Evropský parlament,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu z roku 1954 o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu a na druhý protokol k této úmluvě z března 1999,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 1995 o vrácení uloupeného majetku židovským komunitám(1) a usnesení ze dne 16. července 1998 o restituci majetku náležejícího obětem holokaustu(2),

–  s ohledem na balíček opatření přijatý v prosinci 2016 s cílem posílit schopnost EU bojovat proti financování terorismu a organizované trestné činnosti a splnit závazky přijaté v akčním plánu pro zesílení boje proti financování terorismu ze dne 2. února 2016 (COM(2016)0050) a na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. července 2017 o dovozu kulturních statků (COM(2017)0375),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o ničení kulturních památek příslušníky ISIS/Dá´iš(3),

–  s ohledem na úmluvu UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích ze dne 24. června 1995,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu(4);

–  s ohledem na článek 1 protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech,

–  s ohledem na článek 17 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(6), a zejména na čl. 7 odst. 4 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2003 o právním rámci pro volný pohyb zboží, u něhož mohou být zpochybněna vlastnická práva, na vnitřním trhu(7),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnitřní politiky z roku 2016 s názvem „Přeshraniční restituční nároky na umělecké předměty ukradené během ozbrojených konfliktů a válek a alternativy k soudnímu řízení“,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (8),

–  s ohledem na Úmluvu UNESCO ze dne 14. listopadu 1970 o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků,

–  s ohledem na usnesení Rady 14232/12 ze dne 4. října 2012 o vytvoření neformální sítě donucovacích orgánů a odborníků pro odborné posuzování v oblasti kulturních statků (EU CULTNET),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0465/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle Interpolu se černý trh s uměleckými díly stává stejně lukrativním, jako jsou černé trhy s drogami, zbraněmi a padělaným zbožím;

B.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení dopadů návrhu nařízení o dovozu kulturních statků, předloženého Komisí, na 80 až 90 % celosvětového prodeje starožitností tvoří zboží nezákonného původu;

C.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví je jedním ze základních prvků civilizace, např. s ohledem na svou symbolickou hodnotu a kulturní paměť lidstva spojující lidi; vzhledem k tomu, že bojující frakce a teroristické skupiny spáchaly v posledních letech po celém světě řadu trestných činů proti světovému kulturnímu dědictví a že cenná umělecká díla, sochy a archeologické artefakty se prodávají a dovážejí do EU z určitých zemí, které nejsou členskými státy EU, a zisky z tohoto prodeje se případně používají k financování teroristické činnosti; vzhledem k tomu, že je třeba přijmout jasný závazek proti nezákonnému obchodování s kulturními statky, např. s uměleckými díly vyrabovanými během ozbrojených konfliktů a válek v Libyi, Sýrii a Iráku; vzhledem k tomu, že kulturní statky mají velký kulturní, umělecký, historický a vědecký význam a musí být chráněny před nezákonným přisvojováním a rabováním;

D.  vzhledem k tomu, že již krátce po skončení druhé světové války byly učiněny pokusy o nalezení a navrácení uloupeného majetku do země původu;

E.  vzhledem k tomu, že s ohledem na závazek EU týkající se spravedlivého procesu a odškodnění obětí, jakož i na stanovy UNESCO a úmluvy o ochraně kulturního dědictví, musí být zajištěna restituce nezákonně obchodovaných nebo vykopaných či nabytých předmětů;

F.  vzhledem k tomu, že v zásadách washingtonské konference týkající se uměleckých předmětů zkonfiskovaných nacisty, v deklaraci fóra ve Vilniusu a v Terezínské deklaraci k osudu majetku obětí holocaustu a souvisejícím otázkám byl zdůrazněn význam zajištění restituce nemovitého majetku fyzických osob; vzhledem k tomu, že počet uměleckých děl, která se podařilo od konference ve Washingtonu vrátit, se odhaduje na 1 000 až 2 000 kusů(9); vzhledem k tomu, že neexistuje kompletní seznam uměleckých děl, která byla v posledních letech restituována;

