(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0184),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0149/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená rakouskou Spolkovou radou a švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. září 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 10. října 2018(2),

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a rovněž na stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0447/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 66. (2) Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 232.

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Účelem této směrnice je umožnit kvalifikovaným zastupujícím subjektům, které zastupují kolektivní zájmy spotřebitelů, domáhat se nápravného prostředku prostřednictvím zástupných žalob proti porušování práva Unie. Kvalifikovaným zastupujícím subjektům by mělo být umožněno požádat o zastavení nebo zákaz porušování předpisů a o potvrzení toho, že k porušení předpisů došlo, a domáhat se nápravy, jako je odškodnění, vrácení zaplacené částky, oprava, náhrada, stažení z oběhu, snížení ceny nebo ukončení smlouvy dle vnitrostátního práva. [pozm. návrh 1]

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES(4) umožňovala kvalifikovaným zastupujícím subjektům podávat zástupné žaloby zaměřené zejména na zastavení a zákaz porušování právních předpisů Unie, jímž dochází k poškozování kolektivních zájmů spotřebitelů. Směrnice však dostatečně neřešila výzvy pro vymáhání spotřebitelského práva. Za účelem odrazování od nezákonných praktik, rozšíření poctivého a odpovědného podnikání a zmírnění újmy vzniklé spotřebitelům je nutné posílit mechanismus ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů. Vzhledem k mnoha změnám je z důvodu lepší srozumitelnosti vhodné nahradit směrnici 2009/22/ES. S cílem zajistit přístup ke spravedlnosti a její řádný výkon existuje významná potřeba zásahu ze strany Unie na základě článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), protože tím dojde ke snížení nákladů i omezení zátěže spojené s individuálními žalobami. [pozm. návrh 2]

(3)  Zástupná žaloba by měla poskytovat účinný a účelný způsob ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů proti porušování jejich práv ve vnitrostátním i přeshraničním měřítku. Měla by umožňovat kvalifikovaným zastupujícím subjektům jednat za účelem zajištění dodržování příslušných ustanovení práva Unie a překonávat překážky, s nimiž se v rámci individuálních žalob potýkají spotřebitelé a k nimž patří nejistota spotřebitelů ohledně jejich práv a ohledně dostupných procesních prostředků, předchozí zkušenosti s neúspěšnými pokusy, nadměrná zdlouhavost řízení, zdráhavost jednat a záporná bilance předpokládaných nákladů a přínosů samostatné žaloby, a posílit tak právní jistotu žalujících i žalovaných stran a celého právního systému. [pozm. návrh 3]

(4)  Je důležité zajistit nezbytnou rovnováhu mezi přístupem ke spravedlnosti a procesními zárukami proti zneužívání soudních sporů, které by mohlo nepřijatelným způsobem bránit podnikům v působení na jednotném trhu. Aby nedocházelo ke zneužívání zástupných žalob, měly by být vyloučeny prvky, jako jsou odškodnění represivní povahy a absence omezení týkajících se oprávnění podávat žaloby jménem poškozených spotřebitelů, a měla by být stanovena jasná pravidla o různých procesních aspektech, jako je určování kvalifikovaných zastupujících subjektů, původ jejich financí a povaha informací požadovaných na podporu zástupné žaloby. Tato směrnice Náklady řízení by neměla mít dopad na vnitrostátní pravidla týkající se přidělování nákladů na měl nést jeho neúspěšný účastník řízení. Soud nebo tribunál by však neměl neúspěšnému účastníkovi řízení ukládat k úhradě náklady, které byly vynaloženy zbytečně nebo jsou s ohledem na daný nárok nepřiměřené. [pozm. návrh 4]

(5)  Porušování předpisů, které má dopad na kolektivní zájmy spotřebitelů, má často přeshraniční důsledky. Účinnější a účelnější zástupné žaloby v celé Unii by měly zvýšit důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh a umožnit jim, aby uplatňovali svá práva.

(6)  Tato směrnice by se měla vztahovat na různé oblasti, jako je ochrana údajů, finanční služby, cestování a turismus, energetika, telekomunikace a ochrana životního prostředí a zdraví. Měla by se týkat porušování ustanovení práva Unie, které chrání kolektivní zájmy spotřebitelů bez ohledu na to, zda jsou v příslušném právním předpisu Unie označováni jako spotřebitelé či jako cestující, uživatelé, zákazníci, retailoví investoři, neprofesionální zákazníci, nebo jinak, jakož i kolektivní zájmy subjektů údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Za účelem zajištění dostatečné reakce na porušování právních předpisů Unie, jehož forma a rozsah se rychle vyvíjí, by při každém přijetí nového aktu Unie relevantního pro ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů mělo být zváženo, zda nepozměnit přílohu této směrnice tak, aby byl daný akt zahrnut pod její oblast do oblasti její působnosti. [pozm. návrh 5]

(6a)  Tato směrnice se použije na zástupné žaloby podané proti případům porušování právních předpisů, které mají na spotřebitele široký dopad z hlediska ustanovení, na něž se vztahují právní předpisy Unie uvedené v příloze I. O široký dopad se jedná už v případě, že dané porušení předpisů má dopad na dva spotřebitele. [pozm. návrh 6]

(7)  Komise přijala legislativní návrhy nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce s ohledem na leteckou přepravu cestujících a jejich zavazadel, a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech a povinnostech cestujících na železnici. Je tedy vhodné stanovit, aby po uplynutí jednoho roku od vstupu této směrnice v platnost Komise posoudila, zda unijní pravidla v oblasti práv cestujících leteckou a železniční dopravou poskytují dostatečnou ochranu spotřebitelů, srovnatelnou s ochranou, kterou zajišťuje tato směrnice, a aby učinila nezbytné závěry, co se týče oblasti působnosti této směrnice.

(8)  Tato směrnice, která vychází ze směrnice 2009/22/ES, by se měla vztahovat jak na domácí, tak na přeshraniční porušování předpisů, a to zejména v případech, kdy spotřebitelé dotčení porušením předpisů žijí v jiném členském státě nebo v několika jiných členských státech, než je členský stát, ve kterém je usazen obchodník porušující předpisy. Rovněž by se měla vztahovat na porušování předpisů, které ustalo před zahájením nebo ukončením zástupné žaloby, jelikož může být stále nutné zabránit tomu, aby se tato praktika opakovala, konstatovat, že daná praktika představuje porušování předpisů, a umožnit spotřebitelům nápravu.

(9)  Směrnice by neměla stanovovat pravidla mezinárodního práva soukromého, co se týče soudní příslušnosti, uznávání a vymáhání rozsudků nebo příslušných zákonů. Pro zástupné žaloby stanovené touto směrnicí platí stávající právní nástroje Unie platí pro zástupné žaloby stanovené touto směrnicí snižující riziko spekulativního výběru jurisdikce. [pozm. návrh 7]

(9a)  Touto směrnicí není dotčeno uplatňování pravidel EU týkajících se mezinárodního práva soukromého v přeshraničních případech. Na zástupné žaloby stanovené v této směrnici se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění – Brusel I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). [pozm. návrh 8]

(10)  Protože zástupné žaloby mohou podávat pouze kvalifikované zastupující subjekty, měly by tyto subjekty splňovat kritéria stanovená touto směrnicí, čímž bude zajištěno, že kolektivní zájmy spotřebitelů budou zastoupeny dostatečně. Kvalifikované zastupující subjekty by zejména musely být řádně založeny v souladu se zákony členského státu, které mohou by měly obsahovat například požadavky na počet členů, míru stálosti nebo požadavky na transparentnost v příslušných aspektech jejich struktury, jako jsou zakládací listiny, struktura vedení, cíle a pracovní metody. Tyto subjekty by rovněž měly být neziskové a měly by mít oprávněný zájem na zajišťování toho, aby byly příslušné právní předpisy Unie dodržovány. Tato kritéria by měla platit jak pro předem určené Kvalifikované zastupující subjekty musejí být navíc nezávislé na účastnících trhu, a to i finančně. Kvalifikované zastupující subjekty, tak pro kvalifikované subjekty založené ad hoc pro účely konkrétní žaloby musejí mít rovněž zavedený postup pro předcházení střetu zájmů. Členské státy nesmějí stanovovat kritéria nad rámec kritérií stanovených v této směrnici. [pozm. návrh 9]

(11)  Nezávislé veřejné subjekty a zejména spotřebitelské organizace by měly hrát aktivní roli při zajišťování, aby byla dodržována příslušná ustanovení práva Unie, a mají dobré předpoklady působit jako kvalifikované subjekty. Jelikož tyto subjekty mají přístup k různým zdrojům informací ohledně praktik, které obchodníci uplatňují vůči spotřebitelům, a ve své činnosti mají různé priority, měly by mít členské státy pravomoc rozhodnout, kterých typů opatření se smí každý z těchto kvalifikovaných subjektů domáhat.

(12)  Jelikož soudní i správní řízení mohou účinně a účelně sloužit ochraně kolektivních zájmů spotřebitelů, je na uvážení členských států, zda může být zástupná žaloba podána v soudním nebo správním řízení nebo v obou typech řízení v závislosti na příslušné oblasti práva nebo na příslušném hospodářském odvětví. Tím nesmí být dotčeno právo na účinnou právní ochranu zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, podle kterého musejí členské státy zajistit, aby spotřebitelé i podniky měli právo na účinnou právní ochranu před soudem nebo tribunálem proti jakémukoli správnímu rozhodnutí přijatému podle národních ustanovení pro provádění této směrnice. Patří sem možnost zúčastněných stran získat rozhodnutí, které jim v souladu s vnitrostátním právem poskytne odklad vymáhání zpochybněného rozhodnutí.

