Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, která v EU vstoupila v platnost dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(1),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(2),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(3),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(4),

–  s ohledem na výroční zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv EU za rok 2017(5),

–  s ohledem na zprávu Komise o boji proti korupci v EU (COM(2014)0038),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv,

–  s ohledem na druhé šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS II);

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. srpna 2017 „Přezkum rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů v polovině období“ (COM(2017)0458),

–  s ohledem na informace o stavu lidských práv v Evropské unii obsažené v předchozích zprávách,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení a na usnesení a rezoluce jiných mezinárodních a evropských institucí a agentur,

–  s ohledem na různé zprávy vnitrostátních, evropských a mezinárodních nevládních organizací,

–  s ohledem na činnost Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), Rady Evropy a Benátské komise,

–  s ohledem na zprávu Agentury EU pro základní práva (FRA) o základních právech za rok 2017(6),

–  s ohledem na zprávu FRA „Antisemitismus – přehled údajů dostupných v Evropské unii za období 2006–2016“,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – anticiganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech týkajících se základních práv v integraci Romů v EU: boj proti anticiganismu(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2017 o boji s antisemitismem(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU(11),

–  s ohledem na činnost Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Petičního výboru,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0466/2018),

A.  vzhledem k tomu, že dodržování zásad právního státu je předpokladem ochrany základních práv, a vzhledem k tomu, že členské státy nesou konečnou odpovědnost za ochranu lidských práv všech lidí tím, že přijímají a provádějí mezinárodní smlouvy a úmluvy v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že právní stát, demokracii a základní práva je třeba neustále posilovat; vzhledem k tomu, že jakýkoli pokus o ohrožení těchto zásad škodí nejen dotčenému členskému státu, ale i Unii jako celku; vzhledem k tomu, že vážnou hrozbu pro demokracii, právní stát a základní práva představuje korupce, která poškozuje všechny členské státy a EU jako celek; vzhledem k tomu, že protikorupční právní rámec je v členských státech dosud uplatňován v nestejné míře;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svých usneseních a zprávách opakovaně vyzýval členské státy, aby činily vhodné kroky k tomu, aby zdravotně postižení, senioři a nejzranitelnější skupiny společnosti mohly plně požívat svých sociálních, politických a ekonomických práv; vzhledem k tomu, že mezi právy menšin a zásadou právního státu existuje pevná vazba; vzhledem k tomu, že článek 2 Smlouvy o EU výslovně uvádí práva osob náležejících k menšinám a tato práva si zasluhují stejnou pozornost jako ostatní práva zakotvená ve Smlouvách;

C.  vzhledem k tomu, že i v roce 2017 přicházeli do Evropy migranti a žadatelé o azyl, avšak hranice a přístavy se rostoucí měrou zavírají; vzhledem k tomu, že tato realita si žádá skutečnou solidaritu v EU s cílem vytvořit potřebné přijímací struktury pro nejpotřebnější a nejohroženější osoby; vzhledem k tomu, že mnozí z migrantů a žadatelů o azyl, kteří se snaží dostat do Evropy, svěřují své životy do rukou převaděčů a zločinců a hrozí jim porušování jejich práv, včetně násilí, špatného zacházení a vykořisťování; vzhledem k tomu, že vyššímu riziku, že se stanou obětí obchodování a sexuálního zneužívání ze strany převaděčů, jsou vystaveny ženy a děti, a proto je zapotřebí budovat a posilovat systémy na ochranu dětí a předcházet násilí, zneužívání, zanedbávání a vykořisťování dětí a reagovat na ně, v souladu se závazky přijatými v rámci Vallettského akčního plánu a formulovanými v usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. května 2018 o ochraně migrujících dětí(12);

D.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka UNHCR pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje s terorismem vydala zprávu, v níž uvádí, že ačkoli státy mají povinnost chránit obyvatelstvo před teroristickými činy, bezpečnostní opatření, k nimž patří i protiteroristická opatření, musí být prováděna pomocí nástrojů právního státu a musí být v souladu se základními právy;

E.  vzhledem k tomu, že ze zprávy agentury FRA „Násilí páchané na ženách: celounijní průzkum“, zveřejněné v březnu 2014, vyplývá, že jedna třetina všech žen v Evropě byla v průběhu svého dospělého života alespoň jednou terčem fyzického nebo sexuálního násilí, 20 % se setkalo s kyberšikanou, jedna z dvaceti žen byla znásilněna a více než jedna z deseti žen byla obětí sexuálního násilí, při němž útočník použil fyzické síly, a zdůrazňuje, že vzhledem k rozsahu tohoto problému, závažnosti jeho důsledků a dopadu na životy žen a celou společnost je nutné, aby se problematikou násilí na ženách zabývaly všechny členské státy EU, včetně těch, které dosud neratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva); vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že se žena stane obětí domácího násilí a sexuálního útoku, se zvyšuje, pokud má zdravotní postižení;

F.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky v EU se v celé řadě oblastí potýkají se strukturální genderovou nerovností v různých podobách – včetně genderové diskriminace, sexuálního obtěžování, genderově podmíněného násilí a mizogynních nenávistných projevů –, která jim ve velké míře brání uplatňovat jejich práva a rovnoprávně se zapojit do společnosti; vzhledem k tomu, že v roce 2017 poukázalo hnutí #MeToo na rozsah a intenzitu sexuálního obtěžování a sexuálního a genderově podmíněného násilí, jemuž ženy čelí; vzhledem k tomu, že hnutí #MeToo bylo pro genderovou rovnost pozitivním impulzem, ale že k případům sexuálního obtěžování a sexuálního a genderově podmíněného násilí stále dochází v hojné míře; vzhledem k tomu, že v posledních letech se objevily zprávy o opětovném zhoršování situace, pokud jde o práva žen a genderovou rovnost v EU; vzhledem k tomu, že v důsledku rozdílů v postupech a právních úpravách různých členských států nemají všechny ženy v Unii stejná práva, pokud jde o umělé přerušení těhotenství;