G.  vzhledem k tomu, že některá umělecká díla stále nebyla nalezena a právoplatní vlastníci nebo jejich dědici čekají na jejich vrácení; vzhledem k tomu, že na konferenci ve Washingtonu, která se uskutečnila v roce 1998, Jonathan Petropoulos uvedl, že v celé Evropě bylo odhadem odcizeno okolo 650 000 uměleckých děl, a Ronald Lauder uvedl, že se ještě (v roce 1998) nenašlo 11 000 uměleckých děl v hodnotě 10 až 30 miliard dolarů; vzhledem k tomu, že konference pro nároky–WRJO obecně odpovídá, že neexistují přesné odhady: bylo ukradeno přibližně 650 000 uměleckých děl, z nichž asi 100 000 se dosud nenašlo;

H.  vzhledem k tomu, že se osoby, které vznášejí nároky, stále potýkají s právními problémy, na jedné straně z důvodu často velmi specifické povahy jejich nároků a na druhé straně z důvodu vypršení platnosti poválečných restitučních zákonů, zákazu retroaktivity obvyklých pravidel, neexistence definice ukradených uměleckých děl, ustanovení o promlčení nároků nebo ustanovení o vydržení a dobré víře;

I.  vzhledem k tomu, že restituční nároky na ukradené umělecké předměty a kulturní statky jsou v první řadě řešeny prostřednictvím mezinárodního práva veřejného; vzhledem k tomu, že tato pravidla musí být doplněna o přísnější pravidla mezinárodního práva soukromého;

J.  vzhledem k tomu, že rozměr soukromého práva není dostatečně rozvinutý, a to na mezinárodní ani evropské úrovni, což přispívá k právní nejistotě v případech přeshraniční restituce ukradených uměleckých děl a kulturních statků, nejen pokud jde o provedené transakce týkající se děl ukradených nacisty, ale i s ohledem na budoucí případy;

K.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný právní předpis EU, který výslovně a komplexně upravuje restituční nároky týkající se uměleckých předmětů a kulturních statků, které byly ukradeny během ozbrojených konfliktů soukromými osobami;

L.  vzhledem k tomu, že UNESCO ve spolupráci s velkými aukčními domy, muzei a renomovanými sběrateli v Evropě provádí rozsáhlý výzkum ohledně původu těchto děl, aby bylo možné je vrátit jejich vlastníkům;

M.  vzhledem k tomu, že pro doplnění databáze údajů Interpolu o ukradených statcích zveřejňuje Mezinárodní rada muzeí (ICOM) již více než deset let „červené seznamy“, které uvádějí kategorie předmětů náchylných k nedovolenému obchodu;

1.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebylo prakticky přijato žádné opatření v návaznosti na jeho usnesení o právním rámci pro volný pohyb zboží, u něhož mohou být zpochybněna vlastnická práva, na vnitřním trhu, v němž Parlament vyzval Komisi, aby vypracovala studii ohledně řady aspektů týkajících se občanského a procesního práva, výzkumu provenience, katalogizačních systémů, mechanismů alternativního řešení sporů a významu vytvoření správního orgánu pro přeshraniční koordinaci; domnívá se, že čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie by mohl sloužit jako právní základ pro svěření pravomocí Unii jednat v této oblasti;

2.  zdůrazňuje, že rabování uměleckých děl a dalších kulturních statků během ozbrojených konfliktů a válek, jakož i v době míru, je hlavním společným zájmem, který je třeba řešit, pokud jde o prevenci i restituci ukradených kulturních statků s cílem chránit a zajistit integritu kulturního dědictví a identitu společností, komunit, skupin a jednotlivců;