(13)  Za účelem zvýšení účinnosti zástupných žalob by kvalifikované subjekty měly mít možnost domáhat se různých opatření v rámci jedné zástupné žaloby nebo v rámci jednotlivých zástupných žalob. K těmto opatřením by měla patřit předběžná opatření, kterými lze zastavit přetrvávající praktiku nebo zakázat praktiku v případě, kdy nebyla použita, ale kdy hrozí, že by způsobila spotřebitelům závažnou nebo nevratnou škodu, dále opatření, které konstatuje, že daná praktika představuje porušování práva, a které tuto praktiku v nezbytných případech zastaví nebo do budoucna zakáže, a také opatření odstraňující přetrvávající účinky porušení předpisů, včetně odškodnění. Pokud se kvalifikované subjekty domáhají opatření v rámci jedné žaloby, měly by se veškerých příslušných opatření domáhat ve chvíli, kdy žalobu podávají nebo kdy poprvé žádají o soudní zákaz a poté, v příslušných případech, o příkaz k odškodnění.

(14)  Soudní zákazy se zaměřují na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů nezávisle na skutečné ztrátě nebo škodě, kterou utrpěli jednotliví spotřebitelé. Soudní zákazy mohou obchodníkům ukládat, aby podnikli konkrétní kroky, například aby zákazníkům poskytli informace, které dříve neposkytli, čímž porušili zákonné povinnosti. Rozhodnutí, kterými se konstatuje, že určitá praktika představuje porušování předpisů, by neměla záviset na tom, zda daná praktika byla použita úmyslně nebo z nedbalosti.

(15)  Kvalifikovaný subjekt, jenž podává zástupnou žalobu dle této směrnice, by měl být účastníkem řízení. Spotřebitelé dotčení porušením předpisů by měli mít dostatečnou příležitost získat z výsledků dostatečné informace o výsledcích zástupné žaloby, které se jich týkají, a o tom, jaký mohou mít z těchto výsledků prospěch. Soudními zákazy vydanými podle této směrnice by neměly být dotčeny individuální žaloby podané spotřebiteli, kteří byli poškozeni praktikou, jež soudnímu zákazu podléhá. [pozm. návrh 10]

(16)  Kvalifikovaným zastupujícím subjektům by mělo být umožněno, aby se domáhaly opatření zaměřených na odstranění přetrvávajících účinků porušení předpisů. Tato opatření by měla mít formu příkazu k odškodnění, který obchodníkovi nařizuje poskytnout mimo jiné náhradu škody, opravu, výměnu, stažení z oběhu, snížení ceny, ukončení smlouvy nebo vrácení zaplacené ceny v závislosti na tom, co je vhodné a co umožňují vnitrostátní zákony. [pozm. návrh 11]

(17)  Náhrada škody přiznaná spotřebiteli dotčenému událostí hromadné škody by v souladu s příslušným vnitrostátním nebo unijním právem neměla přesáhnout částku, kterou obchodník dluží, aby byla pokryta skutečná újma, která spotřebiteli vznikla. Používáno by nemělo být zejména odškodnění represivní povahy, jež by vedlo k nadměrné náhradě způsobené škody ve prospěch žalující strany.

(18)  Členské státy mohou by měly požadovat, aby kvalifikované zastupující subjekty podložily zástupnou žalobu o odškodnění dostatečnými informacemi včetně popisu skupiny spotřebitelů dotčených porušením předpisů a včetně skutkových a právních otázek, jež mají být v rámci zástupné žaloby vyřešeny. Nemělo by být požadováno, aby kvalifikovaný subjekt kvůli zahájení žaloby identifikoval všechny spotřebitele dotčené porušením předpisů. V případě zástupných žalob o odškodnění by měl soud nebo správní orgán v co možná nejranější fázi řízení ověřit, zda je vhodné, aby byl vzhledem k povaze porušení předpisů a charakteru škod vzniklých spotřebitelům daný případ řešen formou zástupné žaloby. Nároky by mělo být zejména možné ověřit a měly by být jednotné, přičemž opatření, kterých se žalující domáhají, by měla být společná, financování kvalifikovaného subjektu ze strany třetích stran by mělo být transparentní a neměl by v jeho případě existovat žádný střet zájmů. Členské státy by měly rovněž zajistit, aby soud nebo správní orgán měl pravomoc zamítnout v co možná nejranější fázi řízení věci, které jsou zjevně právně nepodložené. [pozm. návrh 12]

(19)  Členským státům by mělo být umožněno rozhodovat, zda jejich soud nebo vnitrostátní orgán vedoucí řízení o zástupné žalobě o odškodnění smí ve výjimečných případech místo příkazu k odškodnění vydat deklaratorní rozhodnutí, které se týká odpovědnosti obchodníka vůči spotřebitelům poškozeným porušením předpisů a z něhož lze vycházet při následných žalobách o odškodnění podávaných jednotlivými spotřebiteli. Tato možnost by měla být vyhrazena pro řádně odůvodněné případy, kdy je vyčíslení individuálního odškodnění, které má být přiznáno každému spotřebiteli, jehož se zástupná žaloba týká, složité a kdy by bylo neefektivní provádět vyčíslení v rámci zástupné žaloby. Deklaratorní rozhodnutí by neměla být vydávána v situacích, které nejsou složité, a zejména v případech, kdy jsou dotčení spotřebitelé identifikovatelní a kdy spotřebitelé utrpěli srovnatelnou újmu ve vztahu k časovému období nebo nákupu. Podobně by deklaratorní rozhodnutí neměla být vydávána v případech, kdy každý jednotlivý spotřebitel utrpěl tak drobnou ztrátu, že je nepravděpodobné, že by jednotliví spotřebitelé žádali o individuální odškodnění. Soud nebo vnitrostátní orgán by měl vždy řádně zdůvodnit, proč se v daném případě uchýlil k vydání deklaratorního rozhodnutí místo příkazu k odškodnění. [pozm. návrh 13]

(20)  Pokud jsou spotřebitelé dotčení touž praktikou identifikovatelní a pokud utrpěli srovnatelnou újmu ve vztahu k časovému období nebo nákupu, jako například v případě dlouhodobých spotřebitelských smluv, může soud nebo správní orgán jasně určit skupinu spotřebitelů, kteří jsou dotčeni porušením předpisů, v průběhu zástupné žaloby. Konkrétně by soud nebo správní orgán mohl obchodníka porušujícího předpisy požádat, aby poskytl příslušné informace, jako je totožnost dotčených spotřebitelů a délka trvání dané praktiky. Z důvodu účelnosti a efektivity mohou členské státy v těchto případech v souladu se svými vnitrostátními zákony zvážit, zda spotřebitelům poskytnou možnost mít prospěch přímo z příkazu k odškodnění, poté co byl tento příkaz vydán, aniž by museli udílet individuální pověření před vydáním příkazu. [pozm. návrh 14]

(21)  U nároků s nízkou hodnotou je u většiny spotřebitelů nepravděpodobné, že by kvůli prosazování svých práv podávali žalobu, neboť vynaložené úsilí by v tomto případě převážilo nad individuálním užitkem. Pokud má však stejná praktika dopad na několik spotřebitelů, může být souhrnná ztráta značná. V takových případech může soud nebo správní orgán dospět k závěru, že je nepřiměřené rozdělovat finance zpět dotčeným spotřebitelům například proto, že je to příliš obtížné nebo neproveditelné. Finance získané jako odškodnění prostřednictvím zástupné žaloby by tedy lépe posloužily účelům ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů a měly by být použity k příslušnému veřejnému účelu, jako jsou fond pro právní ochranu spotřebitelů, osvětové kampaně nebo spotřebitelská hnutí. [pozm. návrh 15]

(22)  O opatření zaměřená na odstranění přetrvávajících účinků porušení předpisů by mělo být usilováno pouze na základě konečného rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení právních předpisů Unie, na něž se vztahuje oblast působnosti této směrnice a které poškozuje kolektivní zájmy spotřebitelů, včetně soudního zákazu vydaného v rámci zástupné žaloby. Konkrétně lze o opatření zaměřená na odstranění přetrvávajících účinků porušení předpisů usilovat na základě konečného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu v souvislosti s donucovacími činnostmi upravenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004(5).

