dopravci odpovědnému podle čl. 26 odst. 5.

2.  Ostatní nároky cestujícího na základě přepravní smlouvy mohou být uplatňovány s výhradou odstavce 4 pouze vůči prvnímu, poslednímu nebo vůči tomu dopravci, který prováděl část přepravy, v jejímž průběhu nastala skutečnost odůvodňující nárok.

3.  Je-li při přepravách prováděných navazujícími dopravci zapsán do zavazadlového nebo přepravního lístku se svým souhlasem dopravce, který má povinnost výdeje, mohou být nároky podle odstavce 2 uplatňovány vůči němu i tehdy, jestliže neobdržel zavazadlo nebo nepřevzal vozidlo.

4.  Nároky na vrácení částek, které byly zaplaceny na základě přepravní smlouvy, mohou být soudně uplatňovány vůči dopravci, který částku vybral, nebo vůči dopravci, v jehož prospěch byla částka vybrána.

5.  Cestou protižaloby nebo námitky mohou být uplatňovány nároky také vůči jiným dopravcům, než kteří jsou uvedeni v odstavcích 2 a 4, zakládá-li se žaloba na téže přepravní smlouvě.

6.  Použijí-li se tyto Jednotné právní předpisy na výkonného dopravce, mohou být nároky soudně uplatňovány také vůči němu.

7.  Může-li žalobce volit mezi více dopravci, zaniká jeho právo volby podáním žaloby vůči jednomu z dopravců; to platí i tehdy, může-li žalobce volit mezi jedním nebo více dopravci a výkonným dopravcem.

Článek 58

Zánik nároků při usmrcení a zranění cestujících

1.  Všechny nároky oprávněné osoby, které se zakládají na odpovědnosti dopravce při usmrcení a zranění cestujících, zanikají, neoznámí-li oprávněná osoba úraz cestujícího nejpozději do dvanácti měsíců poté, kdy se o škodě dozvěděla, některému z dopravců, u nichž může být podána reklamace podle čl. 55 odst. 1. Oznámí-li oprávněná osoba úraz ústně, musí jí dopravce o tomto ústním oznámení vystavit potvrzení.

2.  Nároky však nezanikají, jestliže:

a)  oprávněná osoba podala během lhůty předvídané v odstavci 1 reklamaci některému z dopravců uvedenému v čl. 55 odst. 1;

b)  odpovědný dopravce se dozvěděl během lhůty předvídané v odstavci 1 o úrazu cestujícího jiným způsobem;

c)  v důsledku okolností, které nelze přičíst k tíži oprávněné osoby, nebyl úraz oznámen nebo nebyl oznámen včas;

d)  oprávněná osoba prokáže, že úraz byl způsoben zaviněním dopravce.

Článek 59

Zánik nároků při přepravě cestovních zavazadel

1.  Přijetím cestovního zavazadla oprávněnou osobou zanikají všechny nároky z přepravní smlouvy vůči dopravci při částečné ztrátě, poškození nebo opožděném vydání.

2.  Nároky však nezanikají:

a)  při částečné ztrátě nebo poškození, jestliže

1)  ztráta nebo poškození byly zjištěny před přijetím cestovního zavazadla oprávněnou osobou podle článku 54,

2)  zjištění, k němuž by muselo dojít podle článku 54, bylo opomenuto pouze zaviněním dopravce;

b)  při zevně neznatelné škodě, která byla zjištěna oprávněnou osobou teprve po přijetí cestovního zavazadla, jestliže oprávněná osoba

1)  požádá o zjištění podle článku 54 ihned po objevení škody a nejpozději tři dny po přijetí zavazadla a

2)  kromě toho prokáže, že škoda vznikla v době mezi přijetím k přepravě a vydáním;

c)  při opožděném vydání, uplatnila-li oprávněná osoba svá práva vůči jednomu z dopravců uvedenému v čl. 56 odst. 3 do 21 dnů;

d)  prokáže-li oprávněná osoba, že škoda byla způsobena zaviněním dopravce.

Článek 60

Promlčení

1.  Nároky na náhradu škody, které se zakládají na odpovědnosti dopravce při usmrcení a zranění cestujících, se promlčují takto:

a)  nároky cestujícího po třech letech, počítáno od prvého dne po úrazu;

b)  nároky ostatních oprávněných osob po třech letech, počítáno od prvého dne po úmrtí cestujícího, nejpozději však po pěti letech, počítáno od prvního dne po úrazu.

2.  Ostatní nároky z přepravní smlouvy se promlčují po jednom roce. Promlčecí lhůta však činí dva roky kvůli škodě způsobené jednáním nebo opomenutím, k němuž došlo buď se záměrem takovou škodu způsobit, nebo lehkomyslností a s vědomím, že by taková škoda pravděpodobně mohla vzniknout.

3.  Promlčecí lhůta podle odstavce 2 začíná u nároků

a)  na odškodnění za úplnou ztrátu čtrnáctým dnem po uplynutí lhůty podle čl. 22 odst. 3;

b)  na odškodnění za částečnou ztrátu, poškození nebo opožděné vydání dnem vydání;

c)  ve všech ostatních případech týkajících se přepravy cestujícího dnem uplynutí doby platnosti přepravního dokladu.

Den označený jako začátek promlčecí lhůty se v žádném případě nepočítá.

4.  […]

5.  […]

6.  V ostatních náležitostech platí pro pozastavení a přerušení promlčení vnitrostátní právo.

HLAVA VII

VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI DOPRAVCI

Článek 61

Rozdělení přepravného

1.  Každý dopravce je povinen vyplatit zúčastněným dopravcům podíl připadající na ně z přepravného, které vybral nebo měl vybrat. Způsob placení stanoví dohody mezi dopravci.

2.  Čl. 6 odst. 3, čl. 16 odst. 3 a článek 25 platí také pro vztahy mezi navazujícími dopravci.

Článek 62

Právo na postih

1.  Vyplatil-li dopravce odškodnění podle těchto Jednotných právních předpisů, má právo na postih vůči dopravcům, kteří se podíleli na přepravě, podle následujících ustanovení:

a)  dopravce, který škodu způsobil, odpovídá za tuto škodu výlučně sám;

b)  je-li škoda způsobena více dopravci, odpovídá každý z nich za škodu, kterou způsobil; není-li takové rozlišení možné, rozdělí se odškodnění mezi dopravce podle písmene c);

c)  nelze-li dokázat, který z dopravců škodu způsobil, rozdělí se odškodnění mezi všechny dopravce s výjimkou těch, kteří prokáží, že škodu nezpůsobili; rozdělení se uskuteční v poměru podílů na přepravném, které připadají na jednotlivé dopravce.

2.  Při platební neschopnosti některého z dopravců se podíl připadající na tohoto dopravce, avšak jím neuhrazený, rozdělí mezi všechny ostatní dopravce, kteří se podíleli na přepravě, v poměru jim příslušejícího podílu na přepravném.

Článek 63

Řízení o postihu

1.  Dopravce, vůči němuž je uplatňováno právo na postih podle článku 62, nemůže popírat, že dopravce, který právo na postih uplatňuje, platil po právu, bylo-li odškodnění určeno soudem, poté co byla prvně jmenovanému dopravci dána řádným ohlášením možnost vstoupit do sporu. Soud, u něhož se vede hlavní spor, určí lhůty pro ohlášení sporu a pro vstup do sporu.

2.  Dopravce uplatňující právo na postih musí podat jedinou žalobu na všechny dopravce, se kterými se nedohodl; jinak právo na postih vůči nezažalovaným dopravcům zaniká.

3.  Soud je povinen rozhodnout o všech postizích, kterými se zabývá, v jediném rozsudku.

4.  Dopravce, který chce své právo na postih uplatnit soudně, může vznést svůj nárok u příslušného soudu státu, ve kterém má jeden ze zúčastněných dopravců své sídlo, pobočku nebo obchodní zastoupení, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena.

5.  Je-li třeba podat žalobu na více dopravců, má žalující dopravce právo volby mezi soudy příslušnými podle odstavce 4.

6.  Řízení o postihu nesmějí být zahrnuta do řízení o odškodnění, které osoba oprávněná podle přepravní smlouvy zahájila.

Článek 64

Dohody o postihu

Dopravci mohou mezi sebou uzavírat dohody, které se od článků 61 a 62 odchylují.

PŘÍLOHA II

MINIMÁLNÍ INFORMACE POSKYTOVANÉ ŽELEZNIČNÍMI PODNIKY A PRODEJCI PŘEPRAVNÍCH DOKLADŮ

Část I: Všeobecné podmínky platné pro danou smlouvu

—  Všeobecné podmínky platné pro danou smlouvu

—  Jízdní řády a podmínky pro nejrychlejší cestu

—  Jízdní řády a podmínky pro nejlevnější veškeré dostupné jízdné, včetně toho nejlevnějšího [pozm. návrh 125]

—  Podmínky přepravy, přístupnost vlaku a dostupná zařízení ve vlaku pro osoby  se zdravotním postižením  a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace  v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými ve směrnici XXX

—  Podmínky Opatření pro přístup pro jízdní kola [pozm. návrh 126]

—  Dostupnost míst k sezení pro veškeré dostupné jízdné ve vozech pro kuřákynekuřáky nekuřáky (a popřípadě i pro kuřáky), v první a druhé třídě, jakož i v lehátkových a lůžkových vozech [pozm. návrh 127]

—  Všechny činnosti, které mohou způsobit narušení nebo zpoždění dopravních spojů Narušení cesty a zpoždění (plánovaná i ta v reálném čase) [pozm. návrh 128]

—  Dostupnost služeb ve vlaku, včetně bezdrátové místní sítě a toalet [pozm. návrh 129]

–  Postupy pro reklamaci ztracených zavazadel

—  Postupy pro předkládání stížností

Část II: Informace během jízdy

—  Služby ve vlaku včetně bezdrátové místní sítě [pozm. návrh 130]

—  Příští stanice

—  Zpoždění Narušení cesty a zpoždění (plánovaná i ta v reálném čase) [pozm. návrh 131]

—  Hlavní přípoje

—  Otázky bezpečnosti

PŘÍLOHA III

MINIMÁLNÍ NORMY KVALITY SLUŽEB

I.  Požadavky týkající se železničních podniků

Železniční podniky na svých internetových stránkách zveřejní každoročně do 30. června zprávu o kvalitě poskytovaných služeb za předchozí účetní období a zašlou ji vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování a Agentuře Evropské unie pro železnice ke zveřejnění na jejích internetových stránkách. Podnik zprávu zveřejní na svých internetových stránkách v úředním jazyku / úředních jazycích své země, a pokud možno i v ostatních jazycích Unie, včetně shrnutí v angličtině.

Zpráva o kvalitě služeb zahrnuje alespoň tyto informace:

1)  Přesnost dopravních spojů a obecné zásady postupu podniku v případě provozních mimořádností

a)  Zpoždění

i)  celkové průměrné zpoždění spojů jako procentní podíl za kategorii spojů (mezinárodní, vnitrostátní dálkové, regionální a městské/příměstské);

ii)  procentní podíl spojů zpožděných při odjezdu;

iii)  procentní podíl spojů zpožděných při příjezdu;

—  procentní podíl zpoždění kratších než 60 minut,

—  procentní podíl zpoždění v rozmezí 60–119 91–120 minut, [pozm. návrh 132]

—  procentní podíl zpoždění v délce 120 minut či více,

b)  odřeknutí spojů

odřeknutí spojů jako procentní podíl za kategorii spojů (mezinárodní, vnitrostátní dálkové, regionální a městské/příměstské);

c)  uplatňování nařízení, pokud jde o zpoždění a odřeknutí spojů

i)  počet cestujících, jimž byla poskytnuta péče a pomoc;

ii)  náklady na tuto péči a pomoc;

iii)  počet cestujících, jimž bylo poskytnuto odškodnění;

iv)  náklady na poskytnuté odškodnění.

2)  Průzkum spokojenosti zákazníků

Nutno uvést minimální soubor kategorií:

i)  dochvilnost vlaků;

ii)  informace cestujícím v případě zpoždění;

iii)  přesnost a dostupnost informací ve vlacích;

iv)  kvalita údržby / stav vlaků;

v)  úroveň bezpečnosti ve vlacích;

vi)  čistota ve vlaku;

vii)  poskytování užitečných informací po celou cestu, včetně informací o bezdrátové místní síti a dalších službách ve vlaku; [pozm. návrh 133]

viii)  dostupnost kvalitních toalet v každém vlaku;

ix)  čistota a údržba stanic na vysoké úrovni;

x)  přístupnost vlaků a dostupných zařízení, včetně přístupných toalet;

xi)  počet událostí a kvalita skutečně poskytnuté pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace ve vlaku v souladu s článkem 24, bez ohledu na předchozí oznámení žádosti o pomoc.

3)  Vyřizování stížností

i)  počet stížností a výsledek;

ii)  kategorie stížností;

iii)  počet vyřízených stížností;

iv)  průměrná délka vyřizování;

v)  případná opatření přijatá k nápravě.

4)  Pomoc poskytovaná osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace

počet případů pomoci jako procentní podíl za kategorii spojů (mezinárodní, vnitrostátní dálkové, regionální a městské/příměstské).

5)  Narušení

existence pohotovostních plánů a jejich stručný popis, plány pro řešení krizí.

II.  Požadavky týkající se provozovatelů stanic a provozovatelů infrastruktury

Zpráva o kvalitě služeb zahrnuje alespoň tyto informace:

1)  Informace a přepravní doklady

i)  postup pro vyřizování žádostí o informace ve stanici;

ii)  postupy a prostředky pro poskytování informací o jízdních řádech, tarifech a nástupištích; kvalita informací;

iii)  zobrazování informací o právech a povinnostech podle tohoto nařízení a o kontaktních údajích vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování;

iv)  zařízení pro nákup přepravních dokladů;

v)  dostupnost pracovníků na stanovišti za účelem poskytování informací a prodeje přepravních dokladů;

vi)  poskytování informací osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

2)  Obecné zásady postupu v případě provozních mimořádností

i)  počet cestujících, jimž byla poskytnuta péče a pomoc;

ii)  náklady na tuto péči a poskytování pomoci.

3)  Popis opatření zavedených k zajištění čistoty zařízení železničních stanic (toalety, atd.)

i)  četnost čištění;

ii)  dostupnost toalet.