3.  konstatuje, že na úrovni EU nebyla věnována dostatečná pozornost restituci uměleckých děl a kulturních statků ukradených, odcizených nebo nezákonně nabytých, mimo jiné během ozbrojených konfliktů, zejména v oblasti soukromého práva, mezinárodního práva soukromého a občanského soudního řízení; vyzývá proto Komisi, aby chránila, podpořila a povzbudila přeshraniční restituční nároky na kulturní statky, které byly uloupeny a přisvojeny v důsledku státem schváleného rabování nebo ukradeny během ozbrojených konfliktů; vyzývá Komisi a členské státy, aby vydaly doporučení a pokyny pro zvyšování povědomí o potřebě podporovat vnitrostátní instituce v členských státech ohledně restitučních nároků;

4.  zdůrazňuje, že instituce, jako je UNESCO a Interpol, vyzývají ke zvýšení ochrany kulturního dědictví a k posílení postavení členských států, aby mohly zavést opatření umožňující restituce;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje žádná spolehlivá statistika o přesném rozsahu rabování a nedovoleného obchodování s kulturním dědictvím; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této oblasti zajistily spolehlivé statistiky;

6.  vyjadřuje obavy nad tím, že se nejnovější politické a legislativní iniciativy soustředí výlučně na právo veřejné, správní nebo trestní; poukazuje na to, že pro zavedení komplexního regulačního rámce je třeba ve větší míře zohlednit i právo soukromé; vyzývá příslušné orgány, aby pro dosažení tohoto účelu přijaly veškerá vhodná opatření a iniciativy;

7.  domnívá se, že je nutné provést další šetření, aby do temné oblasti nedovoleného obchodu s kulturními statky bylo vneseno světlo, a získalo se tak více informací o jeho rozsahu, struktuře a velikosti, jak tomu je např. u projektu ILLICID, který v současné době běží v Německu;

8.  vítá skutečnost, že některé členské státy uznaly potřebu řešit výjimečné problémy související s restitučními nároky na umělecké předměty a kulturní statky vyrabované, ukradené nebo nezákonně nabyté během ozbrojených konfliktů a válek, aby bylo dosaženo právních řešení zajišťujících vlastnická práva soukromých osob, státních organizací a organizací místní samosprávy a náboženských sdružení, které během ozbrojených konfliktů nebo válek přišly nespravedlivě o umělecká díla;

9.  trvá na tom, že pro odmítnutí těchto nezákonných postupů je nutné zvyšovat kolektivní povědomí, a připomíná, že každý předmět odebraný majiteli představuje navždy ztracené historické a vědecké dědictví;

10.  konstatuje, že nejúčinnějším způsobem boje proti nezákonnému obchodování s kulturními statky a proti rozvoji nezákonného trhu s uměním a podpory restitucí je rozvíjení spravedlivých postupů v obchodu s uměním a v restitucích z nadnárodního a celosvětového hlediska, přičemž by se usilovalo jak o jejich zamýšlený preventivní účinek, tak i o jejich donucovací či represivní dopad;

11.  domnívá se, že v zájmu vytvoření souboru pravidel, která by mohla účinně zabránit rabování a pašování uměleckých děl a kulturních statků, a v zájmu dosažení plně transparentního, odpovědného a etického celosvětového trhu s uměním by se měla Komise snažit spolupracovat s třetími zeměmi s cílem navázat úspěšná partnerství a za tímto účelem zohlednit zásady stanovené v úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo nelegálně vyvezených kulturních statcích;

12.  domnívá se, že legislativní opatření EU, včetně aspektu mezinárodního soukromého práva, by byla vhodná pouze pro budoucí transakce;

13.  domnívá se, že nastal čas ukončit dlouhá léta kličkování a řešení nuancí, pokud má být vytvořen odpovědný a etický evropský trh s uměleckými díly; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti určila opatření v rámci občanského práva, která by pomohla překonat obtíže, s nimiž se potýkají soukromé strany usilující o navrácení uměleckých děl, která jim skutečně patří; současně vyzývá Komisi, aby vytvořila nový diskusní rámec, aby bylo možné určit osvědčené postupy a řešení pro současnou i budoucí situaci;