(23)  Tato směrnice stanoví stanovuje procesní mechanismy, které nemají dopad na pravidla přiznávající spotřebitelům, v případě, že jejich zájmy byly poškozeny porušením předpisů, hmotná práva na smluvní a nesmluvní prostředky nápravy, jako je právo na náhradu škody, ukončení smlouvy, refundace, výměna, stažení z oběhu, oprava nebo snížení ceny. Zástupnou žalobu na odškodnění dle této směrnice lze podat pouze v případech, kdy právo Unie nebo vnitrostátní právo taková hmotná práva stanoví stanovují. [pozm. návrh 16]

(24)  Tato směrnice má za cíl dosáhnout minimální harmonizace a nenahrazuje stávající vnitrostátní mechanismy hromadné žaloby. S ohledem na jejich právní tradice tradici ponechává směrnice na členských státech, zda vytvoří zástupnou žalobu, která je upravena touto směrnicí, jako součást stávajícího nebo budoucího mechanismu hromadné žaloby nebo jako alternativu k těmto mechanismům, pokud je vnitrostátní mechanismus v souladu se způsoby stanovenými touto směrnicí. Nebrání členským státům, aby si zachovaly svůj stávající rámec, ani jim neukládá povinnost tento rámec upravit. Členské státy budou mít možnost začlenit pravidla uvedená v této směrnici do vlastního systému kolektivní žaloby o odškodnění, nebo je uplatňovat v rámci samostatného řízení. [pozm. návrh 17]

(25)  Kvalifikované zastupující subjekty by měly být zcela transparentní, co se týče zdroje financování jejich činnosti obecně i co se týče zdrojů financování konkrétní zástupné žaloby o odškodnění, což umožní soudům a správním orgánům posoudit, zda nemůže docházet ke střetu zájmů mezi třetí stranou poskytující financování a kvalifikovaným subjektem , a zabránit rizikům zneužívání soudních sporů a také posoudit, zda třetí strana poskytující financování má dostatečné zdroje ke splnění svých finančních závazků vůči kvalifikovanému subjektu má kvalifikovaný subjekt dostatečné zdroje k tomu, aby zastupoval nejlepší zájmy dotyčných spotřebitelů a aby financoval veškeré nutné soudní náklady, pokud žalobu o odškodnění prohraje. Informace poskytnuté kvalifikovaným subjektem v co nejranější fázi řízení by měly soudu nebo správnímu orgánu, který má zástupnou žalobu na starost, umožnit, aby posoudil, zda daná některá třetí strana nemůže ovlivnit procesní rozhodnutí kvalifikovaného subjektu, a to jednak obecně, a jednak v souvislosti se zástupnou žalobou včetně rozhodnutí o vyrovnání, a zda tato třetí strana poskytuje financování zástupné žaloby o odškodnění proti žalovanému, který je konkurentem poskytovatele financování, nebo proti žalovanému, na němž je poskytovatel financování závislý. Jsou-li jakékoli kterékoli z těchto okolností potvrzeny, měl by musí mít soud nebo správní orgán mít pravomoc požadovat, aby kvalifikovaný subjekt příslušné financování odmítl, a pokud je to nutné, zamítnout postavení kvalifikovaného subjektu v konkrétním případu. Členské státy by měly zabránit právnickým firmám v zakládání kvalifikovaných zastupujících subjektů. Jako financování třetí stranou je přípustné nepřímé financování žaloby prostřednictvím darů, včetně darů obchodníků v rámci iniciativ v oblasti sociální odpovědnosti podniků, pokud je v souladu s požadavky týkajícími se transparentnosti, nezávislosti a neexistence střetu zájmů, které jsou uvedeny v článku 4 a 7. [pozm. návrh 18]

(26)  Před podáním zástupné žaloby nebo v jakékoli její fázi by měly být zúčastněné strany motivovány ke kolektivnímu mimosoudnímu vyrovnání, jako je mediace, zaměřenému na poskytnutí odškodnění poškozeným spotřebitelům. [pozm. návrh 19]

(27)  Členské státy mohou stanovit, že kvalifikovaný subjekt a obchodník, kteří dosáhli vyrovnání ohledně odškodnění spotřebitelů postižených údajně protiprávní činností obchodníka, mohou společně požádat soud nebo správní orgán o schválení tohoto vyrovnání. Takové žádosti by měl soud nebo správní orgán vyhovět pouze v případě, že ohledně téže praktiky není podána žádná další zástupná žaloba. Příslušný soud nebo správní orgán schvalující takové kolektivní vyrovnání musí vzít v potaz zájmy a práva všech dotčených stran včetně jednotlivých spotřebitelů. Jednotlivým dotčeným spotřebitelům bude poskytnuta možnost přijmout nebo odmítnout to, že se tímto vyrovnáním budou řídit. Vyrovnání by mělo být konečné a závazné pro všechny strany. [pozm. návrh 20]

(28)  Soudy a správní orgány by měly mít pravomoc vyzvat obchodníka porušujícího předpisy a kvalifikovaný subjekt, který zástupnou žalobu podal, aby zahájili jednání s cílem dosáhnout vyrovnání, co se týče odškodnění, jež má být poskytnuto dotčeným spotřebitelům. Rozhodnutí o tom, zda zúčastněné strany vyzvat k mimosoudnímu vyrovnání sporu, by mělo zohledňovat typ porušení předpisů, ke kterému se žaloba vztahuje, charakteristiku dotčených spotřebitelů, možné typy odškodnění, které lze poskytnout, ochotu zúčastněných stran dosáhnout vyrovnání a rychlost řízení.

(29)  Za účelem usnadnění odškodnění jednotlivých spotřebitelů vymáhaného na základě konečných deklaratorních rozhodnutí ohledně odpovědnosti obchodníka vůči spotřebitelům poškozeným porušením předpisů, která byla vydána v rámci zástupných žalob, by měl soud nebo správní orgán, jenž rozhodnutí vydal, mít pravomoc požádat kvalifikovaný subjekt a daného obchodníka, aby dosáhli kolektivního vyrovnání. [pozm. návrh 21]

(30)  Jakékoli mimosoudní vyrovnání dosažené v souvislosti se zástupnou žalobou nebo na základě konečného deklaratorního rozhodnutí by měl příslušný soud nebo správní orgán schválit, a zajistit tak jeho oprávněnost a spravedlnost s ohledem na zájmy a práva všech dotčených stran. Jednotlivým dotčeným spotřebitelům bude poskytnuta možnost přijmout nebo odmítnout to, že se tímto vyrovnáním budou řídit. Toto vyrovnání je závazné pro všechny strany a nejsou jím dotčena žádná další práva na odškodnění, která mohou mít dotčení spotřebitelé podle práva Unie nebo členských států. [pozm. návrh 22]

(31)  Pro úspěšnost zástupné žaloby je zásadní, aby bylo zajištěno, že o ní budou spotřebitelé informováni. Spotřebitelé by měli být informováni o probíhající zástupné žalobě, o tom, že obchodníkova praktika byla prohlášena za porušení předpisů, o svých právech poté, co bylo konstatováno porušení předpisů, a o veškerých následných krocích, které mají dotčení spotřebitelé podniknout zejména za účelem získání odškodnění. Pro odrazování obchodníků porušujících práva spotřebitelů má také význam riziko ztráty dobré pověsti spojené se šířením informací o porušení předpisů.

(32)  Aby bylo informování účinné, měly by být informace dostatečné a přiměřené okolnostem daného případu. Obchodník porušující předpisy by měl Členské státy by měly zajistit, aby soud nebo správní orgán mohl od neúspěšné strany požadovat, aby všechny dotčené spotřebitele dostatečně informovat informovala o konečném soudním rozhodnutí týkajícím se soudního zákazu a o příkazech k odškodnění vydaných v rámci zástupné žaloby a také o obě strany pak v případě vyrovnání, které schválil soud nebo správní orgán. Tyto informace mohou být poskytnuty například prostřednictvím internetových stránek obchodníka, sociálních médii, internetových tržišť nebo populárních novin včetně těch, které jsou šířeny elektronickými komunikačními prostředky. Pokud je to možné, měli by být spotřebitelé informováni individuálně elektronickou poštou nebo dopisem. Tyto informace by měly být na požádání poskytovány ve formátech přístupných osobám se zdravotním postižením. Náklady na informování spotřebitelů nese strana, která spor prohrála. [pozm. návrh 23]

(32a)   Členské státy by měly být vyzvány k vytvoření zdarma přístupného vnitrostátního rejstříku zástupných žalob, který by mohl ještě více zvýšit transparentnost závazků. [pozm. návrh 24]

(33)  Za účelem zvýšení právní jistoty, zabránění nedůslednosti v uplatňování práva Unie a zvýšení účinnosti a procesních úspor zástupných žalob a případných následných žalob o odškodnění, by zjištění porušení či neexistence porušení předpisů konstatované v konečném rozhodnutí vydaném správním orgánem nebo soudem, včetně konečného soudního zákazu dle této směrnice, nemělo mělo být znovu předmětem sporu v následných právních krocích souvisejících s týmž porušením předpisů ze strany téhož obchodníka, co se týče povahy porušení předpisů a jeho hmotného, osobního, časového a územního rozsahu vymezeného v konečném rozhodnutí pro všechny strany, které se zástupné žaloby účastnily, závazné. Konečným rozhodnutím by neměla být dotčena žádná další práva na odškodnění, která mohou spotřebitelé mít podle práva Unie nebo členských států. Odškodnění, jehož bylo dosaženo vyrovnáním, by mělo být závazné také pro případy, které se týkají téže praktiky, téhož obchodníka a téhož spotřebitele. Je-li žaloba domáhající se opatření zaměřených na odstranění přetrvávajících účinků porušení nebo neexistenci porušení předpisů, včetně žaloby o odškodnění, podána v jiném členském státě, než je ten, kde bylo vydáno konečné rozhodnutí konstatující porušení předpisů, mělo by může být toto rozhodnutí představovat vyvratitelnou domněnku o tom považováno za důkaz toho, že k porušení předpisů došlo nebo nedošlo. Členské státy zajistí, aby se konečné rozhodnutí soudu jednoho členského státu, v němž je konstatována existence či neexistence jakéhokoli porušení práva pro účely jakýchkoli následných žalob o odškodnění podaných u soudů v jiném členském státě proti témuž obchodníkovi za totéž porušení práva, považovalo za vyvratitelnou domněnku. [pozm. návrh 25]

(34)  Členské státy by měly zajistit, aby individuální žaloby o odškodnění mohly vycházet z konečného deklaratorního rozhodnutí vydaného v rámci zástupné žaloby. Takové žaloby by měly být k dispozici prostřednictvím rychlých a zjednodušených řízení.

