Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/0044(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0261/2018

Předložené texty :

A8-0261/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 13/02/2019 - 8.4

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0086

Přijaté texty
PDF 217kWORD 65k
Středa, 13. února 2019 - Štrasburk Konečné znění
Právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany ***I
P8_TA(2019)0086A8-0261/2018
Usnesení
 Úplné znění

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany (COM(2018)0096 – C8-0109/2018 – 2018/0044(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0096),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0109/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 18. července 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2018(2),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0261/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 303, 29.8.2018, s. 2.
(2) Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 50.


Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 13. února 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../... o právu rozhodném pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany
P8_TC1-COD(2018)0044

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Unie si stanovila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Pro postupné vytváření tohoto prostoru Unie přijímá opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem v míře nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu.

(2)  Podle článku 81 Smlouvy mají tato opatření zahrnovat opatření určená k zajištění slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech.

(3)  Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje v zájmu zlepšení předvídatelnosti výsledku sporů právní jistotu ohledně rozhodného práva a volného pohybu a uznávání soudních rozhodnutí, aby kolizní normy platné v členských státech určovaly za rozhodné právo stejné vnitrostátní právo bez ohledu na členský stát soudu, u kterého byla žaloba podána. [pozm. návrh 1]

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008(4) se nevztahuje na otázky účinků postoupení pohledávek na třetí strany. Avšak v čl. 27 odst. 2 uvedeného nařízení se Komisi ukládá, aby předložila Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu k otázce účinnosti postoupení pohledávky vůči třetím stranám a přednosti postoupené pohledávky před právem jiné osoby, k níž se v případě potřeby přiloží návrh na změnu uvedeného nařízení a hodnocení dopadu ustanovení, která mají být zavedena.

(5)  Dne 18. února 2015 Komise přijala zelenou knihu nazvanou Vytváření unie kapitálových trhů, v níž se uvádí, že dosažení větší právní jistoty v případech přeshraničního převodu pohledávek a pořadí těchto převodů, a zejména v takových případech, jakým je platební neschopnost, je důležitým aspektem rozvoje celoevropského trhu s cennými papíry a dohodami o finančním zajištění a rovněž i jiných aktivit, jako je např. faktoring.

(6)  Dne 30. září 2015 Komise přijala sdělení nazvané Akční plán pro vytváření unie kapitálových trhů. V tomto Akčním plánu pro vytváření unie kapitálových trhů se uvádí, že rozdíly v národním zacházení s účinky postoupení pohledávek na třetí strany komplikují využívání těchto nástrojů jako přeshraničního zajištění, z čehož vyplývá závěr, že tato právní nejistota ztěžuje ekonomicky významné finanční operace, jako jsou sekuritizace. V akčním plánu pro vytváření unie kapitálových trhů bylo oznámeno, že Komise navrhne jednotná pravidla, podle nichž se bude s právní jistotou určovat, které vnitrostátní právo se použije na účinky postoupení pohledávek na třetí strany.

(7)  Dne 29. června 2016 přijala Komise zprávu o vhodnosti ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES(5) o dohodách o finančním zajištění, která řeší otázku, zda směrnice funguje účelně a efektivně, pokud jde o formální úkony požadované k poskytnutí zajištění formou pohledávek z úvěrů. Ze závěrů zprávy vyplývá, že navržení jednotných pravidel pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany umožní s právní jistotou určit, které vnitrostátní právo by se mělo vztahovat na účinky postoupení pohledávek na třetí strany, což by mělo přispět k nastolení větší právní jistoty i v případech, kdy jsou pohledávky z úvěrů používány coby zajištění v přeshraničním kontextu.

(8)  Dne 29. září 2016 přijala Komise zprávu k otázce účinnosti postoupení nebo subrogace pohledávky vůči třetím stranám a přednosti postoupené nebo subrogované pohledávky před právem jiné osoby. Zpráva dochází k závěru, že jednotné kolizní normy upravující účinnost postoupení vůči třetím stranám, stejně jako otázky přednosti mezi postupníky uplatňujícími konkurenční nároky nebo mezi postupníky a jinými nositeli práv by posílily právní jistotu a snížily praktické problémy a právní náklady spojené se stávajícími různorodými přístupy v členských státech.