4)  Průzkum spokojenosti zákazníků

Nutno uvést minimální kategorie:

i)  informace poskytované cestujícím v případě zpoždění;

ii)  přesnost, dostupnost a přístupnost informací týkajících se časových údajů o vlacích / nástupišť;

iii)  úroveň bezpečnosti ve stanici;

iv)  čas potřebný pro odpověď na žádosti o informace ve stanicích;

v)  dostupnost kvalitních toalet ve stanici (včetně přístupnosti);

vi)  čistota a údržba stanic;

vii)  přístupnost stanice a zařízení železniční stanice;, včetně přístupu bez schodů a včetně eskalátorů, výtahů a zavazadlových ramp; [pozm. návrh 134]

viii)  počet událostí a kvalita pomoci poskytnuté osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

PŘÍLOHA IV

POSTUP PRO VYŘIZOVÁNÍ STÍŽNOSTÍ VNITROSTÁTNÍMI SUBJEKTY PŘÍSLUŠNÝMI PRO PROSAZOVÁNÍ

Ve složitých případech, jako jsou případy zahrnující vícenásobné reklamace nebo zapojení několika dopravců, přeshraniční cestování nebo nehody, k nimž došlo na území jiného členského státu, než je stát, který udělil podniku licenci, zejména tehdy, pokud není jasné, který vnitrostátní subjekt je v dané souvislosti příslušný, nebo pokud by to usnadnilo nebo urychlilo řešení stížnosti, musí vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování spolupracovat s cílem identifikovat „hlavní“ subjekt, který bude sloužit jako jednotné kontaktní místo pro cestující. Všechny zúčastněné vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování spolupracují, aby usnadnily řešení stížností (mj. sdílením informací, pomocí s překladem dokumentů a poskytováním informací o okolnostech událostí). Cestující jsou informováni o tom, který orgán jedná jako „hlavní“ subjekt. Ve všech případech navíc vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování zajistí soulad s nařízením (EU) 2017/2394. [pozm. návrh 135]

PŘÍLOHA V

Srovnávací tabulka

Nařízení (ES) č. 1371/2007

Toto nařízení

Článek 1

Článek 1

Čl. 1 písm. a)

Čl. 1 písm. a)

Čl. 1 písm. b)

Čl. 1 písm. b)

----

Čl. 1 písm. c)

Čl. 1 písm. c)

Čl. 1 písm. d)

----

Čl. 1 písm. e)

Čl. 1 písm. d)

Čl. 1 písm. f)

Čl. 1 písm. e)

Čl. 1 písm. g)

----

Čl. 1 písm. h)

Čl. 1 písm. f)

Čl. 1 písm. i)

Článek 2

Článek 2

Čl. 2 odst. 1

Čl. 2 odst. 1

Čl. 2 odst. 2

----

Čl. 2 odst. 3

----

Čl. 2 odst. 4

----

Čl. 2 odst. 5

----

Čl. 2 odst. 6

----

Čl. 2 odst. 7

----

----

Čl. 2 odst. 2

----

Čl. 2 odst. 3

Článek 3

Článek 3

Čl. 3 bod 1

Čl. 3 bod 1

Čl. 3 bod 2, bod 3

----

Čl. 3 bod 4

Čl. 3 bod 2

Čl. 3 bod 5

Čl. 3 bod 3

Čl. 3 bod 6

Čl. 3 bod 4

Čl. 3 bod 7

Čl. 3 bod 5

Čl. 3 bod 8

Čl. 3 bod 6

Čl. 3 bod 9

Čl. 3 bod 7

Čl. 3 bod 10

Čl. 3 bod 8

----

Čl. 3 bod 9

----

Čl. 3 bod 10

Čl. 3 bod 11

Čl. 3 bod 11

----

Čl. 3 bod 12

Čl. 3 bod 12

Čl. 3 bod 13

Čl. 3 bod 13

Čl. 3 bod 14

Čl. 3 bod 14

----

Čl. 3 bod 15

Čl. 3 bod 16

Čl. 3 bod 16

Čl. 3 bod 17

Čl. 3 bod 17

Čl. 3 bod 18

----

Čl. 3 bod 19

Článek 4

Článek 4

----

Článek 5

Článek 5

Článek 6

Článek 6

Článek 7

Článek 7

Článek 8

Článek 8

Článek 9

----

Čl. 9 odst. 4

Článek 9

Článek 10

Čl. 9 odst. 3

----

----

Čl. 10 odst. 5, odst. 6

Článek 10

----

Článek 11

Článek 11

Článek 12

Článek 12

Článek 12 odst. 2

----

Článek 13

Článek 13

Článek 14

Článek 14

Článek 15

Článek 15

Článek 16

Článek 16

----

Článek 16 odst. 2 a 3

Článek 17

Článek 17

----

Čl. 17 odst. 8

Článek 18

Článek 18

----

Čl. 18 odst. 6

----

Článek 19

Článek 19

Článek 20

Článek 20

Článek 21

Čl. 21 odst. 1

----

Čl. 21 odst. 2

Čl. 22 odst. 2 a čl. 23 odst. 2

Článek 22

Článek 22

Čl. 22 odst. 2

----

----

Čl. 22 odst. 4

Článek 23

Článek 23

----

Čl. 23 odst. 4

Článek 24

Článek 24

Článek 25

Čl. 25 odst. 1, 2 a 3

----

Článek 26

Článek 26

Článek 27

Článek 27

Článek 28

----

Čl. 28 odst. 3

Čl. 27 odst. 3

Čl. 28 odst. 4

Článek 28

Článek 29

Článek 29

Článek 30

Článek 30

Článek 31

----

Článek 32, 33

Článek 31

Článek 34

----

Čl. 34 odst. 1 a 3

Článek 32

Článek 35

Článek 33

----

Článek 34

Článek 36

Článek 35

----

----

Článek 37

Článek 36

Článek 38

----

Článek 39

Článek 37

Článek 40

Příloha I

Příloha I

Příloha II

Příloha II

Příloha III

Příloha III

----

Přílohy IV až V

(1) Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 66.
(2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.
(3)Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 66.
(4)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14).
(5)Nařízení Komise (EU) č. 454/2011 ze dne 5. května 2011 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystému „využití telematiky v osobní dopravě“ transevropského železničního systému (Úř. věst. L 123, 12.5.2011, s. 11).
(6) Nařízení Komise (EU) č. 1300/2014 ze dne 18. listopadu 2014 o technických specifikacích pro interoperabilitu týkajících se přístupnosti železničního systému Unie pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace (Úř. věst. L 356, 12.12.2014, s. 110).
(7)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013/EU ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).
(11)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).
(12)Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(14)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 32).
(15)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1).
(16)Návrh směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb (Evropský akt přístupnosti) (Úř.věst. L X, X.X.XXXX, s. X).
(17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1).
(18) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1926 ze dne 31. května 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii (Úř. věst. L 272, 21.10.2017, s. 1).


Perzistentní organické znečišťující látky ***I
PDF 215kWORD 66k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 15. listopadu 2018 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o perzistentních organických znečišťujících látkách (přepracované znění) (COM(2018)0144 – C8-0124/2018 – 2018/0070(COD))(1)
P8_TA(2018)0463A8-0336/2018

