Evropský parlament,

–  s ohledem na mezinárodněprávní ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, kterou přiznává článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966, Deklarace OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981, článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech a články 10, 21 a 22 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na připomínku Rady OSN pro lidská práva č. 22 ze dne 30. července 1993 k článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 a na její usnesení 16/18 ze dne 12. dubna 2011 o boji proti nesnášenlivosti, negativním stereotypům, stigmatizaci, diskriminaci, podněcování k násilí a násilí vůči osobám z důvodu náboženského vyznání či přesvědčení,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na články 2 a 21 této smlouvy,

–  s ohledem na článek 17 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. února 2011 o netoleranci, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení,

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii, který přijala Rada dne 25. června 2012, a s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii pro období 2015–2019;

–  s ohledem na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ze dne 24. června 2013,

–  s ohledem na své doporučení ze dne 13. června 2013 o návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání(2), ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá'iš)(3) a ze dne 14. prosince 2017 o situaci Rohingyů(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o novém přístupu EU k lidským právům a demokracii: vyhodnocení činnosti Evropské nadace pro demokracii (EED) od jejího založení(5), a zejména s ohledem na body 27 a 28 tohoto usnesení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2016(6) a ze dne 23. listopadu 2017(7) o výročních zprávách za rok 2015 a 2016 o lidských právech a demokracii ve světě a politice Evropské unie v této oblasti, a zejména s ohledem na bod 14 usnesení z roku 2016, pokud jde o rok 2015, a na bod 8 usnesení z roku 2017, pokud jde o rok 2016,

–  s ohledem na tzv. akční plán z Rabatu, který dne 5. října 2012 zveřejnil Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a který se týká zákazu obhajoby národnostní, rasové nebo náboženské nenávisti, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí,

–  s ohledem na mandát zvláštního vyslance EU pro prosazování svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání mimo EU,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě(8),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 19. května 2014 o přístupu k rozvojové spolupráci založeném na právech, který zahrnuje všechna lidská práva, a na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. dubna 2014 s názvem „Soubor nástrojů pro přístup založený na právech a zahrnující veškerá lidská práva pro rozvojovou spolupráci EU“ (SWD(2014)0152),

–  s ohledem na skutečnost, že Evropský parlament udělil v roce 2015 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení saúdskému bloggerovi a aktivistovi Rajfu Badávíovi, a to za neobyčejné úsilí o posílení otevřeného náboženského a politického dialogu v jeho zemi, s ohledem na skutečnost, že Rajf Badáví byl odsouzen k 10 letům vězení, tisíci ranám bičem a vysokému peněžitému trestu za údajné „hanobení islámu“ a že je nadále vězněn,

–  s ohledem na případ pákistánské křesťanky Asie Bibiové, která byla uvězněna a odsouzena k trestu smrti za rouhání, a na její nedávné zproštění viny,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0449/2018),

A.  vzhledem k tomu, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání a přesvědčení, jež jsou v rámci EU a v tomto usnesení společně nazývány svobodou náboženského vyznání nebo přesvědčení, jsou lidským právem, které je vlastní všem lidským bytostem, jakož i základním právem jednotlivců, které platí pro všechny stejně a nemělo by podléhat žádné formě diskriminace, jak je zakotveno v mezinárodních a evropských zakládacích dokumentech, včetně Všeobecné deklarace lidských práv, Evropské úmluvy o lidských právech a Listiny základních práv Evropské unie; vzhledem k tomu, že každý člověk má právo na to, aby byla dodržována všechna jeho lidská práva zakotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Listině základních práv Evropské unie, a to bez diskriminace na základě rasy, etnického původu, zdravotního postižení, pohlaví, sexuální orientace, náboženského přesvědčení nebo neexistence náboženského přesvědčení; vzhledem k tomu, že podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii se činnost Unie na mezinárodní scéně řídí zásadami, které byly rozhodující při jejím založení; vzhledem k tomu, že podle článku 2 Smlouvy je Unie založena na společnostech, které se vyznačují pluralizmem a tolerancí;

B.  vzhledem k tomu, že zásada oddělení církve a státu je hlavní ústavní zásadou po celém světě i v Evropě;

C.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament definuje sekularizaci jako striktní oddělení církevních a politických orgánů, což znamená odmítnutí jakýchkoli církevních zásahů do fungování veřejných institucí a jakýchkoli veřejných zásahů do náboženských záležitostí s výjimkou případů, kdy jde o zachování pravidel bezpečnosti a veřejného pořádku (včetně respektování svobody ostatních) a o zaručení stejné svobody svědomí pro všechny, tedy pro věřící, agnostiky i ateisty;

