(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0571),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 77 odst. 2 písm. e) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0326/2017),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na příspěvky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Senátu Parlamentu České republiky, řeckého parlamentu, španělského parlamentu, francouzského Senátu a portugalského parlamentu k tomuto návrhu legislativního aktu,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0356/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(1);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Tento postoj odpovídá pozměňovacím návrhům přijatým dne 29. listopadu 2018 (Přijaté texty, P8_TA(2018)0472).

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. e) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(-1)  Vytvoření prostoru, v němž je zaručen volný pohyb osob přes vnitřní hranice, je jedním z hlavních úspěchů Unie. Hladké fungování a posílení takovéhoto prostoru, který se zakládá na důvěře a solidaritě, by mělo být společným cílem Unie a členských států, které souhlasily s tím, že se budou na jeho vybudování podílet. Zároveň je nutné mít schopnost společně reagovat na situace vážně ovlivňující veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost tohoto prostoru nebo jeho částí, a to umožněním dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích a jako krajní možnosti, přičemž musí být současně posílena spolupráce mezi dotčenými členskými státy. [pozm. návrh 1]

(1)  V prostoru, kde se osoby mohou volně pohybovat, by mělo znovuzavedení ochrany vnitřních hranic zůstat výjimkou. Ke znovuzavedení Vzhledem k tomu, že dočasným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic je dotčen volný pohyb osob, by se mělo by se k takovémuto kroku přistupovat pouze jako ke krajnímu opatření, po omezenou dobu a pouze v míře, v jaké jsou kontroly nezbytné a přiměřené zjištěným vážným hrozbám pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. Jakékoli takovéto opatření by mělo být zrušeno, jakmile důvody pro ně pominou. [pozm. návrh 2]

(1a)  Migrace a překročení vnějších hranic velkým počtem státních příslušníků třetích zemí by samo o sobě nemělo být považováno za hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. [pozm. návrh 3]

(2)  Zjištěné závažné hrozby lze v závislosti na jejich povaze a rozsahu řešit pomocí různých opatření. Podle Je sice i nadále jasné, že policejní pravomoci se svou povahou a účelem od ochrany hranic liší, členské státy však mají k dispozici policejní pravomoci podle článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)(2), mohou členské státy využívat též policejních pravomocí, jež mohou být za určitých podmínek vykonávány v pohraničních oblastech. Příslušné pokyny pro členské státy jsou uvedeny v doporučení Komise o přiměřených policejních kontrolách a policejní spolupráci v schengenském prostoru(3). [pozm. návrh 4]

(2a)  Před přikročením ke znovuzavedení ochrany vnitřních hranic by měly členské státy upřednostnit alternativní opatření. Konkrétně by měl dotčený členský stát v nezbytných a opodstatněných případech zvážit provádění efektivnějších a intenzivnějších policejních kontrol na svém území, včetně příhraničí a hlavních dopravních tahů, a to na základě posouzení rizik, přičemž musí být zajištěno, aby tyto policejní kontroly neměly za cíl ochranu hranic. K řešení hrozeb pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost slouží moderní technologie. Členské státy by měly posoudit, zda lze danou situaci řešit větší přeshraniční spoluprací jak z hlediska operativního, tak z hlediska výměny informací mezi útvary policie a zpravodajských služeb. [pozm. návrh 5]

(3)  V souladu s ustanoveními hlavy III kapitoly II Schengenského hraničního kodexu může být ochrana vnitřních hranic dočasně znovu zavedena v krajním případě, jestliže se vyskytne závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, po omezenou dobu nepřesahující šest měsíců v případě předvídatelných událostí (článek 25) a po omezenou dobu nepřesahující dva měsíce v případech, kdy je třeba přijmout okamžitá opatření (článek 28). Tyto lhůty se ukázaly jako dostatečné pro řešení závažných hrozeb spojených s nejčastějšími předvídatelnými událostmi, například mezinárodními sportovními akcemi nebo politickými událostmi na vysoké úrovni.