G.  vzhledem k tomu, že v demokratických společnostech patří k nástrojům pro účast lidí na veřejné debatě a společenskou změnu svoboda projevu a svoboda shromažďování; vzhledem k tomu, že ústředními prvky práva na svobodu projevu jsou svoboda, pluralita a nezávislost sdělovacích prostředků, které jsou nezbytné pro demokratické fungování EU a jejích členských států; vzhledem k tomu, že novináři a další pracovníci sdělovacích prostředků v EU čelí různým formám útoků, vyhrožování, nátlaku ze strany státních a nestátních subjektů a je jim dokonce usilováno o život; vzhledem k tomu, že na Maltě byla zavražděna novinářka Daphne Caruanová Galiziová, která se specializovala na daňové úniky a podvody, korupci a praní peněz, že k vraždě došlo poté, co jí bylo podle jejích vlastních slov vyhrožováno, a že je nutné provést nezávislé vyšetřování s cílem zjistit totožnost pachatelů a předat je justici; vzhledem k tomu, že v demokracii plní tisk a organizace občanské společnosti zásadní úlohu;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv je zakázána diskriminace z jakéhokoli důvodu, ať už je to pohlaví, rasa, barva pleti, zdravotní postižení, etnický nebo sociální původ, genetické rysy, náboženství či přesvědčení, jazyk, příslušnost k národnostní menšině, majetek, narození, věk či sexuální orientace; vzhledem k tomu, že článek 10 Listiny základních práv a článek 9 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zaručují svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že přetrvávající rasistické a xenofobní postoje začínají být v členských státech vnímány jako normální a hlásí se k nim i osoby formující veřejné mínění a politikové v různých částech EU, což vytváří společenské klima poskytující živnou půdu pro rasismus, diskriminaci a trestné činy z nenávisti; vzhledem k tomu, že tyto postoje jsou v rozporu se společnými evropskými hodnotami, k jejichž dodržování se všechny členské státy zavázaly;

I.  vzhledem k tomu, že migranti, jejich potomci a příslušníci minoritních sociálně-kulturních skupin čelí i nadále v celé EU rozsáhlé diskriminaci ve všech oblastech života; vzhledem k tomu, že z různých studií agentury FRA vyplývá, že osoby pobývající na území členských států nelegálně se zdráhají obracet se na státní orgány, pokud se stanou obětí trestného činu, a že přistěhovalci jsou riziku, že stanou obětí trestné činnosti, vystaveni ve větší míře; vzhledem k tomu, že navzdory četným výzvám adresovaným Komisi byly podniknuty pouze omezené kroky k zajištění účinné ochrany menšin;

J.  vzhledem k tomu, že agentura FRA již nabyla značné znalosti a zkušenosti, pokud jde o zpracovávání faktických podkladů týkajících se základních práv pro potřeby unijních institucí a členských států EU;

Právní stát, demokracie a základní práva

1.  tvrdí, že nezbytným předpokladem účinného fungování právního státu v jakékoli společnosti je dělba moci a nezávislost soudnictví; připomíná, že tento koncept je zakotven ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948 a v článku 47 Listiny základních práv, a zejména v zásadě rovnosti před zákonem, presumpce neviny a práva na spravedlivé a veřejné slyšení před příslušným, nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem; připomíná, že tyto základní hodnoty byly inspirací pro úvodní články evropských smluv, které všechny členské státy dobrovolně přijaly a zavázely se k jejich dodržování; prohlašuje, že ani svrchovanost státu ani subsidiarita nemohou ospravedlnit systematické odmítání kteréhokoli členského státu dodržovat základní hodnoty Evropské unie a Smluv;

2.  připomíná, že jednou ze složek hodnot uvedených v článku 2 SEU a zároveň nezbytnou podmínkou jejich ochrany je právní stát; vyzývá všechny příslušné subjekty na úrovni EU a členských států, včetně vlád, parlamentů a justice, aby více usilovaly o dodržování a posilování právního státu; připomíná, že tyto subjekty nesou odpovědnost za řešení problémů v oblasti právního státu a hrají důležitou úlohu při prevenci jeho oslabování, což neznamená bezpodmínečné uplatňování práva, nýbrž demokratické přijetí skutečnosti, že se řídíme zákony a současně plně dodržujeme mezinárodní úmluvy, a zejména respektujeme právo na demokratickou opozici a práva menšin;

3.  důrazně odsuzuje snahy vlád některých členských států o oslabení dělby moci a nezávislosti justice; vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoli většina členských států přijala právní předpisy k zajištění nezávislosti a nestrannosti justice v souladu s normami Rady Evropy, přetrvávají problémy s uplatňováním těchto norem, které způsobují, že justiční systémy členských států jsou vystaveny politickému vlivu a že veřejnost je přesvědčena, že dochází k zásahům do soudních řízení a jednotliví soudci nejsou nestranní; připomíná, že Komise má podle čl. 17 odst. 1 SEU a ve své úloze strážkyně Smluv legitimitu a pravomoc dbát na uplatňování Smluv a opatření orgánů přijatých na jejich základě, a tedy také na to, aby všechny členské státy dodržovaly zásady právního státu a ostatní hodnoty uvedené v článku 2 SEU;

4.  bere na vědomí úsilí Komise a Rady o to, aby všechny členské státy plně dodržovaly zásady právního státu a demokracie a základní práva, ale současně si všímá omezeného účinku postupů podle čl. 7 odst. 1 SEU; zastává názor, že EU by měla být oprávněna zahajovat řízení pro nesplnění povinnosti proti členským státům, které přestaly dodržovat hodnoty uvedené v článku 2 SEU, a že článek 7 SEU by měl být využíván až poté, co selžou všechny ostatní prostředky; zastává názor, že neúčinnost snah EU ukončit závažné a trvající porušování hodnot uvedených v článku 2 SEU v některých členských státech podrývá jak vzájemnou důvěru mezi členskými státy, tak i důvěryhodnost celé EU; dále zdůrazňuje, že pokud je dlouhodobě nemožné tuto situaci vyřešit, jsou i další členské státy motivovány k tomu, aby postupovaly stejným směrem; vybízí Radu k tomu, aby případné návrhy Komise a Parlamentu týkající se postupů nesplnění povinnosti a možných sankcí řádně posoudila a přijala na jejich základě potřebná opatření;

5.  připomíná, že je nezbytné nestranně a pravidelně hodnotit stav právního státu, demokracie a základních práv ve všech členských státech; zdůrazňuje, že toto hodnocení musí být založeno na objektivních kritériích; v této souvislosti připomíná, že důležitou úlohu při ochraně právního státu a ostatních hodnot uvedených v článku 2 SEU má také Rada, a vítá úsilí některých členských států o to, aby v Radě pravidelně probíhalo hodnocení situace v oblasti právního státu v každém členském státě; vyzývá Radu, aby urychleně přijala opatření k dosažení tohoto cíle; s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(13); znovu vyzývá Komisi, aby na základě článku 295 SFEU předložila návrh na uzavření „paktu Unie pro demokracii, právní stát a základní práva“ ve formě interinstitucionální dohody, která bude obsahovat ustanovení napomáhající spolupráci mezi orgány Unie a členskými státy v rámci uplatňování článku 7 SEU; domnívá se, že by tím vznikl spravedlivý, vyvážený a pravidelný preventivní mechanismus pro případ porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU, který by mohl fungovat podobně jako evropský semestr v oblasti hospodářských politik; připomíná, že právní stát a základní práva jsou spolu neodmyslitelně spjaty a že je třeba usilovat o to, aby si byli všichni Evropané více vědomi společných hodnot EU a práv zakotvených v Listině základních práv; zdůrazňuje, že je důležité, aby Evropský parlament vysílal do členských států delegace ad hoc, pokud budou existovat jednoznačné důkazy o závažném porušení demokracie, právního státu a základních práv;