D.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení v sobě nese právo jednotlivce zvolit si víru nebo právo nevěřit, právo změnit náboženské vyznání a přesvědčení či od něj upustit bez jakýchkoli omezení a právo praktikovat a projevovat myšlení, svědomí, náboženské vyznání a přesvědčení, které si jedinec zvolí ať už samostatně, nebo ve společenství, v soukromí, nebo na veřejnosti; vzhledem k tomu, že myšlení, svědomí, náboženské vyznání nebo přesvědčení lze projevovat při bohoslužbách, obřadech, praktikování a výuce; vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení zahrnuje právo společenství věřících i nevěřících zachovat si své smýšlení a jednat v souladu s ním, nebo od něj upustit, jakož i nárok náboženských, sekulárních i nekonfesních organizací na uznání jejich právní subjektivity; vzhledem k tomu, že ochrana jednotlivců, ať už se hlásí k některému náboženství či nikoli, a účinné řešení případů porušování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, jako je diskriminace či právní omezení na základě vyznání či přesvědčení, jsou základním předpokladem pro zajištění toho, aby jednotlivci mohli požívat této svobody za rovných podmínek;

E.  vzhledem k tomu, že teistické, neteistické a ateistické přesvědčení, jakož i právo nevyznávat žádné náboženství či víru jsou také chráněny podle článku 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že právo vyznávat či nevyznávat náboženství nebo víru je absolutní a nesmí být za žádných okolností omezováno;

F.  vzhledem k tomu, že všechna lidská práva a základní svobody jsou nedělitelné, vzájemně provázané a na sobě závislé; vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení zahrnuje prvky řady dalších lidských práv a základních svobod, jako je svoboda projevu a svoboda shromažďování a sdružování, a je na nich závislá, a že tato práva a svobody spolu sehrávají důležitou úlohu v boji proti všem formám nesnášenlivosti a diskriminace na základě náboženského vyznání či přesvědčení;

G.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání končí tam, kde by jeho praktikování porušovalo práva a svobody ostatních, a vzhledem k tomu, že praktikování náboženství nebo přesvědčení nesmí za žádných okolností ospravedlňovat násilný extremismus nebo mrzačení, ani nesmí nikomu dát volnost jednat způsobem, který poškozuje přirozenou důstojnost jednotlivce;

H.  vzhledem k tomu, že respektování této svobody přímo přispívá k demokracii, rozvoji, existenci právního státu, míru a stabilitě; vzhledem k tomu, že případy porušování této svobody jsou časté, postihují obyvatele všech částí světa, omezují důstojnost lidského života a způsobují nebo prohlubují nesnášenlivost a že jsou často počátečními varovnými signály potenciálního vzniku násilí a konfliktů; vzhledem k tomu, že státy musí postupovat s náležitou péčí, aby bránily projevům násilí nebo jeho hrozbám vůči osobám z důvodu jejich náboženského vyznání či přesvědčení, aby takové projevy či hrozby vyšetřovaly a postihovaly a aby v případě takových porušení zajistily odpovědnost;

I.  vzhledem k tomu, že podle článku 21 SEU Evropská unie podporuje a hájí univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod a úctu k lidské důstojnosti jako součást hlavních směrů své zahraniční politiky;

J.  vzhledem k tomu, že v řadě zemí stále přetrvávají náboženská omezení a nesnášenlivost ze strany vlád nebo společnosti; vzhledem k tomu, že některé náboženské menšiny čelí zvýšeným hrozbám a pronásledování ze strany států a nestátních subjektů; vzhledem k tomu, že zastánci lidských práv, kteří po celém světě bojují za svobodu náboženského vyznání a přesvědčení, stále častěji čelí hrozbám a útokům;

K.  vzhledem k tomu, že v rámci úsilí o plnění cíle prosazovat svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání prostřednictvím zahraniční politiky EU přijala Rada v červnu 2013 pokyny EU na podporu a ochranu svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání a že v květnu 2016 Komise jmenovala prvního zvláštního vyslance pro podporu svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání mimo EU s jednoletým mandátem, jenž byl od té doby dvakrát prodloužen o jeden rok;