(35)  Žalobám o odškodnění, které vycházející vycházejí z konstatování porušení předpisů v konečném soudním zákazu nebo v konečném deklaratorním rozhodnutí ohledně odpovědnosti obchodníka vůči poškozeným spotřebitelům dle této směrnice, by neměla bránit vnitrostátní pravidla o promlčecích lhůtách. Podání zástupné žaloby způsobí pozastavení nebo přerušení promlčecí lhůty u jakýchkoli žalob o kolektivní odškodnění spotřebitelů, jichž se tato žaloba týká. [pozm. návrh 26]

(36)  Zástupné žaloby na vydání soudního zákazu by měly být vyřizovány s náležitou účelností řízení. Soudní zákazy, které mají účinek předběžného opatření, by měly být vždy vyřizovány ve zkráceném řízení, aby bylo zabráněno jakékoli újmě nebo další újmě, již by mohlo porušování předpisů způsobit.

(37)  Důkazy jsou důležitým prvkem pro konstatování toho, zda daná praktika představuje porušování předpisů a zda existuje riziko jejího opakování, pro určení spotřebitelů dotčených porušením předpisů, rozhodnutí o odškodnění a dostatečné informování spotřebitelů, jichž se zástupná žaloba týká, o probíhajícím řízení a o jeho konečných výsledcích. Vztahy mezi podnikem a spotřebitelem se však vyznačují informační asymetrií a může se stát, že nezbytné informace má výlučně obchodník, což znamená, že nejsou dostupné kvalifikovanému subjektu. Kvalifikovaným subjektům by tedy mělo být poskytnuto právo požádat příslušný soud nebo správní orgán, aby obchodníkovi nařídil zveřejnit důkazy vztahující se k jejich nároku nebo potřebné k informování spotřebitelů, jichž se týká zástupná žaloba, aniž by bylo nutné, aby tyto subjekty specifikovaly jednotlivé důkazy. Soud nebo správní orgán, který má danou zástupnou žalobu na starost, by měl s ohledem na ochranu oprávněných zájmů třetích stran a v souladu s příslušnými unijními nebo vnitrostátními pravidly pečlivě posoudit potřebu, rozsah a přiměřenost takového zveřejnění.

(38)  Aby byla zajištěna účinnost zástupných žalob, měly by obchodníkům porušujícím předpisy hrozit účinné, odrazující a přiměřené sankce za nedodržování konečného rozhodnutí vydaného v rámci zástupné žaloby.

(39)  S ohledem na to, že zástupné žaloby ochranou kolektivních zájmů spotřebitelů sledují veřejný zájem, by měly členské státy zajistit, aby kvalifikovaným zastupujícím subjektům nebránily v podávání zástupných žalob dle této směrnice nebránily náklady na řízení. Toto ustanovení by však v souladu s příslušnými podmínkami, které stanovují vnitrostátní předpisy, nemělo mít vliv na to, že strana, která se svou zástupnou žalobou neuspěje, hradí nutné soudní výlohy, jež vznikly vítězné straně (podle zásady, že náklady nese ten, kdo spor prohrál). Soud nebo správní orgán by však neměl dát straně, která spor prohrála, k tíži úhradu nákladů, které byly vynaloženy zbytečně nebo jsou s ohledem na daný nárok nepřiměřené. [pozm. návrh 27]

(39a)   Členské státy by měly zajistit, aby se zabránilo poplatkům při úspěšném vyřešení sporu (tzv. contingency fees) a aby odměny právních zástupců ani způsob, jakým jsou vypočteny, nedávaly podnět k soudnímu sporu, který je z hlediska zájmu spotřebitelů nebo kterékoli ze zúčastněných stran zbytečný a mohl by spotřebitelům bránit v tom, aby v plné míře využívali zástupné žaloby. Členské státy, které tyto poplatky povolí, by měly zajistit, aby nebránily plnému odškodnění spotřebitelů. [pozm. návrh 28]

(40)  Při řešení přeshraničního porušování předpisů se osvědčila spolupráce a výměna informací, osvědčených postupů a zkušeností mezi kvalifikovanými zastupujícími subjekty z různých členských států. Je zapotřebí, aby nadále pokračovalo budování kapacit a vytváření opatření v oblasti spolupráce nadále pokračovalo a aby bylo rozšířeno na větší počet kvalifikovaných zastupujících subjektů v celé Unii, čímž dojde k většímu využívání zástupných žalob s přeshraničním dopadem. [pozm. návrh 29]

(41)  Za účelem účinného boje proti porušování předpisů, které má přeshraniční dopad, by mělo být zajištěno vzájemné uznávání právního postavení kvalifikovaných subjektů určených předem v jednom členském státě, které pak mohou podat zástupnou žalobu v jiném členském státě. Kvalifikované subjekty z různých členských států by navíc měly mít možnost dle příslušných unijních a vnitrostátních pravidel jednat společně v rámci jedné zástupné žaloby před jedním soudem. Z důvodů účelnosti a účinnosti by mělo být možné, aby jeden kvalifikovaný subjekt podal zástupnou žalobu jménem dalších kvalifikovaných subjektů zastupujících spotřebitele z různých členských států.

(41a)   S cílem zjistit, zda je možné, aby na úrovni Unie existoval postup pro podávání přeshraničních zástupných žalob, by Komise měla posoudit možnost zřízení funkce evropského veřejného ochránce práva na kolektivní odškodnění. [pozm. návrh 30]

(42)  Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Tato směrnice by proto měla být vykládána a uplatňována v souladu s těmito právy a zásadami, mimo jiné i s právy a zásadami týkajícími se práva na účinné opravné prostředky a práva na spravedlivý proces i práva na obhajobu.

(43)  S ohledem na právo životního prostředí bere tato směrnice v potaz úmluvu EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí („Aarhuská úmluva“).

(44)  Cílů této směrnice, totiž stanovení mechanismu zástupné žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele v celé Unii a správného fungování vnitřního trhu, nelze dosáhnout prostřednictvím činností vykonávaných pouze členskými státy, lze jich však, vzhledem k přeshraničním dopadům zástupných žalob, lépe dosáhnout na úrovni Unie. Unie proto může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak to stanoví článek 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(45)  V souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011(6) se členské státy zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení svých prováděcích opatření o jeden či více dokumentů, v nichž vysvětlí vztah mezi ustanoveními směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k jejímu provedení. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(46)  Je vhodné stanovit pravidla pro časovou působnost této směrnice,

(47)  Směrnice 2009/22/ES by proto měla být zrušena,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola 1

Předmět, oblast působnosti a definice

Článek 1

Předmět

1.  Tato směrnice stanoví stanovuje pravidla, která umožňují kvalifikovaným zastupujícím subjektům podávat zástupné žaloby, jejichž cílem je ochrana společných zájmů spotřebitelů, a dosáhnout tím zejména vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a přístupu ke spravedlnosti a prosazovat je, a zároveň zajišťují poskytnout vhodné záruky proti zneužívání soudních sporů. [pozm. návrh 31]

2.  Tato směrnice nebrání členským státům přijímat nebo ponechat v platnosti ustanovení, která kvalifikovaným zastupujícím subjektům nebo jakýmkoli jiným dotčeným osobám veřejnoprávnímu orgánu poskytují možnost uplatňovat jiné procesní prostředky k podávání žalob, jejichž cílem je ochrana společných zájmů spotřebitelů na vnitrostátní úrovni. Uplatňování této směrnice za žádných okolností nezakládá důvod k omezení ochrany spotřebitelů v oblastech spadajících do působnosti práva Unie. [pozm. návrh 32]

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se použije na zástupné žaloby podané proti porušením případům porušování právních předpisů Unie uvedených v příloze I ze strany obchodníků, která poškozují nebo mohou poškodit se širokým dopadem na spotřebitele, které chrání společné zájmy spotřebitelů. Směrnice se použije na vnitrostátní a přeshraniční porušení případy porušování právních předpisů, a to i tehdy, pokud porušování právních předpisů toto porušování skončilo ještě předtím, než bylo řízení týkající se zástupné žaloby zahájeno nebo než bylo toto řízení uzavřeno. [pozm. návrh 33]

2.  Touto směrnicí nejsou dotčena pravidla, kterými se stanoví smluvní a mimosmluvní prostředky nápravy, jež mají spotřebitelé v případě těchto porušení k dispozici podle práva Unie nebo podle vnitrostátního práva.