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 5
(5)  Při provádění ustanovení úmluvy na úrovni Unie, je nezbytné zajistit koordinaci a soudržnost s ustanoveními Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, kterou Unie schválila dne 19. prosince 200217, a Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, kterou Unie schválila dne 1. února 199318. Tato koordinace a soudržnost by rovněž měla být zachována při účasti na provádění a dalším rozvoji strategického přístupu k mezinárodnímu nakládání s chemickými látkami (SAICM), přijatého dne 6. února 2006 na 1. mezinárodní konferenci o nakládání s chemickými látkami v Dubaji v rámci Spojených národů.
(5)  Při provádění ustanovení úmluvy na úrovni Unie, je nezbytné zajistit koordinaci a soudržnost s ustanoveními Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, kterou Unie schválila dne 19. prosince 200217; Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, kterou Unie schválila dne 1. února 199318; Minamatské úmluvy o rtuti, kterou Unie schválila dne 11. května 201718a. Tato koordinace a soudržnost by rovněž měla být zachována při účasti na provádění a dalším rozvoji strategického přístupu k mezinárodnímu nakládání s chemickými látkami (SAICM), přijatého dne 6. února 2006 na 1. mezinárodní konferenci o nakládání s chemickými látkami v Dubaji v rámci Spojených národů.
_________________
_________________
17 Úř. věst. L 63, 6.3.2003, s. 29.
17 Úř. věst. L 63, 6.3.2003, s. 29.
18 Úř. věst. L 39, 16.2.1993, s. 3.
18 Úř. věst. L 39, 16.2.1993, s. 3.
18a Úř. věst. L 142, 2.6.2017, s. 4.
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10
(10)  Zastarale nebo nedbale spravované zásoby POP mohou vážně ohrozit životní prostředí a lidské zdraví, například kontaminací půdy nebo podzemních vod. Pro správu takových zásob je tedy vhodné stanovit přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená v úmluvě. Se zásobami zakázaných látek by mělo být nakládáno jako s odpady, zatímco zásoby látek, jejichž výroba a použití jsou dosud povoleny, by měly být oznámeny orgánům a měl by být nad nimi vykonáván řádný dozor. Jako s odpady by se mělo co nejdříve nakládat zejména se stávajícími zásobami, které jsou tvořeny zakázanými POP nebo které tyto látky obsahují.
(10)  Zastarale nebo nedbale spravované zásoby POP mohou vážně ohrozit životní prostředí a lidské zdraví, například kontaminací půdy nebo podzemních vod. Pro správu takových zásob je tedy vhodné stanovit přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená v úmluvě. Se zásobami zakázaných látek by mělo být nakládáno jako s odpady, zatímco zásoby látek, jejichž výroba a použití jsou dosud povoleny, by měly být oznámeny orgánům a měl by být nad nimi vykonáván řádný dozor. Jako s odpady by se mělo co nejdříve nakládat zejména se stávajícími zásobami, které jsou tvořeny zakázanými POP nebo které tyto látky obsahují. Budou-li v budoucnosti zakázány jiné látky, měly by být také jejich zásoby neprodleně zničeny a neměly by se vytvářet žádné nové zásoby. S ohledem na zvláštní problémy některých členských států by měla být prostřednictvím stávajících finančních nástrojů Unie poskytnuta přiměřená finanční a technická pomoc.
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11
(11)  V souladu s protokolem a úmluvou by úniky POP, které jsou neúmyslnými vedlejšími produkty průmyslových procesů, měly být co nejdříve identifikovány a sníženy, s konečným cílem je pokud možno zcela vyloučit. Aby se dosáhlo soustavného a hospodárného snižování takových úniků, měly by být prováděny a rozvíjeny vhodné vnitrostátní akční plány zahrnující všechny zdroje a opatření, včetně těch, která jsou umožněna stávajícími právními předpisy Unie. Za tímto účelem by měly být v rámci úmluvy vyvinuty vhodné nástroje.
(11)  V souladu s protokolem a úmluvou by úniky POP, které jsou neúmyslnými vedlejšími produkty průmyslových procesů, měly být co nejdříve identifikovány a sníženy, s konečným cílem je pokud možno zcela vyloučit. Aby se co nejdříve dosáhlo soustavného a hospodárného snižování takových úniků, měly by být prováděny a rozvíjeny vhodné vnitrostátní akční plány zahrnující všechny zdroje a opatření, včetně těch, která jsou umožněna stávajícími právními předpisy Unie. Za tímto účelem by měly být v rámci úmluvy vyvinuty vhodné nástroje.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 15
(15)  Je nutné zajistit účinnou koordinaci a řízení technických a správních hledisek tohoto nařízení na úrovni Unie. Evropská agentura pro chemické látky (dále jen „agentura“), zřízená nařízením (ES) č. 1907/2006, má pravomoc k provádění právních předpisů Unie o chemických látkách a mezinárodních dohod o chemických látkách a má v této oblasti rovněž zkušenosti. Členské státy a agentura by proto měly provádět úkoly týkající se správních, technických a vědeckých hledisek provádění tohoto nařízení a výměny informací. Agentura by měla mít mimo jiné za úkol připravovat a přezkoumávat technickou dokumentaci, včetně konzultací se zúčastněnými subjekty, a vypracovávat stanoviska, která může Komise využít při rozhodování, zda předložit návrh na zařazení určité látky do úmluvy či protokolu jako POP. Vedle toho by Komise, členské státy a agentura měly navzájem spolupracovat v zájmu účinného plnění mezinárodních závazků Unie vyplývajících z úmluvy.
(15)  Je nutné zajistit účinnou koordinaci a řízení technických a správních hledisek tohoto nařízení na úrovni Unie. Evropská agentura pro chemické látky (dále jen „agentura“), zřízená nařízením (ES) č. 1907/2006, má pravomoc k provádění právních předpisů Unie o chemických látkách a mezinárodních dohod o chemických látkách a má v této oblasti rovněž zkušenosti. Členské státy a agentura by proto měly provádět úkoly týkající se správních, technických a vědeckých hledisek provádění tohoto nařízení a výměny informací. Je nezbytné, aby agentura měla mimo jiné za úkol připravovat a přezkoumávat technickou dokumentaci, včetně konzultací se zúčastněnými subjekty, a vypracovávat stanoviska, která Komise využít při rozhodování, zda předložit návrh na zařazení určité látky do úmluvy či protokolu jako POP. Vedle toho by Komise, členské státy a agentura měly navzájem spolupracovat v zájmu účinného plnění mezinárodních závazků Unie vyplývajících z úmluvy.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 16
(16)  Úmluva stanoví, aby každá strana vypracovala plán pro provádění svých závazků vyplývajících z úmluvy, a pokud již plán existuje, snažila se jej provádět. Členské státy by měly při vypracovávání, provádění a aktualizaci svých prováděcích plánů umožnit účast veřejnosti. Protože v tomto ohledu mají Unie a členské státy sdílené pravomoci, měly by být prováděcí plány vypracovávány jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie. Je třeba podporovat spolupráci a výměnu informací mezi Komisí, agenturou a orgány členských států.
(16)  Úmluva stanoví, aby každá strana vypracovala plán pro provádění svých závazků vyplývajících z úmluvy, a pokud již plán existuje, snažila se jej provádět a předala jej co nejdříve konferenci smluvních stran, a sice nejpozději do ... [dva roky od data vstupu tohoto nařízení v platnost]. Členské státy by měly při vypracovávání, provádění a aktualizaci svých prováděcích plánů umožnit účast veřejnosti. Protože v tomto ohledu mají Unie a členské státy sdílené pravomoci, měly by být prováděcí plány vypracovávány jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie. Je třeba podporovat spolupráci a výměnu informací mezi Komisí, agenturou a orgány členských států.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 17
(17)  Látky uvedené na seznamu v části A přílohy I nebo části A přílohy II tohoto nařízení by mělo být povoleno vyrábět a používat jako meziprodukty na určitém místě v rámci uzavřeného systému, pouze pokud je v dotčené příloze v tomto smyslu uvedena výslovná poznámka a pokud výrobce danému členskému státu potvrdí, že látka je vyráběna a používána pouze za přísně kontrolovaných podmínek.
(17)  Látky uvedené na seznamu v části A přílohy I nebo části A přílohy II tohoto nařízení by mělo být povoleno vyrábět a používat jako meziprodukty na určitém místě v rámci uzavřeného systému, pouze pokud je v dotčené příloze v tomto smyslu uvedena výslovná poznámka a pokud výrobce danému členskému státu potvrdí, že látka je vyráběna a používána pouze za přísně kontrolovaných podmínek, konkrétně, že nepředstavuje závažné riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví a že neexistují technicky proveditelné alternativy.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 18
(18)  V souladu s úmluvou a protokolem by měly být informace o POP poskytovány ostatním smluvním stranám uvedených dohod. Výměna informací se třetími zeměmi, které nejsou smluvními stranami těchto dohod, by měla být rovněž podporována.
(18)  V souladu s úmluvou a protokolem by měly být informace o POP poskytovány ostatním smluvním stranám uvedených dohod. Výměna informací se třetími zeměmi, které nejsou smluvními stranami těchto dohod, by měla být rovněž podporována. Úmluva také stanoví, že každá smluvní strana musí vytvořit vhodné strategie k identifikaci lokalit kontaminovaných perzistentními organickými znečišťujícími látkami, a sedmý akční plán Unie pro životní prostředí do roku 2020 zavazuje Unii a členské státy k tomu, aby zvýšily své úsilí o sanaci kontaminovaných lokalit.
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 19
(19)  Jelikož veřejnost, zejména v rozvojových zemích, si často neuvědomuje nebezpečí, jež představují POP pro zdraví současných a budoucích generací a pro životní prostředí, je třeba poskytovat rozsáhlé informace, aby se zvýšila úroveň pozornosti a aby veřejnost lépe porozuměla důvodům pro omezení a zákazy. V souladu s úmluvou by měly být podporovány a popřípadě zprostředkovány veřejné vzdělávací programy zaměřené na uvedené látky, a to zejména u nejohroženějších skupin veřejnosti, a rovněž vzdělávání pracovníků, vědců, pedagogů a technických a vedoucích pracovníků.
(19)  Jelikož veřejnost, zejména v rozvojových zemích, si často neuvědomuje nebezpečí, jež představují POP pro zdraví současných a budoucích generací a pro životní prostředí, je třeba poskytovat rozsáhlé informace, aby se zvýšila úroveň pozornosti a aby veřejnost lépe porozuměla důvodům pro omezení a zákazy. V souladu s úmluvou by měly být podporovány a popřípadě zprostředkovány veřejné vzdělávací programy zaměřené na uvedené látky, pokud jde o jejich dopad na zdraví a životní prostředí, a to zejména u nejohroženějších skupin veřejnosti, a rovněž vzdělávání pracovníků, vědců, pedagogů a technických a vedoucích pracovníků. Unie by měla zajistit přístup k informacím a účast veřejnosti při provádění Úmluvy OSN/EHK o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), která byla schválena Unií dne 17. února 20051a.
_________________
1a Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 1.
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Čl. 2 – odst. 1 – písm. j
j)  „meziproduktem na určitém místě v rámci uzavřeného systému“ látka, která je vyráběna a spotřebovávána nebo používána pro účely chemické výroby, aby byla přeměněna na jednu nebo více jiných látek, a její výroba a přeměna na jednu nebo více jiných látek probíhá na témže místě za přísně kontrolovaných podmínek, takže během celého jejího životního cyklu je pomocí technických prostředků důsledně bráněno jejímu šíření.
j)  „meziproduktem na určitém místě v rámci uzavřeného systému“ látka, která je vyráběna a spotřebovávána nebo používána pro účely chemické výroby, aby byla přeměněna na jinou látku (dále jen „syntéza“), a její výroba a přeměna na jinou látku (látky) probíhá syntézou na témže místě, včetně místa provozovaného jedním či více právními subjekty, za přísně kontrolovaných podmínek, takže během celého jejího životního cyklu je pomocí technických prostředků důsledně bráněno jejímu šíření.
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Čl. 4 – odst. 3 – pododstavec 2 – písm. b
b)  výrobce prokáže, že při výrobním procesu bude látka přeměněna v jednu nebo více jiných látek, které nevykazují vlastnosti POP;
b)  výrobce prokáže, že při výrobním procesu bude látka přeměněna v jednu nebo více jiných látek, které nevykazují vlastnosti POP, neočekává se, že by buď lidé, nebo životní prostředí byli vystaveni jakémukoli významnému množství látky během její výroby a používání, jak vyplývá z posouzení tohoto uzavřeného systému v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/20081a Evropského parlamentu a Rady a neexistují žádné technicky proveditelné alternativy k použití látky uvedené v části A přílohy I nebo v části A přílohy II tohoto nařízení;
_________________
1a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Čl. 5 – odst. 2 – pododstavec 2
Držitel nakládá se zásobami bezpečným a účinným způsobem šetrným k životnímu prostředí.
Držitel nakládá se zásobami bezpečným a účinným způsobem šetrným k životnímu prostředí a případně v souladu s prahovými hodnotami a požadavky stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU1a a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU1b.
_________________
1a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1),
1b Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Čl. 5 – odst. 3 a (nový)
3a.   Informace, na něž se odkazuje v tomto článku, se uvádějí s použitím kódů stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2150/20021a.
_________________
1a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2150/2002 ze dne 25. listopadu 2002 o statistice odpadů (Úř. věst. L 332, 9.12.2002, s. 1).
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Čl. 6 – odst. 3
3.  Při posuzování návrhů na stavby nových zařízení nebo na významnou úpravu stávajících zařízení, která používají postupy, při nichž unikají látky uvedené v příloze III, členské státy přednostně zváží alternativní postupy, techniky nebo metody, které přinášejí podobný užitek, avšak nedochází při nich k vytváření a únikům látek uvedených v příloze III, aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU30.
3.  Při posuzování návrhů na stavby nových zařízení nebo na významnou úpravu stávajících zařízení, která používají postupy, při nichž unikají látky uvedené v příloze III, členské státy přednostně zváží alternativní postupy, techniky nebo metody29a, které přinášejí podobný užitek, avšak nedochází při nich k vytváření a únikům látek uvedených v příloze III, aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU30.
_________________
_________________
29a (2008) Stockholmská úmluva o perzistentních organických znečišťujících látkách. Pokyny pro nejlepší dostupné techniky a prozatímní pokyny k osvědčeným postupům v oblasti životního prostředí, které jsou relevantní pro článek 5 a přílohu C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách. Ženeva, sekretariát Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách. http://www.pops.int/Implementation/BATandBEP/BATBEPGuidelinesArticle5/tabid/187/Default.aspx
30 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).
30 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Čl. 7 – odst. 6
6.  Komise může podle potřeby prostřednictvím prováděcích aktů přijmout doplňující opatření týkající se provádění tohoto článku, přičemž přihlédne k technickému vývoji a příslušným mezinárodním pokynům a rozhodnutím a rovněž k povolením uděleným podle odstavce 4 a přílohy V členským státem nebo jím jmenovaným příslušným orgánem. Komise může zejména upřesnit informace, které mají členské státy předkládat podle odst. 4 písm. b) bodu iii). O tomto opatření se rozhodne poradním postupem podle čl. 20 odst. 2.
6.  Komise může podle potřeby přijmout prováděcí akty stanovující formát informací, které mají členské státy předkládat podle odst. 4 písm. b) bodu iii), přičemž přihlédne k technickému vývoji a příslušným mezinárodním pokynům a rozhodnutím a rovněž k povolením uděleným podle odstavce 4 a přílohy V členským státem nebo jím jmenovaným příslušným orgánem. Zmíněné prováděcí akty se přijímají poradním postupem, na nějž odkazuje čl. 20 odst. 2.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 1 – písm. c
c)  na požádání poskytuje Komisi technickou a vědeckou podporu a informace ohledně látek, které mohou splňovat kritéria pro zařazení do úmluvy či protokolu;
c)  na požádání poskytuje Komisi silnou technickou a vědeckou podporu a informace ohledně látek, které mohou splňovat kritéria pro zařazení do úmluvy či protokolu, včetně předcházení výroby a používání nových perzistentních organických znečišťujících látek, a posuzování pesticidů nebo průmyslových chemických látek, které se v současné době používají;
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 1 – písm. f
f)  shromažďuje, zaznamenává, zpracovává a zpřístupňuje Komisi a příslušným orgánům členských států veškeré informace získané nebo dostupné podle čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 7 odst. 4 písm. b) bodu iii), čl. 9 odst. 2 a čl. 13 odst. 1. Agentura zpřístupní nedůvěrné informace veřejně na svých internetových stránkách a usnadňuje výměnu uvedených informací s příslušnými informačními platformami, například platformami uvedenými v čl. 13 odst. 2;
f)  shromažďuje, zaznamenává, zpracovává a zpřístupňuje Komisi a příslušným orgánům členských států veškeré informace získané nebo dostupné podle čl. 4 odst. 2 a 3, článku 5, čl. 7 odst. 4 písm. b) bodu iii), čl. 9 odst. 2 a čl. 13 odst. 1. Agentura zpřístupní nedůvěrné informace veřejně na svých internetových stránkách a usnadňuje výměnu uvedených informací s příslušnými informačními platformami, například platformami uvedenými v čl. 13 odst. 2;
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Čl. 8 – odst. 1 a (nový)
1a.  Agentura začne poskytovat pomoc a technické a vědecké pokyny podle čl. 8 odst. 1 písm. a) do ... [datum jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost].
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Čl. 11 – odst. 2 a (nový)
2a.   Komise organizuje s členskými státy výměnu informací o opatřeních, která byla přijata na vnitrostátní úrovni s cílem určit a posoudit lokality kontaminované perzistentními organickými znečišťujícími látkami a řešit závažná rizika, která by tato kontaminace mohla představovat pro lidské zdraví a životní prostředí.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Čl. 11 – odst. 3
3.  Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES32, nejsou informace uvedené v odstavci 1 a 2 považovány za důvěrné. Komise, agentura a členské státy, které si vyměňují informace s třetí zemí, chrání jakékoliv důvěrné informace v souladu s právem Unie.
3.  Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES32, nejsou informace o zdraví a bezpečnosti lidí a o životním prostředí považovány za důvěrné. Komise, agentura a členské státy, které si vyměňují jiné informace s třetí zemí, chrání jakékoliv důvěrné informace v souladu s právem Unie.
_________________
_________________
32 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).
32 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 1 – pododstavec 2 a (nový)
Unie zajistí přístup k informacím a účast veřejnosti po celou dobu monitorování provádění.
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Čl. 13 – odst. 5
5.  Komise může přijmout prováděcí akty, v nichž dále upřesní minimální informace, jež se mají poskytnout podle odstavce 1, a mimo jiné definuje ukazatele, mapy a přehledy členských států uvedené v odst. 1 písm. f). Zmíněné prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 20 odst. 2.
5.  Komise může přijmout prováděcí akty, v nichž stanoví formát informací, jež se mají poskytnout podle odstavce 1, a mimo jiné definuje ukazatele, mapy a přehledy členských států uvedené v odst. 1 písm. f). Zmíněné prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 20 odst. 2.
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Čl. 18 – odst. 2
2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4 odst. 3, čl. 7 odst. 5 a článku 15 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od […].
2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4 odst. 3, čl. 7 odst. 5 a článku 15 je svěřena Komisi na dobu pěti let od… [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Čl. 20 – odst. 1
1.  Komisi je ve všech záležitostech tohoto nařízení nápomocen výbor zřízený článkem 133 nařízení (ES) č. 1907/2006.
1.   Komisi je nápomocen:
a)  výbor zřízený článkem 133 nařízení (ES) č. 1907/2006 pro provádění záležitostí uvedených v čl. 13 odst. 5, pokud se netýkají prováděcích aktů, jimiž se stanoví formát informací podle čl. 13 odst. 1 písm. a) s ohledem na uplatňování článku 7, a podle čl. 13 odst. 1 písm. b), pokud jde o informace obdržené podle čl. 5 odst. 2 a čl. 7 odst. 4 písm. b) podbodu iii); a
b)  výbor zřízený článkem 39 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES1a pro provádění záležitostí uvedených v čl. 7 odst. 6 a čl. 13 odst. 5, pokud jde o prováděcí akty, jimiž se stanoví formát informací podle čl. 13 odst. 1 písm. a) s ohledem na uplatňování článku 7, a podle čl. 13 odst. 1 písm. b), pokud jde o informace obdržené podle čl. 5 odst. 2 a čl. 7 odst. 4 písm. b) podbodu iii).
_________________
1a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Příloha I – část A – tabulka – řádek 17

Znění navržené Komisí

Polychlorované bifenyly (PCB)

1336-36-3 a další

215-648-1 a další

Aniž by tím byla dotčena směrnice 96/59/ES, smějí být výrobky, které jsou již používány ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost, nadále používány.

 

 

 

Členské státy určí a odstraní z užívání zařízení (například transformátory, kondenzátory a další nádrže obsahující zbylé kapalné zásoby), která obsahují více než 0,005 % PCB a mají objem větší než 0,05 dm3, a to co možná nejdříve, nejpozději však do 31. prosince 2025.

Pozměňovací návrh

Polychlorované bifenyly (PCB)

1336-36-3 a další

215-648-1 a další

Aniž by tím byla dotčena směrnice 96/59/ES, smějí být výrobky, které jsou již používány ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost, nadále používány.

 

 

 

Členské státy usilují o určení a odstranění z užívání těch zařízení (například transformátorů, kondenzátorů a dalších nádrží obsahujících zbylé kapalné zásoby), která obsahují více než 0,005 % PCB a mají objem větší než 0,05 dm3, a to co možná nejdříve a nejpozději do 31. prosince 2025;

Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Příloha I – část A – řádek 24 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Látka

Číslo CAS

Číslo ES

Zvláštní výjimka pro použití jako meziprodukt nebo jiná specifikace

Bis(pentabromfenyl)ether (dekabromdifenyl ether; dekaBDE)

1163-19-5

214-604-9

1.  Pro účely této položky se čl. 4 odst. 1 písm. b) použije pro koncentraci dekaBDE v látkách, směsích, výrobcích nebo ve zhášecích přísadách výrobků, pokud je rovna nebo menší než 10 mg/kg (0,001 % hmotnostních).