L.  vzhledem k tomu, že EU svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení doposud prosazovala na mezinárodní úrovni a prostřednictvím mnohostranných fór zejména převzetím vedoucí úlohy při vypracovávání tematických rezolucí týkajících se této svobody v rámci Valného shromáždění OSN a Rady OSN pro lidská práva a také skrze spolupráci se zvláštním zpravodajem OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, jehož mandát podpořila, jakož i spoluprací s podobně smýšlejícími třetími zeměmi;

M.  vzhledem k tomu, že prosazování svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, a to i prostřednictvím úsilí občanské společnosti o ochranu práv věřících i nevěřících i práv jednotlivců, kteří náležejí k náboženským menšinám či menšinám vyznávajícím určité přesvědčení, podpory obhájců lidských práv a potírání diskriminace zejména na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení a podpory mezikulturního a mezináboženského dialogu, představuje prioritu pro financování v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) na období 2014–2020; vzhledem k tomu, že Evropský rozvojový fond (ERF) a finanční nástroje EU, jako je nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI), evropský nástroj sousedství (ENI), nástroj přispívající ke stabilitě a míru (IcSP) a nástroj předvstupní pomoci (NPP) rovněž podporují projekty, které napomáhají k vytvoření prostředí příznivého pro svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání;

1.  zdůrazňuje, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání a přesvědčení, jež jsou v rámci EU a v tomto usnesení společně nazývány svobodou náboženského vyznání nebo přesvědčení, je univerzálním lidským právem, hodnotou EU a důležitým a nepopiratelným pilířem důstojnosti, který má velký dopad na všechny jednotlivce, jejich osobní identitu a rozvoj i na společnost; podtrhuje, že jednotlivcům musí být poskytnuta svoboda uspořádat si osobní život v souladu s vlastním přesvědčením; zdůrazňuje, že právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení zahrnuje i právo nemít víru, zastávat teistické, neteistické a ateistické přesvědčení a právo odstoupit od víry; potvrzuje, že právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení musí být všemi stranami řádně chráněno, prosazováno a zaručeno a musí být posilováno prostřednictvím mezináboženského a mezikulturního dialogu v souladu s článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv a v souladu s hodnotami Evropské unie stanovenými ve Smlouvě o EU a v Listině základních práv Evropské unie; vyzdvihuje povinnost států zaručit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a zacházet se všemi jednotlivci stejně, bez jakékoli diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, v zájmu zachování pokojné, demokratické a pluralitní společnosti, která je tolerantní vůči různorodosti a náboženskému vyznání;

2.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad skutečností, že v posledních letech došlo po celém světě k dramatickému nárůstu případů porušování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení a pronásledování věřících a nevěřících; odsuzuje účelové využívání náboženských otázek k politickým účelům, jakož i násilí, obtěžování či sociální tlaky vůči jednotlivcům či skupinám na základě myšlení, svědomí, náboženského vyznání nebo přesvědčení; odsuzuje pronásledování etnických a náboženských skupin, nevěřících, ateistů a jakýchkoli jiných menšin, jakož i pronásledování žen a dívek a jednotlivců na základě jejich sexuální orientace; odsuzuje nucené konverze a škodlivé praktiky, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, sňatky z donucení a některé další praktiky spojené s projevy nebo vnímané jako projevy náboženské víry nebo přesvědčení, a žádá, aby jejich původci byli okamžitě pohnáni k odpovědnosti; zdůrazňuje, že případy porušování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení často zapříčiňují nebo čím dál více vyostřují války či jiné formy ozbrojených konfliktů, v jejichž důsledku dochází k porušování humanitárního práva, včetně hromadných vražd a genocidy; zdůrazňuje, že případy porušování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení oslabují demokracii, stojí v cestě rozvoji a negativně ovlivňují požívání jiných základních svobod a práv; zdůrazňuje, že tato skutečnost zavazuje mezinárodní společenství, EU a její členské státy, aby opětovně potvrdily své odhodlání a zesílily své úsilí ve snaze podporovat tuto svobodu pro všechny;

