Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statutu evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom (2018/2080(INL) – 2019/0900(APP))
Evropský parlament,
– s ohledem na čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na čl. 106a odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,
– s ohledem na články 41 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,
– s ohledem na články 45 a 52 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanovisko Petičního výboru (A8-0050/2019),
1. přijímá návrh nařízení uvedený v příloze;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal návrh nařízení uvedený v příloze Radě a Komisi postupem podle čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie;
3. pověřuje svého předsedu, aby ihned po vydání stanoviska Komise a po udělení souhlasu Rady s návrhem nařízení uvedeným v příloze zajistil zveřejnění nařízení v Úředním věstníku Evropské unie.
PŘÍLOHA K USNESENÍ
Návrh nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statutu evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom
EVROPSKÝ PARLAMENT,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 228 odst. 4 této smlouvy,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména její čl. 106a odst. 1,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na souhlas Rady,
s ohledem na stanovisko Komise,
v souladu se zvláštním legislativním postupem,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv by měly být stanoveny v souladu s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), zejména s čl. 20 odst. 2 písm. d) a článkem 228, Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouvy o Euratomu“) a Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
(2) Zejména článek 41 Listiny uznává právo na řádnou správu coby základní právo evropských občanů. Článek 43 Listiny pak uznává právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Aby byla tato práva účinná a aby se posílila schopnost veřejného ochránce práv vést důkladná a nestranná šetření, měl by mít veřejný ochránce práv k dispozici veškeré nástroje nezbytné k úspěšnému plnění funkce uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení.
(3) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom(1) bylo naposledy pozměněno v roce 2008. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 vznikl nový právní rámec Unie. Zejména čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování EU umožňuje Evropskému parlamentu po obdržení stanoviska Komise a se souhlasem Rady přijmout nařízení, v němž určí statut a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv. Je proto žádoucí zrušit rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom a nahradit jej nařízením, jež by bylo v souladu s právním základem, který je v současnosti platný.
(4) Určení podmínek, za nichž lze podat stížnost u veřejného ochránce práv, by mělo být v souladu se zásadou úplného, volného a snadného přístupu bez ohledu na konkrétní omezení spojená se souběžným průběhem nových či probíhajících soudních a správních řízení.
(5) Veřejný ochránce práv má právo vydat doporučení, zjistí-li, že orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie řádně neuplatňuje rozsudek soudu.
(6) Je nezbytné stanovit postupy, které mají být uplatňovány v případě, že se v rámci šetření veřejného ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup. Rovněž je třeba přijmout ustanovení, na jehož základě veřejný ochránce práv předloží Evropskému parlamentu každoročně na konci ročního zasedacího období souhrnnou zprávu.
(7) V zájmu posílení role veřejného ochránce práv je žádoucí umožnit mu vést šetření z vlastního podnětu s cílem zjistit opakované anebo obzvláště závažné případy nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie a prosazovat v nich řádnou správní praxi, aniž by tím byla dotčena hlavní funkce veřejného ochránce práv, kterou je vyřizovat stížnosti.
(8) S cílem zvýšit efektivitu činnosti veřejného ochránce práv by měl být oprávněn vést z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti šetření navazující na předchozí šetření s cílem zjistit, zda a v jaké míře dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt splnil vydaná doporučení. Veřejný ochránce práv by měl být rovněž oprávněn zahrnout do své výroční zprávy určené Evropskému parlamentu posouzení míry splnění doporučení a posouzení přiměřenosti prostředků, které mu byly poskytnuty na plnění funkce uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení.