 

 

 

2.  Na základě výjimky může být povolena výroba, uvedení na trh a použití dekaBDE:

 

 

 

a)  při výrobě letadla, u nějž byla podána žádost o schválení typu před datem vstupu v platnost a žádosti bylo vyhověno do prosince 2022, před 2. březnem 2027;

 

 

 

b)  při výrobě náhradních dílů pro

 

 

 

i)  letadlo, u nějž byla podána žádost o schválení typu před datem vstupu v platnost, žádosti bylo vyhověno do prosince 2022, bylo vyrobeno před 2. březnem 2027, a to až do konce životnosti tohoto letadla;

 

 

 

ii)  motorová vozidla, na která se vztahuje směrnice 2007/46/ES, vyrobená před... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], buď do roku 2036, nebo do konce životnosti těchto motorových vozidel, podle toho, které z uvedených dat nastane dříve.

 

 

 

3.  Zvláštní výjimky pro náhradní díly k použití v motorových vozidlech uvedených v odst. 2 písm. b) bodě ii) se použijí v případě výroby a použití komerčního dekaBDE v rámci jedné či více z následujících kategorií:

 

 

 

i)  hnací ústrojí a zařízení pod kapotou, jako jsou vnitřní i vnější kabely baterie, trubice mobilních klimatizačních systémů, hnací ústrojí, objímky výfuku, izolace pod kapotou, kabely a řemeny pod kapotou (kabely motoru apod.), snímače rychlosti, hadice, moduly větrání a čidla klepání;

 

 

 

ii)  prvky palivového systému, jako jsou palivové hadice, palivové nádrže a palivové nádrže umístěné na podvozku;

 

 

 

iii)  pyrotechnická zařízení a části související s pyrotechnickými zařízeními, jako jsou kabely zapalování airbagů, potahy/látky sedadel (pouze v případě relevance pro airbagy) a airbagy (přední a boční).

 

 

 

iv)  prvky systému zavěšení a interiéru, jako např. prvky vybavení, odhlučňovací materiály a bezpečnostní pásy;

 

 

 

v)  vyztužené plasty (přístrojové desky a vnitřní vybavení);

 

 

 

vi)  pod kapotou nebo přístrojovou deskou (svorkovnice/pojistkové skříňky, vysokoproudé dráty a kabelové opláštění (dráty zapalovací svíčky));

 

 

 

vii)  elektrické a elektronické zařízení (skříně a přihrádky na autobaterie, elektrické konektory řízení motoru, komponenty rádiových disků, navigační družicové systémy, globální polohové systémy a počítačové systémy);

 

 

 

viii)  tkaniny, např. odkládací plocha za zadními sedadly, čalounění, obložení stropu, sedadla automobilu, opěrky hlavy, sluneční clony, výplně, koberečky.

 

 

 

3.  Povoluje se výroba dekaBDE a jeho použití při výrobě a uvádění na trh následujících výrobků:

 

 

 

a)  výrobky uvedené na trh před... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

 

 

 

b)  letadla vyrobená v souladu s pododstavcem 2 písm. a);

 

 

 

c)  náhradní díly na letadla vyrobené v souladu s odst. 2 písm. b);

 

 

 

d)  elektrických a elektronických zařízení spadajících do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU.

 

 

 

4.  Pro účely této položky se „letadlem“ rozumí:

 

 

 

a)  civilní letadlo vyrobené v souladu s typovým osvědčením vydaným podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/11391c nebo v souladu se schválením návrhu vydaným podle vnitrostátních předpisů smluvního státu Mezinárodní organizace pro civilní letectví nebo civilní letadlo, kterému smluvní stát Mezinárodní organizace pro civilní letectví vydal osvědčení letové způsobilosti podle přílohy 8 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví;

 

 

 

b)  vojenské letadlo.

 

 

 

___________

 

 

 

1a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).

 

 

 

1b Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU ze dne 8. června 2011 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 88).

 

 

 

1c Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. července 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, kterým se mění nařízení (ES) č. 2111/2005, (ES) č. 1008/2008, (EU) č. 996/2010, (EU) č. 376/2014 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU a 2014/53/EU a kterým se zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/2004 a (ES) č. 216/2008 a nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 (Úř. věst. L 212, 22.8.2018, s. 1).

Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Příloha I – část A – řádek 24 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Látka

Číslo CAS

Číslo ES

Zvláštní výjimka pro použití jako meziprodukt nebo jiná specifikace

Chlorované alkany, C10–C13 (chlorované parafiny s krátkým řetězcem) (SCCP)

85535-84-8

287-476-5

1.  Odchylně je povolena výroba, uvádění na trh a používání látek nebo přípravků obsahujících SCCP v koncentracích nižších než 1 % hmotnostních nebo výrobků obsahujících SCCP v koncentracích nižších než 0,15 % hmotnostních.

 

 

 

2.  Je povoleno používat:

 

 

 

a)  dopravníkové pásy v těžebním průmyslu a těsnicí materiály pro přehrady obsahující SCCP, které již byly používány před 4. prosincem 2015 nebo k uvedenému dni, a

 

 

 

b)  výrobky obsahující SCCP neuvedené v písmenu a), které se používaly před 10. červencem 2012 nebo k uvedenému dni.

 

 

 

3.  Na výrobky uvedené v odstavci 2 se vztahují ustanovení čl. 4 odst. 2 třetího a čtvrtého pododstavce.

Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Příloha I – část B

Znění navržené Komisí

Látka

Číslo CAS

Číslo ES

Zvláštní výjimka pro použití jako meziprodukt nebo jiná specifikace

4

4

4

4

4

 

 

4

5 Chlorované alkany, C10–C13 (chlorované parafiny s krátkým řetězcem) (SCCP)

5 85535-84-8

5 287-476-5

5 1.  Odchylně je povolena výroba, uvádění na trh a používání látek nebo směsí obsahujících SCCP v koncentracích nižších než 1 % hmotnostních nebo výrobků obsahujících SCCP v koncentracích nižších než 0,15 % hmotnostních.

 

 

 

2.  Je povoleno používat:

 

 

 

a)  dopravníkové pásy v těžebním průmyslu a těsnicí materiály pro přehrady obsahující SCCP, které již byly používány před 4. prosincem 2015 nebo k uvedenému dni, a

 

 

 

b)  výrobky obsahující SCCP neuvedené v písmenu a), které se používaly před 10. červencem 2012 nebo k uvedenému dni.

 

 

 

3.  Na výrobky uvedené v odstavci 2 se vztahují ustanovení čl. 4 odst. 2 třetího a čtvrtého pododstavce.

Pozměňovací návrh

vypouští se

Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Příloha III
SEZNAM LÁTEK, NA NĚŽ SE VZTAHUJÍ USTANOVENÍ O OMEZENÍ ÚNIKŮ
SEZNAM LÁTEK, NA NĚŽ SE VZTAHUJÍ USTANOVENÍ O OMEZENÍ ÚNIKŮ
LÁTKA (číslo CAS)
LÁTKA (číslo CAS)
Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF)
Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF)
Hexachlorbenzen (HCB) (číslo CAS: 118-74-1)
Hexachlorbenzen (HCB) (číslo CAS: 118-74-1)
Polychlorované bifenyly (PCB)
Polychlorované bifenyly (PCB)
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH)37
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH)37
37.  Pro účely seznamu úniků se použijí tyto čtyři indikátorové sloučeniny: benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen a indeno[1,2,3-cd]pyren.
37.  Pro účely seznamu úniků se použijí tyto čtyři indikátorové sloučeniny: benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen a indeno[1,2,3-cd]pyren.
Pentachlorbenzen (číslo CAS 608-93-5)
Pentachlorbenzen (číslo CAS 608-93-5)
Polychlorované naftaleny (37a)
(37a) Polychlorované naftaleny jsou chemické látky, jejichž základem je naftalen jako polycyklická aromatická látka s jedním nebo více vodíkovými atomy nahrazenými atomem chloru.
Hexachlorobutadien (číslo CAS 87-68-3)
Pozměňovací návrh 37
Návrh nařízení
Příloha IV – řádky 5 – 8

Znění navržené Komisí

 

Látka

Číslo CAS

Číslo ES

Koncentrační limit podle čl. 7 odst. 4 písm. a)

 

 

 

 

 

Tetrabromdifenylether

C12H6Br4O

40088-47-9 a další

254-787-2 a další

Suma koncentrací tetrabromdifenyletheru, pentabromdifenyletheru, hexabromdifenyletheru a heptabromdifenyletheru: 1000 mg/kg

 

Pentabromdifenylether

C12H5Br5O

32534-81-9 a další

251-084-2 a další

 

Hexabromdifenylether

C12H4Br6O

36483-60-0 a další

253-058-6 a další

 

Heptabromdifenylether

C12H3Br7O

68928-80-3 a další

273-031-2 a další

 

 

 

 

 

Pozměňovací návrh

 

Látka

Číslo CAS

Číslo ES

Koncentrační limit podle čl. 7 odst. 4 písm. a)

 

 

 

 

 

Tetrabromdifenylether

C12H6Br4O

40088-47-9 a další

254-787-2 a další

Suma koncentrací tetrabromdifenyletheru, pentabromdifenyletheru, hexabromdifenyletheru, heptabromdifenyletheru a dekabromdifenyletheru: 500 mg/kg;

 

Pentabromdifenylether

C12H5Br5O

32534-81-9 a další

251-084-2 a další

 

Hexabromdifenylether

C12H4Br6O

36483-60-0 a další

253-058-6 a další

 

Heptabromdifenylether

C12H3Br7O

68928-80-3 a další

273-031-2 a další

 

Dekabromdifenylether

C12Br10O

1163-19-5 a další

214-604-9 a další

 

 

 

 

 

Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Příloha IV – tabulka 1 – sloupec „Koncentrační limit podle písm. a) čl. 7 odst. 4“ – řádek „Polychlorované“ – poznámka pod čarou 7

Znění navržené Komisí

7.  Limit se vypočítá jako PCDD a PCDF v souladu s těmito faktory toxického ekvivalentu (TEF):

PCDD

TEF

PCDF

TEF

PCDD

TEF

2,3,7,8-TeCDD

1

1,2,3,7,8-PeCDD

1

1,2,3,4,7,8-HxCDD

0,1

1,2,3,6,7,8-HxCDD

0,1

1,2,3,7,8,9-HxCDD

0,1

1,2,3,4,6,7,8-HpCDD

0,01

OCDD

0,0003

2,3,7,8-TeCDF

0,1

1,2,3,7,8-PeCDF

0,03

2,3,4,7,8-PeCDF

0,3

1,2,3,4,7,8-HxCDF

0,1

1,2,3,6,7,8-HxCDF

0,1

1,2,3,7,8,9-HxCDF

0,1

2,3,4,6,7,8-HxCDF

0,1

1,2,3,4,6,7,8-HpCDF

0,01

1,2,3,4,7,8,9-HpCDF

0,01

OCDF

0,0003

Pozměňovací návrh

7.  Limit se vypočítá jako PCDD a PCDF v souladu s těmito faktory toxického ekvivalentu (TEF):

 

PCDD

TEF

 

2,3,7,8-TeCDD

1

 

1,2,3,7,8-PeCDD

1

 

1,2,3,4,7,8-HxCDD

0,1

 

1,2,3,6,7,8-HxCDD

0,1

 

1,2,3,7,8,9-HxCDD

0,1

 

1,2,3,4,6,7,8-HpCDD

0,01

 

OCDD

0,0003

 

PCDF

TEF

 

2,3,7,8-TeCDF

0,1

 

1,2,3,7,8-PeCDF

0,03

 

2,3,4,7,8-PeCDF

0,3

 

1,2,3,4,7,8-HxCDF

0,1

 

PCDD

TEF

 

1,2,3,6,7,8-HxCDF

0,1

 

1,2,3,7,8,9-HxCDF

0,1

 

2,3,4,6,7,8-HxCDF

0,1

 

1,2,3,4,6,7,8-HpCDF

0,01

 

1,2,3,4,7,8,9-HpCDF

0,01

 

OCDF

0,0003

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru pro účely interinstitucionálních jednání podle čl. 59 odst. 4 čtvrtého pododstavce (A8-0336/2018).


Pečovatelské služby v EU pro zlepšení situace v oblasti rovnosti žen a mužů
PDF 199kWORD 64k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2018 o pečovatelských službách v EU pro větší rovnost žen a mužů (2018/2077(INI))
P8_TA(2018)0464A8-0352/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. dubna 2017 nazvané „Iniciativa na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob“ (COM(2017)0252),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. dubna 2017 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (COM(2017)0253), který předložila Komise,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(1),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 1, 3, 5, 27, 31, 32, 33 a 47,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen přijatou v New Yorku dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ratifikovala Evropská unie i všechny její členské státy,

–  s ohledem na cíl udržitelného rozvoje č. 5: dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení všech žen a dívek, a zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 5.4: uznávat a oceňovat neplacenou péči a domácí práce pomocí zajištění veřejných služeb, infrastruktury a politik sociální ochrany a prosazování sdílené odpovědnosti v rámci domácnosti a rodiny podle zvyklostí dané země,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 10. května 2018 s názvem „Pokrok při dosahování cílů udržitelného rozvoje“,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 7. prosince 2017 o posílení komunitní podpory a péče v zájmu nezávislého života,

–  s ohledem na závěry Rady o systému předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti(2)

–  s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. března 2002 v Barceloně,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2017 nazvané „Akční plán EU na období 2017–2019 – Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů“ (COM(2017)0678),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 nazvaný „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“, a zejména jeho kapitolu 3.1: Zvýšení účasti žen na trhu práce a stejná ekonomická nezávislost žen a mužů (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. května 2018 o rozvoji zařízení péče o děti pro malé děti s cílem posílit zapojení žen na trhu práce, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem rodičů a udržitelný růst podporující začlenění v Evropě (COM(2018)0273),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 29. května 2013 nazvanou „Barcelonské cíle: Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění“ (COM(2013)0322),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. února 2011 s názvem „Kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti“ (COM(2011)0066),

–  s ohledem na plán Komise týkající se kvalitního systému předškolního vzdělávání a péče (Ares(2018)1505951),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. února 2013 s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění(3)“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020), sdělení ze dne 20. února 2013 s názvem „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (COM(2013)0083) a sdělení ze dne 26. dubna 2017 s názvem „Vytvoření evropského pilíře sociálních práv“ (COM(2017)0250),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2014 o strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci na období 2014–2020 (COM(2014)0332),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. října 2017 o posílení hospodářského postavení žen v soukromém a veřejném sektoru v EU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2017 o potřebě vypracovat strategii Evropské unie pro odstranění rozdílu ve výši důchodů žen a mužů a předcházení tomuto rozdílu(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o chudobě: z hlediska rovnosti žen a mužů(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o pracovnicích v domácnosti a pečovatelkách v EU(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2016 o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do činnosti Evropského parlamentu(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o úloze žen ve stárnoucí společnosti(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách, flexikuritě a nových formách sociálního dialogu(11),