3.  zdůrazňuje, že podle článku 21 SEU se Evropská unie a její členské státy zavázaly, že posílí dodržování lidských práv jakožto zásadu, kterou se řídí zahraniční politika EU; rozhodně vítá skutečnost, že pokyny EU z roku 2013 začleňují podporu a ochranu svobody náboženského vyznání a přesvědčení do zahraniční politiky a vnější činnosti EU, a v této souvislosti vyzývá k dalšímu posílení činností zaměřených na zvyšování povědomí a provádění těchto pokynů;

4.  zdůrazňuje, že podle článku 17 SFEU je EU odhodlána udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s církvemi a náboženskými, filozofickými a nekonfesními organizacemi; vyzdvihuje účinky, které má tento dialog na dodržování ostatních lidských práv; zdůrazňuje, že takovéto mezináboženské a mezikulturní dialogy se často setkávají na straně některých mezinárodních partnerů EU s velkou otevřeností a představují výchozí bod pro pokrok v dalších oblastech;

5.  zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout k nevěřícím v zemích, kde se nemohou organizovat a nemohou uplatňovat svou svobodu shromažďování;

Strategie EU pro podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení prostřednictvím mezinárodních vztahů a spolupráce

6.  vítá, že se prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci zahraniční politiky EU a její vnější činnosti v nedávných letech prohloubilo, zvláště prostřednictvím globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU a akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii pro období 2015–2019; vítá skutečnost, že se tento vývoj setkává s posíleným odhodláním na straně mnoha partnerských zemí řídit se příslušnými články 18 Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

7.  bere na vědomí skutečnost, že předseda Komise v roce 2016 v reakci na usnesení Parlamentu ze dne 4. února 2016 zřídil funkci zvláštního vyslance EU pro prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU; považuje jmenování zvláštního vyslance za významný pokrok a jasné uznání svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci agendy lidských práv v oblasti zahraniční politiky a vnějších činností EU, a to jak na dvoustranné, tak i mnohostranné úrovni, jakož i v rámci rozvojové spolupráce; vybízí zvláštního vyslance, aby nadále pokračoval v angažovanosti, spolupráci a vzájemně se doplňující činnosti se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva v této oblasti, včetně podpory pokynů EU; pozitivně vnímá aktivní podporu zvláštního vyslance ze strany komisaře pro mezinárodní spolupráci a rozvoj a GŘ DEVCO;

8.  zdůrazňuje, že je důležité, aby úsilí o prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení a mezináboženských a vnitronáboženských a mezikulturních dialogů a dialogů mezi stoupenci různých vír, přesvědčení a filosofií bylo spojeno s prevencí extremismu na doplňujícím a vzájemně se posilujícím základě, jako způsobu, jak zachovat svobodu náboženského vyznání a přesvědčení na světě, zejména v sousedních a dalších zemích, s nimiž má EU zvláštní vztahy; zdůrazňuje, že klíčovými aktéry při prevenci náboženského extremismu jsou rovněž nenáboženské, humanistické a sekulární organizace;

9.  vyzývá k intenzivnější spolupráci, která bude předcházet pronásledování menšin na základě jejich myšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení, která by vytvořila podmínky pro mírové soužití ve společnostech, které se vyznačují rozmanitostí, a která zajistí pokračování dialogu mezi náboženskými představiteli a subjekty, představiteli akademické obce, církví a dalšími náboženskými organizacemi, skupinami nevěřících, vnitrostátními institucemi na ochranu lidských práv, zastánci lidských práv, organizacemi na podporu práv žen a mladých lidí, zástupci občanské společnosti a sdělovacích prostředků; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a delegace EU, aby se svými různými partnery určili soubor společných cílů za účelem dosažení pokroku v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení prostřednictvím dialogu o lidských právech;

10.  domnívá se, že náboženská negramotnost, jakož i nedostatek znalostí a uznání úlohy, kterou náboženství hraje pro velkou část lidstva, posilují zaujatost a stereotypy, jež přispívají ke zvyšování napětí, nepochopení a nerespektujícímu a nespravedlivému zacházení, pokud jde o názory a chování velkých částí obyvatelstva; zdůrazňuje význam vzdělání pro ochranu a posilování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v celém světě a pro boj proti netoleranci; vyzývá ty, kteří zastávají odpovědné funkce v oblasti mediální komunikace a sociálních médií, aby pozitivně a respektujícím způsobem přispívali k veřejným diskusím a aby bránili negativní předpojatosti a stereotypům vůči náboženství a věřícím a aby vykonávali svou svobodu projevu odpovědně, jak požaduje článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech;