14.  vítá návrh nařízení o dovozu kulturních statků předložený Komisí, jakož i pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 25. října 2018(10); v této souvislosti opakuje, vzhledem ke globálnímu rozměru trhu s uměleckými díly a počtu předmětů v soukromých rukou, že je nezbytné vyvinout další úsilí týkající se přeshraniční restituce uměleckých předmětů a kulturních statků odcizených během ozbrojených konfliktů a válek; zdůrazňuje, že výzkum provenience a spolupráce na evropské úrovni se ukázaly být užitečnými nástroji, jež pomohly s identifikací uloupených předmětů a jejich následným navracením a jejichž prostřednictvím se v některých případech zabránilo financování teroristických skupin nebo válečných konfliktů;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že kvůli neexistenci, laxnosti či rozdílnosti pravidel mezi členskými státy v oblasti zkoumání provenience a náležité péče nemůže být řada přeshraničních restitučních nároků efektivně a koordinovaným způsobem vyřízena, což může mít za následek posílení krádeží a nedovoleného obchodu a podnítit pašování; podotýká, že nedostatek společných norem vede k tomu, že platný postup je pro všechny zúčastněné strany, včetně muzeí, obchodníků s uměleckými předměty, sběratelů, turistů a cestujících, často nejasný; z tohoto důvodu žádá Komisi, aby harmonizovala pravidla v oblasti zkoumání provenience a aby do nich začlenila určité základní zásady Úmluvy UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

16.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné aktivně podporovat systematické využívání vysoce kvalitního a nezávislého výzkumu provenience za účelem identifikace uloupených uměleckých děl, usnadnění jejich navrácení zákonným vlastníkům, vytvoření zcela transparentního, odpovědného a etického trhu s uměním a za účelem účinného předcházení drancování a nezákonnému obchodu s uměleckými díly a kulturními statky odcizenými během ozbrojených konfliktů a válek a odrazování od těchto činů; poukazuje na možnosti, které v tomto ohledu nabízejí evropské finanční nástroje; vyzývá Komisi a členské státy k tomu, aby na unijní a vnitrostátní úrovni prosazovaly a podporovaly zvláštní vzdělávací programy zaměřené na výzkum provenience, které by obzvláště osobám zapojeným do boje proti nedovolenému obchodování s kulturními statky umožňovaly prohloubení a zlepšení jejich odborných znalostí, a to i prostřednictvím přeshraničních projektů;

17.  je toho názoru, že zkoumání provenience je úzce spojeno s povinností náležité péče platné při nabývání uměleckých děl a představuje hlavní zájem všech subjektů na trhu s uměleckými díly, neboť nabývání kradených uměleckých děl, ať už vědomé či z nedbalosti, je podle některých vnitrostátních předpisů trestné;

18.  domnívá se, že je samozřejmě třeba dbát na to, aby vznikl úplný seznam všech kulturních předmětů, včetně kulturních artefaktů vlastněných Židy, které byly uloupeny nacisty a jejich spojenci, a to od chvíle, co byly svým majitelům uzmuty jako kořist, až do současnosti; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila katalogizační systém, který by mohly používat rovněž veřejné subjekty a soukromé sbírky uměleckých děl a v němž by byly shromážděny údaje o situaci ukradených, odcizených či nezákonně nabytých kulturních statků a přesném stavu stávajících nároků; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila projekty digitalizace, které by zřídily či propojily současné digitální databáze s cílem usnadnit výměnu takových údajů a zkoumání provenience;