(9) Veřejný ochránce práv by měl mít přístup ke všem náležitostem potřebným pro výkon své funkce. Za tímto účelem musí být orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie povinny poskytnout veřejnému ochránci práv všechny informace, o které je požádá, aniž jsou tím dotčeny povinnosti veřejného ochránce práv podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(2). Přístup k utajovaným informacím nebo dokumentům by měl být podmíněn dodržením pravidel zpracovávání důvěrných informací ze strany dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie zpřístupňující utajované informace nebo dokumenty by veřejného ochránce práv měly informovat o jejich utajení. Při uplatňování pravidel zpracovávání důvěrných informací ze strany dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie by se veřejný ochránce práv měl s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem předem dohodnout na podmínkách zacházení s utajovanými informacemi nebo dokumenty a jinými informacemi, na které se vztahuje povinnost profesního tajemství. Pokud veřejný ochránce práv zjistí, že mu nebude poskytnuta požadovaná pomoc, měl by o tom uvědomit Evropský parlament, jenž by měl podniknout náležité kroky.
(10) Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci mají mít povinnost zacházet důvěrně se všemi informacemi, které při výkonu své funkce obdrželi. Veřejný ochránce práv by však měl informovat příslušné orgány o skutečnostech, které podle něj spadají do oblasti trestního práva a o nichž se veřejný ochránce práv dozví v rámci šetření. Rovněž by měl mít možnost informovat dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie o skutečnostech, které zpochybňují chování některého jejich zaměstnance.
(11) Je třeba přihlédnout k nedávným změnám v ochraně finančních zájmů Unie před trestnou činností, zejména pak ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce na základě nařízení Rady (EU) 2017/1939(3), aby mu veřejný ochránce práv mohl předávat veškeré informace spadající do jeho působnosti. Aby byla zcela respektována presumpce neviny a právo na obhajobu zakotvené v článku 48 Listiny základních práv Evropské unie, je žádoucí, aby v případě, že veřejný ochránce práv sdělí Úřadu evropského veřejného žalobce informace spadající do jeho působnosti, informoval o tomto sdělení rovněž dotčenou osobu a stěžovatele.
(12) Mělo by být přijato ustanovení umožňující spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a orgány stejného typu v členských státech, přičemž musí být dodržovány příslušné vnitrostátní právní předpisy. Je rovněž vhodné podniknout kroky a umožnit spolupráci veřejného ochránce práv s Agenturou Evropské unie pro základní práva, neboť taková spolupráce může zefektivnit výkon jeho funkce.
(13) Veřejného ochránce práv jmenuje Evropský parlament na začátku svého volebního období pro dané volební období z řad osob, které jsou občany Unie a u kterých jsou veškeré záruky nezávislosti a náležité způsobilosti. Měly by být rovněž stanoveny podmínky, za nichž funkce veřejného ochránce práv končí, a podmínky, za nichž je nahrazen.
(14) Funkce veřejného ochránce práv by měla být vykonávána zcela nezávisle. Veřejný ochránce práv by se měl při nástupu do funkce slavnostně zavázat před Soudním dvorem. Je třeba stanovit neslučitelnost, plat, výsady a imunitu veřejného ochránce práv.
(15) Měla by být přijata ustanovení týkající se sídla veřejného ochránce práv, které by mělo být v sídle Evropského parlamentu. Rovněž by měla být přijata ustanovení týkající se nejen úředníků a ostatních zaměstnanců sekretariátu veřejného ochránce práv, který mu má být nápomocen, ale i jeho rozpočtu.
(16) Je na veřejném ochránci práv, aby přijal prováděcí ustanovení k tomuto nařízení. S cílem zaručit právní jistotu a nejvyšší standardy ve výkonu funkce veřejného ochránce práv by měl být v tomto nařízení stanoven minimální obsah prováděcích ustanovení, která mají být přijata,
PŘIJAL TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
1. Toto nařízení stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statutu evropského veřejného ochránce práv).
2. Veřejný ochránce práv jedná nezávisle na orgánech, institucích a jiných subjektech Unie v souladu s pravomocemi, které mu jsou na základě smluv svěřeny, a s patřičným ohledem na čl. 20 odst. 2 písm. d) a článek 228 Smlouvy o fungování EU a článek 41 Listiny o právu na řádnou správu.