(9)  Věcná působnost a ustanovení tohoto nařízení by měly být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007(6), nařízením (ES) č. 593/2008 a nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(7) a (EU) 2015/848(8). Výklad tohoto nařízení by měl v největší možné míře vyloučit případné právní mezery mezi těmito nástroji.

(10)  Tímto nařízením se provádí akční plán unie kapitálových trhů. Toto nařízení rovněž splňuje požadavky stanovené v čl. 27 odst. 2 nařízení Řím I, v němž se Komisi ukládá povinnost zveřejnit zprávu a případně předložit návrh týkající se účinnosti postoupení pohledávky vůči třetím stranám a přednosti postupníka před právem jiné osoby.

(11)  Kolizní normy V současné době neexistuje soubor jednotných kolizních norem, jimiž by se řídily řídí účinky (nebo majetkové účinky) postoupení pohledávek na třetí strany na úrovni Unie v současné době neexistují. Tyto kolizní normy jsou stanoveny na úrovni členských států, jsou však nesoudržné, protože jsou založeny na odlišných souvisejících faktorech ke stanovování příslušného práva, a mnohdy proto jsou nejasné, především ve státech, v nichž nejsou tyto normy regulovány samostatnými právními předpisy. Při přeshraničním postoupení pohledávek se nesoudržnost vnitrostátních kolizních norem stává zdrojem právní nejistoty v otázce, které právo se vztahuje na účinky postoupení na třetí strany. Nedostatek právní jistoty vytváří právní riziko při přeshraničním postoupení pohledávek, které nevzniká při postoupení na vnitrostátní úrovni, protože na transakci se může vztahovat různý vnitrostátní věcný status v závislosti na členském státu, jehož soudy nebo orgány budou spor o právní nárok na pohledávku rozhodovat; to znamená, že výsledek sporu o přednostní právo, pokud jde o to, kdo má právní nárok na pohledávku v souvislosti s jejím přeshraničním postoupením, se bude v závislosti na uplatněném právním předpise daného členského státu lišit. [pozm. návrh 2]

(12)  Pokud si postupníci nejsou právního rizika vědomi nebo se rozhodnou je pominout, mohou utrpět nepředvídané ztráty. Nejistota ohledně toho, kdo má právní nárok na pohledávky postoupené na přeshraničním základě, může mít vedlejší dopady a prohloubit a prodloužit dopady finanční krize. Pokud se postupníci rozhodnou zmírnit toto právní riziko tím, že vyhledají specifické právní poradenství, budou nuceni vynaložit vyšší transakční náklady, které při vnitrostátním postoupení odpadají. Pokud postupníky odradí právní riziko a rozhodnou se jej vyvarovat, mohou se tím připravit o obchodní příležitosti a oslabit tak integraci trhů. [pozm. návrh 3]

(12a)   Právní riziko může mít také odrazující účinky. Postupník a postupitel se mohou rozhodnout, že se mu vyhnou, což může znamenat, že si nechají ujít obchodní příležitost. Nedostatečná právní jistota tak podle všeho není v souladu s cílem sjednocování trhu a se zásadou volného kapitálu zakotvenou v článku 63 až 66 Smlouvy o fungování Evropské unie. [pozm. návrh 4]

(13)  Cílem tohoto nařízení je nastolit právní jistotu stanovením společných kolizních norem, které určí vnitrostátní právo, jež se vztahuje na účinky postoupení pohledávek na třetí strany, což povede k nárůstu přeshraničních transakcí s pohledávkami, s cílem podpořit přeshraniční investice v Unii a usnadnit přístup podniků, včetně malých a středních podniků (MSP), a přístup spotřebitelů k financování. [pozm. návrh 5]

(14)  Pohledávka zakládá právo věřitele na úhradu určité peněžité částky nebo plnění určitého závazku ze strany dlužníka. Postoupení pohledávky umožňuje věřiteli (postupiteli) převést právo vůči dlužníkovi na plnění dluhu na jinou osobu (postupníka). Práva, jimiž jsou upraveny smluvní vztahy mezi věřitelem a dlužníkem, mezi postupitelem a postupníkem a mezi postupníkem a dlužníkem, se určí na základě kolizních norem stanovených v nařízení Řím I.