11.  vyjadřuje politování nad skutečností, že některé země uplatňují nebo prosazují trestněprávní předpisy, které stanovují postihy za rouhání, konverzi nebo odpadlictví od víry, včetně trestu smrti, nebo které o zavedení takových předpisů usilují; vyjadřuje politování nad tím, že cílem těchto předpisů je obecně omezit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a svobodu projevu a že jsou často využívány jako forma utlačování menšin a politického útlaku; upozorňuje rovněž na situaci v některých dalších zemích postižených nebo ohrožených konflikty, v nichž jsou náboženské otázky hybatelem nebo jsou využívány jako nástroj; vyzývá EU, aby posílila svůj politický závazek zaměřit se v rámci své zahraniční politiky přednostně na zrušení takových diskriminačních právních předpisů ve všech dotčených zemích a na ukončení represí vůči zastáncům lidských práv a omezení prostoru pro občanskou společnost na základě náboženských důvodů; naléhavě vyzývá EU, aby do všech jednání vedených za účelem uzavření jakýchkoli dohod se třetími zeměmi zahrnovala dialog o lidských právech, který bude zahrnovat svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení;

12.  odsuzuje pokračující zadržování laureáta Sacharovovy ceny Rajfa Badávího v důsledku nezákonného procesu a naléhavě žádá, aby jej saúdské orgány neprodleně a bezpodmínečně propustily;

13.  vyzývá pákistánské orgány, aby zajistily bezpečnost Asie Bibiové a její rodiny;

Zvláštní vyslanec EU pro podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU

14.  vítá skutečnost, že zvláštní vyslanec navázal efektivní pracovní vazby v rámci Komise, Rady, Evropského parlamentu i s dalšími zúčastněnými stranami; vybízí zvláštního vyslance, aby podával výroční zprávy o zemích, které navštívil, a o svých tematických prioritách;

15.  vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci postupu obnovení mandátu zvláštního vyslance provedly transparentní a komplexní posouzení účinnosti a přidané hodnoty této pozice; vyzývá Radu a Komisi, aby na základě tohoto posouzení odpovídajícím způsobem podpořily institucionální mandát, kapacitu a povinnosti zvláštního vyslance, a to prozkoumáním možnosti, že by se víceletý mandát každoročně přezkoumával, a vytvořením pracovních sítí ve všech příslušných orgánech EU;

16.  zdůrazňuje, že povinnosti zvláštního vyslance by se měly zaměřovat na prosazování svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání a přesvědčení, a na právo nevěřit, právo na odvrácení od víry a právo zastávat ateistické názory, přičemž by se měla věnovat pozornost i situaci nevěřících, kteří jsou ohroženi; doporučuje, aby úloha zvláštního vyslance zahrnovala pravomoci, jako jsou: zvýšení viditelnosti, účinnosti, soudržnosti a odpovědnosti evropské politiky v oblasti prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU; předkládání výroční zprávy o pokroku a souhrnné zprávy o mandátu zvláštního vyslance na konci jeho trvání Evropskému parlamentu, Radě, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi; a úzká spolupráce s Pracovní skupinou Rady pro lidská práva (COHOM);

17.  oceňuje práci zvláštního zástupce EU pro lidská práva, zejména v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; zdůrazňuje, že při vytváření institucionálních mandátů je důležité zamezit zdvojování povinností a pravomocí zvláštního vyslance a zvláštního zástupce EU pro lidská práva;

18.  konstatuje, že řada členských států nedávno vytvořila nová pracovní místa v oblasti odpovědnosti za svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, jejichž úloha je srovnatelná se zvláštním vyslancem; vyzdvihuje potřebnost uceleného přístupu, který bude zahrnovat práva všech náboženských komunit i nevěřících; podporuje spolupráci mezi zvláštním vyslancem a vnitrostátními úředníky odpovědnými za svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v zahraničí, jakož i spolupráci s Pracovní skupinou Rady pro lidská práva (COHOM) a Evropským parlamentem; vyzývá k posílené spolupráci a společnému a vzájemnému úsilí delegací EU a velvyslanectví členských států s cílem zajistit ucelený a jednotný postup při prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU a podporovat komunity a jednotlivce, jež jsou vystaveni porušování této svobody;