6.  sdílí názor, že při posuzování stavu právního státu je třeba vždy vycházet ze spolehlivých, objektivních a srovnatelných údajů a analýz; připomíná, že základní práva by měla tvořit součást hodnocení dopadů všech legislativních návrhů; vítá tudíž nový informační systém Evropské unie o základních právech agentury FRA (EFRIS), který soustředí všechny informace týkající se základních práv získané v rámci různých mechanismů na úrovni OSN, Rady Evropy a EU;

7.  poukazuje na to, že klíčovou prioritou Evropské unie zůstává zlepšení kvality, nezávislosti a účinnosti vnitrostátních justičních systémů, zejména pokud jde o soudce, státní zástupce a advokáty; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba zavést do právních a soudních systémů členských států genderové hledisko, včetně vytvoření a institucionalizace genderové složky prostřednictvím vzdělávacích programů pro všechny pracovníky justice;

8.  zdůrazňuje, že korupce představuje nejen významnou systémovou překážku pro budování demokracie a dodržování právního státu, ale že může také způsobit rozsáhlé porušování základních práv, a představovat tedy závažnou hrozbu pro zásadu spravedlivého zacházení se všemi občany; vyjadřuje své znepokojení nad novými legislativními iniciativami předloženými v některých evropských zemích, které by mohly zvrátit reformy, které byly dříve provedeny s cílem posílit prevenci korupce; v tomto ohledu vyzývá všechny členské státy a orgány EU, aby důsledně bojovaly proti systémové korupci a aby vytvořily účinné nástroje k prevenci korupce, boji proti korupci a jejímu trestání k boji proti podvodům a aby pravidelně monitorovaly využívání veřejných prostředků; vyzývá za tímto účelem členské státy a orgány EU, aby přispěly k rychlému zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO); vyzývá členské státy, které dosud neoznámily svůj záměr připojit se k EPPO, aby tak učinily; vyjadřuje politování nad rozhodnutím Komise nevydávat druhou dvouletou zprávu o korupci v EU, a žádá ji, aby své protikorupční zprávy publikovala i nadále; zdůrazňuje, že systém protikorupčních informačních dokumentů (fact sheets) v rámci evropského semestru nestačí k tomu, aby korupce byla jednoznačnou součástí programu činnosti; vítá, že Komise ve svém sdělení nazvaném „Boj proti korupci v EU“ uvedla, že bude usilovat o získání souhlasu s účasti v GRECO, protikorupční síti Rady Evropy;

9.  poukazuje na význam svobody pohybu a pobytu jako jednoho ze základních práv, které EU zaručuje; zdůrazňuje, že brexit má přímý dopad na životy milionů evropských občanů, zejména státních příslušníků členských států EU, kteří pobývají ve Spojeném království, a občanů Spojeného království, kteří žijí v EU27, a poukazuje na to, že zaručení základních práv by mělo mít stejnou váhu jako jiné aspekty; žádá, aby základní práva občanů EU a jejich rodinných příslušníků, kteří se přestěhovali v rámci Unie na základě svobody pohybu, byla chráněna i po brexitu;

10.  zdůrazňuje, že veškerá opatření proti terorismu nebo organizovanému zločinu musí respektovat demokracii, právní stát a základní práva v EU; je znepokojen tím, že veřejné orgány stále častěji využívají administrativní opatření, která jsou neslučitelná se zásadami, o něž se opírá právní stát, a že opatření v této oblasti se uplatňují na stále větší počet trestných činů a přestupků, což platí zejména pro opatření přijímaná za mimořádných okolností; vyzývá členské státy, aby zajistily, že veškeré právní předpisy přijaté za mimořádných okolností budou v souladu se zásadami přiměřenosti a nezbytnosti a že budou jasně časově omezena a budou podléhat pravidelné demokratické kontrole; odmítá veškeré směšování imigrace a terorismu a jakékoli využívání protiteroristických opatření ke kontrole určitých migračních pohybů;

Migrace

11.  odsuzuje špatné zacházení s migranty a uprchlíky a porušování jejich lidských práv, zejména pokud jde o přístup na území, podmínky přijímání, azylová řízení, zadržování imigrantů a ochranu zranitelných osob, a zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy plně provedly balíček předpisů společného azylového systému EU a tyto předpisy dodržovaly; připomíná, že téměř třetinu žadatelů o azyl tvoří děti a že děti jsou obzvláště zranitelné; vyzývá EU a její členské státy, aby zvýšily své úsilí o to, aby se nezletilé osoby bez doprovodu nestávaly nezvěstnými; připomíná, že právo na azyl je výslovně chráněno podle článku 18 Listiny; se znepokojením konstatuje, že zrychlené postupy a seznamy bezpečných zemí, ale také postupy pro zpětné přebírání osob podle dublinských pravidel způsobují, že osobám LGBTI mezi migranty hrozí větší riziko, že budou navráceni do země původu dříve, než budou schopny doložit svou žádost o azyl ve třetích zemích zemí nebo jiných členských státech, obávají-li se stíhání z důvodu své sexuální orientace, genderové identity a jejího vyjádření nebo pohlavních znaků;

12.  vyzývá členské státy, aby svým orgánům uložily, aby posuzovaly, zda lze jejich legitimních cílů dosáhnout mírnějšími opatřeními, než je vazba, a aby v případech, kdy se u žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů rozhodnou pro vazbu, vždy poskytly úplné, fakticky podložení zdůvodnění a právní důvody; připomíná, že všechny členské státy jsou signatáři Ženevských úmluv a jsou proto povinny zajistit dodržování všech jejich ustanovení bez ohledu na okolnosti; poukazuje na dvojí diskriminaci, jíž čelí migrující ženy, tj. diskriminaci jako migrantek a diskriminaci jako žen, a na zvláštní okolnosti, jimž mohou být vystaveny během migrační cesty, zejména v detenčních zařízeních a ve střediscích pro přijímání, především pokud jde o obtěžování a útoky na jejich bezpečnost, fyzickou integritu a soukromí, a o přístup k ženským hygienickým produktům a reprodukční péči; vyzývá k vytvoření a posílení systémů na ochranu žen v zájmu prevence a potírání násilí, zneužívání, zanedbávání a vykořisťování, jejichž jsou oběťmi, a to v souladu se závazky přijatými v rámci Vallettského akčního plánu;