(14a)   Účelem tohoto nařízení není změnit ustanovení nařízení (ES) č. 593/2008, pokud jde o majetkové účinky dobrovolného postoupení mezi postupitelem a postupníkem nebo mezi postupníkem a dlužníkem. [pozm. návrh 6]

(15)  Kolizními normami stanovenými v tomto nařízení by se měly řídit majetkové účinky postoupení pohledávek mezi všemi stranami, které jsou účastníky postoupení (tj. mezi postupitelem a postupníkem a mezi postupníkem a dlužníkem), i vůči třetím stranám,např. věřiteli postupitele, vyjma dlužníka. [pozm. návrh 7]

(16)  Pohledávky spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení jsou zahrnují obchodní pohledávky, pohledávky vyplývající z finančních nástrojů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU(9) a hotovost připsaná na účet u úvěrové instituce. Finanční nástroje podle směrnice 2014/65/EU zahrnují cenné papíry a deriváty obchodované na finančních trzích. Zatímco cenné papíry jsou aktiva, deriváty jsou smlouvy, které obsahují jak práva (neboli pohledávky), tak závazky smluvních stran. [pozm. návrh 8]

(17)  Toto nařízení se týká účinků postoupení pohledávek na třetí strany. Nezahrnuje Zahrnuje zejména převody smluv (např. derivátových smluv), jež obsahují jak práva (neboli pohledávky), tak závazky nebo novace smluv obsahujících tato práva a závazky. Vzhledem k tomu, že působnost tohoto nařízení nezahrnuje převod ani novaci smluv, obchodování s finančními nástroji, stejně jako clearing a vypořádání těchto nástrojů se bude i nadále řídit právem rozhodným pro smluvní závazkové vztahy podle nařízení Řím I. Toto rozhodné právo obvykle stanoví smluvní strany, nebo je určeno nediskrečními pravidly platnými pro finanční trh. [pozm. návrh 9]

(18)  Oblasti upravené směrnicí o finančním zajištění2002/47/ES, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/26/ESo neodvolatelnosti zúčtování(10), směrnicí o likvidaciEvropského parlamentu a Rady 2001/24/ES(11) a nařízením o vytvoření registru UnieKomise (EU) č. 389/2013(12) by neměly být tímto nařízením dotčeny, jelikož se oblast působnosti kolizních norem v tomto návrhu a oblast působnosti kolizních norem v uvedených třech směrnicích nepřekrývá. [pozm. návrh 10]

(19)  Toto nařízení by mělo být univerzální: právo určené tímto nařízením by se mělo použít, i když není právem určitého členského státu.

(20)  Předvídatelnost je nezbytná pro třetí strany, které usilují o získání právního nároku na postoupenou pohledávku. Použití práva země, ve které má postupitel obvyklé bydliště, na účinky postoupení pohledávek na třetí strany poskytuje dotčeným třetím stranám jistotu ohledně vnitrostátního práva, kterým se řídí jejich práva. Na účinky postoupení pohledávek na třetí strany by se tedy mělo obecně vztahovat právo v obvyklém bydlišti postupitele. Tato norma by se měla vztahovat zejména na účinky na třetí strany v případě postoupení pohledávek v rámci faktoringu, zajištění a – pokud se strany nerozhodly zvolit právo postoupené pohledávky – sekuritizace.

(21)  Právo, které by se mělo obecně vztahovat na účinky postoupení pohledávek na třetí strany, by mělo umožňovat stanovení rozhodného práva v případě postoupení budoucích pohledávek, což je běžná praxe v případě postoupení většího počtu pohledávek, jak tomu je v případě faktoringu. Použití práva v obvyklém bydlišti postupitele umožňuje stanovit právo rozhodné pro účinky postoupení budoucích pohledávek na třetí strany.