19.  domnívá se, že aby bylo možné řádně zkoumat provenienci, je nutné vytvořit záznam dokumentace či rejstřík transakcí, který by byl co možná nejpodrobnější; žádá Komisi, aby aktivně podporovala vypracování společných pokynů k takovým rejstříkům a aby přijala vhodná opatření na podporu členských států při zavádění všeobecné povinnosti uložené odborníkům působícím na trhu s uměleckými díly, aby takový rejstřík transakcí vedly a, obecněji, aby přistoupily k Úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby napříč Unií povzbuzovala a finančně podporovala činnosti týkající se zkoumání provenience; navrhuje, aby Komise uspořádala diskusní fórum, jehož cílem bude výměna osvědčených postupů a nalezení nejlepších řešení pro současnost i budoucnost;

21.  vyzývá Komisi, aby zvážila zřízení zvláštního mechanismu alternativního řešení sporů pro případy restitučních nároků na ukradené umělecké předměty a kulturní statky s cílem překonat stávající právní překážky, jako je hybridní forma rozhodčího řízení a mediace; zdůrazňuje význam jasných norem a transparentních a neutrálních postupů;

22.  bere na vědomí, že promlčecí lhůty často způsobují žadatelům potíže při restituci; vyzývá Komisi, aby posoudila tuto otázku a nalezla správnou rovnováhu v oblasti promlčecí lhůty platné pro restituční nároky na ukradené umělecké předměty, včetně restitučních nároků na umělecká díla ukradená nacisty, přičemž by měla zohlednit jak ochranu zájmů obětí krádeže, tak ochranu zájmů trhu; domnívá se, že jako příklad by mohl sloužit zákon USA o navracení uměleckých děl vyvlastněných během holocaustu;

23.  žádá Komisi, aby zvážila přijetí legislativních opatření na posílení právního systému v oblasti přeshraničních restitučních nároků na umělecké předměty a kulturní statky ukradené během ozbrojených konfliktů a válek na základě nástrojů mezinárodního soukromého práva;

24.  vyzývá příslušné orgány a instituce EU, aby členské státy vybídly ke sdílení informací o stávajících postupech v oblasti kontroly provenience kulturních statků a aby zintenzivnily svou spolupráci s cílem harmonizovat kontrolní opatření a správní postupy zaměřené na určení provenience kulturních statků;

25.  poukazuje na nedostatečnou koordinaci na úrovni členských států ohledně interpretace pojmu „náležitá péče“; vyzývá Komisi, aby vyjasnila pojem „náležité péče“ v souvislosti s dobrou vírou; poukazuje například na článek 16 švýcarského federálního zákona o mezinárodním předávání kulturních statků, který obchodníkům a dražebníkům zakazuje uzavírat transakce týkající se uměleckého díla, pokud mají pochybnosti o jeho původu; konstatuje, že podle tohoto zákona je důkazní břemeno částečně převedeno na prodávajícího; vlastník díla se však nemůže spoléhat na zásadu dobré víry, pokud není schopen prokázat, že v době nabytí díla věnoval této otázce náležitou pozornost; vyzývá Komisi, aby přijala opatření zaměřená na zvýšení povědomí subjektů na trhu s uměním, ale i potenciálních kupujících artefaktů, o významu výzkumu provenience, vzhledem k tomu, že tento výzkum souvisí s povinností náležité péče;

26.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala společné zásady pro přístup k veřejným nebo soukromým archivům, které obsahují informace o identifikaci a místě úschovy majetku, a aby přistoupila k důkladnému mapování stávajících databází kulturních statků a zvážila vytvoření centrální metadatabáze, která zohledňuje dostupné informace, je pravidelně aktualizována a mají k ní přístup všechny relevantní subjekty; domnívá se, že by na základě této centrální metadatabáze měl být zaveden společný katalogizační systém, který by mohl používat standardizované identifikátory děl; žádá proto Komisi, aby podporovala zavedení identifikátorů děl, které vyvinul a prosazuje ICOM a další organizace jakožto obchodní normu v rámci celého vnitřního trhu; zdůrazňuje, že taková databáze by měla být propojena s databází ukradených uměleckých děl spravovanou INTERPOLEM a měla by být pravidelně aktualizována;