13.  poukazuje na to, že UNICEF při mnoha příležitostech uvedl, že vazba není za žádných okolností v nejlepším zájmu dítěte a že je nutné vytvořit alternativy k vazbě bez ohledu na to, zda jsou děti doprovázeny rodinnými příslušníky, či nikoli; vyzývá k tomu, aby byly vypracovány a zavedeny zvláštní postupy pro zabezpečení ochrany všech dětí v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte; zdůrazňuje, že jsou-li ženy a děti odděleny od ostatních členů rodiny, a to i ve vazbě, jsou vystaveny větším rizikům; zdůrazňuje ostatně, že ve všech aspektech týkajících se dětí musí mít přednost zásada nejlepšího zájmu dítěte a musí být prakticky uplatňováno právo být vyslechnut; připomíná, že článek 14 Listiny základních práv a článek 28 Úmluvy OSN o právech dítěte zaručují každému dítěti, včetně dětí migrantů a uprchlíků, bez ohledu na jejich status, s doprovodem i bez doprovodu, právo na vzdělání bez separace a segregace; vyzývá proto členské státy, aby zajistily, že děti migrantů a uprchlíků budou mít krátce po příchodu přístup k formálnímu i neformálnímu vzdělávání; zdůrazňuje, že členské státy by měly zajistit, aby se dětem migrantů a uprchlíků dostalo účinné jazykové, sociální a psychologické podpory na základě individuálního posouzení jejich potřeb; věnuje pozornost zvláštním potřebám a problémům žadatelů o azyl z řad marginalizovaných skupin a vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich zvláštní potřeby v oblasti bezpečnosti, zdravotní péče a právního uznání budou uspokojeny;

14.  poukazuje na to, že činnost Unie v oblasti migrace se musí opírat o zásadu solidarity, a odsuzuje členské státy, které svým jednáním tuto zásadu jednoznačně porušují; vyzývá Radu, aby pokročila v reformě dublinského nařízení, kterou v současné době blokuje, což brání řádnému fungování společného evropského azylového systému; zdůrazňuje, že členské státy by měly přistoupit k zavedení kombinace různých systémů ochrany, jako je například přesidlování a humanitární přijímání, které osobám, jež potřebují mezinárodní ochranu, nabízí možnost vstoupit do EU a požádat zde o azyl; vybízí členské státy, aby zjednodušily udílení humanitárních víz a zřizovaly systémy legální mobility, aby se bylo možné dostat do EU legální a bezpečnou cestou, zejména pokud dané osoby potřebují zvláštní ochranu, a aby těmto osobám zaručily přístup ke službám a chránily jejich základní práva bez ohledu na jejich status; zdůrazňuje, že členské státy musí převzít zodpovědnost za externalizaci migračních politik EU včetně spolupráce se třetími zeměmi, v nichž je podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) rozšířeno závažné porušování lidských práv; domnívá se, že Unie by měla hrát klíčovou úlohu v celosvětovém úsilí o přesidlování migrantů; připomíná, že pokud členský stát jedná v rámci oblasti působnosti práva EU, musí respektovat práva a zásady Listiny základních práv; vyzývá členské státy, aby umožňovaly reálně uplatňovat individuální právo na azyl a přijímaly uprchlíky přemisťované z členských států, do nichž přicházejí ve vysokém počtu; rovněž vyzývá členské státy, aby dodržovaly zásadu nenavracení a v rámci svých azylových a pohraničních postupů zavedly náležité procesní záruky; důrazně odsuzuje skutečnost, že některé členské státy nedodržují unijní právo v oblasti azylu a navracení a porušují práva migrantů a žadatelů o azyl, například tím, že nezajišťují účinný přístup k azylovým řízením, neposkytují jasné informace o opravných prostředcích proti rozhodnutím o návratu, neposkytují migrantům a žadatelům o azyl potraviny nebo je automaticky a systematicky umisťují do detenčních zařízení;

15.  vyslovuje uznání různým nevládním organizacím činným ve Středomoří za jejich úsilí o záchranu životů a poskytování humanitární pomoci potřebným; připomíná, že záchrana na moři je právní povinností podle mezinárodního práva, zejména podle článku 98 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (ratifikované Unií a všemi jejími členskými státy), který ukládá poskytnout pomoc každé osobě v nouzi na moři; připomíná své usnesení ze dne 5. července 2018 o pokynech pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci(14); vyzývá členské státy, aby podporovaly nevládní organizace místo toho, aby jim bránily v jejich práci, a vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely a zajišťovaly pátrací a záchranné operace; vyzývá EU a členské státy, aby zajistily, že budou přiděleny dostatečné finanční prostředky na pátrací a záchranné operace v rámci celoevropské humanitární operace; vyzývá členské státy, aby provedly výjimku pro humanitární pomoc stanovenou ve směrnici o napomáhání s cílem omezit nezamýšlené důsledky balíčku proti převaděčství pro občany a organizace poskytující humanitární pomoc migrantům a pro sociální soudržnost přijímající společnosti;

16.  zdůrazňuje skutečnost, že řešení problémů a specifických potřeb migrantů by mělo být nedílnou součástí procesu integrace; připomíná, že posouzení potřeb migrantů by mělo být prováděno pravidelně a tak dlouho, jak je to zapotřebí, neboť situace a potřeby migrantů se mohou vyvíjet a velmi se liší s ohledem na jejich zemi původu; zdůrazňuje, že slučování rodin je mocným nástrojem ke zlepšení postavení migrantů, který jim dává pocit, že se mohou v nové hostitelské společnosti usídlit a integrovat; připomíná, že politika přijímání sama o sobě nestačí, neboť výzva, které musí čelit EU, je realizace účinné integrační politiky; v této souvislosti vyzývá k posílení výměny osvědčených postupů v oblasti integrace mezi členskými státy;

17.  bere na vědomí zřizování několika nových rozsáhlých informačních systémů, jakož i cíl, jímž je zlepšení jejich interoperability za současného zachování nezbytných záruk, a to i pokud jde o ochranu údajů a soukromí; vyzývá členské státy, aby zavedly konkrétní záruky, jež zajistí, aby interoperabilita rozsáhlých systémů IT dodržovala základní práva všech občanů se zvláštní pozorností zaměřenou na práva dětí a zranitelných osob, jako jsou žadatelé o mezinárodní ochranu či osoby požívající této ochrany, a rovněž na profilování; vyzývá členské státy, aby zajistily, že využívání interoperability povede rovněž k naplňování cílů v oblasti ochrany dětí, jako je vyhledávání pohřešovaných dětí a pomoc při slučování rodin;

Práva žen

18.  se znepokojením konstatuje, že ve své zprávě z roku 2017 „Výzvy v oblasti lidských práv žen v EU“ agentura FRA potvrzuje, že ženy a dívky v EU se potýkají s přetrvávající genderovou diskriminací, sexistickými nenávistnými projevy a genderově podmíněným násilím a že tato skutečnost zásadním způsobem omezuje možnost požívání jejich práv a jejich rovného zapojení do společnosti;