3. Při výkonu své funkce uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení nesmí veřejný ochránce práv zasahovat do žádného soudního řízení ani zpochybňovat důvodnost soudního rozhodnutí či příslušnost soudu k vydání rozhodnutí.
Článek 2
1. Veřejný ochránce práv přispívá k odhalování nesprávného úředního postupu orgánů, institucí a jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudní pravomoci, a v případě potřeby vydává doporučení s cílem tento nesprávný postup ukončit. Činnost jiných orgánů či osob nemůže být předmětem stížnosti uplatněné u veřejného ochránce práv.
2. Každý občan Unie nebo každá fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem v členském státě se může přímo nebo prostřednictvím poslance Evropského parlamentu obrátit na veřejného ochránce práv se stížností týkající se nesprávného úředního postupu orgánů, institucí a jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudní pravomoci. Veřejný ochránce práv informuje dotčený orgán, instituci či jiný subjekt ihned po obdržení stížnosti, přičemž dodržuje unijní normy v oblasti ochrany osobních údajů.
3. Stížnost musí jasně uvést svůj předmět a totožnost stěžovatele. Stěžovatel může požádat, aby se se stížností, nebo jejími částmi, nakládalo jako s důvěrnou.
4. Stížnost musí být podána do tří let ode dne, kdy se stěžovatel dozví o skutečnostech, kterých se stížnost týká, a musí jí předcházet vhodné administrativní kroky uplatněné u dotčených orgánů, institucí a jiných subjektů.
5. Veřejný ochránce práv rozhodne, zda stížnost spadá do jeho působnosti, a pokud ano, zda je přípustná. Pokud stížnost do jeho působnosti nespadá, nebo je nepřípustná, může veřejný ochránce práv před uzavřením dokumentace stěžovateli doporučit, aby se obrátil na jiný orgán.
6. Stížnostmi podanými veřejnému ochránci práv není dotčen běh lhůt k podání opravných prostředků v soudních nebo správních řízeních.
7. Musí-li veřejný ochránce práv z důvodů probíhajícího či ukončeného soudního řízení v téže věci prohlásit stížnost za nepřípustnou nebo ukončit její zkoumání, jsou výsledky šetření, které případně již provedl, odloženy.
8. S výjimkou případů sexuálního obtěžování se veřejný ochránce práv může zabývat stížností, která se týká pracovních vztahů mezi orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci pouze tehdy, pokud již dotčená osoba vyčerpala veškeré možnosti vnitřních správních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v článku 90 služebního řádu Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, stanovené v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(4) („služební řád“), a pokud již uplynuly lhůty pro odpověď ze strany dotčených orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie.
9. Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele v co nejkratší době o opatřeních přijatých v souvislosti s jeho stížností.
Článek 3
1. Veřejný ochránce práv provede z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti všechna šetření, včetně těch, která navazují na předchozí šetření, která považuje za důvodná pro objasnění každého případného nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Jedná bez nutnosti předchozího schválení a o těchto opatřeních včas informuje dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt. Dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt může veřejnému ochránci práv předložit jakékoliv užitečné připomínky nebo důkazy. Veřejný ochránce práv rovněž může dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt požádat o předložení takových připomínek nebo důkazů.
2. Veřejný ochránce práv může, aniž by tím byla dotčena jeho základní služební povinnost spočívající ve vyřizování stížností, provádět šetření z vlastního podnětu, která jsou strategičtější povahy, s cílem odhalit opakované nebo obzvláště závažné případy nesprávného úředního postupu, prosazovat osvědčené správní postupy v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie a aktivně se zabývat strukturálními otázkami veřejného zájmu, které spadají do jeho působnosti.
3. Veřejný ochránce práv může zahájit strukturovaný a pravidelný dialog s orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie a uspořádat veřejné konzultace před vydáním doporučení nebo v kterékoli fázi později. Veřejný ochránce práv může rovněž systematicky analyzovat a hodnotit pokrok dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu a vydávat další doporučení.
4. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie poskytnou veřejnému ochránci práv veškeré požadované informace a umožní mu přístup k dotčené dokumentaci. Přístup k utajovaným informacím nebo dokumentům je podmíněn dodržením pravidel zpracovávání důvěrných informací ze strany dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu.
Orgány, instituce nebo jiné subjekty zpřístupňující utajované informace nebo dokumenty v souladu s prvním pododstavcem o jejich utajení předem informují veřejného ochránce práv.
Při uplatňování pravidel uvedených v prvním pododstavci veřejný ochránce práv s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem předem dohodl podmínky zacházení s utajovanými informacemi nebo dokumenty.
Dotčené orgány, instituce a jiné subjekty umožní přístup k dokumentům pocházejícím z některého členského státu, které jsou podle právních předpisů klasifikovány jako tajné, až poté, co útvary veřejného ochránce práv zavedou příslušná opatření a záruky pro nakládání s těmito dokumenty, které zajišťují rovnocennou úroveň důvěrnosti, v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 a v souladu s bezpečnostními předpisy dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie.
Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie dosvědčí na žádost veřejného ochránce práv skutečnosti, které se týkají jím vedeného probíhajícího šetření. Vyjadřují se jménem svého orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Nadále jsou vázáni povinnostmi vyplývajícími z jejich služebního postavení. Pokud jsou vázáni povinností zachovávat služební tajemství, nesmí být tato povinnost vykládána v tom smyslu, že zahrnuje informace relevantní pro stížnosti nebo šetření týkající se obtěžování nebo nesprávného úředního postupu.
5. Veřejný ochránce práv pravidelně přezkoumává postupy spojené se správní činností orgánů, institucí a jiných subjektů Unie a posuzuje, zda jsou schopny účinně předcházet střetům zájmů, zaručovat nestrannost a zajistit plné dodržování práva na řádnou správu. Veřejný ochránce práv může určit a posoudit možné případy střetu zájmů na všech úrovních, které by mohly představovat nesprávný úřední postup, v takovém případě veřejný ochránce práv vypracuje konkrétní závěry a informuje Evropský parlament o zjištěních v této věci.
6. V rozsahu, v jakém to umožňujejejich vnitrostátní právo, předají příslušné orgány členských států urychleně veřejnému ochránci práv na jeho žádost nebo z vlastního podnětu veškeré informace nebo dokumenty, které mohou pomoci objasnit případy nesprávného úředního postupu ze strany orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Pokud se na tyto informace nebo dokumenty vztahují vnitrostátní právní předpisy týkající se zpracovávání důvěrných informací nebo ustanovení zabraňující jejich předání, může dotčený členský stát umožnit veřejnému ochránci práv přístup k těmto informacím nebo dokumentům za předpokladu, že veřejný ochránce práv přislíbí, že s nimi bude nakládat způsobem, na jakém se dohodl s příslušným orgánem, který je vydal. V každém případě musí být předložen popis dokumentu.
7. Jestliže není veřejnému ochránci práv poskytnuta jím požadovaná pomoc, informuje o tom veřejný ochránce práv Evropský parlament, jenž podnikne náležité kroky.
8. Pokud byl na základě šetření zjištěn nesprávný úřední postup, veřejný ochránce práv uvědomí dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt a případně podá doporučení. Takto informovaný orgán, instituce nebo jiný subjekt zašle veřejnému ochránci práv do tří měsíců detailní stanovisko. Veřejný ochránce práv může na základě odůvodněné žádosti dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu tuto lhůtu prodloužit, a to o nejvýše dva měsíce. Pokud dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt nepředloží odůvodněné stanovisko ve lhůtě tří měsíců nebo v prodloužené lhůtě, může veřejný ochránce práv uzavřít šetření bez tohoto stanoviska.