(22)  Potřeba stanovit, komu náleží právní nárok na postoupenou pohledávku, často vyvstává při vymezování konkurzní podstaty v případech, kdy se postupitel ocitne v platební neschopnosti. Je proto žádoucí, aby kolizní normy stanovené v tomto nařízení a kolizní normy stanovené v nařízení (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení byly soudržné. Této soudržnosti by mělo být dosaženo tím, že na účinky postoupení pohledávek na třetí strany se bude standardně vztahovat právo v obvyklém bydlišti postupitele, protože použití práva v obvyklém bydlišti postupitele jakožto hraničního určovatele se shoduje s místem, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, což je hraniční určovatel pro účely insolvenčního řízení.

(23)  V Úmluvě OSN o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě z roku 2001 je stanoveno, že přednost práva postupníka na postoupenou pohledávku před právem subjektu uplatňujícího konkurenční nárok se řídí právem státu, ve kterém má postupitel sídlo. Slučitelnost mezi kolizními normami Unie stanovenými v tomto nařízení a řešením, které na mezinárodní úrovni upřednostňuje úmluva, by měla usnadnit řešení mezinárodních sporů.

(24)  Pokud postupitel změní své obvyklé bydliště mezi opakovaným postoupením stejné pohledávky, rozhodným právem by mělo být právo v obvyklém bydlišti postupitele v okamžiku, kdy postoupení pohledávky jednoho z postupníků poprvé nabude účinnosti vůči třetím stranám na základě splnění požadavků vyplývajících z rozhodného práva podle obvyklého bydliště postupitele v daném okamžiku.

(25)  V souladu s tržní praxí a s ohledem na potřeby účastníků trhu by se účinky některých postoupení pohledávek na třetí strany měly výjimečně řídit právem postoupené pohledávky, což je právo, kterým se řídí původní smlouva mezi věřitelem a dlužníkem, ze které na jejímž základě pohledávka pochází vznikla. [pozm. návrh 11]

(26)  Právem postoupené pohledávky by se měly řídit účinky na třetí strany u postoupení, kdy majitel účtu postoupí hotovost připsanou na účet u úvěrové instituce, kde je majitel účtu věřitel/postupitel a úvěrová instituce dlužník. Jestliže se na účinky těchto postoupení na třetí strany použije právo postoupené pohledávky – neboť se obecně předpokládá, že pohledávka, kterou má majitel účtu ve vztahu k hotovosti připsané na účet u úvěrové instituce, se řídí právem země, ve které tato úvěrová instituce sídlí (a nikoli právem v obvyklém bydlišti majitele účtu/postupitele) – mohou třetí strany, jako jsou věřitelé postupitele a postupníci uplatňující konkurenční nároky, počítat s větší předvídatelností. Toto právo se obvykle určí ve smlouvě o vedení účtu mezi majitelem účtu a úvěrovou institucí.

(27)  Účinky postoupení pohledávek vyplývajících z finančních nástrojů na třetí strany by rovněž měly podléhat právu, kterým se řídí postoupená pohledávka, to jest právu, kterým se řídí smlouva, z níž vyplývá pohledávka (jako např. derivátová smlouva). Skutečnost, že účinky postoupení pohledávek vyplývajících z finančních nástrojů na třetí strany podléhají právu postoupené pohledávky namísto práva v obvyklém bydlišti postupitele, má zásadní význam pro zachování stability a bezproblémového fungování finančních trhů. Tato ustanovení jsou zachována proto, že právo, kterým se řídí finanční nástroj, z něhož pohledávka pochází, je právem, které si smluvní strany zvolily, nebo právem stanoveným v souladu s nediskrečními pravidly platnými pro finanční trhy.