19.  se znepokojením konstatuje, že ve zprávě Evropského fóra zdravotně postižených nazvané „Stop nucené sterilizaci žen a dívek se zdravotním postižením“ se uvádí, že ženy se zdravotním postižením stále čelí svévolným rozhodnutím ohledně sterilizace přijímaným bez jejich vědomí, souhlasu či svolení;

20.  v této souvislosti vyzývá členské státy, aby zvážily šest hlavních oblastí intervence za účelem posílení svého závazku k zabezpečení důstojnosti a práv žen a dívek, jak doporučuje agentura FRA ve své zprávě, zejména: posílení postavení orgánů pro zajišťování rovnosti, aby pokrývaly celou škálu dopadů na práva žen od rovnosti žen a mužů až po násilí na ženách; zlepšení bezpečnosti online; účinnější prosazování rovnosti žen a mužů ve vzdělávání a v celoživotním učení; zavedení genderových kvót jako odvážný krok směrem k pozitivní akci; systematické zajišťování rovnosti žen a mužů při koordinaci hospodářských politik v celé EU prostřednictvím evropského semestru a zlepšení sběru údajů a šíření znalostí o všech formách diskriminace a násilí na ženách a dívkách;

21.  důrazně odsuzuje všechny formy násilí na ženách, a proto vyzývá Komisi, aby předložila právní akt s cílem podpořit členské státy při prevenci a potírání všech forem násilí na ženách a dívkách a genderově podmíněného násilí; vyzývá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí o tom, že násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy genderově podmíněného násilí) představuje oblast trestné činnosti podle čl. 83 odst. 1 SFEU; vítá, že EU dne 13. června 2017 přistoupila k Istanbulské úmluvě, jelikož se jedná o první komplexní, právně závazný nástroj pro prevenci a potírání násilí vůči ženám a genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí, na mezinárodní úrovni, a to navzdory tomu, že přistoupení je omezeno pouze na dva mandáty; vyjadřuje politování nad tím, že dohodu dosud ratifikovalo pouze 20 členských států; vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech byly diskuse ohledně ratifikace Istanbulské úmluvy doprovázeny zavádějícím výkladem, pokud jde o definici genderově podmíněného násilí a pohlaví; vybízí zbývající členské státy a Radu, aby neprodleně završily proces přistoupení EU k úmluvě a dohodly se na souvisejícím kodexu chování, a zajistily tak provádění úmluvy ze strany EU; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby všemi možnými způsoby podpořily organizace občanské společnosti, které pracují s oběťmi násilí na základě pohlaví, včetně pravidelné finanční podpory;

22.  zdůrazňuje, že sexismus a genderové stereotypy, které vedly k dominantnímu chování vůči ženám a k jejich diskriminaci, mají závažný dopad na základní práva žen ve všech sférách života; připomíná, že ženy jsou často oběťmi vícenásobné diskriminace z důvodu mimo jiné příslušnosti k etnické menšině, sexuální orientace, zdravotního postižení nebo postavení migrantky; zdůrazňuje, že je nutná osvěta na všech úrovních a bez rozdílu věku podávající poučení o rovnost mužů a žen, nestereotypních genderových rolích a respektování osobní integrity, aby se dařilo účinně potírat všechny formy diskriminace; vybízí členské státy, aby tomuto problému věnovaly náležitou pozornost ve školních osnovách; vyjadřuje politování nad tím, že se ženy stále potýkají s nerovností v pracovních vztazích, a to například v podobě nižší zaměstnanosti, mzdových rozdílů, vyšší míry zaměstnávání atypickou formou či na částečný úvazek, nižších důchodových nároků, profesního odloučení a pomalejšího kariérního postupu; vyzývá členské státy, aby se zabývaly klíčovými strukturální překážky, které brání ekonomické emancipaci žen a jsou důvodem jejich nedostatečného zastoupení na pracovním trhu, v rozhodovacím procesu a politice a které vznikají v důsledku rozličných, vzájemně se prolínajících forem nerovnosti, stereotypů a diskriminace ve veřejné a soukromé sféře; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k účinnému potírání sexuálního obtěžování a násilí na veřejných místech, na pracovišti, offline a online a aby zajistily obětem násilí na základě pohlaví odpovídající počet útočišť a cílené a integrované podpůrné služby, včetně podpory a poradenství v případě traumatu; vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a pro policejní a soudní zaměstnance zajišťovaly pravidelná školení o všech formách násilí vůči ženám;

23.  vyjadřuje podporu demonstracím, které se konaly v několika členských státech v roce 2017 poté, co došlo ke zpětným krokům v oblasti práv na sexuální a reprodukční zdraví, a rozsáhlému mediálnímu pokrytí případů sexuálního obtěžování; důrazně poukazuje na to, že odpírání služeb týkajících se sexuálního a reprodukčního zdraví a sexuálních a reprodukčních práv, včetně bezpečného a legálního přerušení těhotenství, představuje jednu z forem násilí páchaného na ženách a dívkách; znovu opakuje, že ženy a dívky musejí mít kontrolu nad svým tělem a svojí sexualitou; vybízí členské státy EU, aby přijaly účinná opatření k zajištění dodržování a ochrany sexuálních a reprodukčních práv žen v souvislosti s celou šíří občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, mezi něž patří právo na tělesnou integritu, zdraví, právo na život bez mučení a špatného zacházení, na soukromí, rovnost a zákaz diskriminace; v tomto ohledu zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením mají nárok požívat všech svých základních práv ve stejné míře jako ostatní; vyzývá všechny členské státy, aby zaručily komplexní sexuální vzdělávání a snadný přístup žen k plánovanému rodičovství a úplné škále služeb reprodukčního a sexuálního zdraví, včetně moderních antikoncepčních metod a bezpečného a legálního přerušení těhotenství; podotýká, že by měly mimo jiné zrušit právní předpisy, politiky a postupy, které tato práva nerespektují, a předcházet oslabování stávající míry ochrany; trvá na tom, že Unie musí hrát určitou úlohu při zvyšování informovanosti o této problematice a prosazování osvědčených postupů;

Svoboda sdělovacích prostředků, svoboda projevu a svoboda shromažďování

24.  připomíná, že článek 11 Listiny základních práv stanoví právo každého člověka zastávat názor bez překážky, právo na svobodu projevu a právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky, bez ohledu na hranice;