19.  doporučuje zvážit možnost zřízení neformální poradní pracovní skupiny složené ze zástupců členských států pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a dalších příslušných institucí, jakož i zástupců a odborníků Evropského parlamentu, vědců a zástupců občanské společnosti, včetně církví a dalších náboženských organizací a nekonfesních organizací;

20.  doporučuje, aby zvláštní vyslanec rozvíjel spolupráci s protějšky mimo EU, zejména prostřednictvím úzké spolupráce se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva a různými zvláštními zpravodaji OSN, zejména se zpravodajem pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, a aby prozkoumal možnosti předkládání každoročních společných iniciativ EU a OSN v oblasti diskriminace náboženských skupin a menšin a rovněž nevěřících a osob, které změní náboženské vyznání nebo je kritizují či se svého náboženského vyznání vzdají, a aby rovněž formuloval společné návrhy, jak s takovou diskriminací skoncovat; bere na vědomí návrh stanovit pod vedením OSN oficiální každoroční mezinárodní den připomínající oběti náboženského pronásledování a osoby, které toto pronásledování přežily;

Pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

21.  domnívá se, že pokyny EU představují jasně stanovený souhrn politických postojů, zásad, norem a témat pro přijímání prioritních opatření, jakož i soubor nástrojů pro monitorování, posuzování, podávání zpráv a postup ze strany zástupců EU ve třetích zemích, které stanovují pevný strategický postoj pro EU a její členské státy k tomu, aby mohly účinně podporovat prosazování svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání mimo EU;

22.  naléhavě vyzývá k účinnému provádění obecných zásad EU týkajících se svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení s cílem zvýšit vliv EU při prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení na celém světě; zdůrazňuje, že pochopení toho, jakým způsobem mohou být jednotlivé společnosti utvářeny a ovlivňovány myšlenkami, náboženstvím a dalšími formami kultury nebo víry, včetně bezvěrectví, má zásadní význam pro lepší porozumění tomu, jak prosazovat svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci zahraniční politiky EU i mezinárodní spolupráce; vyzývá k tomu, aby byla věnována stejná pozornost situaci nevěřících, ateistů a odpadlíků od víry, kteří čelí pronásledování, diskriminaci a násilí;

23.  vyzývá k posílení znalostí o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení a vítá v tomto ohledu dosavadní úsilí ESVČ a Komise spočívající v poskytování odborné přípravy v oblasti gramotnosti a historie náboženského vyznání a přesvědčení, jakož i o situaci náboženských menšin a nevěřících úředníků EU a diplomatů členských států při současném dodržování zásad plurality a neutrality; zdůrazňuje však, že je zapotřebí vytvořit širší a systematičtější programy odborné přípravy, které by zvýšily povědomí o uvedených pokynech EU, vedly k jejich většímu uplatňování mezi úředníky a diplomaty EU a členských států a posílily spolupráci se zvláštním vyslancem; doporučuje, aby se akademická obec, církve a náboženské komunity a sdružení v celé svojí rozmanitosti, jakož i nekonfesní organizace, organizace na ochranu lidských práv a organizace občanské společnosti zapojily do tohoto procesu odborné přípravy; vyzývá Komisi a Radu, aby vyčlenily přiměřené prostředky na takové programy;

24.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby zajistily, že ve výroční zprávě EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě a rovněž ve zprávách o pokroku týkajících se uplatňování pokynů EU byla věnována samostatná kapitola svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení, které budou tlumočeny Parlamentu a Radě; poznamenává, že pokyny EU předpokládají, že po uplynutí tříletého období dojde k vyhodnocení jejich provádění pracovní skupinou COHOM a že žádné takové hodnocení doposud nebylo poskytnuto ani zveřejněno; vyzývá k tomu, aby bylo toto hodnocení neprodleně zveřejněno; domnívá se, že hodnocení by mělo klást důraz na osvědčené postupy, určit oblasti, v nichž je třeba dosáhnout zlepšení, a poskytnout konkrétní doporučení ohledně provádění pokynů EU v souladu se stanovenými lhůtami a mezníky, které jsou předmětem pravidelného každoročního hodnocení; žádá, aby toto hodnocení bylo zahrnuto do výročních zpráv EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě;

25.  vyzdvihuje odpovědnou úlohu, kterou plní kontaktní místa pro lidská práva – a to i pokud jde o svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení – v rámci všech delegací EU a na misích SBOP; vyzývá, aby byly těmto delegacím EU a misím přiděleny odpovídající zdroje, aby jim bylo umožněno provádět svou činnost spočívající v monitorování, posuzování problematických situací v oblasti lidských práv a podávání zpráv o těchto situacích, včetně činnosti týkající se respektování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;