–  s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020),

–  s ohledem na návrh doporučení Rady o vysoce kvalitních systémech předškolního vzdělávání a péče (COM(2018)0271), který dne 22. května 2018 předložila Komise, a na jeho doprovodný pracovní dokument útvarů Komise z téhož dne (SWD(2018)0173),

–  s ohledem na index rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2015 a zprávu z roku 2015 s názvem „Slaďování pracovního, rodinného a soukromého života v Evropské unii: přezkum politiky“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 7. prosince 2011 nazvanou „Iniciativy podniků zaměřené na zaměstnance, kteří pečují o postižené děti či dospělé“,

–  s ohledem na podkladový dokument nadace Eurofound ze dne 14. července 2013 nazvanou „Péče o děti a závislé osoby: dopad na kariéru mladých pracovníků“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 17. června 2014 nazvanou „Zařízení ústavní péče: pracovní podmínky a kvalita pracovních míst“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 22. října 2015 nazvanou „Opatření na sladění pracovních a pečovatelských povinností v době demografických změn“,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu nadace Eurofound ze dne 17. listopadu 2016 nazvanou „Šestý průzkum pracovních podmínek v Evropě“,

–  s ohledem na studii nadace Eurofound ze dne 28. listopadu 2017 nazvanou „Pečovatelské domy pro evropské seniory: veřejní, výděleční a neziskoví poskytovatelé služeb“,

–  s ohledem na průzkum nadace Eurofound ze dne 23. ledna 2018 nazvaný „ Průzkum kvality života v Evropě v roce 2016: kvalita života, kvalita veřejných služeb a kvalita společnosti“,

–  s ohledem na společnou zprávu Výboru pro sociální ochranu a Komise ze dne 10. října 2014 nazvanou „Přiměřená sociální ochrana v souvislosti s potřebami dlouhodobé péče ve stárnoucí společnosti“,

–  s ohledem na společnou zprávu Výboru pro hospodářskou politiku a Komise ze dne 7. října 2016 o systémech zdravotní a dlouhodobé péče a fiskální udržitelnosti,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. září 2016 k tématu Práva stálých domácích pečovatelů(12),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. října 2014 k tématu Rozvoj služeb pro rodiny za účelem zvýšení míry zaměstnanosti a podpory rovnosti žen a mužů v zaměstnání(13),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. května 2010 k tématu Profesionalizace práce v domácnosti(14),

–  s ohledem na zprávu o ukazatelích rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů z roku 2017: Měření rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2005–2015,

–  s ohledem na studie svého generálního ředitelství pro vnitřní politiky Unie z března 2016 s názvem „Rozdíly mezi muži a ženami v práci, péči a volném čase“ a z listopadu 2016 s názvem „Využití finančních prostředků pro účely rovnosti žen a mužů ve vybraných členských státech“,

–  s ohledem na zveřejnění projektu WeDo pro dobré životní podmínky a důstojnost starších lidí nazvaného „Evropský rámec kvality služeb dlouhodobé péče: zásady a pokyny pro dobré životní podmínky a důstojnost starších lidí, kteří potřebují péči a pomoc“ v roce 2012,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0352/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle článku 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU a článku 21 Listiny základních práv je rovnost žen a mužů jednou ze základních hodnot, na nichž je založena EU; vzhledem k tomu dále, že podle článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie „při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy“; vzhledem k tomu nicméně, že dosažení rovnoprávného postavení žen a mužů je pomalé;

B.  vzhledem k tomu, že evropský pilíř sociálních práv, který společně dne 17. listopadu 2017 vyhlásily Parlament, Rada a Komise, prosazuje základní zásady a jeho cílem je poskytnout občanům Unie nová práva, například rovnost žen a mužů, rovné příležitosti, podporu pro děti a začlenění osob se zdravotním postižením, což má jednomyslnou podporu orgánů EU a členských států; vzhledem k tomu, že v zásadě pilíře č. 9 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem se stanovuje, že „rodiče a osoby s pečovatelskými povinnostmi mají právo na vhodnou dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám“;

C.  vzhledem k tomu, že v celé Evropské unii je celková míra zaměstnanosti žen o téměř 12 % nižší než u mužů a že 31,5 % zaměstnaných žen pracuje na částečný úvazek ve srovnání s 8,2 % mužů; vzhledem k tomu, že rozdíl ve výši zaměstnanosti mezi muži a ženami v EU stále činí 12 %; vzhledem k tomu, že podle dostupných údajů jsou jednou z hlavních příčin nepřiměřeně rozsáhlé pečovatelské povinnosti žen; vzhledem k tomu, že kumulativní účinek různých kariérních rozdílů dotýkajících se žen v důsledku pečovatelských povinností zásadním způsobem přispívá k nižším mzdám, kratší kariéře a 16% rozdílu v odměňování a 37% rozdílu ve výši důchodů; vzhledem k tomu, že toto zvyšuje riziko chudoby a sociálního vyloučení žen a má negativní dopady, které pociťují rovněž jejich děti a rodiny; vzhledem k tomu, že je důležité překonat rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů, rozdíly v odměňování a ve výši důchodů s ohledem na hospodářské ztráty, které vznikají v důsledku rozdílu v zaměstnanosti žen a mužů a činí 370 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že poskytování pečovatelských služeb může být navíc prostředkem, jak účinně reagovat na nedostatek pracovních sil;

D.  vzhledem k tomu, že „péčí“ by se měla rozumět práce jednotlivce vykonávaná ve veřejných nebo soukromých institucích nebo v soukromých domácnostech ve prospěch dětí, starších osob, nemocných nebo osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že tuto pečovatelskou činnost by měli v ideálním případě vykonávat profesionální pečovatelé, které mohou zaměstnávat buď veřejné, nebo soukromé subjekty, nebo rodiny, nebo kteří mohou být osobami samostatně výdělečně činnými, ale vykonávají ji rovněž neprofesionální – a neplacení – pečovatelé, obvykle rodinní příslušníci;

E.  vzhledem k tomu, že průměrná doba strávená neplacenou domácí prací a péčí je u žen více než třikrát vyšší než u mužů, což je nejvíce zřejmé u párů, jejichž nejmenšímu dítěti je méně než sedm let, neboť ženy stráví průměrně 32 hodin týdně vykonáváním placené práce, ale 39 hodin vykonáváním neplacené práce, kdežto muži stráví 41 hodin týdně vykonáváním placené práce a 19 hodin vykonáváním neplacené práce;

F.  vzhledem k tomu, že podle údajů Mezinárodní organizace práce odvětví domácí a pečovatelské práce zaměstnávalo v roce 2010 na celém světě přibližně 52 milionů osob a dalších 7,4 milionu pracovníků v domácnosti mladších 15 let, což představuje 5–9 % všech pracovních míst v průmyslových zemích;

G.  vzhledem k tomu, že pracovní místa spojená s péčí jsou v mnoha členských státech špatně placena, často pro ně nejsou uzavírány formální smlouvy ani zajištěna další základní pracovní práva a nejsou z profesního hlediska atraktivní kvůli vysokému riziku fyzického a emocionálního stresu, hrozbě vyhoření a omezeným možnostem profesního rozvoje; vzhledem k tomu, že toto odvětví nabízí jen málo příležitostí odborné přípravy, a mezi jeho zaměstnance patří převážně stárnoucí lidé, ženy a migranti;

H.  vzhledem k tomu, že podpůrná opatření, jako např. snížená daňová sazba pro služby v domácnosti ve Švédsku, daňové úlevy na využití služeb v domácnosti ve Francii nebo obdobná možnost v Belgii, se ukázala jako účinný nástroj ke snižování nehlášené práce, zlepšování pracovních podmínek a poskytnutí standardních pracovních práv pracovníkům v domácnosti a pečovatelům;

I.  vzhledem k tomu, že podle dostupných údajů 80 % péče v celé EU poskytují neplacení neformální pečovatelé, z nichž 75 % tvoří ženy; vzhledem k tomu, že 27,4 % žen pracuje na částečný úvazek kvůli tomu, že pečují o děti nebo dospělé osoby, které potřebují péči, ve srovnání s 4,6% mužů(15); vzhledem k tomu, že poskytování pečovatelských služeb by nemělo nutit neformální pečovatele ke kompromisu mezi jejich pečovatelskými povinnostmi a volným časem, neboť ti, kteří jsou nadále zaměstnáni, musí již nyní vyvažovat své různé povinnosti a využívání svého času;

J.  vzhledem k tomu, že určité vnitrostátní statistiky ukazují, že přibližně 6 až 7 % pečovatelů v členských státech je mladších než 17 let a do pečovatelské péče je zapojeno pětkrát více mladých žen ve věku mezi 15 a 24 lety než mladých mužů v této věkové skupině; vzhledem k tomu, že mladí pečovatelé mohou převzít zásadní povinnosti dospělých a poskytovat péči, pomoc a podporu rodičům, sourozencům, prarodičům nebo jiným příbuzným, kteří jsou zdravotně postižení, trpí chronickým onemocněním nebo mají duševní problémy; vzhledem k tomu, že mladí pečovatelé čelí specifickým překážkám v přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě a při slaďování vzdělávání s pečovatelskými povinnostmi, což má rovněž dopad na jejich zdraví a obživu;

K.  vzhledem k tomu, že v řadě členských států chybí kvalitní odborné pečovatelské služby, které by byly dostupné všem bez ohledu na příjem;

L.  vzhledem k tomu, že mnoho závislých rodinných příslušníků, kteří potřebují péči, žije v oblastech s trvalým nedostatkem služeb, kde jim izolace nebo jiné okolnosti ztěžují přístup k profesionálním pečovatelským službám; vzhledem k tomu, že v mnoha případech se o ně starají pouze neprofesionální pečovatelé, kterými jsou velmi často příbuzné;

M.  vzhledem k tomu, že Evropa se potýká s demografickým vývojem, který vede ke zvýšenému výskytu onemocnění souvisejících s věkem a stárnutím obyvatelstva, a tudíž s vyššími pečovatelskými potřebami; vzhledem k tomu, že poptávka po péči narůstá a zároveň jsou pečovatelské povinnosti nerovnoměrně rozloženy mezi ženy a muže, přičemž ženy nesou nápor zátěže kvůli stereotypním genderovým úlohám, které v evropské společnosti stále převládají; vzhledem k tomu, že rostoucí počet starších osob, klesající počet osob v produktivním věku a úsporná rozpočtová opatření týkající se rozpočtu mají významný dopad na sociální služby, což bude mít dopad také na osoby, které musí spojovat pracovní povinnosti s pečovatelskými povinnostmi za často problematických okolností;

N.  vzhledem k tomu, že podle odhadů bude obyvatelstvo EU stárnout a podíl obyvatel nad 65 let vzroste ze 17,1 % v roce 2008 na 30 % v roce 2060 a podíl obyvatel nad 80 let ve stejném období stoupne ze 4,4 % na 12,1 %;

O.  vzhledem k tomu, že starší osoby čelí většímu riziku chudoby než obyvatelstvo obecně, přičemž v roce 2008 čelilo tomuto riziku přibližně 19 % osob starších 65 let, zatímco v roce 2000 to bylo 17 %; vzhledem k tomu, že tento podíl je o 5 % vyšší u žen než u mužů;

P.  vzhledem k tomu, že starší osoby jsou někdy diskriminovány na základě věku či pohlaví a že zneužívání starších osob, které se vyskytuje v různých oblastech péče, je sociálním problémem ve všech členských státech;

Q.  vzhledem k tomu, že v současnosti většina vnitrostátních modelů politik v oblasti pečovatelských služeb není vhodná k naplnění potřeb stárnoucí společnosti v Unii, a vzhledem k tomu, že většina členských států dosud v rámci jejich příslušných politik a iniciativ a systémů v oblasti sociální péče nevyřešila demografické výzvy;

R.  vzhledem k tomu, že ačkoli počet pečovatelských domů pro starší osoby za posledních 10 let stoupl téměř ve všech členských státech, poptávka stále převyšuje dostupnost nezávislého bydlení a služeb podpůrné péče; vzhledem k tomu, že je naléhavě třeba dalších investic do komunitních nebo domácích služeb dlouhodobé péče, neboť každý má právo na nezávislý život, podpůrné služby a začlenění do komunity; vzhledem k tomu dále, že nedostatek členěných informací na vnitrostátní úrovni, včetně informací o finančních investicích, a nedostatek ukazatelů kvality způsobuje, že tuto důležitou součást pečovatelské infrastruktury je obtížné monitorovat a posuzovat a vydávat doporučení pro přijetí rozhodnutí;

S.  vzhledem k tomu, že barcelonské cíle týkající se zajištění péče pro alespoň 33 % dětí do tří let (cíl 1) a alespoň pro 90 % dětí ve věku od tří let do dosažení věku povinné školní docházky (cíl 2) byly od roku 2002 splněny pouze ve 12 členských státech, přičemž v některých členských státech je míra splnění cílů znepokojivě nízká;

T.  vzhledem k tomu, že nárůst účasti žen na trhu práce zvyšuje potřebu vysoce kvalitní a cenově dostupné péče o děti a že poptávka po místech v oblasti služeb předškolního vzdělávání a péče v Evropě převyšuje nabídku; vzhledem k tomu, že podle dostupných údajů je péče o děti ve věku do 3 let využívána převážně na částečný úvazek (méně než 30 hodin týdně) ve více než polovině členských států; vzhledem k tomu, že plná účast žen na trhu práce vyžaduje, aby byla dostupná péče o děti na plný úvazek a aby byly splněny požadavky během pracovní doby rodičů;

U.  vzhledem k tomu, že chybí dostatečná infrastruktura poskytující kvalitní a dostupnou péči o děti pro všechny příjmové skupiny, jak dokazuje skutečnost, že z celkem 32 milionů dětí do věku povinné školní docházky v EU má pouze 15 milionů přístup k poskytování služeb předškolní péče(16) a že většina veřejných výdajů členských států na péči o děti je určena pro děti starší 3. let do zahájení povinné školní docházky; vzhledem k tomu, že by se měly zvýšit veřejné investice ve všech oblastech, neboť dostupné údaje v zemích OECD ukazují, že zvýšení investic v poměru k HDP v oblasti pečovatelských služeb by vedlo ke zvýšení zaměstnanosti žen; vzhledem k tomu, že investice do péče o děti představují strategii prospěšnou pro všechny zúčastněné strany a dodatečný daňový příjem vyplývající z vyšší účasti rodičů na trhu práce; vzhledem k tomu, že vysoce kvalitní předškolní vzdělávání a péče doplňují ústřední úlohu rodiny, poskytují řadu krátkodobých a dlouhodobých přínosů pro jednotlivce i celou společnost, včetně osob ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí nebo se zvláštními vzdělávacími potřebami, a účinně potírají nerovnost, která se týká dětí již v předškolním věku, ale také umožňují předcházet předčasnému ukončení školní docházky;