9. Veřejný ochránce práv poté zašle dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu zprávu, a zejména v případě, že si to vyžaduje povaha nebo rozsah zjištěného případu nesprávného úředního postupu, Evropskému parlamentu. Veřejný ochránce práv může v této zprávě podat doporučení. Stěžovatele veřejný ochránce práv vyrozumí o výsledcích šetření, o stanovisku dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu a o případných doporučeních podaných ve zprávě veřejného ochránce práv.
10. Je-li to vhodné v souvislosti s šetřením činností orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, může veřejný ochránce práv z vlastního podnětu nebo na žádost Evropského parlamentu předstoupit před Evropský parlament na nejvhodnější úrovni.
11. Veřejný ochránce práv hledá společně s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem co nejlepší řešení, jímž by se dal nesprávný úřední postup napravit a stížnost se uspokojivě vyřídila. Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele o navrhovaném řešení a případně o připomínkách dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Má-li stěžovatel zájem, je oprávněn podat veřejnému ochránci práv v kterékoli fázi připomínky nebo dodatečné informace, jež nebyly známy v době podání stížnosti.
12. Veřejný ochránce práv podává Evropskému parlamentu každoročně na konci ročního zasedacího období zprávu o výsledcích šetření, která veřejný ochránce práv provedl. Součástí zprávy je posouzení splnění jeho doporučení a posouzení přiměřenosti prostředků dostupných pro účely výkonu jeho funkce. Tato posouzení mohou být rovněž předmětem samostatných zpráv.
Článek 4
Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci nakládají se žádostmi o přístup veřejnosti k jiným dokumentům, než jsou dokumenty uvedené v čl. 6 odst. 1, v souladu s podmínkami a omezeními stanovenými v nařízení (ES) č. 1049/2001.
S ohledem na stížnosti týkající se práva na přístup veřejnosti k úředním dokumentům vydá veřejný ochránce práv v návaznosti na řádnou analýzu a na veškeré nezbytné úvahy doporučení týkající se vydání uvedených dokumentů, na které dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt odpoví ve lhůtě stanovené nařízením (ES) č. 1049/2001. Pokud se dotčený orgán tímto doporučením o vydání uvedených dokumentů neřídí, musí své odmítnutí řádně odůvodnit. V tomto případě informuje veřejný ochránce práv stěžovatele o dostupných právních prostředcích, mimo jiné o možnostech, jak tuto věc postoupit Soudnímu dvoru Evropské unie.
Článek 5
Veřejný ochránce práv provádí pravidelné posouzení politik a přezkumy postupů zavedených v příslušných orgánech, institucích a jiných subjektech Unie v souladu s článkem 22a služebního řádu („whistleblowing“) a případně vydává konkrétní doporučení ke zlepšení s cílem zajistit úplnou ochranu úředníkům a jiným zaměstnancům, kteří oznamují skutečnosti v souladu s článkem 22a služebního řádu. Veřejný ochránce práv může na žádost důvěrně poskytnout informace, nezávislé poradenství a odborné pokyny úředníkům a jiným zaměstnancům týkající se řádného jednání, které je třeba vzít v úvahu v souvislosti se skutečnostmi uvedenými v článku 22a služebního řádu, včetně o oblasti působnosti příslušných ustanovení v unijních právních předpisech.
Veřejný ochránce práv může rovněž zahájit šetření na základě informací poskytnutých úředníky nebo jinými zaměstnanci oznamujícími skutečnosti v souladu s článkem 22a služebního řádu, kteří tyto skutečnosti mohou oznamovat důvěrně a anonymně, pokud by popsané praktiky mohly představovat nesprávný úřední postup orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie. S clem umožnit toto oznámení lze upustit od použitelných ustanovení služebního řádu týkajících se utajení.
Článek 6
1. Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci, na něž se vztahuje článek 339 Smlouvy o fungování EU a článek 194 Smlouvy o Euratomu, jsou povinni nesdělovat informace a dokumenty, se kterými byli seznámeni v rámci svých šetření. Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, jsou zejména povinni nesdělovat žádné utajované informace nebo dokumenty poskytnuté veřejnému ochránci práv ani dokumenty, na něž se vztahuje právo Unie, pokud jde o ochranu osobních údajů, ani žádné informace, které by mohly poškodit stěžovatele nebo jinou zúčastněnou osobu.