27.  domnívá se, že dalším užitečným doplněním výše uvedené databáze by mělo být vytvoření dokumentace či rejstříku transakcí týkajících se kulturních statků, s cílem umožnit důkladnější a přesnější zkoumání provenience; žádá Komisi, aby přijala náležitá opatření s cílem podporovat členské státy v zavedení všeobecného závazku pro subjekty na trhu s uměleckými díly, aby takové záznamy dokumentace či rejstříky transakcí vedly, a obecněji, aby přistoupily k Úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

28.  domnívá se, že centrální databáze by měla fungovat na základě společného katalogizačního systému, v němž by předměty byly identifikovány standardizovaným způsobem (zohledňují se vlastnosti, jako je materiál, technika, rozměry, nápisy, název, téma, datum či období atd.);

29.  vyzývá Komisi, aby určila společné zásady týkající se způsobu stanovení vlastnictví nebo vlastnického práva a také pravidla pro promlčecí lhůty a požadavky na důkazy, jakož i pojem rabování a umění, s ohledem na příslušná pravidla platná v členských státech;

30.  vyzývá členské státy a kandidátské země, aby vynaložily maximální úsilí na přijetí opatření, jež zajistí vytvoření mechanismů, které by usnadnily navrácení majetku uvedeného v tomto usnesení, a aby měly na paměti, že návrat uměleckých děl ukradených, odcizených či neoprávněně nabytých při zločinech proti lidskosti oprávněným žadatelům je záležitostí obecného zájmu podle článku 1 protokolu 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

31.  zdůrazňuje, že k tomu, aby byl vytvořen soubor pravidel, která mohou účinně zabránit krádežím a pašování uměleckých děl a kulturních statků, a aby bylo docíleno plně transparentního, odpovědného a etického globálního trhu s uměleckými předměty by Komise měla usilovat o spolupráci se třetími zeměmi a uzavřít partnerství podporující navrácení majetku uvedeného v tomto usnesení, přičemž by měly být zohledněny zásady stanovené v Úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích a v článku 1 protokolu 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

32.  připomíná, že vzdělání posiluje úctu a docenění uměleckých děl a dalších kulturních statků jakožto symbolů kulturního dědictví, a že proto hraje důležitou úlohu při předcházení rabování a nedovolenému obchodu s kulturními statky a odrazuje od nich; vyzývá Komisi a členské státy, aby podněcovaly a podporovaly činnosti v oblasti vzdělání a zvyšování povědomí v tomto ohledu, včetně neformálního a informálního prostředí;

33.  vyzývá Komisi a všechny příslušné orgány, aby přijaly opatření, jejichž cílem je zvýšit povědomí subjektů na trhu s uměleckými předměty a také potenciálních kupujících o důležitosti zkoumání provenience, neboť takové zkoumání je spojeno se závazkem náležité péče;

34.  připomíná, že k boji proti nedovolenému obchodování s díly kulturního dědictví je nutná úzká spolupráce mezi policejními složkami a celnicemi na evropské i mezinárodní úrovni;

35.  podporuje myšlenku, že přeshraniční restituční postupy týkající se ukradených, odcizených či neoprávněně nabytých uměleckých děl a kulturních statků a aktivní podpora zkoumání provenience by měly být řešeny v souvislosti s iniciativou Evropský rok kulturního dědictví 2018; vyzývá proto Komisi a pracovní skupinu, kterou vytvořila, aby tuto položku začlenily do svého pracovního plánu s podrobným popisem aktivit Evropského roku kulturního dědictví 2018;

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 17, 22.1.1996, s. 199. (2) Úř. věst. C 292, 21.9.1998, s. 166. (3) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 55. (4) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1. (5) Úř. věst. L 39, 10.2.2009, s. 1. (6) Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1. (7) Úř. věst. C 91 E, 15.4.2004, s. 500. (8) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1. (9) Podle údajů „Claims Conference-WJRO Looted Art and Cultural Property Initiative“. (10) Přijaté texty, P8_TA(2018)0418.