V.  vzhledem k tomu, že poskytování vysoce kvalitního předškolního vzdělávání je účinnou investicí, která poskytuje základy pro úspěšné celoživotní učení, řešení nerovností a výzev, kterým čelí znevýhodněné děti;

W.  vzhledem k tomu, že v EU žije více než 80 milionů osob se zdravotním postižením, jejichž počet stále narůstá, a každý čtvrtý Evropan má rodinného příslušníka se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že se EU v roce 2011 stala stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a zavázala se k prosazování a ochraně práv osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že s ohledem na tato práva a potřeby osob se zdravotním postižením jakéhokoli věku se v poslední době přechází od ústavní péče ke komunitní péči o osoby se zdravotním postižením;

X.  vzhledem k tomu, že podle článku 19 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením má každý právo na nezávislý život a začlenění do společnosti, což znamená nejen zajištění nezávislého bydlení, ale i podpůrných služeb odrážejících potřeby osob se zdravotním postižením;

Y.  vzhledem k tomu, že děti a dospělí trpící autismem s nízkou funkčností budou pravděpodobně s obtížemi vykonávat samostatně každodenní aktivity a obecně potřebují pomoc u většiny těchto aktivit;

Z.  vzhledem k tomu, že služby dlouhodobé péče a péče o děti jsou často podhodnocovány a v mnoha členských státech má toto povolání poměrně nízký profil a status, což se projevuje nízkou úrovní mezd, nerovným zastoupením žen a mužů v rámci pracovní síly, špatnými pracovními podmínkami;

AA.  vzhledem k tomu, že pracovní místa v rámci formální péče, včetně domácí péče, vyžadují kvalifikované zaměstnance, kteří musí být odpovídajícím způsobem odměňováni(17); vzhledem k tomu, že je třeba zajistit odpovídající nabídku kvalifikovaných pečovatelů, neboť rozvoj kvalitních formálních pečovatelských služeb pro děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením je spojen s kvalitními pracovními vztahy, slušnou mzdou a investicemi do pracovníků, kteří tyto služby poskytují, včetně investic do odborného vzdělávání pracovníků v oblasti péče o děti; vzhledem k tomu, že dobré pracovní vztahy mají příznivý vliv na schopnost pečovatelů slaďovat pracovní a soukromý život;

AB.  vzhledem k tomu, že uživatelé dlouhodobé péče mohou mít potíže s dostupností soukromých pečovatelských služeb, které jsou obvykle dražší než pečovatelské služby poskytované veřejným sektorem; vzhledem k tomu, že ženy jsou stále více postiženy než muži kvůli rozdílu v odměňování a rozdílu ve výši důchodů žen a mužů a musí vynakládat vyšší podíl svých příjmů na dlouhodobou péči;

AC.  vzhledem k tomu, že se uvádí, že, lidé ze znevýhodněného prostředí, například rodiny s nízkými příjmy, osoby žijící ve venkovských oblastech a děti z etnických menšin nebo děti přistěhovalců, se potýkají se specifickými problémy v souvislosti s omezenou dostupností vysoce kvalitních pečovatelských služeb;

Souvislosti v rámci rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem

1.  konstatuje, že rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů se značně zvyšují u rodin s dětmi, což odráží skutečnost, že pro ženy je obtížné sladit výchovu dětí a pečovatelské povinnosti s jejich prací kvůli nedostatečné veřejné pečovatelské infrastruktuře a přetrvávajícímu rozdělení práce mezi ženy a muže, které vyžaduje zejména od žen obrovské množství péče, takže ženy věnují poskytování neplacené péče dva až desetkrát delší dobu než muži(18);

2.  konstatuje, že čtvrtina žen je stále v kategorii neplacených spolupracujících rodinných příslušníků, což znamená, že za své úsilí nedostávají žádnou přímou odměnu, a že ženy jsou prokazatelně zařazovány do odvětví, která se obecně vyznačují nízkými mzdami, dlouhou pracovní dobou a často neformálními pracovními podmínkami, v důsledku čehož představuje zaměstnání pro ženy nižší finanční, sociální a strukturální přínos;

3.  zdůrazňuje, že feminizace chudoby je výsledkem řady faktorů, včetně rozdílů v odměňování žen a mužů, rozdílů ve výši důchodů, pečovatelských povinností a souvisejícího přerušení pracovní kariéry; zdůrazňuje, že k feminizaci chudoby přispívá vícenásobná diskriminace, které ženy čelí mimo jiné na základě své genderové identity, genderového vyjádření a pohlavních znaků;

4.  vítá interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv a připomíná jeho zásady, mezi něž patří:

   rovnost zacházení a příležitostí pro ženy a muže, zejména pokud jde o účast na trhu práce;
   právo na rovné zacházení a pracovní příležitosti bez ohledu na věk nebo zdravotní postižení;
   právo na vhodnou dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám pro rodiče a osoby s pečovatelskými povinnostmi;
   právo na kvalitní a cenově dostupné služby dlouhodobé péče;

5.  vyjadřuje své znepokojení nad nepříznivým vývojem v oblasti rodičovské dovolené a práv spojených s rodičovstvím, jako je stažení návrhu směrnice o prodloužení mateřské dovolené a nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora, které považuje propuštění těhotné zaměstnankyně jako součásti hromadného propouštění za oprávněné; vyzývá Komisi, aby velmi rychle vyplnila mezery v právních předpisech EU;

6.  vítá návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem u pracovníků a pečovatelů, který předložila Komise, a v této souvislosti zdůrazňuje význam individuálních práv na dovolenou a pružné úpravy pracovní doby, jež pomáhají pracujícím slaďovat jejich soukromý a pracovní život; připomíná, že politiky týkající se rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem by měly pobízet muže, aby se podíleli na pečovatelských povinnostech ve stejném poměru jako ženy; je přesvědčen, že pro účely budoucího vývoje by mělo být cílem postupně rozšiřovat otcovskou a pečovatelskou dovolenou(19) a zvyšovat úroveň dávek, které by měly být přiměřené, zajistiti nepřenosnou rodičovskou dovolenou, zavést záruky v souvislosti s propuštěním, návratem na stejnou nebo podobnou pozici a ochranou proti diskriminaci prováděné na základě rozhodnutí vzít si dovolenou a rozšířit práva osob samostatně výdělečně činných a osob, které si musejí vzít přiměřeně placenou dovolenou, aby mohly pečovat o jiné závislé osoby než děti;

7.  vyzývá všechny členské státy, aby vybízely otce k co největšímu využívání otcovské dovolené, jež je účinným způsobem, jak je podnítit k přijetí odpovědnosti za péči o své děti a rodiny, a účelným prostředkem dosahování skutečné rovnosti žen a mužů;

8.  je přesvědčen, že poskytování pečovatelských služeb by nemělo mít negativní vliv na výši mezd nebo sociální či důchodové dávky pečovatelů; v této souvislosti požaduje podporu rovnosti žen a mužů při provádění politik týkajících se rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

9.  upozorňuje na obtížnou situaci rodin pečujících o dítě se zdravotním postižením nebo o příbuzného s postižením, neboť v těchto případech jde o celoživotní péči;

10.  upozorňuje na nedostatek odlehčovacích služeb pro rodiče dětí se zdravotním postižením; upozorňuje, že tento nedostatek velmi často vede k tomu, že má rodič zcela znemožněn návrat na pracovní trh; upozorňuje v této souvislosti na alarmující nedostatek zařízení pro osoby s těžkou formou autismu;

11.  je přesvědčen, že každý, kdo potřebuje péči, by měl mít subjektivní právo zvolit si kvalitní pečovatelské služby, které nejlépe odpovídají jeho požadavkům na péči a které jsou pro něj a jeho pečovatele vhodné a dostupné; je toho názoru, že bez ohledu na rozdíly mezi uživateli a jejich potřebami by se pečovatelské služby měly rozvíjet s ohledem na jednotlivce, individuálně a komplexně; konstatuje, že rodiny nejsou stejnorodé a že politika a plánování by se měly takové rozmanitosti přizpůsobit;

12.  je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že se možnosti pečovatelské péče stále rozvíjejí, měly by být odrazem měnící se povahy této práce;

13.  domnívá se, že v souladu s právem na dlouhodobou péči zakotveným v evropském pilíři sociálních práv by dlouhodobá péče měla být považována za oblast sociální ochrany, která by měla stanovit právo na kvalitní a individuálně zaměřenou péči pro všechny; dále se domnívá, že jsou naléhavě zapotřebí další investice do cenově dostupných služeb dlouhodobé péče dobré kvality, v neposlední řadě služeb domácí péče a komunitních služeb, v souladu s Evropským pilířem sociálních práv a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby zajistily rovný přístup k pečovatelským službám pro seniory, děti a osoby se zdravotním postižením a/nebo chronickými nemocemi, které potřebují dlouhodobou péči, se zvláštním zaměřením na osoby pocházející ze znevýhodněného prostředí, a aby zajistily spravedlivé zacházení v rámci tohoto odvětví;

14.  zdůrazňuje, že dostupnost rozmanité, kvalitní, přístupné a cenově dostupné veřejné a soukromé pečovatelské infrastruktury, služeb a podpory v oblasti péče o děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením a osoby chronicky nemocné či potřebující dlouhodobou péči buď doma nebo v prostředí podobném domácímu prostředí se ukázala být klíčovým prvkem politik týkajících se rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a hlavním faktorem podporujícím rodiče, kteří si berou dovolenou, a neformální pečovatele, jako součást úsilí zaměřeného na pomoc ženám, aby se mohly rychle vrátit na trh práce a setrvat na něm; vítá přechod ke komunitním službám v souladu s Evropským pilířem sociálních práv a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, přičemž konstatuje, že je třeba tyto služby monitorovat, aby byla zajištěna jejich kvalita; domnívá se, že vysoká kvalita péče vyplývá z vysoké kvality poskytovaných služeb a z rozsahu, v jakém podporují důstojnost a lidská práva příjemců a jak zajišťují začlenění příjemců do společnosti;

15.  připomíná, že nedostatek pečovatelských služeb je hlavním faktorem nedostatečného zastoupení žen na trhu práce, neboť ztěžuje sladění pracovních a rodinných povinností a vede některé ženy k tomu, že odcházejí z trhu práce úplně, pracují méně hodin v placeném zaměstnání a věnují více času plnění neplacených pečovatelských povinností, což má negativní dopad na jejich nároky na sociální zabezpečení, zejména důchody, a vede k tomu, že častěji čelí riziku chudoby a sociálního vyloučení, zejména ve stáří;

Typy péče

16.  poukazuje na rozmanitost pečovatelských služeb, jako je předškolní péče a vzdělávání, pečovatelské služby pro starší osoby a péče o osoby se zdravotním postižením a/nebo chronickým onemocněním, které mají dlouhodobé zdravotní a pečovatelské potřeby, a konstatuje, že z tohoto důvodu byly vypracovány různé politické přístupy; je toho názoru, že péči by mohli poskytovat formální i neformální pečovatelé;

17.  je přesvědčen, že přístup k rozvoji pečovatelských služeb by měl zohledňovat všechny kategorie uživatelů a jejich odlišnosti a různé preference typů vyžadovaných pečovatelských služeb, včetně osob pocházejících ze znevýhodněného prostředí, jako jsou etnické menšiny, rodiny migrantů, lidé žijící v odlehlých a venkovských oblastech a rodiny s nízkými příjmy; připomíná, že pojetí rodiny používané v právních předpisech a politikách by mělo být chápáno v širokém smyslu;

18.  uznává, že nízké sociálně-ekonomické postavení a nízké úrovně vzdělání představují pro mnoho lidí překážky pro přístup k pečovatelským službám, které řeší pouze problémy, jímž čelí při dosahování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem; domnívá se, že to vyžaduje explicitní plánování a politiku;

19.  konstatuje, že soukromý sektor hraje důležitou úlohu při poskytování služeb dlouhodobé péče osobám se zdravotním postižením a starším osobám a že problémy týkající se dostupnosti a kvality těchto služeb se objevují v celé EU; vyzývá Komisi, aby posoudila situaci na trhu s pečovatelskými službami a zahájila potřebné regulační iniciativy za účelem kontroly a sledování kvality nabízených služeb v tomto prostředí;

Kvalita, cenová dosažitelnost a dostupnost péče

20.  je přesvědčen, že pečovatelské služby by měly být koncipovány takovým způsobem, aby nabídly skutečnou možnost volby všem uživatelům, členům jejich rodin i pečovatelům, kteří se o ně starají, ať už se jedná o osoby zaměstnané na plný či částečný úvazek, osoby samostatně výdělečně činné nebo nezaměstnané osoby;

21.  je přesvědčen, že ti, kteří plánují, programují a poskytují pečovatelské služby, nesou odpovědnost za zohlednění potřeb uživatelů a že pečovatelské služby pro starší osoby a osoby se zdravotním postižením musí být plánovány a rozvíjeny za aktivní a smysluplné účasti uživatelů a měly by být navrženy a prováděny použitím přístupu založeného na právech; bere na vědomí pozitivní zkušenosti osob s mentálním postižením a poruchami intelektu získané v rámci rozvoje infrastruktury a služeb, které zlepšují jejich nezávislý život a kvalitu života;

22.  poukazuje na to, že poskytování kvalitní péče v EU se velmi liší v rámci členských států i mezi nimi: mezi soukromým a veřejným prostředím, městskými a venkovskými oblastmi a různými věkovými skupinami; bere na vědomí skutečnost, že velkou část povinností v oblasti péče o děti a dlouhodobé péče nesou rodiny, zejména prarodiče v případě péče o děti, což je evidentní zejména v jižní a východní Evropě(20);

23.  vyzývá členské státy, aby zajistily dobré pokrytí pečovatelských služeb v městských i venkovských oblastech s cílem zlepšit přístupnost a dostupnost pečovatelských služeb pro osoby pocházející ze znevýhodněného prostředí, včetně osob žijících ve venkovských a odlehlých oblastech;