3.  Touto směrnicí nejsou dotčena pravidla Unie pro mezinárodní právo soukromé, zejména pravidla o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a rozhodném právu pro smluvní a mimosmluvní závazky, které platí pro zástupné žaloby stanovené touto směrnicí. [pozm. návrh 34]

3a.  Touto směrnicí nejsou dotčeny jiné formy nápravy stanovené v právu členských států. [pozm. návrh 35]

3b.  Tato směrnice ctí základní práva a zásady, které jsou uznány v Listině základních práv Evropské unie a Evropské úmluvě o lidských právech, zvláště pak právo na spravedlivý a nestranný proces a právo na účinnou právní ochranu. [pozm. návrh 36]

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba jednající mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání;

1a)  „spotřebitelskou organizací“ jakákoli skupina, která se domáhá ochrany zájmů spotřebitelů před nezákonným jednáním nebo opomenutím ze strany obchodníků. [pozm. návrh 37]

2)  „obchodníkem“ fyzická nebo právnická osoba, bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná jakožto občanský subjekt spadající do působnosti občanského práva, i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení, za účelem provozování své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo výkonu povolání; [pozm. návrh 38]

3)  „společným zájmem spotřebitelů“ se rozumí zájmy určitého počtu spotřebitelů nebo subjektů údajů, jak jsou stanoveny v nařízení (EU) 2016/679 (obecném nařízení o ochraně osobních údajů); [pozm. návrh 39]

4)  „zástupnou žalobou“ se rozumí žaloba na ochranu společných zájmů spotřebitelů, jejíž stranou nejsou dotčení spotřebitelé;

5)  „praktikou“ se rozumí jakékoliv jednání nebo opomenutí ze strany obchodníka;

6)  „konečným rozhodnutím“ se rozumí rozhodnutí soudu členského státu, proti kterému není možné nebo již není možné se odvolat, nebo rozhodnutí správního orgánu, které již nelze podrobit soudnímu přezkumu;

6a)  „spotřebitelským právem“ právní předpisy Unie a členských států přijaté za účelem ochrany spotřebitelů. [pozm. návrh 40]

Kapitola 2

Zástupné žaloby

Článek 4

Kvalifikované zastupující subjekty [pozm. návrh 41]

1.  Členské státy zajistí, aby zástupné žaloby mohly podávat kvalifikované subjekty, které na jejich vlastní žádost předem k tomuto účelu určí a uvedou na seznamu přístupném veřejnosti.

Členské státy nebo jejich soudy určí alespoň jeden kvalifikovaný zastupující subjekt s působností na jejich území za účelem podávání zástupných žalob ve smyslu čl. 3 odst. 4.

Členské státy určí subjekt jako kvalifikovaný zastupující subjekt, pokud splňuje všechna tato kritéria: [pozm. návrh 42]

a)  je zřízen řádně podle práva členského státu;

b)  jeho statut nebo jiný vhodný správní dokument a trvalá činnost zahrnující ochranu zájmu spotřebitelů prokazuje, že má legitimní zájem na zajištění toho, aby byla dodržována právní ustanovení Unie, na něž se vztahuje tato směrnice; [pozm. návrh 43]

c)  je neziskové povahy;

ca)  jedná způsobem nezávislým na jiných subjektech a jiných osobách, než jsou spotřebitelé, kteří mohou mít na výnosu ze zástupných žalob hospodářský zájem, zejména na jiných osobách, než jsou účastníci trhu; [pozm. návrh 44]

cb)  nemá finanční dohodu s právnickými firmami podávajícími žalobu, která by přesahovala rámec běžné dohody o poskytování služeb; [pozm. návrh 45]

cc)  má zavedeny vnitřní postupy umožňující předcházet střetu zájmů mezi ním samotným a poskytovateli financování; [pozm. návrh 46]

Členské státy zajistí, aby kvalifikované zastupující subjekty vhodným způsobem, např. na svých internetových stránkách, uveřejňovaly jednoduchým a srozumitelným jazykem informace o způsobu svého financování, o své organizační a řídicí struktuře, o svém cíli a svých pracovních metodách a o své činnosti.

Členské státy pravidelně posuzují, zda kvalifikovaný zastupující subjekt tato kritéria stále splňuje. Členské státy zajistí, aby kvalifikovaný zastupující subjekt, který již jedno nebo více kritérií uvedených v prvním pododstavci nesplňuje, svůj status podle této směrnice ztratil.

Členské státy vytvoří seznam zastupujících subjektů splňujících kritéria uvedená v odstavci 1 a tento seznam zveřejní. Členské státy předají tento seznam Komisi a podle potřeby jej aktualizují.

Komise zveřejní seznam zastupujících subjektů, který obdržela od členských států, na veřejně přístupném internetovém portálu. [pozm. návrh 47]

1a.  Členské státy mohou stanovit, že veřejnoprávní subjekty určené v souladu s vnitrostátními právními předpisy ještě před vstupem této směrnice v platnost mají i nadále nárok na získání statusu zastupujícího subjektu ve smyslu tohoto článku. [pozm. návrh 48]

2.  Členské státy mohou určit kvalifikovaný subjekt ad hoc pro konkrétní zástupnou žalobu na žádost tohoto subjektu, splňuje-li kritéria uvedená v odstavci 1. [pozm. návrh 49]

3.  Členské státy zajistí, aby byly pro status kvalifikovaného zastupujícího subjektu způsobilé zejména spotřebitelské organizace a nezávislé splňující kritéria uvedená v odstavci 1 a veřejnoprávní subjekty. Členské státy mohou jako kvalifikovaný zastupující subjekt určit spotřebitelské organizace, které zastupují členy z více než jednoho členského státu. [pozm. návrh 50]

4.  Členské státy mohou stanovit pravidla specifikující, které kvalifikované subjekty mohou uplatňovat všechna opatření uvedená v článcích 5 a 6 a které kvalifikované subjekty mohou uplatňovat jen jedno nebo více těchto opatření. [pozm. návrh 51]

5.  Souladem kvalifikovaného subjektu s kritérii uvedenými v odstavci 1 není dotčeno právo dotčena povinnost soudu nebo správního orgánu zkoumat, zda účel kvalifikovaného subjektu odůvodňuje, aby v konkrétním případě podal žalobu v souladu s článkem 4 a čl. 5 odst. 1. [pozm. návrh 52]

Článek 5

Zástupné žaloby na ochranu společných zájmů spotřebitelů

1.  Členské státy zajistí, aby způsobilé pouze kvalifikované zastupující subjekty určené podle čl. 4 odst. 1 mohly podávat zástupné žaloby u vnitrostátních soudů nebo správních orgánů, existuje-li zároveň přímá souvislost mezi hlavními cíli subjektu a právy plynoucími z práva Unie, která byla údajně porušena a v souvislosti s nimiž se žaloba podává.

Kvalifikované zastupující subjekty mohou svobodně zvolit libovolný postup podle vnitrostátního práva nebo práva Unie, který zajistí vysokou úroveň kolektivních zájmů spotřebitelů.

Členské státy zajistí, že u soudu nebo správního orgánu členského státu není podána žádná další žaloba týkající se téže praktiky, téhož obchodníka a týchž spotřebitelů. [pozm. návrh 53]

2.  Členské státy zajistí, aby byly předem určené kvalifikované zastupující subjekty, včetně předem určených veřejných orgánů, způsobilé podávat zástupné žaloby, jejichž cílem jsou tato opatření: [pozm. návrh 54]

a)  příkaz ke zdržení se jednání jako předběžné opatření k zastavení nezákonné praktiky nebo, pokud k dané praktice ještě nedošlo, ale hrozí, že k ní dojde, k zákazu praktiky nezákonných praktik; [pozm. návrh 56]

b)  příkaz ke zdržení se jednání, kterým se stanoví, že daná praktika porušuje právo, a je-li to nezbytné, praktiku zastavit nebo, pokud k dané praktice ještě nedošlo, ale hrozí, že k ní dojde, praktiku zakázat.

Pro účely dosažení příkazu ke zdržení se jednání nemusí kvalifikované zastupující subjekty získat pověření jednotlivých dotčených spotřebitelů či a předložit důkaz o skutečné ztrátě nebo škodě na straně dotčených spotřebitelů ani či důkaz o záměru nebo nedbalosti obchodníka. [pozm. návrh 55]

3.  Členské státy zajistí, aby byly kvalifikované zastupující subjekty způsobilé podávat zástupné žaloby, jejichž cílem jsou opatření k zastavení pokračujícího účinku porušování předpisů. O tato opatření se usiluje na základě jakéhokoliv konečného rozhodnutí, kterým se stanoví, že daná praktika je porušením práva Unie uvedeným v příloze I a poškozuje společné zájmy spotřebitelů, včetně konečného příkazu ke zdržení se jednání uvedeného v odst. 2 písm. b). [pozm. návrh 57]

4.  Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 4 odst. 4, členské státy zajistí, aby kvalifikované subjekty mohly v rámci jedné zástupné žaloby požadovat opatření k odstranění pokračujícího účinku porušování společně s opatřeními uvedenými v odstavci 2. [pozm. návrh 58]

Článek 5a

Registr kolektivních žalob

1.  Členské státy mohou zřídit vnitrostátní rejstřík zástupných žalob, do něhož by měla mít každá zainteresovaná osoba bezplatný přístup elektronickou a/nebo jinou cestou.

2.  Internetové stránky uveřejňující tyto rejstříky by měly umožňovat přístup k úplným a objektivním informacím o dostupných metodách získání odškodnění, včetně metod mimosoudních, a o projednávaných zástupných žalobách.