26.  připomíná význam strategií pro oblast lidských práv a demokracie v jednotlivých zemích (HRDCS), které přizpůsobují činnost EU podle konkrétní situace a potřeb každé země; vyzývá, aby byla věnována náležitá pozornost otázkám souvisejícím se svobodou myšlení, svědomí a náboženského vyznání, a aby byly současně stanoveny pokyny pro postup ze strany EU s cílem řešit tyto otázky v rámci strategií HRDCS v případě, že je dodržování uvedené svobody ohroženo; opětovně vyzývá, aby byl poslancům Evropského parlamentu zpřístupněn obsah těchto strategií;

Postup EU ve věci svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání na mnohostranných fórech

27.  vítá závazek EU prosazovat svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení na mnohostranných fórech, zejména v rámci OSN, Rady Evropy, OBSE a Organizace islámské spolupráce; v tomto ohledu podporuje spolupráci EU se zvláštním zpravodajem OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva; doporučuje, aby EU pokračovala ve své praxi iniciování rezolucí týkajících se svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení na Valném shromáždění OSN a v Radě OSN pro lidská práva a aby vyvíjela snahy o budování spojenectví a hájení společných postojů se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi; vyzývá EU a Organizaci islámské spolupráce, aby zvážily vypracování společného usnesení o otázce svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci OSN;

Finanční nástroje EU

28.  s uspokojením konstatuje, že nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) stanovuje otázku svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení coby prioritu; bere na vědomí zvýšení finančních prostředků přidělených v rámci EIDHR od okamžiku přijetí obecných pokynů EU na projekty spojené s prosazováním svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; vyzývá Komisi a ESVČ, aby zajistily, aby se vzájemně posilovala diplomatická činnost EU zaměřená na prosazování lidských práv, včetně svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, a podporu projektů financovaných z nástroje EIDHR, a aby při přidělování prostředků byla dodržována zásada plurality, neutrality a spravedlnosti; zdůrazňuje, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení může rovněž být podporována i jinými nástroji, než jsou fondy zaměřené na lidská práva, a to mimo jiné fondy vyhrazenými na předcházení konfliktům nebo na vzdělávání a kulturu; vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci VFR na období 2021–2027 zachovaly dostatečné finanční prostředky na projekty týkající se svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci vnějších finančních nástrojů EU; žádá, aby nástroj EIDHR získal prostředky na financování ochrany nebo exfiltrace svobodně smýšlejících osob a ochránců lidských práv, kteří jsou ve své zemi původu ohroženi nebo pronásledování;

29.  požaduje, aby bylo vynakládáno úsilí s cílem zajistit transparentnost při přidělování finančních prostředků a monitorování jejich využívání církvemi a jejich činnostmi;

30.  zdůrazňuje, že politiky EU v oblasti míru, bezpečnosti, předcházení konfliktům a v oblasti rozvoje a spolupráce stojí před výzvami, jejichž řešení může být navrženo mimo jiné za účasti církví, náboženských představitelů, akademické obce, náboženských komunit a společenství či sdružení vyznávajících určité přesvědčení a náboženských i nenáboženských organizací, které jsou důležitou součástí občanské společnosti; uznává, že je důležité, aby byl brán zřetel na rozmanitost církví, náboženských společností a sdružení či společností a sdružení vyznávajících určité přesvědčení a náboženských i nenáboženských organizací, které stojí u skutečného rozvoje a humanitární činnosti ve spolupráci s komunitami a v jejich zájmu; vyzývá Radu a Komisi, aby případně začlenily cíle a činnosti týkající se prosazování a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení do plánování nástrojů financování spojených s těmito politikami, a to do fondu ERF a nástrojů DCI, ENI, IcSP a IPA a rovněž do jakýchkoli jiných nástrojů, které mohou být v příslušných oblastech zřízeny po roce 2020;

o
o   o

31.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ, vládám a parlamentům členských států a Organizaci spojených národů.

(1) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 174. (2) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 53. (3) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 77. (4) Přijaté texty, P8_TA(2017)0500. (5) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 130. (6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0502. (7) Přijaté texty, P8_TA(2017)0494. (8) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 85.