2. Pokud se veřejný ochránce práv domnívá, že skutečnosti zjištěné v průběhu šetření mohou spadat do oblasti trestního práva, uvědomí o nich příslušné vnitrostátní orgány, a jestliže případ spadá do jejich pravomocí, i Evropský úřad pro boj proti podvodům a Úřad evropského veřejného žalobce. V případě potřeby veřejný ochránce práv rovněž uvědomí orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie, z nichž pochází dotčený úředník nebo jiný zaměstnanec, a tento orgán, instituce nebo jiný subjekt může použít čl. 17 druhý pododstavec Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie.
Veřejný ochránce práv může rovněž informovat dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jednání některého z jejich úředníků či zaměstnanců spadá do působnosti disciplinárních předpisů, jakož i o každé trvající činnosti bránící probíhajícímu šetření.
Veřejný ochránce práv uvědomí o těchto oznámeních stěžovatele a další dotčené osoby, jejichž totožnost je známá.
Článek 7
1. Veřejný ochránce práv může spolupracovat s orgány stejného typu v členských státech za předpokladu, že dodržuje platné vnitrostátní právo.
2. V rámci výkonu své funkce spolupracuje veřejný ochránce práv s Agenturou Evropské unie pro základní práva a s dalšími orgány a institucemi, přičemž se vyvaruje překrývání svých činností s jejich činnostmi.
Článek 8
1. Veřejný ochránce práv je zvolen a může být opakovaně jmenován v souladu s čl. 228 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.
2. Veřejný ochránce práv je vybírán z osob, které jsou občany Unie, mají plná občanská a politická práva, poskytují veškeré záruky nezávislosti, nebyly v posledních třech letech členy vnitrostátních vlád či orgánů Unie a splňují podmínky nestrannosti rovnocenné podmínkám požadovaným pro výkon vysokých soudních funkcí ve své zemi a které mají obecně uznávané zkušenosti a způsobilost pro výkon funkce veřejného ochránce práv.
Článek 9
1. Plnění povinností uvedených ve Smlouvách a v tomto nařízení veřejným ochráncem práv skončí buď uplynutím funkčního období, nebo odstoupením veřejného ochránce práv či jeho odvoláním.
2. Kromě případu odvolání vykonává veřejný ochránce práv svou funkci až do okamžiku, kdy je zvolen nový veřejný ochránce práv.
3. V případě předčasného skončení výkonu funkce je nový veřejný ochránce práv jmenován do tří měsíců od uvolnění funkce na dobu zbývající do konce volebního období Evropského parlamentu. Dokud není zvolen nový veřejný ochránce práv, je za naléhavé záležitosti spadající do působnosti veřejného ochránce práv odpovědný vedoucí pracovník ve smyslu čl. 13 odst. 2.
Článek 10
Má-li Evropský parlament v úmyslu požádat o odvolání veřejného ochránce práv podle čl. 228 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, vyslechne veřejného ochránce práv před podáním žádosti.
Článek 11
1. Při plnění povinností uvedených v Smlouvách a v tomto nařízení postupuje veřejný ochránce práv v souladu s čl. 228 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Zdrží se veškeré činnosti neslučitelné s povahou výše uvedených povinností.
2. Při nástupu do funkce se veřejný ochránce práv slavnostně zavazuje před Soudním dvorem zasedajícím v plénu, že povinnosti uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení bude vykonávat zcela nezávisle a nestranně a že bude v plné míře plnitpovinnosti vzniklé během jeho funkčního období a po jeho skončení. Slavnostně se zaváže především k tomu, že bude plnit povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po skončení funkčního období.
Článek 12
1. Po dobu funkčního období nesmí veřejný ochránce práv vykonávat žádnou jinou politickou nebo správní funkci ani jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.