(28)  Při určování rozhodného práva pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany v rámci sekuritizace by měla být stanovena jistá pružnost, která by umožnila uspokojit potřeby všech účastníků sekuritizace a usnadnila rozšíření přeshraničního sekuritizačního trhu na menší hospodářské subjekty. I když na účinky postoupení pohledávek v rámci sekuritizace na třetí strany by se standardně mělo vztahovat právo v obvyklém bydlišti postupitele, postupitel (původce) a postupník (zvláštní účelová jednotka) by měli mít možnost rozhodnout, že na účinky postoupení pohledávek na třetí strany by se mělo vztahovat právo postoupené pohledávky. Postupitel a postupník by měli mít možnost rozhodnout, že účinky postoupení pohledávek v rámci sekuritizace na třetí strany budou nadále podléhat obecné normě práva v obvyklém bydlišti postupitele nebo zvolit právo postoupené pohledávky s ohledem na funkci struktury a vlastnosti transakce, např. počet a místo původců a počet práv, jimiž se řídí postoupené pohledávky. [pozm. návrh 12]

(29)  Pokud se na účinky postoupení na třetí strany vztahuje právo v obvyklém bydlišti postupitele v případě jednoho postoupení a právo postoupené pohledávky u jiného postoupení, může nastat kolize přednostních práv mezi postupníky stejné pohledávky. V těchto případech by se kolize přednostních práv měla řešit na základě rozhodného práva pro účinky postoupení na třetí strany, kterým se řídila pohledávka, jež jako první nabyla účinnosti vůči třetím stranám v souladu se svým rozhodným právem. Jestliže postoupení obou pohledávek na třetí strany nabude účinnosti ve stejnou dobu, mělo by platit právo platné v obvyklém bydlišti postupitele. [pozm. návrh 13]

(30)  Oblast působnosti vnitrostátního práva určeného tímto nařízením za právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany by měla být jednotná. Vnitrostátním právem určeným za právo rozhodné by se měly řídit zejména i) účinnost postoupení vůči třetím stranám, to znamená náležitosti a postupy, které musí postupník splnit jako podmínku zajištění právního nároku na postoupenou pohledávku (například registrace postoupení u veřejného orgánu nebo zapsání do rejstříku či písemné oznámení postoupení dlužníkovi); a ii) problémy související s přednostním právem, to znamená spory řešení sporů mezi několika subjekty uplatňujícími nárok na pohledávku v důsledku jejího přeshraničního postoupení (např. mezi dvěma postupníky, pokud byla stejná pohledávka postoupena dvakrát, nebo mezi postupníkem a věřitelem postupitele). [pozm. návrh 14]

(31)  Vzhledem k univerzální povaze tohoto nařízení se může stát, že jako rozhodné právo budou určena práva zemí s odlišnými právními tradicemi. Pokud po postoupení pohledávky dojde k převodu smlouvy, z níž příslušná pohledávka pochází, právo, které je tímto nařízením určeno jako právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávky na třetí strany, by se mělo rovněž použít na kolize přednostních práv mezi postupníkem pohledávky a novým příjemcem téže pohledávky na základě převodu smlouvy, z níž příslušná pohledávka pochází. Ze stejného důvodu by se mělo právo, které je tímto nařízením určeno jako právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávky na třetí strany, uplatnit také v případech, kdy novace slouží jako funkčně rovnocenný mechanismus převodu smlouvy, k řešení kolize přednostních práv mezi postupníkem pohledávky a novým příjemcem funkčně rovnocenné pohledávky na základě novace smlouvy, z níž příslušná pohledávka pochází.

(32)  Z důvodu veřejného zájmu mohou soudy členských států za výjimečných okolností použít výhradu veřejného pořádku a imperativních ustanovení, která by měla být vykládána restriktivně.

(33)  Dodržování mezinárodních závazků přijatých členskými státy znamená, že by tímto nařízením neměly být dotčeny mezinárodní úmluvy, jejichž smluvní stranou je ke dni přijetí tohoto nařízení jeden nebo více členských států. S cílem zlepšit přístupnost platných pravidel by Komise měla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejnit seznam příslušných úmluv na základě informací poskytnutých členskými státy.