3.  Vnitrostátní rejstříky budou navzájem propojené. Použije se článek 35 nařízení (EU) 2017/2394. [pozm. návrh 59]

Článek 6

Opatření pro odškodnění

1.  Pro účely čl. 5 odst. 3 členské státy zajistí, aby kvalifikované zastupující subjekty byly způsobilé podávat zástupné žaloby usilující o příkaz k odškodnění, který obchodníka zavazuje, aby v závislosti na situaci zajistil mimo jiné náhradu, opravu, výměnu, snížení ceny, ukončení smlouvy nebo vrácení zaplacené částky. Členský stát může či nemusí před tím, než je vydáno deklaratorní rozhodnutí nebo vydán příkaz k odškodnění, požadovat pověření od jednotlivých dotčených spotřebitelů. [pozm. návrh 60]

Pokud členský stát nevyžaduje pověření jednotlivého spotřebitele k tomu, aby se mohl připojit k zástupné žalobě, tento členský stát přesto umožní jednotlivcům, kteří nemají trvalé bydliště v členském státě, v němž byla zástupná žaloba podána, účastnit se zástupné žaloby, pokud výslovně poskytli svůj mandát být součástí dané zástupné žaloby v rámci příslušné lhůty. [pozm. návrh 61]

Kvalifikovaný zastupující subjekt poskytne na podporu opatření dostatečné veškeré nezbytné informace, jak požaduje vnitrostátní právo, včetně popisu spotřebitelů, jichž se žaloba týká, a skutkových a právních otázek, které se mají vyřešit. [pozm. návrh 62]

2.  V odůvodněných případech, kde je z povahy individuální újmy způsobené dotčeným spotřebitelům kvantifikace individuálního odškodnění složitá, mohou členské státy odchylně od odstavce 1 zmocnit soud nebo správní orgán, aby místo příkazu k odškodnění vydal deklaratorní rozhodnutí o povinnostech obchodníka vůči zákazníkům poškozeným porušením práv Unie uvedeným v příloze I. [pozm. návrh 63]

3.  Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případech, kdy:

a)  jsou spotřebitelé dotčení porušením identifikovatelní a utrpěli v důsledku téže praktiky srovnatelnou újmu ve vztahu k časovému období nebo nákupu. V těchto případech není požadavek pověření jednotlivými dotčenými spotřebiteli pro podání žaloby podmínkou. Odškodnění se směřuje na dotčené spotřebitele;

b)  spotřebitelé utrpěli ztrátu v malé výši a rozdělovat odškodnění mezi ně by bylo nepřiměřené. Členské státy v takových případech zajistí, aby se nevyžadovalo pověření individuálních spotřebitelů. Odškodnění se směřuje na veřejný účel sloužící společným zájmům spotřebitelů. [pozm. návrh 64]

4.  Odškodnění Odškodněním, jehož bylo dosaženo konečným rozhodnutím v souladu s odstavci odstavcem 1, 2 a 3, nejsou dotčena žádná další práva na odškodnění, která mohou spotřebitelé mít podle práva Unie nebo podle vnitrostátního práva. Při uplatňování tohoto ustanovení se bude používat zásada věci rozsouzené. [pozm. návrh 65]

4a.  Opatření pro odškodnění se zaměřují na to, aby dotčeným spotřebitelům poskytla plnou náhradu za utrpěnou ztrátu. V případě, že po odškodnění zůstane nenárokovaná částka, rozhodne o příjemci této zbývající nenárokované částky soud. Žádná nenárokovaná částka nesmí být poskytnuta kvalifikovanému zastupujícímu subjektu nebo obchodníkovi. [pozm. návrh 66]

4b.  Zejména je zakázáno odškodnění represivní povahy, jež by vedlo k nadměrné náhradě způsobené škody ve prospěch žalující strany. Například náhrada škody přiznaná kolektivně poškozeným spotřebitelům nesmí v souladu s příslušným vnitrostátním nebo unijním právem přesáhnout částku, kterou obchodník dluží, aby byla pokryta skutečná újma, která vznikla jednotlivým spotřebitelům. [pozm. návrh 67]

Článek 7

Financování Přípustnost zástupné žaloby [pozm. návrh 68]

1.  Kvalifikovaný zastupující subjekt požadující příkaz k odškodnění, jak je uveden v čl. 6 odst. 1, předloží soudu nebo správnímu orgánu v rané co nejranější fázi řízení učiní prohlášení o zdroji úplný finanční přehled, v němž uvede veškeré zdroje prostředků, jimiž financuje svou činnost obecně, a prostředků, které používá na financování dané žaloby, s cílem prokázat neexistenci střetu zájmů. Prokáže, že má dostatečné finanční prostředky, aby zastupoval nejlepší zájmy dotčených spotřebitelů a aby uhradil výlohy protistrany, pokud soud nerozhodne ve prospěch žalujícího. [pozm. návrh 69]

2.  Členské státy zajistí, aby bylo v případech, kdy zástupnou žalobu financuje třetí strana, třetí straně zakázáno: Vnitrostátní soud může zástupnou žalobu prohlásit za nepřípustnou, jestliže konstatují, že financování třetí stranou by: [pozm. návrh 70]

a)  ovlivňovat rozhodnutí kvalifikovaného zastupujícího subjektu v souvislosti se zástupnou žalobou, včetně otázek podávání žalob a rozhodnutí o vyrovnání; [pozm. návrh 71]

b)  financovat kolektivní žalobu proti žalovanému, který je konkurentem poskytovatele finančních prostředků, nebo na němž je poskytovatel financování závislý.

3.  Členské státy zajistí, aby měly soudy a správní orgány pravomoc posuzovat, okolnosti uvedené zda nedochází ke střetu zájmů uvedeného v odstavci 2 1 a v závislosti na tom od kvalifikovaném subjektu požadovat, aby financování odmítl, okolnosti uvedené v odstavci 2 ve fázi rozhodování o přípustnosti zástupné žaloby a je-li to nezbytné, odmítl úlohu kvalifikovaného subjektu v daném případě v pozdější fázi během soudních řízení, a to pouze tehdy, je-li to opodstatněné. [pozm. návrh 72]

3a.  Členské státy zajistí, aby soudní nebo správní orgán měl pravomoc zamítnout zjevně právně nepodložené případy v co nejrannější fázi soudních řízení. [pozm. návrh 73]

Článek 7a

Zásada „kdo prohrál, platí“

Členské státy zajistí, aby strana, která řízení o kolektivní žalobě prohraje, vítězné straně nahradila náklady řízení za podmínek stanovených vnitrostátním právem. Soud nebo správní orgán by však straně, která neměla úspěch ve věci, neměl stanovit náhradu nákladů v rozsahu, v němž nebyly nutně vynaložené nebo nebyly přiměřené ve vztahu k nároku. [pozm. návrh 74]

Článek 8

Vyrovnání

1.  Členské státy mohou stanovit, že kvalifikovaný zastupující subjekt a obchodník, kteří se dohodli na vyrovnání, pokud jde o odškodnění pro spotřebitele poškozené údajnou protiprávní praktikou daného obchodníka, mohou společně požádat soud nebo správní orgán, aby vyrovnání schválil. Takovou žádost by měl soud nebo správní orgán přijmout, pouze pokud u soudu nebo správního orgánu téhož členské státu neprobíhá žádná jiná zástupná žaloba týkající se téhož obchodníka a téže praktiky. [pozm. návrh 75]

2.  Členské státy zajistí, aby soud nebo správní orgán mohly kdykoliv v průběhu zástupných žalob kvalifikovaný subjekt a žalovaného po konzultaci vyzvat, aby se dohodli na vyrovnání, pokud jde o odškodnění ve stanovené přiměřené lhůtě.

3.  Členské státy zajistí, aby měl soud nebo správní orgán, který vydal konečné deklaratorní rozhodnutí uvedené v čl. 6 odst. 2, pravomoc požadovat od stran zástupné žaloby, aby se na vyrovnání, pokud jde o odškodnění, které má být poskytnuto spotřebitelům na základě tohoto konečného rozhodnutí, dohodly ve stanovené přiměřené lhůtě.

4.  Vyrovnání uvedená v odstavcích 1, 2 a 3 podléhají kontrole ze strany soudu nebo správního orgánu. Soud nebo správní orgán posoudí legalitu a správnost vyrovnání s přihlédnutím k právům a zájmům všech stran, včetně dotčených spotřebitelů.

5.  Pokud vyrovnání uvedeného v odstavci 2 není dosaženo ve stanovených lhůtách nebo pokud není dohodnuté vyrovnání schváleno, soud nebo správní orgán v zástupné žalobě pokračují.