25.  zdůrazňuje, že veřejné konzultace a diskuse mají zásadní význam pro fungování demokratických společností, a v této souvislosti vybízí EU a její členské státy, aby učinily další kroky k zajištění a ochraně svobody slova a shromažďování, které jsou základními právy a základními zásadami demokratických procesů; připomíná, že podle zprávy generálního tajemníka Rady Evropy o stavu demokracie, lidských práv a právního státu za rok 2017 jsou možnosti poklidného protestu omezeny tam, kde shromažďování na veřejných místech podléhá nepřiměřeným omezením; důrazně odsuzuje narůstající omezování svobody shromažďování, kdy v některých případech je vůči pokojným demonstrantům použito ze strany orgánů nepřiměřené násilí; připomíná, že pracovníci orgánů pro vymáhání práva musí při výkonu svých povinností respektovat a chránit lidskou důstojnost a dodržovat a hájit lidská práva všech osob; zdůrazňuje, že hlavním úkolem policejních sil je zajistit bezpečnost a ochranu občanů a že jakékoli nepřiměřené a neopodstatněné použití síly ze strany pracovníků orgánů pro vymáhání práva musí být předmětem nestranného a úplného vyšetřování příslušných orgánů v každém členském státě;

26.  vyzývá členské státy, aby přijaly odpovídající opatření na ochranu a podporu existence pluralitních, nezávislých a svobodných sdělovacích prostředků; důrazně odsuzuje trendy v některých členských státech v souvislosti se soustřeďováním mediálních společností v rukou podnikatelských subjektů nakloněných vládě a postupy týkající se zneužívání veřejnoprávních médií k tomu, aby šířily pouze vládní pohledy na věc; podotýká, že úlohou sdělovacích prostředků je podněcovat zdravý veřejný diskurz, a v tomto smyslu jsou pilířem demokracie;

27.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že v členských státech EU lze nalézt jen málo zvláštních právních nebo politických rámců chránících novináře a pracovníky sdělovacích prostředků před násilím, hrozbami a zastrašováním; připomíná, že podle Rady Evropy by urážení a zločiny proti novinářům mohly výrazným způsobem umocnit fenomén autocenzury, který má sám o sobě závažný dopad na svobodu projevu a ohrožuje práva občanů na informace a účast; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že v členských státech stále dochází k vraždám novinářů; naléhavě vyzývá vnitrostátní orgány pro vymáhání práva, aby přijaly veškerá možná opatření s cílem zabránit takovému násilí, posílily spolupráci s úřadem EUROPOL a urychlily vyšetřování vražd novinářů v EU; je rovněž znepokojen nejistými pracovními podmínkami mnoha novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků a mírou fyzického a psychického násilí, jehož jsou terčem, což může zkomplikovat jejich schopnost vykonávat svou práci, oslabit kvalitní žurnalistiku a projevy novinářské rozmanitost; zdůrazňuje důležitost celounijních projektů, jako je Monitorování plurality sdělovacích prostředků a Mapování svobody sdělovacích prostředků, které hodnotí rizika pro pluralitu sdělovacích prostředků v celé Evropě, mapují omezení, výhružky a násilí, které ovlivňují svobodu sdělovacích prostředků, vedou informační kampaně a poskytují podporu novinářům v ohrožení a přeshraniční investigativní žurnalistice; zdůrazňuje, že financování zaměřené na tato a podobná témata by mělo být zabezpečeno v rámci nového VFR;

28.  zdůrazňuje klíčovou úlohu oznamovatelů při ochraně veřejného zájmu a při podpoře kultury veřejné odpovědnosti a integrity jak ve veřejných, tak v soukromých institucích; zdůrazňuje, že klíčovým prvkem investigativní žurnalistiky a svobody sdělovacích prostředků je whistle-blowing (oznamování); odsuzuje hrozby, odvetné kroky a odsouzení, jimž stále oznamovatelé v EU čelí; v tomto kontextu připomíná své usnesení ze dne 24. října 2017 o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů(15); poukazuje na to, že podle sdělení Komise ze dne 23. dubna 2018 o posílení ochrany oznamovatelů na úrovni EU(16) zavedlo pouze deset členských států komplexní právní předpisy na ochranu oznamovatelů; vítá Komisí předložený návrh horizontální směrnice ze dne 23. dubna 2018 o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie(17) a zdůrazňuje důležitost rychlého dalšího postupu spolunormotvůrců, aby bylo možno tento návrh přijmout ještě před koncem tohoto volebního období;

29.  vítá sdělení Komise ze dne 26. dubna 2018 na téma „Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup“(18) s cílem vytvořit transparentnější, důvěryhodnější a zodpovědnější ekosystém na internetu, zvýšit bezpečnost a odolnost volebních systémů, podpořit vzdělávání a mediální gramotnost, zvýšit podporu kvalitní žurnalistiky a posílit schopnosti strategické komunikace Unie; vyjadřuje znepokojení nad možnou hrozbou, kterou by mohl koncept falešných zpráv být pro svobodu slova a projevu a pro nezávislost, a zdůrazňuje negativní účinky, které by mohlo mít šíření falešných zpráv na kvalitu veřejné diskuse a na informovanou účast občanů na dění v demokratické společnosti; domnívá se, že především rozvojem vzdělávání a výcviku v kritickém myšlení lze dosáhnout toho, že si budou občané schopni utvořit svůj vlastní názor; zdůrazňuje, že politické profilování, dezinformace a manipulování informacemi mohou používat politické strany a soukromé či veřejné subjekty v EU i mimo ni, což může představovat ohrožení demokratických hodnot, jako tomu bylo v případě skandálu se společnostmi Facebook a Cambridge Analytica; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svých opatřeních zaměřených na předcházení těmto případům a zajištění ochrany údajů, transparentnosti a kybernetické bezpečnosti;

30.  vyjadřuje své znepokojení nad překážkami, které brání v činnosti obhájcům lidských práv, včetně organizací občanské společnosti činných v oblasti základních práv a demokracie, včetně závažných omezení svobody sdružování a svobody projevu dotčených organizací a občanů a rovněž omezení financování; uznává klíčovou úlohu těchto organizací při realizaci základních práv a hodnot pro všechny a zdůrazňuje, že by měly mít možnost vykonávat svou činnosti v bezpečném a náležitě podporovaném prostředí; je znepokojen omezováním prostoru pro občanskou společnost v některých členských státech; vyzývá EU a členské státy, aby aktivně řešily základní příčiny omezování prostoru pro občanskou společnost a aby hájily základní práva; opakuje svou výzvu týkající se odpovídajícího financování na úrovni EU, jak je nastíněno v usnesení Parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o nutnosti zřídit nástroj pro evropské hodnoty(19), s cílem poskytovat podporu organizacím občanské společnosti, které prosazují základní hodnoty v Unii a předcházet zneužívání tohoto financování;

Rasismus, xenofobie, diskriminace, nenávistné projevy a jiné formy nesnášenlivosti