2. Pokud jde o platy, náhrady a důchody, je veřejný ochránce práv postaven naroveň soudci Soudního dvora.
3. Na veřejného ochránce práv a úředníky a ostatní zaměstnance jeho sekretariátu se vztahují články 11 až 14 a článek 17 protokolu č. 7.
Článek 13
1. Veřejnému ochránci práv je přidělen odpovídající rozpočet, který dostatečně zajistí jeho nezávislost a umožní výkon jeho povinností uvedených ve Smlouvách a v tomto nařízení.
2. Veřejnému ochránci práv je nápomocen sekretariát, jehož vedoucího jmenuje veřejný ochránce práv.
3. Veřejný ochránce práv by měl usilovat o rovnost pohlaví ve složení sekretariátu veřejného ochránce práv.
4. Na úředníky a jiné zaměstnance sekretariátu veřejného ochránce práv se vztahují nařízení a předpisy vztahující se na úředníky a ostatní zaměstnance Unie. Jejich počet je každoročně stanoven v rámci rozpočtového postupu a musí být přiměřený pro řádné plnění povinností veřejného ochránce práv a zvládání jeho pracovní zátěže.
5. Úředníci a jiní zaměstnanci Unie a členských států, kteří jsou jmenováni zaměstnanci sekretariátu veřejného ochránce práv, jsou ve služebním zájmu vyčleněni pro veřejného ochránce práv se zárukou, že budou přijati zpět do své původní instituce, orgánu či subjektu.
6. V záležitostech týkajících se zaměstnanců má veřejný ochránce práv tentýž statut jako orgány ve smyslu článku 1a služebního řádu.
Článek 14
Veřejný ochránce práv posoudí zavedené postupy pro předcházení obtěžování a šikaně jakéhokoli druhu a povahy v rámci orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, jakož i postupy pro potrestání osob odpovědných za obtěžování a šikanu. Veřejný ochránce práv vypracuje vhodné závěry o tom, zda jsou tyto postupy v souladu se zásadami proporcionality, přiměřenosti a důrazných opatření a zda poskytují obětem účinnou ochranu a podporu.
Veřejný ochránce práv včas přezkoumá, zda orgány, instituce a jiné subjekty Unie odpovídajícím způsobem řeší případy obtěžování a šikany jakéhokoli druhu a povahy tím, že řádně uplatňují postupy stanovené v souvislosti se stížnostmi v této oblasti. Veřejný ochránce práv vypracuje na toto téma příslušné závěry.
Veřejný ochránce práv jmenuje v rámci sekretariátu osobu nebo vytvoří strukturu s odbornými znalostmi v oblasti obtěžování, která bude schopná včas posoudit, zda jsou případy obtěžování jakéhokoli druhu a povahy, včetně sexuálního obtěžování, uvnitř orgánů, institucí a jiných subjektů Unie vyřizovány odpovídajícím způsobem, a případně poskytovat poradenství jejích úředníkům a jiným zaměstnancům.
Článek 15
Sídlem veřejného ochránce práv je sídlo Evropského parlamentu.
Článek 16
Každé sdělení určené vnitrostátním orgánům členských států pro účely uplatňování tohoto nařízení se provádí prostřednictvím stálých zastoupení členských států při Unii.
Článek 17
Veřejný ochránce práv přijme prováděcí ustanovení k tomuto nařízení. Tato ustanovení jsou v souladu s tímto nařízením a zahrnují alespoň ustanovení o:
a) procesních právech stěžovatele a dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu;
b) zajištění ochrany úředníků nebo jiných zaměstnanců oznamujících případy sexuálního obtěžování a případy porušení práva Unie v orgánech, institucích nebo jiných subjektech Unie, a to v souladu s článkem 22a služebního řádu („whistleblowing“);
c) přijetí, vyřízení a uzavření stížnosti;
d) šetřeních z vlastního podnětu;
e) navazujících šetřeních; a
f) opatřeních pro sběr informací.
Článek 18
Rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom se zrušuje.
Článek 19
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).