(34)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Toto nařízení zejména usiluje o podporu uplatňování článků 17 a 47 týkajících se práva na vlastnictví a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a článku 16 týkajícího se svobody podnikání. [pozm. návrh 15]

(35)  Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a z důvodu rozsahu nebo účinků tohoto nařízení jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. Potřebná jednotnost kolizních norem upravujících účinky postoupení pohledávek na třetí strany může být dosažena pouze formou nařízení, protože pouze nařízení zajišťuje jednotný výklad a uplatňování pravidel na vnitrostátní úrovni. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(36)  V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování EU, [oznámily/o] [se] [Spojené království] [a] [Irsko] [své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení, a je/jsou tedy tímto nařízením vázáno/y] [neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné].

(37)  V souladu s články 1 a 2 protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na účinky postoupení pohledávek na třetí strany podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů jiné než účinky na třetí strany, pokud jde o dlužníka postoupené pohledávky. [pozm. návrh 16]

Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní či správní.

1a.   Tímto nařízením není dotčeno právo Unie ani vnitrostátní právo v oblasti ochrany spotřebitele. [pozm. návrh 17]

2.  Z oblasti působnosti tohoto nařízení jsou vyloučena:

a)  postoupení pohledávek vyplývajících z rodinných vztahů a ze vztahů považovaných rozhodným právem za vztahy se srovnatelnými účinky, včetně vyživovací povinnosti;

b)  postoupení pohledávek vyplývajících z majetkových vztahů mezi manželi nebo mezi osobami ve vztazích považovaných rozhodným právem za vztahy s účinkem srovnatelným s manželstvím, včetně registrovaného partnerství, a ze závětí a dědění; [pozm. návrh 18]

c)  postoupení pohledávek vyplývajících ze směnek cizích a vlastních, z šeků a jiných převoditelných cenných papírů v rozsahu, v jakém závazky z těchto převoditelných cenných papírů vyplývají z jejich převoditelnosti;

d)  postoupení pohledávek vyplývajících z otázek upravených právem obchodních společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob, týkajících se například vzniku, zápisem nebo jiným způsobem, způsobilosti k právům a právním úkonům, vnitřního uspořádání nebo rušení obchodních společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob, osobní odpovědnosti vedoucích osob a členů za závazky obchodní společnosti nebo právnické osoby;

e)  postoupení pohledávek vyplývajících ze zakládání trustů a vztahů mezi zakladateli trustu, správci trustu a oprávněnými osobami;

f)  postoupení pohledávek vyplývajících ze smluv o životním pojištění vyplývajících z činnosti prováděné jinými organizacemi, než jsou organizace uvedené v čl. 2 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES(13), jejichž předmětem je poskytovat plnění zaměstnaným nebo samostatně výdělečným osobám patřícím do jednoho podniku nebo skupiny podniků nebo do jednoho oboru nebo skupiny oborů v případě smrti nebo dožití se stanoveného věku nebo v případě přerušení nebo omezení činnosti nebo v případě nemoci související s prací nebo pracovním úrazem.

fa)  postoupení pohledávek v průběhu kolektivního řízení podle nařízení (EU) 2015/848. [pozm. návrh 19]

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)  „postupitelem“ osoba, která převádí své právo vůči dlužníkovi na plnění dluhu na jinou osobu;

b)  „postupníkem“ osoba, která nabývá právo vůči dlužníkovi na plnění dluhu od jiné osoby;

c)  „postoupením“ dobrovolný převod práva vůči dlužníkovi na plnění dluhu. Zahrnuje přímé převody pohledávek, smluvní subrogace, převody pohledávek při zajištění závazku a zastavení pohledávek nebo jiné způsoby zajištění pohledávek;

d)  „pohledávkou“ právo vůči dlužníkovi na plnění dluhu jakékoli povahy, ať už peněžní nebo nepeněžní, bez ohledu na to, zda vyplývá ze smluvních nebo z mimosmluvních závazků;