31.  poukazuje na to, že EU a její členské státy by měly řešit a účinně potírat diskriminační a násilné incidenty v souvislosti se vzděláváním dětí migrantů a uprchlíků, romských dětí a dětí, které jsou příslušníky menšin, a to jak zákonnými kroky, tak podporou vzájemného porozumění a sociální soudržnosti; vybízí členské státy, aby zajistily, aby v běžných školních osnovách byla obsažena účinná opatření, která zaručují a podporují respekt k rozmanitosti, porozumění mezi kulturami a lidská práva; za tímto účelem vybízí členské státy EU, aby prosazovaly od raného věku ve školách inkluzivní vzdělávání;

32.  zdůrazňuje, že všechny projevy násilí a porušení zákona motivované rasismem, xenofobií, náboženskou nesnášenlivostí nebo předsudky proti zdravotnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě určité osoby, jsou příklady trestných činů z nenávisti; odsuzuje všechny formy trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů, které jsou v EU každodenní skutečností, což vedlo k tomu, že jsou ve členských státech považovány za normální stav; co nejdůrazněji odsuzuje vzestup krajně pravicových hnutí a je znepokojen zlehčováním nenávistných projevů politických osobností; požaduje přístup založený na nulové toleranci vůči jakékoli diskriminaci na jakémkoli základě; vyzývá Radu, aby neprodleně odblokovala a uzavřela jednání o směrnici o rovném zacházení; připomíná, že rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, jejž měly členské státy provést do 28. listopadu 2010, poskytuje právní základ pro ukládání sankcí právnickým osobám, které veřejně podněcují násilí nebo nenávist vůči menšinové skupině;

33.  vyzývá členské státy, které systematicky zaznamenávají, shromažďují a každoročně zveřejňují údaje rozčleněné podle jednotlivých forem diskriminace a trestných činů z nenávisti, aby tak činily výhradně za účelem identifikace příčin diskriminace a boje proti nim, aby tyto údaje byly zcela anonymní, aby se zabránilo jakémukoli etnicky zaměřenému profilování nebo statistikám, což by členským státům spolu s dalšími klíčovými aktéry umožnilo v reakci na tyto jevy podniknout účinné právní a politické kroky založené na důkazech; připomíná, že veškeré údaje by měly být shromažďovány v souladu s vnitrostátními právními rámci a právními předpisy EU v oblasti ochrany údajů; vítá sestavení hlavních zásad týkajících se trestních činů z nenávisti pro orgány činné v trestním řízení a pro trestní orgány a hlavních zásad o přístupu k právní ochraně, ochraně a podpoře obětí trestných činů z nenávisti, které vypracovala skupina na vysoké úrovni pro boj proti rasismu, xenofobii a jiným formám nesnášenlivosti; opakuje, že grooming, internetová šikana a pornografická msta jsou novými formami on-line trestné činnosti a mohou mít velmi závažný dopad zvláště na mladé lidi a děti; v této souvislosti připomíná nezbytnost mediální a informační gramotnosti, zejména pokud jde o děti, s cílem zajistit odpovědné používání internetu; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že oběti často neoznamují trestné činy z nenávisti kvůli nedostatečným zárukám a kvůli tomu, že orgány v členských státech nejsou schopny trestné činy z nenávisti řádně vyšetřit a pachatele odsoudit; proto zdůrazňuje, že je nutné podporovat oběti v tom, aby hlásily případy trestných činů z nenávisti nebo diskriminace, a poskytnout jim odpovídající ochranu a podporu;

34.  vyzývá členské státy, aby nadále usilovaly o zajištění účinného praktického vymáhání směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (směrnice o rasové rovnosti)(20) a aby zajistily účinné vymáhání rámcového rozhodnutí o rasismu a xenofobii s cílem bojovat proti přetrvávající diskriminaci Romů, antisemitismu, islamofobii, afrofobii, protiromským náladám a proti aporofobii; zdůrazňuje, že členské státy by měly přijmout nebo revidovat a v případě potřeby upravit své integrační strategie s cílem zajistit, aby všichni lidé měli skutečně možnost účinně se zapojit do procesu inkluze tím, že podpoří a ochrání jejich základní práva;

35.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že v roce 2017 nedošlo k výraznému zlepšení, pokud jde o plnění cílů vnitrostátních strategií integrace Romů; připomíná, že finanční prostředky z ESI fondů nejsou propojeny s vnitrostátními strategiemi integrace Romů a často nemají pro Romy přínos; odsuzuje případy diskriminace, segregace, projevů nenávisti, zločinů z nenávisti a sociálního vyloučení, s nimiž se Romové potýkají; odsuzuje přetrvávající diskriminaci Romů v oblastech, jako je přístup k bydlení (zejména nucená vystěhovávání), ke zdravotní péči, k vzdělávání, na trh práce, ke spravedlnosti a jejich rovnost před zákonem; důrazně upozorňuje, že romské děti a ženy jsou obzvláště zranitelnými skupinami;

36.  vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2017 byli příslušníci komunity LGBTI stále obětí šikany, obtěžování a násilí a čelili vícenásobné diskriminaci a nenávisti, a to i v oblasti vzdělávání, zdraví, bydlení a zaměstnání; je znepokojen tím, že osoby LGBTI neustále zažívají genderové stigma, násilí a diskriminaci a že orgány pro vymáhání práva mají nedostatečné znalosti a nedostatečně zasahují zejména ve prospěch transsexuálů a marginalizovaných osob LGBTI a vybízí členské státy, aby přijaly předpisy a politiky k potírání homofobie a transfobie; důrazně odsuzuje podporu a provádění konverzních terapií u osob LGBTI a vybízí členské státy, aby tyto praktiky trestně stíhaly; rovněž důrazně odsuzuje patologizaci transgenderových a intersexuálních identit; připomíná, že boj proti násilí v souvislosti s genderovou identitou, vyjádřením genderové identity, pohlavními charakteristikami a sexuální orientací osob spadá do mandátu EU pro boj proti genderovému násilí; vyzývá Komisi, aby do tohoto mandátu začlenila hledisko genderové identity; naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby přijaly opatření, která obdobným způsobem respektují a prosazují právo na genderovou identitu, vyjádření genderové identity, tělesnou integritu a sebeurčení; vyzývá členské státy, aby aktualizovaly své trestní zákoníky podle směrnice o rasové rovnosti; domnívá se, že jak sexuální orientace, tak zdravotní postižení by měly být součástí každého seznamu rysů chráněných před diskriminací; vítá, že Komise provedla některé body obsažené na seznamu opatření na podporu rovnosti LGBTI (2014–2019); vyzývá Komisi, aby v tomto kontextu zachovala své ambiciózní a víceleté plánování v úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti;

37.  zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti diskriminaci náboženských menšin; je znepokojen vzestupem antisemitismu a islamofobie; zdůrazňuje, že nenávistné projevy a trestné činy z nenávisti musí být potlačeny za účelem boje proti nárůstu a radikalizaci rasistů a xenofobů a připomíná, že rasismus a xenofobie jsou trestnými činy, a nikoli názory;

38.  připomíná, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) je právně závaznou mezinárodní smlouvou podepsanou a ratifikovanou EU a je v současné době prováděna prostřednictvím Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2010–2020 s cílem zajistit rovné příležitosti, co se týče přístupnosti, účasti, rovnosti, zaměstnanosti, vzdělávání a odborné přípravy, sociální ochrany, zdraví a vnější činnosti EU; zdůrazňuje, že Komise ve své zprávě o provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením zveřejněné v únoru 2017 uvedla, že ačkoli bylo dosaženo pokroku, zejména díky Evropskému aktu přístupnosti navrženému v roce 2015, jsou osoby se zdravotním postižením stále znevýhodněny a diskriminovány v oblasti zaměstnání, vzdělání a sociálního začlenění; v této souvislosti zdůrazňuje, že cíle strategie jsou nadále platné, že na období 2017–2020 je třeba přijmout specifická opatření a že usnesení Parlamentu ze dne 30. listopadu 2017 o provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením(21) doporučilo povinné požadavky týkající se dostupnosti ve veřejném prostoru, stanovení minimálního podílu zaměstnanců se zdravotním postižením, záruky pro inkluzivní vzdělávání včetně přístupu k iniciativám, jako je Erasmus+, a věnování zvláštní pozornosti ženám a dětem se zdravotním postižením;

39.  vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní plány boje proti všem formám násilí páchaného na dětech; znovu vyzývá Komisi, aby obnovila svůj závazek vypracovat novou agendu EU v oblasti práv dítěte a také novou strategii pro práva dětí, aby začleňovala práva dětí do všech politik a legislativních a finančních rozhodnutí na úrovni EU a rovněž aby je zohledňovala při plánování programů a uplatňování regionální politiky a politiky soudržnosti;

40.  vyjadřuje politování nad vícenásobnou a průřezovou diskriminací, které čelí starší lidé ve stárnoucí evropské společnosti; vyzývá všechny úrovně veřejné správy, aby lépe začlenily tento rozměr při navrhování a provádění politik, včetně provádění evropského pilíře sociálních práv;

41.  domnívá se, že rychlý vývoj v digitálním světě vyžaduje efektivnější ochranu osobních údajů a soukromí; zdůrazňuje, že ačkoli jsou internet a sociální a další média jedinečnými komunikačními nástroji, a to zejména jako zdroje informací pro veřejnost, mohou být zároveň využívány jako technologické nástroje pro kontrolu občanské společnosti a ohrožování zranitelných skupin obyvatelstva, zejména dětí a žen, zejména prostřednictvím stalkingu, obtěžování a zveřejňování erotických nebo nahých fotografií bez souhlasu; vyzývá členské státy, aby účinně zajistily právo dostávat a šířit informace v souladu s článkem 11 Listiny, a to vyváženým přístupem při regulaci obsahu online; bere na vědomí Komisí předložený návrh nařízení o prevenci šíření teroristického obsahu online a vyzývá Radu a Parlament, aby se zapojily do práce nad zněním návrhu s cílem zajistit právní kontrolu nad rozhodnutími o odstranění teroristického obsahu;

Úloha a mandát agentury FRA

42.  vítá pozitivní zjištění druhého nezávislého externího hodnocení agentury FRA za období 2013–2017 (říjen 2017) a související doporučení správní rady agentury FRA;

43.  vítá operační činnost agentury FRA v různých oblastech, například v migračních hotspotech v Řecku a Itálii, a rovněž činnosti týkající se zvyšování informovanosti a školení v oblasti lidských práv; vyzývá k tomu, aby globální úloha agentury zakotvená v jejím statutu byla rozšířena tak, aby zahrnovala operační úkol poskytovat technickou podporu a podporu v oblasti odborné přípravy a budování kapacit v otázkách základních práv orgánům, institucím a agenturám EU, jakož i členským státům při provádění práva EU;

44.  bere na vědomí stanoviska agentury FRA a důrazně vyzývá členské státy, aby zohledňovaly a prováděly doporučení této agentury s cílem účinně zaručit přísné dodržování základních práv v Evropské unii;

45.  znovu opakuje svou výzvu ke sladění mandátu agentury FRA s Lisabonskou smlouvou, včetně explicitního konstatování toho, že zakládající nařízení zahrnuje policejní a soudní spolupráci;

46.  vítá stanoviska agentury FRA k návrhům právních předpisů EU a souhlasí s postoji její správní rady, která doporučuje „že jedná-li legislativní orgán EU o právních předpisech, které vyvolávají otázky v oblasti lidských práv, měla by být agentura schopna poskytnout součinnost a odbornost, kdykoli je to třeba, a nikoli pouze v případě, že je o to formálně požádána,“ a „že v zájmu plného využití odbornosti agentury v legislativním procesu by zakládající nařízení mělo umožnit agentuře vydávat nezávazná stanoviska k návrhům právních předpisů EU z vlastního podnětu“;

47.  je toho názoru, že by orgány a instituce EU měly poskytovat rozšířené formy konzultací, posouzení dopadů a právní kontroly, a to i tím, že si vyžádají radu od příslušných nezávislých odborných orgánů, jako je agentura FRA, a to kdykoli, kdy by legislativní návrh potenciálně podporoval nebo negativně ovlivňoval základní práva; v tomto ohledu se domnívá, že by v přepracovaném znění interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů mohla být stanovena pravidelnější konzultace s agenturou FRA;

48.  doporučuje evropským normotvůrcům, aby agenturu FRA požádali o nezávislé a externí poradenství v oblasti lidských práv, kdykoli legislativní návrh vyvolává závažné otázky v oblasti základních práv; žádá Komisi, aby zajistila, aby agentura měla k dispozici ad hoc prostředky k plnění všech svých úkolů;

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (2) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (3) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (4) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55. (5) Evropská komise, zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:52018DC0396 (6) Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA), zpráva o základních právech za rok 2017, http://fra.europa.eu/en/publication/2017/fundamental-rights-report-2017 (7) Přijaté texty, P8_TA(2015)0095. (8) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 171. (9) Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 183. (10) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 9. (11) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 21. (12) Přijaté texty, P8_TA(2018)0201. (13) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162. (14) Přijaté texty, P8_TA(2018)0314. (15) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 143. (16) COM(2018)0214. (17) COM(2018)0218. (18) COM(2018)0236. (19) Přijaté texty, P8_TA(2018)0184. (20) Úř. věst L 180, 19.7.2000, s. 22. (21) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 110.