(4)  Zkušenosti však ukazují, že je zřídkakdy třeba znovu zavádět ochranu vnitřních hranic na dobu delší než dva měsíce. Pouze v mimořádných situacích mohou určité závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost, jako jsou přeshraniční teroristické hrozby nebo některé případy druhotného pohybu nelegálních migrantů uvnitř Unie, které byly důvodem ke znovuzavedení ochrany hranic, mohou přetrvávat podstatně déle než po výše uvedená období v současné době povolená maximální období šesti měsíců znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Je proto nezbytné a odůvodněné přizpůsobit lhůty pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic současným potřebám a zároveň zajistit, aby toto opatření nebylo zneužíváno a zůstalo výjimkou, která se použije až v krajním případě. Za tímto účelem by obecná lhůta platná podle článku 25 Schengenského hraničního kodexu měla být prodloužena na jeden rok. [pozm. návrh 6]

(4a)  Jakákoli odchylka od základní zásady volného pohybu osob by měla být vykládána restriktivně a pojem veřejného pořádku předpokládá existenci skutečné, aktuální a dostatečně závažné hrozby, kterou je dotčen některý ze základních zájmů společnosti. [pozm. návrh 7]

(5)  Aby bylo zaručeno, že tyto kontroly na vnitřních hranicích jsou krajním opatřením a zůstanou výjimkou, měly by členské státy předložit posouzení rizik týkajícího se jejich zamýšleného znovuzavedení nebo prodloužení na více než dva měsíce. To by mělo zejména vyhodnotit, jak dlouho by mohla zjištěná hrozba trvat a které úseky vnitřní hranice jsou dotčeny, dále prokázat, že prodloužení hraničních kontrol je krajním opatřením, konkrétně prokázáním, že jakákoli alternativní opatření se ukázala nebo se považují za nedostatečná, a vysvětlit, jak ochrana hranic přispěje k řešení zjištěné hrozby. V případě ochrany vnitřních hranic přesahující šest měsíců by posouzení Posouzení rizik by mělo také zpětně prokázat účinnost a efektivnost znovuzavedené ochrany hranic při řešení zjištěné hrozby a podrobně vysvětlit, jakým způsobem byly jednotlivé sousední členské státy dotčené tímto prodloužením konzultovány a zapojeny do stanovení nejméně zatěžující operativní činnosti. Členským státům by měla být ponechána možnost v případě nutnosti utajit veškeré nebo některé poskytované informace. [pozm. návrh 8]

(5a)   Pokud je znovuzavedení ochrany vnitřních hranic spojeno s konkrétními stanovenými událostmi, jejichž povaha a doba trvání je výjimečná, jako jsou sportovní události, měla by být délka jejího trvání velmi přesná, omezená a spojená se skutečnou dobou trvání události. [pozm. návrh 9]

(6)  Kvalita posouzení rizik předloženého členským státem bude velmi důležitá pro posouzení nezbytnosti a přiměřenosti zamýšleného znovuzavedení nebo prodloužení ochrany hranic. Do tohoto posouzení by měla být zapojena Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, Europol, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva a Agentura Evropské unie pro základní práva. [pozm. návrh 10]

(7)  Pravomoc Komise vydat stanovisko podle čl. 27 odst. 4 Schengenského hraničního kodexu by měla být upravena tak, aby odrážela nové povinnosti členských států v souvislosti s posouzením rizik, včetně spolupráce s dotčenými členskými státy. Je-li ochrana vnitřních hranic prováděna po dobu přesahující šest měsíců, měla by mít Komise povinnost vydat stanovisko. Rovněž by měl Měl by být změněn postup konzultací podle čl. 27 odst. 5 Schengenského hraničního kodexu, aby odrážel úlohu agentur (Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž a Europolu) Unie a zaměřil se na praktické provádění různých aspektů spolupráce mezi členskými státy, případně včetně koordinace různých opatření na obou stranách hranice. [pozm. návrh 11]

(8)  Aby byla revidovaná pravidla lépe uzpůsobena výzvám souvisejícím s přetrvávajícími závažnými hrozbami pro veřejný pořádek či vnitřní bezpečnost, měla by existovat možnost prodloužit kontroly na vnitřních hranicích ve výjimečných případech na déle než jeden rok šest měsíců. Prodloužení by měla doprovázet odpovídající výjimečná vnitrostátní opatření, jež byla na daném území v zájmu řešení hrozby rovněž přijata, jako je vyhlášení výjimečného stavu. V žádném případě by tato možnost neměla vést k dalšímu prodloužení dočasných kontrol na vnitřních hranicích na více než dva roky jeden rok. [pozm. návrh 12]

(8a)   Nezbytnost a přiměřenost znovuzavedení ochrany vnitřních hranic je třeba zvážit v porovnání s hrozbou pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, které podnítí potřebu takového znovuzavedení, stejně jako alternativní opatření, jež by mohla být přijata na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie či na obou úrovních, a dopad této ochrany na volný pohyb osob v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. [pozm. návrh 13]