e)  „účinky na třetí strany“ majetkové účinky, to znamená právo postupníka uplatnit svůj právní nárok na jemu postoupenou pohledávku vůči jiným postupníkům nebo příjemcům stejné nebo funkčně rovnocenné pohledávky, věřitelům postupitele a dalším třetím stranám, vyjma dlužníka; [pozm. návrh 20]

f)  „obvyklým bydlištěm“ pro obchodní společnosti a jiné zapsané nebo nezapsané právnické osoby, místo jejich ústřední správy; u fyzické osoby, která jedná při výkonu své podnikatelské činnosti, hlavní místo podnikání;

g)  „úvěrovou institucí“ podnik ve smyslu definice v čl. 4 odst. 1 bodě 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013(14), včetně poboček – ve smyslu definice v čl. 4 odst. 1 bodě 17 uvedeného nařízení – úvěrových institucí, jež mají správní ústředí v Unii, nebo – v souladu s článkem 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(15) – mimo Unii, pokud se tyto pobočky nacházejí v Unii;

h)  „hotovostí“ peníze připsané na účet u úvěrové instituce v jakékoli měně; [pozm. návrh 21]

i)  „finančním nástrojem“ nástroje ve smyslu přílohy I oddílu C směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU(16).

KAPITOLA II

JEDNOTNÁ PRAVIDLA

Článek 3

Univerzální použitelnost

Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států, či nikoliv.

Článek 4

Rozhodné právo

1.  Není-li v tomto článku stanoveno jinak, účinky postoupení pohledávek na třetí strany se řídí právem země, ve které má postupitel obvyklé bydliště v rozhodném okamžiku obvyklé bydliště uzavření smlouvy o postoupení.

Jestliže postupitel změní místo obvyklého bydliště v době mezi dvěma postoupeními stejné pohledávky různým postupníkům, přednost práva určitého postupníka před právem jiného postupníka se řídí právem v obvyklém bydlišti postupitele v době, kdy postoupení poprvé nabude účinnosti vůči třetí straně v souladu s právem určeným jako rozhodné podle prvního pododstavce.

2.  Právem rozhodným pro postoupení pohledávky se řídí Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku se účinky na třetí stranu vyplývající z postoupení pohledávky řídí právem rozhodným pro postoupení:

a)  hotovosti připsané peněz připsaných na účet u úvěrové instituce;

b)  pohledávek vyplývajících z finančních nástrojů.

3.  Postupitel a postupník mohou jako rozhodné právo pro účinky postoupení na třetí strany v rámci sekuritizace zvolit rozhodné právo postoupené pohledávky.

Volba rozhodného práva je výslovně uvedena ve smlouvě o postoupení nebo v samostatné smlouvě. Věcná a formální platnost úkonu, jímž byla volba práva učiněna, se řídí zvoleným právem.

4.  Kolize přednostních práv mezi postupníky stejné pohledávky, kdy se účinky postoupení jedné z pohledávek na třetí strany řídí právem země, v níž má postupitel obvyklé bydliště, přičemž účinky postoupení jiných pohledávek na třetí strany se řídí právem postoupené pohledávky, se řídí právem rozhodným pro účinky postoupení na třetí strany, kterým se řídila pohledávka, jež jako první nabyla účinnosti vůči třetím stranám v souladu se svým rozhodným právem. Jestliže postoupení obou pohledávek na třetí strany nabude účinnosti ve stejnou dobu, platí právo země, v níž má postupitel své obvyklé bydliště. [pozm. návrh 22]

Článek 5

Oblast působnosti rozhodného práva

Rozhodným právem pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany podle tohoto nařízení se řídí zejména:

a)  požadavky na zajištění účinnosti postoupení vůči třetím stranám jiným než dlužník, jako jsou například náležitosti zapsání do rejstříku nebo zveřejnění;

b)  přednost práv postupníka před právy ostatních postupníků stejné pohledávky;

c)  přednost práv postupníka před právy věřitelů postupitele;

d)  přednost práv postupníka před právy příjemce převodu smlouvy ve vztahu ke stejné pohledávce;

e)  přednost práv postupníka před právy příjemce novace smlouvy vůči dlužníkovi ve vztahu k rovnocenné pohledávce.