24.  je přesvědčen, že dostupnost vyplývá z kombinace nákladů a flexibility a že by tudíž měla existovat celá řada způsobů poskytování pečovatelských služeb, jak veřejných, tak soukromých, a pro domácí péči i péči v prostředí podobném domácímu; dále se domnívá, že rodinní příslušníci by měli být buď schopni péči dobrovolně poskytovat, nebo být dotováni, aby mohli pečovatelské služby zajistit;

25.  zdůrazňuje, že kvalita pečovatelských služeb by měla být chápána nejrůznějšími způsoby, včetně kvality zařízení a služeb, kvality vzdělávacích programů pro děti, profesionality pečovatelů, kvality prostor a prostředí, úrovně vzdělání pečovatelů a jejich pracovních podmínek;

26.  konstatuje, že pečovatelské služby by měly být rozvíjeny tak, aby se posílila kontinuita péče, preventivní zdravotní a sociální péče, rehabilitace a nezávislý život; je přesvědčen, že by se měly podpořit režimy přímé domácí péče, aby lidé, potřebující péči mohli využívat služby kvalifikovaných profesionálů ve svých domovech a žít nezávisle, je-li to možné; je toho názoru, že pečovatelské služby by měly být v případech, kdy je to vhodné, zaměřeny na komplexní podporu rodiny, například pomoc s domácností, doučování a péče o děti;

27.  zdůrazňuje, že informace o dostupných pečovatelských službách a poskytovatelích služeb by měly být přístupné rodičům, starším osobám, osobám se zdravotním postižením a/nebo s chronickým onemocněním, které potřebují dlouhodobou péči, stejně jako neformálním pečovatelům;

28.  zdůrazňuje skutečnost, že nedostupnost služeb a příliš vysoké náklady na péči o děti mají negativní dopad na děti z rodin s nízkým příjmem, neboť je znevýhodňují od raného věku; zdůrazňuje, že každé dítě má právo na kvalitní péči a na rozvoj v raném dětství, včetně plné škály sociálních podnětů; konstatuje, že přehnané náklady na pečovatelské služby se týkají také závislých osob z rodin s nízkými příjmy a znevýhodňují je;

29.  je toho názoru, že nedostatečné investice do vysoce kvalitních služeb péče o děti mladší tří let by prodloužily přerušení pracovní kariéry žen a způsobily problémy při jejich návratu do zaměstnání;

30.  domnívá se, že by měly být posíleny vnitrostátní programy s cílem zlepšit kvalitu života starších žen, zejména žen s chorobami postihujícími paměť, a jejich pečovatelů, jimiž jsou často rovněž starší ženy; navrhuje, aby byla konzultována sdružení zabývající se problematikou Alzheimerovy choroby s cílem tato opatření zmapovat a provést;

31.  vyzývá Komisi, aby v souladu se zde uvedenými návrhy vypracovala pokyny pro členské státy týkající se rozvoje komplexních, komunitních a dostupných pečovatelských služeb příznivých pro zaměstnanost a zaměřených na uživatele, které zahrnují péči o děti, pečovatelské služby pro starší osoby a osoby se zdravotním postižením a/nebo chronickým onemocněním, které jsou založené na účasti zamýšlených uživatelů služeb a na konzultacích s nimi, aby se zajistila dostupnost služeb a uspokojení potřeb zamýšlených uživatelů;

32.  bere na vědomí různé postupy v členských státech a zdůrazňuje, že spolupráce a výměna osvědčených postupů na evropské úrovni může podporovat vzájemné učení a vzájemné poradenství mezi členskými státy a přispívat k rozvoji kvalitních pečovatelských služeb podporou a doplňováním opatření přijatých na regionální a vnitrostátní úrovni a také pomáhat členským státům při řešení společných výzev; vyzývá Komisi, aby sloužila jako platforma a usnadnila výměnu zkušeností a osvědčených postupů, pokud jde o kvalitu, přístupnost a cenovou dostupnost pečovatelských služeb, jakož i různé modely poskytování pečovatelských služeb přizpůsobených individuální situaci a finančním možnostem s cílem řešit úkoly v oblasti péče;

33.  je znepokojen pracovními podmínkami u mnoha pečovatelských služeb, jako je dlouhá pracovní doba, nepřiměřené platové podmínky, nedostatečná odborná příprava a slabé politiky týkající se ochrany zdraví a bezpečnosti při práci; je znepokojen skutečností, že práce v oblasti péče je z hlediska zaměstnanosti považována za neatraktivní odvětví, které přitahuje převážně ženy a migrující pracovníky; zdůrazňuje, že tyto podmínky mají rovněž dopad na kvalitu poskytované péče; vyzývá proto členské státy, aby přehodnotily péči jako volbu povolání, a vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se sociálními partnery vytvořila právní rámec pro minimální normy pro pracovníky v tomto odvětví a zahájila iniciativu týkající se kvality dlouhodobé péče inspirovanou dostupnými dobrovolnými nástroji a iniciativami vedenými občanskou společností, jako je evropský rámec kvality pro služby dlouhodobé péče a nedávný návrh Komise na doporučení Rady o vysoce kvalitních systémech předškolního vzdělávání a péče;

34.  vyzývá členské státy, aby sledovaly situaci a zajistily, aby instituce a zařízení, které poskytují péči, byly z hlediska práce bezpečné a motivující a aby se investovalo přiměřené množství finančních prostředků do dobrých životních podmínek a zdraví při práci těch, kteří poskytují péči; je přesvědčen, že zajištění dobrých životních podmínek pečovatelů je zásadní pro předcházení zneužívání osob, kterým je péče poskytována; podporuje v této souvislosti legislativní iniciativy týkající se certifikace a uznávání profesionálních pečovatelů a vyzývá členské státy, aby přijaly opatření ke zlepšení pracovních podmínek pečovatelů, jako je zajištění jejich práv na formální pracovní smlouvu a placenou dovolenou; dále vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily povědomí veřejnosti o hodnotě pečovatelských služeb s cílem zlepšit postavení této profese a podpořit zapojení mužů do pečovatelských činností;

35.  naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila Radě ke schválení program pro evropské pečovatele s cílem určit a uznat různé typy poskytování péče v Evropě a zaručit finanční podporu pro pečovatele, a také postupně rozvíjet rovnováhu mezi jejich pracovním a soukromým životem;

36.  připomíná, že ve svém usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči(21) výslovně požaduje směrnici o dovolené pro pečovatele; konstatuje, že neformální pečovatelé, kteří se rozhodnou poskytovat neformální péči svým příbuzným, by měli dostávat odpovídající kompenzaci a měli by mít srovnatelný přístup k sociálním právům jako ostatní poskytovatelé péče; dále proto požaduje komplexní přístup k řešení problémů neformálních pečovatelů, který jde nad rámec právních předpisů v oblasti zaměstnanosti, jako je trvalá podpora příjmů, přístup ke zdravotní péči, možnost každoroční dovolené a akumulace důchodových práv, aby byly dostatečné, a to i v případě, že úroveň příjmů pečovatelů je v důsledku poskytování neformální péče dočasně nižší, což je situace, která se týká zejména žen; domnívá se, že poskytování pečovatelských služeb by nemělo mít negativní dopad na zdraví a životní podmínky neformálního pečovatele; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby poskytovaly odpovídající služby pro oddech a poradenství, vzájemné poradenství, psychologickou podporu, zařízení denní péče a respitní péče pro neformální pečovatele, což by pomohlo zvýšit jejich účast na zaměstnanosti;

37.  vyzývá členské státy, aby prostřednictvím pracovněprávních předpisů a právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení zavedly „započitatelnou dobu péče“ jako období, kdy vzniká nárok na důchod, a to jak ženám, tak mužům, s cílem ochránit ty, kdo na čas opustí zaměstnání za účelem poskytování neformální neplacené péče o závislou osobu nebo člena rodiny, a uznat hodnotu práce těchto pečovatelů a pečovatelek pro společnost obecně;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby neformální pečovatelé byli uznáváni jako rovnocenní činitelé v poskytování služeb péče a aby navíc v rámci programů celoživotního učení dále rozvíjely odbornou přípravu a uznávání získaných dovedností neformálních pečovatelů; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s nevládními organizacemi a vzdělávacími zařízeními poskytovaly podporu mladým pečovatelům; žádá Komisi, aby navrhla akční plán obsahující tato a další opatření k zajištění kvality péče a kvality života pečovatelů;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s nevládními organizacemi a vzdělávacími institucemi provedly výzkum týkající se počtu mladých pečovatelů a dopadu této úlohy na jejich blahobyt a živobytí a aby na základě tohoto výzkumu podpořily mladé pečovatele a řešily jejich specifické potřeby;

40.  vyzývá Komisi, aby při rozvoji výzkumu a politiky, zejména s ohledem na Evropský sociální fond (ESF), strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením a program v oblasti zdraví, lépe zohlednila pečovatelské služby a pečovatele;

Cíle péče

41.  zdůrazňuje skutečnost, že aktuálním úkolem v oblasti dosahování barcelonských cílů je zvýšení poskytování péče o děti ve věku od 3 do 4 let; vítá doporučení Komise rozšířit cíl strategie Vzdělávání a odborná příprava 2020 tak, aby v zařízeních péče o děti byla dostupná místa pro minimálně 95 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky; vybízí Komisi, aby po konzultaci s příslušnými aktéry, včetně členských států, upravila barcelonské cíle a cíle systému předškolního vzdělávání; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o dosažení cílů a umístily poskytování péče na přední příčky svých politických programů; vyzývá členské státy, aby zlepšily vnitrostátní rámce kvality služeb předškolního vzdělávání a péče, a to s přihlédnutím k návrhu Komise na doporučení Rady o vysoce kvalitních systémech předškolního vzdělávání a péče, a vyzývá členské státy, aby přezkoumaly pět klíčových oblastí služeb předškolního vzdělávání a péče, které jsou uvedeny v návrhu: přístup, pracovní síla, učební osnovy, hodnocení a monitorování a řízení a financování; vyzývá členské státy, aby při zajišťování předškolní péče o děti kladly důraz nejen na dostupnost, ale také na kvalitu této péče, především u dětí ze znevýhodněného prostředí a dětí se zdravotním postižením;

42.  vyzývá Komisi, aby stanovila ukazatele a odpovídající kvalitativní cíle pro pečovatelské služby pro starší osoby a osoby se zdravotním postižením a/nebo chronickým onemocněním, které potřebují péči, podobné barcelonským cílům, a to s monitorovacími nástroji, které by měly měřit kvalitu, dostupnost a cenovou dosažitelnost těchto služeb;

43.  vyzývá Komisi, aby péči pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením a/nebo chronickým onemocněním zahrnula do svého monitorování a přezkumu údajů v rámci evropského semestru a do výroční zprávy o rovnosti žen a mužů; vyzývá členské státy, aby zvážily začlenění posuzování pečovatelských služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením a/nebo s chronickým onemocněním do svých zpráv týkajících se jednotlivých zemí s ohledem na zpětné vazby od pečovatelů a příjemců péče; vyzývá Komisi, aby údaje o této péči zahrnula do souboru ukazatelů sociálního pokroku, které by měly být monitorovány v kontextu evropského semestru; vyzývá Komisi a Radu, aby tyto sociální ukazatele zařadily mezi pravidla semestru; vybízí členské státy, aby v případě pomalého pokroku přijaly a použily nápravná opatření;

44.  dále vyzývá Komisi, aby shromažďovala údaje rozčleněné podle pohlaví a vypracovala odvětvově specifické statistiky, srovnatelné definice a ukazatele pro posouzení genderového hlediska, dostupnosti, kvality a účinnosti pečovatelských služeb pro děti, osoby se zdravotním postižením a chronickými nemocemi a starší osoby na úrovni EU a aby současně hledala způsoby, jak zabránit zvyšování monitorovací zátěže kladené na profesionální pečovatele; vyzývá Komisi, aby sledovala vývoj pečovatelských služeb a v případě potřeby připravila doporučení pro nápravná opatření;

45.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly kvalitní údaje o poskytování pečovatelských služeb dostupných pro děti, seniory a osoby se zdravotním postižením prostřednictvím veřejného i soukromého financování, které jsou nezbytné ke sledování situace jako celku a ke zlepšení pečovatelských služeb tím, že si budou všímat nejen potřeb uživatelů, ale rovněž rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem velkého počtu pečovatelů; vyzývá členské státy, aby v případě potřeby přijaly účinné politické nástroje a nápravná opatření;

Financování péče

46.  vyzývá členské státy, aby s cílem řešit stávající nedostatky v oblasti investic navýšily veřejné investice do pečovatelských služeb a infrastruktury pro děti, zejména pro děti v předškolním věku, a do péče o jiné závislé osoby, aby zajistily všeobecný přístup k těmto službám, zlepšily kvalitu péče a navýšily investice do zvláštních opatření, která umožní pečovatelům udržovat aktivní profesní život;

47.  bere na vědomí nepřiměřený dopad nedostatečných investic do struktur a služeb péče na rodiče samoživitele, z nichž převážnou většinu tvoří ženy, a na rodiny žijící v chudobě a čelící riziku sociálního vyloučení;

48.  bere na vědomí význam uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů ve všech fázích provádění různých politik a především ve fázi plánování; vyzývá členské státy, aby zajistily plné začlenění genderového hlediska do vnitrostátních plánů reforem s podporou nejen ESF, ale rovněž ostatních fondů EU poskytujících zdroje pro obecnou sociální infrastrukturu, které by členské státy měly využívat pro rozvoj pečovatelských služeb;

49.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby proces evropského semestru sloužil realizaci Evropského pilíře sociálních práv, přičemž je nutné ponechat členským státům skutečný prostor pro financování a udržování jejich financování pečovatelských služeb;

50.  podporuje začlenění opatření zaměřených na investice do zařízení péče o děti a na daňové demotivační faktory, které zabraňují druhým výdělečně činným partnerům, zejména ženám, pracovat více či pracovat vůbec, a na další opatření pro řešení rozdílů v odměňování žen a mužů, do doporučení Komise pro jednotlivé země;

51.  vyzývá Komisi, aby posílila poskytování finančních prostředků pro všechny typy pečovatelských služeb, se zvláštním důrazem v případě potřeby na přechod z institucionálních na komunitní pečovatelské služby prostřednictvím ESF+ a dalších finančních nástrojů, jejichž účelem je financovat sociální infrastrukturu; vyzývá Komisi, aby posílila poskytování finančních prostředků z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) na podporu provozování zařízení péče o děti ve venkovských oblastech a aby dále využívala finanční prostředky z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) na financování projektů v oblasti předškolního vzdělávání a péče; vyzývá Komisi, aby důsledně sledovala vynakládání finančních prostředků EU, zejména v rámci evropských strukturálních a investičních fondů v oblasti služeb sociální péče a dlouhodobé péče, a zajistila, aby byly tyto investice v souladu se závazky v oblasti lidských práv podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a Listiny základních práv;

52.  vyzývá Komisi ke zvážení možností přeshraniční přenositelnosti příspěvků na hrazení sociálních služeb v členských státech v tom smyslu, že stát, jehož je osoba občanem, by finančně přispíval na umístění občana v zařízení sociálních služeb i v jiném členském státě (za předpokladu, že takové zařízení ve státě původu není dostupné);

53.  poukazuje na to, že je třeba lépe analyzovat možnosti pro veřejné a soukromé investice do poskytování pečovatelských služeb s ohledem na stávající podnikové iniciativy pro pracovníky, kteří mají pečovatelské povinnosti o osoby se zdravotním postižením a dospělé osoby;

54.  vyzývá členské státy, aby zaujaly komplexní přístup ke všem typům pečovatelských služeb a aby posílily ustanovení pro účinné a synergické využívání příslušných finančních nástrojů EU v oblasti celoživotního učení, výzkumu a rozvoje infrastruktury; vybízí členské státy, aby upřednostňovaly financování péče o děti a dlouhodobé péče prostřednictvím finančních nástrojů, které jsou k dispozici v rámci příštího víceletého finančního rámce, zejména stávajícího EFSI, ESI fondů, jako je ESF a Evropský fond pro regionální rozvoj, a EZFRV; dále vybízí členské státy, aby účinněji rozdělovaly své zdroje tak, aby zlepšily přístup znevýhodněných a zranitelných skupin k pečovatelským službám a jejich cenovou dostupnost a aby navrhly účinné modely financování, včetně cíleného financování, které zajistí správnou rovnováhu mezi veřejnými a soukromými investicemi v souladu s vnitrostátními a místními podmínkami;

55.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby měl Evropský institut pro rovnost žen a mužů k dispozici dostatečné zdroje pro sledování rozvoje pečovatelské infrastruktury a provádění politik v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, a aby analyzovala, zda a jak tyto politiky dosahují zamýšlených zlepšení v oblasti rovnosti žen a mužů;

56.  vítá rozhodnutí některých členských států zavést daňové úlevy pro společnosti, které poskytují svým zaměstnancům péči o děti v zájmu zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
(2) Úř. věst. C 175, 15.6.2011, s. 8.
(3) Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 59.
(4) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 6.
(5) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 60.
(6) Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 76.
(7) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 93.
(8) Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 30.
(9) Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 15.
(10) Úř. věst. C 308 E, 20.10.2011, s. 49.
(11) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 39.
(12) Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 7.
(13) Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 16.
(14) Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 39.
(15) Evropská komise, „Zpráva o rovnosti žen a mužů z roku 2018“.
(16) Plán Evropské komise 2018, Evropské centrum politické strategie (2017), „10 trendů, které mění vzdělávání, jak jej známe“.
(17) Eurofound (2013), „Péče o děti a závislé osoby: dopad na kariéru mladých pracovníků“.
(18) Údaje Eurostatu z roku 2010. zpráva Komise z roku 2015 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii (2016).
(19) Jak žádá ve svém legislativním usnesení ze dne 20. října 2010 týkající se návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 162).
(20) Eurofound, Evropský průzkum kvality života z roku 2016: souhrnná zpráva.
(21) Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 130.


Lymská borelióza
PDF 137kWORD 47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2018 o lymské borelióze (2018/2774(RSP))
P8_TA(2018)0465B8-0514/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na otázku o lymské borelióze položenou Komisi (O-000088/2018 – B8-0417/2018),

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, která se týká systematické rešerše, pokud jde o diagnostickou přesnost sérologických testů na lymskou boreliózu,

–  s ohledem na konzultační setkání sítě odborníků na téma dohledu nad lymskou boreliózou v Evropské unii, které se konalo v lednu 2016 ve Stockholmu,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2119/98/ES ze dne 24. září 1998 o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve Společenství(1),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že právo na zdraví je základním právem, které je zakotveno v evropských smlouvách, zejména v článku 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

B.  vzhledem k tomu, že lymská borelióza je bakteriální onemocnění způsobené bakterií Borrelia burgdorferi, které se na člověka přenáší kousnutím infikovaného klíštěte; vzhledem k tomu, že lymská borelióza je infekční choroba přenášená klíšťaty, která postihuje lidi a různé druhy domácích a volně žijících zvířat;

C.  vzhledem k tomu, že lymská borelióza je nejběžnější zoonózou v Evropě, jejíž rozšíření se odhaduje na 650 až 850 tisíc případů a jejíž výskyt je vyšší ve střední Evropě; vzhledem k tomu, že k nakažení touto chorobou dochází na jaře a v létě (od dubna do října) a že v zemích, v nichž se borelióza vyskytuje, je uznána jako nemoc z povolání u zemědělců, pracovníků v lesnictví a výzkumníků pracujících v terénu;

D.  vzhledem k tomu, že podle všeho dochází k šíření infikovaných klíšťat a tohoto onemocnění do dalších oblastí, neboť výskyt boreliózy už byl zaznamenán i ve vyšších polohách a zeměpisných šířkách a ve městech; vzhledem k tomu, že k pravděpodobným příčinám patří mimo jiné změny ve využívání půdy, kromě jiného změny ve formě zalesňování půdy nízké kvality, nebo rychlé šíření invazivních druhů rostlin, změny klimatu, globální oteplování, nadměrná vlhkost a další jevy související s chováním člověka;

E.  vzhledem k tomu, že v Evropě neexistuje jednotný názor na to, jak lymskou boreliózu léčit, diagnostikovat a jak provádět její screening, přičemž praxe se v jednotlivých státech liší;

F.  vzhledem k tomu, že ke kousnutí infikovaným klíštětem a k vývoji symptomů může dojít nepozorovaně a že průběh může být v některých případech asymptomatický, což může někdy vést k závažným komplikacím a trvalému poškození zdraví, jež se může blížit chronickému onemocnění, zejména pokud není nemoc u pacienta urychleně diagnostikována;

G.  vzhledem k tomu, že spolehlivější včasná diagnostika lymské boreliózy povede k podstatnému snížení případů rozvinutého onemocnění a k zlepšení kvality života pacientů; vzhledem k tomu, že podle vedoucích výzkumného projektu EU DualDur se tak omezí finanční náklady na léčbu tohoto onemocnění, čímž se ušetří náklady na zdravotní péči ve výši přibližně 330 milionů eur už za prvních pět let;

H.  vzhledem k tomu, že u řady pacientů není řádně stanovena diagnóza a mnozí nemají ani přístup k vhodné léčbě; vzhledem k tomu, že pacienti mají pocit, že veřejné orgány je znevýhodňují a nevěnují jim pozornost a že u některých pacientů i nadále přetrvávají příznaky, které mohou vést k chronickému onemocnění;

I.  vzhledem k tomu, že proti lymské borelióze v současnosti neexistuje očkovací látka;

J.  vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatku statistických údajů o lymské boreliózy a různorodosti používaných definic případů, laboratorních metod a systémů dohledu není známo, jakou zátěž toto onemocnění pro EU ve skutečnosti představuje;

K.  vzhledem k tomu, že v mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD) neexistují oddělené kódy pro rané a pozdní stadium lymské boreliózy; vzhledem k tomu, že v této klasifikaci nejsou zavedeny zvláštní kódy pro různé symptomy pozdního stadia tohoto onemocnění;

L.  vzhledem k tomu, že pokyny Mezinárodní společnosti pro lymskou boreliózu a příbuzné nemoci (International Lyme and Associated Diseases Society, ILADS) a Americké společnosti pro infekční choroby (Infectious Diseases Society of America, IDSA) týkající se léčby tohoto onemocnění se od sebe liší a že rozdíly v těchto dvou přístupech mají vliv také na léčebné postupy v EU;

M.  vzhledem k tomu, že mechanismus přeměny lymské boreliózy v chronické onemocnění nebyl zcela objasněn;

N.  vzhledem k tomu, že zdravotníci, stejně jako sdružení pacientů a informátoři na tento zdravotní problém upozorňují už téměř deset let;

O.  vzhledem k tomu, že ačkoliv medicína lymskou boreliózu dobře zná, je stále nedostatečně diagnostikována, zejména proto, že její symptomy se obtížně zjišťují a chybí vhodné diagnostické testy;

P.  vzhledem k tomu, že screeningové testy používané pro lymskou boreliózu – např. test ELISA, který je schopen zjistit vždy pouze jednu infekci, – neposkytují vždy přesné výsledky;

Q.  vzhledem k tomu, že mnoho Evropanů je kvůli své profesi trvale ohroženo stykem s lymskou boreliózou (zemědělci, lesníci, výzkumní pracovníci a studenti, kteří provádějí terénní výzkum, např. biologové, geologové, geodeti, archeologové atd.);

R.  vzhledem k tomu, že zdravotníci se často řídí zastaralými doporučení ohledně lymské boreliózy, která nepřihlížejí dostatečně k pokrokům ve výzkumu;

1.  vyjadřuje své znepokojení nad alarmujícím šíření lymské boreliózy mezi evropskou populací, jelikož v závislosti na metodách, které jsou používány při sčítání, trpí lymskou boreliózou přibližně jeden milion občanů;

2.  připomíná, že k náhlému nárůstu výskytu lymské boreliózy dochází v různé míře ve všech členských státech, čímž se toto onemocnění stává celoevropským zdravotním problémem;

3.  vítá finanční prostředky, které Unie dosud poskytla na výzkum zabývající se včasnou detekcí a další léčbou lymské boreliózy (v rámci projektů, jako je ANTIDotE, ID-LYME a LYMEDIADEX, se jedná až o 16 milionů eur);

4.  vyzývá k přidělení dalších finančních prostředků na výzkum metod pro diagnostiku a léčbu lymské boreliózy; za tímto účelem vybízí k podpoře výzkumu, a to jednak přidělením vyšších finančních prostředků a jednak výměnou epidemiologických údajů, včetně údajů o rozšíření a prevalenci patogenních a nepatogenních kmenů;

5.  vyzývá k další mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu lymské boreliózy;

6.  vybízí Komisi, aby shromáždila co nejvíce informací o metodách screeningu či léčby lymské boreliózy používaných v členských státech;

7.  vyzývá k zavedení povinnosti podávat zprávy pro všechny členské státy, v nichž byly zjištěny případy lymské boreliózy;

8.  vyzývá Komisi, aby usnadnila spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, pokud jde o monitorování, diagnostiku a léčbu lymské boreliózy;

9.  vítá skutečnost, že některé členské státy zahrnuly lymskou boreliózu na základě specifické metodiky do svých systémů dohledu;

10.  vyzývá Komisi, aby zavedla jednotné programy dohledu a aby s členskými státy spolupracovala na standardizaci diagnostických testů a léčby; vyzývá Komisi, aby uznala lymskou boreliózu jako nemoc z povolání pro pracovníky v zemědělství a lesnictví a pro výzkumníky pracující v terénu (např. pro biology, geology, geodety či archeology);

11.  vyzývá členské státy, aby zavedly opatření individuální prevence před kousnutím klíštětem a kontrol populace klíšťat, aby se zabránilo šíření bakterie Borrelia;

12.  vyzývá k vypracování pokynů ke klinické a laboratorní diagnostice lymské boreliózy, které by byly založeny na vědeckých poznatcích; vyzývá k zavedení zvláštních kódů pro rané a pozdní stadium lymské boreliózy v mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD); vyzývá také k zavedení kódů ICD pro různé symptomy pozdního stadia tohoto onemocnění;

13.  požaduje, aby Komise zveřejnila pokyny založené na osvědčených postupech používaných v EU, pokud jde o odbornou průpravu praktických lékařů v oblasti diagnostiky a screeningu lymské boreliózy;

14.  žádá členské státy, aby rozšířily používání klinického vyšetření, aby lékaři mohli diagnostikovat lymskou boreliózu i v případě negativních sérologických testů, a pacienti se tak mohli dostat z bezvýchodné situace, pokud jde o jejich léčbu;

15.  vyzývá Komisi, aby posoudila rozsah situace, kdy se někteří pacienti dlouho snaží zjistit správnou diagnózu a absolvovat léčbu lymské boreliózy, a aby zejména posoudila přeshraniční pohyb pacientů usilujících o léčbu a finanční dopad této situace;

16.  naléhavě vyzývá k naplánování a vytvoření inovativních projektů, které by přispěly k lepšímu sběru údajů a větší účinnosti opatření na zvyšování povědomí a informování veřejnosti o dané problematice;

17.  vítá prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/945 ze dne 22. června 2018 týkající se přenosných nemocí a souvisejících zvláštních zdravotních problémů, které musí být podchyceny epidemiologickým dozorem, a opříslušných definicích případů(2), podle něhož je lymská neuroborelióza zahrnuta na seznam přenosných nemocí;

18.  zdůrazňuje, že začlenění lymské boreliózy do evropské sítě pro epidemiologický dohled umožňuje pacientům využívat výhod spolehlivého a strukturovaného systému zdravotnictví, díky němuž neustále probíhá komunikace mezi příslušnými orgány členských států, v Unii jsou rychle a spolehlivě odhalovány případy lymské boreliózy, funguje vzájemná pomoc v oblasti analýzy a interpretace údajů získaných v rámci epidemiologického dohledu a jsou využívány prostředky nutné k zastavení šíření tohoto onemocnění u lidí;

19.  vyzývá členské státy, které budou moci využít logistickou podporu Komise, aby vytvořily informační kampaně a kampaně na zvýšení povědomí veřejnosti a všech zúčastněných stran o existenci lymské boreliózy, zejména v regionech, kde je toto onemocnění rozšířeno nejvíce;

20.  vyzývá Komisi, aby vypracovala evropský plán boje proti lymské borelióze, který by odpovídal závažnosti této tiché epidemie; vyzývá k vytvoření evropské sítě pro lymskou boreliózu, která by zahrnovala příslušné zainteresované strany;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zveřejnily společné pokyny pro prevenci v případě osob, u nichž existuje vysoké riziko, že onemocní lymskou boreliózou, jako jsou pracovníci pracující venku, a aby současně zveřejnily standardizované pokyny týkající se diagnostiky a léčby tohoto onemocnění;

22.  vyzývá Komisi, aby zavedla preventivní testy a metody pro včasnou léčbu a sledování průběhu infekce lymské boreliózy u osob pracujících v zemědělství a v lesnictví a u výzkumných pracovníků shromažďujících údaje v terénu;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1) Úř. věst. L 268, 3.10.1998, s. 1.
(2) Úř. věst. L 170, 6.7.2018, s. 1.

Právní upozornění - Ochrana soukromí