(9)  Odkaz v článku 29 na čl. 25 odst. 4 by měl být změněn s cílem vyjasnit vztah mezi lhůtami platnými podle článku 29 a článku 25 Schengenského hraničního kodexu. [pozm. návrh 14]

(10)  Možnost provádět dočasné kontroly na vnitřních hranicích v reakci na konkrétní hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, která trvá déle než rok šest měsíců, by měla podléhat zvláštnímu postupu vyžadujícímu doporučení Rady. [pozm. návrh 15]

(11)  Za tímto účelem by Komise měla vydat stanovisko k nezbytnosti a přiměřenosti tohoto prodloužení a případně ke spolupráci se sousedními členskými státy. Evropský parlament by měl být o navrhovaném prodloužení bezodkladně informován. Dotčené členské státy by měly mít možnost zaslat Komisi připomínky předtím, než toto stanovisko vydá. [pozm. návrh 16]

(12)  S ohledem povahu těchto opatření, která se týkají vnitrostátních výkonných a donucovacích pravomocí v souvislosti se závažnými hrozbami pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, by prováděcí pravomoci přijímat doporučení podle tohoto zvláštního postupu měly být výjimečně svěřeny Radě.

(13)  Rada s přihlédnutím ke stanovisku Komise může mimořádné další prodloužení doporučit a případně stanovit podmínky pro spolupráci mezi dotčenými členskými státy, aby bylo zajištěno, že se jedná o výjimečné opatření, které bude zavedeno, pouze dokud to bude nezbytné a odůvodněné, a jež bude v souladu s vnitrostátními opatřeními rovněž přijatými na daném území s cílem řešit tutéž konkrétní hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. Doporučení Rady by mělo být nezbytným předpokladem pro jakékoli další prodloužení na dobu delší než jeden rok, a proto by mělo být stejné povahy jako doporučení již stanovené v článku 29 šest měsíců. Toto doporučení Rady by mělo být okamžitě předáno Evropskému parlamentu. [pozm. návrh 17]

(13a)  Opatření přijatá zvláštním postupem v případě mimořádných situací ohrožujících celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích by neměla být prodlužována ani kombinována s opatřeními přijatými jiným postupem pro znovuzavedení nebo prodloužení ochrany vnitřních hranic stanoveným v nařízení (EU) 2016/399. [pozm. návrh 18]

(13b)  Pokud se Komise domnívá, že určitý členský stát nesplnil některou povinnost podle Smluv, měla by jako strážkyně Smluv dohlížející na uplatňování práva Unie v souladu s článkem 258 Smlouvy o fungování Evropské unie přijmout odpovídající opatření, včetně postoupení záležitosti Soudnímu dvoru Evropské unie. [pozm. návrh 19]

(14)  Jelikož cílem tohoto nařízení, tedy umožnit ve výjimečných případech prodloužení kontrol na vnitřních hranicích na konkrétním úseku či úsecích vnitřních hranic po dobu nezbytnou k tomu, aby členský stát dokázal odpovídajícím způsobem reagovat na přetrvávající hrozbu přeshraniční povahy, je doplnit stávající pravidla pro dočasné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích, nemůže jej být dosaženo členskými státy jednajícími samostatně; je tudíž nezbytná změna společných pravidel stanovených na úrovni Unie. Unie proto může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(15)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(16)  Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES(4); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(17)  Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES(5); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(18)  Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(6), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES(7).

(19)  Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES(9) ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES(10).

(20)  Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(11), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU(12).

(21)  Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(22)  Nařízení (EU) 2016/399 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) 2016/399 se mění takto:

1)  Článek 25 se nahrazuje tímto:"

„1. Pokud se v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích vyskytne závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost některého členského státu, může tento členský stát výjimečně znovu zavést ochranu celých svých vnitřních hranic nebo konkrétních úseků těchto hranic po omezenou dobu nepřesahující 30 dní nebo po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud její trvání přesahuje 30 dní, přičemž nesmí přesáhnout šest měsíců jako krajní opatření. Rozsah a doba trvání dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic nepřekročí míru, která je nezbytně nutná jako reakce na tuto závažnou hrozbu.“; [pozm. návrh 20]

2.  Ochrana vnitřních hranic může být znovu zavedena pouze v krajním případě a v souladu s články 27, 27a, 28 a 29. Pokaždé, když je zvažováno rozhodnutí o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle článků 27, 27a, 28 nebo 29, je nutné zohlednit kritéria uvedená v článcích 26 a 30. [pozm. návrh 21]

3.  Jestliže závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost dotčeného členského státu trvá déle než po dobu stanovenou v odstavci 1 tohoto článku, může tento členský stát prodlužovat ochranu svých vnitřních hranic při zohlednění kritérií uvedených v článku 26 a v souladu s článkem 27 ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku a s ohledem na případná nová hlediska vždy nejvýše o dobu odpovídající předpokládanému trvání závažné hrozby, která však nepřesáhne šest měsíců. [pozm. návrhy 22 a 52]

4.  Celková doba znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, včetně jakéhokoliv prodloužení podle odstavce 3 tohoto článku, nepřesáhne jeden rok.

V mimořádných případech uvedených v článku 27a může být celková doba dále prodloužena o maximální dobu dvou let v souladu s uvedeným článkem.

V mimořádných situacích uvedených v článku 29 může být celková doba prodloužena o maximální dobu dvou let v souladu s odstavcem 1 uvedeného článku.“ [pozm. návrh 23]

1a)  Článek 26 se nahrazuje tímto:"

„Článek 26

Kritéria pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

Zjistí-li členský stát podle prvního pododstavce písmene a), že je nepravděpodobné, že by dočasné znovuzavedení ochrany hranic bylo dostatečným řešením dané hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, nezavede znovu ochranu vnitřních hranic.

Zjistí-li členský stát podle prvního pododstavce písmene b), že je pravděpodobné, že by dostatečným řešením dané hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost byla opatření jiná než dočasné znovuzavedení ochrany hranic, znovu nezavede ani neprodlouží ochranu vnitřních hranic a učiní tato jiná opatření.

Zjistí-li členský stát podle prvního pododstavce písmene c), že navrhované znovuzavedení ochrany vnitřních hranic není přiměřené dané hrozbě, znovu nezavede ani neprodlouží ochranu vnitřních hranic.“; [pozm. návrh 24]

2)  Článek 27 se mění takto:

-i)  název se nahrazuje tímto:"

„Postup pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v případě předvídatelné závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost“; [pozm. návrh 25]

-ia)  za odstavec 1 vkládá odstavec, který zní:"

„-1. Pokud se v prostoru bez ochrany vnitřních hranic vyskytne závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v některém členském státě, může tento členský stát jako krajní opatření a v souladu s kritérii stanovenými v článku 26 zavést ochranu hranic na všech nebo na konkrétních úsecích svých vnitřních hranic po omezenou dobu až 30 dní, nebo po předvídatelnou dobu trvání dané závažné hrozby, pokud její trvání přesahuje 30 dní, přičemž nesmí v žádném případě přesáhnout dva měsíce.“; [pozm. návrh 26]

-ib)  v odstavci 1 se návětí nahrazuje tímto:"

„1. Pro účely odstavce -1 to dotčený členský stát oznámí ostatním členským státům a Komisi nejpozději čtyři týdny před plánovaným znovuzavedením či v kratší lhůtě, jsou-li skutečnosti, jež vedou k potřebě znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, zjištěny později než čtyři týdny před plánovaným znovuzavedením. Za tímto účelem tento členský stát poskytne tyto informace:“; [pozm. návrh 27]

i)  V odstavci 1 se vkládá nové písmeno aa), které zní:"

„aa) posouzení rizik vyhodnocující, jak dlouho by mohla zjištěná hrozba trvat a které úseky vnitřní hranice jsou dotčeny, prokazující, že prodloužení ochrany vnitřních hranic je krajním opatřením, a vysvětlující, jak ochrana hranic přispěje k řešení zjištěné hrozby. Pokud již byla ochrana hranic znovu zavedena na dobu delší než šest měsíců, posouzení rizik rovněž objasní, jak předchozí znovuzavedení ochrany hranic přispělo k odstranění zjištěné hrozby.

Posouzení rizik obsahuje rovněž podrobnou zprávu o uskutečněné koordinaci mezi dotčeným členským státem a členským státem či členskými státy, s nimiž sdílí vnitřní hranice, na nichž se provádí ochrana hranic.

Komise případně předá posouzení rizik Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž nebo Europolu.“ [pozm. návrhy 28 a 57]

ia)  v odstavci 1 se vkládá písmeno, které zní:"

„ab) jakákoli opatření jiná než dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic přijatá nebo zamýšlená daným členským státem s cílem řešit danou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost a důkazy podložené odůvodnění, proč byla alternativní opatření, například posílená přeshraniční policejní spolupráce a policejní kontroly, považována za nedostatečná;“ ;[pozm. návrh 29]

ii)  v odstavci 1 se písmeno e) nahrazuje tímto:"

„e) případně opatření, která mají přijmout ostatní členské státy, jak bylo dohodnuto před dočasným znovuzavedením ochrany dotčených příslušných vnitřních hranic.“; [pozm. návrh 30]

iii)  v odstavci 1 se poslední věta nahrazuje tímto:"

„Je-li Pokud je to nezbytné, může si Komise od dotčeného členského státu či států vyžádat doplňující informace, například o spolupráci s členskými státy dotčenými plánovaným znovuzavedením nebo prodloužením ochrany vnitřních hranic, jakož i další informace potřebné k posouzení toho, zda se jedná o krajní opatření.“; [pozm. návrh 31]

iiia)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

„1a. Jestliže závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost dotčeného členského státu trvá déle než dva měsíce, může tento členský stát prodloužit ochranu svých vnitřních hranic při zohlednění kritérií uvedených v článku 26 ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v odstavci -1 tohoto článku a s ohledem na případná nová hlediska, a to o dobu odpovídající předpokládanému trvání dané závažné hrozby, která však v žádném případě nesmí přesáhnout čtyři měsíce. Dotčený členský stát to oznámí ostatním členským státům a Komisi ve lhůtě uvedené v odstavci 1.“; [pozm. návrh 32]

iiib)  vkládá se nový odstavec, který zní:"

Posouzení rizik uvedené v prvním pododstavci obsahuje rovněž podrobnou zprávu o uskutečněné koordinaci mezi dotčeným členským státem a členským státem či členskými státy, které jsou zavedením ochrany hranic bezprostředně dotčeny, včetně těch členských států, s nimiž dotyčný členský stát sdílí vnitřní hranice, na nichž se provádí ochrana hranic.

Komise předá toto posouzení dopadu agentuře a Europolu a v případě potřeby je může požádat o jejich stanoviska k němu.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 za účelem doplnění tohoto nařízení přijetím metodiky pro posouzení rizik.“; [pozm. návrh 33]

iiic)  odstavec 2 se nahrazuje tímto:"

„2. Informace uvedené v odstavcích 1 a 1b se poskytují Evropskému parlamentu a Radě současně s oznámením ostatním členským státům a Komisi podle uvedených odstavců.“; [pozm. návrh 34]

iiid)  odstavec 3 se nahrazuje tímto:"

„3. Členské státy předkládající oznámení mohou v případě nutnosti a v souladu s vnitrostátním právem utajit veškeré nebo některé informace uvedené v odstavcích 1 a 1b. Utajení nebrání tomu, aby jiné členské státy dotčené dočasným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic měly přístup k těmto utajovaným informacím prostřednictvím vhodných a bezpečných kanálů v rámci policejní spolupráce, ani nebrání tomu, aby Komise tyto informace zpřístupnila Evropskému parlamentu. Předání informací a dokladů Evropskému parlamentu podle tohoto článku a nakládání s nimi musí být v souladu s pravidly pro předávání utajovaných informací a nakládání s nimi platnými mezi Evropským parlamentem a Komisí.“; [pozm. návrh 35]

iv)  odstavec 4 se nahrazuje tímto:"

„4. Poté, co dotyčný členský stát učiní oznámení podle odstavce 1 odstavců 1 a 1a, a s ohledem na konzultace podle odstavce 5 může Komise nebo kterýkoli jiný členský stát vydat stanovisko, aniž je dotčen článek 72 Smlouvy o fungování EU. [pozm. návrh 36]

Pokud má Komise na základě informací obsažených v oznámení nebo jakýchkoliv dodatečných informací, které obdržela, výhrady k nezbytnosti nebo přiměřenosti plánovaného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, nebo pokud se domnívá, že by byla vhodná konzultace o některých aspektech oznámení, neprodleně vydá za tímto účelem stanovisko.“ [pozm. návrh 37]

Pokud již byla ochrana vnitřních hranic znovu zavedena na dobu šesti měsíců, vydá Komise stanovisko.“ [pozm. návrh 38]

v)  odstavec 5 se nahrazuje tímto:"

3)  Vkládá se nový článek 27a, který zní:"

Zvláštní postup v případě, že závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost trvá déle než jeden rok šest měsíců. [pozm. návrh 40]

1.  Ve výjimečných případech V mimořádných situacích, kdy se členský stát potýká s toutéž závažnou hrozbou pro veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost po dobu delší, než je uvedena v čl. 25 odst. 4 první větě čl. 27 odst. 1a, a jestliže byla na jeho území k řešení této hrozby přijata rovněž odpovídající výjimečná vnitrostátní opatření, může být ochrana hranic dočasně znovuzavedená za účelem řešení hrozby dále prodloužena v souladu s tímto článkem. [pozm. návrh 41]

2.  Do šesti tří týdnů před uplynutím doby uvedené v čl. 25 odst. 4 první větě čl. 27 odst. 1a oznámí členský stát ostatním členským státům a Komisi, že usiluje o další prodloužení podle zvláštního postupu stanoveného v tomto článku. Toto oznámení obsahuje veškeré údaje, které jsou vyžadovány podle čl. 27 odst. 1 písm. a) až e) a 1b. Použije se čl. 27 odst. 2 a 3. [pozm. návrh 42]

3.  Komise vydá stanovisko ve věci toho, zda navrhované prodloužení splňuje požadavky uvedené v odstavcích 1 a 2 a zda je nezbytné a přiměřené. Dotčené členské státy mohou Komisi zaslat připomínky předtím, než toto stanovisko vydá. [pozm. návrh 43]

4.  Rada může s přihlédnutím ke stanovisku poté, co vezme v potaz stanovisko Komise, v krajním případě doporučit, aby dotčený členský stát prodloužil ochranu svých vnitřních hranic na dobu nejvýše šesti měsíců. Tato doba může být nejvýše třikrát prodloužena o další období nejvýše šesti měsíců. Rada ve svém doporučení uvede přinejmenším informace podle čl. 27 odst. 1 písm. a) až e). V případě potřeby a 1b a stanoví podmínky pro spolupráci mezi dotčenými členskými státy.“; [pozm. návrh 44]

3a)  V článku 28 se odstavec 4 nahrazuje tímto:"

„4. Celková doba znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, jež se skládá z počátečního období podle odstavce 1 tohoto článku a jakéhokoliv jeho prodloužení podle odstavce 3 tohoto článku, nesmí překročit dva měsíce.“; [pozm. návrhy 45 a 66]

3b)  Vkládá se nový článek, který zní:"

„Článek 28a

Výpočet délky období, po které je znovu zavedena nebo prodloužena ochrana hranic z důvodu předpokládané hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, v případě, že závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost trvá déle než šest měsíců, a v případech, kdy je nutno okamžitě jednat.

Jakékoli znovuzavedení nebo prodloužení ochrany vnitřních hranic, k němuž došlo před ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], se bere v potaz pro účely výpočtu délky období uvedených v článcích 27, 27a a 28.“; [pozm. návrh 46]

3c)  V čl. 29 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:"

„Kritéria uvedená v článku 30 jsou zohledňována pokaždé, kdy je zvažováno rozhodnutí o dočasném znovuzavedení nebo prodloužení ochrany vnitřních hranic podle tohoto článku.“; [pozm. návrh 67]

3d)  V článku 29 se odstavec 5 nahrazuje tímto:"

„5. Tímto článkem nejsou dotčena opatření, která mohou členské státy přijmout v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v souladu s články 27, 27a a 28. Celkové období, po které je znovu zavedena nebo prodloužena ochrana vnitřních hranic podle tohoto článku, však nelze prodloužit na základě opatření přijatých podle článků 27, 27a a 28 nebo v kombinaci s nimi.“. [pozm. návrh 47]

Článek 1a

Toto nařízení se vztahuje na oznámení učiněná členskými státy v souladu s článkem 27 Schengenského hraničního kodexu ode dne ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

Jakékoli období probíhajícího oznámení pro znovuzavedení nebo prodloužení ochrany vnitřních hranic, které uplynulo již před ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], se zohlední při výpočtu doby uvedené v čl. 25 odst. 4 a čl. 28 odst. 4. [pozm. návrh 69]

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 4. dubna 2019. (2) Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1. (3) C(2017)3349 final ze dne 12. května 2017. (4) Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43). (5) Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20). (6) Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36. (7) Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31). (8) Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52. (9) Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31). (10) Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1). (11) Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21. (12) Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19).