6.  Jednotliví dotčení spotřebitelé dostanou možnost přijmout nebo odmítnout to, že se mají řídit vyrovnáním uvedeným v odstavcích 1, 2 a 3. Odškodněním Odškodnění, jehož bylo dosaženo schváleným vyrovnáním v souladu s odstavcem 4, je závazné pro všechny strany a nejsou jím dotčena žádná další práva na odškodnění, která mohou spotřebitelé mít podle práva Unie nebo podle vnitrostátního práva. [pozm. návrh 76]

Článek 9

Informace o zástupných žalobách

-1.  Členské státy zajistí, aby zastupující subjekty:

a)  informovaly spotřebitele o tom, která práva vyplývající z práva Unie byla porušena, a o úmyslu domáhat se vydání soudního příkazu nebo uplatnit žalobu o náhradu škody,

b)  vysvětlily dotčeným spotřebitelům již předem, že je zde možnost připojit se k zástupné žalobě, s cílem zajistit zachování příslušných dokumentů a dalších informací nezbytných pro danou žalobu.

c)  informovaly o případných následných krocích a o možných právních důsledcích. [pozm. návrh 77]

1.  Členské V případech, kdy vyrovnání nebo konečné rozhodnutí přináší prospěch spotřebitelům, kteří o něm případně nevědí, členské státy zajistí, aby soud nebo správní orgán od obchodníka, který porušil právo, poražené strany nebo obou stran požadoval, aby postižené spotřebitele na své náklady informoval postižené spotřebitele informovala o konečných rozhodnutích, kterými se stanoví opatření uvedená v článcích 5 a 6, a aby schválil vyrovnání uvedená schválených vyrovnáních uvedených v článku 8 prostředky odpovídajícími okolnostem případu a v určených lhůtách. ve vhodných případech také formou oznámení adresovaných jednotlivě všem dotčeným spotřebitelům. Členské státy mohou stanovit, že tato povinnost informovat může být splněna prostřednictvím veřejně dostupných a snadno přístupných internetových stránek. [pozm. návrh 78]

1a.  Poražená strana je povinna nést náklady na informování spotřebitele v souladu se zásadou stanovenou v článku 7. [pozm. návrh 79]

2.  Informace uvedené v odstavci 1 musí obsahovat srozumitelně formulované vysvětlení předmětu zástupné žaloby, jejích právních důsledků a případně následných kroků, které mají přijmout dotčení spotřebitelé. Způsoby a časový rámec poskytnutí informací jsou navrženy po dohodě se soudem nebo správním orgánem. [pozm. návrh 80]

2a.  Členské státy zajistí, aby byly informace o nadcházejících, probíhajících a uzavřených kolektivních žalobách dostupné veřejnosti, a to i prostřednictvím médií a na internetu prostřednictvím veřejné internetové stránky, pokud soud stanoví, že případ je přípustný. [pozm. návrh 81]

2b.  Členské státy zajistí, aby veřejná sdělení kvalifikovaných subjektů v souvislosti s nároky byla věcná a respektovala jak právo spotřebitelů na informace, tak právo žalovaných na ochranu dobré pověsti a právo na obchodní tajemství. [pozm. návrh 82]

Článek 10

Účinky konečných rozhodnutí

1.  Členské státy zajistí, aby se porušení poškozující společné zájmy spotřebitelů zjištěná v konečném konečné rozhodnutí správního orgánu nebo soudu, včetně konečného příkazu ke zdržení se jednání uvedeného v čl. 5 odst. 2 písm. b), považovalo za nevyvratitelné důkaz o zjištění existence, či neexistence daného porušení práva v jakýchkoli následných žalobách o odškodnění v témže členském státě proti témuž obchodníkovi pro totéž porušení tytéž skutečnosti, zajišťující, aby stejná škoda nebyly dotčeným spotřebitelům nahrazena dvakrát. [pozm. návrh 83]

2.  Členské státy zajistí, aby jejich soudy nebo správní orgány považovaly konečné rozhodnutí uvedené v odstavci 1 přijaté v jiném členském státě za vyvratitelnou domněnku, že k porušení došlo. [pozm. návrh 84]

2a.  Členské státy zajistí, aby konečné rozhodnutí soudu jednoho státu, kterým se stanoví existence či neexistence jakéhokoliv porušení práva v jakýchkoli následných žalobách o odškodnění vpřed vnitrostátními soudy v jiném členském státě proti témuž obchodníkovi pro tytéž skutečnosti, bylo považováno za vyvratitelnou domněnku. [pozm. návrh 85]

3.  Členské státy zajistí, aby se konečné deklaratorní rozhodnutí uvedené v čl. 6 odst. 2 považovalo za nevyvratitelné stanovení povinnosti obchodníka vůči spotřebitelům, kteří utrpěli újmu v důsledku poškození práva, v jakýchkoli následných vyzývají, aby vytvořily databázi obsahující veškerá konečná rozhodnutí o žalobách o odškodnění za uvedené porušení úprava u jejich vnitrostátních soudů proti témuž obchodníkovi. Členské státy zajistí, aby byly tyto žaloby o kolektivním odškodnění, která by mohla usnadnit další opatření pro odškodnění, které spotřebitelé podají individuálně, k dispozici prostřednictvím rychlých a zjednodušených postupů a aby vzájemně sdílely osvědčené postupy v této oblasti. [pozm. návrh 86]

Článek 11

Pozastavení promlčecí lhůty

Členské státy zajistí, aby podání zástupné žaloby v souladu s vnitrostátními právními předpisy, jak je uvedeno v článcích 5 a 6, mělo za účinek pozastavení nebo přerušení promlčecí lhůty, kterou lze v případě dotčených spotřebitelů jednotlivců uplatnit při jakýchkoliv žalobách o odškodnění, jestliže příslušná práva podle práva Unie a podle vnitrostátního práva promlčecí době podléhají. [pozm. návrh 87]

Článek 12

Účelnost řízení

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jsou zástupné žaloby uvedené v článcích 5 a 6 vyřizovány účelně.

2.  Zástupné žaloby usilující o příkaz ke zdržení se jednání v podobě předběžného opatření uvedeného v čl. 5 odst. 2 písm. a) se vyřizují zrychleným postupem.

Článek 13

Důkazní prostředky

Členské státy zajistí, aby na žádost kvalifikovaného subjektu, který předložil jedné ze stran, která předložila přiměřeně dostupné skutečnosti a důkazy a věcné vysvětlení dostatečné na podporu zástupné žaloby jejího názoru a poukázal poukázala na další konkrétní a jasně definované důkazy, nad nimiž má kontrolu žalovaný druhá strana, mohl soud nebo správní orgán v souladu s vnitrostátními procesními pravidly nařídit, aby byly tyto důkazy předloženy žalovaným touto stranou, v co neužším smyslu na základě přiměřeně dostupných skutečností, v souladu s platnými pravidly důvěrnosti Unie a členských států. Příkaz musí být adekvátní a přiměřený příslušnému případu a nesmí vytvářet nerovnováhu mezi oběma zúčastněnými stranami. [pozm. návrh 88]

Členské státy zajistí, aby soudy omezily zpřístupnění důkazů na to, co je přiměřené. Aby posoudil, zda je zpřístupnění, o které zastupující subjekt zažádal, přiměřené, uváží soud oprávněné zájmy všech zúčastněných stran, konkrétně v jaké míře je žádost o zpřístupnění důkazů podložena dostupnými skutečnostmi a důkazy a zda důkazy, o jejichž zpřístupnění je žádáno, obsahují důvěrné informace. [pozm. návrh 89]

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní soudy měly pravomoc nařídit zpřístupnění důkazů obsahujících informace, považují-li je za relevantní pro danou žalobu o náhradu škody. [pozm. návrh 90]

Článek 14

Sankce

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce použitelné na nesoulad s konečnými rozhodnutími vydanými v rámci zástupné žaloby a přijmou všechna nezbytná opatření k zajištění jejich provedení. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.  Členské státy zajistí, aby sankce mohly mít mimo jiné podobu pokut. [pozm. návrh 91]

3.  Při rozhodování o přidělení příjmů z pokut členské státy přihlížejí ke společným zájmům. spotřebitelů. Členské státy mohou rozhodnout o takových příjmech tak, že budou přiděleny fondu vytvořenému pro účel financování zástupných žalob. [pozm. návrh 92]

4.  Členské státy uvědomí o předpisech uvedených v odstavci 1 Komisi do [datum provedení směrnice ve vnitrostátním právu] a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů.

Článek 15

Asistence kvalifikovaným zastupujícím subjektům [pozm. návrh 93]

1.  Členské státy jsou v souladu s čl. 7 odst. 1 vyzvány, aby zajistily, aby kvalifikované zastupující subjekty měly k dispozici dostatek finančních prostředků na zástupné žaloby. Ppřijmou nezbytná opatření, aby usnadnily přístup ke spravedlnosti a zajistily, že procesní náklady spojené se zástupnými žalobami nejsou finanční překážkou bránící kvalifikovaným subjektům účinně uplatňovat právo usilovat o opatření uvedená v článcích 5 a 6, například tím, že omezí platné soudní nebo správní poplatky, nebo v nutných případech poskytne přístup k právní pomoci či poskytne pro tento účel veřejné financování. [pozm. návrh 94]

1a.  Členské státy poskytnou strukturální podporu subjektům vystupujícím jako kvalifikované subjekty v rámci působnosti této směrnice. [pozm. návrh 95]

2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že v případech, kde musí kvalifikované subjekty informovat dotčené spotřebitele o probíhající zástupné žalobě, lze související náklady získat zpět od obchodníka, je-li žaloba úspěšná.

3.  Členské státy a Komise musí podporovat a usnadňovat spolupráci kvalifikovaných subjektů a výměnu a šíření jejich osvědčených postupů a zkušeností, co se týče řešení přeshraničních a vnitrostátních porušování předpisů.

Článek 15a

Právní zastoupení a odměny

Členské státy zajistí, aby odměny právních zástupců a způsob jejich výpočtu nepodněcovaly k vedení soudních sporů, které jsou z hlediska zájmů jakékoliv strany zbytečné. Zejména členské státy zakáží možnost podílových odměn. [pozm. návrh 96]

Článek 16

Přeshraniční zástupné žaloby

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby se jakýkoliv kvalifikovaný zastupující subjekt předem určený v jednom členském státě v souladu s čl. 4 odst. 1 mohl po předložení veřejně dostupného seznamu podle uvedeného článku obracet na soudy nebo správní orgány jiného členského státu. Soudy nebo správní orgány přijímají tento seznam jako doklad o statusu mohou přezkoumat status kvalifikovaného zastupujícího subjektu, aniž je dotčeno jejich právo přezkoumat, zda jej účel kvalifikovaného zastupujícího subjektu v daném případě opravňuje k podání žaloby. [pozm. návrh 97]

2.  Členské státy zajistí, aby tam, kde porušení poškozuje nebo by mohlo poškodit spotřebitele z různých členských států, mohlo zástupnou žalobu u příslušného soudu nebo správního orgánu členského státu za účelem ochrany společných zájmů spotřebitelů z několika členských států podat několik kvalifikovaných subjektů z různých členských států, které jednají společně nebo jsou zastoupeny jediným kvalifikovaným subjektem.

2a.  Členské státy mohou v případě kolektivní žaloby požadovat od spotřebitelů s pobytem v daném členském státě, pověření a požádají o pověření od jednotlivých spotřebitelů s pobytem v jiném členském státě, jde-li o přeshraniční žalobu. Za takových okolností bude v úvodu žaloby soudu nebo správnímu orgánu a žalovanému předložen souhrnný seznam všech spotřebitelů z jiných členských států, kteří takové pověření udělili. [pozm. návrh 98]

3.  Pro účely přeshraničních zástupných žalob a aniž jsou dotčena práva příslušející jiným subjektům podle vnitrostátního práva, poskytnou členské státy Komisi seznam kvalifikovaných subjektů určených předem. Členské státy sdělí Komisi název a účel těchto oprávněných subjektů. Komise tyto informace zveřejní a aktualizuje je.

4.  Vyjádří-li členský stát, Komise nebo Komise obchodník znepokojení, pokud jde o soulad určitého kvalifikovaného zastupujícího subjektu s kritérii stanovenými v čl. 4 odst. 1, členský stát, který subjekt určil, znepokojení prošetří, a pokud jedno nebo více kritérií není splněno, určení případně zruší. [pozm. návrh 99]

Článek 16a

Veřejný rejstřík

Členské státy zajistí, aby příslušné vnitrostátní oprávněné orgány vytvořily veřejně přístupný rejstřík protiprávního jednání, který by podléhal předběžným opatřením dle ustanovení této směrnice. [pozm. návrh 100]

Kapitola 3

Závěrečná ustanovení

Článek 17

Zrušující ustanovení

Směrnice 2009/22/EU se zrušuje dnem ... [datum použitelnosti této směrnice], aniž je dotčen čl. 20 odst. 2.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 18

Monitorování a hodnocení

1.  Komise provede hodnocení této směrnice nejdříve 5 let ode dne její použitelnosti a předloží zprávu o hlavních zjištěních Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Toto hodnocení se provádí v souladu s pokyny Komise pro zlepšování právní úpravy. Komise ve zprávě posoudí zejména oblast použitelnosti této směrnice vymezenou v článku 2 a v příloze I.

2.  Nejpozději po uplynutí jednoho roku od vstupu této směrnice v platnost Komise posoudí, zda pravidla v oblasti práv cestujících leteckou a železniční dopravou poskytují dostatečnou úroveň ochrany práv spotřebitelů srovnatelnou s úrovní, kterou zajišťuje tato směrnice. V případech, kde tomu tak je, Komise zamýšlí učinit příslušné návrhy, které mohou spočívat zejména v odstranění aktů uvedených v bodech 10 a 15 přílohy I z oblasti použitelnosti této směrnice, jak je vymezena v článku 2. [pozm. návrh 101]

3.  Nejpozději 4 roky ode dne použitelnosti této směrnice poskytnou členské státy Komisi poprvé tyto informace nezbytné pro přípravu zprávy uvedené v odstavci 1:

a)  počet zástupných žalob podaných podle této směrnice u správních a soudních orgánů;

b)  typ kvalifikovaného subjektu, který žaloby podal;

c)  druh porušení předpisů, na něž jsou zástupné žaloby podávány, strany zástupných žalob a hospodářské odvětví dotčené zástupnými žalobami;

d)  délka řízení od podání žaloby do přijetí konečných příkazů ke zdržení se jednání uvedených článku 5, příkazů k odškodnění nebo deklaratorních rozhodnutí uvedených v článku 6 nebo konečného schválení vyrovnání uvedeného v článku 8;

e)  výsledky zástupných žalob;

f)  počet kvalifikovaných subjektů účastnících se spolupráce a mechanismu výměny osvědčených postupů uvedeného v čl. 15 odst. 3.

Článek 18a

Ustanovení o přezkumu

Aniž je dotčen článek 16, Komise posoudí, zda by nebylo nejlepší řešit přeshraniční zástupné žaloby na úrovni Unie ustavením evropského veřejného ochránce práv pro kolektivní odškodnění. Nejpozději do tří let od vstupu této směrnice v platnost Komise v tomto smyslu vypracuje zprávu a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě, případně společně s příslušným návrhem. [pozm. návrh 102]

Článek 19

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... [18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Členské státy použijí tyto předpisy ode dne [6 šest měsíců od uplynutí lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 20

Přechodná ustanovení

1.  Členské státy použijí vnitrostátní právní a správní předpisy provádějící tuto směrnici na porušení, která začala po dni ... [datum použitelnosti této směrnice ].

2.  V případě porušení, která začala přede dnem ... [datum použitelnosti této směrnice ], použijí členské státy právní a správní předpisy provádějící směrnici 2009/22/ES.

Článek 21

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 22

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

SEZNAM USTANOVENÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ UNIE, NA NĚŽ SE ODKAZUJE V ČL. 2 ODST. 1

(1)  Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29–33)(7).

(2)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67): články 86 až 100.

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 51–77).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37): článek 13.

(9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

(11)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1).

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8.

(14)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14).

(16)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3): články 22, 23 a 24.

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1–1355).

(19)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně (Úř. věst. L 33, 3.2.2009, s. 10).

(20)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55–93).

(21)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94–136).

(22)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32–96).

(23)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11–18).

(24)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7–17).

(25)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10–35).

(26)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 46–58).

(27)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1–155): články 183, 184, 185 a 186.

(28)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1): články 9, 10, 11 a články 19 až 26.

(29)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13–35).

(30)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU (Úř. věst. L 27, 30.1.2010, s. 1–19).

(31)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1).

(32)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1).

(33)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45–65).

(34)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1–73).

(35)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).

(36)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18–63).

(37)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22–37).

(38)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 531/2012 ze dne 13. června 2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Úř. věst. L 172, 30.6.2012, s. 10–35).

(39)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1–56).

(40)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63): článek 13.

(41)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1): článek 14.

(42)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.  345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 1–17).

(43)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18–38).

(44)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34): články 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 21, 22, 23, kapitola 10 a přílohy I a II.

(45)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349–496).

(46)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214): články 3 až 18 a čl. 20 odst. 2.

(47)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1).

(48)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (Úř. věst. L 352, 9.12.2014, s. 1–23).

(49)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 ze dne 29. dubna 2015 o evropských fondech dlouhodobých investic (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 98–121).

(50)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35–127).

(51)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Úř. věst. L 310, 26.11.2015, s. 1–18).

(52)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění (přepracované znění) (Úř. věst. L 26, 2.2.2016, s. 19–59).

(53)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1–88).

(54)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 37–85).

(55)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu (Úř. věst. L 168, 30.6.2017, s. 1).

(56)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1129 ze dne 14. června 2017 o prospektu, který má být uveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu, a o zrušení směrnice 2003/71/ES (Úř. věst. L 168, 30.6.2017, s. 12–82).

(57)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1131 ze dne 14. června 2017 o fondech peněžního trhu (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 8–45).

(58)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1–23).

(59)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 60, 2.3.2018, s. 1).

(59a)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4). [pozm. návrh 103]

(59b)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/35/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 357). [pozm. návrh] 104

(59c)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. [pozm. návrh 105]

(59d)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 107). [pozm. návrh 106]

(59e)   Nařízení Rady (EHS) č. 2136/89 ze dne 21. června 1989 o stanovení společných obchodních norem pro konzervované sardinky a obchodních názvů pro konzervované sardinky a výrobky typu sardinek. [pozm. návrh 107]

(59f)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005. [pozm. návrh 108]

PŘÍLOHA II

SROVNÁVACÍ TABULKA

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 66. (2) Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 232. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019. (4) Úř. věst. L 110, 1.5.2009, s. 30. (5) Úř. věst. L 345, 27.12.2017. (6) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14. (7) Uvedená směrnice byla změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/34/ES ze dne 10. května 1999, kterou se mění směrnice Rady 85/374/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 141, 4.6.1999, s. 20–21).