Článek 6

Imperativní ustanovení

1.  Tímto nařízením není nijak dotčeno použití imperativních ustanovení práva země soudu.

2.  Imperativní ustanovení jsou ustanovení, jejichž dodržování je pro členský stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako například jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání, zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by jinak bylo na základě tohoto nařízení pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany rozhodné.

2a.  Použijí se imperativní ustanovení právních předpisů členského státu, v němž má být nebo bylo postoupení uskutečněno, pokud tato imperativní ustanovení nečiní plnění smlouvy o postoupení protiprávním. [pozm. návrh 23]

KAPITOLA III

OSTATNÍ USTANOVENÍ

Článek 7

Veřejný pořádek (ordre public)

Použití některého ustanovení práva kterékoli země určeného na základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze v případě, že by bylo zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem místa soudu.

Článek 8

Vyloučení zpětného a dalšího odkazu

Použitím práva státu určeného na základě tohoto nařízení se rozumí použití právních norem platných v uvedeném státě, s výjimkou jeho norem mezinárodního práva soukromého.

Článek 9

Státy s více právními systémy

1.  Je-li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující účinky postoupení pohledávek na třetí strany, považuje se pro účely určení rozhodného práva podle tohoto nařízení každá územní jednotka za stát.

2.  Členský stát, který má více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující účinky postoupení pohledávek na třetí strany, není povinen uplatňovat toto nařízení při kolizích norem, jež se týkají výhradně těchto jednotek.

Článek 10

Vztah k ostatním ustanovením práva Unie

Tímto nařízením není dotčeno použití ustanovení práva Unie, která ve zvláštních oblastech stanoví kolizní normy pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany.

Článek 11

Vztah ke stávajícím mezinárodním úmluvám

1.  Tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení a které stanoví kolizní normy pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany.

2.  Toto nařízení se však použije mezi členskými státy přednostně ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma a více členskými státy v rozsahu, ve kterém se týkají oblastí upravených tímto nařízením.

Článek 12

Seznam úmluv

1.  Členské státy oznámí Komisi do dne ... [den použitelnosti] seznam úmluv uvedených v čl. 11 odst. 1. Po tomto dni oznámí členské státy Komisi veškerá vypovězení zmíněných úmluv.

2.  Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do šesti měsíců po obdržení oznámení uvedených v odstavci 1:

a)  seznam úmluv podle odstavce 1;

b)  a vypovězení uvedená v odstavci 1.

Článek 13

Přezkum

Komise do dne ... [pět let ode dne použitelnosti] předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení. V případě potřeby ke zprávě přiloží návrhy na jeho změny.

Článek 14

Časová působnost

1.  Toto nařízení se použije na postoupení pohledávek uskutečněná dne [den použitelnosti] nebo později.

2.  Právo rozhodné podle tohoto nařízení určí, zda práva třetí strany vztahující se k pohledávce postoupené po datu použitelnosti tohoto nařízení mají přednost před právy jiné třetí osoby nabytými před datem použitelnosti tohoto nařízení. V případě protichůdných pohledávek vycházejících z postoupení určí právo rozhodné podle tohoto nařízení práva příslušných postupníků, výhradně pokud jde o postoupení provedená po ... [datum použitelnosti tohoto nařízení]. [pozm. návrh 24]

Článek 15

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne ... [18 měsíců po vstupu v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

(1) Úř. věst. C 303, 29.8.2018, s. 2.
(2)Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 50.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. února 2019.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění (Úř. věst. L 168, 27.6.2002, s. 43).
(6)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).
(7)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).
(8)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení, (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 19).
(9)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU, (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).
(10)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry (Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45).
(11)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí, (Úř. věst. L 125, 5.5.2001, s. 15).
(12)Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009/ES a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011 (Úř. věst. L 122, 3.5.2013, s. 1).
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).
(14)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012, Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.
(15)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES, Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338.
(16)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU, Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349.

Poslední aktualizace: 19. března 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí